JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ HUDEBNÍ FAKULTA KATEDRA DECHOVÝCH NÁSTROJŮ
Metodika hry na fagot na ZUŠ
Bakalářská práce
Autor práce: Štěpán Rímský Vedoucí práce: doc. Mgr. Roman Novozámský Oponent práce: odb.as. MgA. JaroslavKubita Brno 2011
ANOTACE V této diplomové práci se pokusím shrnout veškerá důleţitá fakta metodiky hry na fagot. Na začátku práce se zmíním o historii fagotu a jeho stavbě. V další kapitole shrnu všeobecné předpoklady pro hru na tento nástroj, ze kterého volně přejdu na správný postoj a drţení. Dále se budu věnovat práci s dechem a správným nácvikem dýchání, protoţe myslím, ţe toto téma je důleţité a často diskutované. Následovat bude problematika nátisková, kde budeme mít moţnost nahlédnout do anatomie svalů štěrbiny ústní. Popíšeme si zde princip nátisku, nasazení tónu a časté chyby, kterých se začínající hráči a pedagogové dopouští. Pojednám zde také o strojcích a nácviku rytmických pasáţí. To vše shrnu ukázkou práce v hodině a doporučenou literaturou.
ANNOTATION In this thesis, I will try to summarize all the important facts and methodology of bassoon playing. First, I will describe the history of the bassoon, its function and structure. In the next chapter, I summarize the general prerequisite for this instrument, followed by correct posture and handeling of the instrument. Further work is devoted to proper breathing, because I think this topic is important and often debated. Next, I follow with the issue of the embouchure, where we will be able to see the muscle anatomy of the oral cleft. Here I describe the principles of the embouchure, tone attack and frequent mistakes novice players commit. I also talk about reeds and the practice of rhythmic passages. Finally, I summarize all this information in an examplatory lesson and in recommended literature.
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Metodika hry na fagot za ZUŠ“ zpracoval samostatně. Veškerou pouţitou literaturu a další podkladové materiály uvádím v seznamu pouţité literatury. V Brně dne 30.dubna 2011 Štěpán Rímský
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval doc. Romanu Novozámskému za cenné informace a materiály, které mi velice pomohly při tvorbě této práce. Také bych rád poděkoval Lucii Číţkové, studentce 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, která mi pomohla objasnit oblast anatomie.
OBSAH 1
Úvod ...................................................................................................................... 7
2
Základní informace o nástroji ............................................................................... 8 2.1
Historie .......................................................................................................... 8
2.2
Stavba nástroje .............................................................................................. 9
3
Předpoklady pro hru ............................................................................................ 12
4
Základy správného postoje a drţení nástroje ...................................................... 13
5
6
4.1
Postoj při hře ............................................................................................... 13
4.2
Drţení nástroje ............................................................................................ 15
Práce s dechem, dechové cviky........................................................................... 17 5.1
Princip dýchání ............................................................................................ 17
5.2
Nácvik dýchání, dechové cviky................................................................... 17
Problematika nátisku, strojky.............................................................................. 20 6.1
Svaly štěrbiny ústní ..................................................................................... 20
6.2
Nátisk........................................................................................................... 22
6.3
Nasazení tónu .............................................................................................. 23
6.4
Strojek ......................................................................................................... 25
7
Ukázka práce v hodině ........................................................................................ 26
8
Literatura pro začátečníky ................................................................................... 27
9
Závěr ................................................................................................................... 28
10 Prameny a literatura ............................................................................................ 29 11 Seznam obrázků .................................................................................................. 30
1
ÚVOD Inspirací pro téma mé bakalářské práce je zajisté moje vlastní zkušenost.
Vedle studia na JAMU v Brně je mým zaměstnáním jiţ šest let výuka na ZUŠ. Výrazně větší část mé práce je výuka zobcové flétny, nicméně výuka hry na fagot se stala její pravidelnou součástí a doufám, ţe tomu tak bude i do budoucna. Často se zamýšlím nad tím, proč počet ţáků na fagot na základních uměleckých školách je tak nízký. Troufám si říci, ţe kvalifikovaných pedagogů je dostatek. Je to zřejmě nedostatkem informací o tomto nástroji, vysoká pořizovací cena a celková náročnost tohoto nástroje. I přes tyto záporné faktory se najdou odváţlivci, kteří se přihlásí na tento nástroj. Cílem této práce je shrnout své poznatky do jakéhosi návodu pro začínajícího učitele a tím si i sám ujasnit a srovnat fakta a zkušenosti, které se mi po dobu mého pedagogického působení podařilo nasbírat.
2
ZÁKLADNÍ INFORMACE O NÁSTROJI Fagot je dvouplátkový dřevěný dechový nástroj, který tvoří v orchestru
základ basové dechové sekce. Jeho rozsah přesahuje 3 oktávy. Konkrétně je to od B1e2. Výraz a barva tónu můţe být komická, groteskní, něţná, jemná aţ melancholická. Hřejivost jeho tónu dává kulatost zvuku celé dechové sekci. Jeho uplatnění nalezneme hlavně v symfonickém a komorním orchestru, komorní hře, ale také jako sólový nástroj. 2.1
Historie Fagot je velice zajímavý nástroj zvláště z historického hlediska. Jedná se
o dřevěný dechový nástroj, na který se hraje pomocí dvojitého třtinového plátku (tzv. strojek). Dnes se vyrábí z javorového dřeva (mimo francouzského fagotu, ten se vyrábí z palisandru). Vznikl v 16. století. Jeho název pochází z italského „il fagotto“ (svazeček nebo otep). Ke vzniku fagotu se dochovaly dvě verze. První verze tvrdí, ţe fagot vynalezl kanovník (kněz, příslušející ke katedrální kapitule nebo ke kapitulnímu chrámu, nebo také označení pro kněze vykonávajícího slavnostní liturgické funkce v určitém kostele) Afranio Albonesi, který pochází z italské Ferrary. Vynálezce vycházel z basového bomhartu, coţ byla 8 stop dlouhá pastýřská trouba. Afranio jí rozdělil na několik částí, které dole spojil kolenem a nástroji dal název Phagotus. Druhá verze, která se dnes jeví za všeobecně správnou, tvrdí, ţe fagot vychází z dulcianu, který je fagotu velice podobný. Dulcian je na rozdíl od fagotu pouze z jednoho kusu dřeva, ale jeho tón je velice jemný a nejvíce podobný dnešnímu fagotu. Tuto teorii potvrdil ředitel „Ústavu pro hudební vědu (Collegium musicum)“ Hugo Riemann (1849-1919). První fagot byl velice nedokonalý. Zvuk byl spíše bučivý a barva tónu nejasná. Fagot se postupem času zdokonaloval a jiţ v roce 1578 se začal vyrábět sériově. Kolem roku 1790 měl fagot pouze pět klapek. Začátkem 18. století se jeho rozsah rozšířil přidáním dalších klapek. I přesto byl nástroj labilní a nedalo se na něj hrát bezpečně ve všech polohách. V roce 1821 zaloţil v Biebrichu nad Rýnem Johan Adam Heckel továrnu na nástroje se zaměřením na fagot. Po dlouhotrvajících pokusech se jim podařilo dostat nástroj do dnešní podoby. Okolo roku 1840 měl
nástroj 15 i více klapek. Dodnes patří firma Heckel k naprosté špičce ve výrobě fagotů. 2.2
Stavba nástroje
Fagot se skládá ze šesti částí: (a) Hlavice (zvaná téţ komín) (b) Basová roura (basová hůl) (c) Křídlo (d) Bota (koleno, dvojitá roura) (e) Eso, zakončené strojkem
Obrázek 1 – stavba fagotu
a)
Hlavice je nejjednodušší část fagotu, ale přesto má vliv na kvalitu tónu. Na konci je zakončena bílým krouţkem, který slouţí nejen jako dekorace, ale i jako ochrana před poškozením. Starší nástroje májí tento krouţek vyrobený ze slonoviny, ale dnes se pouţívá převáţně umělá hmota.
b) Basová roura leţí podél křídla. Tento díl fagotu je průchozí a na obou svých koncích má korek. Z jedné části se zasouvá do boty a na druhé do hlavice. Tento díl je méně náchylný k poškození neţ je křídlo a méně komplikovaný neţ křídlo a bota. c)
Křídlo leţí podél basové roury. Do jejího uţšího konce se zasouvá eso a širší konec se zasouvá do boty. Tento konec je kromě korku opatřen nereznoucím
kovovým krouţkem (cca 0,5cm) který má chrannou funkci. Odpovídající jamka v botě je taktéţ vystlána nereznoucím kovem. d) Bota spojuje křídlo a basovou rouru. Dole je zakončena kovovým „kolínkem“ které spojuje dvě trubice. Kolínko překrývá ochraná krytka. Toto kolínko drţí dvě matice, které je moţné odšroubovat a nástroj vyčistit. Na botě také nalezneme opěrku na pravou ruku a oko na zavěšení nástroje, popř. vyvaţovací zařízení. e)
Eso je spolu se strojkem hlavní faktor určující intonaci a tónovou kvalitu nástroje. Je to kovová trubice dlouhá přibliţně 30cm, která je stejně jako tělo nástroje kónicky vyvrtaná. Její širší konec je opatřen korkem a zasouvá se do křídla. Na uţší konec se nasazuje strojek. Na esu je malá dírka velikosti dírky od jehly, která je zhruba 4 cm od konce širší části. Tuto díru zakrývá speciální klapka a nazývá se piano mechanika. Tato mechanika slouţí pro lepší ozev spodních tónů. Vliv na intonaci a kvalitu tónu má kromě tloušky stěn a vrtání esa také materiál ze kterého je vyrobeno. Eso se vyrábí také v různých velikostech od 0 do 3. Niţší číslo znamená kratší eso a tím i vyšší intonaci. Nejčastěji se pouţíva eso č.1 a č.2. I tento díl nástroje je důleţité čas od času vyčistit speciálním kartáčkem.
Obrázek 2 – části fagotu
Správný postup při sloţení nástroje by měl být následující. V prvé řadě je dobré ţákovi vysvětlit, ţe musí čas od času namazat korky (v opačném případě hrozí poškození nástroje). Po tomto kroku uchopíme spodní díl fagotu- tzv. botu a do jejího menšího otvoru zasuneme křídlo. Narovnáme ho tak, aby bylo moţné do tlustšího otvoru v botě zasunout basovou rouru. Poté fagot zajistíme sponkou, která drţí křídlo a basovou rouru lépe pohromadě (pokud je touto sponou nástroj vybaven) a na konec basové roury umístíme hlavici. Do křídla nástroje poté zasuneme eso a fagot zavěsíme na popruh. Aţ potom nasazujeme strojek. Při nasazování nástroje na popruh hrozí strojku jeho poškození.
Obrázek 3 – strojky
3
PŘEDPOKLADY PRO HRU Hned ze začátku je důleţité si uvědomit, ţe fagot je velice náročný nástroj.
Ne kaţdý ţák má fyzické a psychické dispozice pro hru na fagot. Málokterý ţák se přihlásí rovnou ke hře na fagot. Ve většině případů si učitel vychovává talentovaného hráče na zobcovou flétnu a v určitém vhodném věku mu nabídne přestup právě na fagot, který skýtá pestrou škálu moţností, které zobcová flétna jiţ nenabízí. Budeme předpokládat, ţe dítě má rytmické schopnosti, zvládá intonovat (tzv. hudební sluch) a má základy hudební nauky. Osobně doporučuji dítě poslat na prohlídku ke svému praktickému lékaři, abychom měli představu o jeho zdravotním stavu. Dá se předpokládat, ţe sportovně zaloţené dítě, bude mít lepší fyzické propozice neţli dítě odrostlé na počítačích. Není od věci si pozvat rodiče a porovnat délku prstů (pokud má ţák malé ruce je dobré si ověřit, jestli doroste), zeptat se rodičů jestli ţák neprodělal v dětství nebezpečné choroby (např. mozková obrna). Dále je důleţité podívat se na ústa. Přílišný předkus není vhodný, ale dá se s ním ještě pracovat. Pokud má dítě zákus (tzv. šuplík), nedoporučil bych hru na fagot vůbec. Problém můţe také nastat, pokud má ţák křivé přední zuby, popřípadě má na zubech namontovaná rovnátka. Také se říká, ţe příliš tlusté rty nejsou vhodné pro budoucnost hráče na fagot, ale z vlastní zkušenosti mohu říct, ţe znám dostatek kvalitních hráčů vybavených právě tlustšími rty. Pokud je dítě doposud vyhovující, zeptejme se rodičů, zdali nemá problém s bolením zad, únavou a s dýcháním. Problémy s páteří by mohly při častém zatěţování mít fatální následky. Pozdější výuku by také mohla znepříjemnit dyslexie, popř. epilepsie nebo hyperaktivita. Dyslexie můţe značně znepříjemnit i hru na zobcovou flétnu, natoţ na fagot. Naopak astmatičtí hráči při hraní můţou pociťovat pocit úlevy (správné dýchání je pro ně prospěšné). Pokud i nadále ţák vyhovuje, můţeme si gratulovat a doufat, ţe se nám povede vychovat dalšího fagotistu.
4 4.1
ZÁKLADY SPRÁVNÉHO POSTOJE A DRŢENÍ NÁSTROJE Postoj při hře Hra na fagot vychází z přirozeného postoje. Pokud chceme a je nám to
příjemné, můţeme si jednou nohou lehce nakročit dopředu. Někomu to pomáhá ve stabilitě, ale na hru samotnou to nemá vliv. Důleţitější je práce kolen. Dle mého názoru mají být kolena lehce pokrčená (jako u lyţování, ale ne tolik) Tělo tím dostane pruţnost a lépe se tak vyrovnává s nástrojem a později i s trémou (lépe se eliminuje třas kolen) Také tím odpadne poněkud „strnulý“ postoj naprosto napnutých nohou a hráč začne působit celkově přirozenějším a uvolněnějším dojmem. U začínajícího ţáka je tento postoj nutný stále hlídat a upravovat.
Obrázek 4 – postoj při hře
Většina ţáků získá nástroj i se základním vybavením jako futrál, vytěráky, opěrka pravé ruky, vytěrák a „kšandu“ na krk. Myslím, ţe správné zavěšení fagotu je velice důleţité pro další vývoj hráče a proto je dobré investovat do správného vybavení. Máme následující 4 moţnosti:
1.
Popruh Jiţ zmíněný popruh (obr. č. 5) je vhodný pro starší a zkušenější hráče s jiţ
vyspělou postavou. Celá váha spočívá na krku hráče, coţ pochopitelně velice zatěţká zvlášť krční páteř. Osobně doporučuji začínajícímu hráči šňůru okamţitě zabavit a vyměnit za níţe uvedené popruhy.
Obrázek 5 – popruh
2.
Popruhy Popruhy (obr. č. 6) nebo také tzv. „kšandy“ nabízejí daleko ideálnější
podmínky pro začínajícího hráče. Váha nástroje se přirozeně rozloţí na celá záda a krční páteř je ušetřena od přílišné zátěţe. Nespornou výhodou je více přezek, díky kterým můţeme popruhy nastavit do ideální polohy a přizpůsobit prakticky komukoli.
Obrázek 6 – popruhy
3.
Sedací popruh Sedací popruh (obr. č. 7) je speciální popruh, který je učen pouze ke hře
v sedě. Hráč se posadí na popruh a na jeho konec zavěsí nástroj. Eliminuje se tím váha nástroje. Sedací popruh bohuţel nemůţeme pouţít pro začínajícího hráče, protoţe potřebujeme, aby při hře stál.
Obrázek 7 – sedací popruh
4.
Ţádný popruh Hrát bez jakékoli opory si můţe dovolit pouze fyzicky schopný a zkušený
hráč (např. Pascal Gallois) a to z důvodu úpravy sklonu strojku v ústech při hře. Pro nás je tato varianta prakticky nepouţitelná. Také je důleţité kontrolovat, aby se ţák při hraní příliš neohýbal. Pokud je to moţné, měl by stát při hře rovně. 4.2
Držení nástroje Správné drţení nástroje je také velice důleţitým bodem výuky. Zvláště
v začátcích musíme dbát na to, aby se ţák nenaučil zbytečné zlozvyky. Nástroj by měl drţet pevně, ale ne křečovitě. Lokty obou rukou musí být v co nejvíce přirozené poloze. Nesmí být od těla příliš daleko, ani příliš blízko. Prsty přirozeně přikrývají dírky svými polštářky. Nahrazují tím vlastně polštářky klapek. Dbáme na to, aby ţák měl volné prsty. Neprolamoval je, ale ani je nestavěl příliš kolmo. Pokud ţák prstem dírku nezakryje úplně, tón se mění na nechtěné multifonikum. Musíme také dohlíţet
na to, aby ţák nezvedal prsty příliš vysoko. Měly by se nacházet nad kaţdou dírkou co nejníţe, připravené co nejrychleji a nejpřesněji dírku zakrýt. S pravou rukou to bude o něco sloţitější. Dnešní nástroje jsou vybavené opěrkou na ruku (tzv. haltrem) o kterou pravou ruku zapřeme. Někteří ţáci (zvlášť v niţším věku) mohou mít problém s dosáhnutím na klapky. Je moţné tuto oporu odšroubovat, hrát bez ní a po čase jí navrátit, nebo tuto opěrku vyrobit ţákovi na míru. Mnoho fagotistů v dnešní době pouţívá vlastní opěrku vyříznutou na míru své ruky.
5
PRÁCE S DECHEM, DECHOVÉ CVIKY Správné dýchání je základem veškerého úspěchu na jakýkoli dechový nástroj.
Troufám si říci, ţe je to asi nejdůleţitější a zároveň nejnáročnější bod celé výuky. Pokud se nám povede hned od začátku ţáka vést ke správnému dýchání, máme napůl vyhráno. V opačném případě se ţákovi špatně hraje, nemá dostatek dechu, správně se mu neozývají dané tóny, fagot zní o poznání slaběji a tón je „úzký“. Špatné dýchání můţe vést aţ k motání hlavy a stavu, který je blízký omdlení. Tomuto se dá vyvarovat pouze správným nácvikem dýchání a pravidelným cvičením bránice. 5.1
Princip dýchání Proč je role bránice při hře na dechový nástroj tak důleţitá? Existují dvě
skupiny dýchacích svalů: základní a pomocné. Pomocné pouţíváme jen při usilovném vdechu (inspirium) a výdechu (expirium) a nebo v případě, ţe základní skupina svalů pracuje nedostatečně. Při hře na fagot tedy pouţíváme dýchací svaly základní a snaţíme se o jejich nejefektivnější vyuţití. Mezi základní dýchací svaly řadíme vlastní svaly hrudníku, (tj. mm. intercostalesexterni,
mm.
intercostalesinterni,
mm.
intercostalesintimi,
m.
transversusthoracis) a bránici (diaphragma), přičemţ nádechu se aktivně účastní především bránice. Bránice tvoří svalovou přepáţku mezi dutinou hrudní a břišní a má tvar kopule, která se vyklenuje do hrudníku. Při nádechu dochází ke kontrakci její svalové části a tedy k jejímu zpolštění a pohybu dolů. Tím se zvětší prostor hrudní dutiny a můţe dojít k nasátí vzduchu. Při klidném vdechu klesá klenba bránice o 1,5 cm a při maximálním vdechu o 6-10 cm. Existuje několik typů dýchání – břišní, horní a dolní ţeberní – kdy u kaţdého typu se zapojují jiné inspirační a expirační svaly. Při hře na fagot pouţíváme především břišní neboli brániční dýchání. Tento způsob dýchání je nejefektivnější a zároveň nejzdravější, protoţe dochází k masírování břišních orgánů. Je tedy smysluplné se bráničnímu dýchání naučit v kaţdém případě. 5.2
Nácvik dýchání, dechové cviky Jak vlastně správně začít? Je dobré, aby si ţák uvědomil, jak a kam má
správně dýchat. Jelikoţ dýchání není samo o sobě příliš dobře viditelné a ţák ho
většinou moc nechápe, je důleţité mu správné dýchání co nejlépe vysvětlit. Nejpřirozenější nádech je dle mého názoru ve spánku. Nácvik provádíme bez nástroje. Poloţme tedy ţáka na záda a nechejme ho chvíli plynule, klidně a pravidelně dýchat. Měl by leţet klidně, bez zbytečného pohybu, ruce volně podél těla. Nohy by měl mít nataţené a uvolněné.
Obrázek 8 – dýchání
Nechme ţáka poloţit si ruku na břicho a sledovat ho vlastní dech. Potom můţeme pouţít například knihu (je vhodná pro lepší sledování správného dýchání), kterou poloţíme ţákovi na břicho a necháme ho sledovat pohyb bránice. Tímto způsobem cvičíme s ţákem několik minut. Snaţme se, aby nádech a výdech byl co pokud moţno nejplynulejší stejně jako přechod mezi nádechem a výdechem. Cílem tohoto cvičení je správně stimulovat břišní svalstvo. Je důleţité, aby si ţák tento pocit zapamatoval a snaţil se právě takto dýchat do nástroje. Další způsob nácviku je ve stoje. Necháme ţáka, aby se postavil (opět bez nástroje) rovně, uvolněně. Začne dýchat podobně jako u předchozího cvičení, ale s tím rozdílem ţe se bude snaţit vědomě dýchat co nejníţe do bránice. Jakoby tlačil svůj opasek směrem dopředu z kalhot. Je dobré kdyţ ţák pocítí rozpínání bránice v oblasti ledvin.
Tuto část bránice lze stimulovat dalším cvičením. Ţák se posadí na ţidli a lehce se předkloní. Správným nádechem do bránice začne pociťovat tlak právě v oblasti ledvin. Ze začátku bude pro ţáka správné dýchání velký problém. V návalu informací, které musí ţák vstřebat, často ţák zapomene správně dýchat. Také se stává, ţe ţák přestává správně dýchat před sloţitou rytmickou pasáţí či rychlou částí skladby. Vysvětlíme mu, ţe je důleţité právě tento sloţitý úsek „opřít“ o dech. Dalším problémem se můţe stát špatný nátisk, který „brzdí“ správný nádech. Tento problém budeme řešit v následující kapitole.
PROBLEMATIKA NÁTISKU, STROJKY
6
Nátisk je obecný termín, který se pouţívá u dechových nástrojů. Liší se v závislosti na nástroj, na který hrajeme. Termínem „nátisk“ tedy myslíme specifické postavení úst a rtů při hře na fagot. Neţli se pustíme se ţákem do samotného hraní, je důleţité mu vysvětlit jak „nátisk“ funguje. To znamená, jaké svaly v ústech máme a které svaly při hraní správně pouţít. 6.1
Svaly štěrbiny ústní Před tím neţ se pustíme do detailního popisu svalů hlavy, musíme si říci něco
o způsobu, kterým svaly obecně pracují. Sval vţdy působí pouze v jednom směru, resp. ve směru, ve kterém jsou uspořádána jeho svalová vlákna. Ty svaly, které pracují společně ve stejném směru k dosáhnutí určitého úkolu se nazývají „synergisté“. Naproti tomu „antagonisté“ jsou svaly, které působí ve směru opačném. Téměř kaţdý sval, nebo skupina svalů v lidském těle, má svého antagonistu.
Obrázek 9 – svaly štěrbiny ústní
Svaly této skupiny uzavírají ústní štěrbinu, ovládají pohyb rtů a uplatňují se při změnách výrazu obličeje. 1.
Musculus orbicularis oris - kruhový sval ústní. Tvoří podklad rtů. Účastní se jejich sešpulení, sevření a přitiskuje rty k zubům. Tento sval hraje hlavní úlohu při tvorbě nátisku. Sval začíná na juga alveolaria (zubní výběţky čelisti) horních a dolních řezáků a upíná se do kůţe rtů.
2.
Musculus zygomaticus major - velký sval lícní. Začíná na přední straně os zygomaticum (lícní kost) a upíná se do kůţe sulcus nasolabialis (nosoretní rýha). Táhne koutek ústní laterokraniálně (nahoru a do stran)
3. Musculus zygomaticus minor - malý sval lícní. Začíná na přední straně os zygomaticum mediálně (směrem dovnitř) od předchozího svalu a upíná se stejně jako velký sval lícní. Funkce je stejná. 4. Musculus levator labii superioris - zvedač horního rtu. Začíná pod dolním okrajem orbity (očnice) a upíná se do horního rtu. Jeho funkcí je zvedání horního rtu. 5. Musculus levator labii superioris alaeque nasi - zvedač horního rtu nosního křídla. Začíná na nosním hřbetu a na mediálním okraji orbity a upíná se do kůţe sulcus nasolabialis. Tento sval zvedá horní ret a rozšiřuje nosní dírku. 6. Musculus levator anguli oris - zvedač koutku. Začíná ve fossa canina (prohlubeň nad špičákem, pod foramen infraorbitale otvor pod očnicí) a upíná se do ústního koutku. Jeho funkcí je zvedání koutku. 7. Musculus risorius - sval slouţící k smíchu. Začátek je v kůţi při předním okraji mutulus masseter (ţvýkací sval) a upíná se opět do kůţe ústního koutku. Táhne koutek laterokraniálně a podmiňuje důlek ve tváři. 8. Musculus buccinator - sval trubačský. Sval začíná na processus alveolaris maxillae (zubní výběţky horní čelisti), tuber maxillae (hrbol horní čelisti), raphe buccopharyngea (šev jícnu a tváře), processus alveolaris mandibulae (zubní výběţky dolní čelisti) a upíná se do modiolu ústního koutku. Přitlačuje tvář k alveolárním výběţkům čelistí při naplněné předsíni dutiny ústní.
9. Musculus depressor anguli oris - stahovač koutku. Začíná na mandibule (dolní čelist) a upíná se do kůţe ústního koutku. Táhne koutek směrem dolů. 10. Musculus depressor labii inferioris - stahovač dolního rtu. Začíná na mandibule, ale upíná se do kůţe dolního rtu, a proto táhne dolů celý dolní ret a ne jen koutek. 11. Musculus mentalis - bradový sval. Začíná na juga alveolaria dolních řezáků a upíná se do kůţe brady. Táhne kůţi brady nahoru (podmiňuje důlek na bradě) a táhne dolní ret vzhůru. Pouze společné působení všech těchto svalů umoţňuje správné a poţadované otevření úst a kompletní obemknutí strojku rty. Pokud je účinnost určitého svalu částečně omezena, můţe být krátkodobě jeho funkce nahrazena jiným svalem. 6.2
Nátisk
K čemu je vlastně vyţadován nátisk? 1.
Reguluje velikost štěrbiny ve strojku a jeho vibrace
2.
Předchází úniku vzduchu mezi strojkem a rty
3.
Ovlivňuje tvar orofaryngeálního prostoru (dutina ústní a hltan)
Díky těmto poţadavkům rozumíme důleţitosti nátisku pro optimální tvorbu tónu. Rty jsou nepatrně navlhčené a napnuté. Rty mírně překrývají zuby. Učitelé ze „staré školy“ vyţadovali přílišné překrytí rtu a také přehnané zasunutí spodní čelisti dozadu. Tím vznikl „předkus“. Tato metoda je jiţ dnes překonána. Dále strojek vloţíme jemně mezi rty do délky dvou třetin. Dáme si záleţet, aby ţák při vkládání strojku do úst měl rty zaoblené do písmene O, neţ aby měly rty tvar jako při vyslovování písmene E. Brada by měla jít mírně dozadu, ale ne příliš, jak jsem jiţ zmiňoval výše. Zkrátka musíme stále hlídat, aby ţák neměl příliš „placatý“ nátisk. Koutky musí být stále u sebe, aby tlak na strojek byl rovnoměrně rozprostřen.
Obrázek 10 – nátisk
Dávejme pozor na chyby, kterých se ţák většinou dopouští. Rty by neměly být v ţádném případě roztaţeny do stran. Začátečníci, jejichţ svalová kontrola a síla ještě není dostatečně vyvinutá, obvykle tisknou strojek příliš dolní čelistí (jakoby ho koušou). Taktéţ se můţe stát, ţe se svaly unaví nebo je strojek příliš těţký. Rty se dostanou příliš daleko přes zuby a ţák opět strojek „zakousne“. Krátká pauza a uvolňovací cvičení často pomáhá se rychle zotavit. Zároveň je potřeba, aby ţák hrál s pocitem širokého hrdla, prostoru v ústní dutině a vědomého rozšiřování krku. 6.3
Nasazení tónu Předtím neţ nota zazní, musí být správně připravena. Tato příprava se
odehrává v krátkém časovém úseku mezi nadechnutím a vydechnutím. Je klíčová pro optimální artikulaci, dobrou intonaci a tónovou kvalitu. Po kontrolovaném nádechu (pouze tolik vzduchu, kolik je potřeba na danou pasáţ), je zadrţen dech. Tlak vzduchu v dýchacích cestách se zvýší. V tento moment jsou připraveny rty okolo strojku a vytvoří nátisk (představa vyslovení písmene M). Dobrým příkladem můţe být také představa foukání na láhev. Vzduch by v ţádném případě neměl unikat okolo strojku ani nosem.
Obrázek 11 – správné poloţení jazyka na strojek
Obrázek 12 – nasazení tónu
V tento moment správným uvolněním rozechvějeme strojek. V praxi se osvědčilo, ţe ideální představou je jakoby vyslovení slabiky TÁ do strojku. Strojku se vţdy dotýkáme horní plochou jazyka a to konkrétně její přední částí (viz obrázek 11). Strojek nesmí být v ústech příliš daleko, ret by se neměl dotýkat drátku, ale ani nesmí příliš vyčnívat. V obou případech je hraní obtíţné a zvuk velice neţádoucí. Obemknutí strojku rty by mělo být lehké, čemuţ musí odpovídat i strojek (problematice strojku, proto věnuji celou další kapitolu). Jiţ při těchto prvních pokusech, musíme dávat zvláště pozor na to, aby ţák nenafukoval tváře, nenadýmal krk, nedával hlavu příliš nakřivo a pokud moţno nekrčil čelo. Hlídáme také, aby byl strojek při hře uprostřed rtů a ţák ho neposouval z místa na místo. Ţák musí hrát pouze rovné tóny. Vibrato není pro první tóny ţádoucí.
Obrázek 13 – chybné posazení jazyka na strojek
6.4
Strojek Strojek, nebo jinými slovy „fagotová hlasivka“ je ve své podstatě
nejdůleţitější částí nástroje. Veškerá předchozí snaha je k ničemu, kdyţ strojek není optimální. Dobrý učitel musí být schopen své ţáky zásobit kvalitními strojky. Je nutné, aby měl ţák dva aţ tři hrající strojky uţ proto, ţe často nešetrným zacházením a špatnou údrţbou jeden nestačí. Je nezbytně nutné, aby učitel hrál na ţákovy strojky a taktéţ na jeho nástroj. Jen touto metodou, lze ţákovi vyrobit strojek přímo na míru jeho nástroje.
Obrázek 14 – ukázky strojků
Před prvními tóny si musíme uvědomit, ţe ţák nemá vypěstovaný nátisk, a proto potřebuje strojek, který mu nebude klást veliký odpor. Alespoň zpočátku nehledíme příliš na kvalitu tónu (v rámci moţností), ale na to, aby stojek dobře nasazoval a nebyl příliš těţký. Ideálně strojek hraje ve střední a spodní poloze. Vrchní tóny zpočátku nebudou potřeba vůbec. Ţák si musí jiţ od začátku vypěstovat pocit volného nátisku, čemuţ musíme přizpůsobit právě strojek. Kdyţ necháme hrát jiţ od začátku ţáka na těţký strojek, vypěstuje si „pevný“ nátisk. Strojky bude příliš tisknout, tón bude příliš kulatý a přidušený. Naopak volné strojky dovolí hráči pestrou škálu barev, zvuk je silný a konkrétní. Lehký strojek nám také umoţní plynuleji svazovat tóny. Zvlášť pro těţší spoje je lehký strojek k nezaplacení.
7
UKÁZKA PRÁCE V HODINĚ Na začátku kaţdé hodiny musíme zjistit, v jakém stavu se nachází ţákovy
strojky a nástroj. Zahrajeme si tedy na jeho nástroj i strojky a zjistíme nedostatky. Zkontrolujeme těsnost nástroje tím, ţe kaţdý jeho díl podrobíme vzduchové zkoušce. Pokud to situace vyţaduje, vyčistíme, popř. upravíme ţákův strojek, nebo pokud je to nutné, vyčistíme eso. Po tomto nezbytném úkonu následuje rozehrávání. Optimální je rozehrávání se na dlouhých tónech ve střední poloze od f do F. Kontrolujeme, zda ţák správně stojí, nezvedá li příliš prsty, správně dýchá a také jestli nevibruje. Kdyţ se nám zdá být zvuk uspokojivý, přejdeme plynule na stupnice. Stupnice hrajeme v plném zvuku na různé způsoby. Portamento, legato po dvou notách, legato po čtyřech notách a staccato. Po přehrání stupnice zahrajeme na stejný způsob i akord v obratech. Klademe důraz na to, aby veškeré spoje byly čistě zahrané, kontrolujeme intonaci a intenzitu zvuku, která se často sniţuje s narůstající únavou, a také obtíţností dané pasáţe. Po dokončení stupnic následují etudy. Před hraním etud, doporučuji krátkou pauzu, kterou můţeme vyuţít na opětovnou kontrolu ţákova strojku. Etudy cvičíme podobným způsobem jako stupnice. Kontrolujeme kromě chyb hlavně volnost nátisku, práci bránice, intenzitu a kvalitu tónu. Pro lepší představu a orientaci je vhodné etudu ţákovi předehrát. Poté necháme ţáka, aby ukázal svou práci. Zkontrolujeme chyby a zahrajeme si etudu s ţákem unisono. Tím zlepšuje svojí intonaci. Kdyţ se dostane ţák na takovou úroveň, ţe etudu zvládá, můţeme se pokusit o improvizovaný doprovod, čímţ procvičujeme jeho pohotovost tím, ţe se nenechá zmást. Toto cvičení ve dvojhlasech má u ţáků značnou oblibu stejně jako hraní přednesových skladeb. Přednesy a dueta nacvičujeme podobným způsobem. Tyto skladby mají za úkol zlepšit intonaci, výraz a hlavně dávají ţákovi pocit, ţe hraje něco, co se mu líbí. Proto také volme přednesy vhodně tak, aby nebyly pro ţáka příliš technicky jednoduché, ale zároveň byly hudebně zajímavé. V prvé řadě je totiţ důleţité, aby pro ţáka nebylo cvičení doma nepříjemnou záleţitostí, ale zajímavou hrou. To je základ veškerého úspěchu.
8
LITERATURA PRO ZAČÁTEČNÍKY
Školy: PIVOŇKA, Karel. Škola hry na fagot. Praha : Supraphon, 1983 Terechin, R. Škola hry na fagot. Moskva 1981 Weissenborn, Julius. Škola hry na fagot I, II. opus 8
Etudy: Terechin, R. Písně, komorní kusy a etudy. Moskva 1976 HaraLeszlo. Fagott-iskola I, II. editio musica, Budapest
Přednes: Většinu přednesů, které jsou začátečníci schopni na fagot zahrát, naleznete ve výše zmíněných školách. Většinou jsou to upravené lidové písně, nebo části skladeb známějších kusů, doplněné o klavírní doprovod. Podobně upravuji i svým ţákům lidové písně. Weissenborn, Julius: Humoresque, op. 9: no. 2 Weissenborn, Julius: Arioso, op. 9: no. 1 Terechin, R. V zahradě Terechin, R. Škola hry na fagot.Pergolesi, Giovanni Battista: Píseň Terechin, R. Škola hry na fagot.Bartók, Béla: Adagio
9
ZÁVĚR Po přečtení této práce, bychom měli mít dostatek informací pro výuku
začínajícího fagotisty. Ovšem je rozdíl mezi teorií a praxí samotnou. Kaţdý člověk má v jakémkoliv věku svou osobnost, a proto musíme přistupovat ke kaţdému ţákovi individuálně. Tato práce má být pouze jakýmsi vodítkem, nebo řekněme nápovědou pro začínající pedagogy. Nejdůleţitějším bodem výuky samotné je trpělivost a umění vcítit se do ţákových problémů. Jen tak mu pomůţeme daný problém pomoci vyřešit a dál se tak zdokonalit v ovládání fagotové hry. Pro mě samotného měla tato práce veliký přínos. Nejen ţe jsem se dozvěděl mnoho nových poznatků, zvlášť v oblasti anatomie, ale musel jsem si své poznatky seřadit a strukturovat je. Doufám, ţe jsem čtenáři poskytl dostatečné mnoţství informací a budu jen rád, pokud někdo mé práce vyuţije jako pramen pro další rozvoj této tematiky, nebo pro zdokonalení sebe samého.
10 PRAMENY A LITERATURA LÁSZLÓ, Hara. Fagottiskola : fagottschule 1,2. Budapest : Editio Musica Budapest, 1971. 91 s. FORMÁČEK, Jiří; TVRDÝ, Otakar. Škola násobného staccata. Praha : Panton, 1972. 49 s. PIVOŇKA, Karel. Škola hry na fagot. 3. vydání. Praha : Supraphon, 1983. 86 s. ISBN 01-027-83. SELTMANN, Werner; ANGERHÖFER, Günter. Das Fagott. 3. vydání. Leipzig : Deutscher Verlagfür Musik, 1987. 184 s. ISBN 418-515/D603/87. KRATOCHVÍL, Jiří. Škola hry na klarinet. 1. vydání. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1961. 140 s. DIKOV, B. Metodika vyučování na dechové nástroje. 1. vydání. Moskva : Státní hudební nakladatelství, 1962. 144 s. SILBERNAGL, Stefan; DESPOPOULOS, Agememnon. Atlas fyziologie člověka. 6. vydání. Praha : GradaPublishing, a.s., 2004. 448 s. ISBN 80-247-0630-X. GRIM, Miloš; DRUGA, Rastislav. Základy anatomie : 1. Obecná anatomie a pohybový systém. 1. vydání. Praha : Galén, Karolínum, 2001. 159 s. ISBN 80-7262111-4. http://cs.wikipedia.org/wiki/Fagot http://www.opustrombonum.wz.cz/zuby.htm
11 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 2 – stavba fagotu [http://cs.wikipedia.org/wiki/Fagot] Obrázek 2 – části fagotu [http://cs.wikipedia.org/wiki/Fagot] Obrázek 3 – strojky [http://cs.wikipedia.org/wiki/Fagot] Obrázek 4 – postoj při hře [SELTMANN, Werner; ANGERHÖFER, Günter. Das Fagott. vydání. Leipzig : Deutscher Verlagfür Musik, 1987. 184 s. ISBN 418515/D603/87] Obrázek 5 – popruh [http://www.saxofonservis.eu/saxofonservis/eshop/21-1POPRUHY] Obrázek 6 – popruhy [http://www.chn.cz/detail.php?sid=020bed3f6a44151c5a7bea23aa7ba410&vid=1300 &skupid=0&page=hledej] Obrázek 7 – sedací popruh [SELTMANN, Werner; ANGERHÖFER, Günter. Das Fagott. vydání. Leipzig : Deutscher Verlagfür Musik, 1987. 184 s. ISBN 418515/D603/87] Obrázek 8 – dýchání [SELTMANN, Werner; ANGERHÖFER, Günter. Das Fagott. vydání. Leipzig : Deutscher Verlagfür Musik, 1987. 184 s. ISBN 418-515/D603/87] Obrázek 9 – svaly štěrbiny ústní [http://www.opustrombonum.wz.cz/zuby.htm] Obrázek 10 – nátisk [SELTMANN, Werner; ANGERHÖFER, Günter. Das Fagott. vydání. Leipzig : Deutscher Verlagfür Musik, 1987. 184 s. ISBN 418-515/D603/87] Obrázek 11 – správné poloţení jazyka na strojek [SELTMANN, Werner; ANGERHÖFER, Günter. Das Fagott. vydání. Leipzig : Deutscher Verlagfür Musik, 1987. 184 s. ISBN 418-515/D603/87] Obrázek 12 – nasazení tónu [SELTMANN, Werner; ANGERHÖFER, Günter. Das Fagott. vydání. Leipzig : Deutscher Verlagfür Musik, 1987. 184 s. ISBN 418515/D603/87] Obrázek 13 – chybné posazení jazyka na strojek [SELTMANN, Werner; ANGERHÖFER, Günter. Das Fagott. vydání. Leipzig : Deutscher Verlagfür Musik, 1987. 184 s. ISBN 418-515/D603/87] Obrázek 14 – ukázky strojků [http://cs.wikipedia.org/wiki/Fagot]
