2010 Korporátní transakce
Zpracováno na základě kvalifikační práce: Frano, M.: Fúze a akvizice jako forma rozvoje a restrukturalizace podniku. Praha, VŠFS 2009
strana |1
Obsah 1. Teorie a definice ..........................................................................................................2 1.1 Nepřátelské převzetí (hostile takeover) .....................................................................3 1.2 Obrana proti nepřátelskému převzetí......................................................................3 1.2.1 Znesnadnění podmínek koupě ...........................................................................4 1.2.2 Pomoc třetí strany .............................................................................................5 1.2.3 Vlastní aktivní obrana........................................................................................7 1.2.4 Dohoda s nájezníkem ........................................................................................8 1.3 Základní motivy .......................................................................................................9 1.4 Fúze jako projev globalizace ....................................................................................9 1.5 Druhy kombinací .................................................................................................... 10 1.6 Typy fúzí a akvizic ................................................................................................. 11 1.7 Fúze z pohledu českých právních předpisů ............................................................. 12 1.7.1 Obchodní zákoník ........................................................................................... 12 1.7.2 Účetní pohled .................................................................................................. 21 1.7.3 Daňový pohled ................................................................................................ 24 1.8 Kontrola a schvalování fúzí .................................................................................... 25 1.8.1 Evropská komise ............................................................................................. 25 1.8.2 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ............................................................ 28 2. Postup procesu transakce ........................................................................................... 30 2.1 Volba strategie ....................................................................................................... 32 2.2 Informační memorandum ....................................................................................... 33 2.3 Ocenění podniku .................................................................................................... 34 2.4 Nabídka .................................................................................................................. 36 2.5 Due Diligence ........................................................................................................ 36 2.6 Vyjednávání a uzavření transakce ........................................................................... 38 3. Vývoj fúzí a akvizic od počátků až po současnost ...................................................... 39 3.1 Historie .................................................................................................................. 40 3.2 Současnost ............................................................................................................. 41 3.2.1 21.století ......................................................................................................... 42
strana |2
1. Teorie a definice Pod pojmy fúze a akvizice si lze představovat veškeré kroky vedoucí ke koupi nebo prodeji podniku. Zpravidla jsou tyto dvě slova považována za synonyma, ale je nutné zdůraznit jejich rozdíly. Fúze představuje integraci podniků sloučením nebo splynutím. Sloučení znamená spojení dvou nebo více podniků v jeden. Jedná se o spojení dobrovolné. Ke spojení může dojít ve smyslu hospodářském či právním. Při sloučení nevzniká nový žádný nový subjekt. U splynutí buď podniky zanikají a vzniká nový podnik, anebo zůstane jeden podnik a ostatní do něj vstoupí. Další odlišností je zde fakt, že podniky se k tomuto kroku rozhodují proto, že je to v jejich zájmu. Na rozdíl od nabídky k převzetí (takeover bid), kde se jedná o pokus jednotlivce, skupiny jednotlivců, popř. společnosti získat dostatečný počet hlasujících akcií k ovládnutí jiné společnosti. Dochází k tomu způsobem, že jedna společnost nabídne, že koupí akcie jiného podniku za stanovenou cenu, která je zpravidla vyšší než cena tržní, aby nad ním získal kontrolu. Pokud k této situaci dojde i přes odpor managementu přebírané firmy, označuje se tento moment jako nepřátelské převzetí. Obr. č.1 Procesy zahrnované do obsahu pojmu převzetí
Zdroj: MAŘÍK, M. Koupě podniku jako součást podnikové strategie. Praha:VŠE,1997.ISBN 80-7079-5581. Str. 8
strana |3
Podle publikace „The Synergy Trap“ je definována fúze jako spojení dvou firem jako nárůst konkurenceschopnosti a příliv cash flow v takové míře, které by nedosáhly jako nezávislí účastníci na trhu. Jinak řečeno manažeři platící akviziční prémii, očekávají větší přínos, než je možné dosáhnout za běžných strategických plánů. Prémie představuje dodatečnou hodnotu nadstandardních požadavků.1 Akvizice je spojení, při němž jedna osoba nabývá podnik jiného účastníka transakce nebo jeho část anebo obchodní podíl, či akcie v jiné obchodní společnosti. Tato osoba tímto získává postavení ovládajícího a kontrolu nad danou společností. Při akvizici tedy nedochází k zániku žádného ze subjektů. Nikde není přesně vymezeno, co spadá pod fúze a akvizice, ale ve světovém měřítku se nejčastěji vymezují tyto typy transakcí: -
nákup či prodej určité společnosti (akvizice) spojení společností (fúze) privatizace manažerské odkupy (management buy-outs ) zadlužené odkupy (leveraged buy-outs) související poradenské služby
1.1 Nepřátelské převzetí (hostile takeover) Jak je možné vypozorovat z názvu, jedná se o převzetí, které se uskutečňuje přes odpor stávající správní rady. Akvizitor se při něm obrací (nejčastěji formou veřejné nabídky) přímo na akcionáře.
1.2 Obrana proti nepřátelskému převzetí Cílové firmy samozřejmě usilují o nalezení vhodných metod, jak se před tímto nepřátelským převzetím ubránit. Nejaktivnější složkou podniku je za této situaci top management, ten je totiž tímto stavem ohrožen nejvíce, neboť po uskutečněném převzetí je zpravidla propuštěn a nahrazen novým vedením, jmenovaným novým vlastníkem.
1
SIROWER, M. L. The Synergy Trap, Free Press:1997, ISBN 9780684832555, str.6
strana |4
Metod obrany proti nepřátelskému převzetí je celá škála, některé jsou používány velmi často, jiné pouze výjimečně. Tyto metody mají i své odpůrce, kteří se domnívají, že tímto způsobem dochází k bránění žádoucích změn a snižování majetku akcionářů. Nájezdníci jsou z tohoto pohledu viděni jako lidé, kteří usilují jen o krátkodobé zisky a ničí přitom výsledky dlouhodobé snahy o vybudování firmy. Z hlediska pochopení způsobu obrany je však lepší použít rozdělení podle způsobu obrany. a) b) c)
d)
1.2.1
Znesnadnění podmínek koupě – Otrávené pilulky, Sebevražedné pilulky, Zlatý padák, Lidské otrávené pilulky Pomoc třetí strany - Bílý rytíř, Spřátelený prodej, Pomoc banky, Přítel, Včely-zabijáci, Šedý rytíř, Žlutý rytíř, Pytel písku, Rodinné stříbro Vlastní aktivní obrana – Vinkulace akcií, ESOP (Employee Stock Ownership Plan), Repelent na žraloky, Pac-Manova ochrana, Zadlužený výkup Dohoda s nájezdníkem – Uplácení nájezdníka
Znesnadnění podmínek koupě
Základem preventivních opatření je snaha snížit atraktivnost firmy pro nájezdníky. Tato atraktivita je dána zejména: vysokými peněžními toky a jejich stabilitou nízkou zadlužeností podhodnocením akcií
Otrávené pilulky (Poison Pills) Tento pojem označuje cenné papíry, které emituje potenciální cílová firma. Cílem je snížit hodnotu firmy pro nepřátelského nabízejícího (jedná se tedy o snížení atraktivity ohrožené společnosti). „Základní variantou byla emise přednostních akcií, které byly směnitelné za určitý počet základních akcií nájezdníka, pokud by došlo převzetí cílové společnosti.“2 Nevýhodou je však přímý dopad do bilance cílové společnosti, který nemusí být
2
MAŘÍK, M. Koupě podniku jako součást podnikové strategie. Praha:VŠE,1997.ISBN 80-7079-558-1. Str.156
strana |5
vždy příznivý (vyšší zadluženost). Dalším negativem je také fakt, že by mohlo být velmi náročné odkoupit tyto prioritní akcie zpět. Tato metoda je využívána jako prevence před nepřátelským převzetím a její účinnost spočívá v tom, že dochází ke zvýšení nákladů akvizitora na akvizici. Z hlediska práva je používání v některých případech na hraně. Pokud nedochází k poškození akcionáře a ani nedojde k zásadnímu poškození (omezení) akvizitora je tato metoda považována za legální. Další variantou patřící do této skupiny je využití obligací s opčním právem a prodání je v určitém období za určitou cenu zpět emitentovi, jedná se o tzv. poison puts. Jedná se o situaci, kdy držitelé obligací budou žádat o jejich vyplacení po převzetí, a tím mohou vyvolat snížení hotovosti cílové firmy. V tomto momentě se stane její převzetí neatraktivní. „Z výzkumů v USA vyplývá, že pilulky ztěžují převzetí a snižují tím ceny akcií. Na druhé straně však mohou přinášet akcionářům vyšší prémie, když k převzetí přece jen dojde.“3
Zlatý padák (golden parachutes) Název naprosto přesně vyjadřuje obsah této metody. Jedná se o odstupné, které je vyplaceno top manažerům, pokud musí odejít ze společnosti, když dojde k převzetí. Slovo zlatý vystihuje fakt, že manažerské smlouvy velmi často obsahují obrovské sumy peněz. Další význam lze spatřit v tom, že zlaté padáky slouží i jako motivační nástroj, protože do jisté míry eliminují nejistotu a pocit ohrožení, který je spojený s převzetím. I tato varianta má svou modifikaci, a to v podobě stříbrných padáků. Zde obdrží odměnu široký okruh zaměstnanců dané cílové firmy.
1.2.2
Pomoc třetí strany
Bílý rytíř (white knight) Jedná se o případ, kdy na scénu vstupuje třetí osoba, aby zachránila společnost před nepřátelským převzetím tím, že jí nabídne variantu přátelského převzetí. Společnost tím sice ztrácí svou nezávislost, avšak management má možnost 3
MAŘÍK, M. Koupě podniku jako součást podnikové strategie. Praha:VŠE,1997.ISBN 80-7079-558-1. Str.158
strana |6
vyjednat příznivější podmínky převzetí nebo může obdržet od bílého rytíře lepší cenu, popřípadě můžou následovat další výhodné podmínky, že nebude propuštěno vedení společnosti atd. Jinou variantou může být tzv. šedý rytíř, přítomnost této strany je zpravidla nežádoucí pro všechny strany účastnící se převzetí, protože jeho záměry a úmysly nejsou až do posledního okamžiku zřetelné. Dalším případem je žlutý rytíř. Tento rytíř se z počátku projevuje jako nepřátelský, avšak s blížícím se koncem jednání mění svůj postoj a zpravidla poté přijde s nabídkou přátelského převzetí.
Bílý kavalír (white square) V tomto případě nabízí třetí strana jen částečnou pomoc, a to odkupem pouze minoritního podílu. Cílem bílého kavalíra není ovládnutí cílové společnosti. V této roli nejčastěji vystupuje investiční banka (popř. velká instituce). Účinnost obrany lze zvýšit také kombinací bílého rytíře s bílým kavalírem.
Včely-zabijáci (Killer Bees) Jedná se o firmy nebo jednotlivce, kteří pracují pro cílovou společnost (banky, právníci) a snaží se svojí činností zabránit nebo odradit potenciálního zájemce (nájezdníka) prostřednictvím účelových informací ( např. informace o nákladnosti převzetí, informace o slabé ekonomické atraktivnosti cílové společnosti atd.).
Pytel písku (Sandbag) Podstatou této strategie je získání času s cílem přilákat přátelskou stranu (bílého rytíře), aby předložila další nabídku k převzetí. Cílová společnost se touto cestou snaží nájezdníka zpomalit.
Rodinné stříbro (Crown jewel) Rodinné stříbro je strategie, kterou používá cílová společnost, aby snížila pro nájezdníka svoji atraktivitu tím, že prodává nejaktivnější části spřátelené společnosti nebo z těchto částí vytvoří samostatný právní subjekt.
strana |7
1.2.3
Vlastní aktivní obrana
Vinkulace akcií „Jde o metodu oblíbenou a rozšířenou ve Švýcarsku. Držitelé akcií na jméno potřebují souhlas vedení podniku, aby mohli akcie prodat. Bereme-li v úvahu fakt, že ve Švýcarsku tvoří akcie na majitele jen asi 20% akcií, tak je poté zřejmé, jak může být tato metoda účinná. Je však otázkou, do jaké míry je slučitelná s principy tržního hospodářství.“4
ESOP (Employee Stock Ownership Plan) Jedná se strategii, kdy jsou zaměstnancům nabídnuty akcie společnosti. Společnost jim dále k nákupu vytvoří i vhodné podmínky (např. v podobě výhodné půjček). Nespornou výhodou je fakt, že pokud akcie vlastní zaměstnanci, tak mají motivaci a zároveň se předpokládá jejich ztotožnění s cíli vedení ohrožené společnosti.
Repelent na žraloky Jedná se o soubor opatření, které jsou zakotveny ve stanovách cílové společnosti. Příkladem je nutnost nadpoloviční většiny při schvalování fúzí nebo postupná volba správních orgánů.
Pac-Manova ochrana Tato strategie zdědila název po počítačové hře. Její podstatou je výměna pozic. Ohrožená společnost se pod hrozbou nepřátelského převzetí sama promění v nájezdníka a učiní nabídku na převzetí akvizitéra.
Zadlužený výkup (Leveraged buy-out LBO) Jak už z názvu vyplývá, jedná se o odkup veřejně vlastněných akcií společnosti managementem, část tohoto nákupu je financována externími investory. Poté 4
MAŘÍK, M. Koupě podniku jako součást podnikové strategie.Praha:VŠE,1997.ISBN 80-7079-558-1. Str.162
strana |8
dojde k vyřazení společnosti ze seznamu veřejně obchodovaných společností a k ukončení veřejného obchodování akcií. „Podstatou této metody je nalézt firmu, která v sobě skrývá dostatečný potenciál k tvorbě cash flow. Podmínkou úspěšnosti je, aby byl na transakci zainteresován management firmy podílem na vlastnictví společnosti.“5 Tuto metodu lze považovat za jako možnou techniku restrukturalizace podniku.
1.2.4
Dohoda s nájezníkem
Zelená pošta (green mail) Podstatou této strategie je kompromis mezi nájezdníkem a cílovou společností, kdy ohrožená firma (cílová společnost) nabídne, že od nájezdníka (akvizitora) odkoupí své vlastní akcie za vyšší cenu. Výměnou dostane slib akvizitora, že už nebude pokračovat ve snaze získat kontrolu nad touto společností. Úspěšnost této metody je někdy zpochybňována, avšak je důležité, aby byla ve výčtu zmíněna.
Dohoda o příměří (standstill agrément) „Akvizitor se zavazuje nezvyšovat po určitou dobu podíl na akciích cílové firmy. Cílová firma mu za to poskytne finanční vyrovnání. Dohoda o příměří je zpravidla doprovázena zelenou poštou. Dohody o příměří mívají záporný vliv na jmění akcionářů (tento vliv se posiluje, je-li dohoda o příměří doprovázena jinými formami ochrany).“6 Cílové společnosti se při obraně proti nepřátelskému převzetí často značně finančně vyčerpávají a stávají se později snadnější kořistí pro nové pokusy o převzetí. Lze tedy v této souvislosti dodat, že obrana proti nepřátelskému převzetí je často kontraproduktivní a společnosti by si její použití měly velice pečlivě uvážit.
5
KISLINGEROVÁ, E. Manažerské finance. 2. Přepracované vydání, Praha:C.H.BECK , 2007. ISBN 97880-7179- 903-0. Str.589 6 MAŘÍK, M. Koupě podniku jako součást podnikové strategie. Praha:VŠE,1997. ISBN 80-7079-558-1. Str. 163
strana |9
1.3 Základní motivy Dalším bodem pro poznání procesu fúzování a akvizic je nastínění důvodů, které vedou podniky k těmto činnostem a jaké sledují cíle. 1)
2)
3) 4)
5)
6)
Synergický efekt, který je zpravidla vyjadřován jednoduchým výrazem 1+1=3. Z této jednoduché rovnice je patrný motiv tohoto efektu, který nám říká, že vytvořený celek je schopen vytvořit větší hodnotu, než jakou bychom získali součtem výše uvedených hodnot. Výhody plynoucí z tohoto efektu můžeme spatřit v několika oblastech. Úspory z rozsahu – spojením podniků dochází k úsporám zejména ve výrobním procesu (pokles fixních nákladů na jednotku produkce), dále pokles nákladů na marketing, distribuci nebo pokles mzdových nákladů. Finanční úspory – větší společnost se vyznačuje větší stabilitou a snadnější dostupností cizích zdrojů. Získání většího podílu na trhu a tržní síly (zde je však důležité brát v potaz Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, jelikož snižování konkurence vede k narušování soutěžního prostředí). Daňový motiv – tato varianta se týká především společností, které hospodaří se ziskem, protože pokud dojde ke spojení ziskového podniku s podnikem ztrátovým, dosáhne zisková společnost snížení daňové zátěže. Avšak zde nesmíme opomenout skutečnost, že daňový motiv by neměl být tím jediným. Pokud by totiž tomu tak bylo, finanční úřad má pravomoc dosaženou daňovou úsporu doměřit. Diverzifikace rizika – jedná se o jednu z možností jak řídit podnikatelská rizika. Riziko je snižováno zejména v důsledku silnějšího tržního postavení a finanční síly, což vede k stabilizaci tržeb, ale i k stabilizaci celkové finanční situace.
1.4 Fúze jako projev globalizace V posledních desetiletích dochází ve světě k nárůstu přirozených forem integrace podniků v podobě fúzí, akvizic (koupě majetku či majetkových podílů), jointventure apod. Hlavní příčinu lze spatřovat v rostoucí liberalizaci a globalizaci světové ekonomiky.
s t r a n a | 10
Nástup tržní ekonomiky na počátku devadesátých let byl u nás silně poznamenán dědictvím socialismu. Jedním z nich byla výrazná monopolní struktura hospodářství. První kroky transformace proto směřovaly k demonopolizaci národního hospodářství ve snaze vytvořit konkurenční prostředí typické pro tržní ekonomiky. Rozklad monopolů vzniklých administrativní cestou byl však řešen převážně opět administrativními cestami, ať už to bylo prostřednictvím programů privatizace či programů restrukturalizace. Zatímco v některých oborech byla monopolní struktura cíleně zachována, v jiných případech docházelo v důsledku dekoncentračních snah někdy až k nezdravé atomizaci hospodářské sféry. Obecně nízká konkurenceschopnost většiny našich podniků vyvolává obavy, že neobstojí v sílící celoevropské, resp. celosvětové konkurenci. Existence a další rozvoj těchto podniků bude závislý na tom, jak využijí možnosti zapojení do výrobních programů a odbytových struktur silných zahraničních výrobců.
1.5
Druhy kombinací
Finanční a spekulativní akvizice – hlavní představitelé finančních a spekulativních akvizic jsou označováni jako tzv. podnikoví nájezdníci (corporate raiders). Primárním hlediskem při realizaci je pro tyto podnikové nájezdníky finanční přínos. Za tímto účelem vyhledávají podhodnocené společnosti. Levně nakoupí a v co nejkratší době se snaží realizovat zisk z této transakce. Časový horizont těchto investic nepřesahuje dobu 3-5 let. Do jisté míry se tato situace podobá činnosti rizikového kapitálu, rizikových fondů a fondů soukromého kapitálu. Největším rizikem pro tyto nájezdníky je určení správné hodnoty společnosti, tzv.fair value. Dále musí zjistit způsob, jakým realizují zisk z rozdílu správné a podhodnocené tržní ceny. Nejčastějším způsobem je rozdělení mateřské společnosti na samostatné provozy a poté se realizuje jejich prodej. Tímto způsobem realizují zisk, který plyne z rozdílu původně placené ceny a součtu příjmů za jednotlivé provozy. Dalším způsobem, jak realizovat zisk, je rozprodej jednotlivých aktiv společnosti. Jedná se především o situaci, kdy hlavní podnikatelská činnost společnosti dosahuje nízké či nulové rentability, ale společnost disponuje např. rozsáhlým areálem pozemků a budov žádaných lokalitách. V této situaci podnikoví nájezdníci velmi často zcela ukončí neefektivní výrobu, uzavřou všechny provozy,
s t r a n a | 11
propustí zaměstnance a realizují odprodej. Na tuto variantu akvizic můžeme pohlížet jako na ničivý element, který nic nevytváří. Na druhou stranu však musíme konstatovat, že z ekonomického hlediska v takovém případě dochází ke správné alokaci zdrojů a využití vzácných zdrojů. V době sociálnědemokratických vlád tento argument neobstojí, bude docházet k zachraňování neefektivních podniků pod tlakem veřejného mínění. Strategická akvizice – tyto akvizice jsou druhou základní kombinací. Shodným prvkem s finančními a spekulativními akvizicemi je jejich hlavní motiv, kterým je dosažení ekonomického přínosu. Nicméně u tohoto typu nedochází zpravidla k hromadnému propouštění zaměstnanců či zavírání podniků. Strategické akvizice jsou součástí rozvoje podniků, které se tímto způsobem dostávají k dalším růstovým příležitostem.
1.6 Typy fúzí a akvizic V ekonomické teorii zpravidla rozlišuje čtyři typy fúzí a akvizic:
Horizontální fúze Při této variantě fúzují společnosti pohybující se ve stejném oboru a na stejné úrovni. Příkladem je sloučení menší společnosti s větší společností v automobilovém průmyslu. Slučující podniky tak zabezpečují stejné či služby, resp. výrobky či služby, které si navzájem konkurují.
Vertikální fúze Zde většinou fúzuje společnost se svým dodavatelem nebo odběratelem. Jako příklad by zde mohlo sloužit sloučení olejářského koncernu s petrochemickou firmou. Podnik se touto cestou rozšiřuje směrem ke svým zdrojům surovin nebo směrem ke svému spotřebiteli (např. výrobce stavebních hmot fúzuje se stavební firmou). První případ nazýváme integrací vzad, ve druhém případě hovoříme o integraci vpřed.
s t r a n a | 12
Kongenerická fúze Fúzují-li společnosti z příbuzných oborů podnikání, které nevyrábějí identický produkt, jde o kongenerickou fúzi. Příkladem by mohla být fúze výrobce počítačů se společností zabývajících se výrobou softwaru.
Konglomerátní fúze Jedná se o typ fúze, kdy se slučují společnosti z naprosto odlišných oborů podnikání. Jako vhodný příklad lze uvést potravinářský podnik MADETA, zabývající se výrobou mléka, sýrů a dalších potravin a Arcelor Mittal specializující se na výrobu a zpracování surového železa a oceli. U tohoto typu můžeme prakticky hovořit o 3 variantách. V té první se jedná výrobce, kteří si nekonkurují, ale mají obdobný proces výroby nebo marketingu. Druhou variantou jsou podniky produkující stejné produkty, ale v různých geografických oblastech. Poslední poté představuje fúzi bez jakéhokoliv vztahu.
1.7 Fúze z pohledu českých právních předpisů 1.7.1
Obchodní zákoník
Základním stavebním kamenem upravující tuto problematiku v České republice byl až do poloviny roku 2008 zákon č. 513/ 1991 sb.. Zde byly podrobně upraveny jednotlivé právní formy, v nichž je možné uskutečnit spojení (fúzi) podniků. Úprava se týkala zejména §69 (§69a - §69h), které se věnovaly přeměnám společností. Na tyto paragrafy dále ještě navazovaly další zabývající se jednotlivými právními formami. Konkrétně se jednalo o: -
Fúze veřejných obchodních společností (§92a) Fúze veřejné obchodní společnosti s komanditní společností (§92b) Fúze komanditních společností (§104a) Fúze komanditní společnosti s veřejnou obchodní společností (§104b) Fúze společností s ručením omezeným (§153a)
s t r a n a | 13
-
Fúze společnosti s ručením omezeným s akciovou společností (153b) Fúze akciových společností (§220a - §220o a sem spadající úprava fúze akciové společnosti se společností s ručením omezeným)
K 1.7.2008 došlo v obchodním zákoníku ke změně a úprava přeměn obchodních společností a družstev přešla pod zákon č.125/2008 Sb. Tento zákon upravuje přeměny obchodních společností a družstev a zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství. Výše zmíněné paragrafy byly zrušeny. Navíc došlo k zavedení zákona č.104/2008 Sb. o nabídkách převzetí. Paragraf §2 tohoto zákona ustanovuje, že přeměnu lze uskutečnit. -
fúzí převodem jmění na společníka rozdělením změnou právní formy
Fúze se může realizovat formou sloučení nebo splynutí. Stejně tak je tomu i u rozdělení, kde může dojít k rozdělení se založením nových společností, rozdělení sloučením, anebo kombinací předešlých dvou variant. Přeměna obchodní společnosti je přípustná i v případě, že společnost již vstoupila do likvidace na základě rozhodnutí společníků, valné hromady nebo členské schůze. Variantou je také možnost, že uplynula doba, na kterou byla společnost založena, anebo byl dosažen účel založení společnosti. V případě, že dochází k přeměně obchodní společnosti, které jsou v likvidaci z některých výše zmíněných důvodů, likvidace se ukončuje dnem, kdy společníci nebo příslušný orgán obchodní společnosti nebo družstva schválili přeměnu. Uskutečnění fúze je možné také v případě, že probíhá insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek společnosti.
Projekt přeměny Přeměna obchodní společnosti nebo družstva se provádí podle schváleného projektu přeměny. Statutární orgány vyhotoví projekt přeměny, který musí mít písemnou formu.
s t r a n a | 14
Poté musí být projekt přeměny schválen všemi zúčastněnými obchodními společnostmi zákonem předepsaným způsobem. „Vyžaduje-li se k přeměně souhlas jednoho nebo více orgánů veřejné moci podle zvláštních zákonů nebo podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství, může být návrh na zápis přeměny do obchodního rejstříku podán až po právní moci rozhodnutí, jímž udělil souhlas s projektem přeměny poslední z nich. Právní mocí rozhodnutí kteréhokoliv příslušného orgánu veřejné moci, jímž se souhlas s přeměnou neuděluje, se projekt přeměny ruší.“7
Schválení přeměny ve veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti Schválení přeměny ve veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti upravuje §16. Pro tuto přeměnu je zapotřebí souhlasu všech společníků. Souhlas musí mít formu notářského zápisu, který ve své příloze obsahuje projekt přeměny. Pokud dochází ke zrušení veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti s převodem jmění na jediného společníka, tak rozhoduje o schválení projektu převzetí jmění pouze přejímací společník.
Schválení přeměny ve společnosti s ručením omezeným Na přeměnu této první formy podnikání se vztahují ustanovení §17 - §20. Zde je nutné, aby byla přeměna schválena valnou hromadou společnosti s ručením omezeným, a to alespoň třemi čtvrtinami hlasů společníků přítomných na valné hromadě. Rozhodnutí valné hromady o přeměně musí mít formu notářského zápisu, který ve své příloze obsahuje projekt přeměny. Podle §18 mohou společníci, kteří se valné hromady nezúčastnili, projevit souhlas s přeměnou dodatečně. Dodatečný souhlas musí být také notářsky ověřen, v příloze musí obsahovat projekt přeměny a musí být doručen do sídla společnosti do 1 měsíce ode dne, kdy se konala valná hromada. Pokud došlo ke schválení prostřednictvím dodatečného hlasu, oznámí statutární orgán jeho přijetí způsobem stanoveným pro svolání valné hromady do 15 dnů od jeho přijetí.
7
ÚZ obchodní zákoník č.672, Ostrava:Nakladatelství Sagit a.s., 2008. ISBN 978-80-7208-684-9. Str. 294
s t r a n a | 15
O schválení přeměny mohou společníci rozhodnout i mimo valnou hromadu. V tomto případě nesmí být lhůta pro vyjádření společníka kratší než 2 týdny od doručení návrhu rozhodnutí. Pokud má dojít v důsledku fúze nebo rozdělení společnosti ke změně práva společníků nebo některých z nich, je zapotřebí k realizaci fúze nebo rozdělení souhlas všech společníků, jejichž práva se mění.
Schválení přeměny v akciové společnosti Tato problematika je upravena §21 a §22. Přeměna akciové společnosti vyžaduje schválení valné hromady akciové společnosti. Přeměna musí být schválena alespoň třemi čtvrtinami hlasů akcionářů přítomných na valné hromadě. Stanovy akciové společnosti mohou vyžadovat i vyšší většinu nebo splnění dalších podmínek. Pokud akciová společnost emitovala více druhů akcií, vyžaduje se i souhlas alespoň tří čtvrtin hlasů přítomných akcionářů u každého druhu akcie. I zde je nutná podmínka notářského zápisu, ve kterém je přílohou projekt přeměny. „Rozdělení akciové společnosti s nerovnoměrným výměnným poměrem akcií musí být schváleno alespoň hlasy akcionářů, kteří vlastní akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota dosahuje alespoň 90% základního kapitálu zanikající nebo rozdělované společnosti. Jestliže zanikající nebo rozdělovaná společnost vydala více druhů akcií, vyžaduje dosažení této většiny u každého druhu akcií odděleně.“8 Jestliže není podmínka výše zmíněného odstavce splněna, mohou akcionáři, kteří nebyli přítomni na valné hromadě projevit souhlas s rozdělením (způsobem nerovnoměrného výměnného poměru akcií) i mimo valnou hromadu. Nutnost notářského zápisu, který obsahuje v příloze projekt rozdělení.
Zpráva o přeměně O přeměně je povinen každý statutární orgán zpracovat detailní písemnou zprávu (zprávu o přeměně), v níž je povinen objasnit a zdůvodnit důsledky přeměny. 8
ÚZ obchodní zákoník č.672, Ostrava:Nakladatelství Sagit a.s., 2008. ISBN 978-80-7208-684-9. Str. 295
s t r a n a | 16
Náležitosti: a) b)
c)
d) e) f)
odůvodnění výměnného poměru obchodních podílů, akcií nebo členských podílů, „odůvodnění výše vkladů do základního kapitálu a výše případných doplatků na dorovnání a opatření ve prospěch vlastníků jednotlivých druhů cenných papírů emitovaných zúčastněnou obchodní společností nebo družstvem,“9 výpis a popis obtíží, které se objevily při oceňování pro účely výměnného poměru obchodních podílů, akcií nebo obchodních podílů. Nebo údaj, že se žádné obtíže nevyskytly, změny postavení společníků nebo členů ekonomického a právního charakteru, změny rozsahu ručení společníků nebo členů obchodní společností, dopady přeměny na věřitele obchodní společnosti nebo družstva (zejména oblast dobytnosti pohledávek).
Jestliže jsou některé údaje předmětem tajemství nebo by mohly způsobit některému z účastníků značnou újmu, tak je nelze ve zprávě uvádět. Ve zprávě o přeměně je však nutné sdělit, proč nejsou tyto údaje uvedeny. O těchto sporných údajích, rozhoduje statutární orgán se souhlasem dozorčí rady nebo kontrolní komise, pokud se zřizují. Zpráva se o přeměně se nepořizuje tehdy, pokud: a) b) c)
d)
dochází k přeměně veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti, fúzuje zanikající spol. s r.o. nebo a.s. se svým jediným společníkem, jsou všichni společníci zúčastněné společnosti s ručením omezeným v pozici jednatele (v tomto případě se nevyhotovuje zpráva jen za tuto spol. s r.o.) s tím všichni společníci zúčastněné obchodní společnosti nebo členové zúčastněného družstva udělili souhlas.
Neplatnost přeměny 9
ÚZ obchodní zákoník č.672, Ostrava:Nakladatelství Sagit a.s., 2008. ISBN 978-80-7208-684-9. Str. 295
s t r a n a | 17
Neplatnosti se lze dovolat pouze současně s neplatností usnesení valné hromady nebo členské schůze, kterým byla přeměna schválena. „Jestliže přeměnu schvalují společníci veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti nebo jestliže vnitrostátní fúzi sloučením schvaluje představenstvo akciové společnosti, lze se dovolávat pouze neplatnosti projektu přeměny.“10 Návrh podle §52 může podat pouze: a) společník zúčastněné obchodní společnosti, b) osoba, která je statutárním orgánem zúčastněné obchodní společnosti nebo jeho členem, c) člen dozorčí rady, d) přejímající společník. K podání návrhu musí dojít ve lhůtě 3 měsíců ode dne přijetí usnesení valné hromady nebo schválení vnitrostátní fúze sloučeným představenstvem akciové společnosti nebo udělení souhlasu s přeměnou posledním ze společníků, jinak toto právo zaniká. Jestliže již došlo k zápisu přeměny do obchodního rejstříku, tak nelze tento zápis zrušit, nelze se dovolávat určení neplatnosti projektu a ani nelze projekt přeměny zrušit či změnit. „Rozhodně-li soud o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady nebo členské schůze, kterým byla schválena přeměna, nebo o určení neplatnosti projektu přeměny, jsou ze závazků, které vznikly od rozhodného dne do zveřejnění údaje o uložení rozhodnutí soudu do sbírky listin, k tíži a ve prospěch nástupnické obchodní společnosti nebo družstva zavázány a oprávněny společně a nerozdílně všechny zúčastněné obchodní společnosti nebo družstva“11 Výrok rozhodnutí, pro neplatnost projektu přeměny, je závazný pro každého. Právní účinky přeměny nastávají dnem, kdy došlo k zápisu přeměny do obchodního rejstříku.
10 11
ÚZ obchodní zákoník č.672, Ostrava:Nakladatelství Sagit a.s., 2008. ISBN 978-80-7208-684-9. Str. 299 ÚZ obchodní zákoník č.672, Ostrava:Nakladatelství Sagit a.s., 2008. ISBN 978-80-7208-684-9. Str. 301
s t r a n a | 18
Podle §60 existují dvě formy fúze. a) Vnitrostátní b) Přeshraniční Vnitrostátní fúze je spojení mezi obchodními společnostmi se sídlem na území České republiky. Pod pojmem fúze přeshraniční se rozumí spojení jedné nebo více obchodní společností s jednou nebo více zahraničních korporací. Přeshraniční fúze s účastí jiných právnických osob nebo dalších jiných právních útvarů, které nejsou zahraničními korporacemi (§181 b) není dovolena.
Projekt fúze Minimální náležitosti: a) firmu, sídlo, identifikační číslo všech zúčastněných společností a jejich právní formy, b) stanovení struktury vlastního a cizího kapitálu, ve které nástupnická společnost bude tyto složky majetku přebírat, c) rozhodný den fúze (to znamená den, od kterého se jednání zanikající společnosti považují z účetního hlediska za jednání realizovaná na účet nástupnické společnosti), d) práva, která poskytne nástupnická společnost majitelů (držitelům) jednotlivých druhů akcií, opcí, dluhopisů a dalších cenných papírů, e) „všechny zvláštní výhody, které jedna nebo více zúčastněných obchodních společností nebo družstev poskytuje statutárnímu orgánu nebo jeho členům, členům dozorčí rady nebo kontrolní komise, pokud se zřizuje, a znalci přezkoumávající projekt fúze. Přitom se zvlášť uvede, komu je tato výhoda poskytována a kdo a za jakých podmínek ji poskytuje, f) den, kterým vzniká právo na dividendu z vyměněných akcií, g) v případě fúze sloučením musí obsahovat změny společenské smlouvy nebo stanov nástupnické společnosti nebo družstva, h) při fúzi splynutím musí obsahovat (společenskou smlouvu nebo stanovy nástupnické obchodní společnosti nebo družstva, projev vůle založit nástupnickou obchodní společnost nebo družstvo, jména a bydliště nebo firmy nebo názvy, sídla a identifikační čísla členů
s t r a n a | 19
statutárních orgánů nástupnické obchodní společnosti a dozorčí rady a.s. Zvláštní ustanovení týkající se vnitrostátní fúze V případě veřejné obchodní společnosti musí projekt dále obsahovat, jaké bude právní postavení společníka zanikající společnosti ve společnosti nástupnické a jaká bude výše vkladu (pokud budou společníci vklady mít). A také mu musí být doručen projekt vnitrostátní fúze, účetní závěrky všech zúčastněných veřejných společností za poslední 3 účetní období, konečné účetní závěrky všech zúčastněných veřejných společností, mezitímní účetní závěrky a zprávu auditora, a to nejméně 2 týdny přede dnem, v němž má společník fúzi schválit. U komanditní společnosti se použijí stejná ustanovení jako v případě veřejných obchodních společností. Dále se musí v této variantě uvést do projektu, kteří společníci zanikající společnosti budou v právním postavení komanditistů a kteří v postavení komplementářů. U každého komanditisty musí být uvedena výše vkladu do základního kapitálu nástupnické společnosti. „Projekt vnitrostátní fúze společnosti s ručením omezeným musí dále obsahovat výši vkladu a výše obchodního podílu každého společníka v zúčastněné společnosti před zápisem vnitrostátní fúze do obchodního rejstříku a v nástupnické společnosti po zápisu vnitrostátní fúze do obchodního rejstříku, s tím, že výše doplatku nesmí překročit 10% výše nových vkladů do základního kapitálu nástupnické společnosti.“12 Pokud je o to požádáno, musí být projekt vnitrostátní fúze před předložením valné hromadě přezkoumán znalcem pro vnitrostátní fúzi. V případě vnitrostátní fúze akciových společností se musí dále uvést výměnný poměr akcií s uvedením podoby, druhu, formy, převoditelnosti, jmenovité hodnoty a případné údaje o kótaci akcií určených k výměně za akcie zanikající společnosti. Dále určení, jakým způsobem dojde k získání akcií nástupnické společnosti potřebných k výměně za akcie zanikající společnosti a údaje vlivu této fúze na akcie dosavadních akcionářů nástupnické společnosti, a také práva, jež nástupnická společnost poskytne vlastníkům jednotlivých druhů akcií, opčních listů nebo jiných cenných papírů. Projekt je přezkoumáván za každou ze 12
ÚZ obchodní zákoník č.672, Ostrava:Nakladatelství Sagit a.s., 2008. ISBN 978-80-7208-684-9. Str. 303
s t r a n a | 20
zúčastněných akciových společností znalcem. Přezkoumání může probíhat i pro všechny zúčastněné společnosti dohromady. Dalším možným způsobem vnitrostátní fúze (§154 - §165) je spojení jedné nebo více společností s ručením omezeným s jednou nebo více akciovými společnostmi do nástupnické akciové společnosti nebo do nástupnické společnosti s ručením omezeným. „Projekt vnitrostátní fúze mezi spol. s r.o. a a.s. musí obsahovat a) kolik akcií určité podoby, druhu, formy a jmenovité hodnoty obdrží společník zanikající společnosti s ručením omezeným výměnou za svůj obchodní podíl, s tím, že výše doplatku nesmí překročit 10% výše jmenovité hodnoty akcií, jež mají být vyměněny za obchodní podíl zanikající společnosti, b) údaje o tom, jaká bude výše vkladu a výše obchodní podílu, který obdrží akcionář zanikající akciové společnosti výměnou za své akcie, s tím, že výše doplatku nesmí překročit 10% celkové výše nových vkladů.“13 Pro tyto výměny se použijí §97 až §99 a 134§ až 143 obdobně. Fúze musí být schválena všemi společníky zúčastněné společnosti s ručením omezeným. Návrh na zápis do obchodního rejstříku lze podat nejdříve po uplynutí třicetidenní lhůty ode dne, kdy byla tato vnitrostátní fúze schválena valnou hromadou zanikající akciové společnosti.
Zvláštní ustanovení o fúzi příhraniční (§180 - §242) Podle §180 se použijí pro přeshraniční fúzi ustanovení tohoto zákona o vnitrostátní fúzi. Při přeshraniční fúzi musí mít zanikající i nástupnická společnost stejnou právní formu. Spojení různých právních forem je možná pouze pokud to umožňují právní předpisy všech členských států, v nichž mají společnosti svá sídla. Nástupnická společnost má možnost zřídit své sídlo ve kterémkoliv členském státě (tento postup není považován jako přemístění sídla). Přeshraniční fúze se může zúčastnit i veřejná obchodní společnost a komanditní společnost.
13
ÚZ obchodní zákoník č.672, Ostrava:Nakladatelství Sagit a.s., 2008. ISBN 978-80-7208-684-9. Str. 313
s t r a n a | 21
Kromě obecných údajů požadovaných zákonem č.125/2008 Sb. musí projekt přeshraniční fúze dále obsahovat: a) b) c) d)
informace o postupu, kterým dojde k zapojení zaměstnanců do záležitostí nové nástupnické korporace, údaje o ocenění aktiv a pasiv, která jsou převáděna na nástupnickou korporaci, důsledky a dopady přeshraniční fúze na zaměstnance (informace o plánovaném propouštění), den účetních závěr fúzujících společností.
Podle tohoto zákona mají povinnost zveřejnění projektu přeshraniční fúze jen české zúčastněné korporace. Zahraniční korporace se při zveřejňování řídí právním řádem svého členského státu. Při splnění zákonných požadavků na tuto fúzi vydává notář tzv. osvědčení o přeshraniční fúzi. Osvědčení je veřejnou listinou. Právní účinky přeshraniční fúze nastávají okamžikem zápisu této fúze obchodního rejstříku nebo do zahraničního obchodního rejstříku.
1.7.2
Účetní pohled
Při účetním řešení problematiky fúzí se primárně vychází z příslušných ustanovení Obchodního zákoníku. Na tyto ustanovení je pak dále navázáno prostřednictvím dalších zákonných a podzákonných norem, které podrobněji specifikují účetní přístup k podnikovým změnám. Jedná se o: a) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, b) Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, c) Český účetní standard 011 – Operace s podnikem. Skutečnost je však taková, že velká většina právních ustanovení charakterizuje fúze výhradně jako proces vlastnický (tj. takový druh transakce odehrávající se mezi vlastníky zúčastněných společností, jenž vede ke spojení podílů společníků). Faktický dopad transakce (tj. spojení podniků v jeden ekonomický celek) je rozebírán jen okrajově.
s t r a n a | 22
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví V tomto zákoně nejsou nikde vymezena ustanovení vztahující se konkrétně na problematiku fúzí. Ustanovení týkající se fúzí jsou obsažena v § 17 odst. 3, § 24 odst. 3a (body 1 a 2) a odst. 5 a v § 27 odst.3. -
§ 17 se týká Otevírání a uzavírání účetních knih a odstavec 3 následně říká: „Účetní jednotky zúčastněné na přeměně společnosti otevírají účetní knihy k rozhodnému dni přeměny společnosti a vedou účetnictví samostatně od rozhodného dne přeměny společnosti do dne zápisu přeměny společnosti do obchodního rejstříku. Nástupnická účetní jednotka upraví účetnictví zúčastněných účetních jednotek ke dni zápisu přeměny společnosti s účinky od rozhodného dne. Ke dni zápisu přeměny společnosti do obchodního rejstříku, ke dni předcházejícímu ani ke dni následujícímu po dni zápisu přeměny společnosti do obchodního rejstříku se účetní závěrka nesestavuje.“14
-
§ 24 upravuje způsoby oceňování. V odst. 3 písmena a je uvedeno: „ při nabytí podniku či jeho části tvořící samostatnou organizační složku, a to i při přeměně společnosti s výjimkou změny právní formy.
a)
Oceněním jednotlivých složek majetku vedeného v účetnictví účetní jednotky, ze které bylo právo k podniku převedeno nebo přešlo, nebo Oceněním jednotlivých složek majetku podle zvláštního právního předpisu (vyhláška č.500/2002 Sb.)“15
b)
-
§ 27 odst.3 stanovuje, že případy pro které obchodní zákoník nařizuje povinnost ocenění obchodního jmění při přeměně společnosti, dojde k ocenění majetku a závazků reálnou hodnotou k okamžiku ocenění podle §24 odst. 2 písm. b).
Vyhláška č. 500/2002 Sb. U této vyhlášky je situace obdobná jako u zákona o účetnictví, protože ani zde nenalezneme místa, která by se konkrétně vztahovala k fúzím. Výjimku tvoří 14 15
Úz účetnictví podnikatelů č.647, Ostrava:Nakladatelství Sagit a.s., 2008. ISBN 978-80-7208-660-3. Str.10 Úz účetnictví podnikatelů č.647, Ostrava:Nakladatelství Sagit a.s. ,2008. ISBN 978-80-7208-660-3. Str.16
s t r a n a | 23
vybrané odstavce §6, §7 a §54. Základní změnou, kterou vyhláška přináší je přístup k použití reálné hodnoty při fúzích. V paragrafech 6 a 7 jsou upraveny rozdíly, ke kterým může při fúzích docházet. Prvním příkladem je goodwill. Goodwill – je vyhláškou specifikován jako dlouhodobé nehmotné aktivum. Podle §6 odst. 2 písm. d) se jedná o kladný nebo záporný rozdíl mezi oceněním podniku (popřípadě jeho části) ve smyslu obchodního zákoníku, získaného koupí, vkladem nebo oceněním majetku a závazků při přeměně společnosti a souhrnem jeho samostatně přeceněných složek majetku sníženým o převzaté závazky. „Goodwill se odepisuje rovnoměrně šedesát měsíců od nabytí podniku nebo jeho části nebo od rozhodného dne přeměny do nákladů. Záporný goodwill se odepisuje rovnoměrně šedesát měsíců od nabytí podniku nebo jeho části nebo od rozhodného dne do výnosů.“16 Druhým rozdílem, který může při fúzích vzniknout, je rozdíl k nabytému majetku spadající do skupiny dlouhodobého hmotného majetku (§7 odst. 10) Oceňovacím rozdílem v tomto případě rozumíme kladný (aktivní) nebo záporný (pasivní) rozdíl mezi oceněním podniku (popřípadě jeho části) získaného koupí, vkladem nebo oceněním majetku a závazků při přeměně společnosti a souhrnem ocenění jeho jednotlivých složek majetku v účetnictví původní účetní jednotky sníženým o převzaté závazky. U aktivního oceňovacího rozdílu probíhá odepisování rovnoměrně sto osmdesát měsíců od nabytí podniku nebo rozhodného dne do nákladů. U pasivního oceňovacího rozdílu je odepisování stejné, jen s tím rozdílem, že se odepisuje do výnosů. §54 se vztahuje na oceňovací rozdíly při uplatnění reálné hodnoty při přeměně účetní jednotky. „ Vyžaduje-li obchodní zákoník ocenění obchodního jmění, pak se rozdíly mezi oceněním podle §25 zákona, popřípadě §27 zákona, a oceněním reálnými hodnotami u účetních jednotek zanikajících nebo části účetní jednotky rozdělované odštěpením vyúčtují na příslušné majetkové účty a účty závazků souvztažně s příslušnými účty účtové skupiny 41 vykazovaných v položce Oceňovací rozdíly z přecenění při přeměnách“17
16 17
Úz účetnictví podnikatelů č.647, Ostrava:Nakladatelství Sagit a.s. ,2008. ISBN 978-80-7208-660-3. Str.35 Úz účetnictví podnikatelů č.647, Ostrava:Nakladatelství Sagit a.s., 2008. ISBN 978-80-7208-660-3. Str.51
s t r a n a | 24
České účetní standardy pro podnikatele (standard 011 – Operace s podnikem) Primárním cílem toho standartu je stanovení jak postupovat při přeměnách účetních jednotek podle obchodního zákoníku. Důvodem je dosáhnout souladu při realizování účetních metod účetními jednotkami.
1.7.3
Daňový pohled
Pohled z úhlu daňové problematiky je důležitou součástí procesu fúzování a ovlivňuje také účetní stránku věci. Při řešení daňových otázek při fúzích se vychází z principu tzv. univerzálního právního nástupnictví. To znamená, že daňová práva a povinnosti zanikajících společností přechází na společnost nástupnickou. Princip vypadá velmi jednoduše, avšak v praxi se objevilo několik daňových problémů, zejména v oblasti daně z příjmu. Fúze a rozdělení společností upravuje v tomto ohledu §23c zákona č.586/1992 sb. o daních z příjmu. Existují dvě možnosti. V první majetek a závazky zanikajících společností přechází na nástupnickou společnost, ve které získávají společníci zanikající společnosti podíl. Druhou možností je, že majetek a závazky zanikající společnosti přechází na novou nástupnickou společnost, která je jediným společníkem této zanikající společnosti. Příjmy (výnosy) nejsou do daňového základu zahrnovány (do daňového základu nezahrnujeme taktéž příjmy (výnosy) nástupnické společnosti, které vznikly v souvislosti s přeceněním majetku a závazků při fúzi). Nová nástupnická společnost pokračuje v odepisování hmotného a nehmotného majetku zanikající společnosti. Dalšími položkami přecházejícími na nástupnickou společnost jsou rezervy a opravné položky, daňová ztráta a další neuplatněné odčitatelné položky. Za zdaňovací je považován kalendářní nebo hospodářský rok. Pro potřeby fúze se bere období od rozhodného dne do konce kalendářního roku, ve kterém byla fúze zapsána do obchodního rejstříku.
s t r a n a | 25
1.8 Kontrola a schvalování fúzí 1.8.1
Evropská komise
Komise je orgán EU, který je nezávislý na vnitrostátních vládách členských států. Pracovní náplní je zastupovat a bránit zájmy EU jako celku. Sestavuje návrhy nových evropských právních předpisů, které předkládá Evropskému parlamentu a Radě. Je také výkonnou složkou EU (odpovídá za provádění rozhodnutí Parlamentu a Rady). V praxi jde zejména o řízení každodenních činností Evropské unie (provádění jejích politik, řízení jejích programů a vydávání jejích finančních prostředků. Evropská komise byla založena v padesátých letech na základě zakládajících smluv EU. Evropa usiluje o vytvoření společného trhu. Spojení podniků z jiných zemí umožňuje efektivnější vývoj nových produktů nebo snížení výrobních a distribučních nákladů. V reakci na vyšší efektivitu se trh stane konkurenceschopnějším a spotřebitelům nabízí kvalitnější zboží za lepší ceny. Některé fúze však mohou vést k omezení hospodářské soutěže na určitém trhu, obvykle tím, že vytvoří nebo posílí dominantní postavení společnost. Poté dojde k poškození spotřebitele, protože se zvýší ceny, omezí nabídka nebo inovace. „Zvýšená konkurence na jednotném evropském trhu a globalizace patří mezi faktory, které společnosti přimějí, aby spojily své síly. Takováto reorganizace je vhodná do té míry, pokud nepoškozuje hospodářskou soutěž, ale naopak přispívá ke zvýšení konkurenceschopnosti evropského průmyslu, zlepšuje podmínky růstu a zvyšuje životní úroveň v EU. Cílem přezkoumávání navrhovaných fúzí je předejít negativním dopadům na hospodářskou soutěž. Fúze, které přesahují hranice jednoho členského státu, jsou přezkoumávány na evropské úrovni. Díky tomu stačí společnostem obchodujícím v několika členských státech EU jediný souhlas s fúzí.“18
18
http://ec.europa.eu/competition/consumers/mergers_cs.html
s t r a n a | 26
Úpravu této problematiky v rámci Evropské unie má na starosti nařízení č.134/2004 o kontrole spojování podniků. Podle článku 1, který vytyčuje oblast působnosti, má spojení dopad pro celé Společenství jestliže je: a) b) c)
celkový celosvětový obrat všech dotčených podniků vyšší než 5 000 000 EUR a celkový obrat každého z nejméně dvou dotčených podniků v rámci celého Společenství vyšší než 250 000 000 EUR.
V případě, že tedy přesahuje roční obrat všech daných podniků dohromady stanovený podíl celosvětových a evropských tržeb, musí být o navrhované fúzi informována Evropská komise, která ji následně přešetří. V opačném případě, kdy není stanovená hranice překročena, mohou danou fúzi přezkoumat úřady pro hospodářskou soutěž v jednotlivých členských státech. Pravidla se vztahují na všechny fúze bez ohledu na to, kde ve světě mají fúzující společnosti oficiální sídlo, centrálu, kde vykonávají svou činnost nebo mají výrobní podniky. Důvodem je, že i spojení mezi podniky, které sídlí mimo Evropskou unii, mohou ovlivnit trhy v EU, pokud tyto společnosti v EU podnikají. Variantou je také možnost, kdy Evropská komise přezkoumává fúze, které jí předloží úřady pro hospodářskou soutěž jednotlivých členských států EU. Žádost o prošetření může být podána fúzujícími společnostmi nebo úřadem pro hospodářskou soutěž některého z členských států EU. Za určitých okolností může také Evropská komise předložit případ úřadu pro hospodářskou soutěž v některém členském státě EU. Při hodnocení bere Komise v úvahu zejména nutnost zachování a rozvoj účinné hospodářské soutěže na společném trhu, tržní postavení fúzujících podniků a jejich hospodářskou a finanční sílu, alternativy pro dodavatele a odběratele (zákazníky), právní bariéry vstupu na trh a vývoj nabídky a poptávky. Pokud Komise dospěje k názoru, že zkoumaná fúze nebude mít dopad na hospodářskou soutěž v EU, bude spojení povoleno. Fúze bude zakázána, pokud bude patrný dopad na hospodářskou soutěž a fúzující společnosti se nezaváží k odstranění překážek hospodářské soutěže. Příkladem zakázaného spojení je, když jsou fúzující společnosti hlavními konkurenty nebo pokud by daná fúze jinak vážně oslabila účinnou hospodářskou soutěž na trhu, zejména tím, že by vytvořila nebo posílila dominantní společnost.
s t r a n a | 27
Při přezkoumávání může nastat také situace, kdy Komise shledá pochyby ohledně dopadu na hospodářskou soutěž, avšak nedojde k zákazu spojení. Fúzující společnosti se totiž zaváží, že učiní určité kroky, které tento dopad odstraní.Jedná se například o závazek, že prodají část spojeného podniku nebo poskytnou licenci na určitou technologii jiné společnosti na trhu. Jestliže přezkoumání Evropská komise ukáže, že tyto závazky jsou udržitelné nebo obnoví konkurenci na daném trhu, a tím budou ochráněny zájmy spotřebitelů, může s danou fúzí vyslovit souhlas s výhradami. Poté dochází ke kontrole, zda fúzující společnosti své závazky plní. Příkladem spojení s výhradami jsou dvě velké fúze ve farmaceutickém průmyslu (Sanofi/Synthélabo a Pfizer/Pharmacia). Komise došla k závěru, že obě fúze by mohly mít negativní dopad na hospodářskou soutěž, neboť by omezily nabídku některých léků dostupných pacientům. „V obou případech dotyčné společnosti navrhly, že převedou část svých produktů na konkurenty, a Evropská komise souhlasila s tím, že tyto kroky obnoví hospodářskou soutěž na daných trzích, a tak ochrání zájmy pacientů. V případě fúze společností Sanofi a Synthélabo patřily mezi takto převedené nebo prodané produkty například vitamín B12 prodávaný pod obchodním názvem „Delagrange“, některá antibiotika, hypnotika a sedativa. V případě fúze společností Pfizer a Pharmacia například tyto společnosti navrhly, že převedou na konkurenty některé produkty ve vývoji, které by konkurovaly výrobku Viagra společnosti Pfizer, čímž umožnily schválení navrhované fúze.“19 Dalším případem byla fúze TotalFina a Elf Aquitaine, které byly nejvýznamnější společnosti na francouzském trhu ropných produktů a fúze by jim umožnila zvýšit náklady nezávislých distributorů benzínu. Po spojení by tyto podniky ovládaly zhruba 60 % čerpacích stanic na francouzských dálnicích a staly by se také hlavním dodavatelem zkapalněného uhlovodíkového plynu (LPG). Společnosti tedy nabídly, že odprodají velkou část těchto aktivit svým konkurentům (odprodej 70 čerpacích stanic na dálnicích ve Francii). Komise poté tuto fúzi s výhradami schválila.
19
http://ec.europa.eu/competition/consumers/mergers_cs.html
s t r a n a | 28
1.8.2
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
Jedná se o ústřední orgán státní správy České republiky s pravomocemi v oblasti ochrany hospodářské soutěže, dohledu nad zadáváním veřejných zakázek a v monitoringu a koordinaci veřejné podpory. Úřad byl v roce 1991 a jeho sídlem se stalo Brno. V letech 1992-1996 došlo k nahrazení této instituce Ministerstvem pro hospodářskou soutěž. Mezi hlavní činnosti patří: a) b) c)
vytváření podmínek pro rozvoj hospodářské soutěže, dohled nad zadáváním veřejných zakázek, spolu s Evropskou komisí působí jako kontrolní orgán na poli poskytování veřejných podpor.
U problematiky fúzí posuzuju ÚOHS, zda zamýšlené spojení nebude narušovat pravidla hospodářské soutěže. Tam, kde by k tomu docházelo, jsou ze strany fúzujících společností přijímány závazky. Teprve následně dojde k přijetí fúze (jako příklad lze uvést spojení z roku 2006, kdy ÚOHS „ povolil spojení dvou největších firem na pekárenském trhu v ČR, ač toto spojení v minulosti zakázal. V novém správním řízení byl mj. zohledněn fakt, že spojením vzniklý subjekt již nebude, na rozdíl od svých konkurentů, z pohledu k přístupu k surovinám soběstačný a bude si je muset zajišťovat dodávkami. Jeden z fúzujících subjektů totiž v průběhu roku 2005 odprodal své majetkové podíly na trzích mlýnských výrobků. I tak vznikl na trhu subjekt s vedoucím postavením, podíly konkurence však nevykazují výraznější odstup.) Smyslem ochrany hospodářské soutěže v oblasti fúzí není mařit podnikatelské plány firem, ale zasahovat pouze tehdy, když je navrhované spojení způsobilé narušit soutěž na trhu.“20 Pokud soutěžitelé splňují veškeré podmínky stanovené zákonem č.143/2001 o ochraně hospodářské soutěže, jsou povinni obrátit se s žádostí o povolení fúze na ÚOHS. Je nutné podat Návrh na povolení spojení soutěžitelů. Tento zákon, konkrétně §13 ustanovuje, že spojení soutěžitelů formou fúze podléhá schválení ÚOHS tehdy, pokud celkový čistý obrat všech spojujících se 20
www.compet.cz
s t r a n a | 29
soutěžitelů realizovaný za poslední účetní období na trhu České republiky je vyšší než 1,5 miliardy korun a minimálně dva ze spojujících se soutěžitelů dosáhli každý za poslední účetní období na trhu České republiky čistého obratu vyššího než 250 milionů Kč. Návrh na povolení spojení soutěžitelů je upraven vyhláškou č.368/2001 Sb., která stanovuje veškeré náležitosti a podrobnosti týkající se návrhu. Změny a doplnění vztahující se k tomuto návrhu jsou upraveny vyhláškami č.407/2005 Sb. a 471/2006 Sb. „Povinnou součástí každého návrhu na povolení spojení je řádně a úplně vyplněný dotazník k povolení spojení podle přílohy této vyhlášky a doklad o zaplacení správního poplatku. K návrhu se dále připojují: a)
písemné plné moci udělené zástupcům všech navrhovatelů, jsou-li tito v řízení o povolení zastoupeni, b) výpisy z obchodního rejstříku, popř. z jiného obdobného registru, ne starší než tři měsíce, týkající se všech spojujících se soutěžitelů, kteří mají povinnost být v obchodním rejstříku nebo v obdobném registru zapsáni, c) listiny, na jejichž základě ke spojení došlo nebo má dojít, anebo listiny osvědčující vznik spojení; v případě spojení v důsledku nabytí účastnických cenných papíru při nabídce převzetí, jsou všichni spojující se soutěžitelé povinni tyto listiny předložit ihned po jejich sepsání, d) výroční zprávy včetně auditu ročních účetních závěrek za poslední ukončené účetní období všech spojujících se soutěžitelů, kteří mají povinnost provádět audit podle zvláštních právních předpisů, e) konsolidované účetní závěrky za poslední ukončené účetní období všech spojujících se soutěžitelů, kteří mají povinnost sestavovat konsolidovanou účetní závěrku podle zvláštních právních předpisů, a f) schéma a způsob výpočtu obratu, jehož výše odůvodňuje podání návrhu, z něhož je patrno, jakého čistého obratu (§ 14 zákona) dosáhli v daném účetním období: 1) spojující se soutěžitelé, 2) osoby, které budou spojující se soutěžitele kontrolovat po uskutečnění daného spojení, a osoby, které jsou spojujícími se soutěžiteli kontrolovány,
s t r a n a | 30
3) 4)
osoby, které kontroluje osoba, která bude spojující se soutěžitele kontrolovat po uskutečnění spojení, osoby, které jsou kontrolovány společně dvěma či více osobami uvedenými“21
Návrh je podáván v českém jazyce, a to včetně všech jeho příloh a součástí. Stejně tak tomu je i u finančních údajů, rovněž ty musí být uvedeny v českých korunách.
2. Postup procesu transakce Pohled na proces převzetí je složitý. Každý podnik je něčím specifický, což je dáno zejména jeho majetkem, trhem na kterém působí, strukturou a kvalitou jeho zaměstnanců, technologiemi, ale i minulostí podniku (historií). Pokud chce podnik usilovat o nějaký jiný podnik, musí nejprve formulovat svou vizi. Vize vyjadřuje to, čeho chceme dosáhnout, to čím chceme být. Na celý postup lze pohlížet ze dvou pohledů, a to buď z pozice kupujícího, nebo z pozice prodávajícího. Pokud budeme pohlížet na proces z hlediska podniku uvažující o převzetí, je dalším bodem uvědomění a zhodnocení svých předností, zda jsme vůbec schopni takovouto činnost zvládnout. Je třeba položit si následující otázky a nalézt na ně odpovědi: a) b) c)
Co umíme nejlépe? O co usilujeme? Kde je naděje získání té největší synergie?
Další otázkou, která nutně vystupuje do popředí je nezbytný rozsah nabytí (zda odkoupit celý podnik nebo pouze jeho část).
21
www.compet.cz (vyhláška 368/2001 Sb.)
s t r a n a | 31
Obr. č.2 Postup akvizičního procesu podle M.Maříka
Zdroj: MAŘÍK, M. Koupě podniku jako součást podnikové strategie.Praha:VŠE,1997.ISBN 80-7079-5581.Str.67
Proces fúzování můžeme charakterizovat pomocí modelu Watson Wyatt Deal Flow. Tento nástroj velmi dobře vykresluje jednotlivé fáze formulování cílů až po integraci po fúzi či převzetí společnosti. Podniky věnují velkou pozornost všem oblastem předcházejícím fúzi (formulace cílů, strategií, oceňování a plánování možné dosažené hodnoty atd.). Skutečná realizace hodnoty spojení je však dosažena až při integraci. Tento moment je nazýván jako integrace po spojení či převzetí (tzv. post-merger inegrace). Jedná se poslední fázi procesu, kde podnik čelí zejména riziku integrace, bariérám spojeným s rozdílnými kulturami podniků a riziku využití lidského kapitálu. Oddělení HR (Human Recources- Lidské zdroje) hraje v procesu integrace významnou roli a mělo by být do procesu realizace zapojeno už od samotného počátku. Ve většině případů se však stává, že je toto oddělení zapojeno do procesu, až po provedení tzv. due diligence, což může mít za následek neúspěšnou integraci. Důvodem neúspěchu některých
s t r a n a | 32
spojení není neschopnost povést technické změny, ale vnitřní rezistence organizace. Úloha oddělení lidských zdrojů při procesu integrace: a) b) c) d) e) f) g) h)
stanovení role a odpovědnosti vedoucích pracovníků plánování a implementace integrace interní komunikace organizační struktura znovuobsazení pozic (re-recruiting) kulturní integrace integrace lidského kapitálu analýza výsledků a zpětné vazby
Obr.č. 3 Schéma modelu Watson Wyatt Deal Flow
Zdroj: BENDANIEL, D.J., ROSENBLOOM, A.H. The Handbook of International Mergers and Acquisitions, prentice Hall:1990, ISBN-13: 9780134724997. Str. 98
2.1 Volba strategie Základním bodem úspěchu je zvolit takovou strategii, která přinese podniku konkurenční výhody. Strategie by se však měla slučovat s celkovou strategií podniku, aby zamýšlená transakce nebyla v rozporu s celkovými cíli společnosti.
s t r a n a | 33
2.2 Informační memorandum Druhou fází je příprava a vypracování informačního memoranda. „Informační memorandum je určeno investorům a obsahuje základní informace o podniku.“22 Toto memorandum připravuje většinou prodávající podnik nebo jeho poradce. Cílem tohoto dokumentu je pravdivě podat informace o současné pozici a budoucím výhledu kupované společnosti.
Hlavní body informačního memoranda23 1)
Souhrn a) Základní charakteristika podniku b) Specifikace navrhované transakce c) Přiblížení podniku jako investiční příležitosti
2)
Popis podniku a) Historie b) Hlavní činnost c) Trh podniku d) Zákazníci, konkurence, dodavatelé e) Provoz (pozemky, budovy a stavby, stroje a zařízení) f) Vlastnická struktura g) Management a zaměstnanci h) Právní aspekty i) Informační systémy j) Pravidla vnitropodnikového řízení k) Jakost a certifikáty jakosti l) Ochrana životního prostředí m) Strategie podniku
3)
Finanční situace podniku a) Rozvaha (včetně specifikace úvěrů)
22
KISLINGEROVÁ, E. Oceňování podniku, 2. Přepracované vydání, Praha:C.H.BECK, 2001. ISBN 807179- 529-1. Str.258 23 KISLINGEROVÁ, E. Oceňování podniku, 2. Přepracované vydání, Praha:C.H.BECK,2001. ISBN 807179- 529-1. Str.258-259
s t r a n a | 34
b) c) 4)
Výkaz zisků a ztrát Výkaz cash flow
Charakteristika podmínek pro investora v České republice
5) Přílohy (Organizační schéma podniku, mapa objektů podniku, katalog výrobků, certifikáty kvality apod.) Informační memorandum je k dispozici všem investorům. Smyslem je, aby měli všichni investoři informace o cílové společnosti, aniž by museli v této fázi vyhledávat údaje vlastními zdroji.
2.3 Ocenění podniku Pro kvalitní proces ocenění je důležité mít k dispozici nejen údaje z podniku, ale také informace o makroekonomické a mikroekonomické prostředí, ve kterém podnik působí. Proto můžeme tento proces rozdělit na dvě části: a) Souhrnné hodnocení podniku (strategický pohled) b) Finanční situace podniku První etapou je shromažďování údajů. Dále pak navazuje část analytická, která se zaměřuje na analýzu makroprostředí, analýzu odvětví a finanční analýzu podniku. Na jednotlivé analýzy poté navazuje aplikace modelů (pro správnost výsledků je dobré aplikovat několik modelů). Na závěr se provádí syntéza výsledků a formulace závěru. To znamená stanovení hodnoty podniku k určitému datu. Toto datum je velmi důležité, protože pokud dojde v zápětí k určitým změnám, je třeba tyto změny poté zohlednit do nového ocenění. Jedná se například o změny úrokových sazeb, devizové kurzy nebo hospodářská politika státu.
s t r a n a | 35
Obr.č.4 Postup při ocenění podniku
Zdroj: KISLINGEROVÁ, E. Oceňování podniku, 2. Přepracované vydání,Praha:C.H.BECK, 2001. ISBN 80-7179-529-1. Str.258
s t r a n a | 36
2.4 Nabídka V tomto momentě se může investor rozhodnout učinit nabídku na koupi podniku (případně některých podílů). Při tomto rozhodování vychází z údajů, které získal v informačním memorandu. Dále analyzuje i nefinanční faktory (např. úspory z rozsahu, vztah k novým technologiím nebo trhům, image a kultura společnosti). V případě, že prodávající přijme nabídku zájemce, může dojít k sepsání LOI (Letter of intent). Jedná se o nezávaznou smlouvu mezi investorem a prodávajícím, která obsahuje údaje o struktuře transakce, navrhovanou cenu, dohodu o důvěrnosti informací. Někdy však k tomuto kroku nedojde, důvodem je zpravidla, že prodávající vyjednává s více investory. Nepodepsání LOI mu dává větší prostor pro výběr nejlepší nabídky. Dalším motivem může být také úspora času, který vynakládáme na uzavření LOI.
2.5 Due Diligence Cílem Due diligence je poskytnout potenciálnímu zájemci hlubší informace o podniku. Jedná se zejména o odhalení rizik podniku, odhalení slabých míst a nedostatků, zajištění transparentnosti podniku, nalezení potenciálu podniku, bezpečnost transakce nebo přizpůsobení ceny výše uvedeným informacím. Proces due diligence se obvykle dělí na 2 části. V té první má investor možnost prohlídky podniku a rozhovor s managementem, což umožňuje další hlubší poznání cílového podniku. Poté následuje část zvaná „data room“. Jedná se o soustředění klíčových informací a údajů do o podniku do jedné místnosti. Investor má možnost v předem stanoveném čase prostudovat jednotlivé materiály. Není však povoleno nic odnášet ani kopírovat, pouze zapisování poznámek.
s t r a n a | 37
Obr. č.5 Základní funkce due diligence
Základní funkce due diligence
Informační
Podklad pro rozhodnutí
Doporučení pro další jednání Zdroj: KISLINGEROVÁ, E. Oceňování podniku, 2. Přepracované vydání,Praha:C.H.BECK, 2001. ISBN 80-7179-529-1.Str.258
Finanční stránka fungování podniku Analýza informací z účetních závěrek s cílem zjistit faktory tvorby zisku, rozbor aktiv a pasiv, analýzu cash flow. „Je důležití připomenout, že jedním z klíčových zjištění je, zda existuje finanční plánování a jakou má podobu, tj. zda existují pro forma výkazy zisků a ztrát, rozvahy a cash flow.“24 To lze také považovat za určitý znak kvality managementu.
24
KISLINGEROVÁ, E. Oceňování podniku, 2. Přepracované vydání, Praha:C.H.BECK,2001. ISBN 807179-529-1.Str.260
s t r a n a | 38
Daňová stránka fungování podniku V tomto bodě se investor zaměřuje na zkoumání, zda cílový podnik, ve smyslu platných předpisů, vykazuje optimální daňovou strukturu. Zda využívá všech legálních možností, jak snížit daňovou povinnost podniku Právní fungování podniku Analýza rizik plynoucích z pracovně-právních vztahů, dodavatelských smluv, odběratelských smluv, nájemních smluv, průmyslových zpráv, ochranných známek, patentů, licencí. Dále sem patří také přehled započatých či hrozících sporů. Strategie Tato část zahrnuje především identifikaci postavení podniku na trhu, růstový potenciál podniku, realizaci nových technologií či produktů. Důležitý význam má i lokalizace podniku (dostupnost pro dodavatele a odběratele). A v neposlední řadě také životní prostředí. Lidský kapitál Zaměření na zaměstnance, zejména na management podniku (jeho kvalifikaci, fluktuaci, setrvání v podniku při změně majitele atd.). U ostatních se sleduje systém odměňování, procento na nemocenské apod. Organizační struktura Identifikace stávající organizační struktury a informačních systémů používaných v podniku.
2.6 Vyjednávání a uzavření transakce Proces vyjednávání není jednoduchý. Na vyjednávání má silný vliv, za jaké situace se odehrává a důležitou roli hraje i osobnost člověka, který je v pozici vyjednavače. Není vhodné klást přehnané požadavky, ani dělat přílišné ústupky. Jestliže je investor se zjištěnými výsledky spokojen, má finanční prostředky a úspěšné dokončil proces vyjednávání, podepíše s cílovým podnikem kupní smlouvu. Uzavření celého procesu transakce však nastane až v momentě vyplacení peněz, výměnnou akcií nebo jinou protihodnotou. Některé transakce
s t r a n a | 39
také podléhají schválení antimonopolního úřadu, což způsobuje rozdíl mezi podpisem smlouvy a finálním uzavřením transakce.
Druhy smluv při uzavírání transakcí 1)
2)
3)
Smlouva o převodu akcií (Stock purchase agreement) Tato smlouva se používá v případě, kdy je prodávaný podnik vlastněn malým počtem vlastníků nebo za situace, kdy má prodávající v podniku významný vlastnický podíl. Jedná se o prodej určitého množství akcií, kdy cena je zpravidla stanovena v podobě hotovosti nebo akcií. Pokud jde o situaci, kdy je podnik vlastněn velkým počtem malých vlastníků, používá se nabídka převzetí (tender offer). Smlouva o fúzi (Merger agreement) Jestliže je společnost vlastněna veřejně, je velmi obtížné prostřednictvím veřejné nabídky získat 100% všech akcií. Za takovéto situace dojde na valné hromadě ke schválení a podpisu smlouvy o fúzi. Smlouva o prodeji majetku (Assets purchase agreement) Tento druh smlouvy je velmi podobný smlouvě o prodeji akcií, avšak s tím rozdílem, že zde není podnik jako takový předmětem operace, ale pouze jen některá aktiva a pasiva.
3. Vývoj fúzí a akvizic od počátků až po současnost Z historického hlediska se nejčastěji rozlišuje pět období (vln) fúzí a akvizic. Důležité je zde říci, že impulzy k fúzování a akvizicím začaly vždy na americkém kontinentě, kde dosáhly v porovnání s evropským kontinentem mnohem větších rozměrů. V Evropě sice k takovým tendencím docházelo, avšak vždy se zpožděním a v mnohem menších měřítcích.
s t r a n a | 40
3.1 Historie První akviziční vlna 1897-1904 Tato první vlna byla následkem krize z roku 1883 a byla motivována zejména snahou o monopolizaci firem prostřednictvím navýšení tržního podílu. Akviziční horečka zasáhla prakticky všechna odvětví, a pokud jde o typologii, jednalo se převážně o horizontální akvizice. Největší objem probíhal v odvětví těžby ropy a uhlí, výroby kovů, strojírenství a výroby dopravních prostředků. Příkladem je americký ocelářský gigant U.S. Steel vzniklý spojením 785 původně samostatných společností. Mezi dalšími příklady můžeme uvést American Tobacco či General Electric. K tomuto trendu ve Spojených státech také výrazně přispěl rozmach dopravy, a to zejména železnic, což vedlo k vybudování celostátního trhu. Na druhou stranu zde byly i negativní faktory spojené s korupcí, někteří vlastnící bránili svůj majetek i za pomoci zbraní, stát prakticky nebyl schopen do událostí nijak zasahovat. Musíme brát v potaz fakt, že tyto události se děly před více než 100 lety a jen stěží by se toto mohlo stát v dnešním vyspělém světě. Pád této vlny můžeme přisoudit finančním faktorům, a to zejména krachu akciového trhu v roce 1904. Druhá akviziční vlna 1916-1929 Oproti monopolním snahám předchozí vlny je tato vlna spojena spíše s oligopoly.Úspěchy první světové války vedly k nárůstu amerického bohatství a snadnějšímu přístupu ke kapitálu. Negativní zkušenosti z monopolizačních snah první akviziční etapy posílily úlohu státu jako tvůrce antimonopolních zákonů.(Claytnův zákon, Shermanův zákon). Boj proti monopolům vede k oligopolní struktuře hospodářství, typické jsou zejména vertikální integrace. Velkou úlohu pro získávání kapitálu sehrál sektor investičního bankovnictví. Velkou podobnost s první vlnou můžeme spatřit v prospěchu pro velké korporace, které jsou známé i v dnešní době (IBM, General Motors). Podle informací z dostupných historických pramenů se v letech 1926-1930 realizovalo odhadem okolo 4500 fůzí, přičemž bylo odkoupeno asi 18 procent národního výrobního majetku. Druhá vlna končí finančním krachem v říjnu roku 1929 a výrazným nárůstem nedůvěry v investice do cenných papírů.
s t r a n a | 41
Třetí akviziční vlna 1965-1969 Šedesátá léta znamenají pro Ameriku období rozvoje a prosperity a jsou charakteristická strukturováním konglomerátů, které do jisté míry reaguje na zpřísněné antimonopolní zákonodárství omezující možnosti horizontálních integrací. Pro tyto konglomeráty bylo typické, že zde byly zastoupeny podniky působící v různých odvětvích. Navíc se tato etapa oproti předchozím odehrává již ve vyspělé době, což s sebou přináší další změny v oblasti řízení společností. Podniky jsou schopny působit na větším prostoru. Vertikální a horizontální fůze jsou vytlačovány do pozadí. Těžiště financování se přenáší na akciové trhy, úvěrový trh se vyznačuje poměrně vysokými úrokovými měrami. Vznik nových konglomerátů byl velmi často doprovázen růstem akciových kurzů. Jak se ale krátce na to ukázalo, v mnoha případech šlo pouze o iluze a záhy následoval pád akciových titulů, který ukončil tuto akviziční vlnu. Čtvrtá akviziční vlna 1981-1990 V 70. letech vlna akvizic ve Spojených státech polevila. V výrazné změně situace dochází v 80.letech, které se vyznačují prudkým nárůstem akvizic. Hlavním fenoménem je nárůst zejména nepřátelských převzetí a zvýšené využívání dluhových instrumentů. Tento způsob převzetí se stal vysoce profitabilní záležitostí. Velká většina fúzí byla horizontální povahy a měla za následek vytvoření velmi podobné struktury monopolistického trhu. Kromě rozbíjení konglomerátů vzešlých z předchozí vlny je typický nárůst významu role spekulantů a spekulačních motivů. Tento motiv vycházel ze skutečnosti, že bylo možné vydělat i na neúspěšných akvizicích. Velký zásah zaznamenal zejména ropný a olejářský průmysl (např. Texaco, British Petroleum). Akvizice tohoto odvětví představovali přes 1/5 celkového objemu provedených akvizic této etapy. Nedotčen nezůstal ani sektor bankovnictví, kde se podíl pohyboval okolo 8,5 procenta.
3.2 Současnost V současné době se nacházíme v době po páté etapě. Ta začala již rokem 1992, kdy po ozdravné kůře americké ekonomiky dochází opět k nárůstu fúzí, společnosti touto cestou realizují svou expanzivní politiku. Rozdílem mezi předchozí a touto
s t r a n a | 42
etapou můžeme naleznout v poklesu nepřátelských převzetí, většina fúzí se realizuje jako strategické. V roce 1995 nastává v bankovním sektoru prudký nárůst přeshraničních fúzí a akvizic, který několikanásobně vzrostl (z 5 mld. USD v roce 1995 až na 40 mld. USD v roce 1999). „Následně už pod 10 mld. USD za rok spadl pouze v roce 2002 a po většinu let se držel mezi 20 a 30 mld. USD. Na nových trzích bylo maxima dosaženo až v roce 2001 (přes 20 mld. USD) a od té doby se hodnota fúzí a akvizic pohybovala mezi 5 a 20 mld. USD. To znamená opět na mnohanásobku hodnot z doby před dvanácti lety.“25 Ani momentálně nemůžeme hovořit o žádném poklesu, v Evropě na tom má podíl zejména obří fúze Barclays a ABN AMRO. Nejčastějším zdrojem financování M&A nejen ve finančním sektoru jsou vlastní prostředky společností a na druhém místě co do významu stojí emise akcií. Za nimi následuje kombinace více metod, jako jsou vlastní prostředky, nové akcie a dluhové financování. Vydání nových akcií není u akvizice nejoblíbenější metodou možná i z toho důvodu, že to v minulých letech vzedmutí spojovací aktivity mělo často negativní dopad na kurzy akcií přebírající společnosti na kapitálových trzích. Ze spojení tak krátkodobě profitovali spíše akcionáři přebírané společnosti. Z hlediska geografie se nadpoloviční hodnota fúzí a akvizic nachází v rámci Spojených států, zhruba další třetina až polovina hodnoty spojování - a opět nejde jen o banky, ale o všechny podniky - se nachází v západní Evropě a jen poměrně malý díl pochází z jiných částí světa. Protože se v praktické části zabývám leteckým trhem, nemůžu zde nezmínit i některé fúze z této oblasti. K tomuto spojování dochází zejména v počátku této etapy ve Spojených státech, příčinou byl pád východního bloku a pokles armádních výdajů, které souvisely s koncem studené války. Jedná se zejména o fúze Lockheed a Martin nebo Northrop a Grumman.
3.2.1
21.století
Fúze a akvizice byly v posledních letech jedním z faktorů, které stály za posilováním akciových trhů. Avšak i přes velká očekávání, která s sebou přináší,
25
MACHAL, K. http://bankovnictvi.ihned.cz
s t r a n a | 43
velká část končí neúspěchem. Navíc ani této oblasti se nevyhnula hypoteční krize a s ní související nedostatek likvidity na trzích. V roce 2007 jsme mohli zaznamenat větší nárůst fúzí a akvizic než tomu bylo v předešlých letech. Aktivita v této oblasti totiž v roce 2007 dosáhla skutečně rekordních hodnot, když celkový objem fúzí a akvizic vzrostl na 4,4 bilionů dolarů (což je 21% nárůst oproti 3,6 bilionům USD v roce 2006). A to i přesto, že v druhé polovině roku se na trzích začaly objevovat příznaky hypoteční krize. Tab.č. 1 Objem fúzí a akvizic v letech 1995-2006
OBJEM FÚZÍ A AKVIZIC Rok Objem v mld. USD 1995 700 1996 1000 1997 1500 1998 2300 1999 3500 2000 3400 2001 1700 2002 1200 2003 1400 2004 2000 2005 2900 2006 3600 Zdroj: vlastní26
Tuto velkou aktivitu můžeme směřovat zejména do sektoru bankovnictví, což jen potvrzuje jeho dominantní postavení na trhu fúzí a akvizic ve finančním odvětví. Oproti roku 2005 se celková hodnota bankovních transakcí více než zdvojnásobila a nárůst celkové hodnoty můžeme naleznout i pojišťovnictví. Z pohledu Evropské Unie se nejvíce transakcí uskutečnilo v Itálii a Francii, naopak pokles zaznamenalo v tomto ohledu Německo. Dále vzrostl i význam jihovýchodní Evropy, a to především díky několika velkým akvizicím v Řecku a Turecku. Naopak aktivita v zemích střední a východní Evropy a Rusku poklesla 26
Zdroj dat www.mesec.cz
s t r a n a | 44
Paul Cunnigham, partner v oddělení Auditorských služeb Pricewaterhouse Coopers Česká republika a vedoucí partner pro finanční služby ve střední a východní Evropě a v Rusku, uvedl: “Finanční sektor ve střední a východní Evropě už dávno není neprobádaným územím. Řada těchto zemí je dnes v EU a praxe již dostatečně prověřila růstové možnosti a ziskovost na těchto rozvíjejících se trzích. V současnosti působí ve střední a východní Evropě více než 75 mezinárodních bankovních skupin, zejména z Rakouska, Itálie, Belgie a Francie. Pět největších hráčů (HVB/Unicredito, KBC, Erste Bank, Raiffeisen a Société Générale) ovládá více než 50 % bankovního trhu v oblasti. Je proto pravděpodobné, že budoucí fúze a akvizice budou motivovány potřebou konsolidace a reorganizace těchto mezinárodních bankovních skupin, které do oblasti investují.“ Mezi klíčové strategické trendy na trhu fúzí a akvizic ve finančních službách v Evropě patří: -
-
pokračující tendence budovat silné národní hráče, zejména v Itálii, evropské, a především francouzské banky nadále ve snaze růst a získávat strategicky výhodné pozice vytvářejí sekundární domácí trhy, společnosti, které chtějí dosahovat silného růstu prostřednictvím investic do subjektů v zahraničí, přesouvají pozornost ze střední na jihovýchodní Evropu; banky v jihovýchodní Evropě navíc samy aktivně hledají zahraniční investory, bankopojišťovací (bancassurers) skupiny se cíleně zbavují pojišťovacích aktivit, finanční investoři jsou nadále aktivní, ale objem jejich transakcí klesá.
Podle odhadů bude evropský sektor finančních služeb stále velmi aktivní. K realizaci dalších transakcí povede zejména pokračující tlak na konsolidaci, to se bude týkat především výše zmiňovaného bankovnictví.
