JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta
Diplomová práce
Brno 2013 Radka Křížová 5
JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ
Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Studijní obor: Hra na housle
Hudební festivaly na Českokrumlovsku Diplomová práce
Autor práce: BcA. Radka Křížová Vedoucí práce: odb. as. MgA. Pavel Wallinger Oponent práce: odb. as. MgA. Miloš Vacek
Brno 2013
6
Bibliografický záznam KŘÍŽOVÁ, Radka. Hudební festivaly na Českokrumlovsku. (Music festivals in the Český Krumlov). Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra strunných nástrojů, rok 2013, Vedoucí diplomové práce odb. as. MgA. Pavel Wallinger.
Anotace Diplomová práce Hudební festivaly na Českokrumlovsku se zabývá kulturním děním v městě Český Krumlov, které bylo v roce 1992 připsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V současné době se na Českokrumlovsku koná pět významných hudebních festivalů. Největší z nich je Mezinárodní hudební festival Český Krumlov, nejstarší hudební festival je Festival komorní hudby, dále pak dva nově vzniklé hudební festivaly Festival barokních umění a Vivat varhany. Jediný festival, který se koná mimo město Český Krumlov, je Královský hudební festival ve Zlaté Koruně. Klíčová slova Hudební festivaly, Český Krumlov, Zlatá Koruna, koncerty, UNESCO.
Annotation The diploma thesis Music festivals in the Český Krumlov deals with cultural events in Český Krumlov, which is since 1992 added to the list of UNESCO. Currently, in Český Krumlov take place five major music festivals. The largest of these is the International Music Festival Český Krumlov, the oldest music festival is the Chamber Music Festival, as well as two newly established music festivals Festival of Baroque Arts and Vivat organ. The only festival that takes place outside the city of Český Krumlov is the Royal Music Festival in Zlatá Koruna.
Keywords Music festivals, Český Krumlov, Zlatá Koruna, Concerts, UNESCO.
7
Čestně prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a další zdroje informací, které jsem použila.
V Brně 30. dubna 2013 Radka Křížová
8
Obsah Předmluva .................................................................................................................. 10 1. Mezinárodní hudební festival Český Krumlov ...................................................... 11 1.1 20. výročí Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov 2011 ............ 11 1.1.1 Rozhovor s prezidentem festivalu Jaromírem Boháčem ....................... 11 1.1.2 Dvacet let Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov .............. 15 1.2 Mezinárodní hudební festival Český Krumlov v roce 2012 ............................ 26 1.3 Celkové shrnutí ................................................................................................ 33 2. Festival komorní hudby…………………………………………………………. 34 2.1 Program festivalu v roce 2012 ......................................................................... 35 2.2 Článek o dvacátém šestém ročníku Festivalu komorní hudby ......................... 36 2.3 Rozhovor s paní Hanou Pelzovou (spoluzakladatelkou a organizátorkou Festivalu komorní hudby) ...................................................................................... 39 2.4. Celkové shrnutí ............................................................................................... 40 3. Festival barokních umění ....................................................................................... 41 3.1 Současná podoba festivalu ............................................................................... 41 3.2 Článek o Ondřeji Mackovi ............................................................................... 43 3.3 Celkové shrnutí ................................................................................................ 45 4. Festival Vivat varhany............................................................................................ 46 4.1 Program festivalu v roce 2012 ......................................................................... 46 4.2 Celkové shrnutí ................................................................................................ 46 5. Královský hudební festival Zlatá Koruna .............................................................. 47 5.1 Program festivalu v roce 2012 ......................................................................... 48 5.2 Rozhovor s Milanem Krausem (zakladatelem Královského hudebního festivalu Zlatá Koruna) ......................................................................................................... 49 5.3 Celkové shrnutí ................................................................................................ 53 Závěr .......................................................................................................................... 54 Použitá literatura: ....................................................................................................... 55
9
Předmluva
Ve své práci se budu zabývat hudebním děním na Českokrumlovsku, a to hudebními festivaly, které se v současné době na Českokrumlovsku konají. Budu je zkoumat i historicky. Zaměřím se také na to, jaký význam mají tyto hudební festivaly pro kulturní život v Českém Krumlově a jeho okolí. Důležitou složkou mé práce bude i období, ve kterém se jednotlivé festivaly odehrávají. Pro zajímavost uvedu programy posledních uskutečněných ročníků jednotlivých hudebních festivalů. Hlavním zdrojem informací pro mou diplomovou práci budou rozhovory se zakladateli festivalů. Dalším zdrojem informací bude také časopis Hudební rozhledy. Město Český Krumlov bylo v roce 1992 připsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. O tom, že jde o kulturní středisko bohaté na kulturní akce, není jistě pochyb. Konají se zde významné hudební festivaly, kterými se budu ve své práci zabývat. Některé jsou větší a prestižnější, ovšem i malé festivaly mají svůj význam a hodnotu, která přispívá do kulturního dění na Českokrumlovsku. V následujících kapitolách se budu podrobně zabývat jednotlivými festivaly, zaměřím se na dobu jejich trvaní a také na prostory, ve kterých se koncerty konají. Mnohdy jde o historicky velmi zajímavé budovy a sály. Největší hudební událostí v současné době je Mezinárodní hudební festival Český Krumlov, který hostí každoročně největší světové špičky v oblasti vážné hudby jako např. Placido Domingo, Misha Maisky, Dmitri Hvorostovsky aj. V posledních ročnících festival také zařazuje koncerty populární hudby. Festival komorní hudby je festival s nejdelší tradicí ve městě Český Krumlov a nabízí pestrou škálu koncertů od sólových po orchestrální. Festival barokních umění Český Krumlov nabízí jedinečnou příležitost navštívit zámecké barokní divadlo a poslechnout si tak barokní operu v co nejautentičtějším provedení. Mezinárodní hudební festival Vivat varhany se koná v kostele sv. Víta. Jediný festival, který se nekoná přímo v Českém Krumlově, je Královský hudební festival Zlatá Koruna. Klášter, ve kterém se koncerty pořádají, dodává festivalu jedinečné kouzlo. 10
1. Mezinárodní hudební festival Český Krumlov Mezinárodní hudební festival Český Krumlov byl založen v roce 1991. Český Krumlov je studnicí sálů, historických budov a zajímavých prostorů pro konání koncertů. Další zajímavostí je otáčivé hlediště. Pro komorní koncerty festival většinou využívá Maškarního sálu. Tento sál z roku 1748 je vrcholným dílem českokrumlovského rokoka. Jeho stěny vyzdobil v roce 1748 malbami 135 postav v životní velikosti vídeňský malíř Josef Lederer. Nechal se přitom inspirovat karnevalovou zábavou a scénami z italské a francouzské komedie dell'arte. Pro koncerty duchovní hudby je vhodným prostorem kostel sv. Víta. Při větších koncertech je k dispozici Pivovarská zahrada, která je odkázána stejně jako Otáčivé hlediště na přízeň počasí. Zámecká jízdárna byla stavěna mezi lety 1744 až 1746. Projekt vypracoval vídeňský architekt Andreas Altomonte, pozdější císařský dvorní a polní inženýr a dvorní divadelní kreslič. V současné době je sál využíván pro koncerty (cca 500 míst pro posluchače). Pro operní přestavení se využívá Otáčivé hlediště. U zrodu Otáčivého hlediště stojí významný divadelní architekt a scénograf Joan Brehms (1907-1995) společně s bývalým režisérem Jihočeského divadla Ottou Haasem. Nová točna, uvedená do provozu v roce 1994, byla realizována a.s. Škoda Plzeň. Má kapacitu 644 diváků.
1.1 20. výročí Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov 2011 V roce 2011 oslavil Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 20 let od svého vzniku. Jednalo se o tak významnou událost, že zde uvedu rozhovor s prezidentem festivalu Jaromírem Boháčem. Dále také zařadím shrnutí jubilejního ročníku, jak byl zhodnocen v časopisu Hudební rozhledy. 1.1.1 Rozhovor s prezidentem festivalu Jaromírem Boháčem „Dvacet let MHF Český Krumlov V roce 2011 oslaví MHF Český Krumlov významné jubileum – 20 let své existence. Při této významné příležitosti je připravován slavnostní program, na kterém se objeví celá řada předních osobností tuzemské i zahraniční hudební 11
scény v čele se „třemi tenory“. Oslovili jsme tedy prezidenta festivalu Jaromíra Boháče, aby nejen představil program jeho letošního ročníku, ale zhodnotil i uplynulé dekády a prozradil svoji vizi do budoucna. Dvacet let v polistopadové historii české festivalové scény rozhodně nelze považovat za nevýznamný mezník. Jak se na důležitost tohoto výročí díváte vy jako zakladatel a výkonný ředitel, který v čele festivalu stojí po celou dobu jeho existence? Na počátku byla vize vytvořit velký festival. Když srovnám představy, které byly na začátku, a letošní 20. ročník, tak jsem určitě spokojený, jaký kus cesty jsme ušli a kde dnes festival je. Letošní program by byl ještě před deseti lety pro nás z říše snů. Festival má dnes své pevné místo v kalendáři velkých kulturních akcí a vzbuzuje stálý zájem nejen v České republice, ale i v zahraničí. Co je podle vašeho názoru klíčové pro vybudování úspěšného festivalu na úrovni MHF Český Krumlov v našich podmínkách a s jakými nejzávažnějšími obtížemi jste se v průběhu budování festivalu setkal? Klíčové je mít stálý a pracovitý tým. A to ve všech oblastech. Dramaturgie, produkce, marketing, technické zabezpečení, spolupráce s místem konání a v neposlední řadě obchodní úsek. Můžete mít krásné nápady, ale když máte nedostatek finančních prostředků, tak je nemůžete realizovat. Nejzávažnější bylo, když byl festival již ve fázi realizace a vy víte, že nemáte dostatek finančních prostředků. Bylo pro nás určitě velkým štěstím, že pracujeme i v jiných oblastech a mohli jsme festival dofinancovat z jiných zdrojů. Na jaké momenty v dosavadní historii festivalu vzpomínáte nejraději? Možná se budete divit, ale na situace, kdy nám bylo nejhůře. Třeba v roce 2002, kdy Český Krumlov zasáhly obrovské povodně, a festival byl přerušen. Přes veškeré škody, které všichni měli, se ukázala síla ducha festivalového štábu, kvalita našich finančních partnerů a dobrá spolupráce s městem. Nakonec jsme uskutečnili poslední dva plánované koncerty a naši finanční partneři umožnili, že závěrečný koncert mohl být pojat jako benefiční a získané finanční prostředky za všechny zúčastněné obdrželi postižení lidé v ulici na Parkánu. Program letošního jubilejního ročníku festivalu je nabitý velkými jmény v čele s „největším operním umělcem moderní doby“ Plácidem Domingem. Jak těžké bylo pro festival získat tuto osobnost a čím jej MHF Český Krumlov dokázal oslovit a přesvědčit? 12
Aby takto výjimečný umělec přijal pozvání na festival a ještě souhlasil, že se stane jeho tváří, tak k tomu musíte dospět. Určitě rozhodly tyto faktory: pravidelná účast ostatních vynikajících umělců na festivalu, kvalita předložené nabídky, vyjednávající schopnosti našeho dramaturga, stálé finanční zázemí festivalu a jeho postavení v rámci kulturní Evropy. Pro lepší představu uvedu, že od prvního kontaktu až k podpisu smlouvy uběhly tři roky. Koprodukční operní projekt realizovaný vámi ve spolupráci s Jihočeským divadlem potvrdil svoji životaschopnost a v letošním roce získá další impulz v podobě českého jevištního debutu tenoristy Josého Cury v nastudování Leoncavallových Komediantů. Jaké další cíle si kladete pro tento festivalově ojedinělý dramaturgický počin? Naše spolupráce s Jihočeským divadlem je dobrá a vzájemně si vážíme své práce. S panem ředitelem Jiřím Šestákem jsme si spolu vytyčili cíl, kterého chceme dosáhnout v několika letech. Stejně jako u festivalu jsme se shodli, že půjdeme po krocích, a letos je pro nás oba splněn již druhý cíl. Připravujeme před Otáčivým hledištěm zcela novou inscenaci a světový pěvec v ní přijal hlavní roli. Chceme dospět do situace, kdy opera bude stabilně jedním z pilířů letní hudební scény evropského významu. Současná tenorová generace neoplývá natolik výraznými talenty, jakými byli legendární „tři tenoři“, nicméně světová špička je relativně široká. MHF Český Krumlov do své třítenorové formace zařadil i Mexičana Ramóna Vargase. Co vás vedlo k výběru právě tohoto umělce? Ramón Vargas dnes představuje absolutní světovou špičku mezi tenory, je pravidelně zván do všech předních operních domů a velmi se nám osvědčila forma galakoncertu na zahajovacím koncertu. Z tenoristů, o kterých jsme uvažovali, byl nedávno J. D. Flórez na Pražském jaru a J. Kaufmann měl též nedávno koncert v Praze. Postupně chceme na festivalu představit všechny světové pěvce a myslím si, že jeho návštěvníci to ocení. Věřím, že stejně jako José Cura se k nám i v jiných uměleckých příležitostech budou rádi vracet. Opustíme-li operu, pak multižánrovost, resp. více či méně odvážná vybočení z klasického žánru jsou jednou z hlavních deviz českokrumlovského festivalu. Na co se mohou návštěvníci těšit v letošním roce? Každoročně věnujeme alespoň jeden koncert jazzu a i letos tomu nebude jinak. Naše pozvání na jubilejní ročník přijal fenomenální trumpetista Arturo 13
Sandoval, kterého doprovodí CBC Big Band. Po několika letech máme na programu Flamengo v podání Carlose Piñany a jeho skupiny. Slovenský národní večer pak ozvláštní soubor Lúčnica a Miro Žbirka. Festival každoročně na svůj program zařazuje i vystoupení několika světových prvotřídních instrumentalistů. V loňském roce se do dějin festivalu skutečně vynikajícím způsobem zapsal houslista Gidon Kremer. Koho přivezete v letošním roce? Tentokrát to bude sice méně známá, ale vynikající německá houslistka Tanja Becker-Bender, českou školu pak zastoupí Václav Hudeček a Ivan Ženatý. Za pozornost bude stát určitě i recitál violoncellisty Kyrilla Rodina, který přede dvěma lety účinkoval na závěrečném koncertě, a světově proslulý Mischa Maisky, který vystoupí na druhém festivalovém koncertu společně se svojí dcerou, klavíristkou Lilly Maisky a houslistkou Sanghee Cheong. Pokud pomineme velká jména, o kterých jste se již zmínil, na jaký další koncert letošní festivalové řady se vy osobně nejvíce těšíte? Určitě na všechny. Protože festival je přece svátkem hudby a my se snažíme, aby každý koncert byl takový, že přispěje svým dílem k letošním oslavám. Pokud musím alespoň něco konkrétně prozradit, tak na recitál kytaristy Pavla Steidla a na dobovou interpretaci souboru Collegium Marianum. Program 20. ročníku je skutečně honosný a velmi reprezentativní, nasnadě je tedy otázka, jaká je vaše vize festivalu do dalších let? Zůstat i v budoucnosti vícežánrovým festivalem. V minulosti jsme investovali nemalé prostředky do hudebních projektů, jakým byl například projekt Vodní hudba pro Český Krumlov, nebo na zámeckém jezírku Händelova Vodní hudba a Hudba k ohňostroji či provedení díla Carla Orffa Carmina Burana na jižních terasách zámku. Určitě chceme i v příštích letech pořádat koncerty na II. zámeckém nádvoří a v zámecké zahradě nebo provedení barokní opery v barokním divadle. Letos představíme divákům nový koncertní prostor na závěr festivalu a já věřím, že se osvědčí. Mám ještě v hlavě jedno krásné exteriérové prostředí, a tak doufám, že ve spolupráci s městem ho na některý z dalších ročníků festivalu připravíme. Když nám zůstanou věrni naši finanční partneři, tak festival čeká určitě skvělá budoucnost.“1
1
Johanovská, L.: Dvacet let MHF Český Krumlov. Hudební rozhledy. 2011-, roč. 64, č. 04-, s. 10-12.
14
1.1.2 Dvacet let Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov „Dvacet let Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov Ramón Vargas a Plácido Domingo Vystoupení dvou slavných tenorů, Ramóna Vargase a Plácida Dominga, rámovalo letošní jubilejní 20. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Prvý je právě na vrcholu svých sil, zatímco druhý jasně již za svým zenitem, přesto oba koncerty splnily očekávání, přinesly velké, byť nejednoznačné zážitky a staly se i vrcholy festivalu. Vargasův úvodní koncert (15. 7.) byl koncipován jako operní večer, s ohledem na lyrický charakter hlasu mexického tenoristy. Z belcantového oboru byl zastoupen Donizetti a Rossini, prostor byl dán i výrazným zjevům francouzské opéra lyrique a samozřejmě Verdimu i Puccinimu. Vargas dnes představuje světovou špičku ve svém oboru a i z jeho krumlovského vystoupení, přes všechny nepříjemné artefakty exteriérového prostředí v Pivovarské zahradě, bylo jasné proč. Po čistě vokální stránce uspokojil, ba místy nadchl – hlas jednapadesátiletého pěvce je dosud svěží, takřka neopotřebován, díky dobré technice a rozumné volbě repertoáru a čekat více, to snad dnes není ani reálné. Kdo hledá mezi pěvci současnosti velké hudební osobnosti, musí se obrnit trpělivostí a hodně slevovat ze svých nároků, a kdo je hledá mezi tenoristy, ten hledá jehlu v kupce sena. Vargas nicméně předvedl základní porozumění pro styl, ohebnost výšek a v celé tessituře velmi dobrou vyrovnanost barevnou i dynamickou. Dokáže maximálně zúročit své přírodní dispozice a rozklenout přitom docela půvabné melodické oblouky. Jeho lyrický tenor se příjemně poslouchá, protože vše je tu na svém místě, tak, jak má být. Oč příjemnějším zážitkem by bylo moci jej vyslechnout bez umělé amplifikace, jež po zvukařské stránce byla navíc velmi špatně zvládnutá – což je průvodní rys většiny festivalových produkcí ve stylu velké stadiónové show. Zcela rozbitý zvukový obraz orchestru, poškozující pověst jinak velmi dobrého Symfonického orchestru Českého rozhlasu, nepřirozeně ostrý zvuk, z něhož trčely žestě na úkor ubitých smyčců, ale naopak hýřící nesmyslnými a silně rušivými detaily a šramoty, jako obracení listů, zvuky podrážek a podobně, to velmi nepříznivě ovlivnilo celkový dojem z večera. V ještě větší míře toto konstatování platí o závěrečném mediálně vytrubovaném koncertu Plácida Dominga (20. 8.), nejlepšího pěvce operních dějin tak prý se na tom, alespoň podle festivalových materiálů, shodli všichni operní 15
znalci. Při všem porozumění pro snahu pořadatelů produkčně náročný projekt dobře prodat, a při vědomí relativity takových soudů: za prvé není pravda, že by se na něčem podobném znalci kdy shodli, a za druhé to vůbec není pravda. A za třetí si myslím, že zpívající herec, jak je v programu překvapivě nazýván, formátu Plácida Dominga toto opravdu nepotřebuje. Ta krumlovská Pé dvojka, největší parkoviště ve městě, by se zaplnila i bez této barnumské reklamy. Pořadatelé udělali jistě mnoho pro to, aby prostředí „zušlechtili“, ale přes všechny úpravy, sofistikovaný světelný park, ba i přítomnost nekonečné řady chemických toalet parkoviště zůstává parkovištěm. A beton betonem. Jeho akusticky beznadějné vlastnosti vyvolávaly toužebnou vzpomínku na Pivovarskou zahradu, kde se přece jen mohl uplatnit tlumicí efekt travnatého porostu. Zde stadionové decibely mohla tlumit jen lidská masa. Naštěstí bylo téměř vyprodáno, pořadatelům se podařilo na parkoviště vměstnat asi sedm tisíc zámožných diváků, jež si mohli dovolit vydat za mediální hvězdu mnoho tisíc korun. Ti jistě neodcházeli nespokojeni. Mohli slyšet nestárnoucího nestora opery, jenž stále má co nabídnout a jehož muzikantské srdce i vitální, spontánní projev si zaslouží i dnes, kdy je na prahu sedmdesátky, naše nejvyšší sympatie. Mohli ovšem vyslechnout spíše než operní koncert populárně laděný výběr z operetní a muzikálové produkce, doplněný celkem třemi áriemi a jedním duetem. Domingo se vrací ke svým začátkům, a tedy k barytonovému repertoáru, z pochopitelných důvodů. Kromě celé scény, včetně orchestrálního úvodu ke Cavaradossiho árii „E lucevan le stelle“ z Pucciniho Tosky zazpíval i árii Gérarda z Giordaniho opery Andrea Chénier (tedy ne Chéniera, jak bylo uvedeno v programu) „Nemico della patria“. Orchestrální vstupy, poskytující trochu nutného oddechu, bylo spíše nutno přežít. Zařazení obligátní předehry ke Smetanově Prodané nevěstě nebylo příliš šťastné, ale dát ji jako prvé číslo večera – to byl vyslovený hazard. Pro amerického dirigenta Eugena Kohna to bylo evidentně prvé setkání s tímto zrádně obtížným kouskem: chybných nástupů jsem už zde při takových příležitostech vyslechl mnoho, ale že by ulétla celá sekce, to jsem slyšel až v Českém Krumlově. Partnerkou Domingovi byla portorikánská sopranistka Ana María Martínez, jež se začíná trvale zabydlovat na velkých světových operních scénách. Nakonec to při všech výhradách ke skladbě večera byla právě latinská operetní produkce, která zapůsobila nejpřesvědčivěji. Oba pěvci se v melomanském sentimentu zarzuel pohybují jako ryby ve vodě, ostatně i karibské vody přídavků, jimiž na závěr Martínez okouzlila celé parkoviště, dosvědčovaly výmluvně, odkud 16
sympatická pěvkyně pochází. To už spolu oba protagonisté na pódiu i tančili, a tak velká show vyvrcholila řadou efektních přídavků, v nichž oba mohli uplatnit svůj latinský temperament. A opět Českému Krumlovu věrný Misha Maisky Své umění mohli naplno pražští Rozhlasoví symfonikové předvést při vystoupení s litevským violoncellistou Mischou Maiskym (16. 7.). Prostory Zámecké jízdárny jsou orchestrální i komorní hudbě velmi příznivé a umožňují posluchači vnímat hudbu mnohem koncentrovaněji. Jeho ucho není ničím rušeno, jako např. o den dříve v Pivovarské zahradě, kde tentýž orchestr působil jako křaplavá a dýchavičná lázeňská dechovka třetího nálevu. Náročná dramaturgie večera, dva rozsáhlé instrumentální koncerty a dvě mistrovské orchestrální předehry, tak mohla vyznít naplno, bez drastické zvukové újmy. Beethovenův Coriolan, op. 62 neměl, pravda, vnitřní napětí a stmelenost, kterou mu může dodat úvodní ponuré téma, prostupující jako základní stavivo celou ouverturou. Lépe dopadl Brahmsův pokus o humor, Akademická slavnostní předehra pro orchestr c moll, op. 80, jež svým charakterem orchestru i dirigentovi Danielu Raiskinovi sedla více. Pozornost byla ovšem soustředěna na oba koncerty. V Beethovenově Trojkoncertu C dur, op. 56 vystoupila s Maiskym jeho dcera Lily, jež přednesla nepříliš exponovaný klavírní part (psaný ostatně pro arcivévodu Rudolfa), spolu s jihokorejskou houslistkou Sang-Hee Cheong. Provedení mělo všechny znaky velkého výkonu, koncentrovanému nervnímu podání vévodil ušlechtilý tón Maiského, jenž inspiroval mladé kolegyně k mimořádnému nasazení, citlivému a v tanečních epizodách i vtipně pointovanému. Maisky je velký umělec, svrchovaný mistr svého nástroje. Jeho silně romantický Bach je sice pro mne těžko stravitelný, ale zde jeho citově angažovaný tón zazářil v plné kráse a zcela přesvědčivě. V podstatě totéž lze říci i o pozdním Brahmsově opusu, jeho posledním orchestrálním díle, Dvojkoncertu a moll, op. 102, plném zvláštně potemnělé, meditativní tiché lyriky, jíž se nejsilnějšího výrazu dostane ve volné větě, uvozené jímavým unisonem violoncella a houslí. Krumlovskou jízdárnou zněla toho večera překrásná, hluboká i relaxovaná hudba, které se dostalo svrchované interpretace. Pro mě klenot tohoto ročníku.“2 2
Žáček, I.: Dvacet let mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Hudební rozhledy. 2011-, roč. 64, č. 10-, s. 12-13.
17
„Magická kytara Pavla Steidla Vystoupení Pavla Steidla, jednoznačné a nezpochybnitelné kytarové legendy (21. 7.), potvrdilo, že každý jeho koncert je jedinečným průnikem do pestrého a svérázného světa „klasické“ kytary, jehož výsledkem bývá objevný, někdy až ohromující zážitek. Letošní jubilant Pavel Steidl (50) svůj recitál uvedl výběrem z děl českých barokních autorů, většinou aristokratů, kteří se věnovali hře na loutnu či kytaru a takto určené příležitostné tvorbě. Defilovaly drobné, vesměs taneční věty Filipa Hyacinta Lobkowicze, Jana Antonína Losyho, blíže nespecifikovaného Červenky a Jana Adama Questenberga. Neváhám říci, že Steidlovi se podařilo neuvěřitelné – ač to zní nanejvýš paradoxně, objevil nám „genia“ užitkové, zábavné, většinou průměrné dobové spotřební tvorby. Samozřejmě mám na mysli genialitu interpretova přístupu a kouzlo jeho ztvárnění dávno zasutých artefaktů. Steidlova vygradovaná polarita techniky
a
výrazově
vypointovaného
obsahu
je
všudypřítomná,
a
to
i v individualizaci neuvěřitelně minuciózních proporcí. Ve sledu miniaturních ploch dokázal docílit neuvěřitelného barevného a agogického ozvláštnění a navíc exponoval takové atributy mistrné techniky i výrazu, které bychom tu opravdu nečekali, včetně smyslu pro humor až po vypjatou parodizaci banálních skladebných postupů. Totéž bychom mohli opakovat i v případě výběru z Menuetů, op. 11 Fernanda Sora a Deuxième polonaise, op. 14 Napoleona Costa. Zde ovšem jde již o vyspělejší a rozsáhlejší útvary a navíc pěkné ukázky svébytně hodnotné klasicistní kytarové tvorby, které Steidl příslovečně výrazově „vyzdobil“ stylizací téměř klavírní. Zcela jiný svět předvedl po přestávce dvojicí rozsáhlých ploch opusů světové kytaristiky 20. století v podobě Sonáty pro kytaru „Pocta Boccherinimu“, op. 77 Maria Castelnuova Tedeska a další „pocty“, tentokrát Hommage a Jimi Hendrix, op. 52
Carla
Domeniconiho.
Boccheriniovská
reminiscence
se
odvíjela
od impresionisticky podmanivého barevného a náladového ponoru první věty přes evolučně bohaté proměny dalších dvou vět (mj. ukázaly, že inspirace Boccherinim byla kompozičně spíše letmou záminkou) až po virtuózní finále, kde technická suverenita byla „pouhým“ pozadím Steidlovy úžasné výrazové tvořivosti. V podstatě „nehratelná“ Domeniconiho kreace, i skladebně jedinečná (znamenající dramaturgicky vítaný stylový posun), přímo brala dech. Pavel Steidl nejenže tu 18
předvedl a dokonale zužitkoval syntézu všeho předešlého, ale svým sdělením doslova překračoval hranice kompozice samotné, dokonce by se dalo říci, že zvukový obraz přesáhl myslitelné instrumentační hranice kytary. Alikvótní tóny, vyvolané součinností interpretovy ústní dutiny a evokující atmosféru zpěvu tibetských mnichů, právem vyvolaly vzrušivé mrazení na pozadí ohromující, jen stěží vstřebatelné virtuozity. Kyril Rodin a jeho chvála romantismu Na čistě romantický repertoár se tentokrát soustředil ruský violoncellista Kyril Rodin (22. 7.). Do této charakteristiky se dobře vejde už úvodní Sonáta pro violoncello a klavír č. 3 A dur, op. 69 Ludwiga van Beethovena, skladba v dobrém slova smyslu efektní, ale také myšlenkově hluboká a plná (nejen svým charakteristickým vstupem) heroického odhodlání. Rodin okamžitě upoutal nepolevující plynulostí zejména kantabilní stránky svého projevu. Navíc příjemně překvapil vynalézavým přístupem – soustředil se především na lyrizující výraz, jenž cele ovládl první větu. Výslednicí spolupráce s jihokorejskou klavíristkou Yoon Soo Rhee bylo vyvážené pojetí obou partů, přičemž podíl violoncella přes zmíněný lyrický akcent nikterak nebyl umenšen. Kompatibilita a plynulost byly v průběhu třívětého celku konstantní, odstíněné gradace uplatněny v pravý čas, včetně virtuózně zvládnutých technických brilancí ve třetí větě. Obdobně by se ostatně dal charakterizovat interpretační děj celého večera a snad právě díky tomu bylo dosaženo působivé
romantizující
výrazové
„patiny“.
Následující
Fantastické
kusy
pro violoncello a klavír, op. 73 Roberta Schumanna již byly průraznější a individualizovanější. Prostřední část programu po přestávce vyplnila trojice úprav původně písňových
či
quasipísňových
drobností
autorů
Franze
Schuberta
(Der Müller und der Bach, op. 25/19), Felixe Mendelssohna-Bartholdyho (Píseň beze slov č. 1. op. 62/1) a Richarda Strausse (Morgen, op. 27/4). Tišivý lyrický náladový ponor Rodin dovedl k dokonalé kontemplativnosti, účinný vzruch přišel až se Straussem osobitou individualizací obou partů. Koncizní, avšak průběžně vynalézavý Rodin překvapil i ve finále – opět výrazově decentně modeloval svůj part, nicméně zároveň v pravý čas ukázal, „kdo je tu pánem“. Pro Johannesa Brahmse (Sonáta pro violoncello a klavír č. 1 e moll, 19
op. 38) charakteristickou a nezbytnou expresivitu uplatnil s citlivým nadhledem, přičemž příkladně udržel jednolitý tah celé skladby. Ve druhé větě se blýskl robustní hravostí, jež směrem k finále přerostla k určující transparentnosti – protagonistův projev tak dostal odlišný, specifický, povýtce dramatický rozměr. Rodin disponuje skvělou technikou, obdivuhodný byl krásný, plný, kulatý tón a výtečná intonace. Ocenit je třeba též co do výrazového respektu a samostatnosti osobitý podíl klavíristky Yoon Soo Rhee, znatelně přesahující hranice ad hoc „doprovodné“ spolupráce. Václav Hudeček představil mladé umělce Pod tímto názvem se uskutečnil, dá se říci, atraktivní sólisticko-orchestrální koncert (29. 7.), jehož podtitul byl navíc formulován jako „rozhovor české, ruské, rakouské a americké houslové školy“. Nicméně zmíněná atraktivnost měla též svou historicky i stylově dramaturgickou stránku. Zazněla tu v jedinečné kombinaci díla protagonistů evropského hudebního baroka, jež se sotva kdy podaří vyslechnout pohromadě v rámci jednoho večera. Vybrané kompozice Antonia Vivaldiho a Johanna Sebastiana Bacha náleží do sféry koncertantního žánru sólových houslí za doprovodu smyčcového ansámblu. Uvedl je Vivaldiho Houslový koncert č. 9 D dur, op. 3, který vystřídaly Bachovy dvojkoncerty, oba d moll (BWV 1080 a známější BWV 1043) a po přestávce od téhož autora málo známý Koncert pro troje housle D dur (BWV 1064) v úpravě Rudolfa Baumgartnera. Večer vhodně vrcholil Vivaldiho známým „L´estro armonico“, čili Koncertem h moll pro čtvery housle, op. 3, č. 10. Hosté protagonisty koncertu Václava Hudečka byli mladí, velice nadějní sólisté, kteří mají své debuty již za sebou a prosazují se úspěšně jako skutečné interpretační individuality – Jan Mráček, Josef Špaček a rakouská houslistka Marie Isabel Kropfich. (Jejich účinkování v uvedených skladbách se odehrálo v pořadí, jak byli jmenováni.) Spoluúčinkovalo Collegium Symfonického orchestru Českého rozhlasu s uměleckým vedoucím Janem Dudkem. Václav Hudeček se zhostil úvodního Vivaldiho sólového koncertu, bohužel, ne zrovna s jednoznačnou přesvědčivostí, intonačně místy poněkud níže. Nicméně jeho výkon od věty k větě nabýval pevnějších obrysů. Již zde ovšem upoutala pozorná spolupráce ansámblu. První Bachův dvojkoncert zpočátku jako by sdílel atmosféru předchozího programového čísla, avšak brzy se zřetelně prosadila 20
výrazově účinná a přesvědčivá spolupráce obou sólistů (V. Hudeček s J. Mráčkem), zejména v prostřední větě. Finální věta měla navíc svižný výrazový „odpich“. Úvod zmíněného „známého“ Bachova dvojkoncertu (V. Hudeček s J. Špačkem nasadil tempově intenzivnější „laťku“, nicméně souhra sólistů byla velice pozorná a jejich výkon permanentně poutal pozornost, zejména v případě J. Špačka, kdežto V. Hudeček byl výrazově spíše lyričtější, což se projevilo (a po výrazové stránce to je třeba ohodnotit pozitivně) i v následujícím Bachově trojkoncertu. Zde se navíc pěkně projevila vyvážená spolupráce jak sólistů, zvláště v permanentním polyfonním předivu hlasů, tak sólistů a orchestru. V úspěšném podání a vyznění všech skladeb vůbec mělo Collegium naprosto rovnocenný podíl dokládající svědomitou přípravu a pohotovou flexibilitu. Progresivní tempo rozhýbalo též Vivaldiho Čtvero ročních dob, výrazově zpočátku dost nivelizované. Bylo tu více individuálních sól a tím pádem i více příležitosti k poznávání a srovnávání individuality jednotlivých sólistů, mezi nimiž Rakušanka M. I. Kropfich sympaticky zapůsobila rezolutním přístupem. Rytmická vertikála souhry byla výtečná. Pojednávaný koncert je ovšem třeba hodnotit přímo jako generační konfrontaci zúčastněných interpretů-sólistů. Efektní gesto, kterak Václav Hudeček dává prostor a spolupracuje se svými o poznání mladšími kolegy, kvalitativně jednoznačně akcentovalo právě jejich podíl. Nevšední flamenco pod deštivou oblohou Způsob tohoto léta byl poněkud nešťastným i v případě večerního koncertu pod širým nebem věnovaným španělskému flamenku (30. 7.). Také na tomto koncertě, jako jednom z již tradičně etnicky zaměřených festivalových večerů v Pivovarské zahradě, chrání pořadatelé účinkující krytým, dobře vybaveným pódiem, ale co naplat, publikum v pláštěnkách a s přikrývkami si ve vytrvalém dešti mohlo žádoucí atmosféru „žhavé andaluzské noci“ sotva představovat. Přesto bylo vystoupení čtyřčlenné flamenkové skupiny kytaristy Carlose Piñany v nejednom ohledu jedinečným zážitkem. (Podotýkám, že v průběhu posledního desetiletí to byl již třetí flamenkový koncert, který jsem tu navštívil.) Dalšími členy skupiny jsou Carlosův bratr Curro Piñana, tanečnice Nadia Marquez a perkusionista Miguel Angel Orengo. Letošní českokrumlovské flamenco bylo především hudebně specifické ve srovnání s předchozími, instrumentálně početnějšími skupinami tohoto druhu, 21
skupinami, abych tak řekl, folklorně „přímočařejšími“. Protagonista Carlos Piñana těží především z rodinné tradice, což je koneckonců v této žánrové oblasti obvyklé, avšak tady jde o stylově i tematicky specifické zaměření mj. na tzv. hornické písně - Cantes de las Minas. Profilovým těžištěm je samozřejmě Piñanova osobnost, jedinečné interpretační umění a šíře zájmů – věnuje se tzv. klasické hudbě, alternativním hudebním směrům, tanci a také jazzu. To všechno je na jeho projevu znát a mezi jinými je zvláště patrný posledně zmíněný aspekt. Piñana je úžasný technik, improvizátor, ale harmonická a rytmická stránka jeho hry se místy tradičnímu quasifolklornímu klišé právě v tomto ohledu zřetelně vzdalují. Jeho snahy a nároky rovněž obsahově míří výš – právě v Českém Krumlově představil náročný program-projekt nazvaný Body and Soul (Tělo a duše) jako „mystickou cestu do hlubin flamenka“. Ano, právě jakýsi tajemný mysticismus a dávná archetypální syrovost, napětí a hloubka vyznívaly z mnohotvárného a procítěného zpěvu Curra Piñany. Rovněž vizuálně podmanivé, zjevně osobité taneční kreace Nadii Marquez byly výrazově bohaté a vygradované. Nicméně bezpečným svorníkem byla přece jen kytara Carlose Piñany, jež na mne nikoli náhodou působila neodbytným dojmem jazzového jamování …“3 „Arturo Sandoval se CBC Big Bendem Příznivci jazzu si mohli přijít na své na koncertě kubánského trumpetisty Artura Sandovala, který v Pivovarské zahradě vystoupil 6. 8. s CBC Big Bandem. Jméno Atura Sandovala není nutno žádnému jazzovému fandovi dlouze představovat. Od konce 60. let, kdy do tohoto světa pod dohledem svého učitele Dizzyho Gillespieho vstoupil, se postupně vypracoval na klíčovou postavu současné jazzové produkce, a to zejména v oblasti její fúze s afrokaribskými styly. Sandoval jako prvotřídní technikou vybavený instrumentalista se ovšem se stejnou suverenitou pohybuje i v oblasti klasické hudby. Hned jak vstoupil na pódium, začala se jeho osobnost prosazovat, a to stále důrazněji. Postupně přebíral otěže celého večera, na závěr se snažil inspirovat české jazzmany ke společné tvorbě, improvizaci na dané bluesové téma. Český jazzband je složený ze samých technicky znamenitě vybavených muzikantů, ale přece jen bylo slyšet, že dluží spontánně jamujícímu Kubánci ještě více porozumění a vcítění. Byl 3
Hůlek, J.: Dvacet let mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Hudební rozhledy. 2011-, roč. 64, č. 10-, s. 13-16.
22
to přesto velmi osvěžující večer, plný mnoha krásných, a několika zvláštních překvapení. Ivan Ženatý Ivan Ženatý se představil krumlovskému publiku v Maškarním sále (19. 8.) v tom nejlepším světle, byť mu k tomu Mendelssohnův Koncert d moll, mladistvé dílko, v podstatě ještě školní práce třináctiletého učedníka, mnoho příležitostí nedalo. Jako jeho všechny symfonie z teenagerovských let, i tento koncert je zručně sestavený, ale tematický rozvoj je pochopitelně ještě krotký, školský a eklektický, byť témata sama již mají jistou osobitost. Mendelssohn cítí mollovou tóninu hodně postaru, a upadá místy až do barokního výrazu. Nijak zvlášť nezaujala ani podobně nezralá, silně archaizující Janáčkova Suita z roku 1877, ani nepříliš inspirovaný Orchestrální kvartet G dur Karla Stamitze, syna Jana Václava, spíše jen úvodní zahřívací číslo, při němž se orchestr teprve hledal. Zato Bachův Koncert pro housle, smyčce a basso continuo č. 1 a moll, BWV 1041 dal naplno zazářit Ženatého vylehčené, ohebné technice pravé ruky. Sólové pasáže se plasticky vyčleňovaly z orchestrálního tutti a jejich dialog měl napětí, živelnost i stylovou poučenost. Ženatý strhl Talichův rovněž velmi „ženatý“ orchestr (ženy v něm mají početní převahu 10:7) k výbornému výkonu a Bachův Koncert se stal vrcholem večera.“4
„Canio Josého Cury ve Vídni i Českém Krumlově Nová inscenace Leoncavallova působivého veristického dramatu Komedianti, kterou nás obdařil letošní Mezinárodní hudební festival Český Krumlov ve spolupráci s Jihočeským divadlem, byla zřejmě zamýšlena jako slavnostní příspěvek k letošnímu festivalovému jubileu. Bylo to představení opravdu mimořádné a sluší mu i označení „ sváteční“, třebaže – ostatně jako každá interpretace Komediantů – nadhodilo řadu problémů. Nejnovější inscenace byla vytvořena pro Otáčivé hlediště a skutečně použitím točny dostal průběh této opery rozhořelé vášněmi podivuhodný spád divadla na divadle. Prezident MHF Jaromír Boháč a dramaturg Lubomír Herza ve mně vzbudili 4
Žáček, I.: Dvacet let mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Hudební rozhledy. 2011-, roč. 64, č. 10-, s. 16.
23
silnou touhu, abych vykročil z národních luhů a hájů do nedaleké Vídně a představení Komediantů pro srovnání navštívil i tam. V této jedné z posledních inscenací Vídeňské státní opery v roli Cania totiž vystoupil také José Cura. Nechci psát způsobnou recenzi, nicméně vídeňská i českokrumlovská inscenace nadhazuje několik vážných myšlenek. Zasluhují, aby nebyly uhlazovány. Leoncavallovi Komedianti mají už svou tradici, kterou je třeba buď překonat, nebo se jí oddat. A není třeba připomínat, že opera stojí a padá s krásnými velkými hlasy stejně jako s postižením svého specifického slohu, jenž spojuje italské belcanto se zcela novou výrazovostí, psychologičností a dramatismem. Prostě si žádá výrazově neobyčejně diferencovaného a při tom krásného kantabilního hlasu. Po této stránce byl argentinský tenorista José Cura vskutku skvělým Caniem. Nejprve mohu posoudit jeho přítomnost na scéně Vídeňské státní opery. Od samého počátku mimořádně herecky, nemluvě o pěveckých kvalitách, vymodeloval postavu průbojného paňáci tak přesvědčivě, že nelze pochybovat o tom, že Cura má tuto roli hluboce zažitou. Temperamentní a hlasově průbojný zpíval s plným hlasem veristického výrazu od prologu až po závěrečný ďábelský výkřik o konci komedie. Zřejmě bez vlivu na sugestivní pěvecký výraz Josého Cury v roli Cania nezůstal jeho Turiddu v Mascagniho „melo¬dramatu o jednom jednání“ s názvem Sedlák kavalír. Od devadesátých let 19. století jsou Cavalleria rusticana a Pagliacci nerozlučnou dvojicí, řekněme siamskými operními dvojčaty. Ve Vídeňské státní opeře jsem byl dvoudílným operním dramatům přítomen (25. 6.) a mohu vyslovit domněnku, že právě postava Turiddua nastartovala Josého Curu k mnohem silnějšímu dramatičtějšímu dění v Komediantech. Tady byl pěvcův výkon strhující, verismus in nuce, s citovou vypjatostí i cynismem, prostě výkon přímo excelentní. Než opustím hlediště Vídeňské státní opery, je zapotřebí vyzdvihnout překrásně zpívanou roli Neddy bulharskou sopranistkou Alexandrinu Pendtchanskou, i když víme, že tato postava spojená s Kolombinou je nejslabší rolí příběhu. V dramaturgické koncepci si ovšem uvědomí, že je plná života a lásky teprve při setkání s obyčejným vesničanem Silviem. Silvio není postava tak dramaticky angažovaná,
přesto
italský
tenorista
Marco
Caria
zapůsobil
impozantně,
s obdivuhodným pěveckým nasazením. Ještě mnohem zajímavější však byl představitel role Tonia (kterého Nedda odmítne), italský barytonista Ambrogio Maestri. Je majitelem krásného sytého hlasu a navíc neváhal dát své postavě kromě pěveckého výrazu v logice příběhu i život zlého ducha a žárlivce, jenž skvěle zvládá 24
úlohu mstitele plného smrtelné nenávisti, který už v Prologu, tedy ve známém oslovení publika, obhajuje, co se stane: „…uvidíte lásku skutečných lidských bytostí… spatříte smutné plody nenávisti… uslyšíte výkřiky zlosti a cynický smích… teď poslouchejte… začínáme!“ Zvláštní drsné gesto verismu, ano, tady je uložena motivace konfliktu. V této scéně musím zmínit, že José Cura respektoval přání režiséra a původní úvodní barytonový výstup předepsaný samotným skladatelem a proslavený prolog slibující „hrůznou událost“ přenechal kejklíři Toniovi. Jinak tomu bylo v inscenaci na Otáčivém hledišti. Co je pro Vídeňskou státní operu charakteristické, je výborné hudební nastudování, pod nímž je podepsán Graeme Jenkins. Řídil představení s velkou pečlivostí, muzikálností a především citem pro styl a výraznost operního slohu Komediantů. Opona Vídeňské státní opery se zavírá, a já se přibližně o pět týdnů později ocitám na Otáčivém hledišti pod širým nebem v romantické zámecké zahradě. Přechod mezi intimní vídeňskou operní scénou a reálem českokrumlovské noční přírody na mě zapůsobil zejména stylově nepříliš vyrovnaně. I když si uvědomuji, že příběh Cania se může odehrát kdekoli, stejně jako jeho příběh může oslovit kohokoli. Ano, jedním z vrcholů letošního Mezinárodního hudebního festivalu v Českém Krumlově
se
stala
inscenace
Komediantů.
Velice
přitažlivým
magnetem
pro obecenstvo byl nesporně jeden z nejlepších tenoristů současného operního světa José Cura. Přirozeně byl spojen s postavou Cania a tuto jeho výraznou úlohu jsem už vykreslil několika tahy z osobních dojmů ve Vídeňské státní opeře. José Cura byl i v ošidném prostoru chladného zámeckého parku bez debat ideálním představitelem této živě dramatické postavy, uchvátil především svým temným dramatickým tenorem, nicméně ve Vídni působil jeho Canio mnohem, mnohem přesvědčivěji, i z jeho zpěvního výrazu do publika vyzařovaly velké drsné city i rozhořelá vášeň. Naopak v dálce zámeckého parku a v neustálém hemžení klaunů se mi zdálo, že Canio drama herce „vzal trochu útokem“. Přesto jeho výkon dominoval, i když s nároky své role se velmi dobře vypořádala i Jana Šrejma-Kačírková (NeddaColombina), disponující jasným svěžím sopránem, která byla především něžně roztouženou dívkou v milostné scéně – duetu Neddy a Silvia, jehož představitelem byl znamenitý a velmi tvárný barytonista Jiří Brückler. Jisté zklamání nám připravil Ital Marko Danielli, jako průbojný Tonio příliš výrazným hlasem neoplýval. Se Sborem a orchestrem opery Jihočeského divadla Komedianty velmi 25
pečlivě nastudoval Curův dvorní dirigent a krajan Mario de Rose. Zcela určitě výjimečná tvůrčí spolupráce Jihočeského divadla a Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Na závěr slovo o režii. Komedianty ve Vídeňské státní opeře kompletně včetně scény a kostýmů realizoval známý režisér Jean-Pierre Ponnelle. Inscenace byla poprvé uvedena v červnu roku 1985 a zůstala na scéně až do současnosti (97. představení). Provedení bylo označeno za barvité a obrazově dokonalé, což můžeme i po více než dvaceti šesti letech potvrdit. Jihočeská současná inscenace je dílem zkušeného režiséra Josefa Průdka. Příběh divadla na divadle rozehrál velmi barvitě s houfem komediantů, hemžením klaunů a kejklířů, i výstupy artistů, jejichž manuální virtuozitě se neustále tleská. Jiný svět vyvěrá z černé noci, která se snese ve druhém dějství. Režisér naprogramoval kontrastní střihy i kaleidoskopické střídání nálad, aby dosáhl účinného propojení divadla s životem. Inu, poutavá „přírodní“ inscenace, hlediště se podle pokynů režiséra otáčí tam, kam on chce, je to opravdu atraktivní podívaná. Jistě by se dalo říci na adresu inscenace ještě velmi mnoho, například více o průbojnosti režie, o vkusných kostýmech Tomáše Kypty, o pestré scéně Pavla Krejčího, i výkonech dalších sólistů. V každém případě měla festivalová dramaturgie i Budějovičtí šťastnou ruku ve volbě tohoto veristického operního dramatu a večery s Komedianty si mohou připsat na konto svých úspěchů. Potěší, že všechna představení byla vyprodána, potěší dlouhé minuty potlesku, vyjadřující výrazný úspěch všech umělců. V záplavě hudebních festivalů zaujal letošní Mezinárodní hudební festival v Českém Krumlově zvláštní místo. Stal se hudební slavností tematicky a slohově naprosto vyhraněně ohraničenou, navíc usilující o daleko širší než úzce hudební záběr.“5 1.2 Mezinárodní hudební festival Český Krumlov v roce 2012 Pro přehlednost zde uvádím program posledního uskutečněného festivalu, a to v roce 2012: 20/7 Pivovarská zahrada, 20:30 Dmitri Hvorostovský
5
Vokurka, Z.: Dvacet let mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Hudební rozhledy. 2011, roč. 64, č. 10-, s. 16-17.
26
21/7 Zámecká jízdárna, 19:30 Pocta Václavu Hudečkovi 26/7 Maškarní sál, 19:30 Miriam Rodriguez Brüllová a Kaprálová Quartet 27/7 Zámecká jízdárna, 19:30 Konstantin Sherbakov a Shanghee Cheong 28/7 Pivovarská zahrada, 20:30 The Queen Symphony 29/7 Pivovarská zahrada, 14:00-18:00 Dětské odpoledne v rytmu energie 2/8 Maškarní sál, 19:30 Jiří Bárta
3/8 Zahrada Kooperativy, 20:30 Bohuslav Matoušek a Jakub Junek 4/8 Pivovarská zahrada, 20:30 Balkánský večer 9/8 Maškarní sál, 19:30 Panochovo kvarteto 10/8 Maškarní sál, 19:30 Musica Florea 11/8 Pivovarská zahrada, 20:30 Otto Sauter and Ten of the Best and Friends 16/8 Maškarní sál, 19:30 Roman Patočka a Praga Camerata 27
17/8 Zámecká jízdárna, 19:30 MozART Group 18/8 Pivovarská zahrada, 20:30 The Canadian Tenors 24/8-26/8 Otáčivé hlediště, 20:30 José Cura Komedianti V hudebních rozhledech vyšel přehled všech koncertů konaných v roce 2012 i s hudební kritikou. Dovolím si zde uvést výběr:
„Český Krumlov burácel nadšením pro Hvorostovského Fenomén jménem Dmitri Hvorostovsky navštívil Mezinárodní hudební festival v Českém Krumlově a velkolepě potvrdil postavení hvězdného barytonisty. Výjimečného umělce není třeba představovat. I ten, kdo nemá možnost vyjet na operní představení nebo koncert do zahraničí, ho zná z řady CD nebo z atraktivních operních inscenací ze série přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery. Trochu vybočím ze světa operních rolí a nejprve přesunu pohled na koncertní pódium v Pivovarské zahradě, nad níž se neustále snášela hrozba deště. Přišel vysoký elegantní muž na prahu padesátky s jemnými tatarskými rysy, výrazně stříbrnými vlasy, na krku nápadný stříbrný přívěsek tygra, osudové určení pro životní aktivity, aristokrat přírody, z něhož vyzařuje silné charisma a půvab filmové hvězdy. Prestižní časopis People pěvce zařadil mezi 50 nejpůvabnějších lidí světa. Se svou italskou manželkou Florence a dvěma dětmi, Ninočkou (6) a Maximem (8), trvale žije ve velkém nádherném bytě v Londýně s výhledem na Central Park. Rodiště Dmitri Hvorostovského je provinční sibiřské město Krasnojarsk, dnes Dimovi, jak mu říkají přátelé, patří jeviště nejslavnějších operních domů a koncertní sály po celém světě v Evropě a USA. Přesto má umělec trvalý a silný hudební i osobní kontakt s Ruskem. „Miluji svou zemi, vědí to všichni, ale teď raději přijíždím jako host,“ dodává umělec. Na pražské tiskové konferenci předložil svůj diář, je zaplněn 28
až do roku 2017. V první řadě u Dmitri Hvorostovského musíme obdivovat svrchované pěvecké umění, nezaměnitelný lahodný baryton krásné barvy se spoustou odstínů, je obdarován doslova fenomenální technikou s perfektním ovládáním dechu, držené tóny jsou uchvacující. Hvorostovsky neafektovaným pohybem operní superhvězdy prošel orchestrem Rozhlasových symfoniků, ještě nezačal zpívat a už auru propojilo jeho často popisované charisma s auditoriem nedočkavých posluchačů. Pro svůj galakoncert (20. 7.) si D. Hvorostovsky ze svého repertoáru vybral především italské operní scény. Výrazově bohatý projev nabídl ve Wagnerovi a Bizetovi, litovali jsme, že se v jeho programu objevila pouze jedna „ruská“ árie z dosud nejefektivnější opery z okruhu psychologických dramat na lermontovské téma Démon, díla výtečného organizátora petrohradského hudebního života a impulzivního ruského skladatele Antona Rubinsteina. Hvorostovsky do monologu Démona napěchoval emotivní rozmanitost projevu s lyrickou hloubkou a působivou přitažlivostí. Dominantou galakoncertu byl nepochybně Giuseppe Verdi. „Vyrůstal jsem s Verdim, s ním jsem zahájil svoji kariéru“ přiznává umělec. Vybral si árii Rigoletta z druhého dějství. Nepřišel na pódium houpavým krokem jako deformovaný hrbáč s holí, ale přece jenom něco málo v pohybu naznačil (pokud mu to koncertní provedení umožňovalo) a ve své árii začal přemítat nad svým životem. Chtěl bych Hvorostovského vidět na jevišti, je pro tuto roli doslova stvořen. Fascinující výkon! Oprávněnou bouři ovací sklidil po nesmírně obtížné árii hraběte Luny z Verdiho Trubadúra, již skvěle vyklenul v dramaticky vznešeném závěru. Potvrdil, jak mu verdiovské party dokonale sedí. Dmitri Hvorostovsky se španělským temperamentem a s patřičnou dávkou koketerie přetlumočil populární vstup Escamilla s bezstarostným refrénem věčných vítězů „Toreadore smělý“, jímž vrcholí 2. akt Bizetovy Carmen. Krásný hlasový materiál, objemný baryton na poslech velmi lahodný, spontánní projev, suverénní technika, smysl pro melodickou linii, pro její obraty a zákruty, pro význam slova, to jsou Hvorostovského typické vlastnosti pro jeho rozsáhlé role v belcantovém italském repertoáru. Platí to hlavně pro Belliniho operu Puritáni, z níž ve vysoké pěvecké formě zpíval árii „Or dove fuggo io mai!“ Z operní tvorby Richarda Wagnera, která je v pěvcově repertoáru zastoupena velmi střídmě, si vybral lyrickou Wolframovu „Píseň o Večernici“ (Tannhäuser) 29
a naplnil ji niterně výrazově bohatým projevem. Téměř v závěru festivalového galakoncertu D. Hvorostovsky svůj objemný nosný hlas vložil do několika známých neapolských písní se stejnou pěveckou intenzitou, jakou vešel do světa opery. Zasloužený aplaus sklidil Symfonický orchestr Českého rozhlasu, jehož výkon pod vedením Dimova přítele Constantine Oberliana byl bezchybný, kompaktní a také hudební nastudování v celkové dramaturgické koncepci – jednotlivé árie a předehry, zejména úvod k opeře Ruslan a Ludmila – svědčilo o výrazném partnerství všech zúčastněných umělců. Dramaturgický a umělecký záměr slavnostního zahájení letošního mezinárodního hudebního festivalu v Českém Krumlově se svrchovaně naplnil. Velkolepé šedesátiny Václava Hudečka Letošní Mezinárodní hudební festival v Českém Krumlově, tato prestižní přehlídka špičkových domácích a zahraničních umělců či souborů, nabídla publiku mnohostranný pohled na dramaturgii programu a snahu ještě více zintenzivnit přitažlivost festivalu. Po mimořádně úspěšném startu operního galakoncertu Dmitrije Hvorostovského předstoupil před auditorium Zámecké jízdárny jeden z našich nejvýraznějších houslových virtuosů a stálice klasické hudební scény Václav Hudeček. Byla to především příležitost k velkolepé oslavě šedesátin umělce, jehož recitál se zajímavými hosty byl špičkovým uměleckým zážitkem. Málokdo si uvědomil, že slavnostní večer byl zároveň připomínkou čtyřiceti let od nezapomenutelného, bohužel, i posledního setkání dvou osobností: už tehdy úspěšného, sotva dvacetiletého impulzivního muzikanta nebývalého talentu, houslisty Václava Hudečka, s jedním z největších umělců našeho věku Davidem Oistrachem u dirigentského pultu České filharmonie. Učitel a žák. Svátek hudby. Tehdy na pódium Smetanovy síně (20. 5. 1972) přišel sympatický mladík a parádním způsobem „vypálil“ houslový koncert P. I. Čajkovského. Přitom ještě stihl na všechny strany rozdávat úsměv. Tentokrát na festivalové pódium Zámecké jízdárny (21. 7. 2012) vykročil umělec v plné tvůrčí síle, který si z časů spolupráce s D. Oistrachem přinesl krásný, velký a průzračný tón, přirozeně suverénní technickou dokonalost, obdařenou vrozenou muzikálností. K tomu si zachoval osobní půvab. Václav Hudeček, vítán bouří potlesku, přicházel do této výhně opět se svým nenapodobitelným úsměvem, 30
bylo ho vskutku plné pódium. Trefným slovem i virtuózní hrou. Ukázal se opět jako pozorný hostitel. S velkorysým připomenutím umění mladých českých houslistů, těch nejlepších ze svých žáků na mistrovských kurzech, představil Jana Mráčka a Petra Matějáka. Důvěrně seznámeni s díly J. S. Bacha, Maurice Ravela a Camilla Saint-Saënse vykouzlili z nástrojů jedinečnou dynamickou a barevnou škálu, akcentovanou brilantními pasážemi, především v Ravelově koncertní rapsodii Tzigane dominovala muzikálnost, nadhled a schopnost „zachytit“ podmanivou náladu tohoto díla. Hostující violoncellista Petr Nouzovský pozdravil jubilanta vstupní Elegii Gabriela Faurého s vysokou interpretační kvalitou, vřelostí i něhou. Škoda, že až příliš subtilní výkon druhé hostující violoncellistky Alžběty VlčkovéMichalové v Dvořákově Rondu g moll byl v tomto náporu nadšení trochu upozaděn. Vrcholný zážitek posluchačům připravili Valery Oistrach, vnuk legendárního Davida Oistracha společně s Václavem Hudečkem. Oba umělci se sešli ke společné, doslova tvůrčí práci v Bachově Dvojkoncertu d moll, BWV 1043. Souznění potvrdilo očekávání – dva mistři svého nástroje a plně koncentrovaní posluchači se ocitli v moudrém světě bachovské hudby. A nakonec finále slavnostního večera k poctě Václava Hudečka. Jestliže „Tři slavní tenoři“ měli v sobě cosi exhibicio-nistického, zpívali společně, předávali si vzájemně své party, vtipně gestikulovali a koketovali s publikem, pak „Tři houslisté“, Václav Hudeček, Jan Mráček a Petr Matěják, měli spojitost s vrcholným interpretačním uměním. Společně nikoliv hráli, ale se vší dokonalostí interpretovali Sarasateho ohnivé Cikánské melodie. „Tři houslisté“ posluchače strhli jižním temperamentem proslulého španělského houslisty Pabla Sarasateho, a to především tím, s jakou vervou uplatnili všechnu zpěvnost díla, tón houslí lehce nadhozený byl přirozeně skvělou ukázkou virtuozity. Také si předávali houslové party, všechno to krkolomné házení smyků, neobvyklé skoky, jenomže tady musím připomenout, že jejich provedení mělo neotřelou svěží brilanci a bylo přesvědčivě vystavěno na mistrovské interpretaci. Po Sarasateho skladbě následoval výbuch nadšení, potlesk vestoje, volání „bravo“ a dupání. Tvůrčí povaha „Tří houslistů“ se neztratila ani v přídavku, samozřejmě bravurním finále Cikánských melodií. Taková byla festivalová pocta jubilantovi Václavu Hudečkovi. Koncert skončil. Co ještě říci o tomto umělci? Odjakživa stál na druhém pólu houslového umění. Jeho housle okouzlují krásou a vřelostí tónu, který má velmi, velmi často dimenzi lidského hlasu. Srozumitelně a se správným přízvukem artikuluje každý tón, 31
který dýchá s hraným dílem a jehož frázování je ve své přirozenosti podmanivé. Houslista mimořádného formátu. Ondrej Lenárd, umělec výsostně muzikální a všestranně zkušený, vedl Rozhlasové symfoniky s naprostou jistotou k soustředěnému a inspirovanému výkonu. Díky za jeden z nejradostnějších večerů festivalu v Českém Krumlově.“6 „Jiří Bárta a Johann Sebastian Bach Suity pro sólové violoncello Johanna Sebastiana Bacha (BWV 1007–1012) přes zdánlivou epizodičnost v moři Bachovy tvorby patří k věčně platným konstantám violoncellového umění interpretačního i kompozičního. Lze je přirovnat k horskému masivu, jehož zdolání je zkouškou každého violoncellisty. Hudebnímu světu je v nové době, konkrétně až ve 20. století, objevil Paganini violoncella, legendární Pablo Casals, jehož zásluhou a vkladem bude jejich podání vždy poměřováno. S těmito myšlenkami jsme se zaposlouchali do hry Jiřího Bárty, jenž pro svůj festivalový koncert (2. 8.) vybral rovnou polovinu z nich. Hned ve Suitě č. 3 C dur (BWV 1009) polarizoval relativní patos a hravost, dovedenou až k těkavému výrazu v sledu prvních tří vět (Preludium, Allemande, Courante). V Sarabandě předvedl barevně pestré exposé fines, jaké lze vtisknout ovládání smyčce, účelně šetřil vibratem a zejména okouzlil kontemplativním výrazem. Bourée zaujalo nikoliv libovolnou uvolněností a Gigue tvořila přirozený vrchol akcentovanější zvukovostí. Předesíláme, že uvedené interpretační kategorie se neomezovaly jen na pojednávanou suitu, nýbrž prolínaly celým večerem. Přemýšlivé Preludium ze Suity č. 5 c moll (BWV 1011) mělo i svou „druhou“ stránku – zdravou rustikální robustnost, již vystřídala lehce nadýchnutá hybnost. Řekl bych, že právě tato suita patrněji exponovala individualitu jednotlivých vět až potud, že leckteré by se jistě dala přiřadit charakteristika „skladby ve skladbě“. Bylo tu více přemýšlivosti, natolik poutavé a přesvědčivé, že jsme nabyli dojmu až filozofického nadhledu Bártova uchopení Bacha. Po přestávce šel J. Bárta ještě dál. Po technické stránce si vskutku rekovně poradil s Preludiem ze Suity č. 6 D dur (BWV 1012) a celkovou gradací výrazové stránky předvedl vkusnou, leč osobitě impozantní stylizaci dobových tanců, značně 6
Vokurka, Z.: Mezinárodní hudební festival Český Krumlov. Hudební rozhledy. 2012-, roč. 65, č. 10-, s. 10-11.
32
vzdálenou dobovému schématu. Jako jedinečné se ukázalo interpretovo pojetí polyfonie v dispozicích melodického nástroje, dále přímo „krystalné obrázky“ v podobě Allemande a Courante, plno momentů překvapení, nadlehčená spiccatta a vůbec sebejistá, leč neokázalá virtuozita (mj. druhý Menuet). J. Bárta zapůsobil jako pokorně skromný, avšak navýsost odvážný a zároveň přesvědčivý protagonista, jehož stylové pojetí by nepochybně obstálo i před přísným pohledem, jak jej známe z dobového portrétu velkého Johanna Sebastiana.“7
1.3 Celkové shrnutí Mezinárodní hudební festival Český Krumlov je příkladem toho, jak se díky skvělé organizaci a preciznímu výběru kvalitních interpretů může malý festival vypracovat v jeden z nejvýznamnějších festivalů v České republice. Je třeba připomenout, že první ročník byl pouze několikadenní přehlídkou koncertů, která vznikla z nadšení organizačního týmu ve společnosti Auviex. Součástí pátého ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov se už dokonce stal i Klavírní festival. Dnes festival zaplňuje hudební dění na Českokrumlovsku od 2. poloviny července do konce srpna. V současné době navíc začleňuje například akce pro děti a jazzové koncerty. V předchozích ročnících měli posluchači možnost slyšet takové pěvce jako např. Renée Fleming, Dagmar Peckovou a Evu Urbanovou. Festival představil spoustu instrumentalistů jako např. Vadim Guzman, Igor Ardašev, Robert Stalmann, Pavel Šporcl, Eugen Indjic, Martin Kasík, Tanja Becker-Bender, Shlomo Mintz, Gidon Kremer. Z komorních souborů se představilo např. Vlachovo kvarteto, Kvarteto Martinů, Pražské kytarové kvarteto, Panochovo kvarteto, Talichův komorní orchestr. V posledních ročnících je propagace stavěna na světoznámé operní hvězdě, která se stává i tváří festivalu a osloví tak široké spektrum posluchačů. V roce 2011, kdy festival slavil 20 let od svého založení, byl pozván Placido Domingo. V roce 2012 to byl tenorista Dmitri Hvorostovsky. Pro rok 2013 je tváří festivalu operní pěvkyně Elina Garanča.
7
Hůlek, J.: Mezinárodní hudební festival Český Krumlov. Hudební rozhledy. 2012-, roč. 65, č. 10-, s. 12-14.
33
2. Festival komorní hudby Nejstarším festivalem odehrávajícím se na Českokrumlovsku, je Festival komorní hudby. Každoročně se pořádá na přelomu června a července. V roce 1991 navázal Festival komorní hudby na festival klasické hudby vzniklý v roce 1987. Perlou pro návštěvníky festivalu je i věrně provedená zámecká slavnost z 18. století - Barokní noc na zámku Český Krumlov. Je to snaha o rekonstrukci barokních slavností. Večer oslavující hudbu, tanec a operu je situován do interiérů a exteriérů krumlovského zámku. Program začíná na IV. nádvoří přípitkem za doprovodu několika kapel. V Maškarním a Zrcadlovém sále se posluchači přenesou na barokní ples s tanečními, baletními a divadelními scénami. Poté se společnost přesune Plášťovou chodbou k nejpozoruhodnější perle zámku v Českém Krumlově baroknímu divadlu. Představení barokní opery se odehrává ve výjimečném prostředí autentického barokního zámeckého divadla. Informace o kompozici a aranžmá slavností v historii jsou čerpány ze zápisů v zámeckém archivu a knihy z roku 1729 od barona Bernarda von Röhra. Je to zcela nové pojetí hudebních produkcí, které je založeno na autentičnosti jak prostředí, tak i hudby a tance v něm uváděné. Celý večer navazuje na principy barokních slavností a zábav a je plný tance, hudby, divadla, promenád, zážitkové gastronomie, noblesy, elegance, ale i rozpustilosti a veselí v magické atmosféře mihotajícího se plamene svíčky a v dobových interiérech a exteriérech zámku. Maškarní sál a hotel Růže jsou dalšími prostory pro konání koncertů Festivalu komorní hudby. Festival komorní hudby Český Krumlov se snaží oslovit nejen posluchače klasické hudby, ale také příznivce jiných žánrů. Pořádá tak každý rok vždy jeden „ne-vážný“ koncert.
34
2.1 Program festivalu v roce 2012
BAROKNÍ NOC NA ZÁMKU ČESKÝ KRUMLOV 29. a 30. 6. 2012, 20:00 Varhanní koncert 1.7. 2012, 16:00 Drahomíra Matznerová – varhany Jan Hasenöhrl – trubka Kostel sv. Víta
Guarneri Trio Prague 1. 7. 2012, 19:30 Maškarní sál Jazzový koncert 3. 7. 2012, 19:30 Brass Band Prague, Josef „Bažík“ Pavelka - zpěv Terasa hotelu Růže Houslový recitál 4. 7. 2012, 19:30 Pavel Eret – housle Suzanna Hlinka – klavír Maškarní sál
Isang Yun Trio - Hoboj & Harfa & Violoncello 5. 7. 2012 Kateřina Englichová- harfa Vilém Veverka - hoboj Petr Nouzovský – violoncello Maškarní sál Klavírní recitál 6. 7. 2012, 19:30 Irma Kliauzaité – klavír Maškarní sál Nokturno - Smyčcový orchestr Český Krumlov 6. 7. 2012, 21:30 35
Hotel Růže – Atrium Chvála houslí 7. 7. 2012, 19:30 Koncert k poctě Mistra Josefa Suka Gabriela Demeterová – housle Jan Mráček – housle Josef Špaček - housle Jihočeská komorní filharmonie Jan Talich – dirigent Maškarní sál
2.2 Článek o dvacátém šestém ročníku Festivalu komorní hudby
„Barokní noc Dvacátý šestý ročník nejstaršího hudebního festivalu, který dosud byl v Českém Krumlově pořádán, odstartoval pro kulturní život celého města již příslovečnou Barokní nocí, odvíjející se ve dvou večerech v rámci zámeckého areálu od žertovných proslovů a skečů v duchu komedie dell’arte na třetím nádvoří a Maškarním sále, přes stylové hudebně-dramatické představení až po velkolepý raut v zámecké zahradě, kde gurmánské požitky, pohybové a hudební produkce neberou konce, aby byly před půlnocí ukončeny nádherným ohňostrojem. Těžiště páteční a sobotní Barokní noci, letos již desáté v pořadí, ovšem spočívá v realizaci barokní opery (sledováno druhé představení 30. 6.). V českokrumlovském barokním divadle, které samo o sobě je zejména v mezinárodním kontextu historicko-stylovým unikátem jednotou zachovaného dobového prostoru, původních dekorací a mechaniky, byla tentokrát uvedena Terpsicore či Terpsichora Georga Friedricha Händela, opera-balet, napsaná roku 1734 jako prolog k znovuuvedení autorovy starší opery z roku 1712. Její vznik má autobiografické pozadí (skladatelův obdiv k vynikající francouzské baleríně působící v té době v Londýně) a dílo samo absorbuje dobové hudebně-dramatické vlivy italské a hlavně francouzské. Z hlediska žánrového je divákova a posluchačova pozornost logicky soustředěna jednak na vskutku vynalézavé ztvárnění baletní (choreografie a režie Helena Kazárová), jednak na výkony obou představitelek 36
ústředních postav (sopranistka Irena Troupová jako múza Erató a mezzosopranistka Dagmar Šašková jako Apollón), dramaticky statických. Jednoznačnou dominantou představení byl navýsost tvořivý výkon Ireny Troupové. Nesmírně obtížný part obdařila technickou precizností i poučeným vhledem do historizujících hudebněstylových nároků (totéž ostatně možno konstatovat, když zasvěceně interpretuje hudbu novodobou). Jiskřivý výraz v podání této mimořádně nadané a disponované pěvkyně podpořený skvělou technikou jedinečně prostupoval a ozvláštňoval každou frázi, včetně koloraturních detailů, a tak vlastně spoludefinoval skrytý dramatismus jinak statického díla spočívající právě v hudbě a poezii. Pochválit je rovněž třeba výrazně lyričtější D. Šaškovou. Zvláštní ocenění si ovšem zaslouží stylově rovněž fundovaný výkon instrumentální složky představení, zajištěné souborem Musica Florea (právě letos slaví 20. výročí své činnosti), jejž od violoncella invenčně dirigoval jeho umělecký vedoucí a zakladatel Marek Štryncl. Plnohodnotné revivalistické hnutí usilující o historicko-stylovou autenticitu na poli barokní opery se u nás zatím nepodařilo dostatečně rozvinout. Nicméně prokazatelně úspěšná bilance dosavadních snah v rámci českokrumlovských Barokních nocí nás opravňuje k perspektivně slibným výhledům. Chvála houslí na závěr jako pocta Mistru Sukovi Letos se pojednávaný festival vyznačoval zvlášť slavnostní atmosférou. Byli jsme svědkem interpretačních kreací žánrově rozmanitých a dramaturgicky současně osobitě vyhraněných. Tradiční nedělní odpoledne v kostele Božího těla (1. 7.) zpříjemnily virtuozitou a dojmem imponující varhany s trubkou (Drahomíra Matznerová, Miroslav Kejmar) a večer v Maškarním sále jubilující Guarneri Trio Prague (25 let činnosti) mj. s přímo dramaticky strhujícím provedením známého Smetanova tria. Maškarní sál pak v týdnu nabídl ještě tři další, žánrově a repertoárově specifické koncerty. Ctitele i znalce především klasicko-romantické komorní hudby jistě uspokojili výborně připravený, vyrovnaný, technicky jistý a výrazově přesvědčivý houslista Pavel Eret s australskou klavíristkou českého původu Suzannou Hlinka (4. 7.). V rámci vystoupení Isang Yun Tria (5. 7.), souboru preferujícího interpretaci novodobé hudby počínaje druhou polovinou 20. století, uhrančivě vynikly leckoho možná provokující kreace hobojisty Viléma Veverky. Při klavírním recitálu (Mozart, Debussy, Chopin) litevské klavíristky Irmy Kliauzaité (6. 7.) bylo znát, že umělkyně disponuje většími rezervami, než předvedla. Terasa 37
hotelu Růže spolu s vltavským údolím (3. 7.) za prudkého deště a bouřky rezonovaly kvalitním a nápaditým tradičním jazzem seskupení Brass Band Prague, zatímco Jezuitský sál téhož hotelu v rámci pátečního festivalového Nokturna (6. 7.) hostil Smyčcový orchestr Český Krumlov, svým významem ostatně přesahující hranice regionu. Přirozeným vrcholem celé přehlídky se ale přece jenom stal až závěrečný koncert v Maškarním sále (7. 7.). Svým způsobem byl věnován jedinému nástroji a uctění památky i odkazu jedinečného mistra tohoto nástroje, Josefa Suka (1929– 2011), jenž mj. vykonával funkci prezidenta nejstaršího českokrumlovského hudebního festivalu a zvláštní souhrou okolností zesnul vpředvečer jeho loňského ročníku. Protagonistkou této benefice byla známá a charismatická vynikající houslistka Gabriela Demeterová ve spolupráci s úspěšně se již prosadivšími představiteli nejmladší houslistické generace Josefem Špačkem a Janem Mráčkem. Jejich kolektivním partnerem byla Jihočeská komorní filharmonie v čele s Janem Talichem. Program otevřel Koncert č. 3 pro housle a orchestr G dur (KV 216) Wolfganga Amadea Mozarta, jenž cele patřil právě G. Demeterové. Mozart, sám vynikající houslista, sólový part obdařil nemalými technickými nároky a zvláštním způsobem průhlednou kompoziční strukturou nepřipouštějící sebemenší selhání. Interpretka nejenže toto úskalí hravě zvládla, ale zazářila i výrazovým šarmem. Vůbec je záhodno podotknout, že jiskřivý výrazový švih, jakoby samozřejmě podepřený skvělou technikou, se stal charakteristickou devizou celého večera, a snad o to patrněji jím zaujal Josef Špaček. Jeho temperamentní výkon v podání známého Mazurku e moll pro housle a orchestr op. 49, Antonína Dvořáka ukázal skladbu v evidentně poutavějším světle. Koncert pro dvoje housle, smyčce a basso continuo d moll (BWV 1043) Johanna Sebastiana Bacha letos slýcháme až příliš často, vítáme proto každou pozitivní interpretační inovaci. Očekávání se tentokrát rozhodně splnilo, protože Jan Mráček jako partner G. Demeterové zapůsobil natolik, že místy zaslouženě upoutal pozornost publika možná rozhodující měrou. Další dvojkoncert po přestávce G. Demeterová absolvovala s Josefem Špačkem, a to v podobě Koncertu pro dvoje housle, smyčce a basso continuo č. 8, op. 3 „L’Estro“ Antonia Vivaldiho (R 522). Obě sólistické individuality se tu projevily jak ve vzájemném výrazovém vyhrocení, tak ve vyrovnané spolupráci. Korunou večera se z hlediska nanejvýše vítaného dramaturgického i interpretačního 38
espritu stala Koncertantní symfonie Es dur pro housle, violu a orchestr (KV 364) W. A. Mozarta. Neúnavná G. Demeterová toto rozkošné dílo, plné pastorální nálady a živého spádu, obdařila vrcholným výkonem, jenž ve čtyřech náročných koncertantních skladbách během jednoho večera prezentovaný s nepolevující výrazovou invencí vskutku zaslouží obdiv. Sebemenší náznak technického či tónového zaváhání dovede s okamžitou pohotovostí vyrovnat a v celkové kultuře projevu nezapře charakteristicky patrnou „sukovskou“ inspiraci. V Mozartově Koncertantní symfonii mj. dovedla využít opory perfektního a rovněž invenčního, svou jistotou „neotřesitelného“ violisty Karla Untermüllera. V celkovém úhrnu nelze opomenout podíl pečlivě připravené Jihočeské komorní filharmonie a zvláště jejího dirigenta Jana Talicha, permanentně sledujícího a vykazujícího technickou přesnost i výrazovou hloubku zároveň. Následovníkem Josefa Suka ve funkci prezidenta dotyčného festivalu je právě Jan Talich. Co říci na závěr? Rozhodně se potvrdila kontinuita i jistota dlouholeté tradice Festivalu komorní hudby v Českém Krumlově a stabilita jeho hodnotového přínosu v rámci celé oblasti našich hudebních festivalů. Snad nevadí, že náš pohled byl tentokrát veden spektrem v optimálním slova smyslu atraktivního zahájení a završení celotýdenního koncertního klání. Průkazné a permanentně ověřované sepětí zdravého efektu a hodnoty je v ekonomicky nelehké době plné sílících vnějších tlaků zvlášť důležité.“8 2.3 Rozhovor s paní Hanou Pelzovou (spoluzakladatelkou a organizátorkou Festivalu komorní hudby)
Jaké byly okolnosti vzniku Festivalu komorní hudby? V roce 1993 festival navázal na koncerty pořádané Smyčcovým orchestrem Český Krumlov, který je až dodnes stálým hostem festivalu. Tehdejším dramaturgem festivalu byl Jaroslav Krček, kterého později vystřídal Antonín Matzner. Festival měl zpočátku amatérskou podobu a postupně se vyvinul na profesionální úroveň. Od počátku byla snaha využívat autenticity Českého Krumlova a o propojení umění s architekturou. Velkou studnicí informací je pro nás PhDr. Pavel Slavko, zakládající člen Nadace barokního divadla zámku Český Krumlov. V současné době je největším 8
Hůlek, J. Festival komorní hudby Český Krumlov 2012. Hudební rozhledy. 2012-, roč. 65, č. 09-, s. 9-10.
39
projektem, který dbá právě na autenticitu Českého Krumlova Barokní noc na zámku. Jak jste spokojena s návštěvností koncertů na festivalu? Rozhodně největší zájem je o Barokní noc na zámku, která je každoročně vyprodaná. Další koncerty naplní sály cca 80% posluchačů. Důležitou roli hraje výběr repertoáru. Jako nevhodné se v minulosti ukázaly např. melodramy, vzhledem k tomu, že koncerty navštěvují především turisté ze zahraničí. Jaké jsou plány do budoucna? Rádi bychom rozšířili festival do dalších prostor Českého Krumlova. Barokní noc ještě projde velkým vývojem. Každý rok se poučujeme z nedostatků. Snažíme se o to, aby se na programech koncertů objevila také soudobá hudba. Je pro nás důležité, aby se festival nestal komerční záležitostí, jako je tomu u některých festivalů v současné době. 2.4. Celkové shrnutí
Festival komorní hudby nabízí na přelomu června a července pestrý program koncertů. Název festivalu by nás mohl uvést v omyl, že se na koncertech budeme setkávat pouze s komorní hudbou. Není tomu tak. Program nabízí navíc jak sólové recitály, tak například orchestrální koncerty. Velkou akcí, kterou festival pořádá je Barokní noc na zámku, která je snahou o rekonstrukci barokních slavností. Pravidelně je do festivalu také zařazen jeden koncert z tzv. „ne-vážné“ hudby. Festival komorní hudby je festival s nejdelší tradicí ve městě Český Krumlov.
40
3. Festival barokních umění Festival barokních umění byl založen v roce 2008 a je specializovaný výhradně na období baroka. Festival se snaží o autentické provedení oper, tak jak je slýchávalo právě publikum v období baroka. Využívá dobových kostýmů i nástrojů, na které interpreti hrají původní technikou, dle původních systémů ladění. Důležitou součástí při provádění oper je i specifická gestika a mimika. Vrcholem festivalu je vždy novodobá premiéra barokní opery, která je uvedena v Zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově, které je jedním z nejstarších barokních divadel zámeckého typu dochovaných ve střední Evropě a reprezentuje tak dochovanou barokní divadelní scénu svého druhu na světě. Historie tohoto divadla spadá do roku 1682. V letech 1765 - 1766 nechal kníže Josef I. Adam ze Schwarzenbergu divadlo přestavět podle plánů Andrey Altomonte. Z dalších prostorů, ve kterých se koncerty odehrávají, jmenuji např. Vlašský dvůr, Maškarní sál, Letohrádek Bellaria, Maškarní sál a Egon Schielle Art Centrum. 3.1 Současná podoba festivalu
Program festivalu v roce 2012: 15. 9. 2012 Maškarní sál zámku, 19:00 Slavnostní koncert k 20. výročí zápisu Českého Krumlova na seznam UNESCO a k 290. výročí narození a 230. výročí úmrtí knížete Josefa Adama ze Schwarzenbergu (1722–1782), vévody krumlovského. Soubor barokní hudby Hof-Musici za řízení Ondřeje Macka provede nově objevenou holdovací kantátu, která vznikla ve 30. letech 18. století na oslavu narozenin Josefa Adama ze Schwarzenbergu – osobnosti, jež se zasloužila o barokní podobu Českého Krumlova, včetně výzdoby Maškarního sálu.
41
21. 9. 2012 Zámecké barokní divadlo, 17:00 Johann Adolf Hasse: Enea in Caonia (Aeneas v Cháonii) Opera zpracovávající epizodu z Vergiliovy Aeneidy od jednoho z nejvýznamnějších operních skladatelů 18. století. Poprvé provedena roku 1727 v Neapoli na objednávku rakouského vicekrále kardinála Michaela Friedricha z Althannu. Novodobá světová premiéra. Konec cca v 19:30. Účinkují: Jana Dvořáková, Jana Bínová Koucká, Veronika Mráčková Fučíková, Pavla Štěpničková, Pavel Valenta; barokní orchestr Hof-Musici; Zámečtí divadelní mašinisté; režie a barokní gestika - Zuzana Vrbová; od cembala řídí Ondřej Macek.
21. 9. 2012 Egon Schiele Art Centrum, 20:00 Koncert rakouské duchovní hudby 17. století Účinkuje: dolce risonanza (Rakousko), umělecký vedoucí Florian Wieninger
22. 9. 2012 Egon Schiele Art Centrum, 11:00 Sobotní matiné s komorní hudbou vrcholného baroka Účinkuje: Silva Rerum Ensemble (Polsko) 22. 9. 2012 Vlašský dvůr v Panské ulici, 19:00 Cembalový recitál Účinkuje: Claire Meyer (Belgie) 22. 9. 2012 Zámecké barokní divadlo, 19:00 Johann Adolf Hasse: Enea in Caonia
22. 9. 2012 Zámecká zahrada, 21:30 Barokní ohňostroj a slavnostní barokní iluminace 42
Účinkují: Theatrum Pyrotechnicum (Český Krumlov), Jiří Honc a Zdeněk Štěpánek; PhDr. Pavel Slavko 23. 9. 2012 Chrám Sv. Víta, 11:00 Nedělní matiné – varhanní recitál Hudba italského a rakouského baroka na unikátním nástroji Nicolause Christeindla a Bernharda Wollerse z roku 1682. (Girolamo Frescobaldi, Johann Jakob Froberger, Georg Muffat, Johann Kaspar Kerll) Účinkuje: Jiřina Marešová (Česká republika) 23. 9. 2012 Letohrádek Bellaria v zámecké zahradě, 13:00 Závěrečný koncert Dechové kvintety vídeňského klasicismu na dobových nástrojích Účinkuje: Ensemble Cinque Tarli (Rakousko), umělecká vedoucí Andrea Straßberger 23. 9. 2012 Zámecké barokní divadlo, 17:00 Johann Adolf Hasse: Enea in Caonia 3.2 Článek o Ondřeji Mackovi
Pro zajímavost zde uvádím část článku o uměleckém vedoucím barokního orchestru Hof- Musici . „Maestro di musica Ondřej Macek Barokní zrcadlo iluze a skutečnosti v Českém Krumlově ….To, jak hájil v divadelním světě Giovanni Battista Andreini herce a divadlo ve svém pařížském tisku Lo Specchio a jak Zdeněk Kalista s nadšením prožíval takový návrat do barokního vnímání v Bologni při návštěvě kostela, plného zrcadel, toho je zosobněním Ondřej Macek. Sledujete-li ho při zkouškách nebo při řízení představení zejména v krumlovském divadle, přistihnete se chvílemi, že se vám 43
smazává rozdíl mezi rokem 1727 a 2011. Dnešní čtyřicátník se narodil 12. 12. 1971 v Praze, kde absolvoval gymnázium a zároveň soukromě kontrapunkt a skladbu u Františka Kovaříčka. Studium hudební vědy zahájil na Karlově univerzitě a později ukončil na Masarykově univerzitě v Brně. Současně byl žákem v cembalu a hře na generálbasu u izraelského cembalisty Shaleva Ad-El. Když v roce 1991 zakládal soubor Cappella Accademica (2005 přejmenován na Hof – Musici), zaměřil se na autentickou interpretaci barokní opery (oratoria) s použitím dobových nástrojů nebo jejich kopií. Postupně se tento soubor budovaný zároveň jako citlivý a vývoje schopný orchestr i jako fundus specializovaných pěveckých sólistů a s alteracemi vyprofiloval v mezinárodní společenství, kde jen šestice barokních houslistů pochází z Maďarska, Anglie, Polska, Koreji, Rakouska a Německa. Už jen komunikace a mnohonárodní sdílení společně definovaných hodnot, respekt k badateli, zejména společná chuť spolupracovat, radost z výkonu. Orchestřiště v krumlovském divadle ostatně poutá pozornost diváků při produkcích stejně jako scéna. S tímto ansámblem vystupuje na mezinárodních festivalech, jakými jsou Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Baroque a Sait- Roch v Lutichu (Belgie), Printems des Arts v Nantes, Festival Galuppi v Benátkách, Haydnův Festival na zámku Esterháza (Maďarsko) a další. Barokní opera a její dobová interpretace ho přitahuje ve všech složkách a souvislostech včetně gestiky, kostýmů a scénografie (spolu s režisérkou Zuzanou Vrbovou). A nikde na světě není podobná konstelace s dochovanými divadelními kostýmy, rekvizitami, kulisami a funkční divadelní mašinérií, včetně zkušených mašinistů pod vedením Pavla Slavka. I takový detail jako svíčky na pultech všech hudebníků chápe jako nedílnou součást celé realizace. Nižší hladina a celé světelné spektrum i v orchestřišti totiž stimulují naši smyslovou citlivost k vnímání jemnějších rozdílů, jak vizuálních, tak sluchových. Všichni to berou jako součást rekonstrukce a ne jako laciný efekt. Od roku 1996 tak nastudoval převážně v českých premiérách šest operních titulů G. F. Händela a již několik let uvádí každoročně některé z dosud nepublikovaných děl od nejvýznačnějších operních skladatelů (B. Marcello, A. Vivaldi, a. Caldara, N. Porpora, A. Scarlatti). Dějištěm těchto novodobých světových premiér je unikátně dochované barokní divadlo v Českém Krumlově, kam se také přestěhoval, aby zde v roce 2008 spoluzaložil Festival barokních umění Český Krumlov, jehož je dramaturgem a uměleckým ředitelem. Vzniklo tak pro město, zemi i svět ideální propojení autentického barokního divadla, mezinárodního souboru a jeho vlastního 44
kapelníka, který bydlí v úřednickém traktu krumlovského zámku. 3. ročník Festivalu barokních umění v Českém Krumlově potvrdil dramaturgický a interpretační profil festivalu a jeho duchovního otce. Ondřej Macek připravil se Zuzanou Vrbovou inscenaci dosud neznámého Vivaldiho díla, serenaty L’unione della Pace, e di Marte (Spojení Míru s Martem) komponovanou Vivaldim pro Benátky k oslavě narození dvojčat francouzského krále v roce 1727. Ani tentokrát se Ondřej Macek nedal odradit obecným konstatováním, že hudba je ztracena, a opět podle libreta nalezl nejprve možné autovýpůjčky z časově paralelních Vivaldiho oper Orlando furioso a Farnace včetně parafrází libreta, a dokonce i v pražském Argippovi. Využitím dobové praxe i badatelské a interpretační metody recyklace árií tak Macek postihuje proměnlivost a variabilitu útvaru barokní opery a zároveň nechává otevřená vrátka pro případ, že by se ještě někdy objevila celá Vivaldiho autentická partitura…“ 9
3.3 Celkové shrnutí Festival barokních umění je poměrně mladý festival. Existuje teprve od roku 2008 a je velkým obohacením kulturního dění na Českokrumlovsku, právě díky jeho zaměření na období baroka. Hudební soubory, které na festivalu vystupují, se věnují výhradně interpretaci staré hudby. Festival hostí domácí i zahraniční interprety. Jedinečným zážitkem je návštěva Zámeckého barokního divadla, kde se setkáváme s tehdejší divadelní technikou. Opery jsou provozovány při svíčkách. Festival se odehrává v září. Tedy těsně po skončení Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov.
9
Bohadlo, S.: Maestro di musica Ondřej Macek. Hudební rozhledy. 2012-, roč. 65, č. 04-, s. 54-55.
45
4. Festival Vivat varhany Festival Vivat varhany je v Českém Krumlově pořádán od roku 2010 a je tak nejmladším a nejmenším hudebním festivalem konaným na Českokrumlovsku. Jedná se vždy o tři koncerty, které se odehrávají v kostele sv. Víta. V roce 1340 byla tato stavba započata německým stavitelem Linhartem z Aldenberku, jehož dodnes připomíná nápis na znaku umístěném v klenbě hlavní lodi. Varhany v kostele sv. Víta jsou dílem Heinricha Schiffnera a pocházejí z roku 1908. Festival zahrnuje sólové varhanní koncerty, pěvecké recitály a jiná komorní obsazení za doprovodu místních varhan. Festival je pořádán občanským sdružením Česká kultura. 4.1 Program festivalu v roce 2012
26. 12. Zdena Kloubová – soprán Michal Hanuš – varhany, 20:00 28. 12. Paul Kayser (Lucembursko) – varhany, 20:00 30. 12. Gentlemen Singers Jiřina Dvořáková Marešová – varhany, 20:00
4.2 Celkové shrnutí
Festival
Vivat
Varhany
je
nejmladší
a
nejmenší
z
festivalů
na Českokrumlovsku. Jako jediný se odehrává v zimním období a obohacuje tak přímo vánoční svátky. V předchozích letech zde vystoupili např. Stephane Béchy (Francie), Jiřina Dvořáková-Marešová, Jan Hora, Drahomíra Matznerová, Miroslav Kejmar a další. Festival tedy hostí domácí i zahraniční interprety.
46
5. Královský hudební festival Zlatá Koruna První ročník Královského hudebního festivalu Zlatá Koruna se uskutečnil roku 2003. Klášter, ve kterém se koncerty konají, byl založen roku 1263 českým králem Přemyslem Otakarem II. a nabízí nádherné prostředí s neopakovatelnou atmosférou, která je ještě podtrhnuta tím, že se některé koncerty konají pouze při svíčkách. Začátky koncertů jsou kvůli tomu posunuty až na 21:00. Z prostorů kláštera, kde se koncerty uskutečňují, jmenuji například koncertní síň, křížovou chodbu, kapitulní síň, kapli Andělů strážných a kostel Nanebevzetí Panny Marie. Varhany v kostele jsou dílem Abrahama Starcka z roku 1699. Všechny jmenované prostory mají nádhernou akustiku, která je u posluchačů a interpretů vždy vítaným hostem. Za dobrého počasí se některé koncerty konají v rajské zahradě. Festival se však nekoná pouze v prostorách kláštera, ale také v Penzionu Kraus v Prostředních Svincích, kde mají posluchači možnost slyšet unikátní křídlo značky I. Pleyel z roku 1854. Byl to oblíbený nástroj klavíristy a skladatele F. Chopina. Dalším místem pro koncerty Královského hudebního festivalu se stal kostel sv. Mikuláše v Boleticích a kostel sv. Martina v Polné. V rámci hudebního festivalu se od roku 2006 konají Mezinárodní houslové kurzy pod vedením Bohuslava Matouška. Závěrečný koncert účastníků těchto kurzů je také zařazen do Královského hudebního festivalu. V klášteře nebylo do roku 2012 k dispozici koncertní křídlo. Z tohoto důvodu byl klavír do kláštera buď zapůjčen, nebo se koncert uskutečnil v sále radnice ve Křemži. Tento problém se však v roce 2012 vyřešil pořízením křídla značky Bechstein, které nyní stojí v koncertním sále kláštera ve Zlaté Koruně. Křídlo renomované berlínské firmy Carl Bechstein vyrobili kolem roku 1870 speciálně pro petrohradský carský palác. Svědčí o tom i dvě lví hlavy nad klaviaturou, které jsou zmenšeninou lvů na mostu v Petrohradu. Až do roku 1917 sloužil klavír ke koncertům v ruském paláci. Díky různým obchodníkům se klavír dostal přes Kyjev až do Čech a skončil v dezolátním stavu u vyhlášeného restaurátora z Rychnova nad Kněžnou. Na festivalech vystupují domácí i zahraniční interpreti.
47
5.1 Program festivalu v roce 2012
Královský hudební festival Zlatá Koruna 2012 Klášter Zlatá Koruna - X. ročník
12. srpna, 21:00 CHAIRÉ Příbram Umělecký vedoucí Josef Krček Křížová chodba
19. srpna, 17:00 Bohuslav Matoušek (housle) a jeho hosté Zdeněk Svozil, Hiroko Takahashi (Japonsko), Festivalový orchestr Vivaldi, Bach, Mozart Klášterní kostel
21. srpna, 21:00 kostel sv. Mikuláše v Boleticích "MEMENTO" Pražské kytarové kvarteto
23. srpna, 19:30 "Hvězdy mezi námi" Již tradiční koncert účastníků Mezinárodních houslových mistrovských kurzů vedených Bohuslavem Matouškem, Martina Mergentalová - klavír Koncertní sál
28. srpna, 19:30 DYŠKANTI – um.vedoucí Martin Horyna "Madrigaly a canzonetty na dvoře posledních Rožmberků a v klášteře Zlatá Koruna kolem roku 1600" Vstupní sál opatství
48
30. srpna, 19:30 Trio Karageorgiev Radka Křížová – housle, zpěv, Marcela Křížová – klavír, Nikola Karageorgiev violoncello Křížová chodba a koncertní sál Čtvrtek 6. Září, 19:30 Ivo Michl– baryton, Zdeněk Klauda (ND Praha) – klavír Koncert na historický klavír Ignace Pleyel, Paris, z roku 1854 Písňové a klavírní skladby F. Schuberta a R. Schumanna Pension Kraus, Prostřední Svince 13. září, 19:30 SYMBIOZA Lilija Červinková (Turkmenistán) - housle Terumi Hatashima (Japonsko) - klarinet Lilja Červená (Tatarstán) - klavír Koncert s klavírem z carského paláce v Petroradu (C. Bechstein, 1870) Koncertní sál 20. září, 19:30 Jaroslav Tůma – varhany - Závěrečný koncert festivalu Klášterní kostel 5.2 Rozhovor s Milanem Krausem (zakladatelem Královského hudebního festivalu Zlatá Koruna)
Co Vás přimělo k založení hudebního festivalu? Myšlenka festivalu se objevila v roce 2002, kdy jsem organizoval koncerty s Euregio Symphonie Orchester Passau a právě jeden z koncertů, na kterém zazněla Mahlerova II. Symfonie, byl v kostele ve Zlaté Koruně. Je to jediné místo v jižních Čechách, kde se dá uvádět velké oratorní koncerty v odpovídajícím prostředí. Po koncertě jsem hovořil s tehdejším kastelánem kláštera s panem PhDr. Zdeňkem 49
Troupem a probírali jsme možnosti rozšíření nabídky prostorů kláštera pro jeho větší využití a oživení pro veřejnost. Nutno podotknout, že klášter procházel dlouhodobou rekonstrukcí, kdy na začátku byl velmi zdevastovaný objekt a po 25 letech se dostal do stavu, kdy většina prostorů byla opravena. K organizování koncertů jsem měl velmi blízko, neboť jsem v letech 1991 – 1995 působil jako ředitel Jihočeské komorní filharmonie a v jejím sídle, v Koncertní síni Otakara Jeremiáše, jsme pořádali mnoho koncertů. Sám jsem na rok 2003 připravoval koncerty s Filharmonickým orchestrem České Budějovice, který jsem v roce 1995 založil, a na léto jsem hodlal uskutečnit Händelova Mesiáše se švýcarským sborem, sólisty a dirigentem Danielem Schmidem. Takže to byl první základní kámen a potom jsem k němu přidal další koncerty, ve kterých jsem dramaturgicky vycházel z historie a poslání místa jakým klášter Zlatá Koruna je. A dá se říci, že najednou se objevil festival a ještě k tomu v roce 740. výročí založení kláštera českým králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1263. Pro připomenutí významu tohoto panovníka a českého krále nese festival název „Královský hudební festival“. Hlavní linií festivalu jsou duchovní hodnoty, ale v klášteře zároveň byla významná a vysoce ceněná škola, takže v průběhu existence festivalu se činnost doplnila o Mezinárodní mistrovské houslové kurzy vedené vynikajícím houslovým virtuózem a pedagogem panem prof. Bohuslavem Matouškem. Z výše napsaného je zřejmé, že volba lokality kláštera byla vybrána víceméně šťastnou náhodou – všichni od počátku festivalu přáli, jak správa kláštera, tak obecní úřad. Jaké máte plány s festivalem do budoucna? Plány do budoucna festivalu jsou udržení této aktivity i přes současný stav finančních podpor a rozšířit jeho působení. V době své největší slávy patřilo klášteru Zlatá Koruna velké množství vesnic a rozsáhlé území. Protože tyto informace jsou velmi málo známé, dali jsme si za cíl postupně veřejnost s tímto panstvím seznamovat. V roce 2007 se pravidelným koncertním místem stal kostel sv. Mikuláše v Boleticích, který jako nejstarší kulturní památka jižních Čech, byl dán do majetku kláštera již v době jeho založení. Tento objekt byl ve velmi zchátralém stavu, ale nelze nezmínit překvapivě pozitivní postoj Vojenského újezdu a Ministerstva obrany.
50
Poté, co jsme ministerstvu sdělili možnosti využití této památky, zde došlo k zásadním rekonstrukčním pracím, byla rekonstruována nová střecha, okna, zavedena elektřina, udělána nová podlaha, opraveny zbytky oltářů a obnoven zcela chybějící kůr. Tím je tato památka pro veřejnost a další generace zachráněna. I to je významná aktivita ze strany festivalu. Dalším místem festivalových koncertů je statek Kraus v Prostředních Svincích, který zde má koncertní prostory s historickým klavírem Ignace Pleyel, Paris z roku 1854. Toto místo připomíná jednoho z nejvýznamnějších donátorů kláštera – Bavora III. ze Strakonic, který ves Prostřední Svince věnoval klášteru v roce 1315. V dalších letech se bude festival o další koncertní místa rozšiřovat. Nedílnou součástí dramaturgie je podpora mladých umělců a v té chceme i nadále pokračovat a kromě koncertů samotných, rozšířit interpretační kurzy i o obory jiných nástrojů. Významnou příležitostí je i to, že NPÚ vybavil koncertní síň v klášteře mimořádným klavírem z carského Petrohradu zn. Bechstein z roku 1870. To umožňuje rozšířit dramaturgii o soubory, které tento nástroj pro své vystupování potřebují. Klášterní kostel je vybaven mimořádnými varhanami, které jsou dílem Abrahama Starcka z roku 1699. Festival by měl být iniciátorem ke shromáždění finančních prostředků a generální opravu tohoto unikátního nástroje. Do budoucna je důležitým momentem návštěvnost koncertů – od vzniku festivalu nabízíme mládeži do 15 let vstup zdarma. Využití této výhody je ovšem téměř nulové. Festival by měl obohacovat především místní obyvatele, ne se soustředit jenom na zahraniční klientelu v době turistické sezóny. Cesta je možná ve spolupráci s obecním úřadem, správou kláštera a lokálními médii. Období duchovního temna a útlum svobodného spolkového a společenského života po roce 1948 nese nyní své neblahé plody a bohužel ani po roce 1989 nenastal žádný zázrak, společnost je ve stavu v jakém je a kulturnost a kultivovanost národa se nestala jedním z cílů, jak by měla naše občanská společnost vypadat. Můj názor je jasný nebude-li národ kulturní a kultivovaný, nebude nikdy prosperovat…. Jaký je Váš pohled na současnou situaci hudebního života v ČR? Můj pohled na současnou situaci hudebního života v ČR bude asi značně kritický. Budu vycházet ze svého subjektivního pohledu, na který má každý jedinec právo. Snažit se být objektivní by vyžadovalo mnoho pečlivých zkoumání jednotlivých oblastí kultury, neboť hudba je pouze částí kultury a kulturnosti národa. Proto zůstanu u hudebního života a žánru, ve kterém jsem léta působil. Uvedu jednu 51
za svých kdysi vyřčených myšlenek: „Mladí se málo podporují a na staré se zapomíná“. V době, kdy jsem se stal ředitelem orchestru, jsem musel udělat jeden z nepopulárních kroků a to omezit administrativu instituce. Tzn., že jsem snížil počet zaměstnanců o 2/3. To jsem dělal s předpokladem, že sám budu pracovat a teprve až všichni budou pracovat účelně, nepředstírat činnost a budou plně vytíženi, bude možno vést úvahy, zda by bylo potřeba někoho přijmout. Musím bohužel prohlásit, že jako ředitel příspěvkové organizace jsem činnost ministerstva kultury nijak nepociťoval. Toto není myšleno proti existenci MK ČR, to bych považoval za velkou chybu, aby kultury neměla přímé zastoupení ve vládě. Ale jsem pro radikální snížené personálního stavu ministerstev obecně. Je to velmi nepopulární krok, ale 10 miliónový stát nemohou řídit statisíce úředníků. Na to prostě stát nemůže vydělat a tuto situaci považuji za neúnosnou. Při zachování toku financí do položky kultury by došlo k úsporám, které by ovšem nesměly skončit jinde, ale zůstat na ministerstvu. Tím by bylo možné daleko větší podpory kultury. S tím ovšem souvisí systematická a účelná podpora toku těchto financí. Jak ukázal vývoj po listopadu, kontrola se rozumí jenom ztěžování života obyvatel, kteří se postupně stávají nevolníky vlády, která klidně vyhází miliardy bez naprostého efektu. Bez dostatečných financí podpora kultury není možná. Bulvarizace mentality národa je strašná a mladí umělci, kteří získávají uznání v zahraničí, zůstávají u nás naprosto neznámí, místo aby se podíleli na duchovním růstu národa. Ten bude ale možný tehdy, když umělci budou působit nejen v Praze a prostřednictvím médií, ale v celém regionu ČR a to ve spojitosti se školstvím, především se základními uměleckými školami. K čemu je společnosti, jak rychle dítě zahraje stupnice a v kolika oktávách, když se z něj nestane člověk, který hudbu má rád, který ji potřebuje, když už ne provozovat sám na jakékoliv úrovni, tak alespoň aby pro něj měla význam jako pro posluchače, aby pozdvihovala jeho osobnost. Za dobu mého působení vidím z tohoto pohledu výsledek působení ZUŠ, ale i konzervatoří jako tristní. Když se ohlédnu zpět, na jedné ruce bych spočítal učitele a profesory, kteří se svými žáky přišli na nějaký koncert v Českých Budějovicích. Jaké příklady a koho mají táhnout, když ne samotní pedagogové? Kde jsou každoroční stovky absolventů hudebních škol? Proč nechodí na koncerty? Je výsledek působení hudebního školství v tom, že tyto mladé lidi od hudby odradí? A přitom vím, jak náročná je práce pedagoga a tyto otázky nejsou v žádném případě haněním jejich činnosti. Chyba je zřejmě v systému, který je zblázněný jenom do ekonomických ukazatelů. Duchovní hodnoty pro něj 52
neexistují. Bohužel, opět je to důsledek minulosti….
5.3 Celkové shrnutí Klášter Zlatá Koruna nabízí díky své historii a nádherným prostorám zcela ojedinělé možnosti pro konání nejrůznějších akcí a koncertů. Je to turisticky navštěvované místo, a proto není divu, že zde v období léta vznikl hudební festival, který obohacuje kulturní dění ve Zlaté Koruně. Návštěvnost místních lidí však není velká. Snaha do budoucna je o to, aby zlatokorunští obyvatelé byli více pyšní na svou obec a kulturní dění v jejich bydlišti. Koncerty by pak nebyly odkázány pouze na turisty a jiné návštěvníky. Následující ročník festivalu je také zařazen do oslav 750 let od založení kláštera Zlatá Koruna. Festival si po celou dobu trvání uchovává vysoké nároky na kvalitu interpretů. Od roku 2006 festival obohacují mladí umělci, kteří jsou účastníky Mezinárodních houslových kurzů. Z finančních důvodů má ale festival co do počtu koncertů tendenci redukovat jejich počet. V poslední době se festival orientuje především na domácí interprety a dává jim přednost před zahraničními. V dalších letech bude snaha o rozšíření koncertů do dalších zajímavých míst.
53
Závěr V současné době se na Českokrumlovsku koná pět významných hudebních festivalů. Největší z nich, který byl založen v roce 1991, je Mezinárodní hudební festival Český Krumlov. Vyplňuje tak kulturní dění v červenci a v srpnu. Nejstarším festivalem na Českokrumlovsku je Festival komorní hudby, který byl založen v roce 1987 a odehrává se na přelomu června a července. Dalším festivalem je Festival barokních umění pořádaný v měsíci září. Festival byl založen v roce 2008. Nejmladší je Festival Vivat varhany, který byl založen v roce 2010, vyplňuje kulturní dění o vánočních svátcích. Jediný festival, jehož koncerty se odehrávají mimo Český Krumlov, je Královský hudební festival Zlatá Koruna. První ročník se uskutečnil v roce 2003. Koncerty probíhají v srpnu a v září.
54
Použitá literatura:
Bohadlo, S.: Maestro di musica Ondřej Macek. Hudební rozhledy. 2012-, roč. 65, č. 04-, s. 54-55. ISSN 0018-6996 Hůlek, J.: Dvacet let mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Hudební rozhledy. 2011-, roč. 64, č. 10-, s. 13-16. ISSN 0018-6996 Hůlek, J.: Festival komorní hudby Český Krumlov 2012. Hudební rozhledy. 2012-, roč. 65, č. 09-, s. 9-10. ISSN 0018-6996 Hůlek, J.: Mezinárodní hudební festival Český Krumlov. Hudební rozhledy. 2012-, roč. 65, č. 10-, s. 12-14. ISSN 0018-6996 Johanovská, L.: Dvacet let MHF Český Krumlov. Hudební rozhledy. 2011-, roč. 64, č. 04-, s. 10-12. ISSN 0018-6996 Vokurka, Z.: Dvacet let mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Hudební rozhledy. 2011-, roč. 64, č. 10-, s. 16-17. ISSN 0018-6996 Vokurka, Z.: Mezinárodní hudební festival Český Krumlov. Hudební rozhledy. 2012-, roč. 65, č. 10-, s. 10-11. ISSN 0018-6996 Žáček, I.: Dvacet let mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Hudební rozhledy. 2011-, roč. 64, č. 10-, s. 12-13. ISSN 0018-6996 Žáček, I.: Dvacet let mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Hudební rozhledy. 2011-, roč. 64, č. 10-, s. 16. ISSN 0018-6996
55
