Kroužkovci Milan Dundr
Coelomata • článkovaní – s homonomním (stejnocenným) článkováním • článkování zvenku i zevnitř • speciální pohybové ústrojí - parapodia
Kmen: Kroužkovci (Annelida) • články odděleny blanitou přepážkou (disepiment) • poslední články srůstají v pygidium (konečný článek)
Kmen: Kroužkovci (Annelida) • orgány: – některé se opakují v každém článku • • • •
nervové uzliny vylučovací ústrojí parapodia pohlavní orgány i s vývody (ne v každém)
Kmen: Kroužkovci (Annelida)
Kmen: Kroužkovci (Annelida) • orgány: – jiné prostupují celým tělem • trávicí soustava • cévní soustava
Třída: Mnohoštětinatci (Polychaeta) • mělká šelfová moře • starobylí (už z kambria)
Třída: Mnohoštětinatci • na bocích každého článku – parapodia („nožní komolce“) nesou: – žábry (a) – štětinky (c) – hmatové výběžky (b)
Třída: Mnohoštětinatci • povrch těla: – jednovrstevná pokožka (1) – podkožní svalový vak • podélná svalovina (3) • okružní svalovina – více vně(2)
Třída: Mnohoštětinatci • trávicí soustava: – trávicí trubice: • ústní otvor • řitní otvor • rovná
Třída: Mnohoštětinatci • cévní soustava: – uzavřená – hřbetní céva tepe • krev k přídi těla a k dýchacím orgánům
– břišní céva • krev odpředu dozadu
Třída: Mnohoštětinatci • cévní soustava: – propojeny cévami postranními • ty se mohou ve své bázi rozšiřovat v pomocná srdce • nebo se v jednotlivých článcích rozvětvují v dýchací vlásečnice – tvoří dýchací oběh po celém těle
Třída: Mnohoštětinatci • cévní soustava: – krev může být • bezbarvá • červená (hemoglobin) • smaragdově zelená (chlorokruorin)
Třída: Mnohoštětinatci • dýchací soustava: – celým povrchem těla – nebo vnějšími žábrami • niťovité či větevnaté • = kožní výběžky na obou stranách článků – v dorzální části parapodií
Třída: Mnohoštětinatci • vylučovací soustava: – metanefridie • obrvená nálevka • vinutý kanálek končí v následujícím článku
Třída: Mnohoštětinatci • vylučovací soustava: – střevo obaleno vylučovacím chloragogenním epitelem • v jeho buňkách se hromadí tuhé odpadní a škodlivé látky • po odloupnutí opouštějí tělo metanefridiemi
Třída: Mnohoštětinatci • nervová soustava: – zauzlinová (gangliová) žebříčkového typu • nadhltanová zauzlina (1) – inervuje hlavové orgány
• spojena s podhlatnovou zauzlinou (2) – výběžky do jednotlivých článků
Třída: Mnohoštětinatci • nervová soustava: – v každém článku na břišní straně pár zauzlin spojených příčnými spojkami • = břišní nervová páska (3)
Třída: Mnohoštětinatci • smyslová ústrojí: – oči – čichové a chuťové ústrojí • po okraji ústního otvoru • nebo na přívěscích, tzv. makadlech
Třída: Mnohoštětinatci • smyslová ústrojí: – hmatové ústrojí • po celém povrchu těla • na koncích tykadel • na parapodiích
– výjimečně i statocysta
Třída: Mnohoštětinatci • rozmnožování: – pohlavní: • gonochoristé – nepřímý vývoj
Třída: Mnohoštětinatci • rozmnožování: – pohlavní: • pelagická larva trochofora (A) – na obvodu 2 věnce brv – mezi nimi ústní otvor – narůstáním tělních článků se mění v metatrochoforu (C) – pak v dospělce
Třída: Mnohoštětinatci • rozmnožování: – nepohlavní: • fissiparie – rozpad na vícečlánkové části – každá doroste v nového jedince
Zástupci:
nereidka hnědá (Nereis pelagica) • dravá • až 20 cm dlouhá • hlava s tenkými tykadly a 4 očima • tělo dorzoventrálně mírně zploštělé • podobná stonožce
nereidka hnědá (Nereis pelagica) - v hustých porostech řas - ve štěrbinách mezi lasturami v koloniích slávek - na skalnatých březích po obou stranách severního Atlantiku - Evropa - Severní Amerika
palolo zelený (Eunice viridis) • zvláštní způsob množení – odděluje zadní články naplněné gametami
• rozmnožovací cyklus je přesně ovládán fázemi Měsíce • korálové útesy teplého pásma Tichého oceánu
palolo zelený (Eunice viridis) - v době jara na jižní polokouli (říjen, listopad) - před poslední čtvrtí Měsíce - vyplavou zadní články plné gamet v ohromném množství na povrch moře
palolo zelený (Eunice viridis) - pro domorodce ze Samoy a přilehlých ostrovů – slavnost - loví je z vody - pojídají čerstvé, dušené či opékané
afroditka plstnatá (Aphrodite aculeata) • evropská moře – zahrabe se do měkkého dna – zadní partie zůstane venku
• „mořská housenka“ • v němčině „mořská myš“
afroditka plstnatá (Aphrodite aculeata) • široce oválná • plstnatě chlupatá – štětinky se třpytí duhovými barvami
• dlouhá až 18 cm
rournatec vějířový (Spirographis spallanzanii) • přisedlý • Středozemní moře
rournatec vějířový (Spirographis spallanzanii) • žije v rource – uvnitř ní se pohybuje nahoru a dolů pomocí dlouhých háčkovitých štětinek – při podráždění se zatáhne bleskurychle dolů
rournatec vějířový (Spirographis spallanzanii) • parapodia značně zakrnělá • živí se mikroskopickou potravou • často v mořských akváriích
rournatec vějířový (Spirographis spallanzanii) - na hlavě má tykadlovou korunku - jako protažený spirálně stočený vějíř - vysouvá ven z rourky - pohybem tykadel přihání proud vody s drobnohlednou potravou a kyslíkem
Mnohoštětinatci
Třída: Opaskovci (Clitellata) • nevytvářejí parapodia • nikdy nemají tykadla ani makadla • v první třetině těla – zduřelé články s kožními žlázami = opasek (c)
Třída: Opaskovci (Clitellata) • výměšky opasku umožňují: – spojení jedinců při kopulaci – přenos spermií při kopulaci – tvorbu kokonu kolem vajíček
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • stavba těla: – na každém článku 8 štětinek – 8 podélných pruhů • vždy 2 blízko sebe
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • stavba těla: – příď těla – kuželovitě sbíhavá – hmatový prstík (a) • pod ním ústní otvor (b)
– hřbetní strana tmavší • červeně prosvítá hřbetní céva
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • stavba těla: – záď těla: • dorzoventrálně zploštělá • širší • na konci zaoblená – na jejím konci řitní otvor
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • stavba těla: – na povrchu těla tenká kutikula • u některých může opalizovat
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • stavba těla: – pod kutikulou: • jednovrstevná pokožka s mnoha slizovými žlázami – sliz suchozemské chrání před vyschnutím – činí je kluzkými – umožňuje jim dýchat celým povrchem těla
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • stavba těla: – pod pokožkou svalový vak
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • trávicí soustava: – ústní otvor – svalnatý hltan (2) – jícen • rozšiřuje se ve vole (3) – považované za žláznatý žaludek
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • trávicí soustava: – pak svalnatý žaludek (4) – rovné střevo (5) • vždy v článku se rozšiřuje a v místě přepážky zužuje
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • trávicí soustava: – po stranách přední části trávicí trubice (např. u žížaly) – vápenaté žlázy • neutralizují v trávicí trubici přebytečné organické /huminové/ kyseliny z tlejícího listí • možný význam i pro dýchání
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • trávicí soustava: – na hřbetní straně střeva – vnitřní řasa (typhlosolis) • zvětšuje trávicí plochu • umožňuje rychlejší průchod málo úživné potravy
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • trávicí soustava: – řitní otvor
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • cévní soustava: – uzavřená – pulsující hřbetní céva • červená krev • v plazmě rozpuštěn hemoglobin • krev odzadu dopředu
– břišní céva • krev odpředu dozadu
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta)
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • cévní soustava: – v předních článcích postranní cévy • spojují hřbetní a břišní cévu • jsou rozšířeny v pomocná srdce se svalnatými stěnami
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • cévní soustava: – hustá síť kožních vlásečnic • okysličování
– síť vlásečnic též do střevního krevního zálivu • příjem živin
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • dýchání: – celým povrchem těla
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • vylučovací soustava: – metanefridie • v každém tělním článku kromě předních, kde se z nich vyvinuly chámovody a vejcovody • obrvené nálevky • kanálek končí v následujícím článku
– chloragogenní epitel
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • nervová soustava: – pár nadhltanových zauzlin – pár podhltanových zauzlin – propojené
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • nervová soustava: – pár zauzlin v každém článku • na břišní straně • propojeny navzájem i mezi články • žebříčkovitá nervová soustava – inervuje tělo a smyslové orgány v pokožce
• „břišní nervová páska“
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • smyslové orgány: – hmatové orgány v pokožce • tvořené štíhlými smyslovými buňkami
– světločivné buňky v pokožce • žížala je fotofobní – utíká před světlem
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • rozmnožování: – pohlavní: • většinou hermafroditi (žížala) • stavba ústrojí uvedena na příkladu žížaly obecné
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • rozmnožování: – pohlavní: • samčí část: – 2 páry varlat v 10. a 11. článku (a) – přepážka 9., 10. a 11. článku se vychlipuje ve 3 páry vakovitých semenných váčků (b)
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • rozmnožování: – pohlavní: • samčí část: – v semenných váčcích kde dozrávají spermie » odváděny 2 páry chámovodů » začínají obrvenou nálevkou » později splývají v jediný pár » vyúsťuje na 15. článku
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • rozmnožování: – pohlavní: • samičí část: – 1 párovitý vaječník ve 13. článku – vajíčka zachycují obrvené nálevky ústící do vejcovodů » ty končí párem samičích pohlavních otvorů na 14. článku
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • rozmnožování: – pohlavní: • samičí část: – 2 páry zásobních váčků » uložené v 9. a 10. článku » navenek se otevírají 2 páry otvorů mezi 9. a 10. a 10. a 11. článkem
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • rozmnožování: – pohlavní: • žížala je proterandrický hermafrodit • 2 jedinci si při kopulaci (spojeni podélně pomocí slizu z opasku) vyměňují spermie
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • rozmnožování: – pohlavní: • do doby dozrání vaječných buněk si spermie druhého jedince uchovávají v zásobních váčcích
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • rozmnožování: – pohlavní: • kolem oplozených vajíček obal z opaskových žláz • tuhne a v podobě kokonu vajíčka uzavírá • žížala stahuje kokon přes příď těla
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • rozmnožování: – pohlavní: • vývoj přímý – mladé žížaly vylézají otvory z kokonu
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • rozmnožování: – nepohlavní: • u některých jedinců žijících ve vodě • tělo se rozpadá na fragmenty, které dorůstají v nové jedince = fisiparie – např. žížalice pestrá
Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta) • rozmnožování: – nepohlavní: • regenerace poškozených částí těla • někdy i nadbytečné regeneráty – např. dvojitá záď těla apod.
Zástupci:
žížala obecná (Lumbricus terestris) • provětrává a převrstvuje půdu – zúrodňování půdy (mineralizace)
• sama je důležitým členem potravního řetězce – potrava pěvců – hlavně kosů a drozdů – kurovitých – dokonce i sov!
žížala obecná (Lumbricus terestris) • mimořádný ekologický význam • v děrách mezi trávou – pak zde hromádky nestrávených zbytků půdy
žížala obecná (Lumbricus terestris) • 9 až 30 cm – obrovské australské žížaly jsou až 9m (!!!) dlouhé
• díky štětinám se v díře umí vzepřít tak, že ji při neopatrném vytahování spíš přetrhneme
žížala obecná (Lumbricus terestris) • hřbetní strana tmavohnědá, břišní světlá • dešťovka = oblíbená rybářská návnada pod názvem „rousnice“
žížala hnojní (Eisenia foetida) • v kompostu a ve hnoji • na hřbetní straně tmavočervená • při podráždění vylučuje mnoho žlutého páchnoucího sekretu (!)
žížala hnojní (Eisenia foetida) • používána k ekologickému zpracování komunálních odpadů – tzv. „Vermikompost“
• někteří rybáři chytají speciálně na tento druh
žížala podhorská (Eisenia submontana) • v trouchnivějících pařezech v horských oblastech • tmavé kroužkování • světélkující sliz
potočnice račí (Branchiobdella astaci) • parazit na žábrách raků – saje bezbarvou račí krvomízu
• spíš podobná pijavce – poslední 3 články těla tvoří příchytnou přísavku
• dlouhá až 12 mm • nenápadně žlutavě zbarvená
nitěnka obecná (Tubifex tubifex) - v zabahněných tocích - stojaté vody - i vody silně pohnojené organickými zbytky - u lidských osad - pod výtoky z mlékáren apod.
nitěnka obecná (Tubifex tubifex) • z rourky v bahně (vyztužené hlenem) vystrkuje záď těla – tou pohybuje do stran (dýchací pohyby)
• při podráždění se bleskurychle zatáhne
nitěnka obecná (Tubifex tubifex) • • • •
masově zbarvená štíhlá dlouhá až 8 cm krmivo akvarijních rybek
roupice bělavá (Enchytraeus albidus) • vlhká humózní půda poblíž břehů vod • půda pod tlejícím opadaným listím (opadanka) • bělavá • dlouhá až 3,5 cm
roupice bělavá (Enchytraeus albidus) - chována jako krmivo akvarijních rybek - v plochých nádobách překrytých sklem
žížalice pestrá (Lumbriculus variegatus) • fisiparie ! • hnědozeleně zbarvená příď těla • dlouhá 4 – 8 cm • v lesních tůních s napadaným tlejícím listím
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • převážně sladkovodní vnější paraziti – sají krev – nebo se živí drobnými živočichy
• v tropech žijí pijavice suchozemské – člověku velmi nebezpečné – suchozemské jsou druhotně !
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) - díky parazitismu: - nemají parapodia - nemají štětinky - mají potlačené přepážky a coelom
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • stavba těla: – tělo ploché – nad každým vnitřním článkem 3-14 zářezů vně
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • stavba těla: – počet článků je redukován vznikem přísavek: • přední (splynutím 6 článků) – různý tvar » u pijavky lékařské je lžícovitá
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • stavba těla: – počet článků je redukován vznikem přísavek: • přední (splynutím 6 článků) – uprostřed jsou ústa se 3 chitinózními ozubenými čelistmi » jimi zraňuje kůži hostitele » jizva je trojhranná – k přídi se tělo zužuje
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • stavba těla: – počet článků je redukován vznikem přísavek: • zadní (splynutím 7 článků) – záď těla široká – přechází v zadní kruhovitou přísavku
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • stavba těla: – jednovrstevná pokožka • na povrchu kutikula • pijavice ji často odvrhuje a vytváří novou
– v pokožce slizové žlázy
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • stavba těla: – v bázi buněk pokožky – různobarevné pigmenty – u pohlavně dospělých – v přední polovině těla opasek • jeho žlázy vylučují chitin – vytváří kokon
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • stavba těla: – podkožní svalový vak • velmi rozrostlý – zatlačuje ostatní vnitřní prostory a orgány – nejmohutněji je vyvinuta svalovina podélná a svalovina kolem přísavek
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • trávicí soustava: – ústní otvor • v něm mohou, ale nemusejí být 3 ozubené čelisti
– svalnatý sací hltan • do něho ústí jednobuněčné žlázy vylučující hirudin – brání srážení krve
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • trávicí soustava: – jícen – střevo • s několika páry vychlípenin • u pijavky lékařské 11 párů
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • trávicí soustava: – nasátou potravu tráví velmi dlouho – ve vychlípeninách střeva symbiotické bakterie • potrava díky nim dlouho vydrží bez změny složení
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • trávicí soustava: – řitní otvor • na hřbetní straně těla nad zadní přísavkou
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • cévní soustava: – buď jako u žížaly – nebo redukována • u čelistnatých pijavek jsou cévy nahrazeny: – zbytky coelomových dutin – systémem lakun a rourek » jimi prochází míza s mízními buňkami
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • dýchací soustava – celým povrchem těla • když jsou v klidu, vidíme vlnivé dýchací pohyby
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • dýchací soustava – mořské druhy • po stranách některých tělních článků rozvětvené vnější žábry
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • vylučovací ústrojí: – několik párů metanefridií • u pijavky lékařské 17 párů
– vývodné kanálky se rozšiřují v močový váček • vyúsťují otvory po stranách těla
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • nervová soustava: – žebříčkovitá – v přídi a zádi těla je pozměněna: • u přední přísavky splývá 6 zauzlin • u zadní přísavky splývá 7 zauzlin
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • smyslové orgány: – pohárkovité oči • po stranách předních článků • 1 až 5 párů v příčných řadách za sebou • vnímají světlo a tmu
– hmatové ústrojí – chemické ústrojí
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • rozmnožování: – hermafroditi – pouze pohlavní rozmnožování
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • rozmnožování: – samčí část: • 9 párů varlat • z nich 2 chámovody – směřují do přední části těla – v přední třetině se stáčejí v klubko (nadvarle)
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • rozmnožování: – samčí část: • za ním splývají v nepárový chámomet • ten prochází svalnatým vychlípitelným kopulačním orgánem • na začátku chámometu prostatické žlázy
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • rozmnožování: – samičí část: • 1 pár vaječníků • vejcovody splývají • tvoří krátkou dělohu – přechází v širší svalnatou pochvu » vyúsťuje na břišní straně za samčím pohlavním otvorem
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • rozmnožování: – samičí část: • do dělohy ústí bílkovinné žlázy – vyživují gamety při zrání
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • rozmnožování: – oplozená vajíčka • v kokonech – na břehu do vlhké půdy – ve vodě na rostliny, pod kameny apod.
– vývoj přímý
Podtřída: Pijavice (Hirudinea) • rozmnožování: – schopnost regenerace jen nepatrná • zahojení poraněného místa
Zástupci:
pijavka lékařská (Hirudo medicinalis) • červenohnědá kresba na hřbetu • světlé, černě skvrnité břicho • délka 10 – 15 cm • Jižní Morava – Dyje, Svratka
pijavka lékařská (Hirudo medicinalis) - od starověku až do 19. stol. (dnes se to objevuje opět!!!): - odsávání krve nemocným - často při něm druhotná infekce způsobená hnisavými bakteriemi - díky tomu je i dnes v přírodě nebezpečná
pijavka lékařská (Hirudo medicinalis) - každý lékárník je míval na skladě - spotřeba byla ohromná - hlavně ve veřejných lázních - dle odhadu 1846 ve Francii spotřebováno 2030 miliónů pijavek !!! - byly uměle pěstovány ve zvláštních rybníčcích - k nám dováženy hlavně z Uher
pijavka lékařská (Hirudo medicinalis) - hladová pijavka lékařská se přisaje téměř okamžitě - odstranit ji lze snadno kdykoliv - stačí posolit hlavičku a pustí se - hospodární lazebníci prý dovedli napitou pijavku opatrně vymačkat a použít ji znovu
pijavka lékařská (Hirudo medicinalis) - jednou napitá pijavka vydrží hladovět až 15 měsíců (!)
pijavka koňská (Haemopis sanquisuga) • v návesních rybnících • z našich je největší (až 10 cm) • hřbet tmavohnědý až černý • břicho šedozelené
pijavka koňská (Haemopis sanquisuga) - živí se vodními živočichy - hledá je v bahně a polyká
- její čelisti lidskou kůži neprokousnou - natož koňskou
- jejich latinské jméno „krev pijící“ neodpovídá skutečnosti
chobotnatka rybí (Piscicola geometra) • cizopasí na povrchu i žábrách ryb • často ji ulovíme i ve volné vodě • přenašeč krevních parazitů ryb • při hromadném výskytu hospodářské škody na rybách
chobotnatka rybí (Piscicola geometra) • jícen změněn ve vychlípitelný chobot • tělo štíhlé, příčně pruhované s velkou kruhovitou zadní přísavkou • kokony lepí na vodní rostliny
hltanovka bahenní (Erpobdella octoculata) • naše nejhojnější • stojaté i proudící vody • délka těla 2 – 5 cm
hltanovka bahenní (Erpobdella octoculata) • na hnědavém nebo zelenavém základě žlutavě nebo tmavě tečkovaná a čárkovaná • živí se drobnými vodními živočichy
hltanovka bahenní (Erpobdella octoculata) - kokony často na kamenech a vodních rostlinách - do nich ukládá i bílkoviny jako potravu pro mláďata !
obří červi
