Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta
Eva Veselá
DAŇOVÁ EXEKUCE
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: Prof. JUDr. Marie Karfíková, CSc. Katedra: Finančního práva a finanční vědy Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 12.7.2009
„Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.“
V Písku dne 12.7.2009
Eva Veselá
Poděkování
Děkuji Prof. JUDr. Marii Karfíkové, CSc., vedoucí mé diplomové práce, za cenné rady, připomínky a pomoc při zpracování této diplomové práce.
OBSAH:
1. Úvod
1
2. Pojem exekuce
2
2.1 Skupiny, druhy a způsoby exekuce
3
3. Historie daňové exekuce
5
4. Právní úprava daňové exekuce
8
5. Předpoklady pro výkon daňové exekuce
10
5.1 Procesní předpoklady
10
5.2 Věcné předpoklady
11
6. Průběh daňové exekuce
14
6.1 Činnost správce daně před nařízením daňové exekuce
14
6.2 Zahájení daňové exekuce
16
6.3 Exekuční příkaz
18
6.4 Odklad daňové exekuce
20
6.5 Zastavení řízení a zrušení daňové exekuce
21
6.6 Neoprávněná exekuce a její důsledky
21
6.7 Exekuční náklady
22
7. Jednotlivé způsoby exekuce
24
7.1 Srážky ze mzdy
24
7.2 Přikázání pohledávky
30
7.2.1 Přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu
30
7.2.2 Přikázání jiné peněžité pohledávky
37
7.3 Prodej movitých věcí
39
7.4 Prodej nemovitostí
49
8. Střet souběžně probíhajících exekucí
57
9. Příprava nového daňového řádu
60
10. Závěr
62
Seznam použité literatury
64
Abstract
66
Klíčová slova
67
1.ÚVOD Daně se dotýkají každého z nás. Většině z nás nenaskakuje úsměv na tváři, když má dojít na jejich placení. Jde však o zákonem stanovenou povinnost, a nezbývá, než se k ní postavit čelem, i když se nám leckdy a musím říci, že v dnešní době i poměrně často, dostává zpráv, jak nehospodárně a neefektivně je s našimi penězi zacházeno. Plnění vzájemných závazků by mělo patřit k základům lidské slušnosti a morálky. Každý se musí naučit nést odpovědnost za své závazky, za své jednání. Takovým závazkem je i placení daní. Bohužel se v naší společnosti stále více setkáváme s případy, kdy nikdo nechce nést odpovědnost za nic. A tak se stále častěji střetáváme s neplatiči, dlužníky, kdy někteří ani nemají snahu svou situaci nějak řešit, vyhýbají se plnění svých závazků a mnohdy spoléhají na to, že jejich věřitelé vzdají další velmi často zdlouhavé a nákladné vymáhání pohledávek. I v oblasti placení a vymáhání daní tomu není jinak. Institutem, který pracovníci správce daně využívají při zásahu proti daňovým dlužníkům, je daňová exekuce. Už samotný pojem exekuce v nás jistě vzbuzuje nepříjemný pocit. Ano, skutečně jde o institut, který významně zasahuje do základních práv a svobod dlužníků a je tedy nutné, aby správce daně postupoval přesně podle zákonem stanovených pravidel. Na druhou stranu jde o nezbytný zásah do práv daňových dlužníků. Důvodem je, že daňový dlužník nesplnil dobrovolně svou povinnost a je třeba zakročit k ochraně práv věřitele, v tomto případě státu, tedy nás všech občanů. Nelze dopustit, aby vznikla nerovnost mezi těmi daňovými poplatníky, kteří přistupují k plnění svých povinností řádně a těmi, kteří se o své daňové povinnosti nijak nestarají, či se jim záměrně snaží vyhnout. Placení daní a případné vymáhání daňových nedoplatků je celospolečenským tématem a týká se každého z nás. Cílem mé diplomové práce je nastínit samotný postup správce daně při výkonu daňové exekuce, upozornit na problémy v praxi se vyskytující a snaha nalézt jejich řešení.
1
2. POJEM EXEKUCE
Exekuce neboli výkon rozhodnutí je postup, kterým se provádí nucená realizace plnění k tomu oprávněnými orgány. Rozhodnutím soudu nebo jiného rozhodujícího orgánu přiznané subjektivní právo se nuceně uskutečňuje buď samočinně nebo prostřednictvím zvláštního řízení, řízení exekučního. Exekucí neboli výkonem rozhodnutí se realizuje procesněprávní vztah mezi věřitelem a dlužníkem založený rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu, na jehož základě je dlužník povinen něco plnit. Exekuce není svépomoc. Jestliže oprávněnému má podle soudního rozsudku nebo rozhodnutí orgánu státní správy ve správním nebo v daňovém řízení povinný něco plnit a dobrovolně to neučiní, má oprávněný právo obrátit se na příslušný soud, aby plnění zajistil zákonem danými prostředky. Výkon rozhodnutí tedy slouží k nucené realizaci pravomocného rozhodnutí soudu nebo orgánu státní správy.1 Cílem exekuce je prosadit i proti vůli dlužníka výrok pravomocného, vykonatelného rozhodnutí a přinutit tak dlužníka, aby splnil povinnost, která mu byla stanovena výrokem takového rozhodnutí. Účelem exekučního práva je dosažení uspokojení věřitele nuceným provedením příkazu soudu nebo jiného orgánu, vyjádřeného v rozhodnutí, ve schváleném smíru či dohodě, popř. v platebním výměru. Ovšem pouze za předpokladu, že se dlužník tomuto příkazu nepodrobil sám. Exekuční řízení slouží tedy k uspokojení přiznaných práv oprávněných osob nebo orgánů vůči povinným a to zásahem státu. Dle způsobu zásahu hovoříme o exekuci správní, daňové, soudní a trestní. Exekuce je zásahem do jinak chráněné integrity dlužníka vztahující se například na nedotknutelnost osoby, jejího soukromý, majetku, obydlí. Pro takový zásah však musí být opora v zákoně. Na závěr bych se krátce zmínila o samotnému názvu tohoto institutu. Jak už jsem naznačila výše, můžeme se pro postup, kterým se provádí nucená realizace plnění k tomu oprávněnými orgány setkat s dvěma názvy – výkon rozhodnutí a exekuce. Výkon rozhodnutí je pojem, který byl do našeho právního řádu zaveden zákonem č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řízení, který nabyl účinnosti dne 1.4. 1964.
1
Grossová, M. E. Exekuce na peněžitá plnění v současné právní praxi. 5.vydání. Praha: Linde 2007, s. 23
2
Zákonodárce považoval tento český název za vhodnější než dřívější termín exekuce. V praxi však lidé i nadále používali název exekuce a další od něj odvozené termíny. Nově zavedená terminologie se tedy plně nevžila. Teprve v 90. letech se oficiálně termín exekuce začal vracet přímo do zákonů. Příkladem může být zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje právě daňovou exekuci nebo také zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů.
2.1 SKUPINY, DRUHY A ZPŮSOBY EXEKUCE
Exekuce je procesní činností oprávněných orgánů, která směřuje k poskytnutí ochrany subjektivním právům a zákonem chráněným zájmům osob a státu. Tento proces se uskutečňuje v řízení, při kterém můžeme rozlišovat: 1. výkon rozhodnutí v občanském řízení soudním ( upraven zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů), 2. výkon rozhodnutí v trestním řízení soudním ( upraven zákonem č. 141/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, týká se výkonu uložených trestů), 3. výkon rozhodnutí ve správním řízení ( upraven zákonem č. 500/2004 Sb., o správní řízení, ve znění pozdějších předpisů ) 4. výkon rozhodnutí v daňovém řízení (upraven zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů ) Pokud jde o vzájemný poměr těchto jednotlivých druhů exekucí, pak důležité místo zaujímá civilněprávní exekuce , v jejímž rámci lze vykonat rozhodnutí všech státních orgánů působících na území České republiky. Soudní výroky ve věcech trestních lze vyjma peněžitého trestu vykonat jen v trestním řízení exekučním.
3
Ve správní exekuci dle zákona č. 500/2004 Sb., o správním řízení, lze vykonat zásadně všechny správní výroky, stejně tak i dle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je možný výkon všech druhů výkonu rozhodnutí.2 Podle druhu plnění (zda se jedná o splnění majetkové povinnosti či splnění jiné nemajetkové povinnosti) literatura rozlišuje tři skupiny výkonu rozhodnutí: 1. výkon rozhodnutí na peněžitá plnění 2. výkon rozhodnutí na nepeněžitá plnění 3. výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí. Literatura samozřejmě vymezuje i možné způsoby exekuce. Exekuci rozhodnutí, které ukládá zaplacení peněžité částky je možno provést: 1. srážkami ze mzdy 2. přikázáním pohledávky 3. prodejem movitých věcí a nemovitostí 4. prodejem podniku 5. zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech Exekuce rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost, než zaplacení peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti. Tato rozhodnutí lze vykonat těmito exekučními způsoby: 1. vyklizením 2. odebráním věci 3. rozdělením společné věci 4. provedením prací a výkonů Se samostatnou úpravou se pak setkáváme u exekuce rozhodnutí o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi. Jde o způsob výkonu rozhodnutí, který má zvláštní povahu. V daňovém exekučním řízení se setkáváme pouze s exekucí na peněžitá plnění, z tohoto důvodu se budu v dalších kapitolách věnovat jen tomuto druhu.
2
Grossová, M. E. Exekuce na peněžitá plnění v současné právní praxi. 5.vydání, Praha: Linde 2007, s.25
4
3. HISTORIE DAŇOVÉ EXEKUCE
Počátky historického vývoje daňové správy a tedy i daňové exekuce jsou spjaty se vznikem daňové povinnosti. Ten je možné na našem území přiřadit k období raně feudálního státu, kdy na český trůn usedli Přemyslovci. K nejstarším druhům daní patřily v této době daně zvláštní, královské, a daně všeobecné, zemské. Zvláštní daň platila králi královská města a duchovní ústavy, nejedná se tedy o daň, která by se týkala všech obyvatel. Tato daň zpočátku nebyla vybírána pravidelně, ale podle mimořádných potřeb vladaře. Až později se stala pravidelným odvodem do státní pokladny. Výběr tohoto druhu daně zabezpečovala sama města, kláštery a úřad podkomořího. Ani daň zemská nebyla zpočátku daní pravidelnou, král ji směl vybírat pouze v případech korunovace na český trůn a při sňatku královských dcer. Z jiných důvodů pak pouze se souhlasem zemského sněmu. Tato daň zatěžovala pouze poddané, šlechta byla osvobozena. V každém kraji ustavoval král k vybírání daně sbor berníků. Poplatníci, kteří dlužili, byli k zaplacení donucováni pokutami a zabavováním majetku. Statek, který byl berníkům zatajen nebo z něhož nebyla daň zaplacena, se považoval za opuštěný a připadl králi.3 I v době husitské a v období stavovského státu jsou vybírány tyto daně. S růstem vlivu stavů mění se i způsob ustavování berníků, ty již v této době nejmenuje výlučně král, ale jsou voleni na krajských sněmech. Tento úřad není již tak lukrativním, jako tomu bylo dříve, ale stává se poměrně obtížným, nesnadným a jeho nepřijetí je dokonce pokutováno. V této době se současně posilují represivní opatření směřující k zabezpečení výběru daní. Neplnění povinností je přísně pokutováno. „Při berni z roku 1490 je stanovena pokuta deseti kop grošů českých, z niž polovinu dostane udavač.“ K vymožení daní se v té době již běžně využívá zabavování majetku a zástavní právo , jakož i zvláštní institut „vydávání úkazních listů“ (mechanismus umožňující soudní projednávání případu před zemským soudem). Podle usnesení zemského sněmu z roku 1453 byl každý „kdo berni nedal, na králově milosti i panské s hrdlem i statkem“.
3
Chmelík, M. Vznik a vývoj daňové správy v Čechách. Daně, 2005,č. 11, s. 15
5
Podle tohoto ustanovení hrozil neplatiči i trest nejvyšší.4 Pro tuto dobu je ovšem také typický poměrně velký nepořádek pokud jde o správu daní. Krokem ku předu je až vznik nového úřadu pro správu daní za vlády Ferdinanda I. - České komory. I po porážce stavů a nástupu absolutismu je finanční správa v rukou České komory. Postupem doby však její funkce přebírají ústřední vídeňské úřady až dochází k jejímu zrušení. Správu daní tak v období feudálního absolutismu vykonává Dvorská komora. V období kapitalismu je pro správu daní zřízeno Ministerstvo financí a později pak také zemská finanční ředitelství a okresní finanční ředitelství. Správu přímých daní vykonávala okresní hejtmanství prostřednictvím berních referátů. V této sféře ovšem působily i další specializované orgány k nimž řadíme právě například berní exekutory. Úpravu vymáhání daní obsahoval i zákon č. 220/1896 ř. z., o osobních daních přímých. K dalším právním předpisům významným pro vymáhání daní patřila vyhláška ministra financí č. 225/1923 Sb., o vybírání a vymáhání přímých daní se všemi přirážkami. Od roku 1927 je úprava daňové exekuce obsažena v zákoně č. 76/1927 Sb., o přímých daních a v prováděcím nařízení vlády č. 15/1937 Sb.. Správci daně mají již v této době možnost volby, zda exekuci provedou sami, či zda se obrátí na soud. Ten, kdo neuhradil svůj daňový dluh, byl vyzván k uhrazení dluhu a upozorněn, že pokud tak neučiní v náhradní lhůtě, bude zahájena exekuce. Berní úředník využíval v rámci daňové exekuce zejména instituty zabavení a prodej movitých věcí a vybírání peněžitých pohledávek. Po nástupu komunismu dochází v oblasti daňové správy k radikálním změnám. V roce 1949 dochází ke zrušení stávající struktury daňové správy, jsou zrušeny finanční úřady a výkon daňové správy je přenesen na národní výbory. Daňovou správu vykonávají finanční referáty a později finanční odbory národních výborů. Oblast daňového řízení upravovala vyhláška ministra financí č. 162/1953 Sb., ta byla v roce 1962 nahrazena vyhláškou č. 16/1962 Sb. Pokud jde o vymáhání daní i tato úprava vedla k výzvě daňového dlužníka, aby zaplatil splatnou daňovou pohledávku a k upozornění, že pokud tak neučiní
4
ani v náhradní lhůtě, bude zahájena exekuce.
Chmelík, M. Vznik a vývoj daňové správy v Čechách. Daně, 2005,č. 11, s. 15
6
Národní výbor mohl využít následující způsoby exekuce: přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu, přikázání jiné pohledávky, srážky ze mzdy a prodej věcí movitých. Po roce 1989 se samozřejmě stává nezbytností provedení zásadní reformy i v oblasti daňové. Od roku 1991 tak u nás začínají fungovat finanční ředitelství, jako orgány druhé instance a finanční úřady jako orgány prvoinstanční. Stěžejním předpisem pro správu daní se stává, ve znění pozdějších předpisů dodnes účinný, zákon č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Tento zákon je i nadále stěžejním právním předpisem pro oblast správy daní a daňovou exekuci. Ovšem v minulosti jsem se setkali se snahou upravit daňovou exekuci podrobněji, než jak činí tento zákon, který věnuje problematice daňové exekuce pouze dva paragrafy a ve zbytku odkazuje na ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Jedním z těchto pokusů byl vládní návrh zákona pod názvem exekuční řád správní. Tento měl sloučit úpravu exekuce daňové a správní v jednom právním předpise. Nadále by tak správní ale i finanční úřady postupovaly při vymáhání nesplněných peněžitých, ale i nepeněžitých povinností podle tohoto exekučního řádu. Součástí tohoto návrhu zákona bylo vymezení jednotlivých způsobů exekuce, jenž by mohl správní úřad použít. Návrh zákona byl však v lednu 2002 v 1. čtení v Poslanecké sněmovně zamítnut. K podrobnější úpravě daňové exekuce mělo dojít i v rámci návrhu nového daňového řádu, jehož příprava probíhala v letech 2004 – 2005. Ani tento návrh nedošel do zdárného konce. I v dalších letech pak probíhaly přípravy nové procesní daňové normy. V současné době byl návrh nového daňového řádu schválen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky a bude jej projednávat Senát. Blíže se tomuto návrhu věnuji v jedné z následujících kapitol.
7
4. PRÁVNÍ ÚPRAVA DAŇOVÉ EXEKUCE
Daně jsou z hlediska právního platební povinností, kterou stát stanoví k získání příjmů pro úhradu celospolečenských potřeb. Tyto povinnosti jsou realizovány prostřednictvím daňového řízení, kterým je postup účastníků řízení, jenž je stanoven právními předpisy a zajišťuje realizaci práv a závazků vyplývajících daňovým subjektům z daňových vztahů.5 Základním procesněprávním předpisem v oblasti daňového řízení je zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdější předpisů (dále jen „ZSDP“ nebo „ zákon o správě daní a poplatků“ ). Daňové exekuci se v rámci tohoto zákona věnuje § 73 a následující. Právní úpravě daňové exekuce je však v ZSDP věnována poměrně malá pozornost a úprava je v tomto zákoně nedostatečná. Je proto velmi důležité ustanovení § 73 odst. 7 ZSDP, které odkazuje na úpravu výkonu rozhodnutí v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“ nebo „občanský soudní řád“ ), který je stěžejním právním předpisem upravujícím výkon rozhodnutí na peněžitá plnění vůbec. Při provádění daňové exekuce správce daně postupuje tedy nejen podle ZSDP, ale přiměřeně použije i ustanovení OSŘ a to tam, kde ZSDP výslovně nestanoví něco jiného. Pokud je určitá část exekuce upravena jak v ZSDP tak v OSŘ , má v daňovém řízení přednost úprava obsažená v ZSDP. K dalším právním předpisům, o kterých je třeba se zmínit, patří zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZUFO“) Tento zákon upravuje působnost a existenci územních finančních orgánů. Územními finančními orgány jsou finanční ředitelství a finanční úřady. Tyto správní úřady vykonávají mimo jiné správu daní, finanční kontrolu, cenovou kontrolu, dozor nad loteriemi a jinými podobnými hrami, poskytují mezinárodní pomoc při správě daní a vymáhání některých finančních pohledávek, vybírají a vymáhají peněžitá plnění apod. V praxi se správce daně může velmi často také setkat s případy, kdy exekuci vedle správce daně vede ještě jiný subjekt k tomu oprávněný (soud, soudní exekutor,…). Pro tyto případy, kdy může dojít ke střetu kompetencí, byl přijat zákon č. 119/2001 Sb.,
5
Grossová, M., E. Exekuce na peněžitá plnění v současné právní praxi, 5.vydání, Praha: Linde 2007,s. 33
8
kterým se stanoví pravidla pro případy střetu souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí (dále jen „zákon o střetu exekucí“). K dalším zákonům s nimiž se v praxi správce daně v rámci exekučního řízení setkává patří mimo jiné i: -
zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „OZ“)
-
zákon č. 531/1992 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „OBCHZ“)
-
zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „exekuční řád“)
-
zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů
-
zákon č. 186/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“)
-
zákon č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, ve znění pozdějších předpisů.
9
5. PŘEDPOKLADY PRO VÝKON DAŇOVÉ EXEKUCE
K tomu, aby mohla být daňová exekuce prováděna, zákon předpokládá splnění určitých podmínek. Bez splnění těchto podmínek není možné, aby byla exekuce nařízena a provedena. Předpoklady pro výkon daňové exekuce můžeme rozdělit na předpoklady věcné a procesní. Mezi procesní předpoklady literatura řadí: -
pravomoc a příslušnost správce daně
-
způsobilost být daňovým dlužníkem
-
procesní způsobilost daňového dlužníka
-
vyloučení pracovníků správce daně
K věcným předpokladům pak patří: -
exekuční titul
-
nečinnost daňového dlužníka
-
právo daň vymáhat nezaniklo a lze se jej domáhat6
5.1 PROCESNÍ PŘEDPOKLADY
Pravomoc finančních orgánů je určena v ZUFO . Obecně můžeme pravomoc charakterizovat jako souhrn oprávnění a povinností, kterými jsou orgány státní správy vybaveny k tomu, aby mohly vykonávat svoji činnost. Jak tedy stanoví ZUFO, územní finanční orgány mimo jiné vykonávají správu daní, finanční kontrolu, cenovou kontrolu, převádějí výnosy daní, které vybírají a vymáhají a které nejsou příjmem státního rozpočtu, vybírají a vymáhají peněžitá plnění apod. Příslušnost, jako další nezbytný předpoklad daňové exekuce, určuje druh, stupeň nebo konkrétní správní orgán, který bude daňové řízení konat a rozhodovat v něm. Můžeme rozlišit příslušnost věcnou, místní a funkční. Místní příslušnost je určena v ZUFO a v § 4 ZSDP. O místní příslušnosti správce daně, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, rozhoduje místo sídla právnické osoby na území České republiky. U fyzické
6
http://spravni2.juristic.cz/570385/clanek/spravni2
10
osoby pak místo jejího trvalého pobytu na území České republiky. Funkční příslušnost určuje, který orgán rozhoduje v kterém stupni. ZUFO v § 9 stanoví, že finanční ředitelství přezkoumává rozhodnutí finančních úřadů. Je tedy institucí nadřízenou a rozhoduje o odvolání. K přezkumu rozhodnutí finančních ředitelství je určeno ministerstvo. O tom, jaké věci spadají do působnosti územních finančních orgánů nás informuje příslušnost věcná. K dalším předpokladům daňové exekuce řadíme způsobilost být daňovým dlužníkem, tedy být nositelem práv a povinností v daňovém řízení. Daňovým dlužníkem je dle § 57 odst.1 ZSDP každý, kdo je podle zvláštního zákona povinen platit daň nebo vybranou a sraženou daň odvádět. A to od okamžiku, kdy vznikla daňová povinnost. Nejde tedy o faktický skutkový stav v důsledku existence daňového dluhu.7 Procesní způsobilost, způsobilost samostatně jednat před správcem daně. Rozsah této způsobilosti je závislý na rozsahu způsobilosti subjektu k právním úkonům. Každý může jednat před správcem daně v rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. Odkazuji tedy na ustanovení OZ věnující se způsobilosti k právním úkonům. Pokud jde o poslední z výše jmenovaných procesních předpokladů pak ZSDP stanoví, že z daňového řízení je vždy vyloučen pracovník správce daně, jestliže by rozhodoval o daňových záležitostech vlastních či osob blízkých nebo se zúčastnil daňového řízení v téže věci na jiném stupni či pro podjatost a to s ohledem k jeho poměru k předmětu řízení nebo osobám na řízení zúčastněných.
5.2 VĚCNÉ PŘEDPOKLADY
Exekuční titul je nejdůležitější materiální, věcnou, podmínkou pro vymáhání daňového nedoplatku. Existence exekučního titulu je nezbytným předpokladem k tomu, aby mohla být exekuce správcem daně vedena. Obecně lze exekučním titulem nazvat pravomocné a vykonatelné rozhodnutí správního nebo soudního orgánu, které přiznává
7
Kobík, J. Správa daní a poplatků s komentářem. 5. aktualizované vydání, Olomouc: ANNAG, 2007,
563
11
s.
oprávněnému subjektu právo k tomu, aby se v případě nutnosti mohl domáhat splnění závazkového vztahu exekutivně. Jedná se o případy, kdy je zákonem nebo oprávněným subjektem práva uložena povinnost a tato nebyla ve stanovené lhůtě splněna řádně (ve správné výši), dobrovolně, přičemž vykonatelné a pravomocné rozhodnutí správního nebo soudního orgánu poskytuje oprávněnému určitou míru jistoty, že se domůže svého práva, a to uspokojení vzniklé pohledávky nebo jiného práva.8 V daňovém řízení může být exekučním titulem: 1. vykonatelný výkaz nedoplatků, 2. vykonatelné rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění, 3. splatná částka zálohy na daň.9 Nezbytnou součástí exekučního titulu je identifikace daňového dlužníka, jeho neuhrazených splatných závazků a doložka vykonatelnosti. Vykonatelný výkaz nedoplatků je stěžejním exekučním titulem pro daňovou exekuci. Je sestavován z údajů evidence daní a ZSDP ve svém § 73 odst. 4 stanovil náležitosti tohoto výkazu, kterými jsou: -
přesné označení daňového dlužníka,
-
druh daně,
-
výši nedoplatku na této dani,
-
údaje o původní splatnosti dlužné daně,
-
den, k němuž je výkaz nedoplatků sestavován,
-
doložka vykonatelnosti.
Výkaz nedoplatků je vykonatelný pouze v případě, jsou-li vykonatelná všechna rozhodnutí, která jsou podkladem pro tento výkaz, případně splatná částka zálohy na daň, protože samostatně není výkaz nedoplatků rozhodnutím v daňovém řízení, ale jen interní evidencí správce daně.10
8
Šrotýř, J. Vymáhání daňových pohledávek v souvislostech. Daně a finance, 2006, roč. XIV., č. 07-08, s.4
9
Děrgel, M. Daňová kontrola - doměrek - exekuce. Daně a právo v praxi, 2008, roč., č.4,s. 44
10
Grossová, M., E. Exekuce na peněžitá plnění v současné právní praxi. 5. vydání, Praha: Linde, 2007,
s.130
12
Dalším z exekučních titulů, který se v daňové exekuci využívá je vykonatelné rozhodnutí, jímž je uloženo peněžité plnění samotným správce daně (platební výměry, rozhodnutí o uložení pokuty, zajišťovací příkaz). Posledním exekučním titulem, o kterém se ZSDP zmiňuje, je splatná záloha na daň. Ten je však v praxi využíván pouze sporadicky. Nečinnost daňového dlužníka je věcným předpokladem daňové exekuce. Spočívá v nezaplacení splatného daňového nedoplatku v zákonné lhůtě. Správce daně vyzve dlužníka ke splnění povinnosti a poskytne mu k tomu náhradní lhůtu. Zároveň upozorní daňového dlužníka, že v případě nezaplacení v náhradní lhůtě bude bez dalšího přikročeno k vymáhání nedoplatku. Pokud by daňový dlužník nedoplatek uhradil, není, s ohledem na nesplnění tohoto věcného předpokladu, možné nařídit a provést daňovou exekuci. Překážkou vymoci daňový nedoplatek je námitka promlčení vznesená dlužníkem Námitka promlčení vznesená daňovým dlužníkem je překážkou bránící správci daně vymoci daňový nedoplatek. Podle § 70 odst.1 ZSDP se právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek
promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek
splatným. Daňový nedoplatek lze však nejpozději vymáhat do dvaceti let od konce roku, v němž se stal nedoplatek splatným. Poté právo vymáhat nedoplatek prekluduje. Výjimkou jsou případy, kdy je daňový nedoplatek zajištěn na movitých či nemovitých věcech. Nedoplatek, který je zajištěn zástavním právem na movitých věcech, které má správce v držení, se nepromlčuje a po dvaceti letech nezaniká. Pokud jde o nedoplatek jenž je zajištěn zástavním právem na nemovitostech i zde platí, že právo jej vymáhat po dvaceti letech nezaniká a promlčuje se až uplynutím třiceti let po zápisu zástavního práva v příslušné evidenci. Správce daně je povinen provádět úkony směřující k výkonu rozhodnutí i u takového daňového nedoplatku, u něhož již proběhla promlčecí lhůta, a to do té doby, dokud buď právo nedoplatek vymáhat nezanikne, nebo není dlužníkem vznesena námitka promlčení. Dojde-li k těmto skutečnostem, řízení o vymožení daňového nedoplatku se zruší (částečně zruší), případně zastaví.11
11
Rašovská, I. Jak být úspěšný v exekuci. Praha: Orac , 2002, s.153
13
6. PRŮBĚH DAŇOVÉ EXEKUCE
6.1 ČINNOST SPRÁVCE DANĚ PŘED NAŘÍZENÍM DAŇOVÉ EXEKUCE
Zákon o správě daní a poplatků umožňuje územním finančním orgánům provádět výkon rozhodnutí - exekuční řízení. Samotnou exekuci provádí úředník (exekutor), který byl k výkonu rozhodnutí pověřen ředitelem finančního úřadu. Vymáhání nedoplatků provádí ten správce daně, u něhož je daňový dlužník evidován. Správce daně má možnost požádat o provedení exekuce soud či soudního exekutora. V takovém případě postupují uvedené orgány podle právních předpisů, které se vztahují na řízení jimi prováděné, v případě soudního exekutora exekuční řád a v případě soudu OSŘ. V praxi však vymáhání daňových pohledávek provádí ve většině případů správce daně sám. A to podle mého názoru zejména s ohledem na velmi zdlouhavá soudní řízení, jakož i na velmi často se objevující nepřiměřenost a nákladnost exekucí prováděnými soudními exekutory. V daňovém řízení musí správce daně jednat v souladu se zásadami, které jsou zakotveny v § 2 ZSDP. V exekučním řízení, které je jednou ze součástí daňového řízení, tomu není jinak. Má-li být zvolena taková forma daňové exekuce, která by respektovala ustanovení § 2 odst. 2 ZSDP, potřebuje správce daně získat informace o majetkových poměrech daňového dlužníka, a to zejména v těch případech, kdy je nemá k dispozici anebo jsou tyto údaje nedostatečné.12 Proto před tím, než je samotná daňová exekuce nařízena, než je vydán exekuční příkaz, spočívá práce daňového exekutora ve vyhledávací činnosti. Exekutor může získávat informace o majetkových poměrech daňového dlužníka různými způsoby. Přímo od dlužníka prostřednictvím jemu zaslaných výzev či od třetích osob, jimž správce zasílá výzvy k součinnosti dle ustanovení § 34 ZSDP. Tyto výzvy jsou směřovány zejména bankám, kdy cílem je zjištění, u jakých peněžních ústavů má dlužník své účty a výši finančních prostředků na nich se nacházejících ( exekuční příkaz na přikázání pohledávek na peněžní prostředky daňového dlužníka na účtech vedených u bank je nejvíce používaným způsobem výkonu rozhodnutí v daňovém řízení ), ale i
12
Kobík, J. Správa daní a poplatků s komentářem, 5. aktualizované vydání, Olomouc: ANAG, 2007,
s. 643
14
dalším institucím jako jsou zdravotní pojišťovny, okresní správy sociálního zabezpečení, zaměstnavatelé atd. Komunikace probíhající mezi těmito institucemi a správcem daně je však poměrně časově náročná, jelikož probíhá stále prostřednictvím poštovních služeb. Požadované údaje jsou správci daně zasílány v tištěné podobě, což v případě hromadných výzev znamená několik desítek, ne-li stovek stránek zásilky, v lepším případě pak na disketách, které jsou však v dnešní době již velmi zastaralým médiem. Myslím si, že velmi pozitivní novinkou pak je, že od některých bank jsou informace získávány prostřednictvím www-aplikace Daňový portál, což velmi značně urychlilo komunikaci. Po dlouholetých urgencích ze strany správců daně se již konečně v současné době podařilo zpřístupnit správcům daně některé registry. Daňový exekutor již není odkázán pouze na časově velmi náročné zasílání výzev třetím osobám a čekání na jejich odpovědi, ale má nyní možnost sám nahlédnout přímo do katastru nemovitostí či do centrálního registru motorových vozidel. Snahou správců daně je zřízení on-line přístupů do veškerých evidencí třetích osob, které jsou povinny poskytovat správci daně součinnost ( registrů zdravotních pojišťoven, správy sociálního zabezpečení, centrálního registru bankovních účtů atd.) Zpřístupnění posledně jmenovaného registru však nepovažuji za příliš vhodné. Správce daně by měl možnost zjišťovat kdykoliv čísla účtů, ale zejména peněžní zůstatky jakož i pohyby na nich a to nejen daňových dlužníků, ale i dalších majitelů bankovních účtů. Údaje o zůstatcích na bankovních účtech a peněžních pohybech na nich považuji za soukromé a velmi citlivé. Zpřístupnění registru bankovních účtů by tak podle mého názoru mohlo znamenat velmi citelný zásah do soukromý třetích osob. Daňový exekutor je oprávněn v souvislosti s exekučním řízení provádět také místní šetření a to podle § 15 ZSDP. Správce daně navštíví daňového dlužníka za účelem zjištění či ověření údajů potřebných pro správné vymáhání. Vedle vyhledávací činnosti má správce daně možnost před zahájením exekuce předvolat daňového dlužníka k ústnímu jednání. Na správci daně je, aby posoudil konkrétní okolnosti, které se týkají daňového dlužníka a možnost jisté součinnosti s ním. Správce daně může dojít k závěru, že je tu naděje, že po ústním jednání, vzhledem k osobě dlužníka, dlužník daňový nedoplatek zaplatí, pak jistě využije tohoto institutu a daňového dlužníka k ústnímu jednání předvolá. Naopak pokud by ve svém závěru došel k tomu, že hrozí nebezpečí zmaření účelu vymáhání, neprodleně zahájí vymáhací řízení. 15
O ústním jednání se sepisuje protokol dle § 12 ZSDP. Místo ústního jednání má správce daně možnost zvolit formu písemného styku. Není v praxi ojedinělé, že daňový dlužník na základě osobního jednání
se správcem daně dobrovolně uhradí svůj daňový
nedoplatek. Myslím si, že právě zde velmi záleží na přímém, slušném a samozřejmě v rámci možností vstřícném jednání toho kterého správce daně. Takové osobní jednání pak může mít v praxi (neříkám, že ve všech případech) daleko větší efekt než případná nekompromisní exekuce. Před nařízením exekuce samotné posuzuje exekutor majetkové poměry daňového dlužníka. Musí také posoudit, zda výtěžek exekuce bude adekvátní k výši daňového nedoplatku spolu s náklady exekučního řízení a jeho úkolem je také volba vhodného způsobu exekuce, který bude účinný a povede k dosažení cíle exekučního řízení. Myslím si, že právě okamžik zjišťování majetku jakož i výběr jednoho ze způsobů exekuce, je stěžejním momentem v probíhajícím procesu. Práce exekutora na zjišťování majetku dlužníka a volba způsobu exekuce má totiž velký vliv na dosažení samotného cíle exekuce. Pokud jde o vhodnost či nevhodnost jednotlivých způsobů exekuce, vychází správce daně nejen z poměru výše exekuční pohledávky k ceně exekucí postižené věci, ale musí přihlížet i k tomu, zda je vůbec možné nařídit exekuci jiným způsobem tak, aby pohledávka oprávněného byla uspokojena v přiměřeném čase. Nelze-li nařídit exekuci jiným vhodným způsobem, tak aby pohledávka oprávněného byla uspokojena v přiměřeném čase, pak odpadá zkoumání toho, zda v takovém případě nejde (s ohledem na výši exekuční pohledávky) o způsob exekuce zřejmě nevhodný.13
6.2 ZAHÁJENÍ DAŇOVÉ EXEKUCE
Pokud daňový dlužník nezaplatí splatný daňový nedoplatek v zákonné lhůtě, zašle správce daně dle § 73 odst. 1 ZSDP tomuto dlužníkovi výzvu, aby zaplatil daňový nedoplatek v náhradní lhůtě. Výzva k zaplacení daňového nedoplatku je úkonem správce daně, kterým je zahájena daňová exekuce. Výzva správce daně k zaplacení
13
Nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 1998, sp. zn. III. ÚS 416/97
16
daňového nedoplatku je prvním úkonem daňové exekuce. Správce daně v této výzvě vymezí dlužníkovi náhradní lhůtu pro zaplacení daňového nedoplatku, tato lhůta však nesmí být kratší než 8 dní, a zároveň upozorní daňového dlužníka, že po uplynutí této lhůty k zaplacení bude bez dalšího přikročeno k vymáhání tohoto nedoplatku. Jelikož je tato výzva správce daně rozhodnutím podle § 32 odst. 1 ZSDP je možné podat proti ní odvolání a to do 15 dnů ode dne jejího doručení. Podané odvolání však nemá odkladný účinek. V odvolání proti výzvě k zaplacení daňového nedoplatku není možné napadat výši stanovené daňové povinnosti, k tomu měl dlužník příležitost již v odvolací lhůtě proti rozhodnutí o vyměření daně (platebnímu výměru). Zahájení daňové exekuce zasláním výzvy k zaplacení daňového nedoplatku dlužníkovi však není jediný možný postup správce daně.
Zákon o správě daní a
poplatků dává správci daně možnost zahájit daňovou exekuci i bez výzvy. Takto však může správce daně postupovat pouze v odůvodněných případech, hrozí-li nebezpečí, že účel vymáhání bude zmařen, nepřistoupí-li se k vymáhání neprodleně. Je na uvážení správce daně, aby posoudil zda nebezpečí, že účel vymáhání bude zmařen, pokud se k němu nepřikročí bez výzvy, opravdu hrozí. Neprodlené vymáhání daňového nedoplatku je na místě, má-li správce daně s daňovým dlužníkem nedobré zkušenosti z dřívější doby, např. jde-li o subjekt, který své daňové povinnosti soustavně neplní nebo který se již dříve pokoušel vyhnout důsledkům daňové exekuce, anebo o němž správce daně zjistí, že činí kroky ke zmaření daňové exekuce. 14 Správce daně tedy přistoupí k zahájení exekuce bez výzvy zpravidla v případech, kdy tu existuje důvodná obava, že daňový dlužník majetek, ze kterého by bylo možné daňovou pohledávku uspokojit, zcizí či zatíží a nebo v případech, kdy již v minulosti daňový dlužník neplnil soustavně své povinnosti. Souhlasím s názorem, že tento postup ze strany správce daně není oprávněný, jestliže nic uvedenému nebezpečí nenasvědčuje, zejména pak, vznikl-li daňový nedoplatek v důsledku tvrzeného neoprávněného vyměření nebo doměření daně a odvolací řízení dosud nebylo pravomocně ukončeno.15 V případech zahájení exekuce bez výzvy již správce daně daňovému dlužníkovi nestanoví náhradní lhůtu, ale rovnou
14
Kobík, J., Správa daní a poplatků s komentářem, 5. aktualizované vydání, Olomouc: ANNAG, 2007,
s. 644 15
Kobík, J. a kol. Daňové spory, jejich prevence a řešení, Praha: ASPI Publishing, 2002, s. 137
17
vydá exekuční příkaz. K zahájení exekuce bez výzvy by podle mého názoru mělo docházet skutečně pouze ve výjimečných případech, jinak považuji za žádoucí, aby byl daňový dlužník na existenci svého daňového nedoplatku upozorněn.
6.3 EXEKUČNÍ PŘÍKAZ
Daňová exekuce je nařízena vydáním exekučního příkazu. Exekuční příkaz správce daně vydává pokud hrozí nebezpečí zmaření účelu vymáhání nebo pokud marně uplynula lhůta, kterou správce daně stanovil ve výzvě k zaplacení daňového nedoplatku. Pokud byla daňová exekuce zahájena bez výzvy, je nezbytnou součástí exekučního příkazu poučení o možnosti odvolání do 15 dnů ode dne doručení . Pokud však správce daně zahájil daňovou exekuci zasláním výzvy k zaplacení daňových nedoplatků daňovému subjektu, je opravným prostředkem proti exekučnímu příkazu námitka podle § 73 odst. 8 ZSDP. Exekuční příkaz je rozhodnutím v daňovém řízení, musí tedy obsahovat náležitosti, které jsou pro rozhodnutí uvedeny v ustanovení § 32 ZSDP se všemi právními důsledky jejich nedodržení. Jak stanoví § 73 odst. 8 ZSDP exekuční příkaz se doručuje daňovému dlužníkovi nebo ručiteli a dalším osobám, kterým jsou exekučním příkazem ukládány povinnosti. Tyto osoby jsou pak oprávněny podat proti exekučnímu příkazu námitku a to do patnácti dnů ode dne jeho doručení. Námitky nemají devolutivní účinek, rozhoduje o nich tedy správce daně, který exekuci nařídil. Pro samotné řízení nemá námitka odkladný účinek. Odvolání proti rozhodnutí o námitce není přípustné. Přede dnem vydání nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 358/99, soudy ve své rozhodovací pravomoci považovaly exekuční příkaz i rozhodnutí správce daně o námitkách proti exekučnímu příkazu za rozhodnutí procesní povahy. A jakožto rozhodnutí procesní povahy byla tato rozhodnutí vyloučena z přezkumné činnosti.16 Až výše zmíněný nález Ústavního soudu přináší odlišný právní názor, podle něhož ,,daňová
16
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 4. 1997, čj. 10 Ca 90/97-27
18
exekuce nařízená na majetek daňového dlužníka je vážným zásahem do subjektivních práv tohoto účastníka správního řízení, proto musí takovéto rozhodnutí být vždy přezkoumatelné příslušným obecný soudem v režimu správního soudnictví podle části páté občanského soudního řádu, pokud tento účastník řízení své postavení daňového dlužníka v daňovém řízení zpochybňuje a uvádí konkrétní skutečnosti, o něž své důvody opírá. Odmítnutím soudního přezkumu takového rozhodnutí správního orgánu s odvoláním na jeho procesní povahu by účastník správního řízení zůstal bez soudní ochrany, čímž by došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.“17 Nařízení exekuce je podle mého názoru skutečně velkým zásahem do subjektivních práv účastníka exekučního řízení, vždyť na základě exekučního příkazu je závažným způsobem zasahováno do majetkové sféry účastníka exekučního řízení, do jeho vlastnických práv. Předchozí názor soudů považující exekuční příkaz pouze za rozhodnutí procesní povahy nezasahující do subjektivních práv účastníka řízení byl jistě nesprávný. Jestliže je exekuce zahájena bez výzvy, má dlužník nebo ručitel možnost podat proti exekučnímu příkazu stejně jako u výzvy podle ustanovení § 73 odst.1 ZSDP odvolání. Podle zvolené formy exekuce se exekuční příkaz vydává na: a) přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňových dlužníků na účtech u bank nebo jiné pohledávky, b) srážku ze mzdy, jiné odměny za závislou činnost nebo náhrady za pracovní příjem, důchody, sociální a nemocenské dávky, stipendia, c) prodej movitých věcí, d) prodej nemovitostí
17
Nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2000 sp. Zn. III. ÚS 358/99
19
6.4 ODKLAD DAŇOVÉ EXEKUCE
V ZSDP nenalezneme institut přerušení daňového řízení. Správci daně je však dána možnost výkon rozhodnutí částečně nebo úplně odložit. K odložení výkonu rozhodnutí pak může dojít v případě, že daňový dlužník nebo ručitel požádá: -
o splátky,
-
o posečkání daně,
-
o prominutí daňového nedoplatku.
Výčet těchto důvodů je taxativní, neuplatní se tedy přiměřené použití OSŘ. Povolil-li správce daně odklad provedené úkony zůstávají zachovány. Správce daně může odložit výkon rozhodnutí i bez žádosti, šetří-li se skutečnosti rozhodné pro částečné nebo úplné zrušení výkonu rozhodnutí. Na odložení výkonu rozhodnutí není právní nárok. V rozhodnutí o odložení daňové exekuce je třeba stanovit dobu, na jakou je odklad povolen. Zákon o správě daní a poplatků ale již neřeší pokračování v provádění daňové exekuce. K tomu se vyjádřil Nejvyšší správní soud takto: „Podle § 73 odst. 7 ZSDP se pro výkon daňové exekuce použije přiměřeně občanského soudního řádu. Institutem přiměřeně použitelným pro daný případ je odklad provedení výkonu rozhodnutí podle § 266 OSŘ. Ani občanský soudní řád však expressis verbis (tj. výslovně) nestanoví procesní postup pro případ pokračování v provádění odloženého výkonu rozhodnutí. Nicméně odpověď na předmětnou otázku poskytuje civilistická judikatura (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp.zn. Cpj159/79, publikované jako Rc 21/1981 ve Sbírce soudních rozhodnutích a stanovisek, str. 174), podle níž o pokračování v provádění výkonu rozhodnutí soud vydá vždy usnesení, i když byl odklad povolen na přesně vymezenou dobu , a dodává, že proti tomuto usnesení není přípustné odvolání, neboť se jím upravuje vedení řízení. Je-li rozhodnutí o pokračování civilní exekuce obecně považováno za rozhodnutí, jímž se zpravuje vedení řízení, a není-li mezi odložením civilní a daňové exekuce zásadního rozdílu co do jejich funkce a podstaty, není ani důvodu považovat rozhodnutí o pokračování daňové exekuce za rozhodnutí jiné povahy než to, jímž se upravuje vedení řízení.“18
18
Dubšeková, L., Daňová exekuce podle zákona o správě daní a poplatků, Daně a právo v praxi,
2007,roč.XII., č. 12, s. 44-45
20
6.5 ZASTAVENÍ ŘÍZENÍ A ZRUŠENÍ DAŇOVÉ EXEKUCE
Daňovou exekuci lze také zrušit a to v případě prokáže-li se v průběhu dalšího vymáhání, že je vymáháno neoprávněně. Jedním z příkladů neoprávněné exekuce je případ, kdy daňovému dlužníkovi dosud neuplynula náhradní lhůta splatnosti stanovená ve výzvě. Od případu zrušení daňové exekuce musíme rozlišovat případ, kdy dochází k zastavení řízení. K zastavení řízení dochází pokud je zde nějaký zákonný důvod pro to, aby se v řízení nepokračovalo. Nařízený výkon rozhodnutí zastaví správce daně na návrh i bez návrhu. Obranou dlužníka proti nařízené exekuci je namítnutí některého z důvodů zastavení daňové exekuce. Důvod k zastavení daňové exekuce může nastat: -
je-li právním nástupcem daňového dlužníka stát,
-
odpadl-li důvod řízení (např. daňový dlužník uhradil dlužnou částku),
-
jestli se výkon exekuce vztahuje na věci, které dlužníkovi nepatří nebo nemohou být sepsány,
-
je-li dán jiný závažný důvod, který činí výkon exekuce nepřípustným (právo vymáhat nedoplatek zaniklo - prekludovalo, byl zrušen exekuční titul apod.),
-
pokud by výtěžek dosažený exekucí nestačil ani na úhradu jejích nákladů.19
O zastavení výkonu rozhodnutí rozhodne správce daně na návrh nebo i bez návrhu.
6.6 NEOPRÁVNĚNÁ EXEKUCE A JEJÍ DŮSLEDKY
V ustanovení § 73 odst. 10 ZSDP nalezneme úpravu ochrany daňového dlužníka nebo ručitele pro případ neoprávněné exekuce. Pokud se při dalším vymáhání prokáže, že bylo vymáháno neoprávněně, náleží daňovému dlužníkovi nebo ručiteli sankční úrok
19
Grossová M., E. Exekuce na peněžitá plnění v současné právní praxi, 5. vydání., Praha: Linde 2007,
134-135
21
s.
ve výši dvojnásobku repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o čtrnáct procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok se však nepřizná, činí-li méně než 50 Kč. Neoprávněnou exekucí jsou také případy, kdy správce daně postupoval nesprávně či jeho rozhodnutí bylo nezákonné. V těchto případech jde o škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, ve znění pozdějších předpisů. Pokud takto přiznaná škoda je vyšší než přiznaný úrok, tento úrok se na úhradu škody započte. Trvá-li ještě exekuce, zruší ji správce daně z úřední povinnosti.
6.7 EXEKUČNÍ NÁKLADY
Exekučním nákladům v daňovém řízení se věnuje § 73a ZSDP. Pokud exekuce nebyla provedena neoprávněně hradí tyto náklady v plné výši daňový dlužník. Náhrada exekučních nákladů pak zahrnuje náhradu nákladů za výkon zabavení a výkon prodeje spolu s náhradou hotových výdajů správce daně. Pokud jde o náklady za výkon zabavení, hradí je daňový dlužník již po vydání exekučního příkazu správcem daně. Náklady za výkon prodeje požaduje správce daně po daňovém dlužníkovi jakmile došlo k zahájení dražby a byla sepsána úvodní věta dražebního protokolu. Náhrada hotových výdajů, které vznikají správci daně v souvislosti s exekucí prodejem movitých věcí nebo nemovitostí, přichází na pořad i pro případ, že k výkonu prodeje nedošlo. Mezi tyto náklady patří například znalečné vyplácené soudnímu znalci za odhad sepsaných věcí, skladné při úschově zabavených věcí, úhrada zámečnické firmě za otevření a výměnu zámků apod. Dlužník má povinnost úhrady hotových výdajů do třiceti dnů ode dne, kdy mu jejich výše byla písemně sdělena. Proti rozhodnutí o náhradě hotových výdajů lze podat námitku. Povinnost hradit exekuční náklady ukládá vymáhající správce daně daňovému dlužníkovi nebo ručiteli exekučním příkazem. Podle §73a odst. 11 ZSDP se náhrada exekučních nákladů za výkon zabavení a za výkon prodeje vymáhá zároveň s nedoplatkem, pro který se exekuce provádí. Náhrada hotových výdajů bude uložena
22
samostatným rozhodnutím obvykle po skončení daňové exekuce. 20 Výše náhrady nákladů činí jak u nákladů za výkon zabavení tak výkon prodeje 2 % vymáhaného nedoplatku, nejméně však 200 Kč. Hotové výdaje hradí dlužník ve skutečné výši.
20
Dubšeková, L. Daňová exekuce podle zákona o správě daní a poplatků, Daně a právo v praxi, 2007, roč.
XII., č. 12, s. 45
23
7. JEDNOTLIVÉ ZPŮSOBY EXEKUCE
7.1 SRÁŽKY ZE MZDY
Výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného je jedním ze způsobů výkonu rozhodnutí, který se v praxi využívá poměrně hojně. Spolu s výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu jde o nejpoužívanější způsob exekuce v daňovém řízení. Svou podstatou je exekuce srážkami ze mzdy vlastně exekucí přikázáním pohledávky. Exekuce srážkami ze mzdy totiž postihuje nárok povinného na mzdu, který mu přísluší vůči plátci mzdy z pracovního poměru. Předmětem výkonu není mzda vyplacená, nýbrž mzda, která dosud nebyla vyplacena. 21 Ustanovení zákona týkající se srážek ze mzdy se použijí i pokud jde o postižení platu, ale i dalších příjmů, které jsou uvedeny v § 299 OSŘ jako jsou například odměny z dohod o pracovní činnosti, odměny členů zastupitelstva územních samosprávných celků, odměny členů družstev a příjmů, které nahrazují odměnu za práci nebo jsou poskytovány vedle ní, například náhrada za ztrátu na výdělku, nemocenské, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, podpora v nezaměstnanosti, peněžitá pomoc v mateřství apod. Má-li povinný nárok na mzdu a na některý z těchto jiných příjmů, pak se postupuje, jako by šlo o několik mezd. Exekuční příkaz doručí správce daně povinnému a plátci mzdy do vlastních rukou. Nezbytnou náležitostí exekučního příkazu je přesné označení plátce mzdy. Správce daně přikáže v exekučním příkazu plátci mzdy, aby prováděl ze mzdy povinného stanovené srážky poté, co mu byl exekuční příkaz doručen. Ode dne doručení exekučního příkazu plátci mzdy ztrácí povinný (daňový dlužník) nárok na výplatu takové části mzdy, která odpovídá výši srážek mzdy zákonem stanovené. Plátci mzdy vzniká, jak už jsem se zmínila výše, dnem doručení exekučního příkazu povinnost provádět srážky. Avšak teprve nabytím právní moci exekučního příkazu vzniká plátci mzdy povinnost vyplácet sražené částky ze mzdy oprávněnému, tj. správci daně, který exekuční příkaz vydal. Stanovenou část mzdy sráží její plátce v následujících výplatních
21
Tripes, A. Exekuce v soudní praxi, 3. vydání., Praha: C. H. Beck, 2006, s.225
24
termínech a takto sraženou částku vyplácí správci daně až do okamžiku, kdy je plně daňový nedoplatek uhrazen. Pokud plátce mzdy vyplácí měsíční mzdu nadvakrát, umožňuje mu zákon, aby provedl srážku již ze zálohy. Výplatu správci daně však může provést až po vyúčtování mzdy. V případě, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuční příkaz) bude plátci mzdy doručeno až poté, co již byla povinnému vyplacena část mzdy ( záloha na mzdu ), je výkonem rozhodnutí postižena jen zbývající část mzdy.22 Nepřihlíží se k provedené výplatě a srážky se provedou tak, jakoby povinný měl za celý měsíc právo jen na mzdu, která mu ještě vyplacena nebyla (§285 OSŘ). Plátce mzdy má možnost požádat správce daně, aby určil, jaká částka má být v příslušném výplatním období ze mzdy povinného sražena. Srážky lze provádět jen do výše výkonem rozhodnutí vymáhané pohledávky s příslušenstvím. Zákon chrání povinného tím, že stanoví nejvyšší přípustnou hranici srážek ze mzdy. Srážky se provádějí z čisté mzdy. Ta se vypočte tak, že se od mzdy odečte záloha na daň z příjmu fyzických osob sražená z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění. Ochrana povinného spočívá v tom, že mu nesmí být z měsíční mzdy sražena tzv. základní částka. Způsob výpočtu základní částky, jakož i částky, nad kterou se zbytek čisté mzdy srazí bez omezení je upraven v nařízení vlády č. 595/2006 Sb. Podle § 1 odst. 1 nařízení vlády o nezabavitelných částkách, je základní částka, která nesmí být (podle §278 OSŘ) sražena povinnému (zaměstnanci) z měsíční mzdy, rovna úhrnu dvou třetin součtu částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu podle zvláštního právního předpisu (tj.nezabavitelná částka) na osobu povinného a jedné čtvrtiny nezabavitelné částky na každou osobu, které je povinen poskytovat výživné.23 Částka, nad kterou se zbytek čisté mzdy srazí bez omezení je stanovena jako součet částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu. Čistá mzda je po odečtení celé základní nezabavitelné částky rozdělena na třetiny. První třetina je určena k uspokojení nepřednostních pohledávek, druhá třetina slouží
22
Bureš, J., Drápal,L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl., 7. vydání, Praha: C. H.
Beck, 2006, s.1514 23
Fetter, R.,W. Nezabavitelné částky při srážkách ze mzdy v roce 2009, Právní rádce, 2009, č.1, s.64
25
k vydobytí přednostních pohledávek, pokud v daném případě takové pohledávky neexistují vyplatí se povinnému. Třetí třetina pak musí být vždy vyplacena povinnému. V případě, že zbylá čistá mzda přesahuje částku 6930 Kč (tedy částku, nad kterou se zbytek čisté mzdy srazí bez omezení) připočte se částka přesahující 6930 Kč k druhé třetině zbytku čisté mzdy a to v rozsahu, který je potřebný k vydobytí přednostních pohledávek, zbývající část se případně připočte k první třetině. Nepostižitelnou část příjmu povinného tak tvoří součet třetí třetiny, případně druhé a třetí třetiny a základní nezabavitelné částky. Mezi přednostní pohledávky zákon řadí pohledávky výživného, pohledávky náhrady škody způsobené poškozenému ublížením na zdraví, pohledávky daní a poplatků, pohledávky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pohledávky pojistného na veřejné zdravotní pojištění apod.
Tyto
přednostní pohledávky jsou uspokojeny nejprve z druhé třetiny. Pouze pokud ta nestačí k jejich úhradě, uspokojují se i tyto pohledávky spolu s ostatními z první třetiny. Jsou-li srážky ze mzdy prováděny k vydobytí několika pohledávek, uspokojují se jednotlivé pohledávky z první třetiny zbytku čisté mzdy podle svého pořadí bez ohledu na to, zda jde o přednostní pohledávky nebo o pohledávky ostatní.24 I v druhé třetině rozhoduje o uspokojení přednostních pohledávek pořadí, výjimkou jsou pohledávky výživného, které mají absolutní přednost. Pořadí pohledávek se řídí dnem, kdy byl doručen exekuční příkaz plátci mzdy. Pokud byli plátci mzdy doručeny exekuční příkazy pro několik pohledávek téhož dne, mají tyto pohledávky stejné pořadí. Nestačí-li částka na ně připadající k jejich plnému uspokojení uplatní se zásada proporcionality, uspokojí se poměrně. Zákon výslovně zakazuje provádět srážky ze mzdy ve větším rozsahu, než jaký je určen v ustanoveních OSŘ, a to i když s tím povinný souhlasí. Odpovědnost za řádné provedení srážek vůči správci daně nese plátce mzdy. Správce daně je oprávněn na návrh povinného, daňového dlužníka, nepokračovat v provádění daňové exekuce, povolit odklad provedení exekuce. Podle ustanovení § 266 odst. 1 OSŘ na návrh může soud (správce daně) odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvlášť nepříznivé
24
§ 280 odst.1 zákona č.99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
26
následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen. 25 O povolení odkladu musí správce daně informovat plátce mzdy. Pokud správce daně z důvodů, spočívajících v poměrech povinného či příslušníků jeho rodiny odloží výkon rozhodnutí, neprovádí plátce mzdy ze mzdy povinného srážky a to ode dne, kdy mu bylo doručeno usnesení o povolení odkladu. Znovu začne provádět srážky ze mzdy povinného až ode dne doručení usnesení správce daně o tom, aby se v provádění výkonu rozhodnutí pokračovalo. Správce daně může rozhodnout o odkladu exekuce i bez návrhu povinného a to v případě, kdy lze očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven. Za této situace provádí plátce mzdy srážky ze mzdy povinného nadále, tyto však nevyplácí správci daně, do doby než bude odklad exekuce zrušen. Další postup plátce mzdy závisí na tom, zda správce daně exekuci zastaví a v jakém rozsahu nebo zda bude ve výkonu rozhodnutí pokračovat. Zastaví-li správce daně exekuci, vyplatí plátce mzdy sražené částky povinnému. V případech, kdy povinný po dobu nejméně jednoho roku nepobírá mzdu ani jiný příjem, který by podléhal výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy buď vůbec nebo alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky prováděny zastaví správce daně na návrh plátce mzdy nebo povinného nařízenou exekuci . Pokud dojde po nařízení exekuce ke změně plátce mzdy, vztahuje se toto nařízení výkonu rozhodnutí i na mzdu povinného u nového plátce mzdy. Dosavadní plátce mzdy je povinen: -
do jednoho týdne oznámit soudu (správci daně), že povinný u něj přestal pracovat
-
současně zaslat soudu (správci daně) vyúčtování srážek, které ze mzdy povinného provedl a vyplatil, oznámit soudu (správci daně), pro které pohledávky byla nařízena exekuce srážkami ze mzdy a jaké pořadí mají tyto pohledávky
25
Tripes, A. Exekuce v soudní praxi, 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, s. 271
27
-
vydat potvrzení občanu, který u něj přestal pracovat, o tom, že byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami z jeho mzdy, a kterým soudem (správcem daně) a v čí prospěch26
Novému plátci mzdy vzniká povinnost provádět srážky ze mzdy povinného dnem, kdy se od povinného nebo od dosavadního plátce mzdy dozví, že byla správcem daně nařízena exekuce srážkami ze mzdy a pro jaké pohledávky. Není-li s těmito okolnostmi seznámen dříve, je dnem, kdy mu vzniká tato povinnost den, kdy mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy správcem daně. Nový plátce mzdy má také povinnost vyžádat si vždy od toho, koho přijímá do práce potvrzení, které vystavuje ten, u koho naposledy pracoval o tom, zda byla nařízena exekuce srážkami z jeho mzdy, kým a v čí prospěch. Pokud ten, u koho povinný nastoupil do práce zjistí, že byla nařízena exekuce srážkami z jeho mzdy, je jeho povinností oznámit to správci daně (bez odkladu). Zákon v souvislosti se změnou plátce mzdy ukládá určité povinnosti i správci daně. Povinností správce daně je vyrozumět nového plátce o nařízení exekuce a o jejím dosavadním průběhu, zejména pokud jde o výši dosavadních srážek, seznámit ho s výší pohledávky, pro kterou mají být srážky nadále prováděny, vyzvat, aby ode dne, kdy mu bude usneseni doručeno, ve srážkách ze mzdy pokračoval, upozornit nového plátce na všechny jeho povinnosti vyplývající z exekuce. Pobírá-li povinný mzdu od několika plátců, vztahuje se exekuce na všechny jeho mzdy. Neznamená to však, že by vždy každý další plátce mzdy automaticky prováděl srážky ze mzdy povinného. Taková povinnost vzniká dalšímu plátci až dnem doručení exekučního příkazu. Správce daně v případech, kdy jeho daňový dlužník pobírá mzdu od více plátců, doručí jednotlivým plátcům mzdy rozhodnutí o rozvržení základní nezabavitelné částky mezi tyto plátce. Rozvržení učiní buď tak, že jeden z plátců mzdy bude srážet celou základní částku a ostatní tak budou provádět srážky ze mzdy bez ohledu na tuto částku nebo určí těmto jednotlivým plátcům jakou část základní částky nemají srážet. Jak už jsem zmínila výše, plátce mzdy nese plnou odpovědnost za řádné a bezchybné provedení srážek ze mzdy povinného. Nesplní-li některou z výše uvedených
26
Grossová, M., E. Exekuce na peněžitá plnění v současné právní praxi, 5. vydání, Praha: Linde, 2007,
161
28
s.
povinností, je správce daně oprávněn požadovat na něm, aby mu vyplatil částky, na které by měl právo, kdyby byl plátce mzdy uvedené povinnosti splnil. Institut, který slouží k uplatnění tohoto práva správce daně se nazývá poddlužnická žaloba. Jde o procesní úkon, kterým správce daně zahajuje řízení, ve kterém se domáhá uhrazení částky, která mu zaviněním plátce mzdy povinného unikla. Za nesplnění výše uvedených povinností má správce daně také možnost uložit plátci mzdy pořádkovou pokutu. Myslím si, že správci daně by měli být nápomocni plátcům mzdy při plnění zákonem jim uložených povinností, zejména pokud jde o vstřícnost při poskytování informací. V praxi je tento způsob daňové exekuce pracovníky správce daně volen zpravidla pro uspokojení daňových nedoplatků menší výše. K problémům v oblasti exekucí srážkou ze mzdy patří zejména to, že někteří daňový dlužníci, u nichž správce daně eviduje daňový nedoplatek, často a záměrně mění své zaměstnavatele. Správce daně je pak nadměrně zatěžován tím, že je neustále nucen opakovaně zjišťovat nové a nové plátce mzdy, což bývá zpravidla časově poměrně náročné a je tak samozřejmě negativně ovlivněna rychlost a efektivita tohoto způsobu exekuce. Správci daně řadí k dalším problémům zaměstnavatelem oficiálně vyplácenou výši mzdy. Ta v některých případech nepřesahuje hranici minimální mzdy, což tedy často snižuje efektivitu tohoto způsobu exekuce. Tento problém, však má podle mého názoru kořeny zejména ve velmi vysokých odvodech na sociální a zdravotní pojištění, jakož i dani z příjmu. Ty jsou pak velkou zátěží jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance. Myslím si, že by bylo na místě uvažovat o nižším zdanění, jakož i o nižších odvodech na sociální a zdravotní pojištění. K tomu však v současné době zřejmě nebude dostatek politické vůle. Úvahy nad touto problematikou však nejsou cílem této práce. Domnívám se však, že by snížení odvodů jistě prospělo i efektivitě tohoto způsobu exekuce.
29
7.2 PŘÍKÁZÁNÍ POHLEDÁVKY
Pohledávku můžeme charakterizovat jako subjektivní právo jednoho subjektu (věřitele) závazkového právního vztahu požadovat od druhého subjektu téhož závazkového vztahu (dlužníka) nějaké plnění. V souvislosti s tímto způsobem exekuce dochází tedy k postižení pohledávky, kterou má povinný vůči třetí osobě. Exekuce je provedena tak, že se pohledávka povinného přikáže oprávněnému. Pro tento způsob exekuce je také typické, že se zde vyskytují dvě pohledávky. Jednu pohledávku tvoří pohledávka oprávněného vůči povinnému, která byla určena exekučním titulem. Pro tuto pohledávku se také výkon rozhodnutí provádí a tato pohledávka má být při výkonu nuceně uspokojena. Druhou pohledávkou je pohledávka povinného proti jeho dlužníkovi, na kterou se výkon rozhodnutí vede. Tato pohledávka tvoří předmět exekuce, z něhož má být vymáhaná pohledávka oprávněného nuceně uspokojena.27 Nařízením daňové exekuce správce daně do značné míry vstupuje do věřitelských práv povinného, nejde však o postoupení pohledávky ve smyslu OZ.
7.2.1 PŘIKÁZÁNÍ POHLEDÁVKY Z ÚČTU U PENĚŽNÍHO ÚSTAVU
Tento způsob exekuce se dostává do popředí až v souvislosti s ekonomickou transformací společnosti začátkem devadesátých let dvacátého století. Od té doby získává stále větší uplatnění. V současné praxi správců daně je přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu jedním z nejefektivnějších způsobů daňové exekuce. Správci daně využívají tento způsob exekuce velmi často. Jde zpravidla o první způsob exekuce jehož provedení správce daně před samotným zahájením exekuce zvažuje. Již v přípravném stádiu vvmáhání je povinností bank či dalších peněžních ústavů sdělit čísla bankovních účtů, stavy účtů a jejich pohyb
a údaje o úvěrech a vkladech
příslušnému správci daně. K předávání informací tohoto druhu dochází, jak už jsem uvedla výše, bohužel z převážné většiny prostřednictvím magnetických médií (disket),
27
Tripes, A. Exekuce v soudní praxi, 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, s. 309
30
což je v současné době podle mého názoru způsob nevhodný zejména s ohledem na nevyhovující kapacitu těchto médií, jakož i možnost jejich poškození při poštovním styku. Některé banky však již začaly zasílat informace požadované správcem daně prostřednictvím www-aplikace Daňový portál. Díky tomu se dostává odpovědi správci daně daleko rychleji (zpravidla v řádech dvou, tří dnů), což má samozřejmě vliv i na efektivitu tohoto způsobu exekuce. Myslím si, že by bylo vhodné, kdyby se k tomuto způsobu komunikace přidaly i další peněžní ústavy. Odstranilo by to zdlouhavost, která provází dosavadní vyhledávání informací a přispělo tak k urychlení celého procesu. Jistě nejrychlejším možným způsobem získávání informací je zpřístupnit správci daně registr bankovních účtů. Tuto cestu však nepovažuji za příliš vhodnou a to zejména s ohledem na velký zásah do soukromý třetích osob a vysoké riziko zneužití těchto citlivých údajů. Při uplatnění tohoto typu daňové exekuce je poddlužníkem banka či jiný peněžní ústav, úvěrové a spořitelní družstvo, ale například i stavební spořitelna. Podstatné je, aby daňový dlužník měl vůči výše uvedeným finančním institucím pohledávku vyplývající z uzavření smluvního vztahu, který tkví v podobě finančních prostředků v dispozičním oprávnění výše uvedených subjektů. 28 Předmětem výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu je nárok povinného na peněžní plnění vůči třetímu subjektu, tj. bance či jinému peněžnímu ústavu, který zde vystupuje v roli poddlužníka, na jehož účtu (běžném, vkladovém či jiném) povinný má peněžité prostředky. Takto lze postihnout i účty v cizí měně. Tento způsob exekuce však nemůže správce daně použít v případech, kdy se jedná o vklady na vkladních listech a vkladních knížkách. Tato práva povinného ze smluv o vkladech tj. z vkladů na vkladních knížkách, vkladních listů nebo dalších forem vkladů se postihují podle ustanovení o prodeji movitých věcí. K otázce čí účet může být předmětem výkonu rozhodnutí asi toto: Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu podle ustanovení § 303 a násl. OSŘ může být nařízen a proveden je u pohledávky z účtu, jehož majitelem je povinný. Jiná pohledávka z účtu není způsobilým předmětem tohoto výkonu rozhodnutí, i kdyby na účet byly vloženy peněžní prostředky povinného, případně peněžní prostředky patřící do společného jmění manželů (povinného a majitele účtu). Manžel
28
Šrotýř, J. Vymáhání daňových pohledávek v souvislostech, Daně a finance, 2006, roč. XIV., č. 07-08, s.
6
31
majitele účtu není účastníkem řízení o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z tohoto účtu.29 Daňovou exekuci, byl-li exekuční příkaz vydán na přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňového dlužníka na účet vedený u banky, lze provést jen u pohledávky z účtu, jehož majitelem je povinný (daňový dlužník). Pohledávka z jiného účtu není způsobilým předmětem exekuce, i kdyby na účtu byly uloženy peněžní prostředky povinného (daňového dlužníka). Peněžní prostředky uložené na účtu, jehož majitelem je osoba od daňového dlužníka odlišná, lze postihnou způsobem uvedeným v § 320 občanského soudního řádu.30 Byl-li tedy v rámci daňové exekuce vydán exekuční příkaz na přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňového dlužníka na účet vedený u banky, lze jej provést jen u pohledávky z účtu jehož majitelem je právě daňový dlužník. Předpokladem provedení exekuce je okolnost, že v době nařízení exekuce správcem daně má daňový dlužník účet u peněžního ústavu již zřízen, není však třeba, aby na účtu byl dostatek peněžních prostředků. Tímto způsobem lze vymáhat jakoukoli pohledávku, vyjma té, která se stane splatná teprve v budoucnu. Exekuční příkaz, který zasílá správce daně peněžnímu ústavu musí kromě obecných náležitostí, které jsou předepsány pro každý exekuční příkaz obsahovat také přesné označení peněžního ústavu a čísla účtu daňového dlužníka, pokud je v exekučním příkazu uvedeno více účtů na něž se exekuce vztahuje, pak je zde také třeba uvést pořadí v jakém bude z více účtů vymáhaná pohledávka s příslušenstvím odepsána. Exekuční příkaz doručí správce daně též daňovému dlužníkovi. Tomu však nesmí být doručen dříve než peněžnímu ústavu. Cílem tohoto ustanovení je samozřejmě to, aby se dlužník o nařízení exekuce dozvěděl až po té, co již bude zablokován jeho účet a aby nemohlo dojít ke zmaření výkonu rozhodnutí. Exekuční příkaz správce daně doručí peněžnímu ústavu zpravidla s minimálně dvoudenním předstihem. V exekučním příkazu je obsaženo tzv. arrestatorium a inhibitorium. Arrestatorium je příkaz daný poddlužníkovi tedy peněžnímu ústavu. Správce daně v něm přikazuje bance, spořitelnímu či úvěrnímu družstvu nebo jinému peněžnímu ústavu, aby od okamžiku, kdy je mu doručen tento exekuční příkaz, nevyplácel z účtu daňového dlužníka až do
29
Usnesení Nejvyššího soudu sp. Zn. 21 Cdo 1774/99
30
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 681/2001
32
výše vykonatelného nedoplatku peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládal. Tento příkaz je tedy pro peněžní ústav závazný okamžikem doručení. Tímto okamžikem zablokuje peněžní ústav účet daňového dlužníka. Peněžní ústav a povinný však mají nadále zachováno právo nakládat s těmi peněžními prostředky, které převyšují vymáhanou pohledávku. Inhibitorium je naopak příkaz správce daně putující směrem k daňovému dlužníkovi. Tomu správce daně zakazuje, aby se svou takto postiženou pohledávkou jakkoliv nakládal. Dnem doručení exekučního příkazu poddlužníkovi ztrácí daňový dlužník právo vybrat peněžní prostředky z účtu, použít je k platbám či s nimi jinak disponovat a to až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství. I kdyby byl příkaz povinného (majitele účtu) předán peněžnímu ústavu dříve, než mu byl doručen exekuční příkaz, nesmí peněžní ústav od okamžiku doručení příkaz provést k újmě zablokovaných peněžních prostředků. Je tomu tak proto, že k zablokování peněžních prostředků ve prospěch oprávněného došlo již okamžikem doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, a že již od tohoto okamžiku s těmito peněžními prostředky nesmí být nakládáno, výjimkou je pouze případ uvedený v § 304a.31 Pro výše popsané zákazy, které jsou součástí exekučního příkazu, jsou v již zmíněném § 304a OSŘ uvedeny výjimky. Jedná se o případ výplaty mezd zaměstnancům daňového dlužníka. S ohledem na ohrožení splnění povinností zaměstnavatele poskytnout svým zaměstnancům splatnou mzdu či jiné mzdové nároky ve výplatním termínu z důvodu exekuce na peněžní prostředky z účtu u peněžního ústavu upravuje zákon možnost použít v tomto případě i peněžní prostředky zablokované. Ovšem pouze za splnění zákonem daných podmínek. Peněžní prostředky vyplatí povinnému peněžní ústav sám, bez souhlasu správce daně, a to na základě předložení písemného prohlášení daňového dlužníka. Výplatu peněžních prostředků k tomuto účelu oznámí peněžní ústav správci daně, který exekuční příkaz vydal. Daňový dlužník je pak povinen vyplacení mezd či jiných mzdových nároků správci daně vyúčtovat, pokud ten mu tuto povinnost uloží.
31
Bureš, J.,Drápal,L.,Krčmář,Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. Díl, 7 vydání, Praha: C.H.
Beck, 2006, s. 1544
33
Poté, co má správce daně doloženo, že exekuční příkaz nabyl právní moci, vyrozumí o této skutečnosti ihned peněžní ústav. Peněžní ústav je pak povinen převést finanční prostředky na účet správce daně, který je uveden v exekučním příkazu. Exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu se tedy provede odpisem té částky, která odpovídá vymáhanému daňovému nedoplatku z účtu povinného a výplatou správci daně. V případě, že prostředky na účtu daňového dlužníka nejsou dostatečné, nepostačí k plné úhradě pohledávky správce daně, jsou tímto exekučním příkazem postiženy i ty peněžní prostředky, které budou vloženy na účet dodatečně, tedy po rozhodném okamžiku, jestliže jsou potřebné pro uspokojení správce daně. Podle ustanovení § 306 OSŘ jsou tedy nařízením exekuce postiženy nejen ty finanční prostředky, které se na účtu daňového dlužníka vyskytovaly v okamžiku doručení exekučního příkazu peněžnímu ústavu, ale výkon rozhodnutí se vztahuje také na peněžní prostředky, které na tento účet byly přijaty nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy byl peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění o nabytí právní moci exekučního příkazu na přikázání pohledávky na peněžní prostředky dlužníků na účtech vedených u bank a spořitelních a úvěrních družstev. Není-li tedy možné uspokojit pohledávku správce daně v plném rozsahu ihned po doručení nabytí právní moci exekučního příkazu, odepíše peněžní ústav z účtu povinného uložené peněžní prostředky, které správci daně vyplatí. Poté je peněžní ústav povinen sledovat účet daňového dlužníka. Pokud dojdou na účet daňového dlužníka v průběhu šestiměsíční sledovací doby peněžní prostředky, které však zatím nepostačí k úplnému uhrazení zbývající části pohledávky, peněžní ústav je v tomto případě povinen vyčkat s vyplacením došlých částek až do konce sledovací doby, tj. do dne, který se svým označením shoduje s dnem, kdy byla banka vyrozuměna o právní moci exekučního příkazu. Zbytek pohledávky je uspokojen, jakmile finanční prostředky na účtu povinného dosáhnou zbývající části nároku oprávněného, tj. správce daně, pro které je exekuce vedena. Pokud však ani do šesti měsíců ode dne doručení nabytí právní moci exekučního příkazu není na účtu daňového dlužníka dostatečný zůstatek k uspokojení správce daně, vyplatí peněžní ústav správci daně alespoň peněžní prostředky na účtu uložené k částečné úhradě vymáhaného daňového nedoplatku. Tímto výkon rozhodnutí zaniká. Exekuce postižením peněžních prostředků na účtu povinného u peněžního ústavu zaniká tak nejpozději po poslední výplatě správci daně po uplynutí 34
šestiměsíčního sledovacího období. Je samozřejmé, že výše postižených peněžních prostředků je limitována výší vymáhané pohledávky s příslušenstvím. Zákon nezapomíná ani na případ, kdy je na účet povinného u peněžního ústavu nařízeno několik exekucí. Ustanovením, které stanoví pravidla pro tento případ, je § 309 OSŘ. V případě, že byla exekuce přikázáním pohledávky z téhož účtu nařízena k vydobytí více pohledávek, je pro uspokojení těchto pohledávek rozhodující jejich pořadí. Pro pořadí pohledávek je rozhodující den, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno nařízení výkonu rozhodnutí. Pohledávky mají stejné pořadí, jestliže byl exekuční příkaz doručen peněžnímu ústavu v tentýž den. Pokud peněžní prostředky na účtu povinného nestačí k uspokojení všech těchto pohledávek se stejným pořadím, uhradí se tyto pohledávky poměrně. Stejně jako jiné způsoby výkonu rozhodnutí může být i provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu ze zákonem uvedených důvodů odloženo. Důvody, pro které může správce daně tento způsob exekuce odložit nalézáme zejména v § 268 OSŘ. Pokud byl odklad daňové exekuce doručen před tím, než peněžní ústav provedl výkon rozhodnutí, vyčká peněžní ústav s vyplacením finančních prostředků do doby, než mu správce daně sdělí, že byl odklad zrušen. Zastaví-li správce daně exekuci, pak tímto dnem zanikají peněžnímu ústavu povinnosti podle § 304 odst. 1. OSŘ a účinky výkonu rozhodnutí. O nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce vyrozumí správce daně peněžní ústav. Pro peněžní ústav tak končí zákaz vyplácet z účtu finanční prostředky, provádět započtení a dispozice s nimi. I povinný je od tohoto okamžiku oprávněn disponovat peněžními prostředky na svém účtu, vybírat je, používat k platbám či s nimi jinak nakládat. Ustanovení § 310 OSŘ vychází ze zásady, že právní předpisy vylučující či omezující použití pohledávek z účtu u peněžního ústavu k jinému než stanovenému účelu mají přednost před ustanoveními, která upravují přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu. To znamená, že i peněžní prostředky vložené (přijaté) na účet z výnosů pohledávek, o nichž právní přepisy stanoví, že nepodléhají výkonu rozhodnutí nebo že mohou být výkonem rozhodnutí postiženy jen zčásti, nemohou být zcela (zčásti) postiženy ani na základě výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Jinak řečeno, účelový charakter těchto prostředků se nemění jen proto, že
35
představují pohledávku z účtu u peněžního ústavu.32Pokud tedy jsou na účet povinného vloženy výnosy pohledávek, o kterých zvláštní právní předpis stanoví, že výkonu rozhodnutí nepodléhají či mu podléhají pouze částečně, není možné, je postihnout ani na základě exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Je totiž zcela jasné, že charakter těchto prostředků se samozřejmě nemění tím, že byly vloženy na účet povinného. K pohledávkám, které nemohou být takto postiženy patří zejména pohledávky, které vyjmenovává § 317 a násl. OSŘ, ty o nichž to stanoví zvláštní právní předpis a exekucí přikázáním pohledávky nemohou být stiženy ani peněžní prostředky, které byly na účet vloženy jako výnos pohledávek, o niž zákon stanoví, že mohou být použity jen k určenému účelu (např. dotace a návratná finanční výpomoc ze státního rozpočtu apod.) Správce daně nemůže při nařízení exekuce zkoumat jaké finanční prostředky jsou na účtu daňového dlužníka uloženy či jaké tam během sledovacího období dojdou. Zda mohou či nemohou být postiženy výkonem rozhodnutí. Vydá tedy exekuční příkaz bez toho, že by zkoumal, zda jsou na účtu prostředky, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí. Pokud by však tyto peněžní prostředky měly být daňovou exekucí postiženy k uspokojení správce daně, je tu důvod, pro který nelze exekuční příkaz zcela nebo zčásti vykonat a pro který je tedy třeba výkon rozhodnutí zcela nebo zčásti ( s ohledem na to, v jakém rozsahu tyto peněžní prostředky tvoří prostředky na účtu ) zastavit. Jelikož zákon svěřil provedení výkonu rozhodnutí peněžnímu ústavu, je ten, stejně jako např. plátce mzdy, plně odpovědný za jeho řádné provedení. K ochraně správce daně slouží tzv. poddlužnická žaloba. Peněžní ústav odpovídá správci daně za dodržení povinností, které mu ukládá zákon. Nepostupuje-li peněžní ústav tak, jak mu zákon ukládá, porušil-li některou ze zákonných povinností a následek takového jednání je ten, že z účtu povinného odepsal a oprávněnému vyplatil méně, než kolik by odepsal a vyplatil, kdyby řádně splnil všechny své povinnosti, je povinen oprávněnému tento rozdíl zaplatit. Je samozřejmé, že peněžní ústav neodpovídá za neprovedení exekuce, pokud účet povinného vůbec nevede a nebo z exekučního příkazu nevyplývá dostatek informací k provedení výkonu. Stejně tak neodpovídá za nedostatek peněžních
32
Bureš, J.,Drápal,L.,Krčmář,Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. Díl, 7 vydání, Praha: C.H.
Beck, 2006,s. 1558
36
prostředků na účtu povinného potřebných k uspokojení správce daně. Jestliže by s ohledem na nedostatek peněžních prostředků na účtu nemohla být pohledávka ani zčásti uhrazena a peněžní ústav porušil některou z jemu uložených povinností, nemusí v tomto případě poskytnout oprávněnému náhradu. Důvodná je poddlužnická žaloba v případě, že správce daně prokáže vznik úkojného práva, porušení povinností ze strany peněžního ústavu, a že v důsledku porušení těchto povinností byla jeho pohledávka uspokojena v menším rozsahu, než v jakém by byla uspokojena, kdyby žalovaný postupoval podle zákona. Pokud peněžní ústav musí správci daně zaplatit částku, na kterou by měl právo, neznamená to, že ji musí nést ze svého. Na tuto úhradu může použít peněžní prostředky z účtu povinného. Pouze pro případ, že by na účtu povinného nebyl dostatečný zůstatek peněžních prostředků, musí zaplatit náhradu ze svých vlastních zdrojů. Velkým problémem jsou v rámci tohoto způsobu exekuce v praxi se objevující případy, kdy daňový dlužník přestane užívat své bankovní účty či je zruší a ke své podnikatelské činnosti začne používat účty třetích osob, zejména pak manžela či manželky a takto uložené peněžní prostředky za současné právní úpravy nelze daňovou exekucí postihnout. Myslím si, že by bylo vhodné podrobněji legislativně upravit právě otázku exekučního řízení ve vztahu k společnému jmění manželů tak, aby bylo možné postihnout i tyto peněžní prostředky. Stejně tak by bylo vhodné zvážit možnost postihnout exekucí i účty třetích osob, na které jsou prokazatelně zasílány peněžní prostředky patřící dlužníkovi, popř. jak jinak zabránit těmto praktikám dlužníků. Domnívám se však, že najít vhodné řešení tohoto problému nebude jistě jednoduché, s ohledem na práva třetích osob.
7.2.2 PŘIKÁZÁNÍ JINÉ PENĚŽITÉ POHLEDÁVKY
Kromě exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu má správce daně možnost v rámci daňové exekuce vydat exekuční příkaz na přikázání jiné pohledávky. Jinými pohledávkami se rozumí jiné pohledávky než: - mzda či jiné příjmy, - pohledávky z účtu peněžního ústavu, 37
- jiná majetková práva, - vkladní knížky, vkladní listy nebo jiné formy vkladů, akcie, směnky šeky nebo jiné cenné papíry.33 V rámci této exekuce se peněžitými pohledávkami rozumí nároky daňového dlužníka vůči třetím osobám. Tento způsob exekuce lze použít i na pohledávku, jejíž splatnost nastane později. V exekučním příkazu musí být přesně a jasně označen dlužník povinného tak, aby ho bylo možno přesně identifikovat. Další náležitostí je označení důvodu pohledávky, aby poddlužník věděl, které pohledávky se exekuce týká. Důležité je tedy konkrétně uvést o jakou pohledávku má jít. V rámci řízení správce daně nezkoumá, zda v exekučním příkazu označená pohledávka existuje či nikoliv. Pro nařízení exekuce není důležité zda pohledávka se již stala splatnou, podstatná je pouze samotná existence pohledávky. Občanský soudní řád totiž výslovně uvádí, že výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného lze nařídit, i když pohledávka povinného se stane splatnou až v budoucnu, jakož i v případě, že povinnému budou dílčí pohledávky z téhož právního důvodu postupně v budoucnu vznikat. Splatnost pohledávky má význam až pro její vyplacení. Exekuční příkaz obsahuje zákaz adresovaný povinnému nakládat se svou pohledávkou, zákaz dlužníkovi povinného, aby po doručení exekučního příkazu vyplatil pohledávku povinnému, dále poučení povinného o tom, že dnem doručení exekučního příkazu dlužníkovi povinného ztrácí právo na vyplacení pohledávky, a také poučení pro poddlužníka, že k výplatě oprávněnému má dojít až poté, kdy je mu doručeno vyrozumění o nabytí právní moci exekučního příkazu. Od okamžiku doručení tohoto vyrozumění vzniká poddlužníkovi povinnost zaplatit pohledávku správci daně. Stane-li se tak, zanikne poddlužníkova povinnost vůči povinnému v rozsahu vymáhané a uspokojené pohledávky. Výkon rozhodnutí postihuje pohledávku povinného do výše pohledávky správce daně. I v rámci tohoto způsobu výkonu rozhodnutí má pro případ nesplnění zákonných povinností ze strany dlužníka povinného správce daně možnost obrany formou podání poddlužnické žaloby soudu. Touto žalobou se správce daně domáhá na poddlužníkovi
33
Grossová, M. E. Exekuce na peněžitá plnění v současné právní praxi, 5. vydání, Praha: Linde, 2007,
s.175
38
zaplacení částky, jejíž výše odpovídá vymáhanému daňovému nedoplatku. Pokud jde o tuto žalobu odkazuji na již výše uvedené. Pokud byl nařízen výkon rozhodnutí pro několik pohledávek, pak se v tomto případě uspokojí pohledávky podle pořadí v jakém bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí poddlužníkovi. I zde odkazuji na již dříve k této problematice uvedené. Dlužníkovi povinného zákon zakazuje započíst svou vlastní pohledávku, kterou má vůči oprávněnému (správci daně). V praxi se tento způsob exekuce objevuje stále častěji a to zejména díky rostoucí druhotné platební neschopnosti. Správce daně se tak často setkává s případy, kdy se daňový dlužník dostane do své složité situace právě díky tomu, že jeho obchodní partneři nejsou schopni dostát svým závazkům či dokonce záměrně oddalují jejich plnění. Správci daně pak na základě podkladů od daňového dlužníka vydávají exekuční příkaz na přikázání jiné pohledávky.
7.3 PRODEJ MOVITÝCH VĚCÍ
Exekuce prodejem movitých věcí směřuje na předměty věcných práv, předměty náležející povinnému vlastnicky. Jak je zřejmé ze samotného názvu, jsou v rámci tohoto výkonu rozhodnutí postiženy věci movité. Co je však třeba pod pojmem věc movitá rozumět nám neříká ani OSŘ ani OZ. Ten pouze rozděluje věci na movité a nemovité a vymezuje, co je to nemovitost. A contrario můžeme tedy dovodit, že movitostí je vše vyjma pozemků a staveb spojených se zemí pevným základem. S ohledem na to, že tento typ daňové exekuce je pro správce daně složitější, časově náročnější a nákladnější, jakož i na to, že v současné praxi výnosnost dražeb na věci movité stále klesá, myslím si, že by měl správce daně zvolit tento způsob exekuce až v případě, že není možné uspokojit daňovou pohledávku některým z výše uvedených způsobů exekuce, či v případě, kdy má informace o majetku daňového dlužníka, jenž je vhodný ke zpeněžení. Výkon mobilární exekuce může být veden přímo na konkrétní
39
označené movité věci, které mají být v dražbě prodány, nebo na movité věci bez konkrétního (výslovného) určení, které budou při soupisu věcí nalezeny.34 Vzhledem k tomu, že předmětem tohoto výkonu rozhodnutí jsou movité věci ve vlastnictví daňového dlužníka, správce daně potřebuje ještě před tím, než samotnou daňovou exekuci tímto způsobem zahájí, zjistit movitý majetek, majetkové poměry tohoto dlužníka. K tomu mu slouží zejména ustanovení § 34 ZSDP, které upravuje součinnost třetích osob. Poté co správce daně zjistí majetkové poměry daňového dlužníka vydá exekuční příkaz na prodej movitých věcí. Jak už jsem uvedla výše, správce daně má možnost označit v exekučním příkazu konkrétní movité věci na něž se má výkon rozhodnutí vztahovat, může však vydat exekuční příkaz i bez tohoto určení. Aby nedošlo k zmaření uspokojení daňového nedoplatku, správce daně v exekučním příkazu zakáže daňovému dlužníkovi nakládat s věcmi, které při vlastním výkonu rozhodnutí daňový exekutor sepíše jako předmět exekuce. Daňový dlužník nemůže tedy sepsanou věc převést na někoho jiného, zastavit nebo jinak zatížit, pronajmout, půjčit či jinak s ní disponovat. Zákaz nakládání s věcmi je účinný od okamžiku, kdy byla věc zahrnuta do soupisu. Právní úkony, které porušují tento zákaz jsou neplatné dle § 39 občanského zákoníku. V případě, že tento zákaz nebude daňovým dlužníkem respektován, pak může správce daně uložit pokutu v souladu s § 37 ZSDP.35 Povinný je o tomto zákazu informován až při samotném soupisu věcí, až při výkonu rozhodnutí. Exekuční příkaz znějící na prodej movitých věcí je doručen povinnému až při samotném provádění exekuce, tedy až při soupisu věcí. Účelem tohoto ustanovení, kdy povinný není s nařízením výkonu rozhodnutí seznámen předem, ale až v okamžiku soupisu je to, aby povinný neměl možnost disponovat se svým majetkem a neměl možnost ohrozit úspěšnost exekuce. Pokud není daňový dlužník přítomen při provádění soupisu věcí, doručí se mu exekuční příkaz dodatečně spolu s vyrozuměním o tom, že
34
Šrotýř, J. Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí v režii správce daně, Daně a finance, 2007, roč.
XV., č. 5, s.19 35
Šrotýř, J. Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí v režii správce daně, Daně a finance, 2007, roč.
XV., č. 5, s.19
40
byl proveden soupis, a které věci byly sepsány. Osobní nepřítomnost povinného nemůže zabránit provedení výkonu. Exekuční příkaz spolu s vyrozuměním o provedení soupisu, a které věci byly sepsány, správce daně doručí také manželu povinného a to v případě, že exekucí jsou postiženy i věci či práva, která patří do společného jmění manželů či pokud takové skutečnosti jeden z nich tvrdí. Je samozřejmé, že ze stejných důvodů, které jsem uvedla výše, není možné ani manželu povinného exekuční příkaz doručit předem. Výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí nejsou podrobeny všechny věci. Právní úpravu věcí nepodléhajících výkonu rozhodnutí obsahuje § 321 a § 322 OSŘ. Exekucí nemohou být stiženy ty věci, jejichž prodej je dle zvláštních právních předpisů zakázán nebo které podle zvláštních předpisů nepodléhají výkonu rozhodnutí. Vedle tohoto omezení obecné povahy vymezuje zákon v § 322 OSŘ další věci nepodléhající výkonu rozhodnutí. Z věcí, které jsou ve vlastnictví povinného, se nemůže výkon rozhodnutí týkat těch věcí : -
které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny
-
které povinný nezbytně potřebuje k plnění svých pracovních úkolů
-
které povinný nezbytně potřebuje ke svému podnikání
-
jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly
Zda je splněno kritérium nezbytnosti, správce daně posuzuje podle toho, zda lze po povinném požadovat, aby při uspokojování základních životních potřeb svých a své rodiny, se bez uvedených věcí obešel. Nezbytnost pak správce daně posuzuje podle okolností konkrétního případu, a to zejména s ohledem na námitky povinného. Zákon rovněž kromě tohoto vymezení obsahuje i demonstrativní výčet věcí, které nepodléhají výkonu rozhodnutí. Jsou jimi zejména běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten a jiné předměty podobné povahy, zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě a hotové peníze do částky 1000 Kč. Z výkonu rozhodnutí ovšem nejsou vyloučeny všechny věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Skutečnost, že věci - se zřetelem k současné ekonomické úrovni – tvoří obvyklé vybavení domácnosti - př. barevný televizor, ještě neznamená, že jsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny. Půjde-li tedy o věc pro povinnou a její rodinu nezbytnou, pak nepodléhá výkonu rozhodnutí bez ohledu na to, zda ji lze 41
zařadit mezi obvyklé vybavení domácnosti, či nikoliv. Naopak zase platí, že půjde-li o věc, která není pro uspokojování hmotných potřeb povinné a její rodiny nezbytná, může být postižena výkonem rozhodnutí, i když tvoří obvyklé vybavení domácnosti. 36 Vymezení věcí nepodléhajících exekuci bývá někdy předmětem kritiky. Někteří volají po přesnějším vymezení těchto věcí. Myslím si však, že není možné přesně vymezit věci, které nepodléhají výkonu rozhodnutí, tak aby toto vymezení bylo možné použít pro všechny případy. Samotná exekuce prodejem movitých věcí začíná až soupisem těch věcí, které by mohli být prodány. Soupis věcí je velmi důležitou fází tohoto způsobu exekuce. Velkou měrou rozhoduje o tom, jak bude tento způsob výkonu rozhodnutí úspěšný. Úspěšný soupis je základním předpokladem uspokojení daňového nedoplatku, který eviduje správce daně. Soupis věcí, podléhajících výkonu rozhodnutí, může být proveden jednak v bytě, sídle, místě podnikání nebo v jiné místnosti, kde má daňový dlužník svoje věci. O bytu daňového dlužníka mluvíme v souvislosti s exekucí prodejem movitých věcí i tehdy, jestliže povinný tento byt užívá nejen na základě vlastnického práva, ale i práva nájmu bytu, práva odpovídající věcnému břemeni, ale i třeba jako člen společné domácnosti, na základě půjčky, popřípadě bez právního důvodu, či dokonce protiprávně. Daňový dlužník však musí byt skutečně užívat. Pokud byt daňový dlužník neužívá nejde z pohledu exekuce na movité věci o jeho byt, i když je třeba vlastníkem, či nájemcem tohoto bytu. Pokud je daňovým dlužníkem právnická osoba, pak se jejím sídlem pro účely exekuce prodejem movitých věcí rozumí místo, kde právnická osoba skutečně sídlí, odkud spravuje svou činnost. Bez ohledu na právní titul z jakého tyto prostory užívá. Obdobně pokud jde o místo podnikání. Pokud jde o jinou místnost i tady je nezbytným předpokladem, aby daňový dlužník tuto místnost skutečně užíval. Vyžaduje-li to účel exekuce, je daňový exekutor oprávněn prohledat místnosti, jež povinný užívá a v nichž má své věci, jeho skříně, jiné schránky, a jestliže je to třeba i šaty, které má povinný na sobě. Za účelem prohlídky je ten, kdo provádí výkon, oprávněn otevřít uzavřené dveře domu povinného, dveře do jeho bytu nebo dveře jiných prostor nebo místností jím užívaných, dveře jeho skříně a schránky, jestliže je možno
36
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2002, sp. Zn. 20 Cdo 2133/2001
42
zámek domu, bytu, jiné místnosti či schránky po otevření opět uzavřít. K otevření zámku je třeba přibrat zámečníka.37 Při samotném výkonu soupisu správce daně jako první doručí exekuční příkaz daňovému dlužníkovi, či jeho manželu pokud jsou soupisu přítomni a vyzve daňového dlužníka, aby daňový nedoplatek zaplatil. Vyzve jej k dobrovolnému plnění. Pokud by skutečně došlo ze strany daňového dlužníka k dobrovolnému plnění a správce daně získal peněžní prostředky k uspokojení daňové pohledávky, soupis věcí je již zbytečný a správce daně ho za této situace neprovede. K soupisu věcí přikročí správce daně až v případě, že daňový dlužník ani po této výzvě dobrovolně neplní či plnil pouze částečně. V praxi také často dochází k tomu, že pod hrozbou prodeje je snahou dlužníka domluvit si se správcem daně na místě splátkový kalendář pro uhrazení svého daňového nedoplatku. Domnívám se, že správce daně by měl, samozřejmě s ohledem na daný případ, vyjít daňovému dlužníkovi vstříc. Dohoda o splátkách se sepíše v protokolu o soupisu věcí. Správce daně ovšem i tak provede soupis věcí , ty jsou jakousi zárukou dodržení dohody ze strany dlužníka. Ponechá je na místě a k dražbě přistoupí až v případě, že by dlužník dohodu neplnil. Myslím si, že tento krok je ze strany daňových exekutorů rozumný, daňový dlužník totiž zpravidla pod vidinou prodeje konkrétně sepsaných věcí daňový nedoplatek uhradí a správce daně ušetří spoustu času, který by věnoval dražbě v případě, že by nekompromisně pokračoval v již započaté exekuci. K samotnému soupisu dochází v bytě nebo na jiném místě, kde má daňový dlužník umístěny své věci. Daňový dlužník je povinen umožnit správci daně přístup na všechna místa, kde má své movité věci. Stejně tak i třetí osoby v jejichž objektu má povinný svůj byt či jiné místnosti, které užívá. Správce daně sepíše věci daňového dlužníka v takovém rozsahu, aby výtěžek z prodeje takto sepsaných věcí postačil k uspokojení daňového nedoplatku i s náklady za výkon exekuce. Při soupisu musí správce daně popsat věci tak, aby bylo možné zjistit jejich totožnost, a aby nemohlo dojít k jejich záměně. Z tohoto důvodu provádí na místě soupisu správce daně fotodokumentaci či jiný záznam, například videozáznam. K soupisu však nepřistoupí u těch věcí u nichž je jasné, že nepatří povinnému, či že jde o věci výkonu rozhodnutí
37
Grossová, M., E. Exekuce na peněžitá plnění v současné právní praxi, 5. vydání, Praha: Linde, 2007,
194-195
43
s.
nepodléhající. Pokud byly v exekučním příkazu konkrétně určeny věci, které mají být sepsány, pak správce daně sepíše pouze tyto věci. Exekuce nemůže být vedena na jiné věci. Správce daně se však v tomto případě vystavuje nebezpečí, že tyto konkrétní věci nebudou nalezeny, což povede k zastavení exekuce. Pokud však nejsou výslovně určeny věci, které mají být sepsány, jejich výběr provádí při soupisu sám daňový exekutor. Sepíše zejména ty, u nichž lze předpokládat, že budou nejsnáze zpeněženy a které může povinný nejspíše postrádat (hotové peníze, cenné papíry, motorová vozidla, atd.). K soupisu věcí, které se rychle kazí, přistoupí správce daně až v případě, že nemá sepsán dostatek jiných věcí k uspokojení daňové pohledávky a pokud lze zajistit jejich rychlý prodej. Pro povahu těchto věcí nemůže správce daně vyčkat s prodejem až na konání dražby, tyto věci jsou tedy prodávány mimo dražbu. O soupisu věcí vede správce daně protokol, ve kterém uvádí jednotlivé sepsané věci pod pořadovým číslem a se stručným popisem. Krom toho je zde uvedeno také jaké jsou dle zběžného zjištění správce daně osobní, majetkové a rodinné poměry daňového dlužníka a to s ohledem na posouzení postižitelnosti jednotlivých věcí, jakého předpokládaného výtěžku lze prodejem jednotlivých věcí asi dosáhnout (tento odhad správce daně činí proto, aby nedošlo k sepsání věcí v širším rozsahu, než je nezbytné k uspokojení daňového nedoplatku) , zda nejsou sepsané věci dle prohlášení povinného či některé jiné osoby u soupisu přítomné postiženy již exekucí prováděnou jiným oprávněným orgánem (soudem, soudním exekutorem,…), či zda sepsané věci postačí pravděpodobně k uspokojení daňového nedoplatku včetně příslušenství a nákladů řízení. Sepsané věci správce daně zpravidla ponechá na místě, kde byly sepsány. Takové věci označí nálepkou či štítkem, z kterého jsou patrné údaje o tom, kterým správcem daně byly sepsány a v jaké věci výkonu rozhodnutí. Takto označené věci musí být označeny úředním razítkem příslušného správce daně a názvem finančního úřadu, který exekuci provádí. K označení musí dojít tak, aby tím věc nebyla poškozena a mohla být i nadále užívána k účelu, kterému slouží. Štítek či nálepku připevní správce daně k věci takovým způsobem, aby nemohlo být odstraněno bez jeho poškození nebo znehodnocení. Ponechat sepsané věci na místě je podle mého názoru poměrně riskantní, zejména pak s ohledem na účelové dispozice ze strany daňového dlužníka. Myslím si, že by měl správce daně sepsané věci zajistit, tak jak mu to umožňuje OSŘ. Tento institut 44
slouží k rychlému a úspěšnému zpeněžení sepsaných věcí v dražbě a k zabránění povinnému v neoprávněné dispozici se sepsanými věcmi. K zajištění je třeba ihned po soupisu tyto věci odejmout povinnému a až do dražby uložit u správce daně či jiného vhodného schovatele. Když se správci daně nepovede nalézt postižitelné věci, pak lze označit výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí za právně neúčinný a správce daně v takovém případě vydá následně rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí s odůvodněním, že nebyly nalezeny postižitelné věci.38 Dalším krokem směřujícím k realizaci výkonu rozhodnutí je zjištění ceny sepsaných věcí. Odhad je tak další fází řízení, která předchází provedení dražby sepsaných věcí. Po sepsání věcí provede správce daně odhad. Pokud tedy cena těchto věcí není určena úředně (tento případ však v praxi není nikterak častý). Snahou je zjistit cenu sepsaných věcí, za kterou by bylo možné tyto věci s největší pravděpodobností prodat. Odhadní cena je totiž základem pro určení nejnižšího podání při zahájení dražby. Odhad provede zpravidla správce daně sám nebo může přibrat znalce a to pokud jde o složitější posouzení hodnoty movitých věcí. Za znalce bude přibrána osoba uvedená v seznamu soudních znalců a jmenována pro obor ocenění věcí příslušného odvětví. Neoceňují se věci, které se rychle kazí, hotové peníze a další věci a hodnoty, které se zpeněžují jinak než v dražbě ( jde tu zejména o cenné papíry, vkladní knížky, vkladní listy, valuty apod.). Zákon výslovně uvádí, že ocenění věcí není rozhodnutím. Účastník nemá tedy možnost provedení odhadu napadnout např. odvoláním. Soudní praxe v tomto případě vychází z toho, že není potřeba prodlužovat exekuční řízení, zejména z toho důvodu, že za kolik bude věc zpeněžena se ukáže až při samotné dražbě a provedení odhadu je v exekučním řízení tedy pouze podkladem pro určení nejnižšího podání a to kam až se cena vyšplhá se ukáže až při samotné dražbě. O provedeném odhadu správce daně účastníky řízení nevyrozumívá, není třeba jej ani doručovat. Účastníci řízení mají možnost seznámit se s odhadní cenou nahlédnutím do spisu. Správce daně dále přistoupí k samotnému prodeji sepsaných věcí. Za účelem dražebního řízení vydá dražební vyhlášku. Ještě však před tím, než bude dražba nařízena
38
Šrotýř, J. Vymáhání daňových pohledávek v souvislostech, Daně a finance, 2006, roč. XIV., č. 07-08, s.
8-9
45
je povinností správce daně ve zvláštních případech nabídnout sepsané věci ke koupi zvláštním institucím. Jde tu o případy, kdy takto správcem daně sepsanými věcmi jsou: -
zvlášť významná výtvarná díla a památky,
-
rukopisy zvlášť významných literárních děl,
-
osobní památky a korespondence zvlášť významných spisovatelů a kulturních činitelů, jakož i jiné upomínkové předměty muzeální povahy po těchto osobách,
-
předměty větší kulturní historické hodnoty a jejich soubory.
Správce daně zajistí, aby výše uvedené věci byly nabídnuty institucím, které pečují o tyto památky a to nejméně za odhadní cenu. Sepsané věci se prodají v dražbě. Dražbou je veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického či jiného práva k předmětu dražby. Dražbou tedy rozumíme prodej, kdy daňový exekutor nabízí určitou věc v určitý den ke koupi neurčitému okruhu zájemců, přičemž ji prodá tomu, kdo nabídne nejvíce. Dražba se koná buď v místě, kde věci jsou nebo u správce daně či na jiném vhodném místě. Správce daně nařídí dražební rok a doručí jej povinnému, manželu povinného a orgánu obce, v jejímž obvodu bude dražba konána a v jejímž obvodu má daňový dlužník bydliště. Dražební rok také uveřejní způsobem v místě obvyklým. Oznámení dražebního roku provede správce daně vydáním dražební vyhlášky, ve které uvede údaje o budoucím konání dražby, jako jsou místo a čas konání dražby, označení dražených věcí, odhadní cenu, nejnižší podání apod. Myslím si , že publicita konání dražby je pro efektivitu dražby velmi důležitá. Je tedy třeba, aby správce daně dobře zvážil možnosti, jak seznámit veřejnost s chystanou dražbou, tak aby její efekt byl co možná největší. Jako pozitivum v tomto ohledu spatřuji zveřejňování informací o konání dražeb na webových stránkách jednotlivých finančních úřadů. Domnívám se však, že by bylo jistě vhodné, aby informace o konaných dražbách veřejnost našla i třeba v nějakém místním tisku, ve zpravodaji obce apod. Samotné dražební jednání probíhá v režii několika osob, které vystupují v roli licitátora, dražebního dohlížitele, zapisovatele, náhradního licitátora a dalších
46
pověřených osob, které byly pověřené k realizaci dražby správcem daně.39 Ještě před tím, než bude dražba zahájena poučí správce daně přítomné osoby, že věci v dražbě se prodávají jen za hotové peníze a nejvyšší podání je třeba uhradit ihned. Pokud jde o samotný průběh dražby vyvolávají se věci jednotlivě popřípadě po skupinách a vykonavatel oznámí odhadní cenu a nejnižší podání. Nejnižší podání činí dle § 329 odst. 1 OSŘ jednu třetinu odhadní či úředně stanovené ceny. Poté jsou dražitelé vyzváni, aby činili podání. Dražitelé jsou svým podáním vázáni. Dražba pokračuje dokud dražitelé na vyzvání slovy „poprvé, podruhé“ činí vyšší podání. Není-li další podání, vykonavatel upozorní dražitele, že nebude-li učiněno
vyšší podání, udělí po vyzvání slovy
„potřetí“ příklep. Jestliže bezprostředně po skončení tohoto postupu neučiní žádný z dražitelů vyšší podání, vykonavatel udělí příklep tomu dražiteli, který učinil nejvyšší podání.40 Pokud několik dražitelů učinilo podání stejné výše a nebylo učiněno podání vyšší, rozhodne o vlastníku dražené věci los. Po udělení příklepu vyzve správce daně vydražitele k zaplacení nejvyššího podání, pokud ten tak neučiní, příklep pozbývá právních účinků a správce daně přistoupí k opětovné dražbě téže věci, bez tohoto dražitele. Vlastnictví k věci přechází na vydražitele příklepem a zaplacením nejvyššího podání. Příklepem v dražbě spolu se zaplacením nejvyššího podání a převzetím vydražené věci vydražitelem, přechází vlastnické právo k vydražené věci na vydražitele, i když povinný nebyl vlastníkem dražené věci a její vlastník o probíhajícím výkonu rozhodnutí nevěděl.41 Vydražením zanikají závazky váznoucí na věci jako např. zástavní právo, zadržovací právo či předkupní právo. S ohledem na to, že cílem dražby je dosáhnout takového výtěžku, který umožní uspokojit pohledávku oprávněného, ukončí dražbu správce daně, jakmile dosažený výtěžek postačí k uspokojení vymáhané pohledávky. Pokud věc nebyla v dražbě prodána, nenašel se kupec, nařídí správce daně dražbu opětovnou. Při této dražbě postupuje správce daně stejně, jako při dražbě první.
39
Šrotýř, J. Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí v režii správce daně, Daně a finance, 2007, roč.
XV., č. 5, s.20 40
Grossová, M., E. Exekuce na peněžitá plnění v současné právní praxi, 5. vydání, Praha: Linde 2007,
205 41
rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. Zn. 22 Cdo 1229/2003
47
s.
Zákon nestanoví, za jak dlouho po první, neúspěšné dražbě by měla být opětovná dražba nařízena. Je tedy na správci daně, aby uvážil, s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, na kdy dražbu nařídí. Pokud však i tato opakovaná dražba byla neúspěšná a věc se nepodařilo prodat, není již možné tutéž věc znovu dražit. Věci, které nebyly vydraženy ani v rámci opětovné dražby vydá správce daně zpět daňovému dlužníkovi. Pokud ten odmítne věci převzít nebo není znám jeho pobyt, uloží správce daně tyto věci na náklady daňového dlužníka u schovatele. Jak o první tak o opětovné dražbě se sepisuje protokol. Obsahem protokolu o dražbě je mimo jiné to, které věci byly vyvolány, jaká byla jejich odhadní cena a nejnižší podání, jakého nejvyššího podání bylo za jednotlivé věci docíleno, kdo byl vydražitelem (včetně jeho identifikačních údajů), které věci nebyly prodány a jak s nimi bylo naloženo atd. Ustanovení § 333- 334a OSŘ jsou věnována věcem, které sice podléhají výkonu rozhodnutí, ale nedochází u nich k prodeji. Jedná se o hotové peníze a jiné věci. Zákon upravuje postižení peněz a jiných věcí, které sice není možné prodat, ale které umožňují získání peněžních prostředků z nichž bude moci být uspokojena vymáhaná pohledávka. Jinými věcmi, které jsou postihovány na základě tohoto způsobu výkonu rozhodnutí, jsou vkladní knížky, vkladní listy či jiné formy vkladů, směnky, šeky, akcie nebo jiné cenné papíry, světově obchodovatelné zlato. Pokud exekutor nalezne při výkonu rozhodnutí vyšší částku peněz naloží se s částkou podléhající výkonu rozhodnutí jako s výtěžkem prodeje. Jde-li o vkladní knížky či jiné formy vkladů správce daně je předloží bance nebo jinému peněžnímu ústavu a vybere částku, na kterou má povinný nárok. Akcie, směnky, šeky nebo jiné listinné cenné papíry či jiné listiny, jejichž předložení je třeba k uplatnění práva, správce daně podle povahy těchto listin buď vyzve toho, kdo má plnit, aby plnil správci daně, nebo se postará o zpeněžení. Exekuce prodejem movitých věcí je poznamenána v současné době trendem stále klesající výnosnosti. Problém spatřuji zejména v poměrně malé návštěvnosti dražeb, jakož i v tom, že na trhu dnes můžeme nalézt relativně levné spotřební zboží. Tento způsob exekuce, co do provedení, patří pro správce daně k těm náročnějším. To vše vede k tomu, že v praxi je tento způsob exekuce správcem daně využíván až na posledním místě. Někdy však hrozba, že bude dlužník vystaven tomuto procesu, je
48
poměrně účinným prostředkem, který přiměje daňového dlužníka k úhradě daňového nedoplatku nebo alespoň k tomu začít jej splácet.
7.4 PRODEJ NEMOVITOSTÍ
Exekuce prodejem nemovitosti je další z forem exekucí na peněžitá plnění. Tento způsob daňové exekuce lze dle mého názoru zařadit k poměrně složitým a komplikovaným formám výkonu rozhodnutí. Jde ale ovšem o nezastupitelný výkon rozhodnutí, k jehož přednostem můžu zařadit zejména to, že hodnota majetku, která je postihována umožňuje uspokojit i daňové nedoplatky velkého rozsahu. Na rozdíl od exekuce na movité věci je zde tedy větší pravděpodobnost uspokojení oprávněného (správce daně). Jistotu oprávněného, že dojde k uspokojení jeho vymáhané pohledávky tu posiluje také stálý, rostoucí zájem o nemovitosti. S ohledem na to, že v rámci tohoto způsobu exekuce správce daně postihuje věci vyšší hodnoty, jde o exekuční prostředek, který patří k nejvíce obávaným ze strany daňových dlužníků. Dochází zde k velkému zásahu do majetkové sféry daňového dlužníka. Při vlastní realizaci se však v praxi setkáváme s komplikacemi, které spočívají zejména v tom, že na předmětné nemovitosti mohou váznout různá věcná práva tuto nemovitost zatěžující, jako jsou věcná břemena, zástavní právo, předkupní právo apod. Komplikaci představuje samozřejmě také podílové spoluvlastnictví. Celý proces daňové exekuce při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti je možné z důvodů přehlednosti rozdělit na určité fáze, a to na: -
vyhledávání informací o nemovitosti a zajištění potřebných podkladů
-
vlastní nařízení exekuce prodejem nemovitosti a činnost s tím spojená
-
ocenění nemovitosti a jejího příslušenství
-
vydání dražební vyhlášky určením dražebního jednání
-
samotné dražební jednání – dražba nemovitosti
49
-
rozvrhové řízení – rozvrh výtěžku a činnost s tím spojená42
K nařízení exekuce je nezbytné, aby předmětná nemovitost byla přesně označena a aby správce daně prokázal, že daňový dlužník je vlastníkem této nemovitosti. Správce daně má pro zjišťování informací týkající se vlastnictví nemovitostí přístupu do katastru nemovitostí. Poté, co si správce daně zjistí předmětné informace a má za to, že exekuce tímto způsobem je nadále vhodná k uspokojení daňového nedoplatku, vydá exekuční příkaz na prodej nemovitosti. Exekuční příkaz vydaný správcem daně obsahuje zákaz adresovaný povinnému, spočívající v tom, že daňovému dlužníkovi je od okamžiku doruční exekučního příkazu zakázáno jakkoliv nakládat s nemovitostí. Nesmí nemovitost převést na jiného, zatížit ji zástavním právem, věcným břemenem či zřídit jiné právo, které by bylo závadou zatěžující tuto nemovitost a tím snižující její cenu. Exekuční příkaz dále ukládá daňovému dlužníku povinnost, aby do patnácti dnů od doručení oznámil správci daně osoby, které mají překupní právo k nemovitosti. Tuto povinnost má daňoví dlužník i v případě, kdy je předkupní právo zaznamenáno v katastru nemovitostí či ze zápisu v katastru nemovitostí vyplývá. V souvislosti s touto povinností vzniká daňovému dlužníkovi odpovědnost za škodu, kterou by způsobil neoznámením osob majících předkupní právo ve stanovené lhůtě správci daně. Exekuční příkaz na prodej nemovitosti doručí správce daně kromě daňového dlužníka také jeho manželovi. Z logiky věci je nutné poznamenat, že exekuční příkaz na prodej nemovitosti doručí i příslušnému katastrálnímu úřadu , u kterého je nemovitost vedena. Tento mimo jiné učiní v příslušném listu vlastnictví povinného záznam – (tzv. „plombu“), z kterého je patrné, že je veden výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti příslušným správcem daně. 43 Po právní moci exekučního příkazu pak správce daně doručí tento příkaz osobám, o nichž je známo, že mají k nemovitosti předkupní právo, věcné právo či
42
Šrotýř, J. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti v režii správce daně, Daně a finance, 2007, roč. XV.,
č. 07-08, s. 25 43
Šrotýř, J. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti v režii správce daně, Daně a finance, 2007, roč.XV.,
č.07-08, s. 25
50
nájemní právo, obecnímu úřadu v jehož obvodu je nemovitost a v jehož obvodu má povinný své bydliště a vyvěsí ho na úřední desku. Další fází tohoto způsobu výkonu rozhodnutí je ocenění nemovitosti a jejího příslušenství. Poté co exekuční příkaz na prodej nemovitosti nabude právní moci, ustanoví správce daně znalce. Uloží mu, aby určil cenu nemovitosti a jejího příslušenství a dále, aby ocenil i jednotlivá práva a věcná břemena či jiné závady na nemovitosti váznoucí. Při odhadu nemovitosti vychází znalec z cenového předpisu, kterým je zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování, ve znění pozdějších předpisů. Znalec stanoví cenu obvyklou v dané lokalitě. Cena zjištěná podle cenového předpisu však musí být vždy uvedena ve vztahu k ceně tržní tedy k ceně nemovitosti obvyklé v dané lokalitě a čase. Určení odhadní ceny, která by neodpovídala ceně obvyklé v daném místě a čase, by ve svém důsledku mohlo vést k zmaření dražby a to zejména v souvislosti s nadhodnocením dané nemovitosti. Pokud však má správce daně k dispozici znalecký posudek k předmětné nemovitosti ne starší jednoho roku od nabytí právní moci rozhodnutí o prodeji nemovitosti, není v tomto případě povinen přibírat znalce. Podmínkou však je, že nedošlo ke změně okolností rozhodných pro ocenění této nemovitosti. Změnou okolností je nutné rozumět změnu ve stavu nemovitosti, vznik nových věcných břemen, živelné události apod. V souvislosti se zjištěním ceny nemovitosti je ve většině případů nutné učinit ohledání nemovitosti. Zákon proto ukládá daňovému dlužníkovi popřípadě dalším osobám povinnost umožnit přístup a prohlídku předmětné nemovitosti. Na základě výsledků znaleckého ocenění vydá správce daně
rozhodnutí
v souladu s § 32 ZSDP s přihlédnutím k § 336a OSŘ o určení ceny nemovitosti.V rozhodnutí správce daně určí:
44
-
cenu nemovitosti a jejího příslušenství,
-
cenu jednotlivých práv a závad s nemovitostí spojených,
-
závady, které prodejem v dražbě nezaniknou
-
výslednou cenu.44
Tripes, A. Exekuce v soudní praxi, 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, s.487-488
51
Toto rozhodnutí pak správce daně doručí daňovému dlužníkovi jakož i dalším známým účastníkům řízení (tedy těm, v jejichž prospěch váznou na nemovitosti práva z věcných břemen, nájemních smluv, zástavních práv apod.). Po právní moci exekučního příkazu a rozhodnutí o určení ceny nemovitosti vydané správcem daně nastupuje další fáze daňové exekuce prodejem nemovitosti a tou je dražba. Předpokladem úspěšnosti dražby je skutečnost, jak dobře byla o konání dražby informována veřejnost (zájemci). O termínu dražebního jednání a o podmínkách dražby, jakož i o podmínkách za nichž dojde k přechodu vlastnictví na vydražitele jsou zájemci informováni dražební vyhláškou. Správce daně v dražební vyhlášce uvede datum, čas a místo konání dražby, předmět konané dražby, výslednou cenu nemovitosti a jejího příslušenství, výši nejnižšího podání, výši jistiny a způsob úhrady této jistiny, práva a závady spojené s nemovitostí, závady, které prodejem v dražbě nezaniknou, předpoklady, za kterých vydražitel může převzít nemovitost a za kterých se stane jejich vlastníkem, výzvu, aby každý, kdo má právo, které nepřipouští dražbu, je uplatnil u příslušného správce daně a aby toto uplatnění práva prokázal nejpozději před zahájením dražebního jednání, s upozorněním, že jinak k této skutečnosti nebude při provedení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti přihlíženo, upozornění, že při rozvrhu podstaty se mohou i další věřitelé dlužníka domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo i pohledávek, které jsou zajištěny zástavním právem než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže se přihlásí nejpozději do zahájení dražebního jednání atd. 45 Obsahem dražební vyhlášky však můžou být, kromě těchto náležitostí jejichž taxativní výčet je uveden v § 336b OSŘ, i další údaje, které zákon nestanoví. Jde například o určení místa a času srazu před prohlídkou nemovitosti apod. Dražební vyhláška se vyvěsí v den jejího vydání, a to minimálně na dobu třiceti dnů od vyvěšení na úřední desce správce daně, dále ji musí příslušný správce daně doručit zákonem stanoveným právnickým a fyzickým osobám, jako je například obecní úřad s rozšířenou pravomocí, a to v katastru kde je dislokována dražená nemovitost, zdravotní pojišťovna, správa sociálního zabezpečení, katastrální úřad. 46 V neposlední
45
Rašovská, I. Jak být úspěšný v exekuci. Praha: ORAC, 2002, s. 72-73
46
Šrotýř, J. Vymáhání daňových pohledávek v souvislostech, Daně a finance, 2006, roč. XIV., č. 07-08,
s.11
52
řadě doručí samozřejmě správce daně dražební vyhlášku daňovému dlužníkovi a dalším účastníkům řízení, jedná se například o osoby, ve prospěch kterých váznou práva z věcných břemen, nájemních smluv, zástavních práv apod. Myslím si, že správce daně by se měl vždy snažit o co největší publicitu konané dražby. S ohledem na co největší informovanost široké veřejnosti by podle mého názoru, bylo dobré dražební vyhlášku uveřejnit v tisku, třeba i opakovaně či dalšími vhodnými způsoby, jako například v místním zpravodaji, který dnes většina obcí, i těch menších, vydává. Kladně musím samozřejmě zhodnotit dnes již praktikované informování veřejnosti prostřednictvím webových stránek příslušných úřadů. Vyvrcholením celého procesu výkonu exekuce prodejem nemovitosti je samotné dražební jednání. Zákon umožňuje konat dražbu v prodávané nemovitosti, u příslušného správce daně či na jiném vhodném místě, kde bude zajištěn důstojný průběh dražebního jednání. Dražba se koná nejméně třicet dní po dni vydání dražební vyhlášky. Dražbu uskutečňuje jednak licitátor, dražební dohlížitel, zapisovatel, případně náhradní licitátor a další správcem daně pověřené osoby. Před samotný dražebním jednáním je nezbytné uskutečnit ještě určité přípravy. Dražitelé musí složit jistinu a správce daně zjistí, zda nebyla podána vylučovací žaloba, jestliže by tomu tak bylo, musí správce daně dražební řízení odložit až do pravomocného rozhodnutí. Před zahájením dražebního jednání musí být uplatněno i případné předkupní právo. I věřitel, který má vůči dlužníkovi pohledávku přiznanou rozhodnutím jiného orgánu či zajištěnou zástavním právem musí pohledávku přihlásit nejpozději do zahájení dražebního roku. Správce daně přistoupí k vlastnímu dražebnímu jednání. Dražit mohou jen osoby, které řádně a v plné výši složili dražební jistinu. Výše a způsob úhrady jsou stanoveny v dražební vyhlášce. Zákon neumožňuje dražit správci daně a jeho pracovníkům, daňovému dlužníkovi a jeho manželovi, osobám, kterým v dražbě brání zvláštní předpis ( např. devizový zákon), ale také vydražiteli, který nezaplatil nejvyšší podání v předchozí dražbě téže nemovitosti. Po zahájení dražby dražebním dohlížitelem, dojde z úst licitátora k vyvolání nejnižšího podání, jehož výše odpovídá dvou třetinám výsledné ceny (§ 336e OSŘ). Dražitelé podávají své nabídky. Dokud dražitelé činí vyšší podání, dražba pokračuje. Pokud již žádný z dražitelů neučiní vyšší nabídku, udělí správce daně příklep tomu, kdo učinil nejvyšší podání. Před samotným příklepem se však správce daně zeptá přítomných osob, zda proti příklepu podávají námitky. O takto 53
vznesených námitkách rozhodne správce daně ihned. V případě, že jim bude vyhověno, pokračuje se nadále v dražbě, jinak správce daně udělí příklep. Za situace, kdy více dražitelů učiní shodné nabídky, které jsou nejvyšším podáním, je udělen příklep tomu, komu svědčí uplatněné předkupní právo. Pokud žádnému z dražitelů, kteří podali nejvyšší podání nesvědčí předkupní právo, rozhoduje o vydražiteli los. Je-li dražby účasten spoluvlastník dražené nemovitosti a učiní s některými dalšími dražiteli stejné nejvyšší podání, pak správce daně přidělí příklep vždy jemu. Po ukončení dražebního jednání vydá správce daně rozhodnutí o příklepu. Toto rozhodnutí obsahuje lhůtu, která nesmí být delší než dva měsíce, pro doplacení nejvyššího podání (jistina složená před zahájením dražebního jednání se započte na nejvyšší podání). Běh této lhůty počíná dnem nabytí právní moci rozhodnutí o příklepu. Ostatním dražitelům, jimž nebyl udělen příklep, je jistina neprodleně vrácena. Rozhodnutí o udělení příklepu mohou ti, kterým bylo toto rozhodnutí doručeno, napadnout námitkou. Lhůta pro podání těchto námitek je patnáctidenní a začíná běžet ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Pro vydražitele je rozhodnutí o udělení příklepu nezbytným podkladem k podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Návrh však může podat až poté, co toto rozhodnutí nabude právní moci a vydražitelem je doplacen zbytek nejvyššího podání ve stanovené lhůtě. Splněním těchto dvou podmínek se vydražitel stává vlastníkem vydražené nemovitosti. Další dražební jednání nařídí správce daně v případě, že žádný z dražitelů neučinil ani nejnižší podání či se k dražebnímu jednání nedostavil žádný zájemce. Stejně tak nařídí správce daně další dražební jednání v případě, že vydražitel nezaplatil ani v dodatečné lhůtě nejvyšší podání. Za této situace dochází ke zrušení rozhodnutí o příklepu ze zákona. Vydražitel, jenž nezaplatil nejvyšší podání, tzv. obmeškalý vydražitel, je povinen zaplatit náklady, které státu a účastníkům vznikly tím, že musela být nařízena další dražba. Hradí všechny skutečně vynaložené náklady účastníků a státu bez ohledu na to, jakého nejvyššího podání bylo při další dražbě dosaženo. Je povinen zaplatit škodu, která vznikla nezaplacením nejvyššího podání a bylo-li při další dražbě dosaženo nižšího nejvyššího podání, pak je povinen nahradit i rozdíl na nejvyšším
54
podání. 47 Opakovaná či opětovná dražba se může konat nejdříve po uplynutí třech měsíců ode dne, kdy proběhla bezúspěšná dražba. Nejnižší podání pak správce daně stanoví pro tyto případy ve výši jedné poloviny výsledné ceny dražené nemovitosti. K jejímu určení se použije původní znalecký posudek (samozřejmě za podmínky, že není starší jednoho roku a nezměnili se podstatné okolnosti pro stanovení ceny nemovitosti). Pravomocným rozhodnutím o udělení příklepu ještě daňová exekuce prodejem nemovitosti nekončí. Poslední fází tohoto řízení je rozvrh výtěžku prodeje. K nařízení rozvrhového jednání správcem daně však musí být splněny dvě podmínky. Nabytí právní moci rozhodnutí o udělení příklepu a zaplacení nejvyššího podání. Účastníky této části řízení jsou jednak oprávněný, další oprávněný, daňový dlužník, vydražitel, osoby, které podali řádnou přihlášku a osoby o nichž je známo, že v jejich prospěch váznou na nemovitosti závady, vyjma těch, o kterých bylo rozhodnuto, že prodejem v dražbě nezaniknou. Rozvrhovou podstatu tvoří nejvyšší podání popřípadě také náhrady, které do podstaty připadly podle § 336n OSŘ, tedy v souvislosti s vydražitelem nezaplaceným nejvyšším podáním a také úroky, které k těmto částkám přirostly po složení na účet. Nutno poznamenat, že na depositním účtu, který spravuje správce daně nejsou finanční prostředky úročeny, z čehož vyplývá, že o úroku lze uvažovat, když je dražební jistina složena na účet například v peněžním ústavu.48 V rámci rozvrhového jednání se projednají pohledávky, které mohou být z rozdělované podstaty uspokojeny. Jde tedy o to, kolik se komu z výtěžku exekuce dostane. Každý z přítomných věřitelů vyčíslí svou pohledávku a její příslušenství a určí do jaké skupiny patří a uvede skutečnosti, jenž jsou rozhodné pro její pořadí. Pohledávky věřitelů, kteří se k rozvrhovému jednání nedostavili vyčíslí příslušný správce daně. Zákon dává účastníkům rozvrhového jednání možnost popřít vyčíslené pohledávky pokud jde o jejich pravost, výši, pořadí, zařazení do skupiny, toto však vždy musí odůvodnit. Nejpozději do skončení rozvrhového jednání se vydražitel vyjádří,
47
Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. Díl, 7. vydání, Praha: C. H.
Beck, 2006, s.1659 48
Šrotýř, J. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti v režii správce daně. Daně a finance, 2007, roč.XV.,
č. 07-08, s.28
55
jestli přebírá pohledávky, o nichž věřitelé neprohlásili, že žádají jejich zaplacení. Stejně tak se vyjádří i osoby, kterým svědčí právo z věcného břemene či nájemní právo, zda požadují vyplacení náhrady. Pro uspokojení pohledávek je rozhodující jejich zařazení do skupiny a jejich pořadí. O to se zákonodárce postaral v § 337c OSŘ. Pokud jde o daňové pohledávky, pak ty jenž byly zajištěny zástavním právem jsou uspokojeny ve třetí skupině, ostatní, tedy daně a poplatky nezajištěné, ve skupině páté. Pohledávky zajištěné zástavním právem lze uspokojit v rozvrhu bez ohledu zda jsou již splatné či nikoliv . Není-li možné uspokojit všechny pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí se podle pořadí. Nelze-li uspokojit zcela pohledávky patřící do téže skupiny, které mají stejné pořadí, uspokojí se z rozdělované podstaty poměrně.49 O tom, které z pohledávek budou uspokojeny, v jaké skupině a pořadí rozhodne správce daně. Vydá tzv. rozhodnutí o rozvrhu. Nabytím právní moci tohoto rozhodnutí zanikají zástavní práva váznoucí na nemovitosti, věcná břemena a nájemní práva, vyjma těch o nichž bylo rozhodnuto,že vydražením nemovitosti nezanikají. Přiznané částky vyplatí správce daně po právní moci rozvrhového rozhodnutí. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti je podle mého názoru pro správce daně (zejména pak pro pracovníky menších finančních úřadů) velmi složitým způsobem daňové exekuce hlavně v případech, kdy na nemovitosti váznou různá zástavní práva, věcná břemena či další závady. V těchto případech je pro správce daně komplikované a časově náročné zejména rozvrhové řízení. Pro správce daně je tedy výhodné provést tento způsob exekuce pouze v těch případech, kdy nemovitost není zatížena zástavními právy, či dalšími závadami. V praxi tedy často dochází k tomu, že zejména malé finanční úřady, ale nejen ty, které nemají zpravidla dostatek zkušeností s touto formou daňové exekuce, se pro její technickou, organizační, ale i časovou náročnost obracejí s výkonem rozhodnutí prodejem nemovitosti na soud. V takovém případě se ovšem v praxi objevuje další problém a tím je v současné době poměrně hojně se vyskytující zdlouhavost soudních řízení. Výkon rozhodnutí pak může trvat třeba i několik let.
49
Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. Díl, 7. vydání, Praha: C. H.
Beck, 2006, s. 1666
56
8. STŘET SOUBĚŽNĚ PROBÍHAJÍCÍCH EXEKUCÍ
Situace, kdy dlužník má současně závazky vůči několika věřitelům, není nijak výjimečnou. V takové situaci se pak každý z několika věřitelů dlužníka může domáhat uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka tzv. na „vlastní pěst“ – cestou individuálně vedené exekuce. 50
Pak je tu vysoká pravděpodobnost, že si tyto
individuálně vedené exekuce budou konkurovat. V praxi totiž dojde k tomu, že předmětem těchto několika exekucí bude tentýž majetek. Pokud by nedošlo k postižení totožných věcí, nemůžeme mluvit o střetu několika probíhajících exekucí, ale pouze o souběhu. Problematiku střetu souběžně probíhajících exekucí upravuje zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů. Předmětem úpravy zákona o střetu exekucí je tedy postup soudů, soudních exekutorů, správců daně a orgánů veřejné správy v případech, kdy je jimi nařízenými exekucemi postižena tatáž majetková hodnota. Zákon o střetu exekucí upravuje postupně pravidla pro střet exekucí srážkou ze mzdy a jiných příjmů, přikázáním pohledávky, prodejem movitých věcí, prodejem nemovitých věcí a prodejem podniku. S ohledem na to, že správce daně nemá možnost provádět výkon rozhodnutí prodejem podniku, není u tohoto způsobu výkonu rozhodnutí možný střet exekuce daňové a jiné. Pokud jde o srážky ze mzdy, pak v případech, že je nařízeno více exekucí, jenž postihují tutéž mzdu povinného, uspokojují se jednotlivé pohledávky oprávněných podle svého pořadí. Pořadí pohledávek se řídí dnem, kdy bylo plátci mzdy doručeno usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí, exekuční příkaz správce daně, exekuční příkaz soudního exekutora či příkaz k provedení srážek ze mzdy orgánu veřejné správy. Pohledávky budou mít stejné pořadí pro případ, že byla tato rozhodnutí doručena plátci mzdy ve stejný den. Nepostačí-li částka na ně připadající k jejich plnému uspokojení, uspokojí se poměrně. Střet exekucí přikázáním pohledávky je řešen obdobně jako u srážek ze mzdy. I zde se v případě střetu exekucí uspokojí pohledávky podle svého pořadí. Pro stanovení
50
Kulková, M. Střety souběžně probíhajících exekucí, Právní rozhledy, 2002, roč. X., č. 9, s. 417
57
pořadí pohledávek je rozhodující den, ve kterém bylo bance či jinému poddlužníkovi doručeno rozhodnutí nařizující exekuci. I zde se v případě stejného pořadí uspokojí pohledávky poměrně. Při výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí jde o střet exekucí v tom případě, kdy věc sepsaná správcem daně, bude zahrnuta do soupisu věcí, jenž provedl jiný orgán či naopak. V tomto případě je tedy důležité odpovědět na otázku, který orgán bude vlastní exekuci provádět. Podle § 11 odst. 1 zákona o střetu exekucí se v situaci, kdy několik exekucí postihuje stejnou movitou věc provede ta exekuce v níž byla věc nejdříve sepsána. Ostatní exekuční řízení budou přerušena. Zakotvuje se právo věřitele, v jehož prospěch byla věc sepsána později, přistoupit se svou pohledávkou jako další oprávněný k dražbě této věci prováděné podle dřívějšího soupisu a pokud by výtěžek prodeje přesáhl výši pohledávky oprávněného, byl by mu vyplacen na úhradu jeho pohledávky vůči povinnému. 51 Pokud však pohledávka těchto věřitelů byla zajištěna zadržovacím právem, je tato pohledávka v rámci této exekuce uspokojena vždy před jinými věřiteli. Je-li zajištěna zástavním právem nebo zajišťovacím převodem k prodávané věci je rozhodující pro uspokojení pohledávky její pořadí, které se řídí dnem vzniku těchto práv. Pro pořadí pohledávek nezajištěných je rozhodující den, kdy byla věc pro uspokojení pohledávky sepsána. Pokud věc nebyla v pravomocně skončené exekuci prodána nebo jinak užita k uspokojení oprávněného, a pohledávka dosud nezanikla, je možné pokračovat v řízení o přerušené exekuci (té, která nejblíže následuje v pořadí soupisu věcí). Ráda bych ještě upozornila na to, že o střet exekucí nejde tehdy, jestliže exekuci provádí několik orgánů zároveň avšak do soupisu věcí zahrnou jiné věci, než které před tím sepsal jiný orgán, v těchto případech jde pouze o souběh dvou či více exekucí. Pravidla stanovená pro střet exekucí prodejem nemovitosti jsou obdobná, jako u prodeje movitých věcí. Pokud tedy v praxi nařídí vedle správce daně exekuci prodejem téže nemovitosti ještě další orgán (soud, soudní exekutor či některý ze správních orgánů) provede se ta exekuce, která byla nařízena jako první. Pro pořadí je tu rozhodující den, kdy bylo příslušnému katastrálnímu úřadu doručeno rozhodnutí o nařízení exekuce
51
Grossová, M. E. Exekuce na peněžitá plnění v současné právní praxi. 5. vydání. Praha: Linde, 2007,
s.245
58
prodejem nemovitosti. I zde se ostatní exekuce přerušují, přičemž pokračovat v nich lze jen jestliže exekuce, v rámci které mělo k prodeji dojít, je již pravomocně skončena a nemovitost prodána nebyla. Oprávněný z později nařízené exekuce, která byla přerušena, má právo přihlásit svou pohledávku do exekuce probíhající. K uspokojení jeho pohledávky pak dojde při rozvrhu rozdělované podstaty. Pro pořadí pohledávek není rozhodný den, kdy bylo doručeno rozhodnutí o nařízení exekuce příslušnému katastrálnímu úřadu, nýbrž den, kdy k soudu došel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, pokud jde o exekuci soudní, den vydání exekučního příkazu u exekuce prováděné soudním exekutorem, stejně tak i u exekuce daňové. Samozřejmě vyjma těch, jimž svědčí příznivější pořadí např. z titulu zástavního práva. K problémům vyskytujícím se v této oblasti bych zařadila zejména stále častěji se objevující neadekvátnost rozsahu soudních exekucí. Daňová exekuce je pak prakticky znemožněna, jelikož soudní exekutor zablokuje veškerý majetek dlužníka.
59
9. PŘÍPRAVA NOVÉHO DAŇOVÉHO ŘÁDU
Nad potřebou nového daňového řádu netřeba
pochybovat. Přípravy tohoto
nového dokumentu, který by měl nahradit stávající normu, která je velmi nepřehledná a složitá, však trvaní již řadu let. Po opakovaném připomínkovém řízení schválila návrh nového daňového řádu v listopadu 2008 vláda, v červnu 2009 byl návrh schválen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky a byl postoupen k projednání Senátu Parlamentu České republiky. Pokud jde o problematiku daňové exekuce či vymáhání daňových nedoplatků, pak si vzal zpracovatel tohoto návrhu za cíl nahradit dosavadní poměrně kusou úpravu zachycenou v současném ZSDP pouze ve dvou paragrafech a založenou na subsidiárním použití OSŘ a do nového daňového řádu začleňuje úpravu podrobnější, komplexnější ne však zcela komplexní, protože i zde nalezneme odkaz na subsidiární použití OSŘ. Cílem návrhu je doplnit do našeho právního řádu chybějící procesní normu správního práva, která by upravila provádění daňové exekuce územními finančními orgány, dalšími správními úřady i jinými orgány státu, jakož i orgány územních samosprávných celků, jež jsou podle zvláštních zákonů věcně příslušné k vymáhání nedoplatků z nesplněných platebních povinností, které jsou příjmem veřejných rozpočtů.52 Správci daně je i v navrhované úpravě ponechána možnost volby, zda bude realizovat exekuci sám, či se obrátí na soud nebo požádá o vymožení nedoplatku soudního exekutora. Může uplatnit nedoplatek také v insolvenčním řízení či ve veřejné dražbě. Nový daňový řád zná pouze dva exekuční tituly a těmi jsou vykonatelný výkaz nedoplatků a vykonatelné rozhodnutí. Je myslím dobře, že navrhovaná úprava jako exekuční titul již neuvádí splatnou částku zálohy na daň. K urychlení celého řízení by podle mého názoru měla přispět také novinka, která je jakousi obdobou excindační žaloby, kdy správce daně bude rozhodovat o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce. Takový návrh může podat u příslušného správce daně každý, v jehož prospěch svědčí právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí. Proti rozhodnutí správce daně bude přípustné odvolání. Nově je v navrhované právní
52
www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/RDS_2010__III__Reforma_danoveho_procesu_03042008_doc.doc
60
úpravě zakotveno ustanovení o prohlášení o majetku a podrobně je upraveno i odložení a zastavení daňové exekuce. Navrhovaná právní úprava obsahuje následující způsoby exekuce: -
srážky ze mzdy
-
přikázání pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb
-
přikázání jiné peněžité pohledávky
-
postižení jiných majetkových práv
-
prodej movitých věcí
-
prodej nemovitostí
Návrh daňového řádu se jednotlivým způsobům daňové exekuce věnuje daleko podrobněji než jak činí současná právní úprava obsažená v ZSDP. Nejpodrobněji pak upravuje exekuci prodejem movitých a nemovitých věcí. Jak už jsem uvedla výše, i nadále zůstává v navrhované úpravě zakotveno subsidiární použití OSŘ. Myslím si, že subsidiární použití OSŘ, jakožto obecné právní normy upravující výkon rozhodnutí je logické. Bylo by jistě nežádoucí, aby se například povinnosti poddlužníků (zaměstnavatelů, poskytovatelů platebních služeb, atd.) odlišovaly podle toho, zda jde o exekuci daňovou, soudní či správní. Domnívám se, že by tedy součástí právní úpravy daňové exekuce měla být pouze ta ustanovení, jež jsou specifická právě pro oblast daňové exekuce.
61
10. ZÁVĚR
Vymáhání daňových nedoplatků, daňová exekuce je institutem, který velmi úzce souvisí s výběrem daní a tedy s příjmovou stránkou státního rozpočtu. Vymáhání daňových nedoplatků hraje významnou roli při naplňování veřejných rozpočtů. Je tedy proto s údivem, že naši političtí zástupci nemají snahu řešit problémy v této oblasti se vyskytující. Problémy vyskytující se v oblasti vymáhání pohledávek ať už daňových či nedaňových nejsou řešeny. To se odráží i v tom, že úspěšnost při vymáhání pohledávek je u nás velmi nízká a se stoupající výší pohledávek klesá. Je tedy potřeba, aby se politici začali zabývat problémy vyskytujícími se v této oblasti. Bez potřebných změn dojde totiž pouze ztěží k větší úspěšnosti správců daně při vymáhání daňových nedoplatků. Praxe v oblasti vymáhání pohledávek potvrzuje, že veškeré kroky, které by tuto situaci alespoň částečně zlepšily, musí být nastartovány jednak změnami legislativy a v neposlední řadě změnami stavu justice jako takové (zejména pokud jde o zdlouhavost soudních řízení). Problémy, které se v rámci daňové exekuce vyskytují, jsou již několik let stejné. V dnešní době se stále častěji vyskytují případy, kdy se daňový dlužníci vyhýbají placení svých daňových povinností účelovými převody majetku, převádění aktiv na rodinné příslušníky či třetí osoby, jeho skrýváním. To se projevuje zejména u kapitálových obchodních společností. Myslím si, že by bylo vhodné legislativně posílit odpovědnost společníků obchodních společností za závazky společnosti. Jakož i rozšířit trestní odpovědnost těchto osob. Dalším krokem, který je třeba podle mého názoru učinit k omezení podvodných aktivit jednatelů a společníků firem, je prosadit úpravu obchodního zákoníku, v jejímž důsledku by došlo ke znemožnění dalších podnikatelských aktivit společníků obchodních společností s velkými závazky (např. prokazováním bezdlužnosti stávajících společností při zřizování nových firem se stejným předmětem činnosti, omezením možnosti podnikat v několika společnostech s ručením omezeným současně, atd.). K dalšímu významnému problému v této oblasti patří, pokud jde o exekuci přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, stále více se objevující praxe daňových dlužníků, kteří přestanou používat své bankovní účty a své příjmy směřují na
62
účet svého manžela či manželky, takto uložené prostředky patřící do společného jmění manželů však není možné ze strany správce daně postihnout daňovou exekucí. Úprava exekučního řízení ve vztahu k společnému jmění manželů je problematická a nedostatečná. Myslím si, že je v rozporu se smyslem a účelem exekuce jako takové, aby bylo možné na straně jedné postihnout exekučně movité a nemovité věci, jakož i jiné pohledávky a majetková práva patřící povinnému a jeho manželovi a na straně druhé, by bylo vyloučené postihnout peníze na účtu manžela, i když jde v podstatě pouze o jinou formu majetku patřícího do jednoho majetkového celku. V oblasti
exekucí srážkou ze mzdy je pak největším problémem negativně
ovlivňujícím efektivitu tohoto způsobu exekuce podle mého názoru zaměstnavatelem oficiálně vyplácená výše mzdy. Myslím si, že k vyřešení tohoto problému by jistě přispělo, kdyby došlo ke snížení odvodů ze mzdy na zdravotní a sociální pojištění. K dalším problémům v praxi se vyskytujícím řadí správci daně malou výnosnost dražeb věcí movitých. Klesající efektivita těchto dražeb souvisí zejména s tím, že ceny zboží stále klesají a lidé mají možnost koupit si nové zboží, se záruční lhůtou za téměř srovnatelné ceny. K efektivitě dražeb ať už věcí movitých či nemovitých by podle mého názoru přispěla také větší informovanost veřejnosti o jejich konání. I když kladně hodnotím uveřejňování informací o konaných dražbách na webových stránkách jednotlivých finančních úřadů, myslím si, že veřejnost by o konaných dražbách mohla být informována například i v místním tisku či v obecním zpravodaji, který již řada obcí vydává. V neposlední řadě se v praxi
také velmi negativně projevuje nedostatečná
úprava zástavního práva zřizovaného rozhodnutím finančního úřadu. Účinky vzniku zástavního práva by podle mého názoru měli nastat již doručením rozhodnutí o zřízení zástavy povinnému a ne až nabytím právní moci tohoto rozhodnutí, kdy se dává povinnému dostatek času, aby se mohl zbavit svého majetku. Daňová exekuce je velkým zásahem do základních práv a svobod člověka a jako taková může velmi zásadně ovlivnit život daňového dlužníka i jeho rodiny. Je proto důležité, aby právní úprava tohoto procesu byla provedena co možná nejkomplexněji, určitě, srozumitelně, jasně a bez legislativních mezer. Je nezbytné v co nejkratší době prosadit potřebné změny legislativy tak, aby se efektivita daňové exekuce podstatným způsobem zvýšila. Tak aby povinný byl bez výjimky donucen splnit svou povinnost. 63
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
Grossová, M. E. Exekuce na peněžitá plnění v současné právní praxi. 5. vydání. Praha: Linde, 2007 Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. Díl, 7. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006 Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006 Rašovská, I. Jak být úspěšný v exekuci. Praha: Orac, 2002 Kurka, V. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce. Praha: Aspi, 2005 Vrcha, P. Civilní judikatura. 2.vydání. Praha: Linde, 2005 Schelleová, I. a kol. Exekuční řízení. Praha:Eurolex Bohemia, 2005 Rosenbachová,J. Daňová judikatura I.. Praha: Newsletter, 1998 Rosenbachová,J. Daňová judikatura II.. Praha: Newsletter, 2000 Rosenbachová,J. Daňová judikatura III.. Praha: Newsletter, 2000 Schelleová , I., Lamka, R. Exekuce v zrcadle právních předpisů (I. Průběh exekučního řízení). Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2007 Schelleová, I., Lamka, R. Exekuce v zrcadle právních předpisů (II. Jednotlivé způsoby exekuce).Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2007 Kobík, J. a kol. Daňové spory, jejich prevence a řešení. Praha: ASPI Publishing, 2002 Kobík, J., Správa daní a poplatků s komentářem, 5. aktualizované vydání, Olomouc: ANNAG, 2007 Kulková, M. Střety souběžně probíhajících exekucí. Právní rozhledy, 2002, roč. X., č. 9 Šrotýř, J. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti v režii správce daně. Daně a finance, 2007, roč.XV., č. 07-08 Šrotýř, J. Vymáhání daňových pohledávek v souvislostech. Daně a finance, 2006, roč. XIV., č. 07-08 Šrotýř, J. Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí v režii správce daně. Daně a finance, 2007 Fetter, R.,W. Nezabavitelné částky při srážkách ze mzdy v roce 2009. Právní rádce, 2009, č.1
64
Dubšeková, L. Daňová exekuce podle zákona o správě daní a poplatků. Daně a právo v praxi, 2007, roč. XII., č. 12 Děrgel, M. Daňová kontrola - doměrek - exekuce. Daně a právo v praxi, 2008, roč., č.4 Chmelík, M. Vznik a vývoj daňové správy v Čechách. Daně, 2005, č.11 Valenta, J. Manžel povinného v exekučním řízení. Právní rádce, 2008, č.8 Valenta, J. Postihuj co nejrychleji vše, co se dá? Právní rádce, 2008, č.7
internet: www.mfcr.cz http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/SID-3EA984223389A6/cds/Informace_o_cinnosti08.pdf http://spravni2.juristic.cz/570385/clanek/spravni2
právní předpisy: zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí
nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách
65
TAX EXECUTION
This thesis examines the tax execution in the Czech legal system. Tax execution represents an eminent interference with the rights and duties of a tax debtor, who has only limited possibilities of procedural defence. The thesis is composed of ten chapters. Chapter One includes introduction of my thesis. Chapter Two is subdivided into two parts. Part One analyzes idea execution. Part One of this chapter is formed by an explanation of further details about the concept of execution. Part Two describes particular groups, kinds and ways of execution. Chapter Three focuses on history of tax execution. Chapter Four includes outlines of czech law. There are showed basic acts of czech law. Presumptions of the recovering of the tax debts are analysed in the next chapter. Chapter Five consists of two parts. Part One describes the procedural presumptions (for example authority, pertinence). Part Two contains material presumptions ( title of execution, inactivity of a tax debtor,) Course of the tax execution describes chapter Six. This chapter is divided into seven part. Part One addresses the issue of look for information about tax debtor (his property, his employer, his number of bank account ,…) Next parts of this chapter deal with writ of execution, delay of tax execution, stop of tax execution, unqualified execution, cost of tax execution. The ways of execution itself are presented in the seventh chapter, which is separated into the parts solving the assignment of a bank account receivable, the assignment of a another monetary receivable, the wage deductions and the sale of movable things or real property. Chapter Eight illustrates concurrence the tax and other execution. Conclusions are drawn in Chapter Ten. In this Chapter are included method of solution of the issues, which come into tax execution.
66
Klíčová slova: Daňová exekuce, daňový nedoplatek Key words: Tax execution, tax liability
67
