JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér divadla a výchovy Dramatická výchova
Vysokomýtské amatérské divadlo od poloviny 19. stol. do současnosti s přihlédnutím na nejvýznamnější osobnosti Bakalářská práce
Autor práce: Filip Janouch Vedoucí práce: MgA. Jonáš Konývka Oponent práce: MgA. Miroslav Jindra Brno 2016
Bibliografický záznam JANOUCH, Filip. Vysokomýtské amatérské divadlo od poloviny 19.
stol. do současnosti s přihlédnutím na nejvýznamnější
osobnosti [Amateur theathre in Vysoké Mýto from the half of 19th
century
to
personalities].
present Brno:
highlighting
Janáčkova
the
akademie
most
important
múzických
umění
v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér divadla a výchovy, 2016. s 89. Vedoucí bakalářské práce MgA. Jonáš Konývka
Anotace Tato
práce
v období
se
1825
zaobírá až
vysokomýtským
2015.
Mapuje
amatérským
vývoj
spolku
divadlem
na
základě
politicko-historické situace na našem území. Dále se snaží zachytit
osobnosti,
které
se
velkou
měrou
zasloužily
o fungování tohoto spolku. Z nich klade nejvyšší důraz na osobnost Josefa Mlejnka, který se přičinil o divadlo s dětmi na státní úrovni.
Annotation This thesis deals with non-professional theatre in Vysoké Mýto in
the
times
of
1825
to
2015.
The
thesis
presents
the
progression of theatre groups based on the political and historical situation of our territory. Further, the thesis aims at personalities who have contributed the most to the work of theatre groups. Main focus is set on the personality of
Josef
Mlejnek
and
his
significant
children on the national level.
theatre
work
with
Klíčová slova Amatérské
divadlo,
Ochotnické
divadlo,
Loutkové
divadlo,
Divadlo pro děti, Divadelní spolek, Šemberovo divadlo, Lidová scéna, Josef Mlejnek, Alois Vojtěch Šembera, Antonín Vaniš, Vysoké Mýto
Keywords
Amateur
theatre,
Non-professional
theatre,
Puppet
theatre,
Theatre for children, Theatre guild, Šembera theatre, Folk scene, Josef Mlejnek, Alois Vojtěch Šembera, Antonín Vaniš, Vysoké Mýto
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a
použil jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám
svolení
k tomu,
aby
tato
diplomová
práce
byla
umístěna
v Knihovně JAMU a používána ke studijním účelům.
V Brně, dne 27. května 2016
Filip Janouch
Poděkování
Rád bych poděkoval svému vedoucímu diplomové práce MgA. Jonáši Konývkovi za brzké otevření mých očí a spousty podnětných připomínek. Dále také Josefu Víšovi za navedení na správnou stopu bádání a vstřícnost. V neposlední
řadě
svým
rodičům
a
Adéle
za
poskytnutí
příjemného prostředí pro tvorbu mé bakalářské práce a jejich podporu.
Obsah Úvod ........................................................ 8 1. Počátky vysokomýtského divadla (17. – 19. století) ...... 11 1.1 Rok 1825 – První české divadelní představení Dům na silnici................................................... 13 2. Pravidelná divadelní činnost v 19. století .............. 16 2.1 První divadelní sezóna (1845)......................... 18 2.2 Společnost Immentomorácká (1846-1862)................. 19 2.3 Sdružení divadelních ochotníků (1862-1877)............ 24 2.4 Dětské a studentské divadlo (1867-1869)............... 27 2.5 Divadelní spolky v letech 1877 až 1900................ 29 2.5.1 Spolek akademiků vysokomýtských (1877-1879) ....... 29 2.5.2 Spolek Krakonoš (1882-1884; 1889-1891) ........... 30 2.5.3 Spolek divadelních ochotníků (1886-1897) .......... 31 2.5.4 Divadelní spolek Řemeslnická beseda (1891-1900) ... 32 3. Vysokomýtské divadlo v letech 1900 až 1948 .............. 34 3.1 Dramatické odbory (Dramatický odbor zpěvného spolku Otakar (1900-1909))....................................... 35 3.2 Dramatický odbor „Šembera“ (1909-1920)................ 36 3.3 Spolek pro zbudováno a udržování divadla ve Vysokém Mýtě (1918-1929)............................................... 39 3.4 Vysokomýtský Kašpárek................................. 43 3.5 „Zlatá doba“ vysokomýtského divadla - Divadelní soubor Šembera a divadelní sdružení Lidová scéna................. 45 3.6 Ochotníci za protektorátu............................. 49 4. Vysokomýtské divadlo po druhé světové válce ............. 52 4.1 Ochotníci za třetí republiky.......................... 53 4.2 Násilné zařazení spolků do Závodních klubů............ 55 4.3 Divadelní soubory v letech 1956-2002.................. 56 4.3.1 Divadelní kroužek ZK Strojírenských závodů (ZK Karosa) (1956-1992) ..................................... 57 4.3.2 Estrádní soubor Záprsk (1961–1991) ................ 59 4.3.3 Divadelní soubor Lyra ............................. 60 4.3.4 Mladá (Malá) scéna (1958-2002) .................... 60 4.3.5 Dětské divadlo Josefa Mlejnka (1954-1995) ......... 62 5. Novodobá historie vysokomýtského amatérského divadla .... 65
Závěr ...................................................... 71 Použité informační zdroje .................................. 73 Seznam ilustrací ........................................... 75 Seznam tabulek ............................................. 78 Tabulka č. 1: Seznam divadelních her uvedených vysokomýtským amatérským divadlem v letech 1825 až 1860................. 78 Tabulka č. 2: Seznam divadelních her uvedených vysokomýtským amatérským divadlem v letech 1861 až 1900................. 79 Tabulka č. 3: Seznam divadelních her uvedených vysokomýtským amatérským divadlem v letech 1900 až 1909................. 81 Tabulka č. 4: Seznam divadelních her uvedených vysokomýtským amatérským divadlem v letech 1909 až 1929................. 82 Přílohy ....................... Chyba! Záložka není definována. Příloha č. 1: Osobnost Aloise Vojtěcha Šembery Chyba! Záložka není definována. Příloha č. 2: Osobnost Bratří Jirečků.... Chyba! Záložka není definována. Příloha č. 3: Seznam členů společnosti Immentomoráků.. Chyba! Záložka není definována. Příloha č. 4: Osobnost Antonína Vaniše... Chyba! Záložka není definována.
Úvod
Amatérské divadlo je v českých zemích součástí kultury již od 12. století, a to v podobě liturgických (velikonočních) her. Je tedy patrné, že utváří českou kulturu přes osm set let. Svého prvního velkého poslání pro český lid se dočkalo na přelomu 18. a 19. století v rámci národně obrozeneckého hnutí. V tomto období se také začínají zakládat první ochotnické spolky po celých Čechách a později i na Moravě. Téměř naprostá většina těchto spolků hraje česky. Jejich repertoár je tvořen převážně hrami Tylovými a Klicperovými. Historie
vysokomýtského
divadla
se
píše
od
začátku
19. století. I zde dochází k podobným tendencím. Alois Vojtěch Šembera tehdy ve svých studentských letech uvedl se svými přáteli
první,
česky
hrané,
představení
Dům
na
silnici.
Studenti si za tento počin vysloužili pokutu a zákaz hraní. Divadelní kultura ve Vysokém Mýtě se však rozvíjela dál. Zlatou éru vysokomýtské divadlo zažilo v období mezi světovými válkami, kdy nad sto čtyřicet ochotníků připravilo ročně až dvacet pět premiér. V této době se divadlo honosilo širokou diváckou základnou a bylo nedílnou součástí městského života.
Nutno
však
poznamenat,
že
si
diváckou
základnu
ochotníci drží celou téměř dvou set letou existenci až do dnes. I já jsem jedním z aktivních diváků a donedávna i členem souboru, jenž mě přivedl na prkna, co znamenají svět. Jakožto divadelník a vysokomýtský rodák s vášní pro historii jsem nemohl
odolat
pokušení
a
jsem
připraven
analyzovat
vývoj
našeho amatérského divadla. Zatím existuje pouze jedna publikace, jež vývoj mapuje od
první
poloviny
19.
století
až
do
období
60.
let.
20. století. Jedná se o publikaci Radovana Dvořáka Dějiny 8
ochotnického divadla ve Vysokém Mýtě (1976). Ačkoliv ji můžeme považovat
za
nejvýznamnější
pramen
historie
vysokomýtského
amatérského divadla, je nutné říci, že v některých pasážích nejsou uváděné poznatky shodné s dobovými materiály, jež jsem sám vyhledal. Práce je částečně velmi nepřehledná, tematicky nesourodá a není nikterak strukturovaná. Období socializmu popisuje publikace od Josefa Víši Mladá (Malá) scéna (1993). Další
publikace
již
nejsou
zaměřené
jen
na
divadlo,
ale
celkově na Vysoké Mýto a jeho kulturu. Jsou jimi Vysoké Mýto tradice a současnost (2004) od Doc. PhDr. Jana Klímy a dalších dílčích autorů a také publikace Vysoké Mýto (2003) taktéž od Radovana Dvořáka. Další zmínky jsem našel v publikacích 175 let českého ochotnického divadla, 140 let pěveckého sboru Otakar, 75 let od postavení a otevření divadla A. V. Šembery (2000) od autorů Josefa Víši a Zdeňka Culky, Cesty českého amatérského divadla (1998) od Jana Císaře a kolektivu, v nichž se autoři zmiňují o dětském divadle Josefa Mlejnka. Výše uvedené publikace mi posloužily k vytvoření celistvého náhledu na historii, z níž jsem později mohl vytvářet vlastní názory. Další materiál na napsání této práce jsem hledal v osobních archivech. Některé informace mi poskytl Josef Víšo, dlouholetý vysokomýtský herec a režisér. Dále jsem bádal v Regionálním muzeu
ve
Vysokém
Mýtě.
Dobové
fotografie
mi
krom
muzea
poskytla také rodina Duškova. Práce má poskytnout obyvatelům Vysokého Mýta a okolí kvalitní zdroj zachycující celou historii amatérského divadla ve
Vysokém
Mýtě
s přihlédnutím
na
události
a
okolnosti
regionálního a národního charakteru, jež jeho vývoj ovlivnily. Měla by také nabídnout dobové fotografie našich ochotníků a jejich předchůdců. Neméně důležitý je také důvod oborový. Práce poukáže na vývoj
konkrétního
amatérského 9
divadelního
spolku
od
jeho
vzniku za Rakouského císařství až do dnešní doby, jež ovlivnil život stovkám až tisícům lidí a hýbal s dějinami města. Budu
postupovat
metodami
kvalitativního
výzkumu
-
historický výzkum. Tedy přímým dotazováním lidí a zkoumáním historických
přehledů
a
biografií
o
jevech
a
událostech
minulosti následované porovnáním informací a sepisem informací do ucelené formy metodou obsahové analýzy. Nebude se jednat však
o
čisté
parafrázování.
Půjde
o
rozšíření
dosud
vyhledaných informací a jejich vlastní interpretaci. Mezi základní kategorie zkoumaných informací považuji všechny
soubory,
jež
na
Vysokomýtsku
kdy
vznikly,
jejich
osobnosti, jejich repertoár, jejich působiště. Dále také vliv historický
a
politický
na
vývoj
vysokomýtského
divadla.
Významné události, jež divadlo ovlivnily, jeho přínos a jeho cíle
v jednotlivých
obdobích.
Také
chci
zkoumat
veškeré
zajímavosti: dobové materiály – vstupenky, plakáty a jiné dobové archiválie. Celá stať bude psána chronologicky a bude dělena do oddílů dle jednotlivých etap vysokomýtského divadla. Ty jsou většinou
oddělovány
významnou
událostí
ve
vývoji
či
historickou událostí, jež ovlivnila vývoj divadla zvenčí. Kvůli přehlednosti celé práce jsem se rozhodl necitovat konkrétní fakta z publikací a dobových materiálů. Důvodem je jejich
neúplnost,
jež
mě
nutí
k vyhledávání
a
spojování
podobných informací. Musel bych tedy do citovaných pasáží vkládat jiné citace, abych čtenáři poskytl komplexní informace z více neúplných zdrojů. Rozhodl jsem se tudíž všechny prameny spojovat a vlastním přispíváním sepisovat do uceleného textu. Proto vždy na začátku kapitoly uvedu zdroje, jež byly využity jako východisko pro daný celek.
10
1. Počátky vysokomýtského divadla (17. – 19. století) Prameny: ČERNÝ, F. Československá vlastivěda. D. 9, Umění, Sv. 4, Divadlo. Praha: Orbis, 1970, s. 61. DVOŘÁK, R. Dějiny ochotnického divadla ve Vysokém Mýtě. Vysoké Mýto: Vzorná městská lidová knihovna ve Vysoké Mýtě, 1976, s. 9-14. JIREČEK, H. Královské věnné město Vysoké Mýto (Vysoké Mýto 1884). Brno: GARN, 2012, s. ee. KLÍMA, J., et al. Vysoké Mýto tradice a současnost. Vysoké Mýto: Město Vysoké Mýto, 2004, s 43-44. VÍŠO, J. Nejvýznamnější divadelní spolky ve Vysokém Mýtě. 1998. Zpracoval z vlastních zdrojů Josef Víšo. VÍŠO, J., CULKA, Z. 175 let českého ochotnického divadla, 140 let pěveckého sboru Otakar, 75 let od postavení a otevření divadla A. V. Šembery. Vysoké Mýto: Město Vysoké Mýto, 2000, s 68. VÍŠO, J., CULKA, Z. Šemberovo divadlo ve Vysokém Mýtě. 1995. Almanach vydaný k znovuotevření Šemberova divadla.
Již
v 17.
století
se
ve
Vysokém
Mýtě
hrály
první
liturgické hry. První zmínky hovoří o Janu Javornickém (24. června 1785 – 20. července 1847), jenž hry zkoušel a sám v nich hrál jako mladý student. Mezi jeho nejoblíbenější hry prý patřila hra o Josefu Egyptském, kterého sám představoval. Jan Javornický se stal v roce 1808 knězem. Svůj život zasvětil výchově prostého lidu a mládeže, o níž pojednává v několika vlastních publikacích. Dnes je po něm, díky jeho výchovným počinům, pojmenovaná jedna z vysokomýtských základních škol (ZŠ Javornického), jež zahájila výuku prvně ve školním roce 1906/1907. K intenzivnějšímu růstu lidového městského divadla došlo koncem napoleonských válek. Již v roce 1812 vzniká tradice ochotnického divadla například v Ústí nad Orlicí a Rakovníku. V následujících letech pak v České Skalici, Jičínu, Nymburku, Plzni, Písku a dalších městech. Ve
Vysokém
Mýtě
byly
veškeré
vlastenecké
projevy
a obrozenecké snahy potlačovány, protože se město poněmčovalo z důvodu strategické polohy v období Napoleonských válek. Od 11
začátku 19. století se tedy stává Vysoké Mýto posádkovým městem. Jen studenti přijíždějící z Prahy na prázdniny se pokoušeli sehrát představení. Žádost o povolení divadelního představení na městském magistrátu podávají 4. října 1814 J. Müller, F. Novotný, F. Dostál a J. Šváb. Žádost byla zamítnuta. Studenti se však nenechali odradit a další prázdniny (15. srpna 1815) podali žádost novou. Chtěli zahrát tehdy dvanáct her v období letních prázdnin. Měly sloužit k pobavení a odpočinutí si od studia. Studenti také chtěli dopřát občanům trochu slušné zábavy a výtěžek věnovat na charitativní účely. Odpověď se jim dostane 1. září 1815. Hra není povolena ani jedna.
„Studenti
o dovolení, veřejných
aby
města směli
představení.
Vysokého v době
Mýta
znovu
prázdnin
Z těchto
zde
prosili
uspořádat
několik
důvodů,
z kterých
byli
prosebníci se svou podobnou prosbou již loni 4. října zdejším úřadem odmítnuti, jest je také letos, a sice jednou provždy odmítnout
a
odkázat
k takovému
zaměstnání,
které
odpovídá
jejich studentskému povolání. Nechť královský krajský úřad uvědomí
o
tom
žádající
studenty
prostřednictvím
místního
vysokomýtského magistrátu. Tento pak je plně odpověden, aby snad
studenti
svou
náklonnost
k provozování
komedií
neuspokojovali obcházením tohoto zákonu.“1 Takto se přesně vyjádřil pan Willmann z pražského gubernia pro krajský úřad v Chrudimi, jak uvádí ve své knize o vysokomýtském divadle Radovan Dvořák. Tímto verdiktem se zabránilo hraní jakýchkoliv českých her. Vysoké Mýto tedy navštěvovala jen kočovná německy hrající divadla. Tato situace vydržela až do 40. let 19. století, kdy se
i
v menších
městech
a
vesnicích
probudilo
národní
obrozenectví, jež se projevovalo velkou měrou právě skrze 1
DVOŘÁK, R. Dějiny ochotnického divadla ve Vysokém Mýtě. Vysoké Mýto: Vzorná městská lidová knihovna ve Vysoké Mýtě, 1976, s. 9.
12
ochotnické
divadlo
a
jeho
český
repertoár.
Všechny
česky
uváděné hry byly do té doby zakazovány a pokutovány.
1.1 Rok 1825 – První české divadelní představení Dům na silnici
Avšak prvním významným milníkem amatérského divadla na Vysokomýtsku se stal již rok 1825, kdy se podařilo odehrát první představení v českém jazyce, a to přes veškeré zákazy z let předchozích. Proto právě tento rok vnímám, jako vznik ochotnického divadla ve Vysokém Mýtě. Divadelní hru Dům na silnici od Augusta von Kotzebuea v překladu
Václava
Radomila
Krameria
zinscenovali
studenti
Alois Vojtěch Šembera2, Antonín Špígl, František Diblík a Jan Fikejz. Alois Vojtěch Šembera sám ztvárnil hlavní roli Pána z Neústup a ostatní herci se rozdělili o zbylé role. Ignác Zach,
vysokomýtský
řezbář
a
malíř,
zajistil
jeviště
a namaloval kulisy. Divadelní hra byla 4. října 1825 odehrána v hostinci U Zlaté koruny i přes jasný zákaz úřadů a visících vyhlášek o zákazu provozování ochotnických představení, vodění medvědů a jiných neplech. Krajský úřad v Chrudimi tento čin vyšetřil a po
svalení
veškeré
viny,
purkmistrem
Václavem
Zwetlerem
a radním Františkem Jentschem, byla studentům uložena pokuta deset zlatých (přibližně desetina průměrného platu v té době), které museli složit ve prospěch místních chudých. Další česká hra se ve Vysokém Mýtě objevila až 22. září 1833
k oslavě,
I. Dobrotivého.
českým Byla
jí
lidem
oblíbeného,
veselohra
2
Čech
císaře a
Němec
Františka od
Jana
Samostatná kapitola o osobnosti A. V. Šembery viz Příloha č. 1: Osobnost Aloise Vojtěcha Šembery
13
Nepomuka Štěpánka. Divadelní hra z roku 1816 byla publiku blízká svou mlynářskou tématikou, mnohými komickými zápletkami a také mísením češtiny s němčinou. Ve hře se přes všechna nedorozumění, jež vznikají kvůli jazykové bariéře, nakonec vše vysvětlí a soužití na statku mezi Čechy a Němci v poklidu pokračuje dál. Zajímavostí je, že postava bohatého mlynáře je Čech
a
postava
čeledína
Němec.
Tuto
hru
uvedl
spolek
Sommertheater in Hohenmauth bei der Linde (Vysokomýtské letní divadlo U Lípy) v hostinci U Zlaté koruny. Výdělek představení byl věnován chudým a na ošacení školaček. Důvodem jejího uvedení bylo „vyjádření věrných citů obyvatelů zdejších nad příchodem
zeměpána
z vlastních
zdrojů
a
laskavé
vyjádření
naší“3,
matky spolku
jak
cituje
Sommertheater
místní
historik Radovan Dvořák. Zazněla i píseň Bože, zachovej nám krále Františka: „Bože! zachovej nám krále Františka nám dobrého! Dej ať živ jest s námi stále V blesku štěstí pravého! Jemu všudy věnce k chvále Kveťte z kroku každého! Bože! zachovej nám krále Františka nám dobrého!“4 Je tedy patrné, že vysokomýtské obecenstvo bylo s vládou císaře právě
Františka možná
všeobecně
proto
uvedla
spokojeno tuto
a
s jistým
veselohru
o
nadhledem
soužití
Čechů
a Němců.
3
DVOŘÁK, R. Dějiny ochotnického divadla ve Vysokém Mýtě. Vysoké Mýto: Vzorná městská knihovna ve Vysokém Mýtě, 1976, str. 17. 4 Primaplana.cz. Císařská hymna 1797 :: primapalma.cz [online]. Poslední revize 11. 2. 2014 [citováno dne: 26. 12. 2015]. Dostupné z
14
K celé této akci přispěl i fakt, že v těchto letech jsou chrudimskými úřady opravena městská zařízení a je třeba sehnat peníze z nájmů. Proto je tedy povoleno provozovat divadelní představení.
Není
však
známo,
že
by
krom
této
hry
byla
v českém jazyce uvedena i další hra, pouze jen hry německé. S přispěním
na
chudé,
zaplacením
nájmu
a
oslavou
rakouského císaře se tedy povedlo poprvé odehrát českou hru a to bez jakýchkoliv následků ze strany rakouských úřadů.
15
2. Pravidelná divadelní činnost v 19. století Prameny: CÍSAŘ, J., et al. Cesty českého amatérského divadla. Praha: IPOS – Informační a poradenské středisko pro místní kulturu, 1998, s. 43-45. ČERNÝ, F. Československá vlastivěda. D. 9, Umění, Sv. 4, Divadlo. Praha: Orbis, 1970, s. 63, 69-70, 75, 97-99, 107, 114, 121-122, 132-133. DVOŘÁK, R. Dějiny ochotnického divadla ve Vysokém Mýtě. Vysoké Mýto: Vzorná městská lidová knihovna ve Vysoké Mýtě, 1976, s. 16-42. DVOŘÁK, R. Vysoké Mýto. Ústí nad Orlicí: OFTIS Ústí nad Orlicí, 2003, s. 39-40, 54-55. JIREČEK, H. Královské věnné město Vysoké Mýto (Vysoké Mýto 1884). Brno: GARN, 2012, s. kk. KLÍMA, J., et al. Vysoké Mýto tradice a současnost. Vysoké Mýto: Město Vysoké Mýto, 2004, s. 98-99. VÍŠO, J. Nejvýznamnější divadelní spolky ve Vysokém Mýtě. 1998. Zpracoval z vlastních zdrojů Josef Víšo. VÍŠO, J., CULKA, Z. 175 let českého ochotnického divadla, 140 let pěveckého sboru Otakar, 75 let od postavení a otevření divadla A. V. Šembery. Vysoké Mýto: Město Vysoké Mýto, 2000, s. 6-8, 10. VÍŠO, J., CULKA, Z. Šemberovo divadlo ve Vysokém Mýtě. 1995. Almanach vydaný k znovuotevření Šemberova divadla.
Je tedy patrné, že do poloviny 19. století se ve Vysokém Mýtě nepodařilo utvořit česky hrající divadelní spolek, jenž by
vystupoval
pravidelně
a
dal
základ
divadelní
tradici.
Ačkoliv je nutné říci, že ve 30. a 40. letech 19. století již v Čechách existovala takovýchto spolků řada.
16
Obrázek č. 1: Česká města, v nichž se v 30. a 40. letech 19. století hrálo ochotnické divadlo.
Hlavní líhní ochotnický spolků byla oblast Podkrkonoší a Podorlicka (viz Obrázek č. 1). Za příklad stojí ochotnický spolek z Vysoké nad Jizerou, jehož tradice se datuje ke konci 18. století. Důvodem rozmachu ochotníků je převážně touha po česky hraných představeních, která se uskutečňují však převážně jen v Praze
profesionálními
soubory.
inscenace vlastní.
17
Proto
si
vytváří
Češi
2.1 První divadelní sezóna (1845) Divadlo
se
ve
40.
letech
19.
století
stává
výrazem
českého ducha, odrazem probuzeného národního života, tribunou mladé české společnosti. Takováto tribuna vzniká i ve Vysokém Mýtě. Jako první, již přivedli obrozenecké hry před vysokomýtské publikum, jsou bratři Hermenegild a Josef Jirečkovi5 a jejich přátele Albert Žejglic, Josef Žalud, Josef Zamastil a bratři Vaníčkovi. Své
prvotiny
v divadelním
uvedli
před
sále Lichtenbergova
diváky
hostince
4. na
září
náměstí.
1845 Byla
jimi fraška Veselohra na mostě od Václava Klimenta Klicpery, jež pojednává o hádajících se lidech uvězněných na mostě. Jejich veselým hádkám nedokáže zabránit ani znovu propuknutá válka. K této české hře uvedli hru Dva přátelé a jeden kabát od C. Castelliho. Devět dní na to uvádí veselohru Nalezenc od Josefa Kajetána Tyla s doprovodným německým textem Kotzebuovy hry Der Gefangene (Vězeň). 23. a 24. září hrají taktéž od Augusta von Kotzebuea frašku Panošova šelmovství. Je tedy patrné, že německý dramatik August von Kotzebue byl
pro
vysokomýtské
divadlo
nejčastěji
hraným
autorem.
Kotzebueho volil jak kolektiv komediantů okolo Aloise Vojtěcha Šembery tak i okolo bratrů Jirečkových. Ale nebylo tomu tak jen v Mýtě. Ve 30. a 40. letech ovládl ochotnická divadla v celých Čechách. Dle zdrojů Českého rozhlasu byl za svého života jedním z nejvýznamnějších německých autorů své doby. Napsal okolo dvou set divadelních her. Časem však spíše upadl do zapomnění. Za
svého
života
byl
odsouzen
5
na
Sibiř,
měl
velké
spory
Samostatná kapitola o osobnosti bratří Jirečků viz Přiloha č. 2: Osobnost Bratří Jirečků
18
s Goethem, vystupoval proti Napoleonovi. Taktéž byl obviněn ze špionáže pro Rusko. Roku 1819 byl ubodán k smrti.6 Další představení byla odehrána až dalšího roku, kdy opět přijeli mýtští rodáci ze studií v Praze. Tentokrát se prezentovali pěti představeními.7 Nejuváděnějším autorem byl v tu
dobu
již
českým
publikem
prověřený
Václav
Kliment
Klicpera. Parta amatérských divadelníků okolo bratrů Jirečkových nabývala u veřejnosti obliby natolik, že se již brzy rozrostla o řadu nových členů a ustanovila si vlastní název.
2.2 Společnost Immentomorácká (1846-1862)
V následujících letech přibyly do spolku i ženy. Terezie a
Josefína
Vaníčková,
Poncovy, Františka
Emílie
a
Antonie
Feidrichová,
Střasákovy,
Marie
Jirečová,
Tini
Anna
Žaludová, Anna Veselá, Innocencie Udabriková, Hani Krištofová a Terezie Kalousková. Rozkvétající spolek nazvali Společnost Immentomorácká. a německého o jeho
slova
působení
Jedná
se
o
od
souseda
zkomoleninu Habely,
v napoleonských
jenž
válkách,
francouzského často
vyprávěl
přičemž
využíval
takových to slov. Immortel jinak znamená ve francouzštině nesmrtelný.
Tedy
členové
spolku
věřili,
že
již
nebudou
divadelní představení ničím zakazována a jejich činnost bude věčná. Spolek vedl Vojtěch Vaníček a jeho prvním tajemníkem byl Hermenegild
Jireček.
V
neúplných
6
seznamech
lze
načíst
Podle Český rozhlas. Ecce homo – August von Kotzebue │ Doporučujeme [online]. Poslední revize 2. 5. 2011 [citováno dne: 27. 12. 2015]. Dostupné z
19
přibližně
60
ochotníků8,
kteří
připravili
nejméně
22 divadelních inscenací. Hlavním úkolem tohoto spolku bylo povzbuzování společenského života ve městě hraním divadla, pořádáním besed, bálů a výletů. Hermenegild Jireček sám pořídil a sepsal 2. října 1847 kroniku, knihu protokolů a pravidla členů spolku. Působištěm studentů
Immertomoráků
byl
divadelní
prostor
v hostinci
u Lichtenbergů, kde sepsali stanovy o 25 bodech. Dnes víme díky Radovanu Dvořákovi o těchto: - povzbuzování společenského života; - povinnost hrát divadlo, besedovat; - pořádat bály a výlety; - přispívat měsíčně jedním grošem; - každý rok na sv. Václava uspořádat „shluk“, kde bude volen ředitel spolku a tajemník; - mít svobodné slovo říct svůj názor; - mít právo i povinnost zakoupit český a německý „kus“ do knihovny; - povinnost odvést z každého představení třetinu peněz do kasy spolku; - před
prázdninami
uspořádat
„menší
shluk“,
kde
se
rozhodne, co se o prázdninách uvede a zorganizuje.
Tento
divadelní
spolek
je
pro
vývoj
vysokomýtského
divadla důležitý i tím, že byl první, jenž si vlastní silou pořídil jednoduché kulisy a garderoby. Toto vybavení byli ochotni
členové
spolku
i
vypůjčit
za
nemalý
obnos
dvou
zlatých. V roce Čtverrohého 8
1847
nastudovali
s aktovkou
Každý
Immentomoráci něco
pro
vlast
viz Příloha č. 3: Seznam členů společnosti Immentomoráků
20
opět od
Rohovína Václava
Klimenta
Klicpery.
O
týden
později,
21.
srpna,
předvedli
vysokomýtskému publiku hru C. Castelliho Student und Dame (Student a dáma), a to v německém jazyce. K tomu přidali i českou frašku Žlutá zimnice. Do konce roku 1850 nastudovali celkem 20 divadelních her.9
Na
repertoáru
nechyběli
nejvýznamnější
čeští
autoři
Štěpánek, Tyl, Klicpera, ani nejhranější autor na Vysokomýtsku Kotzebue. Svou prvotinu Krvavina, aneb Rusové na Balkáně, dle K. S. Macháčka, uvedl Hermenegild Jireček v roce 1849. Immentomoráky můžeme tedy dnes považovat za první mýtské sdružení divadelníků, jež aktivně přispívalo kulturnímu životu města svou pravidelnou divadelní činností. Mezi nejvýznamnější osobnosti tohoto období jistě patří ředitel
a
herec
Vojtěch
Vaníček,
jenž
odehrál
sedmnáct
inscenací. Hermenegild Jireček a Josef Jireček jich odehráli dvanáct.
Bratr
představil
Vojtěcha
v patnácti
František
inscenacích.
Vaníček Josef
se
publiku
Vaníček
pak
v devatenácti. Nejvíce odehraných inscenací měl za sebou však Leopold
Želina
a
to
dvaadvacet.
Želina
později
působil
i v Čáslavi, kde ustanovil výbor pro zřízení divadla, jehož se stal ředitelem později v roce 1870. Svou aktivitou získali brzy oblibu u veřejnosti. Jejich besedy začalo navštěvovat okolo třiceti lidí. Tématem nebylo pouze
divadlo
samotné,
pravidelné
návštěvníky
revolučního
roku
1848.
ale
i
otázky
patřili Vlastenecký
i
obrozenecké. největší
pokrokový
Mezi
osobnosti kněz
Jakub
Jindra, jenž vedl Šemberou založenou „knihpůjčovnu“, velitel národní gardy vysokomýtské Dr. Strašák, člen městské rady Václav Tichý a jiní.
9
viz Tabulka č. 1: Seznam divadelních her uvedených vysokomýtským amatérským divadlem v letech 1825 až 1860
21
Divadlo však neprobouzelo český nacionalismus jen
ve
Vysokém Mýtě. Ale šířilo národní obrození do všech koutů Čech. Celý tento přínos ochotnického divadla je v pár řádcích přesně vystihnut
encyklopedií
Vlastivěda
Československá:
„Třebaže
v těchto letech došlo k jistému povznesení umělecké úrovně ochotnických představení, pro umělecký rozvoj českého divadla nepřineslo ochotnické hnutí ani v tomto období žádné závažné podněty. Nicméně jeho společenský význam byl nesporně značný. Především
jeho
zásluhou
pronikly
v této
době
myšlenky
novodobého českého nacionalismu poměrně velmi rychle na český venkov, kam by se v jiné umělecké formě nebyly dostaly ani za celá desetiletí.“10 Za dobu fungování spolku navštívili jeho členové Ústí nad
Orlicí,
Lanškroun,
Litomyšl,
Poličku,
Nové
Hrady,
Rychmburk, Proseč, Skuteč, Luži, Chroustovice a Horní Jelení. Pořádali improvizované masopustní šprýmy. Jednalo se nejspíše o krátké improvizované scénky s předem danou osnovou vývoje připraveného výstupu. Moravské noviny dokonce 15. června 1851 přinesly zprávu o plánované stavbě zvláštního divadelního domu ve Vysokém Mýtě.
Tato
žádost
byla
opravdu
zaslána
městské
radě
dne
24. května 1851, zůstala však bez odpovědi. Na první divadelní budovu si museli ochotníci ještě několik desítek let počkat. V následujících letech byly však veškeré revoluční snahy a ideje potlačeny nástupem Bachovského absolutismu a činnost spolku
byla
Jakékoliv
násilně
divadelní
potlačena. představení
Byl
obnoven
muselo
zákaz
nejprve
her.
povolit
místodržitelství. Nové německy smýšlející vedení města, jež dříve
navštěvovalo
schůzky
Immentomoráků,
nyní
shledalo
společenství za nepřátelské vůči novému režimu. Ve Vysokém 10
ČERNÝ, F. Československá vlastivěda. D. 9, Umění, Sv. 4, Divadlo. Praha: Orbis, 1970,1 s. 99.
22
Mýtě se muselo čekat na další divadelní hru až do listopadu roku 1859, kdy byly navráceny ústavní poměry. Svrhnutí Bacha nemělo význam jen pro ochotníky, ale také pro celý další vývoj amatérského divadla ve Vysokém Mýtě – diváci
přestali
navštěvovat
německy
hraná
představení.
Inscenace Die Erziehungsresultate oder Guter und schlechter Ton byla tedy poslední německy uvedená divadelní hra. Do konce roku
byly
ještě
odehrány
hry
Vězení
od
německého
autora
Rodericha Benedixe, Manžel bez ženy od Karla Augusta Görnera a na ukončení roku pak dvě kratší hry a Obžínky.
Nevím,
v jakém
stavu
se
Stará místo mladé
nacházelo
školství
ve
Vysokém Mýtě, ale výdělek obou večerů byl opět určen na pořízení ošacení místních školaček. V této době stálo místo první třídy 50 krejcarů, místo druhé třídy 30 krejcarů a místo na stání 10-20 krejcarů. Průměrný denní plat byl okolo 40 krejcarů. Představení tedy nebyla příliš drahá. Právě proto mohla být hojně navštěvována českým obyvatelstvem, jež bylo mnohdy chudší než německá část obyvatelstva. Na
začátku
šedesátých
let,
po
téměř
deseti
letech
zákazů, začíná nahrazovat generaci ze 40. let generace nová. Už v roce 1859 vystupovala nová jména. Vzhledem k politickým změnám, jež patřičně popisuje Hermenegild Jireček, ochotnické divadlo opět vzkvétá a vznikají samostatné spolky. „1860. Tímto
rokem
nastal
nový
ruch
v celé
zemi;
označenť
jest
vydáním diplomu říjnového! Všechen lid naplněn nadějemi v nový život politický po dlouholetém utlumení. Tím také vešel i nový duch
do
správy
obecní.
1861.
Po
desíti
trapných
letech
povolena volba obecního zastupitelstva…“11,
11
JIREČEK, H. Královské věnné město Vysoké Mýto (Vysoké Mýto 1884). Brno: GARN, 2012, str. 111.
23
Do čela vedení města se opět dostává česky smýšlející část obyvatelstva a začínají se připravovat nové inscenace. Ochotníkům ze všech koutů naší země se opět začíná dařit. Tuto
ochotnickou
v 60. letech
vydaný
revoluci
zákon
o
zavinil
spolčovacím
velkou a
měrou
shromažďovacím
právu. Díky tomuto zákonu nevznikají pouze ochotnické spolky, ale taktéž se utváří řada kočovných divadelních skupin, jež navštěvovaly
i
Vysoké
Mýto.
Velku
měrou
posiluje
zájem
o divadlo i vznik Prozatímního divadla v Praze v roce 1860. Není tedy divu, že začaly vznikat i spolky nové, plné mladých tváří.
2.3 Sdružení divadelních ochotníků (1862-1877) Tyto spolky ve Vysokém Mýtě se spojily roku 1862 do Sdružení divadelních ochotníků. Předsedou se postupně stali Dr. Jansa (1862-68), Dr. Theodor Slavík (1868-73) a Vilém Charvát (1873-77). Úřední povolení dostává sdružení až o čtyři roky později. Svá představení odehrává nejprve v Panském domě (dnešní radnice), později od roku 1870 v Minaříkově hostinci. Tam
však
propukl
v roce
1871
požár
a
ochotníci
přišli
o veškerý majetek. Ochotnické
divadlo
je
v této
době
jedním
z hlavních
atributů společenského života české demokratické inteligence. Právě bohatí měšťané investují do nových sálů a inscenují nové divadelní
hry.
Samotné
představení
je
pak
společenskou
událostí, kde se schází vyšší a střední vrstva obyvatelstva. Není divu, že repertoár tvoří hry současné, jež jsou uváděny v profesionálních Ochotnické
divadlo
divadlech je
v Praze,
v této
a bohatých lidí. 24
době
Brně
a
trendem
Olomouci. vzdělaných
26.
července
A. V. Šembery,
1862
byla
zakladatele
na
počest
vysokomýtské
návštěvy
poslance
divadelní
tradice,
uvedena hra Doktora Fausta domácí čepička od Bedřicha Hoppe. Josef Vaníček v roce 1865 namaloval dekorace k inscenaci Mlynář
a
jeho
s Immentomoráky.
dítě, Další
kterou
sám
dekorace
v roce
maloval
A.
1848
uváděl
Šauer.
Kostýmy
zhotovoval J. Laba. Je patrné, že se ochotnické divadlo ve Vysokém Mýtě s přibývajícími členy a větší oblibou obecenstva, čím dál více zaměřuje na preciznost svých inscenací. V únoru 1866 se ochotníci se zpěváckým souborem Otakar rozhodli
uspořádat
maškarní
ples
ochotníků.
Sezóna
byla
v tomto roce narušena Prusko-rakouskou válkou. „Městu našemu bylo ve válce s Prusy usouzeno, že se stalo
průchodištěm
vojsk
našich
před
bitvou
i
po
bitvě
Hradecké, vojsk pruských pak po bitvě i zase po míru.“12 Těmito
slovy
komentuje
Hermenegild
Jireček
ve
své
knize
Královské věnné město Vysoké Mýto situaci v období války. Však ani válka v roce 1866 a nové poměry v nově vzniklém Rakousku-Uhersku
vysokomýtské
ochotníky
nezastavily
před
premiérováním soudobých děl, jež poukazovala na politickou situaci. Inscenace Moliérova Lakomce tedy nebyla významná pro vysokomýtské divadlo pouze tím, že se jedná o první uvedení světového autora, ale hlavně svým alegorickým přesahem, jasným poukázáním na politickou situaci. V 60.
letech
se
stal
sice
nejhranějším
autorem
Tyl
a jeho české, společensky angažované hry, ochotníci však stále více
sahají
po
hrách
světových
autorů.
Tylovy
hry
jsou
významné především tím, že jsou dostupné pro ochotníky, dobře hratelné, jejich kvalita se však ani z daleka nerovná kvalitě
12
JIREČEK, H. Královské věnné město Vysoké Mýto (Vysoké Mýto 1884). Brno: GARN, 2012, s. 113.
25
světových autorů. Ochotníci tedy vyhledávají spíše zahraniční autory, již jsou překládáni do českého jazyka. Posouvají se tedy
v proudu
národního
rovnoprávnost
českého
obrození
jazyka.
a
28.
přispívají března
v boji
1869
se
za
konal
maškarní ples, na němž poprvé zazněl William Shakespeare. Jednalo se o část Snu noci svatojánské. 6. června 1869 byly uvedeny další hry světových dramatiků: Bídníci od Victora Huga a 13. listopadu 1870 Schillerovi Loupežníci. Na tyto obrozenecké snahy navazuje i oslava položení základního kamene Národního divadla z 16. května 1868. Celá oslava se stala manifestací za státoprávní požadavky. Proběhl alegorický průvod a svážely se kameny z celých Čech a Moravy. Tato akce bezesporu ovlivnila i ochotnické divadlo, jak sama praví Ljuba Klosová: „Při příležitosti kladení základního kamene k Národnímu divadlu sešla se v Karlíně v roce 1868 valná schůze zástupců ochotnických spolků z Čech a Moravy a založila Divadelní jednotu, organizaci, jež měla na podkladě jednotlivých
stanov
vnést
řád
do
živelně
narůstajícího
hnutí.“13 Na
tuto
událost
reagovali
i
vysokomýtští
ochotníci.
1. června 1868 proběhl slavnostní proslov před představením o nově
zrozené
národní
kultuře
a
budoucnosti
šťastnějšího
potomstva. Neobyčejný k jeho
velkému
vliv
divadla
vzrůstu.
Ve
ve
městě
sdružení
se
v 60.
letech
vystřídalo
vedl okolo
110 herců v nejméně 83 divadelních hrách. Divadlo tak přestává být jednorázovou událostí a stává se neodmyslitelnou součástí života města.
13
KLOSOVÁ, L. Ochotnické divadlo v letech 1848-1886 (činohra a kabaret). In CÍSAŘ, J., et al. Cesty českého amatérského divadla. Praha: IPOS – Informační a poradenské středisko pro místní kulturu, 1998, str. 59.
26
Na
začátku
sedmdesátých
let
se
ochotníci
stěhují
z Panského domu do Minaříkova hostince U lyry, kde uvádějí hru Kněz a voják aneb Bitva u kláštera Skalického z 8. ledna 1871. Mezi další inscenace tohoto roku patřila i hra Nezahrávej si s ohněm,
jež
se
v následujících v hostinci
stala
předzvěstí
měsících.
požár.
Bohužel
Jeviště
i
nešťastných
na
majetek
Štědrý
událostí
den
ochotníků
je
propuká dosti
poničen. Nové jeviště je postaveno až začátkem roku 1873. V roce 1872 jsou uvedeny tři inscenace. Výtěžek je věnován na zřízení divadelní budovy. Na téma vzniku samostatné budovy je svolána
téhož
roku
schůze.
Vzhledem
k nedostatku
financí
a dluhům ochotníků se rozhodlo budovu nestavět. „V šedesátých a sedmdesátých letech se politická správa města dostává do rukou příslušníků bohaté české obchodnickopodnikatelské
buržoazie.
Jejich
soutěžení
hospodářské
se
promítá do známých politickým zápasů staročechů a mladočechů. Ve
Vysokém
Mýtě
a jirečkovců
má
ráz
zápasů
s menšinou
mocné
většiny
opozičních
tůmovců
pokrokovějších
šemberovců.“14 Takto se k politické situaci vyjadřuje známý regionální historik Radovan Dvořák. Dále také dodává, že tento nástup inteligence měl velmi pozitivní vliv na rozvoj kultury a různých zájmových kroužků. Avšak v sedmdesátých letech vedl k postupnému
názorovému
rozčlenění
uvnitř
ochotnického
sdružení, jež zavinilo jeho rozpad.
2.4 Dětské a studentské divadlo (1867-1869) V
letech
1867-1868
se
do
Mýta
vrací
také
divadlo
studentské pod názvem Aréna. Režie vysokoškoláků se ujímá prof.
Košťál.
Byli
mezi
nimi
14
bratři
Škorpilové,
Lepšík,
DVOŘÁK, R. Dějiny ochotnického divadla ve Vysokém Mýtě. Vysoké Mýto: Vzorná městská lidová knihovna ve Vysoké Mýtě, 1976, str. 36.
27
Brychta, Bartheldy, Nimshaus, Hladík a jiní. V prvním roce zahráli Ducha času od Raupacha a Inserát od Sabiny. V druhém roce se prezentovali Šamberkovým Blázincem v prvním poschodí a Jeřábkovými Cesty veřejného mínění. Jejich repertoár byl v té době velmi aktuální. Například hry Františka Ferdinanda Šemberka byly spojením Tylových typických dramatických „obrazů ze života“ a velmi moderní situační, zápletkovou francouzskou komedií.
Je
tedy
patrné,
že
přispívali
nejen
typickým
tylovským výjevem ze života, ale dokázali do Mýta přinést i nejmodernější divadelní tvary, jež byly součástí evropských profesionálních divadel. Za takto současné můžeme považovat i Inzerát a Cesty veřejného mínění. V obou případech se jedná o veselohru plnou karikatur a nadsázky opět francouzského typu. Můžeme být tedy vděční, že se studenti do Vysokého Mýta vraceli ze studií v Praze po vzoru jejich předchůdců okolo bratří Jirečků a přiváželi s sebou to nejmodernější, s čím se v Praze mohli setkat. Nutno říci, že k těmto studentských inscenacím musíme připojit i inscenaci z dílny Sdružení divadelních ochotníků ze dne 9. prosince 1866. Jednalo se o hru Telegram od Gustava Pflégra. Opět jde o uvedení velmi aktuální a moderní hry té doby. 12. září 1869 zahrály vysokomýtské děti hry Sběračka klasů a
Před trhem.
Výtěžek ze vstupného byl věnován na
knihovnu v dívčí škole. Jednalo se pravděpodobně o inscenace, které byly nazkoušeny žačkami oné školy. Říjnový výstup lze považovat
za
první
divadelní
představení
hrané
dětmi
ve
Vysokém Mýtě. Ve 20. století máme o divadle hraném dětmi ještě jednu zmínku, a to z ledna 1897. Uvedena byla Vánoční hra Mladí pastýři betlémští, opět žáky místní školy.
28
Na nejvýznamnější období dětského divadla si však město muselo ještě několik desítek let počkat.
2.5 Divadelní spolky v letech 1877 až 1900 Na
konci
20.
století
vzniká
po
celých
Čechách
řada
nových divadelních souborů. Je to dáno především čím dál větším zájmem veřejnosti o divadlo. Nejen jakožto diváků, ale i inscenátorů. Divadlo se dostává do všech tříd obyvatelstva, a proto již není pouze zábavou studentů a inteligence. Své první soubory zakládají i jiné vrstvy obyvatelstva. Jinak tomu není ani ve Vysokém Mýtě, krom založení nového studentského a klasického ochotnického souboru, dojde i k založení prvního dělnického souboru.
2.5.1 Spolek akademiků vysokomýtských (1877-1879) Po rozpadu Sdružení divadelních ochotníků je na výzvu starosty
Jana
Bedřicha
Tůmy
o
založení
nového
spolku
z 25. října 1876 je svolána porada na 28. října toho roku. Plánovaný
spolek
však
vzniká
až
v roce
1886
(Spolek
divadelních ochotníků). V roce 1877 tedy vzniká z nového popudu Spolek akademiků vysokomýtských, jindy také Spolek akademiků na Vysokém Mýtě. Ustanoven byl na valné hromadě 1. srpna 1877. Předsedou se stal Ladislav Škorpil (1877-78) a později Josef Lepšík (187879),
jednatelem
Bartheldy,
pokladníkem
Brychta.
Je
tedy
patrné, že jde o bývalé studenty, již organizovali představení o prázdninách před deseti lety (viz kapitola 2.4). Spolek se hlásil k tradici Immentomoráků z let 1845-1862. Úkolem spolku tedy nebylo pouze hrát divadlo, ale i pořádat besedy a výlety. 29
Spolek navázal na své aktivity ze studentských let. Opět v čase
prázdnin
oprášil
Cesty
veřejného
mínění.
Inscenace
nebyla však již tolik aktuální a u obecenstva se skupina nadšenců nedočkala takového úspěchu. Ochotníci se brzy zadluží a ani další tři inscenace v průběhu dalšího roku situaci nezlepší. Na post předsedy tedy nastoupil Josef Lepšík. Od tohoto okamžiku se spolek soustředil spíše na pořádání výletů a
zábav.
Vystoupil
u příležitosti
pouze
otevření
na
začátku
gymnázia,
školního
kde
se
roku
1879
v následujících
letech začne divadelní historie psát také. Jednalo se o hru Svatojánský
dvůr
aneb
Mocnost
slova
božího
od
Salomona
Hermanna von Mosenthala. Následně se spolek rozpadá a nastává doba ticha místních ochotníků. Divadlu se však brzy začne dařit na gymnáziu.
2.5.2 Spolek Krakonoš V roce 1882 vznikl gymnazisty. Sobotka
Předsedou
(1883-84).
(1882-1884; 1889-1891) spolek
byl
Krakonoš založený místními
Jeroným
Navazují
na
Tůma
(1882-83)
činnost
Spolku
a
Josef
akademiků
vysokomýtských. Nepořádali tehdy jen divadelní představení, ale také koncerty, přednášky, kurzy a další společenské akce. Po dvou letech existence spolek zaniká. Ve Vysokém Mýtě se objeví znovu až v roce 1889 jako vysokomýtská odbočka pražského spolku Krakonoš. Předsedou je opět Jeroným Tůma. Do výboru pak usedají Františka Dostálová, Václav Jiříček, František Česaný, Vilém Hüttl a Ludvík Učík. V den historického Proslov
první
valné
dramatu
k obecenstvu
hromady
Baron si
Goertz
vzal
na
uspořádali od
představení
Emanuela
starost
Adolf
Bozděcha. Hayduk.
15. srpna konají program na Střelnici, kde byl prvně uveden před mýtským publikem Čechov s aktovkou Námluvy. 30
Znovuzrozený
spolek
Krakonoš
pořádal
i
přednášky,
podporoval ostatní spolky, měl styky s litomyšlským spolkem Smetana
a
s Ústřední
maticí
divadelních
ochotníků
československých, jenž nahradil v roce 1885 Divadelní jednotu a Matici divadelní. Tato organizace postupně začíná podporovat ochotnické spolky a autory ochotnických her finančně.
2.5.3 Spolek divadelních ochotníků (1886-1897) V období
nečinnosti
studentského
divadelního
spolku
Krakonoš (1885–1888) vzniká nový ochotnický spolek, jenž měl vzniknout již v roce 1876 na popud starosty Tůmy. Spolek
divadelních
ochotníků
byl
ustanoven
tedy
až
2. února 1886 z důvodů divadelní nečinnosti a touze po další divadelní tvorbě. Předsedou se stává Vilém Charvát. Režisérem byl prof. Petr
Müller.
Divadelní
spolek
uváděl
své
hry
v hostinci
U Hanusů (U Lyry), krom roku 1891, kdy působil v hostinci U Koruny. Spolek za více jak deset let uvedl přes 30 divadelních her. Věnoval se soudobým hrám, Václav Hrobčický z Hrobče či Na Valdštejnské šachtě od Ladislava Stroupežnického, Šubrtovým Probuzencům,
Štolbovým
Maloměstským
diplomatům.
Dále
se
věnoval i hrám, jež místní dobře znali, Zhojení podágry od Hollmanna či Mlynář a jeho dítě od Raupacha. Je tedy patrné, že realismus 80. a 90. let v plné míře zasáhl i vysokomýtské divadlo. Jedná se o jeden z prvních uměleckých stylů, jenž na našem území vznikal ve stejné době, kdy vznikal ve zbytku Evropy.
Můžeme
tedy
říci,
že
i
Vysoké
Mýto
drželo
krok
s moderními evropskými divadelními styly a to především díky tomuto spolku. 31
Spolek se bohužel rozpadl roku 1897 na návrh předsedy Rudolfa Poplera.
2.5.4 Divadelní spolek Řemeslnická beseda (1891-1900) V 80. a 90. letech začínají na českém území vznikat první
řemeslnicko-dělnické
organizace,
k nimž
se
postupně
začínají připojovat dramatické kroužky. Již
se
tedy
nejednalo
pouze
o
městské
ochotnické
divadlo, které bylo řízeno převážně městskou inteligencí, ale o dělnické ochotnické divadlo. Zajímali se především o menší divadelní formy, do jejich repertoáru často patřily i dělnické písně. Ve Vysokém Mýtě vzniká roku 1891 Řemeslnická beseda, jež tu působila až do přelomu století. Ke své divadelní činnosti se vrací pak až po konci první světové války. Spolek
v 90.
letech
uvádí
hry
Deputace
od
Antonína
Wolfa, Spiknutí v Podmazově od Josefa Štolby, Ona něco ví od Rudolfa Kneisla. Na přelomu 19. století se již takřka úplně změnil význam vysokomýtského divadla, ačkoliv se nejedná o jev lokální, nýbrž celostátní. Význam společensko-politický čím dál více upadá
a
naopak
vzdělávací.
Proto
se
nám
vytváří
vzniká
po
význam
celých
nový:
Čechách
kulturně-
více
a
více
divadelních spolků, kroužků, či tzv. dramatických odborů, jež byly součástí jiných spolků. Tento Vysokém
proces
Mýtě.
proběhl,
Divadelní
jak
soubor
jsem
již
Řemeslná
zmiňoval, beseda
byl
i
ve
pouze
prvním impulzem pro vznik mnoha divadelních souborů. Vzhledem k tomu, že do roku 1900 zanikl ve Vysokém Mýtě jak Spolek 32
Krakonoš,
Spolek
divadelních
ochotníků
i
Divadelní
spolek
Řemeslnická beseda, rozhodli se mýtští ochotníci přejít do zpěváckého spolku Otakar, kde založili dramatický odbor, aby pokračovali dál v divadelní tradici.
33
3. Vysokomýtské divadlo v letech 1900 až 1948 Prameny: Archivní dokumenty Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. ČERNÝ, F. Československá vlastivěda. D. 9, Umění, Sv. 4, Divadlo. Praha: Orbis, 1970, s. 180182. DVOŘÁK, R. Dějiny ochotnického divadla ve Vysokém Mýtě. Vysoké Mýto: Vzorná městská lidová knihovna ve Vysoké Mýtě, 1976, s. 41-65. DVOŘÁK, R. Vysoké Mýto. Ústí nad Orlicí: OFTIS Ústí nad Orlicí, 2003, s. 85-86. KLÍMA, J., et al. Vysoké Mýto tradice a současnost. Vysoké Mýto: Město Vysoké Mýto, 2004, s. 98-100, 104. VÍŠO, J. Nejvýznamnější divadelní spolky ve Vysokém Mýtě. 1998. Zpracoval z vlastních zdrojů Josef Víšo. VÍŠO, J., CULKA, Z. 175 let českého ochotnického divadla, 140 let pěveckého sboru Otakar, 75 let od postavení a otevření divadla A. V. Šembery. Vysoké Mýto: Město Vysoké Mýto, 2000, s. 11-17. VÍŠO, J., CULKA, Z. Šemberovo divadlo ve Vysokém Mýtě. 1995. Almanach vydaný k znovuotevření Šemberova divadla.
V první rozvoji
polovině
amatérského
20.
divadla
století ve
dochází
Vysokém
Mýtě.
k významnému Vzniká
hned
několik dramatických odborů jiných spolků. Svůj dramatický odbor nemá pouze Otakar, jenž zastřešuje hlavní ochotnickou líheň, ale například tělocvičná jednota Sokol, či Okrašlovací spolek. Nejvíce je toto období spojeno s největší personou celé historie vysokomýtského divadla, Antonínem Vanišem. Nejen že sám narežíroval více jak 160 inscenací, ale také se mu povedlo do Mýta přilákat známé osobnosti pražských profesionálních divadel a meziválečného filmu. S profesionálními herci a profesionálním přístupem celé této generace ochotníků kvalita inscenací prudce stoupá. Zájem o divadlo je enormní. Ochotníci vytvářejí až 25 inscenací ročně. Není tedy divu, že menší prostory v budově dnešního Mklubu jsou již nedostačující, a proto se ochotníci pouštějí i do stavby prozatímní divadelní budovy, jež jim bude sloužit přes padesát let. 34
Tato, pro ochotníky a jejich diváky, báječná doba je však
provázána
neubránili
oběma
častému
světovými
perzekuování
válkami.
jejich
Ochotníci
členů.
Přesto
se však
dokázali svou zevrubností činnost spolku udržet i za těch nejhorších časů.
3.1 Dramatické odbory (Dramatický odbor zpěvného spolku Otakar (1900-1909))
V roce 1900 vzniká dramatický odbor při zpěváckém spolku Otakar, jenž působí v hostinci U Koruny (dnešní knihovna). Od roku
1903
disponuje
celým
inventářem
po
zaniklém
Spolku
divadelních ochotníků. Dramatický odbor si vytváří i Místní obor Husova fondu, městský Okrašlovací spolek, Beseda Havlíček, Národní jednota severočeská a také studenti gymnázia. Rostoucí počet divadelních uskupení jeví jasný zájem celého
města
o
divadlo.
Větší
konkurence
zapříčinila
kvalitativní rozkvět inscenací. V dramatickém odboru Otakaru tak působí řada výborných herců. Především Alois Lejsek a Marie Ševčíková. Režie se ujímají Alois Petřík, Josef Neoproud, Alois Slonek a také legenda vysokomýtského divadla Antonín Vaniš15. Trendem
ze
začátku
nového
století
bylo
především
divadlo, jež baví. Ochotníci s Otakarem tak začali velmi rychle aktivně spolupracovat. K jednotlivým vystoupením byly o přestávkách a po skončení konány koncerty. Do repertoáru přibývají i první operety. Mýtský student Antonín Tůma v roce
15
Samostatná kapitola o osobnosti Antonína Vaniš viz Příloha č. 4: Osobnost Antonína Vaniše.
35
1907
uvede
svou
vlastní
operu
Deputace,
jež
pojednává
o obtížích s blížící se maturitou na hoře Olymp. Nové spolky navázaly na místní divadlo z konce století a dál se snažily nabídnout divákům to nejnovější ze světové dramatiky. Již od roku 1900 jsou dramatickým odborem Otakaru zinscenovány
nejnovější
hry
Jiráskovy,
Kvapilovy
a
bratří
Mrštíků16.
3.2 Dramatický odbor „Šembera“ (1909-1920)
Velká
chuť
a
touha
inscenovat
přispěla
roku
1909
k založení divadelního sdružení Dramatický obor „Šembera“, jež stále fungovalo pod záštitou zpěváckého spolku Otakar. K založení odboru byl vypracován jednací řád o dvaceti bodech. „Čl. 1 – ‚Šembera‘ jest dramatický obor zpěv. spolku ‚Otakar‘,
který
činnost
divadelní,
dle
stanov
svých
mu
náležející, na něho přenesl; odbor tento spravuje si své záležitosti povinen
sám,
neodvisle
účastniti
se
od
všech
hlavního
spolku,
vystupování
zpěv.
jest
však
spolku.“17
Ochotníci tedy mohli dál volně fungovat pod záštitou Otakaru. Jedinou
nevýhodou
mohla
být
povinnost
navštěvovat
všechna
vystoupení sboru Otakar. Jako
svou
prvotinu
uvedli
hru
Na
faře
od
Hermana
Heijermanse 5. května 1909 a další v té době současné, moderní hry18.
16
viz Tabulka č. 3: amatérským divadlem 17 JEDNACÍ ŘÁD dram. v Regionálním muzeu 18 viz Tabulka č. 4: amatérským divadlem
Seznam divadelních her uvedených vysokomýtským v letech 1900 až 1909 Odboru „Šembera“ ve Vys. Mýtě (k dohledání Vysoké Mýto). Seznam divadelních her uvedených vysokomýtským v letech 1909 až 1920
36
O kvalitě divadla a obrovském nadšení svědčí i první hostování
herců
z Vinohradského
z Prahy.
divadla
a
Šlo
o
Přemysla
neprofesionální
Pražského
pražskou
herečku
Z. Krejčovou. Během prvních pěti let existence (do začátku 1. světové války) stihl Šembera odehrát 58 divadelních her. Již v roce 1911 slavil Antonín Vaniš ve hře Maryša (ve vlastní režii) sté herecké vystoupení. Soubor uvedl 6-11 premiér ročně a tím ho můžeme
řadit
Pavlovský divadla
svou
popisuje
aktivitou
mezi
v teatrologickém
následovně:
„Repertoárové
repertoárová slovníku
divadlo
divadla.
tento
(angl.
druh
repertory
theatre) je divadelní instituce s takovým způsobem produkce, při
které
v témže
divadelním
prostoru
soubor
provozuje
střídavě několik různých inscenací.“19 Kulturní program byl v tomto období tolik nabitý, že dnes takovýto počet premiér jen stěží můžou nabídnout profesionální divadla z blízkých Pardubic či Hradce Králové. Brzy po vídeňské a pražské premiéře hry Pygmalion od G. B. Shawa uvádí Šembera vlastní nastudování této hry. Lízu tehdy ztvárnila výborná vysokomýtská herečka Běla Wirthová. Oporou
jí
byl
hostující
herec
z Národního
divadla
Praha
Richard Schlaghamer, jenž hrál v divadle v New Yorku (Irwing Place Theatre) a v dvorském divadle v Hannoveru. Tuto nádhernou kapitolu Vysokomýtského divadla bohužel brzy narušila 1. světová válka a divadlo se dostalo do pozadí. Během
války
jsou
uváděna
jen
nepravidelná
vystoupení
pro
Červený kříž. K obnovení 1917.
Režie
s krásnou
se
písní
dřívější ujímá Kde
činnosti
Antonín
domov
Vaniš
můj?.
19
dochází a
až
uvádí
Následuje
po
koncem
roku
Fidlovačku, novém
roce
PAVLOVSKÝ, P., et al. Základní pojmy divadla. Teatrologický slovník. Praha: Libri, 2004, s. 235.
37
Jiráskova Lucerna, jakožto alegorický boj za svobodu. Můžeme být dnes právem pyšní, jak se střemhlav skrze divadlo rozhodli vysokomýtští ochotníci bojovat za svobodu a vznik vlastního státu. Již koncem války začíná narůstat počet hostujících herců z profesionálních divadel. Mýtští diváci mohou na vlastní oči spatřit Nasková,
po
boku
Václav
svých
známých
taková
jména
Vydra,
Leopolda
Dostálová,
jako
Eduard
Růžena Kohout,
Karel Muška, Miloš Nový, Rudolf Deyl st., Alois Sedláček, Karel Želenský, Hana Benoniová, Zdenka Baldová-Hilarová, Jiří Steimar, Jaroslav Vojta. Dnes takto významná jména jen stěží potkáme ve Vysokém Mýtě v rámci hostujících profesionálních divadel. Příliv hostujících profesionálních herců do mýtských inscenací jasně poukazuje na jejich kvalitu. Všichni tito významní herci se do Mýta vracejí i po dobu několika let. Není tomu divu, ve dvacátých letech se mýtským ochotníků daří vyprodukovat okolo 10 premiér ročně. Divadlo stále vzkvétá a aktivní jsou i ostatní menší spolky. V dalším růstu ochotníků má pomoci, 50 let po položení základního
kamene
Národního
divadla,
Spolek
pro
zbudování
a udržování divadla ve Vysokém Mýtě. Ustanovil se 18. dubna 1918. V říjnu se jedná (po přednášce Karla Maška, předsedy Klubu sólistů Národního divadla) i o vytvoření samostatného spolku, který by již nebyl pod záštitou Otakaru. Odhodlání k této změně však chybělo, nejspíš jí nebylo natolik třeba. Právě proto dochází k vytvoření samostatného spolku až o dva roky déle 13. května 1920.
38
3.3 Spolek pro zbudováno a udržování divadla ve Vysokém Mýtě (1918-1929) Stanovy
Spolku
pro
zbudování
a
udržování
divadla
ve
Vysokém Mýtě byly připraveny 14. května 1918. Tvořilo je 17 bodů, jejichž znění jsem sám pojmenoval takto: 1) Účely a úkoly spolku 2) Město, kde musí být divadlo postaveno (královské věnné město Vysoké Mýto) 3) Kdo může být členem 4) Způsob přijetí členů 5) Práva členů 6) Povinnosti členů 7) Organizaci správy spolku 8) Způsob volby jednotlivých zástupců spolku 9) Povinnosti předsedy, pokladního, jednatele, zapisovatele 10) Možnosti svolání řádné valné hromady 11) Působnost valné hromady 12) Způsobilost valné hromady 13) Povinnosti svolání výboru 14) Smírčí soud Následující body (15, 16) právně
zajišťují převedení
peněz na jiný spolek (stejného účelu a úkolu), ve chvíli rozpadu spolku současného. Sedmnáctý bod zajišťuje převedení bodu
15,
16
do
stanov
spolku
současného. 39
nového
v případě
rozpadu
Je
vidno,
divadla
přijít
že
ochotníci
v žádném
nechtěli
případě.
o
možnost
Počítali
i
postavení s možností
jakéhokoliv zaniknutí spolku. Důležité bylo zajistit vybrané peníze i pro další nadšence pro zbudování divadelní budovy. Tomuto měla sloužit První záložna Vysoké Mýto, které by peníze byly převedeny. Ta by je mohla vydat pouze dalšímu spolku, jenž by splnil bod 15, 16 ve stanovách spolku zaniklého. Otázkou jistě je jak v období první republiky vybrat peníze pro stavbu divadla. Zakladatelé spolku vymysleli pět možných cest jak peníze získat. „a)sbírati členské příspěvky; b)
shromažďovati
všelijaké
dary,
příspěvky,
odkazy
a pod. ku stavebnímu fondu tohoto divadla; c)
pořádati
veřejné
sbírky,
slavnosti,
koncerty,
divadelní představení a pod. ve hmotný prospěch stavebního fondu divadelního; d) svolávati veřejné schůze, sjezdy, přednášky, ankety, vydávati
publikace
zprávy
atd.,
a
tak
mravně
působiti
k brzkému dosažení cíle tuto vytknutého; e) státních
zaříditi úřadů
za
věcnou účelem
loterii
za
rozmnožení
souhlasu nebo
příslušných
dovršení
tohoto
stavebního fondu.“20 Je patrné, že se mýtští divadelní nadšenci inspirovali sbírkami pro Národní divadlo a sbírkami ochotníků pro stavbu divadelních budov z jiných měst. Způsob získání peněz pomocí loterie je dnes spíše úsměvný. Avšak budovu se po pár letech postavit podařilo a slouží ochotníkům až dodnes.
20
Stanovy Spolku pro zbudování udržování divadla ve Vysokém Mýtě (k dohledání v Regionálním muzeu Vysoké Mýto)
40
Předsedou spolku byl ustanoven Viktor Lukavský. První dva
roky
jsou
vybírány
peníze
a
je
vypsána
soutěž,
jež
přinesla deset návrhů pro stavbu divadla. V srpnu roku 1920 věnovaly sestry Bohumila a Marie Weinfurtherovy spolku pozemek č. p. 55/II (dnes kanceláře Iveco Czech Republic a. s.) na Pražském
předměstí
pro
zbudování
divadla.
Spolek
začíná
spolupracovat s ochotnickým spolkem Šembera, První záložnou a mnohými sponzory, jako Obcí vysokomýtskou, Okresní správní komisí a dalšími. Všech deset návrhů vzešlých ze soutěže však přesahovalo částku
tří
až
čtyř
milionů
korun.
Z
Důvodů
poválečných
nedostatků byly všechny tyto návrhy nerealizovatelné. Nezbylo tedy nic jiného, než postavit prozatímní divadelní budovu. Spolek přišel s návrhem, že by se v prozatímním divadle mohlo provozovat i kino, které se do teď hrálo v hostinci u Tejnorů,
a
proto
zakoupil
oprávnění
k provozování
biografických představení od Jana Lukavského. Dne 21. července 1924 odsouhlasila valná hromada Spolku pro zbudování a údržbu divadla
ve
Vysokém
Mýtě
koupi
zahrady
Koláškova
hostince
Hvězda a na této parcele nechal spolek vybudovat za 750 000,Kč divadelní budovu podle návrhu architekta Maška (viz Obrázek č. 2, 3) 5. Října 1924 byl položen základní kámen.
41
Obrázek č. 2: Architektonický návrh prozatímní divadelní budovy
Obrázek č. 3: Dobová pohlednice vydaná k slavnostnímu otevření Šemberova divadla v roce 1925.
Slavnostní otevření divadla proběhlo 9. srpna 1925 hrou Princezna Pampeliška. Na tomto představení byl přítomen i sám autor hry a slavný režisér Jaroslav Kvapil a autor hudby Josef
42
Bohuslav Foester, který byl čestným členem pěveckého sboru Otakar. Budova je přejmenovaná na Šemberovo divadlo v roce 1929 po
sloučení
Spolku
pro
zbudování
a
udržování
divadla
s Dramatickým spolkem „Šembera“. Spolek Šembera od dostavění divadla až do roku 1952, kdy se stal spolek součástí Závodního klubu strojírenských závodů, sehrál v této budově 463 představení a 189 divadelních her, celkem
bylo
sehráno
i
s
jinými
místními
soubory
988 představení.
3.4 Vysokomýtský Kašpárek Na konci 20. let se ve Vysokém Mýtě začíná psát nová historie amatérského vysokomýtského divadla. Nejedná se však o vznik
dalšího
činoherního
spolku.
Své
první
představení
totiž odehraje loutkové divadlo. Amatérská loutková divadla zažila vzestup na přelomu 20. a
30.
a technickou
let.
Jsou
kvalitou.
známa Do
především
začátku
druhé
svou
uměleckou
světové
války
v Čechách a na Moravě vzniklo okolo 2500 loutkových souborů. Od poloviny 30. let tak začínají vznikat ve větších městech i soubory profesionální. Ve Vysokém Mýtě hraje od roku 1925 pravidelně loutkářský odbor tělocvičné jednoty Sokol své nedělní představení pro děti. Od roku 1929 vzniká tradice vysokomýtského Kašpárka (viz obrázek č. 4). Založili jej Josef Ševčík v roli Kašpárka (viz obrázek č. 5), Stanislav Košťál v roli Šmidra a František Cejnar v roli Škrholy. Roli Kašpárka později převzal pan Jetmar.
Poslední
pohádka
s
živým
Kašpárkem
v roce 2001 a jmenovala se Kašpárkovo štěstí. 43
byla
odehrána
Obrázek č. 4: Publikum v roce 1933 na představení s Kašpárkem
Obrázek č. 5: Josef Ševčík v kostýmu Kašpárka
44
Tradice loutkového divadla se ve Vysokém Mýtě od této doby drží do dnes. Během několika desetiletí bylo ve městě založeno několik loutkových souborů, mezi nimi bych rád uvedl tyto: 1925 – 1959 – Sokol – J. Ševčík, J. Čermák (Loutkářská odbor tělocvičné jednoty Sokol) 1956 – 1970 – Maňásek – V. Dubánek (Loutkářský kroužek Závodního klubu) 1961 – 1965 – Leporelo – F. Koreis, J. Havel (Loutkové divadlo při Domě osvěty na náměstí) 1971 - 2002 – Malá scéna – 250 představení Kašpárka 1985 – 1991 – Klepáč – I. Truhlářová 1999 – doposud – Srdíčko – J. Havel V dnešní době je postava Kašpárka přenechána dětskému divadlu Loutkové divadlo Srdíčko, které vzniklo v dubnu 1999 a svou činnost zahájilo hrou Kašpárek jde do světa. Do dnešní doby odehrálo přes 100 představení. Dnes ústředním motivem nejsou jenom příběhy s Kašpárkem, ale i jiné pohádky pro menší diváky.
3.5 „Zlatá doba“ vysokomýtského divadla - Divadelní soubor Šembera a divadelní sdružení Lidová scéna Vedle dramatického odboru Šembera vzniká v roce 1931 nové
sdružení
Lidová
scéna,
soubor
spolku
pro
zřízení
a udržování Okresního lidového domu. Máme tu tedy ve 30. letech
dva
starajících
činoherní
soubory,
se
divadelní
o
dva
jež
jsou
prostory.
součástí
spolků
Členové
souboru
Lidová scéna koupili hostinec U Lyry (M-klub), kde dříve působili ochotníci před zbudováním Šemberova divadla. Dodnes 45
jsou oba tyto prostory využívány pro divadelní představení a jiné kulturní akce. Vznikem
druhého
velkého
ochotnického
spolku
narostl
ještě větší zájem o divadlo. Nejen divácký, ale i základna členů
se
rozrůstá.
Mnozí
působí
v obou
souborech,
jež
spolupracují. Toto období 30. let dnes samotní ochotníci nazývají jako „Zlatou dobu“ divadla v Mýtě. Vzniká okolo dvaceti premiér ročně. Historickým milníkem se stane rok 1937. Tehdy ochotníci připravili pro své publikum dvacet pět inscenací. Repertoár
většiny
českých
ochotnických
souborů
je
v tomto období lehčího charakteru, spíše zábavné formy, ne tak vysoké umělecké hodnoty. Jen některé soubory se věnují české a světové klasice. Šlo spíše o studenty a inteligenci. Ve ujímají
třicátých konverzační
letech
se
komedie,
na
vysokomýtských
detektivní
jevištích
příběhy,
příběhy
s exotickým prostředím, operety. Tedy zábavné, lehčí formy. Mimo to však ochotníci přejímají často soudobé hry pražských profesionálních
divadel
Zazní
Zeyer,
Jirásek,
a
vrací
s i
Stroupežnický,
k osvědčeným Preissová.
autorům. Poprvé
je
uveden i Karel Čapek (Bílá nemoc – 1937, Matka – 1938). Je tedy patrné, že se na vysokomýtských jevištích potkávají obě tendence českých ochotnických divadel.
46
Obrázek č. 6: Fotografie z představení Jízdní hlídka (1936), režie Antonín Vaniš
Na fotografii (viz obrázek č. 6) si můžeme povšimnout naprosto dokonalé realistické scénografie, jež nechal spolek pro inscenaci vytvořit. Na vrcholu slávy je v této době Antonín Vaniš, jenž velkou většinou významnějších inscenací režíruje. Jako pocta je do foyeru Šemberova divadla umístěna jeho fotografie. Antonín
Vaniš
do
svých
inscenací
opět
zve
významné
osobnosti: Růžena Nasková (Hrála například ve hře Příklady táhnou,
jež
je
zfilmována
režisérem
Miroslavem
Cikánem
s Růženou Noskovou v téže roli po boku Nataši Gollové), Jan Pivec, Ella Poznerová, Hugo Haas, Olga Scheinpflugová. Růžena Nasková na své působení vzpomíná i v pamětní knize souboru Šembera (viz Obrázek č. 7).
47
Obrázek č. 7: Věnování Růženy Naskové
Nejspíš jen těžko dnes můžeme soudit, s jakým nasazením museli mýtští divadelníci přistupovat ke své zálibě. Vzhledem k počtu premiér šlo pro některé o téměř každodenní aktivitu. Sám
Antonín
Vaniš
připravil
na
jeviště
okolo
160-200
inscenací. Mnohé inscenace byly uváděny i v okolních městech a vesnicích. Každý rok byl volen předseda, místopředseda, jednatel, pokladní,
režiséři,
knihovník,
členové
výboru,
náhradníci,
účetní. Oba soubory, které disponovaly přibližně 100 členy, musely být vedeny velmi zodpovědně a strukturovaně. „Zlatá doba“ vysokomýtského divadla však na svém vrcholu končí vznikem Protektorátu Čech a Moravy. Divadelní činnost se ve městě drží dál, bohužel je postupně omezována nacistickými úřady.
48
3.6 Ochotníci za protektorátu Od roku 1939 jsou uváděné hry cenzurovány, musí být hlášeny minimálně dva týdny předem na patřičných úřadech. Ačkoliv je omezován i počet divadelních plakátů z důvodu šetření,
musí
být
plakáty
dvojnásobně
větší
kvůli
jejich
povinné dvojjazyčnosti (viz Obrázek č. 8).
Obrázek č. 8: Fräulein Pusta/Slečna Pusta – dobový dvojjazyčný plakát z období Protektorátu
Kromě Lyry a Šembery připravují své inscenace v období 2.
světové
války
Dramatický
odbor
církve
českomoravské,
9. prapor vládního vojska a gymnazisté. Studenti gymnázia připravili pod vedením Ivana Bednáře, jenž byl spolužákem a kamarádem studentů popravených roku 1939 za ilegální odboj proti říši, Macháčkovu Ženitbu a Šrámkovo Léto.
49
„V
roce
1941
výbor
vzpomněl
tří
zasloužilých
a mnoholetých herců Al. Lejska, M. Ševčíkové, Ant. Vaniše, jejichž práce měla být odměněna stříbrnou medailí Ústřední matice divadelních ochotníků českých, ale právě v této době došlo k počátku přímého pronásledování a zvlášť nechutnému napadání
vynikajícího
pracovníka
Antonína
Vaniše.
Přepis
Národního souručenství žádá vyloučení Vanišovo (10. 12. 1943) a nepřímo tak podporuje německé a české udání adresované pověřenci veřejné osvětové služby v Praze, které nejen pod heslem
‚Šetřete
důvodů
světlem
navrhuje
a
jménem
uhlím‘,
ale
z ryze
rozhořčených
politických
místních
fašistů
reorganizovat divadelní výbor Šembery a zbavit se tak lidí ‚smýšlejících zcela nepřátelsky vůči říši‘.“21 Takto postupně začali fašisté svým vlivem rozkládat spolek Šembera. Činnost nebyla
zakázána
pouze
Vanišovi,
ale
i
Boženě
Šnírlové.
V letech 1942-1943 spolek častým perzekucím statečně odolává. Roku
1944
však
úřady
jakoukoliv
činnost
Šembery
zakazují
úplně. Například pražská filmová centrála rozhodla pronajímat biograf (tedy divadelní budovu sloužící Spolku Šembera) Němci Franzu
Gebhardtovi.
vlastníkům korun).
(Spolek
Sám
pak
Ten
umožňuje
Šembera) divadelní
za
propůjčení 250,-
budovu
K
sálu
jejich
(Protektorátních
propůjčuje
wehrmachtu
a hitlerjugend. Jen díky obrovskému odhodlání Wirtha, Ševčíka, Šaldy, Svobody a Vaniše se dařilo ve vlastním divadle plném nacistů
dál
pořádat
představení
bez
umožnění
zkoušek
za
velkého ponížení a bezpráví. S přibývajícími dramatický
výbor
divadelní
činnost
(pod ve
omezeními vedením městě
vzniká Josef
probíhat,
čtrnáctičlenný
Šaldy). bylo
Aby
potřeba
mohla snížit
nároky na inscenace. Již nebylo možné inscenovat s padesáti 21
DVOŘÁK, R. Dějiny ochotnického divadla ve Vysokém Mýtě. Vysoké Mýto: Vzorná městská lidová knihovna ve Vysoké Mýtě, 1976, str. 58.
50
ochotníky. Vybírány byly hry umožňující rychlé nastudování a málopočetné
obsazení.
K realizaci
posloužil
Tejnorův
hostinec. V režii Antonína Vaniše byly
nastudovány hry
Stanice
Gordián a Zamilovaní přátele. Při zkoušce první z uvedených her bohužel nečekaně zemřel herec Jaroslav Kovář. Do
konce
2.
světové
války
jsou
postupně
zakazovány
činnosti i ostatním vysokomýtským spolkům. V letech 1944-1945 se podařilo nacistům potlačit snahy ochotníků úplně. V posledních
měsících
války
se
činnost
spolků
soustředila na občasné schůze, jež byly pořádány pod myšlenku přípravy
programu
divadelní
činnosti
po
ukončení
války.
Antonín Vaniš na sklonku války přichází s myšlenkou sjednocení všech vysokomýtských ochotníků do jednoho spolku a vzájemného vybudování městského divadla. První polovina 20. století byla pro divadelní nadšence tou nejlepší půdou pro jejich oblibu. Bohužel byla tato doba doprovozena dvěma světovými válkami, jež byly tou největší překážkou pro další rozvoj. Naštěstí pro nás bylo divadlo natolik velkým trendem ve všech koutech naší země, že jeho politický vliv tak mohl být prospěšný ve zlých časech. Stejně tak se jeho vliv nelíbil našim protivníkům za obou válek, hlavně té druhé. Právě proto se samotné divadlo stalo častým terčem zákazů a obstrukcí.
51
4. Vysokomýtské divadlo po druhé světové válce Prameny: Archivní dokumenty Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. CÍSAŘ, J., et al. Cesty českého amatérského divadla. Praha: IPOS – Informační a poradenské středisko pro místní kulturu, 1998, s. 263-264. Databáze českého amatérského divadla. DbČAD: Osobnosti: MLEJNEK, Josef, Vysoké Mýto [online]. Poslední revize: Nelze dohledat [citováno dne: 9. 5. 2015]. Dostupné z
Patrné je však nadšení do dalších let. Bohužel období třetí republiky je velmi krátké a následně se v únoru 1948 ujímají
moci
komunisté.
V tu
chvíli
již
nelze
uvažovat
o zřízení budovy ani o samostatném spolku. Všechny soubory jsou sloučený do dvou základních, jež zřizují dva Závodní kluby
dvou
vyvlastněných
strojírenských
závodů.
Ty
jsou
později spojeny do jednoho a tím se spojují i oba soubory pod jeden Závodní klub. Ačkoliv se v těchto letech omezí prostor pro vlastní samostatné soubory, daří se mýtským ochotníkům do jisté míry navázat
na
kvalitu
inscenací.
Lesk
a
sláva
meziválečných
souborů se však již nenavrátí. Hostování profesionálních herců skončí a Antonín Vaniš se ujme posledních velkých režií, než na věky opustí prkna, co znamenají svět.
52
4.1 Ochotníci za třetí republiky První schůze po osvobození se konala 10. června 1945. Spolky
Šembera,
Československého jednomyslně
Lidová svazu
rozhodly
scéna,
mládeže
pro
a
sloučení
dramatické církve do
odbory
KSČ,
československé
jediného
se
Divadelního
spolku Šembera a vybudování divadla. Valná
hromada
proběhla
27.
června.
Předsedou
byl
ustanoven František Lehký. K oslavě osvobození byla vybrána Jiráskova Lucerna, jak tomu bylo i po první světové válce. Režie se opět ujal Antonín Vaniš. Hra byla v rozmezí šesti dnů uvedena devětkrát. Nad jevištěm těchto šest dnů vysel nápis „Svobodné divadlo, svobodnému národu“. Nadšení z osvobození a z opětovné činnosti ochotníku bylo u publika obrovské.
Obrázek č. 9: Fotografie z představení Fidlovačka z roku 1945 (Antonín Vaniš, Marie Ševčíková, Alois Lejsek)
Po Františka
prázdninách Majera.
soubor
Ochotníci
uvedl tak
Čapkovo navázali
R.U.R. na
období, kde se často prezentovali moderními hrami. 53
v režii
meziválečné
Následná tohoto souboru
hra
uskupení. na
Mistr
ostrého
Názorové
Šemberu
a
meče
byla
rozdílnosti
Lidovou
scénu,
však
vedly jako
poslední
k rozdělení
tomu
bylo
od
třicátých let do konce války. Na Ševčík,
straně
„šemberovců“
Čermák,
Jetmarová.
Jejich
inscenacemi
Ruští
Prezentovali a
se
se
ujali režie repertoár lidé,
Majer, byl
Šalda,
soudobý.
Revoluční
svatby
jinými. Nadšení z osvobození rudou armádou bylo stále více
jak patrné. Lidová
scéna
se
opírala
o
režii
Švarce
a
Vaniše.
Navázala na své úspěšné meziválečné období a opět se pouštěla do operet a českých klasických her. V roce 1949 byla například znovu uvedena Tylova Fidlovačka (viz Obrázek č. 9, 10).
Obrázek č. 10: Fidlovačka z roku 1949 v provedení lidové scény
Spolky sice nebyly schopny fungovat pohromadě, je nutné však říci, že po rozdělení na dva svébytné soubory opět navázaly spolupráci a programově se vzájemně doplňovaly. Mnoho členů mohlo tedy být součástí obou spolků.
54
Bohužel
se
nepovedlo
navázat
na
„Zlatou
dobu“
vysokomýtského divadla kvůli komunistickému puči z února roku 1948. Spolky jsou po pár letech násilně zařazeny do Závodních klubů. Období třetí republiky můžeme považovat za poslední velký nádech neuvěřitelné éry mýtského divadla. Smrt Antonína Vaniše (11. srpen 1950) symbolicky uzavírá toto nejslavnější období spolku.
4.2 Násilné zařazení spolků do Závodních klubů Rozdělené spolky i po roce 1948 dále uvádějí své jim blízké hry. Zlom ovšem nastane v 50. letech, kdy je po zřízení Závodních
klubů
THZ
a
Karosa
zmařena
snaha
o
společném
zbudování městského divadla. V roce 1952 tedy vzniká Divadelní spolek „Šembera“ ZK THZ a Divadelní soubor ZK Karosa. Šembera uvede do roku 1956 patnáct divadelních her pod vedením
E.
Letošníkové,
M.
Jetmarové,
V.
Cejnarové,
F. Nohejla, J. Čermáka a J. Lásky. Soubor se v tomto období dává
na
cestu
a Mahulena,
české
a
Pygmalion,
světové Antigona.
klasiky.
Uveden
Rozmanitost
je
Radúz
inscenací
je
ohromná. V souboru
Karosy
inscenací
v režii
J.
Přikryla.
S členkou
se
uskuteční
Švarce,
Národního
J.
šestnáct
Cejpka.
divadla
J.
Mílou
divadelních Koldy
Pačovou
a
J.
uvádí
Lakomce, dále zazní Goldoniho Lhář, Veselé paničky windsorské od Wiliama Shakespeara se dočkají úspěchů na okresní a krajské přehlídce amatérského divadla. Josef
Švarc
a
Jiří
Přikryl
se
zapsali
do
historie
vysokomýtského divadla uvedením Jiráskovy Lucerny z roku 1955. Tato inscenace byla vytvořena pro uvedení v přírodě na Bučkově 55
kopci
(viz
obrázek
č.
11).
Jednalo
se
o
první
takovýto
projekt, jenž navštívilo obrovské množství diváků ve čtyřech představeních.
Obrázek č. 11: Amfiteátr pro inscenaci Lucerna z roku 1955
Od 1. února 1956 jsou Závodní kluby spojeny v důsledku sloučení obou závodů. Vzniká tak nově Divadelní kroužek ZK strojírenských závodů. Tento počin znamenal absolutní konec dvou dlouhá léta spolupracujících souborů.
4.3 Divadelní soubory v letech 1956-2002 Po dvou letech však vzniká Mladá, později Malá, scéna, jakožto divadelní soubor mladé nastupující generace. V obou souborech své režijní umění naplno ukazuje Josef Mlejnek, jenž v roce 1954 zakládá Dramatický soubor při Základní umělecké škole
Jiráskova
ve
Vysokém
Mýtě.
Tyto
tři
soubory
lze
považovat za stěžejní. První dva, činoherní ochotnické, mají 56
svůj
význam
na
zachování
silné
divadelní
tradice
na
Vysokomýtsku s velkými republikovými úspěchy. Dětský soubor je zas významný svou celorepublikovou věhlasností.
4.3.1 Divadelní kroužek ZK Strojírenských závodů (ZK Karosa) (1956-1992) Jak jsem již výše uváděl, po sloučení ZK THZ (Závodní klub
Továrny
hasicích
zařízení)
a
ZK
Karosa
vznikl
nový
Divadelní kroužek ZK Strojírenských závodů. Ten je později v roce 1961 přejmenován na Divadelní soubor ZK Karosa (THZ byla začleněna pod Karosu). V třiceti
šestileté
historii
Divadelního
kroužku
(souboru) se v jeho vedení vystřídali František Šantrůček, Jan Čermák, Josef Švarc, Jiří Přikryl, Miloslav Záluský, Miroslav Bezdíček, Jaroslava Nohejlová. Po
sloučení
obou
spolků
předcházejících
vznikla
v Divadelním kroužku velká členská základna. Není tedy divu, že ještě v roce 1956 vzniká sedm nových inscenací. Za
zmínku
jistě
stojí
Mlejnkův
Strakonický
dudák.
Mlejnek využil do inscenace svých 33 žáků z jedenáctileté školy.
O
jeho
vynikající
práci
s dětmi
a
mládeží
hovoří
i fakt, že do role Dorotky dosadil svou sedmnáctiletou žačku Marii Málkovou, jež po vystudování mýtského gymnázia zavítala na pražskou DAMU. Jejím působištěm se později stalo pražské Divadlo Na zábradlí, kde se poznala s věhlasným režisérem Janem Grosmannem, jehož ženou se stala. V roce 2001, 2002, 2003 dostala prestižní Cenu Alfréda Radoka za hlavní ženský herecký výkon. Mezi
další
významné
režiséry
souboru,
kromě
Josefa
Mlejnka, patřili Jiří Přikryl a Josef Vondráček. Tito tři 57
režiséři získali mnohá ocenění na divadelních přehlídkách. Do jejich
týmu
neodmyslitelně
patřili
scénografové
František
Schejbal a Vladimír Dubánek. Po smrti prof. Josefa Klímy, jenž se staral o hudbu do představení od vzniku Lidové scény, přebírá jeho roli JUDr. Ota Lukeš. Choreografii měli pak na starost Jarmila Melšová a Jiří Kadavý (oba jsou laureáti československé přehlídky uměleckého tance z roku 1957). Ačkoli již nebylo možné aktivitou navázat na meziválečné období v čele s Antonínem Vanišem, je nutné říci, že kvalita inscenací byla konkurenceschopná na státní úrovni. Mezi nejvýznamnější inscenace Divadelního souboru musíme zařadit Dům na silnici (1957) v Mlejnkově režii k příležitosti 150 let od narození A. V. Šembery. Marie Málková si zahrála v hlavní roli ještě v inscenaci Zoja od Margarity Aligerové (opět
v režii
s inscenací
Mlejnkově).
Turandot,
Dále
s níž
se
Mlejnek podařilo
slavil
úspěchy
hostovat
v okolí
Vysokého Mýta. Stejného úspěchu se dostalo i Maškarádě v režii Věry Cejnarové. V šedesátých letech se v režii objevují další jména: Jiří Kolda, František Nohejl, Josef Švarc. Inscenace sbírají ocenění ze soutěže Malý Cyrano v Žamberku. Výbornými hereckými výkony, jež jsou také často oceňovány na různých přehlídkách, se honosí herečky J. Žáčková, H. Zounková. Do repertoáru patří hlavně česká a světová klasika: Čechov, Čapek, Shakespeare, Moliére, Zeyer, Jirásek, Stroupežnický. V roce souborem, furianti.
1975
Malou V této
nastudoval
scénou
a
Josef
svým
inscenaci
Mlejnek
dětským
působil
s Divadelním
souborem další
hru
Naši
z Mlejnkových
odchovanců Josef Jirman, jenž také absolvoval vysokomýtské gymnázium a pražskou DAMU. Dnes je jedním z nejznámějších ostravských herců. Působí v Národním divadle Moravskoslezském a v Komorní scéně Aréna. Tato inscenace si odnesla Malého 58
Cyrana za první místo z divadelní přehlídky z Žamberku. Taktéž to bylo poslední odehraná inscenace v Šemberově divadle. Od roku 1975 slouží už pouze jako kino až do své rekonstrukce v roce 1995. Do tohoto roku se divadlo přesouvá pouze na scénu M-klubu. Od
roku
1980
se
omlazený
soubor
věnuje
převážně
veselohrám pod vedením Jaroslavy Nohejlové a to až do roku 1992,
kdy
ze
souboru
v porevoluční
době
vzniká
Divadelní
soubor Lyra. Do této doby bylo Divadelním souborem uvedeno 61 inscenací. Od vzniku souboru k němu patří i hudební skupina, jež některé inscenace živě doprovázela. V 70. letech z ní však vzniká samostatný estrádní soubor.
4.3.2 Estrádní soubor Záprsk (1961–1991) Jedná
se
nejprve
o
hudební
skupinu
působící
při
Divadelním souboru ZK Karosa. Od roku 1961 vystupuje jako estrádní soubor Záprsk (Zábavně programová skupina). Miloslav v 70. letech
Záluský novu
a
Josef
scénickou
Švarc
formu.
si
však
Vytvořili
připravili
čtyři
pořady
„Kujebáckých kaleidoskopů“. Tuto estrádní formu uváděli po celé
republice
v letech
1977-1990.
Estrády
se
dařilo
reprízovat v desítkách představení. Ve
vedení
souboru
se
do
roku
1991
vystřídali
Jakoubek, Miloslav Záluský a Jaroslava Nohejlová
59
Jan
4.3.3 Divadelní soubor Lyra Po změně politických poměrů v roce 1989 je Závodní klub zrušen. V roce 1992 je nově ustanoven Městský klub (M-klub) a s ním vzniká staronový Divadelní soubor Lyra. Jedná se tedy o ochotníky z Divadelního souboru ZK Karosa. Divadelní soubor takto navazuje na Lidovou scénu, jež vystupovala v hostinci „U Lyry“ (M-klub). Jméno si však vybírá podle místa, kde Lidová scéna působila. V nové demokratické době není již název Lidová scéna po 40 letech socialismu příhodný. Tématikou navazují na období 80. let a dále se věnují převážně veselohrám v režii Jaroslavy Nohejlové. V 90. letech soubor prošel generační obměnou. Ochotníci z této doby jsou nyní jedni z nejaktivnějších členů současného Divadelního souboru Šembera. Jak jsem již uváděl, na začátku čtvrté kapitoly, po sloučení
obou
Závodních
klubů
nevznikla
jen
tato
větev
vysokomýtských ochotníků, ale i druhá, jež se díky svému věkovému průměru nazvala Mladou scénou.
4.3.4 Mladá (Malá) scéna (1958-2002) Pod
Závodním
klubem
Karosa
vzniká
v roce
1958
druhý
divadelní soubor. Mladý kolektiv okolo Jiřího Tesnara, Václava Vosky a Josefa Vondráčka se pojmenovává Mladá scéna. Mladá scéna začala na konci 60. let působit jakožto divadlo malých forem. Hráli tedy převážně autorské inscenace proložené hudebními vložkami plné humoru a satiry. Jako první zinscenovali
estrádní
pásmo 60
Nepřipravená,
jež
bylo
premiérované 14. března 1959. Následovalo pásmo Z rubu na líc se zemědělskou tématikou. Jejich tvorba byla jistě inspirována profesionálními divadly malých forem: Osvobozeným divadlem, Divadlem Na zábradlí, Semaforem. Začátek 60. let soubor uvádí první divadelní hru Šestku z mravů.
Režie
spolupracoval
se
ujal
se
Mladou
4.
1960
Josef
scénou
Mlejnek, stejně
jenž
jako
nadále
s Divadelním
souborem. Již
24.
uvádí
soubor
první
pohádku
Mluvící
prsten v režii Václava Vosky, jež je uvedena na Vysokomýtském festivalu
divadel
pro
děti,
jehož
pořadatelem
byl
Josef
Mlejnek. Od 70. let se repertoár Mladé scény začíná z estrádních pásem pomalu dostávat spíše k autorským pohádkám pro dětské diváky. Stejně
tak
jako
u
druhého
souboru
docházelo
v Mladé
scéně k tvorbě inscenací velice zdařilých a na celostátní úrovni uznávaných. Krom cen Malý Cyrano si v roce 1962 soubor odnáší
třetí
místo
z celostátní
přehlídky
Týždeň
humoru
a satiry v Bratislavě. O rok později vystoupil soubor jako jediný z Východočeského kraje v ústředním kole lidové umělecké tvořivosti v Ústí nad Labem. V letech
1971-1973
spolupracuje
soubor
s Krajskou
uměleckou agenturou a stává se poloprofesionálním kočovným divadlem
pro
děti.
V tomto
období
je
obnovena
tradice
vysokomýtského Kašpárka, jenž byl k zhlédnutí v 300 různých představeních. Od
70.
a kabaretních
let
se
výstupů
střídá
program
Osvobozeného
autorských
divadla.
Vysokomýtským
divákům je představena Těžká Barbora, Balada z hadrů.
61
pohádek
V roce 1998 a 1999 nastudovali s divadelním souborem Lyra
Jiráskovu
Lucernu
k výročí
175
let
vysokomýtského
divadla. Tímto cenami ověnčeným souborem za jeho působení do roku 2002 prošlo přes 150 divadelníků. Uvedeno bylo 57 inscenací ve více
jak
500
představeních.
Paralelně
vedle
těchto
dvou
souborů tvořil své inscenace Josef Mlejnek se svými žáky.
4.3.5 Dětské divadlo Josefa Mlejnka (1954-1995) Josef Mlejnek nastoupil v roce 1950 na ZŠ Jiráskova ve Vysokém Mýtě. Od roku 1954 zde vede Dramatický soubor, jenž se později dostává pod ZK Karosa. Pro svůj divadelní soubor Mlejnek napsal 10 divadelních her. Spoustu dalších her přeložil. Těchto her se pak ujímaly i jiné dětské divadelní soubory po celé republice. Jak uvádí Databáze českého amatérského divadla: „Mlejnek v té době jako jediný psal hry o skutečných dětech a jejich skutečných
problémech.
V
této
pravdivosti
a
skutečné
realističnosti a v opravdové znalosti dětí, jejich problémů a vzájemných
vztahů
i režijní.“22
Mlejnek
režiséry
s mládeží
v takovéto
míře
byla se
síla
řadí
v republice.
začínají
mezi Až
věnovat
jeho
práce
autorské
první
takto
pracující
v šedesátých další
později
letech
se
významné
osobnosti dětského divadla. V Praze takto například pracuje Šárka Štembergová, v Brně Jindra Delongová v souboru PIRKO či v tehdejším Ostrově nad Ohří Soňa Pavelková se souborem HopHop a MINIDIV.
22
Databáze českého amatérského divadla. DbČAD: Osobnosti: MLEJNEK, Josef, Vysoké Mýto [online]. Poslední revize: Nelze dohledat [citováno dne: 9. 5. 2015]. Dostupné z
62
Eva Machková dále doplňuje: jsou,
na
rozdíl
a životné,
od
veškeré
skutečně
dobře
„Postavy Mlejnkových her
dramatiky
tohoto
odpozorované
a
druhu,
živé
nedeformované
apriorní tendencí.“23 Dnes Mlejnka můžeme považovat za jednoho z nejlepší českých dramatiků, jenž se zaměřoval na divadlo hrané dětmi. Dodnes je často uváděnou personou na divadelních fakultách uměleckých škol. Prvním Mlejnkovým vlastním počinem s vysokomýtskými žáky byla inscenace Tábor u řeky. Hra Výprava za hrdinstvím z roku 1961
byla
televizi
uvedena
Praha.
přeložena
do
Mlejnkovým
První
zkouška
němčiny.
souborem o
cti
Vysokomýtský
a
v Československé opravdovosti
soubor
ji
pak
byla mohl
zhlédnout v provedení německého souboru. Dalších úspěchů se dostalo
hře
Jarní
den.
Po
přeložení
do
slovenštiny
byla
uvedena jako rozhlasová hra Bratislavským rozhlasem. Zajímavou dramatizací byla hra Cesta kolem světa za 77 dní podle Julese Verna. Ačkoliv děti byly svým rolím dosti věkově vzdáleny, nevydávaly se za starší, nýbrž se snažily ukázat svůj pohled na situaci. Inscenace se dostala na národní přehlídku Jiráskův Hronov. V 70. letech Mlejnek pracoval především s uvolněním dětí ve svých rolích kvůli vyšší přirozenosti jejich projevu. Děti měly dané improvizované pasáže a byla zrušena obvyklá tendence jeviště, hlediště. Mlejnek postavil děti přímo mezi diváky, aby zážitek a prožitek byl co nejintenzivnější. Příkladem je Hadrový
panáček,
jenž
se
dostal
na
mezinárodní
divadelní
festival v rakouském Lambrechtu. V roce 1980 se soubor na festival dostává znovu. Tentokrát s inscenací Čert s houslemi, jejíž
23
premiéru
navštívil
i
sám
autor
hry
Ilja
Hurník.
MACHKOVÁ, E. Tendence dětského a školního divadla v letech 1945-1989. In
CÍSAŘ, J., et al. Cesty českého amatérského divadla. Praha: IPOS – Informační a poradenské středisko pro místní kulturu, 1998, str. 263.
63
S Pošťáckým
kabaretem
se
soubor
účastní
festivalu
v Jugoslávii. Josef Mlejnek zastával i pozici v redakční radě Mladé scény
v letech
1965
až
1983.
V roce
1968
se
zúčastnil
Mezinárodní divadelní přehlídky souborů mládeže a semináře o tvořivé dramatice v Londýně, kde byl přítomen i na hodinách dramatické výchovy. Jeho přínos dětskému divadlu je natolik ojedinělý, že dnes může být každý občan Vysokého Mýta právem pyšný na tuto personu.
Není
divu,
že
Josef
Mlejnek
je
dnes
oceňovaným
divadelníkem na státní úrovni. Na tradici dětského divadla se pokoušel navázat současný autor pohádek a režisér Josef Culka se svým Dětským divadelním souborem
6.
C
(1993-1995).
Svou
prací
s dětmi
a
mládeží
navázala na Mlejnkovu tradici režisérka Irena Truhlářová, jež několik let vedla literárně-dramatický obor na ZUŠ Vysoké Mýto. Dále v roce 2011 vznikl na gymnáziu soubor Dramaťák pod vedením studentů Gabriely Dvořákové a Filipa Janoucha. Soubor zinscenoval
pět
povídek
Zdeňka
Svěráka
a
představil
se
v 7 reprízách. Za tento počin byli studenti odměněni cenou města Vysoké Mýto.
64
5. Novodobá historie vysokomýtského amatérského divadla Prameny: Divadelní spolek Šembera. O nás [online]. Poslední revize 2014 [citováno dne: 13. 5. 2015]. Dostupné z
Po roce 1989 se ve Vysokém Mýtě tedy nacházely dva divadelní spolky: Malá scéna a Lyra. Oba tyto spolky spojoval stejný zřizovatel – městský kulturní podnik M-klub. V roce 1995
vysokomýtské
prozatímní
divadlo
prochází
rekonstrukcí. Do této doby hraje Malá scéna a Lyra v M-klubu. Šemberovo divadlo je využíváno jako biograf. Zrekonstruované divadlo bylo slavnostně otevřeno předáním symbolického klíče při oslavách 170. let ochotnického divadla ve Vysokém Mýtě 17. listopadu 1995. K
příležitosti
divadelní
oslav
vystoupení.
mýtští
Libuše
a
herci
dívčí
připravili
válka
zahráli
čtyři žáci
Základní umělecké školy Vysoké Mýto v režii Josefa Mlejnka. Malá
scéna
zinscenovala
hru
Dalskabáty,
hříšná
ves
aneb
zapomenutý čert od Jana Drdy v režii Jana Havla. Ukázku ze hry Treperendy
od
Carla
Goldoniho
představili
ochotníci
divadelního souboru Lyra v režii Jaroslavy Nohejlové. Na závěr oslav mohli mýtští diváci zhlédnout komedii Těžká Barbora od Jiřího Voskovce a Jana Wericha s hudbou Jaroslava Ježka. Tuto hru
nastudovala
zaranžoval
a
Malá
scéna
s orchestrem
v režii nastudoval
scénografie se ujal Zdeněk Culka.
65
Jana PhDr.
Havla.
Hudbu
Jan
Klíma,
V roce 1997 je vedle Malé scény a Lyry založen nový divadelní soubor. S myšlenkou založit Divadelní spolek Šembera přišli Mgr. Miloslav Pátek, PaedDr. Josef Mlíka a Jan Havel. Mohlo by se zdát, že myšlenka třetího amatérského divadelního souboru
ve
Vysokém
Mýtě
je
téměř
zbytečná.
Nešlo
však
o založení dalšího spolku, ale spolku, jenž měl od prvopočátku za úkol sjednocení všech mýtských ochotníků. Divadelní
spolek
Šembera
se
k tomuto
rozhodnutí
vyjadřuje takto: „Cílem jejich snah bylo vytvořit moderní sdružení, které by mohlo být ve shodě se zákonem financováno z více
zdrojů
zařízení
tak,
a
ne
jak
jen
z rozpočtu
tomu
bylo
městského
u v té
době
kulturního existujících
divadelních souborů Malá scéna a Lyra, jejichž zřizovatelem bylo právě městské kulturní zařízení M - klub. Dalším cílem zakladatelů
spolku
bylo
sjednocení
obou
výše
jmenovaných
divadelních souborů v jeden. V obou totiž pracovali ve velké většině titíž lidé, což často přinášelo problémy, zejména při obsazování postav v nacvičovaných divadelních hrách.“24 Snaha o
spojení
spolků
se
ovšem
nesetkala
u
místních
diváků
s pochopením. Diváci trvali na zachování obou spolků, tedy Malé
scény
a
Lyry,
kvůli
jejich
tradici
a
Šembera
vstoupilo
popularitě.
K sjednocení tudíž nedošlo. Do
Divadelního
spolku
v roce
1998
prvních 18 členů a dne 26. dubna toho roku proběhla první valná
hromada.
Předsedou
se
stal
Jan
Havel
a
funkci
místopředsedy zastal PeadDr. Josef Klíma. Bohužel první čtyři roky spolek nevykazoval žádnou aktivitu a veškerá divadelní činnost byla dílem nadále Malé scéna a Lyry. Zastupitelstvo města Vysoké Mýto však v roce 2001 mění systém financování veškeré kultury ve městě. M-klub se stává 24
Divadelní spolek Šembera. O nás [online]. Poslední revize 2014 [citováno dne: 13. 5. 2015]. Dostupné z
66
příspěvkovou organizací a nemůže nadále financovat Malou scénu a Lyru a dává oběma spolkům výpověď do jara 2002. V tuto chvíli
se
jeví
ochotnické
jako
tradice,
nejjednodušší využít
již
řešení,
vzniklý
pro
zachování
Divadelní
spolek
Šembera. Ochotníci se tedy po čtyřech letech fungování Šembery slučují. 22. dubna 2002 proběhla první valná hromada sjednocených ochotníků ve Vysokém Mýtě. Předsedou byl zvolen Petr Klofanda, jednatelem
Petr
Stránik,
pokladní
Marie
Švandlerová,
zapisovatelkou Kamila Štrupová, hospodářem Zdeněk Culka, členy výboru se stali Jan Havel a Tomáš Valek. V tento den bylo ve spolku registrováno 46 členů. Ještě v tomto roce spolek zinscenoval dvě divadelní hry. Autorskou pohádku Jak čert hledal díru do pekla od Zdeňka Culky a komedii Jezinky bezinky aneb arzén a staré krajky od Josepha Kesselringa v režii téhož. O
rok
později
sehrál
spolek
pohádku
Kráska
a
Zvíře
v dramatizaci Zdeňka Culky, cimrmanovskou komedii Záskok od dvojice
Smoljak-Svěrák,
jež
se
představila
i
v Plzni
na
přehlídce cimrmanovského divadla. K Cimrmanům se spolek do dnešních dnů vrací opakovaně. Toho roku byl taktéž odehrán i Pygmalion od Georga Bernarda Shawa. Zpět však k autorským pohádkám Zdeňka Culky, jež jsou výplodem
jeho
fantazie
pohádek.
V dalších
nebo
letech,
dramatizací po
úspěšné
známých
lidových
inscenaci
Kráska
a zvíře, napsal a zinscenoval pohádky Královna kouzelná socha, Princezna
Jůlinka
a
kouzelník
Abraxas,
Trampoty
čerta
Barabáše, Sedm jednou ranou a doposud poslední pohádku Jak spravedlnost z pekla vzešla z roku 2012. K oslavám 180 let ochotnického divadla ve Vysoké Mýtě v roce 2005 byl uspořádán Divadelní maškarní ples, jenž se 67
konal 5. února. Stejného roku byl opraven balkon v Šemberově divadle a to tím nabralo současnou podobu (viz Obrázek č. 12).
Obrázek č. 12: Plán sedadel v divadelní budově po rekonstrukci v roce 2005
V roce 2007 uctili ochotníci památku Aloise Vojtěcha Šembery a položili 20. března, v předvečer 200. výročí jeho narození, kytici k jeho hrobu na vysokomýtském hřbitově. Tento rok ochotníci zinscenovali komedii od Francise Vebra Blbec k večeři
v režii
z nejúspěšnějších
Vladimíra inscenací
Martinka, současného
jež
byla
spolku.
jednou
Dále
pak
rozvernou komedii Venkovští patrioti od místního autora Zdeňka Culky. Tato inscenace je významná svou multimediální složkou, kdy během představení jsou pouštěny audiovizuální záznamy. Sezonu ochotníci zakončili vánoční hrou Betlémská hvězda, jež vychází z Rakovnické hry Vánoční. Jedná se o Vánoční hru ze 17. století, jež byla nalezena nedaleko Vysokého Mýta. Inscenace byla uvedena v úpravě a režii Josefa Víši. 68
O dva roky později proběhlo výročí k stému založení Divadelního
spolku
Šembera,
který
poprvé
vystoupil
v roce
1909. K příležitosti oslav ochotníci představili dvě komedie. Profesor ve výslužbě aneb ty vraždy už stačí starouši od Alaina Reynaud-Fortuna a Jak unést dámu od Francise Vebera v režii Vladimíra Martinka. V následujících letech se spolek prezentoval Sachsovými aktovkami Velká láska a Posel z ráje pod sjednocujícím názvem Za
vším
hledej
ženu
v režii
Martina
Kašpara,
jenž
ji
nastudoval s novými mladými členy souboru. Irena Truhlářová s místními ochotníky připravila pohádku Milenec a sok v jedné osobě aneb hrabě a rytíř Milislav, jež byla opakovaně uvedena jak v Šemberově divadle, tak v zámeckém divadle v Litomyšli a to
s kulisami
od
věhlasného
barokního
mistra
Josefa
Platzera. Největší ohlas od publika mělo komediální pásmo od autorské
dvojice
Voskovec-Werich
Komedianti
jedou
v
režii
Josefa Víši. Pro
rok
spravedlnost
2012
si
z pekla
mýtští vzešla,
ochotníci, připravili
krom
pohádky
jeden
Jak
z prvních
evropských muzikálů Divotvorný hrnec, jenž Jan Werich a Jiří Voskovec přeložili a upravili z broadwayského muzikálu Finia’s rainbow od Edgara Yipi Harburga a Frada Saidyho. Inscenace byla v sezoně 2012/2013 opakovaně reprízována ve Vysokém Mýtě a okolí. Navštívilo ji jistě bezmála 2000 diváků. Se stejnými ambicemi se nyní uvádí muzikál Noc na Karlštejně. Oba muzikály s ochotníky nastudoval Josef Víšo. Doposud
poslední
období
vysokomýtského
amatérského
divadla lze jen těžko charakterizovat. Je jisté, že divadlo vzniká především z chuti ochotníků hrát a prezentovat se. Nelze asi přesně odhalit dramaturgii posledních let. Ačkoliv nejvíce bylo uvedeno situačních komedií, dále tvorby Jiřího
69
Voskovce a Jana Wericha. Poslední dvě premiéry představily české muzikály. Vzhledem
k fungování
dnešní
společnosti,
jež
není
nastavena na pravidelné návštěvy divadla, již není v silách mýtských ochotníků navázat na meziválečné období. Je ovšem velmi
hodnotné,
že
i
nadále
udržují
ochotnickou
tradici
v jejich milovaném městě a nedají tak zapomenout na pestrou a slavnou historii jejich předchůdců.
70
Závěr S historií vysokomýtských divadelníků jsem
se měl tu
čest seznámit již mnohem dříve, než jsem uvažoval o tématu své bakalářské práce. Již tehdy mi přišla velmi zajímavá, takřka neuvěřitelná, vzhledem k současnému stavu ochotnického divadla u nás. Proto jsem se rozhodl zahloubat ještě jednou, abych se mohl o tu slávu a věhlas vysokomýtských ochotníků podělit. Zprvu jsem se zalekl a doufal, že tu slávu a věhlas opravdu objevím a má bakalářská práce nezůstane jen kusem nezajímavé publikace. V první kapitole jsem se pokusil nastínit problematiku zrodu ochotnické tradice ve Vysokém Mýtě od liturgických her až po přes první zákazy česky hranou inscenaci. Hned v této kapitole se potvrdily mé obavy z rozdílných informací různých zdrojů
a
právě
proto
jsem
se
snažil
informace
ověřovat
z publikace Hermenegilda Jirečka Královské věnné město Vysoké Mýto z roku 1884. Druhá kapitola má čtenáři nastínit postupný vývoj od příležitostných
inscenací
po
vznik
prvních
souborů,
jež
dokázaly svou činnost aktivně provozovat několik let. Tuto kapitolu
považuji
problematickou
z toho
hlediska,
že
mi
chyběly vlastní, ještě nikým neprobádané materiály. Text jsem skládal z několika zdrojů, jež se částečně opět lišily, tyto odlišnosti jsem byl schopen více korigovat až v následujících kapitolách, kde mi materiál spíše přebýval. Dále věřím, že jsem historii v tomto období obohatil i vlastními znalostmi z dějin českého divadla a tím přispěl ke vzniku kontextu s divadlem celorepublikovým. Třetí kapitola představuje nejvýznamnější časový úsek vysokomýtského
amatérského
divadla.
Tato
část
je
velice
pečlivě sepsána historikem Radvanem Dvořákem, k mé nelibosti 71
jsem však brzy zjistil, že rozdíly mezi dobovými archiváliemi a
Dvořákovými
fakty
jsou
značně
rozličné.
Naštěstí
neprozkoumaný materiál z regionálního muzea ve Vysokém Mýtě byl natolik bohatý, že se mi, doufám, povedlo nepřesnosti odstranit. U
čtvrté
kapitoly,
jež
popisuje
z velké
části
vysokomýtské divadlo v období socialismu, jsem již volil jiný přístup
k sepisování
informací.
Uvážil
jsem,
že
se
k předchozím obdobím vyjadřuji s velkým časovým odstupem. Zde však došlo k hodnocení dnešní nejstarší ochotnické generace. Proto jsem se rozhodl zaměřit více na faktické informace, což může působit pro čtenáře neatraktivně. V poslední
páté
kapitole
jsem
se
pokusil
čtenáři
nastínit dnešní podobu amatérského divadla ve Vysokém Mýtě a to velice pragmaticky vzhledem k tomu, že práce nemá za úkol zachytit, jak amatérské divadlo funguje dnes, ale spíše ukázat na to, jak fungovalo dříve. Doufám, že práce poslouží jako nový celistvý náhled na amatérské divadlo ve Vysokém Mýtě. Sám vím, že získávání informací o něm je často velmi namáhavé a vysilují. Takto bych rád předložil svou práci budoucím zájemců o jeho historii.
72
Použité informační zdroje Knižní prameny:
ANDRLE, A. Osobnosti Vysokého Mýta 1310 – 2001. Vysoké Mýto: Nakladatelství: Dr. Augustin Andrle Vysoké Mýto, 2001, 511 s. ISBN 80-902996-0-1.
CÍSAŘ, J., et al. Cesty českého amatérského divadla. Praha: IPOS – Informační a poradenské středisko pro místní kulturu, 1998, 448 s. ISBN 80–7068–129-2.
ČERNÝ, F. Československá vlastivěda. D. 9, Umění, Sv. 4, Divadlo. Praha: Orbis, 1970, 464 s. ISBN 40–008-70.
DVOŘÁK, R. Dějiny ochotnického divadla ve Vysokém Mýtě. Vysoké Mýto: Vzorná městská lidová knihovna ve Vysoké Mýtě, 1976, 78 s.
DVOŘÁK, R. Vysoké Mýto. Ústí nad Orlicí: OFTIS Ústí nad Orlicí, 2003, 144 s. ISBN 80-86042-88-X.
JIREČEK, H. Královské věnné město Vysoké Mýto (Vysoké Mýto 1884). Brno: GARN, 2012, 136 s. 136. KLÍMA, J., et al. Vysoké Mýto tradice a současnost. Vysoké Mýto: Město Vysoké Mýto, 2004, 211 s. ISBN 80-239-3071-0.
PAVLOVSKÝ, P., et al. Základní pojmy divadla. Teatrologický slovník. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 348 s. ISBN 80-7277-1949.
VÍŠO, J., CULKA, Z. 175 let českého ochotnického divadla, 140 let pěveckého sboru Otakar, 75 let od postavení a otevření divadla A. V. Šembery. Vysoké Mýto: Město Vysoké Mýto, 2000, 48 s.
73
Internetové prameny:
Český rozhlas. Ecce homo – August von Kotzebue │ Doporučujeme [online]. Poslední revize 2. 5. 2011 [citováno dne: 27. 12. 2015]. Dostupné z
Databáze českého amatérského divadla. DbČAD: Osobnosti: MLEJNEK, Josef, Vysoké Mýto [online]. Poslední revize nelze dohledat [citováno dne: 9. 5. 2015]. Dostupné z
Divadelní spolek Šembera. O nás [online]. Poslední revize 2014 [citováno dne: 13. 5. 2015]. Dostupné z
Jiné prameny:
Archivní dokumenty Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě.
Přednáška Petra Klofandy o Divadelním spolku Šembera. VÍŠO, J. Nejvýznamnější divadelní spolky ve Vysokém Mýtě. 1998. Zpracoval z vlastních zdrojů Josef Víšo. VÍŠO, J., CULKA, Z. Šemberovo divadlo ve Vysokém Mýtě. 1995. Almanach vydaný k znovuotevření Šemberova divadla.
74
Seznam ilustrací
Obrázek č. 1: Česká města, v nichž se v 30. a 40. letech hrálo ochotnické divadlo (str. 17) Autor: ČERNÝ, F. Čerpáno z: Vedoucí autorského kolektivu CÍSAŘ, J. Cesty českého amatérského divadla. Praha: IPOS – Informační a poradenské středisko pro místní kulturu, 1998, str. 45.
Obrázek
č.
2:
Architektonický
návrh
prozatímní
divadelní
budovy (str. 41) Čerpáno z: Vysoké Mýto oficiální stránky města. Fotografie – Čermákovo Vysoké Mýto [online]. Poslední revize 2011 [citováno dne: 5. 5. 2016]. Dostupné z
Obrázek
č.
3:
:
Dobová
pohlednice
vydaná
k
slavnostnímu
otevření Šemberova divadla v roce 1925 (str. 41) Čerpáno z: FOTOHISTORIE. Historické fotografie – Vysoké Mýto – divadlo [online]. Poslední revize 29. 5. 2011 [citováno dne: 29. 4. 2016]. Dostupné z
Obrázek č. 4: Publikum v roce 1933 na představení s Kašpárkem (str. 43) Čerpáno z: Osobní archiv rodiny Duškových.
Obrázek č. 5: Josef Ševčík v kostýmu Kašpárka (str. 43) Čerpáno z: Osobní archiv rodiny Duškových.
75
Obrázek č. 6: Fotografie z představení Jízdní hlídka (1936), režie Antonín Vaniš (str. 45) Čerpáno z: VÍŠO, J., CULKA, Z. 175 let českého ochotnického divadla, 140 let pěveckého sboru Otakar, 75 let od postavení a otevření divadla A. V. Šembery. Vysoké Mýto: Město Vysoké Mýto, 2000, str. 36.
Obrázek č. 7: Věnování Růženy Naskové (str. 48) Čerpáno z: Regionální muzeum Vysoké Mýto.
Obrázek č. 8: Fräulein Pusta/Slečna Pusta – dobový dvojjazyčný plakát z období Protektorátu (str. 48) Čerpáno z: Regionální muzeum Vysoké Mýto.
Obrázek č. 9: Fotografie z představení Fidlovačka z roku 1945 (Antonín Vaniš, Marie Ševčíková, Alois Lejsek) (str. 52) Čerpáno z: Osobní archiv rodiny Duškových.
Obrázek č. 10: Fidlovačka z roku 1949 v provedení lidové scény (str. 53) Čerpáno z: Regionální muzeum Vysoké Mýto.
Obrázek č. 11: Amfiteátr pro Lucernu z roku 1955 (str. 55) Čerpáno z: Regionální muzeum Vysoké Mýto.
Obrázek č. 12: Plán sedadel v divadelní budově po rekonstrukci v roce 2005 (str. 67)
76
Čerpáno z: Mklub. Šemberovo divadlo [online]. Poslední revize: nelze dohledat [citováno dne: 13. 5. 2015]. Dostupné z
77
Seznam tabulek Následující údaje nejsou úplné, jde pouze o inscenace, o kterých jsem nalezl zmínku. Roky 1825 až 1900 čerpám z výše uvedených publikací. Od roku 1900 až 1930 čerpám z dobových dokumentů, jež jsem prozkoumal v Muzeu Vysoké Mýto.
Tabulka č. 1: Seznam divadelních her uvedených vysokomýtským amatérským divadlem v letech 1825 až 1860
4. října 1825
Dům na silnici
22. září 1833 4. září 1845
Čech a Němec Jan Nepomuk Štěpánek Veselohra na mostě Václav Kliment Klicpera Dva přátelé a jeden kabát C. Castelli Nalezen Josef Kajetán Tyl Der Gefangene August von Kotzebue Panšva šelmství August von Kotzebue Krištof a Renáta překlad: Řezníček Octář Vogl Divotvorný klobouk Václav Kliment Klicpera Zhojení podágry Hollman Rohovín Čtverrohý Václav Kliment Klicpera Rohovín Čtverrohý Václav Kliment Klicpera Každý něco pro vlast Václav Kliment Klicpera Student und Damen C. Castelli Žlutá zimnice Pašerové Raupach Tři hodiny před svatbou Mlynář a jeho dítě Raupach Posvícení v Kocoourkově Angelina František Turinský Zmatek nad zmatek August von Kotzebue Všichni na poště Die Adamiten Hrabě Beniovski August von Kotzebue Slepý mládenc Josef Kajetán Tyl Krvavina aneb Rusové na Balkánu Macháček Čech a Němec Jan Nepomuk Štěpánek Brute, pusť Caesara Rosiere Pan Čapek Fredrov Srdce a svět aneb Milenka a manželka Gutzkov Panošova šelmovství August von Kotzebue
13. září 1845 23. září 1845 28. srpna 1846 3. září 1846 10. září 1846 20 září 1846 24. září 1847 25. září 1847 16. 21. 26. 10. 28. 15. 31.
srpna 1848 srpen 1848 srpen 1848 září 1848 září 1848 března 1849 března 1849
9. dubna 1849 12. května 1849 29. květen 1849 23. dubna 1850 16. června 1850
28. srpna 1850 5. září 1850 6. listopad 1859
Vězení Die Erziehungsresultate 19. listopadu 1859 oder Guter und schlechter Ton 4. prosince 1859 Manžel bez ženy 26. prosinec 1859 Stará místo mladé Obžínky 1860 Šňupka Pan Čapek
August von Kotzebue
Alois Vojtěch Šembera, Antonín Špígl, František Diblík a Jan Fikejz Sommertheater in Hohenmauth bei der Linde Hermenegild a Josef Jirečkovi, Albert Žejglic, Josef Žalud, Josef Zamastil a bratři Vaníčkovi
Společnost Immentomorácká
Roderich Benedix
Bývalí členové společnosti Immentomorácké
Karl Blum
a nová generace ochotníků
Karl August Görner J. Kořenovský Raupach Fredrov
78
Tabulka č. 2: Seznam divadelních her uvedených vysokomýtským amatérským divadlem v letech 1861 až 1900 29. červen 1862
Paličova dcera Doktora Fausta domácí čepička Mlynář a jeho dítě
Josef Kajetán Tyl
6. dubna 1863 8. listopadu 1863 2. duben 1866 11. března 1866 9. prosince 1866 18. listopad 1866 2. února 1867 22. duben 1867 18. srpen 1867
Paní Marjánka, matka pluku Bankrotář Tvrdohlavá žena Lakomec Telegram Veselohra Strakonický dudák Duch času Inserát
Josef Kajetán Tyl Josef Kajetán Tyl Josef Kajetán Tyl Moliere Gustav Pflégr Václav V. Jeřábek Josef Kajetán Tyl Raupach Karel Sabina
20. září 1868 27. září 1868 1868
Blázinec v prvním poschodí Cesty veřejného míňění Řemeslná merenda Slepý mládenec Sen noci svatojánské Bídníci Sběračka klasů Před trhem Loupežníci Kněz a voják aneb Bitva u kláštera Skalického
František F. Šemberk Václav v. Jeřábek Josef Kajetán Tyl Josef Kajetán Tyl William Shakespeare Victor Hugo
26. června 1862
28. březen 1869 6. června 1869 12. září 1869 13. listopad 1870 8. ledna 1871 1862-71
24. března 1872 1874 1875 srpen 1877 červen 1879 srpen 1879 zaří 1879 1880-85
15. března 1885 25. března 1885
Celkem 83 divadelních her: Pašerové Liška nad Lišku Vězeň Intermezzo Jan za chrta dán Dva přítelé a jeden kabát Vězení Něžné příbuzenstvo První den po svatbě Paličova dcera Nezahrávej si s ohněm Zlato neblaží Poručík Stávka kovářů Dejte mi čamaru Cesty veřejného míňění Loketský zvon Věno Poslední psaníčko Svatojánský dvůr Kříž u potoka Farizejci Starý vlastenec Paličova dcera Noc na Karlštejně
Sdružení divadelních ochotníků
Bedřich Hoppe Raupach
Místní škola Friedrich Schiller
Sdružení divadelních ochotníků
Friedrich Kaiser
Josef Kajetán Tyl August von Kotzebue August von Kotzebue August von Kotzebue Václav Kliment Klicpera C. Castelli Roderich Benedix Roderich Benedix Roderich Benedix Josef Kajetán Tyl Friedrich Kaiser Eugene Scribe Francois Coppée Josef Jiří Kolar Václav V. Jeřábek Václav Kliment Klicpera Karel Juin Victorien Sardou MosenThal Karolina Světlá Antonín H. Sokol Antonín H. Sokol Josef Kajetán Tyl Jaroslav Vrchlický
79
Spolek akademiků
Ochotníci před založením spolku
1888
Della Rosa Probuzenci Maloměstští diplomaté Příbuzní
Gustav Pflégr František A. Šubert Josef Štolba Michal Balucky
1889
Václav Hrobčinský z Hrobče Po tětině smrti Únos Sabinek Slavnost založení Baron Goertz Námluvy Ultimo Únos Sabinek Na Valdštejnské šachtě Kornelius Voss Zhojení podágry
Ladislav Stroupežnický Michal Balucky Schänthám Gustav z Moserů Emanuel Bozděch Anton P. Čechov Gustav z Moserů Schänthám Ladislav Stroupežnický Schänthám Hollmann
1889 15. srpna 1890 1891 1892 1893 1896
80
Spolek divadelních ochotníků
Spolek Krakonoš Spolek divadelních ochotníků
Tabulka č. 3: Seznam divadelních her uvedených vysokomýtským amatérským divadlem v letech 1900 až 1909 6. května 1900 5. března 1905 1905 1906 2. července 1907 1907
9. dubna 1908 1908
Maryša Směry života Cop Karel Havlíček Deputace Noc na Karlštejně Z doby kotiliónů Zkažená krev Princezna Pampeliška Samota Josef Kajetán Tyl
A. a V. Mrštíkové František X. Svoboda Božena Víková-Kunětická František F. Šemberk Antonín Tůma Jaroslav Vrchlický Emanuel Bozděch Ladislav Stroupežnický Jaroslav Kvapil Alois Jirásek František F. Šemberk
81
Dramatický obor zpěváckého spolku Otakar
Hudební soubor gymnázia Dramatický obor zpěváckého spolku Otakar
Tabulka č. 4: Seznam divadelních her uvedených vysokomýtským amatérským divadlem v letech 1909 až 1929 8. května 1909 12. června 1909
Herman Heijermans Božena Víková-Kunětická
5. srpna 1909 2. září 1909 9. září 1909 16. prosince 1909 17. března 1910 2. dubna 1910 5. května 1910 4. června 1910
Na faře Dospělé děti Zakletá princezna Zlatohlávka Za šlechtickým erbem Jarní vody Na Valdštejnské šachtě Bobří kožich Renaisauce Taktika lásky Vojnarka Na letním bytě
29. června 1910
Pát hodina paní Barouškové
Josef Šmaha
4. srpna 1909
19. srpna 1910 28. srpna 1910 10. září 1910 9. října 1910
Příšery Dveře dokořán Rabínská moudrost Dům na silnici Paní Mincmistrová 13. listopadu 1910 Velebníček 2. dubna 1911 Representantka domu 6. května 1911 Maryša 1. července 1911 Překvapení z rozvodu 8. srpna 1911 Přítěž 19. září 1911 Dolorosa 28. října 1911 Radúz a Mahulena 15. února 1912 Sklenice vody 10. března 1912 Terna 20. dubna 1912 Závěť 18. května 1912 Nioba 8. června 1912 Staší závazky Žárlivci 1912 Svět bez mužů Uličnice Tryzna 1913 Proud Staré hříchy Třinácký u stolu Tažní ptáci Právní zástupce Sluníčko Naši furianti 1914 Zlaté časy 1. prosince 1917 Fidlovačka 2. března 1918 Paní stará 1. května 1918 Lucerna 28. prosinece 1918 Noc na Karlštejně 15. března 1919 Otec 17. května 1919 Posel 17. července 1919 V studni Maškarní ples 28. září 1919 Zlatá rybka 16. října 1919 Páni 19. listopadu 1919 Poslední muž 24. dubna 1920 Květy podzimu 22. května 1920 Romantikové 7. března 1920 Oblaka 9. srpna 1920 Loupežník 27. února 1921 Pěst 5. března 1921 Pan Johansen 27. března 1921 V českém ráji 16. dubna 1921 Zlatý Jiří 15. června 1921 U Butteau
Dramatický obor "Šembera"
B. Boušek Josef Štolba Abigail H. Horáková Ladislav Stroupežnický Gerhard Hauptmann Schäntham Kurt Kraatz Alois Jirásek Josef Štolba
Henrik Ibsen Oskar Blumenthal Jaroslav vrchlický August von Kotzebue Jan Stroupežnický James Matthew Barrie Božena Víková-Kunětická A. a V. Mrštíkové Alexandre Bisson Božena Víková-Kunětická Abigail H. Horáková Julius Zeyer Eugene Scribe Jaroslav Balák Josef Štolba G. A. Paulton Karel Šípek Ladislav Novák A. Engel, J. Horst P. Veber, H. de Lorsse Jaroslav vrchlický Max Halbe Josef Štolba Karel Želenský
Ladisla Stroupežnický Josef Kajetán Tyl William S. Maugham Alois Jirásek Jarolav Vrchlický Alois Jirásek Viktor Dyk Vilém Blodek Giuseppe Verdi Josef Štolba Abigail H. Horáková František X. Svoboda J. Šetina Edmond Rostand Jaroslav Kvapil Alois Jirásek Jaroslav Hilbert Alois Jirásek Karel Fořt J. Balák, B. Vrbský Milan Svoboda
82
Studenti gymnázia ? Dramatický obor "Šembera" ? Dramatický obor "Šembera"
25. června 1921 10. září 1921 1. října 1921 7. března 1922 5. dubna 1922 1. května 1922 10. května 1922 2. září 1922 26. září 1922 13. října 1922 28. října 1922 16. prosince 1922 3. ledna 1923 18. března 1923 14. dubna 1923
M. D. Rettigová Emigrant Zločin v horské boudě Ondřej a drak Tovární prázdniny Měsíc nad řekou Komedie na faře Ideální manžel Španělská vesnice Geysir Mrak Léto Červen Žárlivá Hráči Ženitba 29. dubna 1923 Žně 28. června 1923 Pohádka o Honzovi 28. října 1923 česká komedie Domů 8. prosince 1923 Velbloud uchem jehly 8. března 1924 Ulička dvahy 5. dubna 1924 Koncert 31. května 1924 Pes a kočka 30. srpna 1924 Uzel 20. listopadu 1924 Peg mého srdce 1. května 1925 Vojnarka 27. června 1925 Miss Hobbs 9. srpna 1925 Princezna Pampeliška 15. září 1925 Morálka paní Dulské 27. října 1925 Směry života 19. listpadu 1925 Bejvávalo 1922-1925 Příšery Na dně Tkalci Cop Na děkanství Palackého třída 27 Prodaný ženich Charleyova teta Klíč Byt pro všechno Ta naše valuta Ideály manželství 16. ledna 1926 Carevič 6. března 1926 Periferie 30. dubna 1926 Miliony 28. září 1926 Strakonický dudák 28. října 1926
Nezralé ovoce
25. května 1927 13. září 1927 1927 10. březen 1928 27. ledna 1929 13. dubna 1929
Zabitý Tanec Smrti Viktorčino štěstí Maryša Grandhotel Nevada Nobelova cena
Alois Jirásek Alois Jirásek Josef Štolba Viktor Dyk Stanley Houghton Fráňa Šrámek H. Lautensacht Oscar Wild Petr Fingal Karel Scheinpflug Karel Scheinpflug Fráňa Šrámek Fráňa Šrámek A. Bisson, A. Leclerq Nikolaj. V. Gogol Nikolaj. V. Gogol František Šubrt J. Doležal Jaroslav Hilbert Jaroslav Hilbert František Langer Jiří Mahen Hermann Bahr K. H. Schäfer Petar Petrovič John H. Manners Alois Jirásek Jerom K. Jerome Jaroslav Kvapil Gabriela Zapolska František X. Svoboda Karel Horský Henrik Ibsen Maxim Gorkij Gerhard Hauptmann Božena Víková-Kunětická Josef h. Týnecký František Šamberk Václav Šulc Thomas Brandon Jiří Mahen
Ženský klub ? Dramatický obor "Šembera"
? Dramatický obor "Šembera"
Divadlní kroužek FDTJ
Jiří Balda Gabriela Zapolska František Langer František Langer Josef Kajetán Tyl A. Savoir, R. Gignoux, J. Théry, M. Maurey Olga Scheinpflugová August Strindberg H. G. Lounský, C. Novák A. a V. Mrštíkové František Langer Hjalmar Bergman
83
Dramatický obor "Šembera"
Divadlní kroužek FDTJ Dramatický obor "Šembera"
