JOURNAL #02 TÜV SÜD. #9 Mediálně nenáviděné chladivo R123yF rozděluje Evropu

T Ü V S ÜD

J O U R NA L #9

iděné Mediálně nenáv chladivo R123yF rozděluje Evropu

olem politiky #16 Nejistota k á nedůbiopaliv vyvoláv vestorů věru výrobců a in hleduplnosti aneb o y rv a B 0 #2 st Jak snížit zoufalo z recyklace

#200142

VÁŽENÉ ČTENÁŘKY A VÁŽENÍ ČTENÁŘI, Dnešní úvodník budu koncipovat poněkud jinak. O mně se ví, že mám kávu rád. Dobrou kávu, připravenou na různé způsoby, ale vždy podle jasně daných postupů. Výsledek musí vonět, mít správnou konzistenci a samozřejmě vynikající chuť. Když mi někdo nabídne nějakou žbrundu, která se jako káva jenom tváří, pak mi to zkazí náladu a radši si takový „anti-požitek“ odpustím. Ne pokaždé se ale odmítnutí sluší, například při návštěvě zákazníka nebo partnerské firmy. To si pak po odchodu říkám, že když firma dbá tak málo na úroveň občerstvení pro hosty, jak to asi vypadá ve zbytku společnosti? Takový přístup je totiž bohužel často patrný i ve vztahu k certifikacím. Kolikrát jsem již slyšel, že celý ten „cirkus“ kolem certifikací je jen umělým nástrojem pro ždímání peněz z nebohých firem. A že za tím určitě stojí nějaké lobby certifikačních společností, nebo vláda, nebo poslední dobou nejčastěji zmiňovaný Brusel. Prostě „někdo, kdosi, oni“. A je zajímavé, kolik manažerů takový pokroucený přístup k certifikacím vyznává. To je opravdu nezajímá kondice jejich firmy, nehledají možné úspory, přehledné procesy a výslednou kvalitu? Zajímá je vůbec, co bude s jejich podnikáním za tři, pět nebo deset let? Asi ne. Jinak by totiž při výběru certifikační společnosti nepadaly jen otázky typu „Za kolik?“, ale spíše „Kolik už jste toho dokázali, kde nám můžete pomoci, co bude po auditu lepšího…?“ Jsem přesvědčen o tom, že v každé fázi podnikání je třeba hledat nové důležité hodnoty a stávající neustále kultivovat. Jen trvalé hledání lepšího má smysl. Smíření s průměrem, nebo ještě častěji s tím „takhle to stačí“ nás neposune nikam dál. Neposune nás jako jednotlivce, jako firmu, ale ani jako celou společnost. Ale zpátky ke kávě. Nedávno jsem na toto téma mluvil se svým švýcarským spolupracovníkem, který se na „stará kolena“ chystá s kávou obchodovat. Byl jsem tím překvapen, především proto, že právě Švýcarsko patří v kavárenské kultuře ke špičce. Odpovědí mi bylo konstatování, že vždycky se dá něco zlepšit. Když ne chuť, tak alespoň servis kolem. Káva zůstane černá, ale možnosti vylepšování jsou asi nekonečné. TÜV SÜD Journal Česká republika Číslo 02/2014 Vydává: TÜV SÜD Czech s.r.o., Novodvorská 994/138, 142 21 Praha 4, IČ: 63987121 Náklad: 2500 výtisků Povoleno MK ČR E 19526 Redakční uzávěrka: 20. června 2014 Kontakt: [email protected]

2 TÜV SÜD Journal

Tak je to ale se vším, nemyslíte? A já chci pít dobrou kávu. Vždycky a všude.

Oleg Spružina Generální ředitel TÜV SÜD Czech s.r.o.

Noví lidé Jana Kopecká

Iveta Habalová

Od května působí na pozici asistentky generálního ředitele a částečně se bude věnovat i podpoře marketingového oddělení společnosti.

Nastoupila v květnu do divize Auto Service, sekce certifikace vozidel, kde úzce spolupracuje se střediskem národního schvalování. Jejím úkolem je příprava kompletní schvalovací dokumentace pro výrobce vozidel a jejich částí.

Marcela Dorňáková

Dana Dvořáková

Pracuje v oddělení Fleet Logistic na pozici operátora správy vozového parku. Její pracovní náplní je podpora stávajících a implementace nových zákazníků pomocí sofistikovaného systému na správu vozového parku společnosti Fleet Logistics International (FLI). Tato společnost se sídlem v Belgii je od roku 2012 součástí koncernu TÜV SÜD. Projekt Fleet Logistics probíhá pod jejím odborným dohledem.

Pracuje od dubna v útvaru certifikací na pozici asistentky certifikační oblasti Forest and Timber. Jejím úkolem je zpracovávat agendu vztahující se k certifikacím spotřebitelského řetězce lesních produktů označovanou jako FSC® a PEFC CoC, pro kterou je TÜV SÜD Czech kompetenčním centrem pro TÜV SÜD společnosti po celém světě.

Naděje pro stavebnictví TÜV SÜD Czech se stala partnerem projektu Studium českého stavebnictví. Projekt vyvrcholil ve čtvrtek, 29. května 2014, setkáním lídrů českého stavebnictví. Na setkání se řešila aktuální situace na stavebním trhu na základě výsledků Kvartální analýzy českého stavebnictví Q2/2014. Diskuze rozpoutaly legislativní změny a řešení aktuálních problémů, se kterými se stavební firmy potýkají. Lídři českého stavebnictví také rozebírali Fondy EU a hlavní směry investic a čerpání fondů jako významný zdroj financování stavebnictví. Lídři zároveň probírali i dopravní infrastrukturu a klíčové kroky nové vlády České republiky v oblasti rozvoje dopravní infrastruktury a páteřních sítí v naší zemi. ISO/TS 17582 vytváří

rámec managementu kvality, který pomáhá volebním orgánům poskytnout spolehlivější a transparentnější volební služby. Stejně jako ostatní ISO standardy i tato technická specifikace představuje dobrovolný mechanismus pro instituce, jejichž cílem je budování důvěry ve volby prostřednictvím zvýšené transparentnosti, plánování a efektivity volebních procesů. V tomto smyslu bude mít ISO/TS 17582 zvláštní význam pro země budující demokracii, kde je důvěra jednou ze základních podmínek úspěšnosti voleb. Certifikace podle ISO/TS 17582 se tak stane prohlášením o závazku volebního orgánu k transparentním volebním procesům a významným příspěvkem k budování veřejné důvěry ve volební služby.

Obsah Noví lidé

3

Novinky z Mezinárodní organizace pro standardizaci

4

Dobrá vůle nad zlato

5

Na vrchol Sněžky v novém

6-7

Ve žlutém plastu až na konec světa

8

Mediálně nenáviděné chladivo R1234yF rozděluje Evropu

9-11

I bez chlóru mohou lidé pít vodu bez obav

12-14

Vstupenka na ruský trh: správné standardy bezpečnosti

15

Nejistota kolem politiky biopaliv vyvolává nedůvěru výrobců a investorů

16-19

Barvy ohleduplnosti aneb Jak snížit zoufalost z recyklace

20-21

TÜV SÜD Journal 3

Novinky

Z MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE PRO STANDARDIZACI Mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO) oznámila vydání dvou nových ISO dokumentů, které poskytují návod k aplikaci ISO 9001:2008 ve veřejném sektoru: ISO 18091 pro orgány místní veřejné správy a ISO/TS 17582 pro volební orgány, které mají v popisu práce organizaci a administraci volebních procesů. Nové dokumenty poskytují doporučení pro veřejné organizace ke zvýšení efektivity činností, předcházení chyb a zlepšení služeb zákazníkům. ISO 18091 ISO 18091 je první normou ISO určenou orgánům místní veřejné správy k implementaci požadavků ISO 9001. Jde o nástroj pro místní veřejné orgány k ujištění občanů, že jejich očekávání a potřeby jsou plně chápány a také konzistentně a včas realizovány. Zavedením systému managementu kvality tak tyto instituce lépe zaměří své aktivity směrem k plnění očekávání a potřeb místních komunit. ISO 18091 je pro místní vládní orgány vodítkem ke srozumitelnému uspořádání procesů se zaměřením na zlepšování tam, kde je to potřebné. ISO/TS 17582 Technická specifi kace ISO/TS 17582 je významnou pomůckou pro volební instituce, která aplikuje časem prověřený systém managementu kvality podle ISO 9001 na vo-

Pro další aktuality sledujte náš profil na LinkedIn

4 TÜV SÜD Journal

lební procesy. Norma nabízí návod k aplikaci principů kvality na osm procesů, které jsou pro volby naprosto zásadní: • registrace voličů, • registrace kandidujících politických uskupení a kandidátů, • logistika voleb, • hlasování, • počítání hlasů a vyhlášení výsledků voleb, • volební vzdělávání, • přehled o financování kampaní, • rozhodování o stížnostech. ISO/TS 17582 vytváří rámec managementu kvality, který pomáhá volebním orgánům poskytnout spolehlivější a transparentnější volební služby. Stejně jako ostatní ISO standardy i tato technická specifikace představuje dobrovolný mechanismus pro instituce, jejichž cílem je budování důvěry ve volby prostřednictvím zvýšené transparentnosti, plánování a efektivity volebních procesů. V tomto smyslu bude mít ISO/ TS 17582 zvláštní význam pro země budující demokracii, kde je důvěra jednou ze základních podmínek úspěšnosti voleb. Certifi kace podle ISO/TS 17582 se tak stane prohlášením o závazku volebního orgánu k transparentním volebním procesům a významným příspěvkem k budování veřejné důvěry ve volební služby.

ČSN EN ISO 50 001 je dobrovolná mezinárodní norma pro certifikaci systému energetického managementu (EnMS), která organizacím jakékoli velikosti a zaměření nabízí nástroj k systematické optimalizace spotřeb energií ve všech procesech. V roce 2012 byla Evropským parlamentem a radou schválena směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti, která si klade za cíl do roku 2020 uspořit 20% spotřeby primární energie v Unii oproti prognózám. Směrnice ukládá členským státům povinnost zajistit, aby podniky, které nejsou malými a středními podniky, musely absolvovat energetický audit provedený nezávisle a nákladově efektivním způsobem kvalifikovanými a akreditovanými odborníky. Od výše uvedeného požadavku budou osvobozeny ty podniky, které budou mít zavedený a certifikovaný systém managementu hospodaření s energií (ČSN EN ISO 50 001) nebo environmentální systém managementu (ČSN EN ISO 14 001), zahrnuje-li tento systém energetický audit. V současné době jsou výše uvedené požadavky v legislativním procesu a připravovaný návrh zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energií by měl nabýt platnosti od 1.1.2015.

Dobrá vůle

NAD ZLATO Společnosti Hlavatý & Partners Consulting Group (HPCG) a TÜV SÜD Czech se dohodly na spolupráci v rámci projektu Český Goodwill 2014. Cílem spolupráce je zajištění maximální transparentnosti oceňování odpovědných podnikatelů a společností, kterých si veřejnost váží. TÜV SÜD Czech bude dohlížet nad nominacemi i průběhem hlasování druhého ročníku projektu Český Goodwill, který letos HPCG pořádá pod záštitou Ing. Jaroslavy Jermanové, první místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

„Společenská odpovědnost, transparentnost a efektivita procesů jsou nesmazatelně zapsané v DNA naší společnosti. Proto jsme rádi, že se můžeme spojit s partnerem s podobnou vizí a podobnými hodnotami,“ říká Oleg Spružina, Generální ředitel TÜV SÜD Czech. „Očekávám, že společenská odpovědnost a dlouhodobě udržitelný rozvoj budou čím dál důležitější témata a to jak u nás tak i u našich zákazníků. Proto vnímám naše angažmá nezávislého garanta transparentnosti soutěže Český Goodwill jako přirozené a velmi logické,“ dodává. „Jsme velmi poctěni, že celosvětově uznávaná autorita v oblasti řízení kvality a certifi kace, jakou je společnost TÜV SÜD Czech, projevila zájem stát se partnerem projektu Český Goodwill. Je to pro nás dalším důkazem faktu, že ocenění Český Goodwill udílené firmám, pro které je jejich práce posláním a nejen zdrojem příjmů, je skutečně bohulibá myšlenka, která oslovuje i tak významné instituce jako je právě TÜV SÜD Czech,“ říká Lenka Hlavatá, managing partner HPCG. „Jsme přesvědčeni, že vstup certifi kačního orgánu dodá celému projektu prestiž, potvrdí jeho transparentnost a navíc v očích veřejnosti i nominovaných firem ještě zvýší atraktivitu ocenění Český Goodwill,“ dodává Hlavatá. Český Goodwill 2014 navazuje na úspěšný úvodní ročník, který se konal v loňském roce. Z celkového počtu 40 nominovaných firem nakonec do závěrečné fáze postoupilo 19 podnikatelů a společností, z nichž lidé vybírali vzor svých morálních hodnot a na základě hlasování rozhodli o vítězi v kategorii Osobnost Českého Goodwillu 2013.

Projekt Český Goodwill 2014 Start nového ročníku: 15. 5. 2014 Nominace: do 30. 6. 2014 Nominační kategorie: • Tradice • Inovace • Partner • Mecenáš • Osobnost Hodnocení poroty a hlasování veřejnosti: 1. - 30. 9. 2014 Slavnostní vyhlášení výsledků: říjen 2014 Osobnost Českého Goodwillu 2013: Michaela Hustá, majitelka soukromé kliniky OČNÍ EU Více informací: http://www.cesky-goodwill.cz

I letos má veřejnost možnost nominovat podnikatele a společnosti ze svého okolí, kterých si váží, ať pro jejich odpovědný přístup k podnikání, pozitivní přínos pro společnost či vysoký morální kredit jejich představitelů. Další ročník projektu Český Goodwill 2014 odstartoval již 15. 5. 2014. „Silnou motivací pro pokračování tohoto projektu je množství pozoruhodných příběhů, které přinesl již pilotní ročník,“ vysvětluje Markéta Nová, manažerka projektu, a doplňuje: „Zároveň lidé svými nominacemi do Českého Goodwillu dávají najevo, které morální hodnoty považují za důležité, což představuje cennou zpětnou vazbu pro firmy, které to se svými CSR aktivitami myslí opravdu vážně.“ Mezi velkými jmény Jedním z vítězů minulého ročníku v rámci kategorie Mecenáš Českého Goodwillu 2013 se stal Petr Holubec ze společnosti Pražská energetika (PRE). „Zařazení Skupiny PRE mezi vybranou společnost mě opravdu těší, ale zároveň je i zavazující pro budoucnost v tom slova smyslu, že je nutné neustále v nastoleném trendu pokračovat a nepolevovat,“ říká Holubec. Společnost nominaci v roce 2013 přijala s potěšením. „Nebyl důvod ji odmítnout, mohli jsme jen získat například i výměnou zkušeností a poznatků s ostatními členy Českého Goodwillu,“ dodává. Společnost PRE nejčastěji projevuje svoji dobrou vůli v oblasti donátorství, zejména pomocí sociálně slabším a handicapovaným spoluobčanům. „Celkově však sázíme na budování otevřené a vstřícné společnosti, která tu je proto, aby sloužila nejen svým zákazníkům, ale i obyvatelům a návštěvníkům hlavního města,“ shrnuje Holubec. TÜV SÜD Journal 5

Na VRCHOL v novém

SNĚŽKY

Čerstvě rekonstruovaná lanovka se těší na další kapitolu své

obdivuhodné historie

do navštívil Krkonoše od poloviny května roku 2012 do letošního února a chtěl se pokochat pohledem z naší nejnavštěvovanější hory, musel na její vrchol vystoupat po svých, neboť původní stařičká lanovka byla odstavena z provozu. Fungovala neuvěřitelných více než 60 let a za tuto dobu stačila dopravit na vrchol Sněžky více než 7 milionů cestujících.

K

Za 60 let provozu stačila stará lanovka dopravit na vrchol Sněžky

více než 7 milionů cestujících. 6 TÜV SÜD Journal

O rekonstrukci původní lanové dráhy se jednalo již dávno v minulosti. Již v 80. letech se uvažovalo o výstavbě nové lanové dráhy s tím, že rok 1986 je pro lanovku rokem posledním. Po expertize stavu budov a podpěr, kterou provedla v roce 1990 ČVUT, však lanovka zůstala dál v provozu. Původním záměrem správy KRNAP totiž bylo neprovádět žádnou rekonstrukci staré lanové dráhy a provozovat ji do jejího technického konce bez následné náhrady. Boj o novou lanovku na Sněžku trval hodně dlouho. Po dlouhých jednáních se v prosinci 2006 dohodlo město Pec pod Sněžkou se správou KRNAP na výstavbě nové lanovky pod podmínkou, že půjde o lanovku turistickou a původní kapacita přepravovaných osob nebude překročena. Současně byly stanoveny i velmi přísné požadavky pro omezení stavebních prací s ohledem na ochranu okolní přírody. V roce 2008 bylo vydáno stavební povolení pro novou, kabinovou lanovku, která kopíruje trasu té původní a prodloužen byl pouze dolní úsek v Peci pod Sněžkou. Stavba nové kabinové lanovky byla zahájena slavnostním položením základního kamene 22. září 2011 a již v říjnu 2011 byly zahájeny přípravné práce na místě budoucí dolní stanice v Peci pod Sněžkou. Dne 13. května 2012 byl zastaven provoz na horním úseku staré lanovky Růžová hora – Sněžka, aby mohla být původní lanová dráha ještě během léta rozebrána. Dolní úsek Pec pod Sněžkou – Růžová hora zůstal dál v provozu až do 2. září 2012. Náročný projekt Od tohoto data probíhala náročná rekonstrukce původních staničních objektů a výměna staré technologie za novou, moderní. Horní stanice a mezistanice vznikly přebudováním původních objektů v jejich půdorysech, dolní nástupní stanice je zcela nová a navíc je posunutá blíže k centru Pece pod Sněžkou k chatě Lesovna. Novou technologii dodala italská firma Leitner A.G. Nová lanová dráha je určená k přepravě cestujících z Pece pod Sněžkou přes stanici Růžová hora na Sněžku. Je projektována jako turistická, konkrétně dvou-úseková osobní visutá jednolanová oběžná lanová dráha typu GD 4 se čtyřmístnými uzavřenými kabinami, které se ve stanicích odpojují od tažného lana. Technicky se jedná o dvě sa-

mostatné lanové dráhy s pohony umístěnými ve stanici Růžová hora, koncové stanice Pec pod Sněžkou a Sněžka jsou řešeny jako napínací. Při provozu lanovky z Pece pod Sněžkou na Sněžku dojde ve stanici Růžová hora k jejich provoznímu propojení, kdy vozy lanové dráhy automaticky projíždí stanicí bez nutnosti přestupu cestujících. Konečné náklady celé investice dosáhly částky 311 milionů korun, z nichž necelých 80 milionů korun zaplatí město Pec pod Sněžkou, zbytek je financován z fondů Evropské unie. Dodavatelem stavebních prací byla trutnovská firma BAK.

Celková investice do nové lanovky:

311 milionů korun. Cestovní rychlost nové lanovky je dvakrát vyšší než její předchůdkyně – vzrostla z 2,5 na 5 metrů za vteřinu. Kvůli striktnímu požadavku ochránců přírody na zachování přepravní kapacity na 250 osobách za hodinu má však nová lanovka velké rozestupy mezi kabinkami. Pro cestující to bohužel znamená, že zejména za příznivého počasí budou u lanovky stejně dlouhé fronty, jako tomu bývalo dříve. Samotná cesta je ale komfortnější – hlavně v zimě. Kabinka lépe ochrání cestující před rozmary počasí a lanovka je navíc odolnější vůči větru. Horní úsek, který vede nad kamenitým úbočím Sněžky, tak může být v provozu až o 40 dnů v roce déle než dříve. Také výkon pohonů obou úseků je díky novým technologickým požadavkům úměrný, tj. vzrostl z dřívějších 130 kW na úctyhodných 260 kW. Dolní úsek lanovky z Pece p. Sněžkou na Růžovou horu se prodloužil na 1747 m, horní z Růžové hory na vrchol Sněžky má délku 2 012 m. Při cestě lanovkou z Pece p. Sněžkou na vrchol hory překonají návštěvníci hor celkové převýšení 759 m.

Obdivuhodná rychlost rekonstrukce Podle harmonogramu měla být lanovka uvedená do provozu v březnu letošního roku. Investor (město Pec pod Sněžkou) využil konstrukční přednosti dodávané nové technologie dvou-úsekové lanové dráhy, která umožňuje provozovat lanovou dráhu jako celek i jednotlivé úseky samostatně. Proto bylo možné, aby byl provoz na dolním úseku Pec pod Sněžkou – Růžová hora zahájen již 21. prosince 2013. Ke zprovoznění horního úseku z Růžové hory na Sněžku a tím obnovení lanové dopravy z Pece na vrchol Sněžky došlo 22. února 2014. Zahájení provozu na obou úsecích lanové dráhy předcházely náročné interní zátěžové a provozní zkoušky. Při nich servisní technici dodavatele lanové dráhy provádějí konečné seřízení a ověření všech technických a bezpečnostních parametrů tak, aby inspektoři TÜV SÜD Czech mohli provést závěrečné inspekce jak strojního tak i elektrického zařízení v souladu s ČSN EN 1709. Na základě těchto závěrečných inspekcí vydal Drážní úřad Průkazy způsobilosti a jednotlivé úseky nové lanové dráhy mohly být předány do užívání široké veřejnosti. Je až neuvěřitelné, že od ukončení provozu na horním úseku staré lanovky do obnovení provozu lanové dopravy z Pece pod Sněžkou na vrchol naší nejvyšší hory uplynulo pouhých 21 měsíců. S ohledem na rozsah a velmi přísné požadavky pro omezení stavebních prací z důvodu ochrany okolní přírody v samém srdci KRNAPu jde o neskutečně krátkou dobu. Mnoho prvních návštěvníků si zřejmě v duchu položilo otázku … a vydrží nová lanovka v provozu dalších 60 let? Nevím, ale asi jí to budeme všichni přát.

Při cestě lanovkou z Pece pod Sněžkou na vrchol hory překonají návštěvníci hor celkové

převýšení 759 m.

Miroslav Chromečka, Gestor pro oblast stavebních výrobků, e-mail: [email protected] TÜV SÜD Journal 7

VE ŽLUTÉM PLASTU AŽ NA KONEC SVĚTA jste to viděli? Ten nový fi lm o partě bláznů, kteří si osedlali své žluté „bakelitové oře“ a vydali se po vlastní ose opravdu až na konec světa? Já ano. A královsky jsem se bavil, stejně jako ostatní návštěvníci kina. Řehtal jsem se jako kůň a hltal zážitky protkané neskutečnými záběry. Ten večer jsem si užil a navíc mě hřálo vědomí, že jsme tuhle akci také podpořili. Až na fi lm půjdete, všimněte si pěkně vyvedených oktagonů na bocích obou plasťáků…. Ale cestou z kina jsem začal přemýšlet hlouběji o podstatě celé „trabantí“ výpravy. A došlo mi, že to, co na plátně vypadá jako čiré bláznovství a možná taky jako klukovská sranda, je především svědectvím o odvaze. O odvaze překonávat stereotypy, technické nástrahy, vlastní lenost, strach, byrokracii, nedůvěru, počasí, přírodu a určitě i závist. Tento výčet by mohl ještě pěkně dlouho pokračovat.

Už

„To, co na plátně vypadá jako čiré bláznovství a možná taky jako klukovská sranda, je především svědectvím o odvaze.“ Bořiči mýtů Já jsem měl to štěstí (no, tedy spíše příležitost, než štěstí), že jsem se ještě před dokončením filmu mohl jedním z Trábošů-hrdinů projet. Po Praze, pár kilometrů sem a pak zase 8 TÜV SÜD Journal

rychle zpátky. A byl jsem rád, že jsem z toho plastového pekelníka vystoupil živý a zdravý a že jsem cestou nezpůsobil žádnou nehodu. Řeknu vám, že kdyby mě někdo nutil jet tímhle žlutým Wagen třeba do Kolína, tak to pojedu raději na kole. No a teď jsem na vlastní oči viděl, kudy se to Dan Přibáň a jeho spolu-blázni kodrcali a konečně jsem pochopil, co znamená jet „cestou - necestou“. Na jedné takové necestě si jen tak mimoděk vyzkoušeli, jestli by z trabantíků nešlo udělat něco na způsob žluté ponorky. V tu chvíli se mi i v pohodlném křesle pražského kinosálu zpotily ruce. Když to shrnu - tihle pánové, a ovšem také jedna dáma, jsou pro mě něco jako bořiči mýtů. Obklopeni žlutým plastem a poháněni neuvěřitelnou energií dosáhli cíle, a to i přesto, že je cestou potkalo takové množství překážek, že i hodně dobrý scénárista by se zdráhal všechna dobrodružství natěsnat do 2 hodin ve strachu, aby fi lm vůbec vypadal věrohodně. Takže …trochu závidím, hodně obdivuji a především držím palce, aby bylo takových bořičů víc. Protože dodávají světu pozitivní energii. A taky proto, že lidská touha je ta nejekologičtější energie ze všech.

Oleg Spružina, Generální ředitel

Mediálně nenáviděné chladivo R1234yF rozděluje Evropu V létě loňského roku zakázala Francie na základě rozhodnutí svého Ministerstva životního prostředí dovoz některých vozidel značky Mercedes-Benz. Důvodem bylo jejich ekologicky nevhodné plnivo v klimatizačním systému. Naopak, počátkem letošního května francouzský Nejvyšší správní soud tento zákaz zrušil a prohlásil za neopodstatněný. Tento zákaz a jeho následné zvrácení způsobil všeobecné zvýšení zájmu o tuto problematiku. O co se jedná? bychom odpověděli na otázku, jak dospělo francouzské Ministerstvo životního prostředí k zákazu vozidel značky Mercedes-Benz na základě nevhodného plniva v klimatizačním systému, musíme se podívat trochu do historie. Původ sporu leží v roce 2006, kdy byla vydána směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/40/ES, která začala postupně regulovat oblast klimatizací u osobních a lehkých užitkových vozidel (MAC – mobile airconditiong systems).

A

Obsah směrnice, včetně později přijatých změn, je následující: od 21. června 2009 musí všechna prodávaná vozidla mít buď systém klimatizace, jehož plnivo má potenciál globálního oteplování nižší než 150; anebo pokud použijí plnivo s potenciálem globálního oteplování vyšším než 150, pak roční únik plniva během provozu (dle přesně stanovené zkušební metodiky) musí být nižší než 40 v případě klimatizace s jedním výparníkem nebo 60 v případě systému se dvěma výparníky.

GWP: global warming potential je poměr mezi vlivem dané látky na oteplování planety a vlivem na oteplení způsobovaný

CO2, jako referenční sloučeninou. TÜV SÜD Journal 9

Kvůli své vyšší hořlavosti se v Německu stalo chladivo R1234yF postrachem. Německý schvalovací orgán (KBA) si začal klást podmínky pro schválení vozidel s tímto plnivem a dokonce i pro prodej takových aut. Pro další léta jsou definována přechodná ustanovení k úplnému zákazu plniva s vysokým potenciálem globálního oteplování. Tedy od 1. ledna 2011 již není možné homologovat nové typy vozidel, aniž by byly vybaveny klimatizací s GWP plniva nižším než 150, a od 1. ledna 2017 nebude možné tato vozidla vůbec prodávat. Proč se všechno musí změnit? Před rokem 2006 se ve vozidlových klimatizacích, ale třeba i v běžných lednicích, používalo plnivo R12 (dichlordifluormetan). V devadesátých letech 20. století se však zjistilo, že toto chladivo patřící mezi freony způsobuje ztenčování ozonové vrstvy, která chrání život na zemi před nebezpečným ultrafialovým zářením od Slunce. Byly proto podniknuty rychlé kroky k zákazu R12. Jako náhrada se začalo používat plnivo s názvem R134a (1,1,1,2-tetrafluoretan). V souvislosti s fenoménem globálního 10 TÜV SÜD Journal

oteplování se však začal řešit značný vliv R134a na ohřívání naší planety. Vyjádřeno zmiňovaným potenciálem globálního oteplování mluvíme u tohoto plniva o hodnotě asi 1300. A výsledkem tlaku EU byla právě směrnice 2006/40/ES, která má za cíl právě postupné omezení a následný zákaz použití chladiv s vysokým potenciálem globálního oteplování. Tím směrnice de-facto zakazuje použití dodnes téměř výhradně užívaného R134a.

Evropská směrnice 2006/40/ES de-facto zakazuje použití dodnes téměř výhradně užívaného chladiva s vysokým potenciálem globálního oteplování R134a.

V době vydání zmiňované směrnice se uvažovalo, že jedinou reálnou technickou alternativou k R134a je klimatizace s plnivem CO2 (z definice je GWP pro CO2 roven 1; CO2 je jinak také nazýváno R744). Výrobci klimatizačních systémů již na takovém systému delší dobu pracovali. Výhodou tohoto technického řešení je ekologická nezávadnost plniva, nevýhodou pak zcela jiná konstrukce systému, vyžadující vysoké pracovní tlaky, a také v neposlední řadě značně vysoká cena za celý okruh. To se sice líbilo výrobcům klimatizací, ale výrobcům vozidel a všem jejich zákazníkům, tedy nám motoristům, již méně. Monopolní rizika a sporné patenty - jak dál? Na přelomu let 2009 a 2010 však firmy Honeywell a Dupont přišly na trh společně s „novým“ plnivem označeným jako R1234yF (2,3,3,3-tetrafluorpropen). To má potenciál globálního oteplování GWP=4,

a splňuje tedy s rezervou požadavky směrnice 2006/40/ES. Navíc je toto chladivo použitelné v klimatizacích velmi podobné konstrukce jako pro R134a, což je pro výrobce vozidel velmi atraktivní. Uvedené firmy si však zajistily patentovou ochranu užití R1234yF v automobilových klimatizacích, takže jsou v tuto chvíli jediným světovým výrobcem. Sama patentová ochrana je navíc předmětem několika soudních sporů, protože tato látka je známá již od padesátých let 20. století, tzn. nynější výlučné právo na používání jen dvěma firmami je vnímáno minimálně jako sporné. Patent sice umožnil výrobcům plniva zásadně zvýšit jeho cenu, ale i přesto by celý systém klimatizace s R1234yF byl levnější než vysokotlaká alternativa s CO2. Nebezpečný provoz Kritickým bodem u R1234yF je však vyšší hořlavost než u současných chladiv a také nebezpečnost produktů hoření, z nichž jedním je jedovatý fluorovodík. Některá média i výrobci vozidel publikovali simulace nebezpečně vypadajících situací, kdy po nárazu vozidla dojde ke vznícení plniva od rozžhavených částí motoru a zplodiny hoření obsahující fluorovodík pak poleptaly posádku auta, která je navíc třeba již poraněná po samotné nehodě. Zvláště v Německu se stalo R1234yF postrachem a německý schvalovací orgán (KBA) si začal klást podmínky pro schválení vozidel s tímto plnivem a dokonce i pro prodej takových aut. Dle již dávno harmonizované legislativy EU pro schvalování vozidel a jejich uvádění do provozu byly tyto podmínky obtížně obhajitelné.

Až 4 500 vozidel společnosti Daimler si nemohlo kvůli zákazu ve Francii najít své zákazníky. V dubnu 2011 se stala ještě jedna událost, která použití R1234yF zkomplikovala. Jediná továrna na tuto látku, kterou zmínění držitelé patentu postavili na její výrobu v Japonsku, byla poničena přílivovou vl-

nou tsunami, podobně jako také například známější jaderná elektrárna Fukušima. To způsobilo nedostatek již tak dost drahého plniva. Evropská komise na to zareagovala tak, že dovolila použití R134a u vozidel schválených po 1. lednu 2011, tedy s plnivem s GWP nižším než 150. Výjimka platila do konce roku 2012. Většina výrobců vozidel mezitím podnikala kroky k tomu, aby se vyhnula použití systémů klimatizací s nízkým potenciálem globálního oteplování. Hlavním důvodem byla pochopitelně cena - jakákoliv jiná varianta je dražší než dosud používané a osvědčené systémy s R134a. Významným důvodem byly také problémy s dodávkami R1234yF kvůli tsunami, nebezpečnost nového plniva a v případě systémů s CO2 také ne zcela do konce dotažený vývoj pro sériovou výrobu. Legislativa jim jednu možnost nabídla. Hrátky s pravidly Povinnost instalovat klimatizace s plnivem s GWP nižším než 150 se vztahuje na nové typy vozidel, schválené po 1. lednu 2011. Co však je dle definice „typ vozidla“, není až tak přesně určeno a umožňuje to výrobcům relativní volnost. Typy vozidel, uváděné na trh i po 1.1.2011 jsou proto z hlediska schválení do provozu definovány jen jako „větší facelifty“. Tím je možné tato vozidla vybavit tradičním typem klimatizace. Jedná se pochopitelně o opatření dočasné, neboť po 1.1.2017 už nebude možné tato vozidla uvádět jako nová do provozu, ale i tak se toto řešení výrobcům bohatě vyplatí, protože úspora na každém vozidle je značná. Poměrně zvláštní přístup měla firma Daimler, která nejdříve nové plnivo začala používat, ale následně na základě mnoha interních zkoušek pak aktivně poukázala na nebezpečnost nového chladiva a nakonec veřejně deklarovala, že R1234yF používat nebude. Aby Daimler legalizoval použití R134a do vozidel, která byla schválena již s R1234yF, musel provést legislativní kličku, která byla napadena právě francouzským Ministerstvem životního prostředí. Některá vozidla, která byla již homologována po roce 2011, tedy s novým plnivem, byla přehomologována během roku 2012 jako „facelifty“ typů poprvé homologovaných před rokem 2011.

V praxi tedy jeden typ vozidla, který opouštěl výrobní linky stále stejným tempem, byl nejdříve nazýván řekněme typem Y a od jisté doby se přejmenoval na typ X, protože tento typ již měla firma Daimler homologovaný v minulosti a tato homologace byla jen tzv. rozšířena a přizpůsobena vozidlu, ke kterému se měla vztahovat. Vše schválil německý schvalovací orgán KBA a tím pádem musí být prodej takových vozidel umožněn v celé EU. Toto bylo ale francouzskou stranou vyhodnoceno jako zjevné obcházení směrnice 2006/40/ES a vozidla značky Mercedes-Benz, která prošla takovou změnou typu během výrobního cyklu, byla označena za ekologicky nebezpečná a od srpna 2013 byl znemožněn jejich prodej. A nyní, začátkem května 2014, francouzský Nejvyšší správní soud rozhodl o neplatnosti zákazu prodeje. Společnost Daimler hovoří o 4 500 vozidlech, která kvůli zákazu ve Francii nenašla své zákazníky. Uvidíme, jestli se tato kauza bude dále řešit soudní cestou, protože při uvažovaném počtu neprodaných vozidel se jedná o značnou ztrátu, kterou by si Daimler mohl nárokovat. Jak dál? K vyřešení těchto problémů dojde z větší části koncem roku 2016, protože v té době již budou muset mít klimatizaci s novým plnivem, ať bude jakékoliv, všechna vozidla. Osobně očekávám, že dražší modely vozidel budou vybaveny systémem s CO2 (cena systému je trochu vyšší) a levnější se budou muset spokojit s mediálně propíraným R1234yF. A v dalších letech pak budou výrobci používající CO2 poukazovat na jeho bezpečnost a upozorňovat na nebezpečí použití R1234yF. Naopak ti, kteří zvolí levnější alternativu, budou její bezpečnost hájit. V každém případě se ale dražší systém klimatizace promítne do koncových cen všech vozidel, a konec konců i do našich kapes.

Martin Hron, Ředitel sekce certifikace vozidel, email: [email protected] TÜV SÜD Journal 11

I BEZ

CHLÓRU

mohou lidé pít vodu

BEZ OBAV

Obr. 1 - Sídlo společnosti Vodovody a Kanalizace Mladá Boleslav

12 TÜV SÜD Journal

Před dvaceti lety, 1. ledna 1994, byla založena akciová společnost Vodovody a kanalizace (VaK) Mladá Boleslav, kterou z více jak 90 procent vlastní obce a města z Mladoboleslavska. Zbytek byl dán do kupónové privatizace a do fondů. Společnost tzv. „smíšeného typu“ vlastní a zároveň provozuje vodohospodářský majetek, díky čemuž může čerpat dotace EU, a do vodovodů a kanalizací každoročně vkládá nemalé prostředky na investice a opravy. Důležitá rozhodnutí podléhají schválení představenstvem, případně dozorčí radou společnosti. V těchto orgánech je celkem devět zástupců obcí a měst, kteří kontrolují efektivní vynakládání peněz do majetku společnosti a stanovují jednotnou výši vodného a stočného pro celý region Mladoboleslavska. Od roku 2006 je VaK certifikovaná společnost podle ISO 9001, ISO 14001 a OHSAS 18001. O svých zkušenostech s provozem jedné z největších vodohospodářských firem v České republice se s námi podělil Ing. Vladimír Stehlík, výrobní náměstek a člen představenstva VaK.

Jak dlouho už ve VaK MB pracujete? Na Vodárně v Mladé Boleslavi pracuji už 22 let. Vzděláním jsem napůl stavař a napůl ekonom, začínal jsem na místě kalkulanta-plánovače a po vzniku samostatné akciovky jsem přešel do nového oddělení investic. V roce 2000 jsem se stal výrobně-technickým náměstkem a po organizačních změnách zastávám od roku 2001 funkci výrobního náměstka, který řídí provozy a některá odborná oddělení. Vaše společnost je certifikována podle ISO 9001, ISO 14001 a OHSAS 18001 už od roku 2006. Co tenkrát bylo podnětem k certifikaci? Našemu rozhodnutí předcházelo pro firmu nepříjemné období nejistoty. V roce 2002-2004 probíhaly po celé republice tzv. druhé vlny privatizace, kdy se společnosti našeho „smíšeného“ typu dělily na vlastnické a provozní. V té době představenstvo rozhodlo o zpracování technicko-ekonomických analýz o stavu společnosti. Analýzy konstatovaly, že naše společnost je zdravá, konkurenceschopná a stará se o svůj majetek s řádnou péčí hospodáře. Společnost se nakonec díky starostům a zastupitelstvím obcí Mladoboleslavska nerozdělila, ba naopak uspěla při žádostech o dotaci z peněz EU. Nicméně jedno z doporučení analýz bylo, že nám chybí ta pomyslná třešnička na dortu našeho know-how a to certifikace dle norem ISO. Proto jsme na přelomu roku 2004/2005 začali připravovat integrovaný systém. Já jsem se stal odpovědným představitelem vedení a na jaře 2006 jsme byli certifikováni společností TÜV SÜD Czech. Řešili jsme, kolik zvolit k certifikaci norem a na jakou oblast. Prvořadá je kvalita našich služeb, zvolili jsme tedy ISO 9001. Naše činnost má přímý dopad na životní prostředí, vybrali jsme také ISO 14001. Protože práce našich zaměstnanců je náročná a někdy může být i nebezpečná, OHSAS 18001 byl jasnou volbou. V čem Vám certifikace pomohla? Pomohla nám - udělala pořádek. Lidé tu jsou dlouho, procesy byly „zvykové“. Při zavádění systému museli vše „dát na papír“ a objevila se odpovědnost, nutnost plnit. Odpovědnosti vedoucích oddělení, co se má dodržovat. Samozřejmě vše při jakékoli změně postupně doplňujeme. Pojmenovali jsme procesy, zakreslili a popsali řešení možných problémů. Vytvořili jsme matice ze seznamu dokumentací, oddělení a provozů. Nakonec jsme vypsali výběrové řízení a pro certifikaci vybrali TÜV SÜD Czech. Jaké jsou vaše zkušenosti s naší firmou? Naše spolupráce mi vyhovuje. Je to hlavně o lidech, o vašich auditorech. Pokud je přístup lidský se snahou pomoci nedostatky odstranit a doporučit další zlepTÜV SÜD Journal 13

šení, pak je vše v pořádku. Před termínem auditu vždy zpracovávám povinné „posouzení“, které je mojí malou noční můrou, protože mám snahu zachytit ve zprávě všechny důležité skutečnosti z předešlého roku. Loňský diář, záznamy z porad, technických komisí a vodoprávních řízení jsou v pohotovosti. Letos byla zpráva dokonce auditory pochválena, což mě mile potěšilo. Bohužel nám termín auditu vychází vždy do období ukončování předchozího roku, přípravy výroční zprávy a hlavně v době termínů nutných hlášení pro státní orgány. Zpátky k vašemu podnikání, odkud pijí vodu lidé v regionu Mladoboleslavsko? Dá se říci, že máme vodu ze 100 procent z podzemních zdrojů (studen a vrtů). U některých, zejména hlubších vrtů, musíme osazovat úpravny vody s pískovými filtry na odstranění železa. Největší úpravna vody na skupinovém vodovodu Mladá Boleslav má kapacitu 280 l/s, v současné době se čerpá v průměru 120 l/s. Do Mladé Boleslavi teče absolutně čistá voda vhodná i pro kojence. Na počátku roku 2014 jsme

ukončili pilotní projekt zaměřený na hygienické zabezpečení vody bez použití chlóru. Ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem v Praze, Krajskou hygienickou stanicí a Německým institutem pro vodu (pobočkou v Drážďanech) jsme provedli analýzu rizika na mladoboleslavském vodovodu, stavebně realizovali některá opatření a v neposlední řadě jsme proškolili naše zaměstnance tak, aby bylo zajištěno maximální hygienické zabezpečení. Německé zkušenosti, kde se desítky let na většině území nechlóruje, nás přesvědčily o správnosti našeho kroku. Co vše jste zjistili? K zajištění zdravotní bezpečnosti vody pomáhá např. i použití správných a hygienicky nezávadných materiálů pro vodovody, stav objektů nebo správný přístup zaměstnanců, kteří provádějí opravy vodovodů. S tak velkým vodovodem jsme první v republice. Od Vánoc 2013 se nebojíme tvrdit, že i bez chlóru mohou lidé pít vodu bez obav a hlavně že pijí vodu zdravou a chutnou. Máme celkem 47 větších či menších vodo-

vodních soustav a přes dvacet kanalizačních soustav. Pestrost zdrojů přináší i pestrost problémů od dusičnanů, železa, amonných iontů a tvrdosti v pitné vodě, po tuky, oleje a zbytky jídel v odpadních vodách, které nám přinášejí problémy na našich čistírnách odpadních vod. To však patří a bude patřit k dennímu „chlebu“ našeho povolání. Jaké jsou vaše další plány do budoucna? Jsme regionální firma okresního formátu. Naším cílem je zkvalitňovat služby, zlepšovat infrastrukturu a starat se o majetek akcionářů tak, aby sloužil další desítky let. Chceme obcím a městům pomáhat při řešení vodohospodářských problémů. Příkladem jsou malé lokální zdroje vody místních částí některých obcí, které ani nejsou veřejnými vodovody. Hodně se řeší zanedbanost v odkanalizování malých obcí. Středočeský kraj patří paradoxně k nejméně odkanalizovaným krajům v republice. Obracejí se na nás starostové obcí, kde vlastníme vodovod, s problémy na obecní kanalizaci. Konkrétním případem je obec, které vypršelo povolení na čistírnu odpadních vod a nové nemůže získat z jednoduchého důvodu. Původní potok, do kterého čistírna vypouštěla vyčištěné vody, je dnes suchý. Pomáháme tedy investičně s řešením výtlačného řadu do vzdálené řeky. Musím si trochu postesknout, že některé obce si provozují vlastní kanalizaci za „lidovou“ cenu a naše společnost pak funguje jako institut poslední záchrany při vzniku problému. Máte na závěr nějaké inspirující poselství? Závěrem bych měl říci něco pozitivního. Naše společnost měla při založení základní kapitál ve výši 724 mil. Kč. Po dvaceti letech má přesně dvojnásobek. Je to důkaz důvěry obcí a měst v činnost firmy. Nebojí se nové vodovody a kanalizace vkládat do společnosti, aby se o něj starali odborníci. Strach obcí, že se společnost rozdělí a zisky nebudou vkládány zpět do vodovodů a kanalizací, ale budou cizím provozovatelem odváděny mimo společnost, je doufám již za námi.

Karolina Sládečková, Obchodní reprezentant, email: [email protected] Obr. 2 - Úpravna vody Rečkov - čerpací stanice III.


Vstupenka na

RUSKÝ TRH:

správné standardy bezpečnosti Za posledních několik let učinila Ruská federace významný pokrok v oblasti tržních reforem. To se projevuje nejen na neustálém růstu ekonomických ukazatelů, ale i na ekonomické strategii zaměřené na modernizaci systému řízení státních financí a na rozvoji tržní infrastruktury. Ruský HDP zaznamenává neustálý růst, a to navzdory globální recesi: v roce 2011 činil růst 4,3 procenta, o rok později pak 4,0 procenta a loni 3,9 procenta. Rusko je v současnosti nejrychleji rostoucím trhem a zároveň i třetím největším exportním trhem na světě, větší je jen Evropská unie a Severní Amerika. Exportní příležitosti tak vzrůstají a tím nabývají na významu i pravidla pro dodávky zboží a služeb do Ruska. osud se export do Ruska řídil pravidly národních standardů GOST-R (Gosudarstvennyj standard – Rossija). A protože mezi Evropskou unií a Ruskem dosud nebyla uzavřena příslušná dohoda o vzájemném uznávání certifikátů produktové bezpečnosti, platí pro exportéry i nadále povinnost nechat si strojní, tlaková, elektrická a další zařízení, jakož i spotřební zboží, chemikálie, potraviny a další výrobky posuzovat podle ruských národních technických norem.

D

Rusko však nedávno splnilo jednu z podmínek členství ve Světové obchodní organizaci. Ta se týkala reformy národních technických regulativů a jejich harmonizace s evropským standardizačním systémem. Cílem bylo dosažení úrovně, která bude vyhovovat požadavkům současného podnikatelského prostředí. Z tohoto důvodu bylo v Ruské federaci od roku 2011 schváleno a vydáno na třicet nových technických norem, které mají platnost na území Celní unie Ruska, Běloruska a Kazachstánu a proto nesou označení CU TR. Tyto nové normy postupně nahrazují původní GOST-R, GOST-TR; platnost všech certifikátů vydaných podle národního standardu je ukončena dnem 15. března 2015, a to bez ohledu na datum jejich vydání. Nové certifikáty CU TR ponesou označení EAC, což je ekvivalent evropské CE značky a odkazuje na připravované Euroasijské společenství. Nové standardy CU TR se prozatím týkají

Certifikáty vydané podle CU TR mají platnost na území celé Celní unie Ruska, Běloruska a Kazachstánu, a to jednorázově pro konkrétní výrobek a na dobu 3 a 5 let pro typové certifikace. Je pravděpodobné, že k unii přistoupí také Arménie, Kyrgyzstán a Tádžikistán, takže se působnost certifikace rozšíří i o další země bývalého SSSR. Celý proces certifikace je poměrně složitý, alespoň pro „nováčky“. Těmi jsou ale momentálně všechny zúčastněné subjekty, protože se celé schéma posuzování podle CU TR diametrálně liší od certifikace GOST-R a pro některé oblasti technické regulace dokonce dosud chybějí prováděcí předpisy. Největším rozdílem pak je dramatické snížení počtu akreditoAby mohl být vaných subjektů, které vytvořen rámec zdlouhavé pro posuzováv Rusku akreditované 4 instituce, způsobuje vyřizování žádostí. Také ní produktové shody, byla za- které mají oprávnění certifikovat proto důrazně doporuložena národ- výrobky podle standardů CU čujeme, aby se exportéři do Ruska začali velmi ní akreditační instituce Ro- TR. Mezi nimi figuruje i TÜV intenzivně věnovat přesakkreditacija, SÜD - jediná globálně působící klopení platných GOST-R certifikátů na certifikterá má jako certifikační organizace. káty CU TR. Čas se totiž jediný subjekt neúprosně krátí a dosav Rusku pravomoc udělovat akreditaci pro certifikaci CU vadní vstupenka na ruský trh vyprší již za TR. V současné době jsou v Rusku akredito- méně než deset měsíců. vané celkem 4 instituce, které mají oprávnění certifikovat výrobky podle standardů CU TR a udělovat jim EAC značku. Mezi nimi Martin Zuna, figuruje i firma TÜV SÜD, jakožto jediná Obchodní oddělení, globálně působící certifikační organizace. email: [email protected] bezpečnosti ohňostrojů, osobních ochranných pracovních pomůcek, hraček, výrobků určených pro děti a adolescenty, parfémů a kosmetiky, obalů, výrobků osobní spotřeby, strojních zařízení, zařízení pro práci ve výbušném prostředí, výtahů, nízkonapěťových elektrických zařízení, plynových zařízení a tlakových zařízení. Krom toho jsou také k dispozici standardy upravující požadavky na automobilová, letecká a lodní paliva a topné oleje a elektromagnetickou kompatibilitu. V průběhu tohoto roku budou také vydány normy pro bezpečnost kolejových vozidel, vysokorychlostní železniční dopravy a železniční infrastruktury.

V současné době jsou

TÜV SÜD Journal 15

Nejistota kolem

POLITIKY BIOPALIV vyvolává nedůvěru výrobců a investorů Dodavatelé pohonných hmot museli za loňský rok poprvé vykazovat snížení emisí skleníkových plynů z jimi dodaného motorového benzinu a motorové nafty. V příštím roce již za nedosažení požadované úspory hrozí pokuta až 10 milionů korun. V dalších letech se navíc budou požadavky na úspory postupně zvyšovat až na 6 procent v roce 2020. Je zřejmé, že s biopalivy vyrobenými pouze z potravinářských plodin nebude možné tohoto cíle dosáhnout. Otevírá se tak cesta biopalivům vyrobeným např. z použitého rostlinného oleje nebo vyspělým biopalivům. Bude však záležet na politické podpoře, která je prozatím velmi nejasná.

Do konce roku 2014 je nutné dosáhnout snížení emisí o 2 procenta. TÜV SÜD Czech ale zjistila, že velká část dodavatelů takového snížení emisí prozatím nedosáhla.


oprava se na emisích skleníkových plynů přispívajících ke globálním změnám klimatu podílí z celé čtvrtiny. Evropská unie proto stanovila směrnicí 2009/28/ES o obnovitelných zdrojích závazný cíl dosáhnout do roku 2020 desetiprocentního podílu obnovitelných zdrojů energie v sektoru dopravy.

D

Tohoto podílu je možné dosáhnout především biopalivy. Ta, dle této směrnice, musí splňovat tzv. kritéria udržitelnosti, mimo jiné požadavek na úspory emisí skleníkových plynů. Současný požadavek činí minimálně 35 procent úspor oproti fosilní pohonné hmotě, v roce 2017 již 50 procent a v roce 2018 pro nová zařízení dokonce 60 procent úspory skleníkových plynů. Úspory se týkají celého životního cyklu biopaliv, tj. od pěstování plodin až po jejich zpracování na finální biopaliva včetně emisí z dopravy ve všech fázích zpracování a distribuce. Výsledné úspory musí prokázat výrobce finálního biopaliva, např. čistého MEŘO (methyl esteru řepkového oleje) nebo bioetanolu. Zvýšení požadavku na úsporu emisí představuje v současné době pro výrobce biopaliv velkou výzvu. Budou totiž nuceni počítat si vlastní emise z výroby a zavádět opatření ke zvýšení energetické efektivity, aby dosáhli hodnot nižších, než jsou tabulkové, které jim dosud stačily. Současně ze směrnice 98/70/ES o kvalitě paliv vyplývá závazný cíl dosažení šesti procentního snížení emisí skleníkových plynů z veškerých pohonných hmot a to opět do

roku 2020. V České republice jsou tyto cíle promítnuty do zákona na ochranu ovzduší a za neplnění požadovaného snížení emisí je možné dodavateli pohonných hmot, kterým je daňový sklad, oprávněný příjemce nebo dovozce pohonné hmoty, udělit pokutu až do výše 10 milionů korun. Cíle je možné dosáhnout povinným přimícháváním biosložek nebo uváděním vysokoprocentních nebo čistých biopaliv. Do konce roku 2014 je nutné dosáhnout snížení emisí o 2 procenta. K dispozici jsou již výsledky z ověřování zpráv o emisích za rok 2013. Dle zjištění společnosti TÜV SÜD Czech, autorizované osoby dohlížející na dodržování kritérií udržitelnosti dle standardu ISCC a ověřující zprávy o emisích, vyplývá, že velká část dodavatelů snížení emisí o 2 procenta nedosáhla. Dodavatelé pohonných hmot proto musí již v průběhu tohoto roku sledovat, zda povinného snížení na konci roku dosáhnou a přizpůsobit tomu svoji obchodní strategii. Již nyní je však zřejmé, že dosažení cíle snížení emisí do roku 2020 naráží na limity možného přimíchávání biosložek do klasických pohonných hmot, které jsou dány příslušnými normami. Dosažení cíle tak bude možné jedině s vyšším podílem vysokoprocentních biopaliv a biopaliv z odpadních rostlinných olejů a živočišných tuků nebo z vyspělých biopaliv z odpadů a zbytků na bázi lignocelulózy nebo z řas. Ta vykazují výrazně nižší emise skleníkových plynů a nekonkurují potravinářskému využití ploTÜV SÜD Journal 17

Nejistota kolem dlouhodobé politiky v oblasti biopaliv vyvolává logicky velkou nedůvěru jak výrobců konvenčních pohonných hmot, tak i výrobců tradičních biopaliv a samozřejmě především investorů do výroby vyspělých biopaliv.

din. Zdroje jsou k dispozici, jsou levnější nebo dokonce zdarma. Výroba vyspělých biopaliv je však investičně a energeticky náročnější a je prozatím ve fázi pilotních projektů. Bionafta z odpadního rostlinného oleje To se netýká bionafty z odpadního rostlinného oleje, jejíž výroba je možná s použitím konvenčních technologií. Navíc trh s použitým rostlinným olejem zažívá rozkvět díky legislativě některých členských států, především německé, která umožňuje vybraná biopaliva z odpadů a zbytků započítávat dvakrát (tzv. double-counting). Dle ISCC standardu již bylo certifikováno cca 900 firem zabývajících se obchodováním, zpracováním nebo skladováním použitého rostlinného oleje. Česká republika pravidla pro dvojí započítávání nastavena prozatím nemá. Dodavatelský řetězec zaměřený na sběr a zpracování odpadního rostlinného oleje (zejména fritovacího) je v EU velmi fragmentovaný. Ve většině zemí je velký počet malých výkupců, z nichž pouze někteří přímo spolupracují s výrobci biopaliv. Hlavním zdrojem UCO (used cooking oil) jsou zejména restaurace, z nichž je až na výjimky odlehlejších restaurací ve venkovských oblastech východní Evropy, vykupován. Co se týče domácností, je tento potenciál využit pouze v několika státech EU, např. v Rakousku, Španělsku a Nizozemí, kde je zajištěn systém sběrných míst. Situace se může ještě zlepšit, pokud i další země zavedou tzv. double-counting. Kontrola úspor v praxi Jak známo, kde existuje zvýhodnění, naskýtá se i prostor pro možné podvody. Z tohoto důvodu musí být celý dodavatelský řetězec kontrolován certifikačními společnostmi, které dohlížejí na dodržování kritérií udržitelnosti. V případě výše popsaného odpadního oleje, který vykazuje na vstupu nulové hodnoty emisí skleníkových plynů a z něj vyrobené biopalivo může být započítáno dvakrát, se jedná o kontrolu, zda nedošlo k potenciální záměně odpadního oleje za surový rostlinný olej. Bez platného certifikátu, např. ISCC, REDcert nebo certifikátu dle české legislativy není možné realizovat obchod s biopalivy nebo surovinami na jejich výrobu, tedy např. s řepkou, cukrovou řepou, pšenicí nebo použitým fritovacím olejem.


Doposud byla kontrola úspor emisí skleníkových plynů de facto rutinní záležitostí, jelikož většina výrobců používala standardní hodnoty uvedené ve směrnici. To již ale nebude v budoucnu možné. Například v Česku nejběžnější MEŘO musí zefektivnit ukazatel úspory emisí. Výrobci doposud většinou uvádějí jen standardní hodnotu 52 g CO2ekv/MJ, která odpovídá úspoře ve výši 38 procent. V roce 2017 by již požadavek na úspory nesplňovalo (viz graf č. 1). Výrobci proto již přecházejí na vlastní výpočty dle skutečných hodnot, které jsou náročné jak pro samotné certifikované společnosti, tak pro auditory. Výstupem jsou ovšem nižší hodnoty emisí a možnost lépe uplatnit finální biopalivo na trhu. O tom, že skutečné výpočty se nedotýkají pouze výrobců biopaliv, svědčí i zkušenosti TÜV SÜD Czech s ověřováním výpočtů emisí u pěstitelů kukuřice v Srbsku. To, jako stát mimo EU, nemůže pro tuto plodinu použít standardní hodnotu. V takovém případě musí zemědělec vykazovat veškeré vstupy, jako je spotřeba hnojiv, pesticidů, osiv, nafty a elektřiny ve vztahu k výnosu konkrétní plodiny, která bude určena na výrobu biopaliv a z těchto hodnot vypočítat emise skleníkových plynů v kilogramech na tunu produktu. Výpočty emisí skleníkových plynů se vztahují rovněž na dodavatele pohonných hmot, kteří mají povinnost postupně snižovat

emise z jimi dodaných pohonných hmot. U nich provádějí kontrolu rovněž certifikační společnosti s potřebným oprávněním. Předmětem ověření je zpráva o emisích z dodaných pohonných hmot, kterou si

Dosažením podílu 2 procent pohonných hmot vyrobených z odpadů a zbytků do konce roku 2020 by zajistil v EU

40 tisíc pracovních míst a až 2,4 miliardy EUR pro zemědělský a lesnický sektor. dodavatel musí zpracovat dle bilance jednotlivých pohonných hmot uvolněných do volného daňového oběhu. Předpokladem k započtení nižších hodnot emisí pocházejících z biopaliv jsou doklady prokazující shodu s kritérii udržitelnosti pro jednotlivá biopaliva a biosložky obsažené v klasických pohonných hmotách. Budoucnost biopaliv Z letos publikované studie Institutu pro ekonomickou a ekologickou politiku (IEEP) vyplývá, že biopaliva vyrobená z disponibilní části odpadů a zbytků generovaných v EU, by mohla potenciálně nahradit do roku 2030 až 16 procent pohonných hmot spotřebovaných v dopravě. Dokonce i mnohem konzervativnější scénář počítající s do-

Emise skleníkových plynů vybraných biopaliv z celého životního tního cyklu cyk Emise z pěstování

Emise ze zpracování

Emise z dopravy

90 80

35 % úspory emisí misí - současný souč požadavek 50 % úspory ryy emisí - od o roku 2017

70

sažením podílu 2 procent pohonných hmot vyrobených z odpadů a zbytků do konce roku 2020 by dle autorů studie zajistil v EU 40 tisíc pracovních míst a až 2,4 miliardy EUR pro zemědělský a lesnický sektor.

60 50 40

EK počítá v rámci návrhů na novelizaci směrnice 2009/28/ES s návrhem 2,5 procentního podílu vyspělých biopaliv a zastropováním podílu biopaliv první generace. Návrhy však narážejí na odpor řady členských států. Tato nejistota kolem dlouhodobé politiky v oblasti biopaliv vyvolává logicky velkou nedůvěru jak výrobců konvenčních pohonných hmot, tak i výrobců tradičních biopaliv a samozřejmě především investorů do výroby vyspělých biopaliv. Jistý pozitivní signál pro vyspělá biopaliva vyslala začátkem dubna EK vydáním pravidel pro státní podporu energetiky a životního prostředí na období 2014 – 2020. Z nových pravidel vyplývá, že EK již nepovažuje investiční podporu zařízení na výrobu biopaliv z potravinářských plodin za opodstatněnou a připouští podporu stávajících zařízení, která se rozhodnou upravit technologii na výrobu vyspělých biopaliv. Zatímco investiční podpora na podporu biopaliv první generace skončí v červnu 2014, provozní podpora pro tato biopaliva je možná do roku 2020, avšak pouze pro zařízení uvedená do provozu do konce roku 2013. Pravidla vydaná EK jsou v České republice významná především pro přípravu nových operačních programů pro programové období 2014 – 2020.

30 20 10 0 bionafta z řepky

bionafta z palmového oleje

ethanol z cukrové řepy

bionafta z odpadního rostl. oleje

ethanol z pšeničné slámy

motor. benzín/ morot. nafta

Soňa Hykyšová, Manažer pro oblast životního prostředí, email: [email protected]

Graf č. 1


Barvy ohleduplnosti aneb

Jak snížit zoufalost z RECYKLACE „Tak kam mám vyhodit ten celofán? Do žluté či modré sběrné nádoby? Nebo radši do směsného odpadu?“ Určitě nejsem sám, kdo takto zuří, když chce snížit dopad odpadů, které vytvoří, na životní prostředí. Když utřu kuchyňskou linku, mám použitou papírovou utěrku vyhodit do koše na sběr papíru? To jsou otázky, se kterými se setkáváme celkem pravidelně, i když máme některé kroky zautomatizované.

Abychom věděli, co kam patří, chtěl bych připomenout symboly jednotlivých materiálů, se kterými se můžeme setkat na obalech, jež máme pravidelně v ruce a chceme je recyklovat. Některé materiály lze recyklovat, aniž by byla snížena jejich kvalita, například sklo. U jiných materiálů dochází ke zhoršení jejich využitelných vlastností tvz. downcycling. Dobrým příkladem tohoto procesu je papír, u kterého dochází ke zkracování vlákna, a tudíž je jeho využití při další výrobě kvalitního papíru problematické. Pokud však budeme rozpoznávat suroviny dle recyklačních materiálových symbolů, budeme recyklovat správně. Recyklační kódy nám jen ulehčí zautomatizování každodenní činnosti. Sklo Sklo je jeden z nejdéle používaných obalových materiálů na světě a jak bylo zmíněno, neztrácí na kvalitě, pokud nedochází k mísení bílého a zabarveného skla. Pro sběr skleněného odpadu jsou ve vašem okolí připraveny zelené kontejnery pro barevné sklo a příznačně bílé kontejnery pro bílé sklo. Značky skla: 70 - GL bílé sklo 71 - GL zelené sklo 72 - GL hnědé sklo Papír Sběr papíru velmi dobře znají všichni, kteří zažili socialistickou éru politického zřízení, kdy byly běžně vyhlašovány pravidelné sběry starého papíru např. na základních školách. Do sběrné nádoby by neměl přijít mastný, nebo špinavý papír od jídla čí lepidla, použité kapesníčky, mokrý papír či bankovky. Papír lze znovu použít až sedmkrát a typický produkt jeho recyklace je například vlnitá lepenka, která se používá při výrobě krabic. Taková krabice je z 90 procent vyrobena z re-


cyklovaného papíru. To přeci není špatný výsledek. Kontejner, do kterého vkládáme starý papír, má barvu modrou. Značky papírů: 20 - PAP vlnitá lepenka - papír 21 - PAP hladká lepenka - papír 22 - PAP papír Plast Většinu plastových odpadů, které nám vznikají v domácnosti, tvoří obaly od potravin a spotřebního zboží. Aby nezabíraly moc místa, je vhodné je už doma zmáčknout nebo sešlápnout, aby byla maximálně využita kapacita sběrné nádoby i přepravního kontejneru během transportu. Použité obaly nezapomeňte zbavit zbytku obsahu, zabráníte tak vzniku nežádoucího zápachu. Nicméně i zde musíme dbát na to, jaký typ plastu vhazujeme do recyklační nádoby, která má žlutou barvu. Co například PVC? Patří tento typ do tříděného žlutého kontejneru? Odpověď zní, že nikoliv. PVC totiž nelze uspokojivě tepelně zpracovat s ostatními plasty, protože při jeho zpracování uniká chlór a jiné nebezpečné škodlivé prvky. A jaké výrobky mohou vzniknout z plastového odpadu? Například dlažba, kterou prorůstá tráva, odpadkové koše, zahradní nábytek nebo protihlukové stěny u dálnic. Přímo z PET lahví, které se rozemelou na drobné kousky, důkladně se vyčistí a přemění na vlákna, se vyrábějí koberce, textilie nebo teplé výplně spacáků a zimních bund. Značky plastů: 1 - PET polyetylentereftalát 2 - PE-HD vysokohustotní polyetylen 3 - PVC polyvinylchlorid 4 - PE-LD nízkohustotní polyetylen 5 - PP polypropylen 6 - PS polystyren 7-19 ostatní druhy plastů

Nápojové obaly - TETRAPACK Nápojové kartony mají velkou výhodu v tom, že jsou velmi lehce rozpoznatelné od ostatních materiálů. Nemusíte tak pro ně zřizovat samostatné místo a můžete je snadno sbírat například společně s plasty nebo papírem a u kontejnerů na nápojové kartony je pak lehce vytřídíte. Vzhledem k tomu, že typickým výrobkem prodávaným v nápojovém kartonu je třeba mléko, či smetana, dávejte pozor, ať je neskladujete příliš dlouho kvůli nepříjemnému zápachu. V případě delšího skladování je raději lehce propláchněte. Z obalů TETRAPACK můžeme vyrobit stavební prvek a dokonce i postavit dům. Chápu, že se Vám to zdá trošku přehnané, ale takto recyklovaná surovina má výtečné vlastnosti, které přesahují i vlastnosti obvykle používaného sádrokartonu. Je totiž pružnější a má lepší isolační charakteristiku. Elektroodpad Vysloužilé elektrospotřebiče, které chceme vyhodit, patří do kontejnerů, které jsou k tomu určeny a jsou provozovány společnostmi jako je například REMA nebo Electrowin. V případě, že tyto kontejnery nenaleznete ve vašem okolí, musíte se vydat do sběrného dvora či do prodejen, kde elektrozboží prodávají. Nebezpečný odpad Do nebezpečného odpadu patří veškeré chemikálie, barvy, laky, baterie, zářivky, elektro-odpad apod. Nejběžnějším způsobem sběru jsou sběrné dvory, do kterých mohou lidé zdarma odkládat tento druh odpadu. Pro nebezpečný odpad můžeme využívat i červené kontejnery, ale těch je skutečně málo. Nejčastěji bývají instalovány v průmyslových provozech, kde nebezpečný odpad vzniká.

Kombinované materiály Značka C/PAP Tyto obaly nazýváme kombinované a patří do směsného odpadu. Skládají se ze dvou či více materiálů, které od sebe nejsou jednoduše oddělitelné. Takovým obalem je např. tzv. blistr na léky („platíčko“ se zatavenými tabletkami). Většinu kombinovaných obalů nelze zpracovat. Výjimkou je nápojový karton (pevný karton určený na nápoje nebo omáčky) a některé další kombinované papírové obaly. Může být značen také jako C/převažující materiál (C/PAP znamená, že obalový materiál je kombinovaný z více materiálů, převažujícím je papír). Bioodpad V běžné domácnosti vzniká i nezanedbatelné množství biologicky rozložitelného odpadu. Majitelé rodinných domů a zahrádek jsou ve většině případů zvyklí bioodpad přirozeně separovat a kompostovat. Tato možnost je ale nyní dostupná i pro obyvatele měst, kde je biodpad shromažďován v nádobách označených hnědou barvou, a pak je zpracován podobně jako u majitelů zahrádek – kompostováním. Zvláštní kategorie - léky Zbytky léčiv, které nevyužijete během vaší léčby, nebo kterým uplynula doba použitelnosti, nevhazujte ani do nebezpečného odpadu ani do směsného odpadu, ale odneste je do lékárny, kde s nimi správně naloží. Léky, které jsou vyhozeny do směsného odpadu, vylity do dřezu nebo jinak neodborně likvidovány jsou nebezpečným zdrojem kontaminace životního prostředí účinnými látkami, které člověku sice při léčbě prospívají, ale v životním prostředí mohou škodit.

Dobré ráno, sousede Na závěr se sluší přidat několik obecných dat, aby čtenáři mohli porovnat obecně rozšířené, ale ne vždy platné informace se skutečností. Potom, v případě, že budou někoho přesvědčovat, že třídit odpad a recyklace potřebných surovin má smysl, budou mít v zásobě dost pádných argumentů. Průměrná vzdálenost od našeho bydliště k recyklačním kontejnerům je 102 metrů. V roce 2012 bylo recyklováno 607 005 tun našich odpadů - argument, že se nakonec všechny odpady smíchají a odvezou na skládku, tudíž není platný a jedná se jen o rozšířený mýtus a výmluvu těch, kterým se zkrátka třídit odpad nechce. Celkem 99 procent obyvatel České republiky má možnost třídit odpady. Počet recyklačních kontejnerů v Česku je 228 735. Chcete odpad třídit, ale ve vašem okolí nejsou recyklační kontejnery? Požádejte městský nebo obecní úřad o další, aby se dostupnost recyklačních nádob zvýšila. Tím budete motivovat i souseda, který má tisíc a jeden důvod, aby obájil svou lenost. Pak se budete pravidelně zdravit „Dobré ráno“ u kontejnerů, kam budete oba ukládat energeticky využitelné odpady.

Jakub Vrbata, Specialista na technologie obnovitelných zdrojů, email: [email protected] TÜV SÜD Journal 21

Obchodní oddělení Martin Zuna

Vladimír Šafka

Tel: +420 724 533 712 E: [email protected]


Tomáš Makovický

Tomáš Neumann



René Polach

Karolina Sládečková




2014

SEMINÁŘE KVALITA Modul IV. - Poradce , 1.–2. 7. 2014, Praha Interní auditor EMS, 5.–6. 8. 2014, Praha Modul III. - Manažer, 12.–13. 8. 2014, Brno Interní auditor BOZP, 13.–14.8.2014, Praha Metrologie III., 25. 8. 2014, Brno Interní auditor EMS - zdokonalovací, 13. 5. 2014, Brno Modul I. - Interní auditor IMS - základní, 10.–11. 9. 2014, Praha Interní auditor ISO/TS 16949 - zdokonalovací, 15.–16. 9. 2014, Brno Interní auditor kvality , 17.–18. 9. 2014, Praha Interní auditor BOZP - zdokonalovací, 22. 9. 2014, Brno Metrologie I., 18. 6. 2014, Praha Interní auditor EMS, 1.–2. 10. 2014

TECHNIKA Bezpečnost strojních zařízení, 3. 9. 2014, Praha Posuzování a snižování rizik strojních zařízení, 23. 9. 2014, Praha

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Energetická náročnost budov, 23.–25. 6. 2014, Praha Energetická náročnost budov, 17.–19. 9. 2014, Brno

BEZPEČNOST Zařízení dětských hřišť, 9. 7. 2014, Praha Prevence rizik - školení, 19.–21. 8. 2014, Praha Bezpečnost informací, 26.–27. 8. 2014, Brno Prevence rizik - zkouška, 4. 9. 2014, Praha


Volba jistoty. Více hodnoty. Czech

Připojte se k nám Věděli jste, že čeština je jeden z 20 jazyků, ve kterém je zprovozněná sociální sítˇ LinkedIn? A že v České republice na této profesionální platformě aktivně působí již téměř 600 000 profesionálů? Chceme být tam, kde se scházíte i vy. Právě proto jsme aktualizovali jak osobní profily našich zástupců, tak firemní profil TÜV SÜD Czech. Neváhejte nás sledovat, komentovat naše novinky, nebo sdílet naše myšlenky s vašimi kontakty. Jsme tu pro vás.

TÜV SÜD Czech s.r.o. Novodvorská 994/138 142 21 Praha 4 844 888 783 info@ tuv-sud.cz www.tuv-sud.cz

JOURNAL #02 TÜV SÜD. #9 Mediálně nenáviděné chladivo R123yF rozděluje Evropu

Recommend Documents