Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta
David Černoch
Civilní exekuce a daňová exekuce (srovnání) Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Alena Macková, Ph.D. Katedra: Občanského práva. Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 12. 3. 2015
Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracoval samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne 12. 3. 2015
………………………. David Černoch
Poděkování Děkuji tímto doc. JUDr. Aleně Mackové, Ph.D. za její rady a připomínky k vypracování této práce.
Obsah 1
Úvod ................................................................................................................................ 3
1. Historický vývoj civilní exekuce a daňové exekuce........................................................ 4 2. Subjekty v civilní exekuci a daňové exekuci ................................................................... 7 2.1.
Obecně o subjektech v exekučním řízení ................................................................ 7
2.2.
Subjekty v civilní exekuci ....................................................................................... 7
2.3.
Subjekty v daňové exekuci .................................................................................... 10
2.4.
Shrnutí ................................................................................................................... 13
3. Soud v civilní a daňové exekuci .................................................................................... 15 3.1.
Obecně k soudu v civilní a daňové exekuci .......................................................... 15
3.2.
Soud v civilní exekuci ........................................................................................... 15
3.3.
Soud v daňové exekuci.......................................................................................... 18
3.4.
Shrnutí ................................................................................................................... 21
4. Insolvenční řízení a exekuce.......................................................................................... 23 4.1.
Obecně ke vztahu insolvenčního a exekučního řízení .......................................... 23
4.2.
Insolvenční řízení a civilní exekuce ...................................................................... 25
4.3.
Insolvenční řízení a daňová exekuce ..................................................................... 26
4.4.
Shrnutí ................................................................................................................... 28
5. Efektivita civilní exekuce a daňové exekuce ................................................................. 29 5.1.
Obecně k efektivitě exekuce ................................................................................. 29
5.2.
Zjišťování majetku ................................................................................................ 29
5.2.1. Obecně ke zjišťování majetku ........................................................................... 29 5.2.2. Zjišťování majetku u civilní exekuce ................................................................ 30 5.2.3. Zjišťování majetku u daňové exekuce ............................................................... 32 5.2.4. Shrnutí ............................................................................................................... 34 5.3.
Způsoby provedení exekuce .................................................................................. 35
5.3.1. Obecně ke způsobům provedení exekuce.......................................................... 35 5.3.2. Srážky ze mzdy v civilní a daňové exekuci....................................................... 35 5.3.3. Přikázání pohledávky v civilní a daňové exekuci ............................................. 37 5.3.4. Exekuce prodejem movité věci a nemovité věci v civilní a daňové exekuci .... 40 5.3.5. Exekuce správou nemovité věci a postižením závodu ...................................... 49 5.3.6. Exekuce pozastavením řidičského oprávnění .................................................... 51 5.3.7. Exekuce zřízením zástavního práva .................................................................. 52 6. Náklady exekučního řízení ............................................................................................ 53 6.1.
Obecně k nákladům exekučního řízení ................................................................. 53
1
6.2.
Náklady řízení civilní exekuce .............................................................................. 53
6.3.
Náklady řízení daňové exekuce............................................................................. 55
6.4.
Shrnutí ................................................................................................................... 56
7. Závěr – srovnání civilní exekuce a daňové exekuce ..................................................... 57 Seznam zkratek ..................................................................................................................... 62 Seznam použité literatury a pramenů ................................................................................... 63 Právní předpisy ................................................................................................................. 63 Knižní publikace ............................................................................................................... 64 Časopisecké články ........................................................................................................... 65 Elektronické zdroje ........................................................................................................... 65 Judikatura .......................................................................................................................... 66 Důvodové zprávy .............................................................................................................. 67 Příloha...................................................................................................................................... I Statistiky civilní exekuce ..................................................................................................... I Statistika efektivity Exekutorského úřadu Praha 4 .............................................................. I Statistiky daňové exekuce (DE) – Finanční správa ČR ...................................................... II Statistiky daňové exekuce – Celní správa ČR................................................................... III Vymáhání soudními exekutory ...........................................................................................V Shrnutí ................................................................................................................................. VII Summary.............................................................................................................................VIII Klíčová slova (keywords): .................................................................................................... IX
2
1 Úvod Potřeba vymoci vykonatelné rozhodnutí orgánu aplikující právo je vlastní každému právnímu řádu, české nevyjímaje. Toto vymáhání je v České republice svěřeno zákonem upraveným orgánům, užívajících státního donucení a řídících se procesními postupy uvedenými v zákoně. Právě těmito procesními postupy se budu v této práci zabývat. Jsem si vědom terminologie civilního procesu, kdy pojem exekuce, je v širším smyslu používán i pro soudní výkon rozhodnutí, a v užším smyslu pro druh řízení upraveném exekučním řádem, zákonem č. 120/2001 Sb., kterým pojem exekuce do civilního procesu1 znovu zavedl zákonodárce v roce 2001. Chtěl bych proto uvést, že v této práci budu pro zjednodušení a přehlednost a rovněž pro důsledné odlišování pojmu exekuce a výkon rozhodnutí zákonodárcem při srovnání se zákonným pojmem daňová exekuce, obsaženým v daňovém řádu, užívat pojmu civilní exekuce pouze pro řízení dle exekučního řádu. Pojmu daňová exekuce budu užívat pro řízení dle pátého dílu hlavy V. daňového řádu. V této práci se budu zabývat pouze exekucemi na peněžitá plnění, neboť daňová exekuce, se kterou civilní exekuci srovnávám, vůbec úpravu exekuce na nepeněžité plnění neobsahuje a správní orgány při exekuci na nepeněžité plnění postupují dle správního řádu. Cílem práce je zjistit, zda je efektivnější civilní nebo daňová exekuce, a s vědomím tohoto cíle budu tyto druhy řízení srovnávat, přičemž bych chtěl přinést i zamyšlení de lege ferenda. Potřeba tohoto srovnání vyplývá z rozdílného pojetí těchto dvou exekučních řízení, včetně postavení oprávněného a povinného a postavení soudu, kdy jejich srovnáním můžeme poukázat na přednosti i nedostatky obou úprav. Práce je zpracována k právnímu stavu ke dni 12. 3. 2015.
1
Pojem exekuce obsahoval i zákon o správě daní a poplatků účinný od 1. 1. 1993.
3
1. Historický vývoj civilní exekuce a daňové exekuce Historie právní úpravy exekuce soukromoprávních titulů a daňové exekuce je odlišná, zejména co do struktury pramenů práva. Zatímco exekuce titulů vzešlých z civilního řízení byla již od roku 1896 upravena obsáhlým zákonem2 majícím přes 400 paragrafů, prvním zákonem upravujícím komplexně daňovou exekuci byl až daňový řád účinný od 1. 1. 2011. Již zmíněný exekuční řád z roku 1896 platil až do roku 1950, kdy ho nahradil nový občanský soudní řád, který vyšel pod číslem 142/1950 Sb. a stále zachovával původní terminologii.
Naproti tomu občanský soudní řád 99/1963 Sb., zavedl
terminologii novou. Exekuční řízení je nadále nazýváno řízením vykonávacím a exekuce je nazývána výkonem rozhodnutí. Jak uvádí J. Macur: „Civilní soudní řád z roku 1963 byl kodifikován v určitém stadiu vývoje totalitní společnosti, která kladla jednostranný důraz na jednoduchost, stručnost a „lidovost“ právní úpravy, jež měla být lehce přístupná chápání nejširších vrstev. Hrubé podceňování
teoretických,
systematických a sociologických aspektů právní regulace, která vyžaduje odborný, přísně vědecký a náročný přístup k legislativní činnosti, vedlo ve svých důsledcích k neúplné a nepřesné kodifikaci, která nepokrývá dostačujícím způsobem složité situace, jež při uskutečňování procesního práva, zejména pak práva exekučního, vznikají.“ 3 . Významným milníkem v úpravě civilní exekuce bylo přijetí exekučního řádu v roce 2001 4 . Tím byla zavedena dvojkolejnost, ve vztahu k některým titulům dokonce trojkolejnost, vymáhání exekučních titulů. Exekuční řád svěřil provádění exekucí nově ustanovenému právnickému povolání – soudním exekutorům, s cílem zvýšit efektivnost exekucí a zlepšit možnost oprávněného získat přiznané plnění. Úprava daňového práva procesního, jejíž součástí je daňová exekuce, byla naproti tomu značně roztříštěná5, a až do přijetí zákona o správě daní a poplatků v roce 1992 byla dokonce právní úprava řešena pouze podzákonnými právními předpisy, jako byla vyhláška ministerstva financí č. 16/1962 Sb., která nahradila dřívější rovněž 2 3
4
5
Zákon č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (řád exekuční). MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního – Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998, s. 19. Zákon č. 120/2001 Sb. ze dne 28. února 2001 o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, účinný od 1. 5. 2001. BAKEŠ, Milan. Finanční právo. 6. upr. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 255.
4
podzákonné prameny práva. Jiné než daňové dluhy, byly vymáhány dle předpisů upravujících správní řízení, dle ustanovení o správní exekuci na peněžitá plnění. Tyto předpisy byly rovněž dlouhou dobu podzákonné povahy, a to až do přijetí správního řádu č. 71/1967 Sb. Po roce 1989 bylo úpravu daňové exekuce podzákonným právním předpisem nutno nahradit úpravou v zákoně, a to i s ohledem na přijetí Listiny základních práv a svobod, zejména jejího článku 4. Tímto zákonem byl již zmíněný zákon o správě daní a poplatků, který ovšem obsahoval o daňové exekuci pouze dva paragrafy a počítal s přiměřeným použitím občanského soudního řádu. Zákon o správě daní a poplatků byl dle nového správního řádu, publikovaného pod číslem 500/2004 Sb., aplikovatelný rovněž při správní exekuci na peněžitá plnění. Přijetí nového daňového řádu v roce 2009 přineslo právní úpravu zohledňující specifika daňové exekuce. Daňový řád č. 280/2009 Sb., je komplexní kodifikací daňového procesu a je aplikován na exekuce všech peněžitých plnění prováděných správními orgány, ustanovení správního řádu se dle § 262 DŘ nepoužijí a to včetně základních zásad. Daňový řád upravuje také institut dělené správy. Exekuční řád byl od svého přijetí třicet šest krát novelizován6 , přičemž stále zachovával již uvedenou dvojkolejnost. Ta měla být odstraněna novelou z roku 2013, leč k odstranění dvojkolejnosti nedošlo, a jak uvádí J. Jirsa: „Při projednání návrhu Poslaneckou sněmovnou pak bylo doplněno i ustanovení, že soud nařizuje a provádí výkon rozhodnutí, nejde-li o exekuční titul, který lze vykonat podle správního nebo daňového řádu. Konečná podoba komentovaného ustanovení směle mohla sloužit jako odstrašující učebnicový příklad legislativního (zejména poslaneckého) kutilství, neboť významně narušovala systematiku dosavadní úpravy výkonu rozhodnutí, podle níž § 251 – 271 upravovala výkon rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, ustanovení § 274, 275 podmínky, za jakých lze uvedené normy použít na výkon i jiných exekučních titulů“7. Byla tedy odstraněna pouze ona trojkolejnost ve vztahu k titulům vykonávaným ve správní nebo daňové exekuci. Touto novelou došlo k situaci, kdy k 1.1.2013 musela být rozvržena probíhající řízení před soudy v rámci výkonu rozhodnutí na tituly, které od 1.1.2013 soudy nevykonávají, na soudní exekutory v obvodu soudu. To je upraveno v přechodných ustanoveních zákona 396/2012 Sb., v čl. II části první. Zákonodárce zde 6 7
K 1. 1. 2015. JIRSA, Jaromír, HAVLÍČEK, Karel. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář: podle stavu k 1. 4. 2014. Vyd. 1. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, 23.
5
upravil povinnost soudu vyrozumět oprávněného, že došlo k předání, již ne ale povinnost soudního exekutora doručit oprávněnému, že došlo k předání. Soudní exekutor o tomto pouze informuje na své úřední desce a na internetových stránkách Exekutorské komory, a informace je také zveřejněna na úřední desce soudu. Patrně vhodnější úpravou by bylo, kdyby soud měl zákonem danou povinnost informovat o předání bezprostředně poté, co tak učinil. Okamžik předání je podstatný, a je nutné, aby ho správce daně věděl co nejdříve, neboť od něj se odvíjí počátek dvou měsíční lhůty k podání návrhu na zastavení exekuce bez uvedení důvodu. V tomto případě pak nemá soudní exekutor a účastníci nárok na náhradu nákladů exekuce. Současná právní úprava zachovává dvojkolejnost výkonu rozhodnutí dle OSŘ a exekuce dle exekučního řádu. Exekuční tituly vykonávané v daňové exekuci, mohou být exekvovány rovněž soudním exekutorem, soudem by byl návrh na výkon takového rozhodnutí dle § 251 odst. 2 OSŘ odmítnut. V současné době je tedy hlavním pramenem exekučního práva pro civilní exekuce exekuční řád, ten přitom stanoví v § 52 odst. 1 subsidiární použití občanského soudního řádu, a to jak části šesté, tak částech předcházejících 8. Hlavním pramenem daňové exekuce je daňový řád, v § 177 vyjadřující rovněž subsidiaritu občanského soudního řádu, přičemž výslovně stanovuje, že pravomoci správce daně upravuje daňový řád. A ačkoliv daňový řád ve své dikci neobsahuje výraz přiměřeně, jak uvádí J. Baxa9, ve skutečnosti jde o aplikaci přiměřenou, neboť ustanovení OSŘ není možno aplikovat a interpretovat vždy doslovně. Při zkoumání exekuce na peněžitá plnění, se tedy vždy musíme zabývat i úpravou v OSŘ.
8 9
KASÍKOVÁ, M. a kol., Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 326. BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 1091.
6
2. Subjekty v civilní exekuci a daňové exekuci 2.1.
Obecně o subjektech v exekučním řízení
Subjektem řízení je subjekt, který právně ovlivňuje proces, k čemuž je vybaven procesními právy a procesními povinnostmi.10 Obecně v každém vykonávacím řízení jsou těmito subjekty orgán provádějící exekuci, oprávněný a povinný 11 . Účastníkem řízení je ten, komu vznikají procesní práva a povinnosti a o jehož právech a povinnostech se v řízení jedná.12
2.2.
Subjekty v civilní exekuci
V civilní exekuci prováděné dle exekučního řádu jsou procesními subjekty soudní exekutor a exekuční soud, oprávněný a povinný (manžel povinného).13 Účastníci řízení jsou stanoveni § 36 EŘ a je jimi oprávněný a povinný, manžel povinného pokud jde o součást společného jmění manželů postiženou exekucí. Specifické postavení má mezi subjekty civilní exekuce soudní exekutor. Tato právnická profese byla do právního řádu České republiky zavedena zákonem č. 120/2001 Sb., přičemž dle důvodové zprávy k tomuto zákonu: „Institut soudního exekutora, který je tímto zákonem nově zřizován, je založen na principu, že jakákoli činnost exekutora začíná tam, kde končí činnost soudu v nalézacím řízení. Činnost soudu tak končí vydáním pravomocného soudního rozhodnutí, v němž je autoritativně rozhodnuto o výši peněžité pohledávky, jejího příslušenství a její splatnosti nebo o obsahu a rozsahu nepeněžitého plnění. Je-li toto rozhodnutí vykonatelné a povinnému uplynula lhůta k dobrovolnému plnění povinnosti, je možné na návrh oprávněné osoby
10
11
12
13
WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. První část – Řízení nalézací. Praha: Linde, 2014., s. 85. V dřívější terminologii užívané zákonem č. 79/1896 ř. z. i zákonem 142/1950 Sb. Bylo užíváno termínů vymáhající věřitel a dlužník. WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. První část – Řízení nalézací. Praha: Linde, 2014. s. 128. WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 506.
7
uskutečnit exekuci.“ 14 Soudním exekutorem je dle § 19 EŘ občan České republiky, splňující podmínky svéprávnosti, bezúhonnosti, vysokoškolského vzdělání v oboru právo, vykonání exekutorské praxe a složení exekutorské zkoušky. Dále zákon vyžaduje složení slibu do rukou ministra spravedlnosti a uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem exekuční činnosti. Do exekutorského úřadu je jmenován ministrem spravedlnosti na návrh Exekutorské komory. Samotná činnost soudního exekutora spočívá jak ve vykonávání exekuční činnosti, tak i jiných činností stanovených zákonem 15 . Exekuční činnost je legislativní zkratka § 1 odst. 2 EŘ pro provedení nuceného výkonu exekučních titulů. Sama volba konkrétního soudního exekutora je zcela na výběru oprávněného a může jím být zvolen jakýkoliv soudní exekutor, a to i mimo obvod exekučního soudu 16. Soudní exekutor, kterého si takto oprávněný zvolí, podá mu návrh na zahájení exekuce a doloží exekuční titul, je soudem pověřen k vedení exekuce. Institut pověření soudního exekutora má formu opatření, což je novinka zavedená novelou exekučního řádu č. 396/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013, jejímž praktickým důsledkem pro účastníky řízení je, na rozdíl od formy usnesením, známé předchozí právní úpravě, nemožnost podání opravných prostředků. Obdobně je formou opatření pověřován i soudní komisař v rámci dědického řízení dle zákona o zvláštních řízeních soudních.17 Osoba soudního exekutora je nejvýraznějším rozdílem z hlediska subjektů v civilní exekuci dle exekučního řádu, při porovnání s výkonem rozhodnutí dle OSŘ i exekucemi dle jiných procesních předpisů, kde tyto exekuce jsou prováděny orgány státu. Soudního exekutora ovšem za státní orgán považovat nelze, jedná se toliko o fyzickou osobu, které stát svěřil určitý výsek státní moci, který pod státním dohledem vykonává a jehož úkony se dle § 28 věty druhé EŘ považují za úkony exekučního soudu. Jak potvrdila judikatura Nejvyššího soudu, exekuční činnost pak představuje výkon státní moci18. Tímto dvojím postavením se zabýval i Ústavní soud, kdy dospěl k závěru, že soudní exekutor je aktivně legitimován podat ústavní stížnost ohledně nákladů exekuce, „neboť napadeným rozhodnutím bylo rozhodováno o jeho nárocích, tj. odměně 14
15 16 17 18
Sněmovní tisk 725/0 - poslanecký návrh poslanců Pavla Němce, Pavla Svobody, Cyrila Svobody, Zdeňka Koudelky, Evy Dundáčkové a dalších na vydání zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně a doplnění dalších zákonů Výčet je uveden v hlavě V. EŘ. KASÍKOVÁ, Martina. Exekuční řád: komentář. 3. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013, s. 117. Viz § 100 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 5127/2007.
8
za provedení exekuce a náhradě hotových výdajů.“19 Toto pojetí je ale problematické a jak poukazuje K. Svoboda, působí teoretické i praktické obtíže. 20 Tak ve zmíněném nálezu i připojené odlišné stanovisko E. Wagnerové uvádí, že soudní exekutor při výkonu funkcí jinak vykonávaných státem (mocí soudní v řízení vykonávacím) by neměl požívat ochrany základními právy jako fyzická osoba a je vázán čl. 2 odst. 2 LZPS a zde vyjádřenou zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí. E. Wagnerová dále upozorňuje na možné nebezpečí deficitu ochrany základních práv soukromých osob a zhoršení jejich postavení, tím že je přenášen výkon státní moci na soukromé osoby a současně jsou těmto osobám poskytována základní práva, tedy taková práva, kterými stát, pokud tuto státní moc vykonává, sám nedisponuje. Domnívám se, že jak při aplikaci, tak při normotvorbě by se mělo postupovat vždy tak, aby v důsledku svěření části pravomocí soukromému soudnímu exekutorovi nedocházelo k horšímu postavení soukromých osob (zejména účastníků řízení), než by měli, pokud by danou pravomoc vykonával stát sám. Dalším ze subjektů civilní exekuce je oprávněný. Tím je ten, kdo podá návrh na zahájení exekuce. Oprávněný je účastníkem řízení a je to právě on, kdo vybírá soudního exekutora a iniciuje zahájení řízení, neboť v den, kdy jeho návrh dojde soudnímu exekutorovi, je řízení zahájeno. Podání tohoto návrhu je jediným procesním úkonem, který exekuční řád po oprávněném požaduje, a v průběhu exekuce již oprávněný žádné procesní úkony činit nemusí. Na rozdíl od výkonu rozhodnutí dle OSŘ oprávněný nenavrhuje způsob provedení exekuce, to je zcela na zvážení soudního exekutora. Oprávněný může být vyzván soudním exekutorem ke složení zálohy na náklady exekuce dle § 90 EŘ. Tato záloha je institutem sloužícím k zajištění prostředků pro následné vedení exekuce21, kdy lhůtu k úhradě a výši zálohy určuje exekutor. Nesložení zálohy vede k zastavení exekuce dle § 55 odst. 6 EŘ, vyjma případů, kdy jsou splněny podmínky pro osvobození oprávněného od soudního poplatku a je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě. Tento institut nelze použít tehdy, je-li z dosavadního průběhu řízení zřejmé, že exekuce nebude úspěšně ukončena vymožením.22
19 20
21 22
Viz nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. IV. ÚS 630/03. SVOBODA, Karel. Nové instituty českého civilního procesu. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 143. Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3870/2011. Viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2011, sp. zn. III. ÚS 298/11-1.
9
Vedle oprávněného je účastníkem řízení povinný, tedy osoba jako povinný označena v návrhu na zahájení exekuce. V průběhu celého exekučního řízení je nutno dodržovat princip ochrany povinného a nezasahovat do jeho práv nadměrně a nepřiměřeně 23, i s vědomím toho, že samo exekuční řízení je prostředek ultima ratio při řešení konfliktu mezi stranami.24 Jelikož hlavním účelem25 exekučního řízení je vymoci dluh povinného, ke kterému je povinen dle vykonatelného exekučního titulu, zakotvuje zákon institut generálního inhibitoria26, který zakazuje povinnému dispozice se svým majetkem. Generální inhibitorium je povinný povinen strpět (avšak může složit dle § 44a odst. 2 EŘ u exekutora částku ve výši vymáhané pohledávky, nákladů exekuce a nákladů oprávněného, čímž odvrátí jeho účinky, ostatně stejně jako celé exekuční řízení, jehož je účastníkem. To ale neznamená, že povinný nemá procesní práva, která může uplatňovat a že nemá prostředky obrany. Zákon naopak obsahuje řadu institutů, které povinný může využít a odvrátit tak nepříznivé důsledky té skutečnosti že je účastníkem exekučního řízení. Tak exekuční řád v § 46 odst. 6 umožňuje povinnému splnit ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy s vyčíslením vymáhaného nároku a zálohy na snížené náklady exekuce svůj dluh a snížit tak náklady exekuce na polovinu. Před uplynutím lhůty dle § 46 odst. 6 EŘ pak nelze exekuci provést. Významné je právo povinného podat návrh na zastavení exekuce. Důvody pro zastavení uvádí § 268 OSŘ demonstrativním výčtem, neboť dle jeho písmena h) může být i „jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat“.27
2.3.
Subjekty v daňové exekuci
Vymezení subjektů v daňové exekuci je v porovnání s exekucí civilní značně odlišné. Je zde klíčové postavení správce daně, kterým je orgán veřejné moci, ve kterém splývá oprávněný s orgánem exekuci provádějícím, disponujícím rovněž pravomocemi, které má v civilní exekuci exekuční soud. Toto silné postavení správce daně klade 23
24
25 26 27
WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 478. MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního – Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998, s. 11. Jak uvádí J. Macur, účelem exekučního řízení je i generální prevence. Viz § 44a EŘ. Například z důvodu vady exekučního titulu.
10
požadavek takové právní úpravy, kde bude zvlášť pečlivě dbáno na zachování práv povinného. Daňový řád definici účastníků řízení neobsahuje, z jeho systematiky potom vyplývá, že účastníkem řízení je dlužník.28 Manžel dlužníka má dle § 185 odst. 1 DŘ stejné postavení jako dlužník, je-li daňová exekuce prováděna na majetek ve společném jmění manželů nebo na majetek manžela dlužníka.29 Správce daně je vymezen v § 10 DŘ, a je jím „správní orgán nebo jiný státní orgán, v rozsahu, v jakém mu je zákonem nebo na základě zákona svěřena působnost v oblasti správy daní. Může jím být orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jiný orgán a právnická nebo fyzická osoba, pokud vykonává působnost v oblasti veřejné správy“.30 V praxi jsou nejčastěji orgány vykonávající daňovou exekuci orgány Finanční správy a Celní správy.31 Pravomoci správce daně, jakožto exekučního orgánu při daňové exekuci, upravuje výlučně daňový řád, neboť subsidiární použití OSŘ je v tomto případě vyloučeno. Vyvstává ovšem otázka, zda některé pravomoci upravené v OSŘ a daňovým řádem výslovně neuvedené, lze přesto použít. K takovému pojetí se kloní například komentář k daňovému řádu od J. Baxy,32 pokud se jedná o pravomoci pomocného charakteru, nepředstavující realizaci vlastní státní donucovací moci. Jako taková ustanovení uvádí § 288 OSŘ a § 291 OSŘ, týkající se srážek ze mzdy. Domnívám se, že správce daně by rovněž měl před použitím takovéto pravomoci posoudit soulad jejího použití se základními zásadami správy daní uvedenými v § 5 - § 9 DŘ. V procesním právu je rovněž obecně přípustná analogie33 překlenující mezery v právu. Zde ovšem vzhledem k výslovné dikci daňového řádu ohledně použití pravomocí správce daně, se o mezeru v právu nejedná a použití analogie je vyloučeno. Na postavení správce daně jako oprávněného se použijí obdobně ustanovení OSŘ upravující postavení oprávněného. Použití výrazu obdobně v § 177 odst. 2 DŘ znamená, že ustanovení upravující postavení oprávněného se aplikují v plném rozsahu.
34
Dlužník je při daňové exekuci ten, kdo je správcem daně jako dlužník označen v 28 29 30 31 32 33
34
Daňový řád neužívá termínu povinný. K postihnutí majetku manžela dlužníka viz § 262a OSŘ. Viz § 10 odst. 2 DŘ. BAKEŠ, Milan. Finanční právo. 6. upr. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 257. BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 1183. WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. První část – Řízení nalézací. Praha: Linde, 2014, s. 50. Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo 494/2007.
11
exekučním příkazu. Daňový řád neupravuje generální inhibitorium, jako je tomu v exekučním řádu. Jelikož je řízení zahájeno vydáním exekučního příkazu, ve kterém je stanoven způsob provedení exekuce, nastávají tím i účinky speciálního inhibitoria dle konkrétního ustanovení DŘ vztahujícího se k způsobu provedení exekuce v exekučním příkazu. Dlužník tedy může disponovat tím svým majetkem, na který se nevztahuje speciální inhibitorium, volně. Je otázkou, zda taková úprava nemůže vést k problémům s exekucí na majetek, původním exekučním příkazem nepostiženým, kdy dlužník v mezičase po neúspěchu původní exekuce, svůj zbylý majetek zcizí. Zákonodárce mohl nezakotvením institutu generálního inhibitoria sledovat například to, že již malá peněžní pokuta vymáhaná správcem daně, by nepřiměřeně ovlivnila možnosti dlužníka disponovat se svým majetkem. 35 Dle mého názoru by bylo možné zakotvit takovou úpravu, kdy by se generální inhibitorium uplatnilo až od určité výše pohledávky. Přestože oprávněný v daňové exekuci nevystupuje a daňový řád s ním nepočítá, komentář J. Baxy uvádí jako teoretickou možnost, že by mohl. 36 Opírá se o znění správního řádu v § 105 odst. 1 písm. b a § 106 odst. 1., který počítá s možností oprávněného z exekučního titulu (i na peněžité plnění) podat žádost o exekuci u obecného správce daně, který by postupoval dle úpravy v daňovém řádu. Jak ale J. Baxa uvádí dále37, neexistuje žádný exekuční správní orgán, který by měl takovou pravomoc a mohl takto postupovat. Za současné právní úpravy tedy nelze zahájit daňovou exekuci na návrh. Domnívám se, že taková úprava ani není potřebná, neboť každý oprávněný může podat návrh na zahájení exekuce soudním exekutorem. Jiným případem je institut věcné dělené správy, kdy vymáhání provádí jiný orgán než ten, který exekuční titul vydal. Orgán, který vydal exekuční titul, zde nevystupuje jako oprávněný podávající návrh na zahájení řízení, ale pouze dochází k přesunu kompetence mezi orgány veřejné moci. Podobným případem je tzv. „náhradní“ působnost obecných správců daně 38 dle § 106 odst. 2 SŘ, kdy na žádost obecního úřad provede exekuci obecný správce daně. Stejně jako u dělené správy, se ani zde nejedná o návrh obecního úřadu na zahájení exekučního řízení a obecní úřad se podáním této žádosti nestává oprávněným při daňové exekuci. 35 36 37 38
Důvodová zpráva neuvádí žádné důvody. BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 1088. BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 1089. VEDRAL Josef. Správní řád: komentář. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 907.
12
2.4.
Shrnutí
Největším rozdílem v subjektech civilní a daňové exekuce je absence oprávněného v daňové exekuci. To může vést k urychlení daňového exekučního řízení v jeho počátku, kdy toto řízení je zahajováno bez návrhu z moci úřední vrchnostenským aktem správce daně – exekučním příkazem a nedochází k podání návrhu oprávněným a pověřování soudem, což v civilní exekuci znamená uběhnutí určitého času do doby, než začne být skutečně prováděna exekuce. Co se týká povinného, je procesní postavení obdobné. V civilní i daňové exekuci má povinný možnost podat návrh na zastavení exekuce. Daňový řád nerozlišuje mezi exekucí absolutně nepřípustnou a relativně nepřípustnou, vždy je možnost exekuci zastavit buď na návrh příjemce exekučního příkazu, nebo z moci úřední. 39 Důvody zastavení exekuce jsou v obou úpravách obdobné 40 , přičemž pro civilní exekuci platí jak důvody v exekučním řádu, tak se použijí obecná ustanovení OSŘ o zastavení výkonu rozhodnutí a zvláštní důvody zastavení u jednotlivých způsobů provedení výkonu rozhodnutí. Rozdílem je ale nemožnost zastavení daňové exekuce v případě, kdy povinný po dobu jednoho roku nepobírá mzdu buď vůbec, nebo alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky prováděny, kdy u civilní exekuce je tato úprava v § 290 odst. 1 OSŘ. Daňový řád tento důvod pro zastavení exekuce neobsahuje s účinností od 1. 1. 2014. Dle důvodové zprávy k novele č. 458/2011 Sb., byla tato právní úprava „zbytečně administrativně náročná a fakticky přispívá k maření cíle správy daní, tj. zajištění úhrady nedoplatku, neboť zastavením exekuce dojde ke ztrátě pořadí pohledávky správce daně“. Kdy dle OSŘ se uplatní „pouze na základě návrhu povinného nebo na základě návrhu plátce mzdy, který jediný může nezávisle posoudit, zda došlo k naplnění podmínky pro zastavení exekuce. A pro daňové řízení se nejeví tato úprava soukromoprávního
39 40
BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 1132. Daňový řád zná jako důvody zastavení exekuce v § 181 odst. 2: pokud pro její nařízení nebyly splněny zákonné podmínky, odpadl důvod, pro který byla daňová exekuce nařízena, povolí posečkání úhrady nedoplatku, bylo pravomocně rozhodnuto, že postihuje majetek, k němuž náleží právo nepřipouštějící exekuci, nebo věci nepodléhající exekuci, zaniklo právo vymáhat nedoplatek, předpokládaný výtěžek nepostačí ani ke krytí exekučních nákladů, by pokračování v daňové exekuci bylo spojeno s nepoměrnými obtížemi, bylo nařízeno více daňových exekucí a k úhradě vymáhaného nedoplatku postačí pouze některá z nich, neboje tu jiný důvod, pro který nelze v daňové exekuci pokračovat.
13
charakteru jako vhodná.“ 41 Rovněž v obou procesních úpravách je řešena možnost odložení exekuce, k čemuž může dát povinný návrh. Daňový řád nepřipouští proti rozhodnutí o odložení, o pokračování v odložené a o zastavení daňové exekuce opravné prostředky, tím ale dle judikatury není myšleno rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zastavení daňové exekuce, kde je možné podat odvolání. 42 Zastavení exekuce je v současnosti jediným opravným prostředkem při vedení civilní exekuce. 43 V daňové exekuci lze podat i námitku dle § 159 DŘ, která není opravným prostředkem, ale prostředkem na ochranu osob zúčastněných na správě daní 44, kdy vyhovění námitce vede k zastavení exekuce 45. Důležité je rovněž jiné postavení soudu, který disponuje v civilní exekuci (na rozdíl od daňové exekuce) výraznými pravomocemi. K tomu více v kapitole „Soud v civilní a daňové exekuci“.
41
42 43
44 45
Sněmovní tisk 473/0 - vládní návrh na vydání zákona o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů. Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, čj. 3 Afs 99/2014-43. KORBEL F., PRUDÍKOVÁ D., Velké změny exekučního práva od 1. ledna 2013. Právní rozhledy 1/2013, s 1. BAKEŠ, Milan. Finanční právo. 6. upr. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 266. Správce daně vydá rozhodnutí o zastavení exekuce.
14
3. Soud v civilní a daňové exekuci 3.1.
Obecně k soudu v civilní a daňové exekuci
Role soudů je v civilní a v daňové exekuci odlišná. Zatímco v civilní exekuci je exekuční soud procesním subjektem a je v řízení již na jeho začátku, kdy pověřuje soudního exekutora vedením exekuce, v daňové exekuci plní soudy až na výjimky pouze roli soudního přezkumu v rámci správního soudnictví.
3.2.
Soud v civilní exekuci
Exekuční soud se podílí vedle exekutora na rozhodování v exekučním řízení.46 Věcnou a místní příslušnost exekučního soudu upravuje § 45 EŘ tak, že věcně příslušným je okresní soud a místně příslušným je soud, v jehož obvodu má povinný, jeli fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu 47 , a je-li právnickou osobou, sídlo. Nemá-li je, tak místně příslušným je soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Dle judikatury nelze existenci takového majetku zjišťovat před nařízením exekuce a Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení § 11 odst. 3 OSŘ určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti48, například dle sídla soudního exekutora, soudu kde bylo řízení zahájeno, či místa vzniku pohledávky. Určení místní příslušnosti dle trvalého pobytu fyzické osoby předchází případným sporům o místní příslušnost, neboť trvalý pobyt je jednoznačně určitelný údaj z evidence obyvatel, který má každá fyzická osoba pouze jeden a zrychluje řízení, kdy není třeba zjišťovat skutečné bydliště povinného. Exekuční řád zde volí odlišnou úpravu místní příslušnosti než OSŘ, kde je u výkonu rozhodnutí místně příslušný obecný soud povinného, kterým je u fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště okresní soud, v jehož obvodu se
46
47 48
WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 507. U cizinců místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012.
15
zdržuje 49 . Místo trvalého pobytu a bydliště se nemusí vždy shodovat 50 , a povinný nemusí na místě trvalého pobytu ani bydlet, ani se zdržovat. Exekučním soudem tak může být i soud velmi vzdálený místu, kde povinný (fyzická osoba) skutečně žije, což může způsobit komplikace například při případném nařízení jednání před tímto soudem. Nejvýznamnější činností exekučního soudu, ke které dochází při každém exekučním řízení, je pověření soudního exekutora na základě návrhu exekutora o pověření a nařízení exekuce dle § 43a EŘ.51 Exekuční soud rovněž rozhoduje, nikoliv však pravidelně při každém řízení, o vyloučení soudního exekutora pro podjatost, o spojení více řízení proti témuž povinnému ke společnému řízení, o tom, že exekuci bude vést jiný exekutor, kterého navrhne oprávněný, a exekutor, který exekuci dosud vedl, mu věc postoupí, o odkladu exekuce, o zastavení exekuce a o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. Krajský soud, v jehož obvodu působí exekuční soud, rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí exekutora. Soud rozhoduje také o incidenčních sporech. Incidenčními spory jsou spory vyvolané exekučním řízením, které nelze v tomto řízení vyřešit 52 a jsou proto řešeny v řízení nalézacím.
Tyto
spory
jsou
zahajovány
na
základě
zvláštních
žalob.
Jednou z nich je žaloba vylučovací (excindační), upravena v § 267 OSŘ. Tu může podat třetí osoba, které svědčí právo k věci, nepřipouštějící exekuci a domáhá se v ní vyloučení této věci z exekuce. Typicky se jedná o vlastnické právo. 53 Exekuční řád stanovuje v § 68 odst. 4 postup, podle kterého je možno podat žalobu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. Dle judikatury „úspěch žaloby na vyloučení věci z exekuce není podmíněn předchozím včasným návrhem na vyškrtnutí věci ze soupisu postupem podle § 68 EŘ54 , ale takový žalobce se pak pouze vystavuje nebezpečí, že postižená věc může být soudním exekutorem prodána, neboť soudní exekutor není v tomto směru omezován výslovným
49
50 51 52
53 54
U fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů obecným soudem okresní soud, v jehož obvodu má místo podnikání; nemá-li místo podnikání určí se stejně jako u nepodnikatelů. Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004. K právní povaze pověření viz kapitola Subjekty v civilní exekuci a daňové exekuci. WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 485 SVOBODA, Karel. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, s. 917. Viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 23 Co 35/2011; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2014, 21 Cdo 1037/2013.
16
zákazem uvedeným v § 68 odst. 4 poslední větě zákona č. 120/2001 Sb.“ 55 Tento závěr obecných soudů byl potvrzen i v nálezu Ústavního soudu. 56 Příslušným soudem je exekuční soud. Dalším druhem zvláštní žaloby je poddlužnická žaloba, uplatňující se v souvislosti s exekucí srážkami ze mzdy a přikázáním pohledávky, kterou se oprávněný, mající úkojné právo vůči poddlužníkovi57, domáhá zaplacení částky, která měla být dlužníkem povinného oprávněnému zaplacena.58 Exekuční řád u poddlužnické žaloby nemá vlastní úpravu a použijí se ustanovení OSŘ. Soudem příslušným k projednání je obecný soud žalovaného. Odporová žaloba se uplatní při střetu několika pohledávek, kdy je popírána pravost, výše, skupina nebo pořadí některé z pohledávek přihlášených k rozvrhu z výtěžku jedné exekuce. Jak uvádí A. Macková, petit takové žaloby směřuje k vyloučení pohledávky.59 Příslušným soudem je exekuční soud. Soud řeší rovněž tzv. spory z lepšího práva. Jde o spory vznikající až po skončení exekuce, kdy se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení na osobě, která byla uspokojena z výtěžku exekuce namísto něj, přičemž žalobce tvrdí, že měl s ohledem na pravost, výši, skupinu či pořadí pohledávek lepší právo než žalovaný. 60 Takovým žalobcem může být, jak uvádí J. Macur, i povinný.61 Tyto spory občanský soudní řád výslovně neupravuje.62 Dle judikatury nevylučuje podání takové žaloby to, že žalobce nepodal žalobu vylučovací.63
55 56 57
58
59
60 61
62
63
Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 20 Cdo 418/2012. Viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. I. ÚS 2770/11-2. MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního – Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998, s. 126. WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 488. WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s.. 488. Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4531/2008. MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního – Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998, s. 130. Zákon 79/1896 ř. z., exekuční řád, obsahoval § 231 odst. 4, kde žalobu z lepšího práva upravoval : Oprávnění toho, jenž odpor podal, proti osobám, které na základě rozvrhového usnesení dosáhly uspokojení, své lepší právo žalobou ku platnosti přivésti, nezanikne ani tím, že zamešká se lhůta ke vznesení žaloby ustanovená, ani tím, že usnesení rozvrhového bylo vykonáno. Viz stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 11. 1. 1974, sbírkové číslo Rc 20/1974.
17
Mohou vzniknout i spory o doplnění exekučního titulu, kdy soud určí, že podmínka nebo vzájemná povinnost v exekučním titulu byla splněna nebo určí, že došlo k přechodu práva nebo přechodu povinnosti na jinou osobu.64 Soudy řeší rovněž spory opoziční a impugnační, které například J. Macur označuje jako „exekuční spory projednávané v řízení vykonávacím“. 65 Tyto spory nejsou řešeny ve sporném řízení, což kritizuje například B. Dvořák 66. Exekuční řád ve svém § 55 odst. 3 stanovuje, že „nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu“. Obsahem opozičního sporu je, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, což je zastavovací důvod dle § 268 odst. 1 písm. g OSŘ. Impugnační spor se týká toho, že exekuce je nepřípustná, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat, upravuje jej § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ.
3.3.
Soud v daňové exekuci
Role soudu v souvislosti s daňovou exekucí spočívá především v soudním přezkumu rozhodnutí správce daně provádějícího daňovou exekuci, který je správním orgánem a jeho rozhodnutí tudíž podléhají přezkumu ve správním soudnictví dle § 4 odst. 1 písm. a) SŘS. Soud v daňové exekuci na rozdíl od exekuce civilní, nemá žádnou úlohu v souvislosti s pověřováním k vedení exekuce a není zde procesním subjektem. Rovněž v průběhu exekuce rozhoduje zásadně pouze správce daně. Přezkum rozhodnutí správce daně ve správním soudnictví je významný především z hlediska ochrany dlužníka, jehož majetek je exekucí postižen, a který se tak může obrátit na nezávislý orgán odlišný od správce daně, který exekuci jak provádí, tak vystupuje jako oprávněný. Podmínky pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu upravuje soudní řád správní v § 65. Takovou podmínkou je i vyčerpání řádných opravných prostředků, které připouští daňový řád, tedy odvolání a rozkladu. Dlužník tak může především podat správní žalobu proti exekučnímu příkazu. Jelikož daňový řád 64
65
66
MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního – Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998, s. 129. MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního – Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998, s. 110. DVOŘÁK, Bohumil. K úpravě opozičních sporů. Jiné právo [online]. [cit. 2015-07-03]. Dostupné z WWW: http://jinepravo.blogspot.cz/2011/05/k-uprave-opozicnich-sporu-zrejme.html.
18
nepřipouští podání opravných prostředků proti exekučnímu příkazu, je otázkou, zda dlužník musí nejdříve podat námitky dle § 159 DŘ, aby splnil podmínku vyčerpání řádných opravných prostředků stanovenou § 68 písm. a) SŘS. Přestože teorií není námitka považována za řádný opravný prostředek67, jedná se o možnost obrany dlužníka proti exekučnímu příkazu, kterou exekuční řád umožňuje a dle judikatury Nejvyššího správního soudu „účastník správního řízení musí zásadně vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany.“ 68 Námitka nepochybně je takovým prostředkem k ochraně práv dlužníka.69 K tomu se vyjádřil i Krajský soud v Ústí nad Labem70, dle kterého „v případě rozhodnutí správce daně ve fázi placení daní, proti kterým nepřipouští zákon odvolání, je nutno námitky považovat za opravný prostředek, který je nutno vyčerpat, aby následná žaloba proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s.ř.s. byla s přihlédnutím k ustanovení § 68 písm. a) s.ř.s. přípustná“. Rozhodnutí o vyloučení majetku z daňové exekuce, respektive zamítnutí návrhu na takové vyloučení je dalším významným případem, kdy lze podat správní žalobu. O vyloučení majetku rozhoduje správce daně dle § 179 DŘ na návrh osoby, které svědčí právo k majetku nepřipouštějící provedení exekuce nebo z moci úřední. Jedná se o obdobu vylučovací žaloby v civilní exekuci. Významným rozdílem oproti excindačnímu řízení u civilní exekuce je kromě toho, že není řešen soudem, právě to, že ho lze zahájit i z moci úřední, a jak uvádí důvodová zpráva k daňovému řádu, správce daně má přímo povinnost takové řízení zahájit, dozví-li se o „existenci práva znemožňujícího provedení daňové exekuce“.71 Jedná se o nové řízení, odlišné od řízení exekučního, které se řídí obecnými ustanoveními daňového řádu. Proti rozhodnutí je přípustné odvolání, jehož podání je podmínkou přípustnosti správní žaloby. Žalobu řeší soudy ve správním soudnictví podle SŘS a nikoliv soudy civilní dle části V. OSŘ, neboť správce daně nerozhoduje o tom, kdo je vlastníkem věci, ale o exekučním veřejnoprávním poměru. Podání vylučovací žaloby dle OSŘ je vyloučeno.
67 68 69
70 71
BAKEŠ, Milan. Finanční právo. 6. upr. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 266. Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, čj. 2 Afs 98/2004-65. K povaze námitky jako prostředku ochrany proti exekučnímu příkazu viz důvodová zpráva - tisk 184/0 vládní návrh na vydání zákonného opatření Senátu o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů. Viz usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem 8. prosince 2014, čj. 15 Af 40/2014-43. Sněmovní tisk 685/0 vládní návrh na vydání zákona daňový řád
19
Dalšími rozhodnutími, proti kterým může být podána správní žaloba, jsou rozhodnutí vydávaná v souvislosti s jednotlivými způsoby provedení exekuce, rozhodnutí o nákladech řízení nebo rozhodnutí, kterými se zastavuje exekuce nebo se zamítá návrh na zastavení exekuce. Obecně pak každé rozhodnutí, vydané správcem daně. Ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí, kterými se upravuje průběh řízení, jako je rozhodnutí o pokračování odložené daňové exekuce. Rovněž jak uvádí J. Baxa „žaloba proti rozhodnutí o odkladu provedení exekuce nebude přípustná žaloba ve správním soudnictví, neboť se jedná o rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) SŘS“.72 Kromě správního soudu, rozhoduje o některých otázkách souvisejících s daňovou exekucí i civilní soud. Takovou možnost žaloby k civilnímu soudu upravuje daňový řád ve dvou případech. Prvním je možnost správce daně podat žalobu dle § 186 odst. 3 DŘ. Jedná se o poddlužnickou žalobu, kterou správce daně v pozici oprávněného podává73 u civilního soudu proti poddlužníkovi, kdy soud věc projedná v civilním řízení nalézacím. Jak upozorňuje J. Baxa, exekuční titul proti poddlužníkovi vzešlý z tohoto řízení, je nuceně vykonatelný pouze cestou výkonu rozhodnutí dle OSŘ nebo exekuce dle exekučního řádu, nikoliv daňovou exekucí.74 Dále soud rozhoduje dle § 232 DŘ o rozvrhu výtěžku dražby provedené v daňové exekuci, přihlásil-li se do dražby „oprávněný z exekuce přerušené podle jiného právního předpisu75 nebo věřitel, jehož pohledávka je zajištěna zajišťovacím převodem práva váznoucím na předmětu dražby, a jeho přihláška nebyla odmítnuta“. Soud rozhodne na návrh správce daně a dle § 274 odst. 2 OSŘ pro potřeby rozvrhového řízení o výtěžku použije ustanovení § 337 až 337h OSŘ. U civilního soudu rovněž může být podána žaloba z lepšího práva 76 , zde ale daňový řád a ostatně ani OSŘ žádnou úpravu neobsahuje. Pro úplnost dodávám, že zcela jiným případem, kdy soud vystupuje v daňové exekuci, je pokud vymáhá peněžité plnění postupem dle daňového řádu. Soud je zde
72 73
74 75
76
BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 1136. Způsobilost správce daně být účastníkem občanského soudního řízení a jeho procesní způsobilost vyplývá z § 10 odst. 3 DŘ a § 19 a § 20 OSŘ BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 1162. Zákon 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí Důvodová zpráva k sněmovnímu tisku 685/0, vládní návrh na vydání zákona daňový řád.
20
správcem daně ve smyslu § 10 DŘ77 a je tak orgánem provádějícím daňovou exekuci. Příkladem jsou pořádkové pokuty dle § 53 OSŘ, podle jehož odst. 2 se pro jejich vymáhání „uplatní postup stanovený daňovým řádem“. Tehdy se jedná se o procesní dělenou správu.
3.4.
Shrnutí
Jestliže soudní ochrana účastníků řízení je v zásadě u civilní exekuce zajišťována civilními soudy a u daňové exekuce správními soudy, vystává otázka ohledně souladnosti judikatury těchto soudů. Ze statistik počtu nařizovaných exekucí vyplývá jasná převaha v počtu prováděných civilních exekucí oproti exekucím daňovým, z čehož plyne i bohatší judikatura civilních soudů týkající se exekucí. Domnívám se, že v zájmu principu právní jistoty účastníků řízení i maximy vnitřní nerozpornosti a konzistentnosti právního řádu, by i správní soudy (a správce daně) měly vycházet z judikatury soudů civilních, a to nejenom v případech, kdy je subsidiárně uplatňován OSŘ, ale i u institutů upravených výlučně daňovým řádem. Nelze totiž shodný institut, byť je upraven v odlišných procesních předpisech, vykládat pokaždé odlišně, zvlášť pokud to, zda bude exekuce prováděna soudním exekutorem nebo správcem daně, je na úvaze pouze správce dně, který má možnost dle § 175 DŘ zvolit způsob vymáhání daně, neboť pro účastníka řízení by měla mít aplikace takového institutu, pokud zákon nestanovuje odlišnou úpravu, vždy stejné důsledky, bez ohledu jaký předpis exekuci upravuje. To samozřejmě neplatí, pokud úprava v daňovém řádu je odlišná. Postavení povinného je v civilní exekuci z hlediska soudní ochrany lepší, než v exekuci daňové. Je to dáno tím, že povinný neprochází před projednáním věci před soudem instančním postupem vně veřejné správy tak jako dle daňového řádu, dostane se tedy před soud dříve. Podobně třetí osoba podává vylučovací žalobu u civilní exekuce přímo soudu (předtím může podat návrh na vyškrtnutí věci soudnímu exekutorovi), kdežto u daňové exekuce musí podat návrh na vyloučení věci správci daně a posléze odvolání, než může uplatnit správní žalobu u soudu. Správní soud také nemůže rozhodnutí správce daně vydané při exekuci změnit, ale pouze zrušit, rozhodovat tedy 77
MATYÁŠOVÁ, Lenka, GROSSOVÁ, Marie Emilie. Daňový řád: s komentářem, důvodovou zprávou a judikaturou ve znění technické novely zák. č. 30/2011 Sb. Praha: Leges, 2011, s 54.
21
bude znovu správce daně. Z výše uvedeného vyplývá, že při daňové exekuci dojde ke konečnému vyřešení otázky později, než je tomu u exekuce civilní.
22
4. Insolvenční řízení a exekuce
4.1.
Obecně ke vztahu insolvenčního a exekučního řízení
Insolvenční řízení je upraveno zákonem 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), který je účinný od 1. 1. 2008 a pojímá insolvenční řízení jako samostatný druh civilního procesu. Nejedná se tedy o univerzální (generální) exekuci 78 , ze které se ovšem, jak uvádí K. Eliáš 79 , historicky vyvinul konkurs. Zásadními rozdíly mezi exekučním a insolvenčním řízením je, že insolvenční řízení „nepředpokládá žádné předcházející zvláštní řízení a existenci exekučního titulu.“ 80 Předmětem insolvenčního řízení je dle § 2 písm. a) InsZ dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení. Insolvenční řízení není určeno k běžnému vymáhání peněžitých pohledávek, není-li dlužník v úpadku.81 Platí princip priority insolvenčního řešení. Klíčovým ustanovením ve vztahu exekuce a insolvenčního řízení je § 109 odst. 1 písm. c) InsZ, zakotvující tzv. zákonné moratorium. To se uplatní již po zahájení insolvenčního řízení a spočívá v nemožnosti exekuci provést. Exekuci je ale možné zahájit, což má vliv na případné pořadí pohledávky po ukončení insolvence. Novela insolvenčního zákona od 1. 1. 2014 vyřešila dříve sporné otázky ohledně souběhu exekuce a insolvenčního řízení. Tak § 109 odst. 2 InsZ stanovuje, že „úkonem, jímž se provádí výkon rozhodnutí nebo exekuce, není úkon učiněný k zajištění dlužníkova majetku pro účely jeho postižení takovým výkonem rozhodnutí nebo exekucí“. Jak uvádí důvodová zpráva 82 , zákonodárce zde reagoval na závěry judikatury 83 a negativně vymezil rozdíl mezi nařízením a prováděním exekuce. Důvodová zpráva dále jako 78
79
80
81
82
83
MACUR, Josef.: Kurs občanského práva procesního – Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998 s. 10. ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŽEK, J. A kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 190. MACUR, Josef.: Kurs občanského práva procesního – Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998 s. 11. WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 592. Důvodová zpráva sněmovní tisk 929/0 vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4802/2008.
23
příklad zmiňuje exekuci srážkami ze mzdy, kdy zaměstnavatel srážky provádí, až do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, avšak již je nevyplatí oprávněnému. Dále § 109 odst. 6 InsZ dává insolvenčnímu soudu pravomoc zabránit nepřípustným zásahům do insolvenčního řízení. Insolvenční soud podle tohoto ustanovení i bez návrhu pozastaví vykonatelnost nebo odloží právní moc rozhodnutí nebo opatření přijatých při provádění exekuce, a zakáže přijetí rozhodnutí nebo opatření připravovaného při provádění exekuce v rozporu s omezeními dle § 109 odst. 1 písm. c). Jedná se, jak uvádí P. Blažej, o silný nástroj 84 , v kterém se projevuje přednost kolektivního řízení před řízením individuálním. Další ustanovení insolvenčního zákona se týkají exekuce při jednotlivých způsobech řešení úpadku. Je-li již zřejmé, že je dlužník v úpadku, nelze exekuci nejenom provést, ale ani nařídit. To stanovuje obecně § 140e InsZ. Jak uvádí důvodová zpráva k novele insolvenčního zákona č. 294/2013 Sb.: „Novou je z pohledu účinků rozhodnutí o úpadku koncepce zákazu "nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce". Jak ukazují i zahraniční zkušenosti, kde se účinky úpadkového práva rovněž neomezují na pouhý zákaz "dalšího vedení" výkonu rozhodnutí nebo exekuce, nýbrž i na zákaz jejich nařízení, není v zájmu naplnění účelu insolvenčního řízení připouštět za trvání účinků vyvolaných rozhodnutím o úpadku účinky individuálně nařízených výkonů rozhodnutí nebo exekucí a potenciálně tím zakládat problémy založené možným střetem práva exekučního s úpadkovým právem.“ 85 Výjimkou jsou pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, kdy je možné nařídit a provést exekuci dle § 109 odst. 1 písm. c) vždy. Touto výjimkou je sledován zvláštní předmět těchto pohledávek. I v případě oddlužení zákon v § 411 stanoví, že po dobu trvání účinků schválení oddlužení je možné exekuci nařídit, ale nelze ji provést.86 Po schválení oddlužení, ale lze dle § 408 odst. 2 a § 409 odst. 2 postihnout exekucí majetek, který dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, musí se však jednat o exekuci pro
84
85
86
BLAŽEJ, Petr.: Změny v úpravě souběhu insolvenčního řízení a exekuce od 1. 1. 2014. Komorní listy č. 2/2014, s. 9. Důvodová zpráva sněmovní tisk 929/0 vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů HÁSOVÁ, Jiřina. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. Vyd. 1. Praha: Beck, 2010, s. 1028.
24
pohledávky, které nemají být uspokojeny při oddlužení a současně, které vzniknou poté, co nastanou účinky schválení oddlužení. Při reorganizaci (po účinnosti reorganizačního plánu) lze vést exekuci proti dlužníkovi, nebo osobě, která převzala za něj nebo vedle něho na základě reorganizačního plánu povinnost, pro pohledávky stanovené reorganizačním plánem. Ohledně majetku v majetkové podstatě zákon stanovuje v 285 odst. 1 písm. a), že účinky nařízené exekuce, účinky doručení vyrozumění o zahájení exekuce a účinky vydaných exekučních příkazů zanikají zpeněžením majetkové podstaty. Jak uvádí T. Pohl, nelze připustit, „aby osoba, která nabude majetek v konkurzu, se ocitla v postavení povinného, proti němuž je veden soudní výkon rozhodnutí či exekuce“.
87
Opačnou situaci, kdy dlužník je oprávněným v probíhající exekuci, řeší § 267 InsZ tak, že prohlášením konkursu se insolvenční správce stává oprávněným místo dlužníka. Se vztahem mezi insolvenčním a exekučním řízením, rovněž souvisí § 7 InsZ, vylučující subsidiární použití ustanovení exekučního práva, ledaže zákon neobsahuje výslovný odkaz. Tím je vyjádřeno, že insolvenční řízení není speciálním řízením exekučním, ale samostatným druhem civilního procesu, a jak upozorňuje i důvodová zpráva 88 „mezery v insolvenční úpravě nelze nahrazovat přiměřenou aplikací práva exekučního“.
4.2.
Insolvenční řízení a civilní exekuce
Pro civilní exekuci se plně uplatní úprava uvedená v předchozí podkapitole. Exekuční řád dále obsahuje některá specifická ustanovení ke vztahu exekučního a insolvenčního řízení, zohledňující zejména přítomnost soudního exekutora jako procesního subjektu. Dle § 46 odst. 7 EŘ musí exekutor vydat insolvenčnímu správci vymožené plnění bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o jeho vydání. Ohledně nákladů exekuce je exekutor věřitelem a musí
87 88
POHL. Tomáš. Nová úprava insolvenčního řízení - III. Část. Obchodní právo č. 5/2008, str. 2. Důvodová zpráva sněmovní tisk 929/0 vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů
25
svoji pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení. 89 Exekuční řád v návaznosti na ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) InsZ a § 140e InsZ přikazuje exekutorovi v souvislosti se souběžně probíhajícím insolvenčním řízením nečinit žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, nestanoví-li zákon jinak.
4.3.
Insolvenční řízení a daňová exekuce
Daňový řád se ke vztahu daňového řízení a insolvenčního řízení vyjadřuje v § 243, přičemž pro daňovou exekuci zakotvuje výjimku, z obecné přípustnosti zahájení a vedení daňového řízení v průběhu insolvenčního řízení a to takovou, že daňovou exekuci lze zahájit, ale nelze provést, nestanoví-li insolvenční zákon jinak. Insolvenční zákon stanovuje jinak v § 140e, který zakazuje exekuci i nařídit. Ačkoliv insolvenční zákon výslovně neuvádí daňovou exekuci, v dikci „výkon rozhodnutí nebo exekuce“ nutno chápat také daňovou exekuci. Tomu odpovídá i § 243 DŘ in fine, který odkazuje na ustanovení insolvenčního zákona, který ovšem pojem daňová exekuce nikde neobsahuje. Zákon tak nepochybně odkazuje na ta ustanovení insolvenčního zákona, týkající se exekuce, pod kteroužto je chápána i exekuce daňová. Správce daně může dle daňového řádu zřídit zástavní právo jako způsob zajištění daní.90 Na rozdíl od úpravy exekutorského zástavního práva v civilní exekuci není daňové zástavní právo zřizováno v průběhu exekučního řízení. To nastoluje otázku, zda lze zástavní právo dle daňového řádu zřídit i po právní moci rozhodnutí o úpadku, kdy již dle dikce insolvenčního zákona nelze nařídit exekuci, a tedy ani exekuci zřízením exekutorského zástavního práva. Dle § 243 DŘ lze daňové řízení zahájit a v celém daňovém řízení lze pokračovat po zahájení insolvenčního řízení.
Žádné
ustanovení insolvenčního zákona zároveň nezakazuje po rozhodnutí o úpadku zahájit řízení o zřízení zástavního práva dle daňového řádu.91 Daňové zástavní právo tedy dle mého názoru lze zřídit i v době, kdy trvají účinky rozhodnutí o úpadku, přičemž se ale uplatní úprava v § 248 odst. 2 InsZ a takové zástavní právo bude neúčinné. Jiným 89 90
91
KASÍKOVÁ, Martina. Exekuční řád: komentář. 3. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013, s. 295. Dle § 2 odst. 3 se daní se pro účely daňového řádu rozumí: peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek; peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle DŘ; peněžité plnění v rámci dělené správy. A contrario § 140d odst. 2 písm. a).
26
aspektem je, že zpeněžení majetkové podstaty se části pohledávek vymáhaných daňovou exekucí ani netýká. To je dáno tím, že daně, poplatky a pojistné jsou podle § 168 odst. 2 písm. e) InsZ , pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, zařazeny v kategorii pohledávek za majetkovou podstatou a mohou být uspokojeny kdykoliv, a naopak pokuty udělované správními orgány (jinými orgány veřejné moci) nejsou, jakožto mimosmluvní sankce dle znění § 170 písm. d) InsZ uspokojovány žádným ze způsobů řešení úpadku. Právě mimosmluvní sankce jsou významným druhem pohledávek vymáhaných daňovou exekucí a to zejména v rámci věcné dělené správy92, které ale nemohou být vymáhány v průběhu insolvenčního řízení v exekuci. Jak uvádí F. Zoulík, „vyloučení z uspokojení ovšem neznamená, že by tyto pohledávky zanikly; po skončení řízení je možné je uplatnit i vymáhat běžnými právními prostředky (pokud ovšem úpadci zbude nějaký majetek).“ 93 Takto se bude postupovat vždy po skončeném konkursu, avšak složitější situace nastává v případě, že byl úpadek řešen reorganizací nebo oddlužením. Tak při reorganizaci dle § 359 InsZ zanikají přijetím reorganizačního plánu ty pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují, nejde-li o mimosmluvní sankce a není-li v reorganizačním plánu uvedeno jinak. V případě řešení úpadku oddlužením se pohledávky stávají naturálními 94, neboť dle dikce § 414 odst. 1 InsZ vydá soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, což dále rozvádí odst. 2 stejného paragrafu, který uvádí, že osvobození podle prvního odstavce se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, což jsou, jak potvrzuje judikatura, i věřitelé pohledávek uvedených v 170 InsZ.95
Dále je nutno zmínit, že pohledávky za majetkovou podstatou
(daně, poplatky, cla jinak vymáhané daňovou exekucí) se uplatňují vůči osobě s dispozičními oprávněními a neuspokojí-li je tato osoba, tak žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními u soudu. Exekuční titul vzešlý z tohoto řízení, ale 92
93
94
95
Přestože tyto pohledávky mohou být vymáhány prostřednictvím soudního exekutora, v praxi k tomu dle poskytnutých statistik (na žádost dle zákona 106/1999 Sb.) Generálním ředitelstvím cel, které disponuje údaji o exekucích prováděných celními úřady (včetně dělené správy) nedochází. Tak došlo k předání soudním exekutorům Celní správou v roce 2012 u 4 dlužníků, 2013 a 2014 nedošlo k žádnému předání. (viz příloha). Tyto čísla jsou zajímavá při porovnání se statistikami Finanční správy, kde byl počet případů řešených za pomoci soudních exekutorů v roce 2012 - 4 287, 2013 - 5 935, 2014 - 11 115 (viz příloha). WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 609. ŘEHÁČEK. O., VRBA. M., Pohledávky neuspokojované v insolvenčním řízení, Právní rozhledy, 2013, č. 3, s. 77. Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010.
27
není vykonatelný v daňové exekuci, nýbrž pouze soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle exekučního řádu.
4.4.
Shrnutí
Celkově se dá konstatovat, že není rozdílu mezi vztahem civilní exekuce a insolvenčního řízení, a daňové exekuce a insolvenčního řízení při jejich souběhu a rovněž insolvenční zákon ve své dikci nerozlišuje mezi civilní exekucí a daňovou exekucí.
28
5. Efektivita civilní exekuce a daňové exekuce
5.1.
Obecně k efektivitě exekuce
Pod efektivitou exekuce se myslí především schopnost (úspěšnost) subjektů exekuci provádějících, účinně a rychle vymoci plnění, přiznané exekučním titulem. Efektivita exekuce je dána vícero aspekty, přičemž můžeme rozlišovat efektivitu konkrétní prováděné exekuce, ale i efektivitu právní úpravy exekučního řízení obecně. Obě pojetí spolu úzce souvisí, neboť aby konkrétní exekuce byla úspěšná, musí být k tomu odpovídající institucionální zajištění a kvalitní právní úprava, a to úprava především pravomocí exekučního orgánu, zejména možnosti zjišťovat majetek povinného a úprava konkrétních způsobů provedení exekuce, jejichž výčet je (a měl by být) taxativní, což klade požadavek na zákonodárce zakotvit takové způsoby provedení exekuce, které umožní vymožení plnění s ohledem na různorodou strukturu majetku povinných. Principem efektivity (hospodárnosti) exekuce se rozumí zvláštní podoba zásady hospodárnosti řízení96, tedy rychlý a účelný postup směřující k vymožení pohledávky bez zbytečných nákladů.
5.2.
Zjišťování majetku
5.2.1.
Obecně ke zjišťování majetku
Jelikož je exekuce na peněžitá plnění prováděna zásadně97 na majetek, je právě zjištění tohoto majetku klíčovým prvkem při exekuci. Zjišťování majetku probíhá zpravidla ve fázi před vydáním exekučního příkazu, kdy právě podle zjištění, jakým majetkem povinný disponuje, je zvolen konkrétní způsob provedení exekuce. Specifická je v tomto směru exekuce prodejem movitých věcí, kdy konkrétní movité věci
96 97
SVOBODA, Karel. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, s. 834. Výjimku tvoří exekuce pozastavením řidičského oprávnění.
29
povinného jsou zjištěny až při soupisu, tedy po vydání exekučního příkazu na exekuci prodejem movitých věcí.
5.2.2.
Zjišťování majetku u civilní exekuce
Exekuční řád zná poměrně široký okruh orgánů a osob s povinností součinnosti při civilní exekuci. Tato součinnost má při zjišťování majetku klíčový význam, neboť právě u třetích osob k ní povinných se předpokládá, že informacemi o majetku povinného disponují. 98 Takovými třetími osobami jsou jak orgány veřejné moci, tak fyzické a právnické osoby soukromého práva. Zákon rozeznává několik kategorií těchto osob: 1. Subjekty, které rozhodují o právech a povinnostech osob (zejména tedy soudy a správní orgány), které jsou povinni sdělit údaje o majetku, známé jim z jejich úřední činnosti. 2. Subjekty vyjmenované demonstrativním výčtem, tak, že součinnost poskytují ti, „kdo z úřední moci jsou zvláštním právním předpisem pověřeny k vedení evidence osob nebo jejich majetku nebo vzhledem k předmětu své činnosti vedou evidenci osob a jejich majetku“ a kdy zákon uvádí nejvýznamnější takové osoby. Těmi jsou orgán vedoucí katastr nemovitostí, orgán vedoucí registr motorových vozidel, orgán správy daní, orgán vedoucí informačního systém o údajích o zbraních a střelivu, orgán správy sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny, komoditní burzy, organizátor regulovaného trhu, centrální depozitář a jiné osoby oprávněné k vedení evidence investičních nástrojů. 3. Finanční instituce (peněžní ústavy, pojišťovny, investiční společnosti a investiční fondy, obchodníci s cennými papíry, penzijní společnosti, penzijní fondy, Fond pojištění vkladů), advokáti, notáři a další osoby mající údaje o účtech povinného a údaje o majetku, věcech, listinách či zaknihovaných cenných papírech povinného jimi spravovaných a uschovaných. 4.
Provozovatel poštovních služeb.
5. Poskytovatelé služeb elektronických komunikací. 98
WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 511.
30
6. Pojišťovny, které jsou povinni sdělit informace o výplatách pojistných plnění ve prospěch povinného. 7. Vydavatelé tisku, kteří jsou povinni sdělit jméno osoby, která podala k uveřejnění inzerát, který se týká nakládání s majetkem povinného a byl uveřejněn pod značkou. 8. Dopravci a zasilatelé, povinní sdělit údaje o přepravovaných nákladech. Žádost exekutora musí mít písemnou formu. Zákon předpokládá, že informace budou poskytovány zejména v elektronické podobě. Tak v elektronické podobě jsou poskytovány údaje z registrů vedených orgány státní správy. Rovněž peněžní ústav poskytuje součinnost elektronicky, přitom není povinen součinnost poskytnout, není-li žádost o součinnost podána elektronicky nebo nesplňuje-li náležitosti dané prováděcí vyhláškou. Obecně pak u všech subjektů povinných k součinnosti se v § 34 odst. 2 EŘ předpokládá poskytnutí v elektronické podobě, je-li to technicky možné. To je důležité z hlediska rychlosti řízení, neboť výměna informací elektronicky je podstatně rychlejší než pomocí provozovatele poštovních služeb. Ke zjišťování majetku může exekutor přistoupit až po vydání pověření soudem dle § 43a EŘ. Soudní exekutor může také při zjišťování majetku povinného využít součinnosti oprávněného dle § 50 ods. 1 EŘ. Dle tohoto ustanovení může oprávněný být exekutorem vyzván, aby označil plátce mzdy povinného, poddlužníka povinného a peněžní ústav, u kterého má povinný účet, případně navrhl způsob provedení exekuce. Oprávněnému nic nebrání sdělit exekutorovi i skutečnosti o jiném majetku, o kterém je mu známo, že ho povinný vlastní, například o movité věci vyšší hodnoty. Exekuční řád upravuje také povinnost povinného k součinnosti v § 50 odst. 2 EŘ. Soudní exekutor může předvolat povinného a vyzvat ho k dobrovolnému splnění povinnosti nebo k prohlášení o majetku. Musí být ale splněna podmínka účelnosti takového postupu a jak uvádí M. Kasíková, exekutor k takovému postupu přistoupí: „má-li vzhledem k okolnostem rozumný důvod domnívat se, že povinný bude ochoten alespoň zčásti vymáhanou povinnost splnit dobrovolně nebo, že podá exekutorovi dobrovolně informaci o svém majetku.“99 Je sporné, zda může exekutor tuto povinnost
99
KASÍKOVÁ, M. a kol., Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 320 – 321.
31
vynucovat pořádkovou pokutou nebo předvedením. Dle komentáře M. Kasíkové 100 ji takto vynucovat nelze, kdy je poukazováno na obdobu tohoto ustanovení v § 259 OSŘ. Odlišný názor podává rozsudek Krajského soudu v Brně 101 , dle kterého je exekutor oprávněn uložit pořádkovou pokutu osobě, která se nedostavila na předvolání k prohlášení o majetku bez řádné omluvy. Soudní exekutor má také oprávnění nahlédnout do spisu o prohlášení o majetku povinného učiněného dle § 260a OSŘ před soudem. Celkově se dá konstatovat, že možnosti zjišťování majetku soudním exekutorem jsou poměrně široké. Soudní exekutor se také může o majetku dozvědět i jinou cestou, například z médií, přístupných internetových stránek, informací od třetích osob, které mu je dobrovolně sdělí.
5.2.3.
Zjišťování majetku u daňové exekuce
Na rozdíl od civilní exekuce může správce daně zjišťovat majetek i v době před vydáním exekučního příkazu. Při daňové exekuci, respektive tedy ještě v době před jejím zahájením, se použijí při zjišťování majetku dlužníka obecná ustanovení daňového řádu upravující postupy při správě daní. Takovým postupem dobře uplatnitelným při daňové exekuci je místní šetření. Místní šetření upravuje § 80 - § 84 DŘ, a lze ho použít po celou dobu trvání daňové povinnosti102. Jedná se o postup správce daně, kdy lze provést ohledání a prohlídku majetku dlužníka, s výjimkou obydlí a také prohlédnout účetní záznamy nebo jiné informace. Dlužník je povinen místní šetření umožnit a poskytnout součinnost, pod sankcí pořádkové pokuty, stanovené v § 247 odst. 2 DŘ. Správce daně si ale nemůže zjednat přístup do prostor dlužníka proti jeho vůli, k tomu se může uchýlit až po vydání exekučního příkazu prodejem movitých věcí. 103 Úskalím může být, že místní šetření probíhá v době před vydáním exekučního příkazu a nepůsobí tedy účinky speciálního inhibitoria a hrozí, že dlužník v mezičase věci, při místním šetření správcem daně nalezené, zcizí. Tomu lze zabránit zřízením zástavního práva na nemovitou i movitou věc dle § 170 DŘ.
100 101 102 103
KASÍKOVÁ, M. a kol., Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 321. Viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 54 Co 43/2012. BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 431. BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 435.
32
Dalším postupem, ke kterému ještě v době před zahájením daňové exekuce může správce daně přistoupit, je opatření vysvětlení od fyzických a právnických osob. Takové vysvětlení je povinen podat každý, není tedy omezeno pouze na účastníky daňového řízení. Na rozdíl od civilní exekuce, kdy jsou povinni poskytnout součinnost pouze osoby přesně zákonem vymezené 104, dle úpravy podání vysvětlení v daňovém řádu má tuto povinnost každý; prakticky tedy v souvislosti s budoucí daňovou exekucí ten, o kom správce daně předpokládá, že má informace o majetku dlužníka. Daňový řád rovněž upravuje i povinnost orgánů veřejné moci a fyzických a právnických osob poskytnout správci daně informace. Jedná se v zásadě o stejné osoby, které jsou povinni poskytnout součinnost soudnímu exekutorovi, ale s tím významným rozdílem, že daňový řád nepodává vyčerpávající výčet kategorií těchto osob jako exekuční řád, ale v § 57 odst. 1 písm. d) DŘ stanovuje povinnost také orgánům a osobám, které „získávají jiné údaje nezbytné pro správu daní“. Tím se tento okruh rozšiřuje na v podstatě kohokoliv, kdo disponuje takovými údaji. Úprava předpokládá prioritu zjišťování informací z evidencí a od jiných orgánů veřejné moci, před vyžádáním si informací od fyzických a právnických osob. Podobně jako OSŘ upravuje daňový řád také institut prohlášení o majetku, nejedná se ale tak jako v OSŘ o činnost před zahájením exekuce, ale k prohlášení o majetku může správce daně povinného vyzvat až po nemožnosti nedoplatek uhradit provedením exekuce přikázáním pohledávky z účtu. Zákon nevyžaduje nařízení jednání k učinění prohlášení, dlužník ho tak může učinit i písemně s úředně ověřeným podpisem nebo datovou zprávou. Stejně jako u prohlášení o majetku dle OSŘ, je v případě prohlášení o majetku dle daňového řádu, nesplnění povinnosti podat prohlášení a uvést v něm pravdivé údaje, trestným činem dle § 227 trestního zákoníku.105
104 105
Viz podkapitola Zjišťování majetku u civilní exekuce. Zákon 40/2009 Sb., trestní zákoník v § 227 uvádí: Kdo v řízení před soudem nebo jiným orgánem veřejné moci odmítne splnit zákonnou povinnost učinit prohlášení o svém majetku nebo o majetku právnické osoby, za kterou je oprávněn jednat, nebo se takové povinnosti vyhýbá nebo v takovém prohlášení uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
33
5.2.4.
Shrnutí
Celkově se dá konstatovat, že pravomoci správce daně při daňovém řízení ohledně zjišťování majetku jsou silnější, než pravomoci soudního exekutora při civilní exekuci. Soudní exekutor nemůže požadovat vysvětlení od kohokoliv, tak jako správce daně a zjišťovat touto cestou majetek povinného. Rovněž rozsah osob povinných poskytovat informace je užší, neboť při civilní exekuci jsou z okruhu fyzických a právnických osob obecně povinny poskytovat součinnost, vedle zákonem konkrétně vyjmenovaných osob, jen osoby vedoucí evidenci o majetku, kdežto při daňové exekuci musí informaci správci daně poskytnout i osoba, která takové údaje získala, aniž by vedla takovou evidenci. 106 To zvyšuje potencionální okruh osob, u kterých může správce daně majetek zjišťovat. Nedomnívám se ale, že by bylo vhodné obdobnými pravomocemi vybavit i soudního exekutora. U správce daně tyto pravomoci vyplývají z veřejnoprávního charakteru jeho činnosti a jím vymáhaných pohledávek, kdy jejich šíře je odůvodněna zájmem státu na placení těchto plnění, zejména tedy daní, poplatků, cel a pokut za porušení právních povinností. Rovněž jsou takovéto pravomoci důležité pro určení, jakým způsobem bude nedoplatek vymáhán, neboť pouze jedním ze způsobů vymáhání je daňová exekuce. Nedoplatek je tak možné vymáhat i prostřednictvím soudního exekutora, v insolvenčním řízení nebo jej přihlásit do veřejné dražby. K volbě takového postupu potřebuje správce daně disponovat vhodnými pravomocemi i před zahájením exekučního řízení. Exekuční řád na rozdíl od daňového řádu předpokládá větší míru elektronické komunikace. Příkladem je úprava součinnosti bank, kdy dle exekučního řádu probíhá komunikace výhradně elektronicky a v přesně stanoveném formátu. Dle daňového řádu ovšem mohou banky poskytovat informace i v písemné podobě zasláním skrze poskytovatele poštovních služeb. Menší míra elektronizace u daňové exekuce se může negativně odrazit na tom, za jakou dobu bude součinnost bankou poskytnuta. K tomuto J. Prošek uvádí, že při daňové exekuci: „odpovědi jsou většinou v řádu týdnů, nikoli hodin nebo případně dnů“, na rozdíl od civilní exekuce, kdy doba zjišťování majetku
106
Zvláštní zákon ale může osobě stanovit povinnost mlčenlivosti.
34
pomocí součinnosti trvá „zhruba týden“. 107 Dle mého názoru není důvod, aby zákonodárce nezavedl stejnou míru elektronizace i v případě daňové exekuce. Na osoby povinné k součinnosti by to nekladlo žádné nové požadavky, neboť takto stejně postupují ve vztahu k soudním exekutorům a pozitivním efektem by bylo, že doba trvání řízení by se mohla zrychlit.
5.3.
Způsoby provedení exekuce
5.3.1.
Obecně ke způsobům provedení exekuce
Aby byla exekuce efektivní, musí být zákonem stanoveny způsoby jejího provedení tak, aby tvořily vyvážený celek, dopadající na všechny typické společenské, ekonomické a právní situace. 108 Zákonodárce musí v procesním předpisu zohlednit odlišné postavení různých povinných, dané tím, zda se jedná o fyzickou či právnickou osobu či jejich majetkovou situaci, neboť na majetek každého jiného povinného bude vhodný jiný způsob exekuce. Způsoby provedení exekuce jsou zákonem vyjmenovány enumerativně, a u každého z těchto způsobů je přesně popsán postup, jakým bude prováděn. Výčet způsobů, kterými může být civilní exekuce provedena, obsahuje exekuční řád v § 59. Jak již bylo zmíněno, jedná se o výčet taxativní a žádnými jinými způsoby nemůže být exekuce prováděna. Exekuční řád zná celkem 7 způsobů provedení exekuce na peněžitá plnění (a 4 způsoby na plnění nepeněžitá). Jedná se o širší výčet než je v daňovém řádu i OSŘ, což činí z exekučního řádu v tomto směru procesní předpis s nejvíce možnostmi, jaký způsob provedení exekuce zvolit.
5.3.2.
Srážky ze mzdy v civilní a daňové exekuci
Exekuční řád v konkrétních postupech provádění exekuce odkazuje na přiměřenou úpravu OSŘ a přejímá i jeho systematiku, kdy exekuce srážkami ze mzdy je 107
108
PROŠEK. J. Problematika exekucí samosprávy. Sborník přednášek z odborné konference Právo ve veřejné správě 2014. Atlas consulting, spol. s r. o. (uveřejněno v právním informačním systému Codexis). MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního: exekuční právo. 1. vyd. Praha: Beck, 1998, s. 134.
35
uvedena na prvním místě jak v exekučním řádu, tak v OSŘ. Občanský soudní řád vzhledem k době svého vzniku předpokládal u každé fyzické osoby přítomnost pravidelných příjmů109 a srážky ze mzdy tak pokládal za nejčastěji využitelný způsob výkonu rozhodnutí, což vyjadřoval právě jejich zařazením na první místo ve své systematice. Srážky ze mzdy (a jiných příjmů) 110 jsou zvláštním způsobem přikázání pohledávky, kdy je oprávněnému přikázána pohledávka na výplatu mzdy povinného. Úpravu tohoto způsobu provedení exekuce upravuje OSŘ, výši a výpočet tzv. základní částky, která nesmí být povinnému sražena z měsíční mzdy, stanovuje nařízení vlády. Specifikem srážek ze mzdy je jejich opakující se charakter, kdy ke srážkám nedochází jednorázově, ale až do té doby, kdy je plnění vymoženo a také možnost je nařídit i na pohledávky teprve v budoucnu splatné111 Je důležité si uvědomit, že podstatou tohoto způsobu exekuce je srazit část mzdy, nikoliv zabavit celou mzdu. Proto zákon stanovuje podmínky v jaké výši a jak srážky provádět. Vedle již zmíněné základní částky je stanoven tzv. třetinový systém, určující jak budou srážky ze mzdy probíhat, kdy zákon rozděluje pohledávky na přednostní a prosté. V případě souběhu více pohledávek je zavedena zásada priority112, na základě které se pohledávky uspokojují dle svého pořadí podle doby doručení nařízení exekuce plátci mzdy, s výjimkou výživného, na které jsou srážky prováděny přednostně. Zákon pak stanovuje podrobné postupy ohledně srážení a priority v jednotlivých třetinách čisté mzdy. Významným institutem uplatňujícím se při srážkách ze mzdy, je arrestatorium, zabraňující poddlužníkovi (plátci mzdy) vyplatit mzdu povinnému. Takové omezení je bezpodmínečně nutné, neboť na již vyplacenou mzdu nelze srážky ze mzdy uplatnit a při jeho porušení má oprávněný možnost podat poddlužnickou žalobu na plátce mzdy. Při daňové exekuci jsou srážky ze mzdy upraveny obdobně jako v OSŘ a rovněž jsou systematicky řazeny na první místo. Také prováděcí předpisy k OSŘ se aplikují i při daňové exekuci, ačkoliv sám daňový řád hovoří toliko o použití OSŘ. I při daňové exekuci musí být dodrženy požadavky stanovené OSŘ ohledně základní částky a tzv. třetinového systému, což vyplývá ze subsidiárního použití OSŘ dle § 177 DŘ. Na rozdíl 109
110 111
112
MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního: exekuční právo. 1. vyd. Praha: Beck, 1998, s. 134. Postižitelná není pouze mzda nebo plat dle zákoníku práce, ale i jiná plnění vymezená OSŘ. WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 517. WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 522.
36
od civilní exekuce ale daňový řád neobsahuje obdobu § 288 OSŘ. To vyvolává otázku, zda lze toto ustanovení použít, neboť pro daňovou exekuci není dána pravomoc správce daně určit výši sražené částky a dle § 177 DŘ upravuje pravomoci správce daně výlučně daňový řád. Jak již bylo uvedeno v kapitole Subjekty v civilní exekuci a daňové exekuci, J. Baxa se domnívá, že správce daně takto postupovat může, neboť není, mimo jiné žádných věcných důvodů, proč by postavení dlužníka a plátce mzdy mělo být horší než u civilní exekuce. 113 Daňový řád rovněž neupravuje institut dohody o změně výše srážek, který je obsažen v § 287 OSŘ. Důvodová zpráva k daňovému řádu k tomu uvádí, že: „instrument dohody neodpovídá veřejnoprávnímu vztahu obou stran“114 a proto je namísto takové dohody upravena možnost snížit výši sražené částky rozhodnutím správce daně na návrh dlužníka. Je na volném uvážení správce daně, zda návrhu vyhoví.115 Tyto odlišnosti ale nemají většího významu pro konstatování, že úprava u daňové a civilní exekuce je shodná. Obecně srážky ze mzdy (a z jiných příjmů) patří mezi nejčastěji využívané způsoby exekuce a jsou velice vhodné a efektivní u osob s trvalými příjmy (a u kterých se předpokládá, že takové příjmy budou mít i do budoucna). Celkovou efektivitu srážek ze mzdy ovlivňuje výše mzdy povinného, neboť u nízké mzdy logicky lze srážet pouze nízké částky. Vhodnost srážek ze mzdy se snižuje s výší celkové vymáhané částky, neboť pro povinného je poměrně zatěžující mít v řádu let srážené příjmy a rovněž pro oprávněného se tak doba, kdy bude celá pohledávka vymožena, protahuje.
5.3.3.
Přikázání pohledávky v civilní a daňové exekuci
Tento způsob provedení exekuce je možné u civilní exekuce dělit na přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu a přikázání jiné pohledávky. 116 Zejména přikázání pohledávky z účtu je široce využitelný způsob provedení exekuce vzhledem ke značně rozšířenému využívání bankovních účtů jak mezi právnickými, tak fyzickými osobami. Tento způsob provedení exekuce spočívá v postižení práva povinného na
113 114 115 116
BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 1183. Sněmovní tisk 685/0 vládní návrh na vydání zákona daňový řád. BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 1185. MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního: exekuční právo. 1. vyd. Praha: Beck, 1998, s. 157.
37
výplatu z účtu vedeného u peněžního ústavu, nikoliv uložených peněžních prostředků. 117 Přitom platí výjimka z arrestatoria a inhibitoria, s cílem ochrany povinného, spočívající v tom, že nesmí být postiženy peněžní prostředky do výše dvojnásobku životního minima, které musejí být povinnému vyplaceny a dále výjimka s cílem ochrany zaměstnanců povinného, dle které nejsou postiženy peněžní prostředky určené na výplatu mezd zaměstnancům v nejbližším výplatním období. V civilní i daňové exekuci je shodně stanoveno sledovací šestiměsíční období, po které musí peněžní ústav odepisovat z účtu i nově přišlé peněžní prostředky. Dle judikatury může banka i v tomto období účet zrušit. 118 Šestiměsíční sledovací období je zakotveno především z důvodu ochrany oprávněného, pro případ, že na účtu není dostatek prostředků. 119 Způsob provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu může být prováděn na ten samý účet pro více pohledávek. Za takové situace se uspokojují pohledávky dle svého pořadí, mají-li stejné pořadí, uspokojí se poměrně. To platí i v případě souběhu civilní a daňové exekuce, kdy tak stanovuje § 8 zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí. Exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky upravuje daňový řád na rozdíl od civilní exekuce jako samostatný způsob provedení exekuce. U obou je podstata tohoto způsobu provedení shodná, tedy postihnout jakoukoliv peněžitou pohledávku povinného (jinou než na výplatu mzdy nebo peněžních prostředků z účtu u banky), kterou má vůči svému poddlužníkovi. Předpokladem pro použití tohoto způsobu provedení exekuce je, že orgán provádějící exekuci dokáže označit osobu poddlužníka a také v exekučním příkazu přesně identifikovat pohledávku. Takové zjišťování bude složitější než u srážek ze mzdy nebo přikázáním pohledávky z účtu, u kterých může potřebné informace získat součinností zdravotních pojišťoven a peněžních ústavů. I z toho důvodu je tento způsob provedení exekuce méně častý, než zmíněné dva předchozí.120 Rovněž jako samostatný způsob provedení exekuce je v daňovém řádu upravena exekuce postižením jiných majetkových práv, kdežto civilní exekuce jej řadí jako jednu 117
118 119
120
WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 531. Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 20 Cdo 485/2005. MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního: exekuční právo. 1. vyd. Praha: Beck, 1998, s. 160 – 161. To vyplývá například ze statistiky daňových exekucí Finanční správy, kde bylo v roce 2014 vydáno 40 259 exekučních příkazů na srážky ze mzdy, 54 074 přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb a 4 062 přikázáním jiné peněžité pohledávky. (viz příloha)
38
z variant přikázání pohledávky. Tato exekuce spočívá v postižení práv nepeněžité povahy, která jsou převoditelná.121 Jiným majetkovým právem je i podíl povinného v obchodní korporaci, není-li vyjádřen cenným papírem, neboť to by se použila exekuce prodejem movitých věcí. Občanský soudní řád obsahuje zvláštní ustanovení o postižení účasti povinného ve veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným a v družstvu. Nejedná se ovšem o zvláštní způsob provedení exekuce, ale stále o přikázání pohledávky. Proto i účast v obchodní korporaci je postižitelná daňovou exekuci postižením jiných majetkových práv a takový způsob provedení exekuce by nebyl porušením principu enumerativnosti způsobů provedení exekuce. Dle § 314b OSŘ je možný u civilní exekuce vedle přikázání k vybrání pohledávky i alternativní způsob jejího zpeněžení, a to prodejem v dražbě. Účelem zavedení této alternativy je očekávané vyšší či rychlejší zpeněžení oproti klasické výplatě.122 Tento způsob zpeněžení pohledávky byl upraven i v exekučním řádu z roku 1896, který navíc znal i další způsoby zpeněžení 123 , které OSŘ neupravuje vůbec. Exekuční řád č. 79/1896 ř.z. výslovně v § 318. stanovil, že „jmenovitá hodnota pohledávky jest cenou vyvolávací“. Obdobné ustanovení současná právní úprava neobsahuje a rozhodná cena tak nemusí být stejná, jako je jmenovitá hodnota pohledávky. Zda jde pohledávka prodat v dražbě i při daňové exekuci není zcela jasné. Daňový řád žádné ustanovení, které by bylo obdobou § 314b OSŘ, neobsahuje a jako jediný způsob zpeněžení pohledávky zná její přikázání k vybrání. To pochopitelně nebrání přiměřenému užití příslušných ustanovení OSŘ, problém ale nastává ohledně toho, jak má správce daně postupovat. Daňový řád stanovuje podrobnou úpravu provedení dražby movitých a nemovitých věcí, včetně obecných ustanovení o dražbě při exekuci těchto věcí, nikoliv však o dražbě pohledávky. Pokud tedy § 314b OSŘ odkazuje na obdobné užití vybraných paragrafů o dražbě movité věci, je otázka zda se těmito ustanoveními má řídit i správce daně nebo zda použije ustanovení daňového řádu vztahující se k dražbě movitých věcí či zda takovou dražbu vůbec nemůže provést. Domnívám se, že i s ohledem na možnou větší efektivitu prodejem v dražbě, by měl mít 121 122
123
SVOBODA, Karel. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, s. 1063. KORBEL F., PRUDÍKOVÁ D., Velké změny exekučního práva od 1. ledna 2013. Právní rozhledy 1/2013, s. 1. Pohledávka mohla být vymáhajícímu věřiteli přikázána k vybrání nebo místo zaplacení, vybrána opatrovníkem, zpeněžena v dražbě, prodána z volné ruky, zřízena vnucená správa pohledávek.
39
správce daně možnost takto pohledávku zpeněžit. Přiměřené použití § 314b OSŘ by pak ale mělo být takové, že správce daně namísto postupu v ustanoveních OSŘ, na které je odkazováno v § 314b, bude aplikovat ta ustanovení daňového řádu upravující dražbu movitých věcí. Dle mého názoru, není v rozporu s přiměřeným použitím OSŘ, pokud bude odkaz na jeho ustanovení upravující dražbu movitých věcí vykládán tak, že v případě daňové exekuce jde o odkaz na ustanovení upravující dražbu movitých věcí v daňovém řádu, neboť ačkoliv OSŘ odkazuje na konkrétně vyjmenovaná ustanovení, smyslem § 314b je odkázat na procesní pravidla dražby movitých věcí a tento smysl není porušen. Naopak výklad vedoucí k nutnosti použití pouze odkazovaných ustanovení OSŘ by znamenal popření úmyslu zákonodárce, že z důvodů rozdílnosti daňové a civilní exekuce má daňový řád vlastní, poměrně rozsáhlou, úpravu dražby.
5.3.4. Exekuce prodejem movité věci a nemovité věci v civilní a daňové exekuci Civilní i daňová exekuce znají způsoby provedení exekuce, kterými jsou postiženy povinného movité a nemovité věci, včetně závodu, jakožto věci hromadné. Značný rozdíl je ale ve způsobech provedení exekuce, které procesní předpisy umožňují, neboť při civilní exekuci je možné provést exekuci prodejem movitých věcí a nemovitých věcí, postižením závodu a správou nemovité věci, ale u daňové exekuce je možná toliko exekuce prodejem movitých věcí a prodejem nemovitých věcí. Exekuce prodejem movitých a nemovitých věcí je možná u věcí, které nejsou postihovány jinými způsoby provedení exekuce, nebo zákon nezakazuje jejich prodej, nebo je z exekuce nevylučuje. Jaké věci není možné exekučně prodat, vyplývá z § 321 a § 322 OSŘ. Takovými věcmi dle zvláštních zákonů, na které odkazuje § 321 OSŘ, jsou například pozemní komunikace, neboť vlastníkem určité pozemní komunikace v závislosti na jejím druhu může být pouze stát, kraj nebo obec 124, majetek železniční dopravní cesty, který ze zákona nepodléhá výkonu rozhodnutí 125 , některé zbraně a
124 125
Viz § 9 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích. Viz § 20 zákona 77/2002 Sb. o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů.
40
omamné látky. 126 Demonstrativním výčtem § 322 OSŘ jsou vyloučeny některé věci „s ohledem na jejich povahu a uplatnění principu ochrany povinného“. 127 Zákon tyto věci, movité i nemovité, vymezuje jako věci, které „povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly“. Takovými věcmi jsou zejména běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten, zdravotnické potřeby. Rovněž hotové peníze do výše dvojnásobku životního minima, jedná se o stejnou výši peněžní částky jako u přikázání pohledávky z účtu, jsou z exekuce vyloučeny. Dále jsou vyloučeny věci, které povinný nezbytně nutně potřebuje k výkonu podnikatelské činnosti, technické prostředky na kterých je vedena evidence investičních nástrojů, byty a nebytové prostory vymezené v přechodných ustanoveních zákona č. 293/2013 Sb. 128 Z civilní, na rozdíl od daňové, exekuce jsou rovněž vyloučeny věci, které povinný nabyl jako tzv. substituční jmění. To však neplatí, má-li povinný právo s věcí volně nakládat, nebo pokud jde o exekuci, kterou jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění. Při daňové exekuci je ale možnost takové věci postihnout vždy; a obecně všechny majetkové hodnoty nabyté jako substituční jmění jsou postižitelné jinými způsoby provedení exekuce, jak je výslovně povoleno § 185 odst. 4 DŘ. Občanský soudní řád ale v § 322 odst. 7 povoluje na návrh oprávněného exekuci na věci, které povinný nabyl z majetkového prospěchu získaného trestným činem, kterým povinný způsobil škodu, je-li oprávněný zároveň poškozeným z tohoto trestného činu. Výše uvedená vyloučení exekučního prodeje je nutno vykládat restriktivně, neboť hlavním cílem exekuce je vždy uspokojení oprávněného. Tak dle judikatury „nelze postihnout jen takový majetek, který slouží k uspokojování těch životních potřeb, které lze hodnotit jako základní (majetek, jenž reflektuje potřebu nezbytnou)“129 V případě věcí sloužících k podnikání pak judikatura dovodila, že povinný nezbytně nutně 126
127 128
129
WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 538. SVOBODA, Karel. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, s. 1091. Dle čl- II bod 7 zákona č. 293/2013 Sb. jsou vyloučeny z exekuce byty nebo nebytové prostory a domy s byty nebo nebytovými prostory, nebylo-li do katastru nemovitostí České republiky vloženo prohlášení vlastníka, a to v případech, kdy k takovým bytům nebo nebytovým prostorům mají právo k výlučnému nabytí vlastnictví osoby podle § 23 a 24 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31. prosince 2013. Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 20 Cdo 180/2003.
41
potřebuje jen ty věci, které mu umožní zachovat minimální rozsah podnikání 130, bez ohledu na podnikatelské obtíže exekucí způsobené. V případě daňové exekuce Nejvyšší správní soud judikoval, a domnívám se, že jeho závěry jsou plně uplatnitelné i při civilní exekuci, že v případě exekuce na nemovitou věc: „nejsou z exekuce vyloučeny zemědělské pozemky, i když předmětem podnikatelské činnosti povinného je zemědělská výroba, protože tato není podle své povahy vázána na určité místo nebo na vlastnictví konkrétní nemovitosti, takže nelze dovodit, že je nezbytně potřebuje ke svému podnikání. Zemědělskou výrobu může totiž stěžovatel provozovat nejen na předmětném pozemku, ale i na pozemcích jiných, lhostejno zda v jeho vlastnictví nebo ve vlastnictví jiných subjektů“. Otázka, které věci budou vyloučeny z exekuce, je v současnosti řešena i Parlamentem České republiky, neboť existuje poslanecký návrh131 na rozšíření okruhu těchto věcí, které nelze exekucí postihnout, respektive na změnu celé koncepce tohoto ustanovení. Navrhovatelé volí taxativní výčet věcí, které nelze postihnout. Podle jakých kritérií byly jednotlivé věci do výčtu zařazovány, není zcela jasné, neboť například z obvyklého vybavení domácnosti nelze prodat v exekuci postel a stůl, návrh však již neuvádí židli, nebo nelze prodat kuchyňské nářadí, uvedeno ale není domácí nářadí.132 Uvedené příklady myslím ukazují na problematičnost takto kazuistického výčtu a nedomnívám se, že by bylo vhodné takto formulovanou úpravu přijímat. Rovněž vyloučení z exekuce věcí, jejichž „cena zcela zjevně nepřesahuje částku 1.000,- Kč“, není příliš šťastné, neboť takové hodnoty mohou dosahovat i věci dobře zpeněžitelné, které ale nijak neslouží k nezbytnému uspokojování hmotných potřeb povinného. Návrh se také nijak nezabývá skutečností, že vlastníkem takových věcí může být právnická osoba. Domnívám se, že vhodnější konstrukce tohoto ustanovení je generální klauzule s demonstrativním výčtem, případně doplněná ustanovením na ochranu povinného, že nelze postihnout exekucí takové vybavení domácnosti, u kterého lze očekávat, že zjevně nebude prodejem zpeněženo. Postup při provádění exekuce prodejem movitých věcí je takový, že musí nejprve dojít k pořízení soupisu věcí, které jsou následně prodány v dražbě. Soupis se provádí zpravidla na místě, ale je možné provést i tzv. jiný soupis, je-li údaj o věci znám 130 131
132
Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1766/2001. Sněmovní tisk 181, VII. volební období, Návrh poslanců Jeronýma Tejce, Jaroslava Foldyny, Michala Haška a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Domácí nářadí bylo vyňato z exekuce dle § 251 exekučního řádu z roku 1896.
42
z rejstříku či evidence. U takto sepsaných věcí je poté nutno určit jejich cenu, k tomu je možné přibrat znalce, je-li určení ceny složitější. Samotná dražba může probíhat elektronicky přes internet nebo na vhodném místě, které bude uvedeno v dražební vyhlášce. Dražební vyhláška je rozhodnutím 133, obsahující zákonem stanovené údaje týkající se dražby, kdy u daňové exekuce je výslovně stanoveno, že dražební vyhláškou se nařizuje dražba, jejímž účelem je také seznámit veřejnost s konáním dražby. Doručuje se zákonem vymezeným subjektům, jejichž výčet je ale u civilní a daňové exekuce odlišný, což je dáno i odlišnou systematikou v úpravě dražební vyhlášky, kdy daňový řád obsahuje společné ustanovení pro dražbu movitých a nemovitých věcí, kdežto OSŘ má úpravu zvlášť pro movité věci a zvlášť pro nemovité věci. Dle obou úprav se shodně vždy doručuje dražební vyhláška povinnému. Daňový řád novelou 344/2013 Sb. opustil přípustnost podání odvolání proti dražební vyhlášce, nyní tak shodně s OSŘ, nejsou proti dražební vyhlášce přípustné opravné prostředky. Dlužník má ale možnost podat dle daňového řádu námitky. Významným rozdílem u civilní exekuce je, že zákon stanovuje širší okruh osob, které se mohou přihlásit do řízení. Dle § 328b odst. 4 písm. g) OSŘ se v dražební vyhlášce uvede upozornění, „že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitelé domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zadržovacím nebo zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva, než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže je přihlásí nejpozději do zahájení dražby, jestliže v přihlášce uvedou výši pohledávky a jejího příslušenství a prokáží-li je příslušnými listinami“. Výplata jednotlivých pohledávek pak probíhá v pořadí, dle dne kdy došel návrh na zahájení exekuce, nebo došla přihláška pohledávky. Uvedené ustanovení je odrazem zásady hospodárnosti exekučního řízení, neboť pro pohledávky takto přihlášených a plně uspokojených věřitelů již není nutné zahajovat další řízení. Již zmíněným rozdílem při daňové exekuci je, že je dovoleno podat přihlášku do řízení pouze správci daně (i jinému než vede řízení), věřiteli, který má pohledávku zajištěnou zadržovacím nebo zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva, a oprávněnému z exekuce přerušené dle zákona o souběhu exekucí.134 Nemožnost podání přihlášek dalšími věřiteli, tak jako v civilní exekuci, odůvodňuje důvodová zpráva 133 134
SVOBODA, Karel. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, s. 1118. Zákon č. 119/2001 Sb. kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí. Dle § 11 tohoto zákona se provede ta exekuce, v níž byla věc nejdříve sepsána.
43
specifickou pozicí správce daně.135 Některé movité věci lze, s ohledem na jejich povahu, prodat i mimo dražbu. Občanský soudní řád tak u věcí mající zvláštní historickou a kulturní hodnotu, zakotvuje před zpeněžením dražbou povinnost nabídky k prodeji institucím, jejichž posláním je péče o tyto památky. Tyto instituce mají na akceptaci této nabídky a zaplacení rozhodné ceny 30 dní. Obdobné ustanovení obsahuje rovněž daňový řád, který ale předpokládá přednostní nabídku ke koupi organizační složce státu; teprve odmítne-li tato organizační složka nabídku, tak právnické osobě (jejímž posláním je péče o tyto věci) na základě jejího stanoviska. U civilní exekuce takovéto omezení není zakotveno, avšak věci, které byly prohlášeny za kulturní památku (národní kulturní památku) musí být nabídnuty Ministerstvu kultury. 136 Rozdílem u daňové exekuce je rovněž to, že daňový řád stanoví, že „výši nejnižšího dražebního podání stanoví správce daně nejméně ve výši ceny zjištěné, a to i při opakované dražbě“. Obdobné ustanovení u civilní exekuce nenalezneme, neboť dle OSŘ nejnižší podání u movitých věcí činí vždy jednu třetinu rozhodné ceny, a je otázkou, proč se zákonodárce rozhodl toto ustanovení nezakotvit i do OSŘ. Dle důvodové zprávy137 k zákonnému opatření Senátu č. 344/2013 Sb., je: „O tyto věci je obecně zájem, a není tedy důvod ke snižování výtěžku dražby v neprospěch státu (potažmo dlužníka)“. Takový zájem ve prospěch povinného a oprávněného je ale nepochybně přítomen i při civilní exekuci. Pokud tedy platí závěry důvodové zprávy ohledně zájmu o takovéto věci, bylo by rozumné, obdobné ustanovení přidat i do občanského soudního řádu, případně nechat fakultativně na zvážení soudu, zda bude nejnižší podání činit u těchto věcí jednu třetinu nebo rozhodnou cenu. Aplikační praxe při daňové exekuci pak může být dobrým vodítkem, zda takovéto ustanovení zavést či nezavést při exekuci civilní. Ostatně daňový řád umožňuje obecně, u každé movité věci, stanovit nejnižší dražební podání vyšší než ve výši jedné třetiny zjištěné ceny, pokud správce daně předpokládá, že bude reálná poptávka po zakoupení této věci. Mimo dražbu se dále prodávají věci rychle se kazící, světově obchodovatelné zlato a peníze v cizí měně. Daňový řád rovněž umožňuje dle § 212 prodat mimo dražbu věci, jejichž prodej je jinak zakázán a to přímo osobě dle zákona oprávněné k obchodování s touto věcí, nejméně však za polovinu zjištěné ceny.
135 136 137
Sněmovní tisk 685/0 vládní návrh na vydání zákona daňový řád. SVOBODA, Karel. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, s. 1115. Tisk 184/0 vládní návrh na vydání zákonného opatření Senátu o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů.
44
Exekuce prodejem nemovité věci je jedním ze nejúčinnějších jednorázových způsobů provedení exekuce, který je vhodný i pro vymáhání velmi vysokých peněžních částek.138 Jak uvádí J. Mikeš: „Nucený prodej nemovitosti v rámci vykonávacího řízení patří mezi nejcitelnější postihy povinného. Je tomu tak proto, že nemovitost pro svou povahu a především pro svou polohu je jedinečnou věcí zpravidla poměrně vysoké ceny.“139 Právní úprava prodeje nemovité věci je u civilní exekuce a daňové exekuce velice podobná. Jak uvádí judikatura Nejvyššího soudu, tento druh exekuce se skládá z 5 relativně samostatných fází, řešící samostatný okruh otázek, kterými jsou: „1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu“.140 Je důležité přesně specifikovat nemovitou věc v exekučním příkazu. To je snadné u věci zapisované do katastru nemovitostí, ne každá nemovitá věc se však do katastru zapisuje. V takovém případě se dle OSŘ uvede její obvyklé pojmenování a označí pozemek, nad nímž nebo pod nímž se nachází, případně další údaje, vždy však musí být nemovitá věc jednoznačně identifikovatelná a nezaměnitelná s jinou. Dle občanského zákoníku 141 jsou nemovitými věcmi „pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon a také stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty“. Při postupu při provádění imobiliární exekuce je po vydání exekučního příkazu dalším krokem ustanovení znalce k ocenění nemovité věci. V případě potřeby je možné provést ohledání na místě, to u daňové exekuce bude mít podobu místního šetření, které je povinný povinen umožnit, jinak si lze zjednat přístup. Ocenění znalcem není výjimečně nutné, jestliže nemovitá věc s příslušenstvím byli již dříve oceněny. Daňový řád zde stanovuje lhůtu jednoho roku, OSŘ naopak úmyslně žádnou lhůtu neuvádí, ocenění tedy může být i starší jednoho roku.142 Znalec ocení nemovitost cenou obvyklou dle zákona o
138
139
140 141 142
MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního – Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998, s. 179. WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 547. Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3190/2012. Zákon č. 89/2012 Sb. SVOBODA, Karel. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, s. 1154.
45
oceňování majetku. 143 Další fází je vydání dražební vyhlášky. V civilní i daňové exekuci se jedná o rozhodnutí, přičemž nejsou přípustné opravné prostředky, při daňové exekuci je přípustná námitka. Jak již bylo zmíněno, při daňové exekuci se dražební vyhláška určitému okruhu osob doručuje pouze vyvěšením na úřední desce. Jedná se o osoby, kterým se při civilní exekuci dražební vyhláška doručuje dle § 336c odst. 1 písm. b) až e), tedy vybraným orgánům veřejné moci. Takový postup je pro správce daně jednodušší, než by byl dle OSŘ, ale jak upozorňuje J. Baxa, může dojít k nižší reálné publicitě dražební vyhlášky. 144 Ve fázi konání vlastní dražby již probíhá samotné zpeněžení nemovité věci. I zde platí, tak jako u exekuce prodejem movitých a nemovitých věcí, rozdílný okruh věřitelů, kteří mohou podat přihlášku. Nejnižší podání je u civilní i daňové exekuce stanoveno shodně na výši dvou třetin výsledné ceny, na rozdíl od dražby movitých věcí nemá správce daně možnost stanovit nejnižší podání vyšší. Rozdílem mezi dražbou při civilní a daňové exekuci je, že civilní exekuce zakotvuje institut předražku, který daňový řád nezná. Je tedy otázkou, zda lze ustanovení o předražku použít subsidiárně při daňové exekuci, či nikoliv. Daňový řád obsahuje
komplexní
vlastní
úpravu
dražby,
která
s
předražkem
nepočítá.
Pravděpodobně ale absence této úpravy není záměrem zákonodárce předražek vyloučit a uplatní se tedy subsidiárně úprava OSŘ. Tak postupují například finanční úřady dle veřejně dostupných dokumentů na internetových stránkách Finanční správy ČR. 145 Předražek byl jako nový 146 institut zaveden zákonem 396/2012 Sb., s cílem zvýšit výtěžnost dražeb. Spočívá v možnosti každého dát do 15 dnů ode dne zveřejnění usnesení o příklepu písemný návrh, že vydraženou nemovitou věc chce nabýt za částku alespoň o čtvrtinu vyšší, než bylo nejvyšší podání. Z dražby vzešlý vydražitel má potom lhůtu 3 dny na dorovnání na nejvyšší předražek, pokud chce nemovitou věc nabýt. Je-li učiněno více předražků, nabývá nemovitou věc ten, kdo učinil nejvyšší předražek, jsouli shodné, tak kdo byl první dle pořadí. Poslední fází exekuce prodejem nemovitých věcí je rozvrhové řízení. Při něm se rozvrhuje rozdělovaná podstata mezi věřitele, kteří se výkonu rozhodnutí účastnili, ať v pozici oprávněného nebo na základě přihlášky. Zde se projevuje již zmíněný rozdíl mezi civilní a daňovou exekucí, kdy při daňové exekuci 143 144 145
146
Viz § 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 1244. Například na http://www.financnisprava.cz/cs/financni-sprava/drazby-financnichuradu/app/detail/3675 (navštíveno 10. 3. 2015). Předražek byl dříve upraven v § 195. a následujících zákona č. 79/1896 ř.z.
46
může podat přihlášku pouze správce daně, zajištěný věřitel a oprávněný z exekuce přerušené dle zákona o souběhu exekucí. Další rozdíl mezi úpravou dražby nemovité věci v OSŘ a daňovém řádu, je v rozhodování o závadách na nemovité věci. Závadami jsou věcná břemena, nájmy, pachty, výměnky váznoucí na nemovité věci. Zatímco dle OSŘ soud rozhoduje o tom, která závada zaniká, a ostatní tedy nezanikají; úprava v daňovém řádu je přesně opačná, správce daně totiž rozhodne, které závady nezanikají, přičemž za zaniklé závady náleží náhrada. Při civilní exekuci tak zanikají pouze excesivní závady dle § 336a odst. 2 OSŘ147 bez náhrady. Osoba, která byla z těchto závad oprávněná, se tak dostává do zcela odlišné situace, kdy dle jednoho procesního předpisu náhradu neobdrží, kdežto dle jiného ano. Domnívám se, že právní řád by měl v budoucnu řešit tuto problematiku jednotně v OSŘ i v daňovém řádu, neboť by se tak zvýšila právní jistota těchto osob, ohledně toho, zda dostanou nebo nedostanou náhradu. Exekuce prodejem movitých a nemovitých věcí je obecně dobře využitelný způsob zpeněžení majetkových hodnot povinného, leckdy také ovšem jediný možný, který lze provést, například pokud je povinný nezaměstnaný a bez peněz na bankovním účtu. Statistika dražeb civilní exekuce148 Nemovité věci
Movité věci
Závod
2012
19 755
3 091
0
2013
17 132
3 153
1
2014
18 029
3 264
0
Počet dražeb zaevidovaných v Centrální evidenci exekucí za rok
147
148
Dle § 336a odst. 2 OSŘ jsou závady excesivními, pokud: „nájemné či pachtovné, případně poměrná část výnosu z věci zcela nepřiměřená nájemnému či pachtovnému, případně poměrné části výnosu z věci v místě a čase obvyklé nebo je-li věcné břemeno či výměnek zcela nepřiměřený výhodě oprávněného a toto právo výrazně omezuje možnost prodat nemovitou věc v dražbě.“ Poskytnutá Exekutorskou komorou ČR na základě žádosti dle zákona 106/1999 Sb. Jedná se o počty dražeb, které byly zaevidovány v Centrální evidenci exekucí, resp. v její části označované jako Portál dražeb.
47
Jak vyplývá z uvedené tabulky (přestože z ní nelze poznat počet dražeb skutečně provedených), převažují dražby nemovitých věcí, a to přibližně pětkrát. Statistika daňové exekuce prodejem movitých a nemovitých věcí149 Finanční správa Počet vydaných exekučních příkazů za rok
Nemovité věci
Movité věci
2012
2 497
3 080
2013
2 139
2 236
2014
1 973
2 037
Celní správa Počet vydaných exekučních příkazů za rok
Nemovité věci
Movité věci
2012
Nedostupné údaje.
Nedostupné údaje.
2013
36
393 (+ 26 na cenné papíry)
2014
22
723 (+ 267 na cenné papíry)
Statistika dražeb při daňové exekuci Počet dražeb za rok
Finanční správa
Celní správa
2012
Nedostupné údaje.
25
2013
Nedostupné údaje.
10
2014
559
26
Z výše uvedených údajů vyplývá, že ačkoliv jsou při daňové exekuci 150 vydávány exekuční příkazy na prodej movitých a nemovitých věcí, k samotné dražbě dojde jen v málo případech. To může být způsobeno tím, že dlužník zaplatí před konáním dražby, nebo se správce daně rozhodne ji z jiného důvodu neprovést.151
149
150 151
Jsou uváděny statistiky Finanční správy a Celní správy jakožto největších správců daně, získané na základě žádosti dle zákona 106/1999 Sb. Jsou uváděny údaje dvou největších správců daně. Srovnatelné údaje o civilní exekuci bohužel nejsou, dle vyjádření Exekutorské komory ČR a Ministerstva spravedlnosti, dostupné.
48
Ze srovnání vyplývá, že počet dražeb k celkovému počtu nařízených exekucí je u civilní exekuce vyšší než u exekuce daňové. Tak v roce 2014 činil počet dražeb u civilní exekuce 2,6 % celkového počtu nařízených exekucí (na peněžitá plnění), u daňové exekuce činil tento počet u exekucí prováděných Finanční správou 0,5 % a Celní správou pouze 0,03 %. 152 Z toho vyplývá, že i při zohlednění celkově nižšího počtu exekučních příkazů vydávaných správci daně, dochází k dražbám při daňové exekuci v menším počtu případů. Z toho se dá usuzovat, že i poměr vydaných exekučních příkazů prodejem movitých a nemovitých věcí bude nižší. Domnívám se, že tento rozdíl není odůvodnitelný rozdílnou procesní úpravu, neboť odlišnosti v nich nejsou velké.
5.3.5.
Exekuce správou nemovité věci a postižením závodu
Zatímco předchozí způsoby provedení exekuce byly známé právním úpravám civilní i daňové exekuce, následující jsou možné pouze při exekuci civilní, neboť při daňové exekuci není možné provést takový způsob exekuce, který daňový řád nezná.153 Správa nemovité věci, sekvestrace, spočívá v braní užitků z nemovité věci, která je ponechána ve vlastnictví povinného a tím je uspokojována vymáhaná pohledávka. Takové užitky z nemovité věci, zpravidla příjmy z nájemních a pachtovních smluv154, skládá oprávněný na zvláštní účet a po odečtení výdajů se odevzdají povinnému. Plody vzešlé z nemovitosti se prodají v dražbě. Pokud to vyžaduje charakter nemovité věci, soudní exekutor ustanoví správce, při tom se obdobně použijí ustanovení o správci závodu při exekuci postižením závodu. Výplatu výtěžku odevzdává soudní exekutor oprávněnému čtvrtletně, lze však dohodnout delší období. Výhodou exekuce správou nemovité věci je právě to, že povinný je stále jejím vlastníkem a nařízením správy nemovité věci namísto prodeje je tak naplňována zásada přiměřenosti exekuce a ochrana dlužníka. Dle důvodové zprávy k zákonu 396/2012 Sb.: „Bude přicházet do
152 153 154
Podrobné statistiky viz příloha. BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011 s. 1264. SVOBODA, Karel. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, s. 1084.
49
úvahy tam, kde není nezbytné pro vymožení pohledávky oprávněného přikročit přímo k prodeji nemovitosti povinného“155 Exekuce postižením závodu je také, jak již bylo zmíněno, možná jen u civilní exekuce. Principem tohoto způsobu provedení exekuce je, podobně jako u správy nemovité věci, braní užitků ze závodu, možný je však i prodej závodu, pokud správa nepostačuje k uspokojení vymáhané pohledávky. Soudní exekutor obligatorně ustanovuje správce podniku ze seznamu insolvenčních správců 156 , který postižení závodu provede. Jak uvádí K. Svoboda, správa podniku připomíná konkurs, neboť je postihován celý (téměř) majetek povinného a jedná se tak vlastně o generální postižení jeho majetku. 157 Případný prodej závodu (o tom zda dojde k prodeji nebo bude pokračovat správa závodu, se rozhodne po ocenění závodu) probíhá v dražbě a jedná se o poměrně výjimečnou záležitost. Jak vyplývá ze statistik 158 , v roce v 2012 a 2014 žádná taková dražba neproběhla, v roce 2013 je evidována pouze jedna. Stejně jako dražba nemovitých a movitých věcí má prodej závodu fázi ocenění, které provádí znalec přibraný správcem se souhlasem soudního exekutora, fázi vydání dražební vyhlášky, proti které je ale přípustné, na rozdíl od exekuce prodejem movitých a nemovitých věcí odvolání, fázi vlastní dražby a nakonec fázi rozvrhu. Specifický je vliv tohoto způsobu exekuce na jiné nařízené exekuce (kromě přikázání pohledávky z účtu), kdy postižení závodu má přednost a oprávnění z dříve nařízených exekucí jsou uspokojováni při postižení závodu ze zákona, oprávnění z později nařízených exekucí pak musí podat přihlášku. Přihlášku mohou podat rovněž všichni věřitelé s vykonatelnou pohledávkou a věřitelé se zajištěnou pohledávkou, která patří k závodu. Obdobná pravidla stanovuje i zákon č. 119/2001 Sb., v případě souběhu civilní a daňové exekuce postihující věci patřící k závodu. Je otázkou, proč výše uvedené, za příhodných okolností velice efektivní, způsoby exekuce, daňový řád nezná. Zákonodárce pravděpodobně vycházel z přesvědčení, že k provedení daňové exekuce postačují jiné způsoby exekuce, neboť i 155
156
157 158
Sněmovní tisk 537/0 vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Výjimečně lze ustanovit i jinou osobu, splňuje – li požadavky na zapsání do seznamu insolvenčních správců a s ustanovením správcem souhlasí. SVOBODA, Karel. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, s. 1232. Poskytnuté Exekutorskou komorou ČR na základě žádosti dle zákona 106/1999 Sb. Jedná se o počty dražeb, které byly zaevidovány v Centrální evidenci exekucí, resp. v její části označované jako Portál dražeb
50
podle statistik 159 naprostá většina exekučních příkazů je na srážky ze mzdy nebo přikázání pohledávek z účtu. Postižení závodu je navíc poměrně složitý způsob provedení exekuce. Pokud správce daně zjistí, že by pohledávka byla nejlépe vymahatelná právě postižením závodu, nezbývá mu, než podat návrh na zahájení civilní exekuce soudnímu exekutorovi. Závody a jejich umístění jsou ostatně i jedna z hodnot, které dlužník musí uvést v prohlášení o majetku učiněném u správce daně dle § 180 odst. 3 písm. g) DŘ. Ohledně správy nemovité věci, vzhledem k zásadě přiměřenosti exekuce, kdy správa je menším zásahem do práv dlužníka než prodej nemovité věci, se domnívám, že by měl být novelizován daňový řád a umožnit správu nemovité věci i v daňové exekuci.
5.3.6.
Exekuce pozastavením řidičského oprávnění
Exekuce pozastavením řidičského oprávnění je specifický způsob provedení exekuce, který obsahuje pouze exekuční řád, konkrétně jeho § 71a, a který je určen výlučně pro vymáhání nedoplatku výživného na nezletilé dítě. Tento způsob provedení exekuce nepostihuje majetek povinného, ale jak uvádí F. Korbel a D. Prudíková „funguje na principu donucení citelnou sankcí“160. Exekuční řád stanovuje, že po dobu pozastavení řidičského oprávnění nesmí povinný řídit motorová vozidla. Povinný je povinen svůj řidičský průkaz odevzdat a po dobu pozastavení jeho řidičského oprávnění mu nemůže být vydán nový. 161 Exekuce pozastavením řidičského oprávnění není realizačním způsobem provedení exekuce a ani zajišťovacím způsobem provedení exekuce162, ale jedná se o nucené omezení běžného života povinného. Soudní exekutor exekuční příkaz nesmí vydat 163 a je-li vydán, je povinen ho zrušit, pokud povinný prokáže, že nezbytně potřebuje řidičské oprávnění k uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost. Daňový řád nezná žádný
159 160
161 162 163
Viz příloha. KORBEL F., PRUDÍKOVÁ D., Velké změny exekučního práva od 1. ledna 2013. Právní rozhledy 1/2013, s 1. ZAHRADNÍKOVÁ, Radka et al. Civilní právo procesní. Plzeň. Aleš Čeněk, 2013, s. 430. KASÍKOVÁ, M. a kol., Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 458. KORBEL F., PRUDÍKOVÁ D., Velké změny exekučního práva od 1. ledna 2013. Právní rozhledy 1/2013, s 1.
51
způsob provedení exekuce ani vzdáleně připomínající exekuci pozastavením řidičského oprávnění.
5.3.7.
Exekuce zřízením zástavního práva
Exekuční řád upravuje v § 69a možnost zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech, jakožto zajišťovacího prostředku k zajištění vymáhané pohledávky a nákladů oprávněného. Jeho zřízením se oprávněnému dostává výhody při případném rozvrhovém řízení, neboť bude v pozici zajištěného věřitele a jeho pohledávka bude mít lepší pořadí. To má význam při zpeněžení zástavy vyvolaném jinou osobou a také při insolvenčním řízení. Jak uvádí J. Macur, zřízení zástavního práva rovněž vytváří tlak na povinného, aby uhradil svoji pohledávku.164 Jak již bylo zmíněno v kapitole Insolvenční řízení a exekuce, daňový řád způsob provedení exekuce zřízením zástavního práva nezná. Umožňuje ale správci daně zřídit zástavní právo na majetek dlužníka dle § 170 DŘ v řízení o zajištění daní165 k zajištění jím neuhrazené daně. Na rozdíl od exekutorského zástavního práva, může být správcem daně zřízeno zástavní právo i na movité věci. Zástavní právo dle daňového řádu poskytuje správci daně stejné výhody plynoucí z postavení zajištěného věřitele, stejně jako je tomu u exekutorského zástavního práva.
164
165
MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního – Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998, s. 190. BAKEŠ, Milan. Finanční právo. 6. upr. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 275.
52
6. Náklady exekučního řízení 6.1.
Obecně k nákladům exekučního řízení
V průběhu každého řízení vznikají náklady a exekuční řízní není výjimkou. Naopak právě v průběhu exekučního řízení, jak podotýká J. Macur, dochází k mnoha různým úkonům, často i finančně náročným. 166 Základním principem ovládajícím náhradu nákladů exekučního řízení je, že povinnost k náhradě nákladů má zásadně povinný.167
6.2.
Náklady řízení civilní exekuce
Náklady řízení při civilní exekuci jsou náklady oprávněného a náklady exekuce. Náklady oprávněného jsou dle § 87 odst. 2 EŘ náklady, které oprávněný účelně vynaložil k vymáhání nároku. Tyto náklady jsou vymezeny v § 137 odst. 1 a odst. 3 OSŘ.168 Zařadíme mezi ně zejména hotové výdaje oprávněného (a jeho zástupce), ušlý výdělek oprávněného (a jeho zákonného zástupce), náklady důkazů, tlumočné, odměna za zastupování oprávněného advokátem a náhrada jeho nákladů a daně z přidané hodnoty, pokud je jejím plátcem. Náklady exekuce jsou vymezeny v § 87 odst. 1 EŘ a jsou jimi: odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při exekuci, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce závodu, případně příslušná daň z přidané hodnoty, je-li exekutor či správce jejím plátcem. Náklady oprávněného i náklady exekuce hradí povinný, u nákladů exekuce však účelně vynaložené cestovní výdaje a náhrada za ztrátu času jen do výše stanovené prováděcím předpisem. Výše zmíněné náklady určí exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který je rozhodnutím, a jsou proti němu přípustné námitky. Nevyhoví-li soudní exekutor těmto námitkám v plném rozsahu, rozhoduje o nich soud. Dle K. Svobody soud o námitkách rozhodne v tzv. plné jurisdikci, tedy „že 166
167
168
MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního – Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998, s. 105. WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 504. KASÍKOVÁ, M. a kol., Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 497.
53
by neměl být vázán kvalitou ani kvantitou podaných námitek, jež přezkumné řízení zahajují“169 . Pro určení přesné výše nákladů exekuce jsou rozhodující ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb. Ta stanovuje, že odměna za exekuci ukládající zaplacení peněžité částky činí 15 % (do 3 000 000 Kč základu), 10 % (z přebývající částky až do 40 000 000 Kč základu), 5 % (z přebývající částky až do 50 000 000 Kč základu) a 1 % (z přebývající částky až do 250 000 000 Kč základu), nejméně však odměna činí 3 000 Kč. Vyhláška také stanovuje výši náhrady hotových výdajů, náhrady za ztrátu času a náhrady za doručení písemnosti. Zákon zná několik výjimek z principu náhrady nákladů povinným. Tak při zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, hradí náklady povinného oprávněný. Oprávněný také hradí, je-li exekuce zastavena pro nemajetnost povinného, paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi. Obecně ale při zastavení exekuce hradí náklady ten, kdo zastavení zavinil. Jak však plyne z judikatury Ústavního soudu: „v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi závislá na posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce. Jinými slovy, rozhodujícím kritériem je tedy skutečná existence zavinění na zastavení exekuce na straně oprávněného, nikoli nutnost zajistit soudnímu exekutorovi odměnu za jeho činnost.“ 170 Dle Ústavního soudu nelze přenášet na oprávněného riziko, že majetek povinného nebude postačovat k uspokojení oprávněného, ale i nákladů exekuce. 171 Exekuční řád navíc umožňuje i sjednání smluvní odměny exekutora v písemné smlouvě s oprávněným, nad rámec dle zákona vyčíslených nákladů. Jak již bylo zmíněno v kapitole Subjekty v civilní exekuci a daňové exekuci, § 46 odst. 6 EŘ umožňuje snížit povinnému náklady exekuce na polovinu, pokud ve lhůtě 30 dnů po doručení výzvy zaplatí vymáhaný nárok a zálohu na snížené náklady exekuce.
169
170 171
SVOBODA, Karel. K soudnímu přezkumu příkazu k úhradě nákladů exekuce. Právní rádce č. 8/2011, s. 7 – 10. Viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 3171/09-1. Viz nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. I. ÚS 1413/10-1.
54
6.3.
Náklady řízení daňové exekuce
Daňový řád v § 182 odst. 2 rozděluje exekuční náklady na náklady za nařízení daňové exekuce, náklady za výkon prodeje a hotové výdaje vzniklé při provádění exekuce. K náhradě těchto nákladů, placených správcem daně, je povinný dlužník. I v daňové exekuci se tedy uplatňuje zásada, že náklady exekučního řízení hradí povinný. Výjimkou z této zásady je, pokud byla exekuce provedena neoprávněně. V takovém případě vzniká dlužníkovi dle § 254 odst. 2 DŘ nárok na úrok z uhrazené částky, ledaže byla neoprávněnost exekuce způsobena pozdějším vyslovením neúčinnosti doručení rozhodnutí nebo navrácením lhůty v předešlý stav. Při dělené správě je povinný uhradit správci daně hotové výdaje a přiznaný úrok, případně částku, která byla dlužníkovi vyplacena na náhradě škody, ten orgán veřejné moci, který plnění předal k vymáhání správci daně a způsobil neoprávněnost vymáhání. Způsob výpočtu exekučních nákladů upravuje § 183 DŘ, podle kterého „náklady za nařízení daňové exekuce činí 2 % z částky, pro kterou je daňová exekuce nařízena, nejméně však 500 Kč a nejvýše 500 000 Kč a náklady za výkon prodeje činí 2 % z částky, pro kterou je daňová exekuce nařízena, nejméně však 500 Kč a nejvýše 500 000 Kč“. Exekuční náklady podle § 183 DŘ lze požadovat u téhož nedoplatku jen jednou, čímž je chráněn dlužník proti správcem daně nesprávně zvolenému způsobu provedení exekuce. Hotové výdaje hradí dlužník dle jejich skutečné výše, kterou stanoví správce daně samostatným rozhodnutím. Náklady za nařízení daňové exekuce a náklady za výkon prodeje stanoví správce daně buď v exekučním příkazu, anebo v samostatném rozhodnutí, a to dle způsobu provedení exekuce. 172 Pokud jsou náklady exekuce stanovené v exekučním příkazu, nemůže dlužník uplatnit dle § 178 odst. 4 DŘ proti němu opravné prostředky, a jedinou možností jeho obrany je tak námitka dle § 159 DŘ. Naproti tomu proti samostatnému rozhodnutí o nákladech řízení se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení. Dlužník se tak dostává do horší pozice, je-li o exekučních nákladech rozhodnuto v exekučním příkazu, než pokud je vydáno samostatné rozhodnutí.
172
BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 1145.
55
6.4.
Shrnutí
Pro civilní i daňovou exekuci je společná, již několikrát zmiňovaná, zásada hrazení nákladů povinným. Odlišnosti v obou právních úpravách jsou dány především odlišnými subjekty, tedy absencí oprávněného u daňové exekuce a přítomností soudního exekutora u exekuce civilní. Srovnáním výše uvedených způsobů výpočtu exekučních nákladů, dospějeme k závěru, že daňová exekuce je pro dlužníka levnější než civilní exekuce, při které je vymáhaná stejná částka. Z toho vyplývá, v zájmu ochrany dlužníka, požadavek na správce daně, aby vymáhání prostřednictvím soudního exekutora, které může dle § 175 DŘ zvolit namísto daňové exekuce, využíval jen tehdy, je-li to skutečně nutné, například vzhledem ke složitosti předpokládané exekuce.173
173
Počty předávaných vymáhání soudním exekutorům Finanční správou a Celní správou viz přílohu.
56
7. Závěr – srovnání civilní exekuce a daňové exekuce Civilní exekuce a daňová exekuce jsou dva odlišné právní procesy se společným účelem - vymožením vykonatelné pohledávky. Zatímco civilní exekuce je jeden z druhů civilního procesu, daňová exekuce je součástí daňového řízení, tedy činností vykonávanou veřejnou správou. Již z tohoto rozdílu v jejich zařazení v právním řádu, plynou četné odlišnosti, které byly popsány v předcházejících kapitolách. Předně je rozdíl již v samotných subjektech přítomných exekučnímu řízení. Zatímco v civilní exekuci je soud procesním subjektem, samotnou exekuci pak provádí soudní exekutor, tedy fyzická osoba, na kterou stát přenesl část státní moci a řízení se zahajuje výlučně na návrh oprávněného, v daňové exekuci je přítomen správce daně, který jak provádí exekuci, tak rozhoduje o některých otázkách v civilní exekuci vyhrazených soudu, například o excindačním návrhu, ale i vystupuje jako oprávněný. Společně pak účastníkem obou řízení je povinný, v daňové exekuci výstižně nazývaný dlužníkem, bez nějž si ostatně ani exekuční řízení nelze představit. Povinným může být doslova každý. Ze srovnání se jeví, že povinný je v lepším postavení při civilní exekuci, neboť nejen že může exekuci odvrátit zaplacením pohledávky před provedením exekuce (v době kdy již pariční lhůta uběhla), ale také díky silnému postavení nezávislého a nestranného soudu, který je v civilní exekuci přítomen již od jejího počátku. V daňové exekuci je možný sice rovněž soudní přezkum, ale skrze správní soudnictví, to je však cesta pro povinného časově delší. Na druhou stranu je povinný povinen platit i náklady řízení, které jsou v daňové exekuci nižší. Co se týká způsobů provedení exekuce, je právní úprava v daňovém řádu komplexnější než v exekučním řádu, který obsahuje jen minimum odchylek od OSŘ. Přesto se nedá říct, že by se daňový řád úpravou jednotlivých způsobů exekuce od OSŘ zásadně lišil, mnohdy pouze volí jinou dikci, případně kopíruje OSŘ. Civilní exekuce ale upravuje na rozdíl od daňové další způsoby exekuce – postižení závodu a správu nemovitosti. Civilní exekuce tak má lepší možnosti u některých povinných jak pohledávku vymoci. Ostatně z tohoto důvodu zákonodárce tyto způsoby provedení exekuce do právního řádu zavedl, aby se zlepšila efektivita exekučního řízení tam, kde jsou jiné způsoby provedení exekuce nevhodné.
57
Civilní exekuce je efektivnější než daňová exekuce, přestože právní úprava jednotlivých způsobů provedení exekuce v civilní a daňové exekuci nevykazuje takové odchylky, které by toto odůvodňovali a způsoby provedení exekuce neznámé daňovému řádu, které exekuční řád upravuje, jsou využitelné jen u omezeného počtu povinných. Důvod nižší efektivity daňové exekuce tak bude patrně nutno hledat ve vnitřní organizační struktuře správců daně. Celkově lze konstatovat, že jak procesní úprava civilní exekuce, tak daňové exekuce umožňuje vést exekuci efektivně a dovést ji do zdárného konce, tj. vymoci pohledávku. Ačkoliv správce daně má teoreticky větší možnosti zjišťovat majetek povinného, tak možnosti požadovat součinnost soudním exekutorem jsou dostatečně široké, aby se dozvěděl o všech zpeněžitelných majetkových hodnotách povinného.
Statistika efektivity civilní exekuce celkově174 Rok
Počet nařízených exekucí
Počet nařízených Počet exekucí exekucí na ukončených peněžitá plnění zastavením
Počet exekucí ukončených vymožením
Počet neukončených exekucí
2012
820 420
818 728
140 328
211 382
468 710
2013
730 000*
728 000*
190 000*
185 000*
460 000*
2014
830 000*
828 000*
N
N
N
* zaokrouhleno na celé tisíce Statistika efektivity Exekutorského úřadu Praha 4175 Rok
Nápad
Vymoženo v % Zastaveno v %
Ukončeno v %
2012
776
29,77
21,78
51,55
2013
1 578
30,16
11,66
41,83
2014
1 092
20,24
3,66
23,90
Z výše uvedených statistik vyplývá, že výtěžnost civilní exekuce se pohybuje kolem od 20 – 30 % (pokud sečteme počet neukončených exekucí z minulého roku s počtem nové nařízených exekucí, je například v roce 2013 takováto celková výtěžnost 174 175
Statistiky poskytnuté Exekutorskou komorou ČR na základě zákona 106/1999 Sb. Statistika zveřejněna na internetových stránkách www.tvrdkova.cz/statistika/468-statistika, Exekutorského úřadu Praha 4, soudní exekutor JUDr. Jana Tvrdková (navštíveno 10. 3. 2015).
58
15 %). Počet exekucí, které neskončí vymožením, ovlivňuje i to, když exekuční soud rozhodl o vyloučení exekutora, došlo ke změně exekutora a exekuční soud rozhodl o spojení exekučních řízení. Exekuce také může být přerušená nebo odložená. Statistika efektivity daňové exekuce Nedoplatky evidované Finanční správou v roce (v mil. Kč)
Kumulované evidované nedoplatky
Nedoplatky evidované ve vymáhání k 31.12.
Nedoplatky evidované ve vymáhání v období 1.1. - 31.12.
Vymožené částky
2012
134 738
98 774
147 363
7 941
2013
148 941
111 390
161 756
7 525
2014
110 604
92 221
166 610
11 186
Vymožené daňové nedoplatky podle způsobu vymáhání Finanční správou v roce 2012 (v tis. Kč)176 Způsob vymáhání
Vymáhané
Vymožené
%
Srážky ze mzdy
5 448 395
176 702
3,24
Přikázání pohledávky z účtu
10 836 456
1 899 809
17,53
Přikázání jiné peněžité pohledávky
1 875 827
221 109
11,79
Postižení jiných majetkových práv
100 659
19 068
18,94
Prodej movitých věcí
1 142 905
94 659
8,28
Prodej nemovitých věcí
1 727 504
40 979
2,37
Počet vydaných exekučních příkazů
Počet Vymožené vymožených částky případů (v mil. Kč)
Nedoplatky Nedoplatky evidované z dělené správy Celní správou v roce (v mil. Kč) (v mil. Kč)
Nedoplatky celkem spotřební a ekologické daně, dovoz, dělená správa (v mil. Kč)
2012
1 824,0
11 944,7
Nejsou údaje 23 339
303,9
2013
2 339,0
14 645,2
65313
32 496
395,2
2014
2 668,3
13 102,9
88815
54 752
400,6
176
Zdroj – kontrolní akce NKÚ č. 13/02, zveřejněno ve Věstníku NKÚ č. 1/2014.
59
Výše uvedené statistiky správců daně ukazují na poměrně malé číslo skutečně vymožených nedoplatků oproti nedoplatkům evidovaným. Pokud správce daně zahájí daňovou exekuci, jsou jeho procenta úspěšně vymožených exekucí menší, než celková čísla exekucí ukončených vymožením u civilní exekuce. To je patrné zejména u složitějších způsobů provedení exekuce, jako je prodej movitých a nemovitých věcí. Tomu nasvědčuje i poměrně dobrý poměr mezi počtem vydaných exekučních příkazů a počtem vymožených případů (pokud by bylo na 1 případ vydáno více exekučních příkazů, je tento poměr ještě lepší) u exekucí prováděných Celní správou, neboť jak plyne ze statistik177, exekuce prodejem a movitých a nemovitých věcí u tohoto správce daně činila pouze cca 1,14 % v roce 2014 a v roce 2013 nedosahovala ani 1 % počtu prováděných exekucí. Počet vymožených případů Celní správou činí kolem 50 - 60 % počtu celkově vydaných exekučních příkazů. Domnívám se, že zákonodárce by měl dbát na koordinaci při novelizacích civilní exekuce, tedy úpravy v exekučním řádu a v OSŘ s novelizacemi daňového řádu, a předcházet případným výkladovým problémům. Příkladem může být novelizace exekučního řádu a OSŘ provedená zákonem č. 45/2013 Sb. o obětech trestných činů. Tento zákon přidal do exekučního řádu nový odstavec 3 v § 47, stanovující, že „exekuci na majetek povinného, na který se vztahuje rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení, lze provést jen po předchozím souhlasu příslušného orgánu činného v trestním řízení“. Daňový řád ale žádné takové ustanovení neobsahuje. Je tedy otázkou, zda správce daně takový souhlas orgánu činného v trestním řízení potřebuje či nepotřebuje. Příkladem, kdy byl daňový řád novelizován odlišně od předpisů upravujících civilní exekuci, jsou ustanovení týkající se provedení exekuce na majetek nabytý jako substituční jmění, kdy zákonodárce výslovně stanovil, že takovýto majetek lze postihnout daňovou exekucí. V civilní exekuci je v zásadě z exekuce vyňat. Naopak například ohledně zpeněžení pohledávky dražbou či použití předražku neobsahuje daňový řád žádná ustanovení. Zákonodárce správně zakotvil subsidiární použití OSŘ při daňové exekuci, a to i s přihlédnutím k bohaté judikatuře vážící se k civilní exekuci a k možnosti využití poznatků nauky občanského práva procesního. Civilní exekuce upravená exekučním řádem a prováděná soudními exekutory je univerzální možnost vymáhání vykonatelné pohledávky, neboť umožňuje vymáhat 177
Viz příloha.
60
pohledávky z nejširšího okruhu exekučních titulů a doplňuje tak výkon rozhodnutí prováděný soudem a orgány veřejné správy. Objevují-li se úvahy o zavedení výhradně exekuce prováděné soudními exekutory, je nutno poznamenat, že daňová exekuce by v takovém případě měla být stále zachována, neboť stát musí mít možnost si sám vymoci určitá peněžitá plnění a nespoléhat se pouze na existenci soudních exekutorů, tedy osob od státu odlišných. Civilní exekuce dle současné právní úpravy poskytuje nejširší možnosti, jak vymoci vykonatelnou pohledávku. Jejím hlavním úkolem je vymáhání exekučních titulů přiznaných civilními soudy. Daňová exekuce je specializovaná na vymáhání peněžitých plnění směřujících do veřejných rozpočtů. Obě mají své důležité a nezastupitelné místo v právním řádu České republiky.
61
Seznam zkratek ČR – Česká republika č. - číslo DŘ - Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád. EŘ - Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). InsZ - Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). OSŘ - Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. ř.z. - říšský zákoník Sb. - Sbírka zákonů SŘ - Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. SŘS - Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.
62
Seznam použité literatury a pramenů Právní předpisy Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů . 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/2009, trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 89/2012, občanský zákoník. Zákon č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů). Zákon č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
63
Zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Zákonné opatření Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů. Vyhláška Ministerstva spravedlnosti, 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.
Knižní publikace BAKEŠ, Milan. Finanční právo. A kol. 6. upr. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, 519 s. ISBN: 978-80-7400-440-7. BAXA, Josef. A kol. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, 3 sv. ISBN: 978-80-7357-564-9 ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŽEK, J. A kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 649 s. ISBN: 80-7179-854-1 HÁSOVÁ, Jiřina. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. Vyd. 1. Praha: Beck, 2010, s. 1122. ISBN: 978-80-7400-320-2. JIRSA, Jaromír, HAVLÍČEK, Karel. A kol. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář - Kniha V. - § 251 - 376 občanského soudního řádu: podle stavu k 1. 4. 2014. Vyd. 1. Praha: Havlíček Brain Team, 2014. ISBN: 978-80-87109-50-2 KASÍKOVÁ, Martina. A kol. Exekuční řád: komentář. 3. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013, 939 s. ISBN: 978-80-7400-476-6 MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního: exekuční právo. 1. vyd. Praha: Beck, 1998, 207 s. ISBN: 80-7179-190-3. MATYÁŠOVÁ, Lenka, GROSSOVÁ, Marie Emilie. Daňový řád: s komentářem, důvodovou zprávou a judikaturou ve znění technické novely zák. č. 30/2011 Sb. Praha: Leges, 2011, 928 s. ISBN: 978-80-87212-70-7. SVOBODA, Karel. Nové instituty českého civilního procesu. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. ISBN: 978-80-7357-722-3.
64
SVOBODA, Karel. A kol. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, 1398 s. ISBN: 978-80-7400-506-0. VEDRAL Josef. Správní řád: komentář. 2., aktualiz. a rozšíř. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 907. ISBN: 978-80-7273-166-4 WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, 711 s. ISBN: 978-80-7201-842-0. WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. První část – Řízení nalézací. Praha: Linde, 2014. 624 s. ISBN: 978-80-7201-940-3. ZAHRADNÍKOVÁ, Radka et al. Civilní právo procesní. Plzeň. Aleš Čeněk, 2013. 565 s. ISBN: 978-80-7380-437-4.
Časopisecké články KORBEL F., PRUDÍKOVÁ D., Velké změny exekučního práva od 1. ledna 2013. Právní rozhledy, 1/2013, s 1. BLAŽEJ, Petr.: Změny v úpravě souběhu insolvenčního řízení a exekuce od 1. 1. 2014. Komorní listy č. 2/2014, s. 9. POHL. Tomáš. Nová úprava insolvenčního řízení - III. Část. Obchodní právo č. 5/2008, str. 2. ŘEHÁČEK. O., VRBA. M., Pohledávky neuspokojované v insolvenčním řízení, Právní rozhledy, 2013, č. 3, s. 77. PROŠEK. J. Problematika exekucí samosprávy. Sborník přednášek z odborné konference Právo ve veřejné správě 2014. Atlas consulting, spol. s r. o. (uveřejněno v právním informačním systému Codexis).
Elektronické zdroje DVOŘÁK, Bohumil. K úpravě opozičních sporů. Jiné právo [online]. [cit. 2015-07-03]. Dostupné z WWW: http://jinepravo.blogspot.cz/2011/05/k-uprave-opozicnich-sporuzrejme.html.
65
Judikatura Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 5127/2007. Nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. IV. ÚS 630/03. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3870/2011 . Nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2011, sp. zn. III. ÚS 298/11-1. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo 494/2007. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, čj. 3 Afs 99/2014-43. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 23 Co 35/2011. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2014, 21 Cdo 1037/2013. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 20 Cdo 418/2012. Nález Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. I. ÚS 2770/11-2. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4531/2008. Stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 11. 1. 1974, sbírkové číslo Rc 20/1974. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, čj. 2 Afs 98/2004-65. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem 8. prosince 2014, čj. 15 Af 40/2014-43. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4802/2008. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 54 Co 43/2012. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 20 Cdo 485/2005. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 20 Cdo 180/2003. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1766/2001. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3190/2012.
66
Nález Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 3171/09-1. Nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. I. ÚS 1413/10-1.
Důvodové zprávy Sněmovní tisk 725/0 (3. období, 1998 – 2002), poslanecký návrh poslanců Pavla Němce, Pavla Svobody, Cyrila Svobody, Zdeňka Koudelky, Evy Dundáčkové a dalších na vydání zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně a doplnění dalších zákonů Sněmovní tisk 473/0 (6. období, 2010 - 2013), vládní návrh na vydání zákona o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů Sněmovní tisk 685/0 (5. období, 2006 - 2010), vládní návrh na vydání zákona daňový řád Senátní tisk 184/0 (deváté funkční období, 2012-2014), vládní návrh na vydání zákonného opatření Senátu o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů. Sněmovní tisk 929/0 (6. období, 2010 - 2013), vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů Sněmovní tisk 537/0 (6. období, 2010 - 2013), vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
67
Příloha Statistiky civilní exekuce
Rok
Počet Počet nařízených Počet exekucí nařízených exekucí na ukončených exekucí peněžitá plnění zastavením
Počet Počet exekucí neukončených ukončených exekucí vymožením
2012
820420
818728
140328
211382
468710
2013
730000*
728000*
190000*
185000*
460000*
2014
830000*
828000*
-
-
-
Počet dražeb Rok
2012
2013
2014
Nemovité věci
19755
17132
18029
Movité věci
3091
3153
3264
Závody
0
1
0
Statistika efektivity Exekutorského úřadu Praha 4178
178
Rok
Nápad
Vymoženo v % Zastaveno v % Ukončeno v %
2012
776
29,77
21,78
51,55
2013
1 578
30,16
11,66
41,83
2014
1 092
20,24
3,66
23,90
Statistika zveřejněna na internetových stránkách www.tvrdkova.cz/statistika/468-statistika, Exekutorského úřadu Praha 4, soudní exekutor JUDr. Jana Tvrdková.
I
Statistiky daňové exekuce (DE) – Finanční správa ČR179
Stav
2012
2013
2014
počet exekučních příkazů vydaných FÚ ve vy- 1.1. - 31.12. 47 539 38 131 40 259 máhacím řízení - DE srážkami ze mzdy počet exekučních příkazů vydaných FÚ ve vy- 1.1. - 31.12. 51 164 39 021 54 074 máhacím řízení - DE přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb počet exekučních příkazů vydaných FÚ ve vy- 1.1. - 31.12. 4 522 máhacím řízení - DE přikázáním jiné peněžité pohledávky
4 018
4 062
počet exekučních příkazů vydaných FÚ ve vy- 1.1. - 31.12. 3 080 máhacím řízení - DE prodejem movitých věcí
2 236
2 037
počet exekučních příkazů vydaných FÚ ve vy- 1.1. - 31.12. 2 497 máhacím řízení - DE prodejem nemovitých věcí
2 139
1 973
(v mil. Kč)
2012
2013
2014
176
147
158
1 778
2 792
Stav
částka vymožených nedoplatků - DE srážkami 1.1. - 31.12. ze mzdy
částka vymožených nedoplatků – DE přiká- 1.1. - 31.12. 1 898 záním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb částka vymožených nedoplatků - DE přiká- 1.1. - 31.12. záním jiné peněžité pohledávky
220
202
363
částka vymožených nedoplatků – DE prodejem 1.1. - 31.12. movitých věcí
95
81
233
částka vymožených nedoplatků – DE prodejem 1.1. - 31.12. nemovitých věcí
41
38
83
2012
2013
2014
počet případů řešených za pomoci soudních 1.1. - 31.12. 4 287 exekutorů
5 935
11 115
62
69
Stav
částka nedoplatků řešená za pomoci soudních 1.1. - 31.12. exekutorů (v mil. Kč)
47
179 Statistiky poskytnuty Generálním finančním ředitelstvím na základě žádosti dle zákona 106/1999 Sb..
II
Vymožené daňové nedoplatky podle způsobu vymáhání Finanční správou v roce 2012 (v tis. Kč)180 Způsob vymáhání
Vymáhané
Vymožené
%
Srážky ze mzdy
5 448 395
176 702
3,24
Přikázání pohledávky z účtu
10 836 456
1 899 809
17,53
Přikázání jiné peněžité pohledávky
1 875 827
221 109
11,79
Postižení jiných majetkových práv
100 659
19 068
18,94
Prodej movitých věcí
1 142 905
94 659
8,28
Prodej nemovitých věcí
1 727 504
40 979
2,37
Kumulované evidované nedoplatky
Nedoplatky evidované ve vymáhání k 31.12.
Nedoplatky evidované ve vymáhání v období 1.1. - 31.12.
Vymožené částky
2012
134 738
98 774
147 363
7 941
2013
148 941
111 390
161 756
7 525
2014
110 604
92 221
166 610
11 186
Nedoplatky evidované Finanční správou v roce (v mil. Kč)
Statistiky daňové exekuce – Celní správa ČR181
Nedoplatky Nedoplatky Nedoplatky celkem Počet Počet Vymožené evidované z dělené - spotřební a eko- vydaných vymožených částky správy logické daně, do- exekučních případů (v mil. Celní správou v roce (v mil. Kč) voz, dělená správa příkazů Kč) (v mil. Kč) (v mil. Kč) 2012
1 824,0
11 944,7
Nejsou údaje
23 339
303,9
2013
2 339,0
14 645,2
65313
32 496
395,2
2014
2 668,3
13 102,9
88815
54 752
400,6
180
Zdroj – kontrolní akce NKÚ č. 13/02, zveřejněno ve Věstníku NKÚ č. 1/2014. 181 Statistiky poskytnuty Generálním ředitelstvím cel na základě žádosti dle zákona 106/1999 Sb.
III
Kumulované nedoplatky k 31. 12. příslušného roku (v mil. Kč)
2012
2013
2014
Vnitrostátní SPD a ekologické daně
5 438,6
7 696,5
5 958,6
Dovoz
4 682,1
4 609,7
4 476,0
Dělená správa celkem
1 824,0
2 339,0
2 668,3
CELKEM
11 944,7
14 645,2
13 102,9
2012
2013
2014
Počet případů
23 339
32 496
54 752
Částka v mil. Kč
303,9
395,2
400,6
Daňové nedoplatky vymožené k 31. 12. příslušného roku
Daňová exekuce
2012
2013
2014
Počet dražeb Počet exekučních příkazů přikázáním pohledávky, přikázáním pohledávky z účtu, srážkami ze mzdy, přikázáním jiné peněžité pohledávky
25
10
26
N
64 858
87 803
Počet EP na movité věci
N
393
723
Počet EP na nemovité věci
N
36
22
Počet EP na cenné papíry Vymoženo z exekucí na peněžité prostředky (Kč)
N
26
267
-
-
-
Vymoženo exekucí na movité věci (Kč) Vymoženo exekucí na nemovité věci (Kč) Vymoženo exekucí na cenné papíry (Kč)
N
IV
1 002 903,00 172 260 757,10
N
41 138,00
3 900,00
N
8 200,00
59 570,10
Vymáhání soudními exekutory
Počet Předané nedoplatky Rok dlužníků předaných
Vymožené nedoplatky
počet výše počet výše 40 366 063 800,00 1 260 870,00
2012
4
2013
0
0
0,00
0
2014
0
0
0,00
0
V
Počet zastavených exekucí v daném roce Známé (úhrada použináklady tím přeplatku, exekutora dlužník zastavil, nedobytný nedoplatek) 4 4
0,00
Název práce v českém jazyce: Civilní exekuce a daňová exekuce (srovnání)
Název práce v anglickém jazyce: Civil enforcement and tax enforcement (a comparison)
VI
Shrnutí Cílem mé diplomové práce je srovnání civilní exekuce a daňové exekuce. Má diplomová práce rovněž zjišťuje, které řízení je efektivnější. Civilní exekuce je řízení upravené zákonem č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekučním řízení. Daňová exekuce je upravena v jiném zákoně, v daňovém řádu č. 280/2009 Sb. Obě úpravy jsou určeny k vymáhání peněžitých plnění přiznaných vykonatelným rozhodnutím. Každá obsahuje rozdílný okruh subjektů aplikujících právo. Cílem civilní exekuce je vymoci pohledávku fyzické osoby nebo právnické osoby, naproti tomu daňová exekuce je určena pro vymáhání pohledávek směřujících do státního rozpočtu nebo jiného veřejného rozpočtu. Tyto rozdíly popisuji ve své diplomové práci. Diplomová práce se skládá z osmi kapitol, které obsahují zhodnocení důležitých částí právní úpravy. Kapitola první je úvodní a ukazuje cíl a účel této diplomové práce. V této kapitole je také vysvětleno pojmosloví užívané v diplomové práci. Kapitola druhá je zaměřena na dějiny civilní exekuce a daňové exekuce. Kapitola třetí vymezuje subjekty těchto řízení a je členěna do čtyř podkapitol. Takto je členěna také kapitola čtvrtá, která vysvětluje postavení soudu při exekučním řízení. Civilní soudy mají rozdílný význam v civilní exekuci, než správní soudy při exekuci daňové, neboť civilní soud pověřuje soudního exekutora k provedení exekuce a sám také rozhoduje o některých otázkách, ale správní soud může pouze přezkoumávat rozhodnutí správce daně. Kapitola pátá popisuje vztah civilní a daňové exekuce a insolvenčního řízení a je rovněž členěna do čtyř podkapitol. Kapitola šestá je o efektivitě exekuce a je rozdělena do tří podkapitol. Tyto podkapitoly jsou také dále členěny. Tato kapitola obsahuje obecnou část, část o zjišťování majetku a část o způsobech provedení exekuce. Kapitola sedmá se zabývá náklady exekučního řízení a ukazuje, že daňová exekuce je pro dlužníka levnější než civilní exekuce. Poslední kapitolou je kapitola osmá. Ta zahrnuje celkové srovnání a obsahuje rovněž statistiky efektivity civilní exekuce prováděné soudními exekutory a daňové exekuce prováděné správci daně.
VII
Summary The purpose of my thesis is to compare civil enforcement and tax enforcement. My thesis also investigates which proceedings is more effective. Civil enforcement is the legal proceedings regulated in Act No. 120/2001 Sb. On Executors and Execution Proceedings. Tax enforcement is regulated in different Act No. 280/2009 Sb. Tax Code. Both legal institutions are designated to enforce legal decision with order to pay the money. There are different subjects applies the law in these legal proceedings. The aim of the civil enforcement is enforce a debt for human beings or artificial person, but tax enforcement is used for enforce receivable of state to state budget or to different public budget. I describe this differences in my thesis. The thesis is composed of eight chapters, each of them contains analysis of important parts these legal adjustments. Chapter one is introductory and shows goal and purpose of the thesis. This chapter also explains terms which are used in the thesis. Chapter two focuses on history of civil enforcement and tax enforcement. Chapter three characterizes subjects in the proceedings and is subdivided into four parts. Chapter four is subdivided into four parts too. This chapter explicates the role of court in enforcement proceedings. Civil courts has different significance for civil enforcement than administrative courts for tax enforcement, because civil court commissions an executor to realize the civil enforcement or civil court make some other decision, but administrative court can only review a decision of tax administrator. Chapter five describes consequences between civil enforcement or tax enforcement and insolvency proceedings in the same time. This chapter is also subdivided into four parts. Chapter six is about efficiency of enforcement proceedings. This chapter is subdivided into three parts. These parts are subdivided into subparts too. Chapter contains general part, investigate of property part and methods of enforcement part. Chapter seven deals with costs of enforcement proceedings. There is tax enforcement cheaper for debtor than civil enforcement. Chapter eight is the last chapter. A finally comparison is included and there are statistics about efficiency of executors and tax administrators.
VIII
Klíčová slova (keywords): civilní exekuce, daňová exekuce, exekuční řízení civil enforcement, tax enforcement, enforcement proceedings
IX
