Katedra právní teorie SOCIÁLNÍ INŢENÝRSVÍ A PRÁVO

Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Katedra právní teorie

Bakalářská práce

SOCIÁLNÍ INŢENÝRSVÍ A PRÁVO Radim Vintr 2009

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Sociální inţenýrství a právo zpracoval sám . a uvedl jsem všechny pouţité prameny.

…......................................... podpis autora 1

Děkuji na tomto místě vedoucí mé bakalářské práce doc. PhDr. Martině Urbanové, Ph.D. za odborné rady a cenné připomínky. 2

Obsah: 1.Úvod............................................................................................................................4 2 Sociální inţenýrství.....................................................................................................7 3. Právní politika...........................................................................................................11 3.1 Zásady právní politiky............................................................................................12 3.2. Direktivy tvorby normativních aktů......................................................................13 4. Koncepce sociálního inţenýrství..............................................................................16 4.1Vlivy na přijímání práva..........................................................................................16 4.2 Společenská efektivnost práva................................................................................17 4.3 Právní vědomí.........................................................................................................19 4.4 Postoj k právu.........................................................................................................22 4.5 Okolnosti vylučující efektivnost práva...................................................................24 4.6 Okolnosti, které mění efektivnost práva.................................................................26 5. Metody ovlivňování druhých osob...........................................................................27 5.1. Masové komunikační prostředky...........................................................................29 Účinnost opatření uplatněných v praxi 6. Oblast doprava..........................................................................................................32 6.1 Vliv kamerového systému......................................................................................33 6.2. Hodnocení efektivity bodového systému..............................................................35 6.3 Mediální kampaně..................................................................................................38 6.4 Analýza dopadů účinků opatření na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích...............................................................................................................41 7. Návrh sociotechnického řešení................................................................................43 7.1 Zadání úkolu...............................................................................................,...........43 7.2 Popis situace...........................................................................................................43 7.3 Predikce vývoje v této oblasti.................................................................................44 7.3.1. Vývoj bez sociotechnického zásahu...................................................................44 7.3.2. Vývoj po sociotechnickém zásahu.....................................................................44 7.3.3. Návrh sociotechnického zásahu.........................................................................44 8. Závěr........................................................................................................................46 Resumé.........................................................................................................................48 Seznam pouţité literatury.............................................................................................49 Příloha Novela Zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů provedená zákonem 411/2005 Sb. Změny v zákoně č. 361/2000 Sb. provedené zákonem 411/2005 Sb. Vybrané paragrafy 3

1.Úvod Cíl práce: Cílem mé práce je definovat pojem sociální inţenýrství, poukázat na jeho úlohu v současnosti, souvislosti sociálního inţenýrství s tvorbou norem a vlivů na jejich efektivitu.Zamýšlím se nad otázkou, jak tvořit normativní akty, aby bylo docíleno optimálního zásahu do sociální reality, který bude společensky akceptován. Zabývám se základními společenskými faktory ovlivňujícími přijetí právní normy společností a hlavními teoriemi sociálního inţenýrství. Opírám se zejména o práce sociologů a filozofů Adama Podgoreckéha a Karla Raimunda Poppera. Z českých sociologů jsem čerpal zejména z prací Miloše Večeři, Martiny Urbanové a Jana Kellera. Budu se zabývat sociálním inţenýrstvím v souvislosti s efektivitou zákonů, týkajících se bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích a demonstrací této souvislosti na příkladech. Ve své práci jsem se zaměřil na způsoby stimulace u rizikové skupiny řidičů tak, aby přijaly obsahy normativních nařízení „za své“. Oblast dopravy a zejména její bezpečnosti jsem si zvolil z důvodu výskytu velkého počtu váţných dopravních nehod, jejichţ příčinou je nedodrţení maximální povolené rychlosti a poţití alkoholu či omamných a psychotropních látek a jedů. Cestou sociálního inţenýrství se pokusím hledat způsoby řešení tohoto negativního jevu. Domnívám se, ţe pro sociální inţenýrství v této oblasti je otevřeno dosud velké pole působnosti, neboť tento problém je společensky závaţný, stále veřejností podceňovaný a ve svém důsledku velmi nebezpečný. Zdroje poznání o společnosti nás zavedou do starověkého Řecka. Od vzniku prvních lidských společenství provází společnost snaha o řešení socio-kulturních problémů. Začneme tam, kde vznikají první teorie o společnosti a ve zkratce se podíváme na vývoj sociologického uvaţování od Platóna aţ k moderním sociálním filozofům. Člověk je tvor společenský. Potřebuje společnost ke své existenci, kaţdý jedinec má své místo a svou roli ve společnosti ostatních lidí. Společnost zahrnující velký počet jedinců musí být regulována, aby bylo zabráněno společensky nebezpečným jevům. Pokud hovoříme o společnosti – „ Společnost je souhrn individuí jednajících s ohledem na jednání druhých, a to v určitém historickém, prostorovém, kulturním a sociálním kontextu, jehoţ parametry mohou svým jednáním ovlivňovat jen částečně.“1 „Termín společnost je fiktivní zkratkou pro vyjádření těchto skutečností.“2 K účelu regulace se lidé dohodli na dodrţování obecně závazných pravidel chování, kterými jsou zákony. Společnost je regulována zákony jiţ od dob Mezopoámie. Efektivita zákonů v dávných dobách byla zajištěna krutými a demonstrativními tresty, majícími za cíl pomstít protiprávní jednání. Vztah práva k zákonu, síle, a zejména důstojného místa práva v ţebříčku hodnot společnosti se pokoušeli definovat 1 2

Keller J. Úvod do sociologie, SLON, páté vydání,Praha 2004, s. 11 Keller J. Úvod do sociologie, SLON páté vydání, Praha 2004 s. 2

4

jiţ někteří antičtí filozofové například Sokrates, Platón, Xenofanes. „ Ve stati „Plató jako vlastenec“ pokládá Masaryk Platona za prvního sociologa, který rozpracoval „nejlepší a nejspravedlivější učení o státu“3 „Velikost Platóna jako sociologa však nespočívá tolik v jeho obecných a abstraktních spekulacích o zákonu rozkladu společnosti jako spíše v bohatství a podrobnosti jeho postřehů a v ohromující pronikavosti jeho sociologické intuice. Viděl věci, které před ním viděny nebyly a které byly znovu objeveny teprve v naší době“4. „Jiţ starořímský filozof Ciceron prohlásil „ Ubi societas, ibi ius“ – kde je společnost, tam je (existuje) právo.“5 V osvícenském myšlení měla filozofie práva zvláštní význam. V klasické německé filozofii, která se zabývala učením o přirozeném právu, měla podobu filozofie sociální, neboť zdůvodňovala společenské a státní zřízení. Mezi velké filozofy osvícenství patří Immanuel Kant. Sir Karl R. Popper ho přirovnává k Sokratovi, neboť pro oba byla „svoboda jedinou formou lidsky hodnotného ţivota“ Kant ve své stati „ Co je osvícenství “ napsal: Separe aude! Měj odvahu pouţívat svůj rozum! Tak tedy zní heslo osvícenství“6. V moderní době ustupuje funkce práva satisfakční (pomsty) a je nahrazována především preventivní a výchovnou funkcí. Sociální inţenýrství řeší otázku, jak nejefektivněji působit na společnost pomocí normativních aktů. „Moderní právní systém je chápán jako výraz zobecněných zájmů všech členů politického společenství, který při rozdělování práv a povinností nepřipouští ţádné výjimky a privilegia, a právní řád je legitimní pouze tehdy, kdyţ s právními normami mohou souhlasit všechna individua jakoţto svobodné a rovné osoby“7. Pojem sociální inţenýrství poprvé pouţil Roscoe Pound v práci „Úvod do sociologie práva“v roce 1922. Tento americký právník vyslovil názor, ţe v civilizované společnosti musí fungovat právo, má-li uspokojovat sociální potřeby členů společnosti, jako společenské zařízení. Jako nejzákladnější myšlenku vyslovil Pound názor, ţe právo se musí především zasadit o udrţování společenské rovnováhy a harmonie ve společnosti „Sociální inţenýrství se opírá o sociologické zákony, které jsou formulovány moderními ekonomickými teoriemi, například teorií mezinárodního obchodu nebo teorií obchodního cyklu. Tyto a další důleţité sociologické zákony souvisejí s fungováním společenských institucí. Tyto zákony hrají v našem ţivotě ve společnosti roli, která odpovídá roli, kterou ve strojním inţenýrství hraje princip páky. Instituce i páky potřebujeme, chceme-li dosáhnout něčeho, co přesahuje sílu našich svalů. Podobně potřebují stroje inteligentní dohled někoho, kdo rozumí jejich 3

Večeřa, M., Urbanová, M. Sociologie práva, Aleš Čeněk s.r.o. Plzeň 2006 s. 64 Popper K.R. Otevřená společnost a její nepřátelé I,přeloţil Miloš Calda, nakl. ISE, ed. OIKOYMENH Praha 1994 s. 44 5 Večeřa, M., Urbanová, M. Sociologie práva, Aleš Čeněk s.r.o. Plzeň 2006 s. 9 6 Popper K. R. Hĺadanie lepšieho sveta- prednšky a statě preloţila Alma Münzová,Archa, spol. s.r.o. Bratislava 1995 s. 124, 125 7 Honneth A. Sociální filozofie a postmoderní etika, přeloţila Alena Bakešová a Josef Velek ,Filosofianakladatelství 1996 s.17, 18 4

5

fungování. Dále jejich sestavování vyţaduje jisté znalosti koloběhů ve společnosti, které omezují to, čeho lze pomocí institucí dosáhnout. V zásadě platí, ţe jsou vţdy vytvářeny tak, aby byly dodrţovány určité normy, vytvořené za určitým cílem. To platí zvláště pro ty instituce, které jsou vytvořeny vědomě, ale dokonce i ty, které vznikají jako nezamýšlené důsledky činnosti člověka, jsou nepřímými důsledky účelové činnosti, a jejich fungování závisí na do značné máry na dodrţování norem. Tak jako jsou stroje vyrobeny nejen ze ţeleza, ale spojením ţeleza a norem, tj. přeměnou fyzických předmětů na základě určitých normativních pravidel, na základě plánu či návrhu“.8 Sociální inţenýrství, podobně jako strojírenské nebo ekonomické inţenýrství, se snaţí co nejlépe naplánovat, navrhnout řešení dané situace, v tomto případě v oblasti sociální. Působení práva v této oblasti ovlivňuje velké mnoţství faktorů. Vlivem těchto faktorů můţe být důsledek zamýšleného zásahu do sociální reality částečně nebo zcela odlišný od původní teze. Podkladem pro přípravu účinného normativního aktu je (mimo jiné) vyuţití výsledků sociologických studií a doporučení z řad odborníků na danou problematiku. Společnost se neustále vyvíjí, mění se a vznikají nové vztahy, dochází ke změně názorů a postojů. Na tento vývoj musí právo reagovat. Pomocí zásahů do sociální reality má právo udrţovat společenskou rovnováhu a pomáhat společnosti ve stabilním vývoji. Sociální inţenýrství dává odpověď na otázku, jak zasahovat do sociální reality, aby vynaloţené úsilí a prostředky nebyly vydány marně. Dle Pounda se sociologie práva také musí zabývat a „ zkoumat metody práce soudců a právníků a moc práva nikoliv abstraktně, ale jako souhrn konkrétních událostí.“9

8

.Popper K.R. Otevřená společnost a její nepřátelé I přeloţil Miloš Calda nakl. ISE, ed. OIKOYMENH Praha 1994 s. 68, 69 9 Večeřa M. Urbanová M. Základy sociologie práva, Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, Brno 2002 s. 49

6

2. Sociální inţenýrství Nejdříve se budu věnovat samotnému pojmu, dále pak jeho souvislosti se sociologií, jeho objektu a předmětu. Pod tímto pojmem rozumíme „praktickou vědní disciplínu, která se zabývá tím, jak pomocí určitých prostředků, s přihlédnutím k ověřeným zákonitostem, dosáhnout plánovaného efektu“10. „Je to soubor doporučení, jak provádět cílevědomě a plánovitě sociální změny, aby bylo dosaţeno ţádaného cíle. Sociotechnika je aplikace zjištěných sociologických zákonitostí a principů k provedení specifických a uvědomovaných cílů“11. Vztah mezi vědními obory a to sociologií-zabývající se teorií a sociálním inţenýrstvím, které se zabývá praxí můţeme vymezit takto: Podle A. Podgoreckého „Sociologie se zabývá formulováním a verifikováním výroků týkajících se souvislostí mezi různými prvky společenského ţivota, sociální inţenýrství se pak zabývá tím, jak na základě těchto poznatků dosáhnout plánovaných změn“12. Sociologie poznává a pojmenovává společenskou skutečnost, sociální inţenýrství se snaţí tuto poznanou a pojmenovanou skutečnost změnit. Teorií sociálního inţenýrství se zabýval významný představitel moderního liberalismu, teorií vědy a filosofie Sir Karl Raimund Popper, který rozvinul koncepci sociálního inţenýrství. Svůj filozofický systém sám označuje jako kritický racionalismus. „Svými názory se váţe k novopozitivismu. V protikladu k principu verifikace vytyčil tzv. princip falzifikace, podle něhoţ nespočívá kritérium vědeckosti teorie v moţnosti nalézt příklady, které ji potvrzují, ale v moţnosti existence takových situací, které by danou teorii vyvracely.“13 „Síla vědy netkví tolik v tom, ţe se její tvrzení dají dokázat, nýbrţ v tom, ţe musí být formulována tak, aby se dala vyvrátit. Právě tak síla demokracie nespočívá v tom, ţe by vybírala ty nejlepší k vládě, nýbrţ ţe kaţdou vládu lze běţnými prostředky (volbami) odvolat.“14 Z Popperových myšlenek vyplývá, ţe skutečný pokrok můţe být uskutečněn jen v prostředí otevřené a různorodé společnosti, kde kaţdý občan můţe svobodně vyjádřit své názory. V této společnosti se stává nezbytností sociální zodpovědnost za budoucnost jednotlivců i celé společnosti. Sociální zodpovědnost ovšem není myšlena jako stav „největší míra štěstí pro všechny“, ale ve smyslu „ co nejmenší míra utrpení pro všechny.“ Popper byl zastáncem myšlenky postupných změn ve společnosti a byl toho názoru, ţe náhlé radikální změny mohou přinést negativní společenské jevy. Při postupné aplikaci dílčích změn(tzv. po krocích) doporučoval se vţdy zaměřit na oblast ve společnosti, kterou pokládal 10

Večeřa M. Urbanová M. Základy sociologie práva, Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, Brno 2002 s. 323 11 Večeřa, M. Urbanová, M. Sociologie práva Aleš Čeněk s.r.o., Plzeň 2006 s. 323 12 Večeřa, M. Urbanová, M. Sociologie práva Aleš Čeněk s.r.o., Plzeň 2006 s. 328 13 Kolektiv autorů ,Filozofický slovník přeloţily Matlochová V., Houţvičková D. Vondrášková M. Nakladatelství Svoboda Praha 1976 s. 365 14 Popper K.R. Logika vědeckého bádání , přeloţil Jiří Fiala, nakl. ISE, OIKOYMENH Praha 1997 s. 6

7

za nejvíc problematickou. Popper se nikdy nepřikláněl k tomu, ţe by v lidském ţivotě hrál roli osud. Naopak vţdy prosazoval myšlenku, ţe je to člověk, kdo vůlí svůj osud řídí. Ve stěţejním díle „Otevřená společnost a její nepřátelé“ dělí způsoby realizace sociálního inţenýrství na 1. obecné, holistické, utopické 2. dílčí, postupné Pro utopický způsob realizace je charakteristické, ţe je jeho cílem v kratším časovém horizontu komplexní přestavba celé společnosti. Primárním cílem při tomto postoji je vytvoření ideálního státu. Navrhuje model

společnosti jejíţ politickým cílem je reálně

dosáhnout skutečného ideálního státu. Rizikem při pokusu o uskutečnění ideálního státu je, ţe se autorům nepodaří projekt zcela dokončit, jejich pokračovatelé mohou mít jinou představu o ideálním státě. Idea uţ nebude povaţována za optimální cíl a v důsledku rozporu bude utopický postoj svrţen. Významnou nevýhodou plánování celé společnosti je zejména to, ţe nedokáţe eliminovat špatná rozhodnutí, která by byla zjištěna na základě metody pokusu a omylu. Z tohoto důvodu nemůţe zahrnout do plánu vývoj událostí, které se projeví při realizaci. S takto pojatým plánováním se setkáváme u diktatur, kde stojí v čele jediný vůdce nebo silně centralizovaná skupina jedinců. Dílčí zaujímá zcela odlišný postup. Změna je uskutečňována po jednotlivých krocích, postupně zkouší řešit společenské problémy a odstranit negativní jevy jako je např. nezaměstnanost. K dosaţení cíle vyuţívá výsledků zjištěných z předešlých pokusů a usiluje pozitivně reformovat stávající stav. Pro postupné inţenýrství je charakteristické, ţe pouţívá kompromis a demokratické metody. Neklade si za cíl naráz změnit vše ve společnosti. Kroky jsou zaměřeny na eliminaci největších problémů společnosti, jejichţ negativní důsledky dopadají na její členy. Postupné inţenýrství se snaţí zmírnit utrpení členům společnosti na nejmenší moţnou míru. „Dá se také očekávat, ţe metoda postupného inţenýrství, zaměřená na reálný ţivot lidí a odehrávající se v konkrétních odvětvích společnosti (reformy ve zdravotnictví, školství, atp.) bude odsouhlasena a podporována masově, coţ se u imaginární myšlenky ideální společnosti očekávat nedá. Postupné inţenýrství počítá s moţností špatných projektů, které však nenapáchají tolik škod, protoţe jejich účinnost bude dopředu omezená a známá a nebude problém je nahradit jinými15“. Další pohled na sociální inţenýrství je moţný podle obecnosti zásahu do sociální reality. Kaţdý plánovaný zásah do sociální reality, který má mít určitý důsledek, je zásahem 15

Popper K.R. Otevřená společnost a její nepřátelé I, přeloţil Miloš Calda nakl. ISE, ed OIKOYMENH Praha 1994 s. 274

8

sociálního inţenýrství v nejširším smyslu slova. Plánovaný důsledek se můţe týkat opatření ve všech oblastech lidské činnosti.např. oblasti právní, hospodářské, politické atd. „Podmínkou takového zásahu je určitá míra informovanosti o problémové situaci, na níţ navrhované opatření reaguje, základem informace však nemusí být nutně sociologická expertiza.V uţším slova smyslu se za zásah sociálního inţenýrství pokládá pouze taková plánovaná změna, která vychází z empirického výzkumu nebo sociologické teorie, případně z propojení teoretických a empirických přístupů k problémové situaci. Se sociálním inţenýrstvím v širokém slova smyslu se setkáváme poměrně často, v uţším slova smyslu zvláště však v oblasti práva se pouţívá pouze zřídka. Někdy je sociální inţenýrství pojímáno i jako soubor manipulativních metod, které je moţné ve spojení s ideologií zneuţít a které skutečně zneuţity byly. Takto je sociální inţenýrství prezentováno zejména ve spojitosti s totalitními reţimy“16. Sociální inţenýrství se zabývá působením na společnost. Samo o sobě je návodem - souborem doporučení. Odpovědnost za to, jakým směrem bude pouţito, případně zneuţito, závisí na jedinci nebo skupině jedinců, kteří jej aplikují. Objekt, na který sociální inţenýrství působí, můţeme rozdělit do tří skupin podle velikosti. První skupinou jsou mikrostruktury tj. malé skupiny, druhou skupinu tvoří větší sociální útvary tj. mezostruktury. Třetí skupinou jsou velké sociální útvary. Velkými sociálními útvary se sociální inţenýrství téměř nezabývá, orientuje se především na mikrostruktury a mezostruktury. Sociální inţenýrství zkoumá ty společenské změny, které jsou výsledem uvědomělé lidské činnosti.Společenské změny jsou tedy objektem sociálního inţenýrství. Předmětem zkoumání sociálního inţenýrství jsou vzory postojů a projevů ve společnosti. Společenské procesy ve společnosti, mají-li být řízeny vědecky, musí být analyzovány.Je třeba formulovat zásadní zákonitosti ţivota společnosti. Má-li být účinně působeno na společnost, je kromě znalostí práv nutná i znalost technologie v zavádění společenských přeměn. K řízení společnosti je třeba metod účinných a racionálních. Německý filozof I. Kant vyjádřil úlohu zákonodárství takto: „Úlohou zákonodárství je zabezpečit existenci co moţná největší svobody kaţdého jednotlivce spolu s co největší svobodou všech ostatních“17

16

Večeřa, M. Urbanová, M. Sociologie práva Aleš Čeněk s.r.o., Plzeň 2006 s. 323

17

Popper K. R. Hĺadanie lepšieho sveta- prednšky a statě Archa preloţila Alma Münzová, spol. s.r.o. Bratislava 1995 s. 109

9

Důleţitou součástí sociálního inţenýrství, která se přímo týká práva a veřejné správy je právní politika. Jedná se o způsoby tvorby normativních aktů, aby obsah normy tj. změna sociální reality, byl optimálně uskutečněn. Je třeba drţet se doporučení, jimiţ je definováno, jakým způsobem tvořit, hodnotit důsledky působení normy na sociální realitu.

10

3. Právní politika „Koncepci vědy o právní politice, která vznikla v 90. letech 19. století., zpracoval Leon Petrazycki, polský právník, filozof a sociolog, profesor univerzity v Petrohradě a ve Varšavě. Podstatnou sloţkou této nauky podle Petrazyckého jsou vědecké poznatky, týkající se předvídání účinků zákonodárství, coţ je vlastně vyuţití sociálního inţenýrství v oblasti právní vědy“18. Adam Podgoreci v knize Základy sociotechniky nazývá právní konstrukce technickými prostředky. „Inţenýrský charakter práva spočívá v tom, ţe určitá rozhodnutí a právní konstrukce mohou být jakýmisi technickými a inţenýrskými prostředky k vyvolání specifických společenských vztahů. Takto chápané sociální inţenýrství by bylo zvláštním druhem právní politiky“19. Poundův pohled na právo je jako na prostředek, jehoţ prioritním cílem je vyváţení konkurenčních společenských zájmů. „Roscoe Pound vymezil právo jako společenské zařízení, které má uspokojovat sociální potřeby, nároky a poţadavky dané existencí civilizované společnosti, a to s vynaloţením nejmenších obětí a při dosaţení nejlepších výsledků v uspořádání lidského chování politicky organizovanou společností“20. Pokud by ve společnosti neexistovaly kvalitní právní normy, zajisté by docházelo k četným střetům. I zde lze pouţít myšlenky I. Kanta, který chtěl pro kaţdého člena společnosti co největší míru svobody. Musí ovšem existovat právní norma, která stanoví hranici svobody jednoho u hranice svobody druhého. Právní politikou se zabýval také Adam Podgorecki. Zabývá se postoji k právní politice a ty dělí na postoje retrospektivní a perspektivně případovou predispozici. „První postoj, který můţeme nazvat postojem retrospektivním spočívá ve schopnosti přetvářet jakýkoli stav společenské, hospodářské a právní nerovnováhy ve stav předchozí rovnováhy. Druhý postoj můţe být nazván perspektivně případovou predispozicí, čímţ se rozumí přístup zaloţený na metodě zkoušek a omylů, jakoţ i přístup ad hoc (za určitým účelem, nebo pro tento konkrétní případ), neboli snaha po přetvoření existujícího stavu nerovnováhy v nový stav rovnováhy, který se zdá být v budoucnosti ţádoucí21“. Má-li zákonodárce rozhodovat o společenských přeměnách v kategoriích perspektivně racionálních, je nezbytné se s těmito metodami seznámit.

18

Večeřa, M. Urbanová, M. Sociologie práva Aleš Čeněk s.r.o., Plzeň 2006 s.327 Podgorecki A. Základy sociotechniky. Praha,přeloţila Jaroslava Formánková, Svoboda 1968 s.25 20 Večeřa, M. Urbanová, M. Sociologie práva Aleš Čeněk s.r.o, Plzeň 2006 s. 326 21 Podgórecki, A. Základy sociotechniky, přeloţila Jaroslava Formánková, Svoboda Praha 1968 s. 55 19

11

Postoj perspektivně racionální je zaloţen na vědecké metodě a usiluje o předvídání důsledků společenských přeměn, které vzniknou naplňováním nových právních předpisů. Tento perspektivně racionální postoj má eliminovat na co nejmenší moţnou míru eventuální společenské ztráty. Míra eventuálních ztrát ve společenském ţivotě u postoje retrospektivního i u perspektivně případové predispozice bude pravděpodobně mnohem vyšší, jelikoţ tyto postoje nejsou podloţeny vědeckými metodami, ale víceméně jinými vědeckými poznatky nebo na metodě zkoušky a omylu, v některých jednotlivých případech i na přístupu ad hoc. Z tohoto tedy jednoznačně vyplývá, ţe moderní zákonodárství se bez právní politiky, jakoţto oboru sociálního inţenýrství v procesu rozhodování jiţ neobejde. Tyto dva postoje (retrospektivní a perspektivně případová dispozice) jsou vyuţívány ke změně v přetváření stavu společenské nerovnováhy ke stavu rovnováhy, se snahou o to, aby společenské ztráty byly minimální. Tyto postoje však nejsou zaloţeny na vědecké metodě. 3.1 Zásady právní politiky22 Právní politika se zabývá způsoby pouţití práva jako prostředku při plánování a realizaci společenských přeměn. Zásady účinného tvoření práva rozděluje A. Podgorecki do tří základních typů: 1. zásady legislativní 2. zásady kodifikační 3. zásady kodifikační techniky Z těchto zásad vyplývají příslušné direktivy. Zásady legislativní Základ právní politiky tvoří direktivy, vycházející ze zásad legislativních. Příprava normativního aktu (právního aktu skládajícího se z více právních předpisů) a hlediska jeho účinnosti. Direktivy zásady legislativní tvoří obecné zásady pro přípravu a normativního aktu. Tyto direktivy se musejí zabývat všemi úvahami a působením, která vedou k vydání normativního aktu. Cílem je zajistit účinnost daného normativního aktu, je nutno se detailně seznámit s faktickou situací, která má být regulována. Zákonodárce v souvislosti s vydáním či změnou tohoto normativního aktu musí znát a přihlíţet ke všem hodnocením. Bude učiněno rozhodnutí o faktické situaci, navrhovaných prostředcích, ţádoucích cílech a předvídaných účincích normativního aktu. Tvrzení, týkající se příčinných vztahů, o které by se navrhovaný normativní akt mohl opřít, je třeba důkladně znát. V neposlední řadě je nutno sledovat účinky

22

Podgórecki, A. Základy sociotechniky, přeloţila Jaroslava Formánková, Svoboda Praha 1968 s. 57

12

jiţ vydaných právních předpisů. Údaje získané ze společenských věd, především z oblasti sociologie práva – o tyto se kromě metodických zásad opírá uplatnění těchto direktiv. Zásady kodifikační Právní předpisy musejí být jasné, stručné a v souladu s přepisy vyšší právní síly. Direktivy kodifikační určují, jakým způsobem právní předpisy redigovat, aby tyto zásady splňovaly. Jakmile jsou jiţ přijaty zásady normativního aktu a je třeba je přeloţit do přesného právnického jazyka, je pouţito těchto direktiv. Direktivy kodifikační techniky se týkají uspořádání různých předpisů v rámci jednoho normativního aktu nebo také dohody o předpisech či sbírky předpisů různých normativních aktů. Direktivy kodifikační techniky se týkají čistě kodifikačních otázek. Schéma společenské změny pomocí právního předpisu Vydání, změna nebo zrušení právní normy sebou nese mnoho různých společenských důsledků. Tyto důsledky mohou být očekávané, neočekávané a v některých případech i negativní. Obsah normativního aktu Obsahem normativního aktu je zamýšlená společenská změna. Právní předpisy jsou první příčinou zamýšlených účinků. Schéma společenské změny pomocí právních předpisů: Právní předpisy – jednání popsané právními předpisy – faktická situace, která je důsledkem tohoto jednání. „K dosaţení zamýšlených faktických stavů v souladu s tímto schématem je nutné podepřít tyto předpisy ověřenými hypotézami, spojující právní předpisy s jednáním, jehoţ se tyto předpisy týkají. Jde o motivační působení práva, a jednání s faktickými situacemi, k nimţ vedlo, nebo které vytvořilo23“. Vydání, změna nebo zrušení právní normy se projeví v mnoţství rozličných společenských důsledků. Ty mohou být očekávané i neočekávané případně i negativní. 3.2 Direktivy tvorby normativních aktů Při tvorbě právních předpisů od vypracování návrhu aţ po kontrolu předpokládaných účinků slouţí direktivy, jako návody či doporučení. 23

Podgórecki, A. Základy sociotechniky, přeloţila Jaroslava Formánková ,Svoboda Praha 1968 s.59

13

Direktivy dělíme na: direktivy dostatečného popisu, direktiva analýzy základních hodnocení, direktiva ověřených hypotéz, direktiva analýzy účinků působení právních předpisů. Direktiva dostatečného popisu Nejprve je nutno popsat stávající situaci, která má být změněna. Znalost té části společenského ţivota, která má být upravena normou , je pro zákonodárce nezbytná. Pokud by znalost nebyla dostatečná, patrně by vznikla situace, kdy by pravděpodobně nebylo dosaţeno zamýšlených účinků, či by se dostavily účinky negativní. Poznání existující situace a popis této situace by měl být proveden v kategoriích sociologických, ekonomických, statistických či demografických – podle druhu existující situace, ve které má být provedena změna. Direktiva náleţitého koordinování hodnocení , které zákonodárce přijímá24 Kdyţ zákonodárce upravuje určitou oblast faktů, je povinen zváţit, zda následky jeho rozhodnutí neporuší nějaké hodnocení, které sám přijímá. Jestliţe vyvolá při uplatňování určitých právních prostředků následky, které jak se ukáţe, porušují jeho vlastní hodnocení, pak tyto účinky budou krajně negativní. Tato situace můţe nastat ve třech oblastech. 1

změna dané situace by byla nákladnější neţ ponechaná ve stávajícím stavu.

2

prostředky navrhované ke změně současného stavu by mohly narušit ty hodnoty, které zákonodárce uznává

3

účinky – zvláště vedlejší nepředpokládané – mohou narušovat hodnoty, které zákonodárce respektuje.

Pro získání údajů za účelem posouzení hodnot obsaţených v normotvorných aktech a hodnot, které jsou společensky uznávány, je prospěšné vyuţít výsledků sociologických výzkumů.Ve snaze získat výsledky shodné s připraveným hodnocením přihlíţí v tomto smyslu právní politika k těmto hodnocením. Direktiva ověřování hypotéz Direktiva doporučuje nalézt příčinné souvislosti, o něţ je moţné opřít rozhodovaný normativní akt. Aby mohly být formulovány příslušné teze týkající se zákonitosti, je třeba se obrátit k existujícím vědním teoriím nebo se pokusit experimentálně stanovit, která ze zúčastněných tezí zůstane po provedené selekci řídící. V dřívější době zákonodárce pouţíval většinou metodu zkoušek a omylů, aby mohl nalézt příčinnou souvislost, kterou by při tvorbě 24

Podgórecki, A. Základy sociotechniky, přeloţila Jaroslava Formánková, Svoboda Praha 1968 s. 61

14

normativního aktu mohl vyuţít. Direktiva ověřování hodnot zákonodárci umoţňuje vědeckými metodami předvídat pravděpodobné účinky (i případné vedlejší účinky) změny normativního aktu. Direktiva ověřování hodnot dovoluje vědomě předvídat, zda navrhovaná změna nezpůsobí negativní účinky ve společenském ţivotě. Lze ji i vyuţít k optimálnímu ověření rozsahu účinnosti navrhovaných prostředků. Direktiva výzkumu účinků zavedeného normativního aktu Direktiva se týká legislativní fáze, která následuje poté, kdy se normativní akt stává závazným. Pro zkoumání účinků platného normativního aktu je vyuţíváno všech vhodných vědeckých metod. Jsou to zejména metody sociologického výzkumu, metody ekonomické, demografické, statistické. Výsledky zkoumání účinků platného normativního aktu jsou stanoveny nezávisle na tom, zda jsou ve společnosti pokládány za pozitivní či nikoliv. Koncepce působení práva25 Právo bude působit tím účinněji, čím výstiţněji bude apelovat na individuální typ osobní a skupinové subkultury. Právo je standardní pokyn dispozitora kaţdému jednotlivci ve společnosti, kaţdý člověk je potencionálním příjemcem tohoto pokynu. Tento standardní pokyn vytváří specifickou sérii sdělení. K určitým subkulturám ve společnosti mohou tato sdělení dospět jako doplňující prvky a mohou být těmito subkulturami akceptována. Takto pozitivně budou právní předpisy působit nejen vlastní mocí zákona ale také díky tomu, ţe budou přijaty za své u členů subkultury. Tento proces proběhne za pomoci podpory přijetí právního předpisu celou subkulturou. Tyto právní předpisy působí jiným způsobem na subkultury jiného sloţení. V těchto subkulturách tento právní předpis můţe vyvolat zpočátku jisté nepříliš pozitivní reakce. Většinou po určité době však i členové této subkultury tyto právní předpisy přijmou - působení však pravděpodobně bude poněkud omezeno. V subkulturách pevně sjednocených se právní předpisy těţce prosazují. Po určité (různě dlouhé) době mohou právní předpisy i v tuto doposud pevnou skupinu začít rozkládat a dochází přitom k rozpadu dosavadní organizace jejího dosud ustáleného vnitřního řádu. Právní předpisy jsou určitou šablonou a nemohou tedy být individualizované, neboť právní systém musí být jednotný.

25

Podgórecki, A. Základy sociotechniky, přeloţila Jaroslava Formánková, Svoboda Praha 1968 s. 17, 18

15

4.Koncepce sociálního inţenýrství Roscoe pound se zabýval otázkou účelu a působení práva. Z jeho úvah vznikla koncepce sociálního inţenýrství spočívající v pouţití právních předpisů k realizaci společensky důleţitých cílů. Koncepce Roscoe Pounda

- „Hlavním úkolem práva je podle jeho názoru

zachovávat společenskou rovnováhu. Právo je nástrojem sociálního inţenýrství, neboť působí na komplikovanou hru různorodých společenských zájmů. Usiluje o odstranění třenic, sporů a škod uvnitř společnosti. Hlavním úkolem práva je zachování společenské rovnováhy. Podle této koncepce je právo základním prostředkem řešení sporů i konfliktů protikladných nebo rozporných společenských sil. Inţenýrský charakter práva spočívá v tom, ţe určitá rozhodnutí a právní konstrukce mohou být jakýmisi technickými a inţenýrskými prostředky k vyvolání specifických společenských vztahů. Takto chápané sociální inţenýrství bylo zvláštním druhem právní politiky. Zejména pomocí právních předpisů, které jsou pojaty téměř jako prostředky, se usiluje o realizaci zamýšlených společenských cílů (s tím ţe to nejsou ledajaké společenské cíle, ale takové cíle jako likvidace konfliktů, udrţení rovnováhy sil atd.).“26 4.1 Vlivy na přijímání práva Socializace „Socializace představuje proces postupného začleňování člověka do společnosti, začíná uvědoměním si svého místa ve světě a končí plnohodnotným fungováním ve společnosti. Kaţdá sociální změna startuje socializační procesy. Na socializaci se podílí řada institucí to dokládá závaţnost tohoto procesu pro reprodukci, společnosti, pro zachování její stability a řádu. Socializace můţe mít podobu záměrného působení. Záměrným působením se rozumí výchova, která podporuje utváření osobnosti člověka ţádoucím směrem“27. Společenské hodnoty a názory V primitivních společnostech můţeme v jednání jednotlivých členů vidět orientaci jen ke své osobě. Jejich jednání se víceméně řídí heslem: „ jednám tak, jak je prospěšné pro mě“ a neohlíţí se na ostatní členy společnosti. V civilizovaných společnostech se jejich členové orientují spíše na to, aby se uplatnili v ţivotě společnosti, aby dosáhli dobrého postavení a sociálního uznání. Společnost v kaţdé době uznává jiné názory a má jiné hodnoty. Právo 26

Podgórecki, A. Základy sociotechniky, přeloţila Jaroslava Formánková Svoboda Praha 1968 s. 25

27

Buriánek J. Sociologie, Fortuna Praha 2001 s. 38, 39

16

můţe být v rozporu s hodnotami a názory z toho důvodu, ţe se snaţí změnit stávající sociální realitu. Ve shodě bude v tom případě, kdy právní norma společenský názor nebo hodnotu potvrzuje. „Právní systémy, právní akty a právní předpisy mohou být s určitými názory ve shodě nebo v rozporu.Efektivnější nebo méně efektivní působení práva bude záviset na síle střetu a velikosti konfliktu mezi právem a názory, jeţ jsou s ním v rozporu. Čím více budou tyto hodnoty a názory ceněny, tím ostřeji vyvstane konflikt a tím těţší bude prosazování práva.“28 Veřejné mínění o právu je výrazně aktivizovaná a prosazující se součást mínění o právu, která působí i jako neformální sociální sankce, jejichţ funkci charakterizoval A. Podgórecki konstatováním: „Čím silnější je tlak veřejného mínění, tím menší je potřeba sankcí pozitivního práva a naopak29“ Průzkumy veřejného mínění mohou slouţit jako ukazatelé pro tvorbu normativních aktů i jako hodnocení přijatých norem společností. Veřejné mínění nemusí být objektivním zdrojem informací. Johan Stuart Millo tvrdí ţe „veřejné mínění je neblaze proslulé svou náchylností k omylu. Mohou se v něm odráţet staré předsudky, můţe být ovládáno pověrami a tradicí“30. 4.2 Společenská efektivnost práva „Moderní společnost nemůţe být podle Honnetha integrována pouze na základě principů spravedlnosti, ve kterých jde o právní uznání schopnosti morálně autonomního jednání, ale i na základě principů solidarity, ve kterých jde o vzájemné uznání individuí jakoţto nezaměnitelných jednotlivců s odlišnými způsoby ţivota ve světle společně sdílených hodnot.“31 Právní normy reagují na nově vzniklé společenské situace. Cílem právní normy je realizovat vzor chování, který je věcným obsahem právní normy. Prostředkem k ověření zamýšleného účinku i celkové efektivity jednotlivých opatření jsou provedené analýzy, rozbory atd. Analýza působení normy můţe dospět k třem moţným účinkům právní normy: 1.Účinek optimálně efektivní znamená soulad mezi cílem normy a jejími reálnými důsledky. 2. problematicky efektivní spočívá v existenci nezamýšlených negativních účinků, tyto se ale dají obejít. Obejití nezamýšlených negativních účinků je nákladné po finanční stránce věci.

28

Podgorecki A. Sociologie práva , přeloţili Z. Kryštůfek a E. Rýznarová Praha 1966 s.26 Podgorecki A. Sociologie Práva přeloţili Z. Kryštůfek a E. Rýznarová Praha 1966 s 23 30 Popkin R. H , Stroll A. Filozofie pro kaţdého Překlad Berka K. Pištěk J. Štekrová I. nakl. Ivo Ţelezný Praha 2000 s. 107 31 Honneth A. Sociální filozofie a postmoderní etika, přeloţili Alena Bakešová a Josef Velek Filosofianakladatelství Praha 1996 s. 20 29

17

3. nedostatečně efektivní účinek právní normy vůbec nesplní cíl právní normy. Tato nefunkční norma můţe vyvolávat také nezamýšlené negativní účinky. Pokud se chce zákonodárce vyhnout účinkům podle bodu 2 a 3 musí být efektivnost uplatněna ve všech krocích tvorby právní normy. Efektivnost při tvorbě je dána zejména kvalitní právní politikou, srozumitelností, jednoznačností, provázaností. Neméně důleţitá je efektivnost při

realizaci právní normy, která se projevuje

v kvalitní práci státních orgánů a informovanosti subjektů. Generální efektivita účinků právních norem se týká těchto jevů: Regulovanosti společenských vztahů - společenské vztahy soukromého charakteru jsou regulovatelné, ale obtíţně kontrolovatelné. Některé vztahy tohoto charakteru ani regulovat není moţné jelikoţ se mnohdy jedná o privátní vztahy, chráněné právem na soukromí zakotveném v Listině základních práv a svobod. V oborech úzce specializovaných je kontrola obtíţně proveditelná z důvodu poţadavku na vysokou odbornost kontrolujících, náročnost oboru limituje počet odborníků v dané oblasti. Stabilita právního systému - tvoří prostředí podporující přijetí právní normy společností. Naopak nestabilita projevující se častými novelizacemi norem, či jejich častým rušením způsobuje negativní reakce a zvýšení sklonu k porušování práva. Kvalita právních norem - zejména jde o jejich obsah, jednoznačnost, srozumitelnost, systematičnost, nerozpornost. Častost porušování práva - tolerance potencionální ilegální činnosti má za důsledek sníţení autority práva a vyvolává u jedinců, majících dispozice k ilegálnímu jednání, dojem irelevantnosti právních norem. Dostatečné nepostihování protiprávního jednání u jednotlivce porušujícího závaznou právní normu podporuje toto jednání i u ostatních členů společnosti.Znamená to tedy, ţe ve velké míře nepostihované porušovaní práva posiluje ve společnosti vědomí bezmocnosti práva - právo tedy v důsledku toho nemusí být dodrţováno. Tento jev má negativní vliv na jedince, kteří právo dosud dodrţují a závaznými normami se řídí. Váţnost a úcta zákonodárce a zákona – úcta společnosti k právním normám a k jejich tvůrcům se diferencuje podle současného stavu společnosti. Vztah k právu je ve společnosti vyjádřen postojem racionálním, který bývá ovlivněn i emocionálním vztahem k právu. Část společnosti přistupuje k právu iracionálně aţ fanaticky. I podle stupně oblíbenosti zákonodárců přistupuje společnost k dodrţování zákonných norem jimi vydaných. Přijetí normy společností je pozitivně akceptováno, pokud zákonodárce poţívá v této společnosti kladného statutu. 18

V opačném případě bývá někdy vyvolána negativní reakce i při vydání společensky prospěšného opatření. Vztah práva a mimoprávních norem – tento vztah je zaloţen na stupni přijetí právních norem, na všeobecné společenské znalosti práva, na systému hodnot společností akceptovaných a na společenských zákonitostech. Sociální chování ve společnosti je za daných okolností výsledkem regulace pomocí právních předpisů a také pomocí právního cítění. Účinnost práva potencuje, pokud je ve shodě s mimoprávními normami, mezi které patří morální i náboţenské normy. Úroveň právního vědomí - mezi pozitivním právem a právním vědomím ve společnosti probíhá neustálá interakce. Do právního vědomí vstupuje platné právo procesem předávání informací o právu. V kaţdé společnosti většina lidí právní normy dobrovolně dodrţuje a řídí se jimi, určitá část společnosti však tyto normy porušuje. Domnívám se, ţe zde velkou roli hraje i úroveň morálky kaţdého jednotlivého člověka. 4.3 Právní vědomí Právní vědomí definuje León Petraźycki jako „ Projekci právní oblasti, zejména objektivního práva jako systému právních norem, do vědomí sociálních subjektů. Jeho důleţitost je dána tím, ţe právní vědomí jako psychický projev práva tvoří zprostředkující článek mezi objektivním právem a právním chováním a jednáním. V sociologii práva se pro označení právního vědomí vţilo několik termínů: právní

vědomí

(legal

consciousness)

–

termín

je

pouţíván

zejména

v

postkomunistických zemích veřejné vědomí (cit, smysl) spravedlnosti (public sence of justice) – pouţívá se zejména v angloamerické sociologii práva veřejná znalost a mínění o právu (public knowledge and opinion about law) – vyjadřované dnes uţ vţitou zkratkou KOL vytvořenou mezinárodní výzkumnou skupinou z prvních písmen základního sousloví. Tento termín se v západní právní sociologii uţívá nejčastěj, a to v podobě zmíněné zkratky KOL“32. „Sociologické studie potvrdily, ţe je to právě právní vědomí, které hraje v tomto směru důleţitou roli zprostředkovatele mezi objektivním právem a faktickým právním jednáním, právní vědomí však můţe být právu konzistentní, být s právem v souladu, nebo naopak kontradiktorní, rozcházet se s právem. Právní vědomí bývá v tomto směru často

32

Večeřa M.,Urbanová M. Sociologie práva, Aleš Čeněk s.r.o. Plzeň 2006 s. 225, 226

19

označováno za intervenující proměnnou, která „ intervenuje“ mezi dvě jinak v zásadě „nezávislé“ proměnné: právo a sociální chování právních subjektů. Právní vědomí je vnitřně strukturované. Obsahuje vedle sebe sloţky poznávací (kognitivní) a sloţky hodotící. Slovenský právní teoretik J. Prusák v tomto smyslu rozlišil: právní vědomí de lege lata – projevuje se jako znalost práva ve formě představ a informací o konkrétním právním systému a poznatků o faktickém právním (resp. protiprávním) jednání lidí na základě daného právního systému. právní vědomí de lege ferenda – projevuje se ve formě emocionálních a racionálních hodnotících soudů, postojů, pocitů, emocí, nálad, představ a idejí v dimenzích správné – nesprávné právo, spravcedlivé – nespravedlivé právo, dobré – zlé právo apod. Ve svém konečném důsledku pak tato oblast právního vědomí směřuje ke tvorbě práva. právně historické vědomí – obrací se zpět k dřívějším právním úpravám, k jiným právním kulturám a historickým typům práva. Má informační i hodnotící charakter. Současné empirické studie právního vědomí vycházejí podle britského právního sociloga Rogera Cotterrella a dalších shodně uvaţujících autorů z rozlišení dvou zákadních sloţek právního vědomí, a to : znalosti práva (knowledge about law) – obsahuje prvky poznávací (kognitivní – informace, znalosti), mínění o právu (opinion about law) – obsahuje jednak prvky hodnnotící (racionální i emocionální hodnotící soudy a představy), jednak prvky postojové33“. V tradiční právní nauce existuje předpoklad, ţe mezi právními normami a navazujícím právním chováním panuje soulad. Platné právo stanoví občanům jednoznačně, co je zakázáno a které jednání je povoleno. Norský sociolog Aubert tento soulad nazval „teorie společné odchylky.“34 Při studiu jsem však nabyl dojmu, ţe tato shoda norem a jednání se vyskytuje víceméně v hodnocení narušení tradičních společenských hodnot a norem. V současné pluralitní společnosti s četnými změnami hodnot a změnami mnoha zákonných norem je potřebné věnovat pozornost rozboru právního vědomí ve společnosti. Získal jsem dojem, ţe o mnoha novelizacích těchto zákonných norem veřejnost není příliš informována. Francouzský právní sociolog Carbonnier vyjádřil tento strav takto: „mluvit o neznalosti práva má smysl tam, kde

33 34

Večeřa M.,Urbanová M. Sociologie práva, Aleš Čeněk s.r.o. Plzeň 2006 s. 225-228 Večeřa M.,Urbanová M. Sociologie práva, Aleš Čeněk s.r.o. Plzeň 2006 s. 226

20

je právo ztělesňováno zvykovým právem, méně ale jiţ, kdyţ jde o právo pocházející ze současných zdrojů.“35 Jiţ téměř před sto lety ( přesně v roce 1913) zdůraznil E. Ehrlich význam právního vědomí na efektivnost práva. Ve své práci zdůraznil, ţe to není hrozba sankcí, ale právní vědomí, které je určujícím prvkem mezi objektivním právem a právním jednáním. Právní vědomí je tedy tou veličinou, která má zásadní význam k přiklonění či odklonění se od faktického právního jednání. „ Právní vědomí v současnosti vychází z toho, ţe jsou zde dvě základní jednotky: - znalost práva

- -

- mínění o právu Je však známým faktem, ţe úroveň znalosti zákona v obecném právním vědomí není na takové výši, jak by bylo moţno předpokládat. Podle mého názoru se laická veřejnost o právní otázky příliš nezajímá, jen v míře nezbytně nutné pro jejich kaţdodenní činnosti. Mnohdy jsou tyto informace o právní problematice čerpány z médií, kde buď nepřesnou interpretací či nesprávním pochopením můţe dojít k chybnému výkladu prezentované právní normy. Mám na mysli například nesprávné pochopení tzv. „absolutní přednosti“ chodce při přecházení pozemní komunikace po přechodu pro chodce. Nesprávná interpretace způsobila sníţení opatrnosti chodců, kteří často přecházeli komunikaci s vědomím „absolutní přednosti“. Tato nesprávní interpretace stála mnoho lidských ţivotů. Mínění o právu „Součástí právního vědomí je znalost práva, dále mínění o právu – hodnotící názory a postoje vztaţené na oblast práva (zejména objektivní právo, právní vztahy, právní instituce, ale i samo právní vědomí), jde tedy o právní vědomí de lege ferenda. Mínění o právu tak vyjadřuje racinálně i emocionálně hodnotící přístupy k právní oblasti, a to v podobě: hodnotícího pohledu na právo – hodnotících představ a soudů o právu, postojů k právu – jako dlouhodobě zakotvených hodnotících přístupů k právu, jejichţ verbalizovanou podobou jsou mínění (názory) a reálným důsledkem určité jednání36“. Hodnotící pohled na právo Hodnotící pohled na právo představuje soubor názorů, pocitů a představ o tom, jaké by měly být provedeny změny a v které právní oblasti do budoucnosti

35 36

Večeřa M.,Urbanová M. Sociologie práva, Aleš Čeněk s.r.o. Plzeň 2006 s. 232 Večeřa M.,Urbanová M. Sociologie práva, Aleš Čeněk s.r.o. Plzeň 2006 s. 233

21

Objekty hodnocení :---------------------------------------------------------------------------------------- pozitivní právo -------------------------------------------------------------------------------------------- právní jednání právních subjektů ............................................................................................. – činnost právních institucí........................................................................................................... – představu o ţádoucí právní úpravě........................................................................................... – představy o protiprávnosti a míře postihů určitého jednání Proces hodnocení práva je individuální a záleţí zde na osobnosti a zkušeností hodnotitele a na jeho postoji k právu“37. 4.4.Postoj k právu Na utváření postoje k právu má vliv podle mého názoru mnoho sociálně-kulturních činitelů. Prvotní a tím základní postoj k právu získává jedinec ve své rodině. Postoj rodičů se přenáší procesem výchovy na potomky. Další stupeň výchovy pokračuje ve školských zařízeních, kde jsou jedinci vštěpovány kulturní základy společnosti, tedy i práva. Člověka bezesporu ovlivňují další členové společnosti se kterými je v sociálním kontaktu a celé prostředí, ve kterém se nachází. Stupeň celkové kulturní úrovně člověka má na jeho postoj k právu velký vliv. Postoj k právu se v průběhu ţivota můţe měnit a to zejména vlivem sociálního prostředí ve kterém člověk ţije. U dospívajících jedinců vstupuje do procesu utváření postoje faktor zvoleného osobního vzoru. Chování vybraného vzoru se snaţí napodobovat. Vzor můţe být zastáncem kladného nebo záporného postoje k právu. „Postoj k právu můţeme tedy vymezit jako sociálně naučenou, dlouhodobou tendenci právního subjektu reagovat určitým relativně ustáleným způsobem na právní podněty, zejména na poţadavky právní normy a vytvořenou právní situaci“38. Škála právních postojů Postoje k právu lze měřit pomocí postojových škál od postojů pozitivních (kladných) aţ po postoje negativní (záporné), kdy postoje k právu lze rozdělit celkem do devíti stupňů. Dle M. Večeři lze škálu postojů k právu rozdělit takto: „ 1. Právní étos – vnitřně akceptovaná norma a hodnota 2. Legalismus – právo je nutný základ sociálního pořádku 3. Právní konformismus – norma je dodrţována jedincem proto, ţe jji dodrţuje soc. prostředí 4. Právní pragmatismus – nástroj k dosaţení osobních cílů legálními postoji 5. Oportunismus – maximalizace osobního prospěchu 6. Deliktní utilitarismus – kritériem akceptace práva je osobní prospěch 37 38

Večeřa M.,Urbanová M. Sociologie práva , Aleš Čeněk s.r.o.Plzeň 2006 s. 233 - 235 Večeřa M.,Urbanová M. Sociologie práva , Aleš Čeněk s.r.o.Plzeň 2006 s. 239

22

7. Právní nonkonformismus – právo je odmítáno, jednotlivec se distancuje a vyjadřuje z

záporný vztah k právu

8. Právní deviace – právo které jedinci nevyhovuje - neakceptuje 9. Právní anarchismus – odmítání všech právních norem, asociální osobnosti a skupiny První čtyři právní postoje vyjadřují akceptaci platného práva a tendenci k plnění právních povinností a vyuţívání subjektivních práv. Střed postojové škály (5.) představuje neutrální, indiferentní postoj. Poslední čtyři postoje k právu předstvují negativní postoje.“39 Můj názor je, ţe osobnost člověka je formována od dětství a tento proces trvá celý ţivot, postoj k právu získá jedinec procesem socializace. Proto, aby jedinci nezaujímali postoje týkající se posledních čtyř stupňů je nutné, aby působení na vnímání práva jako kladného a přínosného způsobu existence ve společnosti bylo dlouhodobé. Diferenciace právního vědomí „biogenní faktory: pohlaví- u ţen byla prokázána statisticky významná tendece k niţší úrovni znalosti práva a to i při vyšším vzdělání, právní postojejsou podobné jako u muţů. věk – u mladších lidí je obecně vyšší znalost práva neţ u starších, starší bývají méně přístupní okolním vlivům. U ţen je rozdíl postojů v závislosti na věku výraznější vzdělání - tento faktor určuje postoje více neţ socioekonomické faktory. Úroveň vzdělání koreluje s vyšší důvěrou v právní systém. Méně významnými faktory jsou rovněţ stupeň urbanizace, náboţenská a politická příslušnost, socioekonomické proměnné (byla zjištěna tendence příslušníků vyšších sociálních vrstev k přísnějšímu postihu trestných činů.) -

psychogenní faktory – tyto faktory vyplývají z mechnismů psychiky u jednotllivých osobností, přizpívají také k vysvětlení postojů k právu jednotlivců a jejich studiem se zabývá právní psychologie.

-

sociální (sociogenní ) faktory právní vědomí je určováno rovněţ sociálním prostředím ve kerém se jednotlivci nacházejí, jejich sociální interakcí, sociální zkušeností, zastávanými sociálními pozicemi a dalšími sociálními charakteristikami“40.

39 40

Večeřa M.,Urbanová M. Sociologie práva , Aleš Čeněk s.r.o.Plzeň 2006 s. 240 - 243 Večeřa M.,Urbanová M. Sociologie práva , Aleš Čeněk s.r.o.Plzeň 2006 s. 243, 246

23

Právo, právní vědomí, právní chování K působení právní normy (její efektivnosti) je nezbytné, aby jednotlivec – tedy adresát práva měl vůli podle práva jednat. - musí s ním být obeznámen - je s právem obeznámen, ovšem z různých důvodů se jím neřídí V praktické části se o této problematice rovněţ zmiňuji, jedná se zejména o problematiku překračování maximální povolené rychlosti a řízení pod vlivem alkoholu. Empirickými výzkumy bylo prokázáno, ţe jen asi polovina populace by se řídila právní normou, s kterou by nesouhlasila“41. 4.5 Okolnosti vylučující efektivnost práva Rovnováha mezi formou a obsahem je důleţitá i v oblasti tvorby právních norem. Věcný obsah normy potřebuje formu, aby byl správně pochopen a převeden do praxe a tím zasahoval do sociální reality. Formálně dokonalá právní norma snaţící se upravit oblast mimo moţnosti působení společnosti je naprosto zbytečná. Filozof Karl F. Popper tvrdí „Vše co se říká, můţe být vţdy pochopeno špatně. To ţe si tak často rozumíme, spočívá z větší míry na dobré vůli: na přání rozumět, na sebekritickém postoji ke všudypřítomnému problému, zda jsme dobře rozuměli, a na výsledku tohoto postoje, jemuţ se pak říká „vcítění“42. Působení práva můţe být vyloučeno ze dvou potencionálních moţných důvodů. Prvním je důvod věcného předmětu regulace. je vţdy nutno zváţit, zda v oblasti, na kterou by se předpisy vztahovaly, je toto reálně moţné. Má-li být některá oblast právně regulována, je také třeba uváţit, zda to tato oblast připouští a zda zavedení právní regulace by bylo reálně proveditelné. Právní norma můţe tedy regulovat jen ten předmět, který z důvodu jeho povahy je regulovat moţno. Druhý důvod je formální. Aby právní předpisy mohly být účinné, musí být efektivní sdělování informací o právu. Protoţe jen dostatečně známé předpisy mohou být efektivní. Mohou se také vyskytnout chyby v podávání právních informací, tyto mohou být nejasné a tím ztěţují pochopení vydávaných právních sdělení. Někdy můţe dojít k situaci, ţe právo samo vyloučí moţnost vlastní ingerence. „Právní předpisy nemají moc nad časem. Nedají se pouţít k restituci toho, co se kdysi stalo, ani k popohnání času. Ve 12 letech není moţno dosáhnout plnoletosti a také není moţno vrátit

41

Večeřa M.,Urbanová M. Sociologie práva , Aleš Čeněk s.r.o.Plzeň 2006 s. 247 - 258 Popper. K.R. Logika vědeckého bádání , přeloţil J. Fiala nakl. ISE ed. OIKOYMENH, Praha 1997 předmluva k sedmému německému vydání s. XXXI, XXXII 42

24

roky strávené ve vězení. Utrpěl- li někdo morální škodu ztrátou blízké osoby, mohou se mu sice dát peníze, ale morální škoda se nedá odčinit43“. Deskripce právního chování „V této oblasti je usilováno o zachycení faktického chování právních subjektů v právních vztazích44“ Analýza právního chování Kaţdý člověk má svůj motivační systém. Motivací bych označil u kaţdého člověka rozdílné potřeby, zájmy, hodnoty a postoje, jedná se o interní aktivaci jednání. „ Motivy vystupují jako hnací, energetizující síly lidské činnosti nacházející se v individuu.“45 Klasik sociologické teorie Max Weber (1864 – 1920) vyjádřil pochopení motivů právního chování jakoţto „chápající sociologie.“ „tento důraz na studium sociální interakce individuálních aktérů, rozvíjený v posledních desetiletích, přinesl ve všech

oblastech sociologie potřebu

mikrosociologického pohledu. Výchozím předpokladem je zde přitom myšlenka, ţe právě tyto mikrosociologické struktury tvoří jednotlivé základní skladebné prvky, z nichţ je společnost sloţena.“46 Podle mého názoru je pozitivní motivace velice důleţitým prvkem. Mám na mysli především motivaci k dodrţování právních norem. Motivační prvek je prakticky začleněn do bodového systému, kterému se budu věnovat v praktické části, a to zákonem č. 361/2000 Sb.O provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů § 123a „Bodovým hodnocením se zajišťuje sledování opakovaného páchání přestupků nebo

trestných

činů,

spáchaných porušením vybraných povinností stanovených

předpisy o provozu na pozemních komunikacích řidičem motorového vozidla nebo ţe se řidič porušování těchto povinností nedopouští. porušení

vybraných povinností

stanovených

Přehled

jednání

spočívajícího v

předpisy o provozu na pozemních

komunikacích a počet bodů za tato jednání je stanoven v příloze k tomuto zákonu“47.. Motivem řidiče je nezískání trestných bodů, pokud jiţ řidič trestné body získá, má moţnost tyto odmazat dle § 123e (5) „Příslušný úřad obce s rozšířenou působností provede záznam o odečtení bodů ke dni ukončení školení ve středisku bezpečné jízdy, a to nejpozději do 3 pracovních dnů od podání ţádosti. Příslušný úřad obce s rozšířenou působností můţe

43

Podgórecki, A.Sociologie práva, Práva přeloţili Z. Kryštůfek a E. Rýnarová Svoboda 1966 s.148 Večeřa M.,Urbanová M. Sociologie práva , Aleš Čeněk s.r.o.Plzeň 2006 s. 259 45 Večeřa M.,Urbanová M. Sociologie práva , Aleš Čeněk s.r.o.Plzeň 2006 s. 261 46 Večeřa M.,Urbanová M. Sociologie práva , Aleš Čeněk s.r.o.Plzeň 2006 s. 266 47 zákon č. 361/2000 Sb. O provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů v platném znění 44

25

provést záznam o odečtení bodů řidiči na základě potvrzení o ukončeném školení bezpečné jízdy pouze jednou za kalendářní rok48“. 4.6 Okolnosti, které mění efektivnost práva49 Dle myšlenky Adama Podgoreckého má na účinnost práva vliv velmi mnoho faktorů. Rozdělení je moţné podle charakteru a to na formální, zabývající se podobou a materiální sledující věcný obsah. Za formální faktory které zásadně mění efektivnost práva povaţujeme zejména míru znalostí o právu a úroveň jejich chápání. Související okolností se znalostí práva je správnost či vadnost interpretace zákonů. Vadnost interpretace můţe mít původ v nejasnosti, rozporu v zákoně, mnohoznačnosti výkladu, nestálosti, změna zákona je tak častá ţe jedinec neví co ještě platí a co uţ ne, vlivem velkého počtu právních autorit, interpretačních zdrojů. Velice důleţitou okolností, můţeme ji označit i jako klíčovou, je stupeň interiorizace právních norem. Tato okolnost úzce souvisí s kulturou jedince i celé společnosti. Interiorizací je zvnitřnění nebo osvojení si určitých postojů či vzorů chování. Interiorizovaná norma je zařazena do běţných vzorů chování. Pro jedince se stane normou určené chování jeho obvyklým způsobem jednání. Motivace chovat se normou stanoveným způsobem bude vycházet z vnitřních pohnutek. Není třeba jedince dále motivovat příslibem zisku nebo hrozbou trestu. Míra interiorizace je přímo úměrná míře respektování práva. Autorita zvnitřněného práva nespočívá v obsahu sankce, ale pramení z existence práva ztotoţněného z chováním jednice, skupiny a společnosti. Působení práva a instituce50 Vztah práva a instituce je velice úzký. Instituce byly zřízeny za účelem realizace, tedy aplikace práva ve společnosti. Nezbytnou podmínkou k dosaţení účinků norem, které chce zákonodárství vyvolat, je přímo závislé na kvalitě činnosti instituce. Mezi faktory, které negativně ovlivňují kvalitu činnosti institucí počítáme zejména vleklé vyřizování agendy, nepřesné rozdělení kompetencí a s tím spojené kompetenční konflikty, problémy se získáváním odborníků, tendence k podjatému rozhodování, sloţité řízení, řízení s procesními nebo zákonnými vadami. Pokud se právní předpisy budou moci opřít o vybudované zázemí kvalitně fungujících institucí, tak realizace účinků bude probíhat rychle a efektivně. 48

zákon č. 361/2000 Sb. O provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů v platném znění Podgórecki, A.Sociologie práva, Práva přeloţili Z. Kryštůfek a E. Rýnarová Svoboda 1966 s. 150, 151 50 Podgórecki, A.Sociologie práva, přeloţili Z. Kryštůfek a E. Rýznarová Svoboda 1966 s. 152 49

26

5.Metody ovlivňování druhých osob51 Základním problémem sociálního inţenýrství je způsob jak ovlivnit jinou osobnost nebo skupinu osobností. Způsoby ovlivňování se zabýval R.Merton. dospěl k rozdělení druhů působení na jiné osoby sedmi forem. 1. donucení, 2. vztah převahy, v němţ rozkaz bez hrozby uţití síly určuje jednání druhé osoby, 3. manipulace, při níţ se pouţívá mechanismů působení a nevysvětlují se přímo cíle, 4. jasné postavení otázky uvedením alternativních směrů působení, 5. vzor k následování, přičemţ člověk, který vykonává vliv, si není vědom toho, ţe jako vzor slouţí, 6. udělování rad a směrnic, 7. výměna, při níţ jedna osoba modifikuje situaci tak, aby odtud vyplynulo určité jednání druhé osoby. Mertonův výčet není úplný, protoţe všechny situace nemusí být vyčerpány, také jednotlivé skupiny se mohou překrývat. Iniciátora působení budeme označovat jako původce. Osobu na niţ je působeno nazveme vykonavatelem. Spojení mezi původcem a vykonavatelem se uskutečňuje prostřednictvím řady vztahů jako například: vykonavatel můţe znát původce. Vykonavatel můţe jednat s vnuceným vzorem jednání a současně si můţe, ale nemusí si uvědomovat důvody svého jednání. Důvody pro osvojení daného vzoru chování se mohou shodovat s důvody, které předpokládá původce. Uvedené projevy a kritéria klasifikujeme následujícím způsobem. Na realizaci vzorů jednání můţe původce pouţít následující procedury: 1.nápodobu 2.přesvědčování 3.manipulace Principem nápodoby je situace, kdy vykonavatel dobrovolně přejímá určitý vzor jednání z následujících důvodů. Sám chce napodobovat osoby s vyšším společenským postavením, protoţe má snahu vniknout do tohoto okruhu osob, nebo z opačného důvodu a to je odtrhnutí od skupiny k níţ patří nebo je do ní počítán. Neméně důleţitým motivem můţe být atraktivita vzoru jednání. Pro vykonavatele nemusí být zřejmé, kdo je původcem vzoru. Vzor jednání je přijat také z důvodu, ţe určité jednání je zvykem, nebo proto, ţe vykonavatel nevidí ţádnou jinou moţnost jednání neţ vzor přijat. 51

Podgórecki, A. Základy sociotechniky, přeloţila Jaroslava Formánková Svoboda Praha 1968 s.116 - 120

27

Přesvědčováním původce vnucuje vykonavateli odlišný vzor jednání,neţ ten, který doposud vykonavatel schvaloval. Metod přesvědčovacích je vyuţito v praxi v mediálních kampaních a projektech na zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, kterým se věnuji v praktické části. Přesvědčovací metody k dosaţení souhlasu jsou: A,diskuse B,vyvolání emotivní aklamace C, kombinací A. a B. spočívající v teologickém přesvědčování s poukazováním na ztráty i prospěch. K přesvědčení je moţné vyuţít většího mnoţství znalostí, obratnosti v myšlení jeţ jaké má vykonavatel k dispozici. Také je moţno apelovat na iracionální postoje vykonavatele. Apelaci na iracionální postoje jiţ počítáme do metod manipulace. Výjimka se zahrnutí do manipulace je v případě, ţe existuje shoda obsahu vybudovanými iracionálními postoji a předem přijatým zdůvodněním, které můţe být přijato z nebo z jiného zdroje. Manipulace je uplatněna původcem tam, kde dochází k nesouladu mezi akceptovaným vzorem jednání vykonavatele a vnucovaným vzorem jednání. Spočívá v omezení vykonavatele v moţnostech jeho rozhodnutí. Povaha omezení se dělí na tyto případy: A, přinucení, které odstraňuje vnější formy nesouladu B,skrývání skutečného původce vyvolávajícího odmítnutí za domnělého původce C,podstrčení atraktivních a nepravdivých rozumových úvah, na místo úvah pravdivých, které nevyvolávají pohnutky vedoucí k působení D, skrytí skutečných účinků ke kterým působení směřuje, nebo vydávání nevyplývajících účinků z působení za účinky z působení vyplývající E, oddělení osobní stránky původce od věcné v situaci zdánlivě náhodné. Původce vytváří zdání, cíleně reţíruje situaci. Poukazuje na to ţe sám není původcem této situace. Odkazuje se na náhodnou shodu okolností v důsledku které je nucen jednat. Manipulací v obecném smyslu rozumíme působení na vykonavatele, které u něj vyvolává dojem, ţe je původcem, a současně si neuvědomuje fakt, ţe se stal prostředkem realizace cílů skutečného původce. Zásadním rozdílem mezi nápodobou a přesvědčováním na jedné straně a manipulací na straně druhé spočívá v jejich postoji k názorové, hodnotové atd. orientaci vykonavatele. Nápodoba a přesvědčování se nesnaţí zlomit názorovou orientaci vykonavatele. Vyuţívají skonu jedince k napodobování vzorů, nebo k ochotě jedince nechat se přesvědčit. 28

Kaţdá s těchto metod je postavena na určitém předpokladu. Pro uplatnění nápodoby je nutná existence sklonu jedince napodobovat chování vzoru. Předpokladem pro pouţití přesvědčování je nutným předpokladem usměrnění sklonu vykonavatele nechat se přesvědčit původcem. Manipulace předpokládá zlomení orientace vykonavatele. Ve společnosti je běţný názor, ţe aplikace manipulace je vţdy negativní. V určitých případech je pouţití manipulace efektivnější neţ nápodoba nebo přesvědčování. Sociální inţenýrství můţe pouţívat nápodobu, přesvědčování a manipulaci jako svých prostředků a ty aplikovat buďto jednotlivě nebo společně v kombinaci. Jejich pouţití můţe být více či méně uvědomělé. Tyto nástroje pouţité k původcem k dosaţení cílů společností povaţované za dobré nebo za špatné. Nesoulad mezi cíly,které má původce a vykonavatelovými cíly je způsoben převahou pouţívání prvků manipulace na úkor nápodoby. Při častém pouţívání manipulace můţe dojít k jejímu odhalení a v důsledku toho mohou být vytvořeny antimanipulační metody jednání. Riziko odhalení je přímo úměrné počtu pouţití manipulace.U nápodoby a přesvědčování k tomuto jevu nedochází. Důleţitým faktem pro působení sociálního inţenýrství jsou zkušenosti z různých společenských skupin a sloţek dané společnosti i společnosti jako celku. Aby sociální inţenýr mohl předem stanovit míru vzájemných vazeb a také proto, aby věděl v jaké míře chápe vykonavatel původcovy záměry je nezbytným podkladem analýza jednotlivých částí společenské struktury, stejně tak analýza této struktury jako celku. Na základě těchto informací je moţné zhodnotit působení sociálního inţenýrství. Sociální inţenýrství je praktická věda, která se snaţí za pouţití takových metod jako nápodoba, přesvědčování a manipulace vytvořit určitý vzor osobnosti, a to buď jako celkový, zaměřený na zformování celé osobnosti, nebo částečný, tak aby později tyto nově vzniklé vzory jednání při svém působení realizovaly předem zamýšlené účinky. Ve veřejné správě je ţádoucí, aby bylo uţíváno metod nápodoby a přesvědčování a to především v působení navenek. Uplatnění tyto metody najdou především v různých kampaních. 5.1.Masové komunikační prostředky52 Masové komunikační prostředky významně zasahují do účinnosti s jakou budou nové opatření přijaty veřejností. Dále se jim budu věnovat v praktické části o působení mediálních kampaní. Aby účinky sdělení pomocí masových komunikačních prostředků efektivně působily na veřejnost, zvláště na vybrané cílové skupiny obyvatel, je nutno dodrţovat určité zásady. Tato 52

Podgórecki, A. Základy sociotechniky, přeloţila Jaroslava Formánková Svoboda Praha 1968 s. 70 - 75

29

problematika byla jiţ zpracována mnoha sociologickými analýzami a byly stanoveny určité prvky mající pro tuto problematiku zásadní význam. Za zásadní kritérium lze stanovit „ trojici“ odesílatel – obsah - příjemce. Sociologické analýzy zaměřené na zaměřené na téma, co nejvíce působí na rozhodnutí občanů a na přiklonění se k novému názoru v oblasti, kde názor byl jiţ jednou stanoven a občané či skupiny se jim řídí, byl názor na vliv masových komunikačních prostředků pozměněn. Pozměněn byl v tom, smyslu, ţe pouze působení např. rozhlasu, televize apod. nemá ve společnosti dostatečnou odezvu, neboť tato forma nového sdělení působí tzv. neadresně a nemá ţádoucí vliv na jednotlivce. Naproti tomu bylo prokázáno, ţe přenášení informací tzv. „ dvoustupňovým přenosem informací“ tj. nepřímo, vykazuje mnohem větší účinnost. Tento dvoustupňový přenos informací je zaloţen na principu sdělování informace prostřednictvím druhé osoby . Tato osoba, která bude prezentovat novou informaci a přenášet sdělení pro okruh osob (příjemců) musí mít ve skupině postavení tzv. neformálního vůdce, který má ve skupině autoritu a většina členů skupiny se jeho názory řídí. Má-li být tedy veřejnosti (odběrateli)sdělena masovými prostředky nějaká informace, je prokázána účinnost přenosu této informace dvoustupňovým přenosem – tedy nepřímo. Propagaci nové informace musíme tedy zaměřit tím způsobem, aby co nejúčinněji zasahovala právě tyto vůdce v jednotlivých prostředcích. V obecném smyslu z výsledků sociologických výzkumů vyplývá, ţe lidé mají tendenci přiklánět se k obsahům z prostředků masové komunikace a takovými závěry a informacemi a hodnoceními, která jsou obdobné jako jejich názory a postoje. Naopak ty informace, které nejsou s jejich názory a přesvědčeními v souladu, mají tendenci odmítat nebo údaje zkreslovat. „ Tedy k tomu, aby bylo moţno účinně změnit nějaké názory, mínění, postoje pomocí prostředků masového působení nestačí pouhé vysílání příslušných sdělení k příjemcům, navíc musí tato sdělení přijít do těch centrálních článků, které mohou plnit funkci stabilizátoru těchto mínění53“ „Je nutné proniknout k neformálním vůdcům, k tzv. sociometrickým hvězdám.54“ Tohoto prvku působení je účinně vyuţíváno v mediálních kampaních, o čemţ se zmiňuji dále v praktické části práce - viz kampaň „Domluvme se“ atd. Tyto závěry byly vyvozeny ze sociologických vědeckých výzkumů, které se zabývají otázkami efektivnosti působení masových komunikačních prostředků, a ukázaly se jako poměrně přesné. 53 54

Podgórecki, A., Základy sociotechniky, přeloţila Jaroslava Formánková Svoboda Praha 1968 s. 75 Podgórecki, A., Základy sociotechniky, přeloţila Jaroslava Formánková Svoboda Praha 1968 s. 76

30

Tímto ukončuji pojednání o obecné teorii sociálního inţenýrství a v následující části se budu věnovat praktické aplikaci těchto metod a příkladům opatření, která jiţ proběhla. Zejména zavedení nejvyšší povolené rychlosti 50km/h v obcích, bodovému systému a vlivu kamerových systémů na bezpečnost silničního provozu a také jinými neţ normativními opatřeními zejména mediálním kampaním. Pro ilustraci efektivity zásahů sociálního inţenýrství jsem si zvolil oblast dopravy. Opatření provedená v této oblasti jsou ověřitelná pomocí statistik atd. Dopravní prostředky pouţívají všichni členové společnosti k přepravě zboţí a osob a přispívá k chodu společnosti. S existencí dopravy jsou spojeny některé negativní důsledky. Často diskutovaným negativním jevem při zabezpečování této nezbytné činnosti je velký počet ztrát lidských ţivotů. Z tohoto důvodu se budu zabývat legislativními opatřeními, která reagují na vysoký počet dopravních nehod a na negativní bilanci zmařených ţivotů – tomuto tématu se podrobně věnuji na str. 27.

31

Účinnost opatření uplatněných v praxi 6.Oblast doprava Vyhláška č. 223/1997 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu) , kterou bylo zavedena nejvyšší povolená rychlost 50 km/h v obcích a 130 km/h na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla. O vlivu rychlosti jízdy a dopravní nehodovosti existují mnohé studie a četné statistiky Od 1.10.1997 nabyla účinnosti novela pravidel silničního provozu, ve které byla sníţena nejvyšší povolená v obcích z 60 km/h na 50 km/h a zvýšena nejvyšší povolená rychlost na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla ze 110 km/h na 130 km/h. O novelizaci pravidla sníţení nejvyšší povolené rychlosti v obcích ze 60 km/h na 50 km/h je nutno říci, ţe se tato změna ukázala být jako jednoznačně pozitivní. Při dodrţování tohoto rychlostního limitu (oproti roku zavedení této novely tj. rok 1997) došlo k poklesu nehod v obcích a tím počtu usmrcených osob ze 701 na 438 v roce 2004 - tato čísla jsou jednoznačná. Ovšem v posledních letech opět narůstá počet neukázněných řidičů, nedodrţování limitu nejvyšší povolené rychlosti a tím opět zvyšování počtu dopravních nehod a počtu zraněných a usmrcených osob. Negativní následky zvýšení limitu na 130 km/h, které bylo prosazeno proti vůli odborníků v dané oblasti, se projevily v počtu nehod a rapidním zvýšením počtu usmrcených osob při těchto nehodách. Tento fakt dokládá statistický údaj, v roce 1997 ještě před zavedením zvýšení rychlostního limitu bylo na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla usmrceno 35 osob, po pěti letech - tedy v roce 2004 byl počet usmrcených osob při dopravních nehodách způsobených nedodrţením povolené rychlosti jiţ 101. Před a v počátečních měsících platnosti této změny limitu rychlosti jízdy ze 110 km/h na 130 km/h na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla proběhla v prostředcích masové komunikace poměrně rozsáhlá kampaň. Při ní byla především zdůrazňována souvislost mezi rychlostí jízdy a délkou brzdné dráhy vozidla. V průběhu této kampaně a pouze několik měsíců po jejím ukončení velké procento řidičů si tuto skutečnost uvědomovalo a stanovená pravidla dodrţovalo. Ovšem v letech následujících došlo k prudkému nárůstu nedisciplinovanosti řidičů se svými fatálními důsledky.

32

Tabulka č.1 Počet usmrcených osob v obci a mimo obec, vývoj za posledních 10 let55 Rok 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

Počet usmrcených osob V obci Mimo obec 612 772 600 786 583 828 464 740 507 815 520 816 455 764 501 813 486 833 438 777

6.1 Vliv kamerového systému Při hodnocení vlivu kamerového systému na dodrţování nejvyšší povolené rychlosti a tím zvýšení bezpečnosti dopravy je dle mého soudu třeba čerpat z objektivně zjištěných údajů. Tyto údaje jednoznačně ukazují, ţe na úsecích označených jako „ úseky sledované kamerovým systémem“ řidiči nejvyšší povolenou rychlost dodrţují. Uţ instalace značky označující toto sledování působí na řidiče tak, ţe téměř kaţdý řidič si hned zkontroluje svou aktuální rychlost.. Především ve městech s velkou hustotou silničního provozu má toto opatření jednoznačně kladné výsledky. Ve Velké Británii byla provedena studie , která jednoznačně prokázala závislost mezi rychlostí jízdy a nehodovostí. Tato čísla činí neuvěřitelných 95% případů, kdy došlo ke sníţení počtu dopravních nehod při sníţení rychlosti. Zvýšení rychlosti naopak vyvolalo v 71% případů vzrůst počtu nehod. Ze studie, kterou prováděla společnost PA Consulting vyplývá, ţe umístění kamer určených na měření rychlosti motorových vozidel sníţí počet nehod se zraněním o 33%, počet těţce zraněných a usmrcených klesne o 40%.Uváţíme-li jakém počtu dopravních nehod bude zabráněno instalací kamerového systému a kolika lidem se tím zachrání zdraví či ţivot, je prospěšnost tohoto opatření nepopiratelná. Od 1. ledna 2009 je účinná novela zákona č. 361/2000 Sb. O provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů provedená zákonem 480/2008 Sb.

55

ÚAMK ČR, Info servis, Informační a podkladové materiály z oblasti bezpečnosti silničního provozu k volnému vyuţití v médiích. [citováno 16.5.2009] dostupný z http://www.uamkcr.cz/aspRS/users/infoservis.asp?id=1102&rok=2005

33

Čl. II § 79a Měření rychlosti vozidel (1) Za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií. (2) Obecní policie můţe měřit rychlost výhradně v úseku určeném policií13a), jehoţ počátek je ve směru silničního provozu označen přenosnou dopravní značkou s vyobrazením kamery snímající rychlost a nápisem „MĚŘENÍ RYCHLOSTI“. Konec tohoto úseku je označen přenosnou dopravní značkou s tímto vyobrazením šikmo přeškrtnutým a nápisem „KONEC MĚŘENÍ RYCHLOSTI“.56 Od. 1. července 2006 začala v České republice platit nová pravidla silničního provozu a byl zaveden tak jako v mnoha dalších zemích bodový systém. Ten obsahuje jak prvek represivní – identifikaci a evidenci přestupku, jeho potrestání formou pokuty a přidělení trestných bodů, tak prvek výchovný – rehabilitační. Motivačním a výchovným prvkem v systému bodového hodnocení je moţnost odmazání tří bodů účastí na školení bezpečné jízdy jedenkrát ročně. V tomto opatření je zahrnuta i odborná dopravně psychologická diagnostika a stanovení dalšího postupu tj. kurzy vedené specialisty v oboru dopravní psychologie. Hlavním cílem těchto změn je zvýšit bezpečnost na našich silnicích. Za způsobené dopravní přestupky se řidičům v rámci nového bodového systému přidělují trestné body, jejichţ počet se řídí závaţností přestupku či dokonce trestného činu. Obecní úřad nemá povinnost informovat řidiče o počtu trestných bodů. O informace o případném počtu trestných bodů zaţádá řidič motorového vozidla příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, nebo na Českém Podacím Ověřovacím Informačním Národním Terminálu, tedy Czech POINTu ( k 10.5.2009 pracuje v ČR 3597 pracovišť). Pokud se řidič dopustí závaţného porušení dopravních předpisů a způsobí např. nehodu s váţným zraněním, půjde o trestný čin a věc bude řešena soudní cestou. Při méně závaţném přestupku můţe policie poţadovat zaplacení blokové pokuty na místě do výše 3000 Kč, při projednání přestupku ve správním řízení lze uloţit pokutu do výše 50 000 Kč a uloţit zákaz řízení motorových vozidel na dobu dvou let.

56

zákon 480/2008 Sb. změna z., kterým se mění zákony souvis. s přijetím z. o Policii ČR č. 361/2000 Sb.

34

6.2 Hodnocení efektivity bodového systému „Argumentem pro zavedení bodového systému v České republice bylo vyhodnocení po řadě let jeho aplikování v zahraničí, které vyzdvihuje zejména jeho preventivní účinek ve smyslu trvalého sniţování počtu dopravních nehod i závaţnosti jejich následků. Tento argument se ukázal jako platný jen do jisté míry. Po zavedení bodového systému (zákonem č. 361/2000 Sb. O provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů), o kterém se zmiňuji v teoretické části práce, počty nehod klesly, ale potom začalo docházet kaţdý rok k nárůstu počtu nehod. Různé verze bodových systémů se pouţívají nejen v Evropské unii (Francii, Německu, Itálii, Velké Británii, Polsku, Maďarsku, Slovinsku, Irsku, Portugalsku, Řecku, Rakousku, Lucembursku a Belgii). Podobné systémy fungují i v Kanadě, Austrálii, USA a na Novém Zélandu.. Přes rozdílnost detailů mají všechny tyto systémy společné principy a cíle: Pomocí předem stanovených pravidel vyhledávat v silničním provozu řidiče problémové, nepřizpůsobivé, nebezpečné sobě i ostatním a na základě zákonem stanovených podmínek činit opatření k jejich dočasné nebo trvalé eliminaci z účasti v silničním provozu jako řidič. V sítích bodového systému tedy uvíznou řidiči, kteří mají skutečně problémy a představují pro ostatní účastníky silničního provozu váţné nebezpečí. Pokud se tito řidiči po odpykání trestu budou chtít dále účastnit silničního provozu, je třeba příčiny jejich nebezpečného chování odhalit a pokusit se o nápravu. Toto je záleţitost fundované dopravně psychologické diagnostiky, speciálních lékařských vyšetření, konzultací s dalšími odborníky. Teprve na základě všech potřebných zjištění je moţno stanovit diagnózu a další postup, od trvalého odebrání řidičského oprávnění na jedné straně, aţ po pouhé konzultace, pohovory na straně druhé. Mezi těmito krajními póly je pak absolvování různě intenzivních a různě dlouho trvajících kurzů, zaměřených na terapii či rehabilitaci, směřující ke zjištěnému problému, coţ můţe být ţebříček ţivotních hodnot, formování postojů k ochraně ţivota svého i bezpečnosti ostatních osob, změna ţivotosprávy a abstinence alkoholová i drogová, ale i řešení širších souvislostí ze soukromého i pracovního prostředí řidiče. Vedení a vyhodnocení účinků takovýchto kurzů musí být svěřeno opět zkušeným odborníkům, specialistům jak v oboru dopravní psychologie, tak psychoterapie a dalších oborů dle aktuální potřeby.Je třeba mít na paměti, ţe do těchto potíţí se řidič dostane dobrovolně a s vědomě přijatým rizikem. Všechno, co se s ním bude dít pak, nebude ani krátké ani snadné ani levné. Následné obtíţe však nelze chápat jako formu trestu, ale jako snahu pomoci problémovým řidičům vrátit se do praxe bez většího rizika recidivy a třeba tragického zopakování předchozích chyb. A především jako

35

snahu zaručit svědomitým a zákona dbalým účastníkům silničního provozu co největší míru bezpečnosti jako odměnu za jejich slušnost“57. Motivačním a výchovným prvkem v systému bodového hodnocení je moţnost odmazání bodů za účast na školení bezpečné jízdy. V tomto opatření je pouţito metody přesvědčovací, podpořené ziskem v podobě odmazaných bodů. Tato moţnost existuje také v zahraničních variantách bodového systému.

Tabulka č. 2 Základní vrcholová fakta ze statistiky dopravních nehod 1993-200858

Počet Počet Rok usmrcených nehod do 24 hodin 1993 1 355 1994 1 437 1995 1 384

152 157 156 242 175 520

1996 1 386

201 697

1997 1 411

198 431

1998 1 204 1999 1 322 2000 1 336

210 138 225 690 211 516

2001 1 219 2002 1 341 2003 1 319

185 664 190 718 195 851

2004 1 215

196 470

2005 1 127

199 262

Při kolikáté dopravní nehodě Hlavní opatření došlo k usmrcení 112,22 106,07 126,82 Zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a 145,52 plynulosti provozu na pozemních komunikacích – „Překlenovací zákon“ Zavedení nejvyšší dovolené rychlosti 140,63 50 km/h v obci (vyhláška 147/2007 Sb. 174,53 170,71 158,32 Zákon 361/2000 o provozu na pozemních komunikacích 152,31 141,22 148,48 Národní strategie bezpečnosti 161,70 silničního provozu Zahájení projektu The Action 176,81

57

Rehnová V. Bodový systém hodnocení řidičské praxe rychlosti [citováno 23.3.2009] dostupný z http://www.czrso.cz/index.php?id=390

58

Ministerstvo dopravy,Základní vrcholová fakta ze statistiky dopravních nehod za dobu existence samostatné České republiky (1993 – 2008) [citováno 28.3.2009] dostupný z http://www.ibesip.cz/592_Zakladni-vrcholovafakta-ze-statistiky-dopravnich-nehod-za-dobu-existence-samostatne-Ceske-republiky-1993-2008

36

Zákon č. 411/2005 Sb. novelizující zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů – změna v povinnosti hlášení nehod (hmotná škoda nad 50 000,- Kč), dále mimo jiné:

2006 956

187 965

196,62

2007 1 123

182 736

162,72

985 – 2008 předběţná data

159 990 předběţná 162,42 data

Bodový systém hodnocení řidičů Celodenní svícení i za nesníţené viditelnosti Vyšší tresty za dopravní přestupky Konec výjimek na dětské zádrţné systémy Pokračování The Action Kampaň „Domluvme se!“ The Action Kampaň „Nemyslíš.Zaplatíš!“ The Action „Domluvme se!“

Účinnost opatření přijatých za účelem sníţení počtu dopravních nehod a zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích dlouhodobě sniţuje zneuţívání institutu „osoby blízké“. Tento institut obsaţený v Ústavě ČR čl. 37 : Kaţdý má právo odepřít výpověď, jestliţe by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. Tento institut umoţňuje řidiči motorového vozidla, vyhnou se sankci a to prostřednictvím tvrzení, ţe se přestupku dopustila osoba blízká – tedy odmítá vypovídat. Pokud chybí důkaz například záznam z kamery, nebo výpověď svědka, nemůţe být uplatněna sankce za porušení zákona. Jednání těchto řidičů svědčí o jejich postoji k právu – na škále právních postojů se jich týká posledních 5 stupňů (viz. popsáno výše) Jiná opatření Zpomalovací-prahy Tuto moţnost zpomalení rychlosti motorových vozidel zavádí § 26 odst. 1 písm.n) vyhlášky č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a 37

úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Příčným prahem se rozumí "Krátký příčný práh", který vytváří krátkou umělou nerovnost na vozovce (zpomalovací práh); je zpravidla označen ţlutočernými pruhy59.I přes fakt, ţe zpomalovací prahy efektivně sniţují rychlost motorových vozidel a bývají instalovány zejména v blízkosti přechodů pro chodce a škol, mají i řadu odpůrců. Zpomalení dopravy v důsledku umístění zpomalovacího prahu vyvolává některé negativní důsledky. Například se zpomalením před prahem a následným rozjetím po jeho přejetí zvyšuje hlučnost dopravy, s tím je spojena také větší koncentrace oxidu uhličitého. Umístěný příčný práh dále ztěţuje údrţbu komunikace. Aby zpomalovací práh plnil svůj účel, je třeba ho umístit na vhodné místo. Podle mého názoru by měly být příčné prahy pouţívány spolu s dalšími opatřeními a působit jako podpůrné prostředky. Ukazatele-rychlosti Myslím si, ţe typickým prvkem aplikace sociálního inţenýrství jsou ukazatele rychlosti, které zobrazují aktuální rychlost motorových vozidel . Tato metoda podporuje dodrţování omezení rychlosti v obcích – o metodě neverbální komunikace, do které ukazatele aktuální rychlosti bezesporu patří se zmiňuji v textu na straně 19. 6.3.Mediální-kampaně Podle mého názoru je moţné ovlivňovat veřejnost buďto normativním způsobem tj. způsobem represivním, nebo metodou přesvědčovací tj. např. kampaněmi v masových sdělovacích prostředcích. Působení masových komunikačních prostředků je řešeno v kapitole masové komunikační prostředky. Jelikoţ nedodrţování nejvyšší povolené rychlosti a rychlá riskantní jízda se týká především skupiny řidičů ve věku od 18 do cca 30 let – tato skupina mladých řidičů je cílovou skupinou na kterou je třeba se zaměřit. Hovořím-li o řidičích, mám na mysli především řidiče – muţe. Ţeny se podílí na počtu dopravních nehod způsobených nedodrţením předepsané rychlosti v malé míře – více se řídí pravidly silničního provozu a méně riskují neţ muţi. Nemají potřebu demonstrovat sociální postavení riskantní a agresivní jízdou. V kampani na změnu chování řidičů této cílové skupiny navrhuji zaměřit se na prezentaci konkrétních dopravních nehod, jejich příčin a následků. Kampaň je třeba prezentovat realisticky, s emotivním podtextem. Poté by mělo následovat doporučení jak se vyhnout potencionálně rizikovým situacím. Nutností je přizpůsobení formy tak, aby byla co nejsnáze přijatelná pro cílovou skupinu. Účinnost kampaně podpoří, bude-li obsah sdělení prezentován některým „neformálním vůdcem“ - například známým sportovcem, hercem atd.

59

vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

38

U jedinců cílové věkové skupiny hraje velkou roli nápodoba či ztotoţnění se s tímto mediálně známým oblíbeným člověkem. Proces nápodoby a přijímání vzorce jednání je popsáno v kapitole „metody ovlivňování druhých osob“ na straně 23 Tento vzor chování a jednání se vyznačuje atraktivitou pro cílovou skupinu a spouští mechanismus nápodoby vedoucí k ovlivnění chování a jednání příslušníků cílové skupiny. Graf 1 a 260

60

Ministerstvo dopravy, The Action, [citováno 15.5.2009] dostupný z http://www.theaction.cz/default.aspx?id=389&ido=107&sh=-1127124136

39

Výše uvedená fakta týkající se cílové skupiny 18 aţ 25 let lze obdobně aplikovat také na protiprávní jednání spočívající v poţití alkoholu před jízdou. S cílem sníţení počtu řidičů, kteří řídí pod vlivem alkoholu a současně jsou členy cílové skupiny iniciovalo Ministerstvo dopravy kampaň DOMLUVME SE61. Působení na cílovou skupinu je aplikováno prostřednictvím vybraných hudebních skupin(Divokej Bill, Tři Sestry, Chinaski, Wanastowi Vjecy) při koncertech, které oslovují přímo velký počet jedinců cílové skupiny. Mediálně známí zástupci těchto skupin přímo vyzývají účastníky koncertů, aby se předem mezi sebou domluvili, kdo z nich nebude konzumovat alkohol a odveze bezpečně ostatní domů. Působení spočívá na metodě nápodoby a metodě přesvědčování prostřednictvím atraktivního vzoru. Jedinci cílové skupiny lépe přijmou sdělení od svého vzoru neţ od jiných autorit. Například věta „ Sami neřídíme opilí, a myslíme si, ţe by nikdo neměl řídit opilý“ sdělená během koncertu frontmanem kapely Chinaski Michalem Malátným dosahuje větší účinnosti, neţ sdělení jinou formou z důvodu, ţe tato osoba je cílovou skupinou přijímána jako kladný vzor. Účinnost působení zvyšuje také fakt, ţe návštěvníci koncertu jsou téměř ve 100 % členy cílové skupiny. Působení tedy není rozptylováno na jedince, kteří do této cílové skupiny nespadají. Na koncertech jsou prováděny dechové zkoušky na přítomnost alkoholu u jedinců, kteří se rozhodli nepoţít alkohol a řídit. Projekt

The Action62 je zaměřen na cílovou skupinu 15 – 25 let . Cílem je prevence

konkrétní rizikové situace – tou je řízení pod vlivem alkoholu a jiných omamných látek a to především v návaznosti s návštěvou diskoték a nočních klubů. Metoda přesvědčování, které se věnuji v obecné části v části metody ovlivňování druhých osob, je u této kampaně postavena na emotivním působení multimediální show, která nezkresleně ukazuje skutečné dopady dopravní nehody zejména na oběť a osoby z jejího okolí. Demonstrativní působení zejména na začínající řidiče má vyprávění skutečných účastníků dopravních nehod a tragických dopadů, které tyto nehody měly pro jejich další ţivot. Celý tento projekt The Action je veden s vyuţití prostředků snadno přijatelných a srozumitelných pro cílovou skupinu teenagerů a mladých lidí.

61

Ministerstvo dopravy: Domluvme se [citováno 15.5.2009] dostupný z http://www.domluvmese.cz/default.aspx?id=265&ido=83&sh=1153400024 62 Mimisterstvo dopravy: The Action, citováno [14.5.2009] dostupný z http://www.theaction.cz/default.aspx?ido=3&sh=67579

40

Od 1.10.2008 probíhá bezpečnostní kampaň „Nemyslíš-zaplatíš“63. Sdělení je předáváno formou krátkých spotů v televizi a rozhlase. Obsahem spotů je realisticky ukázat okolnosti při vzniku dopravní nehody a její důsledky. V krátkých klipech je demonstrováno, jak podcenění dodrţování základních bezpečnostních pravidel je v konečném důsledku tragické. Dosud bylo natočeno pět spotů, tyto a další budou uváděny do konce roku 2010. Cílem je emotivním působením přesvědčit řidiče a spolujezdce k zodpovědnému chování 6.4 Analýza dopadů účinků opatření na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích Sníţení rychlosti ze 60km/h na 50km/h v obci Nepřiměřená rychlost je frekventovaným a velice nebezpečným přestupkem proti bezpečnosti na pozemních komunikacích. Nejnebezpečnější příčinou nehod je jednoznačně nepřiměřená rychlost. Pravděpodobnost usmrcení v důsledku nepřiměřené rychlosti je třikrát vyšší neţ průměrná pravděpodobnost úmrtí při nehodě. Překračování maximální povolené rychlosti je nejčastější příčinou usmrcení v silničním provozu. Sníţení limitu nejvyšší povolené rychlosti v obcích má jednoznačně pozitivní přínos k bezpečnosti zejména chodců. V případě střetu automobilu jedoucího 50 km/h je riziko smrtelného zranění chodce třikrát menší neţ při střetu s vozidlem jedoucím 60 km/h. Brzdná dráha je při 60 km/h o 9 m delší neţ při jízdě rychlostí 50 km/h. Účinek tohoto opatření je jednoznačně pozitivní. Od 1.10.1997, kdy nabyla účinnosti novela pravidel silničního provozu a nejvyšší povolená rychlost v obcích byla sníţena ze 60 km/h na 50 km/h došlo ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu a při dopravních nehodách v obcích zahynulo či bylo zraněno méně osob neţ v předchozích letech. Analýza bodového systému Z počátku zavedení bodového systému byl v letních měsících roku 2006 zaznamenán velký pokles dopravních nehod. Na silnicích byla ve zvýšené míře prováděna kontrola silničního provozu, ovšem pozitivní efekt tohoto opatření

trval jen krátkodobě. Počet

dopravních nehod se znovu postupně zvyšoval, nehodovost z počátku roku 2007 byla dokonce ještě vyšší neţ ve stejných měsících roku 200664, tedy ještě před zavedením těchto opatření.

63

Ministerstvo dopravy: Nemyslíš zaplatíš, [citováno 14.5.2009] dostupný z http:// www.nemyslis-zaplatis.cz

41

Tento fakt způsobil pokles důvěry v účinnost bodového systému. Na sniţování efektivity bodového systému

mělo negativní vliv zpochybňování významu a účinnosti systému

v médiích, obavy z příliš velké tvrdosti postihů řidičů, také zpochybňování samotného principu bodového systému. Vyskytly se také legislativní překáţky které brání vymáhání zákona například ustanovení o osobě blízké, nárůst podílu administrativních činností v práci policie a omezení práce v terénu při dohledu. Účinek tohoto opatření není jednoznačný, zpočátku toto opatření mělo dobré výsledky, postupem času dochází k jeho přehodnocování a o jeho účinnosti se stále vedou různé diskuze. Opatření reagují na stále se měnící situaci. Kromě opatření ve formě předpisů má svůj vliv také jejich podpora za pomoci mediálních kampaní. Sníţení

Bodový

Kamerový

Příčné

Ukazatele

Mediální hodnocení

rychlosti

systém

systém

prahy

rychlosti

kampaně

-

+

+

+

+

5+ 1-

+

+

+

+

+

5+

+

-

-

+

+

+

4+ 2-

+

-

+

+

+

4+ 1-

V ČR

+

+

+

+

+

+

6+

V EU

+

+

+

+

+

+

6+

hodnocení

5+

3+ 3-

5+ 1-

5+

6+

6+

+ /-

z 60 na 50 Sníţení počtu

+

nehod Má preventivní účinek Akceptace řidiči Podpora veřejností

Přínos: Z tabulky vyplývá, ţe ČR přejímá obdobná dopravní opatření, která jsou uplatňována v zemích EU. 64

Ministerstvo dopravy: HEINRICH, J.: ANALÝZA DOPADŮ ZÁKONA č. 411/2005 Sb. A SOUVISEJÍCÍCH PŘEDPISŮ NA DOPRAVNÍ NEHODOVOST [citováno 28.3.2009] dostupný z http://www.mdcr.cz/NR/rdonlyres/BCF2DC06-5624-47DC-B46D-43E5A849BFA0/0/Akompletanalyzal.pdf

42

Slabou stránkou provedených opatření je nízká míra dodrţování předpisů řidiči. 7.Návrh sociotechnického řešení 7.1 Zadání úkolu Cílem je návrh koncepce sníţení počtu dopravních nehod v důsledku nedodrţení nejvyšší povolené rychlosti a řízení pod vlivem alkoholu v cílové skupině řidičů 18 aţ 25 let. Bezprostředním sociotechnickým cílem mé práce je navrţení efektivní a velké finanční náklady nevyţadující koncepce, která má za cíl ovlivnit přístup řidičů cílové skupiny a vyvolat změnu v chování, spočívající v dodrţování výše zmíněných předpisů. Dále je cílem vyvolat uvnitř cílové skupiny diskuzi o moţných důsledcích neodpovědného přístupu při řízení motorového vozidla, účelem je uvědomění si důsledků způsobených nehod pro konkrétní jedince a jejich blízké. 7.2 Popis situace Sociotechnické doporučení musí vycházet z dobré znalosti současné situace a jejího rozboru. Je třeba vzít v úvahu specifika cílové skupiny řidičů ve věku 18 aţ 25 let. Členové této skupiny hledají své místo ve společnosti, přijímají nové společenské role a s touto změnou je spojena snaha o sebeprosazení. Prosazení jedince ve společenství ostatních probíhá prostřednictvím dokazování dominantní pozice ve skupině. Toto je spojeno s projevy agresivity a převahy nad ostatními. V oblasti dopravy se toto ovšem spolu s malými ţivotními zkušenostmi stává fatálním. Dokladem toho je fakt, ţe z celkového počtu dopravních nehod se řidiči cílové skupiny 18 aţ 25 let podílejí 14 % ( údaje z roku 2008). „Z celkového počtu dopravních nehod zaviněných řízením pod vlivem alkoholu se řidiči do 25 let podílejí 28% ( údaj z roku 2007). V roce 2007 zavinili tito řidiči 18% z celkového počtu dopravních nehod a měli vinu na 24% z celkového počtu usmrcených osob při dopravních nehodách. Řidiči motorových vozidel ve věku do 25 let zavinili 19,3% z celkového počtu dopravních nehod zaviněných řidiči motorových vozidel a měli vinu na 27,3% usmrcených při dopravních nehodách zaviněných řidiči motorových vozidel. Příčinou 52% dopravních nehod zaviněných řidiči motorových vozidel ve věku do 25 let byl nesprávný způsob jízdy, 27% nepřiměřená rychlost a 19% nedání přednosti v jízdě. Příčinou 73% usmrcených při dopravních nehodách zaviněných řidiči osobních automobilů ve věku do 25 let byla nepřiměřená rychlost. 43

32% dopravních nehod jejichţ příčinou byla nepřiměřená rychlost zavinili řidiči motorových vozidel ve věku do 25 let. Při kaţdé 3,2. dopravní nehodě zaviněné řidičem motorového vozidla ve věku do 25 let v sobotu byla zraněna osoba. Při kaţdé 2,9. dopravní nehodě zaviněné řidičem motorového vozidla ve věku do 25 let v neděli byla zraněna osoba. Řidiči motorových vozidel ve věku do 25 let pod vlivem alkoholu zavinili 28% z celkového počtu dopravních nehod pod vlivem alkoholu. 94% z celkového počtu dopravních nehod zaviněných řidiči motorových vozidel ve věku do 25 let pod vlivem alkoholu zavinili řidiči osobních automobilů, 3% motocyklisté a 3% řidiči nákladních automobilů“65. 7.3. Predikce vývoje v této oblasti 7.3.1. Vývoj bez sociotechnického zásahu Vývoj v této oblasti, pokud nepouţijeme sociotechnického zásahu, patrně nebude mít samovolně tendenci k vyšší disciplinovanosti cílové skupiny řidičů ve věku 18 aţ 25 let na dodrţování pravidel silničního provozu, zvláště pak dodrţování nejvyšší povolené rychlosti a řízení pod vlivem alkoholu. 7.3.2. Vývoj po sociotechnickém zásahu Pokud by se návrh na sociotechnický zásah realizoval, domnívám se, ţe jeho výsledky by se po určitém časovém úseku projevily v odpovědném přístupu k řízení motorového vozidla u cílové skupiny řidičů ve věku 18 aţ 25 let. Prokázání efektivity sociotechnického zásahu by bylo moţno po uplynutí určité doby. Vhodnou metodou na ověření účinnosti bude čerpání ze statistik dopravní nehodovosti za určité časové období před a následně po realizaci sociotechnického zásahu. 7.3.3. Návrh sociotechnického zásahu Návrh je zaměřen na cílovou skupinu 18 aţ 25 let, účastnící se řidičského výcviku v autoškolách.

65

Info servis, nformační a podkladové materiály z oblasti bezpečnosti silničního provozu k volnému vyuţití v médiích, [citováno 16.5.2009] dostupný z http://www.uamkcr.cz/asprs/users/infoservis.asp?id=1899&rok=2008

44

Sociotechnický zásah bude realizován formou přesvědčování za pomoci psychologického a emotivního působení spočívajícího v pravdivém vylíčení a svědectví o průběhu a následcích dopravních nehod a to přímo účastníky těchto nehod. Zásah bude proveden vybranými jedinci stejné věkové kategorie jako účastníci řidičského výcviku a to z důvodu snadnější akceptace jejich svědectví a přijetí doporučení, jak se vyhnout potencionálně rizikovým situacím. Cílová skupina příjme informace lépe, kdyţ bude zprostředkována členem vlastní subkultury, který hovoří „ jejich jazykem“. Svědectví o průběhu dopravních nehod bude zpracováno jednak formou přímého rozhovoru v kombinaci s filmovou projekcí o délce cca 30 - 45 minut. Domnívám se, ţe délka 30 – 45 minut je optimální, z důvodu udrţení pozornosti cílové skupiny a tím efektivního vyuţití potenciálu tohoto prostředku. Pro vyšší autentičnost a emoční proţitek bude tento materiál natáčen přímo na místech, kde došlo k dopravním nehodám. Myslím si, ţe pro začínající řidiče by tato forma přesvědčovací metodou byla vhodná.

45

8.Závěr: Sociální inţenýrství poskytuje návod, jak prosadit účinná opatření k uskutečnění cílů při regulaci společnosti. Zabývá se tvorbou práva po stránce sociologické. Jeho efektivnost je moţno hodnotit dle fakticky dosaţeného výsledku a splnění zamýšleného cíle. Je však nutno mít na zřeteli, ţe : „Větší část právní úpravy je však morálně indiferentní, nemá morální rozměr (dopravní předpisy).“66 Ve své práci jsem se snaţil najít účinný způsob, jak přesvědčovacími metodami cíleně působit na mladé lidi – mnou vybranou cílovou skupinu řidičů 18 – 25 let. Dokázat pomocí metod sociálního inţenýrství, aby byly dodrţovány zákonné normy a platné předpisy s vědomím toho, ţe tak jednám ve svém vlastním zájmu. Kaţdý by si měl být vědom, ţe porušení dané zákonné normy můţe být příčinou velké lidské tragedie Zejména u mladých řidičů nezřídka zvítězí pocit „síly“ nad zodpovědností. „Je samozřejmě empiricky doloţitelným faktem, ţe mládeţ má sklon k jisté netrpělivosti a bouřliváctví.“67 Jak snadno dojde k tragédii, to si v té chvíli neuvědomují. Téměř denně je moţno dozvídat se z médií o dalších a dalších smrtelných dopravních nehodách, jejichţ příčinou je nedodrţení pravidel silničního provozu. Proto je mým názorem, ţe správné pochopení a vnitřní přijetí právních norem za své je cílem sociálního inţenýrství ovlivnit chápání předpisů a norem ve smyslu zodpovědnosti ke zdraví a ţivotu a zmenšení četnosti rizikových situací. Zde má své místo také sociální kontrola„postavení společnosti vůči jedinci a jedince vůči společnosti.“68 Myslím si, ţe téměř kaţdý, kdo měl moţnost setkat se a mluvit s člověkem, který v důsledku tragické dopravní nehody byl připraven o zdraví, či ztratil své blízké, si tento emocionálně silný záţitek promítne do svého ţivota a bude mít snahu chovat se tak, aby k něčemu obdobnému nedošlo i v jeho případě. Zde mají své místo tzv. „případové studie“ – kazuistiky s rozborem příčin, průběhem jednotlivých nehod, následky a doporučeními k cílevědomým zásahům. Samozřejmě se vţdy vyskytne určité procento populace, kde přesvědčovací metody selhávají a musí tedy v zájmu ochrany ostatních členů společnosti být uplatněny metody sankcí. „Jiţ starořímský politik a filozof Cato (234 – 149 př.n.l.) výstiţně vyslovil: Dobře fungující stát si dovede ohlídat i to, aby lidé ctili a respektovali špatné zákony. A naopak ten stát, co nezajistí, aby byly dodrţovány ty prospěšné, je odsouzen k zániku a anarchii.“69 Ze všech zdrojů, ze kterých jsem čerpal materiály ke své práci, jsem dospěl k poznání, ţe účelem a posláním 66

Večeřa M.,Urbanová M. Sociologie práva , Aleš Čeněk s.r.o.Plzeň 2006 s. 163 Buriánek J. Sociologie, Fortuna Praha 2001 s. 106 68 Večeřa M.,Urbanová M. Sociologie Práva , Aleš Čeněk s.r.o.Plzeň 2006 s. 196 69 Večeřa M.,Urbanová M. Sociologie Práva , Aleš Čeněk s.r.o.Plzeň 2006 s. 223 67

46

sociálního inţenýrství je minimalizovat počet sociálně patologických jevů ve společnosti pomocí svých specifických metod na minimum. Je zde prvořadé vyuţít všech dostupných a ověřených poznatků, které nabízí sociologie a jejich sociotechnickou aplikaci. Na tomto místě budu citovat z knihy Sociologie práva od autorů M. Večeři a M. Urbanové, v níţ je „právo“ popsáno takto:„Právo není pojem, ale ţivá síla. Proto spravedlnost, která v jedné ruce drţí váhy, kterými právo váţí, má v druhé ruce meč, aby ho ubránila. Meč bez váhy představuje holé násilí, váhy bez meče symbolizují bezmocné právo70“. Tato charakteristika je podle mého názoru vyčerpávající. Pokud členové společnosti za pouţití metod sociálního inţenýrství dokáţí přijmout zodpovědnost za své činy a uvědomit si následky porušování zákonných norem, byly tyto metody sociálního inţenýrství v právu úspěšné. Neboť „Lidský svět můţe být zachován jen tehdy, jestliţe v něm kaţdý ponese svůj díl odpovědnosti, díl, který za něj nikdo nemůţe převzít.71“

70 71

Večeřa, M., Urbanová, M. Sociologie práva, Aleš Čeněk Plzeň 2006 s. 76 David R. Ústava České republiky Listina základních práv a svobod Nakladatelství Olomouc 2001 s. 5

47

Resumé: Social life is managed by the law from the time of Mesopotamia. At the time the law was an instrument of revenge. The evolution of social life changed the purpose of the law, especially as an intrument of education. The topic of my bachelor work is Social engineering and law. The work is structured in two parts, theoretical and practical part. The first part includes theoretic determination of social engineering, the topic of this part is viewed by Adam Podgorecki, Karl Raimund Popper, the conception of social engineering is viewed by Roscoe Pound. Further, there is solved the question of legal policy, definition of legal policy, its fundamentals, the directives how to make legislative acts. Furthermore, there are analysed impresses of reception and acceptance of the law, methods of influence on other people, and massmedial impress. In my opinion, the efficiency of the law is the most important factor. The efficiency of legislative acts can be changed by a lot of different factors. The second part is about a practical influence of legislative acts in the area of traffic. Here is evaluated the efficiency of precautionary measures from the origin of the Czech Republic up to the present. Another very important thing is a relationship between methods of social engineering and medial campaigns. There are mentioned three campaigns; they are called The Action, Nemyslíš-zaplatíš and Domluvme se. The Action is intended for students of secondary schools and novice drivers. Young people can see how real traffic accidents look. Nemyslíš-zaplatíš is a television campaign. It has a form of short emotional shots. There are shown causes of road traffic accidents. The campaign Domluvme se is oriented on young drivers. Representatives of famous bands send messages against drinking and driving. At the end of my project I try to propose my own social engineering provision. Traffic is a very important part of social life. Lots of goods have to be transported for people´s need every day. Safety of traffic is a serious problem of our own civilization. The answer to the question how to make traffic safe for all people is not known now, but the near future will find a solution - with the help of social engineering.

48

9. Seznam pouţité literatury: Kniţní literatura 1.

BURIÁNEK, J.: Sociologie, Praha, Fortuna, 2001, s. 38,39

2.

DAVID, R.: Ústava České republiky Listina základních práv a svobod, třetí vydání Olomouc, Nakladatelství Olomouc,2001, s. 5

3.

HONNETH, A.: Sociální filozofie a postmoderní etika, přeloţila A. Bakešová a J.Velek ,Praha, Filosofia-nakladatelství, 1996, s. 17, 18, 20

4.

KELLER, J.: Úvod do sociologie, páté vydání, Praha, SLON, 2004, s. 2, 11

5.

KOLEKTIV ,:Filozofický slovník, přeloţily V. Matlochová, D. Houţvičková, M. Vondrášková, Praha, nakladatelství Svoboda, 1976, s. 365

6.

PODGÓRECKI, A.: Základy sociotechniky, přeloţila J. Formánková, Praha, nakladatelství Svoboda, 1968, s. 17, 18, 25, 55, 57, 59, 61, 70 – 76, 116 - 120

7.

PODGÓRECKI, A.: Sociologie práva , přeloţili Z. Kryštůfek, E. Rýznarová, Praha, nakladatelství Svoboda, 1966, s. 23, 26, 148, 150 - 152

8.

POPPER, K.R.: Otevřená společnost a její nepřátelé I ,přeloţil M. Calda, Praha, nakladatelství ISE, ed. OIKOYMENH, 1994, s. 44, 68, 69, 274

9.

POPPER, K. R.: Hĺadanie lepšieho sveta- prednášky a statě, přeloţila A. Münzová, Bratislava, nakladatelství Archa spol. s.r.o., 1995, s. 109, 124, 125

10.

POPPER, K.R.: Logika vědeckého bádání , přeloţil J. Fiala, Praha, nak. ISE, ed. OIKOYMENH, 1997, s. 6, XXXI – XXXII - předmluva

11.

POPKIN, R. H., STROLL, A.: Filozofie pro kaţdého, překlad K. Berka, J. Pištěk, I. Štekrová, Praha, nakladatelství Ivo Ţelezný, 2000, s. 107

12.

VEČEŘA, M., URBANOVÁ, M.: Základy sociologie práva, druhé vydání, Brno, Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2002, s. 49, 323

13.

VEČEŘA, M., URBANOVÁ, M.: Sociologie práva, Plzeň, Aleš Čeněk, 2006

ISBN 80-86898-72-5.

VEČEŘA, M.: s. 9, 163, 225 – 228, 239 – 243, 246 – 261, 266 URBANOVÁ, M.: s. 64, 76, 196, 323, 326 - 328

49

Seznam citovaných právních předpisů 14.

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů

15.

Vyhláška 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích

Seznam citovaných elektronických publikací 16.

SKÁCAL, L.: Mezinárodní aktivity a výzkumy v oblasti nepřiměřené rychlosti [citováno 21.3.2009] dostupný z :http://www.czrso.cz

17.

REHNOVÁ, V.: Bodový systém hodnocení řidičské praxe rychlosti [citováno 23.3.2009] dostupný z http://www.czrso.cz

18.

FIŠAR, J.: 411 Bodový systém: Test funkčnosti lidí [citováno 25.1.2009] dostupný z http://www.dfens-cz.com/

19.

WIKIPEDIE OTEVŘENÁ ENCYKLOPEDIE: Karl Raimund Popper [citováno 24.2.2009] dostupný z http://www.cs.wikipedia.org

20.

WIKIPEDIE OTEVŘENÁ ENCYKLOPEDIE: Bodový systém [citováno 24.3.2009] dostupný z http://www.cs.wikipedia.org

20.

Informační a podkladové materiály z oblasti bezpečnosti silničního provozu k volnému vyuţití v médiích.[citováno 21.3.2009] dostupný z http://www.uamk-cr.cz

21.

Optimus s.r.o.: Filozofie práva [citováno 21.3.2009] dostupný z http://www.cojeco.cz

22.

ŠTĚPÁNEK, J.: Bodový systém pro řidiče je pokrok, nikoli všelék [citováno 24.3.2009] dostupný z http://www.procne.ihned.cz

23.

VYBÍRALOVÁ, Z.: Praktická funkce sociologie, [citováno 24.3.2009] dostupný z http://www. sociologie.unas.cz

24.

Ministerstvo dopravy: Základní vrcholová fakta ze statistiky dopravních nehod za dobu existence samostatné České republiky (1993 – 2008) [citováno 28.3.2009] dostupný z http://www.ibesip.cz

25.

Ministerstvo dopravy: The Action, [citováno 15.5.2009] dostupný z http://www.theaction.cz/

50

26.

Ministerstvo dopravy: Domluvme se [citováno 15.5.2009] dostupný z http://www.domluvme-se.cz

27.

Ministerstvo dopravy: Nemyslíš zaplatíš [citováno 14.5.2009] dostupný z http://www.nemyslis-zaplatis.cz

28.

HEINRICH, J.: ANALÝZA DOPADŮ ZÁKONA č. 411/2005 Sb.

A SOUVISEJÍCÍCH PŘEDPISŮ NA DOPRAVNÍ NEHODOVOST [citováno 28.3.2009] dostupný z http://www.mdcr.cz

51