MASARYKOVA UNIVERZITA PRÁVNICKÁ FAKULTA Obor: právo Katedra občanského práva
Exekuce prodejem movitých věcí Diplomová práce
Autor: Petr Budař Vedoucí práce: Mgr. Petr Lavický, Ph.D. Praha 2010
Prohlášení: „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Exekuce prodejem movitých věcí“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“
V Praze dne 19. března 2010 …………………… Petr Budař
2
Poděkování: Rád bych poděkoval vedoucímu své diplomové práce panu Mgr. Petru Lavickému, Ph.D. za věnovaný čas, odborné vedení, důležité podněty a cenné připomínky, které přispěly ke zkvalitnění této diplomové práce.
3
„Qui debet, limen creditoris non amat.“ Publilius Syrus
4
Obsah OBSAH ............................................................................................ 5 1
ÚVOD......................................................................................... 8
1.1
2
Systematika diplomové práce ............................................................... 10
OBECNÉ PŘEDPOKLADY PRO NAŘÍZENÍ EXEKUCE .............11
2.1
Účastníci exekučního řízení .................................................................. 11
2.2
Exekuční tituly ....................................................................................... 13
2.2.1
Exekutorský zápis .......................................................................................... 14
2.3
Návrh na nařízení exekuce a usnesení o nařízení exekuce, návrh na soudní výkon rozhodnutí a usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí exekuce.................................................................................................... 15
2.4
Výzva k zaplacení ................................................................................... 17
2.5
Centrální evidence exekucí a portál dražeb ......................................... 18
3
EXEKUČNÍ PŘÍKAZ PRODEJEM MOVITÝCH VĚCÍ ................19
3.1
Přiměřenost exekučního příkazu prodejem movitých věcí ................. 21
3.2
Náležitosti exekučního příkazu prodejem movitých věcí ................... 22
3.3
Změna a zánik exekučního příkazu prodejem movitých věcí ............. 22
4
SOUPIS MOVITÉHO MAJETKU ...............................................24
4.1
Výkon v terénu, doručení ...................................................................... 24
4.2
Soupis movitého majetku v přítomnosti povinného ........................... 28
4.2.1
Věci podléhající rychlé zkáze .......................................................................... 29
4.2.2
Zvířata ........................................................................................................... 30
4.3
Soupis movitého majetku v nepřítomnosti povinného ....................... 31
4.4
Soupis movitého majetku nacházejícího se u třetích osob ................. 31
4.5
Odhad ceny a zajištění movitých věcí .................................................. 32
4.6
Souběh vs. střet exekucí ........................................................................ 32
5
5
POSTIŽENÍ MAJETKU PATŘÍCÍHO DO SJM ...........................33
6
EXCINDAČNÍ ŽALOBA .............................................................36
7
OCENĚNÍ MOVITÝCH VĚCÍ .....................................................41
7.1
Odhad ceny movitých věcí .................................................................... 41
7.2
Ocenění znalcem .................................................................................... 42
8
DRAŽEBNÍ ROK .......................................................................44
8.1
Péče o kulturní památky ........................................................................ 44
8.2
Dražební rok a opětovná dražba ............................................................ 44
8.3
Osoby vyloučené z aktivní účasti na dražbě ........................................ 46
9
ROZVRH VÝTĚŽKU DRAŽBY ...................................................48
10 SKONČENÍ EXEKUCE A NÁKLADY .........................................49 10.1 Zastavovací důvody ................................................................................ 51 10.2 Zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. d), OSŘ ................... 51 10.3 Náklady exekuce ..................................................................................... 54 10.4 Zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti povinného ........................ 56
ZÁVĚR ............................................................................................61 SUMMARY ......................................................................................63 LITERATURA .................................................................................65 Bibliografické zdoje .......................................................................................... 65 Judikatura ......................................................................................................... 67 Internetové zdroje ............................................................................................ 68 Právní předpisy ................................................................................................. 68
PŘÍLOHY ........................................................................................70 Vzor - Návrh na nařízení exekuce ..................................................................... 71 Vzor - Výzva povinnému k dobrovolnému splnění .......................................... 73
6
Vzor - Exekuční příkaz prodejem movitých věcí ............................................. 75 Vzor - Dražební vyhláška ................................................................................... 76 Vzor - Oznámení o konání dražebního roku ..................................................... 77 Vzor - Protokol o dražbě movitých věcí ........................................................... 78 Vzor - Usnesení o příklepu ................................................................................ 79 Vzor - Příkaz k úhradě nákladů exekuce .......................................................... 80 Vzor - Výzva oprávněnému k úhradě nákladů exekuce ................................... 82 Vzor - Oznámení o skončení exekuce ............................................................... 83
7
1 Úvod Vzhledem ke své praxi na exekutorském úřadě soudního exekutora Exekutorského úřadu pro Prahu 6 Judr. Jana Grosama a na základě svých dosavadních zkušeností z oblasti exekucí jsem se rozhodl zpracovat jako téma své diplomové práce občansko – právní exekuci. Ve své diplomové práci se podrobně zaměřím a popíšu, jak říká samotný název, institut exekuce movitých věcí. Současně nastíním současné problémy a moţný směr budoucího vývoje právní regulace v této oblasti exekuce. Exekuce jako taková nikdy nebyla a nebude pro obyčejné lidi věcí nikterak příjemnou. Je to ovšem oblast práva, bez níţ se naše společnost neobejde, neboť v kaţdé době se najdou jedinci, kteří se, ať uţ z jakýchkoli pohnutek, rozhodnou nedostát svým závazkům. Obecně zná občanské právo procesní dva typy soudních řízení. Prvním řízením je řízení nalézací, ve kterém soudy autoritativně rozhodují o právech a povinnostech. Jak jsem jiţ předestřel, ne vţdy pak osoby povinné dobrovolně splní svou povinnost stanovenou soudem. Pro tyto případy máme řízení vykonávací, kdy je výkon práv osob oprávněných vůči osobám povinným prováděn nuceně. Před rokem 1989 byl z objektivních důvodu relativně malý počet majetkoprávních sporů, a tudíţ i právní úprava tohoto institutu byla poměrně chabá. Občanský soudní řád (dále v textu budu pouţívat zkratku OSŘ) znal pouze pojem výkonu rozhodnutí, pro který byla vyčleněna část šestá OSŘ. Od devadesátých let s rozvojem soukromého vlastnictví začalo přibývat i majetkových sporů a právní úprava začala nedostačovat potřebám společnosti. V roce 2001 vešel v účinnost z. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád, dále v textu budu pouţívat zkratku EŘ), který se vrátil k původnímu termínu exekuce. Podle Jiřího Mikeše byla exekucí „tradičně označována zákonem poloţená
8
donucovací činnost postihující osobní i majetkovou sféru jedince.“1 Oprávněný má tedy moţnost vybrat si mezi dvěma rovnocennými způsoby výkonu svých práv – výkon rozhodnutí soudem i provedení exekuce exekutorem. Tím došlo ke vzniku dvoukolejnosti právní úpravy. Ve své práci budu pouţívat oba tyto termíny, a to termín „výkon rozhodnutí“ – pro soudní výkon rozhodnutí dle OSŘ, a termín „exekuce“ pro exekuci prováděnou soudním exekutorem dle EŘ. V jistých případech, tam kde tomu povaha věci nebrání, budu pouţívat termín „exekuce“ pro oba typy řízení. OSŘ se pak chová k exekučnímu řádu jako lex generalis. Počet exekucí, potaţmo exekucí formou prodeje movitých věcí, má v České republice silně vzrůstající tendenci, kdy v roce 2001 bylo nařízeno 4302 exekucí a v roce 2009 je očekáváno, ţe počet nařízených exekucí převýší 700 000. Zaráţející je také, ţe nejčastějšími dluţníky jsou mladí lidé ve věku mezi dvaceti a třiceti lety, kteří své zvýšené náklady při vstupu do dospělosti nedokáţou správně ohodnotit a jejich touha po osamostatnění a nezávislosti vede ke zvýšenému zájmu o spotřebitelské úvěry, které nejsou ze svých příjmů schopni splácet. Bohuţel i v následujících letech je očekáván strmý růst v počtu nařízených exekucí. Důleţitost právního nástroje jakým je exekuce, ilustruji na následující tabulce:2 rok
počet nařízených exekucí
2001
4302
2002
57954
2003
132469
2004
177060
2005
270480
2006
309457
2007
427800
2008
554128
celkem
1933650
Mikeš, J. in Winterová, A., a kol. Civilní právo procesní : vysokoškolská učebnice. 5. vydání. Praha : Linde, 2008, s. 517 2 Statistika exekucí za jednotlivé roky. Exekutorská komora ČR. 30.4.2009. Dostupné z:
1
9
1.1 Systematika diplomové práce Svou práci jsem rozdělil do deseti kapitol. V úvodu nastiňuji cíle své diplomové práce. V kapitole druhé se budu soustředit na fázi před samotným výkonem rozhodnutí, popíši obecné předpoklady exekuce movitých věcí a přiblíţím, kdo je účastníkem řízení. Třetí aţ šestá kapitola poskytuje náhled do samotného výkonu exekuce. Budu se zde mj. zabývat činností vykonavatele během soupisu a zajišťování movitých věcí. Také zde rozeberu institut vylučovací ţaloby, a to jak ve vztahu k manţelovi v rámci majetku patřícího do společného jmění manţelů, tak i ve vztahu k třetím osobám. Sedmá aţ devátá kapitola poskytuje náhled do problematiky draţeb, oceňování a prodeje zajištěného movitého majetku a uspokojení věřitele. V desáté kapitole se pak budu zabývat skončením exekuce. K tomuto tématu rozeberu případy jednotlivých typů skončení exekuce týkajících se institutu movitých věcí. Mj. se budu zabývat i případem, kdy exekuce skončí zastavením pro nemajetnost povinného. Mnohé soudy totiţ dle mého názoru stále nespravedlivě přisuzují hrazení nákladů nebonitním povinným, čímţ ve formální rovině de facto nejenţe samy ukládají povinnost, o které jiţ dopředu ví, ţe je nevykonatelná, ale po faktické stránce hlavně upírají exekutorům jako účastníkům řízení jejich právo ve formě zákonného nároku na uhrazení nákladů exekuce – jejich provedené práce v rámci výkonu exekuce prodejem movitých věcí. V závěru nakonec shrnu své poznatky vytýčené ve své diplomové práci a celkově zhodnotím situaci naší právní úpravy týkající exekuce movitých věcí. K diplomové práci jsem dále v části Přílohy připojil několik vzorů podání a rozhodnutí soudního exekutora dotýkajících se tématu této diplomové práce.
10
2 Obecné předpoklady pro nařízení exekuce Před samotným nařízením exekuce, respektive výkonu rozhodnutí, si řekněme, kdo je účastníkem řízení a jak vypadá počátek exekučního řízení. Exekuční řízení je postaveno na zásadě dispoziční a je tedy řízením na návrh. Exekuční řízení se zahajuje dojitím návrhu na nařízení exekuce soudnímu exekutorovi. Exekutor, kterému došel návrh na nařízení exekuce, obsahující všechny předepsané náleţitosti, spolu s vykonatelným exekučním titulem opatřeným potvrzením o jeho vykonatelnosti, poţádá do patnácti dnů exekuční soud o pověření k provedení exekuce. Soudu poté běţí patnáctidenní lhůta pro nařízení exekuce a pověření dotyčného exekutora jejím výkonem. Soudní exekutor pověřený exekucí pak doručí usnesení o nařízení exekuce oprávněnému, povinnému, Exekutorské komoře a popř. dalším orgánům dle § 44, odst. 4 exekučního řádu. Obdobně se postupuje i v rámci výkonu rozhodnutí, které je zahájeno v okamţiku, kdy oprávněný podá návrh na soudní výkon rozhodnutí. Doručení usnesení o nařízení exekuce povinnému má mj. takový význam, ţe povinnému je nadále s výjimkami zakázána dispozice s jeho majetkem a majetkem patřícím do společného jmění manţelů.
2.1 Účastníci exekučního řízení Určení účastníků řízení má význam pro přiznání určitých práv a povinností. Exekuční řízení bráno v širším slova smyslu můţeme rozdělit na dvě části. Tou první je exekuční řízení v uţším slova smyslu, které má povahu řízení sporného. Strany sporu – oprávněný a povinný zde vystupují v postavení stran soupeřících. Druhou částí je pak řízení o rozvrh výtěţku z draţby, které má povahu řízení nesporného. Jeho účastníkem pak můţe být mj. i soudní exekutor v rámci rozhodování o jeho odměně a nákladech, jak se rozepisuji níţe.
11
Účastníky řízení v rámci exekuce prodejem movitých věcí vymezuje § 36 EŘ, respektive § 255 OSŘ, jsou jimi: -
Oprávněný - osoba, v jejíţ prospěch svědčí právo
-
Povinný - osoba, která dobrovolně nesplnila stanovenou povinnost.
Dále je účastníkem řízení i manţel / manţelka povinného, a to v případě, ţe jsou postiţeny věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manţelů. Manţel / manţelka povinného se stává účastníkem řízení v okamţiku, kdy je postiţen majetek patřící do společného jmění manţelů. To je důleţité zejména při doručování, kdy pokud nejsou postiţeny věci spadající do společného jmění manţelů, poté se manţelovi / manţelce nedoručuje a ten / ta se tedy o nařízené exekuci nemusí vůbec dozvědět. Typické je např. v případech, kdy exekutor vydává pouze exekuční příkaz sráţkami ze mzdy. K tomuto nutno nezapomenout na ustanovení § 42 exekučního řádu, který dále specifikuje, který movitý majetek je postiţitelný v rámci společného jmění manţelů. V rámci exekučního řízení, a to v jednotlivých jeho částech, pak vystupují i další účastníci řízení. „Tímto účastníkem je i exekutor, je-li rozhodováno o jeho nárocích na odměnu a náhradu hotových výdajů, popř. i tam, kde sám podává návrhy na uloţení pokuty nebo na zastavení exekučního řízení z důvodu nezaplacení přiměřené zálohy na náklady exekuce.“3 Dalšími účastníky exekuce formou prodeje movitých věcí mohou být např. spoluvlastníci movité věci postiţené exekucí či další osoby s předkupním právem k postiţené věci, účastníci draţebního jednání, osoby oprávněné z věcného břemene atd. Kromě
účastníků
exekuce
ještě
vystupují
v určitých
fázích
exekučního řízení osoby zúčastněné na řízení. Těmito osobami pak jsou např. znalci při oceňování věcí, tlumočníci ve vztahu k účastníkům řízení apod. Tyto osoby pak nepoţívají práv a povinností jako účastníci řízení, ale mají povinnosti vyplývající z charakteru jejich postavení.
Hlavsa, P. Exekuční řád a zákon č. 119/2001 Sb. s poznámkami a prováděcími předpisy : podle stavu k 1.4.2008. 3. vydání. Praha : Linde, 2001-, s. 61 3
12
2.2 Exekuční tituly Exekuční titul patří mezi jednu z podmínek vyţadující zdárné nařízení exekuce, resp. výkon rozhodnutí. „Exekuční titul je materiální podmínkou výkonu rozhodnutí. Rozumí se jím listina vydaná k tomu oprávněným orgánem, která má předepsanou formu, v níţ se ukládá určité osobě povinnost něco v určité době splnit.“4 Exekuční řád podává taxativní výčet exekučních titulů. Jsou jimi: -
vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek,
-
vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek,
-
vykonatelný rozhodčí nález,
-
notářský
zápis
se
svolením
k vykonatelnosti
sepsaný
podle
zvláštního právního předpisu nebo exekutorský zápis podle § 78 písm. a) EŘ -
vykonatelné rozhodnutí orgánu veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků e věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakoţ i vykonatelný smír,
-
vykonatelné
rozhodnutí
a
výkaz
nedoplatků
ve
věcech
nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení, -
jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichţ výkon připouští zákon.5
Úplný výčet exekučních titulů pro výkon rozhodnutí podle OSŘ podává ve svém ustanovení § 274 OSŘ, přičemţ pro tento typ exekuce jsou exekuční tituly totoţné. U exekučních titulů můţeme rozlišovat jejich formální a materiální stránku. Formální platnost exekučnímu titulu vyjadřuje § 41 exekučního řádu, kdy exekuční titul je formálně platný, je-li vykonatelný, coţ zpravidla nastává jeho právní mocí. Grossová, M., E. Exekuce na peněžité plnění v současné právní praxi : podle stavu k 1.1.2007. 5. vydání. Praha : Linde, 2007, s. 75 5 § 40, EŘ 4
13
Materiální platnost poté vyplývá z vyjádření obsahu exekučního titulu. Z ustanovení § 261a OSŘ můţeme dovodit jeho jednotlivé znaky. Patří mezi ně: -
řádná identifikace exekučního titulu
-
řádné označení účastníků řízení – tedy osob oprávněných i povinných
-
přesně vymezený obsah a rozsah povinností mezi účastníky řízení
-
potvrzení o vykonatelnosti – viz formální stránka
Fakultativními náleţitostmi dále jsou: -
lhůta ke splnění povinnosti, kdy pokud v rozhodnutí není lhůta určená, pak platí lhůta zásadně třídenní
-
určení pro případ plnění závazku více povinnými, kdy pokud tento způsob v rozhodnutí není určen, poté platí zásada solidarity mezi povinnými
2.2.1 Exekutorský zápis Mezi druhy exekučních titulů patří i exekutorské a notářské zápisy se svolením k přímé vykonatelnosti sepsané podle § 78 exekučního řádu s náleţitostmi vymezenými § 79 EŘ, resp. § 71a aţ § 71c notářského řádu. Jedná se ve své podstatě o úředně potvrzenou dohodu mezi oprávněným a povinným, kdy tato dohoda můţe být sepsána před exekutorem nebo notářem
(resp.
jejich
urč.
pověřenými
zaměstnanci)
za
současné
přítomnosti obou účastníků dohody nebo za jejich postupné účasti ve formě návrhu a pokračování. Ke svolení k přímé vykonatelnosti musí dát v zápise osoba povinná výslovný souhlas. Odlišností
exekutorských
a
notářských
zápisů
se
svolením
k vykonatelnosti od např. rozhodnutí soudu je to, ţe po pouhém nedodrţení závazku obsaţeného uvnitř těchto zápisů jsou tyto zápisy vykonatelné a oprávněný má přímo moţnost podat návrh na nařízení exekuce k soudnímu exekutorovi. Odpadá zde tedy mnohdy zdlouhavé řízení nalézací a významně se zkracuje doba k vymoţení pohledávky. V praxi se tedy zápisy hojně pouţívají např. při uznávání dluhu povinným, kterým naopak zápisy dávají jistotu, ţe jejich dluh v případě následného
14
řádného hrazení nebude vymáhán soudní cestou a nebudou se jim tak zvyšovat jejich náklady. Další odlišností v případě exekutorského zápisu je situace, ţe oprávněný spolu s návrhem na nařízení exekuce jiţ nemusí posílat stejnopis exekutorského zápisu, pokud se jedná o exekutora, u nějţ byl tento zápis sepsán.
2.3 Návrh na nařízení exekuce a usnesení o nařízení exekuce, návrh na soudní výkon rozhodnutí a nařízení výkonu rozhodnutí Exekuční řízení se zahajuje na návrh. Náleţitosti návrhu na nařízení exekuce stanovuje § 38 exekučního řádu, resp. § 261 OSŘ návrhu na soudní výkon rozhodnutí. Poslední novela exekučního řádu přenesla řadu povinností ze soudů na soudní exekutory, čímţ na druhé straně značně ulevila soudům. Dle platné úpravy výběr soudního exekutora jiţ závisí pouze na oprávněném. Potencionální oprávněný zasílá svůj návrh na nařízení exekuce jiţ vţdy soudnímu exekutorovi. „Jestliţe podal oprávněný návrh na nařízení exekuce v téţe věci více exekutorům (§ 35 odst. 4), exekuci provede ten exekutor, kterého jejím provedením pověří soud, jde tedy o uplatnění zásady předstihu. Doufejme tedy, ţe věřitel bude vědět, co dělá, neboť se v případě zpeněţování zástav můţe obrátit rovněţ např. na draţebníka s návrhem na provedení veřejné draţby nedobrovolné a zde platí, ţe exekuce dle tohoto zákona (exekučního řádu) má přednost.“6 V návrhu na nařízení exekuce pak označuje toho soudního exekutora, kterého chce nechat pověřit provedením exekuce, kterému zmíněný návrh zaslal. Tento exekutor poté prozkoumá, zda návrh obsahuje všechny předepsané náleţitosti a následně v patnáctidenní lhůtě od doručení návrhu poţádá o pověření k provedení exekuce příslušný exekuční soud. Náleţitosti návrhu na nařízení exekuce stanovuje § 38 exekučního řádu, resp. § 261 OSŘ. V návrhu na soudní výkon rozhodnutí podle OSŘ, oproti návrhu na nařízení exekuce, oprávněný uvádí, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden. Podle § 264 OSŘ můţe soud tento způsob 6
Novotný, P. Exekuční řád : praktická příručka pro věřitele. Praha : Grada, 2001, s. 33
15
změnit, je-li navrţený způsob výkonu zřejmě nevhodný vzhledem k daným poměrům. „Soud je povinen před nařízením soudního výkonu rozhodnutí posuzovat, zda rozhodnutí, jehoţ výkon se navrhuje, má potřebné formální náleţitosti, zejména zda bylo vydáno oprávněným orgánem a zda je vykonatelné (u soudního rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 161, § 162 nebo § 171 OSŘ).“7 Tento výklad se dá aplikovat i na soudní exekutory. Zde rozlišujeme věcnou a místní příslušnost soudu. Věcná a místní příslušnost soudu je dána § 45 exekučního řádu, resp. § 255 OSŘ. Věcně příslušným soudem je v prvním stupni okresní, popř. obvodní, soud. Místně příslušný je pak soud v případě fyzické osoby zejména jeho bydliště, v případě právnické osoby její sídlo. Více o místní příslušnosti v § 45 odst. 2 exekučního řádu. Návrh na výkon rozhodnutí tedy oprávněný podává
k místně
příslušnému
soudu,
zpravidla
v místě
bydliště
povinného. Podává-li návrh na nařízení exekuce, můţe si vybrat kteréhokoli exekutora, ve výběru exekutora není ničím omezen. V případě,
ţe
nejsou
splněny
všechny
zákonem
stanovené
předpoklady pro nařízení exekuce, návrh na nařízení exekuce zamítne.8 V opačném případě soud v patnáctidenní lhůtě usnesením nařídí exekuci a jejím výkonem pověří soudního exekutora určeného v návrhu na nařízení exekuce. Zásadním rozdílem mezi usnesením o nařízení exekuce a výkonu rozhodnutí je fakt, ţe soud v usnesení o nařízení exekuce nestanovuje, jakým způsobem má exekutor exekuci provést, jednotlivý výběr způsobů exekutorovi svěřuje exekuční řád. V rámci nařízení výkonu rozhodnutí je pak povinnému dán zákaz nakládání s věcmi sepsanými soudním vykonavatelem. Menší problémy poté tkví ve lhůtách, kdy sice soud daného exekutora ve lhůtě patnácti dnů exekucí řádně pověří, poté ale soudu v některých případech trvá i měsíce, neţ toto usnesení exekutorovi doručí. Celá tato jistě pozitivní změna exekučního řádu má za cíl zefektivnění a zrychlení úvodní fáze exekučního řízení. Bohuţel přenesením části 7 8
Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek 27/1984 § 44 odst. 3, EŘ
16
povinností ze soudů na soudní exekutory přenáší také břemeno vyšších nákladů, které exekutorům nejsou jinak kompenzovány, např. zvýšením odměn exekutora. Na závěr bych se zmínil o tom, jak probíhá počátek exekučního řízení ve Francii. Oproti naší úpravě má oprávněný před podáním návrhu na soudní
výkon
k zaplacení
rozhodnutí
dluhu.
povinnost
„Upomínka
zaslat
dluţníka
je
dluţníkovi
upomínku
konstatováním
prodlení
dluţníka. Vyjadřuje vůli věřitele vynutit si splnění povinnosti dluţníka.“9 Touto úpravou je de facto zabráněno exekucím proti povinným, kteří si řádně nehlídají své povinnosti, a kteří svůj dluh po upomenutí dobrovolně splatí, aniţ by jim k tomuto dluhu přibyly náklady spojené s provedením exekuce. Jinou otázkou pak je, zda tato upomínka v některých případech není pro povinné pouhým signálem o blíţící se exekuci.
2.4 Výzva k zaplacení Podle § 46 odst. 5 exekučního řádu zasílá soudní exekutor povinnému spolu s usnesením o nařízení exekuce také výzvu k dobrovolnému splnění své povinnosti. Tato výzva nemá přesněji konkretizované náleţitosti jak po formální tak i po grafické stránce. Exekutor v ní kromě vyčíslení celkové pohledávky poučí povinného o důsledcích splnění, resp. nesplnění dané povinnosti. Tento institut přináší povinným řadu výhod. Hlavní výhodou pro ty povinné, kteří svůj závazek chtějí splnit, je fakt, ţe pokud splatí vymáhanou částku dobrovolně v rámci 15-ti denní lhůty, budou jim náklady exekuce účtovány pouze v poloviční výši. Další předností pro povinné je moţnost plnit dobrovolně po tuto dobu, přičemţ nemusí mít strach z aktivního přístupu exekutora, zabavování svého majetku apod. Zároveň je povinnému z důvodu současného doručení usnesení o nařízení exekuce s výjimkami zakázána dispozice s jeho majetkem a majetkem patřícím do společného jmění manţelů. Zůstává uţ poté pouze otázkou, zda povinní v určitých konkrétních Veit, F. Způsoby exekuce ve Francii. EMP – Časopis o českém a evropském právu. 1999, roč. 8, č. 7-8, s. 22 9
17
případech budou tento zákaz dodrţovat a nebudou se svého majetku narychlo zbavovat. Jako lepší zde vidím ustanovení § 259 OSŘ, kdy je povinný vyzván k dobrovolnému plnění pouze v případě, ţe je to účelné, respektive na návrh oprávněného.
2.5 Centrální evidence exekucí a portál dražeb Centrální evidence exekucí je veřejný seznam, který je veden provozován a spravován Exekutorskou komorou.10 Zapisují se v něm pravomocná usnesení soudu o nařízení exekuce a další údaje. Centrální evidence exekucí tak neposkytuje informace pouze soudům a exekutorům, ale i potencionálním věřitelům. Nahlíţení do tohoto systému je ovšem zpoplatněno,
coţ
je
velkým
nedostatkem
tohoto
systému.
Dalším
nedostatkem je fakt, ţe jsou zapisována usnesení aţ po nabytí právní moci. Vyřešením těchto nedostatků by mohlo zpomalit tempo počtu nařizovaných exekucí. Portál draţeb je veřejný seznam, ve kterém se zpřístupňují informace o konaných draţbách. Prozatím se v něm zveřejňují informace týkající se pouze draţeb nemovitostí. Vzhledem k tomu, ţe byl spuštěn v docela nedávné minulosti, ale předpokládám, ţe časem se budou zveřejňovat i informace týkající se draţeb movitých věcí. Úskalím tohoto systému je prozatím ale například to, ţe zveřejňování v tomto systému není pro exekutory jejich povinností.
10
§ 125, EŘ
18
3 Exekuční příkaz prodejem movitých věcí Exekuce formou prodeje movitých věcí je jednou z forem, kterými lze provést exekuci proti povinnému, ukládající zaplacení peněţité částky. Exekuční příkaz je institutem uplatňujícím se pouze v rámci exekuce prováděné soudními exekutory. V rámci soudního výkonu rozhodnutí stanovují soudy způsob provedení exekuce jiţ v samotném usnesení o výkonu rozhodnutí a není tak potřeba dodatečně vydávat další rozhodnutí. V této kapitole se tudíţ budu zabývat zejména exekucí prováděnou soudními exekutory. Soudní exekutor postihuje majetek povinného několika různými exekučními příkazy. Na rozdíl od výkonu rozhodnutí soudem dle OSŘ, kde je způsob výkonu určený v jiţ samotném usnesení, soudní exekutor aţ následně po svém pověření soudem rozhoduje, kterým způsobem, respektive, kterými způsoby, danou exekuci provede a tento způsob uvádí v exekučním příkazu. „Moţnost dodatečné volby způsobu provedení exekuce ve spojení s oprávněními exekutora vyţadovat součinnost různých státních orgánů, fyzických i právnických osob za účelem zjištění majetku povinného, umoţňuje skutečně efektivní zásah exekučním příkazem tam, kde je moţné dohledat postiţitelný majetek povinného.“11 S tímto souvisí i odlišnost od výkonu rozhodnutí, ţe proti exekučnímu příkazu jako takovému není moţno podat opravný prostředek. Exekuční řád mu dává na výběr z těchto způsobů provádění exekuce: -
sráţkami ze mzdy a jiných příjmů
-
přikázáním pohledávky,
-
prodejem movitých věcí a nemovitostí,
-
prodejem podniku,
-
zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech.12
Pejšek, V. Exekuce – nástroj vymáhání pohledávek. Právní rádce. 2003, roč. 11, č. 8, s. 11 12 § 59, EŘ 11
19
Vyvstává zde pak otázka o vhodnosti a přiměřenosti jednotlivých exekučních příkazů, v mém případě tedy exekučního příkazu prodejem movitých věcí. O tomto více v kapitole 3.1. Provádění exekuce na základě exekučního příkazu je moţné aţ po nabytí právní moci exekučního příkazu. Pro nabytí právní moci exekuční příkazu je nutné, aby právní moci nabylo také usnesení o nařízení exekuce. V tomto lze spatřovat jistý rozdíl od provádění výkonu rozhodnutí, ze kterého vyplývá, ţe postačí nabytí právní moci pouze tohoto jednoho rozhodnutí. Ustanovení
§
44a
je
generálním
inhibitoriem.
Ustanovení
§ 47 odst. 4 v souvislosti s generálním inhibitoriem je pak speciální inhibitorium postihující konkrétní věci. Srovnáme-li § 44a a § 47, pak se ukazuje, ţe samotným doručením usnesení o nařízení exekuce povinnému je povinnému zakázáno nakládání se svým majetkem, přičemţ exekuční řád uvádí výjimky z tohoto zákazu. Těmito výjimkami jsou uspokojování základních ţivotních potřeb svých a osob, ke kterým má vyţivovací povinnost, udrţování a správa jeho majetku a dále běţná obchodní a provozní
činnost.
U
exekuční
příkazu
postihující
movitý
majetek
povinného pak ţádné výjimky stanoveny nejsou, samotným vydáním exekučního příkazu pak není nijak dotčeno generální inhibitorium. Výjimky z generálního inhibitoria jsou dle JUDr. M. Kasíkové nastaveny z důvodu, „aby se povinnému zachovala moţnost udrţování základního standartu ţivota a podnikání“.13 Nedodrţením zákazu s nakládáním s postiţenými věcmi má za následek relativní neplatnost dotčených právních úkonů s účiny ex tunc.
3.1 Přiměřenost exekučního příkazu prodejem movitých věcí O přiměřenosti exekučního příkazu prodejem movitých věcí se vedly dlouhé debaty a spory, a to z obav před moţným zneuţitím svých práv.
Kasíková, M. in Kasíková, M., Kučera, Z., Plášil, V., et. al. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) : komentář. 2. vydání. Praha : C.H. Beck, 2007, s. 153 13
20
Vyústěním byla poslední novela exekučního řádu, která konkretizovala, pro jaké případy je vhodné a přiměřené vydání tohoto druhu exekučního příkazu. Starší právní úprava pouze konstatovala povinnost exekutora zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhoţ má být splnění závazku povinného dosaţeno.14 I přes toto ustanovení soudní exekutoři často postihovali majetek ve značném nepoměru dluţné částky vzhledem k ceně postiţených věcí. „Ústavní soud připomíná, z jednoho ze základních principů exekučního řízení – zákonné ochrany majetku povinného (v rozsahu převyšujícím vymáhanou pohledávku s příslušenstvím)
vyplývá,
ţe
také
v exekuci
prováděné
soudním
exekutorem dle exekučního řádu je kategoricky nezbytné, aby exekuční příkazy
směřovaly
toliko
ke
spolehlivému
uspokojení
pohledávky
oprávněného a s tím spojených nákladů exekuce a aby neznamenaly pro povinného likvidační opatření.“15 Problémy zde vyvstávají hlavně u bagatelních částek v řádech tisíců korun, kdy exekutor postihne drahý majetek povinného. Nutno k tomuto dodat, ţe tyto problémy se v praxi objevují zejména u exekučního příkazu prodejem nemovitosti. Úprava platná od 1.11.2009 pak daleko více specifikuje, za jakých okolností a jakými způsoby můţe exekutor postihnou majetek povinného. Soudní exekutor je vázán exekučním řádem, kdy vybírá jednotlivé způsoby provedení exekuce ve sledu dle § 59 EŘ. Exekuční příkaz movitých věcí poté přichází na řadu aţ jako poslední způsob provedení exekuce. Exekutor můţe, je-li to účelné, zvolit zároveň i více či všechny způsoby provedení exekuce. Exekuční příkaz prodejem movitých věcí pak vzhledem ke
vhodnosti
pouţití
tohoto
instrumentu
je
pouţíván
z často
z preventivních důvodů i v případech nízkých pohledávek. Praxe totiţ ukázala, ţe exekuční příkaz funguje jako výstraha, kdyţ povinný, který zprvu dle svých vyjádření nemá finanční prostředky k uhrazení svých závazků, po vydání exekučního příkazu sám své závazky uhradí.
14 15
§ 47, EŘ Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. 1038/08 ze dne 8.7.2008
21
3.2 Náležitosti exekučního příkazu prodejem movitých věcí Exekuční příkaz prodejem movitých věcí musí obecně po formální stránce splňovat následující náleţitosti: -
uvedení exekučního soudu,
-
označení exekutora, který je pověřen provedením exekuce,
-
označení účastníků,
-
označení povinnosti, která má být exekucí vymoţena,
-
způsob provedení exekuce,
-
označení osob, kterým se doručuje exekuční příkaz,
-
výrok, poučení o odvolání, den a místo jeho vydání a podpis exekutora.16
Údaje obsahující výrok exekučního příkazu jsou uvedeny v §49 EŘ. Vydání exekučního příkazu je svěřeno kromě soudního exekutora také exekutorskému kandidátovi. Exekutorský koncipient nevydává ani nemůţe být pověřen k vydání exekučního příkazu.17 Další náleţitosti, zejména vzhled exekučního příkazu apod., stanoveny nejsou.
3.3 Změna a zánik exekučního příkazu prodejem movitých věcí Chybou exekučního řádu je pak stav, kdy v něm zákonodárce jakýmkoli stylem neřešil situaci pro případ, kdy soudní exekutor míní změnit, popřípadě zrušit exekuční příkaz movitých věcí. V prvním případě se můţe nastat situace, kdy exekutor udělá v exekučním příkaze zjevnou administrativní chybu. Takováto chyba se můţe týkat zejména gramatické chyby v textu. Dle mého názoru tuto chybu můţe exekutor opravit vydáním opravného usnesení, nikoli však změnou exekučního příkazu, resp. vydáním nového exekučního příkazu. Administrativní chyby, jak vyplývá z kancelářského řádu, ovšem musí být zjevného rázu, nesmí nastat pochyby v identifikaci dluţníka apod.
16 17
§ 48, EŘ § 21 odst. 2, EŘ
22
Dalším případem můţe být situace, kdy exekutor hodlá exekuční příkaz zrušit. Tak se děje v situacích, kdy je v zájmu exekutora, aby exekuční příkaz nadále nevyvolával procesní účinky, tedy např. za situace, kdy hodlá neprodleně odblokovat majetek povinného. V těchto případech jiţ exekutor nemá právo zrušit exekuční příkaz svým rozhodnutím. „Exekuční příkaz nelze odstranit tím, ţe by jej exekutor následným rozhodnutím zrušil, neboť ani exekuční řád ani občanský soudní řád eventualitu takového rozhodnutí nepřipouští. Vydal-li je exekutor přesto, nemohly jím být vyvolány relevantní procesní účinky, neboť ty – z pohledu naopak v právu zakotvených institucí a zájmu, který jím exekutor sleduje – lze spojovat aţ se zastavením exekuce (§ 55 EŘ), případně s odkladem exekuce (§ 54 EŘ). Podle okolností můţe být exekuce zastavena podle § 268 odst. 1 písm. c) OSŘ nebo podle § 268 odst. 1 písm. g) OSŘ, a to jen ve vztahu k té její části, jeţ odpovídá (jiţ „nepotřebnému“, resp. „zrušenému“) exekučnímu příkazu.“18 Na základě uvedených příkladů by tedy bylo ţádoucí doplnit právní úpravu o ustanovení týkající se změny a zrušení / zániku exekučního příkazu.
18
Stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 200/2005 ze dne 15.2.2006
23
4 Soupis movitého majetku 4.1 Výkon v terénu, doručení Soupis movitého majetku je tou částí exekuce formu prodeje movitých věcí, která probíhá v terénu. Tedy v těch místech, kde se dá předpokládat, ţe se budou nacházet movité věci vlastněné povinným. Nejprve si poloţme otázku, jaké věci si můţeme pod termínem „movité věci“ představit. Tento termín není v zákonech výslovně definován. Občanský zákoník rozděluje věci v § 119 na věci movité a nemovité. Nemovitostmi myslí pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Logickým argumentem opaku tedy lze odvodit, ţe movitými věcmi budou všechny věci ostatní, se zemí nespojené pevným základem. „Tradičně se s věcmi movitými spojuje charakteristika, ţe jsou přemístitelné z místa na místo bez narušení jejich podstaty.“19 Soupis movitého majetku provádí zpravidla exekutorem či předsedou senátu pověřený vykonavatel. § 46 Jednacího řádu pro okresní a krajské soudy (dále jen jedn. řádu) určuje působnost soudních vykonavatelů. Patří mezi ně zejména soupis a zajištění movitých věcí a s nimi spojené úkony. A dále prodej sepsaných movitých věcí v draţbě, popř. prodej věcí rychle se kazících mimo draţbu. V rámci výkonu rozhodnutí je vykonavatel vázán mj. návrhem oprávněného na výkon rozhodnutí. Vykonavatel sepisuje věci, které v návrhu určil oprávněný. „V návrhu nemusí být vţdy výslovné určení věcí, postačí uvést: věci nacházející se v bytě (bydlišti povinného) nebo sídle podnikatele (firmy).“20 V případě, ţe oprávněný výslovně nezmínil, ţe vykonavatel má sepsat pouze tyto věci, můţe sepisovat i další věci v rozsahu nezbytně nutném pro vymoţení exekuce.
Švestka, J. in Jehlička, O., Švestka, J., a kol. Občanský zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 1996, s. 186 20 Prudilová, M. Veřejné dražby a exekuce. Praha : Linde, 2001, s. 175 19
24
Ještě neţ se vydá vykonavatel do terénu, čeká jej příprava na výkon. Musí zjistit místa, kde se můţe nacházet movitý majetek povinného. Výkon rozhodnutí se totiţ neprovádí pouze v bytě povinného, ale můţe i tam, kde má povinný své věci uloţeny. Slouţí mu k tomu mimo jiné výpis z centrální evidence obyvatel, ze kterého zjistí pobyt povinného. Bytem povinného se rozumí: - byt, ke kterému má povinný, po případě se svým manţelem, nájemní nebo podnájemní právo - byt, který je ve vlastnictví povinného nebo jeho spoluvlastnictví s další osobou (manţelem) - byt (místnost), který povinný obývá v domě (bytě) svých rodičů, manţela, druţky, druha, rodičů manţela apod. - byt třetí osoby, ve kterém se povinný zdrţuje trvale, nebo přechodně, nikoliv však krátkodobě za účelem návštěvy - místnost v ubytovně, nebo hotelový pokoj.21 Na úspěšné exekuci, která je v tomto případě podmíněna úspěšným soupisem movitých věcí, má svůj zájem zejména oprávněný. Vykonavatel před provedením soupisu movitých věcí oznámí oprávněnému podrobnosti o konaném úkonu. To z důvodu, ţe oprávněný má právo být přítomen soupisu movitých věcí. Oprávněný účastnící se soupisu má rovněţ právo prohlásit, které věci se nemají být sepsány. Vykonavatel pak tyto věci do soupisu nezahrne.22 Vykonavatel můţe dále poţít součinnosti např. se Střediskem cenných papírů ke zjištění, zda má povinný cenné papíry, také ale součinnosti s oprávněným. V rámci výkonu rozhodnutí oprávněný uvádí, jakým způsobem má být výkon proveden, jiţ v návrhu na nařízení. V něm pak dále shrnuje informace o povinném. „Dá se říci, ţe způsob vymáhání
pohledávky
soudním
exekutorem
je
pro
oprávněného
jednodušší, neboť informace o povinném a volbu způsobu výkonu rozhodnutí za něho obstará exekutor.“23 Exekutor ovšem můţe pouţít součinnosti i s oprávněným. Součinnost oprávněného má mj. svůj význam Instrukce Ministerstva spravedlnosti pro vykonavatele č.j. 1360/95 OOD, ze dne 21.8.1996, čl. 32 22 § 326 odst. 7, OSŘ 23 Dőrfl, L. K vymáhání pohledávek výkonem rozhodnutí, exekucí nebo v insolvenčním řízení. Právní rádce. 2009, roč. 17, č. 3, s. 17 21
25
v případech, kdy vykonavatel nemůţe zjistit, kde se nalézá majetek povinného. Kdo jiný by měl povinného lépe znát neţ samotný oprávněný svého dluţníka… V rámci exekuce prováděné soudním exekutorem můţe dojít k výkonu v terénu ihned po doručení usnesení o nařízení exekuce povinnému. Není nezbytné čekat na nabytí právní moci. Exekuční příkaz movitých věcí se pak doručuje při samotném výkonu. Vykonavatel můţe provést soupis movitých věcí i v případě, kdy usnesení o nařízení exekuce či exekuční příkaz ještě nenabyly právní moci, aniţ by se dostal do rozporu s § 47 odst. 2 EŘ, jak jsem uvedl v kapitole třetí. „Řešení lze hledat ve výkladu termínu „provedení exekuce“, který lze vyloţit tak, ţe nesmějí být provedeny ţádné nevratné kroky a nad zajištěnými věcmi či penězi musí mít dispozici exekutor.“24 Z výše uvedeného mj. vyplývá, ţe do nabytí oné právní moci, exekutor tyto věci nesmí prodat v draţbě (kdy mj. odhad ceny, který je podkladem pro výši nejniţšího podání, lze provést aţ po nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce), vyplatit hotové peníze oprávněnému apod. Často dochází k situacím, kdy vykonavatel navštíví povinného, osobně mu doručí usnesení o nařízení exekuce spolu s výzvou k dobrovolnému plnění, exekuční příkaz prodejem movitých věcí a začíná se soupisem movitého majetku. Novela exekučního řádu dává povinnému prostor k dobrovolnému plnění ve lhůtě 15-ti dnů od doručení usnesení spolu s výzvou. Dle mého názoru tato lhůta ale nemá vliv na případný okamţitý soupis movitých věcí a jejich zajištění. Její dopad spatřuji pouze v tom, ţe následná draţba těchto věcí se můţe konat aţ po uplynutí této ochranné lhůty. Ostatně obdobná úprava platí i na Slovensku, kde exekutor taktéţ můţe povinnému doručit aţ před samotným započetím soupisu movitých věcí. Exekutor zde má povinnost vyzvat povinného k dobrovolnému plnění. Povinný by v tuto chvíli ale musel zaplatit celou pohledávku, nestačí pouhá část či příslib zaplacení. Před započetím soupisu vykonavatel vyzve povinného k dobrovolnému plnění. V této fázi exekuce, aby se vyhnul soupisu a případnému zajištění svých věcí, by jiţ povinný musel zaplatit celou vymáhanou pohledávku i 24
Kasíková, M. Exekuce u soudu prvního stupně. Právní rádce. 2003, roč. 11, č. 6, s. 17
26
s odhadovanými náklady exekuce, jejichţ vyčíslení mu sdělí vykonavatel. „Na začátku soupisu, kdyţ vykonavatel přikročí k jeho provedení, si musí objasnit (zpravidla dotazem na přítomné osoby) některé významné rodinné a osobní poměry povinného: zda je ţenatý, rozvedený svobodný, zda má nezletilé děti, kdo tvoří příslušníky jeho rodiny, zda v bytě bydlí ještě některé další osoby.“25 Zjištěné informace jsou nezbytné pro vytvoření úsudku, které věci moţné sepsat je a které není s ohledem na věci vyloučené ze soupisu dle § 321 a § 322 OSŘ, o nichţ více pojednávám v kapitole 10.2. Sepsány také nemohou být movité věci, které tvoří příslušenství nemovitosti.26 Někdy je těţké určit u movitých věcí, zda jde či nejde o příslušenství nemovitosti. V pochybách zde pak rozhoduje znalec. Častěji pak bude docházet k prodeji této věci v rámci prodeje nemovitosti. Dále vykonavatel dle § 326 OSŘ sepisuje věci v takové míře, aby jejich prodejem v draţbě byla vymoţena celá exekuce. Musí vzít do úvahy samozřejmě stav, kdy se vyvolávací cena u movitých věcí stanovuje z 1/3 jejich reálné hodnoty. Vykonavatel současně musí sepsat přednostně věci, které bude povinný postrádat nejméně a u kterých je současně vyšší šance k jejich prodeji. Po sepsání věcí má vykonavatel na výběr, z hlediska účelnosti nebo na návrh oprávněného, zda tyto věci ponechá na místě či zda je zajistí a odveze si je do svého skladu nebo je uloţí u vhodného schovatele. V případě soudního výkonu rozhodnutí můţe vykonavatel zajistit věci pouze na návrh oprávněného. Jelikoţ legislativa zde institut zajištění dále nerozvádí, lze dovodit, ţe tento návrh můţe oprávněný dát jiţ v samotném návrhu na nařízení výkonu, během soupisu, ale také dodatečně po soupisu movitých věcí. Poslední novelou exekučního řádu jiţ i exekutor, stejně jako předtím soudní vykonavatel, nemusí zajistit všechny movité věci, které sepsal, čímţ se tento institut pro exekutory notně zefektivnil. Bohuţel z ne zcela vhodné formulace novely ustanovení § 66 odst. 1 EŘ můţeme dovodit důkazní břemeno na straně exekutora, který bude muset prokazovat hrozbu moţného poškození věci či její ztráty. V daném případě 25 26
Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006, s. 410 § 326 odst.1 věta třetí, OSŘ
27
by bylo lepší, kdyby v právní úpravě byla tato podmínka vynechána tak, jako se tomu stalo v případě OSŘ.
4.2 Soupis movitého majetku v přítomnosti povinného V rámci přípravné fáze na soupis musí vykonavatel posoudit, za jakých podmínek bude celý výkon v terénu probíhat. V případě, ţe se jedná o agresivního povinného, můţe poţádat o poskytnutí ochrany justiční stráţ, resp. Policii ČR. Ta poskytuje vykonavateli doprovod do místa výkonu a ochranu před napadením. V praxi dochází většinou k tomu, ţe se situace vyhrotí aţ na místě a vykonavatel dodatečně poţádá o ochranu Policii ČR. Samotného výkonu se mohou účastnit i jiné osoby neţ povinný, např. členové jeho rodiny. Osoby hrubě rušící výkon má vykonavatel právo z jeho místa vykázat. Vykonavatel můţe po justiční stráţi, která jej doprovází, „poţadovat, aby realizovala takové rozhodnutí vykonavatele o vykázání konkrétních osob, coţ můţe být povinný, jeho rodinný příslušník, ale i jiná osoba.“27 Vykonavatel ale nemá právo poţadovat po justiční stráţi provádění takových úkonů, které jsou svěřeny právě jemu. Justiční stráţ tedy nebude provádět např. prohlídku bytu povinného či osobní prohlídku povinného. Samotná osobní prohlídka povinného poté můţe být provedena i mimo byt povinného. Vzhledem k situaci by ji měl provádět vykonavatel stejného pohlaví jako povinný. Vyvstává zde téţ otázka ohledně četnosti osobních prohlídek. Podle A. Tripse „by se nemělo snad stát pravidlem ,aby vykonavatel „přepadával“ lidi na ulici, vyhlíţel je za rohem a je třeba i při těchto úkonech zachovávat rozumnou míru. Není však důvod chránit povinného před tím, aby vykonavatel v den výplaty mzdy provedl osobní prohlídku před bránou závodu, či po převzetí peněz u pošty apod., kdyţ prohlídka bytu vyzněla naprázdno.“28 Účelem a cílem osobní prohlídky přeci jen není ochrana povinného, ale uspokojení oprávněného. Tripes, A. Činnost soudního vykonavatele při výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí. Právní praxe. 1995, roč. 18, č. 4, s. 232 28 Tripes, A. Činnost soudního vykonavatele při výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí (2.). Právní praxe. 1995, roč. 18, č. 6, s. 352 27
28
Vykonavatel následně v bytě povinného posuzuje, které movité věci sepíše. Vzhledem k výši vymáhané částky bude brát zřetel k jejich hodnotě, k tomu jaká je šance na jejich úspěšný prodej, na poměry povinného atd. V rámci exekuce prováděné soudním exekutorem se vloudila do § 66 odst. 1 exekučního řádu zmínka, ţe nelze zajistit nosič dat, na němţ povinný pořídil záznam provádění exekuce. Toto ustanovení nemá svůj vzor v občanském soudním řádu. Vidím jej tudíţ jako šikanózní ustanovení ve vztahu k soudním exekutorům. Snadno totiţ nastane situace, kdy povinný, znalý svých práv, v rámci pořizování vlastních důkazů o prováděné exekuci, pouţitím drahé digitální techniky, jakou je fotoaparát či kamera, při soupisu jeho movitých věcí v podstatě znemoţní vykonavateli tyto věci zajistit. Je pak otázkou, zda můţe povinný v rámci pořizování takovýchto materiálů pouţít vícero obdobných zařízení. Nosiči dat se budou zjevně rozumět zejména paměťové karty. Zajištění tedy v těchto případech brání dle mého názoru pouze situace, kdy povinný nahrává záznam na pevný disk těchto zařízení, v ostatních případech se povinnému ponechá pouze paměťová karta. Další otázkou je jiţ samotné pořizování záznamu povinným. O soupisu věcí je vykonavatelem sepisován protokol, který slouţí pro posouzení, jak probíhal daný soupis movitých věcí.
Tím,
ţe
si
povinný
v podstatě
pořizuje
důkazy
o
chování
vykonavatele, značně degraduje jeho společenskou důstojnost. Nastává tak situace, která nemá v našem právním řádu obdoby.
Dalším
argumentem proti takovéto stávající úpravě je fakt, ţe obdobná úprava směřující proti soudnímu vykonavateli v občanském soudním řádu zakotvena není. Z výše nastíněných důvodů bych doporučoval zmíněné ustanovení z exekučního řádu vypustit.
4.2.1 Věci podléhající rychlé zkáze Zvláštním druhem movitých věcí jsou takové movité věci, které se rychle kazí.
29
Věci, které se rychle kazí, soud odebere povinnému a prodá je mimo draţbu ihned po té, co byly sepsány.29 Toto ustanovení se týká především situací, kdy vykonavatel provádí výkon v provozovně podniku, produkující nebo obchodující s takovými výrobky. Trefně se k tomuto vyjadřuje a podává vykonavatelům radu P. Novotný: „Neţ aby exekutor prodával jednu šišku salámu za druhou, jeví se mi jako podstatně praktičtější a hlavně efektivnější exekuce trţby v daném obchodě na závěr provozní doby (dle § 333 OSŘ) nebo před vánočními či velikonočními svátky.“30 V případě soupisu těchto věcí je radno, aby si vykonavatel předem zajistil okruh osob svolných k nákupu těchto věcí. Můţe nastat situace, kdy vykonavatel věci neprodá, oprávněný je za cenu stanovenou vykonavatelem nepřevezme a povinný je odmítne převzít s tím, ţe věci ztratily na své hodnotě, např. ve vztahu k jejich trvanlivosti, čerstvosti apod. Exekutor by zde pak odpovídal povinnému za případnou škodu. K soupisu těchto věcí bude tedy docházet aţ na posledním místě.
4.2.2 Zvířata Ţivá zvířata jsou opět věci, k jejichţ soupisu v praxi takřka nedochází. Vykonavatel by se totiţ o ně musel po jejich soupisu a zajištění náleţitě postarat. K tomu ovšem samozřejmě schází jak soudům, tak soudním exekutorům potřebné vybavení a prostory. Případná úschova u vhodného schovatele by z hlediska nákladů na ustájení, krmení a péči neúměrně zvýšila náklady exekuce. Pokud by vykonavatel zvíře (ať uţ domácího mazlíčka či pár kusů dobytka od velkochovatele) nakonec sepsal a rozhodl se jej ponechat na místě, vyvstává taktéţ otázka, jak dané zvíře řádně označit. Také nepředpokládám, ţe by někdo riskoval odpovědnost v případě úhynu těchto zvířat. Zajisté by ale bylo zajímavé sledovat chování exekutora, který by byl pověřen exekucí, při níţ by na straně osoby povinné figurovala zoologická zahrada…
29 30
§ 326b odst. 1, OSŘ Novotný, P. Exekuční řád : praktická příručka pro věřitele. Praha : Grada, 2001, s. 75
30
4.3 Soupis movitého majetku v nepřítomnosti povinného V praxi můţe nastat situace, kdy povinný v místě svého bydliště není zastiţen. „K násilnému otevření bytu povinného přikročí vykonavatel teprve poté, kdy ze všech okolností případu bude zřejmé, ţe povinný dobrovolně prohlídku bytu neumoţní (např. záměrně se nezdrţuje doma, vykonavatele úmyslně nevpustil apod.).“31 Vykonavatel tedy nevkročí do bytu povinného např. v době, kdy ví, ţe povinný je v práci. Pro vykonavatele soupis majetku bez přítomnosti povinného usnadňuje práci v případech, kdy se povinný chová agresivně atd. Na druhou stranu ale schází domluva s povinným ohledně dobrovolného plnění, které je ve všech případech nejsnazším způsobem uhrazení exekuce. Vykonavatelé se tak často budou snaţit vyřešit danou věc např. tím, ţe na místě bydliště povinného (resp. kde se povinný obvykle zdrţuje) ponechají výzvu s tím, aby se povinný neprodleně s vykonavatelem spojil. Výkon bez přítomnosti povinného se odehrává zejména v těch případech, kdy povinný je právnickou osobou a jedná se o jeho sídlo, kde je zjevné, ţe se nikdo nezdrţuje. K samotnému výkonu si vykonavatel přibírá na pomoc zámečníka, který umoţní vykonavateli vstup do zamčeného bytu, resp. skříní a jiných schránek povinného,32 kde se mohou movité věci nacházet.
4.4 Soupis movitého majetku nacházejícího se u třetích osob OSŘ svým ustanovením § 325a a § 325b řeší situaci, kdy se movitý majetek povinného nachází u třetích osob. Ty mají povinnost strpět výkon vykonavatele, který má právo si do těchto prostor sjednat přístup i přes pasivní přístup těchto osob. Je ovšem nutné si předem nad veškerou pochybnost potvrdit, ţe zmíněné věci jsou ve vlastnictví povinného. Zde nestačí pouhé prohlášení povinného, ţe daná věc je jeho majetkem. Vlastnictví se dá doloţit např. kupní smlouvou. 31 32
Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006, s. 405 § 53 jedn. řádu
31
4.5 Odhad ceny a zajištění movitých věcí Vykonavatel na místě u jednoduchých věcí provede odhad jejich ceny. Více k oceňování věcí v kapitole sedmé. To je důleţité k určení jaké věci a v jakém mnoţství sepíše. Sepsané věci opatří vykonavatel štítkem či nálepkou tak, aby věc neponičil a zároveň se z ní bez jejich mechanického poškození nedaly odstranit.33 K zajištění movitých věcí bude vykonavatel přistupovat v případech odůvodněné obavy z moţného poškození či ztráty sepsaných věcí.34 Nutno k tomuto podotknout fakt, ţe povinný je majitelem movitých věcí aţ do okamţiku udělení příklepu vydraţiteli. Při skončení soupisu poté vykonavatel sepíše protokol o soupisu movitých věcí, jejţ nechá podepsat účastníky tohoto úkonu.
4.6 Souběh vs. střet exekucí V praxi můţe dojít k situaci, kdy je na povinného nařízeno více exekucí
apod.
Tato
skutečnost
nebrání
soupisu
movitých
věcí
u
povinného, u kterého jiţ byl soupis jednou proveden a kde zároveň věci byly bez zajištění ponechány na místě. O souběh exekucí se jedná v případě, ţe je prováděn soupis těch movitých věcí, které ještě nebyly sepsány. K tomuto dochází v případech, kdy na první exekuci má povinný dostatečně široký majetek. Zde tedy ani nedochází k ţádným kolizím. O střet exekucí se pak bude jednat v případě, kdy vykonavatel sepisuje jiţ jednou sepsaný majetek. V těchto případech draţbu věcí provede ten vykonatel, který dané věci sepsal dříve. V praxi spíše dochází k tomu, ţe exekutor tuto skutečnost oznámí oprávněnému a ten svou pohledávku přihlásí do draţby.
33 34
§ 52 jedn. řádu § 66, EŘ
32
5 Postiţení majetku patřícího do SJM Zvláštní situací, která během exekučního řízení můţe nastat, je situace, kdy bude exekucí postiţen majetek patřící do společného jmění manţelů. Ve své podstatě zde bude exekutor (resp. soud v rámci soudního výkonu rozhodnutí – dále v této kapitole jiţ pro oba typy řízení budu hovořit jen o exekutorovi) vykonávat právo proti osobě odlišné od osoby povinného, tedy té, vůči níţ nebyl vydán exekuční titul. Jedna ze základních
otázek
tkví
v určení,
kdy
se
manţel
povinného
stává
účastníkem řízení. „Manţel povinného se stává účastníkem řízení o výkon rozhodnutí, je-li nesporné nebo alespoň moţné, ţe věci, které jsou nařízeným výkonem rozhodnutí postihovány, patří do společného jmění manţelů; jeho účastenství nastává dnem, kdy soud výkon rozhodnutí svým usnesením nařídil.“35 V rámci exekučního řízení se pak manţel povinného nestává účastníkem řízení v okamţiku vydání usnesení o nařízení exekuce, nýbrţ aţ okamţikem vydání exekučního příkazu postihující věci tvořící společné jmění manţelů. V rámci soudního výkonu rozhodnutí obdobně v tom případě, ţe výkonem rozhodnutí jsou postiţeny věci nebo práva patřící do společného jmění manţelů, pokud jde o tyto majetkové hodnoty.36 Občanský zákoník nám říká, které věci tvoří společné jmění manţelů. Je jím mj. majetek nabytý za trvání manţelství s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manţelů za majetek náleţející do výlučného vlastnictví tohoto manţela, jakoţ i věci, které podle své povahy slouţí osobní spotřebě jen jednoho z manţelů… Ale také jej tvoří závazky vzniklé za trvání manţelství s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleţí výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichţ rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manţelů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.37 Tvoří jej tedy věci, práva a závazky vzniklé za dobu trvání manţelství a to aţ do okamţiku 35 36 37
Soudní judikatura 113/1997 § 255 odst. 2, OSŘ § 143, občanský zákoník
33
zániku manţelství. Jednou z příčin zániku manţelství bývá rozvod. Společné jmění manţelů trvá i v době těsně před rozvodem, kdy manţelé jiţ spolu nemusejí bydlet. „Skutečnost, ţe manţelé spolu fakticky neţijí, nemá právní relevanci pro uplatnění právní úpravy společného jmění na majetkové vztahy manţelů.“38 Společné jmění manţelů tvoří i „výnosy, které přijdou do společného jmění manţelů, i kdyţ jde o výnosy z majetku odděleného.“39 Vyvstává zde pak několik sporných otázek. Tu první vidím ve výkladu samotné definice termínu „míra přiměřená majetkovým poměrům manţelů“. Nadměrné závazky se zde budou pravděpodobně
subjektivně
posuzovat
dle
konkrétních
majetkových
poměrů manţelů jako je výše jejich majetku, příjmů apod. Další otázkou řešící § 42 exekučního řádu (toto ustanovení odpovídá § 262a OSŘ pro výkon rozhodnutí) je fakt, kdy rozsah společného jmění manţelů byl zúţen smlouvou – uzavírající se formou notářského zápisu, resp. smlouvou byl vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manţelství. K takovéto smlouvě se při výkonu rozhodnutí nepřihlíţí. „Uvedené ustanovení je v EŘ a občanském zákoníku také proto, aby bylo zabráněno
spekulativním
dohodám
účelově
sledujícím
vynětí
věcí
postiţitelných exekucí z masy SJM.“40 Z tohoto pravidla platí výjimka v případě, kdy rozsah společného jmění manţelů byl zúţen před vznikem vymáhané pohledávky a zároveň v době vzniku pohledávky byl věřiteli znám obsah této smlouvy. „Jde-li o důsledky zúţení společného jmění manţelů aţ na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, mám za to, ţe není rozhodné, z jakého důvodu manţelé nebo soud společné jmění manţelů aţ na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti zúţí.“41 Exekutor zde pak musí posuzovat, zda věřitel opravdu znal obsah této smlouvy.
Základní
otázkou
zde
pak
je,
jakým
stylem
dokázat
Fiala, J. in Fiala, J., Kindl, M., a kol. Občanský zákoník : komentář. 1. díl. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2009, s. 508 39 Bičovský, J., Holub, M., Pokorný M. Společné jmění manželů. 2. vydání. Praha : Linde, 2009, s. 44 40 Kovářová, D. Společné jmění manţelů a exekuce. Právo a rodina. 2007, roč. 9, č. 1, s. 3-4 41 Králíčková, Z. Vypořádání společného jmění manţelů a obecná výkladová pravidla a zásady právní. Bulletin advokacie. 2006, roč. 17, č. 10, s. 42 38
34
oprávněnému, ţe o obsahu smlouvy věděl. „Okolnost, ţe jiná osoba obsah takové smlouvy znala či mohla znát v době zahájení vykonávacího řízení, není
významná.“42
Manţel
povinného
se
tedy
nemůţe
dovolávat
skutečnosti, ţe o dané smlouvě v dané chvíli věděl či mohl vědět např. blízký k osobě věřitele a měl mu tuto skutečnost sdělit. Jelikoţ důkazní břemeno v tomto případě nese manţel povinného, a velice snadno se zde můţe dostat do stavu důkazní nouze, doporučoval bych mu, aby s určitou dávkou předvídavosti vědom si moţných následků zahrnul informaci o zúţení společného jmění manţelů do smlouvy zapříčiňující vznik závazku (zpravidla tedy smlouvy o výpůjčce). Případné následné uzavření smlouvy o zúţení společného jmění manţelů po vzniku dané pohledávky jiţ ani nemůţe mít na probíhající exekuci vliv. Stejný princip platí i v případě, byl-li smlouvou rozšířen zákonem stanovený rozsah společného jmění manţelů o majetek povinného, který nepatřil do společného jmění manţelů v době vzniku vymáhané pohledávky. Na závěr bych podotkl, vzhledem k nepravé retroaktivitě, ţe tato zmíněná ustanovení EŘ i OSŘ nabyla účinnosti k 1.1.2001: „Ustanovení § 262a OSŘ zařazené do OSŘ zákonem č. 30/2000 Sb., který nabyl účinnosti 1.1.2001, lze aplikovat na smlouvy o zúţení stanoveného rozsahu společného jmění manţelů uzavřené přede dnem 1.1.2001.“43 V případě majetku nenáleţejícího do společného jmění manţelů postiţeného exekucí je manţel povinného aktivně legitimován k podání vylučovací ţaloby podle § 267 odst. 1 a odst. 2 OSŘ, o které se více rozepisuji v kapitole šesté.
42 43
Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 279/2003 ze dne 25.2.2004 Soudní rozhledy 6/2003, s. 186
35
6 Excindační ţaloba Vykonavatel při výkonu v místě bydliště, kde se nachází movitý majetek povinného, sepisuje všechny věci, které by mohly slouţit k zajištění pohledávky. Na místě soupisu nemá povinnost zjišťovat, které z věcí nenáleţí do vlastnictví povinného. „Aby bylo moţné rychle provést exekuci na hmotné věci movité, vychází zákon z domněnky, ţe movité věci, které má povinný ve své dispozici, jsou jeho majetkem.“44 K této problematice se r. 1929 vyjádřil Dr. Václav Hora takto: „Nezáleţí tedy na tom, jsou-li věci v době zabavení u dluţníka nalezené také v jeho právní moci. Stačí poměr čistě skutkový (faktický): ţe věc byla u dluţníka nalezena. Je tedy moţno, ţe zabavením bude zasaţeno právo osob třetích příslušející jim k věci u dluţníka jsoucí. Existence takového práva není však překáţou zabavení… Není věcí soudu, aby dbal práv osob třetích, nýbrţ náleţí těmto, aby svoje práva uplatnily ţalobou.“45 Vykonavatel tedy sepíše tedy všechny hodnotné věci vyjma těch, u nichţ není nepochybné, ţe patří třetí osobě. Tato právní úprava je tedy odlišná od úpravy týkající se nemovitostí, kdy k provedení exekuce prodejem nemovitosti se můţe přistoupit
pouze
v případě,
ţe
bude
nesporně
doloţeno,
ţe
daná
nemovitost je ve vlastnictví povinného. V některých případech se tudíţ můţe stát, ţe sepíše i ty věci, které nenáleţí do majetku povinného. „Smyslem vylučovací ţaloby je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku, jenţ byl postiţen nařízením výkonu rozhodnutí, taková práva, která nepřipouští, aby nařízený výkon také byl proveden a aby nařízením výkonu rozhodnutí postiţený majetek se stal zdrojem pro uspokojení oprávněného.“46 Na rozdíl od věcí vyloučených ze soupisu dle § 321 a § 322 OSŘ, zde není aktivně legitimován k podání vylučovací, nebo-li excindační, ţaloby
Fiala, J. Spory vznikající z podnětu výkonu rozhodnutí. Praha : Univerzita Karlova, 1972, s. 62 45 Hora, V. Soustava exekučního práva se zřetelem ke Slovensku a P. Rusi. Praha : Spolek československých právníků Všehrd, 1930, s. 223 - 224 46 Drápal, L. in Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., a kol. Občanský soudní řád : komentář. 2. díl. 7. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006, s. 1451 44
36
povinný, ale z povahy věci pouze třetí osoba, jíţ svědčí vlastnické právo k věci.
Pasivně
legitimován
z vylučovací
ţaloby
je
pak
oprávněný.
„Vylučovací ţalobu lze uplatnit jen do doby, neţ dojde k draţbě nebo zpeněţení postiţené věci ve výkonu rozhodnutí, protoţe udělením příklepu v draţbě
případně
zpeněţením
věci
vlastnické
právo
přechází
na
vydraţitele (nabývajícího).“47 Řízení o vylučovací ţalobě má podobu řízení sporného. Znamená to tedy, ţe „skutečnosti, které jsou důvodem k vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí, tvrdí a prokazuje ţalobce, který v tomto směru také nese procesní odpovědnost za výsledek řízení (břemeno tvrzení a důkazní břemeno); za podmínek uvedených v § 120 odst. 3 OSŘ můţe soud v řízení o excindační ţalobě provést důkazy, které nenavrhl ţádný z účastníků řízení.“48 V rámci exekuce prováděné soudním exekutorem zaznívají i hlasy, ţe by se vylučovací ţaloba neměla podávat proti oprávněnému, ale proti exekutorovi. „S ohledem na to, ţe exekuci provádí exekutor sám, bez pokynů oprávněného a sám také rozhoduje o zahrnutí či nezahrnutí věci do soupisu movitých věcí, se domníváme, ţe při provádění exekuce musí být
vylučovací
ţaloba
podána
proti
exekutorovi
(a
snad
i
proti
oprávněnému), neboť jde o výjimku z aplikace občanského soudního řádu, která je dána povahou úkonů exekutora a jeho samostatným postupem při provádění exekuce."49 S tímto názorem ovšem nelze souhlasit. Pravdou je, ţe oproti exekuci prováděné exekutorem, oprávněný v rámci soudního výkonu rozhodnutí jiţ v návrhu na exekuci můţe určit, které konkrétní věci můţe vykonavatel sepsat. Vykonavatel zde ale můţe sepisovat i další věci, pokud mu to oprávněný výslovně nezakáţe. Oprávněný má právo být přítomen u soupisu movitých věcí, přičemţ vykonavatel nesepíše věci, o kterých oprávněný prohlásí, ţe sepsány být nemají, resp. vţdy vyškrtne věci ze soupisu s jeho souhlasem. Oprávněný je ten, kdo rozhoduje o
Vokřinková, M. in David, L., Ištvánek, F., Javůrková, N., et. al. Občanský soudní řád : komentář. 2. díl. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2009, s. 1441 48 Drápal, L. in Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha : Linde, 2004, s. 824-825 49 Veselý, J., Rakovský, A., Šimková, R. Způsoby provedení exekuce podle zákona o soudních exekutorech se zaměřením na odchylky od právní úpravy v občanském soudním řádu. Právní rozhledy. 2001, roč. 9, č. 10, s. 470 47
37
osudu exekuce, kdo je uspokojován z výtěţku exekuce, tedy i z prodeje movitých věcí, a tudíţ vylučovací ţaloba musí být směřována proti němu. K názoru, ţe vylučovací ţaloba směřuje proti oprávněnému, se klaní i Josef Fiala: „Tento názor vyplývá z toho, ţe k zahájení exekučního řízení je třeba návrhu oprávněného a ţe exekuce nemůţe být proti jeho vůli vedena, neboť navrhne-li oprávněný zastavení exekuce, musí soud bez jakéhokoli posuzování, zda návrh je nebo není v zájmu společnosti, exekuci zastavit.“50 V rámci exekuce prováděné soudním exekutorem přibyl před podáním vylučovací ţaloby mezičlánek v podobě návrhu na vyloučení věci ze soupisu. Po nedávné novelizaci exekučního řádu má právo dle § 68 EŘ exekutor rozhodnout o vyškrtnutí věci ze soupisu. „Povaha tohoto institutu spočívá v tom, ţe pokud sepsal exekutor věc patřící třetí osobě, můţe soudní exekutor na návrh osoby, které svědčí právo k věci, sám rozhodnout o jejím vyškrtnutí ze soupisu.“51 Třetí osoba, která se dozvěděla o soupisu konkrétní věci, podá návrh na její vyškrtnutí spolu s doloţením vlastnictví, a to do třiceti dnů ode dne, kdy se o této skutečnosti dozvěděla, exekutorovi. Soudní exekutor, není-li ţádných pochybností o vlastnictví, věc poté ze soupisu vyškrtne. V případě nevyhovění návrhu na vyškrtnutí je tato třetí osoba oprávněna podat vylučovací, ţalobu podle § 267 OSŘ. Tato nová praxe urychluje exekuční řízení tím, ţe ve zjevných případech se jiţ nečeká dlouhé měsíce na rozhodnutí soudu. Stinnou stránkou této novelizované úpravy se však stala situace, kdy de facto z ustanovení vyplývá, ţe třetí osoba po uplynutí oněch třiceti dnů jiţ nemá ţádnou moţnost se domáhat svých vlastnických práv k sepsaným věcem. Zakládá se tak stav, kdy daná třetí osoba je nadále majitelem zmíněných věcí, ale bez moţnosti dispozice s nimi. K podání vylučovací ţaloby soudu je totiţ nutné nejdříve podat návrh na vyloučení věci ze soupisu k exekutorovi. V případě, kdy třetí osoba nepodá v této lhůtě návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu, ztrácí moţnost podání vylučovací Fiala, J. Spory vznikající z podnětu výkonu rozhodnutí. Praha : Univerzita Karlova, 1972, s. 67 51 Šonka, P. Novelizace exekučního řádu. Právní rádce. 2009, roč. 17, č. 12, s. 16 50
38
ţaloby.
Rozšiřujícím
výkladem
by
bylo
moţné
dovodit
maximálně
oprávnění třetí osoby předloţit exekutorovi informace o vlastnictví ke kýţeným věcem. Exekutor je totiţ dle § 68 odst. 3 EŘ povinen vyškrtnout ze soupisu věc, o které během exekuce vyjde najevo, ţe nepatří či nemůţe patřit povinnému. Exekutor také ale můţe toto podání kvalifikovat jako návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu a tudíţ jej odmítnout, aniţ by se jím zabýval. Ad absurdum tak dochází k situaci, kdy v následné draţbě je prodán majetek třetí osoby a z výtěţku z této draţby se na úkor třetí osoby hojí oprávněný. Třetí osobě pak nezbývá nic jiného, neţ počkat na prodej své věci v draţbě a následně podat ţalobu z bezdůvodného obohacení proti oprávněnému. Celá situace tedy končí tím, ţe oprávněný svou pohledávku proti povinnému nevydobyl, třetí osobě byla prodána její movitá věc a povinný dále dluţí oprávněnému, přičemţ se mu akorát zvýšily náklady na provedení exekuce. Lepší by tedy bylo, kdyby právní úprava v exekučním řádu striktně netrvala na dodrţení dané třicetidenní lhůty, ale z hlediska rychlosti řízení např. stanovovala systém poplatků za pozdní podání návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu a vylučovací ţaloby. Malou poznámku bych ještě udělal k věci, ţe přesto, ţe se naše právní úprava notně inspirovala podle slovenského exekučného poriadku, ten institut návrhu na vyškrtnutí ze soupisu nezná. Dle mého by bylo také vhodné, aby vylučovací ţaloba byla podávávána exekučnímu soudu prostřednictvím exekutora, čímţ by se předešlo moţným pochybením, kdy v rozmezí mezi podáním vylučovací ţaloby a oznámením soudu exekutorovi se můţe stát, ţe exekutor danou věc prodá, aniţ by měl o podané ţalobě tušení. Je pak v zájmu i třetí osoby,
aby
o
této
ţalobě
exekutora
včas
vyrozuměla.
Případným
vydraţením věci nevlastněné povinným by totiţ došlo k nevratným změnám. „Příklepem v draţbě, provedené v rámci výkonu rozhodnutí prodejem
movitých
věcí,
dochází
k přechodu
vlastnického
práva
k vydraţené věci na vydraţitele, i kdyţ povinný nebyl vlastníkem věci.“52 Případný úspěch ve věci má za následek částečné zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. f) k dané movité věci. 52
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. 22 Cdo 1229/2003 ze dne 27.1.2004
39
40
7 Ocenění movitých věcí 7.1 Odhad ceny movitých věcí Jiţ
během
soupisu
movitých
věcí
provádí
vykonavatel
jakýsi
předběţný odhad ceny těchto věcí, které mu slouţí jako podklad pro určení, jaké věci a v jakém mnoţství sepíše pro řádné uspokojení všech věřitelů. Tento odhad můţe provést i před právní mocí usnesení o nařízení exekuce. V úvahu pro úspěšný soupis musí vzít mj. skutečnost, ţe odhad je podkladem pro stanovní výše nejniţšího podání v draţbě. Vykonavatel na místě odhaduje cenu i v rámci sloţitějších případů, ve kterých bude později nutná součinnost znalce. Tento svůj odhad pak uvede do protokolu o soupisu movitých věcí. Nejniţší podání se stanovuje z jedné třetiny odhadní ceny. V porovnání se slovenskou právní úpravou se u nás jedná o přístup příznivě nakloněný ve směru k oprávněným, neboť u našich východních sousedů činí nejniţší podání v první draţbě odhadní cenu movité věci. V rámci opětovné draţby, pokud se movitá věc neprodala, se pak nejniţší podání sniţuje na dvě třetiny její odhadní ceny. Odhad, tak jak nám říká § 328 OSŘ, se provádí po právní moci usnesení o nařízení exekuce. Tento odhad navazuje na odhad provedený v rámci soupisu, můţe se od tohoto „hrubého“ odhadu ovšem lišit. V jednodušších případech jej provádí vykonavatel, pro sloţitější případy je nutno si přizvat k ocenění znalce. Je poté otázkou, co spadá pod tyto jednoduché případy. Zpravidla se bude jednat o oceňování zlata, uměleckých děl apod. Konkrétnější úpravu mají např. na Slovensku, kde pokud „predpokladaná cena veci neprevyšuje sumu 665 €, odhad hodnoty môţe urobiť súdny exekutor uţ pri súpise věci.“53 Vykonavatel v rámci odhadu postupuje podle svých znalostí a zkušeností. V odhadu ceny se promítne mj. i ta skutečnost, ţe na věci prodávané v draţbě se nevztahuje ţádná záruční doba.54 Molnár, P. in Mazák, J., a kol. Základy občianskeho procesného práva. 3. vydání. Bratislava : Iura Edition, 2007, s. 586 54 Cena movité věci se tedy nemůţe srovnávat např. s cenou obdobné věci prodávané v bazaru, neboť na tyto věci se zde vztahuje záruční doba v min. délce šesti měsíců 53
41
Odhad movitých věcí není skutečností, které se samotná oznamuje povinnému, popř. dalším osobám. Tyto osoby se můţou s výší odhadní ceny seznámit např. v draţební vyhlášce. Proti odhadní ceně není moţné odvolání. Zůstává otázkou, zda to není chybou právní úpravy, ţe neobsahuje moţnou procesní obranu povinného týkající se určení ceny, za jakou se bude nařizovat nejniţší podání. A to zvláště za situace, kdy odhad provádí
vykonavatel,
v rámci
exekuce
prováděné
exekutorem
tedy
zaměstnanec úřadu, který má svůj zájem na tom, aby se daná věc nejsnáze prodala. Na odhad ceny by mělo neprodleně navazovat vydání draţební vyhlášky, aby se zamezilo průtahům v řízení, a nemohlo současně dojít ke změně ceny movité věci. V den konání draţby nesmí být odhad ceny starší neţ 6 měsíců.
7.2 Ocenění znalcem Ke sloţitějším případům je nutné přizvat znalce z daného oboru. Jelikoţ odhad se provádí aţ po právní moci usnesení o nařízení exekuce, je nutno ustanovit znalce také aţ po právní moci tohoto usnesení. Znalec se ustanovuje usnesením a je zpravidla vybírán ze seznamu znalců. Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání.55 Proti osobě znalce lze podle z. č. 36/1967 podat pouze námitku podjatosti. Pro řádné ocenění znalcem je nutné, aby si znalec movitou věc osobně prohlédl. Není přípustné, aby danou věc ocenil pouze na základě jejího popisu od vykonavatele, popřípadě doplněném o fotografii. Bude-li se jednat o movitou věc ponechanou vykonavatelem po soupise v místě soupisu, je nutné, aby vykonavatel zajistil znalci přístup k této věci. Znalec v tomto případě bude brán jako nezúčastněná osoba podle § 54 jedn. řádu. Taktéţ musí znalec provést ocenění ještě před vydáním draţební vyhlášky, neboť ta obsahuje odhadní cenu draţených věcí. Není moţné,
55
§ 202 odst. 1 písm. a), OSŘ
42
aby se draţební vyhlášce vyskytl pouhý odkaz na cenu provedenou znalcem následně. Za provedení ocenění náleţí znalci znalečné, které pak spolutvoří náklady exekuce.
43
8 Draţební rok 8.1 Péče o kulturní památky Ještě před započetím draţby v určitých případech, kdy jsou sepsány kulturně hodnotné věci, se tyto věci po zjištění jejich ceny nabídnou ke koupi určitým institucím. Půjde o kulturně hodnotné věci a památky, které vymezuje § 328a OSŘ. Jak ovšem zjistit, zda dané věci jsou opravdu kulturně hodnotné. V případech, kdy si vykonavatel není jistý, by si měl o tomto nechat udělat znalecký posudek. Cena rozhodná se v těchto případech nestanovuje z její jedné třetiny, nýbrţ je v minimální výši rovna odhadní ceně dané věci. Není přitom vyloučeno, aby cena rozhodná byla nakonec vyšší, neţ je cena odhadní. Pokud o tyto věci ve lhůtě třiceti dnů ţádná z institucí neprojeví zájem, mohou být tyto věci vydraţeny v draţbě.
8.2 Dražební rok a opětovná dražba Konání drţebního roku se oznamuje draţební vyhláškou. Náleţitosti draţební vyhlášky upravuje § 328b OSŘ. Draţební vyhláška se doručuje oprávněnému, povinnému, manţelovi povinného, orgánu obce, v jejímţ obvodu je draţba konána a v jejímţ obvodu má povinný bydliště. Je vhodné, aby soud či exekutor, z důvodu seznámení s konáním draţby širší veřejnost, konání draţby oznámil také např. ve vhodných sdělovacích prostředcích, např. v místním tisku. Jelikoţ je draţební vyhláška v případě movitých věcí účastníkům řízení pouze oznamována, nezkoumá soud (resp. exekutor) její právní moc. Můţe se tak stát, ţe se daný účastník o prováděné draţbě vůbec nedozví. V draţební vyhlášce se mj. uvádí i odhadní cena movitých věcí. Tímto se odstranila situace, kdy v minulosti (kdy se do draţební vyhlášky cena movitých věcí neuváděla) soud v případech, kdy je před draţbou zřejmé, ţe o danou věc není za cenu nejniţšího podání zájem, sníţil její odhadní cenu za účelem jejího prodeje.
44
V draţební vyhlášce se dále uvádí i čas a místo draţby. Draţba se zpravidla provádí v místě soudu či exekutora. Draţbu lze ale také provádět v místě, kde se daná věc nachází či na jiném vhodném místě. K takovéto draţbě bude docházet zpravidla v případech, kdy by neúměrně vzrostly náklady spojené s přesunutím věci nebo by její přesunutí např. vzhledem k jejím rozměrům do budovy soudu bylo nemoţné. Zároveň si osoba konající draţbu pro její provedení musí zajistit vhodné podmínky. Nelze totiţ např. nutit povinného ke konání draţby v místě jeho bydliště. Draţbu movitých věcí můţe oproti draţbě nemovitostí provádět i vykonavatel. Nejniţší podání je stanoveno ve výši jedné třetiny odhadní ceny movitých věcí. Odhadní cenu stanovuje vykonavatel, resp. znalec v oboru. „Institut draţby odpovídá zájmu oprávněného i povinného na takovém ocenění věcí postiţených exekucí, které se neopírá o formalistické a ekonomicky necitlivé stanovení úředních cen, ale pruţně reaguje na poměry daného trţního hospodářství.“56 Dané movité věci si mohou přítomné osoby prohlédnout před draţbou ve stanovený čas. Na začátku draţby osoba provádějící draţbu seznámí osoby přítomné draţby s jejím průběhem. Draţit lze pouze za hotové peníze a je nutné vydraţenou věc ihned zaplatit. Nedostatkem je situace, kdy je do draţby dána hodnotná movitá věc. V těchto případech bych byl pro zavedení splátkového kalendáře
pro
případné
vydraţitele,
čímţ
by
mohl
vzrůst
počet
vydraţených věcí i jejich mnoţství. Draţit se mohou jak jednotlivé věci, nebo v případě jejich nízké hodnoty či druhové příbuznosti také jejich soubory. Draţbu nelze vést pro ty věci, o nichţ vyjde před draţbou najevo, ţe vůči nim byla podána vylučovací ţaloba, resp. návrh na vyloučení věci ze soupisu u soudního exekutora. Nejniţší podání činí jednu třetinu odhadní ceny. Draţitelé mohou podání zvyšovat nejméně o 50,- Kč, vyjma případů, kdy nejniţší podání je niţší neţ 50,- Kč. Osoba provádějící draţbu můţe také určit minimální příhoz, který je vyšší neţ oněch 50,- Kč, a to ve vztahu k hodnotě věci. Pokud učiní nejvyšší podání několik draţitelů zároveň, Macur, J. Kurs občanského práva procesního. Exekuční právo. Praha : C.H. Beck, 1998, s. 175 56
45
rozhodne se o tom, komu bude udělen příklep, losem. V případě, ţe vydraţitel nezaplatí nejvyšší podání, je vyloučen z následné draţby a daná věc se draţí ihned znovu. Zaplatí-li vydraţitel nejvyšší podání řádně a včas, přejde na vydraţitele vlastnické právo k vydraţené věci anebo souboru vydraţených věcí, a to s právními účinky k okamţiku udělení příklepu.57 O průběhu draţby (resp. opětovné draţby) se poté sepíše protokol. Můţe nastat situace, kdy vykonavatel pro draţbu sepíše věci povinného v celkové hodnotě přesahující přihlášené pohledávky do dané draţby včetně nákladů exekuce. Draţba se poté koná aţ do chvíle, kdy výtěţek
z ní
postačuje
k uspokojení
všech
oprávněných
a
věřitelů
povinného. Tím se má samozřejmě na mysli, ţe poslední draţená věc se před překročením této hranice vydraţí za nejvyšší moţnou cenu. V případech, kdy se v draţbě určité movité věci nevydraţí, a zároveň nebylo v draţbě dosaţeno poţadovaného výtěţku, nařídí se pro tyto věci opětovná draţba. Není přitom zakázáno, provést před opětovnou draţbou nový odhad věcí a případnou její cenu sníţit. Pokud by se pro movité věci nenašel vydraţitel ani v opětovné draţbě, bude tato věc za jednu třetinu její odhadní ceny nabídnuta ke koupi oprávněnému. Pokud si ji nepřevezme ani oprávněný, věc bude vyloučena ze soupisu a bude navrácena povinnému.
8.3 Osoby vyloučené z aktivní účasti na dražbě § 329 OSŘ upravuje okruh osob, které osoby jsou z aktivní účasti na draţbě vyloučeny. Jsou jimi soudci, zaměstnanci soudů, povinný a manţel povinného. Vzhledem k ustanovení § 52 EŘ o přiměřeném pouţití OSŘ vyplývá, ţe na draţby prováděné soudním exekutorem nebudou smět draţit také zaměstnanci daného exekutorského úřadu. Draţit naopak budou moci rodinní příslušníci těchto zaměstnanců. Jako chybu právní úpravy vidím také v tom, ţe ačkoli nemůţe draţit manţel povinného,
57
§ 329 odst. 7, OSŘ
46
nevztahuje se tento zákaz na ostatní jeho příbuzné, zejména tedy rodiče či děti. Draţit bude také moct případný partner povinného.
47
9 Rozvrh výtěţku draţby Pokud proběhla draţba movitých věcí úspěšně, provede se vyplacení výtěţku z draţby, po sráţce nákladů prodeje, neprodleně oprávněnému. Postup vyplácení stanovuje OSŘ v § 331 a násl. V případě, ţe byla exekuce nařízena pro více pohledávek více oprávněných či věřitelů, přichází v úvahu rozvrhové řízení. Toto řízení, jak jsem jiţ uvedl v kapitole druhé, má povahu řízení nesporného. Osoby povinného i oprávněného zde nejsou v postavení vzájemných protistran. Tohoto řízení se mohou účastnit i další osoby, které svou pohledávku přihlásily. „Pro exekuční řízení rozvrhové přichází v úvahu tyto speciální exekuční
zásady:
zásada
priority,
zásada
přednosti,
zásada
proporcionality.“58 O pořadí v jakém se uspokojí jednotlivé pohledávky, rozhoduje podle § 331a a 332 OSŘ. Přednostně se uspokojí pohledávky, u nichţ to stanoví zvláštní předpis. Poté se uspokojí pohledávky v pořadí, ve kterém byly doručeny. Došly-li pohledávky ve stejný den, tj. mají–li stejné pořadí, a zároveň výtěţek z draţby nepostačí na uspokojení všech pohledávek, uspokojí se tyto pohledávky poměrně.
Fiala, J. Spory vznikající z podnětu výkonu rozhodnutí. Praha : Univerzita Karlova, 1972, s. 30 58
48
10 Skončení exekuce a náklady Nařízená exekuce můţe být skončena dvěma základními způsoby. V ideálním případě je celá exekuce vymoţena. V tom druhém případě bude skončena předčasně. Zastavovací důvody stanovuje OSŘ – podrobněji v kapitole 10.1. Vezměme zde v úvahu, ţe exekuce podle exekučního řádu byla vymoţena. Exekutor v tomto případě vydá příkaz k úhradě nákladů exekuce, ve kterém vyčíslí své náklady. „Soudní exekutoři mohou vydávat v jednom exekučním řízení více příkazů k úhradě nákladů exekuce, a to v souvislosti na tom, zda se náklady exekuce po vydání předchozího příkazu k úhradě nákladů exekuce zvýšily.“59 Vymoţením pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekučního řízení zaniká pověření exekutora k provedení exekuce.60 Dle exekučního řádu existují dvě moţnosti skončení exekuce předčasně. Tou první je institut upuštění od exekuce, kdy pokud povinný svou povinnost dobrovolně splní, exekutor upustí od provedení exekuce. Na rozdíl od zastavení exekuce soudem se zde jedná o úkon exekutora. Upuštění od exekuce má mj. význam i při určování výše nákladů exekutora. Povinný zde musí dobrovolně uhradit svou pohledávku a zároveň zálohu na sníţené náklady exekuce.61 V případě dobrovolného splnění povinnosti povinným exekutor uvolní zablokovaná práva k jeho majetku. V opačném
případě
exekutor
bude
činit
úkony
směřující
k
nucenému vymoţení exekuce. Novela exekučního řádu zde pak výrazně posiluje pozici povinného, který má větší prostor dobrovolně dostát svým závazkům. Exekutor povinnému zašle usnesení o nařízení exekuce spolu s výzvou k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti.62 Tímto úkonem je povinnému garantována patnácti denní ochranná lhůta, ve které má Veselý, V., Eppinger, A. Jak je to s protiústavností odměn exekutorů a jejich nečinností? Bulletin advokacie. 2007, roč. 18, č. 4, s.15 60 § 51 písm. c), EŘ 61 § 46 odst. 5, EŘ 62 § 46 odst. 5, EŘ 59
49
moţnost dobrovolně své závazky splnit. Vyvstává pak ovšem otázka, zda novelizací
tohoto
ustanovení
se
šlo
správným
směrem.
Z pohledu
povinného mu je dána určitá ochrana před svévolným postupem exekutora a je mu garantována moţnost dobrovolně plnit a splnit. V praxi ale dle mého názoru bude docházet ke zcela opačné situaci, kdy reálně bude docházet k niţší vymahatelnosti pohledávek. Nejprve si řekněme, jaký je vlastně „osobní“ cíl exekutora. Jelikoţ je to stále ve své podstatě soukromá osoba, je jeho cílem největší zisk. Ten reálně závisí na výši vymoţeného závazku. Tedy za co nejmenších nákladů vymoci co největší část vymáhané pohledávky, v ideálním případě celou. V praxi pro exekutora znamená, ţe čím více úkonů provede, tím větší budou jeho náklady. Sám exekutor tedy má svůj zájem na tom, aby povinný plnil nejlépe
dobrovolně.
Exekuční
příkaz
movitých
věcí
se
v mnohých
případech vydává jako výstraha povinnému a funguje jako jakási hrozba v případě neplnění povinností stanovených exekučním titulem, a to v rámci dohody s exekutorem. Nastávají ovšem případy, kdy exekutor má opodstatněné obavy se domnívat, ţe povinný nemá zájem na úhradě svých závazků a bude se snaţit svůj majetek rozprodat. Zákon mu v podstatě dává prostor k tomuto jednání.
Výstiţně se k tomuto problému vyjádřil
exekutor JUDr. Jan Grosam: „Lze se s jistotou domnívat, ţe jediný postiţitelný majetek, zejména movité věci v domácnosti, bude včas uklizen.“63 Osobně zde ovšem zastávám názor, ţe exekutor v těchto případech má právo činit různé úkony. Vzhledem k tématu této práce tedy mj. vydání exekučního příkazu movitých věcí, tak provedení soupisu i jeho moţného zajištění. Následná draţba by se poté provedla po uplynutí patnácti
denní
lhůty.
Podrobněji
o
výzvě
k dobrovolnému
splnění
vymáhané povinnosti pojednávám v kapitole 2.4.
10.1 Zastavovací důvody Bohuţel ne všechny exekuce skončí jejím vymoţením a tím pádem uspokojením věřitele. OSŘ vymezuje zastavovací důvody. Kozáková, P. Rychlejší a bezpečnější exekuce. Hospodářské noviny. 2.11.2009, roč. 53, č. 212, s. 15 63
50
Výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliţe: - byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným; - rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným; - zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení; - výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou z něho podle § 321 a § 322 vyloučeny; - průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, ţe výtěţek, kterého jím bude dosaţeno nepostačí ani ke krytí jeho nákladů; - bylo pravomocně rozhodnuto, ţe výkon rozhodnutí postihuje majetek, k němuţ má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (§ 267); - po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaţe byl tento výkon rozhodnutí jiţ proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliţe právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku; - výkon rozhodnutí je nepřípustný, protoţe je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.64 Podrobněji bych se zastavil u § 268 odst. 1 písm. d). Výkon rozhodnutí bude zastaven, pokud postihuje věci, které jsou z něho podle § 321 a § 322 vyloučeny.
10.2 Zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. d), OSŘ Nařízená exekuce prodejem movitých věcí postihuje movitý majetek povinného. Doručením usnesení o nařízení exekuce je povinnému zakázána
dispozice
s jeho
majetkem,
vyjma
majetku
slouţícímu
k uspokojování je základních ţivotních potřeb apod. § 321 a § 322 OSŘ dále specifikují, které věci jsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny. Zatímco věci určené v § 321 souvisejí mj. s právy třetích osob, § 322 vyjmenovává věci ve vztahu k povinnému. S obdobnou úpravou se můţeme setkat také v okolních zemích. Např. v Rakousku „na ochranu dluţníka nemohou být 64
§ 268 odst. 1, OSŘ
51
určité věci předmětem výkonu soudního rozhodnutí, například vybavení domácnosti odpovídající skromnému způsobu ţivota, věci nezbytné pro výkon pracovní činnosti ţivnostníků a drobných zemědělců, potraviny a palivo na čtyři týdny nezbytné pro dluţníka a jeho rodinné příslušníky ţijící s ním ve společné domácnosti, hotovost odpovídající ţivotnímu minimu, prostředky pro péči o zdravotně postiţené a nemocné, rodinné fotografie, dopisy atd.“65 Obecně řečeno jsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny věci, jejichţ prodej je podle zvláštních předpisů zakázán, věci, které slouţí povinnému a jeho rodině k uspokojování hmotných potřeb, k plnění pracovních úkolů, věci nezbytné pro podnikatelskou činnost povinného (je-li podnikatelem), anebo věci, jejichţ prodej by byl v rozporu s morálními pravidly. „Celkové pojetí zákonem uváděných věcí, které jsou vyloučeny z exekuce, by nemělo být chápáno rozšiřujícím způsobem, neboť smyslem exekuce je především uspokojit pohledávku oprávněného. Uplatněním omezováno
zásady
ochrany
uplatňování
zájmů
povinného
nemůţe
oprávněného
být
nepřiměřeně
v exekučním
řízení.“66
Postiţení těchto věcí má za následek moţnost podání návrhu na zastavení exekuce pro tyto věci. Z povahy věci je zřejmé, ţe tento institut bude připadat v úvahu aţ v té chvíli, kdy budou tyto věci zahrnuty do soupisu. Aktivně legitimován k podání návrhu na zastavení exekuce pak můţe být jak povinný, tak i dotčené třetí osoby. § 321 pojednává o věcech, jejichţ prodej je podle zvláštních předpisů vyloučen. „Takovým zákonem je např. ustanovení § 8 z. č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohroţených druhů volně ţijících ţivočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů.“67 Z exekuce dále můţou být vyloučeny i např. kopie děl chráněných autorským právem.
Výkon soudních rozhodnutí - Rakousko. Evropská soudní síť. 13.11.2006. Dostupné z: 66 Macur, J. Kurs občanského práva procesního. Exekuční právo. Praha : C.H. Beck, 1998, s. 171 67 Bureš, J. in Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., a kol. Občanský soudní řád : komentář. 2. díl. 7. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006, s. 1594 65
52
§ 322 poté zahrnuje mj. věci, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřebných a své rodiny. Je zde pak nasnadě otázka, které věci povinný opravdu nezbytně potřebuje. „Nezbytnost věci se posuzuje z okolností konkrétního případu, zejména na základě námitek povinného.“68 V rámci jeho podnikatelské činnosti se jedná o ty věci, bez kterých by mu bylo znemoţněno v dalším podnikání pokračovat. „K výkonu své podnikatelské činnosti nezbytně nutně potřebuje povinný, který je podnikatelem, jen takové věci, které mu – alespoň v minimálním rozsahu – umoţní pokračovat v podnikání.“69 Případné ztíţení jeho podmínek, které nastane zabavením movitých věcí, je právně irelevantní. Typicky se zde můţe jednat např. o osobní počítač, který sice povinnému jeho podnikání značně usnadní, ale bez kterého mu jeho podnikatelská činnost není znemoţněna. Věcí, která z exekuce vyloučena naopak je, můţe být např. výrobní linka nezbytná k provozu podniku. V rámci výkladu, co představuje obvyklé vybavení domácnosti, je nutno tento termín posuzovat z hlediska kritéria nezbytné potřeby. „Výkonem rozhodnutí proto nelze postihnout jen takový majetek, který slouţí k uspokojování těch ţivotních potřeb, které lze ohodnotit jako základní. Skutečnost, ţe určité věci – se zřetelem k aktuálním sociálním standardům – tvoří typické vybavení domácnosti (kupř. barevný televizor, sedací souprava), ještě neznamená, ţe ve smyslu ustanovení § 322 odst. 1 a odst. 2 písm. a jde o věci nezbytně potřebné.“70 Analogicky by šlo postupovat i u výkladu pojmu běţné oděvní součásti. I zde se musí přihlíţet ke kritériu nezbytné potřeby. Musí se přihlédnout jak k ceně jednotlivých oděvů, k jakým jsou určeny příleţitostem, jak často ony oděvy povinný nosí, tak i k jejich mnoţství vlastněných povinným, resp. mnoţství jím vlastněných substitutů. Vykonavatel při soupisu movitých věcí, tedy v kaţdém konkrétním případě musí posuzovat na základě své vlastní úvahy, které věci je moţno exekucí postihnout. Důleţitou roli Grossová, M. Exekuce v současné právní praxi : podle stavu k 1.1.2000. 3. vydání. Praha : Linde, 2000, s. 129 69 Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek 33/2003 70 Soudní judikatura 62/2004 68
53
v jeho rozhodování sehrají samozřejmě také obecná pravidla etiky a morálky. Zajímavou právní úpravu týkající se vyloučených věcí z exekuce mají v Rakousku. „Věc, která je v principu z exekuce vyloučena, můţe být tedy dočasně zabavena, pokud za ni věřitel poskytne náhradu niţší hodnoty.“71 Mohou být tedy sepsány a zajištěny i věci náleţející do obvyklého vybavení domácnosti,
pokud
oprávněný
poskytne
povinnému
přiměřenou
odpovídající náhradu.
10.3 Náklady exekuce Náklady exekuce a jejich uhrazení představuje jeden z předpokladů zdárného skončení exekuce. Základním právním předpisem upravujícím náklady
exekuce
nařízené
dle
exekučního
řádu
je
vyhláška
č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem. Náklady exekuce určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce. Poslední novela exekučního řádu stanovila, ţe exekutor nyní v příkazu k úhradě nákladů exekuce jiţ musí vyčíslit a odůvodnit výši nákladů exekuce. Tímto se odstranil problém, kdy „soud v případě podané námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce v podstatě nemohl posoudit zmíněnou výši nákladů“.72 Exekutor často s oprávněným před nařízením exekuce – před vlastním podáním návrhu na nařízení exekuce uzavírají písemnou smlouvu o provedení exekuce. V této smlouvě si pak můţou sjednat odměnu za provedení exekuce. V mnoha případech se stává, a to v rámci konkurenčního boje mezi exekutory, ţe se exekutor s oprávněným dohodne na niţší odměně, neţ která je mu ze zákona přisuzována. Náklady exekuce se stávají z několika sloţek. Náklady exekuce představují:
Kennett, W. Efektivita titulu. EMP – Časopis o českém a evropském právu. 1999, roč. 8, č. 7-8, s. 37 72 Kasíková, M. Exekuce u soudu prvního stupně. Právní rádce. 2003, roč. 11, č. 6, s. 14 71
54
-
náhradu hotových výdajů
-
odměnu exekutora v minimální výši 3.000,- Kč,
-
náhradu za ztrátu času při provádění exekuce,
-
náhradu za doručení písemností,
-
odměnu a náhradu správce podniku,
- příslušnou
daň
z přidané
hodnoty
podle
zvláštního
předpisu
v případě, je-li exekutor plátcem daně. Náhrady hotovými výdaji se určují dvěma způsoby. V případě, ţe výdaje přesáhnou hranici 3.500,- Kč, pouţije se konstrukce náhrady účelně vynaloţených nákladů. V opačném případě tyto náklady určí paušálně a to ve výši 3.500,- Kč. Pozor se avšak musí dbát na den, kdy byla exekuce nařízena. Konstrukce náhrady paušálně vynaloţených výdajů je v účinnosti od 1.8.2006. „Pokud soudnímu exekutorovi v rámci exekučního řízení zahájeného před účinností novely vznikaly nároky na náhradu
hotových
výdajů
i
po
účinnosti
novely,
pak
uplatnění
nákladového paušálu v příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného po účinnosti novely dle našeho názoru zřejmě nelze označit za nepřípustné z důvodu pravé retroaktivity vyhlášky.“73 S tímto výkladem však nelze souhlasit. V exekučních věcech nařízených před tímto datem se tedy pro tyto případy uplatňuje princip ochrany minulých právních skutečností, coţ tedy znamená, ţe se dále rozhoduje podle práva platného v době podání. Dle nálezu Ústavního soudu v exekučních řízeních zahájených před 1.8.2006 rozhoduje soud o náhradách soudního exekutora podle tehdejší úpravy, tj. bez moţnosti uţití paušální náhrady hotových výdajů.74
10.4 Zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti povinného V případě, ţe se ukáţe, ţe majetek povinného a ani jiný způsob vymoţení nepostačí ani ke krytí nákladů exekuce, bude exekuce
Veselý, V., Eppinger, A. Jak je to s protiústavností odměn exekutorů a jejich nečinností? Bulletin advokacie. 2007, roč. 18, č. 4, s. 16 74 Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 8/07 ze dne 1.3.2007 73
55
zastavena. V současné době vzrůstá počet exekucí, které neskončí nejen zcela nevymoţené, ale ve kterých se ukáţe, ať uţ je v některých případech jasné jiţ před samotným nařízením exekuce, či zda se tato skutečnost ukáţe aţ při následném výkonu, ţe výtěţek z exekuce nebude stačit ani k pokrytí samotných nákladů exekuce, natoţpak její pohledávky. Nutno k tomuto dodat, ţe exekuce je zahájena dnem dojitím návrhu na nařízení exekuce exekutorovi, a ten, bez zákonem stanovených důvodů, se nemůţe exekuce vzdát. Exekutor se dle exekučního řádu můţe exekuce vzdát pouze v případech, kdy úkony odporují zákonu či ţadatel o provedení exekuce včas nesloţí přiměřenou zálohu na náklady exekuce.75 Další skutečností vedoucí k vyloučení exekutora z provedení exekuce, se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům exekučního řízení nebo k jejich zástupcům, je důvod k pochybám o jeho podjatosti. O vyloučení exekutora
přitom
rozhoduje
exekuční
soud.76
Příkladem
podjatosti
exekutora můţe být spojení exekutora s jedním z účastníků řízení, popřípadě jeho zástupcem, pokud spolu například před nástupem do funkce exekutora spolupracovali v advokátní kanceláři a podobně. V případech zastavení exekuce pro nemajetnost dlouhodobě tkví problém v určování, kdo nese břemeno placení nákladů exekuce. I přes skutečnost, ţe tato oblast byla několikráte novelizována, soudy dále rozhodují
nejednotně
a
zaplacení
nákladů
exekuce
přisuzují
jak
oprávněnému, tak ale i v mnoha případech určují hrazení nákladů exekuce
povinnému,
kdy
neshledají
procesní
zavinění
na
straně
oprávněného, čímţ je myšleno, kdy „oprávněný zastavení procesně zaviní zejména, pokud nezachoval při podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo v jeho průběhu potřebnou míru pečlivosti (typicky např. v případě úhrady vymáhané pohledávky ještě před podáním návrhu na nařízení
výkonu
rozhodnutí).“77
Ovšem
vzhledem
k nemajetnosti
povinného tedy vyplývá, ţe nejenţe není exekutorovi proplacena odměna
§ 30, EŘ § 29, EŘ 77 Roztočil, A. Rozhodování o nákladech právního zastoupení účastníků v exekučním řízení. Bulletin advokacie. 2006, roč. 17, č. 5, s. 28-29 75 76
56
za jeho povinně vykonanou práci, ale exekutor nese tíhu placení nákladů exekuce ze svých vlastních zdrojů. Pojďme si říct, kdo vlastně soudní exekutor je. Exekutor je dle exekučního řádu fyzická osoba, která vykonává exekuční činnost nezávisle a při výkonu své činnosti je vázána pouze právními předpisy a rozhodnutími soudu. Exekutor svou činnost vykonává za úplatu, čímţ mu je mj. zaručena daná nezávislost na státu. Exekutor je tedy de facto soukromá osoba s prvky postavení veřejného činitele při výkonu exekuční činnosti.
Podle
Mgr.
Petry
Preislerové
není
soudní
exekutor
podnikatelským subjektem, který by nesl při výkonu exekuční činnosti podnikatelské riziko, nýbrţ je orgánem sui genesis – svého druhu – státem určenou a pověřenou osobou k nucenému výkonu exekučních titulů, za úplatu a to podle návrhu oprávněného, který si uvedeného exekutora zvolil za účelem vymoţení své pohledávky.78 V rámci exekuce formou prodeje movitých věcí v případě stanovení odměny a nákladů exekuce exekutor vystupuje jako jeden z účastníků exekučního řízení. Více o účastnících pojednávám v kapitole 2.1. OSŘ ve svých
základních
ustanoveních
garantuje
záruku
zákonnosti
a
spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů jednotlivých účastníků řízení. V minulých letech ale řada soudů přikazovala svými rozhodnutími povinnost hrazení nákladů exekuce nemajetnými povinnými. Soudy přitom vzhledem k důvodu, z jakého exekuční řízení zastavovaly, při rozhodování
věděly,
ţe
povinní
nemají
prostředky
ke splnění
této
povinnosti v určené lhůtě. Soudy tak v podstatě konstatovaly faktickou nevymoţitelnost
nákladů
exekuce
a
tedy
nevykonatelnost
svého
rozhodnutí. Hlavním argumentem soudů přisuzujících placení nákladů exekuce nebonitním povinným se staly v rané úpravě této oblasti tyto nálezy Ústavního soudu ČR: - nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 282/06 ze dne 14.4.2006, - nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 283/06 ze dne 11.5.2006.
78
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č.j. Nc 12460/2003-14 ze dne 14.11.2005
57
Obvodní soud pro Prahu 3 se ve svém usnesení č.j. Nc 12539/2003-14 ze dne
29.5.2006
zase
sp. zn. Cpjn 200/2005 rozhodnutí
nelze
opíral ze
dne
oprávněnému
o
stanovisko 15.2.2006. přičítat
Nejvyššího Podle
zavinění,
výše ţe
soudu
ČR
zmíněných
exekuce
byla
zastavena dle §268 odst. 1, písm. e) OSŘ z důvodu, ţe u povinného nebyl zjištěn postiţitelný majetek. Tudíţ nelze oprávněnému uloţit povinnost k náhradě nákladů exekuce. Osobou povinnou k jejich úhradě exekutorovi pak můţe být jen povinný. V okolnosti, ţe se soudnímu exekutorovi nepodaří v průběhu nařízené exekuce získat výtěţek, jenţ by postačoval k uspokojení vymáhané pohledávky či alespoň nákladů exekuce, přitom procesní zavinění spatřovat nelze.79 Tato rozhodnutí se zdají být přinejmenším diskutabilní, neboť logickým argumentem opaku by bylo moţné dovodit zavinění skončení exekuce na straně exekutora, který je v těchto případech nucen fakticky nést hrazení nákladů exekuce. Na druhou stranu existuje i řada rozhodnutí, která ve své podstatě vyčítají oprávněným jejich neodpovědnost v podávání návrhů na nařízení exekuce. Kaţdý oprávněný by si měl před podáním návrhu na nařízení exekuce zjistit o povinném a jeho majetku dostatek informací. Pokud tuto povinnost
vyplývající
z obecné
zásady
ekonomie
povinný
nesplní,
shledávají soudy procesní zavinění na jeho straně. „Oprávněný v kaţdém konkrétním
případě
musí
pečlivě
zvaţovat
moţnosti
povinného,
tj. oprávněný nese na své náklady riziko neúspěšnosti exekuce. Přitom OSŘ poskytuje oprávněnému prostředky k zachování řádné míry pečlivosti při podání návrhu na nařízení exekuce, a to např. institut prohlášení majetku dle § 260a OSŘ či výslech povinného k majetkovým poměrům dle § 260 odst. 2 OSŘ.“80 „Prohlášení o majetku je prostředkem, který umoţňuje oprávněnému zjistit majetek povinného, na který by mohl posléze vést výkon rozhodnutí.“81 V těchto případech je na oprávněném, aby uhradil celkové náklady exekuce. Coţ tedy znamená jak náklady exekuce, tak i odměnu exekutora za vykonanou práci. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 20 Co 164/2004 ze dne 19.4.2004 Usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku č.j. 27 Nc 7084/2006-24 ze dne 13.2.2009 81 Stavinohová, J., Hlavsa P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno : Masarykova univerzita : Doplněk, 2003, s. 500 79 80
58
Zákonodárci se vzniklou situaci nejednotného rozhodování soudy pokoušeli řešit několika novelami. Na rozdíl od slovenské úpravy, která určuje hrazení nákladů povinným, česká úprava má zvláštní ustanovení pro případ zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti povinného. Současná konstrukce přisuzuje hrazení nákladů exekuce tomu účastníkovi, který zastavení
procesně
zavinil.
Vzhledem
k situaci,
kdy
se
ukázala
nespravedlivost přisouzení zavinění z tohoto důvodu povinnému, čímţ by prakticky na nezodpovědné chování oprávněného doplácel exekutor, byl přijat zákon č. 347/2007 Sb. Tato novela exekučního řádu přidala ustanovení říkající, ţe v tomto případě hradí paušálně určené či účelně vynaloţené výdaje exekutorovi oprávněný. Poslední novelou exekučního řádu si pak exekutor můţe v exekučních řízeních nařízených od 1.1.2010 sjednat pro tyto případy s oprávněným výši účelně vynaloţených výdajů,82 čímţ v podstatě jen přesouvá odpovědnost na soudní exekutory. Dle mého názoru zákonodárce velmi podrobně vymezil postup hrazení nákladů exekuce a jiţ dále nedává soudům prostor k jejich volní úvaze. Ve své podstatě by tedy měl dle § 89 věty druhé, s přihlédnutím k větě první, samotné náklady exekuce, v těchto případech ve většině případů paušálně – ale moţno i účelně – vynaloţené, uhradit oprávněný, následnou odměnu exekutora poté povinný. Na odměnu tedy vznikne exekutorovi nový exekuční titul, de facto ale nevymoţitelný. Městský soud v Praze ovšem nedávno rozhodl svým usnesením č.j. 25 Co 301/2009-16 ze dne 4.9.2009, kdy potvrdil výrok Obvodního soudu pro Prahu 1 přikazující úhradu paušálně určených nákladů řízení povinnému.
Soud
zde
odkazoval
na
nález
Ústavního
soudu
ČR
sp. zn. III. 455/08 ze dne 10.3.2009, který judikoval, ţe věta druhá § 89 EŘ se musí interpretovat v návaznosti na větu první tohoto ustanovení, a tudíţ zjišťovat procesní zavinění účastníků řízení. Soudu tak stačilo pouhé konstatování oprávněného, ţe si nebyl vědom o nedostatku majetku na straně povinného. Shrnutím lze říci, ţe i nadále se v této problematice budeme dočkávat nejednotného posuzování soudů. Nezbývá tedy neţ apelovat na oprávněné, 82
§ 89, EŘ
59
aby pečlivěji a zodpovědněji podávali návrhy na nařízení exekuce s ohledem na solventnost povinných.
60
Závěr Cílem mé práce bylo zpracování institutu exekuce prodejem movitých věcí v České republice. Za tímto účelem jsem provedl analýzu současné právní úpravy týkající se exekuce, a to jak podle občanského soudního řádu, tak i podle řádu exekučního. Dále jsem se v této práci pokusil o úvahy de lege ferenda tam, kde dle mého názoru naše právní úprava nedostačuje současným potřebám. V těchto případech jsem pouţil také komparace se zahraničními právními úpravami. A to zejména s úpravou na Slovensku, neboť náš exekuční řád se nechal inspirovat převáţně slovenským exekučným poriadkom. Současný problém vidím hlavně v dvoukolejnosti naší úpravy, kdy občanský soudní řád upravuje soudní výkon rozhodnutí a paralelně k němu přibyl v roce 2001 exekuční řád upravující provedení exekuce soudním exekutorem. Přestoţe oba předpisy upravují v podstatě totoţné, v určitých svých částech se odlišují. Problémy vznikají i v rámci speciality exekučního řádu, neboť tak vznikají mezery a tím pádem mohou vznikat i nejasnosti o tom, kdy pouţít normu obecnou. V praxi je dle mého názoru nyní výhodnější nechat provést exekuci soudním exekutorem, neboť ten má výhodu v podobě vydávání exekučních příkazů. Soudní exekutor tak můţe pruţně reagovat na změny nastávající v průběhu exekučního řízení. Problémy v rozdílné úpravě exekučního řádu a občanského soudního řádu lze najít i např. v rámci ochrany třetích osob, kdy je třetí osobě za určitých okolností znemoţněno podání vylučovací ţaloby k její věci sepsané soudním exekutorem, coţ má de facto za následek protiústavní omezení vlastnického práva. Vylučovací ţalobu jsem více rozebíral v kapitole šesté. Doporučoval bych, abychom se vydali stejnou cestou jako na Slovensku, kde v občianskom súdnom poriadku v podstatě zůstal na bedrech soudů pouze výkon rozhodnutí týkající se výchovy nezletilých dětí. Všechny ostatní typy exekucí na peněţité i nepeněţité plnění přiřkl exekučný
poriadok
exekutorům.
Vymáhání
pohledávek
soudními
61
exekutory, jak ukázala praxe v zahraničí a za poslední léta i u nás, je přitom efektivnější neţ při vymáhání státními orgány. Celkově jsem ale toho názoru, ţe naše právní úprava je přiměřená současným potřebám, její případná hluchá místa jsou v rámci moţností vyplněna soudní judikaturou či doktrinálním výkladem. Závěrem bych byl rád, aby má práce poskytla jejímu případnému čtenáři ucelený pohled do současné problematiky exekuce prodejem movitých věcí v České republice.
62
Summary The objective of my thesis was to elaborate the institution of execution against movables in the Czech Republic. For this purpose, I have carried out an analysis of the contemporary legal framework of execution, both according to the Civil Procedure Act (občanský soudní řád) and the Execution Act (exekuční řád). I have attempted at de lege ferenda contemplation where, in my opinion, our legal framework is insufficient for the contemporary requirements. In those cases, I have applied comparison with foreign legal frameworks, the Slovak one above all, as it established a pattern for the Czech Execution Act. I have identified the main problem, namely, the disunity of our legal framework where the Civil Procedure Act makes provisions for judicial act of ruling and as of 2001 another code applies concurrently, namely the Execution Act, which makes provisions for the distrainment by the court executor. Although both Codes make provisions for the same issues, there are, however, discrepancies in certain parts. Problems arise even within specialty of the Execution Act for blank spaces and, thus, ambiguities turn up as to when to use the general regulation. In my judgement, it is better to let the court executor carry out the execution as here an advantage of issuing fieri facias arises. The court executor is thus able to react to changes occurring during the execution procedure in a flexible way. Problems in different Execution Code and Civil Procedure Code frameworks can also be found in the field of third party protection where it is made impossible for the third party to bring an excise action against its thing drawn up by the court executor, which implies unconstitutional property right constriction. An excise action is more focused on in the sixth chapter. I would recommend for us to follow the example set by Slovakia where, according to their Civil Procedure Code (Občiansky súdny poriadok), only the decision about custody of minors remained in the
63
courts’ cognizance. All other types of execution concerning both financial and non-financial indemnity fall within the executors’ cognizance according to the Slovakian Execution Act (exekučný poriadok). Collecting a claim by the court executors is far more efficient than by state authorities, as experience from abroad and, recently, in the Czech Republic has shown. Generally speaking, our legal framework is, however, adequate to the contemporary requirements and its eventual shortcomings are to a certain extent made up for by the court judicature or doctrinal interpretation. I would be glad if my thesis could provide its prospective leader with a coherent insight into the contemporary issues of the execution against movables in the Czech Republic.
64
Literatura Bibliografické zdroje monografické: - Bičovský, J., Holub, M., Pokorný M. Společné jmění manželů. 2. vydání. Praha : Linde, 2009. - Bureš, J. in Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., a kol. Občanský soudní řád : komentář. 2. díl. 7. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006. - Drápal, L. in Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., a kol. Občanský soudní řád : komentář. 2. díl. 7. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006. - Fiala, J. in Fiala, J., Kindl, M., a kol. Občanský zákoník : komentář. 1. díl. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2009. - Fiala, J. Spory vznikající z podnětu výkonu rozhodnutí. Praha : Univerzita Karlova, 1972. - Grossová, M. Exekuce v současné právní praxi : podle stavu k 1.1.2000. 3. vydání. Praha : Linde, 2000. - Grossová, M., E. Exekuce na peněžité plnění v současné právní praxi : podle stavu k 1.1.2007. 5. vydání. Praha : Linde, 2007. - Hlavsa, P. Exekuční řád a zákon č. 119/2001 Sb. s poznámkami a prováděcími předpisy : podle stavu k 1.4.2008. 3. vydání. Praha : Linde, 2001-. - Hora, V. Soustava exekučního práva se zřetelem ke Slovensku a P. Rusi. Praha : Spolek československých právníků Všehrd, 1930. - Švestka, J. in Jehlička, O., Švestka, J., a kol. Občanský zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 1996. - Kasíková, M. in Kasíková, M., Kučera, Z., Plášil, V., et. al. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) : komentář. 2. vydání. Praha : C.H. Beck, 2007. - Drápal, L. in Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha : Linde, 2004.
65
- Macur, J. Kurs občanského práva procesního. Exekuční právo. Praha : C.H. Beck, 1998. - Molnár, P. in Mazák, J., a kol. Základy občianskeho procesného práva. 3. vydání. Bratislava : Iura Edition, 2007. - Mikeš, J. in Winterová, A., a kol. Civilní právo procesní : vysokoškolská učebnice. 5. vydání. Praha : Linde, 2008. - Novotný, P. Exekuční řád : praktická příručka pro věřitele. Praha : Grada, 2001. - Prudilová, M. Veřejné dražby a exekuce. Praha : Linde, 2001. - Stavinohová, J., Hlavsa P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno : Masarykova univerzita : Doplněk, 2003. - Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006. - Vokřinková, M. in David, L., Ištvánek, F., Javůrková, N., et. al. Občanský soudní řád : komentář. 2. díl. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2009.
Bibliografické zdroje seriálové: - Dőrfl, L. K vymáhání pohledávek výkonem rozhodnutí, exekucí nebo v insolvenčním řízení. Právní rádce. 2009, roč. 17, č. 3, s. 16-21. - Kasíková, M. Exekuce u soudu prvního stupně. Právní rádce. 2003, roč. 11, č. 6, s. 14-18. - Kennett, W. Efektivita titulu. EMP – Časopis o českém a evropském právu. 1999, roč. 8, č. 7-8, s. 32-38. - Kovářová, D. Společné jmění manţelů a exekuce. Právo a rodina. 2007, roč. 9, č. 1, s. 1-5. - Kozáková, P. Rychlejší a bezpečnější exekuce. Hospodářské noviny. 2.11.2009, roč. 53, č. 212, s. 15. - Králíčková, Z. Vypořádání společného jmění manţelů a obecná výkladová pravidla a zásady právní. Bulletin advokacie. 2006, roč. 17, č. 10, s. 41-46.
66
- Pejšek, V. Exekuce – nástroj vymáhání pohledávek. Právní rádce. 2003, roč. 11, č. 8, s. 10-13. - Roztočil, A. Rozhodování o nákladech právního zastoupení účastníků v exekučním řízení. Bulletin advokacie. 2006, roč. 17, č. 5, s. 28-32. - Šonka, P. Novelizace exekučního řádu. Právní rádce. 2009, roč. 17, č. 12, s. 14-16. - Tripes, A. Činnost soudního vykonavatele při výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí. Právní praxe. 1995, roč. 18, č. 4, s. 228-234. - Tripes, A. Činnost soudního vykonavatele při výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí (2.). Právní praxe. 1995, roč. 18, č. 6, s. 341-352. - Veit, F. Způsoby exekuce ve Francii. EMP – Časopis o českém a evropském právu. 1999, roč. 8, č. 7-8, s. 21-25. - Veselý, J., Rakovský, A., Šimková, R. Způsoby provedení exekuce podle zákona o soudních exekutorech se zaměřením na odchylky od právní úpravy v občanském soudním řádu. Právní rozhledy. 2001, roč. 9, č. 10, s. 470-475. - Veselý, V., Eppinger, A. Jak je to s protiústavností odměn exekutorů a jejich nečinností? Bulletin advokacie. 2007, roč. 18, č. 4, s. 15-17.
Judikatura: - Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. 1038/08 ze dne 8.7.2008 - Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 455/08 ze dne 10.3.2009 - Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 282/06 ze dne 14.4.2006 - Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 283/06 ze dne 11.5.2006 - Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 8/07 ze dne 1.3.2007 (vyhlášený sbírce zákonů pod č. 94/2007) - Rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. 22 Cdo 1229/2003 ze dne 27.1.2004 - Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek 27/1984
67
- Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek 33/2003 - Soudní judikatura 113/1997 - Soudní judikatura 62/2004 - Soudní rozhledy 6/2003, s. 186 - Stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 200/2005 ze dne 15.2.2006 - Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 20 Co 164/2004 ze dne 19.4.2004 - Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 25 Co 301/2009-16 ze dne 4.9.2009 - Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 279/2003 ze dne 25.2.2004 - Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č.j. Nc 12539/2003-14 ze dne 29.5.2006 - Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č.j. Nc 12460/2003-14 ze dne 14.11.2005
Internetové zdroje: - Statistika exekucí za jednotlivé roky. Exekutorská komora ČR. 30.4.2009. Dostupné z: - Výkon soudních rozhodnutí - Rakousko. Evropská soudní síť. 13.11.2006. Dostupné z:
Právní předpisy: - Instrukce Ministerstva spravedlnosti pro vykonavatele č.j. 1360/95 OOD, ze dne 21.8.1996
68
- Vyhláška č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonů exekuční a další činnosti - Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
69
Přílohy
70
Vzor Návrh na nařízení exekuce Soudní exekutor JUDr. A.B. Exekutorský úřad C Oprávněný:
E.F. nar.: ………. trvale bytem: ………. (dále také „oprávněný“) Povinný:
G.H. nar.: ………. trvale bytem: ………. (dále také „povinný“)
Návrh na nařízení exekuce
podle § 35 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) Trojmo I. Platebním rozkazem č.j. Ro …/….-.. vydaným Okresním soudem v ………. dne ………., který nabyl právní moci dne ………. a je vykonatelný (dále jen „exekuční titul“), byla povinnému uloţena povinnost zaplatit oprávněnému:
a) pohledávku ve výši ……,- Kč
s úrokem z prodlení ve výši … % ročně z této částky
b) náhradu nákladů řízení ve výši …..,- Kč Důkaz: Platební rozkaz ze dne ………., č.j. Ro …/….-.. s vyznačenou doložkou právní moci a doložkou vykonatelnosti. II. Povinný dobrovolně nesplnil do dne podání tohoto návrhu ani část výše uvedené povinnosti dle předmětného vykonatelného exekučního titulu. III. Oprávněný navrhuje, aby soud pověřil provedením exekuce k vymoţení pohledávky a jejího příslušenství podle exekučních titulů soudního exekutora JUDr. A.B. se sídlem C.
71
IV. Oprávněný prohlašuje, ţe pro vymáhanou povinnost nebylo zahájeno jiné exekuční řízení podle zákona 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. V. Na základě shora uvedených skutečností oprávněný navrhuje, aby soud vydal toto Usnesení: 1. Exekuční soud nařizuje podle vykonatelného platebního rozkazu č.j. Ro …/….-.. vydaným Krajským soudem v ………. dne ………., který nabyl právní moci dne ………., exekuci proti povinnému: G.H., nar.: ………., trvale bytem: ………., k vymožení povinnosti zaplatit oprávněnému: D.E., nar.: ………., trvale bytem: ………., pohledávku ve výši ……,- Kč s úrokem z prodlení ve výši … % ročně z této částky, náhradu nákladů řízení ve výši …..,- Kč a k vymožení povinnosti uhradit soudnímu exekutorovi pověřenému provedením exekuce náklady exekuce. 2. Provedením exekuce se pověřuje soudní exekutor JUDr. A.B., se sídlem C. Přílohy: -platební rozkaz vydaný Okresním soudem v ………. č.j.: č.j. Ro …/….-.. ze dne ………. V Praze dne: ………. ___________________
E.F. oprávněný
72
Vzor Výzva povinnému k dobrovolnému splnění Soudní exekutor JUDr. A.B. Exekutorský úřad C Kontakt: Tel/Fax: ……… Email: …..@..... G.H. nar.: ………. trvale bytem: ………. Číslo jednací: .. Ex …/….-.. Věc: Výzva ke splnění vymáhané povinnosti Přílohou Vám zasílám usnesení, jejţ vydal: Okresní soud v …… dne ………. č.j. Nc …./….-.., kterým soud nařídil exekuci na Váš majetek k vymoţení pohledávky oprávněného D.E., nar.: ………., trvale bytem: ………. a pověřil soudního exekutora JUDr. A.B., se sídlem C provedením exekuce. Vyzývám Vás, abyste v zájmu udrţení minimálních nákladu exekuce, uhradil dluţnou částku, která k dnešnímu dni celkem činí : ……,- Kč. Rozpis: nařízené plnění dle usnesení o nařízení exekuce: ……,- Kč, náklady exekuce a oprávněného v ex. řízení vč. DPH: ……,- Kč. Pohledávku uhraďte na účet exekutora č. ……/…. s uvedením variabilního symbolu: …… a to nejpozději do 15 dnů od přijetí této výzvy. POUČENÍ: V případě, ţe uhradíte ve stanovené 15ti denní lhůtě celou dluţnou částku, soudní exekutor neprodleně vydá příkaz k úhradě nákladu exekuce. Právní mocí příkazu k úhradě nákladu exekuce bude exekuce provedena. Splněním vymáhaného nároku zaniká zákaz podle § 44a odst. 4. Jinak exekutor provede exekuci. V případě podání odvolání proti usnesení o nařízení exekuce muţe dojít k navýšení nákladu exekuce. DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: Pokud výše uvedenou částku neuhradíte, bude exekutor postupovat v souladu s exekučním řádem a Váš majetek bude bez dalšího zajištěn a následně zpeněţen v exekučním řízení za účelem uspokojení vymáhané pohledávky. V takovém případě výrazně vzrostou hotové výdaje exekuce, které jdou k Vaší tíţi. Podle vyhlášky č. 329/2008 Sb., o centrální evidenci exekucí budou po právní moci usnesení soudu Vaše osobní údaje a údaje o tomto exekučním řízení zveřejněny v Centrální evidenci exekucí. Pokud se chcete vyvarovat nepříznivých následků, zejména pak znemoţnění schválení ţádosti o úvěr, půjčku, kreditní
73
kartu apod. u jakékoli peněţní instituce, zaplaťte celý svůj dluh ve výše uvedené částce ve stanovené lhůtě. V Praze dne ………. JUDr. A.B. soudní exekutor
74
Vzor Exekuční příkaz prodejem movitých věcí Číslo jednací: .. Ex …/….-..
Exekuční příkaz Soudní exekutor JUDr. A.B. exekutorského úřadu C, Soudní exekutor JUDr. A.B., se sídlem C, pověřený provedením exekuce na základě usnesení, které vydal: Okresní soud v ………. č.j. Nc …/….-.., ze dne .........., kterým byla nařízena exekuce dle exekučního titulu: Rozsudek ze dne .........., č.j. C …/…..., jejž vydal Okresní soud v ………., ve věci: oprávněného D.E., nar.: ………., trvale bytem: ………. proti povinnému F.G., nar.: ………., trvale bytem: ………. o provedení exekuce pro …..,- Kč, náklady exekuce a oprávněného rozhodl takto: K uspokojení pohledávek oprávněného podle výše uvedeného usnesení se přikazuje provedení exekuce prodejem všech podle zákona postiţitelných movitých věcí povinného. Povinnému se zakazuje, aby jakkoli nakládal s věcmi, které budou sepsány na základě tohoto exekučního příkazu. Soudní exekutor je oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu, sídla, místa podnikání a jiných místností povinného, jakoţ jeho skříní, nebo jiných schránek v nich umístěných, kde má povinný svůj majetek. Za tím účelem je oprávněn zjednat si do bytu nebo jiné místnosti přístup, popřípadě uzavřené skříně, nebo jiné schránky otevřít. Povinný umoţní soudnímu exekutorovi přístup na všechna místa, kde má své movité věci umístěny. Kaţdý, v jehoţ objektu má povinný svůj byt, sídlo, místo podnikání, nebo své jiné místnosti, je povinen strpět, aby soudní exekutor nebo ten, kdo provádí exekuci, provedl prohlídku bytu a jiných místností povinného. Nesplní-li tuto povinnost, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn zjednat si k bytu nebo jiné místnosti povinného přístup. Poučení: Proti tomuto exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek. Exekuce postihuje téţ majetek povinného, který patří do společného jmění manţelů, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manţelství jen jednomu z manţelů. Ke smlouvě, jíţ byl zúţen zákonem stanovený rozsah společného jmění o majetek, který patřil do společného jmění manţelů v době vzniku vymáhané pohledávky, se nepřihlíţí. Účastníci exekučního řízení mají právo vyjádřit se k osobě exekutora. V Praze dne ………. JUDr. A.B. soudní exekutor Doručuje se: oprávněný, povinný, manţelka povinného
75
Vzor Dražební vyhláška Číslo jednací: .. Ex …/….-.. Usnesení Soudní exekutor JUDr. A.B. exekutorského úřadu C, ve věci výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného D.E., nar.: ………., trvale bytem: ………. k uspokojení pohledávky oprávněného F.G., nar.: ………., trvale bytem: ………. o provedení exekuce pro …..,- Kč, náklady exekuce a oprávněného rozhodl takto: Soudní exekutor vydává tuto
Dražební vyhlášku I.
Draţební rok se nařizuje na den ………. od ..:.. hod. na adrese ………..
II. Draţit se budou tyto věci: Poř.č. Věc 1. ………. 2. ………. Odhadní cena: ….,- Kč Vyvolávací cena: ….,- Kč Prohlídka předmětu draţby je moţná dne ………. od ..:.. do ..:.. hod. v místě konání draţby na výše uvedeném místě. III. Cena draţených věcí je shora uvedena. Nejniţší podání se stanoví ve výši jedné třetiny ceny movitých věcí. IV. Soudní exekutor udělí příklep vydraţiteli, který učiní nejvyšší podání. Vydraţitel musí nejvyšší podání ihned zaplatit a věc převzít. Přechodem vlastnictví na vydraţitele zanikají závady váznoucí na věci. Poučení:
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Praze dne ………. JUDr. A.B. soudní exekutor
76
Vzor Oznámení o konání dražebního roku Číslo jednací: .. Ex …/….-.. Soudní exekutor JUDr. A.B. exekutorského úřadu C, ve věci výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného D.E., nar.: ………., trvale bytem: ………. k uspokojení pohledávky oprávněného F.G., nar.: ………., trvale bytem: ………. o z n a m u j e, ţe se draţební rok koná dne ………. v ..:.. ………..
hod. na adrese exekučního skladu
Prohlídka předmětu draţby je moţná dne ………. od ..:.. do ..:.. hod. v místě konání draţby na výše uvedeném místě. V Praze dne ………. JUDr. A.B. soudní exekutor
77
Vzor Protokol o dražbě movitých věcí Číslo jednací: .. Ex …/….-..
Protokol o dražbě movitých věcí Soudní exekutor JUDr. A.B. exekutorského úřadu C, ve věci výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného D.E., nar.: ………., trvale bytem: ………. k uspokojení pohledávky oprávněného F.G., nar.: ………., trvale bytem: ………. sepsal tento protokol o draţbě movitých věcí. Dražba byla zahájena v ..:.. hod a skončena v ..:.. hod. Prohlídka předmětu dražby byla umožněna dne ………. od ..:.. do ..:.. hod. v místě konání dražby. Soudní exekutor po zahájení dražby poučil přítomné o jejím průběhu a o tom, že se podání budou zvyšovat o ….,- Kč. Při dražbě byly vyvolány tyto věci: ………. Podmínky účasti v dražbě splnili dva účastníci: 1.) 2.)
H.I., nar.: ………., trvale bytem: ………. J.K., nar.: ………., trvale bytem: ……….
Účastník dražby č. 1 podal nejnižší podání ….,-Kč. Toto podání bylo posledním učiněným. Vyvolané věc byla vydražena za nejvyšší podání ….,-Kč, které učinil účastník č. 1. Vydražitel: H.I., nar.: ………., trvale bytem: ………. V Praze dne ………. JUDr. A.B. soudní exekutor
78
Vzor Usnesení o příklepu Číslo jednací: .. Ex …/….-..
Usnesení o příklepu Soudní exekutor JUDr. A.B., se sídlem C, pověřený provedením exekuce na základě usnesení, které vydal: Okresní soud v ………. č.j. Nc …/….-.., ze dne .........., kterým byla nařízena exekuce dle exekučního titulu: Rozsudek ze dne .........., č.j. C …/…..., jejž vydal Okresní soud v ………., ve věci: oprávněného D.E., nar.: ………., trvale bytem: ………. proti povinnému F.G., nar.: ………., trvale bytem: ………. o provedení exekuce pro …..,- Kč, náklady exekuce a oprávněného rozhodl takto: soudní exekutor uděluje vydražiteli č. .... H.I., nar.: ………., trvale bytem: ………. příklep na vydražené movité věci, a to: ………. za nejvyšší podání ……,- Kč (slovy ……korunčeských). Odůvodnění: Při draţbě uvedené věci dne ………. učinil draţitel č. .... H.I., nar.: ………., trvale bytem: ………. nejvyšší podání. Při draţebním jednání nebyly vzneseny ţádné námitky proti udělení příklepu uvedenému vydraţiteli. Proto soudní exekutor vydraţiteli udělil příklep. Po udělení příklepu se vydraţitel můţe ujmout drţby vydraţené věci; o tom je povinen uvědomit soudního exekutora. Vlastníkem vydraţené movitosti či nemovitosti se vydraţitel stane ke dni udělení příklepu za předpokladu, ţe usnesení o udělení příklepu nabylo právní moci a zaplatil nejvyšší podání ve lhůtě do 2 měsíců od nabytí právní moci příklepu, a to v hotovosti nebo na účet soudního exekutora č.ú. ……/…., VS ……. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení u podepsaného soudního exekutora. Odvolání mohou podat jen ti, kteří byli přítomni při draţbě a vznesli námitky. Jinak můţe do 15 dnů ode dne draţby podat odvolání ten, komu nebyla doručena draţební vyhláška podle ustanovením § 336c odst. 1 písm. a) o.s.ř., a nebyl proto draţbě přítomen. V Praze dne ………. JUDr. A.B. soudní exekutor
79
Vzor Příkaz k úhradě nákladů exekuce Číslo jednací: .. Ex …/….-..
Příkaz k úhradě nákladů exekuce Soudní exekutor JUDr. A.B., se sídlem C, pověřený provedením exekuce na základě usnesení, které vydal: Okresní soud v ………. č.j. Nc …/….-.., ze dne .........., kterým byla nařízena exekuce dle exekučního titulu: Rozsudek ze dne .........., č.j. C …/…..., jejž vydal Okresní soud v ………., ve věci: oprávněného D.E., nar.: ………., trvale bytem: ………. proti povinnému F.G., nar.: ………., trvale bytem: ………. o provedení exekuce pro …..,- Kč, náklady exekuce a oprávněného rozhodl takto:
I. Náklady exekuce se určují v částce …...,- Kč II.Náklady oprávněného se určují v částce ……,- Kč Odůvodnění Na základě návrhu oprávněného bylo zahájeno řízení o nařízení exekuce. Soud výše označeným usnesením exekuci nařídil a pověřil jejím provedením soudního exekutora JUDr. A.B., se sídlem C. Na základě usnesení o nařízení exekuce přikázal soudní exekutor provedení exekuce způsoby uvedenými v zákoně č. 120/2001 Sb. Náklady exekuce byly vyčísleny z vymoţené částky, která ke dni vydání tohoto příkazu činila včetně příslušenství …...,- Kč, a to v souladu s vyhláškou MS ČR č. 330/2001 Sb., a skládají se z odměny exekutora v částce …...,- Kč, DPH 20,00% z této odměny v částce …...,- Kč a reţijních nákladů exekuce v celkové částce 3 500,- Kč a 20,00% DPH z této částky ve výši 700,-Kč. Oprávněnému byla přiznána úhrada účelně vynaloţených nákladů na vymáhání jeho nároku v částce …...,- Kč a 20,00% DPH z této částky ve výši …...,- Kč na náhradě nákladů právního zastoupení advokátem, v souladu s vyhláškou MS ČR č. 484/2000 Sb. Povinný dosud uhradil celkem …...,- Kč Na nedoplatku (+) / přeplatku (-) zbývá …...,- Kč Nedoplatek uhraďte převodem na účet soudního exekutora vedený u Komerční banky, a.s. č. ……/…. s variabilním symbolem: …… Nedoplatek vyčíslený v částce do výše Kč 200,- neplaťte. Případný přeplatek (označený jako minusová částka) Vám bude převeden na Váš účet poté, co k převodu přeplatku obdrţíme Vaše písemné instrukce obsahující Vaše jméno, spisovou značku spisu, název účtu, číslo účtu a název a kód banky
80
nebo jej můţete obdrţet v hotovosti v pokladně Exekutorského úřadu v úřední hodiny pokladny pro veřejnost, tj. ve …… v době od ..:.. do ..:... Poučení Proti tomuto příkazu k úhradě nákladů exekuce lze podat u exekutora námitky do 8 dnů od jeho doručení. V Praze dne ………. JUDr. A.B. soudní exekutor
81
Vzor Výzva oprávněnému k úhradě nákladů exekuce Soudní exekutor JUDr. A.B. Exekutorský úřad C Kontakt: Tel/Fax: ……… Email: …..@..... Číslo jednací: .. Ex …/….-..
Věc: Výzva k úhradě nákladů exekuce Soudní exekutor JUDr. A.B., se sídlem C, pověřený provedením exekuce na základě usnesení, které vydal: Okresní soud v ………. č.j. Nc …/….-.., ze dne .........., kterým byla nařízena exekuce dle exekučního titulu: Rozsudek ze dne .........., č.j. C …/….-.., jejž vydal Okresní soud v ………., ve věci: oprávněného D.E., nar.: ………., trvale bytem: ………. proti povinnému F.G., nar.: ………., trvale bytem: ………. o provedení exekuce pro …..,- Kč, náklady exekuce a oprávněného sděluje oprávněnému, že dle ustanovení § 55a novelizovaného exekučního řádu soud exekuci na návrh oprávněného nezastaví, pokud nejsou uhrazeny náklady exekuce. Tímto Vás soudní exekutor žádá o úhradu nákladů exekuce v souladu se zákonem (příp. smlouvou o provádění exekucí) v celkové výši …..,- Kč (včetně 20% DPH) podle smlouvy. Úhradu proveďte neprodleně na účet exekutora č: …….…/…. , VS: ………. Jakmile budou náklady exekuce uhrazeny, exekutor obratem sdělí tuto skutečnost soudu. V Praze dne ……….
Mgr. H.I pověřen soudním exekutorem JUDr. A.B.
82
Vzor Oznámení o skončení exekuce Číslo jednací: .. Ex …/….-..
Oznámení o skončení exekuce Soudní exekutor JUDr. A.B., se sídlem C, pověřený provedením exekuce na základě usnesení, které vydal: Okresní soud v ………. č.j. Nc …/….-.., ze dne .........., kterým byla nařízena exekuce dle exekučního titulu: Rozsudek ze dne .........., č.j. C …/…..., jejž vydal Okresní soud v ………., ve věci: oprávněného D.E., nar.: ………., trvale bytem: ………. proti povinnému F.G., nar.: ………., trvale bytem: ………. o provedení exekuce pro …..,- Kč, náklady exekuce a oprávněného
oznamuje: že na základě usnesení, které vydal Okresní soud v ………. č.j. Nc …/….-.., ze dne .......... (právní moc usnesení: ……….) ve věci výše uvedeného řízení bylo exekuční řízení skončeno. V souladu se zákonem č. 120/2001 Sb., exekučním řádem tím zaniklo pověření nadepsaného soudního exekutora k provedení exekuce. Na základě tohoto oznámení provede příslušný katastrální úřad a příslušný soud, který vede obchodní rejstřík, výmaz poznámky. Středisku cenných papírů se tímto přikazuje zrušit registraci PPN. Zaniká rovněţ povinnost všech poddluţníků povinného k úhradě na účet soudního exekutora. Jakékoli plnění poddluţníka nad hodnotu dluhu, nákladů exekuce a oprávněného, stanovených k dnešnímu dni, bude exekutorem vráceno na účet poddluţníka. V Praze dne ………. JUDr. A.B. soudní exekutor
83
