JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na flétnu
Ian Clarke a jeho flétnová tvorba Bakalářská práce
Autorka práce: Magdaléna Liberdová Vedoucí práce: prof. Mgr. Václav Kunt Oponent práce: doc. MgA. František Kantor
Brno 2015
Bibliografický záznam LIBERDOVÁ, Magdaléna. Ian Clarke a jeho flétnová tvorba (Ian Clarke and his flute works). Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2015. 27 s. Vedoucí diplomové práce prof. Mgr. Václav Kunt.
Anotace Bakalářská práce „Ian Clarke a jeho flétnová tvorba“ pojednává o osobnosti skladatele, flétnisty a pedagoga Iana Clarka a jeho skladbách pro flétnu. Popisuje jednotlivá díla včetně soudobých technik hry na flétnu, které autor používá. Shrnuje celkový charakter jeho tvorby.
Annotation Bachelor thesis „ Ian Clarke and his flute works“ deals with a person of a composer, a flute player and a teacher Ian Clarke and his pieces for flute. It describes particular pieces including extended techniques for flute, which the author uses. It resumes total character of his work.
Klíčová slova Ian Clarke, flétna, skladatel, anglická tvorba, soudobá hudba, soudobé techniky hry na flétnu
Keywords Ian Clarke, flute, composer, English work, contemporary music, extended techniques for flute
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila v ní jen uvedené prameny.
V Brně dne 30. dubna 2015
Magdaléna Liberdová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala prof. Mgr. Václavu Kuntovi za přínosné poznámky k mé práci při konzultacích.
Obsah Úvod.............................................................................................................................. 1 1. Osobnost Iana Clarka ................................................................................................ 2 2. Seznam skladeb flétnové tvorby Iana Clarka............................................................ 4 3. The Great Train Race – pro sólovou flétnu .............................................................. 6 4. Zoom Tube – pro sólovou flétnu .............................................................................. 8 5. Orange Dawn – pro flétnu a klavír ......................................................................... 10 6. The Mad Hatter – pro flétnu a klavír ...................................................................... 11 7. Hypnosis – pro flétnu a klavír ................................................................................. 12 8. Sunstreams – pro flétnu a klavír ............................................................................. 13 9. Sunday Morning – pro flétnu a klavír ..................................................................... 13 10. Spiral Lament – pro flétnu a klavír ....................................................................... 14 11. Touching The Ether – pro flétnu a klavír.............................................................. 15 12. Hatching Aliens – pro flétnu a klavír .................................................................... 16 13. Deep Blue – pro flétnu a klavír ............................................................................. 17 14. Beverley – pro sólovou flétnu ............................................................................... 18 15. Maya – pro dvě flétny a klavír .............................................................................. 18 16. Curves – pro tři flétny a klavír .............................................................................. 20 17. Within… – pro sedm fléten ................................................................................. 21 18. Walk Like This! – pro flétnový soubor ................................................................ 22 19. Zig Zag Zoo – pro flétnový soubor ....................................................................... 22 20. TRKs – pro flétnu s doprovodem CD ................................................................... 23 21. Tuberama – pro flétnu s doprovodem CD ............................................................ 23 22. Midnight Creep – pro tři flétny ............................................................................. 24 23. Dotazník pro flétnisty ........................................................................................... 24 24. Závěrečné shrnutí charakteru a významu tvorby Iana Clarka .............................. 25 Závěr ........................................................................................................................... 26 Seznam pramenů ......................................................................................................... 27
Úvod Iana Clarka a jeho flétnovou tvorbu jsem si zvolila jako téma mé bakalářské práce hned z několika důvodů. Jedním z nich byl fakt, že tento skladatel a flétnista není v České republice natolik známý, jako je tomu v zahraničí. Ve své rodné zemi, Anglii, je uznáván jako inovátor flétnové tvorby a průkopník moderních technik na příčnou flétnu. Jeho díla jsou s oblibou interpretována v různých zemích světa. Touto prací bych chtěla seznámit veřejnost s osobností anglického flétnisty a skladatele Iana Clarka a jeho velmi zajímavou novátorskou flétnovou tvorbou. Věřím, že tímto pomohu rozšířit tradiční flétnový repertoár českých flétnistů. Bylo velmi problematické nalézt prameny k vytvoření této práce, jelikož o Ianu Clarkovi, jakožto o současném skladateli a flétnistovi, nebyla dosud napsána žádná publikace. Proto jsem jako jeden z hlavních pramenů použila některé informace z webových stránek www.ianclarke.net. Protože notový materiál jeho skladeb bohužel u nás není možno zakoupit (lze objednat z Německa nebo Anglie), nebylo v mých možnostech opatřit si notový materiál veškeré jeho tvorby. Proto v jednotlivých kapitolách spíše popisuju, jak na mě hudba působí, popřípadě jakých soudobých technik skladatel použil. Noty děl The Great Train Race, Orange Dawn, Hypnosis, Sunstreams, Sunday Morning, Maya a TRKs jsem si pořídila, tyto skladby jsem detailněji rozebrala a přidala notové ukázky. Dále jsem pracovala s CD Within, které obsahuje dvanáct skladeb autora v jeho vlastní interpretaci. Cenné informace jsem získala z bookletu zmíněného CD. Jelikož Ian Clarke ve svých skladbách využívá soudobých technik hry na flétnu, za přínosný pramen považuji také dílo Techniky hry na flétnu v soudobé hudbě Petry Klementové. Závěrem své práce shrnuji celkový charakter hudební mluvy tohoto skladatele a porovnávám rozdílné typy jeho děl. Cílem mé práce bylo také zjistit, nakolik je Ian Clarke v České republice známý. Proto jsem oslovila mladé flétnisty studující střední a vysoké školy s uměleckým zaměřením. Také jsem je požádala, aby na základě vyslechnutí některých Clarkových skladeb sdělili svůj názor, jestli považují autorovu tvorbu za přínosnou a atraktivní. Prostřednictvím dotazníku jsem zjistila ohlas skladeb Iana Clarka v České republice. Jedno z jeho děl jsem zařadila do svého absolventského repertoáru.
1
1. Osobnost Iana Clarka Ian Clarke se narodil 4. února 1964 v anglickém Broadstairs. V šesti letech začal hrát na zobcovou flétnu a v osmi na klavír. Od desíti let hrál na příčnou flétnu, v čemž později pokračoval na Guildhall School of Music v Londýně u věhlasných flétnových pedagogů, jako jsou Simon Hunt1, Averil Williams2 a Kathryn Lukas3. Jeden rok strávil studiem matematiky na London School of Economics a dále už se soustředil hlavně na zdokonalování ve hře na flétnu. Už od mala měl zálibu v rockové hudbě, účinkoval v rockové kapele. V roce 1986 úspěšně zakončil své studium matematiky na Imperial College London. Roku 1987 se svou kapelou vydali album Environmental Images a dále se zabývali filmovou hudbou a produkcí pod názvem Diva Music. Od roku 2000 je Ian Clarke profesorem na Guildhall School of Music v Londýně. Jeho umělecké aktivity zahrnují jak pedagogickou, tak skladatelskou činnost a také veřejné vystupování. Ian Clarke se zúčastnil předních významných hudebních událostí v Kanadě, Itálii, Brazílii, Francii, Islandu, Slovinsku, Maďarsku, Nizozemí a to jako sólista i pedagog. Mnohokrát vystupoval pro British Flute Society4 a National Flute Association5 v USA, například v New Yorku a Caesar’s Palace v Las Vegas. Jeho skladby byly uvedeny na pěti kontinentech, na pódiích jako London’s South Bank, také na Glastonbury Rock Festival. Byly součástí spousty recitálů, zazněly ve finále čtyř ročníků BBC Young Musician Woodwind.
Simon Hunt – anglický flétnista a bývalý pedagog na Guildhall School of Music v Londýně, autor řady flétnových škol pro začátečníky i pokročilé. 1
Averil Williams – současná profesorka flétny na Guildhall School of Music v Londýně. Studovala na Royal College of Music, byla první flétnistkou Iceland Symphony, učila na Reykjavik Conservatoire. 2
Kathryn Lukas – flétnistka a učitelka na Jacobs School of Music at Indiana University. V minulosti byla profesorkou flétny na Guildhall School of Music v Londýně. Nahrála řadu skladeb soudobého flétnového repertoáru pro BBC. 3
British Flute Society – nejstarší evropská organizace pro flétnisty. Byla založena 1. ledna 1983 významným anglickým flétnistou Trevorem Wyem. Pro své členy pořádá různé akce, jako je například British Flute Society Convention (sněm pro flétnisty pořádaný jednou za rok). Prostřednictvím čtvrtletního magazínu Pan šíří novinky z flétnového prostředí, informuje o koncertech a interpretačních kurzech, nově vyšlých knihách a nahrávkách. 4
National Flute Association – největší flétnová organizace se sídlem v Chicagu založena roku 1972. Dnes má kolem padesáti tisíc členů z padesáti zemí světa. 5
2
Clarkova díla se zařadila mezi nejžádanější flétnový repertoár současnosti a oblíbili si je světově uznávaní flétnisté i pedagogové. Clarkovo první CD s názvem Within… se stalo jedním ze světových flétnových bestsellerů a jeho poslední CD Deep Blue se zařadilo do desítky nejprodávanějších alb klasické hudby v Anglii jako jediné CD flétnových skladeb. Obě dvě nahrávky obdržely ty nejlepší recenze. Ian Clarke doposud působil jako lektor na flétnových interpretačních kurzech na Royal Academy of Music, Guildhall School of Music & Drama, Royal Scottish Academy, Royal Northern, Royal Welsh and Trinity College of Music a The Juilliard School v New Yorku. Po řadu let spolupracuje s anglickou organizací pro mladé flétnisty Flutewise. Během své kariéry flétnisty působil v široké škále hudebních těles a souborů od operního orchestru až po hostování v rockové kapele Jethro Tull s její vedoucí osobností Ianem Andersonem6. Ian Clarke je pravidelně zván jako lektor na přední flétnové interpretační kurzy. Řadu let spolu s flétnistkou Clare Southworthse7 vede kurzy Woldingham International Summer School a stejně tak je dlouholetým lektorem Scottish Summer School spolu s Wissam Boustany8 a Ruth Morley9. Ian Clarke spolupracuje se skladatelem Simonem Painterem, který píše filmovou hudbu. Clarke je také propagátorem fléten značky Miyazawa. Je uznáván jako jeden z předních světových flétnistů a skladatelů současnosti. British Flute Society Clarka označila jako „pravého mistra svého řemesla“.
Ian Anderson – britský flétnista, zpěvák, kytarista a skladatel, narozen 10. srpna 1947 ve skotském Dunfermline. Je vedoucí osobností rockové kapely Jethro Tull. Skupina byla založena roku 1967 v anglickém Blackpoolu. Představuje asi nejproslulejší hard-folk rockový soubor. Jejich hudba byla inspirována starou britskou a keltskou lidovou hudbou, blues, rockem a také evropskou klasickou hudbou. 6
Clare Southworthse – úspěšná flétnistka, skladatelka a profesorka na Royal Academy of Music v Londýně. Je vítězkou soutěží America’s National Flute Association Competition a Madeira International Flute Competition. 7
Wissam Boustany – současný pedagog na Royal Northern College of Music v Manchesteru. Pochází z Libanonu, v sedmnácti letech se přestěhoval do Británie. V roce 1982 získal druhou cenu v soutěži Madeira International Flute Competition a taktéž v prvním ročníku BBC Young Musician of the Year. Roku 1995 založil nadaci Towards Humanity, která prostřednictvím hudby podporuje charity na pomoc lidem zasaženým válkou. 8
Ruth Morley – profesorka flétny na Royal Scottish Academy of Music and Drama v Glasgow. Vystupuje jako sólistka i členka komorních souborů, například Scottish Flute Trio, na různých místech Británie. Natočila mnoho nahrávek pro rozhlas. Ruth Morley je ředitelkou interpretačních kurzů Scottish International Flute Summer School. 9
3
2. Seznam skladeb flétnové tvorby Iana Clarka
Sólová flétna: The Great Train Race Zoom Tube Beverley
Flétna a klavír: Orange Down Hypnosis The Mad Hatter Sunstreams Sunday Morning Spiral Lament Touching The Ether Hatching Aliens Deep Blue
2 flétny a klavír: Maya
4
3 flétny: Midnight Creep
3 flétny a klavír: Curves
Flétnové soubory: Zig Zag Zoo Walk Like This! Within…
Flétna a CD: TRKs Tuberama
5
3. The Great Train Race – pro sólovou flétnu Tuto skladbu jsem zařadila do mého absolventského programu, proto se zde o ní podrobněji zmíním. The Great Train Race je velice efektní skladba pro sólovou flétnu zahrnující několik druhů moderních technik. Jsou k dispozici dvě verze, jak pro flétnu s C-nožkou, tak H-nožkou. Otevřené klapky zde nejsou nutné. Perfektně toto dílo vystihuje podtitul: „Flétna, jak ji obvykle neslyšíte“. Má být zábavou pro interpreta i publikum. Skladba je postavena na těchto moderních technikách hry: Zbytkové neboli vzdušné tóny – označeno přeškrtnutými notami (viz obr. č. 1). Vzniknou foukáním částečně mimo otvor hlavice flétny, čímž převládá zvuk vzduchu nad tónem. Efekt je zde užit ve spojitosti s velice rychlým dvojitým staccatem ve spodní poloze. Alikvótní neboli vyšší harmonické tóny – vznikají přefukem základního tónu. Frulato – třepotavý jazyk. Tvoří se nasazením na trrr. Multifonika – zároveň zní více tónů najednou, jsou na ně speciální hmaty. Zpívání a hraní – kombinace tónu a zpěvu. Témbrový trylek – vzniká změnou barvy tónu. Střídají se zde dva intonačně rozdílné tóny s originálním hmatem. K realizaci témbrového trylku použijeme speciální prstoklad. Glissando – plynulého sklouznutí od jednoho tónu k druhému v této skladbě docílíme pohybem hlavice a hlavy. Dále je zde uplatněna technika věčného neboli cirkulárního dechu – je založen na tom, že se interpret rychle nadechne nosem a zároveň nepřeruší výdech ústy. Od prvního vydání v roce 1993 bylo dílo nespočetněkrát interpretováno v různých zemích světa. Druhé vydání, zahrnující verzi pro flétnu s C i H-nožkou, vyšlo roku 2010. Je vítáno, když každý hráč dílo předvede dle své vlastní fantazie. Na začátku skladby si má hráč představit, že se vlak rozjíždí. Efekt zbytkových tónů je zde užit ve spodní poloze ve spojitosti s velice rychlým dvojitým staccatem a akcentováním na první, třetí a čtvrtou dobu (viz obr. č. 1). Postupně se prostřednictvím akcentů ozývají vyšší harmonické tóny. V notovém zápise je znázorněno, kolik jich má ve kterém místě zaznít. Tato pasáž utichá v pianu stejně, jak začala. Následuje úsek hraný
6
normálním tónem, přičemž je zachován šestnáctinový chod ve staccatu. Na místě akcentů se mění melodie, jinak se jedná o repetované tóny. Po gradaci ve forte fortissimo následuje sestupná chromatika zároveň zpívaná v oktávě, jako by vlak náhle zastavil. Další část imituje zvuk lokomotivy. Právě zde jsou v četné míře uplatněny multifoniky. Skladatel zde uvádí speciální hmaty pro znějící tercie tónů C, E a D, F, které jsou střídány s jednotlivými přirozenými tóny (viz obr. č. 2). Jistá intonační nedokonalost tercií navozuje zvuk vlaku. Jednoduchý motiv se zrychluje a postupně se dostává i do vyšší polohy. Také se zde objeví souzvuk tónů C a Fis. Postupnou tempovou i zvukovou gradací se dostaneme až do šestnáctinového pohybu v tempu 160, které se po třech taktech náhle zpomalí a zastaví. Po krátké odmlce interpret zahouká jako lokomotiva, čehož je dosaženo výměnou multifonik E-Es-E, která zní v oktávě, a imitace originálního zvuku je zde umocněna finálním glisem dolů (viz obr. č. 3). Zahoukání se ještě jednou zopakuje. Další část skladby představuje téma, které již zaznělo, ale tentokrát je nejen hrané, ale zároveň zpívané v oktávě (viz obr. č. 4). Tento úsek vygraduje v takzvaný témbrový trylek, kdy jsou užity speciální hmaty pro různě vysoké D3. Pokud bude interpret tyto hmaty měnit velice rychle, dosáhne zajímavého zvukového efektu. V tomto místě skladatel doporučuje použít cirkulární dech. Dále se trylek postupným zpomalováním mění na konkrétní tóny, až se úplně zastaví. Následuje finální část skladby, která nepřináší nové téma, nýbrž znovu zazní motiv zároveň hraný a zpívaný v oktávě. Předposlední dva takty patří zvuku zbytkových tónů v šestnáctinovém pohybu v dynamice piano, jak jsme to slyšeli na úplném začátku skladby. Na úplný závěr má zaznít souzvuk E2 a Cis3 jako poslední zahoukání vlaku. The Great Train Race se stal oblíbenou a často předváděnou skladbou u méně i více pokročilých interpretů.
Obr. č. 1
7
Obr. č. 2
Obr. č. 3
Obr. č. 4
4. Zoom Tube – pro sólovou flétnu „Zoom Tube je jednoduše ohromující kus. Ianova genialita spočívá v začlenění moderních flétnových technik tak, že výsledek je naprosto silný, přirozený a hudebně přístupný.“ 10 Tato slova jsou od flétnisty Wissama Boustanyho. Zoom Tube je rytmická a velice energická skladba ovlivněná blues, která využívá řady moderních technik k dosažení svých záměrů v působení na posluchače. Vznikl tak efektní a hodnotný přírůstek flétnového repertoáru. Kdo neuslyší, ten neuvěří, jak působivý tento kus je. Vyzývá nás naučit se něco zcela nového a nepoznaného. Ve výsledku může být jednodušší, než se zdá. Od svého vydání v roce 2001 byla skladba již nespočetněkrát interpretována profesionálními flétnisty a mimo jiné zazněla také na absolventských koncertech konzervatoří. Dřívější zkušenost s moderními technikami bude pro interpreta užitečná, proto je doporučeno před studováním Zoom Tube seznámit
10
Zoom Tube. [online]. [cit. 2014-11-24]. Dostupné z: http://ianclarke.net/zoom%20tube.html
8
se s možnostmi využití moderních technik ve skladbách podobného charakteru, jako jsou The Great Train Race, Spiral Lament, nebo v některém z děl Roberta Dicka.11 Jako u každého nového díla, i zde můžeme sledovat nejrůznější vlivy. Je zde možno najít odraz hudby rythm & blues, Bobbyho McFerrina12, Karlheinze Stockhausena13, Roberta Dicka nebo Iana Andersona a určitě i dalších. Konečné dílo je výsledkem skladatelova experimentování s možnostmi nástroje a improvizace. Přesto měl Ian Clarke přesnou představu, čeho chce docílit. Je zde využito moderních technik, jako jsou multifoniky, zbytkové tóny, ty jsou kombinovány s výraznou artikulací, také se ve skladbě objevuje retní staccato14, využití lidského hlasu a to i na konkrétní hlásky, zvláště Š, setkáme se také s výkřikem, nechybí ani glisando směrem dolů nebo zvuk klapek flétny. K interpretaci skladby je nutno mít flétnu s otevřenými klapkami a H-nožkou. Zoom Tube byl již několikrát zařazen do repertoáru významných flétnových soutěží, například do soutěže mladých umělců Young Artists Competition pořádanou The National Flute Association. Ian Clarke chtěl tímto dílem přinést něco nového, zajímavého, užitečného a překvapivého mezi flétnisty, což se mu nepochybně podařilo.
Robert Dick – americký flétnista, skladatel a pedagog, narozen čtvrtého ledna 1950. Specializuje se na soudobou hudbu a moderní techniky hry na flétnu. Nahrál asi dvacet CD. Je autorem knih The Other Flute: A Performance Manual of Contemporary Techniques, Tone Development through Extended Techniques, Circular Breathing for the Flutist. 11
Bobby Mc Ferrin - americký jazzový a capella zpěvák, skladatel a dirigent. Má originální styl a jedinečnou techniku zpěvu, používá hlasový rozsah čtyř oktáv, kterým dokáže vytvořit iluzi vícehlasého zpěvu. Do povědomí veřejnosti se nejvíce zapsal skladbou Don't Worry, Be Happy. 12
Karlheinz Stockhausen – (22. srpen 1928 –5. prosinec 2007) německý hudební skladatel, jeden z nejvýznamnějších novátorů hudby 20. století, představitel punktualismu. Jedná se o skladebnou techniku užívanou po roce 1950, při níž jednotlivé tóny různých barev, dynamiky a výšky následují za sebou bez snahy o souvislou melodii. Punktualismus může vzniknout jako výsledek multiseriální techniky. 13
Retní staccato vznikne pevným sevřením a následným odtržením rtů od sebe, jako by interpret chtěl říct pa. 14
9
5. Orange Dawn – pro flétnu a klavír Orange Dawn je hudebním ztvárněním vizuální představy východu slunce ve východoafrickém údolí The Great Rift Valley (Velká příkopová propadlina). Posluchači má být navozen pocit, že se ocitá přímo tam, kde může pozorovat siluety probouzejících se exotických zvířat, jako jsou například růžoví plameňáci, proti vycházejícímu slunci. K věrohodnosti zvukové představy skladatel využívá alternativních hmatů, aby dosáhl tajemného dutého zvuku, jaký má například bambusová flétna. Tento zvuk je označen notami ve tvaru kosočtverce a nad notovou osnovou je znázorněn daný alternativní prstoklad (viz obr. č. 5). Snaha po získání netradičního zvuku flétny je pro Clarka a řadu jeho skladeb typická. Vznik Orange Dawn byl inspirován Robertem Dickem a jeho dílem. Jak Ian Clarke dodává: „Mnoho z díla Roberta Dicka mě velice ovlivnilo. Inspirovalo mě to k vytvoření vlastní skladby pro flétnu a klavír zasazeného do východní Afriky.“15 K interpretaci Orange Dawn jsou zapotřebí otevřené klapky flétny k vytvoření efektu glissanda. Ve svém rozsahu se skladba dostává až k D4, objevují se zde pasáže velmi rychlých běhů se zdůrazněním první noty celé skupinky. Vzniká tak efekt hry dvojhlasu, přesněji melodie s doprovodem (viz obr. č. 6). Jsou zde také užity témbrové trylky. Dílo obsahuje krátkou klavírní kadenci. Orange Dawn bylo zkomponováno v roce 1992, poprvé bylo vydáno roku 1994, poté vyšla revize díla v roce 2005 a poslední verze s malými úpravami je z roku 2009. Tato skladba se již rozšířila do různých zemí světa, kde je s oblibou interpretována. Obr. č. 5
15
[online]. [cit. 2014-11-24]. Dostupné z: http://ianclarke.net/page10.html
10
Obr. č. 6
6. The Mad Hatter – pro flétnu a klavír Jak už samotný název napovídá, jedná se o tak trochu „bláznivou skladbu“ v dobrém slova smyslu. Je to hudba rychlá a hravá, nevyužívá žádných moderních technik, není zapotřebí mít flétnu s otevřenými klapkami ani s H-nožkou. The Mad Hatter je postaven na celotónových a chromatických stupnicích. Pohyblivostí a neurčitou tonalitou skladatel docílil finálního bláznivého charakteru skladby. Hravost je daná tečkovaným rytmem a rychlými skupinkami not. Na rozdíl od spousty jiných autorových děl zde nebyla základem vzniku improvizace na nástroj. Clarke zde vycházel z tématu, jehož centrem je základní tón C. Takže nejde o intuitivní, ale předem promyšlenou a logickou práci s tématy, což, jak skladatel uvádí, při komponování často nemá ve zvyku.16 Správná interpretace skladby vyžaduje čistou prstovou techniku, smysl pro rytmus a vcítění se do hravé a veselé nálady díla.
16
The Mad Hatter. [online]. [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: http://www.ianclarke.net/page11.html
11
7. Hypnosis – pro flétnu a klavír Hypnosis je jednou ze skladeb vzniklých podle předlohy společného díla Iana Clarka, Davida Hickse17 a Simona Paintera18, kteří kdysi vystupovali jako rocková skupina. Základem byla improvizace tvůrců. Clarke svou verzi pro flétnu a klavír zkomponoval v roce 1994. Tato lyrická a velice líbivá skladba oslní posluchače už od začátku a udrží si jeho pozornost po celou dobu znění. V zahraničí je velice často veřejně interpretovaná a oblíbená jak mezi hráči, tak u publika. Nevyužívá žádných moderních technik. Velice expresivní melodie flétny je ozvláštněna rychlými skupinkami tónů, od kvintoly až po skupinku dvanácti not hranou v jedné době. Tyto části navozují představu improvizace interpreta (viz obr. č. 7). Ve svém rozsahu se skladba dostává až k D4, jsou zde ovšem uvedeny i alternativní, jednodušší verze těchto technicky náročných částí.
Obr. č. 7
17
David Hicks – anglický instrumentalista a skladatel.
Simon Painter – britský skladatel pro televizi a film, producent a zvukový technik nahrávacího studia Diva Music. 18
12
8. Sunstreams – pro flétnu a klavír Tato skladba patří k těm, které Ian Clarke upravil pro flétnu a klavír. Původní znění je společným dílem jeho, Davida Hickse a Simona Paintera z roku 1986. Clarkova podoba skladby vyšla v roce 1998. Druhé vydání z roku 2007 zahrnuje také skladatelovo Sunday Morning, které vzniklo rovněž podle původní předlohy již zmíněných tvůrců. Sunstreams je skladba mírného tempa a střední obtížnosti. Nápadné a zdánlivě technicky náročné úseky jsou poměrně snadno hratelné (viz obr. č. 8). Není zde využito žádných moderních technik hry na flétnu. Obr. č. 8
9. Sunday Morning – pro flétnu a klavír V porovnání se Sunstreams je Sunday Morning obtížnější skladbou. Ve svém tónovém rozsahu se dostává až k Des4. Clarke zde používá glissanda a alternativní hmaty pro témbrové trylky, díky kterým je dosaženo zastřeného a intonačně nepřesného tónu (viz obr. č. 9).
Obr. č. 9
13
Původní znění je z roku 1987 a první vydání konečné verze pro flétnu a klavír se uskutečnilo v roce 1998. Původní Clarkova, Hicksova a Painterova verze byla určena pro obsazení flétna, kytary, keyboard a bicí. Ian Clarke říká: „Podnětem názvu Sunday Morning byla píseň Easy like Sunday morning Lionela Richieho19.“20
10. Spiral Lament – pro flétnu a klavír Spiral Lament je výzvou pro středně pokročilé i pokročilé flétnisty poznat a naučit se něco nového. Skladba je ozvláštněna zvukovým kouzlem čtvrttónů. Spriral Lament poprvé vyšlo tiskem v roce 2004, v té době bylo interpretováno na hlavních recitálech British Flute Society International Convention a National Flute Association Convention. Od té doby se stalo oblíbeným a pravidelně interpretovaným dílem v různých zemích. V roce 2010 zaznělo jako součást programu vítězky soutěže BBC Young Musician Emmy Halnan21. V roce 2013 skladba získala čestné uznání v Newly Published Music Competition pořádané The National Flute Association. V notovém vydání autor uvádí: „Hannah Money22 mě před lety požádala, abych napsal skladbu pro její obrovské africké hlemýždě. Musím přiznat, že mě to nemálo zaskočilo. Později jsem se s takovýmto tvorem setkal a dlouho jsem se na něj upřeně díval. Byl to nezapomenutelný okamžik. Bylo to, jako dívat se oknem do jiného ohromného světa.
Lionel Richie - americký zpěvák, skladatel a herec. Narozen 20. června 1949 v Tuskegee, Alabama, USA. Byl frontmanem kapely Commodores. V roce 1984 získal ocenění Grammy Award za album Can't Slow Down. Společně s Michaelem Jacksonem složil známou píseň We Are the World. 19
20
Sunstreams/Sunday Morning. http://ianclarke.net/page13.html
[online].
[cit.
2014-11-24].
Dostupné
z:
Emma Halnan – nadějná mladá flétnistka. Studovala na Royal Academy of music, získala místo v European Union Youth Orchestra, kromě úspěchu v BBC Young Musician vyhrála první cenu také v soutěžích International Award Carl Reinecke v Itálii a Croydon Festival Concerto Competition v roce 2013. 21
22
Hannah Money – amatérská flétnistka, žije v Londýně. 14
Tento zážitek u mě prohloubil úžas nad světem přírody, ve kterém žijeme. Mé malé děti často žasnou a obdivují tvory všeho druhu. Často překonají prvotní strach, seberou něco ze země a spřátelí se s něčím, čemu by dospělí nevěnovali pozornost. I dospělí jsou čas od času nuceni se zamyslet nad světem těchto malých stvoření. Vedle strachu je tady okouzlení, objevování a jiný prostor. Exotika se mi zdála velice inspirativní. Bylo to něco, co jsem najednou chtěl vyjádřit. Hannah mě požádala o skladbu určenou středně pokročilým hráčům. Zařadil jsem zde moderní techniky dosud neznámé středně pokročilým i pokročilým. Doufám, že Spiral Lament bude dosažitelnou a zábavnou výzvou pro obě skupiny.“23 Spiral Lament je odrazem autorova pohledu a obdivu světa přírody, kterým jsme obklopeni a málokdy si jej uvědomujeme. Přitom jsme jeho součástí. Tato skladba je stejně jako Orange Dawn inspirována myšlenkami o našem místě ve světě přírody. V užití čtvrttónů byl Clarke do jisté míry ovlivněn Stockhausenovou málo známou skladbou Xi pro sólovou flétnu a také dílem Tone Development Through Extended Techniques Roberta Dicka. Ian Clarke prostřednictvím čtvrttónů dosahuje změny barvy tónu flétny, která se pak blíží starým nástrojům tohoto druhu. V této skladbě se velmi často vyskytují ve formě trylků. K interpretaci není zapotřebí flétna s otevřenými klapkami ani H-nožkou.
11. Touching The Ether – pro flétnu a klavír Tato velice emočně nabitá skladba poprvé zazněla v Anglii roku 2006 v rámci interpretačních kurzů Woldingham International Summer School. Dále byla uvedena téhož roku na British Flute Society Convention v Manchesteru. Ve Spojených Státech měla
premiéru
v
listopadu
2006,
kde
byla
interpretována
autorem
University of Northern Iowa.
23
Spiral Lament. [online]. [cit. 2014-11-24]. Dostupné z: http://ianclarke.net/Spiral%20Lament.html
15
na
Touching The Ether do svého repertoáru zařadili přední světově známí flétnisté, jako jsou například Wissam Boustany, Lorna McGhee24, Amy Porter25 nebo William Bennett26. Dílo se stalo neuvěřitelně populární u flétnistů, kteří si osvojili hudební jazyk této skladby. Touching The Ether spadá do kategorie skladeb Iana Clarka, ve kterých se odráží vtah člověka ke světu přírody. Skladba zahrnuje jen málo druhů moderních technik, jako jsou přefuky originálních tónů nebo glisy ke vzdálenějšímu tónu pomocí postupného odkrytí otvoru klapek. Tohoto efektu je zde užito velmi často. Dále se zde objeví například prstové vibrato, které vznikne chvěním prstu na klapce s otvorem. K interpretaci skladby je tedy zapotřebí flétny s otevřenými klapkami.
12. Hatching Aliens – pro flétnu a klavír Skladba měla předpremiéru počátkem léta 2008 na interpretačních kurzech ve skotském St. Andrews a v anglickém Woldinghamu, než zazněla poprvé oficiálně na British Flute Society Convention v Manchesteru v srpnu 2008. V New Yorku byla interpretována v srpnu 2009 na National Flute Association Convention. Hatching Aliens se skládá ze tří vět. První nese název „Something is there!“, druhá „Alien Chill Out/Blue Alien“ a třetí „The Fear Returns - Battle Tempo“. Skladba vychází Lorna McGhee – původem skotská flétnistka, v současné době hráčka první flétny Pittsburgh Symphony Orchestra. 24
Amy Porter – úspěšná americká flétnistka a profesorka flétny na University of Michigan School of Music, Theatre & Dance in Ann Arbor. Absolvovala na Julliard School v New Yorku, byla první flétnistkou Atlanta Symphony Orchestra. Vystupuje jako sólistka s různými světovými orchestry. 25
William Bennett – významný britský flétnista a pedagog. Narozen 10. února 1936 v Londýně. Studoval na Guildhall School of Music a dále v Paříži u známých flétnistů Jeana-Pierra Rampala a Marcela Moyseho. Během své kariéry získal mnohá ocenění, jako je například titul The Most Excellent Order of the British Empire, zkráceně OBE. 26
16
z autorovy představy o světě strašidel, čímž se z části inspiroval scifi filmem Vetřelec. Svým charakterem hudby nenavazuje na žádné předchozí Clarkovo dílo, ale můžeme zde zaznamenat odrazy Stravinského Svěcení jara. Autor touto skladbou vyjadřuje, že náš svět někdy může být strašidelný i podivně překrásný. V první větě začíná flétna sama a vzdušnými tóny navozuje děsivou atmosféru. Dále pokračuje zvukem klapek, jako by se něco plížilo ve tmě. Vzdušné tóny jsou zde užity i ve formě prudkého vyfukovaní. Přidává se klavír, který disonantními souzvuky přispívá k vytvoření dojmu strachu. Flétna hraje záměrně nelibou melodii s využitím čtvrttónů. Je zde uplatněno frulato. Tuto asi šestiminutovou větu autor napsal tak, aby posluchači doslova hrůzou vstávaly vlasy na hlavě. Druhá věta svým charakterem zcela odpovídá názvu. Jedná se o klidnější kontrastní část ke krajním větám. Objeví se zde pasáž s pískavými tóny27 ve flétně, které doplňují melodii v klavíru. Znovu uslyšíme čtvrttóny. Střední věta trvá asi pět minut. Ve třetí větě jsou znovu užity efekty prudce vyfukovaných vzdušných tónů, ale na rozdíl od předchozí věty interpret předvádí výkřiky zároveň s hraním, což zní velice děsivě. Dále následuje část, která nám může připomínat hudbu skupiny Jethro Tull. Energická pasáž je doprovázena zpívanými tóny. Autor zde často používá disonance, což se u jiných skladeb objevuje zřídka. Uplatňují se zde také multifoniky. Tato část je dlouhá asi pět minut. Celkové trvání Hatching Aliens je asi šestnáct minut, což je oproti jiným skladbám Iana Clarka až trojnásobně více.
13. Deep Blue – pro flétnu a klavír Deep Blue je skladba inspirovaná oceánem a zpěvem velryb. Clarke ji poprvé představil na flétnových kurzech v létě 2012, na National Flute Asociation Convention v Las Vegas a British Flute Society Convention v Manchesteru téhož roku.
Pískavé tóny jsou velmi vysoké a slabé tóny založené na alikvótních řadách. K jejich vytvoření je zapotřebí velmi nízkého tlaku vzduchu za použití hmatů tónů první nebo třetí oktávy. 27
17
Skladba začíná velice klidnou melodií, která je ozvláštněna glissandem směrem dolů. Dále se melodie rozproudí v rychlejším tempu a následuje návrat úvodního tématu. Kontrastní impulzivnější úsek několikrát vystřídá pomalou část skladby. Takže můžeme říci, že Deep Blue vychází, co se kompoziční stavby týká, pouze ze dvou hudebních témat. Skladba patří mezi interpretačně nejméně náročná autorova díla. Jediná technika soudobé hry na flétnu, kterou zde autor uplatnil, je výše zmíněné glissando. Interpret by měl zvláště na začátku a konci přizpůsobit barvu tónu tak, aby byla temná a mírně zastřená a tím korespondovala s představou hlubokého oceánu.
14. Beverley – pro sólovou flétnu Beverley je tklivý nářek pro sólovou flétnu. Byl zkomponován v roce 2011 a poprvé uveden autorem ve Woldinghamu a na interpretačních letních školách ve Skotsku téhož roku. Dále skladba zazněla například na National Flute Asociation Convention v Las Vegas a British Flute Society Convention v Manchesteru roku 2012. Tato krátká plačtivá skladba je ozvláštněna čtvrttóny, kterých je docíleno alternativními hmaty, také s využitím otevřených klapek flétny. Celé dílko je v jedné jediné smutné a naříkavé atmosféře. Název se pravděpodobně vztahuje k britskému městu Beverley ležícímu v oblasti Yorkshire. Toto místo navštěvovali poutníci, aby uctili Svatého Jana z Beverley, který město založil zřízením kláštera. Skladba Beverley byla vydaná jako jeden výtisk společně s Deep Blue.
15. Maya – pro dvě flétny a klavír Tato krásně snivá skladba vznikla na základě dřívějšího díla Passage Iana Clarka, Davida Hickse a Simona Paintera z roku 1986. Ve své konečné podobě Maya vznikla v roce 2000 a vyšla roku 2001. Název odkazuje spíše na význam slova iluze, klam, zdání než na mayskou civilizaci. 18
Skladatel zde využívá techniky dvojitého staccata, které se zde objevuje v první nebo druhé flétně v podobě rozložených akordů. Vzniká tak doprovod k hlavní melodii (viz obr. č. 10). Obě flétny se buďto střídají v hlavní melodii a doprovodu nebo obě hrají pasáž s dvojitým staccatem. V gradačních vrcholech skladby se obě flétny podílejí na hlavní melodii. Dále je zde využit efekt glissanda pomocí odkrytí otevřených klapek flétny (viz obr. č. 11). Klavír zde má velice důležitou úlohu harmonického a barevného doprovodu, utváří celkovou atmosféru skladby. Hlavní melodie vychází z jednoduchého motivu o několika tónech (viz obr. č. 10), v průběhu skladby se čím dál víc rozrůstá. Dá se říct, že z hlediska formy jde o variace. Skladba je důkazem, že v jednoduchosti je krása a že z prosté melodie může vzniknout zajímavá a přitažlivá skladba. Maya patří mezi skladby s uplatněním velmi jednoduchých moderních technik. Je nutné, aby interpreti měli flétny s otevřenými klapkami, jinak zde nebude dosaženo zajímavého efektu glissanda tak, jak je v notách předepsáno.
Obr. č. 10
19
Obr. č. 11
16. Curves – pro tři flétny a klavír Curves se skládá ze tří vět s názvy: Magical & Woven, Plaintive, Presto. Tato skladba pro pokročilejší hráče zazněla v roce 2012 na hlavních koncertech National Flute Asociation Convention v Las Vegas a British Flute Society Convention v Manchesteru. Zvítězila v soutěži National Flute Asociation Newly Published Music Competition 2013. První věta vychází z pouhé jedné hudební myšlenky. Autor zde používá čtvrttóny prostřednictvím alternativních hmatů. V úvodu jsou flétny rovnocennými partnery. V některých úsecích se klavír odmlčí a flétny hrají samy. Dále slyšíme hlavní melodii v delších notových hodnotách ve flétně, ostatní obstarávají barevný i rytmický doprovod. Druhou větu zahájí klavír tklivou melodií. Flétny se přidávají disonantním souzvukem ve spodní poloze. Tím je nastolena tajemná atmosféra. Interpreti doslova hudbou naříkají. Tato část je postavena hlavně na harmonické rozmanitosti (autor používá zahuštěné akordy) a barvě zvuku. Třetí, nejrychlejší věta Presto je velice svěží. Uplatňuje se zde dvojité staccato ve všech hlasech. Krátká střední část je klidnější, začíná ji klavír, postupně se přidávají flétny. Dále se navrací první staccatovaná část. Z hlediska formy se jedná o A-B-A s codou. V závěru zazní akord flétnisty hraný i zpívaný zároveň.
20
17. Within… – pro sedm fléten Tato komorní skladba je určena pro obsazení: čtyři flétny, jedna flétna střídající pikolu, altová a basová flétna. Poprvé Within… pro sedm fléten zaznělo v roce 2004 na Stratford-upon-Avon flétnovém festivalu. Premiéra v USA byla roku 2005, kde byla skladba interpretována na National Flute Asociation International Flute Convention v San Diegu v podání Iana Clarka, Wissama Boustany, Hitomi Furukawa28, Williama Bennetta, Taka Masuda29, Denise Bouriakova30 a Trevora Wye31. Dále bylo dílo představeno na British Society International Convention v Manchesteru v roce 2006. Skladbu začíná první flétna s melodií, která nám připomíná něco exotického. Ostatní ji doplňují vzdušnými tóny, které skvěle utvářejí tajemnou atmosféru. Dále se připojují další hlasy s rytmickým tématem s uplatněním techniky pizzicato. Nyní už hrají všechny hlasy. Objeví se zde také zpívané tóny v rytmu připomínajícím jazzovou hudbu. Charakter se neustále mění, každou chvíli tato asi šestiminutová skladba přinese něco nového. Posluchač se ani chvíli nenudí. Dále uslyšíme pikolu dominující flétnám. Následuje zklidnění a úvodní exotický charakter s doplněním vzdušných tónů. Hlavní melodii chvíli přednáší basová flétna, která vedoucí roli předá flétně altové. Dále ještě uslyšíme pikolu a klasickou flétnu. Téma se vytrácí a skladba plynule končí. Within… pro sedm fléten je s velikou oblibou předváděno také početnějšími flétnovými soubory. Ian Clarke skladbu později upravil pro jednu flétnu s doprovodem CD. V této verzi interpret vystřídá flétnu s altovou flétnou a také pikolou. Nutná je však flétna s H-nožkou a otevřenými klapkami.
28
Hitomi Furukawa – úspěšná japonská flétnistka.
29
Taka Masuda – japonská flétnistka, studovala Tokyo University of Arts.
Denis Bouriakov – první flétnista Metropolitní opery. Získal ceny v soutěžích jako Jean-Pierre Rampal, Munich ARD, Pražské jaro, Carl Nielsen a Kobe. Vystupuje jako sólista s různými světovými orchestry. 30
Trevor Wye – významný anglický flétnista a pedagog, narozen 6. června 1935. Je autorem flétnových škol jako například Practice Books for the Flute a A Beginner’s Book for the Flute. Byl profesorem na Royal Northern College of Music v Manchesteru. 31
21
18. Walk Like This! – pro flétnový soubor Tato veselá komorní skladba pro pět fléten je určená hráčům se smyslem pro humor. První flétna je nejvíce náročná, pátá nejméně. K dispozici je také hlas označen 4+, který je mírně složitější než part čtyři a může jej nahradit. Skladbu je možno interpretovat i ve čtyřech hráčích vynecháním pátého hlasu. Party obsahují velice snadné soudobé techniky hry na flétnu, jako jsou vzdušné tóny. Walk Like This! je s oblibou předváděno i s choreografií flétnistů. O to více se posluchači i interpreti skladbou baví. Toto hravé dílo je doprovázeno výkřiky hráčů: Walk like this! a Yeah!. Trvá pouhé necelé tři minuty.
19. Zig Zag Zoo – pro flétnový soubor Tato hravá skladba je pro čtyři až pět hlasů. K její interpretaci není zapotřebí fléten s H-nožkou ani s otevřenými klapkami. Notové vydání Zig Zag Zoo obsahuje návod, jak cvičit jednotlivá místa skladby, což může být velice užitečné zvláště pro méně pokročilé flétnisty. Dílo trvá asi čtyři minuty a zahrnuje tyto snadnější soudobé techniky hry na flétnu: alikvóty, frulato, čtvrttóny a také se několikrát střídavě v různých hlasech objeví rytmické zvolání zig zag zoo. Dále autor použil celotónové a chromatické stupnice, trylky a různé druhy artikulace od hry tenuto po dvojité staccato a také akcenty. To vše si mohou hráči nacvičit na úvodních stránkách notového vydání Zig Zag Zoo, než přejdou k samotné interpretaci skladby.
22
20. TRKs – pro flétnu s doprovodem CD Tato skladba je společným dílem Iana Clarka a Simona Paintera. Je jednou z Clarkových skladeb, kde flétnu doprovází zvukový podklad nahraný na CD. V doprovodu sólové flétny jsou použity upravené flétny, kytary a bicí. TRKs může připomínat hudbu skupiny Pink Floyd.
Skladba je určena pokročilým hráčům,
doporučuje se použít flétna s otevřenými klapkami. TRKs využívá některých soudobých technik hry na flétnu jako například zpívání zároveň s hraním nebo glissando od jednoho tónu k druhému prostřednictvím možností otevřených klapek flétny a alternativních hmatů. Jednotlivé úseky skladby jsou nadepsány podle toho, jaký charakter má hudba mít. Part flétny je postaven na tomto rytmickém modelu, který provází celé dílo: obr. č. 12
21. Tuberama – pro flétnu s doprovodem CD K interpretaci této skladby lze použít flétnu s C-nožkou a se zavřenými klapkami. Tuberama obsahuje snadnější soudobé techniky hry na flétnu, jako je zpívání zároveň s hraním. Na rozdíl od TRKs, která svou hudbou působí tajemně, je tato skladba mnohem veselejší a hravější. Obě dvě vychází z pouhé jedné hudební myšlenky. Tuberama se svým charakterem přiblížila spíš k pop music než ke klasické hudbě. Díla tohoto druhu umožňují interpretovi předvést svépomocí velkou show, což může být velice lákavé.
23
22. Midnight Creep – pro tři flétny Midnight Creep je zábavná skladbička pro nejmladší flétnisty. Jedná se o velice jednoduché trio, které může být doprovázeno klavírem. Začíná strašidelnou předmluvou a je doplněno barevnými obrázky. Trvá pouhou minutu a půl.
23. Dotazník pro flétnisty Jedním z cílů mé práce bylo zjistit, jestli je skladatel Ian Clarke v České republice známý. Proto jsem vytvořila dotazník a poprosila o jeho vyplnění mladé flétnisty studující na různých českých středních a vysokých umělecky zaměřených školách. Došla jsem k těmto zjištěním: Jeden z deseti tázaných o osobnosti Ian Clarka a jeho skladbách nikdy neslyšel. Osm dotazovaných se se jménem autora už někdy setkalo nebo slyšelo některou z jeho skladeb, ale sami žádné jeho dílo nehráli. Jedna osoba jeho skladbu nastudovala a interpretovala. Potvrdilo se, že Clarkova tvorba skutečně ještě není v České republice hraná tak často, jak je tomu v zahraničí. Pozitivní je fakt, že naprostá většina dotazovaných flétnistů jméno Iana Clarka zná. Všichni z nich se také shodli na tom, že jeho tvorba je velice přínosná, originální, lákavá pro interprety a zajímavá pro posluchače.
24
24. Závěrečné shrnutí charakteru a významu tvorby Iana Clarka Tvorba Iana Clarka se dá rozdělit podle obsazení na skladby pro sólovou flétnu, pro flétnu a klavír, dvě flétny a klavír, pro flétnové trio, kvartet, soubor a také flétnu s doprovodem CD. Jeho díla jsou různé náročnosti a jsou prováděna flétnisty rozdílného věku i úrovně od žáků základních uměleckých škol až po profesionální sólové hráče. Mnohé z jeho skladeb jsou inspirovány přírodou, vesmírem a myšlenkami o úloze člověka v něm, jiné vycházejí z autorovy vynalézavosti, fantazie a improvizace na flétnu. Co se týká soudobých technik hry na flétnu, částečně navazuje na odkaz Roberta Dicka. V díle se bezpochyby odráží autorova dovednost hry na flétnu i záliba v rockové hudbě. Svou tvorbou nám dokazuje, že flétna jako nástroj nám dává mnohem více možností interpretace, než jsme tušili. Většina jeho děl vychází z jednoho nebo dvou hudebních témat, které autor v průběhu díla rozvíjí. Vždy se jedná o kratší skladby o délce v rozmezí čtyř až sedmi minut s výjimkou Hatching Eliens, které trvá asi šestnáct minut. Některá díla jsou úplně bez použití moderních technik, jiná je využívají a ostatní jsou na nich vyloženě postavená. Ze soudobých technik hry na flétnu Clarke s oblibou používá hlavně glissando, vzdušné a zpívané tóny, také čtvrttóny v podobě alternativních hmatů. Častá je výrazná artikulace, dvojité staccato, pomalé skladby jsou ozvláštněny skupinkami velice rychlých not, které mnohdy mají působit jako improvizace interpreta. Díla obvykle začínají a končí klidně, dynamická a výrazová gradace je před závěrem. U některých jeho skladeb interpret vystačí s flétnou se zavřenými klapkami a C – nožkou, jiné je zapotřebí hrát s otevřenými klapkami a H – nožkou. The Great Train Race je k dispozici v obou verzích, jak pro flétny s rozsahem od C1, tak malého H. Pro většinu skladeb užívá libozvučné harmonie, jen několik z nich je zkomponováno v disonantních souzvucích, to záleží na zamýšlené náladě a atmosféře jednotlivých děl. Při komponování skladeb u Clarka naprosto převládá intuice nad předem promyšlenou koncepcí díla. Výjimkou je asi jen The Mad Hatter, u kterého jde o předem promyšlenou a logickou práci s tématy, což, jak skladatel uvádí, při komponování často nemá ve zvyku.32
32
The Mad Hatter. [online]. [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: http://www.ianclarke.net/page11.html
25
Clarkova tvorba je bezpochyby velkým a zajímavým přínosem pro flétnisty. Velkým kladem jeho děl je fakt, že jsou velmi přitažlivá pro publikum.
Závěr Cílem mé práce bylo seznámit veřejnost s osobností Iana Clarka a jeho velmi zajímavou novátorskou tvorbou. Zmínila jsem se zde o všech jeho skladbách v obsazení od sólové flétny až po soubor fléten. Skladatel s oblibou užívá soudobých technik, které jsem u daných skladeb uvedla a vysvětlila. V jednotlivých kapitolách této práce jsem se dotkla jmen různých světových flétnistů, čímž jsem rozšířila znalosti nejen sobě, ale snad i těm, kteří budou mou práci číst. Závěrem jsem shrnula celkový charakter skladatelovy tvorby. Myslím, že jsem zde dokázala, že Clarkova tvorba je pro dnešní generaci flétnistů velice atraktivní. Což potvrdil i výsledek mého dotazníku určeného mladým flétnistům studujícím střední a vysoké školy s uměleckým zaměřením v České republice. Já sama jsem jednu z jeho skladeb, The Great Train Race, zařadila do mého absolventského repertoáru a musím přiznat, že jsem tím získala nejen skvělou zkušenost ve hře soudobých technik na flétnu, ale také jsem se přesvědčila, jak skvěle skladba působí na publikum. Věřím, že má práce bude přínosem těm, kteří mají zájem poznat nové skladby a jiný styl interpretace.
26
Seznam pramenů
Notový materiál: CLARKE, Ian. The Great Train Race: The flute as you don´t ussually hear it !. vyd. 2. Croydon, England: Just Flutes Edition, 2010. ISMN M-708077-09-1.
CLARKE, Ian. Orange Dawn: for flute & piano. 4. vyd. Croydon, England: Just Flutes Edition, 2009. ISMN M-708077046
CLARKE, Ian. Hypnosis: for flute & piano. 3. vyd. Croydon, England: Just Flutes Edition, 2007.
CLARKE, Ian. Sunstreams and Sunday Morning: for flute & piano. 2. vyd. Croydon, England: Just Flutes Edition, 2007. ISMN M-708077-01-5.
CLARKE, Ian. Maya: for 2 flutes & piano. 2. vyd. Croydon, England: Just Flutes Edition, 2009. ISMN M-708077-05-3.
Literatura: KLEMENTOVÁ, Petra. Techniky hry na flétnu v soudobé hudbě. 1. vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2010, 224 s. ISBN 978-80-86928-78-4.
Webová stránka: Ian Clarke. [online]. [cit. 2014-11-02]. Dostupné z: http://ianclarke.net/index.html
CD: Within…. Farnham: Diva Music Studios, 2005.
27
