Komparace daňové, správní a soudní exekuce

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva

Bakalářská práce

Komparace daňové, správní a soudní exekuce Ludmila Chalupecká 2008

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Komparace daňové, správní a soudní exekuce zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny

……………………………………. Ludmila Chalupecká

Poděkování

Chtěla bych tímto vyjádřit upřímné poděkování své rodině, hlavně své dceři Kristýně, která mi byla velkou oporou v době, kdy jsem zpracovávala svou bakalářskou práci. Rovněž mé poděkování patří vedoucímu předkládané bakalářské práce JUDr. Ing. Michalu Radvanovi, Ph.D., který mi poskytl odborné vedení a užitečné rady při jejím zpracování.

Obsah

Obsah Úvod ............................................................................................................................................5 1.

Současná právní úprava ......................................................................................................7

2.

Předpoklady exekuce ........................................................................................................11 2.1.

Soudní exekuce prováděná soudy .............................................................................11

2.2.

Soudní exekuce prováděná soudním exekutorem .....................................................15

2.3.

Daňová exekuce ........................................................................................................17

2.4.

Správní exekuce ........................................................................................................19

3.

Exekuční tituly ..................................................................................................................20

4.

Jednotlivé způsoby exekucí soudních, správních a daňových ..........................................24 4.1.

4.1.1.

Výkon rozhodnutí pro peněžitá plnění dle OSŘ ...............................................24

4.1.2.

Exekuce na peněžitá plnění dle EŘ...................................................................25

4.1.3.

Správní exekuce na peněžitá plnění ..................................................................25

4.1.4.

Daňová exekuce na peněžitá plnění ..................................................................26

4.2.

5.

Exekuce na peněžitá plnění .......................................................................................24

Exekuce na nepeněžitá plnění ...................................................................................28

4.2.1.

Exekuce na nepeněžitá plnění dle OSŘ a EŘ ...................................................28

4.2.2.

Správní exekuce na nepeněžitá plnění ..............................................................28

4.2.3.

Daňová exekuce na nepeněžitá plnění .............................................................29

Komparace jednotlivých způsobů provádění exekucí ......................................................30 5.1.

Exekuce na peněžitá plnění .......................................................................................30

5.1.1.

Srážky ze mzdy .................................................................................................30

5.1.2.

Exekuce přikázáním pohledávky .....................................................................31

5.1.3.

Příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu ......................................................32

5.1.4.

Exekuce prodejem movitých věcí .....................................................................32

5.1.5.

Exekuce prodejem nemovitosti .........................................................................34

5.2.

Exekuce na nepeněžitá plnění ...................................................................................35

5.2.1.

Vyklizení ...........................................................................................................35

5.3.

Výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí ..........................................................36

5.4.

Výkon rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů

s oprávněným ........................................................................................................................37 6.

Střet exekucí......................................................................................................................38

3

Obsah Závěr .........................................................................................................................................41 Resumé ......................................................................................................................................43 Použitá literatura .......................................................................................................................44

4

Úvod

Úvod Cílem mé bakalářské práce je srovnání exekucí, a to v rozčlenění na exekuci soudní, prováděnou soudy nebo soudním exekutorem, exekuci daňovou a exekuci správní. Dále je mým záměrem porovnat tyto exekuce hlavně dle způsobů, kterými je možno exekuci vykonat, a to především rozdělením na exekuce

mzdové, odpisem z účtu, exekuce

prodejem movitých věcí a nemovitostí a další. Při vybírání tohoto tématu

jsem byla v prvé řadě inspirována svou profesí soudní

vykonavatelky. Většinu své profesní kariéry jsem strávila na exekučním oddělení okresního soudu a na pozici soudní vykonavatelky jsem postoupila před šesti lety. Z vlastní zkušenosti tedy můžu posoudit různé aspekty spojené s danou problematikou, zejména vztahující se k soudním exekucím. Nicméně ke zpracování tak rozsáhlého tématu, jakým komparace jednotlivých exekucí dozajista je, jsem nemohla vycházet jen ze svých znalostí a zkušeností. Základním opěrným bodem se pro mě stalo velké množství odborné literatury, ze které jsem vycházela při tvorbě své práce. Tak jsem mohla nejlépe sledovat nejen vývoj exekucí, ale také současný stav a změny,1 které se v tomto odvětví objevují. Ve své práci, konkrétně v kapitole první, začínám rozborem současné právní úpravy exekucí, a to jak exekucí soudních, prováděných soudy nebo soudními exekutory, tak exekucí daňových a správních. Vzhledem k tomu, že každé exekuční řízení předpokládá existenci určitých podmínek, za kterých může být exekuce prováděna,

věnuji se v kapitole druhé

předpokladům

exekučního řízení pro všechny druhy exekucí. Na to pak navazuji kapitolou třetí, kde jsem se rozhodla samostatně rozebrat jeden z nejdůležitějších podmínek sine qua non, a tou jsou exekuční tituly. Jednotlivými způsoby, jakými se dá provádět exekuce, se zabývám v kapitole čtvrté, kde porovnám tyto druhy z hlediska toho, zda se jedná o exekuci prováděnou soudem, soudním exekutorem nebo zda se jedná o exekuci daňovou či správní, a to v rozčlenění na peněžité a nepeněžité exekuce. V kapitole páté srovnávám přímo konkrétní způsoby exekucí, ať už se jedná o srážky ze mzdy, odpisy z účtu, prodej movitých věcí či nemovitostí, popř. vyklizení u nepeněžitých exekucí, a to v návaznosti na to, kterým orgánem je exekuce prováděna.

1

Např. terminologické nesrovnalosti v rámci vývoje exekucí, které různí autoři odlišně zahrnují do svých prací – této problematice se věnuji níže

5

Úvod V průběhu exekučního řízení může nastat situace, kdy dojde k souběhu exekucí. Proto jsem se v kapitole šesté zaměřila na problematiku takovýchto střetů a jejich právní úpravu. V závěru své práce jsem si dala za cíl vytýčit výhody a nevýhody jednotlivých druhů exekucí a nastínit zde možné úvahy de lege ferenda.

6

1. Současná právní úprava

1. Současná právní úprava Jedním ze základních sporných momentů naší právní úpravy, který je vhodný hned zezačátku vymezit, je používání správné terminologie. V praxi se běžně setkáváme s užíváním pojmu výkon rozhodnutí nebo exekuce, přičemž bývají tyto dva pojmy velmi často zaměňovány. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,2 ve znění pozdějších předpisů, v roce 1963 zavedl termín výkon rozhodnutí, nicméně zákon č. 500/2004 Sb., správní řád,3 ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,4 ve znění pozdějších předpisů, se opět kloní k používání termínu exekuce. Pouze OSŘ stále operuje s termínem výkon rozhodnutí – viz hlava šestá OSŘ – nazvaná jako výkon rozhodnutí. Z praxe je ovšem běžné, že i pro soudní výkon rozhodnutí se běžně používá termín exekuce a i některá odborná literatura preferuje jednotnou terminologii v podobě exekuce. Vzhledem k velmi rozsáhlému obsahu tématu se nebudu podrobněji zabývat historií, hodlám nastínit pouze hlavní vývojové aspekty podstatné pro současnou situaci v návaznosti na jednotlivé druhy exekucí. V rámci současné právní úpravy tedy rozeznáváme v České republice několik druhů exekučních řízení: •

soudní exekuce, které rozdělujeme podle toho, zda jsou prováděny: o soudy – základní právní normou upravující výkon rozhodnutí je zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů o soudním exekutorem -

upraveno zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních

exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) •

správní exekuce – upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších právních předpisů

•

daňové exekuce – prováděné správcem daně dle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších právních předpisů

•

trestněprávní exekuce – upraveno zákonem č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů – jedná se o exekuce v trestním řízení soudním.

2

dále jen OSŘ dále jen SŘ 4 dále jen ZSDP 3

7

1. Současná právní úprava Exekucí soudní, a to jak prováděnou soudy, tak soudními exekutory, a dále daňovou a správní exekucí, se budu zabývat v následujících kapitolách. K exekuci trestněprávní, kterou jsem zde uvedla z důvodu kompletního rozdělení jednotlivých druhů exekucí, ve své práci dále rozvádět nebudu s ohledem na rozsáhlost této problematiky. Jak jsem již shora uvedla, stěžejním právním předpisem, který upravuje exekuce v občanském řízení soudním, je zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Řízení exekuční je zde zařazeno do samostatné části šesté nazvané výkon rozhodnutí. V této části je upraven postup soudu při vykonávacím řízení, jehož předmětem může být peněžité i nepeněžité plnění. Soudy mají zvláštní postavení mezi orgány, které jsou oprávněny provádět exekuci. Nevykonávají pouze rozhodnutí vydaná v občanském soudním řízení, nýbrž mají pravomoc i pro rozhodnutí cizozemských soudů a rozhodnutí vydaných v rámci rozhodčích řízení, rovněž ale také vykonávají rozhodnutí jiných orgánů (rozhodnutí vydaná ve správním nebo daňovém řízení), kde na rozdíl od soudů mohou tyto orgány zajišťovat a vykonávat rozhodnutí vydaná jen v rámci své působnosti. Širší záběr soudní exekuce můžeme spatřovat dále i v tom, že některé způsoby exekuce může provádět pouze soud. Jedná se především o výkon rozhodnutí o výchově nezl. dětí – podle § 176 a násl. OSŘ a dále s účinností od 1. 1. 2007 výkon rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným – tzv. „domácí násilí.“ Soud rovněž rozhoduje o nařízení exekuce a o pověření jejím provedením konkrétního soudního exekutora podle exekučního řádu Občanský soudní řád je předpisem obecné povahy jak pro exekuce správní a daňové, tak pro exekuce prováděné soudním exekutorem. Vzhledem k tomu, že po roce 1989 docházelo k prudkému nárůstu soudních exekucí a nevymahatelnost práva v České republice dosáhla neúnosnou mez, bylo nutno tento problém řešit. Proto byl v roce 2001 přijat nový zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti - exekuční řád,5 ve znění pozdějších předpisů. Exekučním řádem byla založena nová právnická profese soudního exekutora, který se znalostí odborné problematiky rozhoduje o průběhu exekuce, nese za tento průběh odpovědnost a zákonem jsou mu svěřeny široké pravomoci k zajištění úspěchu exekuce a

5

dále jen EŘ

8

1. Současná právní úprava výkonu další činnosti. Stát tedy na exekutora přenesl část svých mocenských pravomocí a stanovil, jakým způsobem bude exekutor tyto pravomoci vykonávat.6 Exekuční řád je rozdělen do tří částí, z nichž část první – exekuční řád je rozdělena do XIII hlav, které upravují předpoklady pro zastávání exekutorského úřadu, exekutora a jeho zaměstnance, provedení exekuce, způsoby provedení exekuce a další činnosti exekutora. Od 1. 1. 2008 je účinná novela exekučního řádu, kde je mimo jiné zpřísněn státní dohled nad exekutory. Ministerstvo spravedlnosti při výkonu státního dohledu prověřuje zákonnost postupu soudního exekutora, dodržování kancelářského řádu a plynulost a délku exekučního řízení. Nové se zavádí institut tzv. výtky, kdy drobné nedostatky v exekuční a další činnosti exekutora nebo drobné poklesky v chování ministerstvo nebo Komora exekutorovi písemně vytkne7 a rovněž funkci vykonavatele exekutora, kterého může exekutor pověřit provedením úkonů, které ve výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu provádí vykonavatel. Na rozdíl od soudního vykonavatele, resp. i pracovníka, který je touto funkcí pověřen v daňovém řízení, jsou zde zákonem stanoveny další podmínky, a to ať už se jedná o pracovní poměr po dobu nejméně jednoho roku a složení kvalifikační zkoušky vykonavatele, kdy rozsah a způsobem této zkoušky stanoví Komora. Správní exekuce je upravena správním řádem, který vstoupil v platnost k 1. 1. 2006. Jedná se o zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Normativně je exekuce upravena v § 103 - § 129, přičemž tato úprava zahrnuje tří díly: 1. úvodní ustanovení 2. exekuce na peněžitá plnění 3. exekuce na nepeněžitá plnění Tento zákon upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků a jiných orgánů, právnických a fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy (dále jen „správní orgán“).8 V rámci správní exekuce je možno vykonávat pouze exekuční tituly, které vydal správní orgán. Ten pak dle svého uvážení může provedením exekuce pověřit soud nebo soudního exekutora Z úpravy ve správním řádu je prakticky vypuštěna exekuce na peněžitá plnění, jejíž vedení se přesouvá do řízení podle zákona o správě daní a poplatků. Správní exekuce je ze všech 6

Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání.Praha: C.H.Beck, 2007, str. 1 7 Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů, § 7a 8 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

9

1. Současná právní úprava druhů exekucí nejméně používanou, a to hlavně z toho důvodu, že exekuci v rámci správního řádu lze nařídit pouze na nepeněžitá plnění. Daňová exekuce je právně upravena zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o speciální právní úpravu, obecná právní úprava této problematiky je obsažena v zákoně č. 99/1963 Sb., Občanském soudním řádu, ve znění pozdějších právních předpisů. Platí zásada, že při výkladu právní úpravy se vychází nejprve ze speciální právní úpravy zákona o správě daní a poplatků a až následně je možno použít ustanovení občanského soudního řádu. § 99 ZSPD pak navíc výslovně vylučuje použití ustanovení správního řádu pro daňové řízení. Působnost zákona je upravena v § 1, kdy je stanoveno, že tento zákon upravuje správu daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně, které jsou příjmem státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo rezervních fondů organizačních složek státu, rozpočtů územních samosprávných celků a státních fondů nebo Národního fondu. Daňová exekuce se provádí vydáním exekučního příkazu na: •

přikázáním pohledávky na peněžní prostředky daňových dlužníků na účtech vedených u bank a spořitelních a úvěrních družstev nebo jiné pohledávky,

•

srážkou ze mzdy, jiné odměny za závislou činnost nebo náhrady za pracovní příjem, důchody, sociální a nemocenské dávky, stipendia apod.,

•

prodej movitých věcí,

•

prodej nemovitosti.9

Jiné způsoby, než které jsou uvedeny v ust. § 73 odst. 6 ZSPD, nejsou přípustné. Vymáhání daňového nedoplatku provádí správce daně, o provedení exekuce může správce daně požádat rovněž soud nebo soudního exekutora.

9

zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů

10

2. Předpoklady exekuce

2. Předpoklady exekuce Předmětem této kapitoly budou předpoklady exekuce, a to v jejím rozčlenění na soudní exekuci prováděnou soudy, soudním exekutorem, exekuci daňovou a správní. Exekuční řízení předpokládá existenci určitých podmínek, za nichž může být exekuce prováděna. Pokud tyto podmínky nejsou splněny, nemůže být nucené uskutečnění práva ani nařízeno, ani prováděno. Základním předpokladem každého exekučního řízení, a to bez ohledu na to, zda se jedná o občanskoprávní exekuci, daňovou, či správní, je exekuční titul. Vzhledem k tomu, že toto témě je poměrně rozsáhlé, zařadila jsem exekuční tituly jako samostatnou kapitolu, která následuje jako další v pořadí.

2.1.

Soudní exekuce prováděná soudy

Procesní podmínky v exekučním řízení jsou obdobné jako procesní podmínky v řízení nalézacím Procesní podmínky jsou: •

návrh na nařízení výkonu rozhodnutí.(§ 261 odst. 1 OSŘ),

•

pravomoc soudu (§ 251, § 274 OSŘ),

•

příslušnost soudu (§ 252 OSŘ),

•

způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 OSŘ),

•

procesní způsobilost, (§ 19, § 20, § 254 odst. 1 OSŘ).

•

průkaz plné moci (§ 24 a násl., § 254 odst. 1 OSŘ),

•

překážka věci zahájené nebo rozsouzené (§ 83, § 159a, § 254 odst. 1 OSŘ)

Neodstranitelnou podmínkou v řízení je: •

nedostatek pravomoci soudu,

•

nedostatek věcné příslušnosti soudu,

•

způsobilost být účastníkem řízení,

•

překážka věci zahájené (litispendence)

•

překážka věci rozsouzené (res iudicata)

K odstranitelným nedostatkům v řízení patří: •

nedostatek plné moci,

•

nedostatek procesní způsobilosti.

V případě neodstranitelného nedostatku procesních podmínek nemůže být výkon rozhodnutí nařízen a řízení musí být zastaveno. V tomto případě jde o zastavení řízení

2. Předpoklady exekuce ( § 104 odst. 1 OSŘ), nikoliv o zastavení výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 268 OSŘ. V poslední době se začíná prosazovat názor, který připouští možnost zastavit řízení i poté, kdy byl výkon rozhodnutí již nařízen. Argumentuje se tím, že pro exekuční řízení nemá občanský soudní řád žádné zvláštní ustanovení, které by mělo bránit použití obecných ustanovení (např. dřívějšího ustanovení § 208 OSŘ, ve znění před novelou). Judikatura začala připouštět možnost rozhodovat o zpětvzetí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí i po nařízení výkonu podle obecných ustanovení o zpětvzetí návrhu (§ 96, § 211, § 208 OSŘ). Podle tohoto názoru ustanovení o zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 OSŘ je třeba použít jen na případy, kdy je třeba zastavit pravomocně nařízený výkon rozhodnutí.10 Základní procesní podmínkou je její návrh na nařízení. Exekuční řízení nemůže být nikdy zahájeno bez návrhu oprávněného. Výjimka z této vlastnosti exekučního řízení, již představuje uplatnění zásady dispoziční, je zakotvena v ustanovení § 273a OSŘ. To navazuje na zvláštní druh předběžného opatření § 76a OSŘ, kterým se nařizuje v případě, že se nezletilé dítě ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny, aby bylo předáno do péče určené osoby. Zde totiž platí (§ 273a odst. 1 OSŘ), že se soud – bez dalšího, z úřední povinnosti – postará o to, aby toto rozhodnutí bylo také bezodkladně vykonáno.11 Návrh musí mít stanovené náležitosti, dále z něho musí být patrno čeho a z jakých důvodů se oprávněný domáhá a jaký hmotněprávní nárok uplatňuje. Návrh může být podán: •

písemně, telegraficky, telefaxem,

•

v zákonem stanovených případech i ústně do protokolu (§ 42 odst. 1 OSŘ)

•

v elektronické podobě podepsaný elektronicky podle zvláštních předpisů

V případě návrhu, který je podán telegraficky, musí být do tří dnů doplněn písemně s podpisem navrhovatele, telefaxové podání vyžaduje do 3 dnů předložení originálu nebo stejnopisu.. Podání v elektronické podobě musí být do 3 dnů rovněž doplněno předložením originálu nebo stejnopisu. Není-li takové podání do 3 dnů požadovaným způsobem doplněno, soud k němu nepřihlíží. Co se týče obsahových náležitostí klade zákon i na návrh na nařízení výkonu rozhodnutí požadavky, vyjádřené v obecném § 42 odst. 4, a vyžaduje, aby bylo přiměřeno dbáno i těch náležitostí, jež obsahuje § 79 odst. 1. 10 11

Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 10 Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde Praha a.s., 2004, s. 23

12

2. Předpoklady exekuce Obsahové náležitosti každého podání jsou: •

kterému soudu je určeno,

•

kdo je činí (přesné označení jménem, příjmením, adresou, názvem a sídlem),

•

co sleduje

•

které věci se týká,

•

datum vyhotovení návrhu a podpis

Vedle obecných náležitostí musí také návrh obsahovat (§ 261 OSŘ) •

v návrhu na výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky uvede oprávněný, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden,

•

v případě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, označí v návrhu toho, vůči komu má povinný nárok na mzdu (plátce mzdy),

•

při výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, označí v návrhu peněžní ústav a číslo účtu, v případě více účtů povinného u téhož peněžního ústavu, uvede také pořadí v jakém má být pohledávka odepsána

•

navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, označí v návrhu osobu, vůči které má povinný pohledávku (dlužníka povinného).

Pokud nejsou veškeré náležitosti splněny, vyzve soud účastníka k odstranění jejich nedostatků. Společně s výzvou je uvedeno poučení, že případě neodstranění vad a nedostatků podání bude řízení zastaveno. „Označí-li oprávněný v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí plátce mzdy, který způsobilost mít práva a povinnosti nemá, je návrh vadným podáním (§ 43 odst. 1 OSŘ). Jeli tato okolnost soudu zřejmá, je povinen ve smyslu § 43 OSŘ postarat se o odstranění vady podání.“12 Za návrh na nařízení výkonu rozhodnutí se vybírá soudní poplatek podle § 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pravomoc soudu Soudní pravomoc pro výkon rozhodnutí je vymezena povahou rozhodnutí, o jejichž výkon má jít a která jsou podrobněji určena v ustanovení § 274 OSŘ. Má-li soud za to, že v konkrétním případě je pravomoc soudu dána, začne jednat ve věci a v řízení dále pokračuje. V soudní praxi vznikají pochybnosti o pravomoci soudu v exekučním řízení výjimečně. Nedostatek pravomoci je neodstranitelnou podmínkou řízení. 12

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 253/2000

13

2. Předpoklady exekuce „Má-li plátce mzdy povinného sídlo na území České republiky, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí vydaného soudem Slovenské republiky, dána pravomoc soudu České republiky, i když povinný i nezletilý oprávněný mají bydliště na území Slovenské republiky.“13 Příslušnost soudu Další z procesních podmínek je příslušnost soudu, kterou soud musí podrobit zkoumání před nařízením výkonu rozhodnutí. Tato příslušnost je jednak věcná, jednak místní. Věcná příslušnost Tato příslušnost určuje, instančně který soud má rozhodovat o určitých věcech. Z ustanovení § 9 odst. 1 OSŘ vyplývá, že nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy. Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoliv během řízení. Nedostatek věcné příslušnosti je důvodem k tomu, aby věcně nepříslušný soud vyslovil podle § 104a OSŘ svou věcnou nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci věcně příslušnému soudu Místní příslušnost Místní příslušnost určuje, který konkrétní soud má určitou věc rozhodnout. Není-li stanoveno jinak, je příslušný k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí, k činnosti soudu před nařízením výkonu rozhodnutí a k prohlášení o majetku obecný soud povinného (§ 252 odst. 1 OSŘ). Způsobilost být účastníkem řízení Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, jinak jen ten, komu ji zákon přiznává (§ 19 OSŘ). Nedostatek způsobilosti být účastníkem zjištěný v kterémkoliv stadiu řízení a u kteréhokoliv účastníka je neodstranitelnou podmínkou řízení (§ 104 OSŘ). Soud v takovém případě řízení zastaví. Průkaz plné moci Účastník řízení se může dát zastupovat zvoleným zástupcem v kterémkoliv řízení (§ 24 OSŘ). V případě nedoložení plné moci, soud vyzve účastníka k jejímu předložení jedná se o odstranitelnou podmínku v řízení. Procesní způsobilost Procesní způsobilostí je myšlena způsobilost vykonávat samostatně procesní úkony, neboli způsobilost před soudem samostatně jednat. Procesní právo zde odkazuje do oblasti práva hmotného a to tak, že procesní způsobilost přiznává každému v tom rozsahu, v jakém má

13

Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek R 63/2002

14

2. Předpoklady exekuce způsobilost k právním úkonům. To znamená, že plném rozsahu nabývají fyzické osoby této způsobilosti zletilostí (§ 8 OZ).14 U právnických osob splývá způsobilost být účastníkem řízení se způsobilostí procesní. Nedostatek procesní způsobilosti není neodstranitelnou podmínkou v řízení. Podá-li osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům žalobu, lze v řízení pokračovat, pokud její opatrovník žalobu rovněž podepíše a v řízení tuto osobu zastupuje. Překážka věci zahájené (litispendence) Jedná se o neodstranitelnou podmínku v řízení, která je upravena § 83 OSŘ. Zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Překážku zahájeného řízení zkoumá soud z úřední povinnosti, kdykoli během řízení. Předpokladem vzniku překážky zahájeného řízení je totožnost obou věcí. Totožnost je dána totožností účastníků a totožností předmětu řízení. „Toutéž věcí“ ve smyslu § 83 a § 159a odst. 5 OSŘ se pro účely řízení o výkon rozhodnutí rozumí stejný způsob výkonu na týž předmět výkonu uplatňovaný mezi týmiž účastníky pro pohledávku (její část) přisouzenou stejným exekučním titulem.15 Překážka věci rozsouzené (res iudicata) Jedná se o neodstranitelnou podmínku v řízení, upravenou v ustanovení § 159a odst. 5 OSŘ. Soud k ní přihlíží v každém stadiu řízení a je důvodem k zastavení řízení (§ 104 odst. 1 OSŘ) Obě zásady, tj. překážka věci zahájené i překážka věci rozsouzené, jsou promítnutím obecné právní zásady ne bis in idem (ne dvakrát o tomtéž) do civilního procesu.

2.2.

Soudní exekuce prováděná soudním exekutorem

Stejně jako výkon rozhodnutí se exekuční řízení zahajuje na návrh. Toto ustanovení vyjadřuje dispoziční zásadu, která zásadně ovládá exekuční řízení. Toto řízení je založeno na dvou základních principech: •

výběr soudního exekutora, kterého soud pověří exekuční činností v navrhované exekuci, je plně v dispozici oprávněného,

•

úkony exekutora se považují za úkony soudu (§ 28 EŘ).

Soud je zásadně povinen řídit se při výběru exekutora návrhem. Volba exekutora je výlučně věcí oprávněného, který si sám musí zjistit o exekutorovi, o jehož pověření chce

14 15

Grossová, M. Exekuce na peněžité plnění v současné právní praxi. Praha: Linde Praha a.s., 2007, s. 68 Usnesení Nejvyššího sodu ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1751/2002 (Soudní judikatura 187/2003)

15

2. Předpoklady exekuce požádat potřebné informace (např. odborné schopnosti, rychlost řízení, procento úspěšnosti vymáhaných pohledávek). Exekutor je povinen poskytnout své služby týkající se výkonu exekuční činnosti komukoliv, kdo o ně požádá, výčet důvodů, pro které může pověření odmítnout je uveden v EŘ Náležitosti návrhu •

musí zde být označen exekutor, který má být pověřen provedením exekuce, jeho sídlo, pokud je návrh podán k soudu, musí zde být označen soud, jemuž je návrh určen,

•

jméno, příjmení a bydliště účastníků,

•

přesné označení exekučního titulu,

•

povinnost, která má být exekucí vymožena,

•

další označení důkazů, kterých se oprávněný dovolává

•

na rozdíl od návrhu na výkon rozhodnutí prováděný soudy se zde neuvádí způsob provedení exekuce

Návrh může být podán i v elektronické podobě, telegraficky nebo telefaxem. Zde je povinnost ve lhůtě do 3 dnů doplnit předložením originálu (s výjimkou elektronického podání, kde je připojen elektronický podpis – zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo soudu příslušnému podle § 45 EŘ. Legitimace k návrhu Exekuci lze nařídit jen na návrh toho, komu svědčí právo přiznané exekučním titulem, nebo toho, na něhož toto právo přešlo nebo bylo převedeno. Jen ty osoby jsou k podání návrhu aktivně legitimovány. Účastník řízení Účastníky řízení upravuje § 36 EŘ, kdy je stanoveno, že účastníkem exekučního řízení jsou oprávněný a povinný, v případě postižení věcí, práv nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů i manžel povinného. Tato úprava je de facto obdobou právní úpravy § 255 a § 256 OSŘ. Věcná a místní příslušnost soudu Věcně příslušným prvostupňovým soudem je vždy okresní soud, takže jako prvostupňový soud nemůže působit žádný jiný soud, toto není možné ani v případě, kdy nalézacím

16

2. Předpoklady exekuce soudem byl krajský soud jako soud prvního stupně. Věcná příslušnost se posuzuje v průběhu

celého

exekučního

řízení,

nedostatek

věcné

příslušnosti

soudu

je

neodstranitelnou podmínku v řízení. Místně příslušným soudem je zásadně obecný soud povinného.

2.3.

Daňová exekuce

Při daňové exekuci je nutno zdůraznit, že tato exekuce se zahajuje vždy z úřední povinnosti a nikoliv na návrh oprávněného, jak je tomu u exekuce soudní či i správní. O provedení exekuce může správce daně požádat též soud nebo soudního exekutora. Vymáhání může správce daně zahájit pouze za určitých zákonem stanovených podmínek. Mezi předpoklady, za kterých správce daně může zahájit daňovou exekuci patří: •

daňový dlužník nezaplatil splatný daňový nedoplatek v zákonem stanovené lhůtě

•

daňový dlužník nezaplatil tento nedoplatek ani v náhradní lhůtě,

•

existence vykonatelného exekučního titulu,

•

právo daň vymáhat nezaniklo (není prekludováno dle § 70 ZSPD) a lze se jej domáhat.

Procesní podmínky pro vymáhání daňového nedoplatku jsou: •

příslušnost správce daně

•

pravomoc správce daně

•

způsobilost být daňovým dlužníkem

•

vyloučení pracovníků správce daně

Daňový dlužník je dle ZSPD každý, kdo je podle zvláštního zákona povinen platit daň nebo vybranou a sraženou daň odvádět. Pokud nezaplatí daňový dlužník splatnou částku daně nebo zálohy na daň nejpozději v den její splatnosti, dostává se do prodlení s placením.16 Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2004, sp. Zn. II. ÚS 199/04 , je možno nařídit výkon rozhodnutí výhradně jen proti tomu, kdo má povinnost plnění. „V řízení, kterým je nařizován výkon rozhodnutí pro nezaplacený soudní poplatek, je nutné dodržet základní zásady exekučního řízení, vyplývající z ustanovení občanského soudního řádu a zákona o

16

Bakeš, M. a kol. Finační právo. 4. aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 384

17

2. Předpoklady exekuce správě daní a poplatků, mezi něž nesporně patří, že výkon rozhodnutí lze na základě exekučního titulu nařídit jen proti tomu, kdo má povinnost plnění.“17 Exekučním titulem je pro daňovou nebo soudní exekuci: a) vykonatelný výkaz nedoplatků, b) vykonatelné rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění, c) splatná částka zálohy na daň.18 Existence práva vymáhat daň Právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se promlčuje po šestí letech po roce, ve kterém se stal nedoplatek splatným. Je-li proveden úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet nová promlčení lhůta po uplynutí kalendářního roku. Nejpozději lze daňové nedoplatky vymáhat do dvaceti let počítaných od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným, s výjimkou daňových nedoplatků zajištěných zástavním právem na movitých věcech a daňových nedoplatků zajištěných zástavním právem na nemovitostech.19 K promlčení se přihlédne jen tehdy, je-li to daňovým dlužníkem namítáno, a jen v rozsahu uplatňované námitky. V případě, že se prokáže, že bylo vymáháno neoprávněně, náleží daňovému dlužníkovi nebo ručiteli za takto neoprávněně vymožené částky úrok v dvojnásobné výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o čtrnáct procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního čtvrtletí.20 Správcem daně podle ZSDP jsou územní finanční orgány (tj. finanční úřady a finanční ředitelství) a další správní a jiné státní orgány ČR, jakož i orgány územních samosprávných celků věcně příslušné podle zvláštních zákonů ke správě daní. Oprávněný orgán je správce daně oprávněný k provedení daňové exekuce, u něhož je daňový dlužník evidován. Ještě před nařízením exekuce správce daně musí posoudit majetkové poměry daňového dlužníka, jaký bude efekt daňové exekuce. Po zjištění těchto informací se rozhodne jaký zvolí exekuční prostředek tak, aby byl účinný a vedl k vymožení dlužné pohledávky.

17

Baxa, J. – Kaniová, L. – Schillerová, A. – Žišková, M: Přehled judikatury ve věcech daňového řízení. ASPI a.s. Praha, 2007, s. 474 18 Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, § 73 odst. 4 19 Dubšeková Hrstková, L. Daňová exekuce podle zákona o správě daní a poplatků. Daně a právo v praxi, 2007, č. 12, s. 42 20 Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, § 73 odst. 10

18

2. Předpoklady exekuce

2.4.

Správní exekuce

Exekuční řízení je relativně samostatnou a speciálně upravenou součástí správního procesu. Toto řízení nenastupuje automaticky po nesplnění uložené povinnosti. Správní exekuce se zahajuje buď na návrh účastníka řízení, nebo se realizuje z podnětu správního orgánu. Správní exekuce slouží pouze k výkonu exekučních titulů, které byly vydány správními orgány. Dobrá správa se má starat o to, aby správními orgány uložené povinnosti byly řádně a včas splněny. Nejsou-li splněny dobrovolně, následuje použití zákony stanovených způsobů státního donucení, které by ke splnění povinnosti měly vést.21 Správní rozhodnutí může být vykonáno buď příslušnými správními orgány nebo soudy nebo prostřednictvím soudního exekutora. Procesní podmínky správní exekuce – pokud tyto podmínky nejsou splněny exekuce nemůže nařízena ani prováděna. Pro exekuci platí tyto procesní zásady: a) existence exekučního titulu, b) účastník řízení nesplnil dobrovolně povinnost, která mu byla uložena c) lhůta, která byla stanovena ke splnění povinnosti uplynula d) byl podán návrh nebo podnět na správní exekuci e) příslušnost správního orgánu Exekuční správní orgán – pro vymáhání nepeněžitých plnění může být podle okolností: •

správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který schválil smír, jeli orgánem moci výkonné,

•

příslušný obecní úřad nebo krajský úřad, pokud sám vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo schválil smír, nebo pokud tak učinil jiný orgán územního samosprávného celku

•

příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, pokud jej o to požádá jiný správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který schválil smír, v jehož obvodu má sídlo.22

Lhůta ke splnění povinnosti Exekuci lze nařídit nejpozději do 5 let a provádět ji nejpozději do 10 let poté, co měla být povinnost splněna dobrovolně. Uvedená lhůta musí být dodržena i v případě, že povinnost z exekučního

titulu

přešla

nebo

byla

21

převedena

na

jinou

osobu.

Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 392 Černý, P., Dohnal, V., Korbel, F., Prokop, M. Průvodce novým správním řádem. Praha:.Linde Praha a.s., 2006, s. 304 22

19

3. Exekuční tituly

3. Exekuční tituly Základní podmínkou, aby mohlo být exekuční řízení nařízeno a vedeno, je existence listiny (tzv. exekučního titulu), která byla vydána orgánem nadaným rozhodovací pravomocí a ukládá povinnému povinnost k plnění nebo listiny, ve které na sebe dlužník tuto povinnost převzal dobrovolně a souhlasil s nuceným výkonem, pokud povinnost ve stanovené lhůtě nesplní. Veškeré exekuční řízení je spojeno s existencí exekučního titulu. Jedná se o základní podmínku, která je společná pro všechny druhy exekucí, ať již se jedná o soudní, správní či daňové exekuce. Titulem se rozumí listina vydaná oprávněným orgánem, která má předepsanou formu a ve které se ukládá určité osobě povinnost něco v určité době splnit. Náležitosti exekučního titulu: a) materiální náležitosti – vyjadřují obsahovou určitost exekučního titulu, podle kterého se exekuce vede, vymezení účastníků (oprávněného, povinného), předmětu plnění, rozsahu plnění, způsobu plnění, lhůty ke splnění uložené povinnosti, potvrzení o vykonatelnosti titulu. b) formální náležitosti - podmínky vykonatelnosti jsou určeny těmi právními předpisy, podle kterých je rozhodnutí vydáno. Z exekučního titulu, v němž se povinnému ukládá nějaké plnění, které by mělo být dosaženo při výkonu rozhodnutí, musí být zřejmá vykonatelnost tohoto výroku. Splnění podmínky, aby titul předložený k exekuci byl (formálně) vykonatelný, posuzuje soud při nařízení exekuce vždy. Vykonatelnost soudních rozhodnutí v OSŘ je upravena odchylně pro rozsudek a odchylně pro usnesení . Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění. Není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění, je rozsudek vykonatelný, jakmile nabyl právní moci.23 V případě, kdy je povinnost uložena usnesením,

lhůta

k plnění počíná běžet od doručení usnesení, jejím uplynutím je usnesení vykonatelné.24 Kromě rozhodnutí soudů vydaných v občanském soudním řízení lze podle části šesté vymáhat plnění i z titulů uvedených v § 274 OSŘ. Výčet těchto titulů je demonstrativní.

23 24

viz OSŘ § 160, 161 ve srovnání § 171 OSŘ

3. Exekuční tituly •

vykonatelná rozhodnutí orgánů vystupujících v trestním řízení (policejních orgánů, vyšetřovatelů, státních zástupců či soudců), pokud přiznávají právo majetkové povahy nebo postihují majetek (přiznávání náhrady nákladů, ukládání pokut atd.)

•

vykonatelná rozhodnutí soudů vydaná ve správním soudnictví, pokud jimi byla uložena povinnost poskytnou plnění (rozhodnutí o nákladech řízení, o pokutách apod.)

•

rozhodnutí (včetně schválených smírů) bývalých rozhodčích komisí vydaná při projednávání pracovních sporů podle § 207 a následujících zákoníku práce ve znění do 31. 1. 1991. Projednávání a rozhodování pracovních sporů těmito komisemi bylo zrušeno ke dni 1. 2. 1991. Dřívější rozhodnutí a smíry jsou však i nadále vykonatelné, jejich vykonatelnost potvrzuje okresní soud, v jehož obvodu rozhodčí komise měla své sídlo.

•

Rozhodnutí a dohody schválené státními notářstvími, která dříve vykonávala svoji činnost podle zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, a která dnem 31. 12. 1992 zanikla.

•

Notářské a exekutorské zápisy se svolením k vykonatelnosti sepsaných podle zvláštních zákonů. Notářské zápisy, jež sepíše notář na žádost o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce) v případě, kdy svou povinnost řádně a včas nesplní. Dále sem patří exekutorské zápisy, které sepíše exekutor na žádost o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní.

•

Vykonatelná rozhodnutí orgánů státní správy (orgánů výkonné moci, orgánů územní samosprávy a jiných orgánů či subjektů, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy). Patří sem rovněž i rozhodnutí správců daně a jiných orgánů, splatné částky zálohy na daň popřípadě výkazy nedoplatků daní a poplatků, platební výměry, jimiž se ukládá peněžité plnění. Další součástí těchto rozhodnutí jsou blokové pokuty vydávané podle § 85 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

21

3. Exekuční tituly •

Vykonatelná rozhodnutí a výkazy nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení. Jedná se o rozhodnutí vydávaná podle zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. U výkazu nedoplatků platí, že jsou jimi předepisovány k úhradě dlužné částky na pojistném a penále.

•

Rozhodnutí orgánů Evropských společenství

•

Jiná vykonatelná rozhodnutí, schválené smíry a listiny, jejichž soudní výkon připouští zákon. Patří sem např. rozhodnutí justičních orgánů cizích států, jejichž uznávání se řídí zákonem č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutí ve věcech všeobecného zdravotního pojištění podle zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, rozhodčí nálezy vydané rozhodci nebo stálými rozhodčími soudy podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů.

Exekuční tituly v rámci EŘ Výčet exekučních titulů je uveden v § 40 EŘ, odst. 1. Jedná se o demonstrativní výčet. Ustanovení § 40 odst. 1 není ve výčtu exekučních titulů slovně shodné s § 274 OSŘ, přesto lze výkladem a porovnáním obou řádů a dalších zákonů dovodit, že okruh exekučních titulů je ve výkonu rozhodnutí i exekuci shodný, např. včetně vykonatelných rozhodnutí rozhodčích komisí a smírů jimi schválených. Základní podmínkou jakékoliv správní exekuce je především vždy existence exekučního titulu (výhradně na jeho základě se totiž vydává exekuční výzva nebo exekuční příkaz). I tyto exekuční tituly musí mít stejně jako exekuční tituly vydané v občanském soudním řízení listinnou formu a musí obsahovat náležitosti, které jsou stanoveny příslušným předpisem, podle kterého bylo takové rozhodnutí vydáno. Proto tato rozhodnutí musí být formálně i materiálně vykonatelná, což stanoví předpis upravující řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Exekučním titulem může být: •

vykonatelné rozhodnutí

•

vykonatelný smír

Zákon zde kogentně definuje exekuční titul, a to taxativním výčtem jeho konkrétních podob, které dále definuje odkazovým způsobem na ta zákonná ustanovení, které je

22

3. Exekuční tituly vymezují. Mimo uvedené instituty nelze považovat za exekuční titul žádný jiný správní akt. Oproti vládní předloze nejsou exekučním titulem veřejnoprávní smlouvy.25 Exekuční titul pro daňovou exekuci je •

vykonatelný výkaz nedoplatků

•

vykonatelné rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění

•

splatná částka zálohy na daň

Výkaz nedoplatků je základním exekučním titulem, jak pro daňovou exekuci, tak i pro exekuce dle občanského soudního řádu či exekučního řádu. Výkaz nedoplatků musí obsahovat podle § 73 odst. 5 ZSDP – přesné označení daňového dlužníka, který je v prodlení, druh daně, výše nedoplatku, údaje o původní splatnosti dlužné daně, den, k němuž je výkaz nedoplatků sestavován a doložku vykonatelnosti. Výkaz nedoplatků je vykonatelný tehdy, jsou-li vykonatelné všechny položky v něm uvedené, tzn. jsou-li vykonatelná všechna rozhodnutí, která byla podkladem pro zanesení příslušných částek do evidence daní a splatné všechny částky, do této evidence zanesené přímo na základě zákona. Výkaz nedoplatků, který je sestavován správcem daně se v daňovém řízení (oproti výkazům nedoplatků zdravotních pojišťoven a orgánů sociálního zabezpečení) poplatníkovi nedoručuje. Vykonatelné rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění (platební výměry, rozhodnutí o uložení pokuty, zajišťovací příkaz) - rozhodnutí je vykonatelné, jestliže proti němu nelze podat řádný opravný prostředek anebo jestliže podání řádného opravného prostředku nemá odkladný účinek a uplynula-li zároveň lhůta plnění (§ 32 odst. 13 ZSDP). Záloha je podle § 67 ZSDP povinná platba na daň, kterou je povinen daňový poplatník platit v průběhu zdaňovacího období, jestliže skutečná výše daně za toto období není ještě známa. Poplatník je povinen platit stanovené zálohy na daň v případech určených ZSPD nebo zvláštních zákonem a na základě rozhodnutí správce daně. Dluží-li daňový subjekt pouze splatnou částku zálohy na daň, nemusí správce daně sestavovat výkaz nedoplatků.26

25

Ondruš, R. Správní řád nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami. Praha: Linde Praha a.s., 2005, s. 320 26 Vondráková, A. a kol. Vymáhání pohledávek. Praha: ASPI a.s., 2006, s. 639

23

4. Jednotlivé způsoby exekucí soudních, správních a daňových

4. Jednotlivé způsoby exekucí soudních, správních a daňových 4.1.

Exekuce na peněžitá plnění

4.1.1. Výkon rozhodnutí pro peněžitá plnění dle OSŘ Při vymáhání peněžitého plnění má oprávněný možnost zvolit si mezi jednotlivými způsoby výkonu rozhodnutí. Pokud oprávněný neuvede, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí k vymožení peněžitého plnění proveden, je návrh na nařízení výkonu rozhodnutí vadný (neúplný) a soud následně vyzve oprávněného k doplnění podání. Výkon rozhodnutí pro peněžitá plnění lze v soudním řízení provést těmito způsoby: •

srážkami ze mzdy (§ 276 – 302 OSŘ),

•

přikázáním pohledávky (§ 303 – 319 OSŘ),

•

postižením jiných majetkových práv (§ 320 OSŘ),

•

příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu (§ 320b OSŘ),

•

prodejem movitých věcí (§ 323 – 334 OSŘ),

•

prodejem nemovitostí (§ 335-337e OSŘ),

•

prodejem spoluvlastnického podílu (§ 338 OSŘ),

•

prodej zástavy (§ 338a OSŘ),

•

zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech (§ 338b – 338 c OSŘ),

•

prodejem podniku (§ 338f – 338zq OSŘ).

Jinými způsoby není výkon rozhodnutí pro peněžitá plnění přípustný. Oprávněný je při výběru mezi výše uvedenými způsoby omezen i tím, zda poměry povinného umožňují vůbec použití některého z těchto způsobů. Pokud povinný nepracuje, není možno nařídit výkon srážkami ze mzdy, stejná situace je i v případě, kdy povinný např. nevlastní žádnou nemovitost. Navrhne-li oprávněný k vydobytí své peněžité pohledávky výkon rozhodnutí několika způsoby zároveň, ačkoli by k jejímu uspokojení zřejmě stačil pouze některý z nich, nařídí soud výkon rozhodnutí jen tím způsobem, který stačí k uspokojení pohledávky oprávněného (§ 263 odst. 2 OSŘ).

4. Jednotlivé způsoby exekucí soudních, správních a daňových

4.1.2. Exekuce na peněžitá plnění dle EŘ Exekuci ukládající zaplacení peněžité částky dle EŘ lze provést •

srážkami ze mzdy a jiných příjmů

•

přikázáním pohledávky,

•

prodejem movitých věcí a nemovitostí,

•

prodejem podniku,

•

prodejem zástavy.27

Jedná se o taxativní výčet způsobů provedení exekuci při vymáhání povinnosti ukládající zaplacení peněžité částky. Oproti obdobnému ustanovení obsaženému v § 258 odst. 1 OSŘ zde chybí zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem. Znamená to, že soudní exekutor může až na tuto výjimku použít k vymožení peněžité částky všechny způsoby exekuce, které jsou jako samostatné způsoby výkonu rozhodnutí upraveny v OSŘ. Zde je pro oprávněného situace poněkud odlišná od soudního výkonu rozhodnutí. Návrh zde oprávněný podává buď k soudnímu exekutorovi nebo jej zašle přímo příslušnému soudu. Nemusí v návrhu uvádět způsob jejího provedení, tak jak je tomu v návrhu na nařízení soudního výkonu rozhodnutí. Soud pak v 15-ti denní zákonné lhůtě je povinen vydat usnesení o nařízení exekuce a pověření exekutora jejím provedení. Při vydávání usnesení o nařízení soudního výkonu rozhodnutí není stanovena žádná lhůta. Po obdržení usnesení o pověření k provedení exekuce provádí exekutor úkony ke zjištění majetku povinného, posoudí jakým způsobem bude exekuce provedena a vydá exekuční příkaz. Novelou zákona účinného od 1. 1. 2008 mu byla dána i pravomoc tento exekuční příkaz zrušit.28 Exekutor prostřednictvím těchto exekučních příkazů musí zajistit dostatek majetku, aby uspokojil nároky, pro které byla exekuce nařízena. Opětovně zde platí zásada přiměřenosti, tj. nesmí být zabaven majetek, jehož zabavená výše je ve zjevném nepoměru proti předpokládané celkové výši vymáhaných nároků. 4.1.3. Správní exekuce na peněžitá plnění Správní exekuce na peněžitá plnění nemá ve správním řádu(vyjma ustanovení § 106) vlastní právní úpravu.

27 28

viz EŘ § 59 viz EŘ § 47 odst. 1

25

4. Jednotlivé způsoby exekucí soudních, správních a daňových Ustanovením § 106 odst. 3 správního řádu je totiž (toliko) stanoveno, že pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění se uplatní postup pro správu daní. Takový postup je plně dán zákonem o správě daní a poplatků, konkrétně v ustanovení § 1 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků.29 4.1.4. Daňová exekuce na peněžitá plnění Daňovou exekucí provádí správce daně vymáhání daňových nedoplatků. Vykonává ji ten správce daně, u něhož je daňový dlužník evidován (tzn. u něhož má daňový nedoplatek). O provedení exekuce může správce daně požádat též soud nebo soudního exekutora. Daňové exekuci mohou předcházet dle ZSDP následující instituty, a to: •

zajišťovací příkaz § 71 ZSPD – kdy se předchází preventivně problémům, které vznikají s vybíráním a vymáháním daňových nedoplatků. Důvody, na základě kterých se vydává zajišťovací příkaz nejsou zákonem stanoveny. Institut zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň přichází v úvahu, např. u zjevně předlužených daňových subjektů, subjektů vyhýbajících se placení daní, apod.30

•

zástavní právo dle § 72 ZSDP –

slouží k zajištění pohledávky a jejího

příslušenství. Zastavit lze prakticky cokoliv, ať už se jedná o movitou věc, nemovitost, pohledávku, byt, cenný papír apod. Zástavní právo vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí správce daně o jeho zřízení. V praxi nejčastěji zřizuje správce daně zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům, popř. nebytovým prostorům Daňová exekuce, na rozdíl od exekucí prováděných v rámci soudního výkonu rozhodnutí a soudním exekutorem, je zahajována výzvou dle ust. § 73 daňového řádu, kterou je vyzván daňový dlužník k dodatečnému uhrazení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě, s tím, že může proti výzvě podat odvolání.31 Odvolání nemá odkladný účinek. V případě, že hrozí nebezpečí, že účel vymáhání bude zmařen, lze zahájit vymáhání i bez výzvy. K tomu viz z judikatury k oprávněnosti exekuce bez výzvy: „Použití institutu exekuce bez výzvy je možné na základě správního uvážení správce daně spočívajícího v posouzení, zda je třeba vzhledem ke konkrétním okolnostem případu přistoupit k okamžitému vymáhání nedoplatku, neboť další prodloužení lhůty k zaplacení 29

Kadečka, S. a kol. Správní řád. Praha: ASPI a.s., 2006, s. 345 Vondráková, A. a kol. Vymáhání pohledávek. Praha: ASPI a.s., 2006, s. 618 31 Kaniová, L., Schillerová, A. Správa daní – úplné znění zákona, komentář, judikatura. Praha: ASPI a.s., 2005, s. 356 30

26

4. Jednotlivé způsoby exekucí soudních, správních a daňových by mohlo účel vymáhání zmařit. Pokud správce daně shledá, že podmínky ust. § 73 odst. 2 daňového řádu byly naplněny, musí s těmito konkrétními důvody subjekt obeznámit, resp. následně musí svoje správní uvážení minimálně v rozhodnutí o odvolání dostatečně odůvodnit.“32 ZSDP neupravuje blíže podrobnosti daňové exekuce. Pro výkon daňové exekuce musí správce daně přiměřeně použít ustanovení OSŘ. Pokud je určitá část exekuce upravena jak ZSDP, tak i OSŘ, má zde přednost úprava provedena ZSDP. Na rozdíl od výkonu rozhodnutí podle OSŘ, kde při výkonu rozhodnutí vystupuje soud, oprávněný a povinný, v daňové exekuci je to pouze oprávněný, jímž je správce daně, a povinný, jímž je daňový dlužník. V daňové terminologii jsou termíny jako např. soud, předseda senátu, soudní vykonavatel nahrazeny výrazy správce daně resp. finanční úřad, za který jedná ředitel, pověřený pracovník správce daně. Správce daně nevydává usnesení, jak je tomu v soudním řízení, ale rozhodnutí atd. Daňová exekuce se provádí vydáním exekučního příkazu na: a) přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňových dlužníků na účtech vedených u bank nebo jiné pohledávky, b) srážku ze mzdy, jiné odměny za závislou činnost nebo náhrady za pracovní příjem, důchody, sociální a nemocenské dávky, stipendia apod., c) prodej movitých věcí, d) prodej nemovitostí.33 Exekuční příkaz je rozhodnutím v daňovém řízení, které se doručuje daňovému dlužníkovi, ručiteli, dalším zúčastněným osobám, kterým jsou tímto příkazem ukládány povinnosti. Proti tomuto exekučnímu příkazu mohou všechny tyto osoby podat do 15 dnů ode dne, kdy se o úkonu dověděly, námitku. O této námitce rozhoduje správce daně, který exekuci nařídil. Námitka nemá odkladný účinek. V případě, kdy byl exekuční příkaz vydán bez předchozí výzvy k zaplacení v náhradní lhůtě, je možno se proti němu odvolat.

32 33

Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2004 , čj. 51 Ca 81/2004-24 Zákon 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, § 73 odst. 6

27

4. Jednotlivé způsoby exekucí soudních, správních a daňových

4.2.

Exekuce na nepeněžitá plnění

4.2.1. Exekuce na nepeněžitá plnění dle OSŘ a EŘ Výkon rozhodnutí pro nepeněžitá plnění dle OSŘ a EŘ je možno provádět následujícími způsoby: •

vyklizení bez náhrady, se zajištěním bytové náhrady nebo přístřeší,

•

odebrání věci,

•

rozdělení společné věci,

•

provedení prací a výkonů

Tento výčet způsobů je taxativní a nepřipouští možnost výkonu rozhodnutí jinými způsoby. Při exekuci na nepeněžitá plnění prováděnou soudním exekutorem, nestanoví-li zákon jinak, se použijí na provádění exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí k uspokojení nepeněžitých plnění.34 4.2.2. Správní exekuce na nepeněžitá plnění Exekuce na nepeněžitá plnění upravuje v základním rozsahu přímo správní řád. Na rozdíl od předchozí právní úpravy i od daňového řádu bylo úmyslem předkladatele vyhnout se zcela napojení právní úpravy na ustanovení občanského soudního řádu. Tento úmysl se zákonodárci zcela nezdařil, neboť ve správním řádu se stejně objevují odkazy na podpůrné použití OSŘ (např. § 124 odst. 2).35 Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji jako správní exekuci nařídit a provést výhradně těmito způsoby: •

náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění,

•

přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění (zejména vyklizením, odebráním, movité věci a předvedením), nebo

•

ukládáním donucovacích pokut

Exekuce se nařizuje vydáním exekučního příkazu s náležitostmi podle § 111 odst. 1, zejména musí být uveden konkrétní způsob, jakým bude exekuce provedena. Zde vyplývá z podpůrné funkce OSŘ, že navrhovatel je povinen konkrétní způsob exekuce navrhnout. 34

Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 260 35 Černý, P., Dohnal, V., Korbel, F., Prokop, M.: Průvodce novým správním řádem, Praha. Linde Praha, a.s., 2006, s.304

28

4. Jednotlivé způsoby exekucí soudních, správních a daňových Exekuční příkaz lze vydat jednak z moci úřední, dále na žádost osoby oprávněné z exekučního titulu a na žádost nalézacího správního orgánu, který vydal exekuční titul. Před vydáním exekučního příkazu může exekuční správní orgán použít nejprve výzvu, kterou vyzve povinného k dobrovolnému plnění povinnosti. Rozhodování o tom, zda bude zaslána exekuční výzva, nebo bude rovnou přistoupeno k exekuci, je ponecháno ke správnímu uvážení exekučnímu správnímu orgánu.36 4.2.3. Daňová exekuce na nepeněžitá plnění Jak už bylo zmíněno výše, daňové exekuce dle ZSDP je možné provádět pouze na plnění peněžní.

36

Skulová, S. a kol. Správní právo procesní. Praha. Eurolex Bohemia, s.r.o., 2005, s. 232

29

5. Komparace jednotlivých způsobů provádění exekucí

5. Komparace jednotlivých způsobů provádění exekucí V další části své práce bych se chtěla zaměřit na nejpoužívanější způsoby, kterými se provádí exekuce, a to v rámci jejich srovnání a především nejčastějšího způsobu využití dle toho, kterým orgánem jsou prováděny.

5.1.

Exekuce na peněžitá plnění

5.1.1. Srážky ze mzdy Jedná se o jeden ze způsobů, jimiž lze provést výkon rozhodnutí, ukládající zaplacení peněžité částky. Jedná se o jeden z nejběžnějších způsobů výkonů rozhodnutí, který je využíván převážně při správní a daňové exekuci. Při soudním výkonu rozhodnutí tento způsob tvoří pouze cca 24 % z celkového počtu soudních výkonů rozhodnutí.37 Předmětem výkonu není mzda vyplacená, nýbrž mzda, která dosud nebyla vyplacena. Tímto způsobem výkonu rozhodnutí je de facto postihováno právo povinného na mzdu. Exekuční příkaz (v případě správní, daňové exekuce, nebo exekuce prováděné soudním exekutorem), popř. usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy (pokud se jedná o soudní výkon rozhodnutí ) se doručí plátci mzdy, který je povinen dnem doručení příkazu či usnesení, příslušné částky povinného srážet, vyplatit je smí však až po doručení oznámení o tom, že usnesení či exekuční příkaz nabyl právní moci. Při stanovení výše splátek je nutno vycházet ze zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů, a z nařízení vlády č. 63/1998 Sb., o nezabavitelných částkách , ve znění pozdějších předpisů. Při exekuci srážkami ze mzdy postupuje plátce mzdy podle §§ 276-302 OSŘ. Tímto způsobem exekuce je postižena nejen mzda, plat, ale i pracovní odměny členů družstev a příjmy, které povinnému nahrazují odměnu za práci (zejména důchod, nemocenské, peněžitá

pomoc

v mateřství,

stipendia,

náhrady

ucházejícího výdělku,

náhrady

poskytované za výkon společenských funkcí a podpory v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci). Výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy lze nařídit pouze vůči fyzické osobě, neboť právo na mzdu je myslitelné pouze u osoby fyzické, nikoliv právnické. Jako plátce mzdy již v praxi ale figuruje jak osoba právnická, tak i fyzická jako zaměstnavatel fyzické osoby.

37

Způsoby provádění exekucí, [citováno 29.3. 2008], dostupné z: http://www.justice.cz

5. Komparace jednotlivých způsobů provádění exekucí Tento způsob exekuce je vhodný zejména pro vymáhání menších pohledávek, jeho předností je rovněž technická a organizační jednoduchost. 5.1.2. Exekuce přikázáním pohledávky Obsahem této exekuce je přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu, resp. u daňových exekucí přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňových dlužníků na účtech vedených u peněžních ústavů. Výkon rozhodnutí přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu může směřovat jak proti právnické, tak i fyzické osobě a provede se jejím odepsáním z účtu do výše přisouzené pohledávky s příslušenstvím. Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu nelze nařídit pro částky, které se stanou splatnými teprve v budoucnu. Tento způsob exekuce je nejrozšířenější formou zejména při daňové, správní a soudní exekuci

prováděné

soudním

exekutorem,

neboť

mají

elektronického předávání informací získávat přehled o

možnost

prostřednictvím

účtech povinných

u většiny

peněžních ústavů v ČR. Správce daně nejrychleji zjistí případný bankovní účet povinného přímo z registru správce daně nebo z daňového přiznání. Dalším možným způsobem je Výzva k součinnosti třetích osob38 dle § 34 ZSDP. V daňové exekuci tak činí tento způsob přibližně kolem 87% k celkovému objemu vymáhaných daňových pohledávek.39 V případě soudního výkonu rozhodnutí prováděného soudy se jedná o jeden z nejméně využívaných způsobů (v roce 2007 činil pouze 5,2 % z celkového počtu nařízených výkonů rozhodnutí).40 Pokud oprávněný nezná číslo účtu povinného a peněžní ústav, kde je veden, může požádat soud o pomoc před nařízením výkonu rozhodnutí § 260 odst. 2 OSŘ Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, resp. exekuční příkaz se nesmí doručit povinnému dříve než peněžnímu ústavu. Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na částky, které dojdou na účet povinného po tom, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno nařízení výkonu rozhodnutí, nejdéle však do šesti měsíců ode dne, kdy byl peněžní ústav vyrozuměn o právní moci nařízeného výkonu rozhodnutí. 38

Třetí osobou mohou být soudy, jiné státní orgány, notáři, zdravotní pojišťovny, orgány sociálního zabezpečení, fyzické a právnické osoby a další. 39 Vondráková, A. a kol. Vymáhání pohledávek. Praha: ASPI a.s., 2006, s. 668 40 Způsoby provádění exekucí, [citováno 29.3. 2008], dostupné z: http://www.justice.cz

31

5. Komparace jednotlivých způsobů provádění exekucí Výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky na peněžní prostředky dlužníka na účtech vedených bankami nepodléhají prostředky na účtu, které jsou výslovným prohlášením povinného, popř. daňového dlužníka, určeny pro výplatu mezd, náhrad mezd a dalších plnění, která nahrazují odměnu za práci jeho zaměstnanců pro výplatní období nejbližší dni, kdy byl bance doručen exekuční příkaz popř. usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. 5.1.3. Příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu S účinností od 14. 5. 2006 byl zaveden do našeho právního řádu tento nový způsob výkonu rozhodnutí, který by měl vést k rychlejšímu uspokojení oprávněného věřitele. Předmětem je zde účet povinného, o jehož existenci oprávněný nemá pochyby, ale nezná peněžního ústav, ani číslo u kterého je veden. Na rozdíl od výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu přebírá při výkonu rozhodnutí na základě soudního příkazu k výplatě z účtu povinného veškerou iniciativu a aktivitu oprávněný. Po předložení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a příkazu k výplatě a zjištění, že účet povinného vede, je peněžní ústav povinen odepsat peněžní částku z účtu povinného a neprodleně ji vyplatit oprávněnému. Přestože od účinnosti tohoto nového způsobu uplynuly téměř již dva roky, je nutno konstatovat, že se jedná o jeden z nejméně využívaných typů výkonu rozhodnutí. Důvodem je zde zřejmě to, že veškerá činnost prakticky spočívá na oprávněném. 5.1.4. Exekuce prodejem movitých věcí Občanský soudní řád neuvádí, co je třeba movitými věcmi rozumět. Pojem movitých věcí nevymezuje přímo ani občanský zákoník. Podle § 119 odst. 1, 2 ObčZ dělíme věci na movité nebo nemovité. Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Z toho se a contrario odvozuje, že věci, které nelze kvalifikovat jako nemovitosti, jsou věcmi movitými. Tradičně se s věcmi movitými spojuje charakteristika, že jsou přemístitelné z místa na místo bez narušení jejich podstaty.41 Do roku 1992 se úprava prodeje movitých věcí týkala prakticky jen fyzických osob a nikoliv právnických. Novela zákona

č. 519/1991 Sb. dala možnost postupovat tímto

způsobem i proti právnických osobám. Exekuce prodejem movitých věcí je nejpoužívanějším způsobem výkonu rozhodnutí, který je prováděn soudy. Z celkového exekučního nápadu v roce 2007 ve výši 302 796 věcí bylo 41

Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 3.vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 383

32

5. Komparace jednotlivých způsobů provádění exekucí 194 896 věcí na výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí – tj. 64% celkového nápadu.42 Ve většině případů se jedná o již poslední možný způsob, který má oprávněný k dispozici (neboť povinný nepobírá mzdu, nevlastní žádný účet, nemá žádnou nemovitost). U soudů tento způsob využívají v největší míře správy sociálního

zabezpečení a pojišťovny

v případě, kdy exekuce vedené v jejich správním řízení (a to převážně odpisem z účtu, popř. srážkami ze mzdy) byly neúspěšné. Naproti tomu v daňové exekuci využití tohoto způsobu klesá a ve správní exekuci se používá minimálně. Rovněž při exekuci prováděnou soudním exekutorem

k tomuto

způsobu exekuce přistupuje až jako k jednomu z posledních. Důvodem je i značná technická náročnost tohoto výkonu rozhodnutí. Úkony, jež vyžaduje tento způsob exekuce, provádějí osoby k tomu určené – vykonavatelé, pověření pracovníci správce daně nebo exekutoři. Jedná se převážně o následující úkony: •

prohlídku povinného a prohlídku jeho místností, skříní a jiných schránek,

•

soupis movitých věcí,

•

prodej věcí, které se rychle kazí, mimo dražbu,

•

zajištění sepsaných věcí,

•

označení sepsaných věcí, které nebyly zajištěny,

•

odhad sepsaných movitých, v případě, kdy není přizván znalec,

•

prodej sepsaných věcí v dražbě,

•

vydání výtěžku z prodaných věcí, popř. jeho složení na účet správce daně

•

výběr vymáhané částky z vkladní knížky nebo jiné obdobné formy vkladu

Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, případně exekuční příkaz se doručuje povinnému (daňovému dlužníkovi), popř. manželovi až při provádění soupisu movitých věcí. Zákon nepodrobuje režimu výkonu rozhodnutí všechny movité věci bez výjimky. Ani při výkonu rozhodnutí nesmějí být prodány věci, jejichž prodej není dovolen. Ustanovení § 321 OSŘ obecně stanoví, které movité věci nemohou být postiženy výkonem rozhodnutí, jejichž prodej je podle zvláštních předpisů zakázán nebo které podle zvláštních předpisů výkonu rozhodnutí nepodléhají. Další vymezení věcí, které nepodléhají výkonu rozhodnutí uvádí ustanovení § 322 OSŘ. Zde bych uvedla zejména vyloučení movitých věcí dle § 322 odst. 2, písm. a) OSŘ – kdy z výkonu rozhodnutí jsou zejména vyloučeny běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti. Otázku, zda jde o věci tvořící „obvyklé vybavení domácnosti“ ve smyslu § 322 odst. 2 písm. a) OSŘ, je nutné posuzovat z hlediska 42

Způsoby provádění exekucí, [citováno 29.3. 2008], dostupné z: http://www.justice.cz

33

5. Komparace jednotlivých způsobů provádění exekucí ustanovení § 322 odst. 1 OSŘ a tam vtěleného kritéria jejich „nezbytné potřeby“ při uspokojení hmotných potřeb povinného a jeho rodiny; výkonem rozhodnutí proto nelze postihnout jen takový majetek, který slouží k uspokojování těch životních potřeb, které lze hodnotit jako základní. Skutečnost, že určité věci – se zřetelem k aktuálním sociálním standardům – tvoří typické vybavení domácnosti (kupř. barevný televizor, sedací souprava apod.), ještě neznamená, že ve smyslu ustanovení § 322 odst. 1 a odst. 2 písm.a) OSŘ jde o věci nezbytně potřebné.43 Opětovně mohu z vlastní dennodenní praxe uvést příklady, že je nutno přiklonit se k tomu, že např. barevný televizor, sedací souprava, automatická pračka jsou movité věci, které pro povinného a jeho rodinu nejsou nezbytně nutné k uspokojování hmotných potřeb. Neboť v drtivé většině případů při soupisu movitých věci u povinného nenacházíme jiné movité věci a z toho důvodu by veškeré výkony rozhodnutí tímto typem byly bezvýsledné. A zase můžu jenom potvrdit, že v případě sepsání těchto movitých věcí povinný dlužnou částku v nejkratším termínu uhradí, popř. nejpozději před nařízenou dražbou. Na závěr je možno konstatovat, že se jedná o způsob, který je technicky jeden z nejnáročnějších. Tento typ exekuce je většinou úspěšný v případech, kdy předmětem vymáhání jsou nižší částky, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. 5.1.5. Exekuce prodejem nemovitosti Dalším ze způsobů výkonu rozhodnutí na peněžitá plnění je exekuce prodejem nemovitosti. Mezi přednosti samozřejmě patří zejména to, že k vyšším cenám nemovitostí proti cenám věcí movitých je zde větší pravděpodobnost uspokojení oprávněného, zejména pokud se jedná o vyšší pohledávky. Vykonávající orgán je zde vázán dodržováním zásady přiměřenosti, tzn. že vymáhaná částka a cena nemovitosti nemohou být ve zjevném nepoměru. Prodej nemovitosti při výkonu rozhodnutí se netýká jen oprávněného a povinného, popř. manžela, v případě daňové exekuce daňového dlužníka či ručitele, ale i dalších subjektů, pro které mohou váznout na nemovitosti práva zajištěná zástavními právy. Tato exekuce v rámci soudního výkonu rozhodnutí se zahajuje na návrh a k nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti je místně příslušný okresní soud v jehož obvodu je nemovitost. Jde o výlučnou místní příslušnost soudu. 43

Wintrová, A. a kol. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, s. 923

34

5. Komparace jednotlivých způsobů provádění exekucí V případě exekuce prodejem nemovitosti soudním exekutorem se jedná o jednu z nemnoha oblastí, kde jsou určité kompetence svěřeny soudu a kde soudní exekutor nemůže konat zcela samostatně. Kompetence jsou zde rozděleny mezi exekuční soud (tedy soud, který nařídil exekuci a pověřil soudního exekutora jejím provedením, nikoli soud podle polohy prodávané nemovitosti) a soudního exekutora tak, že soudní exekutor provádí přípravné úkony pro rozhodnutí soudu o rozvrhu, neprovádí však rozvrhová jednání a nevydává ani usnesení o rozvrhu. Exekutor dále provádí následnou agendu, tedy zejména vyplácí částky přiznané věřitelům podle pravomocných rozvrhových usnesení. V případě, že je exekuce prováděna správcem daně (v praxi si finanční úřady provádějí dražby nemovitostí většinou samy), začíná tato exekuce vydáním exekučního příkazu na prodej nemovitosti. Veškeré úkony si zde správce daně provádí sám. Další postup při daňové exekuci je obdobný jako v případě občanskoprávní exekuce, prodejem nemovitosti. V průběhu výkonu prodeje nemovitosti jsou nezbytné následující postupy: •

nařízení výkonu rozhodnutí, případně vydání exekučního příkazu,

•

určení odhadní ceny,

•

stanovení dražebních podmínek,

•

dražební jednání,

•

rozvrh výtěžků prodeje.

Nevýhodou tohoto způsobu výkonu rozhodnutí vzhledem k popsaným předcházejícím fázím je jeho značná zdlouhavost, neboť každá další fáze nastupuje až po pravomocném skončení předchozí. Pokud povinný využije možnosti podat odvolání v každé fází, protáhne se řízení i na několik let.

5.2.

Exekuce na nepeněžitá plnění

Z exekucí na nepeněžité plnění rozeberu pouze jednu z nich, a to: 5.2.1. Vyklizení Základním předpokladem nařízení o výkonu rozhodnutí vyklizením je existence rozhodnutí, které povinnému ukládá povinnost k vyklizení. Podstava vyklizení spočívá v odstranění věcí povinného z vyklizovaného objektu. Jedná se o velmi citelný zásah do sociálních poměrů povinného. V případě vyklizení prováděného soudním exekutorem se použije na provádění exekuce přiměřeně ustanovení OSŘ upravující výkon rozhodnutí k uspokojení nepeněžitých plnění

35

5. Komparace jednotlivých způsobů provádění exekucí Vyklizení se rozlišuje na : •

vyklizení bez náhrady (§ 340 – 342 OSŘ),

•

vyklizení se zajištěním bytové náhrady nebo přístřeší (§ 343 a 344 OSŘ) – toto zajištění bytové náhrady pro povinného je povinen prokázat oprávněný (§ 343 odst. 2 OSŘ)

„Jestliže oprávněný zajistí povinnému pro účely výkonu rozhodnutí vyklizením bytu toliko podnájem bytu, není tím zajištěn náhradní byt ve smyslu § 340 odst. 2 o.s.ř..“44 V případě správní exekuce vyklizením, vydá exekuční správní orgán exekuční příkaz a provede exekuci. Podmínky pro provedení tohoto způsobu výkonu rozhodnutí jsou obdobně upraveny jak pro soudní exekuce, tak pro exekuce správní. Tzn. že exekuce se provede tak, že z vyklizovaného objektu se odstraní movité věci patřící povinnému a příslušníkům jeho domácnosti, jakož i movité věci, které sice patří někomu jinému, ale jsou se souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném objektu, vykáže z vyklizovaného objektu povinného a všechny, kdo se zde zdržují na základě práva povinného. Exekuce není přípustná v případě, že při vyklizení zjistí vykonavatel, případně oprávněná úřední osoba, že se vyklizení týká osoby, jejíž zdravotní stav by mohl být provedením vyklizení vážně ohrožen.

5.3.

Výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí

Třebaže je tato činnost nazvaná výkonem rozhodnutí, liší se svou povahou i předmětem výkonu od jiných druhů a způsobů výkonu rozhodnutí. Tento typ výkonu rozhodnutí může provádět pouze a jenom soud, který může zahájit řízení i sám bez návrhu, a to z úřední povinnosti. Jedná se o jednu z velmi citlivých otázek činnosti soudů. Nezřídka je také činnost soudů právě na tomto úseku předmětem ostré kritiky jak nejširší veřejnosti, ale hlavně rodičů, kterých se úprava přímo dotýká. Při provádění výkonu rozhodnutí je třeba důsledně dbát ochrany práv a zájmů dítěte.45 Ustanovením § 76a OSŘ je upraven zvláštní typ předběžného opatření ve věcech péče o nezletilé dítě – o tomto návrhu musí být rozhodnutí bezodkladně, nejpozději do 24 hodin poté, co byl podán. Smyslem tohoto zvláštního předběžného opatření je rychle zasáhnout 44

Kurka, V. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce. ASPI a.s. Praha, 2005, s. 200 Instrukce Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva vnitra, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. 4. 2007 č.j. 142/2007 – Org,, § 6 45

36

5. Komparace jednotlivých způsobů provádění exekucí ve prospěch ohroženého dítěte. V takovém případě vydá předseda senátu předběžné opatření, jímž nařídí, aby dítě bylo ihned předáno do péče určené osoby. Z vlastní zkušenosti mohu opětovně dokladovat, neboť za období, kdy vykonávám funkci soudní vykonavatelky jsem prováděla již desítky výkonu rozhodnutí týkajících se nezl. dětí., že se jedná o nejnáročnější výkon rozhodnutí. Ve většině případů je zde nezbytná součinnost Justiční stráže, Policie ČR, Hasičského záchranného sboru, obecní policie a ve speciálních případech zdravotní služba.

5.4. Výkon rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným Zákonem č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím (s účinností od 1. 1. 2007), byla zavedena různá opatření proti domácímu násilí a jeho důsledkům. Významným počinem v tomto směru je konečně právní úprava zvláštního předběžného opatření v občanském soudním řízení dle § 76 b) OSŘ. Předběžné opatření se vydává výlučně na návrh. Podání návrhu může, avšak nemusí navazovat na rozhodnutí Policie ČR o vykázání dle § 76b odst. 5 OSŘ. Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu. Účastníky řízení podle § 76b jsou navrhovatel a ten, vůči němuž návrh směřuje; navrhovatelem se rozumí osoba, jejíž život, zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost jsou jednáním osoby, proti které návrh směřuje, vážným způsobem ohroženy.46 Výkon rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným provádí rozvrhem práce určený soudní vykonavatel, vyšší soudní úředník, soudní tajemník nebo asistent soudce (dále jen „soudní orgán“).47 Přestože je tento způsob výkonu rozhodnutí v účinnosti již více než rok, ve své praxi jsem se s ním ještě nikdy nesetkala.

46

§ 74 odst. 2 OSŘ Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, § 69 odst. 1 47

37

6. Střet exekucí

6. Střet exekucí Při provádění exekucí může v praxi nastat situace, kdy dojde k souběhu exekuce soudní, daňové či správní, což znamená, že v době mezi nařízením exekuce soudem na majetek určitého dlužníka a jejím ukončením může probíhat podobná exekuce na majetek stejného dlužníka nařízena exekučním příkazem správce daně, popř. správním orgánem. Jestliže však v protokolech nedojde k zapsání ani jedné totožné věci, jde sice o souběh těchto exekucí, ale nejde o jejich střet.48 Zákon č. 119/2001, kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, v předmětu úpravy upravuje postup soudů, soudních exekutorů, správců daně a orgánů veřejné správy při provádění exekucí v případě, jsou-li exekucemi nařízenými soudem, správcem daně nebo orgánem veřejné správy souběžně postiženy tytéž věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty. Zde je nutno připomenout závěr Nejvyššího soudu, kdy vyslovil názor, že předmětem úpravy obsažené v zákoně č. 119/2001 Sb. není postup soudů v případech souběhu výkonu rozhodnutí (podle občanského soudního řádu), nařízeného i prováděného soudem, s exekucí (podle exekučního řádu), nařízenou soudem a prováděnou soudním exekutorem.49 V připravované novele zákona č. 119/2001 Sb., již zákonodárce počítá s úpravou, kdy exekucí se rozumí výkon rozhodnutí nařizovaný a prováděný soudem podle zvláštního předpisu (OSŘ) a exekucí prováděnou soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu (EŘ). Je nezbytné uvést, že ke střetu exekucí nepřichází při všech způsobech, kterými je možno exekuce provádět. Daňová exekuce a správní exekuce je totiž co do přípustných exekučních prostředků oproti soudem nařizovaným exekucím omezena. Oproti soudu či soudnímu exekutorovi není správce daně oprávněn při provádění daňové exekuce tuto nařídit exekucí prodejem podniku. Ve výše uvedeném zákoně jsou proto přesně předmětově vymezeny okruhy, upravující jednotlivé případy možného souběhu exekucí. Jsou zde upravena pravidla pro střet exekucí: •

48 49

srážkou ze mzdy a jiných příjmů,

Vondráková, A. a kol. Vymáhání pohledávek. Praha: ASPI a.s., 2006, s. 634 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 331/2004

6. Střet exekucí •

přikázáním pohledávky

•

prodejem movitých věcí,

•

prodejem nemovitostí

•

prodejem podniku

U srážek ze mzdy se pořadí pohledávek řídí dnem, kdy bylo plátci mzdy doručeno usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, exekuční příkaz soudního exekutora o provádění srážek ze mzdy, exekuční příkaz správce daně k provedení srážek ze mzdy nebo příkaz k provedení srážek ze mzdy vydaný orgánem veřejné správy.50 Zákon o střetu exekucí zde převzal koncepci, která byla stanovena OSŘ při nařízení výkonu rozhodnutí soudem pro několik pohledávek. Na rozdíl od OSŘ zde ale nejsou upraveny přednostní a nepřednostní pohledávky, proto se i nadále přiměřeně použije OSŘ. Požádá-li o to plátce mzdy, oprávněný nebo povinný, soud usnesením rozhodne, jaká částka má být v příslušném výplatním období ze mzdy povinného sražena a kolik z ní připadne na každou vymáhanou pohledávku. Soud zde bude rozhodovat i v případě, kdy se na střetu exekucí vůbec nepodílí. K tomuto rozhodnutí je příslušný obecný soud povinného. Pro řešení střetu exekucí v případě přikázání pohledávky zákon stanoví obdobná pravidla jako pro srážky ze mzdy. Pořadí vymáhaných pohledávek se zde řídí dnem, kdy bylo poddlužníkovi doručeno rozhodnutí, kterým byla exekuce nařízena. Částku, na niž se vztahují nařízení exekucí souběžně postihující pohledávku povinného z účtu, může peněžní ústav odevzdat soudu, který ji rozvrhne mezi jednotlivé oprávněné a sám provede výplatu. Při exekuci prodejem movitých věcí je nutno vyřešit nejprve otázku, kým bude vlastní exekuce provedena. Při střetu exekucí postihujících tutéž movitou věc povinného je tak potřebné nejprve určit, kdo vlastní realizaci (prodej) provede a dále pak, návazně po realizaci prodeje, určit i pravidla a podmínky pro uspokojování pohledávek oprávněných z exekucí souběžně postihujících tutéž věc.51 Zákonem je zde stanoveno základní pravidlo, kterým je okamžik sepsání věci. Provede se ta exekuce, v níž byla tato věc nejdříve sepsána, řízení v ostatních exekucích se ohledně této věci dnem právní moci jejich nařízení přerušují.52

50

Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, § 3 51 Kulková, R. Střety souběžně probíhajících exekucí. Právní rozhledy, 2002, č. 9 52 Zákon č. 119/2001 Sb., § 11

39

6. Střet exekucí Byla-li stejná movitá věc sepsána ve více exekucích tentýž den, rozhodne obecný soud povinného, která z těchto exekucí se provede. Oprávněný z přerušené exekuce, může se svou pohledávkou přistoupit do prováděné exekuce jako další oprávněný. V případě střetu při prodeji nemovitosti se provede ta exekuce, která byla nejdříve nařízena, řízení v ostatních exekucích se ohledně této nemovitosti přerušují dnem právní moci jejich nařízení. Toto pořadí se řídí dnem, kdy nařízení exekuce bylo doručeno katastrálnímu úřadu, tedy kdy příslušnému katastrálnímu úřadu bylo doručeno: •

usnesení, jímž soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti,

•

exekuční příkaz vydaný soudním exekutorem,

•

exekuční příkaz vydaný správcem daně.

Stejně jako u exekucí prodejem movitých věcí mohou oprávnění z přerušených exekucí přihlásit své pohledávky do probíhajícího exekučního řízení. Na rozdíl od movitých věcí je zde stanoven okamžik do kdy může být takováto přihláška účinně podána, a to nejpozději do zahájení dražebního jednání. Nejsložitější situace nastává v případě střetu prodejem podniku, kdy platí, že nařízením výkonu rozhodnutí prodejem podniku soudem nebo vydáním exekučního příkazu o prodeji podniku soudním exekutorem se přerušují již nařízené exekuce, kterými byly postiženy nemovitosti, věci movité a jiné pohledávky z účtu u peněžního ústavu, v případě, že patří podniku. Výjimku zde tvoří pouze exekuce přikázáním pohledávky z účtu vedeného u peněžního ústavu. Tyto exekuce se nepřerušují, ale odkládají se.

40

Závěr

Závěr Pojem exekucí a jejich provádění je tématem nesmírně širokým a do budoucna otevřeným pro další legislativní úpravy. Jedná se totiž o problematiku dynamicky se rozvíjející a citlivou z hlediska změn ve společnosti. Tomu také odpovídá dosavadní vývoj v provádění exekucí, jejich rozvoj a změna struktury v jejich způsobech. Do roku 1989 byly téměř veškeré exekuce prováděny srážkou ze mzdy, občas vyklizení, popř. odpisem z účtu. Ostatní exekuční způsoby byly do této doby prakticky zanedbatelné a nebyly široké veřejnosti jak laické tak i právnické dostatečně známy. Tomu odpovídala i judikatura, která se týkala převážně srážek ze mzdy. Po roce 1989 se ovšem způsoby exekucí začínaly velmi radikálně měnit, především došlo k jejich rapidnímu nárůstu. V návaznosti na to došlo k vytvoření institutu soukromého exekutora v roce 2001, což přineslo velké zrychlení v provádění exekucí. V roce 2007 se zvýšil počet nařízených soudních exekucí již na více než 300.000. Cílem mé práce byla komparace jednotlivých druhů exekucí, a to především z hlediska exekučních titulů, způsobu jejich provedení a z hlediska orgánů, které tyto exekuce provádějí. Přesto, že je možno u jednotlivých druhů exekucí nalézt určité odchylky, a to v závislosti na výkonném orgánu, všechny tyto exekuce jsou založeny na společném základě, a to je vymožení práva pro oprávněného. Tento oprávněný se může v zásadě

lišit právě

v závislosti na tom, zda se jedná o exekuci, určenou k vymáhání prostředků soukromoprávních vztahů, nebo exekuci , jejímž účelem je vymoci prostředky veřejné. Stěžejním právním předpisem pro všechny druhy exekucí je občanský soudní řád, ať již se jedná o exekuci soudní, daňovou či správní.

Exekuce daňová, správní a exekuce

prováděná soudním exekutorem má navíc svou speciální právní úpravu, což však dle mého názoru vede spíše k roztříštěnosti jednotlivých exekucí. Vcelku nadbytečná se mi např. jeví podrobná úprava exekucí na nepeněžité plnění v novele správního řádu, neboť se jedná o druh exekucí, který se v praxi využívá nejméně. Naproti tomu peněžité plnění, které je v praxi nejčastější a nejaplikovanější,

odkazuje na použití daňového řádu a dále

subsidiárně občanského soudního řádu, což je řešením extrémně komplikovaným. Při vykonávaní exekucí je především nejdůležitější rychlost provedení exekuce. Provádění exekucí s velkými časovými prodlevami znamená větší komplikace při vymáhání plnění. V současné době je u nás nejrychlejší exekuce daňová. Je to dáno především postavením správce daně a jeho možnostmi, jak si v nejkratší době zjistit veškeré majetkové poměry

41

Závěr dlužníka. Jak již bylo uvedeno v průběhu práce, daňová exekuce v největší míře využívá exekuci přikázáním pohledávky. U správních exekucí rovněž převládají především exekuce odpisem z účtu, případně srážky ze mzdy. V rámci soudních exekucí naopak převládají především exekuce na movité věci. Protože se jedná z technického hlediska o jeden z nejnáročnějších typů exekucí, jsou charakteristické taky tím, že jsou velmi pomalé a finančně značně náročné. Z vlastní praxe však mohu konstatovat, že pokud se exekuce tohoto typu vykoná nejpozději do tří měsíců od jejich nápadu, jedná se o exekuci, která je v řadě případů velmi úspěšná.. Pokud se ovšem jedná o insolventního dlužníka, který nikde nepracuje, nemá účet u žádného peněžního ústavu, nevlastní žádnou nemovitost a movité věci, které vlastní jsou většinou pouze postel, stůl a židle – v těchto případech je každá exekuce neúčinná. Velkou chybou je dle mého názoru to, že soudům chybí část spektra pravomocí, kterými právě disponují soukromí exekutoři, např. možnost dotázání bankovních institucí ohledně účtů dlužníka aj. Nejdiskutovanějším tématem je v současné době řízení exekuční. Připravovaná novela exekučního řádu vyvolává velmi bouřlivé reakce, a to ať ze strany Nejvyššího správního soudu ČR, Nejvyššího soudu ČR, tak i dalších orgánů. Prvním vyhroceným bodem novelizace je přetrvávající zátěž soudů administrativními kroky v podobě nařizování exekucí, které by mohli provádět sami soukromí exekutoři (přičemž soudy by pouze rozhodovaly o excindačních žalobách, o upuštění od dalšího provádění exekuce, o náhradě škody, pokud byla exekuce provedena nezákonně). Dalším nedostatkem v navrhované novele výše uvedeného zákona se mi navíc jeví fakt, že povinný (dlužník) nebude moci podat odvolání proti nařízení exekuce (o oprávněnosti exekuce bude rozhodovat pouze sám exekutor). Tím dochází k porušení jednoho ze základních prvků spravedlivého procesu, a tím je ústavně zaručené právo na projednání věci nezávislým a nestranným soudem. Celá novela se mi proto jeví jako velmi nešťastné řešení kooperace mezi soudy a soukromými exekutory. V rámci své práce jsem se tedy pokusila nejen o vzájemnou komparaci jednotlivých exekucí, ale také o jejich možné zhodnocení a možnost potenciálního zlepšení do budoucnosti. Přestože jsem měla k dispozici poměrně omezený prostor, snažila jsem o jasné a komplexní zpracovaní problematiky, přístupné i pro laického čtenáře.

42

Resumé

Resumé The main goal of this bachelor thesis is to compare court, taxable and administrative executions. This comparison consists of many aspects because we can sort executions from many different sides. I was trying to set up main differences between kinds of executions, execution titles, means of enforcing executions or ways of the fullfilment of the executions. We can find many different aspects of executions but what is the most important for describing executions is their unifying point - enforcing money from debtor. The number of all types of executions is still increasing that means higher needs for doing executions. Probably the most effective type of execution is taxable execution because it chooses fastest means how to collect owed funds. On the other side the slowest executions are probably provided by courts. But we have to realise that legislation provides different scale of rights for courts and for other competent organs which means that the executions cannot be leaded in the same way. The weakest point in legislation of executions is probably represented by court executions. The regulation of executions seems to be uselessly complicated. The lex generalis for executions is OSŘ and in addition administrative and taxable executions use their special legislation. Also the terminology used in legislation varies. We should distinguish between executions and enforcement of ruling. The first one should be used for taxable, administrative executions and partly for court executions and the second one is mainly used for court executions. These days people very ofter alter these terms but using the term execution obviously prevails. In last few years we could observe some changes in legislation dealing with execution, the main difference was in estabilishing the institute of court executor. This step was observing the trend of increasing executions and it ment great relief for courts. On the other side the relationship between courts and court executors is still waiting for resolving because courts and executors are concurrent institutes but they need to cooperate in the same way. As I mentioned many times in my work for the future it should be very useful to unify legislation regulating executions. The second task is to start closer cooperation and to coordinate effort to improve collecting money from debtors.

43

Použitá literatura

Použitá literatura Použitá knižní a časopisecká literatura: 1. Bakeš, M. a kol. Finanční právo. 4. aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 741 s., ISBN 80-7179-431-7 2. Baxa, J. – Kaniová, L. – Schillerová, A. – Žišková, M.: Přehled judikatury ve věcech daňového řízení. ASPI, a.s. Praha 2007 3. Černý, P., Dohnal, V., Korbel, F., Prokop, M.: Průvodce novým správním řádem. Praha. Linde Praha, a.s., 2006, 439 s., ISBN 80-7201-600-8 4. Dubšeková, Hrstková, L., Daňová exekuce podle zákona o správě daní a poplatků. Daně a právo v praxi, 2007, č. 12 5. Grossová, M. Exekuce na peněžité plnění v současné právní praxi, Linde Praha a.s., 2007, 603 s., ISBN 978-80-7201-621-1 6. Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 822 s., ISBN 80-7179-442-2 7. Horzinková, E., Novotný, V. Správní právo procesní, Linde Praha, a.s., 2006, 287 s., ISBN 80-7201-636-9 8. Kadečka, S. a kol. Správní řád. Praha: ASPI, a.s., 2006, s. 632, ISBN 807357-226-5 9. Kaniová, L., Schillerová, A. Správa daní – úplné znění zákona, komentář, judikatura. Praha: ASPI, a.s., 2005, s. 388, ISBN 80-7357-106-4 10. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, 685 s., ISBN 978-80-7179-582-7 11. Kulková, R. Střety souběžně probíhajících exekucí. Právní rozhledy, 2002, č. 9 12. Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Linde Praha a.s., 2004, 854 s., ISBN 80-7201-443-9 13. Kurka, V. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce. Praha: ASPI, a.s., 2005, 316 s., ISBN 80-7357-054-8 14. Mrkývka, P. a kol. Finanční právo a finanční správa, 2. díl. Brno. Masarykova univerzita, 2004, 381 s., ISBN 80-210-3579-X

44

Použitá literatura 15. Ondruš, R. Správní řád, nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami. Linde Praha, a.s., 2005, 515 s., ISBN 80-7201-523-0 16. Skulová, S. a kol. Správní právo procesní. Praha. Eurolex Bohemia, s.r.o., 2005, 279 s., ISBN 80-86861-54-6 17. Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. Praha: C. H. Beck, 2006, 836 s., ISBN 80-7179-489-9 18. Vondráková, A. a kol. Vymáhání pohledávek. Praha: ASPI a.s., 2006, 756 s., ISBN 978-80-7357-230-3 19. Winterová, A. a kol. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. Linde Praha a.s., 2007, 1085 s., ISBN 978-80-7201-647-1 Přehled právních předpisů: 1. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 2. Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů 3. Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů 4. Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů 5. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů 6. Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů 7. Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy 8. Vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti 9. Nařízení vlády č. 63/1998 Sb., o nezabavitelných částkách, ve znění pozdějších předpisů 10. Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 101/2003-OIM-SP, o vymáhání pohledávek 11. Instrukce

Ministerstva

spravedlnosti,

Ministerstva

vnitra,

Ministerstva

zdravotnictví, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. 4. 2007 č.j. 142/2007 – Org., kterou se upravuje postup při výkonu soudních rozhodnutí o výchově nezletilých dětí.

45