JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra smyčcových nástrojů Hra na violoncello

Koncertní mistři sekce violoncell ve Filharmonii Brno Bakalářská práce

Autor práce: Alžběta Poukarová, DiS. Vedoucí práce: Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph. D. Oponent práce: odb. as. Mgr. Miroslav Zicha

Brno 2012

1

Bibliografický záznam POUKAROVÁ, Alžběta. Koncertní mistři sekce violoncell ve Filharmonii Brno [Concertmasters of the Violoncello Group in Brno Philharmonic]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra smyčcových nástrojů, 2012. 25 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph.D.

Anotace Bakalářská práce Koncertní mistři sekce violoncell ve Filharmonii Brno pojednává o osobnostech, kteří působili v této funkci od založení tělesa až po současnost. Charakterizuje povinnosti spojené s touto specifickou pozicí v orchestru. Přináší shrnující informace o historii Filharmonie Brno.

Annotation The bachelor thesis is called The Concertmasters of the Violoncello Group in Brno Philharmonic. It deals with the personalities who acted in this position from the foundation of this organisation to present time. The work aims to characterize the obligations connected with this particular position within the orchestra and it also provides the summarizing information about the history of Brno Philharmonic.

Klíčová slova Filharmonie Brno, koncertní mistr, violoncello, orchestr, František Kopečný, Vratislav Lukáš, Pavel Šabacký.

Keywords Brno Philharmonic, concertmaster, cello, orchestra, František Kopečný, Vratislav Lukáš, Pavel Šabacký.

2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 2. května 2012

Alžběta Poukarová

3

Obsah PŘEDMLUVA ...................................................................................................................................... 5 1.

FILHARMONIE BRNO ............................................................................................................ 6

2.

HISTORIE FILHARMONIE OD JEJÍHO ZALOŽENÍ PO SOUČASNOST ..................... 7 2.1

2.

BRNĚNSKÁ PŮSOBIŠTĚ FILHARMOIE BRNO ......................................................................... 15

KONCERTNÍ MISTŘI SEKCE VIOLONCELL .................................................................. 16 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5

FUNKCE KONCERTNÍHO MISTRA ......................................................................................... 16 FRANTIŠEK KOPEČNÝ ......................................................................................................... 17 VRATISLAV LUKÁŠ ............................................................................................................. 18 PAVEL ŠABACKÝ ................................................................................................................ 20 KONKURZY ......................................................................................................................... 23

ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 24 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ............................................................................................... 25

4

Předmluva Moje bakalářská práce je zaměřena na téma koncertní mistři sekce violoncell ve Filharmonii Brno. Rozhodla jsem se pro toho téma, jelikož jsem violoncellistka, měla jsem párkrát možnost si ve Filharmonii Brno zahrát a i mě samotnou toto téma zajímá. Tudíž je to i pro mě pozitivní přínos a jsem ráda, že jsem se díky této práci dozvěděla spoustu nových informací. Shromáždila jsem velké množství informací o filharmonii a také o jednotlivých osobnostech, které ani téměř neznám. A pokud ano, dozvěděla jsem se i množství nových zajímavostí. Například jak vznikla filharmonie a co přesně provázelo její existenci, jaké významné osobnosti se v ní objevovaly a objevují, dále jací významní dirigenti s orchestrem pracují. Největším přínosem však pro mě je poznání informací o jednotlivých koncertních mistrech. Velmi vděčím Jiřímu Benešovi, který byl ochoten se se mnou sejít a povědět mi spoustu informací o Františku Kopečném a Vratislavu Lukášovi. Dále jsem měla možnost se sejít na osobní rozhovor i s Pavlem Šabackým, tudíž jsem se přímo od něj mohla dozvědět dostatek informací nejen o jeho hudební kariéře. V mé práci jsem se také pokusila popsat konkurzní řízení. Jelikož jsem před rokem taky měla možnost tímto konkurzem projít, mohla jsem si situaci lépe představit a čerpat i ze svých zkušeností.

5

1. Filharmonie Brno Filharmonie Brno je jedním z největších středoevropských orchestrů a díky své vysoké úrovni zastává místo mezi proslulými českými i zahraničními orchestry. Toto těleso můžeme slyšet ročně v Brně na více než šedesáti koncertech. Velké symfonické koncerty se provádí v Janáčkově divadle a ty komornější v Besedním domě, sídle Filharmonie Brno. Orchestr také vystupuje na historickém nádvoří brněnského hradu Špilberk. Zde každoročně pořádá letní Mezinárodní hudební festival Špilberk. Toto těleso také využívá ke koncertním účelům strojírenskou halu přebudovanou v moderní obrazovou galerii Wannieck Gallery. Brněnská filharmonie účinkuje v koncertních sálech a na festivalech po celém světě. Spolupracuje s významnými dirigenty a sólisty. Brněnská filharmonie se od začátku značila jako janáčkovský orchestr a také díky tomu se stalo Brno, kde vzniklo téměř veškeré dílo Leoše Janáčka, středem jeho hudby. Od svého zrodu představuje filharmonie na domácích i zahraničních koncertech Janáčkovu hudbu téměř pořád. Několikrát také natočila jeho kompletní symfonickou a kantátovou tvorbu.

Významnou tradici Filharmonie Brno zaznamenáváme od 70. let 19. století, kdy se v Brně mladý Leoš Janáček snažil vytvořit český symfonický orchestr. Filharmonie Brno se zrodila v roce 1956 spojením rozhlasového a krajského orchestru a za několik měsíců získala rozhodující mezinárodní uznání na festivalu Varšavská jeseň. Od té chvíle je brána za jedno z nejlepších českých těles. Předvedla do dneška více jak osm set koncertů na svých zahraničních zájezdech ve většině evropských zemí, ve Spojených státech, v Latinské Americe a na Dálném východě. V minulých více jak deseti letech mělo mimořádný význam její vystoupení pro papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu (rok 2000), turné Toyota Classics v hlavních městech šesti východoasijských států (rok 2004), účast na vyhlášených koncertech švýcarského Klubhausu (rok 2005), na prestižním festivalu v Cheltenhamu (rok 2007) nebo zájezd na pět týdnů do Japonska na podzim téhož roku. Na podzim roku 2008 byla Filharmonie Brno zahajujícím prvkem festivalů Pražské jaro a Moravský podzim. Téhož roku vyjela filharmonie do zahraničí osmkrát. Filharmonie je dodnes v zahraniční činnosti velmi aktivní.

6

2. Historie filharmonie od jejího založení po současnost Filharmonie Brno (dříve Státní filharmonie Brno) vznikla v roce 1956. Vývoj tohoto nového tělesa přináší během prvních deseti let jeho činnosti nové rysy, které obohatily celou československou hudební kulturu. Založením filharmonie dostalo Brno opravdu reprezentační těleso, které dosahuje světové úrovně, a které je schopno zvládat i náročné umělecké úkoly.1 Filharmonie Brno vznikla 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Brně a Státního symfonického orchestru kraje Brněnského. Jádro nového tělesa tvořil orchestr rozhlasový, doplněný značně výběrem uměleckých sil krajského symfonického orchestru. Do čela uměleckého vedení byl dosazen zasloužilý umělec Břetislav Bakala2 s dirigenty Otakarem Trhlíkem a Zbyňkem Mrkosem. Brněnskému publiku se poprvé představila Filharmonie Brno před naprosto zaplněným sálem Stadia dvěma slavnostními koncerty 18. a 19. ledna 1956, na jejichž program byly zahrnuty předehra k opeře Libuše Bedřicha Smetany, symfonická rapsodie Taras Bulba Leoše Janáčka a Novosvětská symfonie Antonína Dvořáka (18. ledna) a Leonora III. a 9. Symfonie Ludwiga van Beethovena (19. ledna). Koncerty měly velkolepý a slavnostní průběh. Po zahajovacích hymnách promluvili o smyslu ustanovení nového tělesa zástupce ministerstva školství a kultury Miroslav Barvík a člen rady krajského národního výboru v Brně Robert Doležal. Zřízení nového orchestrálního tělesa v Brně uvítaly veškeré brněnské listy i odborný hudební tisk. Jiří Vysloužil ve čtvrtém čísle IX. ročníku Hudebních rozhledů označuje oba koncerty jako velkou uměleckou událost, jejíž hodnota nemůže být v současné době ani zcela doceněna, obdivuje elán, velikou muzikálnost a radostné nadšení filharmoniků. Oceňuje též barvu posílených smyčců, krásu a plnost 1

Následující strany čerpány z: MAJER, Jiří. Státní filharmonie Brno 1956 – 1966. Brno, 1965, 103 stran, strany 5-9 , BENEŠ, Jiří. Státní filharmonie Brno 1956 – 1966. Brno, 2005, 128 stran, ISBN: 80239-5080-0. Strany 16-55 a ŽEMLA, Jan. Filharmonie Brno. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_de tail&id=1003116. [Citováno 7. dubna 2012.] 2

Břetislav Bakala (1897 – 1958) působil téměř celý život v Brně jako korepetitor a dirigent opery Národního divadla a poté v rozhlasovém orchestru, z kterého učinil prvotřídní symfonické těleso. To tvořilo základ Filharmonie Brno (v té době Státní filharmonie) a on se stal jejím šéfdirigentem.

7

zdvojených dřev a žesťů, které zvýšily mohutnost orchestrálního zvuku. Ve stejném čísle Hudebních rozhledů je zveřejněn pozdrav Československého rozhlasu novému orchestru, ve kterém je oceněn přínos symfonického orchestru Československého rozhlasu československé hudební kultuře i samotnému Brnu od jeho zřízení až do ustavení Filharmonie Brno. Dne 14. dubna 1958 vytrhla smrt šéfa Státní filharmonie, zasloužilého umělce Břetislava Bakalu, z jejího středu během plodné a činorodé práce. Filharmonie Brno s ním přišla o významnou uměleckou osobnost, umělce, který byl tělem i duší spjat s jejím vývojem, který měl vzácné organizační schopnosti, díky kterým výborně propracoval koncepci brněnského hudebního života a který měl také jasné představy o budování hudebního umění filharmonie. Novým hlavním dirigentem se stal Jaroslav Vogel3, nositel Řádu práce a do funkce nastoupil 1. září 1959. Již brzy po něm byl do funkce hlavního dirigenta dosazen Jiří Waldhans4. Obohacením nabídky filharmonie se za Waldhanse staly pořady a později i komorní cykly, kde se mohly uplatnit komorní soubory složené z filharmoniků. Tuto činnost nejdříve vedení nebralo moc pozitivně, až teprve Waldhans ocenil jejich přínos pro hráčskou úroveň orchestru. Ke skutečnému průlomu došlo v roce 1966, kdy filharmonie nabídla publiku ke svému jubileu na dvou večerech přehlídku svých šesti komorních souborů. Ředitelem Filharmonie Brno byl tehdy JuDr. Emanuel Barša, který byl v hudbě naprostý laik a v umělecké oblasti nezkušený. Dokázal se ale opřít o mínění umělecké rady a v této funkci se značně podílel na upevnění filharmonie po hospodářsko-právní stránce a na řešení velkých organizačních problémů i nepříjemných a složitých otázek uměleckého vedení. Značnou část činnosti filharmonie představují zájezdové koncerty, díky kterým pronikne kulturní kvalita i do míst, která nemají svoje symfonická tělesa.

3

Jaroslav Vogel (1894 – 1970) za svůj život vystřídal spoustu působišť. Korepetoval v pražském Národním divadle, byl sbormistrem plzeňské národní opery, byl uměleckým ředitelem opery v Ostravě a krátký čas hlavním dirigentem ve Filharmonii Brno. Jako znalec Janáčkovy tvorby napsal první úplnou janáčkovskou monografii. 4 Jiří Waldhans (1923 – 1995) zprvu působil v ostravské opeře jako korepetitor, dále jako dirigent Symfonického orchestru kraje Brněnského a v Ostravě jako šéfdirigent Státní (dnes Janáčkovy) filharmonie. V roce 1962 nastoupil do čela Filharmonie Brno a se svými šestnácti lety činnosti v ní zůstává jejím nejdéle působícím šéfem.

8

K Filharmonii Brno byl připojen také amatérský sbor Filharmonický sbor Beseda brněnská, který se podílí s dalšími sborovými tělesy na uvádění kantátové tvorby s orchestrem. Filharmonie Brno poskytuje neustálou možnost posluchačům Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a brněnské konzervatoře k doplňování studia poslechem živé hudby. Filharmonie Brno dává také příležitost mladým adeptům interpretačního umění vyzkoušet si své schopnosti přímo v práci orchestru. Rok 1966 se pro brněnský hudební život stal významným vznikem Mezinárodního hudebního festivalu Brno. Po odchodu ředitele Barši přichází na jeho místo František Ostrý. Během jeho vedení dochází k rekonstrukci Besedního domu. Mezitím musela filharmonie zkoušet na jiných místech. Jakmile se filharmonie mohla po rekonstrukci opět vrátit, Besední dům oplýval novotami. Orchestr zejména ocenil novoty v koncertním sále, které přispěly ke zlepšení celkové atmosféry, což ocenili zajisté i posluchači. V roce 1978 Waldhans rezignoval na svou funkci šéfdirigenta. Bojoval s postupující chorobou, ale jako svůj poslední koncert dirigoval, už jako host, jeden z koncertů Malého symfonického cyklu. Zanechal po sobě dlouhých šestnáct let práce, během kterých vybudoval orchestru obsáhlý repertoár. Prosadil funkci dramaturga a ve spolupráci s ním sestavil soubor abonentních cyklů, které platí dodnes. Po odchodu Jiřího Waldhanse nastoupil na jeho místo František Jílek5, do té doby šéfdirigent Janáčkovy opery. Přinesl do orchestru obrovskou dávku pracovní energie a přirozené autority. Dokázal bez problémů navázat na janáčkovskou interpretační tradici, kterou před ním Bakala dovedl k jisté preciznosti a dále ji rozvíjel. Na místě druhého dirigenta se objevuje Petr Vronský. Spolu s oběma dirigenty se během Jílkova působení začalo objevovat v orchestru stále více nových 5

František Jílek (1913 – 1993) působil jako korepetitor a později i šéf opery brněnského Národního divadla. Učil také na Janáčkově akademii múzických umění. Dlouhé roky spolupracoval s Filharmonií Brno jako šéfdirigent i dále bez funkce šéfdirigenta jako čestný dirigent. Zanechal po sobě velmi kvalitní rozhlasové nahrávky. Zachytil svůj interpretační přístup k Janáčkovi, který se historicky zapsal do uměleckého profilu filharmonie.

9

tváří. Nejvíce viditelným bylo vystřídání dlouholetého koncertního mistra Josefa Doležala, jeho nástupcem Janem Stanovským a prvního violoncellisty (koncertního mistra) Františka Kopečného jeho dosavadním zástupcem Vratislavem Lukášem. Jílek převzal strukturu brněnských koncertů, jak se ustálila během spolupráce šéfdirigenta Waldhanse s dramaturgem Telcem. Kromě dvou předplatitelských symfonických cyklů na Stadiu, devítidílného Velkého cyklu a šestidílného Malého cyklu, vypsala filharmonie v sezoně 1978 – 1979 dva cykly v Besedním domě, šestidílný Komorní cyklus a pětidílný cyklus Nedělních koncertních matiné. Tradiční Zahajovací a Novoroční koncerty zůstaly mimo předplatné. Během Jílkova vedení se zájezdová činnost filharmonie rozšířila na několik dalších území. Například o Západní Berlín, Jugoslávii, nejvýznamněji však, v roce 1982, o Japonsko. První zájezd do Japonska byl úspěšný a přivodil další pozvání. Od té doby filharmonie navštěvuje Japonsko pravidelně. Jílek soustředil své životní zkušenosti a komplexní znalost Janáčkova díla na práci s orchestrem. Uměl velmi dobře odhadnout jeho umělecké rezervy a díky své mimořádné autoritě jich dokázal využít. Navázal plynule na to nejlepší, co ve filharmonii vyrostlo za jeho předchůdců a dokázal to rozvíjet. Zapojoval do náročného způsobu práce množící se nové členy o několik generací mladší a zbavil tak filharmonii nebezpečí náhlé generační výměny. Podobně si připravil i svého nového nástupce, tudíž jeho vlastní pozvolný odchod proběhl téměř nepozorovaně. Novým šéfdirigentem se stal Petr Vronský6. A jako nový dirigent začal s filharmonií pracovat i Petr Altrichter. Osmdesátá léta byla ve filharmonii dobou bez dramatických zvratů. Orchestr si udržoval úroveň, na kterou ho dovedl Jílek a s oběma svými mladými dirigenty zvládal velký repertoár i novou tvorbu. Předvedli se i význační dirigentští hosté. Odchod Petra Altrichtra v roce 1987, který přešel na místo šéfdirigenta FOKu, neznamenal obzvlášť velkou změnu. Mezi dirigentskými hosty se objevuje mladý Leoš Svárovský7, který dva roky poté (1989) zaplnil prázdné místo stálého dirigenta.

6

Petr Vronský (1948) působil jako první dirigent plzeňské opery, dále jako umělecký šéf opery v Ústí nad Labem a později jako hlavní dirigent Filharmonie Brno. Stejně jako například Jiří Bělohlávek byl filharmonickým dirigentem, který vyrostl jako smyčcový hráč. 7 Leoš Svárovský (1961) byl již od mládí velmi úspěšný, a to nejen jako dirigent, ale také jako klavírista a flétnista. První dirigentské angažmá získal v pražském Národním divadle (od roku 1984), v letech 1990 – 1991 byl šéfdirigentem Janáčkovy filharmonie v Ostravě a v roce 1991 se stal zatím

10

Přelom osmdesátých a devadesátých let s sebou nese pár problémů. Jednou z hlavních nesnází je Besední dům, který se začal kvůli pevnosti svého podloží rozpadat. Filharmonie v té době už nebyla tím orchestrem, který po Jílkově působení oslavil třicet let svého trvání jako instituce pevně zakotvená ve svém pracovním stylu, organizační struktuře a technickém zázemí. Do pohybu ji uvedly jak důsledky mocenského převratu, tak i nečekané problémy, které se sametovou revolucí nesouvisely. Do sezony 1989/1990 vstoupil orchestr s mnoha novými hráči a došlo také ke změnám i v jeho uměleckém vedení. Nový ředitel Julius Kessner svěřil domácí i zahraniční činnost filharmonie nově vzniklé koncertní agentuře Ars/Koncert a po odchodu hlavního dirigenta Vronského jeho roli převzal (v dubnu 1991) Leoš Svárovský jako dosud nejmladší filharmonický šéf. V nových podmínkách, tedy bez závislosti na Pragokoncertu a rozhodnutí politických autorit, začala filharmonie rozvíjet zahraniční zájezdovou činnost. Caspar Richter8 prosadil filharmonii v několika ročnících (1991 – 1994) letního festivalu v Innsbrucku, jehož se stal uměleckým ředitelem. Enoch zu Guttenberg od roku 1992 každoročně vyvážel orchestr na zajímavá a prestižní místa do zahraničí a byl za to oceněn v sezoně 1996/1997 titulem prvního hostujícího dirigenta. Za jeho vedení absolvovala filharmonie v létě 1996 jeden koncert v uruguayském Montevideu a po té dva v proslulém Kolumbově divadle v Buenos Aires. V Brně v té době hrozilo zakonzervování havarovaného Besedního domu, ale řediteli Juliu Kessnerovi a zejména Aleně Veselé, v té době rektorce Janáčkovy akademie múzickým umění, se podařilo toto hrozící nebezpečí odvrátit a dovézt do konce rekonstrukci Besedního domu. Tím získala filharmonie v roce 1995 reprezentativní a komfortní sídlo, které naprosto vyhovuje jejímu provozu. Do skvěle renovovaného sálu bylo umístěno hned šest koncertních řad. Navrátili mu (šestidílný) Komorní cyklus, obnovili tradici nedělních varhanních matiné pěti pondělními Večery varhanní hudby, znovu se začalo s týdenními cykly výchovných koncertů pro

nejmladším šéfdirigentem Filharmonie Brno. Šéfovského místa se vzdal roku 1995, ale s filharmonií pracuje velmi často dodnes. 8 Caspar Richter (1944) je již od mládí hudebně velice činný v Německu a Rakousku, od 90. let 20. století i v České republice. S Filharmonií Brno pracuje již dlouhá léta jako stálý host a později jako čestný dirigent.

11

školy a byly vypsány dva nové cykly abonentní, totiž Koncerty pro rodiče s dětmi a dvojitý Komorně orchestrální cyklus. V roce 1995 rezignoval šéfdirigent Leoš Svárovský a jeho funkci a odpovědnost za stav a vývoj orchestru dočasně (do roku 1997) převzal třiasedmdesátiletý Otakar Trhlík9, zakladatel a jeden z prvních dirigentů filharmonie. Po jeho odchodu byl do funkce šéfdirigenta jmenován třiašedesátiletý Aldo Ceccato10, který vlastnil celoživotní šéfovské zkušenosti u velkých orchestrů v Evropě a Americe. Byl osloven také díky sympatiím, které vzbudil provedením Beethovenovy Sedmé symfonie s filharmonií na Pražském podzimu roku 1996. Ve stejné sezoně se vedení instituce ujal Bohuš Zoubek, někdejší první hornista orchestru. Tudíž se Ceccato s ředitelem Kessnerem, který se o jeho nástup zasloužil, ve filharmonii nesetkal. Jakmile Ceccato nastoupil do své funkce, začal okamžitě spolu s novým ředitelem rozvíjet myšlenku na letní festival pod širým nebem na Špilberku. Umělecké vedení prvního ročníku uskutečněného v roce 2000 si pak ponechal jako gesto na rozloučenou. Na konci sezony 2000/2001 se v souladu se svou smlouvou vzdal své šéfdirigentské činnosti. Ponechal si ovšem titul čestného dirigenta, jejž za ni získal. Jeho tříleté působení ve filharmonii přineslo orchestru, poněkud rozkolísanému častými změnami na místě uměleckého šéfa a obdobími bez něho, novou stabilitu a sebevědomí. Nastudování veškerých devíti Beethovenovských symfonií v časovém úseku dvou sezon dalo filharmonickému repertoáru obnovenou podstatu a početným novým hráčům potřebnou orientaci. Novou zkušeností bylo Ceccatovo úsilí o nastudování skladeb Janáčkových a Bohuslava Martinů. Ceccato po sobě v Brně zanechal trvalou památku jako jeden z iniciátorů letního festivalu Špilberk a zasloužil se také o historickou událost koncertu pro papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu (roku 2000). 9

Otakar Trhlík (1923-2005) působil jako dirigent brněnského rozhlasového orchestru a poté nově zřízené Filharmonie Brno, s kterou pracoval prvních šest let její existence. Poté se stal šéfem symfonického orchestru bratislavského rozhlasu a dále stál osmnáct let v čele Janáčkovy filharmonie Ostrava. V roce 1995 byl na čas povolán do čela Filharmonie Brno. Působil také jako profesor na Janáčkově akademii múzických umění. 10 Aldo Ceccato (1934) velmi úspěšně působil v různých státech celého světa. Je důstojníkem italského Řádu za zásluhy, čestným doktorem hudby na Východní michiganské univerzitě a nositelem Zlaté medaile města Hamburku za své zásluhy o dílo Johannesa Brahmse. Od roku 1997 převzal na tři sezony umělecké vedení Filharmonie Brno. V průběhu toho působení byl vyznamenán Rytířským řádem Velkokříže Italské republiky.

12

Do nového století vkročila filharmonie bez uměleckého šéfa, zato se čtyřmi stálými hosty – Casparem Richtrem, Vladimírem Válkem, Leošem Svárovským a Christophem Campestrinim, kteří se střídali hlavně v pořadech bohatě koncipovaného Velkého symfonického cyklu Symfonie odcházejícího věku. V Malém symfonickém cyklu se po čase (v lednu roku 2001) objevil jako host Petr Altrichter11 a právě toto jeho vystoupení poskytlo podnět k jeho angažmá na prázdné šéfdirigentské místo od začátku roku 2002. V sezoně 2003/2004 se provozu filharmonie začaly dotýkat opravy Janáčkova divadla. Oba hlavní symfonické cykly musely proběhnout mezi listopadem a dubnem. Z třídílného Svátečního cyklu, věnovaného Dvořákovu výročí, se v Janáčkově divadle hrál pouze jediný koncert. Ještě více nepříjemné potíže způsobila už předtím redukce sedadel v přestavěném interiéru divadelního sálu, která postihla několik set předplatitelů. Senzační událostí se však stalo vystoupení filharmonie na únorovém festivalu Janáčkovo Brno, na kterém zazněla symfonie Dunaj, Putování dušičky a Glagolská mše pod vedením Charlese Mackerrase. Na konci října roku 2004 odletěla filharmonie s dirigentem Leošem Svárovským do jihovýchodní Asie. Všech šest koncertů zájezdu Toyota Classic 2004 se pak uskutečnily v hlavním městě pokaždé jiného státu, v pěti z nich hrála filharmonie poprvé. Konec roku 2006 přináší opět změny ve vůdčích pozicích. Bohuš Zoubek opouští funkci ředitele a zároveň podpoří kandidaturu svého následníka Davida Marečka, který v té době pracuje ve filharmonii druhým rokem ve funkci dramaturga. Nový ředitel začal usilovně bojovat o nalezení dalšího koncertního místa v Brně a o oživení zahraniční činnosti filharmonie. Jako výsledek tohoto úsilí se ukázal jak pětinedělní zájezd do Japonska na podzim roku 2007 tak spolupráce s natáčecími společnostmi a s britskými umělci. Skladatel a dirigent Richard Blackford se stal domovských skladatelem filharmonie pro sezonu 2008/2009. Další událostí byla i účast na festivalu v Cheltenhamu v roce 2007. Velkým přínosem byl objev objektu obrazové Wannieck Gallery v rozlehlé hale někdejší strojírny na okraji 11

Petr Altrichter (1951) již během studia na Janáčkově akademii múzických umění nastoupil jako asistující dirigent do brněnské filharmonie. V následujících letech působil v České filharmonii, ve Filharmonii Bohuslava Martinů ve Zlíně, v Komorní filharmonii Pardubice a poté čtyři roky opět v brněnské filharmonii. Od roku 1987 pracoval v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK (od roku 1990 jako šéfdirigent). V roce 2002 byl jmenován šéfdirigentem Filharmonie Brno. Řídil také velké orchestry po celém světě.

13

městského centra v Brně. Tento sál byl akusticky vyzkoušen a schválen. Experimentální cyklus čtyř koncertů v sezoně 2008/2009 odhalil možnosti výjimečných koncertních akcí režijně uspořádaných a vybavených mimořádným posluchačským komfortem. Jedním z těchto koncertů se se svou funkcí šéfdirigenta rozloučil Petr Altrichter. Na uprázdněné místo uměleckého šéfa a šéfdirigenta nastupuje rakouský dirigent srbského původu Aleksandar Marković12. Ten svůj inaugurační koncert umístil do jubilejního desátého ročníku festivalu Špilberk 2009. Navazující sezona (2009/2010) na sebe upozornila neobyčejně koncipovaným mahlerovským cyklem s přednesem vybraných textů, uvádějících každou ze čtyř prováděných symfonií (č. 2, 5, 6 a 3). O přednes textů se postarala Soňa Červená, někdejší legenda brněnské operní scény. Filharmonie Brno je ve druhém půlstoletí své činnosti se svými patnácti koncertními řadami hlavním středem koncertního života ve svém sídelním domovském městě. Svou zahraniční činností, kterou podstatně přispěla ke světovému rozptylu Janáčkovy hudby ve druhé půli dvacátého století, setrvává věrna janáčkovské interpretační tradici, na kterou navázala ve svých počátcích a která jí dává po celou dobu nezaměnitelný charakter.

12

Aleksandar Marković (1975) vyhrál prestižní mezinárodní dirigentskou soutěž Grzegorze Fitelberga v polských Katovicích v roce 2003, což odstartovalo jeho mezinárodní kariéru. Od té doby řídil spoustu vynikajících evropských orchestrů. Roku 2009 získává funkci šéfdirigenta Filharmonie Brno, která mu náleží dodnes.

14

2.1 Brněnská působiště Filharmonie Brno Svými symfonickými koncerty Filharmonie Brno zahájila a čtvrt století pak pokračovala v sále Stadionu. Skromným nárokům poválečného koncertního života v těžce postiženém Brně sál vyhovoval, teprve po čase se začaly jevit jeho slabiny. Staré nepohodlné, vrzající židle, hluk z provozu restaurace, oddělené od sálu jen lehkou posuvnou stěnou a závěsem. Dlouholetá jednání o nápravu byla bezvýsledná. Teprve několik zvlášť ostudných situací na koncertech se sovětskými hosty a jejich následné protesty donutily Krajský národní výbor, který byl provozovatelem filharmonie, přemístit (v sezoně 1980 – 1981) nařízením její symfonické koncerty do obou brněnských divadel, tedy Janáčkova a Mahenova. Besední dům, který byl postaven v letech 1869 – 1873 vídeňským architektem Hansenem, se zapsal do dějin města jako středisko společenského a kulturního života rozvíjející se měšťanské společnosti. Jeho sál sloužil hlavně komorním koncertům a krátce po druhé světové válce si v něm objevují špičky tehdejšího hudebního světa. Komunisté tomu učinili rázný konec tím, že v roce 1953 přidělili Besední dům vojákům jako Oblastní dům armády. Filharmonie ho získala teprve na podzim roku 1957. Starala se o jeho generální opravu před oslavou jeho stoletého jubilea, v roce 1989 ho musela urychleně opustit, protože se nepodařilo stabilizovat stavbu hroutící se na nestabilním podloží. Nová rekonstrukce jí navrátila hodně z jejího historického půvabu a poskytla opět filharmonii (v roce 1995) pracovní komfort. Útočištěm v šesti letech této přestavby se filharmonii staly prostory v barokním paláci Místodržitelství, někdejším augustiniánském klášteře, obklopujícím kostel sv. Tomáše. Později se z paláce stalo Muzeum dělnického hnutí, jehož inventář museli hráči filharmonie v roce 1990 vystěhovat, aby mohli začít ve velkém sále v prvním patře opět zkoušet. Hlučná akustika tohoto prostředí si však vyžádala velmi nákladnou úpravu. Vedlejší sál se stal zkušebnou komorních souborů a barokní sál v přízemí dějištěm komorních koncertů. Janáčkovo divadlo je moderní budova z šedesátých let dvacátého století a dá se považovat za jedinou důstojnější náhražkou stále chybějícího sálu pro symfonické koncerty v Brně.

15

3. Koncertní mistři sekce violoncell 3.1 Funkce koncertního mistra Povinností koncertního mistra je hraní na první židli. Tedy vede celou violoncellovou skupinu, hraje všechna rozsáhlá sóla a je zodpovědný za celou skupinu. Koncertní mistr by měl dobře vědět, jak každý člen jeho skupiny hraje. A pokud je ve skupině jakýkoliv problém, měl by se snažit ho aktivně řešit. Koncertní mistr má také za úkol vypracovat v notách smyky, které si ostatní ve skupině opíšou do svých not a tím pádem všichni tahají smyčcem stejně a předejde se tomu, aby každý tahal smyčcem jinak, což je většinou na první pohled znatelné. Každý koncertní mistr nebo vedoucí skupiny je členem umělecké rady, má povinnost docházky do provozní komise, komentuje dramaturgii filharmonie a bývá povoláván do konkurzních komisí. Funkce koncertního mistra se během let vyvíjela. Historicky byla tato funkce určena pouze prvnímu houslistovi v orchestru a v současné době je to řešeno v každém orchestru odlišně. V brněnské filharmonii zastává funkci koncertního mistra první houslista a první violoncellista. V dřívějších letech to byla jen titulární funkce (žádné úkoly, žádná odpovědnost), pouze hrát sóla. Nynější koncertní mistr má mnoho povinností a odpovědnost za celou cellovou skupinu. Zástupci koncertního mistra jsou zpravidla dva až tři. Zastanou funkci v době, kdy má hlavní koncertní mistr volno, mají tedy podobné pravomoci, tudíž hrát sóla a po určitou dobu vézt skupinu. Většina violoncellistů, tedy i koncertních mistrů, mají filharmonické nástroje a během doby existence filharmonie byly vždy tyto „služební“ nástroje k dispozici.

16

3.2 František Kopečný Tento hudebník se stal historicky prvním koncertním mistrem sekce violoncell ve Filharmonii Brno. Narodil se 13. března roku 1915 v Částkovicích u Telče v rodině kováře. Díky jeho velkému hudebnímu nadání mu otec umožnil hraní ve vojenské kapele, kde mu bylo poskytnuto výborné studium s potřebnou praxí. Vzdělání dále prohloubil studiem na Konzervatoři Brno u Františka Poura a Maxe Škvora mezi lety 1936 – 1940 a poté studoval na mistrovské škole v Praze pod vedením Ladislava Zelenky (1941 – 1942). Byl velkým intelektuálem a vlastnil velkolepou sbírku knih a not. V letech 1942 – 1945 zastával funkci koncertního mistra rozhlasového orchestru ve Vídni, kam byl odvelen, z důvodu vyhlášení totálního nasazení během války. Tam si osvojil velkou škálu repertoáru. Po návratu do Brna nastoupil do Symfonického orchestru Československého rozhlasu Brno pod vedení Břetislava Bakaly. A se vznikem Filharmonie Brno se stal jejím koncertním mistrem sekce violoncell. Vedle hraní ve filharmonii také vyučoval na brněnské konzervatoři (1960 – 1966).13 Jeho působení ve filharmonii bylo dosti přerušováno. Mezi lety 1966 - 1975 byl neustále na cestách mezi Brnem a dánským Aarhusem, kde vypomáhal v místním symfonickém orchestru na pozici vedoucího skupiny violoncell. Tato výpomoc se uskutečnila díky nabídce agentury Pragokoncert, protože v té době začalo ministerstvo povolovat krátká angažmá českých hudebníků v zahraničních orchestrech. Zároveň v letech 1972 – 1974 působil jako lektor Mezinárodních interpretačních kurzů JAMU. A od roku 1975 se opět začal věnovat výuce na Konzervatoři Brno. Mezi jeho žáky patří například Boris Páč, Jan Beneš, Renata Strašrybková. Vystupoval především jako koncertní sólista. Jelikož si nikdy neoblíbil komorní hru, nebyl stálým členem žádného komorního seskupení. Ale i přes to si zahrál v kvartetu s Josefem Doležalem, Otou Mazurkem a Karlem Chalupou a také s Moravským smyčcovým triem s Dušanem Karpíškem a Jiřím Benešem. Vedle svých domovských orchestrů spolupracoval i s Moravskou filharmonií Olomouc (1946), Slovenskou filharmonií Bratislava (1950, 1965), Krajskou filharmonií Gottwaldov (1957) a dalšími. V roce 1952 realizoval první provedení 13

BENEŠ, Jiří. Osobní sdělení. Brno, 16. 2. 2012.

17

violoncellového koncertu c moll, op. 66 Nikolaje Jakovleviče Mjaskovského v České republice, v roce 1959 provedl premiéru skladby Jana Nováka Capriccio pro violoncello a orchestr. Při příležitosti svých sedmdesátých narozenin zahrál na slavnostním koncertě v brněnském Besedním domě s Moravským kvartetem kvintet s dvěma violoncelly Franze Schuberta. Zanechal po sobě velice bohatý notový archiv s mnoha unikátními opisy. František Kopečný zemřel 27. června roku 1989 v Bílkově u Dačic.

3.3 Vratislav Lukáš Tento umělec je v pořadí druhým koncertním mistrem sekce violoncell, který přebral funkci po Františku Kopečném. Pochází z Velehradu. Vystudoval violoncello na konzervatoři u profesora Ferdinanda Švandy a na JAMU u Prof.PhDr.Karla Krafky, violoncellisty Janáčkova kvarteta. Už po absolutoriu konzervatoře nastoupil do Symfonického orchestru kraje Brněnského a s ním pak přešel (1956) do nově zřízené Státní filharmonie Brno. Jeho hráčských kvalit si záhy povšimnul koncertní mistr violoncella František Kopečný, a jakmile se Lukáš vrátil z vojenské služby (v bratislavském Vojenském uměleckém souboru), prosadil ho jako svého zástupce. Po Kopečného odchodu do Dánska se Lukáš stal koncertním mistrem a na tomto místě setrval až do svého vlastního odchodu do důchodu. Svou funkci vykonával naprosto spolehlivě a v orchestrálních sólech na sebe pokaždé upozornil krásným tónem. Vzhledem ke své skromné povaze nikdy neusiloval o širší sólistické uplatnění. Příležitostí k hráčskému uplatnění se mu ostatně nabízelo víc než dost v komorním oboru.14 V roce 1958 začal hrát s houslistou Dušanem Karpíškem a violistou Jiřím Benešem v Moravském smyčcovém triu. Během své sedmileté soustavné činnosti provedl tento soubor většinu specifického repertoáru pro svou kompozičně i interpretačně velmi choulostivou sestavu a uplatnil ji na velkých koncertních pódiích (pravidelně v Brně a v Praze), v rozhlase i v televizi v Brně a v Bratislavě a na desítkách výchovných koncertů. 14

BENEŠ, Jiří. Osobní sdělení. Brno, 18. 4. 2012.

18

Se svými triovými spoluhráči vystupoval i v komorních orchestrech, především v klasickém Collegiu musicu vedeném Miroslavem Matyášem, poté v souboru Českých komorních sólistů a v Komorním orchestru Bohuslava Martinů. Účastnil se také historického pokusu dnes proslulé rebelující Tvůrčí skupiny A o sestavu a činnost Studia autorů. V době, kdy začalo Moravské kvarteto po svém prvním mezinárodním úspěchu (Cena Italského kvarteta 1965) získávat půdu, zaskočil na půl roku za nepřítomného Bedřicha Havlíka a fantasticky zvládl aktuální a rychle se rozrůstající repertoár. Studoval pomalu a důkladně. Do svého partu zanášel tolik poznámek a takovým způsobem, že ho pro jiného hráče učinil nečitelným. S vlastními interpretačními podněty přicházel zpravidla až v době, kdy ostatní považovali skladbu za „hotovou“. Záleželo ovšem na jejich pohotovosti, jak se s nimi vyrovnali. Ovšem z hodnocení publika vycházel nakonec nejlépe zpravidla violoncellista. Jeho svérázná povaha se projevovala také ve vášnivé zálibě v rukodělné práci. Experimentoval především s violoncellem, s umístěním a postavením kobylky a se sklonem nástroje vzhledem k hráči. Navrhl a prakticky vyzkoušel několik typů bodce. Ačkoli jeho literní vzdělání bylo jen průměrné, dokázal proniknout ke složitostem aeromechaniky, propočítávat vlastní návrhy létajících přístrojů a konstruovat je buď podomácku, nebo ve velehradské dílně svého otce. S ním také postavil během dvojích prázdnin ve stodole kompletní letadlo-větroň, nedokázal však sehnat potřebné „papíry“ a opravdu vzlétnout. Jinak věnoval svůj zájem návrhům vírníků (bezmotorových letadel s nosnou vrtulí) a vlastních typů rogalla. Jednou se vrátil z pokusného vzletu (v Českém středohoří) potlučen a strávil pak nějaký čas v nemocnici s poruchami vědomí. Charakterově je, jak už bylo řečeno, skromný a při vší povahové složitosti, jež mu často dělala nesnáze v jednání s lidmi, naprosto nezáludný. Při veřejném vystupování představoval typ sympatického nešiky15, ale těšil se pozornosti zejména ženské části publika, aniž ji ovšem dokázal využít. Jako hráč disponoval zcela mimořádnými kvalitami, uplatnit je však mohl, jen pokud našel spoluhráče, kteří to s ním uměli. 15

BENEŠ, Jiří. Osobní sdělení. Brno, 18. 4. 2012.

19

3.4 Pavel Šabacký Je třetím a prozatím i posledním koncertním mistrem v historii Filharmonie Brno, který dosáhl funkce koncertního mistra sekce violoncell hned po Vratislavu Lukášovi. Narodil se 11. ledna roku 1958 ve Vsetíně v muzikantské rodině. Bydlel ve Valašském Meziříčí. Matka byla zpěvačka, sestra houslistka, otec byl učitel a hrál amatérsky divadlo. Hru na violoncello začal studovat ve Valašském Meziříčí v pěti letech u pana Lidického, v té době ředitele základní umělecké školy, ke kterému docházel po dobu dvou let. Jelikož si ho na soutěži základních uměleckých škol všiml pan Ivan Měrka, začal k němu jednou až dvakrát týdně dojíždět na soukromé hodiny do Ostravy. Tím skončilo jeho veškeré studium na ZUŠ. Pravidelně se zúčastňoval různých soutěží. Velkým narušením v počínající hráčské kariéře byla operace kloubu levého palce, kterou podstoupil v desíti letech. Jeho otec zastával názor, že chce mít syna doktora. Po základní škole tedy musel nastoupit na gymnázium. Na jedné ze soutěží zaujal zástupce ředitele ostravské konzervatoře, který mu nabídnul, že když si na jaře udělá rozdílové zkoušky z harmonie a dějin hudby, tak tuto soutěž budou brát jako přijímací zkoušky na konzervatoř a může nastoupit přímo do druhého ročníku. Nadšeně souhlasí, ale doma se bojí tuto informaci sdělit, jelikož se obává negativní reakce otce. Prozradil ho až dopis o přijetí, který jeho otec otevřel díky shodě jmen. Ale jelikož byl na konzervatoř již přijat, přestoupil tedy z prvního ročníku gymnázia do druhého ročníku ostravské konzervatoře k profesoru Měrkovi. Pod jeho vedením se pravidelně účastní soutěží, například v roce 1978 se stal laureátem soutěže konzervatoří, 1981 dostal třetí místo na soutěži Beethovenův Hradec a o rok později získal titul laureáta Interpretační soutěže v Písku. Zúčastnil se také několika soutěží s komorním orchestrem Konzervatoře Ostrava. V roce 1979 absolvuje studium konzervatoře první větou violoncellového koncertu h moll Antonína Dvořáka s doprovodem orchestru. Teprve až po vyslechnutí tohoto koncertu jeho otec uznal, že by se jeho syn mohl živit hudbou. Po výborně zvládnutých přijímacích zkouškách na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně nastupuje ve stejném roce ke studiu, opět k profesoru Měrkovi.

20

Avšak po roce je profesor Měrka z politických důvodů donucen k odchodu z JAMU a zbytek studia Pavel absolvuje u profesora Krafky. Po prvním ročníku je mu nabídnuto na pět let studium v Novosibirsku. Tuto nabídku však odmítl. Ve čtvrtém ročníku JAMU se připravoval na konkurz do filharmonie, který vyhrál. Po nástupu do filharmonie odešel na rok na vojnu. A po vojně se pokoušel o aspiranturu (nejspíš dnešní doktorandské studium). Na JAMU nebyl náležitý pedagog, protože profesor Krafka zemřel a nikdo jiný z pedagogů violoncella neměl na JAMU profesůru. Začal tedy jezdit do Prahy za profesorem Sádlem, který měl ale příliš vysoké nároky, které pan Šabacký nemohl hlavně z časových důvodů splnit, jelikož již pracoval ve filharmonii a postrádal dostatek času na nezbytné cvičení. A proto po necelém roce, co za profesorem Sádlem dojížděl, studium vzdal. Odjakživa tíhne ke komorním orchestrům, takže po nástupu do filharmonie vyhledává možnosti a dostává se do Brněnského komorního orchestru k panu Jiřímu Motlovi, kde později spolupráci s nimi ukončuje a dostává se do Českých komorních sólistů pod vedení Ivana Matyáše. V tomto souboru hraje dodnes. Dále velice tíhne k sólovému hraní. Jak sám říká, funkce koncertního mistra byla jeho snem. Odjakživa chtěl hrávat sóla a neuměl si představit, že by celý život seděl v zadních pozicích sekce. Prý raději do horšího orchestru ale na první židli. Tedy pravidelně hrává jak orchestrální sóla, tak se představuje i jako sólista doprovázený filharmonií. Několikrát provedl Brahmsův dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr s houslistkou Marií Gajdošovou nebo s houslistou Pavlem Walingerem za doprovodu filharmonie. V této době se připravuje na Beethovenův trojkoncert s houslistkou Marií Gajdošovou a klavíristou Igorem Ardaševem. V roce 1999, kdy byl Pavel Šabacký již koncertním mistrem ve filharmonii, přišel s myšlenkou souboru s názvem Brněnští violoncellisté a nyní je i jeho uměleckým vedoucím. Proběhly již tři koncerty a v nastávající době se chystá čtvrtý. Tento soubor se skládá z celé filharmonické violoncellové skupiny a pár hostů (většinou členů orchestru Janáčkova divadla). Zpravidla hrávají v počtu dvanácti violoncellistů. Co se týče sólového hraní, jeho největší chloubou za poslední dobu je jeho violoncellový recitál, který proběhl 8. dubna roku 2003 v Besedním domě. Tento koncert dostal od filharmonie jako dárek k jeho čtyřicátým pátým narozeninám. 21

Program obsahoval jak sólové hraní, tak spolupráci s různými hosty. Koncert uvedl Bachovým preludiem z první suity, pokračoval Rossiniho duetem pro violoncello a kontrabas (s doc. Miloslavem Jelínkem), dále duetem od Evžena Zámečníka pro housle a violoncello s Marií Gajdošovou, dále provedl premiéru skladby Setkání od Leoše Kuby (napsaná na objednání) s Šárkou Královou a Janou Musilovou a na závěr koncertu zahrál Variace na slovenskou lidovou píseň od Bohuslava Martinů, kterou uvádí jako svoji nejmilovanější skladbu. A jako přídavek zazněla věta (Chvála věčnosti Ježíše) z Kvartetu na konec času od Messiaena. S celým svým recitálem byl velice spokojen a setkal se jen s pozitivními kritikami. Sólově s orchestrem si Pavel Šabacký zahrál: Antonín Dvořák - Koncert h moll pro violoncello a orchestr, Petr Iljič Čajkovský - Rokokové variace, 3 meditace z Bernsteinovy Mše, Antonín Dvořák - Rondo, Johannes Brahms - dvojkoncert a moll, Erich Wolfgang Korngold – Koncert C dur pro violoncello a orchestr. Konkurz do filharmonie udělal na podzim roku 1982, 1. ledna roku 1983 nastoupil jako člen Filharmonie Brno ve funkci tutti hráč. 31. října roku 1984 mu byl změněn pracovní poměr na člena orchestru ve skupině violoncell s povinností vedoucího hráče (3. židle). 12. května roku 1992 dosáhnul funkce koncertního mistra skupiny violoncell. Nikdy neučil, jen z povinnosti (povinností na konzervatoři). Nikdy ho neuchvátila hra v kvartetu, a proto v žádném na stálo nehrál. Kromě hudby se aktivně věnuje kynologii. Psi a vše kolem nich jsou jeho největším koníčkem. V této době se věnuje již výhradně záchranářské kynologii. Už od dětství ke psům velmi tíhnul. Se svou první ženou si oblíbili rasu erdelteriéra a ve třetím ročníku na JAMU si spolu prvního erdelteriéra pořídili. Toho Šabacký cvičil a absolvoval s ním různé soutěže. A právě s ním kolem roku 1986 poprvé objevil psí záchranářství. A jak sám říká: „Když k tomuhle někdo přičichne, už se s tím nedá přestat.“16 Pravidelně sbírá úspěchy na různých soutěžích. Dvakrát se stal mistrem světa v záchranných psech, jednou vícemistrem světa. Získal i další různé tituly, jako například Šampion ve výkonu záchranných psů České republiky, mistr Rakouska v záchranných psech, mistr Slovenska v záchranných psech atd. S jedním ze psů

16

ŠABACKÝ, Pavel. Osobní sdělení. Brno, 6. 3. 2012.

22

absolvoval i misi po zemětřesení v Turecku v roce 1999. To uvádí jako svůj nejsilnější zážitek co se týče psího záchranářství. S dalším svým psem vlastnil udělený ministerský atest pro vyhledávání lidí. Stál také u zrodu některých záchranných organizací v Brně. Zasedá jako člen odborné kynologické komise při ministerstvu vnitra, je také mezinárodním rozhodčím. Několikrát již dělal rozhodčího na mistrovství světa. Několikrát ročně jezdí po světě na posuzování záchranářských psů. Dnes má v pořadí již čtvrtého erdelteriéra.

3.5 Konkurzy Každý koncertní mistr a člen filharmonie musí projít přijímacím konkurzem. Na jaře minulého roku jsem i já měla možnost posbírat zkušenosti a vyzkoušet si, jak probíhají podmínky konkurzu. Konkurzy, které probíhaly před lety a ty, co probíhají dnes, se velice liší. Dříve se komise skládala mimo koncertních mistrů, vedoucích skupin, šéfdirigenta také z odborů, zástupců strany, zástupců vedení. Tudíž byla o dost rozsáhlejší a dá se říci, že i méně odborná. V této době u konkurzu například do sekce violoncell bývá devět členů komise, z toho tři až čtyři violoncellisté, koncertní mistr houslí, jeden ze zástupců umělecké rady, šéfdirigent, vedoucí kontrabasů nebo viol a například vedoucí fagotů (jako někdo za dechové nástroje blízké violoncellu). Takže současná komise se většinou skládá z lidí, kteří jsou co nejblíže tomu určitému oboru. Je zbytečné, aby na konkurzu do dechové skupiny sedělo v komisi například pět členů smyčcových skupin. Požadavky na konkurzy se moc neliší, spíše se liší úroveň účastníků. Za éru konkurzů se tedy nezměnily požadavky, ale spíše systém požadavků. Dříve se v prvním kole zahrál koncert a Bach a ti, co prošli do druhého kola, hráli jen orchestrální party. U současného konkurzu se v prvním kole hraje Bach a dva party (například Smetana- předehra k Prodané nevěstě nebo Beethoven9.symfonie, Recitativ). A kdo projde do druhého kola, zahraje koncert a ostatní určené party. Tím pádem je znemožněna výhoda zdatných studentů hudebních škol, kteří v prvním kole oslní bravurní hrou koncertu, ale mají také výhodu starší zájemci, kteří již hrají například patnáct let v nějakém jiném orchestru a cení se u nich hlavně veliké zkušenosti.

23

4. Závěr Na začátku své práce jsem stručně popsala filharmonii jako těleso. Dále jsem se zabývala a popsala historii filharmonie od jejího založení roku 1956 až po současnost, tedy po rok 2012. Popsala jsem, jak těleso vzniklo a jak probíhala jeho existence za různých šéfů. Také jsem se zmínila o prostorách, kde filharmonie zkouší a koncertuje. Rovněž se zmiňuji o významných sólistech a dirigentech, kteří s filharmonií spolupracovali a spolupracují. V další kapitole jsem popsala funkci koncertního mistra, zejména jeho povinnosti, které by měl vykonávat. V následující kapitole se věnuji jednotlivým osobnostem, které zastávali funkci koncertního mistra sekce violoncell za dobu existence filharmonie. O těchto hudebnících píšu výhradně na základě rozhovorů, díky tomu mají tyto kapitoly zcela osobní, respektive subjektivní charakter. Zmiňuji se i o konkurzních řízeních na místa orchestrálních hráčů. Tato práce se snažila přinést základní informace o specifické funkci koncertního mistra v orchestru. Velice zajímavé by bylo srovnání fungování koncertních mistrů v různých orchestrech, což by ovšem přesáhlo rozsah požadovaný k bakalářské práci. Vzhledem k tomu, že české a moravské orchestry v současné době procházejí řadou organizačních změn a problematickým obdobím zejména po finanční stránce, myslím, že by toto srovnání bylo velmi přínosné. Dokonce by také bylo zajímavé srovnání i se zahraničními symfonickými tělesy.

24

5. Použité informační zdroje Literatura MAJER, Jiří. Státní filharmonie Brno 1956 – 1966. Brno, 1965, 103 stran. BENEŠ, Jiří. Státní filharmonie Brno 1956 – 2006. Brno, 2005, 128 stran, ISBN: 80239-5080-0.

Osobní sdělení BENEŠ, Jiří. Osobní sdělení. Brno, 16. 2. 2012. BENEŠ, Jiří. Osobní sdělení. Brno, 18. 4. 2012. ŠABACKÝ, Pavel. Osobní sdělení. Brno, 6. 3 2012.

Internetové strany ŽEMLA, Jan. Filharmonie Brno. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&ac tion=record_detail&id=1003116 . [Citováno 7. dubna 2012.] SPÁČILOVÁ, Jana. Kopečný František. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&ac tion=record_detail&id=6445. [Citováno 7. dubna 2012.] Filharmonie Brno. Dostupné z: http://www.filharmonie-brno.cz/. [Citováno 5. dubna 2012.]

25