Exekuce peněžitého plnění

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Exekuce peněžitého plnění

Bakalářská práce

Autor:

Petr Janda Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Kateřina Kuncová

Duben, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne

29.4.2011

Petr Janda

Poděkování Rád bych zde poděkoval svému vedoucímu bakalářské práce Mgr. Kateřině Kuncové za její rady a čas, jenž mi věnovala při realizaci této práce.

Anotace Exekuční právo můžeme vymezit jako soubor právních norem, které upravují činnost soudu, stran a dalších subjektů exekučního řízení při realizaci plnění. Exekuce je procesními normami svěřena různým orgánům, mezi nimiž rozhodující místo zaujímá soud. Rozeznáváme následující způsoby výkonu rozhodnutí (exekuce) na peněžité plnění, jejichž aplikací by mělo dojít k naplnění soudních rozhodnutí vydaných v rámci nalézacího řízení: srážky ze mzdy, přikázání pohledávky, příkaz k výplatě z účtu, prodej movitých věcí, prodej nemovitostí, prodej podniku a zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem. Postup při provádění exekuce upravuje především § 276 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

U exekutorů lze mnohdy zaznamenat sklony ke zneužití svých

oprávnění při provádění exekucí, jak lze ilustrovat i na příkladu radnice v Chomutově, kde exekutoři začali postihovat výkonem rozhodnutí peníze bezprostředně vyplacené v rámci výplaty některých dávek pomoci v hmotné nouzi. Jako ochraně před zneužití exekucí slouží zejména instituty zastavení exekuce, návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu, vylučovací žaloby nebo námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. Klíčová slova: exekuce, exekutor, peníze

Annotation Enforceable law can be defined as a set of norms governing the activity of the court, parties and other entities in the implementation of execution. The execution is entrusted to different procedural standards bodies, including relevant court. We distinguish the following methods of enforcement (execution) for cash consideration, which application should be made to fill the judicial decisions issued in the procedure-instance: deductions of wages, draining the account, the sale of movable goods, property sales, and sale of establishment of a judicial lien on the property. Procedure for execution is determined particularly by § 276 et seq. Act No. 99/1963 Coll. Code of Civil Procedure. The executors can often have tendency to abuse their powers in carrying out executions, as can be illustrated by the example of city hall in Chomutov, where bailiffs began to sanction enforcement money directly paid to the payment of certain benefits in material need. As a protection against abuse of execution is particularly institute sof stopping the execution, the propsal to withdraw the case from the list, the exclusion of an action or object to the order ro cover the costs of enforcement. Key words: enforcement, executor, money

Obsah Úvod…………………………………………………………………………...…………...6 1 Výkon rozhodnutí………………………………………………………………...………8 2 Druhy exekucí peněžitého plnění……………………………………………..……….11 2.1 Srážky ze mzdy……………………………………………………..…………..11 2.1.1 Nařízení a provádění srážek………………………..…………………14 2.1.2 Výplata provedených srážek………………………….………………15 2.1.3 Srážky z jiných příjmů……………………………….……………….16 2.2 Přikázání pohledávky……………………………………………..…………….18 2.2.1 Přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu………….…………20 2.2.2 Přikázání jiných peněžitých pohledávek…………………….……….21 2.2.3 Postižení jiných majetkových práv…………………………...………22 2.3 Příkaz k výplatě z účtu………………………………………………….………25 2.4 Prodej movitých věcí a nemovitostí……………………………………………28 2.4.1 Movité věci……………………………………………………………29 2.4.2 Nemovité věci…………………………………………………………31 2.5 Zřízení soudcovského zástavního práva…………………………..……………33 2.6 Prodej podniku…………………………………………………….……………34 3 Zneužitelnost exekucí na peněžitá plnění…………………………………..…………40 3.1 Příklad………………………………………………………………..…………42 Závěr…………………………………………………………………………..…………44 Seznam použité literatury………………………………………………………………46

5

Úvod Pravomocné soudní rozhodnutí stanovuje určitá práva a povinnosti. Pokud však subjekt takovouto stanovenou povinnost nesplní, může být přinucen pomocí zvláštního řízení, které se nazývá nucený výkon nebo také exekuční řízení. Téma exekuční řízení jsem si vybral díky osobnímu zájmu o problematiku, téma je také aktuální vzhledem k současné finanční krizi. V poslední době jsem se již osobně setkal s několika případy v blízkém okolí, lidé nemají peníze, nebo neumí hospodařit s penězi a následky mohou být děsivé - exekuce. Pro mnoho lidí běžné slovo, nad kterým se nepozastaví, avšak pro jiné lidi může exekuce představovat totální zkázu, osobní prohru v životě. Účelem exekuce je zajistit rychlou a účinnou ochranu věřitelových práv, které mu byly vůči dlužníkovi přiznány vykonatelným rozhodnutím soudu nebo jiným exekučním titulem. Podle nejnovější statistiky v Centrální evidenci exekucí přesáhl počet exekucí již jeden milion lidí. Přepočteno na jednoho obyvatele, tak s exekucí se potýká zhruba každý desátý obyvatel naší republiky. Exekuce je procesními normami svěřena různým orgánům, mezi nimiž rozhodující místo zaujímá soud. Exekuční právo můžeme vymezit jako soubor právních norem, které upravují činnost soudu, stran a dalších subjektů exekučního řízení při realizaci plnění. V této práci objasním základní pojmy související s exekucí a rozčlením exekuce na peněžitá plnění podle jejich jednotlivých druhů. V teorii se můžeme setkat s rozčleněním exekuce podle různých klasifikačních kritérií. Předně se rozlišuje exekuce personální a exekuce reálná. Reálnou exekuci můžeme dále rozdělit na naturální a peněžní (označována v literatuře jako exekuce na peněžité plnění). V této práci se budeme zabývat druhovým členěním exekucí tak, jak je rozlišuje občanský soudní řád ve své části šesté. Exekučním úkonem je povinný donucován ke splnění dříve uložené povinnosti, kterou nesplnil dobrovolně, řádně a včas. Bezprostředním podkladem pro jeho provedení je písemný příkaz, který vydá správní orgán příslušný pro provedení správní exekuce. Exekuční úkony provádějí pověření zaměstnanci správního orgánu. Zákon stanoví případy, kdy úkon nelze provést. Při vymáhání peněžitých plnění se na provádění exekučních úkonů podílejí i třetí osoby, např. plátce mzdy, peněžní ústavy. Soud může provedením úkonu pověřit buď 6

soudního vykonavatele (zaměstnanec soudu) nebo soudního exekutora (soukromá osoba, kterou touto činností pověřil stát). Právní úprava exekucí (výkonu rozhodnutí) je upravena duálně, přičemž se v mnohých bodech obě úpravy překrývají. Do roku 2001 platilo, že pojmy exekuce a výkon rozhodnutí byly synonyma a běžně se zaměňovaly; v roce 2001 však byl přijat zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, v jehož liteře se používá výrazu "exekuce", zatímco zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, doposud užívá termín "výkon rozhodnutí". V této práci se zaměříme především na zkoumání a analýzu občanského soudního řádu. Občanský soudní řád rozlišuje dva druhy exekucí, a to podle toho, jakého druhu je plnění, které má být podle vykonatelného rozhodnutí (exekučního titulu) na povinném účastníku vynuceno v civilní exekuci, totiž, zda jde o splnění povinnosti k majetkovému (peněžitému) plnění, nebo o splnění jiné osobní nemajetkové povinnosti. Vedle stojí specificky upravené exekuce o výchově a styku s nezletilci. Ve své práci se budeme věnovat pouze exekucím na peněžitá plnění. Cílem práce je posouzení míry zneužitelnosti exekucí při výkonu exekučními tituly a upozornění na případné mezery v zákoně.

7

1 Výkon rozhodnutí Hned v úvodu je nutno říci, že samostatné soudní vymáhání pohledávek můžeme rozdělit do dvou stadií. Prvním stadiem je samotné soudní řízení v němž bude pohledávka přiznána. Takové řízení se nazývá řízení nalézací. Druhým stádiem je vykonávací neboli exekuční řízení.

samotné

1

Nalézací a vykonávací řízení tvoří dvě relativně samostatné části jednotného procesního práva, každé z nich sleduje dosažení jiného cíle a jsou vzájemně nezávislá. Nalézací řízení nepředstavuje nutně pokračování v řízení vykonávacím a stejně tak vykonávací

řízení

nepředpokládá

existenci

nalézacího

řízení.

Dojde-li

totiž

k dobrovolnému plnění toho, co bylo uloženo v řízení nalézacím jako povinnost plnění, není třeba řízení vykonávacího. Stejně tak vykonávací řízení nenásleduje v případě, nedošlo-li v nalézacím řízení k uložení povinnosti plnění.2 Exekuční právo můžeme vymezit jako soubor právních norem, které upravují činnost soudu, stran a dalších subjektů exekučního řízení při realizaci plnění. V teorii se můžeme setkat s dělením exekucí, a to podle různých klasifikačních kritérií. Předně s e rozlišuje exekuce personální a exekuce reálná. Předmětem exekuce personální je přímo a bezprostředně osoba povinného, kdežto předmětem reálné exekuce je majetek povinného (dlužníka). Až od 19.st. se uplatňovala exekuce personální, kdy byl dlužník zbaven osobní svobody a tím byl stimulován k tomu, aby uhradil svůj dluh („vězení pro dluhy“). Do dnešní doby se udržely jen zbytky personální exekuce, a to zejména při výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí. Reálnou exekuci můžeme dále dělit na naturální a peněžní. Při naturální exekuci jsou nároky oprávněného uspokojovány tím, že povinnému jsou odňaty určité majetkové dohody a tyto jsou přímo odevzdány oprávněnému (např. odebrání věci, vyklizení bytu). Naturální exekuce tedy směřuje k uspokojení nepeněžitých závazků povinného a označuje se také jako exekuce na nepeněžité plnění. Peněžní exekuce, označovaná také jako exekuce na peněžité plnění, směřuje k uspokojení peněžních závazků povinného. Může být vedena nejen na peněžitý majetek (vklady, mzda apod.), ale i na jeho hmotné či 1 2

POHL, T. Vymáhání pohledávek, 1. vyd., Praha: IFEC, 2002, ISBN 80–86412–16–4, s. 77 GROSSOVÁ, M. Exekuce, Právo a podnikání, 1995, č. 2, s. 11

8

nehmotné věci, které jsou odebrány a následně prodány. Z výtěžku prodeje je pak oprávněný uspokojen. Dále se rozlišuje reálná exekuce přímá a nepřímá. U přímé je nárok oprávněného uspokojován bezprostředně zabavením majetku povinného. Nepřímá exekuce naopak k bezprostřednímu uspokojení oprávněného nevede. Jedná se např. o ukládání pokut, které stimulují povinného, aby plnil oprávněnému. V odborné literatuře se někdy setkáváme s rozlišováním exekuce individuální a univerzální. Individuální exekuce je chápána jako výkon rozhodnutí ve prospěch určitého oprávněného proti určité osobě povinného. Jedná se o exekuci vedenou samostatně určitým věřitelem na jednotlivé části majetku dlužníka. Naproti tomu exekuce univerzální (generální) předpokládá, že více, popř. všichni věřitelé dlužníka společně vedou exekuci na veškerý majetek jejich dlužníka. Pojem exekuce univerzální tak splývá s pojmem konkurzní a vyrovnací řízení, kde na místě povinného (dlužníka) vystupuje správce majetkové podstaty dlužníka. Řízení konkurzní a vyrovnací 3 je ve světle tohoto rozlišování považováno za součást řízení exekučního, což ale za správný názor považovat nelze, neboť se oba druhy řízení značně liší. Konkurzní a vyrovnací řízení nepředpokládá žádné předcházející nalézací řízení a tím i existenci exekučního titulu. Dále je v exekučním řízení předem určen okruh věřitelů, naproti tomu při konkurzu není předem počet věřitelů znám. I když oba druhy řízení mají mnohé společné rysy, nelze pomíjet podstatné rozdíly mezi ni mi.4 Za pomoci exekuce (výkonu rozhodnutí) se dobírá oprávněný subjekt realizace svého práva (plnění), které mu bylo přiznáno rozhodnutím v tzv. nalézacím řízení, ovšem povinný subjekt tuto svou povinnost uloženou rozhodnutím dobrovolně nesplnil. Exekuční řízení bývá spojováno zejména s výkonem soudních rozhodnutí, ovšem velmi často bývají předmětem výkonu rozhodnutí i rozhodnutí správních orgánů (orgánů veřejné správy). Exekutor má ze zákona rozsáhlé pravomoci. Orgány statní správy, pojišťovny a další instituce jsou povinny spolupracovat. Exekutor tak může zjistit informace týkající se vlastnictví, pojistek, dluhů... Exekutor má také právo s pomocí policie ČR vstoupit do

3 4

v současnosti tedy řízení insolvenční TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi, 1. vyd., Praha: C.H. Beck, 2001, ISBN 80-7179-483-X, s. 22-23

9

prostor povinného (dokonce i v jeho nepřítomnosti), a pak provést exekuci – tedy rovnou zabavit majetek povinného. Výnos z dražby poslouží jako úhrada nákladů exekuce. Exekuci lze provést jen způsoby uvedenými v zákoně. V zásadě známe dva druhy exekucí: na peněžitá a nepeněžitá plnění. Peněžitá plnění se exekuují nejčastěji za pomoci srážek ze mzdy, přikázání pohledávky, prodeje movitých věcí či prodeje nemovitostí. Pakliže není předmětem plnění zaplacení finančního obnosu, jedná se o exekuce na nepeněžitá plnění, která se zase realizují zpravidla tzv. náhradním výkonem, přímým vynucením či donucovacími pokutami. Zcela samostatně je potom upravena exekuce rozhodnutí o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi.5 Exekuční řízení je důsledně ovládáno dispoziční zásobou v případě jeho zahájení, k němuž je třeba návrhu vymáhajícího věřitele. Svou povahou je toto řízení sporným. Základní normou upravující exekuční řízení je zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád a vyhláška Ministerstva spravedlnosti číslo 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. Exekuční prostředky jsou nástroje, kterými je vymáhající orgán vybaven k tomu, aby dosáhl cíle exekučního řízení. Postihnout lze vždy pouze majetek dlužníka, proto pozor na ustanovení § 143 a násl. OZ., to je na nebezpečí spočívající v problematice BSM. Podle povahy majetku rozeznáváme exekuční prostředky na přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu, přikázání jiné pohledávky, prodej movitých věcí, prodej nemovitostí, srážky ze mzdy. 6

5 6

SCHELLEOVÁ, I. Exekuční řízení, 1. vyd., Praha: Eurounion, 1998, ISBN 80–85858–66–5, s. 19 GROSSOVÁ, M. cit. dílo, s. 12

10

2 Druhy exekucí peněžitého plnění Rozeznáváme následující způsoby výkonu rozhodnutí (exekuce) na peněžité plnění, jejichž aplikací by mělo dojít k naplnění soudních rozhodnutí vydaných v rámci nalézacího řízení a ukládajících zaplacení peněžité částky: srážky ze mzdy, přikázání pohledávky, příkaz k výplatě z účtu, prodej movitých věcí, prodej nemovitostí, prodej podniku a konečně zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem. Podle povahy a druhu právní subjektivity dlužníka, historie vzniku pohledávky ale i podle rozsahu pohledávky a reálné materiální situace dlužníka je tedy před podáním na příslušný obecný soud třeba nejprve bedlivě zvážit všechna pro a proti a vybrat jeden nebo i více ze způsobů výkonu rozhodnutí a až poté započít shromažďování listinných důkazů potřebných, jakožto přílohy k návrhu na výkon rozhodnutí některým z uvedených způsobů. Podle § 259 a 260 občanského soudního řádu lze návrhem iniciovat započetí činnosti soudu před nařízením výkonu rozhodnutí, přičemž je nutné uhradit poplatek ve výši 200 Kč přímo výlepem kolku na žádosti. Takto může soud, požádá-li o to ovšem písemně oprávněný buď před podáním návrhu na výkon rozhodnutí nebo společně s podáním návrhu na výkon rozhodnutí předvolat povinného a vyzvat ho k dobrovolnému splnění povinnosti, kterou mu ukládá pravomocné rozhodnutí. 7

2.1 Srážky ze mzdy Postup při provádění srážek ze mzdy upravuje především § 276 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „OSŘ“). Výkon rozhodnutí realizovaný prostřednictvím srážek ze mzdy či jiných pravidelných příjmů může být proveden jen v rozsahu vymáhané pohledávky a jejího příslušenství8. Požaduje-li oprávněný v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí jeho 7

SLUKA, V. Aktuální právní stav výkonu rozhodnutí (exekuce) na peněžité plnění prostřednictvím obecných soudů a některé postřehy, Daně a právo v praxi, 2002, č. 12, s. 62 8 ten podle § 121 odst. 3 občanského zákoníku tvoří nejenom úrok a úrok či poplatek z prodlení, ale i náklady spojené s uplatněním (vymáháním) pohledávky, tedy náklady samotného výkonu rozhodnutí.

11

provedení v širším rozsahu než určuje exekuční titul, soud návrh v této části zamítne. Splnil-li povinný pohledávku či její část dříve, než byl výkon rozhodnutí nařízen nebo ji splnil jiným než nařízeným způsobem, soud výkon rozhodnutí ve splněném rozsahu zastaví. V případě provádění výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy (či jiných příjmů) je velice často vymáhána pohledávka opakovanými měsíčními srážkami, neboť celková pohledávka s příslušenstvím převyšuje možné měsíční srážky. I v takovém případě jsou srážky prováděny jen do celkové výše stanovené v § 276 OSŘ a uvedené v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Poté plátce mzdy ustane v provádění srážek a tím je skončen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, žádné rozhodnutí není třeba vydávat. Pokud je však výkon rozhodnutí srážkami za mzdy prováděn podle exekučního titulu pro opětující se dávky (typicky pro běžné výživné), pokračuje výkon rozhodnutí až do zániku vymáhaného práva, pokud mezitím neskončí jiným způsobem. 9 Pojem mzdy10 nelze při výkonu rozhodnutím srážkami ze mzdy uplatnit. Výpočet čisté mzdy je prováděn plátcem mzdy, který musí být soudem poučen o způsobu výpočtu stanoveném § 277 OSŘ. Do mzdy pro výpočet srážek započte plátce mzdy vyplácenou (hrubou) mzdu a také všechny vyplácené mzdové nároky, pokud je vyplácí zaměstnanci během trvání pracovního poměru. Jedná se např. o odměnu za pracovní pohotovost, mzdu za práci přesčas, za práci ve výškách, za práci o svátcích a dnech volna, za práci ve ztíženém pracovním prostředí, náhradu za dovolenou, všechny mzdové příplatky aj. Do čisté mzdy započte zaměstnavatel i odstupné a náhradu mzdy při neplatné výpovědi či dohodě o skončení pracovního poměru, pokud jsou tyto nároky vyplaceny za trvání pracovního poměru, jinak mohou být postiženy výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky. Plátce mzdy povinného provede výpočet čisté mzdy za každý měsíc tak, že od (hrubé) měsíční mzdy a dalších vyplácených nároků povinného odečte příslušné zákonem stanovené odvody ve výši podle sazeb a podmínek povinného příslušných za uvedený měsíc. Těmito odvody jsou: a) záloha na daň pro uvedený měsíc 11;

9

SMUTNÁ, M. Srážky ze mzdy, Práce a mzda, 2009, č. 10, s. 57 viz § 109 a násl. a § 351 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce 11 v souladu s § 38h zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu 10

12

b) pojistné na sociální zabezpečení, které zahrnuje pojistné na důchodové pojištění a pojistné na nemocenské pojištění, a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti 12; c) pojistné na veřejné zdravotní pojištění 13. Při provádění srážek ze mzdy je třeba respektovat § 278 OSŘ, podle kterého nesmí být povinnému sražena z měsíční mzdy základní částka, přičemž způsoby jejího výpočtu stanoví nařízením vláda. V současné době je tímto nařízením nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách). Z čisté mzdy, která zbývá po odečtení základní částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách, lze srazit k vydobytí pohledávky oprávněného jen jednu třetinu. Pro přednostní pohledávky se srážejí dvě třetiny. Přednostní pohledávky se uspokojují nejprve z druhé třetiny a teprve, nestačí li tato třetina k jejich úhradě, uspokojují se spolu s ostatními pohledávkami z první třetiny. Přednostními pohledávkami jsou: a) pohledávky výživného, b) pohledávky náhrady škody způsobené poškozenému ublížením na zdraví, c) pohledávky náhrady škody způsobené úmyslnými trestnými činy, d) pohledávky daní a poplatků, e) pohledávky náhrady přeplatků na dávkách nemocenského pojištění, důchodového pojištění, úrazového pojištění a důchodového zabezpečení, f) pohledávky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pohledávky pojistného na úrazové pojištění a pohledávky pojistného na veřejné zdravotní pojištění, g) pohledávky náhrady za příspěvek na výživu dítěte a příspěvek na úhradu potřeb dítěte svěřeného do pěstounské péče, 12

§ 4 až 7 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti 13 dle zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění

13

h) pohledávky náhrady přeplatků na podpoře v nezaměstnanosti a podpoře při rekvalifikaci, i) pohledávky náhrady přeplatků na dávkách státní sociální podpory, j) pohledávky regresní náhrady podle zákona o nemocenském pojištění, k) pohledávky náhrady mzdy, platu nebo odměny a sníženého platu nebo snížené odměny, poskytované v období prvních 14 kalendářních dnů a od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény.

2.1.1 Nařízení a provádění srážek Výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy je zvláštním typem výkonu rozhodnutí postihujícím pohledávku, a to pohledávku fyzické osoby - zaměstnance na výplatu mzdy. V návrhu musí oprávněný vždy přesně označit plátce mzdy (zaměstnavatele povinného) všemi údaji, kterými je třeba identifikovat účastníka řízení. I plátce mzdy musí být nadán způsobilostí být účastníkem řízení o výkon rozhodnutí a musí mít i procesní způsobilost 14, neboť je účastníkem té fáze řízení, kdy dochází jeho prostřednictvím k realizaci výkonu rozhodnutí. Nedostatek informací oprávněného o povinném je jedním z důvodů, proč tento velmi praktický způsob vymáhání zejména nižších pohledávek je nyní prováděn jen poměrně málo. Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy musí obsahovat výslovný příkaz plátci mzdy, aby od okamžiku doručení usnesení začal provádět ze mzdy povinného srážky v zákonné výši a do doby, než mu soud doručí vyrozumění o tom, že usnesení nabylo právní moci, ponechal zadržené prostředky u sebe a nevyplácel je povinnému. Tento příkaz je právní teorií označován jako arrestatorium. Pokud v době nařízení výkonu rozhodnutí povinný u označeného plátce mzdy zaměstnán nebyl, nenastávají účinky výkonu rozhodnutí, tento bez dalšího končí. Takto skončený výkon rozhodnutí nemůže být převeden na nového či jiného plátce mzdy (§ 293 a násl. OSŘ), který je následně zjištěn a oprávněný se musí novým návrhem domáhat nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy vůči novému či jinému zaměstnavateli.

14

srov. § 19 a 20 OSŘ

14

Soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí všem účastníkům řízení, tedy oprávněnému a povinnému, ale i plátci mzdy, který má ve fázi provedení výkonu rozhodnutí postavení účastníka řízení. Povinnému soud společně s usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí doručí i návrh na nařízení výkonu rozhodnutí. Povinnému i plátci mzdy zašle soud usnesení do vlastních rukou; náhradní uložení není vyloučeno, avšak v takovém případě u plátce mzdy musí soud zajistit, aby se o vydání usnesení dozvěděl a začal provádět výkon rozhodnutí. Povinný od okamžiku doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí plátci mzdy ztrácí vůči němu právo na výplatu té části mzdy, která má být podle ustanovení § 277 až 281 OSŘ sražena. 15

2.1.2 Výplata provedených srážek Výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy je založen na principu, že faktické provádění tohoto způsobu výkonu rozhodnutí závisí na plátci mzdy a soud do něj zasahuje jen ve vymezených případech. Plátce mzdy proto vypočítává příslušné zákonné srážky, provádí jejich zadržení ze mzdy povinného a vyplácí je oprávněnému. V případě pochybností nebo k návrhu účastníků, může výpočet srážek nebo jejich výplatu oprávněnému (oprávněným) provést soud. Plátce mzdy vyplácí zadržené srážky oprávněnému způsobem, který je určen v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Nejčastěji bývá v usnesení uvedeno číslo bankovního účtu oprávněného, na které jsou měsíční srážky zasílány. Jinak zasílá většinou platby oprávněnému na jeho adresu poštovní poukázkou. Plátce mzdy vyplatí oprávněnému částku, kterou zadržel po doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí poté, kdy je vyrozuměn o právní moci tohoto usnesení. Nadále pak až do uhrazení celé pohledávky a jejího příslušenství posílá oprávněnému další pravidelné srážky. Plátce mzdy může bez uvedení důvodu zaslat soudu k rozvrhu provedené srážky, pokud jsou prováděny pro více oprávněných. Soudu je však povinen sdělit pro jaké pohledávky je výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy současně prováděn a poskytnout i další údaje a doklady potřebné k rozhodnutí soudu o rozvrhu. 16 15

KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, 1. vyd., Praha: Linde, a. s., 2004, ISBN 807201-443-9 s. 402-403 16 BREJCHA, A. Postavení zaměstnance a zaměstnavatele při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, Právo a zaměstnání, 1997, č. 2, s. 5-6

15

2.1.3 Srážky z jiných příjmů Postup při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy je používán při postihu dalších pravidelně vyplácených příjmů, které nahrazují mzdu vyplácenou zaměstnavatelem v pracovním poměru. Ustanovení § 299 OSŘ uvádí taxativní výčet druhů příjmů, které mohou být postiženy výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy. Tento taxativní výčet v některých případech nezahrnuje příjmy, které dosavadní judikatura zahrnovala mezi tzv. jiné příjmy, postihované srážkami dle § 299, např. vyplácené výživné. Tyto příjmy musí být nyní postihovány výkonem rozhodnutí podle § 312 a násl. Ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy se tedy použijí i na výkon rozhodnutí srážkami z platu, z odměny z dohody o pracovní činnosti, z odměny za pracovní

nebo

služební

pohotovost,

z

odměny

členů

zastupitelstva

územních

samosprávných celků a z dávek státní sociální podpory, které nejsou vyplaceny jednorázově. Srážky se dále provádějí z příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci nebo jsou poskytovány vedle ní, jimiž jsou: a) Náhrada mzdy nebo platu. Jedná se například o tyto náhrady náhrada mzdy za svátek podle § 115 zákoníku práce, náhrada za výkon veřejných funkcí vykonávaných dle § 201 zákoníku práce, náhrada mzdy či platu při neplatné výpovědi či dohodě o skončení pracovního poměru (§ 69 až 71 zákoníku práce), pokud jsou tyto nároky vyplaceny za trvání pracovního poměru, jinak mohou být postiženy výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky, náhrada mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracovní činnosti při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě) dle § 192 zákoníku práce aj. b) Nemocenské podle § 23 až 31 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. c) Ošetřovné nebo podpora při ošetřování člena rodiny podle § 39 až 41 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. d) Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství podle § 42 až 44 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. e) Peněžitá pomoc v mateřství podle § 32 až 38 zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.

16

f) Důchody. Sem patří všechny formy důchodů vyplácené podle § 2 zákona č. 582/1991 Sb. správou sociálního zabezpečení povinnému podle zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. g) Stipendia, vyplácená podle § 30 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona a § 91 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. h) Podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci podle § 39 a 40 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. i) Odstupné dle § 67 a § 68 zákoníku práce, popřípadě obdobná plnění poskytnutá v souvislosti se skončením zaměstnání, např. odchodné dle § 155 a 156 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, nebo odbytné a odchodné dle § 138 až 140 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, pokud jsou tyto nároky vyplaceny za trvání pracovního poměru, jinak mohou být postiženy výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky j) Peněžitá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy poskytnutá v souvislosti se zaměstnáním poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci podle § 145 odst. 2 písm. e) zákoníku práce anebo např. náborový příspěvek dle § 69 až 70 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. k) Úrazový příplatek, úrazové vyrovnání a úrazová renta podle § 17 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců. Postižitelnými příjmy ve smyslu § 299 naopak nejsou zejména: výživné přiznané rozhodnutím soudu i vyplácené na smluvním základě podle § 85 až 95 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, tedy plynoucí ze vzájemné vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi, mezi ostatními příbuznými, mezi manžely, rozvedenými manžely, ale i nárok na výživné neprovdané matky, stejně jako výživné registrovaných partnerů dle § 10 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, i výživné vyplácené po zrušení partnerského soužití podle § 11 téhož zákona, dále plnění z věcného břemene dle § 151n až 151p občanského zákoníku, náhrady výdajů poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce dle § 151 až 155, cestovní náhrady dle § 156 až 181 a náhrada dle § 175 zákoníku práce, pojistné plnění vyplácené formou důchodu podle zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, odměna podle smlouvy o provedení práce aj.

17

2.2 Přikázání pohledávky Podstata výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky spočívá v tom, že věřitel postihuje prostřednictvím soudního exekučního rozhodnutí dlužníkovu pohledávku resp. jiný majetkový nárok vůči třetí osobě, a z této pohledávky uspokojí svou vymáhanou pohledávku. Věřitele (vymáhajícího věřitele) označuje občanský soudní řád jako oprávněného, dlužníka neboli exekuta označuje jako povinného a třetí osobu, poddlužníka, označuje jako dlužníka povinného. Soudní rozhodnutí o nařízení výkonu přikázáním pohledávky má dvě složky - arrestatorium a inhibitorium. Arrestatorium je zákaz daný poddlužníkovi, aby svému věřiteli, to je exekutovi, pohledávku vyplatil, tedy zákaz plnit to, co plnit po právu má. To je tzv. zabavení pohledávky. Zároveň arrestatorium obsahuje příkaz poddlužníkovi, aby poté, až nabude usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí právní moci (a není-li zabavená pohledávka dosud splatná, jakmile se splatnou stane), vyplatil oprávněnému zabavenou pohledávku, samozřejmě jen do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím. O tom, že usnesení o nařízení výkonu nabylo právní moci, musí soud poddlužníka vyrozumět. Výplatou pohledávky věřiteli se poddlužník ze zákona zprostí své povinnosti vůči dlužníku. V arrestatoriu jsou tedy spojeny dvě fáze, v dřívějším právu zřetelně oddělené, a to zabavení postižené pohledávky a její realizace (její vyplacení). Obě fáze nemusí být vždy časově shodné: k zabavení pohledávky dochází vždy hned od doručení soudního nařízen í exekuce, k realizaci dochází nejdříve po právní moci, může však k ní dojít později. Inhibitorium je zákaz daný dlužníkovi, povinnému, aby se svou pohledávkou jakkoli nakládal. Povinný ztrácí právo na vyplacení své pohledávky dnem, kdy bylo usnesení o nařízení exekuce doručeno poddlužníkovi (kdy je pohledávka zabavena).17 V tomto způsobu exekuce se vyskytují dvě pohledávky: pohledávka, která je vymáhána, a pohledávka, která je postižena. Ohledně pohledávek, které lze přikázáním pohledávky vymáhat, nemá platné právo žádné omezující ustanovení: přikázání pohledávky jako způsob výkonu lze použít k vymožení kterékoli pohledávky přiznané exekučním titulem. Musí ovšem jít o pohledávku splatnou: přikázání pohledávky nelze nařídit pro opětující se dávky či splátky, které se 17

WINTEROVÁ, A. Přikázání pohledávky – úvod do problematiky, Právní rozhledy, 1997, č. 9, s. 445-446

18

stanou splatnými teprve v budoucnu. To totiž umožňuje u opětujících se dávek § 284 odst. 2 OSŘ pouze při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, jako výjimku z pravidla. Ohledně pohledávek, které lze při výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky postihnout, je třeba uvést, že platná právní úprava dělí pohledávky pro účely výkonu rozhodnutí do dvou skupin. Do jedné řadí pohledávky mzdy a jiných opětujících se plnění, která jsou odměnou za práci nebo nahrazují povinnému odměnu za práci, jako je nemocenské či nároky z důchodového pojištění, sociálního zabezpečení, jiný důchod, výživné, stipendium apod. Charakteristickým znakem této skupiny je, že je postihováno pravidelně se opětující plnění, a že je při něm zaručena speciální ochrana dlužníka. Do druhé skupiny řadí platná právní úprava ostatní pohledávky, jimž je - oproti předchozím - společná jednorázovost. Současný výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky zahrnuje tři podzpůsoby (varianty): přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu (§ 303 až 311 OSŘ), přikázání jiných peněžitých pohledávek (§ 312 až 319 OSŘ), a postižení jiných majetkových práv (§ 320 OSŘ). Hlava třetí šesté části občanského soudního řádu, kde je tato materie upravena, nemá společná ustanovení. Při doslovném dogmatickém výkladu tedy nemají jednotlivé varianty nic společného a nelze žádné ustanovení jedné z nich použít pro jinou, jsou to světy samy pro sebe (pouze s použitím obecné části vykonávacího řízení). Tím méně se při takovém výkladu přihlíží k širším souvislostem právního řádu. Vznikají tak obtížně řešitelné nebo přímo neřešitelné problémy, jako je např. povinnost banky odepsat z účtu a vyplatit vymáhanou pohledávku dříve, než jí tato povinnost vznikla podle smlouvy s klientem - exekutem, nebo problém exekučního postižení obchodního podílu dlužníka ve společnosti s ručením omezeným. S doslovným dogmatickým výkladem je pak spojeno i nepřihlížení k obecným teoretickým principům i nepřihlížení k účelu, který je právní úpravou sledován. 18

18

KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, 1. vyd., Praha: Linde, a. s., 2004, ISBN 807201-443-9 s. 419-421

19

2.2.1 Přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu patří k nejefektivnějším způsobům nuceného vymáhání práva. V kombinaci s povinností peněžního ústavu 19 sdělit oprávněnému, zda povinný, vůči němuž byl vydán vykonatelný exekuční titul, má zde veden účet, skýtá tento způsob výkonu rozhodnutí účinný prostředek zejména vůči dlužníkům v obchodních vztazích. Tímto způsobem je postihována pohledávka z práva na výplatu peněžních prostředků, které má povinný vůči tuzemskému peněžnímu ústavu (bance), plynoucí ze smlouvy o běžném, vkladovém či jiném účtu uzavřené dle § 708 a násl. a § 716 a násl. obchodního zákoníku 20. Účet může být veden v českých korunách či cizí měně. Výkon rozhodnutí může být veden jen ohledně účtu, jehož majitelem je povinný, a to ke všem prostředkům, které byly na účet vloženy, až do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím. Ustanovení § 304 OSŘ stanoví základní povinnosti, které stíhají peněžní ústav při provádění výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu (arrestatorium, viz. výše) a definuje vztah povinného k peněžním prostředkům na účtu postiženém výkonem rozhodnutí. Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí musí vedle dalších obecných náležitostí obsahovat výslovný příkaz peněžnímu ústavu, aby od okamžiku doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu zadržel peněžní prostředky v rozsahu vymáhané pohledávky a jejího příslušenství, nevyplácel tyto peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládal. Z těchto prostředků proto není banka oprávněna nic čerpat ani např. poplatky za vedení účtu. Výjimky ze zákazu dispozice s prostředky na účtu vyplývají z ustanovení § 304a, 309a, 310, § 317 až 319 OSŘ. Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství na pohledávku povinného z účtu ve výši, v jaké byly na účtu peněžní prostředky v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, jakož i na pohledávku z účtu, která vznikla tím, že na účet došly peněžní prostředky dodatečně, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění podle § 305 OSŘ. 19 20

upravenou v § 38 odst. 6 a odst. 7 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

20

Provedení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu je svěřeno peněžnímu ústavu. Soud do něj zasahuje jen ve výjimečných případech. Pokud je v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí uveden jen jeden účet, ze kterého má být pohledávka odepsána, provede banka odepsání prostředků a jejich výplatu oprávněnému a nepostačuje-li výplata ke krytí celé pohledávky a jejího příslušenství, provede odepsání a výplatu během nebo po skončení sledovacího období. Je-li nařízen výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z více účtů u téhož peněžního ústavu, banka při odepsání prostředků z jednotlivých účtů postupuje v pořadí, které je uvedeno v usnesení o nařízení výkonu. Výplatu prostředků odepsaných ze všech účtů zašle oprávněnému v den uvedený v § 307 odst. 2 OSŘ. 21 Předpisy vylučující nebo omezující použití pohledávek z účtu u peněžního ústavu k jinému než stanovenému účelu nejsou dotčeny ustanoveními o přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu.

2.2.2 Přikázání jiných peněžitých pohledávek Výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného než pohledávky z účtu u peněžního ústavu nebo nároku uvedeného v § 299 OSŘ lze nařídit i v případě, že pohledávka povinného se stane splatnou teprve v budoucnu, jakož i v případě, že povinnému budou dílčí pohledávky z téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat. Pohledávka povinného může mít soukromoprávní (nejčastěji občanskoprávní či obchodní), ale i veřejnoprávní základ. Může se také jednat o pohledávku vzniklou na základě procesního práva (např. nárok na náhradu nákladů řízení, svědečné, na výplatu pohledávky z rozvrhového usnesení). Pohledávka může, ale nemusí, být přiznána exekučním titulem. V době vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí musí pohledávka existovat, a to z hlediska právního důvodu jejího vzniku, i když nárok z ní bude splatný až v budoucnu anebo dílčí pohledávky z téhož právního důvodu budou v budoucnu postupně vznikat. 22

21 22

BUREŠ, J. Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu banky, Bulletin advokacie, 1993, č. 5, s. 9-11 rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 20 Cdo 470/2004

21

Ustanovení § 313 OSŘ stanoví zákazy, které stíhají povinného (inhibitorium) a jeho

dlužníka

při

provádění

výkonu

rozhodnutí

přikázáním

jiné

pohledávky

(arrestatorium) a definuje vztah povinného k pohledávce postižené výkonem rozhodnutí. Poté, co usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabude právní moci, vyrozumí soud kancelářským vzorem oprávněného a poddlužníka, kterému vyrozumění pošle do vlastních rukou. Po doručení vyrozumění provede poddlužník výplatu pohledávky postupem dle § 314a, dle kterého se výkon rozhodnutí provede tak, že dlužník povinného po právní moci usnesení o nařízení výkonu vyplatí oprávněnému pohledávku v rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu postižena a dlužník povinného vyplatí pohledávku, jestliže je již splatná, oprávněnému v den, který následuje po doručení vyrozumění; není-li pohledávka povinného v tento den dosud splatná, vyplatí ji oprávněnému, jakmile se stane splatnou. Nevyplatí-li dlužník povinného oprávněnému pohledávku může oprávněný proti dlužníku povinného vlastním jménem podat návrh na výkon rozhodnutí, jestliže jej mohl podat povinný, jinak se domáhat vyplacení pohledávky v řízení podle části třetí, popřípadě v řízení podle zvláštního zákona. Nesmí však s dlužníkem povinného stran této pohledávky uzavřít na úkor povinného smír, ani prominout její zaplacení. Dlužník povinného si v takovém případě také nemůže započíst svou vlastní pohledávku, kterou má vůči oprávněnému. Z výkonu rozhodnutí jsou výslovně vyloučeny pohledávky uvedené v § 317 až 319 OSŘ.23

2.2.3 postižení jiných majetkových práv Výkon rozhodnutí lze vést na všechna převoditelná majetková práva, která má povinný vůči třetím osobám - poddlužníkům. Vzhledem k různorodému charakteru takových majetkových práv soud přiměřeně postupuje buď podle ustanovení upravujících výkon rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky anebo zpeněží movité věci, které jsou předmětem majetkového práva, postupem při výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí.

23

Výkonu rozhodnutí tak například nepodléhají pohledávky náhrady, kterou podle pojistné smlouvy vyplácí pojišťovna, má-li být náhrady použito k novému vybudování nebo k opravě budovy. Výkonu rozhodnutí také nepodléhají peněžité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a dávky státní sociální podpory vyplácené podle zvláštního zákona jednorázově.

22

Postižitelná majetková práva jsou definována tím, že se nejedná o osobní práva povinného, která lze postihnout jiným způsobem výkonu rozhodnutí a která mohou být převedena na jinou osobu. Majetkovým právem je každé penězi ocenitelné právo, které má majetkovou hodnotu a jehož realizací ve výkonu rozhodnutí může oprávněnému vzniknout penězi ocenitelný přínos do jeho majetkové sféry. Aby však mohlo být právo postihováno v rámci takového výkonu rozhodnutí, musí být převoditelné na jinou osobu a nesmí být spojeno s osobou povinného. Proto je z výkonu rozhodnutí vyloučeno právo dědické, právo plynoucí z udělené licence (např. k licencované živnosti, k rozhlasovému či televiznímu vysílání nebo provozování poštovních služeb, prodeji zbraní), osobní autorská majetková práva 24 aj. Postižitelným majetkovým právem je nepochybně právo povinného na dodání či vydání movité věci. Výkon rozhodnutí bude však v některých případech vyloučen, pokud dodání věci bude vázáno na termín, který uplyne před právní mocí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, pokud se např. jedná o rychle se kazící zboží anebo zboží, které má různou časovou hodnotu. Jedná se o případy dodání sezónního ovoce či jiného sezónního zboží. Tyto okolnosti musí být soudem při nařízení výkonu rozhodnutí zváženy, jako jeden z předpokladů nařízení konkrétního způsobu provedení výkonu rozhodnutí. Tam, kde takové okolnosti vyjdou najevo až po nařízení výkonu rozhodnutí, může odepřít poddlužník plnění majetkového práva, neboť by pro něj plnění ve prospěch oprávněného (na rozdíl od plnění pro povinného) znamenalo zvýšené výdaje, resp. by se jednalo o plnění nemožné. Důvodnost takového postupu poddlužníka pak posoudí nalézací soud v řízení o poddlužnické žalobě 25. Bude-li předmětem jiný druh plnění, např. poskytnutí služby, přikáže soud poddlužníkovi, aby tuto službu po právní moci nebo ve lhůtě pro její plnění, pokud nastane později, plnil oprávněnému. Může jít například o poskytnutí služby z cestovní smlouvy dle § 852a a násl. občanského zákoníku spočívající v zájezdu, který povinný

24

srov. § 12 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) 25 srov. § 315 odst. 1 OSŘ: Nevyplatí-li dlužník povinného oprávněnému pohledávku podle § 314a odst. 2, popřípadě podle § 314b odst. 1 a 3, může oprávněný proti dlužníku povinného vlastním jménem podat návrh na výkon rozhodnutí, jestliže jej mohl podat povinný, jinak se domáhat vyplacení pohledávky v řízení podle části třetí, popřípadě v řízení podle zvláštního zákona. Nesmí však s dlužníkem povinného stran této pohledávky uzavřít na úkor povinného smír, ani prominout její zaplacení. Dlužník povinného si v takovém případě také nemůže započíst svou vlastní pohledávku, kterou má vůči oprávněnému.

23

zaplatil, anebo v předem zaplacených ubytovacích službách. K tomu je však třeba mít na zřeteli, že oprávněný nevstupuje do hmotněprávního vztahu s poddlužníkem namísto povinného, oprávněnému vzniká jen tzv. úkojné právo, limitované vůči němu jen povinnostmi poddlužníka, definovanými v usnesení nařízení výkonu rozhodnutí resp. v označených ustanoveních OSŘ. Oprávněný tedy nemůže využít některá práva plynoucí ze smlouvy, jako je např. odstoupení od smlouvy s vrácením zaplacených peněz. 26 Zaniká-li nařízením výkonu rozhodnutí účast povinného v obchodní společnosti nebo v družstvu nebo zrušuje-li se tím obchodní společnost 27, postihuje výkon rozhodnutí pohledávku povinného z práva na vypořádací podíl, popřípadě z práva na podíl na likvidačním zůstatku 28. Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky povinného z práva na vypořádací podíl resp. z práva na podíl na likvidačním zůstatku patří spíše k novějším způsobům výkonu rozhodnutí, jeho praktické důsledky jsou však limitovány. Pro soud je tento druh výkonu rozhodnutí relativně bezproblémovým procesem, neboť celé řízení pro něj končí pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí, v jehož rámci soud zkoumá obvyklé podmínky řízení a náležitosti návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Oprávněnému povětšinou skutečné problémy nastávají až po pravomocném nařízení výkonu rozhodnutí a to v průběhu faktické realizace postižení účasti povinného v obchodní společnosti nebo družstvu. U nefunkčních společností, ve kterých společníci neprovedli jejich likvidaci a výmaz z obchodního rejstříku, tak oprávněný po zaplacení soudního poplatku, absolvuje řízení o výkon rozhodnutí a případné další kroky většinou jen proto, aby svému dlužníkovi a jeho společníkům pomohl zlikvidovat společnost, resp. účast povinného ve společnosti, o kterou již nemá povinný zájem. Problematickou se jeví i okolnost, že při nařízení výkonu rozhodnutí není ani přibližně znám rozsah postihované pohledávky z práva na vypořádací podíl nebo podíl na likvidačním zůstatku. 29

26

rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR, sp. zn. 3 Cz 24/82 viz. § 88 odst. 1 písm. f), § 93 odst. 2, § 102 odst. 3, § 148 odst. 2 a § 231 odst. 1 obchodního zákoníku 28 § 320a OSŘ 29 KASÍKOVÁ, M. Exekuce - postižení účasti povinného v obchodní společnosti, Právní rádce, 2003, č. 10, s. 19 27

24

2.3 Příkaz k výplatě z účtu Nejnovějším způsobem výkonu rozhodnutí je příkaz k výplatě z účtu, který byl zaveden do OSŘ novelou č. 133/2006 Sb. 30 Tento způsob výkonu rozhodnutí je založen na rozhodnutí soudu, kterým uloží při nařízení výkonu rozhodnutí blíže neurčené bance působící v České republice povinnost vyplatit oprávněnému vymáhanou částku. Po doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému a povinnému, tedy po jeho právní moci, soud vydá oprávněnému příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu. Oprávněný pak zajistí sám další realizaci výkonu rozhodnutí tím, že příkaz společně s pravomocným usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí předloží bance, o které se domnívá, že vede účet povinného. Banka buď provede výplatu anebo příkaz oprávněnému vrátí, a ten může požádat o výplatu další banku. Příkaz není časově omezen, a proto oprávněný může postupně oslovit všechny tuzemské peněžní ústavy, a to i opakovaně, pro případ, že si u nich povinný účet nově zřídí. Výkon rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu zásadně končí doručením příkazu k výplatě oprávněnému. Další realizaci příkazu, kterou zajišťuje oprávněný sám, nelze považovat za provádění výkonu rozhodnutí, neboť není prováděna pracovníky soudu. Výhodou oproti výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu 31 je skutečnost, že při výkonu rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu se nevyžaduje, aby oprávněný již v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí označil peněžní ústav, u kterého má povinný svůj účet. Další výhodu lze spatřovat v tom, že příkaz k výplatě z účtu není časově limitován oproti výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu, kdy je na základě ustanovení § 307 odst. 3 OSŘ účet sledován jen po období 6 měsíců. Nevýhodou (a to zcela zásadní) je naopak skutečnost, že oprávněnému je příkaz k výplatě z účtu, se kterým se teprve může obrátit na banku, vydán až po doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí povinnému, který může v mezidobí veškeré své účty zrušit. Oproti tomu při výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu je blokace peněžních 30

zákon č. 133/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 31 § 303 a násl. OSŘ, viz. výše

25

prostředků na účtu provedena vždy dříve, než je usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručeno povinnému. Další nevýhodou je také to, že oprávněný je nucen (na rozdíl od výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu, kdy vše zařizuje soud) sám komunikovat postupně s jednotlivými bankami, neboť banka, která provede výplatu, má právo ponechat si stejnopis příkazu k výplatě z účtu, který je oprávněnému vydán soudem jen v jednom vyhotovení, jinak by hrozila možnost vícečetné výplaty vymáhané částky z různých účtů povinného u různých peněžních ústavů. Nevýhodou je i vyšší pravděpodobnost zneužití falešných příkazů k výplatě z účtu společně s usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí, které předkládá soukromá osoba bance v jeden okamžik, na rozdíl od výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu, kdy jsou listiny (usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a sdělení o nabytí právní moci) bance zasílány soudem v soudní zásilce a to v časovém odstupu několika týdnů. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu musí splňovat požadavky kladené ustanovením § 261 32OSŘ. Vedle těchto obecných náležitostí je nezbytnou součástí uvedení rodného čísla povinného - fyzické osoby a identifikačního čísla povinného podnikatele - fyzické či právnické osoby. Pokud tyto údaje nebudou uvedeny, musí oprávněný výslovně uvést, že přiděleny nebyly, což se týká zejména cizinců a právnických osob založených v cizině. Jsou-li splněny všechny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí, vydá soud usnesení, v jehož výroku po identifikaci vykonávaného exekučního titulu a výše vymáhané pohledávky, nařídí výkon rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu a rozhodne o nákladech řízení, které budou zároveň vymoženy nařízeným způsobem. Současně uloží nejmenovanému peněžnímu ústavu, aby po předložení pravomocného usnesení a příkazu k výplatě odepsal z účtu, pokud je u peněžního ústavu pro povinného veden, peněžní prostředky v celkové výši určené v příkazu k výplatě a vyplatil je oprávněnému. Poté, kdy usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu nabude právní moci, soud vydá (zašle) oprávněnému i bez návrhu příkaz k výplatě. 32

V návrhu na výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky uvede oprávněný, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden. Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, označí v návrhu toho, vůči komu má povinný nárok na mzdu (plátce mzdy). Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, označí v návrhu peněžní ústav a číslo účtu nebo jiný jedinečný identifikátor, z něhož má být pohledávka odepsána; označí-li oprávněný více účtů povinného u téhož peněžního ústavu, uvede také pořadí, v jakém z nich má být pohledávka odepsána. Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, označí v návrhu osobu, vůči které má povinný pohledávku (dlužník povinného), a uvede důvod pohledávky.

26

Příkaz k výplatě musí obsahovat částku, která má být vyplacena a kterou tvoří vymáhaná pohledávka, její příslušenství (obvykle tvořené úrokem z prodlení určeným procentem běžícím od počátečního data prodlení do zaplacení) a rovněž i oprávněnému pravomocně přiznané náklady výkonu rozhodnutí. Bance soud přikáže, aby tuto částku odepsala z účtu povinného a vyplatila oprávněnému, pokud jí bude předložen příkaz k výplatě společně s usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu s vyznačeným potvrzením o nabytí právní moci. Příkaz k výplatě opatří soud kulatým razítkem (vzhledem k důsledkům, které z něho plynou). Soud vydá oprávněnému jen jeden stejnopis příkazu k výplatě. Další stejnopis vydá oprávněnému, jen pokud prokáže, že je zde důvod pro jeho opětovné vydání a z okolností bude zřejmé, že na základě původního příkazu nedošlo k výplatě. 33 Ustanovení § 320f OSŘ určuje postup peněžního ústavu, na nějž se oprávněný obrátí o výplatu z účtu povinného, který je u něj veden. Předloží-li oprávněný bance příkaz k výplatě společně s pravomocným usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu, musí banka oprávněnému sdělit, zda vede účet povinného, na kterém jsou postižitelné peněžní prostředky a pokud ano, je povinna je vyplatit oprávněnému bezprostředně poté, kdy provede ověření totožnosti oprávněného, a pokud je to potřeba, i ověření pravosti předložených listin. V zásadě t ím očividně není vyloučena okamžitá výplata peněžních prostředků oprávněnému tentýž den, je však také možné, aby výplata byla provedena až za několik dní, které jsou dostačující k ověření nezbytných údajů. Úprava výkonu rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu výslovně neřeší střet více prováděných výkonů rozhodnutí tímto způsobem, ani střet tohoto způsobu s výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Je totiž možné, že ohledně týchž prostředků na účtu bude bance předloženo více příkazů k výplatě anebo zasláno usnesení soudu nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky. Nejvhodnější se jeví použití procesní analogie s ustanovením § 309 OSŘ a pořadí výplaty oprávněných vztahovat k datu doručení příkazu či usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky bance. Pokud budou příkazy a usnesení doručeny v jeden den, budou oprávnění uspokojeni poměrně. V případě, kdy bude výplata příkazu provedena okamžitě po jeho předložení týž den předtím, než budou předloženy (doručeny) ostatní příkazy (usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky), však nelze uvedené 33

srov. § 320e OSŘ

27

pravidlo aplikovat a banka pak v případné poddlužnické žalobě podané podle § 311 nebo 320h OSŘ musí prokázat, že k výplatě došlo dříve, než bylo reálně možné zjistit, že jí byly doručeny uvedené listiny, a proto je vhodné evidovat nejenom datum, ale i čas přijetí písemnosti. Ustanovení § 320h OSŘ zakládá oprávněnému právo na zaplacení vymáhané částky proti peněžním ústavu, který postupoval v rozporu s úpravou provedenou v ustanoveních § 320b a 320e. Toto ustanovení lze považovat za obdobou poddlužnické žaloby podle § 311, kterou oprávněný uplatňuje proti bance, jež nesplnila povinnosti ve výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu. V případě poddlužnické žaloby uplatněné oprávněným při výkonu rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu musí oprávněný (žalobce) navíc prokázat, zda, kdy a které bance předložil příkaz k výplatě společně s usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí.

2.4 Prodej movitých věcí a nemovitostí Jeden z častých způsobů uspokojení peněžité pohledávky může spočívat v tom, že soud prodá movitou nebo nemovitou věc, která je ve vlastnictví povinného a z výtěžku prodeje uspokojí pohledávku oprávněného. Definice movitých a nemovitých věcí vychází z ustanovení § 119 občanského zákoníku 34 a k tomuto ustanovení se vážící právní teorie. Spolu s nimi podléhají exekuci i jejich příslušenství, popř. i části staveb. Nemovitosti z hlediska exekucí jsou i byty. Příslušenstvím věci jsou podle § 121, odst. 1 občanského zákoníku věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Ostatní věci jsou věci movité. Přesné vymezení pojmu věcí movitých neobsahuje ani občanský zákoník, ani občanský soudní řád. Občanský soudní řád ovšem vymezuje, které věci nemohou být postiženy tímto způsobem exekuce. První skupinu věcí tvoří věci, jejichž prodej je zakázán podle zvláštních předpisů. Druhou skupinu tvoří věci, ohledně nichž zvláštní předpisy stanoví, že exekuci nepodléhají (tzv. res extra comercium). Věci (hmotné předměty), které nepodléhají exekuci jsou obecně vymezeny tedy tak, jak uvedeno shora, v § 321 OSŘ. Dále podle § 322 jsou z exekuce vyloučeny i věci ve 34

Věci jsou movité nebo nemovité. Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.

28

vlastnictví povinného, které povinný nezbytně potřebuje také ke svému podnikání. Demonstrativním výčtem je uvedeno, že z exekuce jsou zejména vyloučeny běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten a jiné předměty podobné povahy, zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě a konečně i hotové peníze do částky 1000 Kč. Bude tedy záležet na vykonavateli, které věci jako vhodné a účelné sepíše do protokolu. Exekuce prodejem movitých věcí lze provést pouze u věcí povinného, které má oprávněný, popř. někdo jiný, kdo je ochoten je vydat. Předpokladem je, že vykonavatel věci prohlédl tak, aby je mohl řádně popsat. Věci, kterými může povinný volně nakládat, jsou především věci v jeho bytě a jiných jeho místnostech, popř. budovách, ledaže tam byly uloženy v obecném zájmu nebo tam byly uloženy, popř. přineseny těmi, kdo tam jsou pouze na návštěvě.35

2.4.1 Movité věci Exekuci prodejem movitých věcí provádí soud na návrh oprávněného, který bud může výslovně určit věci, které mají být prodány, nebo se může tohoto určení zdržet. V případě, že v návrhu oprávněného jsou výslovně určeny věci, které mají být prodány, pak tento výslovný soupis musí být vtělen i do usnesení soudu o nařízení exekuce. Tímto výslovným určením je vázán i vykonavatel při soupisu. V případě, že v návrhu oprávněného nejsou věci konkretizovány, soud nařídí obecně exekuci na movité věci povinného. V usnesení o nařízení exekuce dále musí být uvedeno místo (většinou byt), kde má být exekuce provedena, dále zde musí být obsažen zákaz povinnému nakládat s věcmi, které vykonavatel při exekuci sepíše. Nařízení exekuce doručí soud oprávněnému a další dvě vyhotovení předá vykonavateli, který provede soupis movitých věcí. Povinnému se usnesení předem nedoručuje, aby nemohl exekuci zmařit tím, že by věci ukryl nebo se jich jakkoliv jinak zbavil. Vykonavatel usnesení povinnému doručí až při provádění soupisu. Není-li při provádění exekuce povinný přítomen, doručí se mu nařízení exekuce spolu s vyrozuměním o tom, že byl proveden soupis, a které věci byly sepsány. Vyrozumění o tom, že byl proveden soupis, a které věci byly sepsány, doručí oprávněnému a manželu povinného. Vyžaduje-li to účel exekuce, je vykonavatel oprávněn 35

SCHELLEOVÁ, I. Exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí, Právní praxe v podnikání, 1997, č. 5, s. 4

29

prohledat byt povinného a jiné místnosti, které užívá, a v nichž má své věci, jeho skříně a jiné schránky a jestliže je to třeba i šaty, které má povinný na sobě. Za účele m provedení prohlídky je ten, kdo provádí exekuci oprávněn otevřít zavřené dveře domu povinného, dveře do jeho bytu nebo dveře jiné místnosti něho prostory jím užívané, dveře jeho skříně a schránky, jestliže je možno zámek domu, bytu, jiné místnosti nebo skříně a schránky po otevření opět uzavřít. K otevření zámku je třeba přibrat zámečníka. 36 Při provádění prohlídky je nutno postupovat šetrně, zejména jde-li o prohlídku šatů, které má povinný na sobě. Není-li vykonavatel stejného pohlaví jako povinný, přibere si k prohlídce šatů osobu stejného pohlaví jako povinný, která prohlídku provede. Dále vykonavatel přibere k provádění prohlídky a soupisu věcí nezúčastněného občana a v protokolu uvede jeho jméno, příjmení a adresu. Přibraného občana je třeba zavázat slibem, že zachová mlčenlivost o tom, s čím se seznámil při úkonu, pokud nebude této povinnosti zproštěn. Je-li oprávněnému známo, že má povinný některou movitou věc umístěnu mimo svůj byt, uvede oprávněný již v návrhu na exekuci, kde se taková věc nachází. Soupis věcí, které mají být předmětem exekuce, spočívá ve výběru věcí nejvhodnějších k prodeji. Zejména je nutné, aby vykonavatel sepsal věci v takovém rozsahu, aby z výtěžku jejich prodeje mohla být vymáhána peněžitá pohledávka oprávněného plně uspokojena i s náklady exekuce. Sepsané věci se odhadnou, pokud cena není stanovena úředně 37. Provedení odhadu zajistí předseda senátu, znalce přibere jen v tom případě pokud nepostačuje odhad vykonavatele. Při soupisu musí vykonavatel dbát mimo jiné toho, aby do soupisu byly zahrnuty věci, které na jedné straně budou nejsnáze prodány, na straně druhé, které povinný může nejsnáze postrádat. Aby soupis mohl být vykonavatelem proveden, ukládá se povinnému povinnost umožnit pracovníku soudu přístup na místo, kde má povinný své věci. V soupisu se kromě obecných náležitostí uvede zejména zda soupis se provádí zároveň pro několik oprávněných, jakého výtěžku lze prodejem jednotlivých sepsaných věcí asi dosáhnout, zda sepsané věci nebyly již podle prohlášení povinného nebo někoho, kdo byl při soupisu přítomen, postiženy při exekuci prováděné soudem nebo jiným státním orgánem aj.

36 37

KURKA, V., cit. dílo, s. 478-479 viz zákon č. 526/1990 Sb., o cenách

30

Sepsané věci se prodají v dražbě, která se koná buď v místě, kde sepsané věci jsou, nebo u soudu. Soud oznámí dražební rok povinnému, oprávněnému, spoluvlastníku věci a místnímu orgánu státní správy, v jehož obvodu bude dražba konána a v jehož obvodu má povinný bydliště. Kromě toho se dražební rok uveřejní způsobem v místě obvyklým. Dražbu provádí vykonavatel, který o dražbě sepíše protokol. Z povahy věci je patrné, že vykonavatel a povinný nesmějí dražit. Nejnižší podání činí dvě třetiny odhadní nebo úředně stanovené ceny. Dražitelé jsou vázáni svými podáními, pokud nebylo učiněno podání vyšší. Výše ceny vydražené věci není omezena ustanoveními cenových předpisů. Soud udílí příklep dražiteli, který učiní nejvyšší podání. Učiní-li několik dražitelů stejné podání a nebylo-li učiněno vyšší přípustné podání, rozhodne soud losem, komu má příklep udělit. Vydražitel musí nejvyšší podání ihned zaplatit. Neučiní-li tak, draží se věc znovu bez jeho účasti. Prodej uskutečněný převzetím má tytéž účinky jako prodej v dražbě. Pokud by nastala situace, kdy ani po opětovné dražbě by se nepodařilo věc vydražit a zájem o ni by neměl ani oprávněný, který by odmítl ji převzít ve shora uvedené 15 denní lhůtě, pak by předseda senátu vyloučil tuto věc ze soupisu a usnesení o tom doručil oprávněnému i povinnému. Byla-li exekuce prodejem movitých věcí nařízena jen pro jednu pohledávku, postará se předseda senátu, aby dosažený výtěžek byl vyplacen po srážce nákladů prodeje přímo oprávněnému. Byla-li exekuce prodejem movitých věcí nařízena třeba postupně pro několik pohledávek, postará se předseda senátu, aby výtěžek byl po srážce nákladů prodeje vyplacen oprávněným. Každý oprávněný má právo na výtěžek jen z věcí, které byly sepsány ve prospěch jeho pohledávky. Převyšuje-li dosažený výtěžek pohledávku, pro kterou byla exekuce nařízena, vyplatí se zbytek výtěžku povinnému. Prodejem věcí a rozdělením výtěžku je exekuce skončena. 38

2.4.2 Nemovité věci Výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí může být nařízen, jen když oprávněný označí nemovitost, jejíž prodej navrhuje, a jestliže listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře doloží, že nemovitost je ve vlastnictví povinného. Nemovitostmi se při výkonu rozhodnutí jejich prodejem rozumí 38

SCHELLEOVÁ, I. cit. dílo, s. 5-7

31

nemovité věci a byty nebo nebytové prostory ve vlastnictví podle zvláštního zákona. O tom, že byl podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, soud vyrozumí příslušný katastrální úřad. 39 Nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí je žádoucí označit způsobem, jaký stanoví § 5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, pro listiny, které jsou podkladem pro zápis do katastru nemovitostí. Oprávněný je povinen přiložit k návrhu kvalifikované listiny, jimiž doloží, že nemovitost je ve vlastnictví povinného, neboť při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí se o vlastnictví neprovádí dokazování, a vychází se jen z doloženého vlastnictví povinného. Usnesení o nařízení exekuce musí obsahovat zákaz, aby povinný nemovitost převedl na někoho jiného nebo ji zatížil. Dále se v něm ukládá povinnému, aby do 15 dnů oznámil, zda a kdo má k nemovitosti předkupní právo, s poučením, že při neoznámení povinný odpovídá za škodu tím způsobenou. Nařízení exekuce znamená, že na tutéž nemovitost již nelze nařídit exekuci jejím prodejem k návrhu jiného oprávněného. Ten může, pokud splňuje předepsané předpoklady, k nařízení exekuce pouze přistoupit. Usnesení o nařízení exekuce doručí soud oprávněnému, povinnému, spoluvlastníkům a osobám, které mají k nemovitosti předkupní nebo jiné věcné právo, dále pak příslušnému orgánu státní správy a orgánu územní samosprávy, v jehož obvodu je nemovitost, jakož i místnímu orgánu státní správy, v jehož obvodu je bydliště povinného. Kromě toho se usnesení vyvěsí na úřední desce soudu až do vyvěšení dražební vyhlášky. Usnesení o nařízení exekuce prodejem nemovité věci musí obsahovat, je-li jeho předmětem pozemek a stavby na něm, označení nemovitostí a výčet jejich součástí a příslušenství. 40 Jakmile nabude usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí právní moci, přistoupí soud k ocenění nemovitosti. Za tím účelem ustanoví znalce a pověří ho vypracováním znaleckého posudku. Soud znalci uloží, aby zjistil nejenom cenu nemovitosti a jejího příslušenství, ale i jednotlivých práv a závad spojených s nemovitostí. Při zjištění ceny je třeba vycházet z ceny obvyklé, kterou definuje § 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku) 41. Podle výsledků ocenění a ohledání provedeného podle § 336 OSŘ určí soud cenu nemovitosti a jejího příslušenství, cenu jednotlivých práv a závad s nemovitostí 39

§ 335 odst. 1 OSŘ SCHELLEOVÁ, I. Exekuce prodejem nemovitosti, Ekonom, 1997, č. 12, s. 61-62 41 Obvyklou cenou se rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. 40

32

spojených, závady, které prodejem v dražbě nezaniknou a výslednou cenu. Po právní moci usnesení o ceně soud nařídí dražební jednání (dražbu). Dražba probíhá obdobně jako u prodeje movitých věcí (viz. výše).

2.5 Zřízení soudcovského zástavního práva Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitosti je dalším ze způsobů výkonu rozhodnutí určených pro peněžité plnění. Na rozdíl od ostatních způsobů výkonu rozhodnutí plní jen zajišťovací funkci. Nevede tedy ihned k uspokojení pohledávky, nýbrž jen k jejímu zajištění. Jeho význam spočívá v tom, že oprávněný se může po zřízení soudcovského zástavního práva domáhat nařízení prodeje zástavy podle § 200y až 200za OSŘ a poté na základě vykonatelného usnesení o nařízení prodeje zástavy (titulu) uspokojení pohledávky ve výkonu rozhodnutí prodejem zástavy podle § 338a OSŘ anebo se může domáhat uspokojení pohledávky na základě vymahatelného rozhodnutí, jímž mu byla pohledávka přiznána (titulu), podáním návrhu na výkon rozhodnutí prodejem zastavené nemovitosti. Soudcovské zástavní právo vylepšuje pozici oprávněného v tom, že převede-li vlastník nemovitost zatíženou soudcovským zástavním právem na jinou osobu, případně, dojde-li k dalším smluvním převodům, může oprávněný vést výkon rozhodnutí prodejem této nemovitosti přímo proti každému pozdějšímu vlastníku, a to na základě titulu na zaplacení peněžitého plnění a na základě zřízeného soudcovského zástavního práva, které byly vydány proti dřívějšímu vlastníku. Soud musí v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva uvést výši pohledávky a jejího příslušenství (úroků, úroků z prodlení, poplatku z prodlení a nákladů předcházejícího řízení), aby bylo zřejmé, v jakém rozsahu je pohledávka z podkladového rozhodnutí zajištěna zřízeným soudcovským zástavním právem. Soudcovské zástavní právo zajišťuje i náklady nařízení výkonu rozhodnutí. V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí také soud deklaruje, že se výkon rozhodnutí vztahuje na nemovitost se všemi jejími součástmi a příslušenstvím, aniž by blíže rozváděl, co tvoří příslušenství zastavené nemovitosti. 42 Soud musí v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva uvést výši pohledávky a jejího příslušenství (úroků, úroků z prodlení, 42

KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář , 2. vyd, Praha: C. H. Beck, 2010, ISBN 9788074001796, s. 523-525

33

poplatku z prodlení a nákladů předcházejícího řízení), aby bylo zřejmé, v jakém rozsahu je pohledávka z podkladového rozhodnutí zajištěna zřízeným soudcovským zástavním právem. Soudcovské zástavní právo zajišťuje i náklady nařízení výkonu rozhodnutí. V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí také soud deklaruje, že se výkon rozhodnutí vztahuje na nemovitost se všemi jejími součástmi a příslušenstvím, aniž by blíže rozváděl, co tvoří příslušenství zastavené nemovitosti. Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí o zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitosti s doložkou právní moci je třeba zaslat katastrálnímu úřadu k provedení záznamu do katastru nemovitostí. Z výkonu rozhodnutí nebo exekuce jsou vyloučeny byty nebo nebytové prostory a domy s byty nebo nebytovými prostory, nebylo-li do katastru nemovitostí vloženo prohlášení vlastníka, a to v případech, kdy k takovým bytům nebo nebytovým prostorům mají právo k výlučnému nabytí vlastnictví osoby podle § 23 a 24 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů). Pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovitosti je rozhodující den, v němž k soudu došel návrh na zřízení soudcovského zástavního práva; došlo-li několik návrhů ve stejný den, mají zástavní práva stejné pořadí. Bylo-li však pro vymáhanou pohledávku již dříve zřízeno zákonné nebo smluvní zástavní právo, řídí se pořadí soudcovského zástavního práva pořadím tohoto zástavního práva. Pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, lze vést výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti přímo i proti každému pozdějšímu vlastníku nemovitosti, který ji nabyl smluvně. 43

2.6 Prodej podniku Podle právní teorie podnik tvoří vše, co se svým účelem pojí s jeho provozem; podnik je předmětem právních vztahů, a to předmětem obchodovatelným, který má svou hodnotu, již lze ocenit penězi. Zákonem je podnik definován jako soubor hmotných, jakož i osobních nehmotných složek podnikání, k němuž náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit. 44

43 44

§ 338d OSŘ srov. § 5 obchodního zákoníku

34

Výkon rozhodnutí prodejem podniku může být soudem nařízen, jen když oprávněný řádně označí podnik, jehož prodej navrhuje, a jestliže řádně doloží, že podnik je skutečně majetkem povinného. Řádné doložení vlastnictví povinného bývá v praxi pro oprávněného natolik obtížné, že se většinou prodej podniku právě z tohoto důvodu nerealizuje a oprávněný raději přistoupí k některému dílčímu způsobu výkonu rozhodnutí popsanému vpředu. Pokud se oprávněnému výše uvedený krok přece podaří, soud nařídí výkon rozhodnutí prodejem podniku a zároveň určí správce podniku pro exekuční řízení, který je pak oprávněn kdykoli nahlížet do účetní evidence a dalších písemností týkajících se podniku a bez omezení vstupovat do všech prostor podniku. Správce podniku pak v téměř partnerské součinnosti se soudcem provede vše potřebné pro prodej podniku. 45 Správcem soud ustanoví osobu zapsanou podle zvláštních předpisů v seznamu insolvenčních správců 46. Výjimečně může soud správcem ustanovit i osobu do tohoto seznamu nezapsanou, splňuje-li podmínky pro zapsání do seznamu, jestliže s ustanovením správcem souhlasí. Jakmile nabude právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, soud přistoupí k opatření podkladů pro zjištění ceny podniku. Za tím účelem uloží správci podniku, aby podal zprávu o ceně podniku, která má obsahovat následující náležitosti: jaké věci, práva a jiné majetkové hodnoty patří k podniku a jakou mají cenu, kolik činí v podniku peněžní prostředky v hotovosti a uložené na účtu u peněžního ústavu v měně České republiky, jaké závazky patří k podniku a jakou mají cenu, jaké peněžité závazky patří k podniku a kolik činí celkem, kolik činí čisté jmění podniku. Při zjišťování údajů o existenci věcí, práv a jiných majetkových hodnot a závazků sloužících provozování podniku nebo těch, jež by provozování podniku měly sloužit, musí správce vycházet v prvé řadě z údajů v účetní evidenci o podniku. Nemá-li k této evidenci přístup požádá soud, aby mu jej zjednal. 47 Po právní moci usnesení o ceně soud nařídí, nebyl-li výkon rozhodnutí pravomocně zastaven, dražební jednání (dražbu). Zákon stanoví přesná pravidla pro průběh dražebního jednání. Z uvedené úpravy lze dovodit povinnost pro dražitele prokázat svoji totožnost, aby mohlo být posouzeno, 45

SLUKA, V. Aktuální stav výkonu rozhodnutí (exekuce) na peněžité plnění. Prodej podniku, Daně a právo v praxi, 2003, č. 1, s. 25 46 § 21 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) 47 § 338m OSŘ

35

zda se dražby neúčastní osoby, které jsou z dražby vyloučeny. O průběhu dražebního jednání soud vyhotoví protokol. V něm soud zaznamená i údaj o tom, které osobě neumožnil zúčastnit se dražby, a z jakých důvodů. Poté, co nabude právní moci usnesení o přiklepu a jakmile vydražitel zaplatí nejvyšší podání, nařídí soud jednání za účelem rozvrhu rozdělované podstaty. K nařízenému jednání předvolá účastníky, za které jsou pro účely rozvrhu považováni oprávněný, další oprávněný, povinný, správce, vydražitel, věřitelé, kteří mají proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem. Smyslem rozvrhového jednání je projednat pohledávky, které mohou být uspokojeny z rozdělované podstaty. Za tím účelem soud seznámí přítomné účastníky s výší pohledávky nákladů prodeje vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby a zaplacením zálohy poskytnuté správci na úhradu hotových výdajů, vynakládaných zejména v souvislosti s přibráním znalce, dále s výší pohledávky na odměnu správce podniku a jeho hotových výdajů. Poté soud vybídne přítomné věřitele, aby každý vyčíslil svou pohledávku a její příslušenství ke dni rozvrhového jednání a aby poskytl údaje nezbytné k posouzení, do které skupiny pohledávka patří a údaje potřebné k určení jejího pořadí. U nepřítomných přihlášených věřitelů soudce provede vyčíslení sám podle údajů ze spisu. K pohledávkám, které zůstanou nevyčíslené, nelze dále přihlíž et. Pro účely rozvrhového řízení při výkonu rozhodnutí prodejem podniku zákon třídí pohledávky do sedmi skupin. Platí, že pohledávky se uspokojují podle jednotlivých skupin postupně. Teprve jsou-li uspokojeny pohledávky ve skupině předchozí, lze přikročit k uspokojení pohledávek z následující skupiny. Jestliže se z rozdělované podstaty nedostane na uspokojení všech pohledávek patřících do téže skupiny, uspokojí se pohledávky z téže skupiny podle svého pořadí. Mají-li stejné pořadí a nelze-li je uspokojit zcela, uspokojují se poměrně. Jakmile se majitelem podniku prodaného v dražbě stane vydražitel a správce mu vydražený podnik předal, je povinností správce podniku podat soudu konečnou zprávu o výkonu své funkce a vyúčtovat si odměnu a hotové výdaje. Na vydražitele, do jehož majetku přešel vydražený podnik, přechází a) věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit;

36

b) práva vyplývající z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví týkající se podnikatelské činnosti vydraženého podniku, ledaže by to odporovalo smlouvě o poskytnutí těchto práv nebo jejich povaze; c) práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů zaměstnanců působících ve vydraženém podniku; d) závazky patřící k vydraženému podniku, které nebyly uspokojeny při rozvrhu, včetně jejich zajištění. Nezávisle na výkonu rozhodnutí prodejem podniku mohou již dříve probíhat výkony rozhodnutí prodejem movitých a nemovitých věcí patřících k podniku a výkony rozhodnutí přikázáním k podniku patřících jiných pohledávek než z účtu u peněžního ústavu. Provedení těchto výkonů by snížilo cenu (prodejnost) podniku, a proto zákon upřednostňuje při střetu těchto vykonávacích řízení výkon rozhodnutí prodejem podniku. Z toho důvodu se nařízením výkonu rozhodnutí prodejem podniku uvedené způsoby výkonu rozhodnutí (i když došlo k jejich nařízení dříve) ze zákona odkládají a oprávnění z těchto výkonů se pokládají za přihlášené věřitele ve výkonu rozhodnutí prodejem podniku, a to i v případech, jestliže vymáhaná pohledávka nepatří k podniku. Pokud byl výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí patřících k podniku a výkon rozhodnutí přikázáním k podniku patřících jiných pohledávek než z účtu u peněžního ústavu nařízen až po nařízení výkonu prodejem podniku, neprovede se a oprávnění mohou přihlásit své pohledávky ve výkonu o prodeji podniku. Jestliže pohledávky shora uvedených věřitelů nebyly ve výkonu o prodeji podniku uspokojeny z rozdělované podstaty, pokračuje soud po skončení výkonu rozhodnutí prodejem podniku v řízení. Jde-li o vymáhání pohledávky patřící k podniku, nastupuje do řízení na místo povinného vydražitel. 48 Dojde-li k zastavení výkonu rozhodnutí prodejem podniku až po té, kdy již na základě uděleného příklepu nabyl nemovitost vydražitel, který zaplatil nejvyšší podání, nelze postupovat jinak než nařídit jednání o rozvrhu rozdělované podstaty a ve věci rozhodnout rozvrhovým usnesením. Zákon umožňuje podrobit výkonu rozhodnutí část podniku. Musí jít o část podniku, která tvoří samostatnou organizační složku. Právní teorie pokládá za samostatnou organizační složku takovou součást podniku, která má ve vymezeném

48

KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, 1. vyd., Praha: Linde, a. s., 2004, ISBN 807201-443-9 s. 509-512

37

rozsahu vlastní předmět činnosti a je jako organizační složka označena ve vnitřním předpisu podniku. Předpokládá se, že povede samostatné účetnictví a v tomto smyslu bude proto samostatnou organizační složkou podniku zejména odštěpný závod, popř. jiná organizační složka, která se zapisuje do obchodního rejstříku. 49 Na výkon rozhodnutí prodejem části podniku se použijí ustanovení o prodeji podniku. Výjimku představuje postavení správce části podniku, které se uplatní jen ve vztahu k prodávané části podniku. Povinný proto může činit hmotněprávní úkony týkající se části podniku jen se souhlasem správce části podniku. V řízení před soudem nebo jiným orgánem, kde se předmět řízení váže k části podniku, činí správce části podniku za povinného procesní úkony. Při výkonu rozhodnutí prodejem podílu spolumajitele podniku se postupuje podle ustanovení o prodeji podniku, není-li uvedeno v § 338zq nic jiného. V návrhu na výkon musí být uvedena výše spoluvlastnického podílu spolumajitele podniku. Tato výše musí být uvedena i v rozhodnutí soudu, jímž se výkon nařizuje. Druhý spolumajitel má v řízení některá procesní práva a povinnosti. Soud mu doručí usnesení o nařízení výkonu jen pro jeho informaci. Dále mu doručí dražební vyhlášku. Dražební vyhlášku může spolumajitel napadnout odvoláním buď jako celek, anebo jako osoba dotčená některým z výroků, jež lze samostatně napadnout odvoláním. Spolumajitel se musí podrobit povinnostem, jež pro povinného vyplývají z postupu při zjišťování ceny podniku. 50 Podkladem pro výkon rozhodnutí prodejem zástavy je vykonatelné usnesení o nařízení prodeje zástavy vydané podle § 200za odst. 3 OSŘ. Oprávněným je ten, kdo má pohledávku zajištěnou zástavním právem váznoucím na podniku (zástavní věřitel) a povinným vlastník zástavy - podniku (zástavní dlužník). Výkon rozhodnutí prodejem zástavy - podniku se řídí ustanoveními určenými pro výkon rozhodnutí prodejem podniku. Při výkonu rozhodnutí prodejem zástavy, je-li zástavou podnik, může být vedle stávajícího oprávněného dalším oprávněným jen ten, v jehož prospěch bylo rovněž vydáno usnesení o nařízení prodeje zástavy (§ 200za odst. 3), jestliže je zástavou tentýž podnik, a přihlášenou pohledávkou může být jen pohledávka takového věřitele, která je rovněž

49 50

§ 338zp OSŘ rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Odo 557/2003

38

zajištěna prodávanou zástavou. K přihlášené pohledávce, která není zajištěna zástavním právem na prodávaném podniku, soud nepřihlíží. Za přihlášené věřitele se považují oprávnění, jejichž výkon byl odložen podle § 338zn, i když nemají pohledávky zajištěné zástavním právem. Z rozdělované podstaty se, vyjma pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby, nákladů státu vzniklých vyplacením zálohy správci podniku, dále pohledávky na odměnu správci a náhradu jeho hotových výdajů, pohledávky vydražitele za podstatou a pohledávek věřitelů považovaných za přihlášené, uspokojí jen pohledávky zajištěné zástavním právem k podniku. Pořadí pohledávek zajištěných zástavním právem na prodávané nemovitosti je dáno podle pořadí vzniku zástavního práva.

39

3 Zneužitelnost exekucí na peněžitá plnění Doposud jsme se v této práci zaobírali výkonem rozhodnutí v režimu občanského soudního řádu. Prakticky totožně (s mírnými odchylkami) je tento typ exekucí upraven taktéž v tzv. exekučním řádu 51. Exekutoři, kteří vykonávají soudní rozhodnutí jako svou podnikatelskou činnost (přitom vykonávají státní moc a jejich činnost je v zásadě shodná s činností soudního vykonavatele) jsou více náchylní k machinacím v rámci exekucí na peněžitá plnění a tedy lze z jejich strany mnohdy zaznamenat sklony ke zneužití svých oprávnění při provádění exekucí. Činnost soudního exekutora je spojena s faktickým zásahem do právní i osobní sféry povinného subjektu a mnohdy také třetích osob. Úkolem zákonodárce a vlastně i právní úpravy je zajistit těmto subjektům ochranu, bude-li do jejich sféry zasaženo neoprávněně. Díky skutečnosti, že soudní exekutor je hmotně zainteresovaný na výsledku věci, je zde nebezpečí zneužití jeho práv. Tomu by měla odpovídat i právní úprava. To znamená, že v procesních předpisech by měly být obsaženy prostředky ochrany, které nebudou tvrzeny jen formálně a jichž se třetí osoba bude moci domáhat bez nedůvodného omezení. Prostředky ochrany proti rozhodnutím soudního exekutora lze rozlišovat zejména podle toho, zda slouží k přímé ochraně povinného nebo třetích osob. Je však důležité upozornit, že tyto prostředky slouží „pouze“ k ochraně práv uvedených osob a nejsou projevem kárné ani trestné odpovědnosti soudního exekutora. Povinný je před případným zneužitím práv soudního exekutora chráněn zejména ustanovením § 55 exekučního řádu ve spojení s ustanovením § 268 odst. 1 OSŘ. Jedná se o možnost podání návrhu na zastavení exekuce. Povinného se dotýká zejména rozhodnutí soudního exekutora o způsobu provedení exekuce. Ten exekutor určuje v exekučním příkazu vydaném dle § 47 exekučního řádu, a to s přihlédnutím k § 58 odst. 3. Proti tomuto rozhodnutí však nelze podat odvolání. Z výčtu důvodů zastavení exekuce dle ustanovení § 268 odst. 1 OSŘ však nevyplývá, že lze exekuci zastavit i z důvodu, že soudní exekutor zvolil způsob, který je zřejmě nevhodný a nepřiměřený. Rovněž důvodová zpráva k exekučnímu řádu uvádí, že „po nařízení exekuce nemá ani soud pravomoc zasahovat do volby způsobu provedení exekuce.“ Je tak velmi 51

zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti exekuční řád) a o změně dalších zákonů

40

sporné, zda se lze po soudním exekutorovi nebo soudu domáhat zastavení exekuce z tohoto důvodu. Ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ uvádí, že soud může exekuci zastavit také z jiných důvodů. Bohužel však zatím nelze konstatovat, zda se uvedené ustanovení dotýká rovněž nepřiměřenosti exekuce. Nebylo-li by možné exekuci zastavit, lze se přiklonit k závěru, že povinný je oprávněn domáhat se po soudním exekutorovi náhrady škody, která mu případnou exekucí vznikla. Podmínkou uplatnění této odpovědnosti je však protiprávní jednání exekutora. S odpovědností za škodu souvisí i další aspekty exekutorské činnosti, a to zej ména ve vztahu k prodeji movitých věcí. Exekuce prodejem movitých věcí, resp. oprávnění soudního exekutora při provádění exekuce jsou poměrně podrobně upraveny právními předpisy. Bude-li nedodržením stanovených povinnosti povinnému způsobena škoda, může se její náhrady domáhat po soudním exekutorovi. Dojde-li k zásahu co do věcí, které jsou podle ustanovení § 321 a § 322 OSŘ vyloučeny, může se povinný domáhat zastavení exekuce, a to podle ustanovení § 55 exekučního řádu a § 268 odst. 1 písm. d). Obdobné závěry platí pro případnou náhradu způsobené škody. Třetích osob se v exekučním řízení dotýká zejména nové ustanovení § 68 exekučního řádu, který uvádí, že dojde-li k zásahu do práva třetí osoby nepřipouštějícího exekuci, může se domáhat ochrany návrhem na vyškrtnutí věci ze soupisu. Uvedený prostředek ochrany tak dopadá pouze na věci movité. Bude-li exekucí do práv třetích osob zasaženo v rámci jiného způsobu, je to důvodem pro podání vylučovací žaloby. K návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu lze uvést, že ze své podstaty se jedná o vhodný prostředek ochrany třetích osob. Jeho účelem je zjednodušit a zrychlit exekuční řízení tam, kde se třetí osoba domnívá, že bylo neoprávněně zasaženo do jejího práva nepřipouštějícího výkon rozhodnutí. Je oprávněna podat návrh na vyškrtnutí, kterému soudní exekutor může v řádu několika dnů vyhovět. Nebude-li návrhu vyhověno, je možné se ochrany domáhat rovněž u soudu, a to podáním vylučovací žaloby. Avšak k současnému omezení možnosti podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu na lhůtu 30 dnů od okamžiku, kdy se třetí osoba o pojmutí věci do soupisu dozví, je nutno se vyjádřit velmi kriticky. Stejné závěry je nutno učinit pro omezení možnosti podat vylučovací žalobu na lhůtu 30 dnů ode dne doručení soudního exekutora o nevyhovění návrhu na vyškrtnutí. Ve vztahu k prostředkům ochrany povinného a třetích osob je nutno uvést, že i v případě zřejmého zneužití oprávnění soudního exekutora mají jen velmi omezené možnosti domáhat se ochrany svých subjektivních práv. Dotýkají se jich zejména instituty 41

zastavení exekuce, návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu, vylučovací žaloby nebo námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. V možnostech podání jsou však tyto subjekty omezeny prekluzivními lhůtami, které nejen že jsou velmi krátké, ale také jsou nekoncepční, neboť zákonodárce nedomyslel případné (a to i hmotněprávní následky) marného uplynutí lhůty a neuplatnění práva. Přesto, bude-li subjektům způsobena škoda, lze se domáhat její náhrady, avšak na straně soudního exekutora je to podmíněno prokázáním jeho protiprávního jednání, jehož následkem byla právě uvedená škoda. Důležité je podotknout, že tyto prostředky se dotýkají pouze následků co se exekučního řízení týče. Vyhovění těmto prostředkům ochrany neznamená žádný postih soudního exekutora.52

3.1 Příklad Do českých médií vstoupila v roce 2009 všestranně diskutovaná právní otázka, zda je možné postihovat výkonem rozhodnutí peníze bezprostředně vyplacené v rámci výplaty některých dávek pomoci v hmotné nouzi, ke kterým docházelo v Chomutově a které iniciovala primátorka Ivana Řápková. Radnice se k tomuto kroku rozhodla poté, co stát v pomoci s bojem proti nepřizpůsobivým a neplatičům selhal a kdy se na stranu lidí porušujících zákony postavil i ústecký krajský soud. Exekutor zabavil dlužníkům peníze vyplacené na dávkách v hmotné nouzi přímo na magistrátu. Chomutov eviduje na 4000 dlužníků, pohledávky přesáhly 240 milionů korun. Město proto přijalo razantní opatření. Nejprve se zaměřilo na neuhrazené pokuty či poplatky, což představuje přibližně 40 milionů korun. Exekuce jsou součástí projektu Záchranný kruh na ochranu slušných lidí před neplatiči, nepřizpůsobivými lidmi, narkomany a prostitutkami. Kromě exekucí za nezaplacené pokuty či poplatky hrozí v Chomutově dlužníkům nájemného i vystěhování do mobilních buněk na okraj města Někteří příjemci dávek z řad neplatičů se proti tomuto postupu odvolali. Ústecký krajský soud jim dal za pravdu. Rozhodl, že mají nárok na vrácení peněz. Dávka v hmotné nouzi je podle odůvodnění rozsudku nepostižitelná. Chomutov verdikt respektuje, ale nesouhlasí s ním a chce se proti němu dál soudně bránit. Město podle Řápkové stále trvá na 52

DÁVID, R. Prostředky ochrany proti zneužití pravomocí soudního exekutora, 1. vyd., Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2010, ISBN 978-80-210-5151-5, s. 6-9

42

tom, že sociální dávka se po vyplacení stává penězi, které lze jako věc movitou odebrat v exekuci. Primátorka je toho názoru, že v případě, o kterém mluví soud, by musely být peníze ze sociálních dávek nějak označeny, aby bylo zřejmé, odkud pocházejí a města mohla své pohledávky vymáhat z peněz, které z dávek nepocházejí. Soud rozhodl pouze, že zvolený způsob nebyl správný, ale exekuce jako takové nezastavil. Postup chomutovské radnice vůči dlužníkům kritizují například veřejný ochránce práv Otakar Motejl a ministr pro lidská práva a menšiny Michael Kocáb. Město naopak podpořili primátoři statutárních měst.53

53

http://www.lidovky.cz/rapkova-v-chomutove-opet-zavadi-exekuce-z-davek-f5k/ln_domov.asp?c=A090824_161354_ln_domov_mev, citováno dne 5. dubna 2011

43

Závěr Náš právní řád poskytuje výběr z několika různých typů výkonu rozhodnutí. Postup u každého z nich je upraven zvláštním předpisem. Tyto typy se liší především vymezenými exekučními možnostmi, podmínkami výkonu či vymezením k výkonu rozhodnutí oprávněných osob.

Existuje výkon rozhodnutí realizovaný v režimu

občanského soudního řádu a podle exekučního řádu, vedle toho známe exekuci správní a exekuci daňovou. Každá z těchto kategorií má své podkategorie. V této práci jsme se zaměřili na charakteristiku výkonu rozhodnutí na peněžitá plnění podle občanského soudního řádu. Analýza jednotlivých druhů (způsobů) exekucí pak tvoří jádro této práce. Na závěr práce jsme uvedli několik postřehů k otázce zneužitelnosti výkonu rozhodnutí soudním exekutorem a rozebrali jsme několik nástrojů k ochraně před takovýmto zneužitím. Ke zvolenému tématu existuje uspokojivé množství pramenů, zejména jsme se však zaměřili na charakteristiku veškeré související legislativy, což ve výsledku znamenalo práci s několika desítkami právních předpisů. Neméně zajímavé by jistě bylo rozebrání hlavy osmé části šesté občanského soudního řádu, která naopak upravuje exekuce na tzv. nepeněžitá plnění, případně by do budoucna stálo za úvahu provést komparaci relevantních procesních předpisů (např. správní řád s exekučním řádem apod.). Často se lze setkat s tím, že občané neví, že paralelně vedle sebe existují dvě možnosti vymáhání jejich pohledávek a to jak exekuce tak soudní výkon rozhodnutí. Oba instituty slouží věřitelům k vymáhání svých pohledávek za dlužníky, nicméně jejich průběh je trochu odlišný. Hlavním rozdílem mezi těmito dvěma typy je především skutečnost, že zatímco u exekuce ponecháte způsob jejího provedení na exekutorovi – tedy exekutor sám v daném případě rozhoduje o tom, zda nařídí srážky ze mzdy, prodej movitých či nemovitých věcí a podobně, v případě soudního výkonu rozhodnutí musí věřitel podat soudu návrh na výkon rozhodnutí konkrétním věřitelem vybraným způsobem. Tedy u výkonu rozhodnutí věřitel sám zvažuje nejvhodnější řešení, hledá majetek či zaměstnavatele dlužníka a je tedy on sám tím, kdo se aktivně podílí na vymáhání své pohledávky.

44

Oblast exekucí/výkonu rozhodnutí je velmi zajímavá a zasluhuje si soustředěnou pozornost široké veřejnosti, zvláště pak proto že se každým dnem dynamicky rozvíjí. V současnosti se tak například můžeme setkat s trendem, v jehož rámci soudní exekutoři, kteří mají sice v názvu „soudní“, ale jsou vlastně podnikatelé, kteří provádějí exekuce na základě rozhodnutí soudů, chtějí prosadit, aby o exekucích už mohli napříště rozhodovat zcela sami, jen na základě podkladů od věřitelů. Dlužníci by také navíc mohli začít přicházet o družstevní byty. Vyplývá to z prohlášení prezidentky Exekutorské komory Jany Tvrdíkové, která navíc koordinuje přípravu příslušné novely exekučního řádu. O vykonání exekuce by tedy už vůbec nerozhodoval soud, jako je tomu dnes, ale přímo exekutor, zcela bez procesní účasti soudu. Jakkoliv je taková zpráva ve světle současné zaběhnuté praxe šokující, můžeme shledat, že takovýto postup se dokonce těší podpoře celé řady soudců a osobně se domnívám, že tito by sice přišli o část své takřka výlučné pravomoci vydávat exekuční titul (tuto pravomoc mají také rozhodci), ovšem na druhou stranu by jim výrazně ubylo práce, což je důležité zejména se zřetelem ke konstantní zahlcenosti a přetíženosti soudů.

45

Seznam použité literatury Literatura BREJCHA, A. Postavení zaměstnance a zaměstnavatele při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, Právo a zaměstnání, 1997, č. 2 BUREŠ, J. Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu banky, Bulletin advokacie, 1993, č. 5 DÁVID, R. Prostředky ochrany proti zneužití pravomocí soudního exekutora, 1. vyd., Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2010, ISBN 978-80-210-5151-5 GROSSOVÁ, M. Exekuce, Právo a podnikání, 1995, č. 2 KASÍKOVÁ, M. Exekuce - postižení účasti povinného v obchodní společnosti, Právní rádce, 2003, č. 10 KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář, 2. vyd, Praha: C. H. Beck, 2010, ISBN 9788074001796 KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, 1. vyd., Praha: Linde, a. s., 2004, ISBN 80-7201-443-9 POHL, T. Vymáhání pohledávek, 1. vyd., Praha: IFEC, 2002, ISBN 80–86412–16–4, s. 77 SCHELLEOVÁ, I. Exekuční řízení, 1. vyd., Praha: Eurounion, 1998, ISBN 80–85858–66– 5 SCHELLEOVÁ, I. Exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí, Právní praxe v podnikání, 1997, č. 5 SCHELLEOVÁ, I. Exekuce prodejem nemovitosti, Ekonom, 1997, č. 12 SLUKA, V. Aktuální právní stav výkonu rozhodnutí (exekuce) na peněžité plnění prostřednictvím obecných soudů a některé postřehy, Daně a právo v praxi, 2002, č. 12 SLUKA, V. Aktuální stav výkonu rozhodnutí (exekuce) na peněžité plnění. Prodej podniku, Daně a právo v praxi, 2003, č. 1 SMUTNÁ, M. Srážky ze mzdy, Práce a mzda, 2009, č. 10

46

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi, 1. vyd., Praha: C.H. Beck, 2001, ISBN 80-7179-483X WINTEROVÁ, A. Přikázání pohledávky – úvod do problematiky, Právní rozhledy, 1997, č. 9

Předpisy zákon č. 94/1963 Sb., o rodině zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudí řád zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník vyhláška Ministerstva spravedlnosti číslo 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení zákon č. 526/1990 Sb., o cenách zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník zákon č. 21/1992 Sb., o bankách zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku) zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání 47

zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti exekuční řád) a o změně dalších zákonů zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství zákon č. 133/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách)

Judikatura rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR, sp. zn. 3 Cz 24/82 rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Odo 557/2003 rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 20 Cdo 470/2004

48