JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ
Divadelní fakulta Muzikálové herectví
Ostravský Fantom Londýna
Diplomová práce
Autor práce: Ondřej Bábor Vedoucí práce: Karel Spurný Oponent práce: MgA. Karel Albrecht Brno 2015
1
Bibliografický záznam: BÁBOR, Ondřej. Ostravský Fantom Londýna (Ostrava's The Phantome of London). Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér muzikálového herectví doc. Mgr. Sylvy Talpové, rok 2015. Vedoucí diplomové práce Karel Spurný.
Anotace Diplomová práce sleduje vznik a vývoj autorského muzikálu. Cílem práce je dojít k návodu, jak postupovat při tvorbě vlastního muzikálu. První část práce se zabývá historií autorského muzikálu Fantom Londýna, především tím, jak je možné, že z jednoho námětu vznikly dva různé muzikály – Fantom Londýna a Jack Rozparovač. Druhá část charakterizuje tehdejší dobu a uvádí fakta, která jsou použita v muzikálu a která nikoliv. V třetí části práce je pozornost věnována autorům muzikálu, celému inscenačnímu týmu a krátké zpovědi každého z nich. Ve čtvrté části se práce okrajově zmiňuje o Divadle Jiřího Myrona (součásti Národního divadla moravskoslezského v Ostravě), pro které byl Fantom Londýna napsán. V páté části se práce zaměřuje na samotný vývoj muzikálu Fantom Londýna v tomto divadle, od workshopů přes samotné zkoušení až k výsledku, a pokouší se tento pracovní postup objektivně zhodnotit. Předposlední část práce se zabývá divadlem Hybernia v Praze, ve kterém byl Fantom Londýna také uveden pod názvem Přízrak Londýna. Poslední část je věnována analýze a reflexi díla.
Anotation The dissertation focuses on a creation and development of a musical copyright. The aim of the dissertation is to come up with an instruction on how to proceed when creating a musical.
2
The first part of the dissertation deals with a musical copyright The Phantom of London and mainly concentrates on the understanding of how it is possible that one theme forms two different musicals – The Phantom of London and Jack the Ripper. The second part describes the era and presents facts which are used in the musical, and which are not. In the third part of the dissertation the attention is paid to the authors of the musical and the whole production team. It also contains a short interview with each of them. In the fourth part the dissertation mentions Jiří Myron Theatre (part of the National Theatre in Ostrava) The Phantom of London has been written for. The fifth part focuses on the actual development of the musical The Phantom of London in this Theatre, from workshops through its practicing to the outcome itself, and attempts to objectively evaluate the workflow. The last but one part of the dissertation introduces the Hybernia Theatre in Prague, where The Phantom of London has also been performed in, called The Wraith of London. The final part is devoted to an analysis and reflection on the musical.
Klíčová slova: Fantom Londýna, autorský muzikál, Divadlo Jiřího Myrona.
Key words: The Phantom of London, musical copyright, Jiří Myron Theatre.
3
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně, po konzultaci s vedoucím diplomové práce, a použil jen uvedené prameny a literaturu.
V Brně dne 14. 3. 2014
Ondřej Bábor
4
Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval Karlu Spurnému, jakožto vedoucímu mé práce a také mému konzultantovi Michaelu Prostějovskému za cenné rady.
5
Obsah 1
HISTORIE MUZIKÁLU FANTOM LONDÝNA ................................................................... 8 1.1 1.2 1.3 1.4
2
HISTORIE ................................................................................................................................ 11 2.1 2.2 2.3
3
WORKSHOPY .......................................................................................................................... 32 PROCES ZKOUŠENÍ .................................................................................................................. 34 OBSAZENÍ ............................................................................................................................... 35
DIVADLO HYBERNIA ........................................................................................................... 36 6.1 6.2
7
HISTORIE ................................................................................................................................ 29 GABRIELA PETRÁKOVÁ .......................................................................................................... 31
VÝVOJ MUZIKÁLU FANTOM LONDÝNA V DIVADLE JIŘÍHO MYRONA .............. 32 5.1 5.2 5.3
6
RADIM SMETANA (AUTOR HUDBY) ......................................................................................... 15 MICHAEL PROSTĚJOVSKÝ (AUTOR TEXTŮ PÍSNÍ)..................................................................... 17 PAVEL BÁR (AUTOR NÁMĚTU) ................................................................................................ 20 LUMÍR OLŠOVSKÝ (REŽISÉR, SPOLUAUTOR NÁMĚTU) ............................................................. 22 ONDŘEJ ZICHA (SCÉNOGRAF) ................................................................................................. 24 KATEŘINA BLÁHOVÁ (KOSTÝMNÍ NÁVRHÁŘKA) .................................................................... 27 MARTIN GOGA (CHOREOGRAFIE - FANTOM LONDÝNA) ......................................................... 28 CARLI JEFFERSON (CHOREOGRAFIE - PŘÍZRAK LONDÝNA)..................................................... 28
DIVADLO JIŘÍHO MYRONA ............................................................................................... 29 4.1 4.2
5
VIKTORIÁNSKÁ ANGLIE ......................................................................................................... 11 JACK ROZPAROVAČ ................................................................................................................ 12 HISTORICKÁ FAKTA V MUZIKÁLU ........................................................................................... 13
O AUTORECH MUZIKÁLU .................................................................................................. 15 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8
4
PŮVODNÍ NÁMĚT MUZIKÁLU ..................................................................................................... 8 JACK ROZPAROVAČ ................................................................................................................ 10 FANTOM LONDÝNA ................................................................................................................ 10 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 11
HISTORIE ................................................................................................................................ 36 EMA KRAHULÍKOVÁ A SOUČASNOST ...................................................................................... 37
PŘÍZRAK LONDÝNA V DIVADLE HYBERNIA ............................................................... 38 7.1 7.2 7.3
OBSAZENÍ ............................................................................................................................... 38 PŘIPSANÉ TEXTY A PÍSNĚ ........................................................................................................ 38 POUČENÍ Z CHYB ..................................................................................................................... 39
8
ANALÝZA A REFLEXE DÍLA .............................................................................................. 41
9
ZÁVĚR ...................................................................................................................................... 44
10
PRÁCE NA ROLI EDDIE RYAN V MUZIKÁLU FUNNY GIRL ..................................... 45 10.1 10.2 10.3 10.4 10.5 10.6 10.7 10.8 10.9
ÚVOD ................................................................................................................................. 45 REALIZAČNÍ TÝM ............................................................................................................... 45 OBSAZENÍ .......................................................................................................................... 46 PŘÍBĚH ............................................................................................................................... 47 EDDIE RYAN ...................................................................................................................... 48 HERECKÁ ČÁST .................................................................................................................. 48 PĚVECKÁ ČÁST .................................................................................................................. 49 TANEČNÍ ČÁST ................................................................................................................... 50 ZÁVĚR ............................................................................................................................... 51
11
POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ..................................................................................... 51
12
PŘÍLOHY ................................................................................................................................. 53 12.1
LIBRETO ............................................................................................................................. 53
6
12.2 12.3
OBRÁZKY......................................................................................................................... 135 RECENZE .......................................................................................................................... 139
7
Úvod Muzikál Fantom Londýna vznikl jako autorský muzikál napsaný přímo pro scénu ostravského Národního divadla moravskoslezského. Autory muzikálu jsou Radim Smetana, Michael Prostějovský, Pavel Bár a Lumír Olšovský. Touto prací bych chtěl sledovat samotný vznik a průběh tvorby tohoto titulu, a to od slov napsaných na papíře, přes scénu, až k premiéře. Také bych se chtěl dopátrat toho, zda se tento autorský muzikál může řadit mezi úspěšné a hlavně podařené muzikály srovnatelné se světovými tituly uvedenými v České Republice. Vznik tohoto muzikálu byl běh na dlouhou trať, a to hlavně kvůli "týmové nespolupráci", o čemž bych také chtěl zjistit co nejvíce informací. Téma jsem si vybral proto, že já sám jsem se účastnil vzniku, jakožto představitel jedné z hlavních rolí a tudíž jsem mohl sledovat celý průběh tzv. zevnitř.
1 Historie muzikálu Fantom Londýna 1.1
Původní námět muzikálu Příběh Jacka Rozparovače slouží jako námět muzikálovým autorům velmi
často. Jejich celkový počet je srovnatelný snad jen s muzikálovým zpracováváním tragického příběhu veronských milenců Romea a Julie. Jedním z důvodů je jistě ta skutečnost, že Jack Rozparovač je "historickou postavou" pouze v tom smyslu, že jsou známy jeho oběti a doba činu. Nikoliv však to, kdo se za přezdívkou skrýval a jaké byly motivy jeho hrůzných činů. To samozřejmě dává autorům prostor pro fantazii a prakticky každé zpracování Jacka Rozparovače, ať už literární, filmové, či muzikálové, je svébytným autorským dílem toho kterého autora. To dokazuje i srovnání příběhů obou českých titulů. Muzikál Fantom Londýna byl původně psaný jako Jack Rozparovač, avšak něco se během tvůrčího procesu pokazilo a já se pokusím zjistit, co se stalo. Doslechl jsem se, že šlo o jakousi rozepři mezi Radimem Smetanou a Ivanem 8
Hubačem. Co rozdělení jejich cest předcházelo a co se dělo dál, na to bych se chtěl zeptat přímo samotných autorů. Nositelem myšlenky vytvořit muzikál na téma Jacka Rozparovače byl Martin Hrdinka, který ho chtěl uvádět ve Státní opeře. Oslovil Radima Smetanu a ten potom Ivana Hubače, aby pracovali na námětu. Nakonec se ale rozešli. Ivan Hubač trval na tom, že nejprve vytvoří literární podobu, kterou ostatní přijmou nebo nepřijmou. Radimu Smetanovi však libreto nekonvenovalo a začal pracovat na vlastním námětu. Na Hubačově díle dále pokračoval jako skladatel Vašo Patejdl. Několik měsíců po premiéře Fantoma Londýna vznesli autoři muzikálu Jack Rozparovač u Dilia podezření z použití plagiátu díla Jack Rozparovač. "Jedná se o jasný plagiát," říká autor libreta a námětu Ivan Hubač. "Na začátku všeho byl vytvořen tým, který vytvořil autor projektu Martin Hrdinka. Tým se skládal z Eduarda Krečmara - texty písní, Radima Smetany - hudba a mě - námět. Když jsem libreto dokončil, celý tým a divadlo Kalich byli spokojeni. Jen Radim Smetana spokojený nebyl a řekl, že napíše libreto sám. Bylo ale vidět, že tuto profesi neovládá a nemá s ní žádnou zkušenost. Tým řekl, že s jeho libretem pracovat nebude, že chtějí libreto mé. Tímto se naše cesty s Radimem Smetanou rozešly a byl osloven Vašo Patejdl. V představení také hrál Lumír Olšovský, se kterým ale divadlo také nebylo z nějakého důvodu spokojeno a tudíž ho postupně nahradili jeho alternantem. Námět a libreto znal tedy velmi dobře a také se jím při režii Fantoma Londýna velmi inspiroval," dodává. Autorská práva k muzikálu Fantom Londýna zastupuje Agentura Musicalmedia. Po ohlášení premiéry muzikálu v NDM v roce 2011 jim bylo agenturou Dilia, která zastupuje práva k dílu Divadla Kalich, sděleno, že název Jack Rozparovač má divadlo chráněné pro užití v muzikálové podobě. Postupem času však bylo zjištěno, že Divadlo Kalich vlastní k
názvu pouze slovesnou
ochrannou známku. To znamená, že dílo lze pod původním názvem sice uvést, avšak název se nesmí objevit na plakátech, programech ani v jiné "hmotné" podobě. Z toho důvodu byl Jack Rozparovač změněn na Fantoma Londýna. "Dramaturgové Dilia několik týdnů srovnávali rukopisy obou děl a nakonec došli k závěru, že shodu historických reálií, tedy prostředí, dat, či jména obětí nelze označit za plagiát. Ve vlastním příběhu a jednání postav plagiát
9
nalezen nebyl," říká zástupce Agentury Musical-media Michael Prostějovský.
1.2
Jack Rozparovač Ivan Hubač rozpracoval příběh studenta medicíny Jacka, který nenávidí
ženy, neboť v jejich přítomnosti jako muž selhává. Jack je veden Ďáblem k vraždám a zabíjí a zabíjí.1 Na stopě je mu detektiv Anderson, který se zamiluje do Glorie, sestry první zavražděné prostitutky Polly a vzniká zde druhá linie příběhu milostný vztah. "Jack Rozparovač sklidil velký úspěch a byl dokonce inscenován i v jihokorejském Soulu a následně v Tokiu, kde měl také obrovský úspěch. Divadlo pro 2000 diváků odehrálo asi 456 repríz a tomu já říkám úspěch. Kdyby tedy bylo libreto špatné, nikdy by se nestalo, že by měli producenti z Koreje a Japonska zájem," říká Ivan Hubač. Muzikál měl premiéru 27. února 2007 v divadle Kalich.
1.3
Fantom Londýna
Muzikál vychází z příběhu o známém vrahovi, který řádil v ulicích Viktoriánského Londýna - Jacku Rozparovači. Jeho hrůzné činy a strach, který do ulic tehdejšího bídného Londýna vypustil, jsou zde v kontrastu s milostným příběhem mezi krásnou chudou dívkou Evelyn a bohatým sympatickým, ale také arogantním mladíkem Seanem, který se svým nejlepším kamarádem Henrym chodí do Whitechapelu hledat dobrodružství a baví se životním stylem těchto chudých lidí. Příběh končí zdánlivě dobře. Jack Rozparovač se, jak se zdá, utopil a "Strach z hrůzy, co vládla kolem nás, je pryč, už ďábla odnes ďas."2 Začíná ve špinavé hospodě, kde se schází prostitutky, pasáci a jejich kumpáni. Z vězení se právě vrací hrozivě vyhlížející násilník Chuck, jenž jednu z prostitutek obviňuje z udavačství a surově ji zmlátí. Vyhrožuje, že tak dopadne 1
Jack Rozparovač: tuctový muzikál bez velkých osobností – Novinky.cz [online]. Praha, pátek 2. března 2007, 13:30 [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/kultura/110674-jackrozparovac-tuctovy-muzikal-bez-velkych-osobnosti.html 2 Text závěrečné písně Te deum
10
každá, která s ním přijde do křížku. Zanedlouho je nalezena první oběť. Do děje postupně vstupují další postavy, irský mladík Sean, který se zakouká do sestry jedné z lehkých žen, a jeho kamarád, nesmělý mladík z lepších kruhů - Henry, podivný lékař či senzacechtivý novinář. Zakrátko udeří vrah znovu, s ještě větší brutalitou. Jednu z dívek doslova vykuchá. Na pozadí základní dějové linky se zároveň rozvíjí milostný příběh mezi Seanem a krásnou Evelyn, jejíž sestra se stala druhou zavražděnou. Obětí přibývá, policie je bezradná, veřejnost pase po pachateli. Začíná hon na Jacka Rozparovače, jak se tajemná osoba nazývá. Je jím někdo z Whitechapelu či naopak zvenčí? V podezření jsou všichni – kriminálník Chuck, soudní lékař, Sean, Henry i novinář, který se na aféře záměrně přiživuje. Každá z postav může být vrahem, jak je napsáno v podtitulu muzikálu.3
1.4
Závěr Jack Rozparovač - jedná se Faustovské téma, kdy Jack vraždí, protože
upsal duši Ďáblu. Fantom Londýna - zde je motivem k vraždění "přízrak" mrtvé matky, která Jacka (nebo-li Henryho) nutí dívky zabíjet a tvrdí mu, že je vyvolený a musí očistit svět od všeho nečistého. Jelikož je vidno, že příběhy spolu mají společný pouze historický základ, můžeme konstatovat, že se jedná o dva odlišné muzikály. Takže opravdu ze snahy vytvořit muzikál o Jacku Rozparovači se nakonec vyklubaly dva právoplatné muzikály.
2 Historie 2.1
Viktoriánská Anglie Viktoriánskou Anglií nazýváme období vlády královny Viktorie ve
Spojeném království Velké Británie a Irska v letech 1837 - 1901. Královna Viktorie je především známá jako nejdéle vládnoucí panovník na britském trůnu 3
Musical-opereta - Fantom Londýna [online]. kvě 24, 01:23 [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://www.musical-opereta.cz/fantom-londyna-je-pusobivym-a-divadelne-poctivym-muzikalem
11
(63 let a 216 dní). Za její vlády byla Velká Británie nazývána "Říší, nad níž slunce nikdy nezapadá". Zemřela 22. 1. 1901 ve věku 81 let. Viktoriánská éra byla obdobím největšího rozmachu britského impéria. Rozvíjel se průmysl a na svět přicházely vynálezy, které jsou základem pro moderní svět. Tato epocha je také charakteristická dlouhým obdobím míru.
2.2
Jack Rozparovač Jack Rozparovač (anglicky Jack the Ripper) je přezdívka, kterou získal
sériový vrah působící v převážně chudé čtvrti Whitechapel a v přilehlých částech Londýna v druhé polovině roku 1888. Jack byl takto pojmenován na základě dopisu pro Central News Agency, jenž údajně pocházel od osoby, která se k vraždám přihlásila. Legendy obklopující řádění Jacka Rozparovače se staly kombinací právoplatných historických výzkumů, konspiračních teorií i folklóru. Nedostatek důkazů k získání identity pravého vraha dovolil Ripperologům (termín používaný k označení autorů, historiků a amatérských detektivů, kteří se zabývají tímto případem)
obvinit
velkou
škálu
jedinců
z
vražd
spáchaných
Jackem
Rozparovačem. Noviny (v této době stále více populární) přispěly k dalekosáhlé a věčné slávě vraha díky autentickým reportážím, které bez skrupulí vyjevovaly hrůzu jeho činů a selhání policejních složek, kterým se nepodařilo vraha dopadnout. Jeho oběťmi byly ženy, které si vydělávaly na živobytí prostitucí. Typické Rozparovačovy vraždy byly spáchány na veřejných, nebo alespoň částečně veřejných místech. Vrah nejprve oběti prořízl hrdlo a poté zohavil její mrtvolu. Někteří lidé věří, že vrah nejprve svoji oběť zaškrtil, aby ji utišil. Fakt, že některé oběti měly vyříznuté vnitřnosti, vedl k poznatku, že vrah měl nejspíše nějaké znalosti z anatomie a vyznal se v chirurgii. Moderní výzkumy uvádějí, že Jack Rozparovač byl pravděpodobně řezník. Jeho zaměření na prostitutky má také svůj důvod – Jack byl údajně nakažen některou z pohlavně přenosných nemocí, nejspíše
12
syfilidou, jíž se nakazil od prostitutky, proto choval ke kněžkám lásky takovou nenávist, některé z jeho obětí měly vyřezány právě pohlavní orgány).4 V září roku 2014 vyrukoval polský deník Fakt s novou informací, že legendárním vrahem byl Polák Aron Kosminski. K údajnému odhalení prý napomohly stopy DNA, nalezené na šátku Catherine Eddowesové, čtvrté z jeho obětí. Tento vyučený kadeřník byl v roce 1891 kvůli své paranoidní nenávisti k ženám a vražedným sklonům umístěn do ústavu pro choromyslné, kde ve věku 54 let v roce 1919 zemřel.5 Zda je tomu opravdu tak a zda po 126 letech známe konečně vraha, to asi jistě vědět nebudeme nikdy. Příběh tohoto sériového vraha zaujal mnoho spisovatelů a později se dočkal i mnoha filmových, televizních či dokonce muzikálových zpracování.6
2.3
Historická fakta v muzikálu Příběh jedné z nejtemnějších epizod Viktoriánské éry některým z nás
dnes připadá jako laciná strašidelná historka. On se však skutečně stal. Před 127 lety opravdu řádil v temných zapadlých londýnských uličkách sadistický vrah, kterého známe pod přezdívkou Jack Rozparovač. Konkrétně to byla čtvrť Whitechapel, kde si vrah vybíral své oběti, což se dovídáme také v muzikálu Fantom Londýna. Že doba a místo vraždění Jacka Rozparovače v muzikálu Fantom Londýna odpovídá, to bylo očekáváníhodné, ne-li přímo nutné. Ovšem, že byla v muzikálu použita také pravá jména jeho obětí, to už si málokdo z nás uvědomuje. Jacku Rozparovači je přisuzováno pět ženských obětí: Mary Nicholsová (Stará Mary), Annie Chapmanová (Annie), Elizabeth Strideová (Betty), Catherine Eddowesová (Kitty) a Mary Jane Kellyová (Jane). Ve skutečnosti ovšem existují podezření na mnohem více vražd, ale neexistují žádné jasné důkazy, a tak další oběti Jacka Rozparovače nejsou a zřejmě nikdy nebudou s definitivní platností potvrzeny. 4
Jack Rozparovač :: Sérioví vrazi [online]. 2014 [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://seriovivrazi.webnode.cz/neodhaleni-vrazi/jack-rozparovac/ 5 Jack Rozparovač byl Polák Aron Kosminski, ukázaly po 126 letech testy – Novinky.cz [online]. neděle 7. září 2014, 19:15 [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/zahranicni/347052-jackrozparovac-byl-polak-aron-kosminski-ukazaly-po-126-letech-testy.html 6 Fantom Londýna | Kultura.cz [online]. 2015 [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://www.kultura.cz/profil/40154-fantom-londyna/
13
V čem se však v souvislosti s obětmi muzikál od historických faktů liší je pořadí. Podle historických zdrojů byly ženy zabity v tomto pořadí: Mary, Annie, Betty, Kitty, Jane, avšak v muzikálu je pořadí následující: Kitty, Jane, Annie, Mary, Betty. Věk u prostitutek byl také v muzikálu přizpůsoben. Zajímavým zjištěním, jenž svědčí o opravdové znalosti a připravenosti autorů, je fakt, že v době Jackova řádění slavila královna Viktorie padesáté výročí vlády, čemuž autoři věnovali patřičnou pozornost a královně napsali hezký a komický výstup. Dalším faktem v muzikálu je tzv. "Dopis z pekla", který napsal policistům sám Jack a ve kterém si on sám dal onu přezdívku "Jack Rozparovač": "Vážený pane, ze všech stran se dovídám, že mě prý policajti už vlastně chytli. A skutečnost? Ten jejich komisař se jen snaží vypadat chytře a tvrdí, že je na správné stopě. Je k smíchu! Tak ať si mě chytí, jestli to dokáže! Znova vyrazím lovit ty děvky! Nepřestanu je sekat jednu za druhou! Ať si mě chytí! Ta poslední vražda se mi povedla skvěle, co? Mám tak krásný a ostrý nůž... Nedal jsem té malé šlapce ani chvilinku, aby mohla začít ječet. A další ženské vydloubnu obě oči a pošlu je policejním důstojníkům pro pobavení! Miluju to! Všechno, co dělám, miluju a chci to dělat dál! Brzo o mě zase uslyšíte. Jakmile budu mít příležitost, pustím se zase do práce! V úctě váš Jack Rozparovač."7- takto zní onen dopis v muzikálu a od originálu se téměř neliší. Poté napsal Jack ještě další dva dopisy, ale ty už v muzikálu zmíněny nejsou. K poslednímu dopisu údajně zabalil i ledvinu vyňatou z oběti, konkrétně z Kitty, se slovy: "Posílám vám ledvinu, kterou jsem vyříznul z té ženské a schoval ji jen pro vás. Tu druhou jsem si upekl a snědl. Moc jsem si pochutnal."8 Jako vraha si autoři Fantoma Londýna vybrali mladého chlapce jménem Henry, který nakonec páchá sebevraždu skokem do Temže. Také zde nacházíme inspiraci autorů v historii, kdy takto spáchal sebevraždu Montague John Druitt, který byl z vražd prostitutek tehdy nejvíce podezřelý. Na otázku, proč autoři nezvolili pro postavu vraha v muzikálu jméno John odpověděli, že zkrátka chtěli naprosto fiktivní postavu a jméno Henry je hezké anglické jméno pro syny z vyšších tříd. 7 8
Program k muzikálu Fantom Londýna, Ostrava, 2013 Program k muzikálu Fantom Londýna, Ostrava, 2013
14
3 O autorech muzikálu 3.1
Radim Smetana (autor hudby) Absolvent skladby a hoboje na Státní konzervatoři v Praze a skladby na
pražské HAMU. Po dvouletém pedagogickém působení na pražské Státní konzervatoři nastoupil v roce 1982 do Čs. rozhlasu jako redaktor hudebních pořadů a pořadů pro mládež. Od roku 1989 pracuje v Československé, resp. České televizi, v současnosti jako dramaturg Centra divadelní a hudební tvorby ČT. Složil řadu skladeb (například dvě smyčcová kvarteta, symfonické skladby Obraz pro orchestr a Sinfonia, Sonátu pro violoncello a klavír, Kantátu na slova básně J. Kainara, alei šansony a jazzové skladby). V 80.letech skládal také scénickou hudbu pro divadla v Pardubicích, Olomouci, Českém Těšíně či Praze. Jako skladatel, aranžér a hráč na klávesové nástroje působil zejména v 70. a 80. letech ve skupinách Petra Spáleného, Michala Tučného, Pavla Bobka, Jiřího Schellingera nebo Lenky Filipové. V letech 1986-1990 byl jako hudebník a herec externím členem divadla Semafor ve skupině Josefa Dvořáka.V roce 1993 napsal muzikál Štěňata. K aktivnímu komponování se znovu vrátil v posledním desetiletí, kdy složil například oratorium Adam a Eva, skladby Tichounce pro kytaru a vibrafon, Sonátu pro klavír, Trebbia – legenda o řece nebo muzikál Přízrak Londýna. „Vznik muzikálu Přízrak Londýna sahá až hluboko k roku 2003. Tehdy vznikl nápad zkusit napsat na téma neblaze proslulého londýnského vraha Jacka Rozparovače hudební představení. První hudební tvar jsem psal asi jeden rok, bohužel se projekt v tehdejší podobě nepodařilo dotáhnout do konce. Po několika letech jsem nabídl hudbu a myšlenku oživit na divadle příběh Jacka Rozparovače řediteli Národního divadla moravskoslezského Jiřímu Nekvasilovi. Ten projekt nabídl svému muzikálovému souboru a oslovil textaře a spolupracovníka divadla Michaela Prostějovského. Michal měl šťastnou ruku v tom, že přizval k autorské spolupráci Lumíra Olšovského a Pavla Bára. Společně dali příběhu novou tvář a zejména rozvinuli dějovou zápletku do nového a myslím, že velmi vydařeného a emotivního příběhu." 15
1. Kdy a kde vás poprve napadla hudba k tomuto muzikálu? "Hlavní motiv hudby mě napadl, když jsem vystupoval z pražského metra.Najednou se mi vybavil rytmus a vybavila se mi určitá harmonie a téma s kterým by se dalo pracovat." 2. Jak dlouho jste na tom pracoval? "V první fázi asi jeden rok – to bylo v roce 2003. Druhá fáze už s týmem pro ostravské provedení minimálně taky jeden rok, spíš ještě déle – to bylo v roce 2012 . Pak přišla pražská premiéra / Přízrak / a poslední úpravy byly dokonce ještě letos v lednu a únoru – tedy pár týdnu před pražskou premiérou 11.března 2015. Takže je vlastně pořád možnost něco vylepšovat nebo upravovat. Bude-li ještě Fantom Londýna pokračovat ve své zatím úspěšné pouti do některého dalšího divadla, určitě dojde i k některým dalším úpravám i tam …uvidíme. Co je ku prospěchu věci tak se určitě bránit nebudu, ale zásadní změny asi už nejsou na místě." 3. Kde nebo čím jste se při skládání inspiroval? "Na to je vždycky těžká odpověď…mám rád všechny žánry hudby. V muzikálu jsou určitě kořeny jak v hudbě rockové, ale i v hudbě klasické. Tam především v oblasti formy a výstavby celého muzikálu. Ale i stavby árií nebo práci s tématickým materiálem. Muzikál jako hudebně-dramatický útvar by podle mých představ měl „ držet pohromadě“ a tomu hodně napomáhá znalost klasické opery. Rocková muzika zase vnáší určitě prvky jisté soudobosti a zábavnosti, protože muzikál by měl určitě bavit. Z toho jsem vycházel i při instrumentaci a snad jsem docílil toho, čemu říkám „ symfonický rock.“ 4. Jak se stalo, že vznikly nakonec dva muzikály – Fantom Londýna a Jack Rozparovač? "Při tvůrčí práci, která má mít smysl, musí dojít ke vzájemné spolupráci a respektu v umělecké, ale i osobní rovině. Ne vždycky se to povede."
16
5. Jak jste s výsledkem spokojen? "Spolupráce s Lumírem Olšovským, Pavlem Bárem a Michalem Prostějovským na vzniku Fantoma Londýna byla pro mě osobně naprosto úžasná ! – propojování nápadů a hledání toho správného tvaru byla skutečná tvůrčí práce, často zábavná, někdy „ dramatická“, ale vždycky s jednotným tahem na branku! Vznik každého nového díla je vždycky určitá neznámá a těžko dopředu předvídat, jak všechno nakonec dopadne. Tady ale myslím je výsledek už prověřený jak v Ostravě, tak i nově v Praze a zdá se, že diváci Fantoma nebo Přízrak přijímají s radostí. Z toho mám ohromnou radost a je to i díky všem, kteří na inscenacích pracovali – Ondra Zicha , Katka Bláhová …a řada dalších profesí. Díky všem!"
3.2
Michael Prostějovský (autor textů písní) Textař, libretista, rozhlasový novinář a producent.Jako autor napsal v
60.a 70. letech 400 písňových textů pro přední české interprety. V tehdy největší československé gramofonové firmě Supraphon pracoval jako šéf dramaturgie a produkce. Studoval divadelní a filmovou vědu se zaměřením na hudební divadlo. V osmdesátých a devadesátých letech pracoval jako redaktor německých rozhlasových stanic Deutschlandfunk a Deutsche Welle.Od počátku 90. let je jedním z těch, kteří budují moderní českou muzikálovou scénu. Jepředevším autorem českých libret muzikálů Jesus Christ Superstar, Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Evita, Kočky, Mozart!, Carousel a Marguerite. Pro projekt muzikálové adaptace opery Antonína Dvořáka Rusalka – Muzikál (Divadlo Milénium, Praha 1999) přepracoval nejen libreto, nýbrž byl rovněž spoluproducentem a uměleckým šéfem pražské inscenace. Pedagogicky působil na Katedře divadelní vědy FF UK a na dalších školách, které se věnují muzikálové teorii a historii. S Českým rozhlasem spolupracuje s přestávkami od roku 1966. Od roku 1990 nepřetržitě moderuje pořad Muzikál expres, který je vysílán na Dvojce Českého rozhlasu. Je autorem obsáhlé muzikálové publikace stejného názvu. Založil a vede agenturu Musical-media s.r.o., která mimo jiné zastupuje práva autorů i k muzikálu Přízrak Londýna. 17
„Asi před čtyřmi lety mi ředitel Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Jiří Nekvasil a tehdejší šéfka muzikálového a operetního souboru Gabriela Petráková nabídli spolupráci na muzikálu, se kterým přišel Radim Smetana. Přinesl asi 90 minut nápadité hudby s jasnými motivy a melodiemi a představou hudebního stylu. Jeho myšlenou bylo rovněž to, že by se muzikál měl zabývat osudy Jacka Rozparovače a jeho obětí. Tak jsme si vytvořili svého vlastního Jacka Rozparovače.“ 1. Jaké to je nepřekládat, ale vymýšlet vlastní texty? "Jde o dvě disciplíny stejného řemesla. Při tvorbě původního muzikálu člověk tvoří něco v rámci autorského týmu, který si vybral a vše záleží na vzájemné dohodě a uchopení tématu. U přebásnění hotového zahraničního muzikálu má překladatel proti sobě tři „pány“, jejichž je sluhou: původní text, původní hudbu a přísná pravidla češtiny. Na druhé straně ale, pokud se překlad povede (a někdy i v opačném případě), sveze se český autor textu na obláčku úspěchu osvědčeného zahraničního titulu, který má větší naději na úspěch, než původní dílo." 2. Měl jste od autorů návod, kam písněmi směřovat nebo jste si přečetl libreto a "jel na vlastní pěst"? "Vznik muzikálu Fantom Londýna byl poněkud netypický. Záhy po premiéře muzikálu Jack Rozparovač v pražském Divadle Kalich se na mne obrátil můj dlouholetý kamarád a kolega Radim Smetana s tím, že původně stál u zrodu kalichovského Jacka Rozparovače jako autor námětu a skladatel, ale v průběhu příprav se s týmem, který do jisté míry dával dohromady, názorově rozešel. Nabídl mi hotový scénář a kompletní hudbu s tím, zda bych napsal písňové texty a pomohl se mu najít divadlo, které by o muzikál, rovněž s názvem Jack Rozparovač, mělo zájem. Aniž bych vůbec něco četl a poslouchal, sdělil jsem mu svůj názor, že toto téma musí na několik let „do karantény“. Nepovažoval jsem za vhodné, aby o přízeň diváků soupeřily dva muzikály se stejným názvem a hlavním hrdinou. Uplynulo několik let a ředitel NDM Jiří Nekvasil mě informoval, že mu Radim nabídl Jacka Rozparovače k uvedení. Tentokráte jsem si příběh přečetl a hudbu pozorně vyposlechl a sdílel stejný názor jako ředitel
18
divadla, že je hudba rozhodně nosná a že po několika letech „karantény“ bylo možné o uvedení Jacka uvažovat. Šéfka muzikálového souboru po dohodě s námi titul zařadila výhledově do dramaturgického plánu a také jsme se dohodli na tom, že by muzikál mohl režírovat Lumír Olšovský, pro kterého jsme v divadle hledali vhodný titul. S dostatečným předstihem jsme se všichni začali rukopisem scénáře i demosnímky podrobně zabývat a došli k závěru, že hudba je skutečně skvělá a divadelní. Problém ale nastal s vlastním příběhem. Velice se podobal tomu, který uvedlo Divadlo Kalich. Na Radimovy námitky, že pochází z jeho pera, jsme argumentovali, že pokud nenapadl včas své nástupce z plagiátu, nezbývá než jejich autorství v plné míře uznat. Radimův a kalichovský Jack vycházel z faustovského pojetí Jacka Roparovače, který se upsal ďáblu. V pracovním týmu, který doplnil Pavel Bár, jsme se shodli na tom, že je třeba napsat zcela nový příběh o Jacku Rozparovači. Radim se zcela zřekl práce na scénáři a nabídl úpravu hudby, kterou si nový scénář vyžádá. V několikahodinových debatách jsme společně vymysleli něco zcela nového. Jack je psychopat, kterého vede v jeho hrůzných činech zesnulá matka. Její, rovněž zesnulý, manžel byl prostopášník, a tak vychovávala svého syna k nepřirozenému asketickému způsobu života. Svoje přirozené sexuální pudy koncentroval do kreseb prostitutek, kterým za pózování platil. Děvčata se milému a pěknému klukovi chtěla za jeho velkorysost odměnit.Avšak v okamžiku, kdy se jej holky dotkly, byl nucen z příkazu matky „tu špínu smýt“. Důsledky známe…" 3. Co tedy vzniklo první, libreto nebo texty písní? "Vznikly nejprve dvě námětové skici. Jedna ode mne, druhá od Pavla Bára. Na jejich základě a po dalších diskusích Pavel spolu s Lumírem Olšovským vytvořili půdorys příběhu a vlastního libreta. Byl vytvořen i hudební scénář, tedy definováno, která scéna bude zpívaná, která činoherní, popřípadě melodramatická. Lumír do nového příběhu napasoval původní hudební motivy a poté jsem začal na konkrétní hudbu a konkrétní situace psát písňové texty a Pavel s Lumírem dialogy. Z pracovního hlediska lze říci, že jsme tedy od samého začátku tvořili společně. Tedy vždy po dvou týdnech jsme se sešli a
19
kompletovali to, co ostatní napsali. Takže dílo vznikalo postupně od začátku směrem ke konci. Minutu po minutě byly scény kompletovány po scénáristické, textařské a hudební stránce. Každý měl právo vyjadřovat se ke všemu. Tedy řádné přesné dělení kompetencí. Po vzájemných debatách se zkrátka vylepšovalo, jeden motivoval další…" 4. Jak dlouho vám trvalo texty napsat? "Vlastní práce na díle trvala skoro rok. Pak přišly nahrávky demosnímků, workshopy a zkoušky." 5. Bylo vám něco inspirací nebo jste prostě "vařil z vody"? "Zkrátka psali jsme tak, jak jsme to odkoukali od našich vzorů, jakými jsou Tim Rice, Alaine Boublil nebo Michael Kunze, se kterými jsem v minulosti spolupracoval a kteří mi v mnoha ohledech dali návod, jak na to."
3.3
Pavel Bár (autor námětu) Absolvent divadelní vědy na Filozofické fakultě UK a postgraduálního
studia scénologie na pražské DAMU se dlouhodobě odborně věnuje teorii a historii operety a muzikálu u nás i ve světě. Je autorem knihy Od operety k muzikálu, která se zabývá historií těchto populárních druhů divadla v Československu po roce 1945. Spolupracuje s televizí, rozhlasem i tiskem, články a studie publikoval především v časopisech DISK a Hudební rozhledy, svými texty přispěl i do řady sborníků. S Michaelem Prostějovským každý týden pravidelně vysílá na Českém rozhlasu Dvojka pořad Muzikál expres o aktuálním dění v muzikálovém světě. Přednáší na pražské DAMU, kde vede vlastní muzikálový seminář; historii muzikálu vyučoval i na Mezinárodní konzervatoři Praha. Příležitostně přednáší i na jiných školách a institucích. Divadlu se věnuje také prakticky, v roce 2005 produkoval uvedení hudební komedie Den na zkoušku; v uplynulých letech dramaturgicky spolupracoval na inscenacích muzikálu Funny Girl (2011) v Severočeském divadle v Ústí nad Labem nebo Offenbachova Orfea v podsvetí (2012) ve Štátnom divadle Košice. V ostravském NDM dramaturgicky připravil inscenaci Kálmánovy Čardášové princezny 20
(2013), jejíž libreto také nověpřeložil. Společně s Lumírem Olšovským napsal libreto k muzikálu Fantom Londýna, který měl v NDM premiéru v roce 2013. Jako dramaturg se podílí na nové inscenaci muzikálu Funny Girl v Ostravě. „Nápady se rodily pomalu, ale všude, nejčastěji v noci před usnutím – jen je pak do rána nezapomenout… Většina z nich se pochopitelně musela zahodit, aby zůstaly jen ty nejlepší. A i ty nejlepší pak musely projít soudem mých spoluautorů, zejména Lumíra, s nímž jsme libreto psali. Nejnáročnější pro mě bylo vymýšlet různé postupy a triky, jak vytvořit napětí a jak co nejdéle diváka napínat – mást ho, otevírat před ním slepé uličky a jen postupně mu trousit indicie, podle kterých se nakonec sám dopátrá, kdo je oním „přízrakem“ – brutálním vrahem, kterého známe pod pseudonymem Jack Rozparovač. Po letech práce, příprav, úprav a zkoušek se hotový muzikál konečně dostal na jeviště. Naše písmenka, naše mnohahodinové debaty, hádky i náhlé skvělé nápady se najednou zhmotnily ve viditelný výsledek a my konečně mohli sledovat, zda se nám naše práce zdařila." 1. Jak dlouho jste na libretu pracovali a jak to vlastně probíhalo? Řekl bych, že asi dva roky. Měli jsme základní námět, tedy vraždy Jacka Rozparovače + nějaké drobné motivy, které vycházely z původních idejí skladatele Radima Smetany, jenž byl duchovním tvůrcem tohoto projektu. Několikrát jsme základní dějovou linku probírali s Lumírem a Michalem akdyž jsme se na hrubém nástřelu děje shodli, sepsali jsme ho. Vzniklo několik verzí příběhu a scénosledů, nad kterými jsme se s našimi spoluautory pravidelně scházeli. Zároveň Lumír k jednotlivým scénám přiřazoval Radimovu hudbu, kterou on pak dle jeho požadavků adaptoval do výsledný podoby tak, aby odpovídala konkrétní situaci. Když byla hotová kostra libreta včetně zařazení hudebních čísel, začali jsme podle popisu jednotlivých situací ve scénosledu psát dialogy, opět v několika verzích. Po závěrečných konzultacích se spoluautory a psaní dialogů jsme předali text do Ostravy, odkud se vrátily připomínky, z nichž jsme některé opět zapracovali. Poté nastaly workshopy s herci, které nám opět naznačily, co je třeba upravit, změnit, připsat. Mezi workshopy a začátkem zkoušek se tedy zrodila téměř finální verze libreta.Několik drobností jsme pak
21
ale připsali i během zkoušení – jak v Ostravě, tak i při novém uvedení v Praze. 2. Je něco, čím jste se při psaní libreta inspirovali? "Pouze fakty o vraždách Jacka Rozparovače, jeho obětech, londýnském Whitechapelu a společenských souvislostech viktoriánské doby, kdy se tyto tragické události odehrály." 3. Probíhaly při psaní hádky? "Hádky prakticky neprobíhaly, spíš různé dílčí spory o konkrétní postavu, scénu nebo její umístění v ději. Někdy to bylo ostřejší, někdy méně, ale myslím, že vždy ku prospěchu věci." 4. Kdo vymyslel co/koho? "Oba všechno. Tvořili jsme libreto opravdu společně a stejně jako my na něm má svůj podíl i Michael a Radim, podobně i my jsme jim „kecali“ do textů písní a hudby. Bylo to opravdu společné dílo, které jsme „rodili“ všichni. I dialogy samotné jsme psali společně, když Lumír něco napsal, doplňoval jsem ho, upravoval, krátil. Těžko říct, co přesně je čí nápad." 5. Koho napadl motiv "mrtvé matky"? "Postava matky napadla mě a bylo to vlastně v samém počátku, v podstatě to kromě samotného „Jacka“ byla vůbec první postava našeho příběhu. Je to logické, bylo totiž třeba vymyslet motiv, proč „Jack“ své hrůzné činy páchá – a duševní trauma z psychicky vyšinuté matky by třeba mohlo být reálné, kdo ví?"
3.4
Lumír Olšovský (režisér, spoluautor námětu) Populární herec začínal v činoherních divadlech v Karlových Varech a
pražském Divadle za branou II. V roce 1996 nastoupil do angažmá v Hudebním divadle Karlín a od té doby se věnuje zejména muzikálovému herectví – vytvořil několik desítek hlavních i vedlejších rolí jak v Karlíně, tak po odchodu z tamějšího angažmá i v dalších divadlech (Národní divadlo Brno, Divadlo Kalich, 22
Divadlo Na Fidlovačce, Divadlo Broadway, Národní divadlo moravskoslezské, Divadlo Palace). Stále účinkuje i v několika zájezdových činoherních inscenacích. Byl dvakrát nominován na Cenu Thálie za mimořádný jevištní výkon v oblasti opereta-muzikál, poprvé za Jerryho/Dafné v Někdo to rád horké (1997) a podruhé za Cosmo Browna ve Zpívání v dešti (2001), kdy už Cenu Thálie získal. Hrál ve filmech Obyčajný špás, Kameňák 3, Účastníci zájezdu nebo Modelky s. r. o., televizních seriálech (Pojišťovna štěstí, Letiště, Ošklivka Katka, Cesty domů ad.) a také moderoval různé televizní pořady. V současnosti v televizi i režíruje, například Studio Kamarád v České televizi. Hojně se věnuje dabingu. V roce 2008 dokončil bakalářské studium režie na pražské DAMU. Od té doby se kromě činoherních režií úspěšně věnuje zejména režírování muzikálů (Jeptišky, Světáci, Divotvorný hrnec, Funny Girl, Fantom Londýna) a operet (Orfeus v podsvětí, Čardášová princezna, Ohňostroj). V letošním roce režíroval světoznámý muzikál Kabaret v Divadelním studiu DISK, český pohádkový muzikál Sněhová královna v Divadle Hybernia a novou inscenaci muzikálu Funny Girl v Národním divadle moravskoslezském. „Náš muzikál o legendárním vrahovi se rodil obezřetně. Pořádali jsme jakási čtyřhlavá konzilia (Smetana, Prostějovský, Bár a já) a nad dobrou kávou nebo u vína na terase pečlivě zvažovali každý nápad. Pokaždé o krok dál, pokaždé se silnějším přesvědčením, že se ubíráme správným směrem. Vlastně jsme měli za úkol to, co děti dělají zcela běžně – vymýšlet si příběh. A podléhali jsme stejně dětinské radosti, že nám pod rukama vzniká libreto, které má hlavu a patu. Pamatuju si, jak jsem se nechával inspirovat Radimovou hudbou a komplikoval mu život neustálými dodatečnými nároky. Pamatuju si i ty chvíle, kdy jsem musel zapomenout na nějakou svoji zdánlivě geniální myšlenku. Pavel je přísný kritik! Když jsme se nakonec shodli na všech motivech a rozvrstvení vyprávění, začaly vznikat dialogy a konkrétní texty písní.“ 1. Jak dlouho jste na libretu pracovali a jak to vlastně probíhalo? "Čas se mi v hlavě relativizuje podle potřeby, ale asi se moc nespletu, když odhadnu dva roky schůzek, práce, přemýšlení, prosazování a opouštění zdánlivě geniálních nápadů. Nejprve jsme konzultovali každý svoji verzi syžetu,
23
pak došlo k detailnější práci - stavba epizod, zasazení hudebních čísel, obsah textů písní, dialog. Práce v týmu mi velice vyhovovala: předložili jsme pak ke zkoušení částečně ověřené dílo." 2. Je něco, čím jste se při psaní libreta inspirovali? "Vždycky se autor inspiruje životem. Zážitky, které mu hlodají v hlavě. Neříkám, že bych měl osobní zkušenost s násilím, bídou a zoufalstvím lidí z Whitechapelu, ale s pokrytectvím, sobectvím, nenaplněnou láskou zcela určitě!" 3. Probíhaly při psaní nějaké hádky? "Nevzpomínám si na žádnou hádku, snad jen na ten častý vzrušující stav mysli, kdy bylo třeba vymyslet strategii, jak přesvědčit spolupracovníky o svém správném názoru na věc." 4. Kdo vymyslel co/koho? "Proces konstrukce příběhu byl natolik společný, že se mi zásluhy o jednotlivé motivy naprosto setřely. Myslím, že jsem vymyslel scénu ochotnického divadla v hospodě a pak jsem psal první verze dialogů, které Pavel upravoval a doplňoval. Tedy myslím, že to tak bylo." 5. Koho napadl motiv "mrtvé matky"? "Omlouvám se za stereotypní odpovědi - nevzpomínám si. Berte to tak, že jsme psali muzikál společně a tak je vlastně nepodstatné, kdo má zásluhu na tom
či
onom.
Nebudu
si
vybírat
svá
procenta
slávy.
Jsme
pod
Fantomem/Přízrakem podepsáni všichni. A tak je to správně.
3.5
Ondřej Zicha (scénograf) Vystudoval scénografii v ateliéru předního českého scénografa doc.
Miroslava Meleny. Jako scénograf spolupracuje s řadou předních českých divadelních scén. Za významné milníky považuje spolupráci s Městským divadlem Brno a Stanislavem Mošou, pro kterého vytvořil scénu k muzikálu „Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášt’“, uváděném úspěšně nejen na 24
domovské scéně, nýbrž i na evropském turné. Významná je jeho spolupráce s ostravským NDM pod vedením ředitele Jiřího Nekvasila a Gabrielou Petrákovou, která dala příležitost vzniknout výjimečné konstelacinových tvůrců a její muzikálově-operetní soubor se v posledních letech zařadil na osu „Praha – Brno – Ostrava - Plzeň“ muzikálové tvorby v České republice. Pro ostravské diváky vytvořil scénografie k muzikálům „Noc na Karlštejně“, „Mrazík“ a „Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť“, který byl v Divadelních novinách označen za sukces měsíce. V roce 2013 vytvořil v Ostravě scénu ke světové premiéře muzikálu „Fantom Londýna“, který se stal jedním z nejúspěšnějších počinů na poli původní muzikálové tvorby v Česku. V roce 2014 se stal coby scénograf součástí tvůrčího týmu muzikálového hitu Antoinetta – královna Francie v pražském Divadle Hybernia. Vedle scénických návrhů se věnuje i projektování moderních multifunkčních společenských prostor a televizní scénografii. 1. Kde jste hledal inspiraci ke kulisám? "Hlavní inspirací byl pro mě Londýn. A to jak ten současný, který jsem několikrát navštívil, tak ten historický z dobových fotografií. Podařilo se mi při jedné návštěvě Londýna získat soubor dobových fotografií z období kolem roku 1880 mapujících více či méně známé londýnské čtvrti. Po prostudování jsem několik zajímavých architektonických prvků jako průčelí, vývěsních štíty, pouliční osvětlení a podobně zakomponoval do finálních návrhů scény. Zároven jsem měl možnost, v některých případech, konfrontovat historické fotografie se současným stavem." 2. Jak vlastně proběhne za realizace z hlavy přes papír až ke kulisám "Základním bojem u zrodu koncepce každé scénografie je, a Fantom není výjimkou, spojení nápadů a reálných možností. V Ostravě je díky skvělému technickému zázemí a osobnímu nadšení v dílnách vždy radost pracovat. A tak bojujeme snad jen s názory na velikost jednotlivých prvků scény. Na rozdíl od předešlých projektů je scéna k Fantomovi Londýna pro mě jiná spíše v realistickém pojetí jednotlivých prostředí. Při realizaci historické scény a zvláště scény popisující tak známé dobové londýnské prostředí je důležité jednak zachovat dobové reálie, zároveň však tyto architektonické reálie
25
přizpůsobit perspective, jakou může divák dramaticky vnímat v divadle. To znamená, že při realizaci návrhů scény jsem využil i perspektivu známou spíše z filmových ateliérů. Jednotlivé segmenty scény byli perspektivně zdeformovány, aby z pohledu diváka byl vjem naprosto dokonalý. K tomu všemu napomáhá i monochromatické a strukturální členění dekorace. Nezbytnou součástí je i light design. Realizace scény má tyto kroky: 1. explikace - představení projektu před vedením divadla a technickým provozem 2. předávací porada - odevzdání kompletní výkresové dokumentace, případně fotodokumentace a modelu scény v příslušném měřítku 3. dozor nad realizací - několik termínů návštěvy divadelních dílen a dozor nad výrobou 4. ověřovací zkouška - jestli se to povedlo 5. hlavní zkoušky - a jdeme k premiéře" 3. Jak velký tým na přípravě dekorací pracoval, z jakého materiálu jsou vyrobeny? "Na projektu a realizaci scény Fantoma Londýna se podílelo cca 80 lidí.Různé profese např.zámečníci - konstrukce, truhláři - rámy dekorací, divadelní malíři - finalní kašírky a malby povrchů. Scéna Fantoma Londýna je vyrobena klasickou divadelní technologií. Tedy kombinace dřevo, kov, plátno.Nejdůležitější součástí při výrobě tak velké divadelní inscenace je však - a to platí u všech profesí - naprosto dokonalá řemeslná zručnost. Což se v tomto případě splnilo do nejmenšího detailu." 4. Co jste chtěl kulisami vyjádřit/zachytit? Scénická výprava projektu Fantoma Londýna byla koncipována jako co nejvěrnější přiblížení historického období známeho jako “Viktoriánská Anglie”. Celkové sjednocení staveb na jevišti do šedomodrého tonu, dalo vyniknout konečnému light designu. Ten dotvořil pocitovou atmosféru pochmurných mlhavých zákoutí starého Londýna. Z emocí diváků při každé repríze je cítit, že se mi to nadmíru povedlo."
26
5. Splnil výsledek vaše očekávání? “Ano splnil. Takto rozsáhlý a náročný projekt může vzniknout jen výjimečně a já jsem rád, že nám NDM dalo takovou důvěru."
3.6
Kateřina Bláhová (kostýmní návrhářka) Narodila se 1967 v Hradci Králové. Vystudovala scénografii na JAMU v
Brně. Pracuje jako kostýmní výtvarnice a scénografka ve svobodném povolání, od roku 2000 zároveň jako odborná asistentka v ateliéru scénografie DIFA JAMU. Působila v brněnském HaDivadle a spolupracovala s Divadlem v 7 a půl .Hostovala v řadě divadel po celé republice a spolupracovala s režiséry A.Goldflamem, J.A.Pitínským, O.Elbelem, M.T.Růžičkou, J.Kroftou, D.Jařabem, A.Staňkem.S režisérkou Karlou Staubertovou navrhuje kostýmy pro operu. Spolupracovala na několika inscenacích a pohádkách pro Českou televizi. Léta vytvářela kostýmy a scény pro režiséra Viktora Kollára v Divadle Jána Palárika v Trnavě.Co znamená muzikál v současné době radostně zkoumá s režisérem Lumírem Olšovským. "Práce na kostýmech Fantoma byla pro mě moc zajímavá. Nejdřív jsem se snažila z různých zdrojů nastudovat oblékání té doby. Děj je přesně časově lokalizován - Londýn v roce 1888. Královna Viktorie a její dvůr na straně jedné, chudina, prostitutky, detektivové a slavný Scotland Yard na straně druhé. Zkoukla jsem také několik filmů o Jacku Rozparovači, pro inspiraci i několik Holmesovek. Mám ráda historické filmy s krásnými dobovými kostýmy a moje práce se trochu podobala práci pro film, už tím, že muzikál znamená hodně herců na jevišti - musí se řešit jednak sóla, aby v davu nezanikla a pak také davové scény, aby účastníci vypadali věrohodně, byli barevně sladěni a přitom kostýmy fungovali ve vztahu se scénou a pomáhaly nést potřebné divadelní atmosféry - v našem případě mírně hororové. Od dětství mě zajímaly dějiny módy a už jako malá holka jsem si kreslila studijně šaty různých období a měla ponětí o renesanci, baroku nebo rokoku, Práce na fantomovi pro mě znamenala možnost se zase něco nového naučit, prostudovat život a módu určitého období a pohrát si s tím. Byla to celkem náročná, ale moc hezká práce." 27
3.7
Martin Goga (Choreografie - Fantom Londýna) Pochází ze Slovenska, ale jeho současným působištěm je Česká republika
a zejména Praha. Studoval klasický tanec na Konzervatoři v Košicích, kde ve svých začátcích působil rovněž v divadle Janka Borodáče. Zde účinkoval mimo jiné v představeních Labutí jezero, Don Quijote, Requiem, Giselle, Zvláštní radost žít II.ad. Taneční umění a tvůrčí dovednosti si dále rozšířil při svém studijním pobytu v Londýně, kde se věnoval street, jazz a contemporary dance. Po
studiích
měl
možnost
účinkovat
v
pražském
nastudování
legendárního muzikálu Andrew Lloyda Webera Cats (Divadlo Milénium) a dalších původních českých muzikálech, např. Tři mušketýři, Adéla ještě nevečeřela, Je třeba zabít Davida (Divadlo Broadway) a Dracula (Divadlo Hybernia). Jako tanečník dále účinkoval na scéně pražského Národního divadla v inscenacích: Bohuslav Martinů Hry o Marii; W. A. Mozart Idomeneo (režie Yoshi Oido) a především v hlavní taneční roli kabalistického dramatu George Whytea a Noam Sherrifa Golem 13 (režie Julie Pevzner). V oblasti populární hudby často spolupracuje s umělci jako např.Verona, Thomas Puskailer nebo s významnou francouzskou zpěvačkou Mylene Farmer. Pro své zkušenosti je stále více vyhledávaný jako pedagog a choreograf. V pražském tanečním studiu Contemporary - prostor pro tanec vede kursy se zaměřením na současný tanec a muzikál. Svou pedagogickou činnost v Čechách i zahraničí dále rozvíjí na mnoha workshopech a seminářích, které jsou určeny zejména studentům tanečních konzervatoří, ale i profesionálům. Je autorem řady choreografií pro slovenskou taneční skupinu Bobalet Dance Company. Tanečnímu umění se věnuje naplno a s vášní.
3.8
Carli Jefferson (Choreografie - Přízrak Londýna) Carli Rebecca Jefferson se narodila v roce 1978 v aglickém Essexu. Od tří
let se věnovala stepu, jazzu a baletu, na které navázala moderními technikami – butó, street style a flamencem. V roce 2000 promovala na univerzitě v Brightonu s titulem Bakalář umění a vydala se na světové turné se STOMP, což ji v roce 2003 přivedlo do Prahy. Spojila se s projektem Wings, který 28
spolupracoval např. s Jiřím Kornem a 4-Tetem, Lucií Bílou, Ondřejem Havelkou & Melody Makers, Věrou Gondolánovou a Bratislava Hot Serenaders. Tančila nebo připravovala choreografie pro Dance 2XS, JAD Company, BDS Akademy, Prague Tap Festival 2013, TV seriál První Krok, Setkání Festival Brno, Trutnov Dance Festival 2012/13, Project S.O.U.L, Choreographic Connection, R.D.E a je autorkou choreografie muzikálu Quasimodo a Antoinetta - královna Francie. Pro Divadlo na Vinohradech připravila choreografii představení “NE Snesitelné Svatby” Hanocha Levina v režii Juraje Deaka. V současné době působí jako tanečnice, choreografka, textařka, výtvarnice a klaun. Pracuje v mnoha oborech s velkých zaujetím pro velmi vizuální, rytmickou a oduševnělou tvorbu a spolupráci.
4 Divadlo Jiřího Myrona 4.1
Historie Divadlo Jiřího Myrona, jedna ze dvou scén Národního divadla
moravskoslezského, stojí už od roku 1894 a je tedy starší než samotné Národní divadlo moravskoslezské. Tato budova původně divadlem nebyla, byl to český Národní dům, který sloužil různým spolkům, plesům i přednáškám. Pro stálý divadelní provoz se začal používat až později a svůj dnešní název získal v 50.letech. Pro budovu by se tedy rozhodně hodil přívlastek „víceúčelová“ či dnes moderně řečeno „multifunkční“. Rekonstrukce pro stálý provoz proběhla v letech 1939-1940. Co se týče provedených změn, rozšířilo se jeviště, orchestřiště i hlediště, které tak nově pojalo 735 diváků. Zešikmila se podlaha hlediště z důvodu lepší viditelnosti, jeviště bylo vybaveno točnou a z původního malého sálu (Palackého dvorany) vzniklo rozšířené foyer. Po druhé světové válce se budova přejmenovala na Lidové divadlo a tento název nesla až do roku 1954, kdy se její název znovu změnil, tentokrát na Divadlo Jiřího Myrona, který známe dodnes.
29
Nových úprav se Divadlo Jiřího Myrona dočkalo až v roce 1966, kdy se jednalo především o rekonstrukci technické části divadla. Šlo o modernizaci a zlepšení akustiky, osvětlovací techniky a vzduchotechniky. Zcela fatální pro další úpravy budovy se stal rok 1976, konkrétně noc z 6.na 7. prosince, kdy po představení muzikálu Švejk vypukl požár, který měl naprosto zničující následky. Následovala rekonstrukce, která trvala 10 let. Divadlo muselo být dostavěno, protože z původní budovy byl zachován pouze přední trakt.Bylo rozšířeno hlediště i jeviště, přičemž jeviště bylo prohloubeno o nově vybudované zadní jeviště a propojení jeviště s hledištěm bylo zajištěno pomocí bočních proscénií. Hlediště bylo osazeno novými, pohodlnými sedadly okrové barvy a co se týče technického zázemí, bylo provedeno zkvalitnění osvětlovací techniky a zvukotechniky a také rozšíření a zkvalitnění technického zázemí včetně šaten pro umělce. Divadlo přestavěné v čistých formách modernismu zůstalo v podstatě stejné až do dnešních dnů.9 Velkých změn se divadlo dočkalo příchodem Jiřího Nekvasila jako ředitele, který nastoupil do funkce v lednu roku 2010. Jako šéfku operetního souboru angažoval Gabrielu Petrákovou, která měla touhu uvádět v divadle muzikály. Za jejího působení se tedy přejmenoval soubor na Opereta/muzikál. Další významnou osobou pro ostravský muzikál je básník a textař Michel Prostějovský, kterého Gabriela Petráková oslovila v roce 2010, kvůli českému překladu muzikálu Marguarite. Stali se dobrými přáteli a rozhodli se, že se budou snažit vybudovat muzikál v Ostravě společně. Ke spolupráci také oslovili Lumíra Olšovského, Pavla Bára, Patricka Fridrichovského a Ondřeje Zichu a vznikl nový "muzikálový tým". "Pro divadlo jsem pracoval jako autor českých verzí zahraničních muzikálů a člen Umělecké Rady. Účast na původním projektu pro mne byla samozřejmě výzvou. S vedením divadla jsme se dohodli na posílení autorského týmu o Pavla Bára a Lumíra Olšovského, se kterým jsme počítali od počátku i jako s režisérem inscenace Fantom Londýna," říká Michael.
9
Z historie DJM | Národní divadlo moravskoslezské [online]. 2015 [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://www.ndm.cz/cz/stranka/258-z-historie-djm.html
30
4.2
Gabriela Petráková 1. Když jste nastoupila do vedení operetně-muzikálového souboru,
jaké jste měla konkrétní představy o dalším vývoji této scény? "Do Národního divadla moravskoslezského jsem nastoupila spolu se současným ředitelem Jiřím Nekvasilem v roce 2010 na místo dramaturga. V té době se nynější soubor operety a muzikálu jmenoval operetní soubor NDM a jak vyplývá z jeho původního názvu, věnoval se převážně operetnímu žánru a muzikál byl brán jako druh okrajový. S ředitelem Jiřím Nekvasilem a tehdejším uměleckým šéfem Karolem Kevickým jsme ve stejném roce soubor reorganizovali a zároveň také dostal nové jméno: soubor operety a muzikálu.V roce 2010 jsem pak nastoupila na místo šéfky souboru a Karol Kevický se stal hudebním ředitelem souboru. Idea nové podoby operetně muzikálového souboru opět vyplývá z názvu souboru. Vedle operety, která má v Ostravě dlouholetou tradici a věrného diváka, vytvořit zázemí a podmínky i pro inscenování muzikálu druhé poloviny dvacátého století a také muzikálu současnému. A pak také dát nově prostor autorskému hudebnímu divadla. Znamenalo to, lehce soubor personálně obměnit a doplnit zejména muzikálovou company.Velká proměna čekala i orchestr. A také bylo třeba najít vhodné inscenační a kreativní týmy, které se souborem budou kontinuálně pracovat.Cílem bylo v rámci jednoho souboru inscenovat jak operetu, tak muzikál i jiné hudební divadlo v co nejvyšší možné kvalitě. To se zprvu zdálo nemožné, avšak soubor po poměrně krátké době prokázal své kvality, což se pozitivně projevilo jak na diváckém zájmu, tak na kritikách odborné veřejnosti."
2. Které z vašich představ se v průběhu doby naplnily a které naopak vyplynuly náhodně nebo celkovým vývojem situace? "Výše jmenované cíle se vyplnily beze zbytku, až nad očekávání. Co však vyplynulo spontánně, byla řada krátkodobých i dlouhodobých spoluprací, které současnou podobu operetně muzikálového souboru výrazně ovlivnily. Nejvýraznějšími osobnostmi, které se dlouhodobě podílely a podílejí na vývoji souboru, je celá řada, za všechny jsou to Alain Boublil a jeho žena Marie Zamora, 31
hudební ředitel souboru Jakub Žídek, člen externí umělecké rady, autor a překladatel Michael Prostějovský, dramaturg a současný šéf souboru Patrick Fridrichovský, dirigenti Karol Kevický a Marek Prášil, režiséři Lumír Olšovksý, Šimon Caban a Petr Gazdík, Janusz Klimsza a jejich inscenační týmy. A pak je to celá řada interpretů, domácích i hostujících, ať v operetě, nebo v muzikálu. Důležitou úlohu hraje samozřejmě také podpora vedení NDM, zejména ředitele Jiřího Nekvasila." 3. Které z vašich plánů se nenaplnily? "Zatím stále cítím mezeru v dramaturgické linii děl Clauda Michela Schönberga a Alaina Boublila. Bídníci, Miss Saigon, Martin Guerre... Myslím, že by ostravskému souboru tyto tituly nesmírně slušely, avšak zatím se pro ně nenašel prostor. Předpokládám ale, že v budoucnu budou na repertoár zařazeny, nebo alespoň jeden z nich. Co je zatím hudbou budoucnosti jsou tituly tanečního charakteru, jako jsou Cats, Chicago, West side story. K těmto titulům se bude muset ostravský soubor ještě chvíli vyvíjet." 4. Co byste z dnešního pohledu udělala jinak? "Až na pár dílčích věcí, bych nejspíš i dnes jednala stejně, nebo velmi podobně. Mám dojem, že každý, byť ne zcela povedený krok, měl svůj fatální význam ve vývoji souboru opereta/muzikál. Pevně věřím, že soubor na svůj umělecký vrchol teprve čeká. K tomu je však zapotřebí nezdolné přesvědčení a týmová práce."
5 Vývoj muzikálu Fantom Londýna v Divadle Jiřího Myrona 5.1
Workshopy Poté, co byli vybráni všichni uchazeči a obsazení muzikálu Fantom
Londýna bylo navrženo, začala první fáze zkoušení, tzv. "workshopy". Jednalo se o různá herecká cvičení, seznámení se s atmosférou, seznámení se mezi herci a
32
hlavně také šlo o definitivní ujasnění obsazení. Workshopy vedl režisér Lumír Olšovský, který rozhodně neměl v úmyslu ponechat něco náhodě. Pomocí cvičení a hereckých etud zkoumal jednotlivé herce a upevňoval či vyvracel svoji volbu obsazení jednotlivých postav. Byli mezi herci i tací, kterým se tento postup nelíbil a cvičením se vyhnuli například dovolenou, ostatně tak už to bývá v každém divadle. Ovšem až na dva jedince byly workshopy přijaty kladně a všichni se jich zúčastnily. Nejdříve jsme měli chodit různě po jevišti a cítit ostatní a hlavně sebe v prostoru. Rychlost určoval Lumír v rozmezí od jedné do deseti. Dále ve stupnici od jedné do deseti se tak zkoušel hněv, smutek, radost apod. Další cvičení bylo rozdělení mizanscény na tři plány. V každém plánu jsme měli dané určité akce a režisér vždy řekl, který plán chce mít zrovna jako hlavní a které plány mají naopak ubrat. Při těchto cvičeních jde o to vědět, kde je ta míra k udržení či strhnutí pozornosti a naopak.Je důležité mít pro tuto záležitost cit a vybudovat ho u herců se právě Lumír snažil. Tato herecká cvičení se poprvé v Ostravě objevila už v roce 2010, při zkoušení muzikálu Marguerite. Přišla s tím francouzská zpěvačka a herečka Marie Zamora, jenž zde pracovala jako asistentku režije. Režisérka Gabriela Petráková byla těmito cvičenímivelice nadšená a chtěla tento proces zopakovat právě před zkoušením Fantoma Londýna. Navíc se realizoval také nápad udělat i zkušební provedení podle vzoru zahraničních divadel. Tato práce byla rozdělena na dva týdny, dvě části. V prvním týdnu probíhala jednotlivá cvičení a druhý týden byl věnován zkoušení inscenace. Po sérii workshopů, které trvaly asi týden, předvedl soubor operety a muzikálu ostravského divadla předběžnou podobu tohoto díla, které se zůčastnili nejen autoři a pozvaní odborníciv oboru, ale i několik fanoušků ostravského divadla. "Podobná scénická čtení se v případě vzniku nového díla konají u velkých muzikálů v zahraničí běžně, v českém prostředí se jedná spíše o unikáty.Zkušební uvedení je jakousi tvůrčí laboratoří budoucího díla, reakce diváků a jejich postřehy představují pro autory důležitý materiál při další práci." "Po skončení zkušebního představení se Lumír Olšovský svěřil se svými bezprostředními pocity: „Myslím si, že tak nečekaně pozitivní přijetí ještě nehotového tvaru nám předpovídá divácký zájem. Pro mne bylo podstatné, že jsem
33
si ověřil herecké obsazení, které teď vnímám jako ideální.“10
5.2
Proces zkoušení Po skončení workshopů a tzv.zkušebního představení měli herci pauzu,
která trvala asi 3 týdny. Poté se všichni herci i tvůrci sešli na zkušebně, kde proběhla "první čtená". Samozřejmě už se nejednalo o první čtení textu, ale mluvilo se o postřezích, detailněji se probírala tehdejší doba (o historii mluvil hlavně Pavel Bár a jedna jeho informace mi utkvěla v paměti nejvíce, a sice ta, že ve Whitechapelu byly vraždy prostitutek normální, na denním pořádku. To, čím se lišily vraždy Jacka, bylo pouze provedení. Ta brutalita a zároveň preciznost.), ukázaly se hercům návrhy scény, kostýmů a hlavně jsme si pustili záznam z naší workshopové předpremiéry nebo-li "previous", chcete-li. Lumír Olšovský záznam pozastavoval a vysvětloval, co je kde za chybu, samozřejmě pouze všeobecně, drobnokresbou se zabývat nemělo smysl, pakliže se jednalo pouze o "polotovar." Mluvil hlavně o motivacích postav, také o celkovém projevu a charakteru jednotlivých postav atd. Poté začalo samotné zkoušení. Bylo skvěle zorganizované a bylo to jedno z nejlepších zkoušení, jaké jsem zažil. Lumír měl vše předem připravené a rozdělené, co se organizace týče, tudíž nikdo nikdy nebyl nikde zbytečný. Nejdříve se vždy dělaly sborové scény, jelikož bývají nejnáročnější. Nejvíce mi utkvěla v paměti zkouška "Hospody" a písně "Šup tam s ním". Lumír vždy věděl, co po kterém herci z company chce ("Ty se přesně tady napiješ, ty se postavíš, ty zakřičíš, ty zvedneš pivo, vy si dáte pusu" a tak dále). Po sborových scénách přišli na řadu hlavní postavy. Řekl nám, jaké stereotypy používáme, ukázal nám to i znovu na záznamu. Řekl, co je špatně a co se mu naopak zalíbilo, a poté se zabýval drobnokresbou našich postav.Proč tam jdeme, jaký je náš cíl, s jakým pocitem tam jdeme. Hodně mu také záleželo na 10
Přípravy na muzikál Fantom Londýna úspěšně odstartovaly [online]. Ostrava, 2013 [cit. 2015-0604]. Dostupné z: http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&ved=0CCAQFjAA&url=http%3 A%2F%2Fwww.ndm.cz%2Fuserfiles%2Farchiv_priloh%2Fclanky%2Ftiskove-zpravy%2F20122013%2Fintenzivni-prace1360663906.doc&ei=sn1vVd7oF8L6UPHggLAL&usg=AFQjCNEwy3Jzen4MqrPrx2o67UA0uqWh8Q&sig 2=M6KdK4sdZXokqCiH6RckUQ&bvm=bv.94911696,d.d24&cad=rja
34
řeči těla, ale nechtěl gesta fixovat, to ne, jen jsme pracovali na tom, osvojit si postavu. Tento druh zkoušení je mi velice sympatický, sám takto rád postupuji a myslím si, že jsou tyto věci velmi důležité. Po zkouškách na zkušebně jsme se asi dva týdny před premiérou přesunulyi na jeviště, kde na nás čekalo "prostředí" sestavené z jednotlivých velmi autentických kulis. V této fázi jsme zjistili, co funguje a co ne, především z prostorového hlediska. Například při zkoušení na zkušebně jsme počítali s tím, že si Evelyn s Seanem v určité chvíli sednou na zídku. Zídka ale nebyla, tudíž se vyšlo ze situace a nového prostoru. Není důvod fixovat se na takovéto detaily, situace v divadle je vždy nová a nabízí nespočet možností, tedy jen pokud to tak cítí i spoluhráči na jevišti, samozřejmě. Důležitou scénou, která byla potřeba vyzkoušet na jevišti, byla scéna královny Viktorie. Kdy královna schází po sklápěcím mostě, na kterém je červený koberec a který byl opravdu strmý. Do příchodu na jeviště se nevědělo, zda bude tento sestup královny možný. Po této fázi přichází na řadu svícená zkouška, kdy režisér a osvětlovači tráví nasvěcováním scény někdy i celou noc. Této zkoušky se nemusí herci účastnit. Přicházejí na řadu až následujícího dne. Po této svícené zkoušce se hra projížděla od začátku do konce a světla se dolaďovala. Tato fáze zkoušení je velmi náročná. Jednotlivé scény se několikrát vrací a dělají se pořád a pořád dokola, dokud vše a každý není dokonale nasvícen. Kvůli tomu také nasvícení nebylo hotové za jednu zkoušku. První den jsme při dvoufázovém zkoušení nasvítili první půlku a druhý den druhou. A začaly generální zkoušky, kdy se hra projížděla jako celek pořád a pořád dokola, samozřejmě i tentokrát se zastavovalo a připomínkovalo, ale už ne tak často.
5.3
Obsazení Evelyn: Martina Šnytová, Henry: Lukáš Adam nebo Robert Finta, Sean:
Ondřej Bábor nebo Juraj Čiernik, Neznámý: Roman Harok, Řezník: Vladimír Polák nebo Jaroslav Rusnák, Komisař: Marcel Školout, Doktor: Jan Drahovzal, Matka: Jana Kurečková nebo Jarmila Hašková, Dědek: Pavel Liška, Stará: Veronika Foreitová nebo Eva Zbrožková, Betty: Hana Fialová, další prostitutky: 35
Lada Bělášková, Eva Villámová, Veronika Prášil Gidová, Petra Langerová, Eva Nováková, Jana Tabrea a Soňa Jungová. Co se obsazení týče, rád bych zde zmínil obsazení role Královny Viktorie.Do této role byla obsazena Jitka Zelenková a Yvonne Přenosilová. Nakonec ji hrála pouze Jitka Zelenková. Autoři zřejmě chtěli do divadla nalákat více lidí na populární jména, jak tomu ostatně bývá v hodně divadlech. Tak či tak, šlo hlavně o marketingový tah. Díky Jitce se o zkoušení zajímalo více novinářů a dokonce se natočila i reportáž do televize. Fantom Londýna ovšem nebyl jediným muzikálem v Ostravě, který použil tuto "vábničku". Také do muzikálu Evita oslovilo divadlo jedno z pražských jmen, a sice Tomáše Savku, který si poté v Ostravě zahrál i hlavní roli v muzikálu Sunset Boulevard.
6 Divadlo Hybernia 6.1
Historie Původně Dům u Hybernů. Vznikl spojením gotickéhokostela sv. Ambrože,
který byl v letech 1652–1659 barokně přestavěn irskými františkány (latinský název pro Irsko je Hibernia), a kláštera, který k němu tito františkáni přistavěli. Současná empírová podoba domu pochází z počátku 19. století. Poslední přestavba na muzikálovédivadlo skončila v roce 2006. Po dlouhá léta objekt sloužil jako velká výstavní síň, kde se pořádaly různé tematické výstavy a přidružené kulturní akce. Např. v roce 1986 se zde konala velká výstava 40 let československého znárodněného filmu, na níž byla mj. vystavena socha Golema z filmu Císařův pekař a Pekařův císař. V kulisách této výstavy byla natočena bláznivá komedie Velká filmová loupež (režie Oldřich Lipský, po jeho smrti Zdeněk Podskalský). Při přestavbě na muzikálovou scénu (Divadlo Hybernia) byla na střeše domu vytvořena turistům přístupná terasa s vyhlídkou. Vnější vzhled budovy zůstal zachován, stejně jako původní klenba stropu uvnitř. Autorem projektu
36
přestavby je architekt Michael Klang. Kolaudace rekonstruovaného domu proběhla 27. září 2006 a v listopadu téhož roku zde měl premiéru první muzikál.11
6.2
Ema Krahulíková a současnost Hlavním producentem pražského Divadla Hybernia je společnost Musical
Production. Producentka Ema Krahulíková s velkým diváckým úspěchem uvedla od roku 2011 premiéru muzikálu Quasimodo…kdysi se pro lásku umíralo, obnovenou premiéru představení Lucrezia Borgia, k hostování pozvala Thálií ověnčenou Funny Girl (Ústí nad Labem), představení Edith – vrabčák z předměstí (Plzeň) nebo Zpívání v dešti (Liberec). V roce 2013 vsadila Musical Production všechny karty na zahraniční licenční titul MARY POPPINS, který dokázal během 30 exkluzivních představení přilákat do Divadla Hybernia diváky všech generací. Tento mimořádný divácký úspěch se promítnul i do volby dalšího zahraničního licenčního titulu, který měl premiéru v říjnu 2013 a který pozval diváky daleko za moře do městečka Los Ancheles, kde sváděl boj o spravedlnost neohrožený ZORRO! V dubnu 2014 se po deseti letech příprav podařilo přivést před diváky velmi náročný a nákladný projekt - původní český muzikál Antoinetta – královna Francie autorů Jiřího Škorpíka, Jiřího Hubače a Pavla Vrby. Od své premiéry Antoinetta přivítala již více než 35.000 diváků a protagonisté jsou po každém představení odměněni bouřlivých potleskem vestoje. „Ráda bych z Divadla Hybernia vytvořila muzikálové repertoárové divadlo pro široké spektrum diváků, které bude mít v repertoáru hodnotná kvalitní představení, ze kterých si vybere každý. A proto k velmi divácky úspěšné Antoinettě, která je stále naší hvězdou č. 1, připravujeme i Přízrak Londýna, který, jak hluboce věřím, bude mít u diváků stejnou odezvu a budeme jej na prknech Divadla Hybernia hrát dlouhá léta.“ Zatím posledním divadelním počinem v Divadle Hybernia byl právě 11
Stavby klasicismu a romantismu - Mgr. David Mikoláš [online]. 2010 [cit. 2015-06-04]. Dostupné z: http://www.davidmikolas.cz/dejepis/prezentace/stavby_klasicismu_a_romantismu.ppsx
37
muzikál Fantom Londýna, který byl přenesen z Ostravy a následně přejmenován na Přízrak Londýna. V současné době Divadlo Hybernia chystá nabídnout prostory dalšímu autorskému muzikálu, a to dílu Miroslava Procházky - Sibyla - Královna ze Sáby, který bude mít premiéru 17. 3. 2016.
7 Přízrak Londýna v Divadle Hybernia 7.1
Obsazení Evelyn: Martina Šnytová nebo Michaela Nosková, Henry: Lukáš Adam
nebo Jan Cina, Sean: Ondřej Bábor nebo Jan Kopečný, Neznámý: Lukáš Langmajer nebo Lumír Olšovský, Řezník: Martin Šemík nebo Pavel Nečas, Komisař: Marek Holý nebo David Uličník, Doktor: Petr Dopita nebo Oldřich Kříž, Matka: Jana Musilová nebo Dita Hořínková, Dědek: Miroslav Mejzlík nebo Ivan Vyskočil, Stará: Hana Seidlová nebo Olga Želenská, Betty: Hana Fialová nebo Monika Absolonová nebo Vanda Károlyi, další prostitutky: Lada Bělášková, Radka Pavlovčinová, Ivana Gottová, Barbara Chybová, Eliška Ochmanová, Michaela Dolinová, Kateřina Petrová, Eliška Nezvalová a Renata Podlipská.
7.2
Připsané texty a písně První změna, která Fantoma Londýna čekala, byla změna názvu. V Praze
měl totiž v tomtéž roce premiéru také Fantom Opery. Obě strany se tedy dohodly, že v Praze nemohou být současně dva Fantomové. Fantom Londýna přijal nový název - Přízrak Londýna. Na první čtené jsem si všiml, že byly připsány některé scény a také jsem se dověděl od autorů, že byly připsány či doplněny krátké hudební motivy a písně. Bohužel role Seana nedostala větší prostor, viz kapitola Analýza díla. Zůstala naprosto stejná, nerozvinutá. Jak už jsem zmínil, podle posledních výzkumů má být údajným vrahem polský rodák Aron Kosminski. Tato nová informace vedla k další změně. Jedná
38
se pouze o změnu jména jedné z postav, a sice řezníka Chucka Bredleyho, který se tedy v pražském Přízraku Londýna jmenuje právě Aron Kosminski. Co se této postavy týče, došlo i k menší změně režijní. V příběhu Chuck/Aron zabíjí postavu Neznámého, který je pro všechny podezřelý číslo jedna. V Ostravském provedení je tato vražda jen lehce naznačena, kdežto v pražské verzi dostává samostatný výstup, kdy Neznámý utíká, Aron ho dohoní a škrtí ho. Neznámý křičí : "Já jsem nevinný!" a Aron mu zlomí vaz. Poté ho se slovy: "To máš za Kitty, ty parchante," odtáhne ze scény. Co se písní týče, byl například přidán refrén s modulací k písni Betty, kde si Betty "stěžuje" na svět, ve kterém musí ženy žít. Píseň nese název "Náš malý svět". Další změnou bylo připsání postavy malé holčičky, dcery jedné z prostitutek, což je dobrý tah, jelikož vidět tuto malou holčičku vyrůstat v takovém prostředí, se jistě dotkne diváka u srdce. A to tím spíše, když dostala holčička prostor i v krátké písni nad hrobem právě zavražděné Kitty. Asi největší změnou bylo připsání scény pro jednu z prostitutek (Jane) a Starou. Scéna se opravdu povedla a několik diváků mi řeklo, že se jim hodně vryla do paměti. Je to scéna, kdy se opilá a zmlácená Jane povaluje po ulici a uvidí ji Stará. Se strachem běží k ní a ptá se, co se stalo, Jane jí řekne, že má tři pence a má dnes, kde spát. Na to jí stará začne vyčítat, že to takhle nejde, ale Jane nesouhlasí, pohádají se, rozbrečí, ale nakonec se obejmou12.
7.3
Poučení z chyb Jelikož autoři zažili již jedno uvedení, mohli se také poučit z chyb, které
udělali, a věnovat více času scénám, které v Ostravě nevyšly. Jsou to třeba tzv. "Zombies", kdy se Henrymu zjevují jím zavražděné prostitutky a dochází ke konfrontaci nebo scéna skoku Henryho do Temže. Co se Henryho skoku týče, myslím si, že v Ostravě to vždy celý muzikál pokazí. Provedení této sebevraždy je opravdu špatné. Henry roztáhne plášť jako Batman a houpe se zavěšený na laně (většinou se i točí dokola), než ho začnou spouštět dolů. Nevím, proč tomu 12
Text hry přiložen v příloze
39
tak je a proč to nikdy nevyjde, ale povedlo se to, myslím, snad jen jednou. Do toho Henry nevydá ani hlásku a vzniká tak opravdu hodně rozpačitá scéna. V Praze se to naštěstí daří dobře, Henry stojí na kraji zábradlí, změní se světlo a je poznat, že se jedná o "zpomalený záběr". Henry je trošku vytažen nahoru a poté spouštěn dolů, přičemž s ozvěnou přirozeně křičí. Je to jasná iluze pádu a následné smrti. Co se týče scény s mrtvými prostitutkami, je také pěkně udělaná a jde z ní opravdu mráz po zádech. Nejdřív s ozvěnami slyšíme mrtvé volat Henryho. Poté, když se objeví ze všech koutů na scéně a pomalu se k Henrymu přibližují, začnou k němu mluvit, do toho už se rozeznívá tajemná hudba, dívky mluví hlasitěji a hlasitěji, až úplně na Henryho křičí, jsou blíž a blíž, Henry je zhroucený na zemi a drží se za hlavu a když už je situace opravdu neúnosná, zařve: "Už dost!" a vše utichá. Hned v zápětí ovšem začíná další hudební motiv, kdy Henry mluví pro sebe k matce a mrtvé dívky kolem něj trhavými pohyby krouží a zpívají mu do tohoto rytmizovaného monologu. Když se po chvíli se silným zpěvem objeví i matka, Henry si strhává z krku její medailonek a zahazuje ho se slovy: "Už nejsem tvůj syn!". V tom okamžiku se jeho halucinace ztrácejí. Tato scéna je v Praze opravdu povedená.Takže to autoři úspěšně napravili. Důležitým faktem oproti ostravské verzi je absence orchestru. Jako vše v Divadle Hybernia, je i Přízrak Londýna doprovázen hudebními nahrávkami nebo-li na tzv. "halfplayback". Zda se jedná o výhodu či nevýhodu, to už je asi věc názoru. Pro mne je to například příjemnější, pokud je samozřejmě orchestrální nahrávka kvalitní, což v Hybernii opravdu je, protože si můžu být jistý, že se něco v orchestru nepokazí a hlavně si můžu s písněmi pohrávat, aniž by se mi snažil orchestr, v dobrém úmyslu, nějak přizpůsobovat. Ovšem chápu, že jsou i tací, kteří potřebují například dirigenta a potřebují, aby se jim orchestr přizpůsoboval, když například vypadnou z rytmu. Mnoho lidí má také rádo živý orchestr a postrádají ho z hlediska estetiky, tak i kvalitnějšího zvuku.Proto říkám, že zde už se jedná o názory jednotlivců.
40
8 Analýza a reflexe díla "Pokud má Praha svého Drákulu, Ostrava našla svého Fantoma." Takto hovoří některé kritiky o muzikálu Fantom Londýna, který měl premiéru 16. května roku 2013. Podle mého se jedná o návrat ke kořenům klasického muzikálu, tedy k "divadlu, které mluví zpívá a tančí."13 Režie se zhostil herec a režisér Lumír Olšovský, který se chtěl pokusit vytvořit takový hudebně dramatický tvar, který by nezapadl mezi ostatní nepovedené české autorské muzikály, ale zařadil se po bok k titulům, jako jsou například Drákula či Monte Cristo. Domnívám se, že se mu to i povedlo. Je mi velice sympatické, že do rolí "nevěstek" obsadil nejen krásné mladé slečny, ale také starší, korpulentnější dámy, jak tomu v tehdejší době samozřejmě bylo. Tudíž to nebylo prvoplánově jen pro oko, ale správně to dotvářelo celek, jako reálná skutečnost. I když dílo vznikalo ne úplně tradičním způsobem, kvůli zmiňovaným problémům ve spolupráci, co se celistvosti týče, myslím, že písně jsou do děje vcelku vhodně zakomponovány a nejsou zde jen "z povinnosti". Některé posouvají děj méně, některé více, ale rozhodně se nejedná o žádný "písničkál", jako tomu bývá u mnohých českých autorských muzikálů. Autoři mysleli také na to, aby měl muzikál nějakou typickou melodii, melodii, kterou si budou diváci broukat při odchodu z divadla. Jedná se o sborový popěvek "Šup tam s ním"14, který se v muzikálu několikrát opakuje. zda to je to pravé ořechové, to ať posoudí divák. Co bych z hlediska písní vytkl (možná to spadá pod problematiku výběru obsazení, ale musím to zde zmínit), je fakt, že role Henryho neboli Jacka (Lukáš Adam, Robert Finta) má některé písně tak hluboko, že tím ztrácí jednak na obsahu, jelikož není představitelům rozumět a v této poloze se tzv. "dusí". Ztrácí tak i na přirozenosti projevu, jelikož této roli není přirozené mluvit v této poloze a divák tak bohužel vypadává z iluze příběhu, nehledě na to, že je v rozpacích z toho, že nerozumí slovům klíčové scéně, kdy zjistí, že vrahem je právě Henry. 13
Ivo Osolsobě; Divadlo, které mluví, zpívá a tančí; 1974; teretické pojednání o hudebně divadelní oblasti. 14 Texty písní v příloze
41
Další věc - vada, chcete-li, v tomto muzikálu je příliš malý prostor věnovaný milostnému příběhu Seana a Evelyn. Rozhodně by nepřekáželo větší rozvinutí, duet navíc nebo alespoň "láska", která je v příběhu jen naznačena. Také rozhodně chybí alespoň jedna sólová píseň mladíka Seana, o kterém, narozdíl od ostatních hlavních postav, bohužel nic nevíme. Postava by si to zasloužila už proto, aby si na něho mohli diváci utvořit nějaký názor, postoj. Postava Seana mi tedy přijde poněkud nedodělaná. Co se hereckých a pěveckých výkonů týče, má ostravské provedení světlé i tmavé stránky. Je to hlavně výběrem obsazení. Bohužel je vidno, že někteří herci v company si myslí, že se schovají jeden za druhého a není u nich poznat žádná tvůrčí kreativita či spontánost, žádný život, tudíž nulová věrohodnost a opět ztráta iluzivnosti. Velice krásný hlas, v některých místech bohužel nevyrovnaný, i herecký projev měla Martina Šnytová jako Evelyn. Juraj Čiernik mi naopak do role Seana bohužel neseděl. Možná to bylo částečně způsobeno i jeho menším vzrůstem, ale působil na mě v kostýmu15 spíše jako nějaký kašpárek s hlubokým hlasem a špatnou výslovností. Jeho špatná mluvní intonace je asi způsobena faktem, že je slovenské národnosti, ale to není omluva, jelikož problematika mluveného projevu se totiž vyskytovala mnohem častěji a u více herců. Na to nikdo pořádně nedohlédl, což je velká chyba. Divák má být unášen příběhem a ne se prokousávat nesrozumitelností textů a mluvními zlozvyky způsobenými ostravskou mluvou. Bohužel tedy ani Juraj Čiernik pro mě nebyl vhodným výběrem pro tuto roli, a to také proto, že písně byly pro něho, jakožto pro basový hlas, vysoko a "škrtil" se na nich. Nefungovalo mi u něho žádné napětí, texty byly jen odříkané bez barvy, poddtextu, bez sdělení. Co se kostýmů týče, myslím si, že jsou povedené a zapadají do tehdejší doby. Nebylo to ovšem asi moc těžké, jelikož inspirace je v této době opravdu velká (Bídníci, Jack Rozparovač, Jekyll and Hyde a mnoho dalších). V čem jsem měl ale velký problém bylo líčení. U některých jsem měl dojem jakési "Burtonovské" vizáže, což by mi v tomto žánru nevadilo, ba naopak bych to i ocenil jako pěkný nápad. Ale bohužel některé postavy byly zmalované jako porcelánové panenky a některé měly naopak líčení civilní. Tudíž vznikla jakási barevná směska, za kterou byl zodpovědný Martin Goga.
42
Mimo líčení měl Martin Goga na starost také choreografii. Ta byla narozdíl od líčení povedená. Pro příště by měl tedy rozhodně zůstat pouze u choreografie. Zajímavá byla například choreografie "nevěstek", kdy se nám dámy v písni "Mít kšeft" opravdu předvedly. Je to hezká choreografie s erotickým nádechem. V písni královny, kde byl poprvé a naposled zobrazen palác i s dvořany, zvolil Martin Goga formu jakýchsi "motorových loutek" - pravé úhly paží, sekavé pohyby trupu a chůze na propnutých nohách, tak bych to popsal. V kontrastu ke královně, která se pohybovala civilně a dokonce i na chvíli z role vypadla a zatančila si i charleston, to působilo velice mile a místy i humorně. Samozřejmě to dobře vystihlo tehdejší strojenost, přetvářku a mechaničnost dvora. Posledním bodem této analýzy je scéna. Rolí scénografa byl pověřen Ondřej Zicha (dále např. Antoinetta - Královna Francie), který se úkolu zhostil opravdu bravurně. Kulisy vypadají velice realisticky a spolu s projekcí panoramatu Londýna v pozadí vytvářejí opravdu krásnou scénu. Domy s okny a otevíracími dveřmi, tajemné uličky, tmavá podloubí, lampy, schody, kanál či padací most, vše promyšleno pečlivě, do posledního detailu. Líbí se mi, že kulisy pokračují i na postranních částech jeviště, podél prvních řad, což vytváří iluzi, jako by nás tajemný Londýn obklopoval, což se zde velice hodí. Divák se tedy nedívá jen dopředu, ale sleduje také děj napravo i nalevo a má to někdy k hercům opravdu blízko. Kulisy jsou povětšinou statické, jen sem tam se některé domy pootočí, obmění, sjede jedno podloubí, spustí se most a tím vznikají nové uličky a nová zákoutí. Ve scéně v paláci sjede most až dolů a vytváří pro královnu schody s červeným kobercem. Sjedou červené šály a znak paláce je jasný. Dále se pracuje už jen se stoly a židlemi. Scéna se mi v tomto muzikálu líbila velice. Celkově na mě udělal muzikál Fantom Londýna, i přes některé nedostatky velice dobrý dojem. Myslím si, že se může rozhodně řadit mezi povedené české autorské muzikály a dokonce, pokud by se opravily mnou zmíněné nedostatky, by mohl proniknout i do světa. Divákům, kteří muzikál neviděli, tedy vřele doporučuji a já osobně si na něho zajdu minimálně ještě jednou. 15
Červená vesta, velká červená mašle, fialový kabát, vysoký cilindr a pruhované kalhoty.
43
Co se pražského uvedení týče, nové obsazení se již pěvecky zhostilo rolí lépe. Texty v písních jsou srozumitelné a nevzniká tudíž žádný problém. Líčení je také povedené, nezkoušejí se žádné experimenty a líčení je tudíž adekvátní. Obsazení i zpracování muzikálu v Divadle Hybernia je výrazně lepší a muzikál tak vzrostl ještě více.
9 Závěr V samotném úvodu mé práce jsem zmiňoval, že bych se chtěl touto prací, mimo jiné, dopátrat toho, zda se tento autorský muzikál může řadit mezi povedené a úspěšné muzikály, srovnatelné se světovými tituly. Muzikál měl v Ostravě premiéru v květnu roku 2013 a již v únoru roku 2015 se objevil jako Přízrak Londýna v pražském Divadle Hybernia. Dále, v červenci tohoto roku, bude Fantom Londýna hostovat v Jižní Koreji. Myslím si, že takový úspěch značí, že tento muzikálový počin se může řadit mezi úspěšné a povedené muzikály.
44
10 Práce na roli Eddie Ryan v muzikálu Funny Girl 10.1
Úvod Když jsem se tedy dozvěděl, že budu hrát tuto roli, měl jsem z toho dobrý
pocit. Viděl jsem v ní ty možnosti, které práce na této postavě nabízí a postava mi byla celkově sympatická. Když se ovšem začalo zkoušet, proměnily se mé dojmy v opak.
10.2
Realizační tým
Hudba
Jule Styne
Libreto
Isobel Lennart
Překlad
Jiří Josek
Režie
Lumír Olšovský
Autor písňových textů
Bob Merrill
Hudební nastudování
Jakub Žídek
Dirigent
Marek
Prášil
Jakub Žídek
Choreografie
Lucie Holánková
Scéna
Šimon Caban
Kostýmy
Kateřina Bláhová
Dramaturgie
Pavel Bár
Sbormistr
Marek Prášil
Asistent režie
Josef Novák-Wajda
Asistent dirigenta
Bohumil Vaňkát
Asistent choreografie
Jana Tomsová
Korepetice
Petr Miller
45
10.3
Obsazení
Fanny Briceová
Nick Arnstein
Eddie Ryan
Emma
Paní Briceová
Paní Strakoschová
Monika Absolonová Martina Šnytová Lumír Olšovský Lukáš Vlček Ondřej Bábor Roman Harok Eva Zbrožková Jana Kurečková Zdenka Babrajová Zdenka Mervová Janka Hoštáková Petra Langerová
Paní Meekerová
Jarmila Hašková
Paní O'Malleyová
Dagmar Mimrová
Florenz Ziegfeld
Marcel Školout
Tom Keeney
Pavel Liška Libor Olma
Tenor
Peter Svetlík
John
Josef Novák-Wajda
Mimsey
Veronika Prášil Gidová
Pan Rinaldi
Jan Drahovzal
Malá Fanny
Dirigent
Ema Chramostová Eliška Vaňkátová Jakub Žídek Marek Prášil
46
10.4
Příběh Muzikál inspirovaný životním příběhem jedné z největších amerických
hvězd první poloviny 20. století Fanny Briceové. Svým výjimečným komediálním talentem bavila diváky po několik desetiletí, i když v soukromí prožívala často strastiplné chvíle.16 Muzikál Funny Girl pojednává o dívce, jejímž snem bylo hrát a zpívat na jevišti a stát se jednou ze zpěvaček Florenze Ziegfelda, jenž byl nejdůležitějším a nejvlivnějším producentem na Broadwayi. Tento sen se jí splnil a ona může naplno využít svůj talent. Poznává charismatického muže jménem Nick Arnstien. Nick je hazardní hráč a podvodníček, což Funny zpočátku netuší. Ožení se s ním a mají spolu dceru. Nick se ovšem zadluží, když kvůli hurikánu přijde o čerstvě vybudované casino na Floridě a zaplete se do podvodu, načež je zatčen a následně odsouzen na 18 měsíců ve vězení. Když se po Nickově propuštění s Funny setkají, je Nick pevně rozhodnutý vztah ukončit a odchází. Tím muzikál končí. V muzikálu se ovšem vyskytuje také další důležitá postava, která Funny provází celým jejím uměleckým životem - choreograf a tanečník Eddie Ryan. Eddie se do Funny zamiluje téměř okamžitě a je jí nejlepším přítelem. Funny ovšem jeho lásku neopětuje a nevidí nic, než Nicka. Právě postava Eddieho Ryana je postavou, kterou jsem si vybral pro svůj absolventský výkon. Mladík Eddie, pracuje ve společnosti Toma Keeneyho jako choreograf. V momentě, kdy se v jeho životě objeví Funny Brisceová, začíná jeho proměna. Postava nabízí mnoho prostoru k přemýšlení a rozhodně se má kam vyvíjet.
16
FUNNY GIRL | Opereta / Muzikál | Národní divadlo moravskoslezské [online]. 2015 [cit. 2015-0603]. Dostupné z: http://www.ndm.cz/cz/opereta-muzikal/inscenace/3346-funny-girl/
47
10.5
Eddie Ryan Režisér Lumír Olšovský nechtěl slyšet o nějakém vývoji této postavy a
řekl mi, že mám být jednotvárný a jasný. Neviditelný mladík, který je neprůbojný a bezhlavě Funny miluje. Tímto se pro mne zkoušení proměnilo v noční můru. Nesdílel jsem s režisérem stejnou představu o postavě a tudíž jsem se ani nedokázal motivovat. Když jsem nabídl režisérovi můj pohled na vývoj postavy, řekl mi, že je to zbytečné. Já se ovšem nenechal odradit a svoji postavu jsem si vytvořil.
10.6
Herecká část Nejdříve jsem si určil, které momenty ve hře jsou pro Eddieho
nejvýznamější - když se zamiluje do Funny, když s ním Funny odmítne jít na rande, když Funny odjíždí za Nickem, když se dovídá, že je Funny s Nickem těhotná a když ho Funny vyhání ze svého života a on následně odchází. Dalším bodem byla proměna jeho charakteru v průběhu hry, která se odvíjela právě od zmíněných nejdůležitějších momentů. Zpočátku to byl sebevědomý muž, který byl ve svých kruzích vážený a dívky/tanečnice ho obletovaly a milovaly. On si uvědomoval svoji výhodu a tuto pozici si velice užíval. Poté se v jeho životě objevila Funny. Zpočátku se mu nezamlouvala. Nebyla pohybově nadaná a vystupovala nevychovaně, až hulvátsky. Když ji ale uslyšel, jak zpívá a s jakým sebevědomím dokáže svůj zpěv prodat a zároveň přidat i komické výstupy, rozhodl se, že ji dá šanci a přijal ji mezi tanečnice. Když s ní následně tráví více času při trénincích, okamžitě se do ní zamiluje. Funny mu ovšem dává najevo, že ho považuje za přítele a že na nějaká rande nemá čas. Zde přichází další Eddieho malá proměna. Začíná být tižší a nesmělejší a jeho tanečnice už ho nezajímají. Stává se přítelem dívky, kterou miluje a doufá, že ona si třeba jednoho dne uvědomí, že ho miluje také. Do toho se ale objeví postava Nicka Arnstiena a když vidí, že se Funny do Nicka zamilovala, je z toho zničený. Život jde ovšem dál a on stále doufá. Stále jí učí a díky němu se Funny dostáva do Ziegfeldovy revue. 48
Když má jet Funny na turné, rozhodne se Eddie, že ji překvapí a pojede společně s ní. Když ovšem dorazí na nádraží, Funny mu oznamuje, že na turné nepojede, že chce odjet za Nickem do Monte Carla. Eddie propadá panice a snaží se přemluvit Funny, aby to nedělala, že Nick není takový, jak se zdá a že ze sebe Funny dělá šaška. Funny ovšem Eddieho neposlouchá a nechce nic slyšet. Zde Eddie s hlavou sklopenou odchází. Zde chci, aby postava byla už opravdu zoufalá a až dotěrná. Eddie zde není jako charismatický sebevědomý muž, ale spíše jako chudák, který Funny prosí. Touto scénou končí první půle. Počátek druhé půle jsem si motivoval tak, že v době, kdy se Eddie s Funny neviděli, snažil se Eddie na sobě pracovat, aby mohl dělat choreografa právě u Ziegfelda. To se mu podaří a zde začíná druhá půle. Eddie celý natěšený oznámí Funny, že dělá u Ziegfelda, ale Funny oznámí také zprávu, a sice, že čeká s Nickem dítě. Zde je jeden z nejdůležitějších bodů. Eddie je zprávou šokován a ví, že jeho snaha byla naprosto marná. Není už žádná šance, že by s Funny byli někdy spolu. Od tohoto momentu přestává doufat a smiřuje se s tím, že bude opravdu pouze jejím nejlepším přítelem, v čemž vidí jedinou útěchu. Zlom nastává, když Nicka zavřou do vězení a Eddie vidí šanci, že by si mohla Funny uvědomit, jaký Nick opravdu je a co naopak Eddie pro ni všechno udělal. Jde na to ovšem obezřetně. Když jí ale spolu s její matkou oznamuje, že Nicka zavřeli a že Nick moc dobře věděl, že je to podvod, nestačí se divit. Funny reaguje naprosto jinak, než očekával. Začne Nicka obhajovat a dokonce začne vinu házet sama na sebe. V tom to Eddie už nevydrží a zvýší na Funny hlas s tím, že jí to všechno říkal a že je Nick obyčejný podvodník a využil ji. Toto Funny nepřekousne a Eddieho navždy vyhání ze svého života. Zde se Eddie konečně vzchopí, hrdě vypne hruď a odchází. Jednou pro vždy se od Funny osvobozuje a jde žít konečně svůj vlastní život.
10.7
Pěvecká část Postava Eddieho má tři pěvecké výstupy. Písně "Kdo naučil ji to, co zná?",
"Schází tu chlap" a "Ra-ta-ta-ta-ta". První píseň je duet s matkou Funny, tudíž zde šlo pouze o frázování a rytmus, abychom byly ve společných pasážích rytmicky spolu. Další píseň je také s matkou a navíc i s tetami, tudíž šlo opět 49
hlavně o rytmiku a frázování textu. Mám zde pouze jeden vysoký držený tón, a to je Fis v závěru písně, tudíž jsem opět neměl s písní problém. Ovšem píseň "Rata-ta-ta-ta" byla pro mne poněkud těžší. Je úderná a musí se zazpívat silně a odhodlaně (nebo alespoň já ji chtěl takto odprezentovat). Připomíná vojenský pochod, jelikož pojednává o Amerických a Německých vojácích. Ve vyšších polohách bylo pro mne, jakožto pro lyrický hlas těžší udržet dinamiku a sitou silnou barvu hlasu. Opět se jednalo o tó Fis, který patří mezi přechodové a tudíš se mi hůř zabarvoval. Ovšem procvičováním a neustálým opakováním jsem píseň zvládnul a myslím si, že hlas je vyvážený a vždy pevný a sitý. Problémy s ní tudíž v představení nemám a naopak se na ni vždy těším a užívám si ji.
10.8
Taneční část Co se mých tanečních čísel v muzikálu týče, byl jsem poněkud zklamán.
Když mi bylo řečeno, že budu hrát postavu tanečníka a choreografa, velice jsem se těšil. Když jsem dokonce zjistil, že Eddie v textu zpívá, o tom, že Funny naučil stepovat, těšil jsem se ještě více. Měl jsem velkou radost z toho, že na sobě budu pracovat a viděl jsem před sebou obrovskou výzvu. Když mi ovšem Lucie Holánková (choreografka) řekla, že stepovat sama neumí, tudíš by tam step nedávala, byl jsem v šoku. Velice jsem orodoval za to, aby se tam nějaké stepové číslo objevilo a dokonce se mnou souhlasil i šéfdirigent Jakub Žídek, který řekl, že jsou tam dokonce i hudební pasáže, které jsou pro stepovou vložku přímo napsané. Bohužel to bylo k ničemu. Hodiny stepu, na které jsem se těšil tedy neproběhly. Step jsem se ovšem pokusil dodat v situacích mimo choreografie, kdy mám nějaký malinký prostor k taneční improvizaci, ale samozřejmě jsou to jen minimální prvky stepu, ne opravdový step. Místo tance a stepu tam Lucie Holánková Eddiemu postavila jen takové pobíhání a poskakování, jenž asi vypadá v situaci dobře, ale taneční číslo to není. Tudíž co se tance týče, byl tento muzikál pro mě nejjednodušší, co jsem kdy dělal.
50
10.9
Závěr Představení Funny Girl jsem si pro absolvování vybral proto, že je to asi
první role, kterou jsem si musel opravdu promýšlet. Rozdělit na části a úkoly, hledat motivace postavy a přemýšlet o její psychologii. Pokud bych plnil režisérovy pokyny do detailů, byl by to pro mne ještě těžší úkol, protože hrát celou dobu postavu jen v jedné poloze, a sice neviditelného naivního mládence, by pro mne bylo opravdu protiúkolem a troufám si tvrdit, že i ,díky tomu, jaký jsem typ, nemožné. Jelikož jsem se ale rozhodl dát také na svůj pocit, mohl jsem o postavě přemýšlet a vdechnout ji život. Tudíš jsem mohl do role neviditelného naivního mladíka dospět postupně a přirozeným vývojem postavy vzhledem k situacím.
11 Použité informační zdroje Soupis literatury: , Ivo. 1974, 242 p.
. 1. vyd. Praha: Supraphon,
OSOLSOBĚ, Ivo, Muzikál je, když..., Praha: Supraphon, Vyd. 1., 1967 PROSTĚJOVSKÝ, Michael, Musical expres, Brno: Větrné mlýny, Vyd. 1., 2008 BÁR, Pavel, Od operety k muzikálu Zábavněhudební divadlo v Československu po roce 1945, Vyd. 1., Praha: Nakladatelství KANT, 2013, ISBN 978-80-7437-115-8 NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ, Fantom Londýna, 2013 DIVADLO HYBERNIA, Přízrak Londýna, 2015
Internetové zdroje: http://www.novinky.cz http://www.musical-opereta.cz http://seriovivrazi.webnode.cz http://www.kultura.cz
51
http://www.ndm.cz http://www.davidmikolas.cz
52
12 Přílohy 12.1 libreto
PŘÍZRAK LONDÝNA muzikál podle příběhu Jacka Rozparovače Hudba: Radim Smetana Libreto: Pavel Bár a Lumír Olšovský Texty písní: Michael Prostějovský verze pátá (Praha), 14. 1. 2015 První čtená zkouška 19. 1. 2015 Premiéry 11. a 13. března 2015 v Divadle Hybernia OSOBY STARÁ (Mary Ann Nichols) BETTY (Elisabeth Stride) ANNIE (Annie Chapman) EVELYN, její sestra JANE (Mary Jane Kelly) KITTY (Catherine Eddowes) ŠKAREDÁ TLUSTÁ DĚDEK KLUK AARON KOSMINSKI, řezník PASÁK JOHNNY SEAN 53
HENRY DOKTOR ADAMS KOMISAŘ GEOFFREY HUDGENS KRÁLOVNA VIKTORIE HOSTINSKÝ HOSTINSKÁ MATKA HENRYHO NEZNÁMÝ (novinář Peter Abraham) DĚVČE KONSTÁBL VRCHNÍ KOMISAŘ ŘEDITEL SCOTLAND YARDU PREMIÉR ŠÉFREDAKTOR KNĚZ SERŽANT, NÁMOŘNÍK, DĚVKY, ZÁKAZNÍCI, POLICISTÉ, DĚLNÍCI, DVŮR JEJÍHO VELIČENSTVA ATD. Děj se odehrává v Londýně roku 1888, ve čtvrti Whitechapel, v pochmurných a nebezpečných zákoutích ulic, v místech bídného života a pramalé naděje na změnu k lepšímu. Později také v sídle střední vrstvy někde v londýnském City. Žánr tohoto muzikálu by se měl blížit thrilleru. Přesto mezi postavami musíme najít i nějakého bezzubého dědka, sběrače čehokoli nebo hloupou uhihňanou děvku, která nosí kolem krku vypelichanou lišku a na potkání své známé i neznámé kouše. Najde se tu velký silný námořník, který se nedokáže vyjádřit, takže vlastně skoro nemluví, nebo vyzáblá ženština neurčitého věku, která se nemístně přehnaně leká a bojí myší. Komunita obyvatel Whitechapelu je prostě různorodá a bohatá i na svérázné, směšné figurky. Tím pádem se může zpočátku jevit život v téhle čtvrti občas i veselým. Dialogy a písně se prolínají, stejně jako plyne život.
54
DÍL PRVNÍ OBRAZ 1 - Ulice
HČ 00 – Předehra Noc, všude je už tma. Je krátce po úplňku, měsíc září, ale jeho obrysy vidíme jen matně, vždyť všudypřítomná mlha neumožňuje vidět dál než na pár metrů. Ulice jsou spoře vyzdobeny fábory a vlajkami Britského Impéria. V hledišti se tu a tam ozývají malé konflikty. Někdo někoho okradl, pak ticho, kdosi obtěžuje děvku nevybíravým způsobem, znovu ticho… Je klid, občas jen někdo projde ulicí nebo proběhne zatoulaná kočka. Zdá se, že všichni počestní občané Whitechapelu jsou již ve svých domovech a věnují se bohulibým činnostem. Z dálky k nám doléhá hluk a zpěv z nedaleké hospody. ŠKAREDÁ
(Klukovi) Táhni domů, parchante! (pokusí se ho kousnout)
DĚDEK
(obtěžuje Tlustou) Počkej, krásko, dala bys mi?
TLUSTÁ
Jo, pár facek!
55
OBRAZ 2 - Hospoda
Noční Londýn se rozsvěcí, hluk sílí, blížíme se k hospodě. Náš příběh začíná v Londýně 28. června 1888, v den 50. výročí korunovace Královny Viktorie.
HČ 01 – Šup tam s ním HOSTINSKÝ
Bůh žehnej královně!
SBOR
My s panovnicí oslavujem jubileum na trůnu. Dnes na den přesně padesát let nosí britskou korunu. Tak se dneska zpijeme. Když pijeme, tak žijeme. Často z ruky do huby, krok od záhuby. Svět je naruby! Pijem na žal, na radost a nikdo nemá dost! Šup tam s ním! Další žejdlík piva nalej!
STARÁ
(přitáhne si do výstřihu Hostinského) Aspoň malej!
SBOR
Šup tam s ním! Pak nás čeká jinej špás.
KITTY
(vykřikne) Už zas?
SBOR
Šup tam s ním! Na další džbán jsem zralej.
56
ANNIE
(vykřikne) Ožralej!
SBOR
Šup tam s ním! I ty patříš mezi nás.
STARÁ
(těhotné Jane) Běž domů! Jane! Běž s tím bubnem domů!
JANE
Stejně je to jedno.
STARÁ
Běž domů, Jane! (Jane poslechne a odchází) Dav vystrčí Starou na stůl a vzývají ji jako královnu
SBOR
Jo, určitě panovnice, veličenstvo královna, už někdy šlápla do…
HOSTINSKÝ
No tak!
SBOR
…neznáma, kdo jí se vyrovná?! Vchází Neznámý, rozhlíží se, patrně se chce v hostinci ubytovat, Betty se přitočí ke Staré, pak Neznámého podezíravě pronásleduje.
ANNIE
Ať nám šenkýř doleje, i když dneska draze je. Líp už na tom nebudu…
ANNIE, KITTY SBOR
…dolej ze sudů! Dolej ze sudů! Mezi hosty spatřujeme i partičku karbaníků.
PASÁK
Tohle město není ráj,
57
tak rozdávej a hraj! SBOR
Šup tam s ním!
MUŽI
Ať je tu další runda.
SBOR
Šup tam s ním!
MUŽI
Rychle nalej nám a zmiz!
SBOR
Šup tam s ním!
PASÁK
A mně hlady v břiše škrundá.
ANNIE
Šup tam s ním!
NÁMOŘNÍK
Teda páni, ta má říz! V mezihře tančí „královna“ – Stará zprvu obřadné sólo, všichni se přidají a taneční zábava se zrychluje. Ve zběsilém tempu je nejlepší Kitty, která strhne k tanci Námořníka.
ANNIE
Jeď, Kitty! Všichni tančí.
SBOR
Šup tam s ním! Jo, to byl panák ginu. Šup tam s ním! Dnes pije každý rád. Šup tam s ním! Ať chytím další slinu. Šup tam s ním! Až k ránu půjdem spát. Taneční běsnění zastaví rozbitý džbán. Následující zpěv je zprvu velice tichý.
58
Šup tam s ním! Další pintu piva nalej! Šup tam s ním! Pak nás čeká jinej špás. Šup tam s ním! Na další džbán jsem zralej. Šup tam s ním! I ty patříš mezi nás. Všichni se pomalu osmělují a zábava znovu víří naplno. Šup tam s ním! Ať chvíle rychle plynou. Šup tam s ním! A zvedni další číš! Šup tam s ním! I ty se s kocovinou – Šup tam s ním! - tak jak já probudíš… Rozrazí se dveře a v nich stojí hromotluk Aaron Kosminski. Celá hospoda ztichne, je mrazivá pauza. Objeví se Neznámý a vše sleduje. AARON
Kde je? Kde je ta malá svině?
KITTY
(běží mu do náruče) Aarone! Aarone, ty ses mi vrátil!
AARON
Tys mě práskla, viď? (popadne Kitty za vlasy) Zabiju tě, ty bestie.
STARÁ
Aarone! Nech ji!
ANNIE
Kitty! Proboha Kitty!
59
Všichni ostatní nadávají, hecují, křičí, ale dlouho se nikdo neodvažuje zasáhnout a Aaron Kitty surově mlátí. Nakonec ho přece jen Námořníci odtáhnou trochu stranou. KITTY
Já nic neudělala, Aarone!
NÁMOŘNÍK
Přestaň, nech ji, ta už má dost. Aarone!
AARON
Podříznu tě, slyšíš?! Podříznu tě jako kuře! (Kitty utíká z hospody) Každou svini, která mě udá, podříznu. A s ní půjdou pak další. (odejde)
ŠKAREDÁ (plivne směrem, kam odešel) Hajzle! Neochotně se znovu rozjíždí zábava, zpomaleně, pak do tempa. HOSTINSKÁ, HOSTINSKÝ Šup tam s ním! Další pintu piva nalej! Šup tam s ním! SBOR
Pak nás čeká jinej špás. Šup tam s ním! Na další džbán jsem zralej. Šup tam s ním! I ty patříš mezi nás. Betty odchází z hospody. Šup tam s ním! Ať je tu další runda. Šup tam s ním! Rychle nalej nám a zmiz! Šup tam s ním! A mně hlady v břiše škrundá.
60
Šup tam s ním! Teda páni, ta má říz! Refrén moduluje. Šup tam s ním! Další pintu piva nalej! Šup tam s ním! Pak nás čeká jinej špás. Šup tam s ním! Na další džbán jsem zralej. Šup tam s ním! I ty patříš mezi nás.
OBRAZ 3 - Ulice
Blíží se ráno. Jsme na ulici, vidíme uplakanou Kitty, která si utírá obličej. Vejde Betty a opatrně Kitty osloví. BETTY
Kitty! Pojď sem. Neboj se mě. Bolí tě to?
KITTY
Nebolí.
BETTY
Vypadá to strašně, pojď, postarám se o tebe.
KITTY
Nebolí mě to, slyšíš?! Nebolí!
BETTY
Tak proč brečíš?
KITTY
Ničemu nerozumíš, Betty. Už jsi někdy někoho milovala? Aaronovi to vysvětlím a všechno bude zas jako dřív, víš?
BETTY
Kitty, ale on ti jenom ubližuje!
61
KITTY
Vždyť ty ho vůbec neznáš! Nevíš, jaký ve skutečnosti je.
BETTY
Nikdy s ním nebudeš šťastná!
KITTY
Vždycky budu šťastnější než ty!
BETTY
(nadechuje se, ale neví, co říct)
KITTY
Jako malá jsem strašně ráda utíkala až k Temži, toulala se podél břehu… V té řece se pořád něco děje! V tobě se neděje nic, Betty, v tobě je ticho. Prázdno.
BETTY
Za co mě odsuzuješ?
KITTY
Za nic, žij si, jak chceš.
HČ 02 – Náš malý svět (Píseň Betty) BETTY
Nechci se hádat. Nemám hádky ráda.
KITTY
Nemáš ráda život… Kitty pomalu odchází, Betty, opřena o zeď, sleduje a komentuje bídu Whitechapelu.
BETTY
Týdny běží beze změny, k tomu dneska ani penny, natož cent. To byl zas den! Z hospody vyjde Aaron a pomalu se vydá směrem, kterým odešla Kitty. Všude kolem stejný tváře bez jiskry a svatozáře. Žijem dál
62
bez jakýchkoliv změn. Jane křičí v porodních bolestech. Na scéně se objevuje Doktor, který spěchá k porodu, doprovázen Klukem. BETTY
Náš anděl, na spěch má, když pámbů nemá na nás čas. Dnes rodit asi bude Jane a příště jiná z nás. Kluk vybíhá z domu zase někam ven. Spousty prapodivnejch lidí tady často zříš. Po čem že se vlastně pídí, nikdy nezjistíš. Mnohé z toho, co kdo vidí, raděj nevnímáš. Vždyť to přeci znáš, sám znáš… Tak to je náš, náš malý svět. Sem vede cest! Však žádná zpět. Zde každý tvor už poznal strach. Na každou z nás chlap hrubě sáh. Zde pravdu má vždy pouze muž. A tobě pláč jen smejvá růž. Už dávno vím, že život náš není, co chceš,
63
je to, co máš. Zní mezihra a z boční ulice přibíhá Sean, chytrý, hezký, ale trochu divoký irský mladík. Na první pohled je vidět, že do této čtvrti nepatří. Následuje ho Henry, jeho kamarád nesměle vyhlížející, uhlazený, romantický. Pod paží má jakousi větší složku. Evidentně oba přicházejí za dobrodružstvím. Srazí se s Evelyn, prostou dívkou, která na chvíli postavila na zem těžký koš s prádlem. SEAN
Ale, ale, děvče. Kterýpak čert tě sem zanesl? (po chvíli) Tebe je škoda. Jsi moc hezká na tuhle práci. (žádná odpověď, rozhodne se odejít) Pojď, Henry!
HENRY
(stydlivě se usměje a sklopí oči)
EVELYN
Ale já přece…
SEAN
(pokračuje Henrymu, v žertu mluví o jeho papírových složkách) Tohle zahoď, jdeme přece za holkama!
HENRY
Seane! (brání složku, směje se, Sean mu utíká) Seane, počkej! (běží za ním pryč) Evelyn se nezmohla ani na slovo, vezme koš a odchází, Betty si všimne přicházejícího Neznámého, který se stále schovává a vůbec se chová velmi podezřele.
BETTY
Není-li ti dáno s húry, narazíš na různý stvůry. Zadělaj ti na malér.
ANNIE
Nechcete si užít, pane? (Neznámý uteče, objeví se Pasák, muž velice nehezkého vzezření)
BETTY
Nechceš-li mít úděl psance, nejde to tu bez ochránce. A co víc,
64
ke mně byl vždy fér – můj Johny – nebije mě často, k svátku už mi přál. Je slušnej, i přesto, že za sebou má kriminál. Jane křičí bolestí. Kluk přivádí Starou, sbíhají se i další děvky, Doktor vyjde z domu a vrtí hlavou. Jane potratila. STARÁ
Jane! Holčičko moje! Doktor se jí snaží zabránit, aby vběhla do domu.
TLUSTÁ
Nechte ji, doktore. (Doktor se vytratí)
BETTY, OSTATNÍ Tak to je náš, náš malý svět. Sem vede cest! Však žádná zpět. Zde každý tvor už poznal strach. Na každou z nás chlap hrubě sáh. Zde pravdu má vždy pouze muž. A tobě pláč jen smejvá růž. Už dávno vím, že život náš není, co chceš, je to, co máš.
Tak to je náš, náš malý svět.
65
Sem vede cest! Však žádná zpět. Už dávno vím, že život náš není, co chceš, je to, co máš. BETTY
Není, co chceš, je to, co máš. Ostatní děvky jdou „po své práci“, Betty později taky odchází.
EVELYN
(vrací se s prázdnou, Sean ji k smrti vyděsí, ona utíká)
SEAN
Počkej! Počkej, děvče. Podívej, co jsem ti koupil. (ukáže jí dvě jablka, Evelyn se sice zastaví, ale pořád se nemůže vzpamatovat z leknutí a taky se nechce bavit s cizím mužem) teda ukrad. … Je to dárek, musíš si ho vzít. (Evelyn mlčí) Neboj se.
EVELYN
Já se nebojím!
SEAN
(opatrně jí vloží jablko do dlaně) Jen smělá vroucnost ženu podmaní, raň, smiř ji zas, jen tak tě vášní odmění. (kousne do jablka v její dlani)
EVELYN
Co je to za hloupost? Vedete divný řeči.
SEAN
Já ne, to George Gordon Byron … básník.
EVELYN
Básník… Blázen jako vy?
SEAN
Ne! Já jsem větší! On se toulal po Evropě, kdežto já se toulám tady po Whitechapelu.
EVELYN
A co tu hledáte?
SEAN
Už nic, asi jsem už našel.
66
EVELYN
Nemám čas. (odchází)
SEAN
Omlouvám se. (Evelyn se zastavila) Vím, že jsem se spletl. Vidím vám to v očích. Nejste nějaká špinavá pouliční…
EVELYN
Kdo? Spletl jste si mě s holkou, ke který si můžete dovolit, co vás napadne? Se kterou si můžete dělat, co chcete, jenom proto, že jste nezahlíd něco v jejích očích? Víte, co všechno maj ty holky v očích? Koukejte se pořádně!
SEAN
Proto jsem tady! Proto chodím do Whitechapelu, abych se pořádně díval. Abych něco viděl, něco zažil, abych si nechal vynadat od vzteklý holky, kterou ani neznám jménem.
EVELYN
(bez přemýšlení) Jsem Evelyn! (uvědomí si to)
SEAN
A já Sean.
EVELYN
Na tom přece nezáleží.
SEAN
(veselý, zoufalý zároveň) Evelyn! Evelyn, nezlob se. Já ti přece neublížil. Já ti nechtěl ublížit. … (Evelyn chce odejít) Ještě chvíli. (Evelyn se zastavila, sedla si na zídku) … Tahle čtvrť je v noci tak uhrančivá, tajuplná, vzrušující, …
EVELYN
Je příšerná! Je plná zoufalství.
SEAN
Takže se znova pletu?
EVELYN
Sakramentsky se pletete! Není tu nic uhrančivýho, jen nouze a špína.
SEAN
A přesto uprostřed té špíny vykvetla růže…
EVELYN
Nejsem odsud. Táta vzal mě a sestru Annie do Londýna, abysme utekli bídě. Měl krásnej sen, že si tady, ve velkým městě, vydělá spoustu peněz a pak si tam u nás koupíme velkej dům s červenou
67
střechou. Pak si v docích zmrzačil nohu, byl nemocnej a o všechno jsme přišli. Brzy nato umřel. Myslím, že se z Whitechapelu už nedostanem. Už není cesta zpátky. Za týden platím třicet pencí. Já šiju a moje sestra Annie… (mlčí) SEAN
A Annie?
EVELYN
Je tam (ukáže pohybem hlavy), někde na ulici. A má v očích to samý, co já. Přiběhne Henry, ale ani Sean ani Evelyn si ho nevšimnou. Henry váhá, jestli je má vyrušit.
SEAN
Cítím se jako pitomec.
EVELYN
Ne, promiňte, to jsem nechtěla.
SEAN
Ale ano, zasloužím si to.
EVELYN
Děkuju za dárek.
SEAN
(si všiml kamaráda) Henry! Já jsem tady…
HENRY
(usmívá se) Ne, nenechte se rušit. Za chvíli bude ráno, tak pomalu vyrazím domů. (odběhne, Sean se vrátí k Evelyn)
HČ 03 – Osud (Duet Evelyn a Seana) SEAN
Někdy stačí pouhý den, či mžik a krásný pocit máš. I já jej poznal dnes, tak dík! On má zvláštní jméno. To kouzlo napětí odkudsi přiletí, chci vznést se k oblakům a věřím na zázrak. V tu chvíli zmizel strach,
68
dálky jsou na dosah a ty se vznášíš jako pták. EVELYN
Já netušila nikdy dřív, co je milovat. Že je to víc, než mít jen rád. A já mám to štěstí. To zvláštní napětí odkudsi přiletí, chci vznést se k oblakům a věřím na zázrak. V tu chvíli zmizel strach, dálky jsou na dosah a ty se vznášíš jako pták.
OBA
Mně v uších zní andělský chór. Kéž by ten pocit štěstí zůstal napořád. Člověk je víc než pouhý tvor a jenom on je přeci schopný milovat.
SEAN
Ach, Evelyn!
EVELYN
Tvé jméno Sean!
OBA
Vždyť ještě ráno neměli jsme ponětí, že osud nám – to jistě on – tak náhle naše cesty zkříží vzápětí. Tak náhle naše cesty zkříží vzápětí.
69
SEAN
Že osud nám –
EVELYN
to jistě on –
OBA
tak náhle naše cesty zkříží vzápětí.
HČ 04 – Osud (dohra) SEAN
Ty se sem vůbec nehodíš! Jsi tak jiná… jako bys sem ani nepatřila.
EVELYN
Kam se hodím?
SEAN
Co já vím! Na Piccadilly, do Westminsteru. (Evelyn se směje) Měla bys mít šaty z brokátu a kašmíru a atlasu a já nevím, jak se jmenujou všechny ty cizokrajné látky!
EVELYN
Jsem zvyklá na tyhle šaty. Stačí mi.
SEAN
A jsi v nich krásná!
EVELYN
Seane!
SEAN
Ano, Evelyn?
EVELYN
Přijdete zas někdy?
SEAN
Jo. (uteče)
HČ 05 – Vražda Kitty 70
Zní nebezpečné tremolo, Hostinský vyhazuje posledního hosta. HOSTINSKÝ
Už ne!
DĚDEK
Říkám ti – naleješ!
HOSTINSKÝ
Říkám ti – nenaleju!
DĚDEK
Já ti říkám, že naleješ!
HOSTINSKÝ
Vypadni! (zabouchne za sebou rázně dveře)
DĚDEK
A nenaleje. (Klukovi, který běží okolo) Pojď sem, smrade! Pomoz mi na nohy. (Kluk mu pomůže) A táhni chrnět!
ŠKAREDÁ
(vykoukne z boční ulice) Nedělej tady kravál, dědku! Plašíš mi slušný lidi! Ulicí se mihne Neznámý.
BETTY
(vběhne z jiné ulice) Panebože! Panebože! Panebože! Tam! … Je tam! Leží… leží tam… mrtvá… mrtvá… (akord, Betty klesá v mdlobách) Křik, řev, pláč všech holek a chlapů. kteří se na místo sběhli. Hostinský vyběhne s lucernou, Pasák přiběhne, někdo přináší mrtvou Kitty.
ŠKAREDÁ
Opatrně! Položte ji opatrně!
TLUSTÁ
Je celá od krve, chudinka.
ANNIE
Kitty! Tak ji dostal. Ten parchant ji zabil.
OBRAZ 4 – Špinavý pokoj v zapadlém domě, průhled na ulici 71
HČ 06 – Atmosféra ranního Whitechapelu Po ulicích procházejí Policisté, sledují, jestli se neobjeví něco podezřelého. Nekde leží opilec, někdo se přehrabuje v plechové nádobě na odpadky. V jakémsi ubohém pokoji v domě na jedné ze smrdutých zapadlých ulic leží na stole tělo zavražděné Kitty, je úhledně uloženo, jak to dělávají pozůstalí s tělem milované osoby. Ve dne v plném světle je tohle nuzné místo ještě ubožejší, než když ho osvětluje světlo svíček. U dveří čeká Konstábl, poblíž pláče několik nejbližších. KOMISAŘ
(vejde a snaží se orientovat v situaci) Kdo ji sem přitáh?! (nikdo z přítomných nereaguje, Komisař nahlíží pod prostěradlo, kterým je tělo Kitty přikryto) Proč jste ji nenechali na místě činu? … Viděl někdo vraha? (po chvíli) Konstáble, vyhoďte ty lidi.
KONSTÁBL
Ano, komisaři. (snaží se přítomné neúspěšně vytlačit z místnosti) Policista přivádí Doktora, takže není zcela jasné, jestli přišel zcela dobrovolně. Je zpocený, zanedbaného zevnějšku, vzezřením připomíná neléčeného alkoholika.
KOMISAŘ
Vy jste doktor Adams? Komisař Geoffrey Hudgens.
DOKTOR
Dobrý den, komisaři.
KOMISAŘ
Neřekl bych. Znáte tu dívku?
DOKTOR
(nahlédne pod prostěradlo, kterým je mrtvá přikrytá) Pane bože, to je Catherine … Někdo v davu propukne v pláč.
72
KOMISAŘ
Řekl jsem, abyste je vyhodil, konstáble!
KONSTÁBL
Snažím se, pane.
KOMISAŘ
Snažte se víc! Mám vás snad prosit, abyste splnil jednoduchý rozkaz?
KONSTÁBL
(přihlížejícím) Odejděte. Prosím.
DOKTOR
(mezitím ohledával tělo) Jsem tady ve Whitechapelu zvyklý na ledacos, ale s takovou zrůdností jsem se ještě nesetkal. Catherine Eddowesová. Říkali jí Kitty.
KOMISAŘ
Prostitutka?
DOKTOR
Ano, ale…
KOMISAŘ
Takže prostitutka. Mezi přihlížejícími se objevil Neznámý, je u vytržení, hltá každé slovo a zatím nepozorován horečně píše do zápisníku.
DOKTOR
Pachatel jí dvojnásobně podřízl hrdlo, potom jí zasadil třináct bodných a řezných ran. Kromě jiného také do genitálu. Většina ran neměla vitální reakci.
KOMISAŘ
Prosím?
DOKTOR
Zasadil je posmrtně.
KOMISAŘ
Co to znamená?
DOKTOR
Nevím… nějaký rituál. Nebo možná pouhý strach, aby se neprobrala.
KOMISAŘ
(najednou si všimne Neznámého) Co tady děláte, člověče?
73
NEZNÁMÝ
Co, co… Chci jen vidět, co se tady stalo.
KOMISAŘ
Konstáble, řekl jsem vyhodit!!
NEZNÁMÝ
Chci vidět to zohavené tělo…
KOMISAŘ
Vyhodit! Všechny do jednoho!! Hned! (Konstábl tak učiní)
NEZNÁMÝ
(cestou) Musím to tělo vidět!!
KOMISAŘ
(po chvíli s odporem) Takže nějaká šlapka ubodaná šílencem ve špinavém Whitechapelu! A s tímhle mám teď přijít k nám na Whitehall Place?! (Konstáblovi) Kde ji našli?
KONSTÁBL
Nedaleko odsud – v Buck´s Row. Ale několik svědků vypovědělo, že někdy kolem půlnoci byla surově napadena svým druhem v místním hostinci. Všichni potvrdili, že jí vyhrožoval zabitím. A už několikrát seděl.
KOMISAŘ
Tak sláva. Máme vraha. Doktor se nevyjadřuje, potichu mizí.
HČ 07 – Mašinérie (soft verze) Jeviště zaplavují Prodavači novin, kteří vykřikují senzační titulky z novin. Zároveň vidíme, jak je zatýkán řezník Aaron Kosminski. PRODAVAČI
Ve Whitechapelu řádila zrůda! Krvavý mord v Buck´s Row! Třináct bodných ran! Rituální vražda sadistické bestie! Děsivý masakr prostitutky! Policie už zná vraha! Podrobný popis zohaveného těla! Jen dvě penny!
74
OBRAZ 5 – Zákoutí se hřbitovem
HČ 08 – Tvá duše Je mlžné odpoledne, jsme zpátky ve Whitechapelu a někde pokoutně stranou se odehrává uctění památky zavražděné Kitty. Jakýsi primitivní obřad, možná tajná tradice všech londýnských šlapek. Obřad se odbývá důstojně. SBOR
Vzhlížej k dalším týdnům, smír v nich zkoušej číst. Máš-li sílu, chvátej, dál od hříšných míst.
STARÁ
Tvá duše se vznáší tam, kde má dnes být. Bůh ji chraň a hýčkej, úděl náš je žít.
DĚVČE
…
STARÁ, SBOR
Nejsme vůbec horší, máme pouze cejch. Nouze bídu střídá v přítmí chvílí zlejch. Nejsme vůbec horší, máme pouze cejch. Nouze bídu střídá v přítmí chvílí zlejch.
75
HČ 09 – Tvá duše (dohra) V jiném místě jeviště sedí Dědek a pozoruje Kluka, který sleduje obřad a pláče. DĚDEK
Proč se tak šklebíš, kluku? Ty máš ještě život před sebou.
KLUK
Doufám, že Aarona oběsí.
DĚDEK
To nebyla Aaronova práce. Ten ji tak leda zmlátit, seřezat, ten by Kitty nekuchal jak podsvinče.
KLUK
Ale policajti přece říkali…
DĚDEK
Těm nevěř. Těm nikdy nevěř! Věř mně… Ne, mně taky ne. Chlapče, věř jenom sám sobě. I ten nejbližší člověk ti vrazí kudlu do zad, když to nejmíň čekáš…
KLUK
A kdo ji teda zabil?
DĚDEK
Co já vím? Kdokoli. Třeba chodí tady někde mezi náma. Ve dne bys to do něj neřek. Možná to moh bejt támhleten, co tak láskyplně podpírá naši starou. Nebo farář. Tomu se taky v hlavě děje bůhvíco. Anebo je teď někde zalezlej, žvejká ještě teplej pajšl a lemtá lidskou krev z plecháčku.
KLUK
Fuuuj!!
DĚDEK
V noci ale vyleze. Má žlutý voči přes půl hlavy, slintá smradlavý sliny a prská, má křivý nohy, je velkej, děsně, aspoň deset stop! Když budeš úplně zticha, uslyšíš ten jeho krvelačnej dech. Má tři ruce a v každý obrovskej nůž. Když tě zahlídne, už mu neutečeš. (napodobuje zrůdu, chroptí)
76
KLUK
Nech toho, dědku.
DĚDEK
Proto bys měl v noci spát. A nechat si zdát o hezký posteli a sladkejch koblihách k snídani. To bys měl. Ne lítat po ulicích za děvkama. A neřvi už. (obejme ho a pohladí) Obřad končí, děvky se musejí rozejít do práce. Ještě brumendem zpívají obřadní píseň.
ŠKAREDÁ
Byla jak panenka. Měla krásný tváře. Pane Bože, jak ta měla krásný tvářičky!
BETTY
Stará, myslíš, že Bůh chrání i holky jako jsme my?
STARÁ
To víš, že jo...
BETTY
Tak Kitty ochraňuj, Bože!
STARÁ
(stranou) Ten na nás kašle. Nikdy se o nás nezajímal! Proč by se o nás měl najednou starat, žehnat nám, ochraňovat nás? Pane Bože, starej se dál sám o sebe!
ANNIE
Ale jak jí to Aaron moh udělat…?!
STARÁ
Nech toho, Annie! Nech toho! Žít se musí dál, smutek za nás účty nezaplatí.
OBRAZ 6 – Ulice za hřbitovem
HČ 10 – Mít kšeft
77
PASÁK
To nejstarší ze všech řemesel nás všechny uživí. Však mezi kunčaftama potkáš pěkný nádivy. Holt není hned každej gentleman, tak s fackou počítej. To obzvlášť, když je nad ránem už pěkně nalitej.
HOLKY
Mít kšeft,
STARÁ
to s sebou nese vždycky rizika.
HOLKY
Mít kšeft,
BETTY
pak čas líp utíká.
HOLKY
Mít kšeft
ANNIE
chce každá. Na tom záleží nám všem.
HOLKY
Mít kšeft, mít kšeft,
JANE
mít kšeft…
STARÁ
(strká Jane) Jane, ty bys ještě neměla chodit na ulici!
PASÁK
Vždy v týhle branži záleží jo, na koho kdo káp.
HOLKY
A často je to jako když jdeš z deště pod okap.
BETTY
Jsou doby lepší, jindy zase bídu s nouzí dřeš a taky občas, z čista jasna,
78
strhne se tu řež. ANNIE
Chlap rozkoš užije si, jakou jinde nenajdeš. To dokonce když byl by přitom línej jako veš.
BETTY, JANE
Však přesto nikdy nemůžeme od něj čekat vděk.
STARÁ
A když máš smůlu, tak na tebe vyleje si vztek.
HOLKY
Za jeden provaz táhnem spolu, v dobrém nebo zlém. My přece všechny dennodenně s kůží na trh jdem.
ANNIE
Mít kšeft,
HOLKY
to s sebou nese vždycky rizika.
BETTY
Mít kšeft,
HOLKY
pak čas líp utíká.
JANE
Mít kšeft
HOLKY
chce každá. Na tom záleží nám všem. Mít kšeft, mít kšeft, mít kšeft… Mít kšeft, mít kšeft, mít kšeft… (hudba hraje dál)
79
JANE
(všimla si, že přišla Evelyn) Annie! Máš tady anděla strážnýho!
ANNIE
(Evelyn) Co chceš?
EVELYN
Bojím se o tebe. Po tom, co se stalo… Pojď ke mně, zvládneme se o sebe postarat i bez týhle práce. A bude nám zas dobře, tak jako dřív…
ANNIE
Zase fňukáš.
EVELYN
Co máš ze života?
ANNIE
Žiju, jak umím. Co máš ty ze života?! (dává jí peníze) Na, běž a kup si něco!
EVELYN
Nechci tyhle špinavý peníze!
ANNIE
(směje se) Tak špinavý? Milá „mravná“ sestřičko, za tyhle prachy by se mě chlap ani nedotknul. Ale jak chceš, jdi, žij si dál svůj čistej život k ničemu.
EVELYN
Není k ničemu! Žiju, jak nejlíp umím. A pořád v něco věřím.
ANNIE
Nevěříš. Doufáš! Doufáš, že se vrátíme k nám domů, že vychováš hromadu roztomilejch dětiček, který budou chodit do školy. Doufáš, že budeš mít pozlacený hodiny, talíře z porcelánu a vyšívanej ubrus. Něco ti poradím, Evelyn. Vem si těch pár pencí, kup si flašku ginu a máš to všecko naráz. (rozbrečí se)
EVELYN
Ann, neplač. Neplač, Annie.
ANNIE
Já to takhle nechtěla. (ale během dalšího refrénu písně o kšeftu se s Evelyn rozloučí a odevzdaně odchází na ulici)
HOLKY
Mít kšeft, to s sebou nese vždycky rizika.
80
Mít kšeft, pak čas líp utíká. Mít kšeft chce každá. Na tom záleží nám všem. Mít kšeft, mít kšeft, mít kšeft. Mít kšeft, to s sebou nese vždycky rizika. Mít kšeft, pak čas líp utíká. Mít kšeft chce každá. Na tom záleží nám všem. Mít kšeft, mít kšeft, mít kšeft. Mít kšeft, mít kšeft, mít kšeft!
OBRAZ 7 – Potemnělá zapadlá ulička
HČ 11 – Napětí Evelyn, ještě zasažená rozhovorem se sestrou, kráčí pomalu domů. Najednou si všimne tajemného stínu. Vydá se opačným směrem, stín za ní. Zrychlí krok, stín zrychlí taky. Je to Neznámý, který se s ní snaží promluvit, nebo ji zabít? Evelyn se dá na útěk, Neznámý ji pronásleduje
81
až nečekaně vpadne do náruče Henryho, kterému překvapením vypadnou složky z rukou. HENRY
Pozor! Opatrně slečno…
EVELYN
Omlouvám se, pane. Měla jsem strach, že jsem zahlídla…
HENRY
Nemusíte se bát, slečno Evelyn. Vraha té prostitutky přece zatkli. Nic vám nehrozí.
EVELYN
Mrzí mě, že… Vy si pamatujete mý jméno?
HENRY
Na vás nejde zapomenout, slečno Evelyn. Já jsem Henry.
EVELYN
Omlouvám se. (podává mu složky) Doufám, že jsem vám neušpinila…
HENRY
Nic se nestalo, Evelyn.
EVELYN
(zvědavě) Co v tom máte?
HENRY
Obrázky.
EVELYN
Vy chodíte do Whitechapelu malovat?
HENRY
Ano, já chodím do Whitechapelu malovat.
EVELYN
A kde je Sean?
HENRY
Sean? Já nevím, někde se mi ztratil.
EVELYN
(po chvíli ukáže na Henryho desky) Ukažte mi nějaký.
HENRY
(vytahuje jeden obrázek) Známe se už spoustu let. Od mala. Sean mě chránil, když mi chtěl někdo ublížit. A já ho zas tahal z jeho průšvihů. Je jako můj bratr. Jednou mě přivedl sem a já se rázem do Whitechapelu úplně zamiloval. Tady je pořád co malovat. Našel jsem tu tolik úžasných osudů…
82
EVELYN
(užasne) To je přece Annie!
HENRY
Ano, Annie…tak se jmenuje.
EVELYN
To je moje sestra.
HENRY
Krásná…
EVELYN
(usměje se, při pohledu na portrét) To jsem nevěděla.
HENRY
…jako vy.
EVELYN
Ukažte mi další.
HENRY
Ne, ne, to ne, ještě nejsou hotové. Musím je dokončit.
EVELYN
Odkud vy a Sean vlastně jste?
HENRY
Ze City.
EVELYN
Přicházíte až ze City, abyste si namaloval holku z ulice? Co na to říkají rodiče?
HENRY
Nemám rodiče. Zemřeli.
EVELYN
Nechtěla jsem…
HENRY
To je v pořádku. Otce jsem skoro neznal, zemřel, když jsem byl ještě malý kluk. Vyrůstal jsem jen s matkou. A když zemřela i ona, zdědil jsem dost velké jmění, takže mě netrápí zrovna stejné starosti jako místní, ale něco mě k nim přitahuje.
EVELYN
(po chvíli zmatenosti vesele) A namalujete i mě?
HČ 12 – Čistému vše čisté
83
Začíná znít něžná hudba. HENRY
(trochu zaskočen) S radostí, Evelyn.
Oba mladí lidé jsou vyrušeni vpádem Staré, která se pokouší Henryho odvést stranou. STARÁ
Ale, ale, hošíčku, a co já? Mně jsi to sliboval už dávno! Pojď, pojď, mě si namaluj. Za čtyři penny jako maluješ jiný.
HENRY
Dnes ne, Mary, prosím.
STARÁ
(dál naléhá)
HENRY
Už… už musím jít. (vytrhne se jí a uteče)
EVELYN
(také rychle zmizí)
STARÁ
Je to hodnej chlapec. Moc hodnej. Henry se objeví na jiném místě jeviště a zpívá o svém pohledu na lásku čistou a nevinnou. Po chvíli Evelyn zpívá o svém vidění lásky zachraňující. V další části jeviště vidíme Seana, který zpívá o lásce tělesné a vášnivé. Všichni tři zpívají tercet o lásce.
HENRY
Čistému vše čisté navždy zůstat má. Láskou vzplát je pro mne velká neznámá. Tu jedinou bych rád miloval, srdce své bych jí navždy dal. Láskou vzplát napořád,
84
bych si přál. Během následující sloky vidíme Henryho, jak zpaměti maluje portrét Evelyn. EVELYN
Nad ránem dnes sen se mi zdál. Spanilý mi princ pusu dal. Bílý kůň, co stál opodál, s námi jel dál a dál. Od těch chvil se víc bída, strach nelepí na patách. Kéž můj sen se smí pravdou stát jedenkrát, jedenkrát! Kéž můj sen se smí pravdou stát jedenkrát, jedenkrát!
SEAN
Láskou vzplát, je pocit, který povznáší. Evelyn, ty jsi můj poklad nejdražší.
Za Seanem, který se doobléká, náhle spatříme stejně nedooblečenou Betty. Když však „on“ jak dnes (ukáže prstem do rozkroku) drží stráž, chlap je chlap,
85
co s tím naděláš. Musíš přec nakonec ženskou mít. VŠICHNI ČTYŘI Láska má vždy své poslání. Před světem všech hrůz ochrání. Přestáváme být bezbranní, když je nám blíž a blíž. Když je zlý ten svět kolem nás, v pravý čas láska hráz vytvoří a nám bude líp. Bez pochyb bude líp. Láska hráz vždy včas vytvoří a nám zas bude líp…
OBRAZ 8 - Hospoda
HČ 12A – Šup tam s ním orchestrion Jsme opět v hospodě, zábava sice není tak bujará, ale přesto se lidé snaží zapomenout na svůj tíživý osud. V popředí vidíme Doktora, který před hospodou spěšně něco kuje s Pasákem, patrně jde o kšeftování s omamnými léky. Rychle se oba rozejdou a zmizí. Uprostřed zároveň probíhá jakési improvizované divadlo. Přihlížející hlasitě komentují děj, Kluk neohrabaně 86
představuje „milovníka“, Tlustá „milovnici“, později nastoupí Škaredá jako „manželka“. Dědek bouchá vařečkou do hrnce a vykřikuje děj příběhu. DĚDEK
A milovali se každej den, už vidíte ho, jak ji svlíká! Pokaždý, když manželka šla pro vodu se džbánem, milovnice oblažovala záletníka! Chlípník ten jí skládal ty nejlaškovnější básně! Milenka jemu nestoudný slůvka šeptala! Veselá v rozkroku byla, tančila mu krásně! Jednoho dne však hrůza převeliká nastala! Džbánu se ucho utrhlo!
VŠICHNI
Ouha!
DĚDEK
A manželka se vrací domů!
VŠICHNI
Ouha!
DĚDEK
Už za kliku chytá! Už vrátka otevírá!
VŠICHNI
Ach ne!
DĚDEK
Milovník truhlu otevře a svůj poklad dovnitř rychle skrývá.
VŠICHNI
(hraný úlevný vzdech) Uf! (Tlustá se schová pod stolem, Kluk na něm sedí)
ŠKAREDÁ
(vpadne v roli manželky) Já nešťastná! Džbán jsem rozbila! Manželi, prosím, nehubuj mi! Nový si z truhlice vezmu a pro vodu znova půjdu! (nakročí k „truhlici“)
KLUK
(seskočí z „truhlice“ a manželku odvádí) Nechoď pro vodu, nemám žízeň.
ŠKAREDÁ
(z objetí se vymaní) Teď snad, ale budeš ji mít.
87
KLUK
(zas ji zadrží) Pak napiju se vína!
ŠKAREDÁ
Sama bych se vody ráda napila. (udělá znovu krok, Kluk jí znovu brání)
DĚDEK
Manžel lstivě manželku obíhá, sladce ji vábí: Nechceš ty raděj do postele jít? Tvoji žízeň hnedle ukojím! Tak dlouho se milovat budem, až z nás samotných proud vody poteče! Já budu pramen a ty strouha! Já budu řeka a ty koryto! Tak manželku sváděl a lstil, až ji přesvědčil a na záda ji povalil! Škaredá ulehne na „truhlici“ s Klukem, přihlížející je nakrátko přikryjí ubrusem, pak odkryjí, kluk seskočí dolů.
DĚDEK
Dlouhých užili si na truhlici radovánek. On se hodně snažil! Manželku když pak přemohl spánek, opatrně víko skrýše otevřel! Málem vykřik hrůzou, co v ní zřel! Sotva blahem ze sna dýchá jedna žena, druhá už je v pánu, v truhle udušená!
KLUK a ŠKAREDÁ
(ze dvou stran vytáhnou z „truhlice“ bezvládné ruce Tlusté) A
tak končí smutně naše scéna. Nešťastnej je milovník a mrtvá poběhlice. Život vskutku za rozkoš je neúměrná cena! Radíme vám, poklad nezavírat do truhlice! DĚDEK
Raději nám hoďte penci do čepice! Diváci tleskají, výskají a hlasitě komentují představení. Dědek vybírá drobné.
HOSTINSKÝ
(své ženě někde v popředí) Vidíš! Mohla bys bejt ráda, jakýho máš doma anděla. (Hostinská ho neposlouchá) Co si tady brebentíš?
88
HOSTINSKÁ
Není to správný, tohle vůbec není k smíchu. Všechny nás postihne trest.
HOSTINSKÝ
Ty jsi blázen.
HOSTINSKÁ
Pastor to říká!
HOSTINSKÝ
(s pohledem na Hostinskou) Nemáš co na práci?
HČ 13 – Šup tam s ním II Škaredá a Tlustá se snaží ulovit chlapa pro tanec. SBOR
Šup tam s ním! Další pintu piva nalej! Šup tam s ním! Pak nás čeká jinej špás. Šup tam s ním! Na další džbán jsem zralej. Šup tam s ním! I ty patříš mezi nás. Hudba se naráz změní, jsme někde venku na ulici a jsme svědky pronásledování Annie. Nevíme, kdo to chce Annie ublížit, ale je to zběsilá honička. Rázem jsme zpátky v hospodě.
SBOR
Šup tam s ním! Ať je tu další runda. Šup tam s ním! Rychle nalej nám a zmiz! Šup tam s ním! A mně hlady v břiše škrundá. Šup tam s ním! Teda páni, ta má říz!
89
V hospodě se objevuje Aaron Kosminski – opět propuštěný na svobodu pro nedostatek důkazů, po chvíli Neznámý, který se znovu podivně straní a číhá. SBOR
Šup tam s ním! Další pintu piva nalej! Šup tam s ním! Pak nás čeká jinej špás. Šup tam s ním! Na další džbán jsem zralej. Šup tam s ním! I ty patříš mezi nás.
JANE
(už hodnou chvíli stojí ve dveřích a snaží se překřičet hluk) Někdo ji zabil! Annie je mrtvá! (nikdo ji nevnímá, Námořník se na ni chtivě vrhne) Slyšíte?! Slyšíte mě?! Někdo ji zabil! Všude plno krve!! Je mrtvá! Rozpáral ji, rozřezal! (ticho) Slyšíte?! Někdo zabil Annie.
OBRAZ 9 – V pokojíku Evelyn, poté na ulici
HČ 13A - Svět nezbavil mě nadějí EVELYN
Ty, otče náš, na nebesích, buď vůle tvá, v tvém království… Též odpusť nám všem spousty vin. Chléb vezdejší dnes dej nám též.
90
Neuveď nás v pokušení. Modlitby hlas kéž dálkou zní. Vím, každá z nás svůj nese kříž s nadějí včas být tobě blíž. Proč náhle ke dnu padám víc a víc, jak denně beznaději kráčím vstříc? Je život trest anebo zkouška spíš, když občas mrtvým závidíš? Proč Londýn nám jak na oltář vždy nastaví svou krutou tvář? Ač otec měl nás obě rád, sem do těch míst nás neměl brát. My za vše zaplatily víc než dráž. To navždy nemůže být úděl náš. Že otce znenadání bůh si vzal, to nezměním, nám zbyl jen žal. Je tohle očistec, či zkáza zkáz anebo pánbů jen tak zkouší nás? Tak o čem vlastně ještě můžem´ snít, kde najít sílu odejít? Už nechci jako cetka bezcenná v klubíčku strachu zůstat schoulená.
91
Ač sestru moji k hříchu svádějí, svět nezbavil mě nadějí. Svůj osud vzít do rukou svých! Dál kráčet, jít, smýt všechen hřích, jenž kolem vlád´ ne vinou nás, tím napořád žít líp a snáz! Kam zavedou nás kroky zítřejší, tam lidé budou jistě vlídnější. I když se chvíle štěstí ztrácejí, svět nezbavil mě nadějí. Už Londýn nám jak na oltář nenastaví svou krutou tvář. Ač otec měl nás obě rád, sem do těch míst nás neměl brát. Však svoji sestru dneska – vím, to vím – chci odtud odvést třeba násilím. Než bolest v očích jejích déle číst, je lepší zmizet z těchhle míst. Mně dneska v noci krásný sen se zdál. V něm krajem šli jsme spolu dál a dál. Než bolest v očích Annie déle číst, je lepší zmizet z těchhle míst.
92
Kam zavedou nás kroky zítřejší, tam lidé budou jistě vlídnější. Že za svou sestru život ráda dám, To na svou duši přísahám. Přísahám!
Když Evelyn dozpívá a vydá se za Annie, aby ji odvedla z hrůz Whitechapelu, vyjdou jí vstříc Stará, Betty, Kluk a několik dalších prostitutek – přišly jí sdělit zprávu o vraždě Annie. Kluk k ní vykročí a chytne ji za ruku.
OBRAZ 10 – V jakémsi neútulném pronajatém pokoji
HČ 14 – Mašinérie (Dopis z pekla) NEZNÁMÝ
(někde stranou, skoro nepoznán, píše hrůzný dopis) Do rukou šéfredaktora, Daily News. Vážený pane, ze všech stran se dovídám, že mě prý policajti už vlastně chytli. A skutečnost? Ten jejich komisař se jen snaží vypadat chytře a tvrdí, že je na správné stopě. Je k smíchu! Tak ať si mě chytí, jestli to dokáže! Znova vyrazím lovit ty děvky! Nepřestanu je sekat jednu za druhou! Ať si mě chytí! Ta poslední vražda se mi povedla skvěle, co? Mám tak krásný a tak ostrý nůž… Nedal jsem té malé šlapce ani chvilinku, aby mohla začít ječet. A další ženské vydloubnu obě oči a pošlu je policejním důstojníkům, pro pobavení! Miluju to! Všechno, co dělám, miluju a chci to dělat dál!! Brzo o mně zase uslyšíte. Jakmile budu mít příležitost, pustím se zase do práce! V úctě váš Jack Rozparovač. P.S.
93
Promiňte mi, že jsem si vymyslel tuhle přezdívku… Ale je dobrá, nemyslíte? Ha, ha, ha. (pozornost se od Neznámého přesouvá dopředu na prodavače) PRODAVAČI
Whitechapel se znovu topil v krvi! Daily News zná jméno vraha z Whitechapelu! K hrůzným vraždám se hlásí Jack Rozparovač! Dopis od vraha prostitutek - jen v Daily News! Zavražděna druhá prostitutka! Víme, kdo vraždil! Brutální vrah má jméno! Jack Rozparovač! Jack Rozparovač!! Jen dvě penny!
OBRAZ 11 – Ulice stranou od místa činu
Přichází Komisař, tělo Annie je přikryté, Doktor dokončil jeho ohledání. Z Komisařova jednání je zřejmé, že podezřívá i jeho. KOMISAŘ
Á, doktor! Posel špatných zpráv? Takže další mord.
DOKTOR
To už není obyčejný mord, to je sexuální vražda - vrah nalézá uspokojení v mukách oběti. Hrál si s ní. Nikdy jsem neviděl nic tak brutálního, doslova ji vykuchal.
KOMISAŘ
Jako by vám fušoval do řemesla, že? Jak bezchybně z těla vyňal některé orgány… (zhnuseně) A pak je ještě rozložil kolem.
DOKTOR
Podruhé si už dal zřejmě záležet.
KOMISAŘ
Podruhé? Vy myslíte, že se jedná o stejného vraha?
94
DOKTOR
K usmrcení došlo stejným způsobem, patrně i stejným velice ostrým nástrojem. Ta dívka má proříznuté hrdlo a vyjmuty některé vnitřnosti. Smrtící rány jsou z větší části vedeny, stejně jako v prvním případě, do pravého boku oběti.
KOMISAŘ
Takže hledáme leváka…
DOKTOR
Pravděpodobně ano.
KOMISAŘ
A vy, doktore? Vy jste pravák?
DOKTOR
(zpocen v napjaté situaci, ale přesto se usměje) Ano, já jsem pravák. (tašku, kterou držel v levé, si přendá do pravé ruky)
KOMISAŘ
Jak to bylo s dítětem Jane? … Jste anděl nebo andělíčkář? Po krátkém zaváhání Doktor spěšně odchází.
OBRAZ 12 – Finále (prostředí se mění)
HČ 15 – Pátrejte nocí, dnem! (finále 1. dílu) Velké finálové číslo, které odhaluje, jak se šíří mezi lidem panika díky médiím, jak na ni reagují nejvyšší místa a jak kvalita příkazů směrem dolů klesá na kvalitě. První verzi zpívá ještě Komisař, jako by obžalovával obyvatele špinavé čtvrti se špinavými úmysly a zvyky, že jsou si sami vinni trestem, který na ně přichází. KOMISAŘ
Co jste to za lidi, slepí, či otrlí?
95
Spřádáte kdejakou lest. Nikdo nic nevidí, nikdo nic netuší. Tak na vás dopadnul trest. Vrána tu k vráně sedá jen. Je tohle žumpa nebo spíš vřed? Znám to tu dlouho, den co den. Je z toho těžký nezvracet. Ve druhém plánu je vidět truchlící Evelyn, kterou objímá Henry a taky pláče. Po chvíli přibíhá vyděšený Sean a teprve se dovídá hrůznou novinu. Bez ohledu na rychlý rytmus čísla se v jiné části jeviště odbývá podobný obřad jako po první vraždě. SBOR
Vzhlížej k dalším týdnům, smír v nich zkoušej číst. Máš-li sílu, chvátej, dál od hříšných míst.
NEZNÁMÝ
Londýnské podsvětí i řádní občané prožívaj´ pořádný šok. Rozvitých souvětí, detailů o vraždě, mám celý popsaný blok. Redakce bulvárního tisku. Za Šéfredaktorem přišel Neznámý a prodává mu další senzační reportáž, kterou sepsal na místě činu. Já pro ten článek riskoval! Cenu těch řádků moc dobře znám. Zítřejší náklad znásobí nebo je konkurenci dám.
96
ŠÉFREDAKTOR Mě už dva týdny trápí dna a ty mě z kůže sedřít bys chtěl? NEZNÁMÝ
Žádám jen tučný honorář. Smlouva být musí, bohužel,
OBA
pro oba výhodná! Oba si symbolicky plácnou. Jakoby střihem se rozebíhají Prodavači novin, vykřikují titulky, lidé čtou a jsou vyděšeni brutalitou popisované vraždy. Mašinérie informační paniky se rozbíhá.
PRODAVAČI NOVIN V záplavě zpráv dobrých i zlých, najednou děs na všechny dých. Londýn se štítí… Vidíme Aarona bezcílně se toulat městem. Neznámý píše zase jakýsi dopis. SBOR
Panuje strach. Kdo je ten vrah.
KONSTÁBL
Nikde žádné stopy, komisaři. Mezihra. Jsme v kanceláři Vrchního komisaře, kde se komisař Hudgens zpovídá z neúspěšného postupu vyšetřování.
VRCHNÍ KOMISAŘ Tři mrtvé! Příšerně zohavené! Do redakcí všech plátků rozeslal dopisy psané krví a vás to nechává klidným? Ten odporný
97
pseudonym, který mu ti pisálkové dali - Jack Rozparovač! Vy s tím nic neuděláte, Hudgensi?! Co jste to za komisaře?!! KOMISAŘ
Pátráme, pane vrchní komisaři.
VRCHNÍ KOMISAŘ Jak pátráte? Špatně pátráte! Nehodlám už poslouchat laciné vtipy na svůj účet! KOMISAŘ
Stopy se nepodařilo zajistit. Tady jsou geniální dedukce k ničemu. Sexuální vrah se s obětí setkává až krátce před činem, spáchá zločin a zmizí, rozplyne se v uličkách.
STARÁ
Jane!!! Holčičko Jane… Šílený výkřik odhalil další vraždu. Tentokrát vidíme tělo mrtvé Jane, ohavně znetvořené, orgány, které jí vyly vyřezány z těla jsou opět rozprostřené kolem. V kanceláři Ředitele Scotland Yardu je zase peskován Vrchní komisař.
ŘEDITEL SY
To vám máme poslat celou tisícovku členů sboru do Whitechapelu? Máme dost svých starostí. Scotland Yard se bude rozšiřovat, stěhovat. Kdy skončí tohle zesměšňování policie hloupými novináři? Už i královna je znepokojena!
VRCHNÍ KOMISAŘ Bohužel nemáme důkazy, v rejstříku není srovnávací vzorek. ŘEDITEL SY
Já vám kašlu na důkazy!! Najděte ho, ať to stojí, co to stojí! Odmítám stále poslouchat laciné vtipy na náš účet!
VRCHNÍ KOMISAŘ Komisař Hudgens hledá leváka.
98
ŘEDITEL SY
(na nejvyšší míru rozhořčen) Jste nejméně schopný vrchní komisař za více než čtyřicetiletou existenci Scotland Yardu. Urychleně začněte jednat. Zpráva o vraždě proniká i do nejvyšších společenských kruhů. Zaměřujeme se na premiéra. Stojí čelem k divákům. Nedaleko něj jako socha královna Viktorie, zády k divákům.
PREMIÉR
Proč ten vrah uniká? Šíří se panika. Jakoby Scotland Yard spal. (ke královně) Ach, Vaše Výsosti, to jsou teď starosti! (k řediteli SY) Pátrejte nocí, dnem dál! Ředitel Scotland Yardu přijímá rozkaz a udílí instrukce níže, tedy vrchnímu inspektorovi.
ŘEDITEL SY
Vrah nebyl jistě z daleka. V archivech hledejte podobný čin. A co je pravda odvěká, nevraždí nikdo bez příčin. Vrchní komisař přijímá rozkaz a po svém interpretuje dále, komisaři.
VRCHNÍ KOMISAŘ Opilce, blázna, pobudu zatknul bych dnes na každý pád. V detailech pátrat nebudu. Koukejte případ uzavřít ať k ledu jej můžem dát.
99
Opět se rozehrává celá veřejná panika. Probíhají policejní pořadová cvičeni. Zahlédneme cynicky zírajícího Pasáka, Doktora, opět řezníka Aarona, ... VŠICHNI
V záplavě zpráv dobrých i zlých, najednou děs na všechny dých. Londýn se štítí… Panika a zoufalství se rozšíří do změti různých motivů.
SBOR
Šup tam s ním! Ať je tu další runda! Šup tam s ním! Rychle nalej nám a zmiz.
NEZNÁMÝ
Já pro ten článek riskoval. Cenu těch řádků moc dobře znám. Zítřejší náklad znásobí nebo je konkurenci dám.
PREMIÉR
Proč ten vrah uniká? Šíří se panika. Jakoby Scotland Yard spal.
VRCHNÍ KOMISAŘ Opilce, blázna, pobudu zatknul bych dnes na každý pád. DĚVKY
Máš-li sílu, chvátej, dál od hříšných míst.
SEAN, EVELYN, HENRY Když je zlý ten svět kolem nás, v pravý čas
100
láska hráz vytvoří a nám bude líp. KOMISAŘ
Vrána tu k vráně sedá jen! Je tohle žumpa nebo spíš vřed?
VŠICHNI
V záplavě zpráv dobrých i zlých, najednou děs na všechny dých. Londýn se štítí… V záplavě zpráv dobrých i zlých, najednou děs na všechny dých. Londýn se štítí…
KRÁLOVNA
(konečně promluví) Udělejte tomu konec!
VŠICHNI
(kromě podezřelých) Panuje strach. Kdo je ten vrah. Kdo je ten vrah. Kdo je ten vrah. Kdo je ten vrah?!
- KONEC PRVNÍHO DÍLU -
101
DÍL DRUHÝ
OBRAZ 13 – Potemnělá ulička, mlha
HČ 16 – Vražda Staré Opět je večer. Jakoby v tomto koutě světa nevycházelo slunce. Nebo se nedokázalo probít hustou mlhou. V dáli zaznívá opakované „Šup tam s ním!“, mocní mají jedinou starost – uchránit si za každou cenu svůj klid. Ale my jsme svědky pronásledování – Stará prchá před vrahem! Vidí ho v každém stínu. Křičí směrem, kde tuší svého pronásledovatele. STARÁ
Co chceš? Co po mně chceš? Nech mě! Proč mě? Proč chceš i
mě?! Ten se nečekaně objeví jinde a skoro se mu podaří Starou povalit na zem. Pronásledování je dlouhé, téměř nekonečné a nesmírně napínavé... Vrahovi se nakonec podaří svou oběť dostihnout. Čtvrtá vražda! Po chvíli se ze tmy vynoří Kluk a je zřejmé, že celý brutální čin viděl. Novinové titulky okamžitě vykřikují: PRODAVAČI NOVIN Bestie opět řádila! Bezmocná policie není schopna najít vraha! Čtvrtá oběť lovce prostitutek! Jack Rozparovač opět řádil! Pátrání Scotland Yardu stále neúspěšné!
102
OBRAZ 14 - Hospoda
HČ 17 – Ve veřejném zájmu V hospodě probíhá vyšetřování. Zvědavci se zvenku tlačí dovnitř. Doktor v podivném třasu pije jednu skleničku za druhou. Několik policistů bude sepisovat cosi se třemi podezřelými. Mají v zorném úhlu vyšetřování Pasáka a Neznámého, právě přivádějí řezníka Aarona Kosminského. KOMISAŘ
(Konstáblovi) V tomhle kousku Londýna nemá žádné vyšetřování význam. Lidi, kteří tady žijou, za to pořádně ani nestojí. Musíme zkrátka pověsit vraha a všichni budou spokojení.
KONSTÁBL
Aaron Kosminski, pane! V kontrastu s touto akcí se pozornost soustřeďuje na komisaře, který medituje sám pro sebe.
KOMISAŘ
Jakoby se někdo jen tak mstil nebo pouze náhodný měl cíl. Mě v zádech teď mrazí, proč motiv tu schází, se ptám. Proč dělá z nich zrůdy a páře jim údy, se ptám. Dál ptám.
KONSTÁBL
(Neznámému) Jméno. Jméno!!
NEZNÁMÝ
(vezme mu tužku a sám se levou rukou podepíše) Peter Abraham. Nezávislý žurnalista. Nevinný!
103
KOMISAŘ
Podezřelých máme plný krám. Mezi nimi esa, která znám. Zabásnu je před večerní mší. Co to ale, co to vyřeší? Všimne si u výčepu třesoucího se Doktora. Ve veřejném zájmu nechť vraha prý zajmu, vždyť vím, že nejvyšší místa si chtějí být jista jen tím, že dopad jsem vraha. Zde nestačí snaha. To znám. Vždy žádaj se činy. Já usvědčit z viny jej mám.
KONSTÁBL
(Pasákovi) Vaše jméno.
PASÁK
Do toho vám nic není.
SERŽANT
(udeří Pasáka a vznikne menší rvačka)
KOMISAŘ
(oslovuje přímo podezřelé) V násilí hledat špás mohl, vím, každý z vás. Koho zlé netrápí svědomí, toho též výslech můj, jak vím, nezlomí.
104
Ze zápisníku Konstábla čte poznámky a oslovuje prvního z nich. KOMISAŘ
„Nevinný“ Peter Abraham…přece není úplně nevinné očichávat mrtvoly, slídit po detailech, radovat se z každé další smrti. A kdo by mohl tak skvěle a s chutí popsat všechny detaily? A co „dopis z pekla“? Napsaný tak úhledně a čistým pravopisem… a levou rukou!
NEZNÁMÝ
Jsem nevinný!
KOMISAŘ
Co v téhle čtvrti vlastně hledáte?
NEZNÁMÝ
Obživu. A vy? Spravedlnost?
KOMISAŘ
Já hledám vraha! A věřte, až vás zmáčknu, přiznáte se ke všemu, co si budu přát. (Přejde k dalšímu obviněnému.) Řezník Aaron Kosminski!
AARON
Jak bych to já moh udělat?! Když to prase zabilo Annie, byl jsem v lapáku! A nespravedlivě!
KOMISAŘ
Ne, ne, v době druhé vraždy jste byl už zase nespravedlivě na svobodě!! „Toho, kdo mě dostal do basy, podříznu jak kuře a s ním půjdou i další.“ To jste vyřvával předtím, než jste podřízl Kitty …
AARON
Proboha já měl na tu děvku jenom vztek!
KOMISAŘ
To já mám teď taky! Krev je pro vás na denním pořádku a s masem umíte zacházet líp než kdokoliv jiný – určitě byste to zvládl i levačkou - a je vám jedno, jestli vyvrhnete dobytek nebo děvku!
AARON
Ale ne!
PASÁK
Aaron to neudělal!
KOMISAŘ
Ale podívejme! Ochránce nevinných duší! Tak vy myslíte, že tahle surová mlátička vám ovečky nevraždí? Jenom je trochu zmlátí?
105
PASÁK
Pravá láska musí bolet...
KOMISAŘ
Takže si je snad vraždíš sám?
PASÁK
Co to je za blbost? Proč bych to dělal?
KOMISAŘ
Co já vím! Pro potěšení? Pro radost z toho, že je máš v hrsti? Proto, že jsou ty holky a všechno, co je v nich, jen tvůj majetek, se kterým můžeš zacházet po svém! Nebo ne?
PASÁK
Ženská je sice jen kus těla s ptačím mozečkem, ale je to prostředek na snadný vydělávání peněz! Proč bych si takhle kazil obchod?
KOMISAŘ
Podepiš se.
PASÁK
Neumím psát.
KOMISAŘ
(opět jakoby sám pro sebe) Ve veřejném zájmu nechť vraha prý zajmu, vždyť vím, že nejvyšší místa si chtějí být jista jen tím, že dopad jsem vraha. Zde neplatí snaha. To znám. Vždy žádaj se činy. Já usvědčit z viny jej mám. V násilí hledat špás mohl, vím, každý z vás. Tak počkat!
106
Postaví se před Doktora už zcela rozhodnut. KOMISAŘ
(rázně na Doktora ukáže) Seberte ho!
OBRAZ 15 – Hřbitov, hrob Annie
HČ 17A – Evelyn u hrobu EVELYN
Panenko Marie, prosím, odpusť Annie všechny hříchy. Přijmi její duši na nebesích a ochraňuj a potěš ji tak, jak by si to byla zasloužila tady na zemi. Ať už nestrádá, ať ji v nebi netíží zlý osud, který na zemi nesla, ať se netrápí steskem ani žalem. Panenko Marie, prosím, odpusť jí. Odpusť i mně, že jsem ji nedokázala uchránit před zlým světem. (pláče) Panenko Marie, odpusť mi a já odpustím tobě, žes dovolila, aby jí tolik ublížili!! …Annie!!
OBRAZ 16 – Hospoda
HČ 18 – Šup tam s ním III Nálada na bodu mrazu. Jen Tlustá s Námořníkem pomalu tančí mimo rytmus děsivé monotónní hudby. Vypadá to skoro, jako by se lidi přišli do Hospody schovat před zlem, které číhá tam venku. Kluk sedí na zemi u dveří, Pasák škrábe lžící do stolu, Aaron sedí někde stranou. Několik děvek se drží pospolu a choulí se v nepřekonatelném smutku.
107
DĚDEK
(neodbytně doráží na Škaredou) Pojď… Říkám ti, pojď… Pojď si zašpásovat! Pojď… Pojď si ještě užít… Co…? Třeba si užiješ naposled. Kdovíjak dlouho tě ten Jack ještě nechá běhat po světě, tak bys mohla…
HOSTINSKÁ
(nečekaně vyštěkne) Dědku, nech toho!
DĚDEK
Dělám snad něco špatnýho?
HOSTINSKÁ
Říkám ti, abys toho nechal!! (hudba naráz ustane, jen Tlustá a Námořníkem dál tančí a broukají Šup tam s ním) Slyšíš, nech ji! Plácáš nesmysly a tváříš se, jako bys netušil, že jí tím ubližuješ.
HOSTINSKÝ
No tak, přestaň. Jdi do kuchyně.
HOSTINSKÁ
Pastor říká, že až si lidi přestanou vážit sami sebe, přijde na svět trest boží!
PASÁK
To jsou jen žvásty!
HOSTINSKÝ
Jdi do kuchyně, ti povídám! (strká Hostinskou pryč)
HOSTINSKÁ
Chováte se k sobě jako psi! Kdy otevřete oči, lidi? Kdy pochopíte, že jste si Jacka přivolali sami?! Přivolali jste si ho sami!!
HOSTINSKÝ
Táhni do kuchyně!
HOSTINSKÁ
Mesiáš už na světě jednou byl a my ho neposlechli, teď přišel Antikrist.
HOSTINSKÝ
Padej! A hned! (Hostinská nakonec poslechne)
PASÁK
Nesnáším tyhle náboženský kecy!
HOSTINSKÝ
Já taky!
108
DĚDEK
Ne, ne, něco na tom je… Není to člověk - je to přízrak! Proto se všichni třesete. Má vás takhle v hrsti. Celej Londýn má v hrsti! Přichází Neznámý. Kluk se ho lekne. Všichni si ho postupně všimnou.
PASÁK
Blbost. Je to člověk! Jenomže zrůda! Zvrácená zrůda, který dělá dobře tyranizovat celej Whitechapel. My se třesem a on se směje. (svá slova stále víc adresuje Neznámému) Dělá mu dobře, když z něj máme strach.
DĚDEK
Jojo, má takový jiskřičky ve vočích, když se někdo svíjí v bolestech. Takovej je Jack.
AARON
(vykročí proti Neznámému) …hnusnej hajzl, kterej sem nepatří. Kterej tady nemá co dělat!!
NEZNÁMÝ
Co je Vám? Nechtě mě! Co si to dovolujete?! Tohle se mi vůbec nelíbí!
AARON
Nelíbí? Zato se ti líbí, když někdo umírá, že jo? Proto jsi vždycky náhodou poblíž.
NEZNÁMÝ
Jsem novinář, je to moje práce!
HČ 19 – Šup tam s ním IV AARON
Co všechno je tvoje práce? (Neznámý před ním ustupuje, Aaron ho pronásleduje, ostatní Neznámému zastupují cestu k úniku) Kitty byla tvoje práce? (dá mu políček, pak ještě jeden) Co? Annie? To byla taky tvoje práce?
PASÁK
Ten to neudělal, Aarone. Nech ho! (Aaron ho ale nevnímá)
AARON
A Jane? (další políček) Stará Mary taky? (udeří ho) To byla taky tvoje práce? (ostatní přihlížejí, jak Neznámého Aaron mlátí)
NEZNÁMÝ
Přestaňte! Nechte mě! Já nejsem Jack!!
109
AARON
Než ses tady objevil, byly všechny naživu! To je mi ale zvláštní náhoda! Pak si najednou přijdeš ty a všechny jsou mrtvý. Dělá ti dobře, když někdo umírá? Co kdybych tě taky zabil? Nechceš to zkusit? Jako Stará? Nebo Jane? Annie? A Kitty?! Proč Kitty?! Proč jsi zabil Kitty, ty parchante?! Ty svině!!! (kope ho a mlátí, Neznámý se snaží uniknout z hospody)
HOSTINSKÝ
Aarone, dost!
PASÁK
Aarone přestaň, on není vrah, je to jen novinářská veš. Přiživuje se na odporným svinstvu, který spáchá někdo jinej.
DĚDEK
Někdo, kdo je teď tam venku a hledá, koho by ještě rozpáral. Rozparovač je tam venku.
AARON
(Neznámému) Vypadni odsud! Vypadni z Whitechapelu. A už se tady nikdy neukazuj!! Rozumíš?! Nebo tě podříznu!! (Neznámý utíká)
ŠKAREDÁ
(hystericky řve)
HOSTINSKÝ
Neřvi a zaplať! V ulici před hospodou.
KLUK
Pane! (vystoupí ze stínu domu) Pane, tady jsem!
NEZNÁMÝ
Co mi chceš? Další šilink za nic?
KLUK
Já ho viděl! (bez dalších slov mu podá zmačkaný obrázek s Henryho kresbou) Ať ho chytí, pane.
NEZNÁMÝ
(se vzrušením i odporem si prohlíží nestvůrnou kresbu) To je hnus! Jako všechno tady…
KLUK
Prosím, pane, pomozte nám. Ať ho chytí!
110
NEZNÁMÝ
Neměj obavu, já už zařídím, co je třeba. Tu máš. (dá Klukovi minci) Vracíme se zpět do hospody.
PASÁK
Rozparovač je tam venku…! Tak proč sedíme tady, když on je venku?!
DĚDEK
Jo, najdeme si Jacka. Ať se něco děje…aspoň tady neshnijem…
PASÁK
Nesmíme se bát. Ostatní pokřikují, všichni utíkají ven.
OBRAZ 17 – Jídelna v sídle Henryho rodiny, později v pozadí londýnské ulice
Jsme v panském sídle. Ve velké jídelně, které dominuje dlouhý stůl, sedí z jeho jedné strany Henry. Má před sebou talíř, ale nejí. Jen se tu a tam prohrabuje svými skicami. Kreslí. Ticho. Po dlouhém mlčení promlouvá ke své matce, k jejímu obrazu v životní velikosti. HENRY
Nic neříkáš…Najednou mlčíš… Ale proč? Proč mlčíš, matko?
HČ 20 – Večeře HENRY
Poslušen tvých rad a rád jsem zrno včas od plev oddělil. Však marně hledám klid. Jak žít, když nevím čím krev bych z rukou smyl.
111
Přec nejsem pouhý vrah, co na životy sáh, To vím. Svůj úkol splnil jsem, neb vyšší poslání, ač hrůzu nahání, vždy ctím. Před vchodem do sídla se objeví Sean a za ním Betty. SEAN
Henry! Pojď! Ve Whitechapelu se dějou věci! Ředitel Scotland Yardu pořádá hon na Rozparovače! Henry!! (všimne si Betty) Proboha Betty! Co tady děláš?
BETTY
Seane, já se o tebe bojím.
SEAN
Co děláš v City? Ještě tě zavřou! Jak tě vůbec mohlo napadnout za mnou chodit?
BETTY
Nemusíš už chodit do Whitechapelu, já tady teď budu s tebou. Seane, bojím se…
SEAN
Vypadni, Betty. A nech mě! Henry!
BETTY
Prosím, Seane, nechoď tam.
SEAN
Henry! (Betty se ho pokusí obejmout) Říkal jsem, abys mi dala pokoj! (volání je marné, tak utíká do Whitechapelu bez Henryho, Betty odběhne chvíli za ním)
HENRY
Myslel jsem, že vděk je lék na duši mou. Odměnou měl být. Chladný jako mráz, tvůj hlas
112
mi bude snad věčně v uších znít. Já poslušný byl syn, co překročil by rád svůj stín! Obraz zničehonic ožívá. Matka útočí na svého syna. MATKA
Nač tenhle marný brek?! Ty nezasloužíš vděk! Já jediná přec vím, co tvým je posláním. Jen matka beze lstí ti blaho zajistí. Ač krve proud už tek, to byl jen začátek! Předně chraň svůj mrav a svět špíny zbav! Padlých žen ušetřen musíš být! Jen já být smím rádcem tvým. Co je zlo, za co trest, koho smést, rozhoduji já! Nikdo! Pouze já!!! Na pozadí této situace kdesi vzadu probíhá policejní akce – hon na Rozparovače. V obrysu se znovu objevuje Královna.
113
ŘEDITEL SY
Obsaďte Whitechapel! Na jiném místě scény Aaron dostihl Neznámého, surově a bezohledně ho bije. Mezitím se v panském sídle hádka s matkou vyostřuje.
HENRY
Nechci další krev a řev těch bezbranných zohavených těl!
MATKA
Zástup dalších má též mít, co si zaslouží. To ty bys vědět měl! Zas lačný krve buď, ač nejsi bůh, tak suď, jak dřív. Pak ortel vykonej, vždy záležet si dej a srovnej se zemí ten chlív! Henry se Matce postaví na odpor a ničí své kresby.
HENRY
To, co po mně chceš, je hřích! To psalo se ve všech novinách.
MATKA
Co říkáš je lež! Teď běž, splň povinnost, než překročíš můj práh! Ty smeteš všechen hnus. Zde nejde o pokus, toť cíl!
HENRY
Já toužím milovat, ne ženám život brát. Můj anděl Evelyn
114
má ještě dětský klín. Jí modré s nebe snést bych si přál, tolik přál! To není od ní lest. Na mou čest, žádná lest! MATKA
Předně chraň svůj mrav a svět špíny zbav! Padlých žen ušetřen musíš být!
MATKA
HENRY Jen já být smím
Nechci další krev a řev
rádcem tvým.
těch bezbranných zohavených
Co je zlo,
Matko!
těl!
za co trest, koho smést, rozhoduji já! Jen já být smím
Utiš nenávist a hněv!
rádcem tvým.
A soucit měj! To bych, matko,
Co je zlo,
Prosím!
chtěl…
za co trest, koho smést, rozhoduji já! Nikdo, pouze já! Nikdo, pouze já! Nikdo, pouze já!
115
Henry se dá na útěk. Ty víš, pouze já!!!
OBRAZ 18 – Ulice
Ve Whitechapelu probíhají během celého následujícího čísla policejní manévry. V jedné z uliček Sean konečně nachází Evelyn. Je schoulená v rohu u zdi a v ruce svírá kuchyňský nůž. SEAN
Evelyn! Neviděla jsi Henryho? Doma není.
EVELYN
(v pláči) Ne, neviděla.
SEAN
Co se ti stalo, Evelyn?
EVELYN
Nic se mi nestalo, Seane, a ani nestane. (ukáže nůž)
SEAN
Dej to sem, blázínku, ublížíš si. (nůž jí vezme) Běž domů, zamkni se, já jdu hledat Henryho, ať o ty manévry nepřijde. Do rána bude po všem. (odbíhá)
EVELYN
Seane! Miluješ mě?
SEAN
(vrátí se k ní) Jsi tak vystrašená…do rána bude po strachu, uvidíš.
HČ 21 – Čistému vše čisté II Sean i Evelyn zpívají, Evelyn jen stěží potlačuje pláč. OBA
Nad ránem dnes sen
116
se mi zdál. Spanilý mi princ pusu dal. Bílý kůň, co stál opodál, s námi jel dál a dál. Od těch chvil se víc bída, strach nelepí na patách. Kéž můj sen se smí pravdou stát jedenkrát, jedenkrát! Kéž můj sen se smí pravdou stát jedenkrát, jedenkrát!
SEAN
Běž domů, švadlenko ustrašená. Ráno bude po všem. Slibuju! (políbí ji, Evelyn odchází) Láska má vždy své poslání. Před světem všech hrůz ochrání. Přestáváme být bezbranní, když je nám blíž a blíž. Když je zlý ten svět kolem nás, v pravý čas láska hráz vytvoří a nám bude líp. Bez pochyb bude líp. Láska hráz vždy včas vytvoří a nám zas bude líp…
117
Ostrý zvuk píšťalky strhne lavinu dalších vyděšených zvuků a křiku. HČ 22 – Vražda Betty SERŽANT
Viděl jsem ho! Tamhle! Utíkal tudy! Několik policistů vraha následuje, Seržant se skloní k raněné. V postranní uličce byla napadena Betty. Krvácí a svíjí se v bolestivých křečích. Seběhnou se děvky, Kluk, Aaron Kosminski, Dědek,…
SEAN
Betty! Ne! (zvedá ji do náručí) Kdo to byl? Jak vypadal? Betty je smrtelně raněná, není schopna mluvit, Seana pohladí a zemře. Z různých stran přibíhají Komisař a Konstábl.
KOMISAŘ
(Seržantovi) Hlaste se!
SERŽANT
Seržant McCollum, 8. jednotka.
KOMISAŘ
Kdo vás sem všechny poslal?
KONSTÁBL
Ředitel Scotland Yardu prý převzal případ do vlastních rukou.
ŠKAREDÁ
(spustí nesnesitelný jekot) Zabil Betty! Jack Rozparovač zabil Betty!! Zabil i Betty! Sean v dlani Betty najde Henryho medailon a utíká pryč.
118
OBRAZ 19 – Ulice se zákoutím Sean hledá v ulicích Whitechapelu Henryho, Henry se schovává v podloubí zapadlé uličky. SEAN
Henry! Henry! Henry!!
HENRY
Sss, sss! Tady, bráško. (schovaný v podloubí) Tak už jsi mě našel.
SEAN
Medailon tvé matky. Betty ho svírala v ruce.
HENRY
(vyděšeně, teprve nyní zjistil, že medailon nemá) Ta děvka!
SEAN
(vrhne se na Henryho) Proč?! Co jsi to za zrůdu?! Kdo ti dal právo rozhodovat o životech lidí?!
HENRY
Seane, chtěly to! Ony to samy chtěly! Řekly mi, že nechtějí žít. Prosily mě… Svým tělem mi to řekly! Svým sprostým špinavým tělem… (rozpláče se hnusem)
SEAN
(pustí ho) Co se to s tebou stalo, Henry?
HENRY
Už mě nemáš rád, bráško?
SEAN
Nemám rád? Já… já nevím… Bojím se tě!
HENRY
Myslíš, že bych ti mohl ublížit?
SEAN
Přestaň!
HENRY
Že bych vztáhl ruku na toho, kdo je mi nejbližší?
SEAN
Přestaň, Henry!
119
HENRY
S čím?
SEAN
Nevím! Něco ti vyžírá rozum! Co se s tebou stalo? Jsi krutý, jsi zvrhlý, jsi zvrácený!
HENRY
Seane, mlč! (ohrožuje ho nožem) Stačí jeden tah a obraz je dokončen. Výčitky a vztek kamaráda jsou pryč. Kamaráda, kterému jsem byl kdysi dobrý, když jsem se mohl přimluvit, když jsem mohl platit za jeho nerozvážné činy, lhát v jeho prospěch… Sliboval jsi mi za to přátelství a důvěru navěky! Teď se mě bojíš…teď se mě bojíš?!? Nech mě, Seane, nech mě být… Chci jen dobro, nedělám špatné věci… To ty děláš přece mnohem horší!
SEAN
Henry, musíš s tím skončit!
HENRY
Nemůžu, Seane! Nechci! Už nechci! (uteče)
SEAN
(šokovaný) Henry! (po chvíli) Henry!!
OBRAZ 20 – Přepychový sál Buckinghamského paláce
HČ 23 – Vládnout není snadné (kuplet Královny Viktorie) Sál londýnského paláce je plný vysokých úředníků a šlechty. Zatímco jsme až do této doby Královnu spatřovali jako nekonkrétní symbol britského impéria, často jen zády a mimo jakoukoliv konkrétní akci, nyní promlouvá ke svému lidu.
120
KRÁLOVNA
(Zprvu se chová a zpívá majestátně.) Vám dík, moji poddaní, chci tímto vzdát. Lid svůj v zemi předků chráním a ctím. Ať dál ochraňuje Bůh náš majestát. Kéž v Británii, dík tradicím, platí řád, platí řád, platí řád! Ať dál vzkvétá království a říše má. Ať v úctě před ní sklání se svět. Však vím, duše moje vám je neznámá. Ač já přes padesát vládnu let. Ač já přes padesát vládnu let. Královna dekoruje přítomné panstvo vysokými řády. Po chvíli „odhodí majestát“ a chová se civilně a lidsky. Touží po porozumění. Obrátí se k divákům, hlas poddaných ji však volá zpět. Jak jen říct, že vládnout snadné není, i když kolem zazní tóny strun. Chce to řešit mnohé bez prodlení, takže příliš tvrdý bývá trůn. Věřte, vládnout často snadné není, k tomu dětí jako smetí mít! Navíc zásady práva vždy ctít. S novým tempem a rytmem hudby se rozvášní a prakticky naštvaně komentuje svoji situaci. Proč Temže děsně smrdí
121
a k zemi padá smog? Že to lepší bude, radní tvrdí vlastně každý rok. Tady v konstituční monarchii jeden by se vztek, že úředníci cosi kryjí a k tomu tenhle Jack!!! Co zítra zase v téhle stoce na nás vyskočí? Proč se vraždí právě v roce mého výročí? Že neschopná je policie, mě tíží na duši. Vždyť líná je a která bije, vůbec netuší! Když mě proti dobrým zvykům někdy tíží samota, ráda přemýšlím, čím historikům hlavu zamotám. Dneska dát si šálek silné kávy důvod tady je, neboť nepříjemné došly zprávy přímo z Indie! Jak přesvědčím premiéra o svéprávnosti žen? Vždyť začala přec nová éra, doba velkých změn. Já si tady nevím rady s vlastní nadací a v Buckinghamském paláci se děsně utrácí! SBOR
Áááá! (chór volá Královnu zpět k povinnostem, ta se svíjí zoufalstvím.)
KRÁLOVNA
(Opět rádoby majestátně, ale spíše rezignovaně.) Ach, moji poddaní,
122
vždy oddaní, lid svůj v zemi předků chráním a ctím. Tak vám, k vašim starostem, chci radu dát: Ať v Británii, dík tradicím, platí řád, platí řád, přísný řád! Napořád jen řád, jen řád! SBOR
Áááá!
OBRAZ 21 – Podkrovní pokojík
Opět Whitechapel. Ve špinavém pokoji v podkroví maluje Henry svoji další oběť, později zjistíme, že je to Evelyn. Ta je přivázána k židli, má roubík na ústech, zjevně zbita a částečně obnažená v potrhaných cárech šatů.
HČ 24 – Nech mě žít Henry maluje, ale jeho činy řídí jeho matka, která jako by stála za ním. HENRY
Nefňukej, rovně seď, nerad bych tě bil. S radostí užívej posledních pár chvil. Kéž se poštěstí
123
duši tvou zbavit všech neřestí! Malovat talent mám, k tomu poslání. Činy mé lidem prý hrůzu nahání. Jsou jen pokáním vašich těl, čímž bych vás spasit chtěl. Otevírá své složky a obřadně vytahuje dlouhý nůž, už potřísněný krví. V nádherném tvém těle nahém souvisle jak jedním tahem skalpel můj rád kroužit bude. Proud krve rudé tvou pak zkrášlí tvář. Přede mnou poslední prožij extázi. Pozvolná smrt je soud, který přichází. Avšak před tím rád budu tvář, tělo tvé malovat. Evelyn se podaří strhnout si pohyby hlavy roubík z úst a má konečně možnost Henryho oslovit. EVELYN
Henry, neubližuj mi!
HENRY
Zobrazit vše co zřím nejde jen tak hned. Na každém čmárnutí dám si záležet. Stojí určitě za pokus zobrazit všechen hnus.
EVELYN
Má duše, vím dozajista,
124
vždy byla dřív, a je čistá. Jak málo znáš moje tělo! Zač, že by mělo strádat, splácet daň?! Pro svátost manželství, jak káže bůh, až přijde čas, pro svátost manželství, si chráním čest i klín. Že v blízkém sousedství páchán je hřích, je smutná věc. Mě viníš bez příčin. (křičí) Tak prosím, nech mě žít! HENRY
Každá chtěla, abych ji maloval.
MATKA
Maloval jsi jen špínu, sprosté ohavnosti. Podívej, jak je špinavá! Chceš zemřít jako tvůj otec? Potrestej ji!
HENRY
Matko, hleď, k čemu trest? Dneska moudře važ! V potaz ber, jaká je, než mi příkaz dáš. Pravdě být chci blíž. Prosbě mé jistě dnes vyhovíš! Mezi ní, těmi tam, přeci rozdíl je. Podívej, čistá je jako lilie. Proto ztrácím klid! Nech ji žít, nech ji žít, nech ji žít!!! Matka je neoblomná. V ruce drží Henryho nůž.
125
MATKA
V nádherném tom těle nahém souvisle jak jedním tahem skalpel tvůj rád kroužit bude. Proud krve rudé jí pak zkrášlí tvář. V následujícím tercetu Evelyn opakuje své argumenty a prosbu Henrymu, ten zpívá paralelně stejný obsah textu, aby obhájil Evelyn před matkou. Matka je nevnímá a zpívá svůj vokál.
EVELYN,
HENRY,
MATKA
Má duše, vím dozajista,
Tvá duše, vím dozajista,
Á…
vždy byla dřív, a je čistá.
vždy byla dřív, a je čistá.
Jak málo znáš moje tělo!
Jak málo znal (jsem) tvoje tělo!
Zač, že by mělo Zač, že by mělo strádat, splácet daň?! MATKA
strádat, splácet daň?!
Henry, dokaž, že jsi můj syn! Dokaž, že mě máš dost rád! (přemožena vlastní touhou po synovi se vrhá k jeho ústům a snaží se ho líbat)
EVELYN,
HENRY,
Pro svátost manželství,
MATKA
Pro svátost manželství,
V nádherném tom
jak káže bůh,
souvisle jak jedním
až přijde čas,
skalpel tvůj rád
pro svátost manželství,
pro svátost manželství,
Proud krve rudé
si chráním čest i klín.
si chráníš čest i klín.
jí pak zkrášlí tvář.
Že v blízkém sousedství
Že v blízkém sousedství
V nádherném tom těle
páchán je hřích,
souvisle jak jedním
je smutná věc.
skalpel tvůj rád
těle nahém jak káže bůh, tahem až přijde čas, kroužit bude.
nahém páchán je hřích, tahem je smutná věc. kroužit bude.
126
Viníš mě bez příčin.
Viním tě bez příčin.
Žádám, prosím, nech mě žít!Já vím, musíš, musíš žít! Nech mě žít!
Matko, žít,
Já dál toužím, toužím žít!
žádám, nech ji, nech ji žít!
Proud krve rudé jí pak zkrášlí tvář.
V závěru skladby matka mizí s tím, jak přibývá na hlasitosti sborový chorál o Přízraku Londýna zpívaný rozběsněným davem kdesi mimo jeviště. Henry se blíží s nožem k Evelyn. Tma. Evelyn dlouze bolestivě vykřikne. EVELYN
Neeeeeee!!!
OBRAZ 22 – Ulice
HČ 25 – Chorál Přízrak Londýna Pokračuje sborový chorál. Jeviště je plné obyvatel Whitechapelu, kteří už mají dost strachu a zoufalství z krutých vražd. Mezi nimi neviděn prchá pološílený Henry. Utíká, aby se ukryl o samotě se svým svědomím.
HČ 26 – Tu špínu musíš smýt Zprvu cítíme jenom tichý neodbytný rytmus následujícího hudebního čísla, který se nenápadně vkrádá do Henryho vět. Henry se choulí a působí, jako by byl malé dítě a trestala ho neviditelná matčina ruka. HENRY
Už nechci! Matko! Nikdy jsem nikoho jiného nemiloval! Moje ruce se nedotkly ničeho nečistého. Nic zlého se nestalo. Nikoho jsem nezabil. Nikoho jsem nezabil. Po nikom jsem netoužil, nikoho neviděl, nedotýkal se jejich těla! Už nechci, matko!! Nic 127
jsem neudělal! Nedotkl jsem se cizího těla, ani svého! Seane, pomoz mi! Nikdy jsem nikoho nezabil! Matko, po nikom jsem netoužil, nikoho neviděl, nedotýkal se cizího těla. Matko! Musíš mě mít ráda!! Zacpává si uši, aby neslyšel, a dál ševelí svůj text, ale do svědomí se mu prolíná změť hlasů mrtvých prostitutek. KITTY
Nechceš si aspoň sáhnout?
JANE
Pořád jenom maluješ…ukaž mi, co maluješ, taky ti pak něco ukážu.
ANNIE
Platíš líp, než všichni moji kunčofti dohromady!
STARÁ
Pojď, Henry, nestyď se. Mně namaluj! Hošíčku!
BETTY
Nejsi tak odvážnej jako Sean. Já to s klukama umím.
HENRY
Už dost! (hlasy utichnou) Neshlížej na mě v hněvu, matko. Nejsem špatný, vykonal jsem tvoji vůli. Vím, jenom jsem vykonal, co bylo nutné vykonat. Byl jsem stvořen k tomu, abych napravil nenapravitelné, vykoupil zaprodané, očistil nečisté. Neboť já jsem dobrý a spravedlivý… Plamenným mečem jsem očistit chtěl od hříchu duši těch bezvládných těl. Jsem jejich spasitelem, ne katem. Proč píše se všude, že děsný jsem vrah, co bezbranným obětem na život sáh? Za mou hlavu platí stříbrem i zlatem.
128
ANNIE
Nabízím ti to, co každej chlap by měl rád. Nejsi srab, tak přestaň pořád malovat. Pojď si hrát! Pojď si hrát! Pojď si se mnou hrát!
HENRY
Tělo je nečistá hanebná věc. Na scestí lidi svádí! Lidi svádí! Lidi svádí! Lidi svádí! Lidi svádí!
JANE
Maluj, jaká jsem nebo raděj milujme se spolu dosyta. Cítím, jak je tvoje vášeň v kresbách ukrytá. Nejlíp platíš nám ze všech kunčoftů co znám. Takže pamatuj si, moje tělo není boží chrám!
VŠECHNY
V náručí
JANE
zbavím tě všech zábran, starostí.
VŠECHNY
V náručí
STARÁ
zbavím tě všech zábran, starostí.
VŠECHNY
V náručí…
HENRY
Nemohu, čekal by matčin mě trest. Ač přísný, spravedlivý.
129
Všude je se mnou. Tak bylo a jest. Kdo neví, ten se diví. Tomu se diví. ANNIE
Kůži hebkou mám.
JANE
Matka tvoje zde tě nevidí, to ti přísahám.
KITTY
Nebuď labuť,
ANNIE
panic na nic,
BETTY
vlastní život máš.
JANE
Nikdo nemůže tě trestat, že si užíváš.
STARÁ
Nejsi kněz, či mnich. Víš ty, co je vlastně hřích?
ANNIE
Raděj prodávat svý tělo, nežli po žebrotě jít!
KITTY, BETTY Dokud nás ještě chlapi budou chtít. HENRY
Matko, vše co stalo se tu, nemělo se stát. Netoužil jsem vidět tyhle dívky umírat. Proč jsi všechny nahnala do smrti náručí? Co tě obměkčí? Co tě obměkčí?
130
MATKA
Žádná kněžka lásky není hodna déle žít. Dotkne se tě jedenkrát, ty špínu musíš smýt! Krví její smýt! Krví její smýt!
HENRY
Co tě obměkčí? Co tě obměkčí, se ptám?!
MATKA
Můj zpupný syn se zbláznil snad. Chci poslední ti radu dát. Ať hřích a trest bůh promíjí. Ty budeš dál zlou bestií!!!
HENRY
Už nejsem tvůj syn!! (Matka zmizí, mrtvé ještě na chvíli ožijí, aby se přidaly k výčitce, ale vzápětí mizí taky)
HENRY
Jsem tu jak u boudy spráskanej pes. Mě svědomí hryže. Jak ke dnu jsem kles! Já nechtěl stát se soudcem a katem! Dnes píše se všude, že děsnej jsem vrah, co bezbranejm obětem na život sáh! Za mou hlavu platí stříbrem a zlatem… (brečí)
131
HČ 27 – Hon na Jacka Ze všech stran se vyřítí obyvatelé Whitechapelu a křičí, aby chytili Jacka! OBYVATELÉ WHITECHAPELU (směs výkřiků) To je on! Tady je!! Všichni sem! Jack! Jack! To je Jack Rozparovač! Zabijte ho! Za ním! Honem! Henry se skrývá v přítmí, utíká, před šíleným davem, Policisté pískají a křičí, několikrát se ozve dokonce výstřel, ale bez úspěchu. DĚDEK
(ve snaze dohnat ostatní utíká a dýchavičně volá) Kluku! Kluku! (hon za Jackem je ale na Dědka příliš – upadne na zem, ale nikdo jeho náhlé smrti nevěnuje pozornost) Hon stále pokračuje. Henry krytý pláštěm běží na most a nakonec se sám vrhá do vody. Když dav zjistí, že se šílený vrah utopil, ozve se do ulic města úlevné Te Deum. Netvor je pryč…
HČ 28 – Te Deum SBOR
Stín, nad městem stín se snes v ten ráz ve špatný čas Dal tak děsu tvář. Proč zrůdou byl, proč všem se mstil? Kdo znal jej nebo zřel, či šel mu vstříc, ví, co je strach.
132
Též, jak každý z nás, víc nepovím, mlčím v hádankách… Na scénu přibíhají i Evelyn a Sean, který ji podpírá. Později uvidíme Kluka, schouleného v podloubí. Vražda Staré, jíž byl svědkem, mu už nikdy nezmizí z hlavy… KOMISAŘ
(Evelyn) Co se vám stalo? Jste v pořádku?
SEAN
Snad ano.
EVELYN
Nebojte se, pane, Sean přišel v posledním okamžiku.
KOMISAŘ
Kdo to byl? Víte, kdo to byl?
EVELYN
(nadechuje se k odpovědi)
SEAN
Nikdo. Přízrak. Jack.
KOMISAŘ
Jack. Už nikomu neublíží, utopil se.
SEAN
Ano, Jack už nikomu neublíží.
VŠICHNI
Čas hrůzy, co vládla kolem nás, je pryč. Prý ďábla odnes ďas. Tak v hlavě máme, k naší radosti, zas fůru jinejch starostí. Je navždy pryč vrah jménem Jack. To jméno zapomenem, dáme pod zámek. Kdo vlastně byl, jen mrtvé ví. Takže se pravdu nikdo nikdy nedoví. Zas zní tu smích a život náš
133
teď běží dál zas ve svých kolejích. Chci říct: vše zapomeň, tak jako já a neměj strach. Náš děsivý sen se rozplynul a den jej splách… Chci říct: vše zapomeň, tak jako já a neměj strach. Náš děsivý sen se rozplynul a den jej splách… Jej splách!
Davem náhle prochází Kluk – aniž by si ho kdokoliv všímal, přechází přes forbínu pryč z jeviště, nasazuje si Henryho klobouk a v jeho ruce zahlédneme i „Jackův“ vražedný nůž… Nikým neviděn odchází Kluk do hlediště a mizí v jeho hloubi…
– KONEC –
HČ 29 – Děkovačka HČ 30 – Hudba na odchodnou (Exit Music)
Ozve se příšerný křik další zavražděné.
134
12.2 Obrázky
Obr. č. 1
135
ObF029BAA98 r. č. 2 Obr. č. 3
Obr. č. 4
Obr. č. 5
136
Obr. č. 6 Obr. č.7
Obr. č. 8
Obr. č. 9
137
Obr. č. 10
Obr. č. 11
138
Obr. č. 1 - plakát k muzikálu Fantom Londýna Obr. č. 2 - autor hudby Radim Smetana Obr. č. 3 - autor textů písní Michael Prostějovský Obr. č. 4 - režisér a spoluautor námětu Lumír Olšovský Obr. č. 5 - scénograf Ondřej Zicha Obr. č. 6 - autor námětu Pavel Bár Obr. č. 7 - náčrt kostýmu prostitutky Kitty Obr. č. 8 - náčrt kostýmu prostitutky Betty Obr. č. 9 - náčrt kostýmu prostitutky Annie Obr. č. 10 - model scény Whitechapelu Obr. č. 11 - model scény paláce
12.3 Recenze "... Snad ještě větší hádankou, než kdo je oním tajemným pachatelem, bylo, jak se muzikálový soubor s projektem velkého autorského muzikálu vypořádá. A prozraďme rovnou, že Ostravané obstáli se ctí. Základem byl samozřejmě dobře napsaný příběh, líbivé, ale nepodbízivé melodie, správný temporytmus inscenace a kvalitní písňové texty, které se k obvyklým veršovánkách uchylují jen zřídkakdy a jak už je u Michaela Prostějovského zvykem, slova “sedí přesně na notách”, což na naší scéně bohužel nebývá vždy pravidlem. Hostující režisér Lumír Olšovský (v této sezoně zde inscenoval i Kálmánovu Čardášovou princeznu) vyšel z tradice kvalitních českých titulů, jako byl Dracula nebo Monte Cristo, jež zase našly inspiraci a předobraz ve světoznámých Bídnících. Vznikla efektní inscenace, kde je stále na co se dívat, bez hluchých míst a trhlin. Ač často kritizuji až neúnosnou délku řady muzikálů (Mona Lisa, Kladivo na čarodějnice), zde bych nějakých patnách dvacet minut navíc uvítal (představení trvá dvě hodiny) – například vztah mezi Seanem a Evelyn mohl být klidně rozvinut košatěji, aniž by inscenace ztratila dech. K výpravným titulům hudebně dramatického repertoáru patří velká výprava, už od dob klasické operety. Scénograf Ondřej Zicha s kostýmní návrhářkou Kateřinou Bláhovou si patrně maximálně porozuměli a přenesli
139
diváky do časů viktoriánské Anglie velmi autenticky. Publikum má pocit, jako by se přímo ocitlo v temných uličkách Londýna, v jeho nevěstincích a putikách, na pitevně, ale také (alespoň na chvili) v paláci samotné královny Viktorie. Podmanivou atmosféru většinou potemnělých uliček dotváří působivý světelný design. Pěvecky nejnáročnější rolí v muzikálu je bezesporu úloha něžné, ale odvážné dívky Evelyn, v které doslova exceluje pěvecky suverénní (a navíc půvabná) Martina Šnytová. Bez zaváhání zvládá romantické songy i vypjatější dramatické pasáže. Technicky dobře vybavená pěvkyně vystupující také v operním a operetním repertoáru obstála ovšem i herecky, přechody mezi žánry jí jak vidno nečiní žádné problémy. Z mužských sólistů dominoval Lukáš Adam, jehož postava Henryho prochází snad nejzajímavějším vývojem, zprvu citlivý a nesmělý mladík se velmi přesvědčivě mění v nebezpečného rozervance. Jeho přítele Seana hrál na premiéře spolehlivě zpívající Juraj Čiernik, jemuž by možná slušela větší suverenita a bonvivánství. Z davu prostitutek pak vyčnívala brilantní Hana Fialová (Betty), která vynikla už v Marguerite, Pardon My English i Josefovi, dále drsná Stará v podání Veroniky Forejtové či Veronika Gidová coby krásná Kitty, první Jackova oběť. Jednoznačně nejzápornější postavou hry je krutá Matka, v kterou se proměňuje démonická Jana Kurečková, jež bez jakéhokoli citu vede Jackovu ruku k stále brutálnějším zločinům. V epizodní úloze Královny Viktorie vystupuje jako speciální host Jitka Zelenková. Patrně jde o dobrý obchodní tah, oblíbená zpěvačka je zejména v temperamentní pasáži nápaditého kupletu nepřehlédnutelná, ovšem nepochybuji, že by tuto úlohu interpretačně stejně kvalitně odvedl i někdo z místních. Achillovou patou mnoha inscenací bývá obsazení dětských rolí. I zde měli inscenátoři šťastnou ruku, Jan Dunděra (Kluk) se po jevišti pohyboval jako zkušený profesionál. Ve větších, menších i epizodních rolích a roličkách se představil prakticky celý soubor. Nelze vyjmenovat všechny, ale nemohu nezmínit alespoň Pavla Lišku (Dědek), Vladimíra Poláka (Chuck), Romana Haroka (Neznámý), Lukáše Moravce (Seržant), Ladu Bělaškovou (Annie) či Petru Langerovou (Škaredá Sharon). Všechny sólisty i početný sbor nebývale rozhýbal choreograf Martin Goga, ve výborné formě se představil orchestr řízený Markem Prášilem. Ten se vůbec 140
poprvé postaral v NDM o hudební nastudování, a nezbývá než smeknout, kéž by byl každý debut tak vydařený…! V Ostravě se na muzikálu Fantom Londýna pracovalo dlouho a pečlivě. Proběhly náročné konkurzy, pracovní workshopy s autory i scénická čtení, na něž v provozních podmínkách repertoárových scén obvykle nezbývá čas. Snad i proto vzniklo dílo divadelně poctivé a řemeslně profesionální. Muzikál, který láká tajemnou atmosférou legendárních mordů, ale i davovými scénami, milostným příběhem a sem tam odlehčujícím vtipem. Jedná se už o druhé zpracování “rozparovačské legendy” na poměrně malém českém muzikálovém rybníku. Záměrně nechci srovnávat, zda je lepším titulem Jack Rozparovač nebo Fantom Londýna. Ale napovím, že za jevištně živým a fortelným hudebním divadlem se vyplatí do Ostravy zajet. ..."17 "... První dějství v Hybernii naskicovalo základní osu příběhu, jen občas, snad vinou matnějších hereckých výkonů v epizodních rolích (Chuck, novinář, doktor Adams…), ztrácelo tah. Skvělý byl naopak Dědek v podání Miloslava Mejzlíka či představitelé dětských rolí, Mikuláš Matoušek a Natálie Grossová – vždy, když se objevili na jevišti, proběhlo něco divadelně zajímavého. Druhé jednání bylo hudebně i herecky hutnější a udrželo diváky v napětí až do samého konce. K nejvýraznějším postavám muzikálu patří prostá švadlenka Evelyn, jež se vlastně v Whitechapelu ocitá náhodou, když navštíví svou sestru, jednu z prostitutek. Nachází zde špínu, brak, mozaiku lidských osudů, ale také lásku. Při premiéře tuto roli bravurně odzpívala Michaela Nosková, excelentní zejména ve vypjatých pasážích. Herecky bych možná čekal výraznější odstínění od ostatních ženských postav, Evelyn by měla být sice odvážná, ale také nezkažená, něžná. Za nepříliš šťastné považuji obsazení Jana Kopečného do role charismatického, trochu záhadného Seana (alternuje výraznější Ondřej Bábor). Kopečný je vynikajícím představitelem romantických typů, pro tyto role jej předurčuje jak tenorový hlas, tak princovský vzhled. Byl by jistě dobrým Henrym, Sean by však měl být drsnější, průraznější baryton, nikoli prvoplánově kladný hrdina, ale 17
Musical-opereta - Fantom Londýna [online]. kvě 24, 01:23 [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://www.musical-opereta.cz/fantom-londyna-je-pusobivym-a-divadelne-poctivym-muzikalem
141
chlapík, o němž si nevíme co myslet. Je to důležité i pro osu příběhu, aby nebylo zřejmé, kdo je vrahem, již před přestávkou. Jan Cina, tajemným hlasem své matky vedený tápající mladík Henry, je naopak herecky autentický, zprvu citlivý a nesmělý mladík se velmi přesvědčivě mění v nepříčetného rozervance a zrůdu. Dominantní postavou celého premiérového obsazení pak byla Jana Musilová coby ona šílená Matka, vskutku démonická bytost se vším všudy, herecky i pěvecky brilantní, byť v prakticky epizodní roli. Divadelní debut se podařil i Ivaně Gottové (Jane), přestože mezi živými není na jevišti právě dlouho. V dalších rolích zaujali Barbara Chybová (krásná Kitty), Vanda Károlyi (Betty), zaskakující Lumír Olšovský (Komisař Hudgens ), Radka Pavlovčinová (Annie) či Olga Želenská (Stará). Příliš humoru z karikatury královny Viktorie nevytěžila Ilona Csáková. Muzikál Přízrak Londýna patří v obrovském množství autorských titulů posledního dvacetiletí k těm, jenž nabízí zajímavý námět, tajemnou atmosféru a nádhernou výpravu. ..."18
18
Musical-opereta - muzikál a opereta - Recenze: Tajemný Přízrak Londýna už morduje prostitutky v Praze [online]. bře 14, 14:13 [cit. 2015-06-04]. Dostupné z: http://www.musical-opereta.cz/recenzetajemny-prizrak-londyna-uz-morduje-prostitutky-v-praze
142
