JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér Výchovné dramatiky pro Neslyšící VDN

BAKALÁŘSKÝ PROJEKT ,,HEJ TY!”

Autor práce: Karolína Jansová Vedoucí práce: prof. Mgr. Zoja Mikotová Oponent práce: doc. PhDr. Veronika Broulíková Brno 2015

Anotace: Práce na inscenované performanci v netradičním prostoru, vzniklé na základě workshopů skupiny slyšících a skupiny neslyšících studentů divadelní fakulty. Annotation: Work on a performance staged in an unusual space, arising from the workshops of hearing and deaf students of the theater faculty.

Klíčová slova: komunikace, neslyšící, integrace, divadlo v netradičních prostorech, performance Key words: communication, deaf, integration, theater in non-traditional spaces, performance

Úvod Mezioborová spolupráce atelieru Divadlo a výchova - jako slyšících zástupců společnosti a atelieru Výchovná dramatika pro Neslyšící jako zástupci Neslyšící komunity. V rámci společného setkání dvě skupiny s odlišně využívajícím komunikačním kódem přichází na to, jak komunikaci navázat v běžných životních situacích. Projekt by měl směřovat ke kultivovanějšímu prvotnímu přístupu k osobám se sociálním znevýhodněním, boření bariér a detabuizaci zajetých mýtů. Zároveň otevírá téma funkčnosti komunikace studentů specializovaného oboru, který navštěvují osoby sluchově postižené, na umělecké vysoké škole ve vztahu k ostatním slyšícím studentům z jiných oborů tak, aby sociální integrace všech studentů na Janáčkově akademii múzických umění v Brně fungovala otevřeně a na shodné úrovni. Integrace Neslyšících osob mezi většinovou populaci není v dnešní době ještě zdaleka tak běžná, jak by být mohla. S lidmi s mentálním nebo tělesným postižením se na ulici, v obchodě či v restauraci setkáváme celkem běžně a většinou tyto osoby rozeznáme již na první pohled. Přes odlišnost zdravotního stavu a vlivu prostředí, ve kterém člověk vyrůstal a úrovně dosaženého vzdělání, se většina osob s mentálním, tělesným a většinou i psychickým znevýhodněním žijící na území České republiky, dorozumívá naším národním jazykem - jazykem českým. Jsou mezi námi ale i osoby s postižením sluchu, u kterých si na první pohled nemusíme všimnout jediné odlišnosti. Vypadají jako my. Působí jako většinová společnost, bezproblémově, většinou na sebe nijak nestrhávají pozornost. A právě v tom můžeme narazit na ty největší absurdity. Neslyšící je snadno zaměnitelný se slyšícím člověkem a obráceně, pokud nevidíte na první pohled sluchadlo nebo kochleární implantát, vše se Vám může zdát takřka běžné. Až do té doby než dojde k nečekané nebo cílené interakci. Pro člověka neinformovaného a neseznámeného se základními pravidly a potřebami Neslyšícího při komunikaci, může být rozhovor neproduktivní, trapný nebo až nepříjemný zážitek. Spousta lidí dokáže v běžném životě improvizovat. Lidé jsou pak zvyklí užívat hbitých reakcí v nečekaných situacích. Pro každého ale improvizace není samozřejmostí a v tomto případě může při komunikaci s Neslyšícím dojít k nedorozuměním a potížím. Každý na světě jsme jiný a proto i na osoby s postižením sluchu musíme nahlížet individuálně. Jako u většiny postižení musíme brát v potaz indi1

viduální přístup a zhodnotit veškerý zdravotní stav a podmínky ve kterých člověk vyrůstal. Důležitými faktory pro zhodnocení přístupu a volby komunikace s Neslyšícím je již zmíněný různý zdravotní stav, úroveň ztráty sluchu, příčina ztráty nebo poničení sluchu, prostředí ve kterém bylo dítě vychováno, přístup ke vzdělání, rodinné zázemí, využité spektrum kompenzačních pomůcek a jiné zdravotnické péče. I když jsme obeznámeni nebo informováni o konkrétním využívaném stylu komunikace daného Neslyšícího ke slyšícímu, přesto by měla následovat individuální dohoda přímo s neslyšící osobou a upřesnění komunikačních pravidel. Aby nedocházelo k trapným nebo nepříjemným nedorozuměním a Neslyšící i slyšící se ve společné komunikaci cítil příjemně. Pokud komunikace probíhá z obou stran produktivně a otevřeně, může dokonce dojít i k oboustrannému naplnění. Neslyšící jsou v dnešní době součástí mnoha společenských aktivit, stejně jako slyšící. Mají širší rozhled i uplatnění v oblasti zaměstnání a studia. Nejsme pozadu ani se sociální integrací ve specializovaných kavárnách, kde se Neslyšící ocitají přímo v roli číšníka, barmana, kavárníka. Je potom otázkou, jestli taková kavárna následně funguje jako integrační bod mezi slyšícími osobami a neslyšícími osobami nebo je využívána pouze Neslyšícími jako místo pro setkávání se se svou minoritou. Osoby s postižením sluchu spojuje shodný komunikační kanál, a tak se ocitáme rovnou ve speciálním prostředí, kde jsme všichni vedeni k tomu používat stejný způsob komunikace. Ve své teoretické bakalářské práci se zaměřuji na integraci Neslyšících a jiných specifických skupin prostřednictvím různých divadelních a tanečních forem. Moje práce pod názvem Divadlo jako prostředek integrace dokládá základní teoretická fakta v oblasti problematiky neslyšících osob a jejich integrace do společnosti, ukázky uměleckých skupin, kde integrace funguje. A tak ve vzájemné provázanosti vznikl námět i na můj bakalářský projekt. Jehož hlavní téma je mezioborová integrace a spolupráce slyšících a Neslyšících. Jako studentka Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) na Divadelní fakultě se setkávám na akademické půdě s lidmi, kteří studují různé obory jak už z divadelní nebo z hudební fakulty. Mám pocit, že ale o Nesly2

šících a o oboru Výchovné dramatiky pro Neslyšící nemají ostatní slyšící studenti z JAMU příliš informací a někdy jsou dokonce překvapeni, že obor existuje nebo že ho studují přímo neslyšící osoby. Já sama jsem se začala učit znakový jazyk semestr před tím než jsem nastoupila na JAMU na Výchovnou dramatiku pro Neslyšící (VDN). A od té doby mě znakování baví a fascinuje, už od začátku studia jsem samozřejmě neustále zahrnována otázkami týkajícími se Neslyšících, což vede k opakovanému vysvětlování, jak znakový jazyk funguje, že není mezinárodní, že osoby s poruchami sluchu nejsou němí, že v televizi dole v tom rámečku se často tlumočí do znakované češtiny. Prostě spoustu dalších a dalších takzvaných klišé, samozřejmě pouze pro lidi, kteří se mezi Neslyšícími či jinak hendikepovanými pohybují a jsou v tomto oboru informovaní nebo jinak zkušení. Právě proto, že znakový jazyk a jeho interpretace, která vede ke komunikaci s neslyšícím jedincem, je to, co mě nejvíce baví, rozhodla jsem se svůj bakalářský projekt věnovat prvotnímu momentu integrace mezi slyšícími a neslyšícími osobami, co se v takových momentech děje, k jakým dochází nedorozuměním, omylům a jak všem těmto trapným chvílím předejít a zkusit se na ně připravit. Jako základní stavební prvek připravované performace jsem si určila Pravidla v komunikaci s neslyšícím. Tato pravidla jsou často primitivní a využívaná i mezi slyšícími, ale pokud je neplníme, má to velký dopad na srozumitelnou komunikaci s Neslyšícím. Proto jsem chtěla tato pravidla využít a opakováním je do podvědomí studentů a spolužáků uložit.

3

Projekty na které navazuji Slovník do kapsy V průběhu druhého ročníku na Jamu, jsem se poprvé vrhla do takového malého projektu s pracovním názvem VŠE CO JSTE KDY POTŘEBOVALI VĚDĚT, ALE BÁLI JSTE SE ZEPTAT aneb krok k seznámení s Neslyšícím na JAMU (slovníček Českého znakového jazyka správného Jamáka). Na tomto základě vznikla asi třicetistránková brožůra velikosti A5, tedy slovník s pojmy (znaky), které student či pedagog JAMU může využít v komunikaci s Neslyšícím studentem při setkání na školních chodbách, na toaletě, ve společných předmětech a na jednom z nejsocializovanějším místě - ve školním Jamáckém Dalibaru. Už od začátku studia mi přišlo, že náš obor Výchovné dramatiky pro Neslyšící se zbytkem fakulty příliš nekomunikuje. Proto mi přišlo důležité dělat alespoň takovéhle malé kroky jako je například zmiňovaný slovník do kapsy, který jsme se s mými neslyšícími spolužačkami snažily prezentovat na školním Vánočním jarmarku v roce 2013 a nabídnout ho tak alespoň kamarádům, spolužákům z jiných oborů, pedagogům a dalším v tomhle blízkém kruhu, kteří akci navštívili. Díky brožůře jsme získali například i nové studenty našeho oboru. Na vzniku minislovníku se podílely i mé neslyšíci spolužačky (Veronika Mikulová a Věra Lištvanová), díky fotkám, které jsme nafotily si můžete znaky natrénovat přesně podle fotoinstrukcí, dále jsou pak fotografie popsané, seřazené a svázané do jednoduché vazby jako sešit. Podle zkušenosti z nabízení slovníku do kapsy, který obsahoval opravdu spíše humorně vybrané pojmy, vybrané přímo na míru studentům JAMU, mohu potvrdit, že mezi zájemci o komunikaci s Neslyšícími byli jak studenti, tak pedagogové, tak i náhodní kolemjdoucí, kteří měli aktivní zájem alespoň tímto nahlédnout do světa Neslyšících.

4

Obr. 1: vlevo - zadní strana sešitu se stručným přehledem pravidel chování Obr. 2: vpravo - úvodní strana sešitu s autorskou grafikou

Obr. 3: ukázka obsahu naučné brožůry viz. výše /Jansová, Mikulová, Lištvanová/

5

Projekt kniha Ateliér Výchovné dramatiky pro Neslyšící VDN, JAMU, má své stálé i nestálé projekty. Mezi jeden z projektů, který se za poslední roky osvědčil je Projekt kniha. Během prvního ročníku jsme měli možnost a čas si vybrat námět nebo předlohu pro knihu, na které budeme pracovat třetí semestr. Hned na začátku druhého ročníku jsme absolvovali týdenní workshop s doc. Mgr., Ph.Dr. Marií Jiráskovou. Scénografka Marie Jirásková dohlížela na výtvarnou stránku knihy tak, aby byla esteticky i prakticky využitelná. Výběr knihy byl pro mě těžký, přesto, že jsem měla více favoritů pro výběr předlohy, rozhodla jsem se použít svůj autorský text. Vlastní text pohádky o ovečce, která neslyšela jsem původně vymyslela a zapsala jako úkol do jiného předmětu (Metodika dramatické výchovy). Pohádka, kterou jsem v konečné fázi nazvala ,,Narozeniny” se nakonec použila ve více směrech. Vznikl tedy písemný text (Metodika dramatické výchovy), který jsem následně použila jako inspiraci pro vytvoření jednoduché animace (Počítačová grafika) a dále jako předlohu pro vytvoření knihy. Projekt kniha jsem uchopila poněkud po svém a vytvořila rovnou takové menší divadélko v kufru. Chtěla jsem dosáhnout toho, že celá práce bude držet pohromadě a bude přenosná kamkoliv bude potřeba. Stručný děj příběhu: Do vesničky, kde žijí krásné barevné ovečky ve svých krásných a barevných domečcích, se přistěhuje ovečka nová. Nádherně bílá ovce zrovna slaví narozeniny a ostatní ovečky se rozhodnou ji potěšit něčím malým do jejího nového domečku. Začínají ji navštěvovat a nosit dárky, ale Bílá ovečka vždy darovaný předmět použije úplně jinak než je očekáváno. Nové rádio použije jako sušák na prádlo a pověsí si na anténu vyprané ponožky, z telefonu si udělá náhrdelník, zvoneček co ovečky nosí na krku využije jako zhasínadlo svíček, cédéčko s hudbou pověsí do okna jako ozdobu atd. Ostatní ovečky si neví rady, myslí si, že je problém v jejich přátelství nebo v nich samotných. Snaží se odhalit nedorozumění a vymyslet co nejlepší dárek pro novou ovečku. Když příjde na řadu v předávání darů stará Zelená ovce, která za svůj život nabila spousty vědomostí, moudrostí a situaci pečlivě pozorovala, příběh se dočká rozřešení.

6

Zelená ovečka daruje oslavenkyni záhadný balíček, ve kterém jsou schovány bílé rukavičky. Happy end celého příběhu je tedy, že ovečka získá prstíky a může společně s ostatními na paloučku znakovat a otevřeně komunikovat znakovým jazykem. Je to totiž ovečka Neslyšící. Příběh je vytvořený tak, aby se slyšící děti, které nemají ještě dostatek informací, mohli prostřednictvím pohádky dozvědět, jaké potřeby mají neslyšící děti a ostatní osoby s postižením sluchu. Po krátkém vystoupení následuje tématický workshop. Na dílně si s dětmi stručně zrekapitulujeme děj, přeložíme znaky, dovysvětlíme proč některé situace vznikly a nastolíme téma k řešení. Na jednoduchých hrách a cvičeních pak s dětmi můžeme procvičit a rozvinout jejich komunikační, pohybové nebo výtvarné dovednosti.

Obr. 4: : Fotodokumentace autorské knihy “Narozeniny

7

Inspirační představeNí Jako zdroj inspirace jsem brala i inscenaci, kterou jsem shlédla během listopadu 2014 v Praze a to sice inscenaci Mute. MUTE - představení o tom, jak krásné je (ne)slyšet, které vzniklo pod hlavičkou Studia Damúza o.s. Režie: Karel Kratochvíl Hrají: Anna Schmidtmajerová, Markéta Spilková, Sergej Josef Bovkun, Petr Besta a Karel Kratochvíl ,,Představení o tom, jak krásné je (ne)slyšet.” uvádí tvůrci inscenace o nevšedním divadelním zážitku, který smazává bariéry mezi slyšícími a neslyšícími osobami. Pomocí sluchátek, které se na začátku představení rozdají slyšícím návštěvníkům, se diváci mohou ponořit do světa ticha a vzájemné nonverbální komunikace. Prostřednictvím znaků, využitím pantomimy a různými formamy pohybového divadla, dochází k prolamování bariér mezi dvěma světy, které hledají cestu jak si porozumět, chápat se a milovat. MUTE vypráví příběh o předsudcích a bariérách, ale také lásce a porozumění. ,,Smyslem inscenace MUTE není jen dokázat slyšící většině, že ztráta sluchu nerovná se mentální handicap a sociální vyloučení. Vychází z životních zkušeností a nedorozumění každého z nás.” (Damúza) Po shlédnutí tohoto představení a následném hodnocení mezi mými přáteli a známými, kteří byli příjemně překvapeni, ale přesto však udiveni nad některými fakty a neustále se vyskytujícími předsudky a omyly, které jsou zaviněny například už zmiňovanými bariérami, jsem se rozhodla zachovat i ve své práci zkoumání základních principů komunikace s Neslyšícím. Znovu jsem si totiž uvědomila fakt, že velká většina slyšících, ať už široká veřejnost nebo moji známí a přátelé, kteří jsou často z divadelního, výtvarného, muzikantského nebo jinak odlišně uměleckého prostředí nebo i moje babičky, rodiče, příbuzní atd. stále doprovází spousta omylů, neznalosti a neinformovanosti o problematice neslyšících, jejich kultuře a fungování ve společnosti.

8

Obr. 5 : Ilustrační fotografie k inscenaci MUTE, Damúza 2014 / foto: Karel Fořt

Obr. 6 : Ilustrační fotografie k inscenaci MUTE, Damúza 2014 / foto: Karel Fořt

9

Mapování okolí Když jsem si ujasňovala na co přesně zaměřit svůj projekt, chtěla jsem se přesvědčit o informovanosti lidí v mém širokém okolí. Jestli je opravdu potřeba neslyšící kulturu více medializovat a propagovat, nebo jestli mají lidé neslyšící problematiku “na háku”. Na internetu jsem vytvořila dotazník a rozeslala to všem svým znamým a ty zase poprosila, aby to rozeslali svým známým atd. Nakonec mi přišlo celekm 84 vyplněných dotazníků, věkový rozsah odpovídajících byl cca od 17 až do 85 let. Z odpovědí napříč věkem i vzděláním jsem usoudila, že i projekty založené na edukaci většinové společnosti jsou potřeba. Pro lidi je ale stále pojem Neslyšící spojován více s handicapem než s kulturou, kterou Neslyšící mají. Zároveň jsem z dotazníku zjistila, že velké procento lidí má o spojení s neslyšícími osobami velký zájem, ale jazyková bariéra je silnější. Na otázku jak nazýváme osoby, které neslyší, ještě stále velké procento lidí odpovídá hluchoněmí a hluší, což je pozůstatek z minulých režimů. 64,3% lidí označilo za správný výraz Neslyšící, dalo by se říct, že je to procento větší, ale podle mého názoru je stále maličké, když přihlédneme na Neslyšící jako na minoritu s vlastní kulturou (Graf1).

Obr. 7: Graf 1: Když mluvíme o lidech, kteří neslyší, nazýváme je většinou jako: ...?

10

Obr. 8: Graf 2: Jak ovládáš komunikaci s neslyšící osobou:

Obr. 9: Graf 3: Oficiálním jazykem českých neslyšících je: ...?

11

Obr. 10: : V jakém duchu by se měl nést projekt ve spolupráci s neslyšícími, do kterého by ses rád/a zapojila: ... ?

12

Znakový jazyk, který je oficiálním jazykem Neslyšících, v naší rebublice je to Český znakový jazyk, není ještě stále samozřejmý pojem pro slyšící Čechy. Můj dotazník oběhl pouze u pár lidí v mém okolí, ale ani v tomto úzkém okruhu lidé stále neznají stoprocentní odpověď na otázku, jak nazvat jazyk Neslyšících (Graf 2). Myslím, že na otázku jaké písmo využívají osoby s postižením zraku, by byla odpověď přesvědčivější. V dotazníku jsem chtěla prověřit i zkušenosti lidí v mém okolí s dorozuměním se s neslyšící osobou. V Grafu 3 můžete pozorovat to velké procento lidí, kteří se do komunikace raději nepouští nebo vůbec neví jak reagovat. V posledním přikládaném snímku (Obrázek 4) uvádím odpovědi dotazovaných na otázku do jakého projektu s neslyšícími lidmi by se nejraději zapojili. Jak by měl projekt vypadat a různorodost nápadů a návrhů mi přišla velice přínosná a zajímavá. Díky tomuto průzkumu jsem si uvědomila, že velice malé procento lidí má jistotu v komunikaci s Neslyšícím a i když by se rádi zapojili do nějakého projektu, neví jak. Myslím, že tato problematika a zaměření projektů na zapojení neslyšících osob a propojení obou světů ještě zdaleka není tak otevřená jak by mohla být. Velký pokrok by podle mého mohla zprostředkovat medializace veškerých projektů, ne ovšem na bázi reportáží z uplynulých událostí, ale například televizním pořadem nebo filmovým projektem.

13

Bakalářský projekt Hej Ty! Všech zkušeností, absolvované zájezdy do zahraničí, hostování na festivalech, praxe mezi neslyšícími dětmi, ale i práce s dospělými a jinak handicapovanými, vedly ke zkoumání mojí práce. Celý můj projekt se tedy věnuje tomu, co lidé o Neslyšících neví, ale chtějí se dozvědět, např. jak začít s komunikací, ukázat jak navázat kontakt, možnosti jak se třeba i začít sám učit znakový jazyk. Ve svém projektu, chci rozhodně zachovat školní prostředí Divadelní fakulty JAMU, už proto, že já sama jsem studentkou JAMU a právě zde také dochází k interakcím Neslyšících s veřejností. Já sama jsem se s Neslyšícími setkala poprvé již před studiem na JAMU, ale mám pocit, že až potom, kdy člověk potřebuje komunikovat a řešit základní potřeby a problémy (jako například studium a věci, které k tomu patří) dostane se do té pravé komunikační interakce. Proto chci pracovat s integrací Neslyšících se slyšícími přímo v prostředí, ve kterém ho mám možnost monitorovat na vlastní oči. Další otázkou bylo propojení příbuzných oborů, což je v tomhle případě Výchovná dramatika pro Neslyšící a Dramatická výchova. Tedy Divadlo a výchova na JAMU s jejímiž studenty přicházím do kontaktu jakožto slyšící. Z jejich strany byl vždy velký zájem o spolupráci s Neslyšícími a vůbec s celým oborem už kvůli podobnému a téměř až shodnému studijnímu zaměření. Dokonce se mi dva studenti Dramatické výchovy svěřili, že se vsadili, že pokud do konce svého studia na JAMU neuskuteční nějaký projekt s VDN budou jíst po celý jeden týden pouze mrkev. I takovéhle hospodské sázky a zároveň jejich odhodlání a chuť pracovat s Neslyšícími mě přivedla k tomu, že tyto dva obory svou spoluprací a integrací slyšících a neslyšících skupin studentů, by měly upozornit a zviditelnit neslyšící komunitu.Můj plán byl tedy vytvořit projekt, který bude mapovat základní komunikační nedostatky neslyšících osob, bude se snažit smazat neustále se vyskytující omyly a předsudky o kultuře a vůbec celém zdravotním stavu Neslyšících. Ukáže veřejnosti a studentům, kteří s Neslyšícími přichází do kontaktu, jak nejlépe vplout do komunikace s osobou s postižením sluchu a umění se v ní i naučit plavat. Namotivuje k aktivní komunikaci a pomůže setřást bariéry.

14

Cíl projektu: Cílem projektu je integrace Neslyšících, ve školním a přátelském prostředí Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kde navštěvují obor Výchovné dramatiky pro Neslyšící, se slyšícími vrstevníky. Konkrétní integrační workshop je realizovaný se skupinou tří Neslyšících a pěti slyšících. Slyšící skupina se skládá ze čtyř studentů ateliéru Divadlo a výchova a jednoho studenta ateliéru Režie a dramaturgie. Cílem je v rámci jednoho víkendu vytvořit společný workshop pro seznámení, navázání důvěry a komunikačních základů a následně vytvořit inscenovanou performanci. Hlavní cíl: Hlavním cílem projektu je dosáhnout integrace Neslyšících účastníků. Získat zájem slyšících o komunikaci a spolupráci s neslyšícími studenty. Navázat společný pocit důvěry a zájmu o sdělování si informací v cizím jazyce. Dílčí cíle: Informovat slyšící studenty z jiných oborů JAMU a otevřít jim nová témata ze světa Neslyšících. Motivovat je tak ke tvorbě a spolupráci na projektech s neslyšícími studenty nebo celým ateliérem VDN. Náplň projektu: Vytvořit víkendový workshop pro slyšící a neslyšící účastníky. V rámci workshopu zapojit do vedení neslyšící lektory. Směřovat práci a cvičení v rámci dílny k rozvoji totální komunikace. Vyzkoušet, a společně s účastníky poskládat výsledný tvar pro prezentaci, tak aby si divák odnesl pár základních informací jak oslovit Neslyšícího a jak s ním co nejefektivněji komunikovat. Cílová skupina: Jako cílovou skupinu pro svuj bakalářský projekt jsem si vybrala neslyšící studentky třetího ročníku ateliéru Výchovné dramatiky pro Neslyšící. Aby mohlo dojít k integraci, musela jsem vybrat i skupinu slyšících. Ateliér Divadlo a výchova je podle mého názoru našemu oboru nejblíže a stejně jako VDN se zaměřuje na pedagogiku a výchovu dětí a různých specifických skupin. Proto jsem o spolupráci požádala studenty ateliéru Divadlo a výchova. Název projektu: Hej Ty! Námět projektu: Inscenovant etudy z běžného života, společenského a školního prostředí, kdy se do kontaktu dostává slyšící s Neslyšícím a dochází k nedorozumění nebo 15

neporozumnění. Upozornit na tyto situace a pomocí pravidel komunikace s neslyšící osobou se přiblížit co nejefektivnějšímu řešení problému. Téma projektu: Komunikace mezi slyšícím a neslyšícím studentem ve společném akademickém prostředí a v prostředí sklepního baru v akademických prostorách. Časová náročnost: Víkendový workshop (dva dny) Cílová skupina: studenti umělecké vysoké školy (18 - 26 let) Realizace projektu: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta (prostory tanečního sálu a školního baru “Dalibar”) Obsah projektu: 1. Úvod a navození atmosféry. (Navození atmosféry ticha pomocí rozdaných .......špuntů do uší slyšícím účastníkům) 2. Worshop ,,Komunikační hry” vedený Neslyšící studentkou 3. Worshop ,,Párová akrobacie” vedený Neslyšící studentkou 4. Workshop ,,Společná komunikace”, který je určen k poznávání .......a stmelení skupiny. Cvičení a práce směřují ke společné realizaci prezentovaného výstupu. 5. Pravidla komunikace s Neslyšícím 6. Prezentace projektu “Hej Ty!” v prostorách Dalibaru. 7. Reflexe 1. Úvod a atmosféra Sobota 10:00 Na začátku dne, před zahájením celé práce jsem slyšícím studentům rozdala špunty do uší a neslyšící studentky požádala o odložení nebo vypnutí sluchadel. Všechny jsem požádala, aby co nejvíce, nejlépe úplně, omezili používání mluvené řeči a znakového jazyka. Cílem bylo dosáhnou pocitu nerušeného ticha a navázat tak vizuálního a osobního kontaktu všech účastníků projektu. Po té co všichni akceptovali omezit jakýkoliv přívod sluchových vjemů a uvědomili si společnou soustředěnost předala jsem vedení neslyšicí lektorce. Veškerý další program tedy probíhal beze slov a beze znaků. V případě párové akrobacie byly na začátku vysvětleny bezpečnostní opatření a objas16

něno heslo STOP (dupání na zem), tak aby měla lektorka vše pod kontrolou a nikomu se nic nestalo. 2. Workshop Komunikační hry Sobota 10:30 - 12:00 Dílna, kterou vedla neslyšící studentka Veronika Mikulová, jako ukázku workshopu pod vedením neslyšícího lektora. Slyšící studenti měli během celého workshopu v uších špunty a veškeré úkoly a cvičení plnili beze slov a v naprostém soustředění. Zombie Každý hráč musí vymyslet svůj znak (jméno ve znakovce) a ten který je uprostřed musí chytit toho koho předchozí hráč ukázal; hráč prohraje tím, že se nechá sníst od zombie a prohodí se; hra pak pokračuje. cíl hry: Trénování paměti a koordinace, uvolnění se a seznámení se hravou a neobvyklou formou. délka trvání: 10 min. Provaz Hráči se postaví do řady vedle sebe a uchopí před sebou natažené lano; vedoucí určí jeden konec lana jako „nejmladší“ a opačný konec jako “nejstarší”, úkolem hráčů je seřadit se abecedně podle křestního jména tak, že se vždy alespoň jednou rukou nesmí pustit lana. Tedy jednou rukou se drží, obejdou dalšího hráče a až poté se mohou přechytnout. Na závěr kontrola - hráči postupně řeknou svůj věk. Kontrolujeme, zda jsou opravdu správně seřazeni. cíl hry: uvědomění si nutnosti neverbální komunikace, navázání blízkého osobního kontaktu varianty hry: 1) výška; 2) příjmení; 3) věk délka trvání: 15 min. Víčková cestička Každý hráč musí poskládat cestičku z víček. Musí být poskládána tak, aby se dalo po cestičce chodit. Chvíli chodí po cestičkách, aby si zvykli. Pak se všichni rozdělí do dvojic a jeden je vedoucí a druhý se nechá vést poslepu. Můžeme použít šátky nebo pouze zavřít oči. Pak se partneři ve dvojici prohodí, vytvoří jiné dvojice atd. Potom může proběhnout krátká diskuze o tom, kdo se cítí lépe v pozici vodiče a kdo lépe v pozici vedeného. 17

cíl cvičení: být veden: rozvoj důvěry a orientace; vedoucí: zodpovědnost nad druhou osobou, aby do ničeho a nikoho nenarazila délka trvání: 15 min. Relaxace Každý sám chodí a zkouší pošlapávat po víčkách - masáž nohou. délka trvání: 5 min. Ještěrka Hráči se rozdělí do dvojic, jeden hráč bude nosič a druhý si bude skládat po celém těle víčka, úkolem je přenést co nejvíc víček na druhou stranu místnosti.  Vyhrává ten kdo přenesl nejvíc víček. Na druhé straně může někdo počítat víčka a házet je rovnou do pytle, tím pádem se vše uklidí. Potom se můžou skupiny zvětšit a spolupracovat navzájem. cíl aktivity: kreativita a koordinace délka trvání: 15 min. Rozplétání provazu Každý hráč v kruhu zvedne levou ruku a chytne za ruku dalšího hráče, poté provedeme to samé pravou rukou. Toto se odehrává poslepu. Poté všichni otevřou oči. Ruce jsou propletené, úkolem hráčů je rozplést se do kruhu, bez toho aniž by se ruce rozdělili. Pokud bude větší skupina, tak se rozdělíme do dvou skupin. Hráči při akci nesmí mluvit nahlas, ale jen bezhlasně artikulovat. cíl cvičení: komunikace bez bariér a využití logiky délka trvání: 10 min. Nejdál od hranice Skupinky se rozděli po 4 nebo 5 osobách (záleží kolik bude účastníků), úkolem je přenést napůl plnou plastovou láhev co nejdál od čáry, ale tělo se nesmí dotknout země za čárou, pouze dno láhve. Jak se dostat nejdál? To se musí domluvit tým mezi sebou. Každý tým má tři pokusy, s tím že osoby se musí v týmu prohodit. cíl hry: týmová spolupráce, kreativita délka trvání: 10 min. Nevidíš - neslyšíš Každý hráč dostane papírek od 1 do ? (podle početnosti skupiny), nikdo nesmí nikomu říct jaké má číslo. Úkolem je seřadit se od 1 do ? poslepu a bez použití řeči. Podle situace můžeme využít šátky. 18

cíl cvičení: orientace, spolupráce, test hluchoslepoty    délka trvání: 15 min. Sochy Jeden hráč si vymyslí pózu a druhý hráč musí vymyslet doplňující pózu. Ten první odejde a přijde další a doplní toho druhého a takhle se to střídá. cíl cvičení: kreativita a spolupráce, příprava na další úkol délka trvání: 10 min. Divadelní role Skupina hráčů se rozdělí po 4-5 lidech a vylosují si žánr (balet, telenovela, horror, sci-fi atd) na téma pohádky - Červená karkulka. Skupinky mají 15-20 min čas na domluvu a přípravu, výsledek pak předvedou ostatním. Celé představení se nesmí mluvit. Na konci skupiny hádají o jaký žánr šlo a skupiny se prostřídají. cíl cvičení: kreativita, různorodost divadelního zpracování, spolupráce délka trvání: 20 min. 3. Workshop Párová akrobacie Sobota 12:10 - 13:30 O workshop akrobacie dvojic jsem požádala svoji Neslyšící spolužačku Věru Lištvanovou, která na toto téma píše a provádí svoji bakalářskou práci. Chtěla jsem využít kurzu akrojógy jako prostředek k soustředění a vzájemné důvěry mezi účastníky workshopu. Představení lektorky Zjištění zkušeností - mapování zkušeností ve skupině, zkušenosti s akrobacií, akrojógou, akrobacií dvojic aj. Objasnění pojmu akrojóga Akrojóga je spojení jógy, párové akrobacie a thajské masáže, provádí se nejčastěji ve dvojicích, popřípadě ve větším počtu (pyramida aj.) Budování důvěry Rozdělíme se do dvou skupin; každá skupina vytvoří kruh; uprostřed každého kruhu stojí jedna osoba; lidé stojící v kruhu prostředního odtlačují směrem od sebe zpět do středu kruhu; všichni se snaží aby člověk uprostřed kruhu nespadl a zároveň získal důvěru k ostatním, kteří ho nepustí; pokud důvěru získá, může zavřít i oči

19

Rozdělení do párů Zpevňovací cvičení „loutka“, tj. jeden člověk zpevní své tělo a druhý s ním manipuluje dle svého; můžeme střídat různé polohy - skrčení s držením kolen, panáček s nataženýma rukama i nohama (medvěd); další verze tohoto cvičení se provádí v leže, tzv. “prkno”, tělo je pevné a partner ležícímu člověku zvedá hlavu, potom nohy Balanc Zvládání rovnováhy s partnerem je při párové akrobacii nejdůležitějším prvkem; mezi jedno z prvních cvičení řadíme následující balancování; nohy se dotýkají špičkami s partnerem, držíme se za ruce až do napnutých paží, současně s partnerem jdeme do dřepu a zase zpět nahoru; dále zkoušíme cvičení i zády, s držením za jednu ruku atd. Napínání Partneři si sednou na podlahu naproti sobě a chytnou se za ruce, nohy si spojí směrem nahoru, hlavu a rovná záda přitahujeme ke kolenům; druhý typ nohy jsou na zemi natažené a my se vzájemně přitahujeme, můžeme se i přetahovat, tím protahujeme záda Příprava na letadlo Než začneme létat, musíme se na to připravit; nejprve si ve dvojici zvolíme, kdo bude dělat základ (dole) a kdo provádět cviky (nahoře); první krok k letadlu bude, že si partner na podlaze přichystá nohy tak, aby šlapky směřovali na partnera, který se zpevní a přichystá na pád směrem k nohám; partner který je na zemi nohama odráží vrchního partnera a vrací ho zpět do stoje Letadlo s držením Přípravu spojíme s figurou tak, že po kontaktu těla v oblasti pánevních kostí se spodní části nohou, se tělo neodrazí zpět, ale vyzdvihne se směrem vzhůru tak, aby vrchní partner, který je celou dobu zpevněný, létal; při vyzvednutí se partneři chytí a pomáhají si tak držením za ruce Letadlo Stejný cvik opakujeme znovu, při vybalancování v pozici letadla můžeme rozpojit ruce a udržovat pozici letu, stále je důležité zpevnění vrchního a napnuté nohy spodního partnera List Stejně jako u letadla vyzdvihneme partnera do vzduchu, pouze špičky natočíme směrem ven od těla, vrchní partner se předkloněním spustí uvolněně dolů, 20

tzn. že od pasu dolů jsou nohy stále zpevněné, od pasu nahoru je tělo povolené v předklonu; spodní partner vrchnímu masíruje záda Trůn Partnera do vzduchu dostáváme stejným způsobem, až na umístění chodidel, které musí být položeny na vnitřní straně stehen tak, aby partner, který je navrchu po vyzdvihnutí mohl na chodidlech pohodlně sedět; poté si vrchní partner obtočí nohy vnitřní stranou partnerových nohou a tam si je zahákne nárty; pokud pár drží balanc a všechny nohy jsou na svém místě, měl by vrchní partner vypadat jakože sedí na trůně Vlajka Jeden z partnerů stojí oběma nohama na podlaze v mírném podřepu; druhý partner uchopí stojícího za ruku a stoupne si bokem k prvnímu; osoba, která stojí bokem umístí svoji vzdálenější nohu na stehna spodního partnera; poté co se udrží jednou nohou na stehnech s přidržováním rukou (spodní partner drží nohu za lýtko), bližší nohou se zahákne za partnerův týl; postupně se můžou ruce rozpojovat a vybalancovávat pozici Uvolnění a protahování Partneři by se měli prostřídat v uvolnění zatěžovaných partií (hlavně nohy u spodního partnera), nejoblíbenější a účinný je cvik “vytřepání” a “volant” délka trvání: 10 min. Masáž (v kruhu) Na závěr cvičení je vhodná vzájemná masáž, můžeme zvolit masírování v kruhu (záda, krk, šíje, hlava) nebo klasické masáže; jako pomůcku můžeme zvolit masážní míčky (ježky), tlakové masáže aj. délka trvání: 20 min. 4. Workshop Společná komunikace Sobota 15:00 - 17:30 Chůze V rámci volné chůze po prostoru mezi sebou účastníci navazují kontakt: a) navázání očního kontaktu; b) zastavení a pozdrav; c) ,,Jak se máš?”; d) lichotka nebo komentář vztahující se na vnější podobu, oblečení, vlasy aj.; e) sdělení důležité informace pomocí pohybu a pantomimy cíl cvičení: soustředění skupiny, uvědomělý kontakt, dosažení co nejsrozumi-

21

telnější verbalní komunikace ve volném prostoru, předávání informací beze slov délka trvání: 20 min. Zrcadlo Studenti stojí ve dvojcích naproti sobě a kopírují svůj pohyb; a) kopie jednoduchých pohybů jako v zrcadle; b) kopie gestikulace; c) kopírování jednotlivých znaků; d) kopírování artikulace - jednotlivá písmena, slova, věty délka trvání: 20 min. cíl cvičení: naprosté soustředění na pohyb a řeč těla druhého partnera Ano - ne Ovládání partnera, dvojice stojí naproti sobě a vždy jeden ovládá druhého pomocí znaku ANO/NE; při povelu ANO - se ovládaný pohybuje směrem dopředu; při povelu NE - dozadu; s ovládáním partnera můžeme libovolně pracovat jako s loutkou, můžeme povely zaměřit na jednotlivé končetiny atd. cíl cvičení: spolupráce partnerů délka trvání: 10 min. Jarmark Společně jsme se vydali do ulic a do pasáže Alfa, kde probíhal víkendový blešák, zde měli studenti za úkol rozprchnout se do prostoru a komunikovat spolu stále beze slov a beze znaků v běžném provozu, tak jako by nakupovali s kamarádem, přítelem, rodinou; úkolem bylo si věci popisovat, domlouvat se na ceně předmětů, ukazovat si také, co se líbí nebo nelíbí atd. cíl: navázání neverbální komunikace ve veřejném prostoru délka trvání: 45 min. Neděle 10:00 - 13:00 Zadkovaná - hra na rozehřátí; vedoucí určí číslo, hráči se rozeběhnou po prostoru a snaží se naplácat dlaní daný počet zadků, přičemž neplatí zadek vlastní ani stání mezi dvěma osobami a nepřetržité střídavé plácání partnerů stojících vedle cíl hry: rozehřátí a soustředění se na partnery ve hře délka trvání: 15 min. Hej ja Hra ve které si hráči navzájem předávají energii pomocí jednoduchých gest a pokřiků, jednotlivé prvky určují směr předávané energie po kruhu nebo mají za úkol přenést impuls od jednoho člověka; hráč může vyslat různé impulsy, 22

které zapříčiní promíchání skupiny, změnu směru aj. cíl hry: příjmáním impulsů dojde k navázání absolutního soustředění, nabuzení kolektivní atmoféry a udržování kontaktu délka trvání: 20 min. Probuzení Úkolem každého je najít si ve volném prostoru své místo a lehnout si do pohodlné relaxační polohy, všichni mají zacpané uši (nebo sundaná sluchadla) a zavřené oči po celou dobu cvičení; všichni studenti leží na podlaze v prostoru a relaxují; v momentě, kdy každý individuálně pocítí, že je čas vstát a spojit se se skupinou ostatních, učiní tak; důležité je, aby se na konec celá skupina dala dohromady a nikdo nezůstal sám cíl cvičení: relaxace, dosažení kolektivity a sjednocení skupiny, získání pocitu důvěry k dané skupině, prostorová orientace, překonání strachu a nekomformity délka trvání: 25 min. 5. Pravidla komunikace s neslyšícím Sobota 17:00 - 17:30 Ve skupině jsem vytvořila skupinky po dvou a třech studentech, kdy vždy v každé skupince byla alespoň jedna Neslyšící. Každý sám si vybral lísteček s jedním pravidlem komunikace s neslyšící osobou. Ve skupince studenti dostali za úkol vytvořit jednoduchou etudu, která bude obsahovat všechna vybraná pravidla. Pravidla byla většinou doporučena použít nesprávným způsobem tak, aby diváci měli možnost hádat, co se v dané situaci odehrálo, která pravidla byla použita a následně říct možnosti ,jak situaci vyřešit jiným způsobem. Tedy pravidlo komunikace ctít a řídit se jim. Samozřejmě jsme diskutovali i o tom, zda je tato chyba častá. U některých pravidel byly slyšící dokonce překvapeni, že existují. Neděle 15:00 - 18:30 Rekapitulace jednotlivých pravidel Se skupinou jsme si zopakovali konkrétní pravidla a situace, ve kterých oni sami pravidla předešlý den použili. Sochy v pohybu Rozehrávání situací s použitím pravidel komunikace; pravidla jsme do situací umísťovali jak správným tak nesprávným způsobem 23

Výběr nejdůležitějších situací Ve skupině jsem zadala úkol, aby každý vybral situaci - etudu, které vznikly, které se mu nejvíce líbili a považuje je za důležité v komunikaci slyšícího a Neslyšícího. Následně jsme vzali velký papír a fixy a zapisovali situace libovolně do papíru. Přehrávání a seřazování situací Podle důležitosti a posloupnosti jednoduché, mnou navrhnuté struktury příběhu, jsme dosazovali situace do hry. Tak aby výsledná prezentace byla srozumitelná pro neinformovaného diváka, který se přijde na výstup z projektu podívat. 6. Prezentace projektu Hej Ty! Neděle 19:00 Těsně po dokončení a poslední projížděčce před představením, se již začali scházet diváci. Ti si našli své místo v Dalibaru a dostali za úkol si nasadit špunty do uší. Chtěla jsem, aby i diváci, kteří nemají žádnou zkušenost s Neslyšícími, měli možnost alespoň na pár minut sdílet tento přibližující pocit. Představení se skládalo s propojení jednoduchých etud, které jsme vybrali na základě workshopu. V jednotlivých situacích byly využity příklady pravidel komunikace s Neslyšícím. Jednoduchá linka příběhu: Neslyšící dívka přichází do Dalibaru na schůzku s kamarádem, který ji pozval na kofolu. Při příchodu chlapce nevidí, a tak se musí poptat lidí kolem. Během hledání a dotazování se na ztraceného kamaráda se ale komunikace s ostatními nedaří. Vznikají oboustrané chyby v komunikaci a trapné nedorozumění. Poté co dívka chlapce nenachází a je znechucena z obtížné komunikace, která jí nenahrává k dosažení cíle, příběh se stopne a odehraje se ještě jednou. Tentokrát ale dochází k vysvětlování a instruktážním scénám, kdy si mezi sebou slyšící radí a vysvětlují jak Neslyšícímu co nejvíce pomoci při komunikaci mezi sebou. Jak jít partnerovi naproti a nevytvářet překážky z neznalosti.

24

7. Reflexe Reflexe slyšících účastníků workshopu Co jsi od workshopu čekal/a a jak se naplnilo tvé očekávání? Víťa: Moje očekávání byla docela nekonkrétní. Věděl jsem jen, že budeme spolupracovat s Neslyšícími, že se s nimi více sblížíme, a že získáme zkušenost, díky které budeme schopni mnohem zasvěceněji zvážit možnosti další spolupráce. To byly také důvody mé účasti a všechny se naplnily k mé spokojenosti. Marie: Těšila jsem se na “prolomení ledů“ mezi studenty dramatické výchovy a studenty Neslyšícími, toto očekávání se částečně naplnilo. Chtěla jsem se naučit základy znakového jazyka – to se mi taky splnilo, ale chtělo by to určitě delší spolupráci. Dále jsem očekávala práci na společném divadelním tvaru, který vystihne postoj nás i holek na divadlo. To se nestalo, ale myslím, že hlavním důvodem byla malá časová dotace. Co zajímavého jsi s Neslyšícími zažil/a? Víťa: Šli jsme společně na oběd. Možná je to směšné, ale to byl skutečně fascinující zážitek asi z toho důvodu, že jsme neměli nikde poblíž nikoho, kdo by mohl po případném nedorozumění věci urovnat – tedy tlumočníka. Ve velice latentní podobě jsem si tak zažil svou první komunikaci ve znakovém jazyce. Na druhou stranu nevím, jak by to dopadlo, kdyby holky vůbec neslyšely, neodezíraly a nemluvily. Andrea: Nejsilnější zážitek bylo určitě dopoledne se špunty v uších. Ze začátku to pro mě byl nepříjemný nezvyk, ještě když jsme byli hozeni do vody (najednou připraveni o sluch jsme měli pochopit, co se nám holky snaží říct), ale s odstupem jsem tento start ocenila, časem jsem si začala uvědomovat výhody ticha (připadala jsem si více soustředěná a najednou jsem se už i dokázala lépe dorozumět bez řeči) a nakonec jsem si špunty v uších nechávala, i když už jsme nemuseli. Zajímavé a nové bylo taky dorozumívat se bez mluvení (tedy hlavně první den) – snažit se vyjádřit to určité slovo co nejvýstižněji, abychom se navzájem pochopili a občas taky následně konfrontovat s tím, jak toto slovo vypadá ve znakovém jazyce („Aha! Vždyť to je vlastně tak jasné! Proč to ukazuju tak složitě?!“) Přivedl tě společný workshop a práce k tomu, že by jsi chtě/a pokračovat v nějaké práci/projektu s Neslyšícími? 25

Jaký projekt bys chtěl/a realizovat? Jak by ses chtěl/a zapojit? Marie: Určitě! Je ale potřeba globálnější a dlouhodobější spolupráce, pokud máme mít stejné zaměření, budoucí profese i titul z tohoto studia, tak je nutné, aby spolupráce byla ze stran vedení Ateliéru. Myslím, že to může být oboustranně prospěšné. Holky můžou nabídnout velké pohybové dovednosti a jejich zkušenosti s vedením s jejich hendikepem, my naopak můžeme nabídnout náš pohled na divadelní výchovu a přístup k divadelní tvorbě na našem ateliéru. Víťa: Rozhodně mě přivedl k touze učit se znakový jazyk a k touze realizovat nějaký projekt. Ale jaký a jak jsou pro mě ještě příliš brzké otázky. Ze své pozice studenta režie předpokládám, že by mohlo jít o inscenaci. Co by jsi na celé práci změnil/a (celkově za ty 2 dny)? Andrea: Možná od výstupu jsem očekávala něco jiného, vzhledem k tomu, jak probíhaly přípravné aktivity jsem byla natěšená na něco většího, možná více pohybového, více sdělující příběh. Desatero bylo sice zajímavé, ale vlastně jsme většinu věcí tak nějak podvědomě tušili, takže nešlo o nic moc objevného (ale zase pro diváky možná mohlo být, těžko posoudit…). Na druhou stranu na to, že jsme se scházeli pouze dva dny a to ještě ne úplně podle původního plánu, byl výstup adekvátní a asi by ani za tuto dobu nic většího nemělo možnost vzniknout. Reflexe neslyšících studentek Veronika: Líbil se mi nápad se špunty do uší, osvědčilo se to, protože slyšící se snažili pak více gestikulovat, učit se nové znaky a skoro vůbec nemluvili. Pak jsem byla překvapená že i po workshopu si špunty nechávali a nechtěli si je sundat. Sobota byla spíše volnější, hravější a to se mi líbilo. V neděli už jsme se více soustředili na vymýšlení scénáře a to už bylo náročnější. Tím, že nám Karolína dala velký prostor pro vlastní nápady slyšící měli potřebu mluvit. V těchto situacích jsme jako Neslyšící vypadávali ze hry a čekali na překlad. Ocenila bych přesnější a hravější úkoly i v nedělním programu. Možná by nám potom příprava představení šla rychleji. Jinak celkově se mi to líbilo a užila jsem si to. Anička: Moc se mi líbil nápad, kdy slyšící studenti dostaly nabídku celý workshop absolvovat se špunty v uších. Celá skupina tak fungovala jako sobě rovná, všichni slyšící tak spolupracovali a chovali se jako Neslyšící. Velká většina slyšících studentů měla výbornou artikuaci, a tak se mi dařila i komunika26

ce prostřednictvím odezírání. V některých případech to bylo problematičtější, ale celkově ve skupině slyšících studentů výborně fungovala gestikulace, což mi komunikaci o dost zpříjemnilo. Co se týče rozvrhu práce, sobotní program mě moc bavil, bylo tam spoustu her a různorodých cvičení. Neděle už byla trošku zdlouhavější a věci déle trvaly, chápu ale, že vymýšlení v mluveném jazyce a následné překládání nám Neslyšícím do znakového jazyka zabere více času. Závěrečný večer, kdy jsme prezentovali, co jsme za víkend vytvořili jsem si moc užila a cítila jsem se příjemně. V momentě, kdy bylo po představení jsem cítila, že celá skupina naprosto otevřeně komunikuje. Všichni začali znakovat se všemi a u nikoho jsem necítila žádnou komunikační bariéru. Celý víkend jsem si užívala a obecně se mi to celé líbilo. Podle mého názoru se díky dobrým nápadům a slyšícím studentům, kteří byli otevřeni komunikaci celá integrace v tomto projektu vydařila.

27

Závěr Vlastní hodnocení Jestliže jsem si zvolila cíl, uspořádat víkendový workshop a na základě toho sestavit kratší inscenovanou prezentaci, postavit základy pro integraci konkrétního ateliéru na Divadelní fakultě a předvést tak veřejnosti i zbytku akademie, že slyšící a neslyšící studenti jsou schopni plnohodnotně spolupracovat a vytvářet projekty, mé cíle byly z velké části naplněny. Co se týče zvolených časových dispozic, všechny cíle byly během víkendového setkání dodrženy. Divadelní tvar výsledné performance, nebyl příliš divadelní, v mém zájmu bylo spíše rozvinout sociálně-komunikační přístup vrstevníků na stejné univerzitě v případě, že se pohybujeme mezi osobami svým způsobem hendicapovanými. Tato práce rozhodně není jednorázová, nemůžeme čekat, že po jednom víkendu se zboří bariéry, které vznikají roky. Byl to spíše návod, jak si k sobě najít cestu. Rozhodně ale můžeme tvrdit, že pokud by workshopy nebo setkávání byla pravidelná v průběhu roku za nějakým účelem, bariéry by se postupně ztrácely úplně. Jak mi bylo sděleno i v reflexích od slyšících studentů, tento impuls by byl očekáváný převážně od vedení obou ateliérů. Vznik společného předmětu, uchopení divadla dle odlišných sociálních skupin, který by vedl ke spolupráci a náplní by byly workshopy a přednášky vedené jak ateliérem Divadlo a výchova, tak ateliérem Výchovné dramatiky pro Neslyšící, tak třetími stranami (umělci, režiséři, herci atd.). V rámci tohoto zatím neexistujícího předmětu, který by byl podle mého názoru přínosný pro obě strany (popř. by byl přístupný všem ateliérům JAMU), by mohly vznikat nové projekty a inscenace napříč všemi ateliéry. Myslím, že by se tak snížili obavy ze spolupráce s ateliérem VDN. Můj víkendový workshop hodnotím kladně, v závěru dvoudenní práce celý tým slyšících i Neslyšících komunikoval viditelně bez jakýchkoliv bariér. Tato práce by se ale musela opakovat v pravidelných setkáváních s pevným programem, případně v připravovaných projektech. Dramatizaci pravidel komunikace s neslyšícím jsem si pro svůj projekt vybrala jako takové nakousnutí problematiky vzájemné spolupráce. Ujasnění si společných pravidel je důležité, pokud pracujeme s Neslyšícími či jinak hendicapovanými lidmi.

28

Obr. 11: Plakát k výstupu z projektu “Hej Ty!”, realizovaném v Dalibaru 2015

Obr. 12: Fotografie ze zahájení projektu

29

Obr. 13: Fotografie z workshopu Komunikační hry

30

Obr. 14: Fotografie z workshopu párové akrobacie

31

Obr. 15: Fotografie z projektu Hej Ty!

32