Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie
Konjunkturní analýza světového trhu s ropou Diplomová práce
Autor:
Bc. Daniel Haspra Finance
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Stanislav Heczko, Ph.D.
2016
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Děčíně dne:
.………………….. Bc. Daniel Haspra
Poděkování
Touto cestou bych rád poděkoval Ing. Stanislavu Heczkovi, Ph.D., který se ujal vedení mé práce. Dále bych mu rád poděkoval za čas strávený při našich osobních konzultacích a za cenné informace, kterými přispěl k vypracování diplomové práce.
Anotace
Tato práce se ve svém obsahu věnuje konjunkturní analýze světového trhu s ropou. Struktura práce je založena na platformě konjunkturní analýzy v mezinárodním obchodu, která je rozebrána v první teoretické části. Praktická část je zaměřena na aktuální vývoj ceny ropy jako strategické komodity, na její produkci a spotřebu, na organizaci obchodu s ní, na klíčových producentech a spotřebitelích v mezinárodním měřítku. V závěru se tato práce zabývá současnou situací a prognózou budoucího vývoje trhu s ropou.
Klíčová slova: konjunkturní analýza, prognóza, komparace, statistická analýza
Annotation
This work is in its content dedicated conjunctural analysis of the world oil market. The structure of the work is based on the platform of conjunctural analysis in international trade, which is discussed in the first theoretical part. The practical part is focused on current developments in prices of oil as a strategic commodity, its production and consumption, the organisation of trading as the key to both producers and consumers internationally. In conclusion, this work deals with the current situation and prognosis of future developments in the oil market.
Keywords: conjunctural analysis, prognosis, comparison, statistical analysis
Obsah 1
KONJUNKTURNÍ ANALÝZA - HOSPODÁŘSKÉ CYKLY ................................. 9
1.1 KONJUNKTURNÍ ANALÝZA ................................................................................................. 9 1.1.1 Fenomén zvaný globalizace ...................................................................................... 9 1.1.2 Charakteristika konjunkturních faktorů ................................................................... 10 1.1.3 Konjunkturní prognózy............................................................................................ 11 1.1.4 Úspěšnost konjunkturních prognóz ......................................................................... 12 1.2 HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS ................................................................................................... 13 1.2.1 Průběh konjunkturního cyklu .................................................................................. 13 1.2.2 Cíl konjunkturní analýzy hospodářského cyklu ...................................................... 14 1.2.3 Teoretické přístupy konjunkturního cyklu .............................................................. 16 1.2.4 Vliv vnějších faktorů na konjunkturní cyklus ......................................................... 17 1.2.5. Měření konjunktury ................................................................................................ 17 1.2.5.1 Hrubý domácí produkt ...................................................................................... 17 1.2.5.2 Harvardské barometry ...................................................................................... 18 1.2.5.3 Předstihové, souběžné a opožďující se ukazatele ............................................. 18 2
KONJUNKTURNÍ ANALÝZA V MEZINÁRODNÍM OBCHODU .................... 20
2.1 KONJUNKTURNÍ ANALÝZA TERITORIA.............................................................................. 20 2.1.1 Souhrnná agregátní nabídka a poptávka .................................................................. 21 2.1.1.1 Agregátní nabídka AS ...................................................................................... 21 2.1.1.2 Agregátní poptávka AD .................................................................................... 21 2.1.1.3 Export a import ................................................................................................. 22 2.1.1.4 Obchodní bilance .............................................................................................. 23 2.1.2 Makroekonomické faktory ...................................................................................... 23 2.1.2.1 Inflace ............................................................................................................... 23 2.1.2.2 Deflace .............................................................................................................. 24 2.1.2.3 Nezaměstnanost ................................................................................................ 24 2.1.2.4 Demografické vlivy .......................................................................................... 25 2.1.2.5 Ostatní významné vlivy .................................................................................... 26 2.1.3 Vliv hospodářské politiky vlády na konjunkturu .................................................... 26 2.1.3.1 Fiskální politika ................................................................................................ 26 2.1.3.2 Monetární politika ............................................................................................ 27 2.1.3.3 Politika zahraničního obchodu ......................................................................... 28 2.2. KONJUNKTURNÍ ANALÝZA TRHŮ ZBOŽÍ .......................................................................... 29 2.2.1 Charakteristika trhů zboží........................................................................................ 30 2.2.1.1 Vznik nových trhů, jejich přeměna či zánik ..................................................... 30 2.2.1.2 Faktory ovlivňující konjunkturu trhu zboží ...................................................... 31 2.2.2 Vztah trhů zboží a všeobecné konjunktury.............................................................. 32 2.2.2.1 Činitelé vtahů na trhu zboží .............................................................................. 32 2.2.2.2 Trhy zboží podléhající hospodářským cyklům................................................. 33 2.2.2.3 Trhy, které jsou imunní k hospodářským cyklům ............................................ 34 2.2.2.4 Vzájemná souvislost trhů zboží v mezinárodním obchodu .............................. 35 2.3 KONJUNKTURNÍ UKAZATELÉ............................................................................................ 35 2.3.1 Využití konjunkturních ukazatelů ........................................................................... 35 2.3.1.1 Nominální a reálné hodnoty ............................................................................. 36 2.3.2 Ukazatelé pro konjunkturní analýzu teritoria .......................................................... 37 2.3.2.1 Ukazatelé souhrnné produkce ........................................................................... 37
5
2.3.2.3 Ukazatelé zahraničního obchodu ...................................................................... 37 2.3.2.4 Ukazatelé z oblasti cen a financí ...................................................................... 38 2.3.3 Ukazatelé pro konjunkturní analýzu trhů zboží....................................................... 38 2.3.3.1 Ukazatelé výroby, spotřeby a zásob daného zboží ........................................... 38 2.3.3.2 Ukazatelé v mezinárodním obchodu ................................................................ 39 2.3.3.3 Ceny v mezinárodním obchodu ........................................................................ 39 2.3.3.4 Nejznámější světové burzy ............................................................................... 40 3 KONJUNKTURNÍ ANALÝZA SVĚTOVÉHO TRHU S ROPOU .......................... 41 3.1 VYUŽITÍ ROPY .................................................................................................................. 41 3.1.1 Komodita ................................................................................................................. 41 3.1.2 Ropa jako základní pojem ....................................................................................... 41 3.1.3 Vznik ropy ............................................................................................................... 42 3.1.4 Chemické složení ropy ............................................................................................ 44 3.1.5 Hustota ropy a složení ............................................................................................. 45 3.2 PRODUCENTI A SPOTŘEBITELÉ ......................................................................................... 45 3.2.1 První významný producent ...................................................................................... 46 3.2.2 Významné ropné oblasti .......................................................................................... 47 Obr. 1: ropné pole Ghawar v Saudské Arábii ................................................................... 47 3.2.3 Významní producenti .............................................................................................. 48 3.2.4 OPEC (Organization of the Petroleum Exporting Countries) ................................ 48 3.2.5 Saudská Arábie přebírá vedoucí úlohu od USA ...................................................... 49 3.2.6 Ropná revoluce v USA a Kanadě zamíchala kartami.............................................. 50 3.2.7 Spotřebitelé .............................................................................................................. 50 3.2.8 Světové zásoby ropy ................................................................................................ 51 3.2.9 Čtyři možné modely scénářů ................................................................................... 52 3.3 ORGANIZACE OBCHODU S ROPOU ..................................................................................... 53 3.3.1 Forma obchodování ................................................................................................. 53 3.3.2 Komoditní burzy ...................................................................................................... 54 3.3.3 Organizace obchodu v přepravě ropy ...................................................................... 54 3.3.4 Těžařské společnosti ................................................................................................ 55 3.4 FAKTORY PŮSOBÍCÍ NA TRH S ROPOU ............................................................................... 56 3.4.1 Globální hospodářský cyklus .................................................................................. 56 3.4.2 Významné politické události ................................................................................... 57 3.4.3 Proměny ropného průmyslu .................................................................................... 57 3.4.4 Sezónní výkyvy ....................................................................................................... 58 4
PROGNÓZA BUDOUCÍHO VÝVOJE .................................................................. 60
4.1 ZHODNOCENÍ SOUČASNÉ SITUACE ................................................................................... 60 4.2 ODHAD BUDOUCÍHO VÝVOJE ........................................................................................... 63
ÚVOD
6
Kdo si pamatuje na atmosféru v roce 2008 panující na světovém trhu s ropou, jen těžko hledá logické vysvětlení, že mezi současností a rokem 2008 uběhlo pouhých osm let. Dalo by se bez nadsázky říci, že těchto osm let v ropném průmyslu, jako by šlo proti proudu času. Ještě celkem nedávno jsme běžně slýchávali katastrofické scénáře o nástupu globální energetické krize. V ekonomických denících se termín "Peak - Oil" neboli ropný zlom, skloňoval ve všech pádech. Mezinárodní energetická organizace varovala, že těžba ropy nestačí pokrýt růst poptávky, hlavně pak Číny a rozvíjejících se ekonomik. Spekulace a odhady cen se na několik málo let dopředu pohybovaly v řádu 200 - 250 dolarů za barel a některé šly ještě dále. Cena ropy jakoby pečetila tyto prognózy a bez jakéhokoli zaváhání se nezadržitelně blížila k hranici 145 dolarů za barel. Na základě těchto událostí nebyl důvod nevěřit, že se dlouholetá varování začínají opravdu naplňovat. Dnes je leden 2016 a trh je zaplaven levnou ropou atakující hranice 28 dolarů za barel. Málokomu by se chtělo věřit, že tato informace je realitou. Co se vlastně stalo? Cílem této práce je pokusit se na základě všeobecných ekonomických poznatků z mezinárodního obchodu, co nejblíže přiblížit a pochopit možné příčiny vzniku současné nepřehledné situace na světovém trhu s ropou. Dále se pokusíme objasnit události poslední ropné krize vrcholící v roce 2008. Zaměříme se na možné příčiny, které tyto dvě události vyvolali a budeme mezi nimi hledat možné souvislosti. Pokud budeme chtít být úspěšní v odhalení skutečného pozadí těchto událostí, musíme nejprve pochopit základní princip fungování tržních sil. Tyto síly působí mnohdy skrytě a jejich fungování je založeno na předem daných a neustále se opakujících zákonitostí trhu. Chování a důsledky jednotlivých tržních sil dokážeme dnes již celkem spolehlivě popsat a předvídat, ale trh je prostředí, které je komplikováno tím, že v jednom okamžiku na něj působí mnoho sil s různou intenzitou a ve vzájemně na sebe působících interakcích. Strategie rozhodnutí jakéhokoliv subjektu o vstupu na zahraniční trhy je vždy spojena s mírou určitého rizika. Ke zjištění a snížení možných rizik se nejčastěji využívá konjunkturní analýza, která je vybrána i pro účely této práce. Kvalitní konjunkturní analýza může pak tato rizika výrazně snížit. V zahraničním obchodu využíváme širokou škálu informací, studií speciálních konjunkturních agentur, statistických úřadů, denního tisku, aktuálních informací z komoditních burz, atd. Na základě těchto informací pak sledujeme aktuální vývoj a snažíme se odhadnout trend pro nejbližší období. V této práci je cílem soustředit pozornost především na spojitost vývoje konjunkturního cyklu a jeho vliv na světový obchod s ropou, který byl významně ovlivněn
7
finanční krizí v roce 2008. Dále bude věnována pozornost konjunkturní analýze daného teritoria včetně politických, ekonomických a kulturních faktorů. Dnes existuje více scénářů odhadu vývoje spotřeby ropy a celosvětových zásob. Tyto předpovědi se jedna od druhé liší poměrně zásadním významem. Práce se zaměřuje na čtyři pravděpodobné varianty od pesimistické až po variantu optimistickou. Práce se zaměří na významné producenty, kteří nemusí být vždy vlastníky velkých zásob, aby měli vysokou produkci a naopak, jako např. Norsko, V. Británie nebo Venezuela. V současné době jsme svědky situace, kde investice do vývoje nových technologií, získávání ropy a plynu z ropných písků a břidlic, míchá kartami v původně celkem jasném rozložení sil zainteresovaných zemí a organizací. Důležité je tak popsat organizace a producenty, kteří jsou významnou hybnou silou zasahující do vývoje ceny, což jsou v současnosti hlavně Spojené státy. V neposlední řadě budeme seznámeni s analýzou trhu a se všemi jeho specifiky, hlavně pak, kdy, kde, za jakou cenu a za jakých podmínek nakoupit nebo prodat konkrétní zboží, v našem případě ropu. Specifickou a zásadní odlišností v obchodování s ropou je i její přeprava na jiná území, která se děje dvěma základními způsoby. Je to přepravování pomocí vybudovaných ropovodů a zaoceánskými tankery. Ropa se na velké vzdálenosti přepravuje pomocí ropovodů nebo zaoceánskými tankery v poměru zhruba 1:2 ve prospěch tankerů. Závěrem je shrnutí současné situace v celosvětovém obchodu s touto strategickou komoditou na základě poznatků uvedených v práci. Poslední bod je zaměřen na pravděpodobnou prognózu budoucího vývoje těžby, této strategické suroviny včetně alternativních způsobů těžby v nejbližším období na podkladu studií a analýz. Na základě těchto aspektů je možné předpokládat návrat USA na významné místo v produkci a exportu ropy a zemního plynu. Konjunkturní analýza nových trhů je značně obtížná a musí sledovat soupeřící trhy v jejich vzájemné souvislosti.
8
1
Konjunkturní analýza - hospodářské cykly
1.1 Konjunkturní analýza Pod pojmem konjunkturní situace v obecném významu rozumíme celkovou hospodářskou situaci dané země. Pokud hovoříme o všeobecné celosvětové konjunktuře, pak máme na mysli hospodářskou situaci v hlavních ekonomických centrech světa. Konjunktura může být příznivá nebo nepříznivá, může se zhoršovat nebo zlepšovat, může se odehrávat na území regionu, jednotlivé země, společenství zemí, či na celosvětové úrovni. Konjunkturní analýza se soustřeďuje buď na určitá teritoria, nebo na konkrétní trhy zboží. Konjunkturní situace ve světovém měřítku je ve svém slova smyslu pouze rozšířenou praktickou aplikací makroekonomie.[3] Zásadním významem ovlivňující a určující konjunkturu země je směrování hospodářské politiky vlády ve vnějších ekonomických vztazích prostřednictvím zahraničně obchodní politiky, devizové politiky, podpory vývozu, účast v mezinárodních obchodních organizacích, uzavřením mezinárodních dohod, regulace přílivu a odlivu zahraničního kapitálu a pracovních sil, atd. Vládní politika ovlivňuje také chování všech subjektů v domácí ekonomice na všech úrovních jak v oblasti výroby, tak v oblasti spotřeby. Byla to druhá světová válka, která se stala určitým mezníkem ve vývoji světové ekonomiky. V tomto poválečném období bylo stále více zřejmé, že ekonomický život jednotlivých států zaznamenává zrychlený nárůst vzájemné spolupráce na ekonomické úrovni. Právě využití mezinárodně ekonomických vztahů dalo do pohybu nebývalé možnosti dělby práce zdůvodněné úsporami z rozsahu výroby, pohybu mezinárodního kapitálu a pracovních sil.
1.1.1 Fenomén zvaný globalizace Složitým a obsáhlým fenoménem, který podstatným způsobem zasahuje do této problematiky je globalizace. Globalizace zásadně ovlivňuje mezinárodní obchod a nese v sobě obrovskou dynamiku ve smyslu vzájemné provázanosti a podmíněné závislosti každého procesu, který je ve světové ekonomice aktivován. Z tohoto důvodu je dnes téměř vyloučené, při jakémkoli hodnocení ekonomických jevů se uzavírat pouze do národních či integrálních celků. („Ekonomická globalizace se vyznačuje především zrychleným pohybem zboží,
9
kapitálu, služeb a informací. Nositeli globálních ekonomických aktivit jsou transnacionální či multinacionální korporace spjaté s více než dvěma státy. Motorem globalizace je mobilita kapitálu. Technologické inovace spolu s novými finančními nástroji a narůstajícím počtem subjektů činných na finančních trzích zvýšili volatilitu globálních finančních trhů.“) [5, str.10] Globalizace obchodu se vyznačuje postupným odstraňováním bariér a snižováním regulací v mezinárodním obchodu např. v podobě snižování cel, daní a zavádění zón volného obchodu. Pro ekonomickou globalizaci je typická zvyšující se integrace a ekonomická závislost mezi zeměmi, která vede ke vzniku jednotného světového trhu. V rámci zjednodušení toku mezinárodního kapitálu byla vytvořena struktura mezivládních organizací, právních smluv a mnohostranných dohod pro zlepšení regulace, průhlednosti a zvýšení efektivity v mezinárodním obchodu. V důsledku deregulace finančního sektoru, vzájemné provázanosti a otevření kapitálového trhu byl tento sektor postižen řadou finančních krizí, která byla završena globální finanční krizí v roce 2008, která se rychle rozšířila z USA do celého světa.
1.1.2 Charakteristika konjunkturních faktorů Za konjunkturní faktory považujeme veškeré činitelé, impulzy a podmínky, které jsou schopny vyvolat a jakýmkoli způsobem zasáhnout nebo ovlivnit konjunkturní situaci. („Smyslem konjunkturní analýzy je nejen zjistit stav současné konjunktury, ale hlavně příčiny (faktory), které jí ovlivňují. Jedná se buď o známé faktory, nebo zcela nové skutečnosti. Poté následuje již zmíněná prognóza konjunktury, která se soustřeďuje na odhad působení analyzovaných faktorů v budoucnosti.“) [5, str. 11] Faktory můžeme rozdělit do skupin podle intenzity a způsobu, jakým ovlivňují konjunkturní situaci, dále podle délky a směru jejich působení a především dosaženým účinkem ve srovnání s očekávaným záměrem, např. při opatření hospodářské politiky vlády. Základní dělení faktorů do skupin podle typu a charakteru: ▪ cyklické a necyklické ▪ hlavní a vedlejší ▪ krátkodobé a dlouhodobé ▪ ekonomické a neekonomické ▪ pravidelné a nepravidelné ▪ stimulující a brzdící ▪ všeobecné a specifické ▪ jednorázové a opakované ▪ tržní a netržní ▪ zjevné a skryté ▪ objektivní a subjektivní.
10
1.1.3 Konjunkturní prognózy Význam konjunkturních prognóz v zahraničním obchodu neustále vzrůstá. Prognóza, která se nejvíce přiblíží skutečné realitě, v sobě nese potenciál budoucích zisků. Prognóza není vypočítána ze známých hodnot, je pouze kvalifikovaným odhadem prognostika založeným na zkušenostech z dosavadního vývoje, obecných znalostech ekonomických jevů, vývojových trendů a intuice. Stručně si popíšeme tři nejpoužívanější metody. Modelová metoda - Je založena na principu stanovení vedoucího předstihového ukazatele, na který jsou navázány v časovém vývoji skupiny dalších ukazatelů. Nejčastěji se jedná o ukazatel produkce, např. index průmyslové výroby. Vycházíme z předpokladu, že se zkušenost z minulého období v obdobné ekonomické situaci bude opakovat. Extrapolační metoda - Tato metoda využívá určité setrvačnosti vybraných ukazatelů v delším časovém období, kdy se s pomocí statistických metod a časových řad eliminují skutečné výkyvy a určí se dlouhodobý trend. Tento trend se stává s přihlédnutím k cyklickým odchylkám v minulosti výchozím bodem budoucího vývoje. Metoda vychází ze základních makroekonomických dat, především z vývoje HDP, nezaměstnanosti, inflace, cenové stability, atd. Expertně - intuitivní metoda - Tato metoda je založena prostě a jednoduše na dlouholeté zkušenosti a intuici odborníků v oboru. Tato prognostika vychází z velice podrobného sledování dílčího trhu se všemi zvláštnostmi, specifiky a odchylkami za dlouhá časová období. [5] Na základě těchto odborných zkušeností a znalostí dlouhodobých trendů s konkrétním trhem vysledovaných z minulosti, prognostik vyřkne odhad budoucího vývoje. Technické analýzy - Jsou založené na zkoumání, porovnávání a doplňování křivek analyzovaných ukazatelů a často se uplatňují při sledování vývoje devizových a akciových trhů nebo trhů komodit. Princip technických prognostických analýz vychází z ustálených vzorců v průběhu grafů. Empirické výzkumy prokázali, že u vývoje cen jednotlivých surovin se objevují určité periodicity v chování grafů, které probíhají obvykle na základě stále se opakujících známých vzorců. Prognostičtí experti mají k dispozici velké množství statistických vzorců, ze kterých dokážou na základě sledování aktuálního vývoje daného trhu intuitivně vybrat a doplnit do stávající řady probíhajících křivek vhodné řady chybějících veličin podle odhadovaného předpokladu a prognózovat tak vývoj sledované veličiny. Úspěch těchto metod předpokládá velmi vysokou odborných zdatnost prognostiků nejen ve znalostech a dlouholetých zkušenostech v tomto oboru, ale také v odvaze rozhodovat na základě intuice, neboť se pro řešení jednoho problému nabízí vždy několik možných způsobů volby. 11
1.1.4 Úspěšnost konjunkturních prognóz Při detailním pohledu musíme konstatovat, že prognózy jsou úspěšné i neúspěšné. Bylo by naivní se domnívat, že bude objevena nějaká nová a zásadní metoda spolehlivého ekonomického prognózování. Je také na místě si zde připomenout, že prognóza je stále ve své podstatě prostá předpověď budoucnosti a to je třeba při těchto úvahách o možnostech prognóz vycházet. Vývoj trhů zboží a ekonomik jednotlivých zemí je výslednicí mnoha a mnoha navzájem se ovlivňujících faktorů. Konjunkturní prognózy neposkytují hmatatelné záruky budoucího vývoje a ze zkušenosti už víme, že se prognostici také zmýlí. Prognózy se z tohoto důvodu neustále průběžně doplňují, zpřesňují a poté zpětně vyhodnocují. [3] Prognostici se mnohdy ve svých předpovědích na vývoj konkrétního a téhož trhu nebo reakcí spotřebitelů na daném trhu mnohdy liší. Nic však nenasvědčuje tomu, že by se od prognostických metod z tohoto důvodu ustupovalo. Naopak prognostické metody si v mezinárodním obchodu udržují velice silné postavení a jejich význam roste. Dennodenně jsme svědky ohromných obchodních transakcí na mezinárodních komoditních a finančních burzách, které jsou založeny právě na prognózách a předpovědích budoucího vývoje. Na těchto burzách denně sledujeme, jak jsou tisíce ekonomických subjektů doslova závislé na informacích a prognózách těchto významných světových institucí. Jmenujme jen ty nejznámější, např. Goldman Sachs, Deutsche Bank, JP Morgan, Merrill Lynch, ABN Amro, KBC Bank, Royal Bank of Canada, Salomon Smith Barney, ale jsou jimi i takové instituce jako Mezinárodní měnový fond, Světová obchodní banka, Evropská centrální banka, centrální banky jednotlivých zemí, statistické úřady a jiné úřady, které vydávají prognózy vývoje ekonomik, hodnocení, trhů zboží, akciových a měnových indexů, na období nejbližších roků, měsíců i dnů. („Závěrem uveďme sarkastické hodnocení praktických výsledků ekonomických prognóz: "Ekonom je expert, který bude zítra vědět, proč se věci, které předpověděl včera, nestaly dnes" Dodejme, že i to je svým způsobem pozitivní výsledek. O řadě historických událostí panují totiž dodnes dohady, co bylo jejich příčinou. Markantní je například rozdílný výklad příčin největší ekonomické krize v historii z konce 20. a začátkem 30. let minulého století.“)[5, str. 17] ¨
12
1.2 Hospodářský cyklus Hospodářský cyklus je přirozenou součástí života každé ekonomiky tedy i těch moderních, tržních a výkonných. Hlavním znakem hospodářských cyklů je kolísání ekonomické aktivity, která vyvolává periodické střídání fází ekonomického růstu s ekonomickým poklesem. Pokud toto kolísání zasáhne jen některou oblast ekonomiky, mluvíme o strukturálním kolísání. My se zde budeme zabývat cyklickým výkyvům, které zasahují ekonomiku jako celek mající všeobecný vliv na hospodářství země.
Pravidelným cyklem myslíme
pravidelnost ve střídání jednotlivých fází vzestupu a poklesu, nikoliv pravidelnost časové délky trvání cyklu, (s tím nesouhlasím). Každý cyklus je specifický a jedinečný nejen v délce svého trvání, ale hlavně pak v intenzitě samotného průběhu v závislosti na původu příčin jeho vzniku. Prvotní úkol ekonomů je snaha analyzovat zdroje /spouštěče/ jednotlivých cyklických výkyvů a na základě těchto informací hledat opatření a východiska ke zmírnění negativních dopadů na hospodářství země. Nejpalčivější úkolem je pak odhadnout pravděpodobnou délku a hloubku propadu samotného cyklu. Hospodářský cyklus nepřináší pouze negativa, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale je zároveň i nositelem růstu a zdrojem pokroku. Konjunkturní analýza hospodářského cyklu je jakousi výchozí platformou o vývoji a stavu makroekonomiky v krátkém období. [6] Postihuje veškerou problematiku a vychází z ní závěry týkající se ekonomického růstu, nezaměstnanosti, inflace, cenové stability a ostatních makroekonomických veličin. Také úspěšnost vládních opatření je závislá na fázi cyklu, kterou hospodářství prochází, zejména pak v oblasti rozpočtové politiky. Ve stejné míře je cyklickým kolísáním ovlivněna i mikrosféra. Pokud podnikatel realizuje sebelepší projekt v sestupné fázi cyklu, hrozí vždy velké riziko neúspěchu, naopak ten samý projekt realizovaný ve fázi konjunktury má daleko větší předpoklady být zdrojem zisku.
1.2.1 Průběh konjunkturního cyklu Podle obecného schématu hospodářský cyklus dělíme na čtyři základní fáze. První fází je vzestup (konjunktura), druhou pak vrchol (boom), třetí pokles (recese) a čtvrtou fází je dno neboli deprese. Při bližším posouzení však vidíme, že jde pouze o dvě samostatné fáze a mezi těmito fázemi o dva přechodné body. Vzestupná fáze neboli konjunktura bývá ukončena horním bodem obratu, který se nazývá vrchol (boom), po kterém následuje fáze poklesu
13
(recese) a ta je ukončená dnem, které je spodním bodem obratu. Pokud horní vrchol neboli boom má delší časový průběh, pak ho nazýváme prosperitou, pokud má delší časový průběh spodní bod obratu, jde o depresi. Vzhledem ke stále se opakujícímu koloběhu cyklu je bezpředmětné určovat, která fáze je fází počáteční. Pro názorný příklad uvažujme o situaci, kdy se ekonomika nachází v období prosperity.
Ekonomice se obecně daří, produkce roste, ať už na základě poptávky
spotřebitelů, či investorů. Předpokládejme zdravou ekonomiku, kde je poptávkový růst způsoben zvyšováním mezd spotřebitelů podložený produktivitou práce, dále rostoucím příjmem veřejného rozpočtu a výhodných úrokových sazeb úvěrů pro podnikatele. [3] Ani v takovémto modelu vzorové ekonomiky by nedokázali podnikatelé odhadnout s dostatečným předstihem a přesností růst poptávky. Sílící poptávka žene podnikatele a investory k masivním investicím a rozšiřováním výroby v očekávání budoucích zisků. Tento fakt nutně způsobí, že dříve nebo později investice neboli nabídka předběhnou rostoucí poptávku. Na překročení této hranice rovnováhy však nikdo investory, či podnikatele neupozorní, protože není vidět a projevuje se vždy se zpožděním. Prvním hmatatelným signálem překročení této rovnovážné hranice je váznoucí odbyt, který se projeví rostoucími zásobami. Podniky na tuto situaci reagují omezením výroby, což vyvolává růst nezaměstnanosti a další snížení poptávky. Podniky mají existenční potíže, některé bankrotují. Obrat v této fázi cyklu nazýváme tzv. přirozeným vyčištěním trhu. Trh opouští neefektivní výrobci a investoři. Efektivnější investoři nebo ti, kteří mají rezervní kapitál, se vydají cestou snižování nákladů, zavedením inovací, novinek či nabídce zboží na zahraničních trzích. Tento trend se periodicky stále opakuje a osciluje kolem rovnovážného bodu, pokaždé však s různou intenzitou. Pokud je intenzita amplitud slabá spotřebitel to na trhu mnohdy nezaregistruje. Pokud jde o výkyvy hlubšího charakteru, pak mohou být zdrojem daleko větších ekonomických problémů. Vyčištění trhů je zpravidla přirozený a ozdravný proces ale nesmí být chápán jako jediný lék na překonání deprese. Tato léčba může být mnohdy velmi nákladná. Při nezvládnuté krizi mohou hromadné bankroty uvrhnout zemi do dlouhotrvající, hluboké a vleklé depresi.
1.2.2 Cíl konjunkturní analýzy hospodářského cyklu Hlavním cílem konjunkturní analýzy je porozumět současnému stavu právě probíhající fáze ekonomického cyklu a odhadnout směr dalšího vývoje. Z hlediska konjunkturní analýzy hospodářských cyklů jsou nejdůležitější tyto dva aspekty: ▪ délka samotného cyklu, zejména pak délka jednotlivých fází
14
▪ intenzita kolísání amplitudy, s přihlédnutím k hloubce poklesů. Jak už bylo řečeno každý cyklus je jedinečný a bylo by milné se domnívat, že i přes určitou podobnost v délce a průběhu cyklu minulého, či podobnostní shody několika jeho aspektů se tento cyklus bude opakovat a bude probíhat stejným způsobem. Každý cyklus je vyvolán na základě jiných mnohdy se prolínajících a navzájem se ovlivňujících faktorů a okolností, které se na základě vzájemných interakcí velice rychle mění nebo vytvářejí podmínky zcela nové, či odlišné.[6] Pokud chceme efektivně obsáhnout problematiku jednotlivých fází cyklu, je nutné zkoumat jednotlivé faktory zvlášť a ve všech jeho aspektech. Zvláštní úlohu zde hraje pak očekávání a celková nálada subjektů, která velice často kolísá mezi skepsí a euforií. Je s podivem kolik renomovaných firem, různých institucí, či samotných spotřebitelů se nechává v období konjunktury unést pocitem, že příznivé podmínky budou trvat nekonečně dlouho a nepočítají s možnými riziky v podobě střídání cyklů. V této euforii dobrých časů podnikatelé velice často přehlédnou jemné signály, které naznačují blížící se vrchol, který je předzvěstí útlumu ekonomiky a následné sestupné fáze. Tyto subjekty poté bývají, ke své škodě, velice nemile překvapeni z nastalé situace. Opakem je pak pesimismus a silná skepse subjektů v období deprese, kteří nevidí v dohledné době žádné světlo na konci tunelu v podobě vybřednutí z této nepříznivé ekonomické situace. Tyto euforické nálady dokáží podstatným způsobem ovlivnit cyklické kolísání ve smyslu zesílení amplitud přechodových (vrcholných) bodů mezi jednotlivými fázemi, které jsou způsobeny opožděnou reakcí na překročení rovnovážného bodu mezi nabídkou a poptávkou. Deprese nepředstavuje pro ekonomiku jen negativní dopady, mají také řadu pozitiv. Ekonomika po silném růstu stejně tak jako člověk po větší námaze potřebuje čas k oddechu. Tato myšlenka, de facto, kopíruje Schumpeterovu teorii hospodářského cyklu, kdy deprese vytváří také příležitosti ke zvýšení pracovní morálky zaměstnanců, ke snížení produkčních nákladů, k vzestupu nových oborů a inovací a v neposlední řadě k vyřazení nevýkonných podniků z trhu. Snížený odbyt tak nutí manažery firem, více než kdy jindy, přistupovat k racionalizaci vnitřních problémů firmy, k zavádění nových výrobních postupů, zefektivnit nákup, výrobu i prodej zboží, atd. V tomto období jde mnohem snadněji provádět personální a organizační změny, neboť zaměstnanci snáze přijmou změnu pozice či zvýšení výkonu než obavu ze ztráty zaměstnání. [5] Předpoklady jednotlivých sektorů a odvětví k překonání deprese nejsou stejné a proto se nemůžeme omezit jen na zkoumání agregátních ukazatelů poptávky nebo nabídky či se soustředit jen na ukazatele z produkční sféry. Je nezbytné věnovat pozornost významným
15
oborům ze všech odvětví ekonomiky jako celku a pozorně sledovat odbytové možnosti vývozců.
1.2.3 Teoretické přístupy konjunkturního cyklu Teorií, které se snaží řešit problematiku konjunkturního kolísání je bezpočet a nové stále přibývají. Nutně to však neznamená, že jde o určitou neschopnost ekonomů uspokojivě postihnout tuto oblast ekonomiky, spíše jde o důsledek neustálých změn v konjunktuře samé a neustále se měnících problémů spjatých s konjunkturním cyklem jako takovým. Faktory, které jsou dnes uváděny jako jednoznačné příčiny konjunkturních situací v minulosti, jsou zpravidla poplatné historické době a jsou většinou směsicí mnoha úzce se prolínajících událostí právě z období, ve kterém vznikly. První teoretici poukazovali na nestabilitu úvěrů, na nákup, ať už finančních nebo reálných aktiv, stejně tak nestabilitu investic do zásob a fixního kapitálu. Také se aktivně zaobírali úrokovou mírou, změnami relativních cen vstupů i produktů a zisky firem. Už předchůdci Keynese si pozorně všímali rizik při podnikání, nejistotě při odhadu budoucího zisku a důležitosti očekávání. Byl to teprve Keynes, který tyto teorie vyzdvihl a spojil je v ucelený celek, společně s akcelerátorem, který byl jedním z významných objevů teorie růstu a nestability vývoje. Období třicátých a čtyřicátých let bylo významným obdobím vzestupu matematických analýz založených na principu akcelerátoru a multiplikátoru, s přihlédnutím k šokům jako příčinám konjunkturní situace a časového zpoždění konjunkturních ukazatelů. Šoky vychylující ekonomiku můžou být malé nebo velké a mohou se vyskytovat samostatně nebo ve skupinách propojených ve vzájemných souvislostech. V prvních matematických modelech byl kladen důraz především na exogenní faktory, které počítali převážně s vnějšími příčinami vzniku nerovnováhy. Výsledky těchto postupů byly však spíše nahodilé a později se od nich ustoupilo. Keynes obecně nepřikládal otázce peněz a cen velký význam. To se mění až s nástupem monetaristů, kteří naopak tvrdili, že peníze a ceny jsou hlavní příčinou nestability ekonomického cyklu. Do konjunkturních teorií byla přijata i hypotéza racionálních očekávání, která byla orientována především na stranu agregátní poptávky. Otázku ceny a mezd považovala do jisté míry za rigidní, čímž se vzdálila paradigmatu o vyčištění trhů, který dominoval teorii cen a dlouhodobého růstu.
16
1.2.4 Vliv vnějších faktorů na konjunkturní cyklus („Významným fenoménem, který ovlivňuje působení konjunkturního cyklu v ekonomice každé země a každého trhu zboží, je propojení územních celků mezinárodními ekonomickými vztahy a zejména jejich modifikace v důsledku sílících globalizačních tendencí, které nacházejí svůj konkrétní výraz v integraci ekonomických celků a internacionalizaci produkce i odbytových cest. Přesto se stále pro zkoumání konjunkturního cyklu uvažuje jako základní jednotka teritorium jednotlivé země a trh zboží v mezinárodním měřítku.“) [5, str. 34] Ve vztahu ke globální ekonomice pak zde zásadní úlohu hraje velikost a důležitost trhu. Konjunkturní situace velkých ekonomik je ovlivňována především vnitřními faktory, které jsou přenášeny prostřednictvím zahraničního obchodu na ekonomiky menší. Velké ekonomiky jsou z větší míry schopny uspokojit spotřebu domácího trhu svou vlastní produkcí, což je činí mnohem méně závislými. Malé trhy jsou pak nuceny se více, či méně přizpůsobovat ekonomickému dění na globální úrovni. To ovšem neznamená, že by velké ekonomiky byli zcela imunní účinkům vnějších faktorů. Jako příklad uveďme ropnou krizi v 70 letech, kdy na základě politického pozadí byla sérií ropných šoků několikanásobně zvýšena cena ropy, což postihlo celou řadu nejvyspělejších ekonomik v čele s USA a většiny západoevropských zemí. Minimálně ve stejné míře, ne-li více než mezinárodní obchod konjunkturní situaci ovlivňují kapitálové pohyby na finančních trzích. Tyto obří transakce ve světovém měřítku velice citlivě reagují na nebezpečí rizika z hledání vyššího výnosu podmíněného úrokovým diferenciálem napříč kontinenty. Jako příklad si uveďme největší světovou burzu měn Forex (Foreign Exchange), která je v současnosti známá jako nejlikvidnější a největší finanční trh světa s denním obratem 2-5 bilionu amerických dolarů.
1.2.5. Měření konjunktury 1.2.5.1 Hrubý domácí produkt Základním a nejrozšířenějším ukazatelem konjunkturní situace dané ekonomiky je hrubý domácí produkt (HDP). HDP je celková peněžní hodnota zboží a služeb vytvořená výrobními faktory v domácí ekonomice bez ohledu na to kdo je jejich vlastníkem. [3] Pro nás je podstatné především tempo růstu HDP, které nám ukazuje výkonost, respektive přírůstek
17
bohatství za sledované období. Nejčastěji se požívá meziroční a čtvrtletní časové srovnání. HDP se sestavuje na základě tří nejčastěji používaných metod: Výrobková metoda nebo také zbožová, či produkční metoda. Vypočet vychází z celkové produkce za jednotlivé sektory a odvětví, od které odečteme mezispotřebu. Jelikož je spotřeba vyjádřená v kupních cenách a produkce v základních cenách připočítáme na stranu zdrojů daň z produkce. Od této položky musíme odečíst veškeré dotace na výrobky. Ve finále je to tedy HDP = PRODUKCE – MEZISPOTŘEBA + DANĚ Z PRODUKCE – POSKYTNUTÉ DOTACE Výdajová metoda nebo také metoda finálních výrobků. Výpočet vychází z celkového součtu agregátních výdajů na výrobu produktu. Uvažujeme pouze z dokončenou produkcí neboli hotových výrobků. Do agregátních výdajů jsou započteny ▪ výdaje na soukromou spotřebu ▪ hrubé domácí investice ▪ vládní výdaje za nákupy statků a služeb ▪ čisté saldo obchodní bilance. Vzorec: AGREGÁTNÍ VÝROBA = SPOTŘEBA + INVESTICE + VEŘEJNÉ VÝDAJE
+ ČISTÝ VÝVOZ
Důchodová metoda nebo také příjmová metoda. Výpočet vychází z celkového součtu agregátních (prvotních) důchodů za národní hospodářství jako celek. Vzorec: HDP = MZDY ZAMĚSTNANCŮM
+ DANĚ Z VÝROBY A DOVOZU - DOTACE + ČISTÝ PROVOZNÍ PŘEBYTEK +
ČISTÝ SMÍŠENÝ DŮCHOD
+ SPOTŘEBA FIXNÍHO KAPITÁLU
1.2.5.2 Harvardské barometry Metoda je založena na vzájemné interakci kvantitativních makroekonomických veličin odvozených z aktuálního vývoje ekonomické aktivity. Tato metoda má počátky v USA, kde byla využívána ve dvacátých letech, jako prognostický nástroj k sledování ekonomického vývoje. Z velkého množství ukazatelů byly vybrány tři základní řady, které nejcitlivěji reagovali na probíhající cyklus. První řadou byl kurz akcií, druhou pak úrokové míry a třetí ceny zboží. Po převedení do grafické podoby tyto křivky reprezentovali index spekulace, index podnikatelské činnosti a index peněžního trhu. [5]Na základě empirického pozorování pak byly odvozovány časové intervaly ve vývoji jednotlivých křivek. Po neúspěchu, kdy Harvardské barometry zásadním způsobem selhaly v předpovědi největší světové krize v historii 1929 – 1933, došlo k jejím významným úpravám.
1.2.5.3 Předstihové, souběžné a opožďující se ukazatele Pro účely konjunkturní analýzy májí největší význam ukazatelé rozdělené do skupin podle časových řad v souladu s všeobecným konjunkturním vývojem. 18
Předstihové ukazatelé (leading indicators) - pro tyto ukazatelé je typické, že je bod zvratu indikován s předstihem, např. ▪ klesající stav objednávek a kontraktů na výrobní zařízení ▪ klesající stav objednávek zboží dlouhodobé spotřeby ▪ ceny surovin klesají ▪ ceny akcií klesají ▪ pokles žádostí na vydání stavebních povolení ▪ zkracuje se průměrná délka odpracovaných hodin ▪ pokles indexu spotřebitelské důvěry ▪ odklon od spotřeby směrem k úsporám atd. Souběžné ukazatelé (coincident indicators) - vyjadřují aktuální stav dané ekonomiky, např. ▪ fyzický objem podnikatelských aktivit ▪ míra nezaměstnanosti ▪ objem bankovních úvěrů a hypoték ▪ objem likvidity bank atd. Opožďující se ukazatelé (lagging indicators) - potvrzují průběh cyklu s konečnou platností, např. ▪ statistické údaje o růstu HDP ▪ mzdy zaměstnanců ▪ úroky z úvěrů ▪ úroky s dlouhodobých vkladů ▪ míra nezaměstnanosti atd. Žádný z výše uvedených ukazatelů není sám o sobě zaručeným indikátorem konjunkturní prognózy budoucího vývoje. Nejvyšší riziko pak představují unáhlené závěry na základě osamocených a jednotlivých předstihových ukazatelů, kde hrozí značné riziko vyslání falešného signálu. Tyto falešné signály můžeme vyloučit porovnáním s řadou souběžných ukazatelů. Definitivně jsou však popřeny až na základě výsledků opožďujících se ukazatelů.
19
2
Konjunkturní analýza v mezinárodním obchodu Vliv konjunkturní analýzy na zahraniční obchod země Podstatou konjunkturní analýzy je snížení míry rizika firmy při vstupu na zahraniční
trhy. Zabývá se otázkou, v jaké hospodářské kondici se daná země nachází ve vztahu k právě probíhajícímu hospodářskému cyklu a je zaměřena na příčiny, které tento cyklus nejvíce ovlivňují. Primárně by měla odpovědět, ve které fázi cyklu se nachází export a import země a odhadnout pravděpodobnost dalšího vývoje. Na základě těchto informací pak hodnotíme, jestli domácí hospodářský cyklus trhu zboží není opožděn nebo nepředbíhá všeobecný globální cyklus a zda se vyvíjí žádaným směrem. Rozhodnutí jakéhokoli ekonomického subjektu zda vstoupí na mezinárodní trh, sebou nese určité riziko. Důkladná konjunkturní analýza daného teritoria je vždy nezbytnou podmínkou úspěšného vstupu na zahraniční trh a udržení se na něm. Každá firma musí být seznámena se všemi charakteristikami daného teritoria a měla by nestále sledovat aktuální stav a vývoj konjunktury. Nemůžeme zde opomenout stav politického, ekonomického, právního či náboženského systému ale i geografické a demografické vlivy.
2.1 Konjunkturní analýza teritoria („Konjunkturní analýza teritoria se soustřeďuje především na postižení fáze konjunkturního cyklu, ve které se země nebo zkoumaná oblast nachází, a odhad nejbližšího vývoje ve smyslu pokračování této fáze, v první řadě však dosažením bodu obratu. Tato analýza a zejména prognóza může vzbudit pozitivní nebo negativní očekávání ekonomických subjektů a je sama mocným činitelem vývoje konjunktury.“) [5, str. 47] Základními charakteristikami, hrající významnou roli v každé ekonomice jsou geografické a demografické jevy. Není to však pouze velikost území a počet obyvatelstva, které ve skutečností ovlivňují růstový trend ekonomiky, ale především vyspělost technologií podpořených inovacemi a schopností efektivně využívat domácích surovin spolu s kvalifikovanou pracovní silou. Moderní řízení těchto lidských zdrojů a propracovaná organizace firem přizpůsobující se stále novým výrobním trendům, jsou základními hybnými silami vývoje makrosféry. Na základě makroekonomických a mikroekonomických ukazatelů jakými jsou např. hrubý domácí produkt, inflace, nezaměstnanost, obchodní bilance, měnová politika apod., je sestavována konjunkturní situace, která zrcadlově odráží celkovou
20
hospodářskou situaci země. Je třeba podotknout, že ekonomické vlivy nejsou tím jediným a rozhodujícím faktorem jak by se mohlo na první pohled zdát. Neméně důležitým faktem je politická stabilita dané země a kvalitní hospodářská politika vlády. Již samotné politické složení vlády určuje, jakým směrem se bude hospodářství dané země vyvíjet a je často rozhodujícím činitelem prosperity.
2.1.1 Souhrnná agregátní nabídka a poptávka 2.1.1.1 Agregátní nabídka AS Agregátní nabídka AS zahrnuje veškerou nabízenou produkci zboží, služeb a zásob vyprodukovanou domácí ekonomikou za určité časové období, nejčastěji za jeden rok. Tato produkce je vyjádřena v penězích a jejím hlavním ukazatelem je hrubý domácí produkt (HDP). Základ HDP tvoří tři základní sektory hospodářství. V primárním sektoru je zahrnut těžební průmysl a zemědělství, sekundární sektor tvoří stavebnictví, zpracovatelský průmysl, výroba energií a vody a terciální sektor je tvořen nabídkou služeb, jak veřejných tak osobních. V konjunkturní analýze se nejčastěji vyjadřuje procentem reálného meziročního růstu HDP. Tento údaj je sestavován českým statistickým úřadem a je vyhlašován ve čtvrtletních intervalech. Vyhlašování provází vždy velké očekávání a je spojen s vyvoláním téměř okamžitých reakcí v chování spotřebitelů, firem i veřejného sektoru. Negativním doprovodným jevem je tzv. stínová nebo také nezjištěná ekonomika, která je ve větší, či menší míře zastoupena v hospodářství každé země a jejíž velká část statistice uniká. Jedná se především o obcházení placení daní, nelegálního zaměstnávání pracovních sil, korupci při zadávání zakázek, používání firemních aut a strojů pro vlastní potřebu, tzv. melouchy, příjmy z prostituce a výroby drog a mnohé další. Stínová ekonomika podle odhadů mezinárodních organizací odčerpává cca 15% z celkové produkce HDP. Další nezanedbatelnou složkou nabídky jsou zásoby, které mohou sehrát v dynamice ekonomického růstu významnou roli. [2] Je-li část nově vytvořené produkce kryta z minulých zásob, nemusí HDP ve statistice vykazovat růst, ba naopak může i klesat. Takovéto situace jsme byli svědky např. v prvním čtvrtletí roku 1998.
2.1.1.2 Agregátní poptávka AD Agregátní poptávka AD zahrnuje veškerou poptávku všech subjektů i zahraničních po všech produktech a službách vyprodukovaných na území jednoho státu. Tato poptávka se 21
uskutečňuje ve čtyřech základních formách. Především je to soukromá spotřeba, dále soukromé a podnikové investice, vládní výdaje na nákup zboží a služeb a čistý vývoz po odečtení dovozu. V průběhu hospodářského cyklu se tyto jednotlivé složky charakteristickým způsobem podílejí na kolísání ekonomického vývoje jednak mírou předstihu, či zpoždění nebo odchýlením od dlouhodobého trendu. ▪ Soukromá spotřeba je ve všech zemích nejvýznamnější složkou v agregátní poptávce a celkově se na HDP podílí cca 50 až 60%. Prochází totožným konjunkturním cyklem jako HDP s relativně mírným zpožděním. ▪ Soukromé investice se ve vyspělých průmyslových zemích podílejí na tvorbě HDP cca 1520% a v konjunkturním cyklu se jednotlivé investice chovají různě. ▪ Podnikové a stavební investice podléhají citlivě optimistickým či pesimistickým vlnám v podnikatelském prostředí. Jedná se zde především o modernizaci nebo obnovu strojního zařízení, výstavbu a rozšiřování výrobních provozů průmyslových i stavebních podniků atd. ▪ Investice do bydlení kromě hospodářského cyklu relativně citlivě podléhají mnoha dalším vlivům, např. spekulativnímu chování realitních makléřů, míře úrokových sazeb hypotéčních úvěrů, výše státní podpory bydlení nebo poklesu cen realitního trhu v období recesí. ▪ Vládní výdaje na nákup zboží a služeb především se jedná o vládní nákupy statků a služeb, např. zajištění národní bezpečnosti, budování infrastruktury, výdaje na zdravotnictví, školství apod. Vládní příjmy většinou kopírují hospodářský cyklus, v období růstu se zvyšují, při recesi naopak klesají.
2.1.1.3 Export a import Export je všeobecně považován jako dlouhodobý pozitivní činitel přispívající k růstu ekonomiky. Toto tvrzení dokládá snaha většiny zemí, které se v maximální míře snaží podpořit export vlastní produkce do jiných zemí. Tato podpora probíhá formou subvencí vývozních komodit, podporou podnikatelských subjektů orientujících se na export, regulací zahraničního obchodu nebo např. devizovou politikou atd. [3] („Významným faktorem makroekonomického vývoje zemí jsou ceny v zahraničním obchodu. Působí především jako inflační činitel, protože dovážené ceny zvyšují index spotřebitelských cen jednak vahou dováženého zboží ve spotřebním koši, jednak tím, že podněcují celkový vzestup cen v ekonomice jako vstupy v nákladech výrobců nebo u konkurenčních výrobků domácí provenience.“) [5, str. 53]
22
2.1.1.4 Obchodní bilance Aktivní saldo zahraničního obchodu je iniciátorem posilování a zhodnocování měny. Vliv posilující měny pak vytváří deflační tlaky, které tlačí na pokles úrokových sazeb, které odrazují od úspor. Deflační tlaky obecně vedou k oslabení ekonomického růstu. Významnou roli zde hraje monetární politika centrální banky, měnový kurz, fiskální politika vlády apod. Pasivní saldo zahraničního obchodu naopak vyvolává inflační tlaky, oslabování měny, růst úrokových sazeb, která vede ke spoření a s ním spojený pokles investic. Je-li překročena magická hranice pasivního salda o 8% HDP, začínáme hovořit o vážném ohrožení stability měny a lavinovitém narušení důvěry zahraničních investorů.
2.1.2 Makroekonomické faktory 2.1.2.1 Inflace Sledování tempa růstu inflace je jedním z velmi důležitých a sledovaných bodů konjunkturní analýzy. Jde o proces postupného znehodnocování kupní měny v důsledku zvyšování cen za určité období, většinou se vypočítává meziročně. Inflace snižuje kupní sílu peněz, což vede k znehodnocování úspor a snížení reálných mezd. Dále negativně působí na zvýšení míry nejistoty podnikatelů a zahraničních investorů a při větším růstu vede k nestabilitě ekonomické rovnováhy. Nelze spojovat inflaci vždy jen z negativním dopadem na ekonomiku, jako tomu často bývá. Pokud je inflace dlouhodobě mírná přináší to i některá pozitiva jakými jsou např. podpora vývozu, kterému napomáhá oslabující měna a s ním spojený úrokový diferenciál, který přitahuje zahraniční investory a kapitál. V tomto případě má na konjunkturu ekonomiky příznivý vliv. Nebezpečí inflace je velmi často spojováno s tzv. přehřátím ekonomiky v době hospodářské prosperity, které vyvolává chuť utrácet a nastává tak efekt kdy poptávka předběhne nabídku, neboli jinak řečeno na trhu krátkodobě přestane být dostatek zboží a to vyvolává zvyšování cen. Výrobci, kteří se snaží krátkodobě zvýšit nabídku nedostatkového zboží, poptávají více práce, což způsobuje nárůst mzdových nákladů, které se promítnou ve zvýšené ceně zboží a takto se spouští inflační spirála, která může vážně narušit cenovou stabilitu.
[4]
V tomto případě nastává okamžik kdy se vláda snaží prostřednictvím nástrojů
fiskální, či monetární politiky zbrzdit tento nepříznivý vývoj.
23
Pokud je inflace nevyrovnaná, reálné mzdy a jejich podíl na reálném HDP poklesnou. Inflace také zatěžuje ekonomické subjekty dodatečnými náklady a vytváří nejisté prostředí pro ekonomickou aktivitu, čímž snižuje příliv investic. V neposlední řadě inflace znehodnocuje měnu ve vztahu k zahraničí.
2.1.2.2 Deflace Po výčtu veskrze negativních činitelů, které jsme se dozvěděli o inflaci, se nabízí úvaha, že deflace by měla být naopak vítaným jevem v ekonomice. Není tomu tak doslovně. Nepřítelem číslo jedna v uplynulých 25 letech byla beze sporu inflace, tento trend se mění a v posledních několika letech se deflace jeví jako mnohem větší nebezpečí. Konjunkturní analýza musí tedy velmi pečlivě zkoumat příčiny vzniku deflace. Deflace se stává nebezpečnou, pokud je vyvolána klesající poptávkou, klesajícím množstvím peněz v ekonomice a nadbytečných výrobních kapacit. Takováto deflace se obtížně překonává a působí v ekonomice větší škody než inflace. Poměrně významnou roli zde hrají očekávání spotřebitelů a investorů. Spotřebitelé intuitivně odkládají nákupy v očekávání, že zboží zlevní, taktéž investoři odkládají investice ve víře, že v budoucnu musí klesnout úroky. Z důvodů klesajících příjmů do státního rozpočtu se stává státní dluh v období deflace pro ekonomiku mnohem těžším břemenem.[4] Pro spotřebitele se zdá být deflace pozitivním jevem, neboť klesají ceny a zvyšuje reálnou mzdu. V tomto deflačním období by bylo účinné snížit mzdy na rovnovážnou úroveň. Vzhledem k rigiditě mezd je tento krok až na výjimky nereálný. Jedinou cestou pro podniky tak bývá šetření nákladů a snižováním pracovních sil na vrub zvyšování nezaměstnanosti. I přes to, že deflace je v ekonomice velmi známým pojmem, doposud byla tato problematika obecně řešena pouze na teoretické úrovni. Pro současnou generaci se tento jev stává novou skutečností a je jen otázkou času a výběru účinných nástrojů jak se s tímto jevem naučíme účinně vypořádat.
2.1.2.3 Nezaměstnanost Nezaměstnanost je dalším významným konjunkturním činitelem úzce spjatým s ekonomickým růstem a sociálním systémem dané země. Jako faktor ovlivňující stav veřejných financí a agregátní poptávky má bezprostřední vliv na pro-růstový vývoj ekonomiky. Současné ekonomické studie v Evropě a USA řadí nezaměstnanost a vládní dluh k největším hrozbám pro ekonomiku. Ne vždy je snižování nezaměstnanosti přímo úměrné 24
růstu ekonomiky. Např. v Argentině byl v letech 1991-1997 průměrný růst HDP 5,8% a nezaměstnanost se zvýšila ze 6,3% na 15%. V Británii a v USA se daří dlouhodobě udržovat nezaměstnanost na poměrně nízké úrovni kolem 5%, zatímco některé evropské země mají s udržením nízké nezaměstnanosti výrazný problém nap. Řecko s 24%, Španělsko s 22%, Chorvatsko s 15%. Vlivů působících na nezaměstnanost je mnoho, ekonomové však vidí hlavní příčiny v rozdílném přístupu k nezaměstnanosti. Zatímco v Anglii a USA se zaměřují na vytváření nových pracovních míst a s nimi spojené daňové úlevy v Evropě převládá snižování pracovní doby a štědrá státní pomoc v nezaměstnanosti. V případě Řecka je sociální výpomoc na všech úrovních bezprecedentní, včetně vyplácení různých bonusů, příplatků a rent ve státní sféře. Ekonomové se přiklání k tvrzení, že v mnoha evropských zemích tyto štědré podpory v nezaměstnanosti vyplácené na poměrně dlouhá období nemotivují příliš nezaměstnané k hledání práce. Dalším důvodem se zdají být striktní zákony na ochranu pracovníků a vysoké odvody zaměstnavatelů, které firmy odrazují od zaměstnávání dalších osob. Naopak v posledních dvou desetiletích některé firmy, přesouvají své výroby do zahraničí, kde jsou výrazně nižší náklady na pracovní síly a menší byrokratická zátěž. Konjunkturní analýza se detailně věnuje nejen nezaměstnanosti a jejímu dalšímu vývoji, ale primárně by měla podpořit jakékoli pokusy ať ze strany vlád, či firem tento jev zmírnit. [2] V současné době se však setkáváme s novým trendem, jakým je masová mezinárodní migrace, která přináší na starý kontinent statisíce pracovníků s nízkým vzděláním a zcela odlišnými kulturními návyky. Evropské vlády tak stojí před novou výzvou hledat účinná opatření a nástroje, která povedou k účinné ochraně a regulaci evropského pracovního trhu, tak aby nedocházelo k jeho extrémním výkyvům.
2.1.2.4 Demografické vlivy Demografické vlivy obecně se tato věda zabývá procesem reprodukce lidských populací, které se zabývají pojmy, jakými jsou počet obyvatelstva, úmrtnost, porodnost, rozvodovost, věk dožití atd. My se zde omezíme na užší skupinu, která má využitelný přesah a jejíž údaje mohou být užitečné i pro konjunkturní analýzu. V ekonomickém cyklu jsou informace o obyvatelstvu neméně důležité než ostatní ekonomické faktory. V dnešní globalizované době se velké firmy a nadnárodní korporace, či potravinářské řetězce při rozšiřování svých firem, či nákupních center neobejdou bez podrobných demografických studií. Tyto studie v sobě nesou podrobné rozčlenění struktury
25
obyvatelstva podle různých kritérií, jsou jimi např. složení obyvatelstva, věková struktura, místní zvyklosti, průměrné příjmy, vzdělání, míra nezaměstnanosti, místní podmínky, zda jde o hustě obydlenou oblast, či naopak, zda má oblast dostatečně vyvinutou infrastrukturu atd. Nás zde bude nejvíc zajímat oblast lidských zdrojů se zaměřením na využití pracovních sil, v případě zamýšleného nákupního centra pak třeba kupní síla obyvatelstva atd.
2.1.2.5 Ostatní významné vlivy Mezi další významné vlivy můžeme zařadit směnitelnost měny a měnový kurz, který hraje v konjunkturní analýze také významnou roli. Významné měny běžně kolísají v rozsahu kolem 10%. S měnovým kursem je úzce spojeno např. saldo běžného účtu platební bilance. Neméně významnou roli zde hrají politické faktory, kdy např. změna vlády může být signálem ke zlepšení nebo zhoršení konjunkturní situace. Dalšími významnými faktory jsou pak mimořádné události jako např. vojenské konflikty, teroristické hrozby, náboženství, živelné pohromy, velké kulturní a sportovní události světového významu, sociální nepokoje, stávky, objevy nových ložisek nerostných surovin atd.
2.1.3 Vliv hospodářské politiky vlády na konjunkturu 2.1.3.1 Fiskální politika Prostřednictvím nástrojů fiskální politiky může vláda svými zásahy ovlivňovat ekonomický vývoj země. Děje se tak prostřednictvím příjmů a výdajů státu. Nejdůležitějším nástrojem je státní rozpočet. Tento rozpočet je ústředním veřejným rozpočtem na zabezpečení chodu státu a jeho výdajových programů. Má podobu zákona, který projednává a schvaluje vláda. Státní rozpočet má tendenci kopírovat hospodářský cyklus. [5] Základní výdaje ze státního rozpočtu jsou: Transfery – peníze plynoucím rodinám i podnikům (např. sociální dávky, podpory v nez., nemocenská, dotace podnikům). Vládní nákupy zboží a služeb – investiční i neinvestiční (např. výstavba dálnic, platy státních zaměstnanců) Mandatorní výdaje – jsou povinné, stát se k nim většinou zavázal v zákonech (např. starobní důchody) Nemandatorní výdaje – jsou ostatní nepovinné výdaje. Pokud je fiskální politika využívána jako proti-cyklické opatření, pak vláda používá tzv. vestavěné automatické stabilizátory.[3] V období deprese uvolňuje státní výdaje na nákupy
26
zboží a služeb a dávky v nezaměstnanosti při současném snižování regresivní daňové zátěže. Doprovodným jevem této expanzivní politiky je však zvyšující se deficit státního rozpočtu. Daňový systém je jednou z nejdiskutovanějších oblastí. Najít právě to optimum zdanění, které přináší do státního rozpočtu nejvyšší příjmy je velmi složité. Obecnou tendencí pak je posilování nepřímých daní na úkor přímých. Snížení daní přímých může podpořit soukromou spotřebu a investice, pokud nevzroste mezní sklon k úsporám. Zvýšení daní nepřímých (DPH, spotřební daň, cla) ovlivní konjunkturní situaci vždy. Pokud vláda přistoupí ke zvýšení DPH, projeví se to ve zvýšení celkové cenové hladiny a vyvolání inflačních tlaků. Významným proti-cyklickým opatřením mohou být výdaje vlády na nákupy zboží a služeb, které v konečném důsledku vedou k podpoře soukromé spotřeby. Fiskální politika má však zásadní problém a tím je zpoždění realizovaných zásahů na poli legislativy, neboť čas nezbytný ke schválení např. změn v daňové soustavě je příliš dlouhý. Dalším nástrojem vlády mohou být záměrná diskrétní opatření, která se používají operativně při řešení konkrétních problémů, např. různé daňové úlevy a podpory u investic apod.
2.1.3.2 Monetární politika Klíčovým cílem monetární politiky je stabilizace inflace a cenového kurzu. Tyto cíle jsou zakotveny v zák. o České národní bance, která je i jejím nositelem. Obecně lze konstatovat, že účinky monetární politiky jsou mnohem rychlejší, než je tomu u fiskální politiky. Na druhou stranu, ovlivnit agregátní poptávku pomocí monetární politiky je mnohem obtížnější. („Každá opatření centrální banky v monetární politice se projeví v konjunkturní situaci příslušného teritoria a na řadě zbožových trhů. Měnová restrikce, ať je prováděna zvýšením diskontní (lombardní, či repo) sazby, operacemi na volném trhu nebo zvyšováním povinných minimálních rezerv obchodních bank, znamená strádání podniků zdražením úvěrů nebo omezením jejich dostupnosti a vláda může těžko zabránit útlumu ekonomiky. Měnová restrikce je zaměřena na odvrácení hrozby inflace, nebo snížení jejího tempa (dezinflaci). Často je inflace právě důsledkem expanzivní fiskální politiky vlády, takže monetární politika působí jako korektor.“) [5, str. 75] Náklady na dezinflaci jsou vždy velmi vysoké, ale pokud inflace dosáhne určité míry je tento krok nevyhnutelný. Tyto náklady se měří ukazatelem tzv. míry oběti. Tento ukazatel udává poměr vynaložených nákladů v % vztažených k HDP, které je nutno vynaložit na snížení 1% inflace. Ekonomové udávají, že průměrná míra oběti se pohybuje mezi 2-6%
27
vztažmo k průměrné době dezinflačního období v trvání většinou 2-4 let. Z tohoto důvodu je nezbytné udržovat inflaci pod kontrolou, neboť náklady vynaložené na dezinflaci mnohonásobně převyšují ztráty způsobené samotnou inflací. Spotřebitel je proto spíše ochoten strávit nějaký čas v období deprese, které dříve nebo později vystřídá období oživení než riskovat znehodnocení svých úspor inflací nebo v horším scénáři, se obávat dezinflace, která ho mnohdy připraví o majetek pořízený na úvěr. [3] Ovlivňování agregátní poptávky pomocí monetární politiky a účinnost těchto opatření přecházejících v praxi je daleko více než se zdá, odvislé nebo podmíněné právě očekáváním subjektů působících na agregátním trhu. Jako příklad si zde uveďme s jakou rychlostí, s jakou netrpělivostí a s jakým očekáváním reagují finanční trhy na každé zasedání, rozhodnutí nebo prohlášení centrální banky. Reakce na každý krok této instituce je téměř okamžitá a je doprovázena řadou dohadů, odhadů a spekulací, ať už se jedná o zvyšování, či snižování úrokové míry, diskontní sazby, povinných minimálních rezerv, atd. Na konjunkturní situaci nutně nemusí mít však vliv jen výše uvedená opatření CB, ale postačí i prosté rozkolísání měnového kursu domácí měny, zpráva o propadu indexů na světových burzách nebo aktuální nervozita okolo umělého oslabování české koruny a hlavně pak spekulace o době ukončení této intervence.
2.1.3.3 Politika zahraničního obchodu V souvislosti se zahraničním obchodem země má na konjunkturní analýzu vliv jakýkoliv krok vlády, či opatření CB, které se jí přímo dotýkají ať už přímo, či je ovlivněna nepřímo změnami, které se událi v jiných navazujících oblastech ekonomiky. Na konjunkturu domácí země může mít závažný dopad i opatření v obchodní politice jiné země, na které je zahraniční obchod této domácí země závislý, např. závislost českého vývozu na spolkové republice Německa atd. Tato situace se nemusí týkat pouze dvou se navzájem ovlivněných nebo sousedících zemí, ale může zasáhnout více zemí, či určitou skupinu specifických trhů ve světovém hospodářství. Jedním z důležitých ukazatelů zahraničního obchodu je saldo obchodní bilance. Pokud se pasivní bilance neúměrně zvyšuje nebo trvá delší dobu, pak vlády těchto zemí často sahají k opatřením omezujících dovoz, nejčastěji ve formě uvalení cla, dovozní přirážky, či stanovení dovozních kvót na určené druhy zboží. V současné době jsou tato opatření často skrývána v podobě vyžadovaných kvalitativních standardů, certifikátů, ekologických nebo bezpečnostních parametrů apod. Zavedení těchto opatření nepřináší vždy zamyšlený výsledek,
28
a proto je vždy velice nutné zvažovat citlivě dopady každého jednotlivého kroku zvlášť. Např. omezení dovozu v podobě uvalení cla na určitou skupinu zboží nebo komodity může sice přinést zamyšlenou ochranu a podporu domácích producentů, ochranu surovinových zdrojů nebo ochranu pracovního trhu ale stejně tak může rozpoutat obchodní válku se zahraničními obchodními partnery nebo může vyvolat zavedení různých protiopatření, třeba v podobě zavedení cel na jinou skupinu námi vyváženého zboží. Tento neuvážený krok pak nejenže vyzní naprázdno, ale naopak může výrazně zhoršit situaci v obchodních vztazích mezi zeměmi. Méně kontroverzním a mnohdy účinnějším krokem vlády je zavedení různých opatření na podporu exportu. Ty mohou mít formu daňových úlev, přímých subvencí, příznivějších úvěrových podmínek apod. Proexportní politika u vybraného druhu zboží nebo komodit pak sekundárně oživuje všechny trhy, které s výrobou této komodity souvisejí, což se může týkat celé řady odvětví a služeb. („V zahraničně obchodní politice vlád platí více než kdekoli jinde, že konjunkturní analýza musí sledovat proklamace vlád na jedné straně a jejich konkrétní činy na straně druhé, musí si obezřetně všímat celkové atmosféry ve světové ekonomice a mezinárodním obchodu a pro každé jednotlivé teritorium musí vidět příčiny kroků v zahraničně obchodní politice plynoucí zpravidla z vnitřních problémů dotyčných ekonomik.“) [5, str. 78]
2.2. Konjunkturní analýza trhů zboží Konjunkturní analýza trhů má významný vliv na konkrétní výsledky jednotlivých obchodních operací a je nezbytným předpokladem při rozhodování kde nakupovat, kdy nakupovat, co nakupovat, za jakou cenu, za jakých podmínek a v jakém množství. Obecně rozdělujeme trhy na místní, národní a mezinárodní. Znalost specifických vlastností jednotlivých trhů má významný vliv pro praktickou realizaci jednotlivých obchodů. Existuje zde poměrně silná skupina zboží, která svým významem a objemem přesahuje běžný rámec národních trhů. Tyto trhy se dotýkají většiny zemí a výrazně ovlivňují světovou ekonomiku. Souhrnně je nazýváme trhy s komoditami, které jsou obchodovány na tzv. předních komoditních burzách. Jsou to trhy zemědělských surovin a potravin (obilí, rýže, káva, maso, cukr, ryby atd.), energetických zdrojů (ropa, zemní plyn, uhlí atd.), surovinové trhy oceli a neželezných kovů (železná ruda, zlato, stříbro atd.), automobilového trhu, trhů komunikačních technologií, finančních trhů a dalších neméně významných odvětví.
29
Každý trh podle své váhy a významu ve světovém hospodářství konjunkturu vytváří nebo je jí tvořen a zároveň se všechny jednotlivé trhy ve své provázanosti a posloupnosti navzájem ovlivňují a formují. Charakteristiky těchto trhů jsou určovány zvláštnostmi, výroby, dopravy, spotřeby, místních podmínek, možnostmi skladování, možnosti kupní síly obyvatelstva a jejich preferencí, politickými a klimatickými podmínkami a mnoha dalšími faktory. Konjunkturní analýza trhů zboží je v širší rovině mnohem složitější než konjunkturní analýza teritoria. Teritoria můžeme rozdělit do různých charakteristických skupin, jejichž množství je omezené a můžeme využít obecná schémata, která rozšíříme pouze o specifika daného teritoria. Trhů zboží a jejich skupin je však nekonečné množství, které je tvořeno spoustou specifických vlastností a rysů na základě kterých je téměř vyloučeno slučování a zobecňování dílčích trhů do větších skupin. [5]
2.2.1 Charakteristika trhů zboží Z širšího hlediska lze chápat trhy jako soubor jednotlivých dílčích trhů. Můžeme je specifikovat jako trh výrobků, skupiny výrobků nebo trhů služeb. Jak už jsme uvedli výše, trhů zboží a služeb je nepřeberné množství. Setkáváme se s trhem základních potravin, zemědělských plodin, trhem hraček, či sportovního vybavení, trhem energií a paliv, trhem luxusního oblečení, módy a zábavy, trhem průmyslových polotovarů a přístrojů, spotřební elektroniky, strojních zařízení, automobilů a jejich příslušenství, trhy realit a průmyslových objektů přes stovky dalších jako např. trhy služeb, kdy mluvíme o službách bankovních, zdravotních, poradenských, cestovních, komunikačních, vzdělávacích a mnoha a mnoha dalších. Trhy můžeme členit na trhy surovin, energií, polotovarů a postupnými kroky je můžeme postupně zúžit až na konkrétní trh specifického výrobku, nebo služby určité značky, třídy, či kvality, na přesně vymezeném území, či pro vybranou cílovou skupinu spotřebitele. Ze světově rozšířených trhů můžeme uvést např. luxusní třídu automobilů Mercedes, řetězec rychlého občerstvení Mc. Donalds, sportovní oblečení Adidas, trh s panenkou Barbie nebo trh dopravních letadel Boeing
2.2.1.1 Vznik nových trhů, jejich přeměna či zánik Množství nových trhů, jejich provázanost a rozmanitost se neustále a průběžně mění a vyvíjí. Na základě poptávkových preferencí vznikají trhy nové, kopírující nejnovější vývojové 30
a módní trendy. Význam mnohých trhů klesá nebo zaniká zcela. Některé trhy se prostřednictvím
inovací
neustále
zdokonalují
nebo
přeměňují.
Díky
rychlému
technologickému pokroku a změně módních trendů se neustále zkracuje doba, kdy se masově rozšířené novinky udrží na trhu, jako příklad uveďme trh výpočetní techniky, rychlý vývoj software a hardware, telekomunikační techniky, chytrých telefonů, tabletů nebo automobilů. Některé trhy vytlačují nebo omezují stávající trhy, protože substitučně nahrazují jejich použití novými a lepšími výrobky. Počítač postupem času nahrazoval psací stroj, až jej v současnosti zcela vytlačil a trh s psacími stroji zaniknul. S masovým nástupem televize a širokou škálou televizních programů docházelo k omezování návštěv kin, divadelních představení, četby knih a tradiční zábavy. Díky přesycení z množství několika desítek až set televizních programů, desítek seriálů, levné zábavy a neustále se opakující televizní produkce se nakonec nepodařilo segment trhu s knihami, divadly a kiny významně ohrozit. Lidé se postupně vrací ke starým osvědčeným trendům klasické zábavy a rádi si dopřejí zážitek v podobě divadelního představení, návštěvy kina nebo podobného kulturního zážitku. Krátkodobý faktor zde pouze na určitý čas ovlivnil dlouhodobý trend. Málokdy jsme svědky, že nový trh zcela nahradí trh stávající, spíše se jedná o neustálé vylepšování výkonů, zdokonalování vlastností, použití nových materiálů, podléhání módním trendů a designu, které se v určitých časových periodách s určitou pravidelností vracejí a neustále opakují. Konjunkturní analýza nových trendů a proměnlivosti trhů je značně složitá, neboť musí detailně sledovat soupeřící trhy v jejich vzájemné souvislosti. [5] Do jisté míry je též zkreslena subjektivním pohledem různých názorových proudů či názorů analytiků, vycházejících ze současných trendů a jejich budoucí vývoj je postaven jen a pouze na spekulativních odhadech.
2.2.1.2 Faktory ovlivňující konjunkturu trhu zboží Dlouhodobé výrobní faktory - jedná se o faktory související s výrobou, spotřebou a uvedením daného výrobku na trh. Důležité jsou především výrobní náklady, využitelnost zásob, využití kapacit při výrobě a surovinová náročnost. Dále musíme zohlednit, produktivitu výrobních faktorů a jejich kvalifikaci. Nezanedbatelné mohou být také dopravními náklady a náročnost struktury distribuční sítě finálního trhu. Významným faktorem, pokud se dotýká daného odvětví, je i způsob vedení hospodářské politiky vlády
31
zahrnující případné dotace, podpory vývozu, či účast v různých mezinárodních organizacích či uzavření bilaterálních obchodních dohod. [3] Dlouhodobé spotřební faktory - jsou jimi dlouhotrvající trendy ve způsobu života domácností a v jejich spotřebě, růst či pokles vybraných druhů zboží ve spotřebním koši, cenovou a důchodovou elasticitu pro zboží každodenní a dlouhodobé spotřeby, marketingové strategie, globalizační trendy ve světovém hospodářství, atd. Hospodářské cykly - cyklické faktory ovlivňují všechny trhy s ohledem na ekonomické určení jeho produkce. Zboží krátkodobé spotřeby jako jsou potraviny, je dotčeno nejméně, nakupuje se šetrněji nebo je zboží nahrazováno substitučně. Výrazným způsobem je dotčeno zboží dlouhodobé spotřeby a investic, kde jde o typické odkládání spotřeby v období recese do budoucna nebo dochází k přesouvání zboží do jiné kategorie, např. podřadnější zboží se stává normálním, či normální zboží se přesouvá do kategorie luxusnějšího a naopak.
2.2.2 Vztah trhů zboží a všeobecné konjunktury 2.2.2.1 Činitelé vtahů na trhu zboží Každý trh je něčím specifický a každý trh se těmito specifiky podílí na vytváření všeobecné konjunktury, některý více, některý méně a to podle míry působnosti, zda se jedná o trh s místním, národním, či nadnárodním dosahem. A jsou to právě ty nejdůležitější a největší trhy, které určují směr a vývoj globální ekonomiky. Délka výrobního cyklu - Zboží s krátkým výrobním cyklem má schopnost citlivěji zareagovat na výkyvy všeobecné konjunktury. Zboží s dlouhým výrobním cyklem je naopak častěji postiženo v době nepříznivé konjunkturní situace. Výrobci raději pokračují ve výrobě i přesto, že je zřejmé, že vyrábí na sklad. Nedokončená výroba představuje většinou vyšší náklady pro výrobce než náklady na dokončení výroby. Typickým odvětvím je stavebnictví, které prožívá v depresi vždy hlubší propad, než ostatní odvětví. Délka životnosti výrobku - Podobně reagují výrobky s dlouhou životností, jejichž nákup je v době nepříznivé konjunktury spotřebiteli a investory odsouván do budoucna, takže jsou tato odvětví daleko více postižena ztrátami. Typickým odvětvím je např. automobilový průmysl. Vzhledem k vyšší ceně tohoto zboží a vyššímu podílu na utváření všeobecné konjunktury se tyto trhy výrazněji podílejí na výkyvech hospodářských cyklů. Kategorie zboží podle skupin - Nejčastěji se jedná o tři skupiny zboží, luxusní normální a podřadné. Nejvyšší citlivost na zhoršenou konjunkturu vykazuje zboží v luxusní
32
třídě, např. drahé zájezdy, drahé sportovní vybavení, šperky, návštěvy luxusních restaurací atd. Hranice mezi jednotlivými skupinami zde není přesně vymezena, protože se tyto hranice při střídání cyklů mírně posouvají. V období konjunktury se některé druhy luxusního zboží považují za standardní a některé druhy standardního zboží se přesouvají do kategorie nižšího standardu. Vzdálenost výroby od spotřeby - Jedná se především o trhy surovin, např. ropy, zemního plynu atd. Čím větší je vzdálenost zboží od spotřeby, tím citlivěji reagují tyto trhy na cyklické výkyvy. Většinou se projeví změnou stavu zásob, které v období recese rostou a naopak. Tak tomu bylo např. v období ukrajinské krize, kdy byl evropský trh ohrožen nedostatkem zemního plynu. Z tohoto důvodu byly tvořeny rezervy a zásobníky hmotných státních rezerv byly udržovány ve stavu maximální naplněnosti pro případ výpadku dodávek. Konkurence na trzích - Trhy, které se pohybují v silném konkurenčním prostředí, jsou mnohem více ohroženy cyklickým kolísáním. Tyto trhy se pak velice snadno posouvají do převisu nabídky, kde v důsledku nižších cen zaznamenávají větší ztráty.
[5]
U nás do této
skupiny můžeme zahrnout většinu zboží orientujících se na export.
2.2.2.2 Trhy zboží podléhající hospodářským cyklům Do této kategorie můžeme zahrnout všechny hlavní klíčové trhy surovin, energií, stavebních materiálů, strojního zařízení nebo trhy investičních celků. Všeobecně se jedná o trhy standardního zboží v tradičních oborech. Ze skupiny trhu spotřebního zboží podléhají cyklickému vývoji pouze kategorie luxusního zboží a zboží dlouhodobé spotřeby. Pokud se zaměříme na určitý dílčí druh zboží, např. kávy, zjistíme, že i ten se štěpí na podskupiny, které mají odlišné reakce než má tatáž komodita jako celek. Víme, že trh kávy bývá vůči cyklickým výkyvům celkem imunní, ale v době recese luxusní výběrová káva zareaguje silným útlumem, naopak nejlevnější obyčejná káva zaznamená silný odbyt. Naproti tomu sledujeme v době recese ještě jiný pohyb a to od snížení konzumace kávy v kavárnách ke zvýšení konzumace kávy v domácnostech. Do trhů podléhajícím hospodářským cyklům můžeme zahrnout též služby s hmotnou produkcí např. nákladní dopravu, leasingové prodeje, pojištění, trhy prodejů nových automobilů atd. Zákazníci v období recese nepřecházejí jen z dražších výrobků na levnější, ale využívají i substituční efekt, kdy nahrazují skupinu výrobků jinou skupinou s podobnými vlastnostmi, např. přesun od masa k uzeninám.
33
Výrazný nárůst v období recese zaznamenávají trhy se zbožím sloužící pro údržbu a opravy bytů domů, automobilů a všech přístrojů, stoupá i odbyt laků, barev lepidel, nářadí pro kutily z důvodu odsunutí koupě nového přístroje, či auta na úkor levnější opravy nebo rekonstrukce bytu vlastními silami. Současně, především u žen roste odbyt přípravků na ošetření vlasů a pleti, z důvodů úspor v podobě omezení návštěv kosmetických salónů a kadeřnictví.
2.2.2.3 Trhy, které jsou imunní k hospodářským cyklům Pro trhy, které reagují jen málo nebo jsou dokonce imunní vůči cyklickým výkyvům, je daleko více typické propojení s dlouhodobými vývojovými tendencemi, sezonností nebo jednorázových vlivů působících z vnějšího nebo vnitřního prostředí. [5] Do té nejrozsáhlejší kategorie řadíme trhy se zbožím jednorázové spotřeby, které jsou nezbytné. Jsou to trhy základních potravin, léků, standardních potřeb pro domácnost, hygienických potřeb, oděvů a obuvi, dopravy, veřejných služeb apod. Konjunkturním cyklům nepodléhají také trhy sezonního zboží nebo služeb, např. vánoční období, velikonoce a aktivity spojené s letními prázdninami, nenáročné koníčky, trhy s novinami a levných knih, domácích mazlíčků a veterinárních služeb, pneuservisy, zahradnické potřeby a osiva a mnohé další. Dále se jedná o skupinu trhů s cenově neelastickou poptávkou. Jsou to např. tabákové výrobky, alkohol, pohonné hmoty, dražší potraviny nebo biopotraviny za účelem živého zdravotního stylu, či přípravky na vylepšení vzhledu a kondice. Mnohdy se jedná o kontraproduktivní chování, kdy člověk investující do dobrého vzhledu a kondice zároveň kouří a pije alkohol. Vůči konjunktuře imunní jsou též náklady spojené s bydlením, jako jsou platby za energie, spotřebu vody, platba nájmu, doprava do zaměstnání, stravné ve školních a závodních jídelnách, platby za odvoz odpadů, platby za úřední výkony a správní poplatky apod. Další skupinou je trh s bezpečností a trh se zbraněmi, především se jedná o ochranu a zabezpečení majetku bytů, domů a automobilů proti krádežím, protipožární hlásiče, protipožární dveře, atd. Specifickou skupinou je trh s léky. Je specifickým odvětvím, které podléhá dlouhodobým trendům a je ovlivněno demografií obyvatelstva, zejména pak stárnutím populace. S tímto jevem je spojena celá řada nároků na zdravotní péči. Jsou zde zahrnuty i platby za volně dostupné léky, podpory výživy, ale i třeba nákupy brýlí a kontaktních čoček, atd.
34
2.2.2.4 Vzájemná souvislost trhů zboží v mezinárodním obchodu Každý trh je ovlivněn a provázán celou řadou dalších trhů. Souvislost mezi jednotlivými trhy je někdy na první pohled zřejmá, jindy zůstává skryta. Pro vyhodnocení konjunktury vývoje určitého trhu stačí mnohdy sledovat jeden nebo jen několik málo trhů.
[3]
Např. trh
s ropou, na který následně navazují trhy pohonných hmot, maziv, plastů, atd. Vzájemné vztahy různých trhů zboží můžeme shrnout do těchto tří modelů: ▪ Trhy zboží spolu souvisejí v důsledku návaznosti zboží ve výrobním procesu. ▪ Trhy zboží spolu souvisejí jako trhy substitučních výrobků nebo služeb. ▪ Trhy zboží spolu souvisejí jako trhy komplementárních výrobků nebo služeb.
2.3 Konjunkturní ukazatelé 2.3.1 Využití konjunkturních ukazatelů Konjunkturní analýza je zaměřena především na soustavné vyhodnocování a sledování průběhu jednotlivých fází konjunkturního cyklu. Souhrnná charakteristika konjunktury slouží jako odrazový bod pro chování všech ekonomických subjektů na trhu. Je výsledkem porovnání velkého množství údajů, které jsou zpracovány do podoby statistických ukazatelů. Cílem je, aby prostřednictvím těchto ukazatelů byl podán co nejpřesnější obraz sledovaných skutečností, tak aby byl postižen základní cíl této analýzy, a tím je celková konjunkturní prognóza ve vývoji mezinárodního obchodu. Při sestavování ukazatelů v konjunkturní analýze se opíráme o relativní ukazatelé přírůstků, úbytků, podílů, prostorových indexu a časových řad. Velmi často v analýze pracujeme s průměrnými hodnotami, např. ke zjištění růstu nebo poklesu kupní síly obyvatelstva vycházíme s průměrných údajů o růstu mezd apod. Pro každou analýzu je velmi důležitá možnost věcné srovnatelnosti ukazatelů, které se často využívá při rozlišení hrubých a čistých hodnot. Za samozřejmé se považuje vyjádření určité hodnoty ve stejných fyzických jednotkách, např. metr, tuna, euro atd. Pokud vymezíme v analýze určité teritorium, máme na mysli přesný výčet zemí, kterým je daná oblast zahrnuta. Občas se stává problematickým členění podle různých ekonomických hledisek, např. z pojmu "země vyvážející ropu" není zřejmé, zda jde o všechny země vyvážející ropu nebo pouze o členské země OPEC.
35
2.3.1.1 Nominální a reálné hodnoty Nominální jsou hodnoty v běžných cenách. Reálné hodnoty se vypočítávají a jejich správnost je tedy závislá na metodě zvoleného výpočtu. Základním problémem často bývá zvolení správného období a to buď běžného, nebo základního roku. Ne zcela přesná bývá představa, že vyjádření v reálných hodnotách bývá objektivnější než vyjádření v hodnotách nominálních. Např. porovnání exportu nebo importu, porovnání hodnoty produktivity práce nebo kapitálu je praktičtější vypočítat a uvádět v hodnotách nominálních. Srovnávání reálných a nominálních hodnot tak bývá v mezinárodním měřítku při sestavován konjunkturní analýzy specifickým problémem, které souvisí s přepočtem hodnotových ukazatelů různých měn. [5]
2.3.1.2 Mezinárodní srovnávání hodnotových ukazatelů Metodika pro reálný přepočet ukazatelů v zahraničních měnách je založena na porovnání objemových ukazatelů. Nejčastěji se pokoušejí o vyjádření parity kupní síly zahraničních měn srovnáváním cen jednotného spotřebního koše v těchto měnách. Tuto metodiku srovnávání parity kupní síly používají různé mezinárodní organizace a instituce, např. Světová banka apod. Dále se tento směnný kurz využívá k přepočtu HDP celkem, v přepočtu na hlavu a dalších ekonomických ukazatelů. Časový soulad ukazatelů s vývojem konjunktury - Zcela zásadní význam pro konjunkturu má rozdělení jednotlivých ukazatelů podle časového souladu na předstihové, souhlasné a opožďující se. („Pro předstihové ukazatele je typické, že se v nich body zvratu projeví dříve (s předstihem), než u ukazatelů souběžných a naopak opožďující ukazatelé zaznamenají obrat konjunktury až následně, když již většinou o změně fáze cyklu není pochyb. Opožďující se ukazatelé však nejsou zdaleka méně významné než řady předstihových a souběžných ukazatelů, protože potvrzují průběh cyklu s konečnou platností, zatímco obě zmíněné řady nemusí podávat zcela přesvědčivý obraz.“) [5, str. 43]
36
2.3.2 Ukazatelé pro konjunkturní analýzu teritoria 2.3.2.1 Ukazatelé souhrnné produkce Ukazatelé souhrnné produkce jsou pro konjunkturní analýzu teritoria zcela zásadní. Každé produkční odvětví v ekonomice má své specifické ukazatelé, ať už je to energetika, doprava, zemědělství, finanční sektor, atd. Dominantní úlohu zde hraje hrubý domácí produkt. Pro analýzu mají svůj význam i metoda spotřební, důchodová nebo výrobní, viz kap. 1.2.5.1. Dalším významným ukazatelem je ukazatel investic, který v sobě zahrnuje investice do strojů a zařízení, do výstavby budov a do zásob. Ukazatelé produktivity kapitálu a produktivity práce nám odkrývají celou oblast výrobních podmínek, kde primární roli hrají výrobní náklady.
2.3.2.2 Ukazatelé v demografii Ukazatelé z oblasti demografie mají pro konjunkturu velký význam. Jsou to informace týkající se obyvatelstva, domácností a rodin, jejich vzdělání a zejména jejich chování jako pracovní síly, plátců daní, spotřebitelů, střadatelů, příjemců sociálních dávek atd. Velmi významnou oblastí v ekonomice je kategorie pracovních sil. Ukazatelé z oblasti pracovních sil mají důležité postavení pro budoucí vývoj konjunktury.
[3]
Jsou jimi např. - struktura
pracovních sil (zaměstnaní, nezaměstnaní) - zaměstnanost podle sektorů ekonomiky, pohlaví a kvalifikace - počet volných míst podle sektorů a kvalifikace - výše průměrné mzdy, rozdíl mezi nejvyššími a nejnižšími příjmy, velikost minimální mzdy, atd.
2.3.2.3 Ukazatelé zahraničního obchodu Zahraniční obchod každé země je součástí mezinárodního obchodu a ovlivňuje konjunkturní situaci této země. Hlavními ukazateli jsou: - saldo obchodní bilance celkem hodnota dovozu a vývozu - souhrnné indexy objemů a cen dovozu a vývozu - zbožová a územní struktura dovozu a vývozu - podíl vývozu na vyrobené produkci - podíl dovozu na užité produkci - podíl služeb na celkovém dovozu a vývozu atd. Údaje o těchto ukazatelích jsou běžně dostupné z pramenů ČSÚ.
37
2.3.2.4 Ukazatelé z oblasti cen a financí Finanční ukazatelé v konjunkturní analýze sledujeme ve dvou hlavních skupinách. Prvním je ukazatel vnitřní finanční sféry a druhým pak ukazatel platební bilance neboli také ukazatel vnější finanční sféry. Pro vnitřní finanční sféru jsou nejvýznamnější ukazatelé množství peněz v ekonomice - úrokové sazby obchodních bank - lombardní, diskontní a reposazba ČNB - objem dlouhodobých a krátkodobých úvěrů podnikové sféry - objem spotřebitelských úvěrů. Pro vnější finanční sféru odvozujeme ukazatelé z platební bilance, jsou to: - hrubý příliv a odliv zahraničního kapitálu - přímé investice podle sektorů a odvětví hospodářství převody důchodů z kapitálu - repatriace zahraničního kapitálu - výše devizových rezerv - stav zlatých zásob země - stav zadluženosti a dluhová služba. Index spotřebitelských cen CPI (Consumer Price Index) - Je to souhrnný index vývoje cen, který porovnává ceny hlavních položek ve spotřebním koši. Sleduje se ve většině zemí a je základem pro měření inflace. Vypočítává se z reálných mezd a reálných úroků. [2] Index cen výrobců PPI (Producer Price Index) - Je to index vstupů výrobců a je zaměřen na sledování cen surovin na mezinárodních trzích. Pro konjunkturu je důležitější než PCI.
2.3.3 Ukazatelé pro konjunkturní analýzu trhů zboží Trhem zde rozumíme jasné vymezení teritoriálních a komoditních specifikací. Konjunkturní analýza je zde soustředěna do tří hlavních oblastí ukazatelů. Jedná se o ukazatel výroby, spotřeby a zásob, výroby a mezinárodního obchodu.
2.3.3.1 Ukazatelé výroby, spotřeby a zásob daného zboží U většiny komodit se sleduje objem výroby ve fyzických jednotkách, např. ropa v milionech barelů, obilí v tisících tun, u finančních produktů pak v jejich hodnotě. Výrobní kapacity - Sledujeme zde nejen celkovou výrobní kapacitu, ale i využití výrobního zařízení. Mezi další ukazatelé řadíme i sledování modernizace podniků, výstavby nových závodů nebo redukci a útlum stávajících kapacit. Technicko-výrobní podmínky Je to celá skupina pracovních podmínek ale i výrobně produkčních podmínek, které jsou zahrnuty v oblasti pracovních sil a výrobních nákladů. Sledujeme zde ukazatele technologické úrovně výrobního zařízení, výše a složení výrobních nákladů, produktivity práce a kapitálu 38
kvalifikace pracovních sil, mzdy a jejich úroveň. Důležitým ukazatelem je stav objednávek a zakázek.[5] U spotřeby zboží sledujeme důležitý ukazatel objemu spotřeby zboží. Nejčastěji používáme roční ukazatelé, v některých odvětvích i ukazatelé za kratší období. U hotových výrobků sledujeme fázi životního cyklu, ve kterém se právě nachází. U spotřebního zboží a u potravin sledujeme přepočet na jednoho obyvatele. U meziproduktů a surovin se zaměřujeme na měrnou spotřebu přepočtenou na jednotku hotových výrobků. Zásoby - velká většina komodit se dají skladovat. Skladují se většinou jako zásoba k okamžitému prodeji (potraviny, zboží přímé spotřeby), některé se skladují z důvodu špatné odbytové situace a některé zboží se skladuje ze spekulativních důvodů pro udržení určité cenové hladiny (zlato). Zásoby jsou velmi významnou složkou a sledují se ve všech článcích reprodukčního procesu, tedy jak u výrobců a obchodníků tak u spotřebitelů.
2.3.3.2 Ukazatelé v mezinárodním obchodu Na konjunkturní analýzu mají vliv všechna deklaratorní rozhodnutí a opatření zahraničně obchodní politiky. Kromě klasických ukazatelů se stále více sledují různá opatření na podporu vývozu a podporu orientace na zahraničním trhu.
Dovoz a vývoz zboží -
nejsledovanějším ukazatelem v zahraničním obchodu je ukazatel fyzického objemu a ukazatel ceny. Celkově je sledován podíl koncentrace exportu a importu. Významné komodity se obchodují na komoditních burzách. Ostatní zboží se obchoduje přímo, prostřednictvím aukcí nebo obchody uzavírané přes prostředníka. Důležitá je pak doprava zboží, respektive dopravní sazby v poměru k hodnotě přepravovaného zboží.
2.3.3.3 Ceny v mezinárodním obchodu („Cena je nejdůležitějším konjunkturním ukazatelem a nejdůležitějším kvalitativním měřítkem efektivnosti zahraničně obchodních operací.“) [5, str. 116] Zdroje informací o cenách ve vývozu a dovozu jsou různorodé a každý obchodník se může setkat s různými cenami. Základními zdroji s informacemi o cenách jsou např. - zprávy celních nebo statistických úřadů - obchodní burzy a aukce - nabídky výrobců - konjunkturní zprávy různých institucí, bank a firem - Globální internetové zdroje, filtry, vyhledávače, atd. Druhy cen v mezinárodním obchodu - Ceny na mezinárodních obchodních burzách nebo předních komoditních burzách se nejvíce přibližují světovým cenám. Ostatní obchodní operace a vývoj cen se pak odvozují z cen burzovních. Obdobným charakterem burzovních cen jsou ceny tvořené na pravidelných aukcích. Pro skupinu obchodů uzavíraných mimo 39
burzy a to přímo mezi obchodníky se používají tzv. producentské ceny. Zcela odlišné ceny než jsou ceny burzovní a aukční jsou individuální ceny hotových výrobků. Tyto ceny se tvoří individuálně na základě nestejnorodosti a diferenciace jinak druhově stejných výrobků se stejnými užitnými vlastnostmi. Výsledná cena je založena pouze a jen na ohodnocení té které značky a goodwillu firmy. Statistické ceny vycházejí ze statistických údajů a jsou základem pro sestavení indexů jednotkových cen.
2.3.3.4 Nejznámější světové burzy Forex (Foreign Exchange) - světová burza měn. Jde o nejlikvidnější a největší trh světa s denním obratem 2-5 bilionu amerických dolarů. NYSE (New York Stock Exchange) nejznámější světová burza sídlící na Wall Street v New Yorku. Dow Jones - nejvýznamnější akciový index.
NYMEX (New York Mercantile Exchange) - nejvýznamnější světová
komoditní burza. EUREX - nejvýznamnější evropská komoditní burza.
40
3 Konjunkturní analýza světového trhu s ropou 3.1 Využití ropy Ropa je pro současnou civilizaci jednou z nejvýznamnějších energetických surovin. V celosvětovém měřítku se podílí z více jak 35% na celkové spotřebě energie. Ropa má nezastupitelný význam téměř v každém výrobním odvětví. Na celosvětové dopravě se podílí více jak 80% a nejčastěji se využívá k výrobě pohonných hmot pro automobilový a letecký průmysl. Z ropy se vyrábí, motorové nafta, benzín, plynné motorové palivo LPG a letecký benzin takzvaný kerosin. Používá se k výrobě mazadel, olejů, parafínů, asfaltů a topných olejů. Ropa je také nejdůležitější vstupní surovinou v chemickém průmyslu, kde se využívá k výrobě plastů, jako jsou ethylen, polyethylen, polypropylen, umělých vláken pro textilní průmysl atd. Slouží i k výrobě mnoha chemických látek jako např. syntetického ethanolu, amoniaku, barviv, rozpouštědel, pryskyřic atd. Nezastupitelnou roli hraje i v zemědělském průmyslu při výrobě syntetických hnojiv, herbicidů, pesticidů/, atd. Své uplatnění má také v gumárenském průmyslu při výrobě pneumatik. Ve své výrobě se bez ropy neobejdou ani taková odvětví jako je výroba léčiv, potravinářského průmyslu a kosmetiky. V souvislosti s ropou, ropným průmyslem, dopravou atd. je spojeno mnoho dalších navazujících oborů, poskytující zaměstnání milionům lidí po celém světě.
3.1.1 Komodita Komoditu lze obecně charakterizovat jako hmotný předmět určený k obchodování na národních i světových trzích tzv. komoditních burzách. Jedná se o produkty - zboží vzájemně zastupitelné, stejného druhu, jednotné hodnoty, ve standardizované kvalitě a určitém množství dodávané různými dodavateli. Nejčastěji se jedná o základní suroviny, jakými jsou např. ropa, železná ruda, zlato, stavební dřevo nebo různé druhy energií, zemní plyn, uhlí. Bývají to také zpravidla základní zemědělské, živočišné a potravinářské produkty jako je obilí, rýže, káva, čaj, cukr, skot, ryby atd.
3.1.2 Ropa jako základní pojem Původně, tedy v dobách počátku éry těžby se ropa nazývala nebo byla označována pod pojmem „Nafta“. Dnešní název „Ropa“ je až pozdější název pro tuto kapalnou surovinu.
41
Nafta pochází z perského slova „nafatá“, což v překladu významově znamená „vytékati“. Dnešní pojem nafta je specifické označení pro pohonnou hmotu vznětových motorů, která je jen jednou z frakcí, vzniklých při destilaci ropy mísením plynných olejů s petrolejem. Aby nedocházelo k záměně pojmů jedné určité části, která vychází nebo byla oddělena z téhož celku, začal se používat pro tento celek výraz „ropa“, pocházející z polštiny. Tento název se časem vžil a dnes ho používáme, aniž bychom se nad ním jakkoli pozastavovali. V angličtině se používá pro ropu název „ crude oil“, tedy jednoduše olej. Ropa jako taková se původně používala pouze jako mazadlo různých součástí parních strojů, povozů či ke svícení. Používala se tedy ještě dávno před tím, než byl vynalezen spalovací motor, pro který je dnes ropa základní energetickou surovinou k výrobě paliv pro jeho pohon. Zřejmě nejstarší název pro ropu „Petroleum“, pochází z antiky. Je to složenina slov petra jako skála, hornina a oleum což je olej, takže doslovný překlad je zemní olej, který se ve velkém používal při svícení v olejových lampách. V Německu je ropa označována názvem Erdöl, v USA Crude oil, ve Francii le Petrol, v Anglii Petroleum a v ruštině Neft´.
3.1.3 Vznik ropy Vznik ropy je popisován různými způsoby. V odborných kruzích existuje několik skupin teorií, které popisují zdlouhavé a složité procesy. Při těchto procesech postupně docházelo pod vlivem vzájemně působících fyzikálních veličin, jakými jsou např. působení tlaku a teploty doprovázené bezpočtem chemických reakcí, k tomu ještě prosté plynutí času a mnoha dalších vnějších vlivů k postupnému zrodu ropy, tak jak ji známe v dnešní podobě. Primárně se však zaměřím na několik nejdůležitější charakteristických příkladů, které jsou spojovány se vznikem většiny nám známých světových zásob ropy. [2] Společným geologickým znakem pro vznik ropy jsou mělká šelfová moře a oblastí v blízkosti do moře ústících velkých řek. Řeky přinášejí z pevniny bionické materiály zvětralých hornin, půdních erozí a různých organických zbytků, které postupně sedimentují na mořském dně. Tyto bionické materiály spolu s mořskými rostlinnými a živočišnými organismy způsobují, v ohromném množství, rychlé množení planktonu. Většina těchto namnožených mořských organismů a planktonu pak žijí pouze několik dní či týdnů. Po odumření, v nekonečném „dešti“, klesají na dno moří a lagun, kde se usazují a vrství na sebe. Pomocí hnilobných anaerobních bakterií jsou tyto odumřelé organické materiály dále rozkládány a procesem dekarboxylace (odbourávání CO2) a dalších přeměn jsou tvořeny další
42
skupiny potřebných uhlovodíků. Vlivem silných mořských proudů, podmořských sesuvů, nanášení jílů a písků jsou tvořeny další vzájemně se překrývající sedimentační vrstvy. Ty působením času, v řádu stovek a miliónů let, vytvářejí na velkých plochách mohutné vysoké vrstvy organických i anorganických látek v desítkách až stovkách metrů. Tyto mohutné vrstvy však ještě nejsou identickými místy dnešních ropných nalezišť. V důsledku hromadění a vrstvení dalších sedimentů je na níže uložené vrstvy, vyvíjen stále větší tlak, což způsobuje zatlačování těchto vrstev hlouběji do zemské kůry. Pokud se tak organické sedimenty dostanou do hloubky přibližně 2000 - 6000m, kde teplota dosahuje cca 65°C - 150°C, je postupně tato organická hmota vlivem tlaku, teploty a chemických reakcí transformována na ropu. Pokud je teplota nižší, může vzniknout metan, jestliže je vyšší, tak většinou vzniká organický uhlík, grafit a plyn metan. V důsledku ohromného tlaku, který působí v těchto hloubkách, jsou organické látky přeměněné na ropu vytlačovány do okolních hornin a nuceny migrovat. Ropa je zde rozptýlena v podobě velmi malých kapének, které jsou nejčastěji smíseny s vodou a vytváří tak jakousi emulzi. Tato ropná emulze poté vniká do míst porušení horninového masivu nebo do pórů mezi zrny sedimentů tvořených převážně písky z vápence a křemene. Pohyb v takto porézním horninovém materiálu je však velmi pomalý a složitý. Kapénky ropy takto vytváří horizontální i vertikální migrační dráhy a v závislosti na porozitě (propustnosti) materiálu urazí pouze několik desítek centimetrů za rok. Ropa tedy migruje vrstvami geologického materiálu různými směry v závislosti na struktuře hornin, tlaku apod. Pokud není na této migrační cestě nepropustná překážka, ropa se může dostat až na zemský povrch, kde ovšem velice rychle vlivem atmosférických podmínek zoxiduje nebo se vypaří. Pokud se ovšem vyskytne na této migrační cestě nepropustná překážka, tvořena např. jílovými horninami ve tvaru jakési čepice, ropa se začne kumulovat a vytvářet ropné ložisko. [2] Na Sibiři jsou např. velká ložiska plynu a ropy uvězněna pod zmrzlou půdou, permafrostem, který tvoří onu nepropustnou geologickou past. Většina vyvinutých ropných ložisek se skládá ze tří vrstev. V první vrstvě se nachází plyn, ve druhé vrstvě ropa a ve třetí vodě. Nejlépe migruje plyn, protože je nejlehčí a nejřidší, proto je vždy v geologické pasti nahoře, o něco hůře a pomaleji migruje hustší ropa a jako třetí, jen o něco málo hustší než ropa, se umísťuje voda. Zdaleka ne všechna ropná ložiska jsou zaplněna až po okraj geologické pasti, některá jsou zcela plná, ale nejvíce z nich po naplnění již dávno přetekla. Pokud mluvíme o plném ložisku, je nazváno ložiskem saturovaným. Existují však i neúplná ložiska, které mívají jenom dvě vrstvy a to ropu a vodu. V těchto případech byl řidší plyn schopen netěsným geologickým nadložím z této geologické pasti uniknout. Takto nahromaděný organický materiál v podobě finálního ropného ložiska prošel během svého 43
dlouhého a složitého putování propustnými horninami dvěma či třemi stupni přeměn, které se nazývají metagenezí, katagenezí a diagenezí, jež jsou základní transformačními procesy pří vývoji a vzniku ropy. Diageneze jsou procesy, které probíhají na bázi mikrobiální činnosti v součinnosti s chemicko-fyzikálním působením v mladých sedimentech a jejich blízkého okolí. V hloubkách cca několika stovek metrů v geologickém podloží dochází za pomocí těchto reakcí k tzv. polymeracím a kondenzacím způsobujících u těchto organických sloučenin snižování rozpustnosti ve vodě a to z důvodů oslabení hydrofilních skupin, které naopak tomuto rozpouštění napomáhají. Polymerizace a kondenzace jsou procesy, které podporují spojování dvou a více molekul v jednu za současného odštěpení molekul s menší molekulovou hmotností tedy molekul vody, amoniaku nebo vodíku. Na základě této vývojové fáze organických sedimentů nám vzniká finální produkt, který nazýváme kerogen. [1] Katageneze je druhou fází, která stojí za vývojem ropného ložiska. Při dosažení teploty 50°C -150°C v součinnosti s ohromným geostacionárním tlakem 40-160Mpa dochází k transformaci nerozpustného kerogenu v organických rozpouštědlech na sloučeninu zvanou bitumen, která naopak disponuje rozpustností v některých organických sloučeninách. K tomuto procesu přeměny dochází vlivem tektonických poklesů sedimentárních vrstev do hloubek od stovek metrů až několika kilometrů. V této fázi přeměny vznikají plynné i kapalné uhlovodíky, které v této závěrečné fázi katageneze tvoří, už takové složení ropy jakou dnes těžíme. Metageneze je třetí vývojová fáze, která probíhá působením hydrotermálních a magmatických vlivů v závislosti na vysokých teplotách v řádu několika set stupňů celsia. Při této fázi dochází k opětovné dehydrogenaci, tedy k přeměně, kdy nejsou organické uhlovodíky schopné rozpustnosti v organických sloučeninách a kdy kapalné uhlovodíky mění své skupenství na uhlovodíky plynné. Finálním produktem metageneze se stává grafit a metan. Metageneze je tedy už fází, při které dochází k zániku původního ropného ložiska. [1]
3.1.4 Chemické složení ropy Ropa je hustá kapalina na bázi olejů složená ze směsí pevných, tekutých i plynných látek, nejčastěji uhlovodíků přirozeného původu. Podstatnou část ropy tvoří různé složky uhlovodíků, dále pak dusíkaté, sirné a kyslíkaté sloučeniny a některé anorganické a organické soli s obsahem kovů. Z plynných látek se jedná primárně o metan, dále propan, etan a butan, sulfan a oxidy uhlíku, v menším množství pak dusík a některé vzácné plyny. Převážnou část
44
ropy tvoří kapalné uhlovodíky. Mezi ty základní patří parafínové alkany, cykloalkany, izoalkany nebo naftany. Jsou zde přítomny i sloučeniny jako dusík, kyslík a síra. Z pevných látek jsou v ropě obsaženy především tuhé uhlovodíky, nejčastěji cereziny, parafiny a asfaltity, které jsou rozpuštěny v kapalných sloučeninách.
3.1.5 Hustota ropy a složení Hustota ropy je velice důležitý údaj, který nám určuje základní charakteristiku a vlastnosti jejího samotného využití. Tato hustota se uvádí v mezinárodně uznávaných jednotkách API (American Petroleum Institute). Jednotka hustoty API se vypočítává při teplotě 60°F, což je v přepočtu 15,6°C. Tato teplota je podle normované klasifikace uváděná jako střední bod varu destilace. Jen pro srovnání má voda hustotu 10°API. Těžké ropy mají hustotu 5-20°API, nejběžnější středně těžké ropy mají 25-35°API a lehké více než 35°API. Mezi nejkvalitnější patří lehké, tekuté a světlé typy ropy, ze které se dá oddestilovat největší množství benzínu. Naopak z těžké ropy se získává nejvíce asfaltu. [2] Další základní charakteristikou a důležitým třídícím znakem je hmotnostní obsah síry, která je v ropě nežádoucí. Nesirné ropy mají obsah síry do 0,20%hm. Málo sirné 0,210,50%hm, sirné 0,51-3,0%hm a velmi sirné více jak 3,0%hm. Málo sirné ropy se nazývají sladké a ropy s vysokým obsahem síry kyselé. Lehké ropy bývají většinou sladké, kdežto těžké jsou obvykle kyselé. Přebytek síry se musí na počátku zpracovatelského cyklu z ropy odstranit, z důvodů nežádoucího korodování zařízení rafinerie a později i motorů vozidel. Třetí důležitou hodnotou u ropy je bod tekutosti. Bod tekutosti je ovlivněn množstvím tuhých uhlovodíků neboli parafínů, které ropa obsahuje. Neparafinické mají obsah parafinů do 1%hm. Poloparafinické 1 - 2%hm a parafinické více než 2%hm. [1]
3.2 Producenti a spotřebitelé Ropa je ve světovém měřítku naprosto klíčovou energetickou surovinou, která se z více jak 90% podílí na veškeré světové produkci. Světové zásoby této suroviny jsou však z geopolitického hlediska ve světě rozloženy zcela nerovnoměrně, což může být v budoucnu potencionálním zdrojem zahraničně politického napětí. Hned na začátku této kapitoly je potřeba objasnit, že země, které disponují největšími zásobami ropy, nemusí být zároveň zeměmi, které jsou největšími producenty ropy a naopak.
45
Např. Venezuela má v poměru k celosvětovým zásobám největší ověřené zásoby ropy, celkem 298 miliard barelů v přepočtu 17,5% všech světových zásob a drží si tak prvenství mezi všemi zeměmi. V první desítce producentů však nefiguruje, těží pouhých 2,72 milionů barelů denně. Ve srovnání se Saudskou Arábií, která je na tom se zásobami podobně, těží 11,51 milionů barelů denně, což je čtyřnásobek. Velká Británie se naopak podílí na světových zásobách pouhými 0,2%, ale těží 0,85 milionů barelů denně. Posledním příkladem jsou Spojené státy, které disponují pouhými 2,9% světových zásob, denně těží 11,64 milionů barelů, ale mají bezprecedentní spotřebu 19,04 milionů barelů denně (1. příčka). První část této kapitoly věnuji tedy nejprve největším producentům ropy, poté největším spotřebitelům a na závěr se zaměřím na oblasti, kde jsou uloženy největší světové zásoby.
3.2.1 První významný producent Těžba ropy se ve velkém měřítku a ke komerčním účelům poprvé začala využívat, ne náhodou, v nejvíce industrializované části na východě Spojených států. Ropa se zde vyskytovala v hojném množství a byla relativně snadno dostupná. Hlavními těžebními oblastmi se stal Texas, Pensylvánie, Nebraska, New York, Illinois a Louisiana. Již v roce 1918 dosahovala produkce ropy v USA okolo 1 milionu barelů denně.
[2]
Během druhé
světové války dodávaly Spojené státy evropským spojencům 7 z 8 barelů ropy. Byla to právě ropa, která se významně podepsala na konečném vítězství Spojenců. • Koncem čtyřicátých let spotřeba ropy v USA vzrostla natolik, že v roce 1948 začaly Spojené státy ropu dovážet místo vyvážet. • V padesátých letech předčily USA v produkci ropy zbytek světa. • V roce 1965 celosvětová produkce ropy překročila již 31 milionů barelů denně a o osm let později, poprvé v historii, předčila Spojené státy v produkci ropy jedna jediná země - Saudská Arábie, která tímto navždy odebrala USA její světovou ropnou nadvládu. Spojené státy si tak udržely více jak 100 let z celé 150leté historie ropné éry pozici světového leadera ropného průmyslu a největšího producenta ropy na světě. Tato surovina byla v samotném základu motorem výkonnosti a moci moderní doby, a tak je pozice USA jako světové velmoci zcela pochopitelná. [2]
46
3.2.2 Významné ropné oblasti V současné době je světová těžba ropy soustředěna do šesti nejvýznamnějších oblastí. Největší je oblast Perského zálivu s řadou arabských zemí, do níž patří Irák, Írán, Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Katar, Omán a s dominantním postavením tuto skupinu uzavírá Saudská Arábie. Další oblastí je region Karibského moře a Mexického zálivu, kam spadají USA, Mexiko, Kanada a Venezuela, poté následuje oblast Severního moře s Velkou Británií a Norskem, další významnou skupinou je Rusko a oblast postsovětských republik s Ázerbájdžánem a Kazachstánem, dále na východ je to pak Indie a Čína a šestici uzavírá oblast Guinejského zálivu s Nigérií a Angolou. K největším samostatným ropným ložiskům patří ropné pole Ghawar v Saudské Arábii, které je a pravděpodobně i zůstane největší nalezené ložisko ropy všech dob, viz obr. 1. Jen pro zajímavost pole Ghawar je v provozu od roku 1951 a doposud se z něho vytěžilo už 55 miliard barelů ropy. Toto pole je ropným zázrakem, ze kterého pochází celá polovina produkce. Druhé pořadí si drží ropné pole Burgan v Kuvajtu a třetí je irácký Kirkúk.
Obr. 1: ropné pole Ghawar v Saudské Arábii Zdroj: (www.bp.com)
47
3.2.3 Významní producenti Pokud se blíže podíváme na první desítku největších světových producentů ropy, zjistíme, že se na předních pozicích vyskytují i země, jejichž zásoby jsou v poměru k celosvětovým zásobám značně omezené a nevyrovnané, viz tab. 1. Jedná se především o Velkou Británii a Norsko. Tyto země několik posledních let těží na skutečné hranici svých produkčních možností. Pokud budou v tomto trendu pokračovat, jejich produkční schopnost bude časem velice rychle klesat. Tato skutečnost je způsobena hned několika faktory. Prvním faktorem je obava ze závislosti na dovozu této strategické suroviny, druhým faktorem je nevypočitatelná a svým způsobem nejistá obchodní politika států OPEC, Dalším faktorem, který se týká hlavně Norska je poměrně vysoký podíl těžby ropy na tvorbě hrubého domácího produktu. Tab. 1. Denní produkce ropy podle zemí v letech 2004-2014 Zdroj:http://www.bp.com/ british.petroleum (Vlastní zpracování) Tis.bar/den
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
Saud.Arábie Rusko USA Kanada Čína S.A.Emiráty Irán Irák Kuvajt Mexiko Norsko V.Británie
10458 9335 7250 3080 3486 2836 4201 2030 2523 3830 3180 2064
10931 9598 6897 3041 3642 2922 4184 1833 2668 3766 2961 1843
10671 9818 6827 3208 3711 3099 4260 1999 2737 3689 2772 1666
10268 10044 6860 3290 3742 3001 4303 2143 2663 3479 2551 1659
10663 9950 6784 3207 3814 3026 4396 2428 2786 3165 2466 1555
9663 10139 7260 3202 3805 2723 4249 2452 2511 2978 2349 1477
10075 10366 7556 3332 4077 2895 4352 2490 2562 2959 2136 1361
11144 10516 7861 3515 4074 3325 4373 2801 2915 2940 2040 1116
11635 10640 8904 3740 4155 3406 3742 3116 3172 2911 1917 949
11393 10777 10069 3977 4216 3648 3525 3141 3135 2875 1838 867
11505 10838 11644 4292 4246 3712 3614 3285 3123 2784 1895 850
Celk. Podíl 12,9% 12,7% 12,3% 5,0% 5,0% 4,0% 4,0% 3,8% 3,6% 3,2% 2,0% 0,9%
3.2.4 OPEC (Organization of the Petroleum Exporting Countries) OPEC je nejznámější a nejvlivnější mezivládní organizací zemí vyvážející ropu založenou v r. 1960, která má nyní 13 stálých členů (Alžírsko, Angola, Ekvádor, Indonésie, Irák, Írán, Katar, Kuvajt, Libye, Nigérie, Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty, Venezuela). Tato organizace dnes kontroluje téměř tři čtvrtiny (71,6%) celosvětových zásob ropy a produkuje 41% celosvětové produkce (36,59 milionů barelů denně). Hlavním úkolem tohoto významného uskupení zemí je: • koordinace ropné politiky členských států • stabilizace cen ropy na světových trzích
48
• zajištění stabilních příjmů svým členům • zajištění dodávky spotřebitelským zemím za zajištění odpovídající návratnost investic v ropném sektoru. Tuto organizaci lze bez nadsázky označit „učebnicovým příkladem kartelové dohody“. Příkladů potvrzující toto tvrzení v její šedesátileté historii je víc než dost. Zřejmě nejznámější je rozpoutání největší ropné krize v historii v r. 1973, která byla vyvolána koordinovaným politickým postojem všech členů OPECU vůči USA a západním zemím, předně Nizozemsku jako odveta za podporu Izraele v šestidenní válce. Tato krize vyvolala celosvětové zpomalení ekonomiky a nastartovala inflaci, kterou se podařilo eliminovat až v roce 1982. [2] Vliv a význam této organizace byl částečně eliminován v 80. a 90. letech intenzivní těžbou ropy v Mexickém zálivu a Severním moři. V tuto dobu se stala Velká Británie a Norsko významnými producenty a vývozci ropy. Tato situace však netrvala příliš dlouho.
3.2.5 Saudská Arábie přebírá vedoucí úlohu od USA Dominantní úlohu v organizaci OPEC však se svými zásobami a produkcí ropy hraje Saudská Arábie. K hlavním objevům zde došlo až ve 40. a 50. letech, kdy bylo mimo jiné objeveno i největší ložisko ropy na světě, známý Ghawar, o kterém jsem se již zmínil. K výraznému vzestupu těžby došlo až v 70. letech, kdy se produkce ropy během deseti let zvýšila ze tří milionů barelu na téměř deset milionů barelů denně. Saudská Arábie se tak stala během krátké doby největším světovým producentem a vývozcem ropy. Zároveň se stala tzv. flexibilním producentem ropy, který je vzhledem k tak velkým zásobám a čerpacím kapacitám, schopen rychle reagovat na změny v poptávce na světových trzích. V tuto dobu se Saudské Arábii podařilo sesadit z vůdčí role i Spojené státy americké, které si tuto dominanci udržovaly od počátku průmyslové revoluce až do 70. let 20 století. Hořce si tento fakt ověřily o tři roky později, kdy došlo k největšímu ropnému šoku v historii, který vyvolaly země OPEC. [2] Je nezpochybnitelné, že Saudská Arábie "doslova leží" na ohromných zásobách ropy. Doposud zde bylo vytěženo celkem přes 90 miliard barelů ropy, z toho 55 miliard z bezedného zázraku jménem Ghawar. Pokud si Saudská Arábie bude udržovat současnou produkci, přibližně 10 milionů barelů denně, pak může produkovat ropu minimálně ještě dalších 70 let.
49
3.2.6 Ropná revoluce v USA a Kanadě zamíchala kartami Současná produkce ropy byla poznamenána celosvětovou krizí v roce 2008-2009, kdy ceny ropy atakovaly hranici 140 dolarů za barel. Jedním z důvodů, který inicioval tuto nerovnováhu, byl rychlý ekonomický růst v Číně, který tlačil ceny ropy vzhůru. Na tuto enormně vysokou cenu ropy zareagovaly USA a Kanada zavedením nových technologií alternativní těžby ropy z tmavých břidlic a ropných písků. Spojené státy tak během roku 2010-2015 o třetinu zvýšily svou produkci, která způsobila přesun od převisu poptávky směrem k převisu nabídky. Země OPEC v zájmu udržení svého podílu na trhu zareagovaly stejně, navýšením produkce. Na trhu se najednou objevil přebytek ropy a cena během posledních let spadla na historické minimum pod 30 dolarů za barel. Takto nízká cena však působí velké potíže zemím, jejichž ekonomiky jsou na exportu ropy závislé. Velké škody počítá Rusko a téměř před bankrotem je Venezuela, která má paradoxně nejvyšší zásoby ropy na světě. Současná situace na trhu je nepřehledná a jakékoli odhady jsou pouhou spekulací. V každém případě Saudská Arábie je a na několik desítek let ještě zůstane, dominantním světovým producentem.
[2]
Irán disponuje většími zásobami než Rusko a
zůstává tak globálním hráčem, stejně jako Irák, Kuvajt a Spojené Arabské Emiráty. Pro Evropu zůstává bezpochyby hráčem číslo jedna Rusko. V oblasti Karibiku sice v současné době pokulhává Venezuela, ale pokud se jí podaří spojit s významným těžařským partnerem a nabídnout mu politické záruky, pak má ohromný potenciál stát se producentským leaderem v regionu a významným dodavatelem USA.
3.2.7 Spotřebitelé Při těžbě surovin se bohatství na jednom místě vytváří a na druhém spotřebovává. Je až s podivem, že se ropa nalézá v nejméně stabilních státech světa a těží se na jiném konci planety, než se spotřebovává. Nejvyšší poptávka po ropě se soustřeďuje do oblastí rozvinutých regionů s vysokou spotřebou energie na jednoho obyvatele. Jsou to především Spojené státy, Evropa a Japonsko. Hlavně pak Spojené státy a Evropa jsou relativně vzdálené od těžby, takže velké objemy ropy se musí přepravovat pomocí tankerů a ropovodů. Ropa se tak stala největším „vytěžovatelem“ kapacit v námořní dopravě. Zaoceánské tankery jsou nasmlouvány až na dva roky dopředu. Námořní doprava je více typická pro USA, pro Evropu je naopak typické využití sítě ropovodů.
50
V posledních dvou desetiletích se do klubu největších spotřebitelů ropy zapojila Čína a Indie. Hlavně pak Čína, která se díky svému expanzivnímu ekonomickému růstu vypracovala co do objemu na pozici druhé největší ekonomiky světa. Naprosto bezprecedentní postavení ve světové spotřebě ropy hrají Spojené státy americké. Pokud by Čína měla spotřebu na obyvatele jako USA, pak by její spotřeba činila 82,60 mil. bar/den. Jen pro porovnání celosvětová spotřeba ropy je v současné době 92,08 mil. bar/den Tab. 2. Denní spotřeba ropy podle zemí v letech 2004-2014 Zdroj: http://www.bp.com/ british.petroleum (Vlastní zpracování) Tis.bar.den
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
Celk. podíl
USA Čína Japonsko Indie Rusko Brazílie S. Arábie J. Korea Německo Kanada Svět celkem
20732 6740 5270 2556 2660 2050 1913 2294 2619 2309
20802 6923 5354 2606 2679 2108 2013 2312 2592 2288
20687 7437 5174 2737 2761 2139 2084 2320 2609 2295
20680 7817 5014 2941 2780 2297 2203 2399 2380 2361
19490 7937 4848 3077 2866 2452 2378 2308 2502 2315
18771 8212 4389 3237 2774 2486 2593 2339 2409 2190
19180 9266 4442 3319 2895 2701 2793 2370 2445 2316
18882 9791 4439 3488 3096 2813 2838 2394 2369 2404
18490 10231 4688 3685 3137 2860 2991 2458 2356 2372
18961 10664 4521 3727 3179 3048 3000 2455 2408 2383
19035 11056 4298 3846 3196 3229 3185 2456 2371 2371 92086
19,9% 12,4% 4,7% 4,3% 3,5% 3,4% 3,4% 2,6% 2,6% 2.4%
3.2.8 Světové zásoby ropy Běžně dostupné zdroje uvádějí, že na Blízkém východě se nachází dvě třetiny celosvětových zásob ropy. Nové výpočty 2015 ukazují, že jde jen o cca 47,7%.[22] Země OPEC kontrolují celkem 71, 6% světových zásob. Tato čísla se s novými objevy ložisek a dočerpávání starých každý rok mění. Rusko a země bývalého Sovětského svazu udávají odhady, kde platí mírnější definice výpočtů. Nevyžaduje se, aby ložisko bylo připraveno k těžbě, některé státy pak uvádějí zásoby možné nikoli ověřené a některé zdroje tvrdí, že Kaspické zásoby jsou až čtyřikrát nadhodnocené. Podle různých propočtů jsou zásoby v zemích bývalého Sovětského svazu v rozmezí 65-190 miliard barelů, výpočty 2015 udávají 141,2 miliard barelů. Kanada např. doposud udávala zásoby kolem 5 miliard barelů, ale pokud do zásob zahrneme i těžbu z ropných písků, pak se tato hranice může posunout z 5 miliard až na 180 miliard ověřených zásob (2015 - 172 mld/b). Pokud se podaří efektivně a ekonomicky rozjet těžbu touto technologií, odhady se posouvají až k hranici 800 miliard barelů ropy, což představuje zhruba 60% celosvětových zásob. Mexická vláda prohlašuje, že
51
objem jejich zásob se pohybuje v objemech kolem 100 miliard barelů, ale jiné zdroje uvádí, že v případě Mexika je to jen 14 miliard barelů (2015 – 11,1 mld/b). Je více než zřejmé, že veřejná publikace ověřených světových zásob je na mnoha místech pod ekonomickým, politickým a byrokratickým vlivem. Saudská Arábie a členové OPEC každoročně vydávají statistické ročenky, nic méně metodika jejich výpočtu se často mění, údaje v nich jsou nekonzistentní a bohužel těžko ověřitelné. Je velice pravděpodobné, že státem řízené společnosti jako je Aramco nabízejí statistiky spíše optimistické, neexistuje zde totiž žádná možnost tyto údaje nezávisle ověřit nebo potvrdit. Těžařské společnosti a státy tyto údaje často upravují, aby si zlepšily svoji pozici na trhu a prestiž. Většina těchto států nepatří mezi státy se zaběhnutou tržní ekonomikou ani s dlouhodobou demokratickou tradicí. Mimoto je v mnoha zemích výše zásob považována za státní či firemní tajemství. A právě tato kombinace kulturních a ekonomických činitelů je odpovědná za to, že informace z těchto oblastí jsou často nepřesné a nepřehledné. V okamžiku, kdy do výpočtu zahrneme i ropu z nekonvenčních zdrojů jako jsou ropné písky nebo tmavé břidlice, celý výpočet se rozpadne na řadu neznámých či proměnných často pravděpodobných údajů, ve kterých se i zkušený matematik začne ztrácet.
3.2.9 Čtyři možné modely scénářů Podívejme se na celou situaci ještě jednou a shrňme si různé odhady a předpovědi do čtyř základních modelů podle jejich naléhavosti. Pesimistický scénář – Podle tohoto scénáře jsou ověřené světové zásoby 1000 miliard barelů ropy. Podle současné spotřeby 90 milionů barelů denně neboli 33 miliard barelů ročně ropa dojde za 30 let. Pokud budeme uvažovat, že spotřeba ropy kontinuálně roste o 2% ročně, v r. 2025 bude spotřeba o 20% vyšší, tedy 110 milionů barelů denně a 40 miliard barelů ročně. To by odpovídalo zhruba 25 letům, což je opravdu hodně pesimistický scénář. Realistický scénář – Tento scénář počítá s 2 – 2,2 biliony barely ropy ověřených světových zásob. Podle současné spotřeby by ropa došla zhruba za 60 let, při kontinuálním ročním růstu by ropa měla dojít za necelých 50 let. Pod pojmem ověřené zásoby rozumíme dostupné zásoby a realistický podíl pravděpodobných možných a ještě nenalezených zásob. Realistickým scénářem je nazván, protože vznikl na základě výpočtů a odhadů mnoha předních ropných geologů, včetně Jeana Láherra, jednoho z předních zastánců „Peak Oilu“. S touto přibližnou hodnotou množství 2 – 2,2 bilionu barelu světových zásob se počítá v cca 60 různých studiích petrochemických institucí, bank a těžebních společností. Tento scénář
52
předpovídá, že s postupným úbytkem těchto zásob může docházet ke zvyšování a vyostřování ekonomického, politického nebo vojenského napětí v regionech ohledně vymezování si pozic k těmto surovinovým zdrojům. Jde jen o jeden z mnoha možných scénářů. Spíše se však předpokládá, že s úbytkem ropných zásob, poroste tlak na postupné přecházení, nahrazování a vyvíjení nových a účinnějších technologií a zdrojů. [2] Optimistický scénář -
Počítá s 2,2 bilionu barelů ropy. Odhaduje, že třetina
sedimentárních pánví nebyla ještě prozkoumána a další část nebyla prozkoumána detailně. Můžeme očekávat navýšení na cca 2,7 bilionu barelů ropy, což by mělo vystačit na 50 – 70 let. To je dostatečná doba pro nalezení nových zdrojů, nových technologií, např. se podaří prolomit 50 let odolávající tajemství jaderné fúze apod. [2]
Tab. 3. Celkové ověřené světové zásoby ropy Zdroj: http://www.bp.com/ british.petroleum (Vlastní zpracování) Miliard barelů
1.Venezuela 2.Saudská Arábie 3.Kanada 4.Irán 5.Irák 6.Rusko 7.Kuvajt 8.S.A.Emiráty 9.USA 10.Libie OPEC Severní Amerika Evropská Unie Svět celkem
1994 64,9 261,4 48,1 94,3 100,0 115,1 96,5 98,1 29,6 22,8 778,9 127,6 8,0 1118,0
2004 79,7 264,3 179,6 132,7 115,0 105,5 101,5 97,8 29,3 39,1 918,8 223,7 7,3 1366,2
2014 298,3 267,0 172,9 157,8 150,0 103,2 101,5 97,8 48,5 48,4 1216,5 232,5 5,8 1700,1
Celkový podíl
17,5% 15,7% 10,2% 9,3% 8,8% 6,1% 6,0% 5,8% 2,9% 2,8% 71,6% 13,7% 0,3% 100,0%
3.3 Organizace obchodu s ropou 3.3.1 Forma obchodování Obchody s ropou dnes probíhají výhradně prostřednictvím komoditních burz. Tyto burzy jsou specifické tím, že umožňují nakupovat a prodávat velké objemy zboží v předstihu pomocí termínových kontraktů tzv. Futures contractes nebo jen Futures. V podstatě jde o smlouvu, která zavazuje dodavatele k dodání určitého druhu zboží za předem dohodnutou cenu v budoucnu a taktéž zavazuje odběratele, že toto zboží v předem dohodnutém termínu přebere. Nákupy a prodeje probíhají standardně přes zprostředkovatele tzv. brokera. Po uzavření kontraktu jsou peněžní prostředky odběratele vázány u brokerské společnosti k
53
uzavření a zajištění obchodní pozice. Otevřené aukce zde probíhají klasickým systémem "open outcry", kdy broker vyvoláváním ceny na parketu a prostřednictvím fyzických gest hledá kompromis mezi otevřenými nabídkami a poptávkami. Většina dnešních obchodů probíhá prostřednictvím elektronických burz, které jsou mnohem efektivnější než klasické komise na parketech a jejich počet strmě klesá. Obchody zde probíhají online, takže obchodní pozice se dají uzavřít v reálném čase, kdekoli na světě. Jedná se o standardizované kontrakty, které jsou prováděny na zajištěném regulovaném trhu. Tento druh obchodování je využíván u velkoobjemových komodit jako pojistka a stabilizační faktor před neočekávaným kolísáním cen obchodovaných komodit.
3.3.2 Komoditní burzy Mezi nejvýznamnější komoditní burzy patří především CBOT - Chicago Board of Trade neboli také Chicagská obchodní tabule. V roce 1848 jí založilo 83 obchodníků na známé 101 Water street. V roce 2007 došlo fúzí ke spojení Chicago Mercantile exchange a Chicago Board of Trade, jež vedlo ke vzniku jedné z největších a nejrozmanitějších komoditních burz světa. Další obchodní ikonou je Newyorská NYMEX - New York Mercantile Exchange. Tato burza stála před 26 lety u zrodu a vývoje opčních kontraktů a futures s energiemi, jež znamenalo velký posun hlavně v oblasti cenové transparentnosti a risk managementu na tomto živém trhu. Byla založena v roce 1870. Tato burza je zaměřená především na obchod dražších komodit, mezi které patří mimo jiné i energie a vzácné kovy. EURONEX LIFFE - Tato londýnská burza v rámci globalizace vznikla taktéž fůzí, kdy došlo k propojení burz v Amsterdamu, Paříži, Bruselu a Lisabonu. TSE - Tokio stock exchange byla založena v roce 1878. Burza disponuje kapitálem přesahujícím 11,5 miliardy jenů a její chod spadá pod přímou kontrolu premiéra země. Mezi dalšími jmenujme např. Londýnskou International Petroleum Exchange, Moskevskou Russian Oil Bourse, Shangaiskou Shangai Oil Bourse, atd.
3.3.3 Organizace obchodu v přepravě ropy Je zřejmé, že nákupem či prodejem ropy na komoditní burze obchod není zdaleka u konce. Vytěžit ropu je jedna věc a schopnost dopravit ji spotřebiteli je věc druhá. Stabilní transport v obchodu s ropou mezi exportéry a importéry hraje klíčovou úlohu. Přes sedmdesát procent zemského povrchu pokrývá voda a pouze necelou jednu třetinu pevnina. Pokud vezmeme v úvahu rozložení těžebních oblastí a oblastí spotřeby pak je více 54
než jasné, že námořní doprava v mezinárodním obchodu s touto komoditou dominuje. Ropa se na velké vzdálenosti přepravuje pomocí ropovodů nebo zaoceánskými tankery v poměru zhruba 1:2 ve prospěch tankerů. [4] Evropský kontinent využívá pro dopravu ropy na pevnině síť propojených ropovodů vedoucích přímo z nalezišť nebo napojených na významná přístaviště, kde je ropa přečerpávána z tankerů. Doprava potrubním je výhodná, plynulá a spolehlivá. Potrubí je uloženo na zemském povrchu nebo pod povrchem nebo se pomocí soustavy speciálních lodí ukládá na mořské dno. Nevýhodou ropovodu jsou vysoké počáteční náklady, malá flexibilita při změně surovin, nemožnost změny trasy, velká zádrž kapalin, poškozením teroristickými útoky, atd. Spojené státy a Japonsko jsou naopak závislé na přepravě po moři. Zajištění plynulého obchodu a zajištění bezpečnosti vlastních dodávek energetických surovin na těchto námořních trasách je otázkou národní bezpečnosti. Celosvětová flotila tankerů na přepravu ropy čítá cca 3400 tankerů různé kapacity. Tankerová přeprava je přetížená a 99% všech cisternových lodí je v neustálém pohybu. Se zvyšující se poptávkou po ropě se zvyšuje i poptávka po tankerech. Konstrukce tankeru trvá několik let a objednávky na tyto lodě jsou nasmlouvány několik let dopředu. Jakmile je nová loď spuštěna na vodu, vydává se okamžitě přepravovat ropu. Ochrany tankerů a uzlových bodů námořních tras se státy snaží zajišťovat vojenskou přítomností v oblasti. Ať už jde o patroly amerického námořnictva v Perském zálivu nebo japonské či čínské námořnictvo v oblasti Jihočínského moře nebo Malacké úžiny. [4]
3.3.4 Těžařské společnosti Na úrovni mikrosféry je organizace trhu obchodu s ropou převážně v rukou předních těžařských společností. Tyto společnosti zajišťují průzkumy v globálním měřítku, jak v oblastech bohatých na ropu, tak i v oblastech s potenciálem nových nalezišť. V těchto oblastech se ucházejí o licence na těžbu a pak mezi sebou v konsorciích zajišťují rozvoj těchto nalezišť a logistickou přípravu regionu. V některých rozvojových státech, kde nefunguje tržní ekonomika na demokratických základech volného obchodu a kde konzervativní vlády převzaly kontrolu nad domácím ropným průmyslem, působí tyto těžařské společnosti jako investiční poradci. BP British Petroleum - BP patří do skupiny nejvýznamnějších ropných a petrochemických koncernů na světě. Společnost byla založena v roce 1901 Britem Wiliamem Knoxem a jako první společnost dostala koncesi od perského Šáha k využití ropných zdrojů a
55
těžbě na území dnešního Perského zálivu. BP uskutečnila mnoho významných objevů, např. objevení ropných nalezišť v Severním moři nebo na Aljašce. Royal Duth Shell - vznikla v roce 1903 spojením dvou společností Shell Transport and Trading a Royal Duth Petroleum. Shell sídlí v Londýně a má v současnosti obchodní zastoupení ve sto čtyřiceti státech světa. Její hlavní činností je těžba ropy a plynu s rostoucí pozicí na trhu. Shell má ve své obchodní síti 47 rafinerií a 40 000 benzinových pump. Chevron Corporation - Společnost byla založena v roce 1911 pod jménem Standard Oil of California. Společnost má aktivity v sto osmdesáti zemích světa a hlavním předmětem podnikání, je vyhledávání nových ložisek, těžba, přeprava, zpracování a prodej ropy a zemního plynu. Její další činností je vývoj geotermální energie. Total - je francouzská nadnárodní společnost zabývající se zpracováním ropy. Vlastní 17 000 čerpacích stanic a zaměstnává 96 000 zaměstnanců po celém světě. Exxon Mobil - Jde o nadnárodní korporaci sídlící v Texasu, která je jedním z největších světových producentů ropy. Podle tržní hodnoty je vůbec největší obchodovatelnou společností na světě. Je také nechvalně proslulá ekologickou katastrofou, kdy její tanker Exxon Valdes ztroskotal v roce 1989 na Aljašce.
3.4 Faktory působící na trh s ropou 3.4.1 Globální hospodářský cyklus Ropný trh má na rozdíl od ostatních trhů určité specifikum. Nejen že v rámci své substituční nezastupitelnosti reaguje velice citlivě na kolísání hospodářského HDP, ale dokáže tyto recese a konjunktury také spouštět a spolupodílet se tak na ovlivnění a vývoji globálního HDP. Bylo napsáno několik knih o ropných šocích, které postihly v letech 1973 a 1979 světovou ekonomiku na globální úrovni. Organizace OPEC během několika málo měsícům zvýšila cenu ropy z 3 dolarů na 12 a spolu s embargem na dodávky ropy Spojeným státům a státům západní Evropy. Tato politická odveta OPECU způsobila vleklou a hlubokou krizi na globální úrovni. Hrubý domácí produkt klesl ve Spojených státech v letech 1973-1975 o 6%, nezaměstnanost se zdvojnásobila na devět procent.
[2]
Kvůli nedostatku paliva byli nuceni
občané bohatých Spojených států zakládat provizorní družstva, která si pomocí přídělů střídala několik málo vozů určených pro cestu do práce. V roce 1974 zaznamenalo Japonsko svůj vůbec první pokles národního hospodářství od konce druhé světové války a inflace na celém světě zaznamenala strmý nárůst. Skupina 56
států OPEC naopak v této době začala realizovat nástup ropného bohatství a blahobytu. Tato krize měla i své pozitivní stránky ve smyslu restrukturalizace průmyslu ve prospěch úspor energií tak, aby se energetická závislost na dodávkách surovin zvenčí snížila na minimum. Tato bolestná zkušenost jasně ukázala, že ropný trh se může pochlubit dvojstrannou interakcí ve vztahu k hospodářské konjunktuře.
3.4.2 Významné politické události Mnoho analytiků a politologů si už dávno uvědomilo, že ropný trh je jedním z nejcitlivějších barometrů v otázce mezinárodní bezpečnosti a že reakce cen ropy na každý politický zvrat reagují často s neadekvátní panikou až hysterií. Neklidná oblast Perského zálivu světu dala už několik lekcí, jak silně je propojen ropný trh s politickou situací tohoto bouřlivého regionu. Vedle už několikrát zmiňovaném ropném šoku v roce 1973 vedlo ke strmému nárůstu cen ropy např. svržení íránského šáha v roce 1979 a s touto událostí spojená následná roztržka s americkým prezidentem Carterem. Podobný průběh měla i válka v zálivu, když irácká vojska pod vedením Sadáma Huseina obsadila Kuvajt a ceny ropy během okamžiku zareagovaly raketovým vzestupem na dvojnásobek své hodnoty. Naopak následná blesková a úspěšná operace spojeneckých vojsk "Pouštní bouře" dokázala srazit cenu ropy během jediného dne až o neuvěřitelných 10 dolarů za barel. Podobné reakce v rozkolísání ropného trhu byly zaznamenány i při každém bombardování Iráku v pozdějších letech. Tyto zkušenosti nám ukazují, jak každá významná politická událost dokáže mezi obchodníky spustit davovou paniku, když se obchodníci ve snaze se předzásobit umísťují na burze velké spekulativní poptávky, které ženou ceny této komodity prudce vzhůru. [5]
3.4.3 Proměny ropného průmyslu Neuvěřitelná inovační a organizační dynamika ve vývoji ropného průmyslu je nepochybně dalším významným faktorem ovlivňující tento ropný trh. Už 170 let uplynulo od počátku ropné éry, kdy se ropný olej používal ke svícení jako náhražka velrybího tuku a jednoduchým způsobem se odebíral na místech, kde přirozenou cestou vyvěral na povrch. Tvář tohoto odvětví se mnohokrát proměnila, až dosáhla současného stavu, kdy si jen hrstka vyvolených těžařských společností může dovolit díky obrovské kapitálové síle, špičkové technologie hlubinných vrtů v dosahu několika kilometrů nebo sofistikované plovoucí ropné plošiny. 57
První skutečný vrt vyhloubil v roce 1855 Edwin Drake na svém pozemku v Pensylvánii. Vrt měl hloubku 21 metrů a ani ve snu by ho nenapadlo, že tímto počinem spustil neskutečně dynamickou sílu ve vývoji ropného průmyslu. První rafinerie byla postavena ve Spojených státech již v roce 1861. [5] Nenápadná investice do malé ropné firmy, kterou zakoupil v době války Severu proti Jihu jistý pan D. Rockefeller, se stala základní platformou impéria Standard Oil. Díky jednoduché taktice svého vlastníka ve zkupování zadlužených konkurentů v době sestupných fází konjunkturních cyklů, ovládala společnost Standard Oil po dvaceti letech 95% amerického ropného průmyslu. V roce 1911 ji vláda prohlásila za nezákonný monopol a soudním příkazem byla firma rozdělena na několik menších společností. Jména těchto společností známe velice dobře dodnes - byly jimi např. Amoco, Chevron, Mobil nebo Exxon. Ve stejném období vznikly i její konkurenti, jako např. British Petroleum, Shell nebo Texaco. Neúprosná soutěž těchto firem určovala směr vývoje ropného průmyslu po další století. Lídři ropného průmyslu si uvědomili starou známou pravdu platnou v mnoha ekonomických oborech, že větší a silnější bere vše. A proto jsme svědky toho, že firmy, jako je např. Exxon, se řídí stejnou taktikou jako její mateřská společnost před sto lety. V roce 1997 pohltil Exxon společnost Mobile a vznikla tak ohromná korporace Exxon Mobile, která v roce 2007 pojala ještě společnost Texaco. Již dříve bylo ohlášeno Nizozemsko - britské spojení Royal Duth se společností Shell. Další konglomerát British Petrol/Amoco pohltil v r 1999 Arco. V téže době došlo i ke spojení francouzského Totalu s belgickou Petrofinou atd. K vyvolání této vlny aliancí vede neúprosná snaha neustálé zvyšování efektivnosti produkce prostřednictvím úspor z rozsahu. Pro velkou firmu je mnohem výhodnější v době krize koupit menšího rivala a přijít tak k již vybudovaným vrtům než se vlastními silami snažit hledat nová ložiska. Je zřejmé, že trend konsolidací v ropném průmyslu bude i nadále pokračovat.
3.4.4 Sezónní výkyvy Ze statistických údajů můžeme vypozorovat, že poptávka po ropě kolísá se střídáním ročních období. Spotřeba ropy je kvůli zimním obdobím a vytápěním domácností a podniků o čtyři procenta vyšší než v jarním a letním období, kdy je naopak nejnižší. Je zajímavé se podívat, že tyto výkyvy jsou způsobeny zejména na severní polokouli, kde je soustředěna většina průmyslové produkce tzv. "vyspělého severu". Hlavně američtí obchodníci sledují velmi aktivně předpovědi počasí podle regionů, hlavně pak v okolí velkých měst a megalopolí
58
a určují tak předpokládané zvýšení či snížení poptávky ropného oleje, který je v Americe oblíbeným zdrojem k vytápění.
59
4 Prognóza budoucího vývoje 4.1 Zhodnocení současné situace Pokud by někdo v roce 2006 či 2007 prohlásil, že se v roce 2015 bude prodávat ropa na světových trzích za méně než 30 dolarů za barel, nikdo by ho nebral příliš vážně, respektive by většina renomovaných ekonomů a analytiků prohlásila, že má zvlášť vytříbený smysl pro humor. Již téměř šest měsíců jsme svědky strmého poklesu cen ropy na světových burzách, viz graf č. 1. Pokud se podíváme do statistik na ceny ropy před tímto poklesem, je zřejmé, že za posledních pět let cena oscilovala kolem hranice 100 dolarů za barel. Vysoká cena přilákala řadu velkých investorů, kteří neváhali vkládat do tohoto odvětví ohromné finanční prostředky za účelem budoucích zisků. Potenciálem těchto zisků se staly nové technologie alternativní těžby ropy z ropných písků a tmavých břidlic.
Graf 1: Pohyb světové ceny ropy 2008-2015 zdroj: (www.investomanie.cz)
Počátečním impulsem v rozvoji těchto technologií byla vysoká cena ropy, která od roku 2003 vystoupala až k 145 dolarům za barel v roce 2008. Výsledkem těchto masivních investic se Spojené státy dostali na přední příčku v produkci ropy. V období 2010 až 2015 byla navýšena produkce těžby ropy ze 7,56 na 11,64 milionů barelů denně, tedy více jak o třetinu. Tímto vyslali Američané jasný signál, že jsou schopni rozvojem těchto nových technologií snížit svou energetickou závislost na předražené ropě z dovozu. 60
Zvýšení produkce USA o 4 miliony barelů denně se samozřejmě nezamlouvá státům organizace OPEC, protože tato nadprodukce tlačí cenu ropy dolů a snižuje tak jejich zisky. Ze spekulativních důvodů a v zájmu udržení si svého dominantní postavení Saudská Arábie a ostatní státy OPECU navýšily svoji těžbu. Na trhu se objevil přebytek ropy, který srazil ceny ještě níže. Jsme svědky psychologické války OPECU, který vychází z pozice, že levná cena ropy donutí americké a kanadské investory ustoupit od dražších technologií těžby z břidlic a ropných písků. Tato cenová válka však působí ohromné ekonomické potíže a škody státům, které jsou na vývozu ropy závislé. Jedná se především o Rusko a Venezuelu. Venezuela díky nestabilní politice a nízkým ziskům z ropy nyní balancuje na hranici bankrotu. Tato situace teoreticky hraje do karet zemím OPECU, protože Venezuela disponuje největšími zásobami ropy na světě a je jen otázkou času, za jak dlouho tuto ohromnou příležitost využije. Pokud by Venezuela dokázala nabídnout ekonomické a politické záruky těžařským společnostem, mohla by se během poměrně krátké doby stát dominantním producentem a klíčovým hráčem na světovém trhu s ropou. Saudské Arábii, potažmo zemím OPECU hraje do karet i současná pozice vůči Rusku, kterému nízká cena ropy způsobuje také velké ekonomické potíže a se kterým se v posledních letech přetahuje o dodávky ropy pro čínský trh. Další neznámou v této rozehrané partii hraje Írán, který může do současné situace výrazně promluvit. Íránu byly OSN zrušeny sankce, dohodou za zřeknutí se jaderného programu a umožněn přístup na komoditní trhy. Írán se netají ambicemi produkovat 1 milion barelů denně a zatím neprojevil vůli uzavírat s kýmkoli jakoukoli dohodu o snižování produkce ropy. Všichni investoři pouze vyčkávají, jak se Írán nakonec zachová. Celý ropný sektor je tlačen nízkou cenou ropy k drastickým škrtům a většina těžařů se dostává do ekonomických problémů. Těžařský průmysl značnou část finančních prostředků investuje i do přepravních kapacit nových strojů a technologií, takže trpí i jiná odvětví, která jsou na těžbu navázaná. Značná část ropných zemí má ekonomické nebo existenční problémy a řada z nich je nucena odprodávat předem nakumulované rezervy k vyrovnání rozpočtových deficitů. Státy jako Norsko, Saudská Arábie nebo Katar jsou nuceny prodávat na burzách část svých ropných fondů v podobě dluhopisů a akcií, což způsobuje jenom další pokles trhů. Investoři tento pokles investic v ropném průmyslu a odprodeje ropných fondů pečlivě sledují a citlivě na ně reagují. Čím je nižší cena ropy, tím jsou investoři nervóznější. Pokud se dostane pod hranici 40 dolarů, nervozita výrazně roste a akciové trhy na tyto tlaky okamžitě
61
reagují. Podle posledních reakcí producentů i investorů se zdá být cena 40 dolarů za barel hraniční, tak aby nezpůsobovala obavy z negativních dopadů na globální ekonomiku. Predikce budoucího vývoje je velice složitá, ve které hraje příliš mnoho proměnných ve vzájemných interakcích. Lze předpokládat, že cena ropy bude i nadále ovlivňována ekonomickou válkou mezi OPEC a americko-kanadskými producenty. Saudská Arábie sice má náklady tak nízké, že bude vydělávat, dokud cena neklesne pod 20 dolarů, ale je jen otázkou, jak dlouho si to Saudové, vzhledem k mezinárodnímu napětí budou moci dovolit. Tato rozehraná šachová partie může mít ještě nečekané rozuzlení. Saudská Arábie rozehrála svým tahem vůči producentům z USA a Kanady ekonomickou válku, jejímž vedlejším efektem je silné poškozování ekonomik Venezuely, Ruska a jiným států produkujících ropu. Pořád však existuje celkem přímá cesta, jak tento problém efektivně vyřešit. Stačilo by dostat cenu ropy na společně akceptovatelnou úroveň, což jak se zdá, bude ještě zdlouhavý proces, který se neobejde bez společné dohody všech „hráčů“, kteří spolu doposud odmítají komunikovat. Američtí producenti díky této nízké cenám zakoušejí těžké časy a řada z nich má existenční problémy na hranici krachu. Jejich naleziště by tak mohly převzít efektivnější, ekonomicky silnější společnosti a v těžbě pokračovat, neboť se dá předpokládat, že cena ropy se dříve nebo později dostane na vyšší úroveň.
Někteří těžaři vrty pravděpodobně
zakonzervují i za cenu vícenákladů a poté, za příznivějších ekonomických podmínek, znovu těžbu obnoví. Zdá se, že vlak s alternativní těžbou se už dal do pohybu a vzhledem k ohromným částkám, které byly proinvestovány do jeho rozjezdu, už nic nezastaví, viz (následující kapitola Zhodnocení budoucího vývoje 4.2.3). Podle známých skutečností je pravděpodobné, že OPEC opojen euforií vysoké ceny v roce 2008, fatálním způsobem podcenil síly, které v současné době formují energetický trh. Ty se daly do pohybu právě v době, kdy ropa šplhala k astronomickým částkám 140 dolarů barel. Pokud bych si troufl situaci s vývojem ceny ropy nějak zhodnotit, tak podle reakcí odborné veřejnosti a posledních událostí se nabízí hypotéza, že minimálně do poloviny roku 2016 k zásadnímu obratu nebo zvýšení ceny nedojde. Je jen otázkou času, jestli to bude právě reálná dohoda nebo jen opakující se spekulace, které nakonec dovedou cenu ropy k úrovním, které budou akceptovatelné, jak pro spotřebitele, tak pro producenty.
62
4.2 Odhad budoucího vývoje Vzpomeňme rok 2008, na strmý nárůst ceny ropy. Katastrofické scénáře odhadu pro nejbližší roky zněl až 200-250 dolarů za barel ropy. Mezinárodní energetické organizace varovaly, že objem těžby ropy nebude schopen pokrýt stále se zvyšující spotřebu, hlavně pak v Číně a rychle se rozvíjejících ekonomikách. Termín "PEAK OIL" byl skloňován ve všech pádech a vnášel do podvědomí strach a pocit nejistoty do budoucna. V době viditelného střetu kultur mezi islámem a křesťanstvím byl strach umocňován vědomím, že více jak dvě třetiny světových zásob jsou právě v rukou států vyznávajících islám a že západní křesťanská kultura je v podstatě závislá na těchto dodávkách. Pokud pomineme ostatní faktory, které hrály také velmi důležitou roli, tak už jenom na základě výše uvedených postřehů můžeme demonstrovat, jakou sílu a moc může v globální ekonomice způsobit "prosté očekávání". Tato hypotéza, přiživovaná nepodloženými scénáři o vyčerpání ropy, dokázala vyšponovat cenu na rekordní hranici 145 dolarů za barel ve své stošedesátileté historii. V roce 2015 nastává úplně odlišná skutečnost. Po sedmi letech od splasknutí ropné bubliny, jsou nejen americké a evropské zásobníky přeplněné levnou ropou, ale i ceny klesly na dlouholetá minima, pod 30 dolarů za barel. Tato situace, aniž by se zpočátku zdálo, se paradoxně může stát významným impulsem ke zrychlení ekonomiky Spojených států. Enormně vysoké ceny ropy v minulých deseti letech přilákaly do oboru alternativních druhů těžby ropy a zemního plynu ohromné investice. V roce 2009 nastal díky novým technologiím horizontálních vrtů boom těžby zemního plynu uloženého v menších ložiscích břidlicových hornin. Objem těžby se zvedl na tolik, že zemní plyn na burze v New Yorku klesl z 12 dolarů za mmBtu v roce 2008 na 2 dolary v roce 2012. I přesto, že se mezitím cena plynu zvedla na 3,5 US$, tato nízká cena způsobila tzv. zpětný chod, díky němuž se těžaři přeorientovali více zpět na ropu. Hlavně díky břidlicím se USA staly v roce 2014 největším producentem ropy na světě. Cena americké ropy již od roku 2011 zaznamenávala mírný pokles. Rychlejšímu poklesu cen americké ropy a rychlejšímu růstu objemu těžby brání prozatím nedostatečná zpracovatelské kapacita a infrastruktura plynovodů a ropovodů, které jsou teprve ve výstavbě. Jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, od roku 1970 produkce ropy v USA začala klesat. Spojené státy se přeorientovaly na dovoz ropy ze zahraničí. Od roku 2009 se tento trend obrací, viz graf č. 2. Z dalšího grafu je patrné, že import ropy od roku 2009 poklesl o 30%., viz graf č. 3.
63
Graf 2: Produkce ropy v USA 1920-2011 Zdroj: (www.finest.cz)
Graf 3: Import ropy do USA 1990-2015 Zdroj: (www.finest.cz)
Tento pozitivní signál vede ke snižování salda zahraničního obchodu. Z dalšího grafu můžeme je zřejmé, jakým tempem rostl deficit zahraničního obchodu v USA. Poměr importu a exportu se od roku 1990 začal prohlubovat ve prospěch importu a tento rozdíl se neustále zvyšoval. V roce 2012 zaznamenal tento trend obrat a deficit zahraničního obchodu se výrazně snížil. Tento okamžik by mohl být začátkem nového trendu.
64
Graf 4: Export Import USA Zdroj: (www.rebrn.com)
Energetická agentura USA ve svých studiích uvádí, že Spojené státy americké budou do roku 2035 energeticky soběstačné. Podle vývoje produkce, zásob a cen zemního plynu lze usoudit, že by se mohly Spojené státy stát významným exportérem stlačeného CNG, nebo zkapalněného LNG zemního plynu do Evropy. Této úvaze nahrává i fakt, že cena zemního plynu je v USA několikanásobně nižší než ruský zemní plyn dovážený do Evropy. Uvolněné přepravní kapacity tankerů na dovoz ropy by tak mohly být využity a přesměrovány na přepravu zemního plynu ze Spojených států do Evropy. Zde se naskýtá předpoklad možného budoucího trendu v dopravě, který se přímo nabízí. Tím je přechod pohonu automobilů z benzínu na zemní plyn. Snížilo by to nejenom spotřebu ropy spotřebované k výrobě benzínu, která je v USA enormní, ale výrazným způsobem by snížilo produkci CO² do ovzduší. Mimo jiné, levnější plyn a ropa vede stále více chemických koncernů k přemisťování svých výrobních závodů zpět na americkou půdu. Má to dva opodstatněné důvody. Náklady na energie pro mnohé podniky začínají být důležitým faktorem a pracovní síla v Asii už není tak levná jako dříve. Pokud je hlavní vstupní komoditou pro chemickou výrobu ropa, pak není potřeba nad budoucím návratem do USA dlouho přemýšlet. Synergický efekt nových technologií v těžbě ropy a zemního plynu je možná daleko vyšší než si dnes dokážeme představit. Rostoucí těžba ropy v USA povede logicky ke snižování její ceny na domácím trhu, což znamená značnou konkurenční výhodu pro americké
65
firmy. Spojené státy tak možná stojí na prahu renesance výrobního sektoru a ekonomického růstu s přidanou hodnotou ve formě snížení salda zahraničního obchodu z důvodu posílení exportu a snížení importu. Kombinace výše uvedených faktorů pak nemůže vést jinak než k posilování americké měny.
66
ZÁVĚR Z událostí posledního desetiletí, které se odehrávají na globální světové scéně je cítit, že jsme na prahu určitého přelomu a zásadních změn ve společnosti. Dá se předpokládat, že věci se už nebudou řešit setrvačností, jako tomu bylo doposud. Nárůst sociálního napětí vzrůstá, systémy ve kterých žijeme, se dostávají do určité nerovnováhy, fenomén zvaný globalizace se stává stále více nečitelný, dluh na všech úrovních jako řešení problémů, nástroj elit využívajících paralýzu strachem, sociální nespravedlnost, neřízená migrace a mnoho dalších přidružených aspektů. Poslední velká recese v roce 2008 na toto skryté napětí poukázala v jasnějších obrysech. Jak jsem nastínil v úvodu, cílem této práce bylo pokusit se na základě všeobecných ekonomických poznatků z mezinárodního obchodu, co nejblíže přiblížit a pochopit možné příčiny vzniku současné a nepřehledné situace na mezinárodním trhu s ropou. V úvodu bylo nastíněno, že se budeme též zabývat poslední ropnou krizí v roce 2008 a budeme hledat možné souvislosti, které by tyto dvě události mohli spojovat. V této práci jsem došel na základě studia problematiky světového obchodu s ropou a pomocí konjunkturní analýzy k závěru, že ropná krize v roce 2008 byla vyvolána tzv. „ropnou bublinou“. Podrobným studiem ekonomických pramenů jsem došel k závěru, že krize byla spuštěna uměle vyvolanými a nepodloženými fakty, které ovšem korespondovaly s všeobecnou atmosférou strachu a obav z úbytku této strategické komodity. Vyhrocená atmosféru byla umocněna současně probíhající finanční krizí. Podrobnější analýzou poznatků dané problematiky jsem došel k zjištění, že tyto krize jsou způsobovány rychlým nárůstem ceny určitého segmentu služeb nebo zboží, které nejsou podloženy reálnou hodnotou. Ve světové ekonomice se pohybuje velké množství volného spekulativního kapitálu, který čeká na vhodnou příležitost, aby mohl být dále zhodnocován. Pokud se na trhu naskytne příležitost nebo tzv. „zaručená“ možnost vydělat, tento volný kapitál se okamžitě, dominovým efektem přesune do této potencionální oblasti budoucích zisků. Tam zpočátku působí pozitivně a vyrovnává potřeby trhu avšak po překročení rovnovážného bodu, který se projeví vždy se zpožděním, tento kapitál už působí opačně, zvyšováním nerovnováhy. Finanční krize nebo tzv. bubliny jsou tedy nežádoucí poruchou na finančním trhu s negativními dopady, které se v posledních desetiletí opakují stále častěji. K hlubšímu pochopení uveďme ještě jeden příklad s velmi podobným průběhem.
67
Není to tak dávno, kdy byla v USA, spuštěna hypoteční krize na trhu s nemovitostmi. Tato „bublina“ dala naději mnohým občanům USA, splnit si svůj sen vlastního bydlení. Banky půjčovaly i nemajetným Američanům v ohromných objemech hypotéky na nové bydlení. Relativně snadná cesta získat hypotéku vyvolala euforii a poptávku po nemovitostech a ceny stoupaly strmě vzhůru. Tím jak ceny nemovitostí stoupaly, vyvolaly dojem, že „pokud nekoupíte dnes, zítra nakoupíte mnohem dráž“. To vyvolalo euforickou paniku nakupování na bázi „stádového efektu“. Zájem o další hypotéky a strmý nárůst cen nemovitostí spustil dluhovou spirálu, která skončila prasknutím bubliny a bankrotem mnoha domácností a bank. Podobný průběh euforie a paniky můžeme vypozorovat i u tzv. „ropné bubliny" v roce 2008. Před prasknutím této bubliny jsme byli také svědky katastrofických scénářů, s odůvodněním, že těžba ropy už nestačí pokrýt poptávku na trhu, hlavně pak v Číně. Následkem těchto zpráv byla vyvolána panika, že už zřejmě nastaly účinky tzv. “Peak-Oilu“, neboli ropného zlomu a že se situace už bude jenom zhoršovat. Zaručené zprávy, že cena ropy už nikdy neklesne a přehnané scénáře nárůstu cen v nejbližších letech vyhnaly cenu ropy až k hranici 145 dolarů za barel. Po splasknutí této bubliny cena spadla na dlouholetá minima 28 dolarů za barel. Na těchto dvou příkladech je zřetelně vidět jak je spouštěn a jak probíhá hospodářský cyklus, respektive jak některé druhy strategického zboží či surovin dokáží tyto cykly vychýlit nebo být touto nerovnováhou trhu zasaženy. („Bubliny vlastně nejsou ničím jiným, než zoufalým hledáním zdroje růstu v ekonomice ve stagnační fázi. Bez velkého přehánění by se dalo říci, že ekonomiky zemí Západu se pohybují v posledních dekádách od bubliny k bublině – od jedné naděje k další, ze které nakonec nezbude než negativní efekt bohatství.“) [11, str. 102] Tyto bubliny obecně nejsou pozitivním jevem v ekonomice, neboť způsobují nejen rozkolísání ekonomického cyklu, ale dokážou tento cyklus i vyvolat. Potenciál volně se pohybujícího spekulativního kapitálu na trhu, má z dlouhodobého hlediska na ekonomiku spíše destruktivní účinky. Dalším významným poznatkem, který vzešel z rozboru ekonomických ukazatelů v této práci, zaměřených na energeticky strategické suroviny, zejména analýzou teritoria, mě vede k přesvědčení, že geopolitická závislost Západu na této komoditě a nutnost řešení energetického problému byla touto recesí znovu a zřetelně potvrzena. Je všeobecně známé, že strategickým cílem Spojených států je surovinová a energetická nezávislost na politicky nestabilních oblastech, ze kterých tyto energetické suroviny dováží. Je až s podivem sledovat jak skryté síly trhu a souhra několika tržních faktorů, které jakoby vyslyšely naléhavost této strategie a zapříčinily, že vysoké ceny ropy v roce 2008 68
spustily proces, který změnil dlouhou dobu přehlížený pohled na globální energetickou situaci. Tato souhra náhod ruku v ruce s probíhajícími událostmi pootevřela USA dveře k urychlení nebo ke změně energetické politiky směřující blíže k energetické nezávislosti země na energetických surovinách. Jde jen o jednu z vizí, možného budoucího vývoje světového trhu s ropou, která se na základě probíhajících událostí nabízí. Další otázkou je zda se tato varianta budoucího vývoje a možného směřování energetické politiky USA alespoň částečně shoduje se strategickou vizí, kterou mají Spojené státy pro krizové případy připravenu nebo zda mají na stole varianty jiné. I přes značný pokrok ekonomických věd a vývoj metod získávání statistických analýz doposud neexistuje žádná metoda, o kterou bychom se dokázali opřít a spolehlivě předpovědět budoucí vývoj. Ke statistické analýze je vždy nutné připojit nejen dobrou znalost v oblasti chování ekonomických jevů, ale také značnou dávku intuice. Tato práce z části splnila svůj cíl ve své první části. Na základě výstupů a ukazatelů z konjunkturní analýzy jsem se snažil objasnit a blíže popsat, jaké příčiny vedly ke vzniku tak složité ekonomické situace na světovém trhu s ropou jakou byla ropná krize v roce 2008. Pomocí konjunkturní analýzy jsme si mohli ukázat, že krize v roce 2008 má významný podíl a vliv na současnou nepřehlednou situaci na světovém trhu s ropou. S využitím všech cenných poznatků, získaných v průběhu této práce jsem se pokusil se vší skromností o prognózu budoucího vývoje na světovém trhu s ropou. Úspěšnost druhé části této práce, prognózy budoucího vývoje na světovém trhu s ropou, ukáže až blízká budoucnost. Velice bedlivě a se zájmem budu sledovat nejnovější informace z tohoto odvětví, abych se přesvědčil, zda jsem ve vyhodnocování informací postupoval správně. Díky této práci jsem si dobře uvědomil, v jak složité situaci se mohou ocitnout prognostici a jak může být jejich práce nejistá a složitá a jak je důležité reagovat na sebemenší změnu chování trhu a polické nálady velmocí a na jejich základě neustále zpřesňovat a doplňovat nové a nové skutečnosti, tak aby obraz budoucího vývoje byl co nejpřesnější.
69
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. BLAŽEK, Josef a Vratislav RÁBL. Základy zpracování ropy a ropných frakcí. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2002. ISBN 80-7080-473-4. 2. CÍLEK, Václav a Martin KAŠÍK. Nejistý plamen: průvodce ropným světem. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Praha: Dokořán, 2008. ISBN 978-80-7363-218-2. 3. CZESANÝ, Slavoj a Zdenka JOHNSON. Ekonomický cyklus, hospodářská politika a bohatství zemí. V Praze: Oeconomica, 2012. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1863-3. 4. ČERNOCH, Filip. Ropná politika USA: historie a výzvy. Brno: Masarykova univerzita, 2012. ISBN 978-80-210-6068-5. 5. FIALOVÁ, Helena a Martin JAROŠ. Konjukturní analýza v mezinárodním obchodu. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1999. ISBN 80-7079-671-5. 6. FIALOVÁ, Helena. Mezinárodní obchod. Brno: Vysoké učení technické, 2000. TEMPUS Elegis S JEP-12348-97. ISBN 80-214-1594-0. 7. HECZKO, Stanislav, pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, fakulta sociálně ekonomická, Ústí n.L., 2007. 8. HOWARD, Roger. Íránská ropa. Praha: Deus, 2009. ISBN 978-80-87087-58-9. 9. KVÁČA, Vladimír, Vladimíra KNOTKOVÁ a Jan KOCHAN. Ropné zásoby v subsaharské Africe: a jejich vliv na utváření světové politiky. Brno: Tribun EU, 2009. Knihovnicka.cz. ISBN 978-80-7399-870-7. 10. NOVÁK, Martin. Ropa a krev: americko-irácké války 1990-2003. Praha:
Epocha, 2010. Polozapomenuté války. ISBN 978-80-7425-069-9. 11. ŠVIHLÍKOVÁ, Ilona. Přelom: od velké recese k velké transformaci. Prvé vydanie. Bratislava: Inaque.sk, 2014. ISBN 978-80-89737-06-2. 12. TRAQUET, Alban. Roman Abramovič: fotbal, ropa, moc. Praha: Mladá fronta, 2011. ISBN 978-80-204-2332-0. 13. WOODS, Thomas E. Krach: příčiny krize a nápravná opatření, která ji jen zhoršují. Praha: Dokořán, 2010. PNK. ISBN 978-80-7363-273-1. 14. .ZILLMER, Hans-Joachim. Energetický blud: proč jsou zásoby ropy a zemního plynu nevyčerpatelné. Praha: Knižní klub, 2011. Záhady (Euromedia Group - Knižní klub).
70
Internetové zdroje
15. Forbino.com
[online].
2016,
27.1.2016
[cit.
2016-02-12].
Dostupné
z:
http://forbino.com/magazin/vyvoj-ceny-ropy/ 16. CNB.cz [online]. © Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 2016-02-18]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_o_inflaci/2015/2015_I/boxy_a_prilohy /zoi_2015_I_box_2.html 17. Kurzy.cz
[online].
2016,
4.3.2016
[cit.
2016-03-10].
Dostupné
z:
Dostupné
z:
http://www.kurzy.cz/zpravy/395782-ropa-hybe-akciovym-svetem/ 18. Patria.cz
[online].
2015,
5.12.2015
[cit.
2016-02-11].
http://www.patria.cz/zpravodajstvi/3086949/proc-jsou-ceny-ropy-tak-nizko-protozeopec-uz-mozna-neexistuje.html 19. Finez.cz
[online].
2013,
18.2.2013
[cit.
2016-03-21].
Dostupné
z:
http://www.finez.cz/odborne-clanky/regionalni-analyzy/tezba-bridlicove-ropy-muzespasit-usa 20. Collegas.cz
[online].
2016,
16.3.2016
[cit.
2016-03-12].
Dostupné
z:
http://www.collegas.cz/articles/9 21. OPEC. Opec.org [online]. 2011, 10.2.2014 [cit. 2016-01-25]. Dostupné z: http://www.opec.org/opec_web/en/about_us/23.htm 22. Bp.com
[online].
©
1996-2016
BP
[cit.
2016-01-25].
Dostupné
z:
http://www.bp.com/en/global/corporate/energy-economics/statistical-review-of-worldenergy/oil-review-by-energy-type.html rebrn.com[online].
2016,
27.6.2016
[cit.
2016-04-05].
Dostupné
z:
http://rebrn.com/re/the-trade-deficit-isnt-a-scorecard-and-cutting-it-wont-make-amer2560148/
71
72
73
