JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky

JANÁˇ CKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMˇ ENÍ V BRNˇ E Divadelní fakulta Ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky Je to složité

Absolventský projekt

Autor práce: Vedoucí práce: Oponent práce: Brno 2014

Matˇ ej Randár prof. Jan Gogola PhDr. Pavel Aujezdský

1

HÁDKA, JANIN BYT - VEˇ CER Souˇ casnost, centrum Olomouce, bˇ rezen. V kuchyˇ nce malého zrekonstruovaného bytu zaˇ rízeného nábytkem IKEA právˇ e probíhá hádka. Na stole je prostˇ reno pro dva, jídlo je rozjedené, lahev vína neotevˇ rená. U stolu sedí Matouš, jeho pˇ rítelkynˇ e Jana stojí u okna. MATOUŠ OVERVOICE Tak já nevím. Mám kˇ riˇ cet, rozbíjet nádobí? Breˇ cet, omlouvat se? Co mám ˇ ríct? MATOUŠ Pojd’ jíst, budeš to mít studené. Víš, kdo ˇ ceká dítˇ e? Jana se otoˇ cí na Matouše a pak rázným krokem odchází do ložnice. MATOUŠ OVERVOICE Mlˇ ceti zlato, Matouši. To ti jde pˇ rece nejlíp. Vracíme se v ˇ case asi o deset minut. Jana servíruje na st˚ ul, Matouš pˇ richází v bundˇ e do kuchynˇ e. MATOUŠ Ahoj, no to je v˚ unˇ e. Ukaž! Prstem mázne do omᡠcky, spálí si prst. Pak položí na podlahu u kuchyˇ nské linky tašku s fotoaparátem a batoh, z nˇ ehož vytáhne lahev vína, kterou položí doprostˇ red stolu. Umývá si ruce ve dˇ rezu, ˇ címž Janˇ e pˇ rekáží. Svou bundu pˇ rehodí pˇ res židli a ˇ ceká, až mu pˇ ristane jídlo pod nosem. Jana mu beze slova jídlo naservíruje. MATOUŠ Dobrou chut’! Matouš zaˇ cne jíst dˇ rív, než si Jana staˇ cí se svým jídlem sednout ke stolu. Jana pozoruje, jak se Matouš cpe. JANA Tak co konzultace? MATOUŠ Jaká konzultace? Jana namíˇ rí vidliˇ ckou na kalendᡠr, který visí nad stolem.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

2.

MATOUŠ No ty jo. Úplnˇ e mi to vypadlo. JANA Takže tys tam nebyl? Matouš kroutí hlavou. JANA Já to vˇ edˇ ela. To se dalo ˇ cekat! MATOUŠ Tak proˇ c jsi mi to nepˇ ripomnˇ ela, když jsi to ˇ cekala? JANA Nejsem tvoje matka. MATOUŠ Tak snad se zas tak moc nestalo. Pˇ redstav si, dnes jsem fotil Martina se Zuzanou. Vˇ edˇ elas, že se zasnoubili? Jana zakroutí hlavou. Matouš poklepe vidliˇ ckou na lahev, která stojí uprostˇ red stolu. MATOUŠ To je od nich. Mám tˇ e pozdravovat. JANA Ty jsi zase fotil za flašku? Matouš provinile pokrˇ cí rameny. JANA Aha. Takže bychom si možná mohli promluvit, co myslíš? Matouš zvedne hlavu od talíˇ re. MATOUŠ Ted’? JANA To poˇ cká, klidnˇ e dojez. Matouš znovu zaˇ cne jíst. Jana naštvanˇ e práskne vidliˇ ckou o st˚ ul. MATOUŠ Tak jestli tˇ e to trápí, tak m˚ užeme klidnˇ e ted’...

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

3.

JANA (skoˇ cí mu do ˇ reˇ ci) Jak dlouho to chceš takhle ještˇ e dˇ elat? Je ti šestadvacet, Matouši. Uvˇ edomuješ si to? Ostatní ve tvém vˇ eku zakládají rodiny, firmy nebo cestují... Ty nejsi schopný dokonˇ cit školu! Kdyby školu, ani blbou konzultaci si nejsi schopný pohlídat. MATOUŠ Ty jsi tak rozkošná, když se zlobíš. Pojd’ ke mnˇ e! Matouš napˇ rahuje ruce, aby Janu objal. Je zvyklý, že tím ukonˇ cí každou hádku. JANA Nech toho! Víš jak mi vedle tebe je? Chodím do práce, živím nás, ty fotíš kamarády za víno... Dokážeš si tˇ reba pˇ redstavit, že bychom museli platit nájem? MATOUŠ Nedokážu, pojd’ ke mnˇ e. JANA Matouši, já už takhle dál nem˚ užu. Když se mˇ e na tebe naši ptají, musím lhát, abych se hanbou nepropadla do zemˇ e! Po poslední vˇ etˇ e zavládne ticho. Matouš stáhne napˇ raženou náruˇ c. Jana pˇ rejde k oknu, dívá se na námˇ estí a zhluboka dýchá. Do oˇ cí se jí derou slzy. Matouš chce poslední poznámku velkoryse ignorovat. MATOUŠ Pojd’ jíst, budeš to mít studené. Víš, kdo ˇ ceká dítˇ e? Jana se otoˇ cí na Matouše a rázným krokem odchází do ložnice. MATOUŠ OVERVOICE Mlˇ ceti zlato. Že se nepouˇ cíš. Matouš bere do ruky mobilní telefon.

4.

2

PARTY, U ALEŠE - NOC Matouš pˇ richází k bytovým dveˇ rím studentského privátu, kde bydlí jeho kamarád Aleš. Pˇ res hlasitou hudbu jeho klepání a zvonˇ ení dlouho nikdo neslyší. Když mu neznámý ˇ clovˇ ek otevˇ re dveˇ re, vidí pˇ res cigaretový kouˇ r, že je v bytˇ e mnoho lidí. Posunky se ptá ˇ clovˇ eka, který mu otevˇ rel, kde najde Aleše. Je odkázán ke dveˇ rím jednoho z pokoj˚ u. Když k nim pˇ richází, vyjde ze dveˇ rí Aleš. ALEŠ No nazdar, ty bejku. Jsem rád, že jsi tady. Teda, víš jak... MATOUŠ Co to máte za party? ALEŠ Moje rozluˇ cka. MATOUŠ Se svobodou? ALEŠ Ty vole, nestraš, jenom se s mladou stˇ ehujeme do vlastního. Z pokoje vyjde rozcuchaná dívka. MATOUŠ Ahoj, gratuluju k novému bydlení. ALEŠ To není ona. Pojd’ za mnou. Spoleˇ cnˇ e vejdou do typického chlapeckého studentského pokoje. Na zdech plakáty, všude špinavé prádlo, na stole vysychající akvárium. Na poliˇ ckách pokrytých prachem leží špinavé nádobí a prázdné lahve od alkoholu. Postele chybí, matrace leží na holé zemi. ALEŠ (ukazuje na matraci) Tohle je moje postel, tu ti tady klidnˇ e nechám. Ostatní nábytek je majitele. Jinak nájem se platí k prvnímu, takže v pondˇ elí dáš do obálky na lednici trojku. Nech si tu ted’ vˇ eci a pojd’ na panáka. MATOUŠ Jo, hned pˇ rijdu. Aleš odchází a Matouš si s nechutí sedá na postel. Bere do ruky telefon. ˇ Cte si zprávu od Jany: KAM JSI SEL? POJD DOMU! (POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

5.

Matouš si svléká bundu a prohlíží si flekaté peˇ riny. Z kancelᡠrského kˇ resla v rohu se ozve hlas. Patˇ rí bledému chlapci s dlouhými ˇ cernými vlasy, kterého si Matouš pˇ redtím v˚ ubec nevšiml. Je ale zˇ rejmé, že musel být svˇ edkem toho, co se pˇ red chvílí v pokoji odehrávalo. SPOLUBYDLÍCÍ Ahoj, já jsem Marek. Hraješ Counter Strike? MATOUŠ Ne. SPOLUBYDLÍCÍ A nechceš k nám do klanu? MATOUŠ Nehraju poˇ cítaˇ cové hry. SPOLUBYDLÍCÍ Ani Counter Strike? MATOUŠ Ne. Promiˇ n. Matouš vychází z pokoje a zavírá za sebou dveˇ re. V pokoji zaˇ cne zvonit Matouš˚ uv mobil. Na displeji svítí JANA. Spolubydlící ho bere. SPOLUBYDLÍCÍ Haló? Žádný Matouš tady není!

3

PO PARTY, U ALEŠE - RÁNO Druhý den ráno snídají Matouš s Alešem v kuchyni. Dojídají zbytky bramb˚ urk˚ u z party a vaˇ rí si kávu do neumytých hrneˇ ck˚ u, ze kterých se vˇ cera pilo víno. ALEŠ A rozešel ses ty s ní nebo ona s tebou? MATOUŠ Nevím. Asi jsme se ani nerozešli. ALEŠ Vykopla tˇ e? MATOUŠ Šel jsem sám.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

6.

ALEŠ Tatranku? MATOUŠ Ne, díky. Nevidˇ el jsi nˇ ekde moje boty? Mám takový pocit, že v nich nˇ ekdo odešel. ALEŠ Nevidˇ el. Já tomu stejnˇ e nerozumím. Proˇ c jsi odešel? Na nˇ eco ti pˇ rišla? MATOUŠ No jak se to vezme. Vadí jí, že ještˇ e nemám hotovou školu, že nevydˇ elávám... ALEŠ No to s tou školou taky nechápu, ty jo... Však ti staˇ cí napsat jenom diplomku, udˇ elat státnice a dostaneš ty prachy, ne? Kolik to je? Dvˇ e stˇ e tác˚ u? MATOUŠ Už ˇ ctyˇ ri sta. Ségra toho vloni nechala. ALEŠ No ty vole, nebud’ debil. ˇ Ctyˇ ri sta klack˚ u skoro za nic. Pˇ richází rozespalá dívka v dlouhém pánském triˇ cku. V ruce drží telefon. DÍVKA Krátké hnˇ edé? Takový vyhublý? No? Jak se jmenuje? Matouš? (na Matouše) Ty jsi Matouš? To je asi tvoje. Matouš pˇ rebírá telefon. JANA Haló! Slyšíš mˇ e? Matouši! Jsi tam? Haló! Matouš hovor ukonˇ cí. ALEŠ Ty se jí bojíš, nebo co? MATOUŠ To je složité.

7.

4

KONZULTACE, FAKULTA - DOPOLEDNE ˇeká na fakultˇ Matouš c e pˇ red kabinetem. Doktor Ondroušek, mladý umaštˇ ený akademik s plnovousem, pˇ richází. Matouše však neoˇ cekává. MATOUŠ Dobrý den, tak jsem tady. ONDROUŠEK No a? Máme snad sch˚ uzku? MATOUŠ Ano. ˇ Cermák, Matouš, diplomka. ONDROUŠEK Ach, ano. ˇ Cermák. Mˇ el jste pˇ rijít vˇ cera. ˇ Cekal jsem tu na vás p˚ ul hodiny. MATOUŠ Vˇ cera? To není možné. V diᡠri mám urˇ citˇ e osmého. Ondrouškovi je jasné, že má pˇ red sebou jedince, který se vymlouvá. ONDROUŠEK No tak pojd’te dál. Vchází do kabinetu. Ondroušek nˇ eco hledá v poˇ cítaˇ ci. V kabinetu je ticho. MATOUŠ No takže... Já jsem si ˇ ríkal, že bych tˇ reba... ONDROUŠEK Ještˇ e moment... Tak tady to máme, kolego. Sedmého tˇ retí. Otoˇ cí monitor smˇ erem k Matoušovi. MATOUŠ Aha. Tak pardon. ONDROUŠEK Takže diplomka. O ˇ cem chcete psát? MATOUŠ ˇ Ríkal jsem si, že bych mohl napsat nˇ eco o Eduardu Kubišovi.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

8.

ONDROUŠEK O kterém? MATOUŠ O tom, který napsal Temné poledne, Opuštˇ ené balkony... ONDROUŠEK Tenhle Kubiš? Proboha! Co o nˇ em chcete psát, kolego? MATOUŠ Mám ho docela naˇ cteného, tak jsem si ˇ ríkal... ONDROUŠEK To na fakultˇ e ani neˇ ríkejte nahlas, ještˇ e si na vás budou ukazovat. Kubiš. Takový brak! MATOUŠ Mnˇ e se to nezdá zas tak... ONDROUŠEK Braková literatura jako odraz doby, to by šlo... I když... MATOUŠ Mnˇ e se Kubiš nezdá zase tak špatný. Navíc o nˇ em nikdo ještˇ e nic nenapsal. Teda nic jsem nenašel... Je to místní autor známý nejen v ˇ Cesku, ale i v ˇ radˇ e dalších evropských zemích. ONDROUŠEK To nejsou argumenty, kolego. Doporuˇ cuji vám, abyste si našel jiné téma. ˇ Casu máte ještˇ e relativnˇ e dostatek, takže když si v dohledné dobˇ e vyberete nˇ ejaké slušné téma a zaberete, je možné, že za rok diplomovou práci obhájíte. MATOUŠ Za rok? Já se bavím o letošku. ONDROUŠEK To si dˇ eláte srandu? Je p˚ ulka bˇ rezna. Jak to chcete do listopadu stihnout? Magisterská diplomová práce se má psát alespoˇ n dva roky. Už vám nˇ ekdo ˇ rekl, že vysoká škola není rychlokurz?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

9.

MATOUŠ No ve skuteˇ cnosti jsem uvažoval nad kvˇ etnovými termíny. ONDROUŠEK Kolego, jak dlouho u nás studujete? MATOUŠ Šest let. ONDROUŠEK A po šesti letech za mnou pˇ rijdete a s vážnou tvᡠrí mi oznámíte, že chcete napsat a obhájit diplomovou práci za dva mˇ esíce? ˇ Reknˇ ete mi jeden d˚ uvod, proˇ c bych vás odtud nemˇ el ihned vyrazit. MATOUŠ Když nedodˇ elám školu ted’, tak už nikdy. ONDROUŠEK Co vám brání? MATOUŠ Vˇ ek. ONDROUŠEK Ale jdˇ ete. Na fakultˇ e studuje mnoho výraznˇ e starších student˚ u, než jste vy. MATOUŠ Nemyslím to tak, že jsem starý, ale už mi bude dvacet šest a od zᡠrí budu muset platit za prodlouženou délku studia, do toho zdravotní, sociální, ... ONDROUŠEK Studovat se dá i pˇ ri zamˇ estnání. Pˇ res den budete vydˇ elávat, po veˇ cerech bádat. To není nic neobvyklého. MATOUŠ Upˇ rímnˇ e. Myslíte, že bych u zamˇ estnání školu dodˇ elal, když jsem ji nedodˇ elal do ted’? ONDROUŠEK V tom pˇ rípadˇ e, je mi líto, kolego. Ale nevˇ ešte hlavu. Dle vašeho pˇ rístupu ke studiu hádám, (VÍCE) (POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

10.

ONDROUŠEK (pokraˇ cování) že pro váš profesní život nebude titul z katedry bohemistiky podstatný. MATOUŠ No ve skuteˇ cnosti víc, než si myslíte. ONDROUŠEK Prosím? MATOUŠ To je jedno. Ukonˇ cení studia si mám vyˇ rídit na studijním nebo na dˇ ekanátu? ONDROUŠEK Takže vy se o to ani nepokusíte? MATOUŠ Nemá to cenu. ONDROUŠEK Co s vámi? Bude to znít ironicky, ale pˇ reji vám hodnˇ e štˇ estí v životˇ e. Podává Matoušovi ruku. MATOUŠ Díky. Vám taky. Tak sbohem. ONDROUŠEK Tˇ reba se ještˇ e nˇ ekdy setkáme. MATOUŠ Na studijním nebo na dˇ ekanátu? ONDROUŠEK Pardon? MATOUŠ Tu žádost o ukonˇ cení studia. ONDROUŠEK Na studijním. MATOUŠ Dˇ ekuji. Mimochodem, jak se vám líbila Noˇ cní tramvaj? ONDROUŠEK Neznám.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

11.

MATOUŠ Od Kubiše. Leží vám na stole. ONDROUŠEK To si tam asi odložil kolega. MATOUŠ Aha. Tak na shledanou. Matouš se vydává ze dveˇ rí. Ondroušek za ním ještˇ e vykoukne. ONDROUŠEK Pojd’te sem ještˇ e. Když stihnete napsat skvˇ elou práci za ty dva mˇ esíce, tak vás u obhajoby podržím. Do odevzdání ale nebudete dˇ elat nic jiného, než psát, jíst a spát, jasné? Musí to být perfektní. A nezmiˇ nujte se nikde o tom, kdy jste ji zaˇ cal psát. Je vám to jasné? MATOUŠ Jasné. ONDROUŠEK A nechte si pro sebe, co ˇ cte kolega za knihy. Mohlo by ho to zdiskreditovat. MATOUŠ Rozumím. Na shledanou.

5

POLICEJNÍ ZÁSAH, JANIN BYT - ODPOLEDNE Matouš pˇ richází do Janina bytu. Zjistí, že Jana v bytˇ e není, a tak jde první do ledniˇ cky, udˇ elá si svaˇ cinu, pˇ riˇ cemž udˇ elá na lince nepoˇ rádek. Pak si dá obleˇ cení do praˇ cky a do krosny zaˇ cne skládat knihy od Kubiše a obleˇ cení. Nakonec si vleze do sprchy. Klidnou sprchu vyruší rozhrnutí závˇ esu policejní hlídkou. POLICISTA 1 Policie, ruce vzh˚ uru! Matouš zápasí se strhnutým sprchovacím závˇ esem, kterým se snaží zahalit. Zpoza policist˚ u se vynoˇ rí Jana. JANA Co tu proboha dˇ eláš?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

12.

POLICISTA 1 Vy ho znáte? JANA Je to m˚ uj pˇ rítel. MATOUŠ Tys na mˇ e zavolala policii? JANA Já jsem myslela, že se sem nˇ ekdo vloupal. Ty cizí boty, ten nepoˇ rádek v kuchyni... MATOUŠ Já bych si ho pak uklidil. JANA Proboha. POLICISTA 1 Pˇ redpokládám, že nás tu už potˇ rebovat nebudete. JANA Moc se omlouvám za planý poplach. POLICISTA 1 Lhal bych, kdybych ˇ rekl, že se nám to stává. Tak na shledanou. Matouš sedí s Janou v koupelnˇ e na vanˇ e. V praˇ cce se odstˇ red’uje Matoušovo obleˇ cení. JANA Kde hodláš bydlet? MATOUŠ U Aleše. JANA V tom doupˇ eti? Matouš pokrˇ cí rameny. JANA V noci jsem se hroznˇ e bála. Nˇ ekdo poˇ rád chodil po chodbˇ e. MATOUŠ Hm. JANA Já bych se ti za ten... Zapípá praˇ cka. Jelikož je Matoušovi rozhovor nepˇ ríjemný, hned se zvedá.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

13.

JANA Posloucháš mˇ e? MATOUŠ Promiˇ n. Matouš vytahuje mokré prádlo a dává ho rovnou do batohu mezi knížky. Jana stojí na ním. JANA Nechceš to odstˇ redit? MATOUŠ To je dobré. Díky za azyl. JANA Vždyt’ jsi tady doma. MATOUŠ Tím si právˇ e nejsem jistý. Tak ahoj. Matouš odchází z bytu.

6

VYHLEDÁVÁNÍ, U ALEŠE - ODPOLEDNE Matouš vysouší knížky, které si v batohu zamokˇ ril ˇ cerstvˇ e vypraným obleˇ cením. Sedá ve svém novém pokoji k poˇ cítaˇ ci, do vyhledávaˇ ce zadává jméno "Eduard Kubiš". MATOUŠ OVERVOICE Tak pojd’me na to. Kubiš. Kubišová ne. Eduard. Samé kritiky, rekordy prodeje. Diskusní fórum. Nikde nic. Žádné fotky. Žádné webové stránky. Dnes už má pˇ rece webovky každý. Facebook - nic. Twitter - nic. Tady je rozhovor. Aha, jenom s nakladatelem. Žádný kontakt. Všechno konˇ cí u nakladatelství Karla ˇ Cerného.

7

SHÁNˇ ENÍ KONTAKTU NA KUBIŠE, NAKLADATELSTVÍ - DOPOLEDNE Matouš pˇ richází do malého olomouckého nakladatelství, které sídlí v pˇ rízemí rodinného domu. Zaklepe a je vyzván ke vstupu do kancelᡠre. Uvnitˇ r sedí za pracovním stolem podsaditý muž s brýlemi, na sedaˇ cce sedí asi ˇ ctyˇ ricetiletá atraktivní žena.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

14.

KAREL Dobrý den, máte pˇ rání? MATOUŠ Dobrý den, vy jste pan ˇ Cerný? KAREL Ano, pˇ rejete si? MATOUŠ Psal jsem vám zhruba pˇ red týdnem e-mail. KAREL Omlouvám se, neˇ ctu všechno. Karel sedá k PC. KAREL Jak se prosím vás jmenujete? MATOUŠ Matouš ˇ Cermák. KAREL Nikde vás tu nevidím. A co jste mi psal? MATOUŠ Žádal jsem vás o kontakt na Eduarda Kubiše. Žena na pohovce, která si Matouše od jeho vstupu do kancelᡠre prohlíží, najednou zpozorní. KAREL A co mu chcete? MATOUŠ Poptat se ho na pár vˇ ecí. KAREL Vy jste z tisku? Nebo... MATOUŠ Ne, z univerzity. Píšu o nˇ em diplomku. KAREL M˚ užete mi to nˇ ejak dokázat? MATOUŠ Zatím jenom prázdným textovým dokumentem. Teprve zaˇ cínám. A nebo vám m˚ užu ukázat studijní pr˚ ukaz. A nebo dát kontakt na vedoucího práce.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

15.

VANDA Proˇ c píšete diplomku o Kubišovi? MATOUŠ Mám rád jeho knížky. Chtˇ el jsem psát o nˇ eˇ cem, co je mi blízké. VANDA A nemyslíte si, že je to spíš literatura pro ženy? MATOUŠ Nemyslím. Vy ano? VANDA Nevím. Ptám se. KAREL Tak tady na sebe nechte kontakt a on se vám když tak ozve. Matouš na sebe vypisuje kontakt a pak ho odkládá na hromádku neotevˇ rených dopis˚ u adresovaných Kubišovi. KAREL Ted’, když dovolíte, tu máme nˇ eco rozjednaného... MATOUŠ Jistˇ e, na shledanou.

8

RUŠENÍ FOCENÍ, U ALEŠE - ODPOLEDNE Matouš obvolává lidi, které mˇ el fotit. MATOUŠ Ahoj, tady Matouš ˇ Cermák, neruším? Chtˇ el jsem se zeptat, je to docela trapné, ale jak vás mám pˇ ríští týden fotit... Stˇ rih. MATOUŠ ...jo, platí. Jenom jsem se chtˇ el zeptat, jestli by nebylo ve vašich možnostech... Stˇ rih. MATOUŠ ...víš jak, nájem, jídlo, a hlavnˇ e opotˇ rebení fot’áku, ˇ cas, ... Stˇ rih. (POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

16.

MATOUŠ ˇ Reknˇ eme pˇ etikilo za focení. I s editací samozˇ rejmˇ e... Stˇ rih. MATOUŠ ˇ Ctyˇ ri sta? Stˇ rih. MATOUŠ Ani tˇ reba dvˇ e stovky byste nedali dohromady? Jo vy už jste mi koupili flašku? Tak já se vám ještˇ e ozvu, jo? Stˇ rih. MATOUŠ Ne, nejsem naštvaný, v pohodˇ e. Jo, napíšem si. Tak ˇ cau!

9

PRODEJ FOˇ TÁKU, ZASTAVÁRNA - ODPOLEDNE Matouš pokládá svou fotografickou výbavu na pult v malé tmavé zastavárnˇ e. Za pultem stojí zpruzený potetovaný chlap. Na pultu se postupnˇ e objevuje fot’ák, objektivy, filtry, blesk, literatura o fotografování, pamˇ et’ové karty. Filtry, karty a knihy zastavárník rovnou odsouvá pryˇ c, jelikož je nechce. Pak se dlouze zadívá na fotografické vybavení. ZASTAVÁRNÍK ˇ Ctyˇ ri. MATOUŠ Co ˇ ctyˇ ri? ZASTAVÁRNÍK Tisíce. MATOUŠ Ten fot’ák má cenu dvacet tisíc. Zastavárník pokrˇ cí rameny. MATOUŠ Jenom tenhle objektiv stál sedm tisíc. ZASTAVÁRNÍK Tak pˇ et.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

17.

MATOUŠ Patnáct za fot’ák a objektivy po tˇ rech tisících. ZASTAVÁRNÍK Sedm za všechno, poslední nabídka. MATOUŠ To snad nemyslíte vážnˇ e! ZASTAVÁRNÍK Bud’ ber sedm, nebo si to odnes. MATOUŠ Tak patnáct za všechno. Dvanáct. Deset. Dobˇ re, tak tˇ ech osm. ZASTAVÁRNÍK ˇ Rekl jsem sedm. Matouš už neprotestuje. Bere peníze a pˇ repoˇ cítává je. Pˇ richází zákazník. ZÁKAZNÍK Dobrý, máte nˇ ejaké fot’áky? Takové ty profesionální? ZASTAVÁRNÍK Jo, tady tuhle fotografickou sadu. Má to cenu tak dvacet tisíc. Já vám to dám za patnáct. ZÁKAZNÍK Hmm, vypadá to profesionálnˇ e. MATOUŠ Za víc než pˇ et tisíc to nekupujte. Je to kˇ ráp. Na shledanou. Matouš vychází pˇ red zastavárnu, pípne mu zpráva: MATE-LI ZAJEM MLUVIT O ME TVORBE, PRIJDTE ZITRA VE DVE DO KAVARNY SLAVIA. E. KUBIS.

10

SETKÁNÍ S VANDOU, KAVÁRNA - ODPOLEDNE Matouš pˇ richází do kavárny. Rozhlíží se, ale nevidí nikoho, kdo by sedˇ el sám. Zahlédne jen ženu, kterou vidˇ el pˇ red pár dny v nakladatelství. Mávne na nˇ ej , on jí kývnutím hlavy pozdrav opˇ etuje. Pak se posadí k volnému stolku a nervóznˇ e se rozhlíží. Žena se zvedne od nedopité kávy a jde k Matoušovi.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

18.

VANDA Dobrý den, pojd’te se mnou ven. MATOUŠ Já tu mám ale sch˚ uzku... VANDA Já vím. Pojd’te. Vycházejí z kavárny. Matouš následuje Vandu. Vchází do pr˚ uchodu. Matouš celou situaci nechápe, má ostych. Vanda si všímá jeho nesmˇ elosti, je mírnˇ e pobavená. VANDA Nebojte. Vchází do domu.

11

CESTA VÝTAHEM, U VANDY - ODPOLEDNE MATOUŠ Tady bydlí pan Kubiš? VANDA Ano. MATOUŠ Bydlel jsem odtud na dohled. VANDA Hm. MATOUŠ Tam na druhé stranˇ e námˇ estí. VANDA Aha. MATOUŠ A vy se znáte s panem Kubišem? VANDA Já jsem pan Kubiš. MATOUŠ Aha. Matoušovi to zaˇ cíná docházet. MATOUŠ ˇ Cermák, Matouš. VANDA Sochorová, Vanda. Tˇ eší mˇ e. Vystupují z výtahu.

19. 12

POPRVÉ U VANDY, VANDIN BYT - ODPOLEDNE Matouš a Vanda vstupují do prostorného, vzdušného, stˇ rídmˇ e zaˇ rízeného bytu 3+kk. Byt je zaˇ rízen pro život jednoho ˇ clovˇ eka. V nejvˇ etší místnosti je kuchyˇ nský kout, jídelní st˚ ul s jednou židlí, obývací kout s velkým kˇ reslem, taburetem, televizí a policemi s CD a DVD. Vanda si napustí sklenici vody a jde si sednout do svého kˇ resla. Matouš poˇ rád stojí uprostˇ red. VANDA Pardon. Posad’te se na nˇ eco. Vezmˇ ete si tˇ reba židli z kuchynˇ e. Nebo já vám ji... MATOUŠ To je v poˇ rádku. Matouš si jde pro židli. Posadí se. VANDA Tak mi povˇ ezte nˇ eco o té své... Nˇ eco na pití chcete? MATOUŠ Možná trochu vody. Vanda se zvedá a jde ke kuchyˇ nské lince. VANDA Musím vám tu vodu nalít do hrnku. Skleniˇ cku mám jenom jednu. Pardon. MATOUŠ V poˇ rádku, dˇ ekuji. Nejste moc zvyklá na návštˇ evy, že? VANDA K tématu, prosím. MATOUŠ No tak chtˇ el bych napsat diplomku o vaší tvorbˇ e. VANDA Nˇ eco konkrétního by vás zajímalo? MATOUŠ ˇ Ríkal jsem si, že bych nˇ ejak zaznamenal váš vývoj jako autora. Teda autorky. VANDA A k tomu mˇ e potˇ rebujete? Nestaˇ cí vám moje knihy?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

20.

MATOUŠ Nerad bych se pohyboval pouze na poli domnˇ enek. VANDA A kdo vám to vede? MATOUŠ Doktor Ondroušek. VANDA To bude nˇ ejaký mladý... MATOUŠ Asi jo. I když u tˇ ech akademik˚ u je to tˇ ežké poznat. VANDA Žádný starý by vám to nevzal. MATOUŠ Proˇ c myslíte? VANDA Nemají moje knížky rádi. Nebo možná mají, když je všichni ˇ ctou. MATOUŠ Jak to víte? VANDA Chodívají pravidelnˇ e dol˚ u do kavárny. Vždycky, když mi vyjde knížka, tak o ní do týdne debatují. MATOUŠ Aha. A vy tady bydlíte sama? VANDA Jak to souvisí s vaší diplomovou prací? MATOUŠ No... Asi nijak. Jen mˇ e to zajímalo. VANDA Byla bych velmi ráda, kdyby se vaše otázky omezily pouze na mé knihy. Nemám zájem odpovídat na otázky typu "s kým tu bydlím". MATOUŠ Jistˇ e, pardon. Ale bez struˇ cných životopisných údaj˚ u se práce zˇ rejmˇ e neobejde.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

21.

VANDA Kubiš˚ uv životopis je na obalu každé knihy. MATOUŠ Ale Kubiš je jen postava, já chci psát o vás. VANDA Bud’ budete psát o Kubišovi, nebo je mi líto. Navíc jste ještˇ e pˇ red ˇ ctvrt hodinou ani nevˇ edˇ el, že jsem Kubiš já. Matouš mlˇ cí. Nervóznˇ e se škrábe na zátylku. VANDA Takže? MATOUŠ Budu si ty otázky muset ještˇ e promyslet. VANDA Dobrá. Stejnˇ e mám ted’ hromadu práce, tak bych se vám stejnˇ e nemohla moc vˇ enovat. Ozvˇ ete se zaˇ cátkem kvˇ etna. MATOUŠ Kvˇ eten je pˇ ríliš pozdˇ e. VANDA Pozdˇ e? Kdy odevzdáváte? MATOUŠ V p˚ ulce kvˇ etna. VANDA Letos? MATOUŠ Ano. VANDA Za dva mˇ esíce? MATOUŠ Bohužel. VANDA Silnˇ e mi pˇ ripomínáte mˇ e ve vašem vˇ eku. MATOUŠ To je lichotka?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

22.

VANDA Výraz politování. MATOUŠ I tak dˇ ekuji. Chvíli se na sebe jen tak dívají. Vanda neví, jak má Matoušovi ˇ ríct, že už by mohl jít. Podívá se na hodinky. MATOUŠ Kolik je? VANDA Kolik ˇ ceho? MATOUŠ Hodin. Dívala jste se na hodinky. VANDA Dost. MATOUŠ Tak já p˚ ujdu. Vanda kývnutím hlavy nápad vítá. MATOUŠ Takže já se ozvu, až si promyslím ty otázky. VANDA Ozvˇ ete. MATOUŠ Vaše ˇ císlo koneckonc˚ u mám. VANDA Telefon moc nepoužívám. Dopoledne bývám v kavárnˇ e, odpoledne doma. MATOUŠ V kavárnˇ e? Dole? VANDA Ano. MATOUŠ Vám tam chutná káva? VANDA Ano, docela ano. MATOUŠ A líná obsluha vám nevadí?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

23.

VANDA Dávám jim to znát na výplatˇ e, nebojte. MATOUŠ Aha. Takže dol˚ u trefím, dˇ ekuji za vodu a pˇ rijetí a tak.. Budu se tˇ ešit... Vanda jste ˇ ríkala? VANDA Sochorová. Na shledanou. Vanda zavˇ re dveˇ re od bytu.

13

TELEFON OD MÁMY, NÁMˇ ESTÍ - ODPOLEDNE Matouš vychází pˇ red d˚ um, kde bydlí Vanda. Jde pˇ res námˇ estí a zaˇ cne mu zvonit telefon. Zastaví se, volá mu matka. MATOUŠ Haló? MATKA No haló! MATOUŠ Ahoj mami, co potˇ rebuješ? MATKA To je nadlidský úkol se ti dovolat! MATOUŠ Promiˇ n, vždycky jsi mi volala... Do práce... MATKA Do práce? No to ráda slyším! MATOUŠ No... Matouš se ohlédne smˇ erem k domu, ze kterého vyšel. Z okna ho pozoruje Vanda. MATKA A kdy pˇ rijedeš? Už v pátek nebo až v sobotu? MATOUŠ Jako ted’ka? Ted’ se mi to nehodí, nˇ eco mám. Ale tak za dva týdny bych se doma mohl otoˇ cit.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

24.

MATKA To si dˇ eláš srandu? MATOUŠ Cože? MATKA To myslíš vážnˇ e? MATOUŠ Co myslím vážnˇ e? MATKA Že bys ani na svatbu své sestry nepˇ rijel! MATOUŠ Cože? MATKA Že nejezdíš ani na mé narozeniny, to už jsem si zvykla, ale alespoˇ n bys mohl... MATOUŠ Maruna se žení? MATKA Vdává! Nedˇ elej, že to nevíš! MATOUŠ A jak bych to mohl vˇ edˇ et!? MATKA Máš mi brát telefony. Nechala jsem ti minimálnˇ e vzkaz˚ u. MATOUŠ Proboha. MATKA Ty nemáš radost? MATOUŠ Mám, nesmírnou. Proˇ c tak narychlo? MATKA Proˇ c? Tak uvažuj. Kdy s Janiˇ ckou pˇ rijedete? MATOUŠ Já se ti ještˇ e ozvu. Nevím, jestli má Jana ˇ cas...

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

25.

MATKA To je všechno kv˚ uli tomu, že mi nezvedáš telefony. MATOUŠ Ona mi ˇ ríkala, že nˇ eco má, ale ještˇ e se jí zeptám. MATKA Bez Janiˇ cky nejezdi! Ahoj! Matouš se podívá opˇ et do Vandina okna. Už v nˇ em nestojí.

14

CESTA NA SVATBU, NÁDRAŽÍ - RÁNO Chladné ráno. Jana nervóznˇ e stojí na autobusovém nádraží. Je hezky obleˇ cená a upravená, v jedné ruce drží zabalený dárek, v druhé ruce zabalený pugét, na prstu jí visí vak na šaty. Pˇ ribíhá zpocený Matouš. MATOUŠ Promiˇ n, ahoj, díky. Kytka? Dárek? Jé, m˚ uj oblek! Ty jsi úžasná! JANA Ahoj. MATOUŠ ˇasu? Kolik máme c JANA Už to jelo. MATOUŠ Cože? Vždyt’ to má jet tˇ ricet pˇ et! JANA Dvacet pˇ et. Volala jsem ti. Matouš na to nemá co ˇ ríct. Jen se snaží vydýchat.

15

CESTA NA SVATBU, DODÁVKA - RÁNO Jana stopuje s prázdnýma rukama u cesty. U krajnice zastaví dodávka. V tu chvíli vyskoˇ cí zpoza kˇ roví Matouš a bˇ eží k dodávce. ˇ Ridiˇ c nakonec bere oba. Matouš se nacpe doprostˇ red. V autˇ e je ticho. Jana pokládá hlavu na Matoušovo rameno a s rukou na jeho koleni zavírá oˇ ci.

26.

ˇ Ridiˇ c zastavuje u odboˇ cky na Bukovice. Matouš a Jana se vydávají po silnici do Bukovic. Cestou je nabírá traktor. Jana se v kostýmku a lodiˇ ckách souká na korbu.

16

SVATBA, BUKOVICE - DOPOLEDNE Pˇ rijíždí pˇ red kostel. U vstupu ˇ ceká Matoušova nervózní matka. MATKA Kde jsi, ty osle? Jak to vypadáš, ty trhane!? Janiˇ cko, moje milá! Moc ti to sluší, sluníˇ cko. JANA Dobrý den. MATOUŠ Musím se jít dom˚ u pˇ revléct. MATKA Nikam nep˚ ujdeš! Nevíš, kolik je hodin? Tohle mi dej a bˇ ež dovnitˇ r, ˇ cekají na fotografa. Matka vytrhne Matoušovi vˇ eci z rukou. MATKA ˇadˇ V první r e je pro vás místo. Bˇ ežte, rychle, už to zaˇ cíná. Matouš s Janou vbíhají do kostela. Farᡠr je zahlédne a dává znamení varhaníkovi. Ten hraje svatební pochod. Pˇ rítomní povstanou a sledují pár spˇ echající uliˇ ckou. Všichni jsou samozˇ rejmˇ e udiveni. Dojde to i farᡠri, a tak se snaží gestikulovat na varhaníka, který se ale soustˇ redí na hraní. Když si povel˚ u všimne, Matouš s Janou už dobrých deset sekund sedí v kostelní lavici. Farᡠr gestikuluje na varhaníka, aby zaˇ cal hrát ještˇ e jednou. Varhaník znovu spustí. Všichni se opˇ et postaví. Kostelem už nyní krᡠcí ženich se svou matkou. Pˇ rijdou k oltᡠri, matka si sedá. Pˇ richází Matoušova matka a pˇ rivádí svou dceru Marii. V p˚ ulce uliˇ cky najednou zpomalí, až se úplnˇ e zastaví. Pak zanechá dceru stát a spˇ echá do první ˇ rady. MATKA (k Matoušovi) Fot’ to! Proˇ c to nefotíš?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

27.

MATOUŠ Já? MATKA Kdo jiný? Kde máš fot’ák? MATOUŠ Však tu máš fotografa! MATKA Ty jsi fotograf! MATOUŠ Ale já jsem nevˇ edˇ el, že mám fotit! Ani tu nemám fot’ák! MATKA Vždyt’ jsem ti volala, at’ ho pˇ rivezeš! MATOUŠ Nic takového jsi mi nevolala! MATKA Kdybys bral telefony! MATOUŠ To snad nemyslíš vážnˇ e... Svatební pochod dohraje, nevˇ esta poˇ rád stojí sama uprostˇ red kostela. MATKA (do ticha) Ty jsi opravdu budižkniˇ cemu. Rozladˇ ená matka pokyne na nevˇ estu. MATKA Pojd’, prosím tˇ e. Zaˇ cíná obˇ rad. Matce teˇ cou slzy nikoliv dojetím, nýbrž proto, že nebude mít žádnou památku. Svˇ edci se snaží situaci alespoˇ n trochu zachránit focením na telefony. Pˇ red kostelem hází všichni ve špalíru na novomanžele rýži. Jana vytáhne z kabelky dva malé pytlíky s rýží a s káravým pohledem Matoušovi jeden podá.

17

VESELKA, KULTURÁK - ODPOLEDNE Matouš sedí v ústraní, pˇ red sebou má pivo. Z parketu na nˇ ej gestikulují, aby pˇ rišel. On s díky odmítá. Na pódiu stojí DJ a snaží se bavit svatebˇ cany. (POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

28.

Najednou DJ zahraje fanfáru, pˇ riopilá nevˇ esta vylézá na pódium a hází za sebe kytici, o kterou se na parketu poperou dvˇ e dívky. Jana se vrací z toalety a vidí radující se dívku se svatební kyticí v ruce. Vrací se k Matoušovi a sedá si vedle nˇ ej. JANA Tak co s námi bude? MATOUŠ Nevím. JANA Máš mˇ e v˚ ubec rád? MATOUŠ Mám. JANA Tak proˇ c se nevrátíš k nám dom˚ u? MATOUŠ Protože jsi mˇ e vyhodila. JANA To není pravda. Nikdo tˇ e nevyhodil. MATOUŠ Vyhodila jsi mˇ e tím, co jsi ˇ rekla. JANA Vždyt’ jsem se ti za to už omluvila. MATOUŠ To si teda nepamatuju. JANA Tak promiˇ n, omlouvám se, nemyslela jsem to tak. Pˇ richází Matoušova matka. MATKA M˚ užu vás vyrušit, hrdliˇ cky moje zlaté? MATOUŠ Jasnˇ e. Poˇ ckej, podám ti židli. Matouš se zvedá, matka si zatím sedá na jeho židli.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

29.

JANA Jak se máte, paní ˇ Cermáková? MATKA Už bychom si mohly potykat, Janiˇ cko, ne? JANA Tak dobˇ re. Jana, tˇ eší mˇ e. MATKA R˚ uža! Dej mnˇ e pusu! Matouš pˇ richází s židlí. Vidí akt potykání. Trochu ho to vydˇ esí. MATKA No pojd’ sem a povˇ ez mi o té tvé práci. Platí ti dobˇ re? Jana na Matouše valí oˇ ci. MATOUŠ Ale tak jo, v pohodˇ e. Dá se to. MATKA A nadˇ reš se? MATOUŠ Jak kdy. Ani moc ne. Spíš tak stˇ rednˇ e. MATKA No a co to je za práci? MATOUŠ Taková no... Spíš administrativní. Práce s textem a tak, víš? MATKA A není ti líto, že jsi nechal té školy, že ne... MATOUŠ Já jí ještˇ e nenechal. Píšu diplomku. Jana i matka valí oˇ ci. JANA Ty píšeš diplomku? MATKA Takže ty tu školu dodˇ eláš?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

30.

MATOUŠ Zatím to vypadá, že ano. MATKA Tak s tím jsem teda v˚ ubec nepoˇ cítala. To je nemilé. Ale když pracuješ... MATOUŠ Co je nemilé? Nemáš z toho radost? MATKA Ale mám. To jo, ale... Ach jo... MATOUŠ Tak co je? MATKA Myslím na ty dˇ edovy peníze. MATOUŠ Co je s nima? MATKA To je tak nemilé... MATOUŠ Co se stalo? MATKA Víš, já myslela, že tu školu nedodˇ eláš... Tak jsem ty peníze dala Marušce a Michalovi na rekonstrukci. Koupili si nahoˇ re na pasekách domek. Zítra se tam m˚ užeme jít podívat, jestli chceš. Už mají skoro všechno hotové. Fasádu, okna, podlahy, kuchyˇ n, ... MATOUŠ Tys tˇ ech ˇ ctyˇ ri sta tisíc... Matka kývne hlavou. Ticho. MATKA Tak já jdu na chvilku za nevˇ estou. Dejte si vínko. Jana chytne Matouše za ruku.

31.

18

CERMÁK˚ U - NOC USÍNÁNÍ, U ˇ Matouš s Janou leží na rozložené sedaˇ cce v obýváku v domˇ e jeho matky. Matouš hledí do stropu, Jana se k nˇ emu pˇ ritulí. Z venku ještˇ e doléhá svatební veselí. JANA Mám z tebe velkou radost. MATOUŠ To si dˇ eláš srandu? JANA Ne, vážnˇ e. Koneˇ cnˇ e máš práci a ještˇ e ses pustil do té diplomky. MATOUŠ Stejnˇ e to už nemá cenu. JANA Jak nemá cenu? MATOUŠ Proˇ c bych to dodˇ elával? Za ty peníze, které jsem mohl za titul mít, má ségra okna a podlahu. JANA Tak pˇ rece ti nejde jenom o peníze... MATOUŠ (zvýšeným hlasem) Ale jde. Teda nejde. To je tak nahovno. JANA Kdybys pracoval u mého otce, tak by sis ty peníze vydˇ elal do roka. MATOUŠ Ještˇ e s tím ted’ zaˇ cínej. JANA A nechceš se alespoˇ n vrátit k nám dom˚ u? Tobˇ e to usínání nechybí? Matouš se k Janˇ e pˇ ritulí, zaˇ cnou se mazlit a pomilují se.

19

CERMÁK˚ U - RÁNO RÁNO PO SVATBˇ E, U ˇ

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

32.

Matouš vchází s kruhy pod oˇ cima do jídelny, kde vˇ etšina svatebních host˚ u sedí a snídá. Na stole jsou chleby s pomazánkou, zákusky, kolᡠce, ale také lahvᡠce a koˇ ralka. Nˇ ekteˇ rí hosté, zvláštˇ e pánové, ani nespali. Matoušova matka všechny obsluhuje, je od únavy pobledlá. Nadšení z její tvᡠre zmizelo. Matouš ji následuje do kuchynˇ e. MATOUŠ Dobré ráno, nechceš s nˇ eˇ cím pomoct? MATKA Dobré ráno, už jsem všechno udˇ elala. MATOUŠ Je ti dobˇ re? MATKA Ale jo. MATOUŠ Jsi celá bledá. MATKA Jsem unavená. Kdy odjíždíte? MATOUŠ Za p˚ ul hodiny. MATKA Tak brzo? Nem˚ užete jet pozdˇ eji? MATOUŠ Bohužel. Jdeme k Janiným rodiˇ c˚ um na obˇ ed. MATKA Co s tebou... Však bˇ ežte všichni. Já to tady sama zvládnu. MATOUŠ Tak poˇ ckej, umyju alespoˇ n nˇ ejaké nádobí. MATKA Sed’, prosím tˇ e. Za celou svatbu jsme spolu ani nebyli sami... Co Janiˇ cka? MATOUŠ Stele.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

33.

MATKA A líbí se jí tady? MATOUŠ Jo, líbí. MATKA A až se vezmete, nechtˇ eli byste tady bydlet? MATOUŠ Ale prosím tˇ e... MATKA Já bych mohla bydlet nahoˇ re a vy byste mˇ eli celé pˇ rízemí. Nebo naopak, jak byste chtˇ eli. MATOUŠ Co je to za nápady? Já si Janu nechci vzít! MATKA Jaktože ne? MATOUŠ Jako ne ted’ nˇ ekdy v dohledné dobˇ e. Musím dodˇ elat tu školu a pak se uvidí. MATKA Co se té školy týká, ty peníze... MATOUŠ To je dobré. MATKA Napadlo mˇ e, že kdybychom prodali nˇ ejaké obrazy, které zbyly po tátovi, tak by z toho urˇ citˇ e nˇ eco bylo. MATOUŠ Na to v˚ ubec nemysli. Nelam si s tím hlavu, mami. Jdu si sbalit vˇ eci. Matouš políbí matku na ˇ celo a vejde zpˇ et do jídelny. Na oknˇ e sedí upravená Jana, dívá se ven, snídá a usmívá se. V obýváku plném pˇ riopilých svatebˇ can˚ u vypadá jako r˚ uže mezi trním.

34.

20

ODJEZD, BUKOVICE - RÁNO Matka vyprovází Janu a Matouše. S obˇ ema se dlouze objímá, dává jim balíˇ cky se zavaˇ reninami. Neskrývá dojetí. V autobuse Jana pokládá hlavu na Matoušovo rameno a tiskne mu ruku.

21

OBˇ ED U JANINÝCH RODIˇ C˚ U - POLEDNE Janiny rodiˇ ce bydlí ve velkém podkrovním bytˇ e v centru Olomouce. Zdenˇ ek, Janin otec, je vysoký statný padesátník s pˇ rísnými rysy a knírem. Janina matka Marcela je dokonale upravená, drobnými zákroky plastického chirurga vylepšená padesátnice. Jejich stolování pˇ ripomíná kˇ reˇ c novodobé šlechty. Obˇ edvají v jídelnˇ e, z hi-fi vˇ eže hraje pˇ ríjemná hudba. Zdenˇ ek bere do ruky ovladaˇ c od hi-fi vˇ eže a pozastavuje hudbu. Matouš tento pohyb zná, takže vidliˇ cku, kterou si chtˇ el strˇ cit do úst, pokládá na talíˇ r. ZDENˇ EK Tak co škola, Matouši? MATOUŠ Škola? Jo, dobré. ZDENˇ EK Už jsi to koneˇ cnˇ e vzdal? MARCELA Prosím tˇ e... MATOUŠ Ještˇ e ne. ZDENˇ EK Pokud ale p˚ ujdeš rovnou z vysoké do d˚ uchodu, tak budeš mít malou penzi. MATOUŠ Vím. Zdenˇ ek chvíli mlˇ cí, pak opˇ et ovladaˇ cem spouští hudbu. Opˇ et se dají všichni do jídla. Po nˇ ekolika sekundách Zdenˇ ek hudbu opˇ et ovladaˇ cem zastavuje. ZDENˇ EK Mˇ el bych pro tebe práci.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

35.

MATOUŠ Vím. Jana se zmínila. ZDENˇ EK Takže? MATOUŠ Nejdˇ rív chci dodˇ elat tu školu, pak uvidím. Ale dˇ ekuji za nabídku. ZDENˇ EK A k ˇ cemu ti ten titul bude? Dneska? Já mám tituly dva a nikdy to nikoho nezajímalo. MARCELA Nech ho dojíst, prosím tˇ e. Zdenˇ ek s kroucením hlavy znovu spouští hudbu. Po nˇ ekolika sekundách Zdenˇ ek hudbu opˇ et zastavuje. ZDENˇ EK Co že to vlastnˇ e studuješ? Jak se jmenuje ten tv˚ uj obor? MATOUŠ ˇ Ceská filologie. ZDENˇ EK A co z tebe bude, pokud to teda dodˇ eláš? MATOUŠ Magistr. ZDENˇ EK Já myslím, ˇ cím se budeš živit. MATOUŠ Tak uplatnˇ ení tohoto oboru je pomˇ ernˇ e široké. ZDENˇ EK (s posmˇ eškem) Široké! Opˇ et spouští hudbu, aniž by Matouš cokoliv ˇ rekl. A opˇ et ji vypíná. ZDENˇ EK A jaký má takový filolog nástupní plat, to víš?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

36.

MATOUŠ Mizerný. Opˇ et hudbu zapíná. A opˇ et vypíná. ZDENˇ EK A jaký si myslíš, že bys mˇ el plat, kdybys pˇ restal vysávat sociální systém této zemˇ e a zaˇ cal pracovat u mˇ e? Marcela bere ovladaˇ c, zapíná hudbu a odkládá ho daleko od Zdeˇ nka.

22

PO OBˇ EDˇ E, ULICE - ODPOLEDNE Matouš s Janou vycházejí po obˇ edˇ e pˇ red d˚ um. MATOUŠ Jdeš dom˚ u? JANA Jo. MATOUŠ Tak ahoj. JANA Nedoprovodíš mˇ e? MATOUŠ Já nevím, já... JANA Alespoˇ n za roh. Prosím, naši se dívají z okna. MATOUŠ Tak jo. JANA Chyt’ mˇ e za ruku. Odcházejí. Drží se za ruku, i když zahnou za roh. JANA Nechceš dnes spát doma? MATOUŠ Nevím. Spíš ne.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

37.

JANA A vrátíš se ke mnˇ e nˇ ekdy? Nebo se budeme vídat, budeme spolu spát a pˇ redstírat, že je všechno v poˇ rádku? MATOUŠ Víš, musím udˇ elat pár vˇ ecí, aby sis mˇ e zase zaˇ cala vážit. JANA Ale já si tˇ e vážím. Prosím tˇ e, pˇ restˇ ehuj se zpátky. Kolem náhodou prochází Vanda. Nezastavuje, jen se potutelnˇ e usmívá. VANDA Dobrý den, Matouši. ˇ Cekám od vás zprávu! MATOUŠ Dobrý den, hned se vám ozvu. JANA Kdo to je? MATOUŠ Jedna taková známá. JANA Tak pˇ rijdeš dnes? MATOUŠ Uvidím, ozvu se ti. Pa. Políbí Janu a jde svou cestou. Bere do ruky telefon, volá Vandˇ e. MATOUŠ Haló? VANDA Kdo to byl? Vaše konzultantka? MATOUŠ Omlouvám se, že jsem se neozval. ˇ Rešil jsem nˇ ejaké osobní potíže. VANDA Máte stále zájem se mnou hovoˇ rit, nebo jste to vzdal? MATOUŠ Co s tím furt všichni máte?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

38.

VANDA Prosím? MATOUŠ Totiž, ano, mám stále zájem. VANDA Tak zítra v šest u mˇ e. Vyhovuje? MATOUŠ A mám pˇ rijít v pˇ restrojení? VANDA Nejste trošku drzý? MATOUŠ Chci ˇ ríct, ano, vyhovuje. Tak zítra v šest. VANDA Na shledanou. MATOUŠ Na shledanou.

23

NÁKUP, SUPERMARKET - ODPOLEDNE Matouš prochází supermarketem, v ruce má jednu z Vandiných knih a ˇ cte si. Postává u košíku se zlevnˇ enými potravinami. Pˇ richází Vanda s vozíkem. VANDA Máme na sebe štˇ estí. MATOUŠ To ano. Dobrý den. VANDA Co to máte? Doháníte, co jste vˇ cera nestihl? MATOUŠ Bez vašich knih ani krok. VANDA (pohlédne do jeho košíku) Nejíte teda moc zdravˇ e. Hlavnˇ e neveˇ ceˇ rte, budu vaˇ rit. MATOUŠ Vážnˇ e? VANDA Ano, pˇ redstavte si, umím i vaˇ rit.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

39.

MATOUŠ Jste obdivuhodná. VANDA Dˇ ekuji za kompliment. MATOUŠ A nechcete pomoct? VANDA Vy umíte vaˇ rit? MATOUŠ Ne, ale m˚ užu vám u toho skládat komplimenty. VANDA Dobˇ re. Tak tedy v pˇ et. A m˚ užete pˇ rinést nˇ ejaké víno, at’ ty vaše komplimenty snesu. MATOUŠ Taky se budu tˇ ešit. VANDA Tak nashle. MATOUŠ Veˇ cer. Vanda se za Matoušem ještˇ e otoˇ cí a usmˇ eje se.

24

VEˇ CEˇ RE U VANDY, VANDIN BYT - VEˇ CER Matouš snáší jídlo na st˚ ul. Poté rozlévá víno. VANDA Tak si nechte chutnat. MATOUŠ Dˇ ekuji. Vypadá to výbornˇ e. Vaˇ ríte ˇ casto? VANDA Skoro v˚ ubec. Bud’ jím dole v kavárnˇ e nebo si dˇ elám saláty. Ta dívka, se kterou jsem vás vidˇ ela, to je vaše pˇ rítelkynˇ e? MATOUŠ Jak se to vezme... Jak se píše na sociálních sítích: Je to složité.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

40.

VANDA Nepoužívám sociální sítˇ e. MATOUŠ Tak to jste št’astný ˇ clovˇ ek. VANDA Nikdo vás nenutí ty sítˇ e používat. MATOUŠ Ale jo. Kdo tam není, jako by nebyl. VANDA Od umˇ elce bych ˇ cekala jiný pˇ rístup. MATOUŠ Umˇ elce? Kde jste na to pˇ rišla? VANDA Možná na to nevypadám, ale kromˇ e vaˇ rení zvládám i obsluhu poˇ cítaˇ ce. Fotíte, ne? MATOUŠ Fotil jsem. VANDA Nechal jste toho? MATOUŠ Nebyl na to ˇ cas. VANDA To je velká škoda. Podle mˇ e máte talent. MATOUŠ Možná mám talent, ale mám špatnou karmu. VANDA Špatnou karmu? MATOUŠ Mˇ el jsem tˇ ri výstavy. První zniˇ cil rozbitý požární alarm, u druhé byla na pozvánkách špatná adresa, takže ji nikdo nenašel. Tˇ retí rozkradli. VANDA Rozkradli? Tak to je o vaše snímky zájem, bud’te rád.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

41.

MATOUŠ Jsem pˇ rešt’astný. Dolévá víno. MATOUŠ Co se týká té mé diplomky... VANDA Nepoˇ cká to po jídle? MATOUŠ Jistˇ e. VANDA Radˇ eji mi povˇ ezte, co u vás mladých znamená "je to složité", at’ se nˇ eco pˇ riuˇ cím. MATOUŠ To znamená, že jsme spolu chodili, bydleli, pak se nˇ eco stalo, já jsem se odstˇ ehoval a ted’ nevíme, co s tím. VANDA Proˇ c jste se odstˇ ehoval? MATOUŠ To je složité. VANDA Díky za objasnˇ ení. Po veˇ ceˇ ri sedí Vanda s Matoušem v obýváku, popíjí víno. MATOUŠ A jste spisovatelka, která provozuje kavárnu, nebo kavárnice, která píše? VANDA Poté, co jste kavárnu minule ohodnotil, tak radˇ eji už jen spisovatelka. MATOUŠ Já to nemyslel zle. Ale pracoval jsem v nˇ ekolika podnicích a vím, že to jde i lépe a moc to nebolí. VANDA Tak snad k té diplomce. MATOUŠ Dobrá. Budu možná trošku pˇ reskakovat. Jak dlouho se psaní vˇ enujete? (POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

42.

VANDA Zhruba od svých dvaadvaceti, takže nˇ ejakých dvacet let. MATOUŠ Vám už bylo ˇ ctyˇ ricet? VANDA Co to je otázku? MATOUŠ Pardon. Proˇ c nedáváte rozhovory a píšete pod pseudonymem? VANDA Pˇ resnˇ e kv˚ uli takovým otázkám. MATOUŠ Chráníte si své soukromí? VANDA Snažím se o to. MATOUŠ Kolik lidí ví, že jste Eduard Kubiš? VANDA Dva. S vámi tˇ ri. MATOUŠ Jste úspˇ ešná autorka, jedna z nejprodávanˇ ejších. Spousta lidí o vás mluví. Proˇ c nechcete být slavná? VANDA Víte, že byste byl skvˇ elý bulvární novinᡠr? Ptáte se tak naléhavˇ e. Radím vám ale, abyste se spíše ptal na knížky. Tohle nikoho zajímat nebude. Zvlášt’ u obhajoby. MATOUŠ Ale mˇ e to zajímá. VANDA Za jak dlouho že máte odevzdávat? MATOUŠ Dobrá. Tak tedy, všechny knihy, které jste napsala, se odehrávají v roce vydání. Je pro pˇ ríbˇ eh toto ˇ casové urˇ cení podstatné?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

43.

VANDA Ano i ne. Vycházím z novinových ˇ clánk˚ u. Vlastnˇ e tak trochu vykrádám realitu, ale kdybych se posunula v ˇ case o pár let vpˇ red nebo vzad, tak by to niˇ cemu nepomohlo ani neuškodilo. MATOUŠ Jak to myslíte, že vykrádáte realitu? VANDA Pojd’te za mnou. Vanda vede Matouše do své pracovny/knihovny. Pˇ res celou jednu stˇ enu knihovny je velká korková nástˇ enka, na které jsou pˇ rišpendleny r˚ uzné výstˇ rižky z novin. Pod ní je pracovní st˚ ul s poˇ cítaˇ cem. VANDA Tady tohle jsou Peˇ reje v kašnˇ e. Na nové jsem ještˇ e nezaˇ cala pracovat. Dávám si ted’ pauzu. Matouš si proˇ cítá ˇ clánky. MATOUŠ Neˇ ríkala jste mi poslednˇ e, že máte hodnˇ e práce? VANDA Kdybyste se vidˇ el, tak byste se mi nedivil. A vy už jste ty Peˇ reje ˇ cetl? MATOUŠ Ano. VANDA A co na nˇ e ˇ ríkáte? Jsem trochu nervózní z toho, jak to lidi vezmou. MATOUŠ Myslím, že jste nervózní úplnˇ e zbyteˇ cnˇ e. VANDA No nevím... MATOUŠ Takže vy vlastnˇ e seskládáte ˇ clánky v pˇ ríbˇ eh.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

44.

VANDA ˇerpám z tisku, to Ne tak docela. C ano, ale mˇ ením jména, místa, fabuluji, kombinuji. Je to vlastnˇ e docela mechanická práce. Psaní je ˇ remeslo. MATOUŠ Je to nesmírnˇ e zajímavé. VANDA Dolijete mi? Vychází z knihovny. MATOUŠ A o vašem stylu psaní ví kolik lidí? VANDA Jenom vy. MATOUŠ ˇ Cím jsem si to zasloužil? VANDA Nevím, možná tím, že se jmenujete jako m˚ uj první kluk. Na zdraví. Pˇ ripíjí si. MATOUŠ Na zdraví. Jste svobodná? VANDA Ne. MATOUŠ A manžel... VANDA Nebydlíme spolu, pane bulvární novinᡠri. MATOUŠ Pardon, už zase. Ale asi o kariéˇ re v bulváru popˇ remýšlím. Pˇ rece jenom mám ted’ informace, které nemá jen tak nˇ ekdo. VANDA Už vidím, jak celý národ prahne po tom znát tajemství mé nástˇ enky.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

45.

MATOUŠ Mediální zájem o vás je. Dokonce bych ˇ rekl, že vydání každé vaší knihy je vždycky taková malá spoleˇ censká událost. Víte, že máte i sv˚ uj fanklub? VANDA Nˇ eco takového mi Karel kdysi ˇ ríkal. MATOUŠ Mívají pravidelné srazy. vám vyjde knížka, tak si nejtvrdší jádro pronajme celý víkend si o té vaší povídá.

A když to hotel a knížce

VANDA ˇím. Tak to vám nevˇ er MATOUŠ Je to tak. Pracoval jsem v hotelu, kde ty srazy mívají. Je to kousek od Brna. Sjíždí se tam fanoušci z celé republiky. VANDA To bych chtˇ ela vidˇ et. MATOUŠ Dobrá. Je to pˇ ríští víkend. Zajistím pokoje... VANDA Brzdˇ ete, mladý muži. Jsem sice pˇ riopilá, ale na tohle vám nekývnu. MATOUŠ ˇ Ceho se bojíte? VANDA Niˇ ceho se nebojím. MATOUŠ Takže? VANDA Proˇ c bych tam jela? MATOUŠ Protože vám záleží na vašich ˇ ctenᡠrích?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

46. VANDA

ˇ Rekl kdo? MATOUŠ ˇ Rekla jste, že jste nervózní z toho, co na knihu ˇ reknou. VANDA Záleží mi na knize, ne na ˇ ctenᡠrích, to je rozdíl. MATOUŠ A kdo rozhoduje o tom, jestli je kniha dobrá nebo špatná? VANDA ˇ Ctenᡠri... MATOUŠ Takže? VANDA (rozmýšlí se) Pˇ ríští víkend jste ˇ ríkal? MATOUŠ Ano. Tak na zdraví. Pˇ ripijí si. Vanda vyprovází Matouše ze dveˇ rí. VANDA Vezmˇ ete s sebou pˇ ríštˇ e nˇ ejaké fotografie. A víno, samozˇ rejmˇ e. MATOUŠ Jak vám m˚ užu dnešní pˇ ríjemný veˇ cer oplatit? VANDA Máte nˇ ejaké návrhy? MATOUŠ Mohl bych uvaˇ rit já, pokud se teda nebojíte na studentský privát. VANDA Bojím. Tak m˚ užete uvaˇ rit u mˇ e. MATOUŠ Dobˇ re. Vanda se k Matoušovi naklání, jako by ho chtˇ ela políbit. Dˇ elá to zámˇ ernˇ e, ale natahuje se jenom k vypínaˇ ci, kterým rozsvítí svˇ etlo na chodbˇ e.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

47.

VANDA At’ nezakopnete. MATOUŠ Jste nesmírnˇ e laskavá. VANDA Dobrou noc. MATOUŠ Dobrou. Odchází.

25

Pˇ RED CESTOU, U VANDY - ODPOLEDNE Matouš ˇ ceká na Vandu ve dvoˇ re. Zvoní mu telefon. VANDA Prosím vás, Matouši, pojd’te nahoru. MATOUŠ Jistˇ e. Matouš vyjede výtahem do tˇ retího patra. VANDA Je to trapné, ale nevím, co na sebe. Potˇ rebuju být nenápadná. MATOUŠ A já vám mám poradit? VANDA Vy už jste tam byl. Jak tam lidi chodí obleˇ cení? MATOUŠ Tak nˇ ejak normálnˇ e. VANDA Normálnˇ e, normálnˇ e... MATOUŠ Jak byste se oblékla na venkovský hotel. Tˇ ríhvˇ ezdiˇ ckový. VANDA S takovým prostˇ redím bohužel nemám zkušenosti. M˚ užete mi ˇ ríct, co nosí moji ˇ ctenᡠri?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

48.

MATOUŠ Tak si vezmˇ ete nˇ eco pohodlného. Tady ty kalhoty, tuhle košili, ... VANDA No. Musím se pˇ revléct. Tady máte klíˇ ce, vyjed’te zatím s autem pˇ red d˚ um. Co je? Nemáte ˇ ridiˇ cák? MATOUŠ Mám. Který je váš v˚ uz? VANDA Ten ˇ cerný. Matouš vychází ven na dv˚ ur. Ve vnitrobloku stojí nˇ ekolik ˇ cerných aut. Matouš stiskne dálkové ovládání. Svˇ etla zablikají velkému ˇ cernému SUV znaˇ cky Mercedes. Matouš ruˇ cnˇ e otevírá bránu, vyjíždí na námˇ estí a pak zase bránu zavírá. Kolem prochází Jana. Zdˇ ešenˇ e se na Matouše dívá. JANA Ahoj. MATOUŠ Ježiši, ahoj. JANA Co to je za auto? MATOUŠ Mercedes, zdá se. JANA ˇ Cí je to? MATOUŠ Z práce. JANA Nedˇ eláš snad nic nelegálního? MATOUŠ Ne, znáš mˇ e. JANA To právˇ e nevím. Pˇ richází Vanda. VANDA Tak, už mám všechno. M˚ užeme vyjet. (POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

49.

Jana se na ni podívá, pak si vzpomene, odkud ji zná. Vanda ji ignoruje. MATOUŠ Musíme jet. Napíšu ti veˇ cer, jo? Neˇ ceká na odpovˇ ed’, sedá do auta. V autˇ e. VANDA To byla sleˇ cna pˇ rítelkynˇ e? MATOUŠ Hm. VANDA Vypadala vydˇ ešenˇ e. At’ se o vás nebojí, já vás neukousnu.

26

Pˇ RÍJEZD NA SRAZ, HOTEL - PODVEˇ CER Matouš pˇ richází k hotelové recepci, automaticky dostává klíˇ c od pokoje. Vanda vchází do pokoje. VANDA Manželská postel? To byl váš nápad? MATOUŠ Je mi líto, ale byl to jediný volný pokoj. VANDA Nelíbí se mi to. MATOUŠ Je-li to pro vás problém, m˚ užu spát v autˇ e. VANDA Ještˇ e se domluvíme. Ale ted’ byste se mohl jít projít. Chci si po cestˇ e trošku odpoˇ cinout. MATOUŠ Dobrá. Veˇ ceˇ re je od šesti, program od sedmi. Matouš vyjde ze dveˇ rí. Na chodbˇ e potká vydavatele Karla.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

50.

KAREL Ale dobrý den. MATOUŠ Dobrý den. Jak se daˇ rí. KAREL Vˇ erný fanoušek na srazu? MATOUŠ Tak nˇ ejak. Taky kv˚ uli té diplomce. KAREL Spojil se s vámi Kubiš? MATOUŠ Ano, už to spolu ˇ rešíme. KAREL Dobrá, mladíku, pak dáme ˇ reˇ c. Musím jít nachystat sál na veˇ cer. Zatím! Odchází.

27

VEˇ CERNÍ PROGRAM, HOTEL - VEˇ CER Ve velkém spoleˇ cenském sále se schází lidé. Vchází i Vanda s Matoušem. VANDA Ježiši, tady je lidí. Nesnáším davy. MATOUŠ Pojd’me si sednout. VANDA Nˇ ekam na kraj. MATOUŠ Radˇ eji doprostˇ red. Nebojte. VANDA Ježiši, co tady dˇ elá Karel? MATOUŠ Asi to bude moderovat. VANDA Proboha. Na pódium vchází Karel.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

51.

KAREL Dobrý veˇ cer, vážení pˇ rátelé. Rád bych vás zde jménem svým, jménem nakladatelství Karla ˇ Cerného a pˇ redevším jménem toho, kv˚ uli komu tu dnes jsme, jménem Eduarda Kubiše, srdeˇ cnˇ e pˇ rivítal. Pˇ red chvílí jsem s Eduardem telefonoval a apeloval na mˇ e, abych všechny vaše postˇ rehy zaznamenal, jelikož se jich nem˚ uže doˇ ckat. Jako každý rok zahájíme náš spoleˇ cný víkend krátkou zdravicí, kterou pro nás Eduard Kubiš natoˇ cil. HLAS Dobrý den, mí milí, vážení ˇ ctenᡠri, dobrý den, mí nejvˇ ernˇ ejší z nejvˇ ernˇ ejších. Je-li tomu tak, jak se plánovalo, sedíte právˇ e ve spoleˇ cenském sálu hotelu Solar a máte pˇ red sebou krásný literární víkend. Nedávno jsme pro vás s mým pˇ rítelem Karlem ˇ Cerným vydali knihu Peˇ reje v kašnˇ e a jsem velmi zvˇ edavý, jak na vás p˚ usobí, co vás pobavilo, dojalo, rozesmálo ˇ ci rozesmutnilo. Tˇ eším se a ˇ cekám na vaši zpˇ etnou vazbu. Nezapomeˇ nte však pˇ ri svých ˇ ctenᡠrských toulkách ani na mé kolegy. Napˇ ríklad Oldˇ rich Vrba vydal v nakladatelství Karla ˇ Cerného básnickou sbírku P˚ ulnoˇ cní slunce, další kniha vyšla i prozaiˇ cce Markétˇ e Frýdlové. Nejen tyto knihy, ale i mnohé další z vydavatelství Karla ˇ Cerného vám doporuˇ cuji k zakoupení a pˇ reˇ ctení. Informace vám jistˇ e rád podá Karel ˇ Cerný. Dámy a pánové, milí pˇ rátelé, pˇ reji vám hezký víkend. Lidé zaˇ cnou spontánnˇ e tleskat. VANDA To je idiot. MATOUŠ To jste nepsala vy? VANDA Zbláznil ses?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

52.

KAREL Jak Eduard ˇ rekl, tento víkend budete mít možnost zakoupit knihy, které vyšly v našem nakladatelství. Nachystal jsem je na st˚ ul ve vstupní hale, takže kdo bude mít zájem, m˚ uže si je zakoupit. Zároveˇ n bych rád pˇ rivítal spoustu nových tvᡠrí do Klubu pˇ rátel literatury Eduarda Kubiše. Pokud jste ještˇ e nezaplatili ˇ clenské pˇ ríspˇ evky, budete je mít možnost uhradit taktéž u mˇ e. Pˇ rátelé, vˇ eˇ rím, že ˇ rada z vás se dlouho nevidˇ ela a jistˇ e si máte co ˇ ríct, tudíž vás vyzývám k volné zábavˇ e. Jen vás navnadím na zítˇ rejší odpoledne, kdy probˇ ehne živý, ano, živý telefonát s vaším-naším oblíbeným Eduardem Kubišem. Hezkou zábavu! Lidé tleskají, Karel odchází. VANDA Zajdi pro panáka, nebo mˇ e jebne. Matouš se zvedá a jde k hotelovému baru pro dvˇ e skleniˇ cky. MATOUŠ (objednává) Dvˇ e vodky, prosím. Asi rovnou dvojité. KAREL Tak co, mládenˇ ce, jak to jde? MATOUŠ Dobˇ re, ˇ rekl bych. KAREL A s Eduardem si korespondujete nebo se stýkáte osobnˇ e? MATOUŠ Osobnˇ e. KAREL Takže se s Vandou už znáte, nemusím vás seznamovat. MATOUŠ Není tˇ reba, už jsme to zvládli sami, díky.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

53.

KAREL Ale ne, že v té vaší práci prozradíte, že Kubiš je žena. Je vám to jasné? Je to naše marketingová strategie. MATOUŠ Jsem docela zvˇ edavý na ten zítˇ rejší telefonický hovor. I ta zdravice byla zajímavá. KAREL Že jo. Víte, kdo to je? To je náš údržbᡠr. Má takový hluboký sametový hlas. Ale hlavnˇ e to Vandˇ e neˇ ríkejte, ta by vyletˇ ela z k˚ uže. MATOUŠ Už se stalo. KAREL Cože, ona je tady? MATOUŠ Ano. KAREL To je skvˇ elé. Karel do sebe obrátí sv˚ uj drink a míˇ rí do sálu. Matouš dostane svou objednávku a jde za Vandou. Když Matouš vchází do sálu, vidí, jak je Karel sklonˇ ený nad Vandou a kv˚ uli nˇ eˇ cemu se hádají. KAREL Neboj, to bude úplnˇ e v pohodˇ e. VANDA Opovaž se. KAREL Neboj, neboj, pssst. Jenom jeden. VANDA Ani náhodou! Matouš se posadí k Vandˇ e. Pˇ ripijí si. Karel vyjde na pódium. KAREL Dámy a pánové, právˇ e jsem telefonoval s Eduardem Kubišem a pˇ rislíbil mi, že vítˇ ezi zítˇ rejšího petanquového turnaje osobnˇ e podepíše jeho knihy. Takže (VÍCE) (POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

54.

KAREL (pokraˇ cování) dámy a pánové, užijte si tento výjimeˇ cný víkend! VANDA A dost. Jedeme pryˇ c. Vanda do sebe kopne zbytek panáka, zvedá se a odchází. Matouš ji následuje.

28

CESTA ZPˇ ET, V AUTˇ E - NOC V autˇ e je hrobové ticho. VANDA To je takový hajzl. On ty knížky prodává jako v teleshoppingu. ˇ Clenské pˇ ríspˇ evky... MATOUŠ Od té doby, co jsem tam byl, se to docela zmˇ enilo. VANDA Chtˇ ela bych vˇ edˇ et, kdo namluvil tu zdravici. MATOUŠ To nechtˇ ejte. Zastavují u benzínky. Matouš tankuje, Vanda nakupuje. Matouš si ˇ cte zprávu od Jany: JSI V PORADKU? MAM O TEBE STRACH! Opˇ et na cestˇ e. Vanda se snaží otevˇ rít lahev vína, Matouš se za jízdy snaží otevˇ rít balíˇ cek s bagetou. VANDA Jakou máte rád muziku? MATOUŠ Nejradˇ eji mám jazz, ale jinak snesu prakticky cokoliv. Vanda pouští hudbu. Hraje pˇ ríjemný jazz. VANDA M˚ uže být? MATOUŠ Stoprocentnˇ e. Vanda se uvelebí v sedaˇ cce a zavˇ re oˇ ci.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

55.

ˇ v cíli cesty v centru Olomouce se Matoušovi do cesty Témˇ er najednou pˇ rimotá starší pán na kole a dojde ke stˇ retu. Pán konˇ cí na chodníku, z hlavy mu teˇ ce krev. Vanda volá sanitku. Pˇ rijíždí policie a záchranka. Kolem stojí ˇ cumilové. Matouš sedí v policejním autˇ e, dávají mu dýchnout. Další policista chodí kolem auta a nahlíží dovnitˇ r. Pak ze sedadla spolujezdce vytahuje z poloviny vylitou lahev od vína. ˇení. Dávají dýchnout i pánovi na Policisté opakují mˇ er kole, který už má ovázanou hlavu. POLICISTA 1 (Matoušovo mˇ eˇ rení) Nula. POLICISTA 3 Jedna dvacet pˇ et. POLICISTA 1 Asi máte štˇ estí. Všechno nasvˇ edˇ cuje tomu, že do vás najel. Je to známá firma. Tady mi to podepište. MATOUŠ Dˇ ekuju. POLICISTA 1 My se ale nevidíme poprvé, že? MATOUŠ Nevzpomínám si. POLICISTA 1 Nejste vy ten Romeo ze sprchy? MATOUŠ Asi jo. POLICISTA 1 Já mám pamatováka. Tak dobrou noc. Matouš s Vandou nastupují do vozu. VANDA Jedem ke mnˇ e. Tohle musíme spláchnout. Matouš pˇ rikývne a rozjíždˇ ejí se.

56.

29

POPÍJENÍ, VANDIN BYT - NOC Matouš nalévá víno, Vanda prochází v ruˇ cníku z koupelny do ložnice. Nedovˇ renými dveˇ rmi Matouš vidí, jak se Vanda obléká. Když pˇ rijde do obýváku, sáhne do baru pro whiskey a dvˇ e skleniˇ cky. VANDA Dnes si dopˇ rejeme. MATOUŠ Na co si pˇ ripijeme? VANDA Na tykání? MATOUŠ Matouš, tˇ eší mˇ e. VANDA Vanda. Neví, jestli se mají políbit nebo ne, proto si jen dlouze drží ruku. VANDA Je to stejnˇ e zvláštní. Ještˇ e pˇ red pár týdny bych si v˚ ubec nedokázala pˇ redstavit, že budu u sebe doma popíjet s šestadvacetiletým studentíkem... MATOUŠ ...se kterým jsi ještˇ e ke všemu absolvovala výlet hr˚ uzy. VANDA To bude mít ještˇ e dohru. S Karlem sice nemám podepsanou žádnou smlouvu, co se podobných vˇ ecí týˇ ce, deset let fungujeme na ústní dohodˇ e a vzájemné d˚ uvˇ eˇ re, ale tohle si pˇ rece nesmí dovolit. MATOUŠ Nebavme se už o tom. VANDA Máš pravdu. Vykládej mi o sobˇ e. MATOUŠ Co by tˇ e zajímalo?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

57. VANDA

Všechno. MATOUŠ Pocházím z Jeseník˚ u, vyr˚ ustal jsem bez otce, od stˇ rední školy jsem v Olomouci. Je mi šestadvacet, píšu diplomku, aby se ze mˇ e stal diplomovaný nezamˇ estnaný, protože s mým oborem... VANDA A jako fotograf se živit nechceš? Nemyslím, že bys mˇ el hned dˇ elat umˇ ení, ale kdybys šel tˇ reba do novin, fotil svatby, veˇ círky, módu... MATOUŠ Taková ambice tu byla, ale vzhledem k tomu, že máma investovala moje peníze do plovoucích podlah, tak mám nejspíš sm˚ ulu. VANDA Jaké peníze? MATOUŠ Než dˇ eda umˇ rel, sepsal nˇ eco jako závˇ et’, ve které stálo, že vnouˇ cata, která dostudují vysokou školu, si rovným dílem rozdˇ elí peníze z poz˚ ustalosti. No a jelikož se nepoˇ cítalo s tím, že tu školu dodˇ elám, tak máma ty peníze dala sestˇ re na rekonstrukci. VANDA Kolik? MATOUŠ ˇ Ctyˇ ri sta tisíc. VANDA Jejda. MATOUŠ Akorát tak na zaˇ rízení malého ateliéru a nˇ ejakou výbavu do zaˇ cátku. VANDA Tak až tu školu dodˇ eláš, tak ty peníze vymáhej!

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

58.

MATOUŠ Na mámˇ e? To se s ní mám soudit nebo co? VANDA ˇ Ctyˇ ri sta tisíc není žádná malá ˇ cástka, navíc tady jde o tvou budoucnost. MATOUŠ Nechme to být, nemá to cenu ˇ rešit. Na zdraví? VANDA Na zdraví! MATOUŠ A ted’ ty. VANDA Kolik toho uneseš? MATOUŠ Mám se bát? VANDA To ani snad ne. MATOUŠ V tom pˇ rípadˇ e jsem jedno ucho. VANDA Kde zaˇ cít? Narodila jsem se a vyr˚ ustala v Olomouci, vystudovala jsem fildu a pajdák, tak jsem pak šla uˇ cit na gympl. Tam jsem se seznámila s Karlem, který tam dˇ elal ˇ reditele. No a když mˇ e vyhodili, tak... MATOUŠ Tebe vyhodili? Co jsi provedla? VANDA Mˇ ela jsem pomˇ er se studentem. Vtipné bylo, že mˇ e vyhazoval právˇ e Karel. A to už jsme byli manželé. MATOUŠ Cože? Tys byla vdaná za Karla? VANDA Ještˇ e poˇ rád jsem. ˇí vlastním uším. Matouš nevˇ er

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

59.

VANDA Já se tˇ e ptala, kolik toho uneseš. MATOUŠ Pokraˇ cuj. VANDA No a pak vyhodili i Karla kv˚ uli nˇ ejakým nejasnostem ve financování. Já jsem se v té dobˇ e živila tak, že jsem psala r˚ uzné ˇ ceštinᡠrské pˇ ríruˇ cky a cviˇ cení, a když si Karel založil vydavatelství, tak jsem je zaˇ cala psát pro nˇ ej. A pak mi vydal dvˇ e knížky, které jsem po veˇ cerech sepisovala. MATOUŠ A ten pseudonym? VANDA To vymyslel Karel. Prý se mužští autoˇ ri líp prodávají. A mnˇ e to nevadilo. Nebyla jsem si tˇ ema knížkama moc jistá, takže jsem vlastnˇ e byla ráda, že nemusím s vlastní k˚ uží na trh. MATOUŠ Proˇ c jsi pak nezaˇ cala psát pod svým jménem, když jsi vˇ edˇ ela, že tˇ e lidi ˇ ctou? VANDA Mám docela ráda své soukromí, i když, abych byla upˇ rímná, bych trochu té popularity snesla. Ale znáš lidi. Nebyla bych Vanda Sochorová, která napsala všechny knížky Eduarda Kubiše, ale Vanda Sochorová, která se pˇ red patnácti lety vyspala se svým studentem a mimo to píše nˇ ejaké knížky. MATOUŠ A ta kavárna? VANDA To je takový splnˇ ený sen. Psaní mˇ e živí víc než dobˇ re, ale nem˚ užu tu být poˇ rád zavˇ rená. MATOUŠ A proˇ c jste se vlastnˇ e s Karlem nerozvedli?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

60.

VANDA Nechtˇ el si pˇ ripustit, že jsem mu byla nevˇ erná. Ale pak už se to nedalo vydržet. On poˇ rád dˇ elal jako by nic, a to jsem s tím klukem, kv˚ uli kterému mˇ e musel vyhodit, chodila další tˇ ri roky. Tak jsem se pak po smrti rodiˇ c˚ u odstˇ ehovala sem, kde jsem vyr˚ ustala. Takže jsme manželé jen papírovˇ e. MATOUŠ To je šílené. VANDA Ale je na mˇ e hodný. Je si vˇ edom toho, že je na mnˇ e existenˇ cnˇ e závislý. Žije prakticky jenom z prodeje mých knih. Ostatní knihy, které vydává, na sebe mnohdy ani nevydˇ elají. Nemá ˇ cich na autory. MATOUŠ Jaký byl vˇ ekový rozdíl mezi tebou a tím studentem? VANDA Deset let. Proˇ c se na to ptáte? Teda ptáš? MATOUŠ Jen tak. A proˇ c jste se rozešli? VANDA Oba jsme usoudili, že je to jaksi spoleˇ censky nepˇ rijatelné. Na ulicích se na nás dívali divnˇ e, navíc nás naše okolí nikdy nebralo jako partnery, ale jako milence. Malomˇ esto, co ti budu povídat. A co ta tvoje sleˇ cna? MATOUŠ Je to složité. VANDA ˇíkal. To už jsi r MATOUŠ Ona už vydˇ elává, já jsem rád, že si brigádama a korekturama vydˇ elám sám na sebe. Dávala mi až pˇ ríliš najevo, že jsem jí na obtíž. A když jsem odešel, tak mˇ e zaˇ cala prosit, abych se k ní vrátil. Nevím, co s tím. ˇ Ríkám, je to složité. (POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

61.

VANDA Miluješ ji? MATOUŠ Mám ji moc rád. Na zdraví. VANDA Na zdraví. MATOUŠ Nevím, jestli tu diplomku nepíšu jen proto, abych si pˇ red ní nˇ eco dokázal. VANDA Já myslela, že tˇ e zajímám. MATOUŠ To ano. Kdyby ses prohrabala tou kupou dopis˚ u, které vám do nakladatelství chodí, tak bys tam našla nˇ ekolik ode mˇ e. VANDA Tak proˇ c se na tu školu nevykašleš? Titul ti k niˇ cemu nepom˚ uže, peníze nedostaneš tak jako tak... MATOUŠ Protože to prostˇ e chci dotáhnout do konce. VANDA To je slovo chlapa. MATOUŠ Radˇ eji obrat’me list. Kolik je v˚ ubec hodin? VANDA Tˇ ri ráno? MATOUŠ Tak snad abych šel... VANDA M˚ užeš spát tady, jestli chceš. MATOUŠ To není dobrý nápad. VANDA Mnˇ e to naopak pˇ rijde jako dobrý nápad.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

62.

MATOUŠ Nevím, jestli tomu rozumím správnˇ e, ale... Vanda zaˇ cne Matoušovi nohou pˇ rejíždˇ et po lýtku. VANDA Poslední skleniˇ cku na balkonˇ e? Matouš pˇ rikývne a nalévá. Odcházejí na balkon. Na balkonˇ e se zaˇ cnou líbat. Když si Matouš uvˇ edomuje nevhodnost této situace, snaží se od Vandy odstrˇ cit, ta ho ale pevnˇ e drží a dál vášnivˇ e líbá. Matouš otevˇ re oˇ ci a snaží se vysmeknout. Vtom uslyší povˇ edomý dívˇ cí smích. Na druhé stranˇ e námˇ estí vidí pˇ riopilou Janu v doprovodu nˇ ejakého muže. Vysmekne se. MATOUŠ Promiˇ n, budu muset jít. Já jsem si totiž vzpomnˇ el, že musím nˇ eco, to jako... Já ti pˇ ríštˇ e ˇ reknu, nebo napíšu, jo? Tak dobrou. Ještˇ e se vrátí a Vandu na rozlouˇ cenou spˇ ešnˇ e, ale vášnivˇ e políbí a bˇ eží pryˇ c. Sebˇ ehne schody a utíká k domu, kde bydlí Jana.

30

VYRUŠENÍ, Pˇ RED DOMEM U JANY - NOC Jana stojí s neznámým klukem pˇ red jejími vchodovými dveˇ rmi. Kluk je dotˇ erný, ale Jana je ovínˇ ená, takže se brání ned˚ uslednˇ e a chichotá se tomu. Opilý Matouš pˇ richází k dvojici. MATOUŠ ˇ Cau! Kluk nechápe, Matouše nezná. KLUK ˇ Cau. MATOUŠ Jak se máte? My se asi ještˇ e neznáme. Já jsem Matouš, Janin pˇ rítel. KLUK Jo? Ty vole, tak to sorry, to jsem nevˇ edˇ el.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

63.

MATOUŠ V pohodˇ e. Tak dobrou. KLUK Jo, tak teda dobrou, ˇ cau. Kluk odchází. JANA Co to má znamenat? Kde se tady bereš? Matouš se podívá smˇ erem k Vandinému balkonu. Poˇ rád tam stojí. MATOUŠ Nem˚ užeme jít nahoru? JANA Já se z tebe zblázním. Pojd’, prosím tˇ e.

31

USÍNÁNÍ, JANIN BYT - NOC V Janinˇ e bytˇ e na pohovce. MATOUŠ Kdo to byl? JANA Známý. MATOUŠ Aha. JANA A kdo je ta ženská? MATOUŠ Známá. JANA Já myslela, že pro ni pracuješ. MATOUŠ No to taky. JANA Aha. MATOUŠ Mnˇ e se po tobˇ e stýská.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

64.

JANA Vždyt’ jsem ti tolikrát ˇ ríkala, at’ se vrátíš. Nechápu, proˇ c jsi to ještˇ e neudˇ elal. MATOUŠ Mnˇ e se ale stýská po tobˇ e, jaká jsi byla dˇ rív. Než jsi zaˇ cala chodit do práce. Jak jsi vždycky vonˇ ela kávou, ovocem, knížkama, dobrodružstvím, vínem, létem... JANA Ty jsi blázen... A ted’ už ti nevoním? MATOUŠ Voníš, ale tak nˇ ejak jinak. JANA Nep˚ ujdeme si lehnout? MATOUŠ Vždyt’ už ležíme. JANA Pojd’ do postele. MATOUŠ Já chci spát tady. JANA Tady tˇ e budou bolet záda. MATOUŠ Ale tady si budeme blíž. Matouš usíná, Jana také zavírá oˇ ci.

32

OSPALÉ RÁNO, JANIN BYT - RÁNO Jana se ráno vzbudí dˇ rív. Zkontroluje, že Matouš ještˇ e spí, pak vezme jeho kalhoty a vytáhne z nich jeho mobil. Proˇ cítá si SMS zprávy, ale nenachází nic. V tom se Matouš vzbudí. S kocovinou. MATOUŠ Co to dˇ eláš? JANA Nic.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

65.

MATOUŠ Ty se mi hrabeš v mobilu? JANA Promiˇ n, musela jsem se pˇ resvˇ edˇ cit. MATOUŠ Ty jsi vážnˇ e neuvˇ eˇ ritelná. Matouš se sbírá ze sedaˇ cky a obléká se. JANA Já se ti omlouvám, ale musíš pochopit mou situaci. Matouš beze slova odchází, zabouchne za sebou dveˇ re. Po chvíli zase klepe. Jana otevírá. MATOUŠ Zapomnˇ el jsem si tu penˇ eženku. Jana ustupuje ze dveˇ rí, Matouš vstupuje do bytu a hledá penˇ eženku. Tu ale nenachází, a tak beze slova zase odejde.

33

Pˇ REHNANÁ REAKCE, U VANDY/KAVÁRNA - RÁNO Matouš zvoní a klepe na Vandu, ta ale neotvírá. Sebˇ ehne dol˚ u po schodech a vejde do kavárny. Vanda právˇ e nˇ eco ˇ reší s jedním z ˇ cíšník˚ u. Jakmile Matouše uvidí, otoˇ cí se a odchází do své kancelᡠre. Matouš ji následuje, ale zastaví ho ˇ cíšník. ˇ CÍŠNÍK Tam nem˚ užete, pane. MATOUŠ Jdu za Vandou. ˇ CÍŠNÍK Tam nem˚ užete, je mi líto. MATOUŠ Pust’te mˇ e, musím s ní mluvit. ˇ CÍŠNÍK Vy jste pan ˇ Cermák? MATOUŠ Jo.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

66.

ˇ CÍŠNÍK Máte tady penˇ eženku. ˇ Cíšník se vzdálí k baru, aby Matoušovi podal penˇ eženku. Matouš mezitím proklouzne ke dveˇ rím Vandiny kancelᡠre. Krátce zaklepe a hned vstoupí. MATOUŠ Ahoj. VANDA Odejdi. Nemám ˇ cas. MATOUŠ Asi ti dlužím vysvˇ etlení za ten vˇ cerejší odchod. VANDA Mˇ e to nezajímá. Odejdi. ˇ Cíšník už stojí s penˇ eženkou ve dveˇ rích. ˇ CÍŠNÍK Já se omlouvám, paní vedoucí. Já jsem mu ˇ ríkal, že sem nesmí. VANDA To je v poˇ rádku, pán už odchází. MATOUŠ M˚ užeme se dnes vidˇ et? VANDA Ne. Na shledanou. ˇ CÍŠNÍK Mám ho vyhodit? MATOUŠ Ty se jdi radši uˇ cit vaˇ rit kafe. Nashle.

34

NÁVŠTˇ EVA, U ALEŠE - DOPOLEDNE Matouš pˇ richází do svého pokoje. Vidí, že v jeho posteli spí dva lidé. Pˇ rijde blíž, nahlédne a pozná Aleše s nˇ ejakou dívkou. Aleše to probudí. ALEŠ Ahoj. Pssst, pojd’me vedle. Odcházejí do kuchynˇ e.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

67.

ALEŠ Normálnˇ e mi ˇ rekla, at’ si sbalím vˇ eci a táhnu. MATOUŠ A ta holka? ALEŠ Taková kamarádka. Nebude ti to vadit? Pár nocí. Ta postel je dost velká. MATOUŠ Tys pomohl mnˇ e, takže ted’ je ˇ rada na mnˇ e... ALEŠ Já vˇ edˇ el, že jsi kámoš.

35

POKUTA, KNIHOVNA - ODPOLEDNE Matouš pˇ richází s vyp˚ ujˇ cenými knihami k pultíku. KNIHOVNÍK Vracíte nebo p˚ ujˇ cujete? MATOUŠ P˚ ujˇ cuju. KNIHOVNÍK Kartiˇ cku. Matouš podává knihovníkovi kartiˇ cku. Omylem zavadí rukávem o úhlednˇ e srovnané letᡠcky. Knihovník je ihned srovná. KNIHOVNÍK Nem˚ užu vám je vyp˚ ujˇ cit dˇ rív, než uhradíte pokutu a zaplatíte ˇ clenský poplatek za letošní rok. MATOUŠ Jakou pokutu? KNIHOVNÍK Za pˇ rekroˇ cenou dobu výp˚ ujˇ cky. MATOUŠ Kolik to dˇ elá? KNIHOVNÍK Šest set padesát. MATOUŠ Cože?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

68.

KNIHOVNÍK Máte tady tˇ ri knížky ještˇ e z minulého roku, tak se nedivte. MATOUŠ Ale vždyt’ jsem nahlásil, že mi byly odcizeny. KNIHOVNÍK Podle kompj˚ utru ne. MATOUŠ Takže dokud ty knihy nevrátím, tak si je dom˚ u vzít nem˚ užu? KNIHOVNÍK V žádném pˇ rípadˇ e. MATOUŠ Ale tady s nimi m˚ užu pracovat, že? KNIHOVNÍK Bohužel ano. MATOUŠ Tak díky. Matouš si sedá k jednomu ze stol˚ u, vytahuje sv˚ uj notebook a zaˇ cíná pracovat. Ještˇ e se setká pohledem s knihovníkem, který se na nˇ ej dívá nevraživˇ e. Matouš se usmˇ eje.

36

PSANÍ (SEKVENCE), KNIHOVNA - DEN MATOUŠ OVERVOICE Na napsání diplomové práce mi zbývají tˇ ri týdny. Dvacet jedna dní do odevzdání. Osmdesát normostran textu. Necelé ˇ ctyˇ ri strany na den. To zvládnu. Matoušovi zvoní telefon. Ihned ho ztiší, protože se na nˇ ej knihovník nenávistnˇ e podívá. Volá Jana. Matouš se rozhodne hovor nepˇ rijmout. Vzápˇ etí pˇ rijde SMS: KDE JSI, MUSIM S TEBOU OKAMZITE MLUVIT. Matouš odloží telefon a nadepíše titulek: DIPLOMOVÁ PRÁCE V tu chvíli mu zapípá telefon znovu. Zpráva od Vandy: OMLOUVAM SE ZA DNESNI PONEKUD PREHNANOU REAKCI. AZ PUJDES KOLEM, ZASTAV SE NA KAVU. VANDA Matouš odloží telefon a nadepíše název práce: Próza Eduarda Kubiše v kontextu doby. (POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

69.

Opˇ et zpráva od Jany: MATOUSI, OZVI SE MI, PROSIM, CO NEJDRIV. A další zpráva: TU KAVU JSEM MYSLELA U ME. DNES BUDU CELY DEN DOMA. RADA TE UVIDIM. VANDA Matouš vypíná telefon a vhazuje ho do tašky. MATOUŠ OVERVOICE Den první: nadpis a dvacet variant názvu práce. Den druhý: uvˇ edomil jsem si, že vlastnˇ e nemám tušení, jak se diplomová práce píše. Den tˇ retí a ˇ ctvrtý: proˇ cítání diplomových prací mých úspˇ ešnˇ ejších spolužák˚ u. Den pátý: hotová osnova, definitivní název práce a rozepsaný úvod. Den šestý: štˇ edˇ re honorovaná korektura diplomky jedné krásné panikaˇ rící studentky, kterou jsem potkal u automatu na kávu. Den sedmý a osmý: knihovna z d˚ uvodu havárie uzavˇ rena. Práce na diplomce v místˇ e azylu. Matouš sedí u poˇ cítaˇ ce v bytˇ e, má sluchátka. Za ním na posteli má jeho kamarád Aleš sex s nˇ ejakou dívkou. MATOUŠ OVERVOICE Pokus o práci. Matouš sedí opˇ et v knihovnˇ e. MATOUŠ OVERVOICE Den devátý: první kapitola hotová, pˇ et stran. Den desátý: deset stran, dohromady patnáct. Byl jsem první a poslední, kdo ten den prošel dveˇ rmi knihovny. Už jen šedesát pˇ et, to je šest stran za den. To zvládnu. Den jedenáctý: ˇ ctyˇ ri strany. (VÍCE) (POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

70.

MATOUŠ OVERVOICE (pokraˇ cování) Den dvanáctý: modrá smrt. Matouš sedí v knihovnˇ e, najednou se mu na notebooku objeví modrá obrazovka se spoustou ˇ císel, která hlásí poruchu. Matouš se pokouší poˇ cítaˇ c zapnout a vypnout, bouchá do klávesnice a vzteká se. MATOUŠ Ne, ted’ prostˇ e ne! KNIHOVNÍK Budete tak laskav a uklidníte se? MATOUŠ Funguj! KNIHOVNÍK Ticho, prosím! MATOUŠ Co s tím, kurva, je? KNIHOVNÍK Ztište se. MATOUŠ Jdi do prdele. Knihovník zvedá telefon. KNIHOVNÍK (do telefonu) Ostraha? Rychle pˇ rijd’te ke vstupu do druhého patra, je tu agresivní ˇ ctenᡠr. Matouš si rychle balí vˇ eci a odchází. Pˇ ri odchodu naschvál shodí z pultu peˇ clivˇ e srovnané letáky. KNIHOVNÍK Ostraha! Matouš potká ostrahu na schodech. MATOUŠ (na ostrahu) Tam je, utekl dozadu!

37

OPRAVA POˇ CÍTAˇ CE, U ALEŠE - ODPOLEDNE Matouš žádá spolubydlícího, aby mu pomohl s opravou poˇ cítaˇ ce.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

71.

SPOLUBYDLÍCÍ To bude chvíli trvat. A já mám dnes turnaj. MATOUŠ Jaký turnaj? SPOLUBYDLÍCÍ Counter Strike. MATOUŠ Jako turnaj v hraní na poˇ cítaˇ ci? Mirku... SPOLUBYDLÍCÍ Marku... MATOUŠ Marku, je to pro mˇ e strašnˇ e moc d˚ uležité. SPOLUBYDLÍCÍ A turnaj v Counter Strike není d˚ uležitý? MATOUŠ Nezlob se, ale... SPOLUBYDLÍCÍ Bojujeme o první místo v žebˇ ríˇ cku. MATOUŠ Páni. Kdy to zaˇ cíná? SPOLUBYDLÍCÍ Za dvˇ e hodiny. MATOUŠ To bys nestihl? SPOLUBYDLÍCÍ Musím se ještˇ e rozehrát. MATOUŠ Marku, prosím, moc tˇ e prosím, zkus se na to podívat. Splním ti, cokoliv si budeš pˇ rát. SPOLUBYDLÍCÍ Cokoliv? MATOUŠ Cokoliv.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

72.

SPOLUBYDLÍCÍ Rande bys mi domluvil? MATOUŠ To je to nejmenší. SPOLUBYDLÍCÍ Tak ukaž. Marek si bere poˇ cítaˇ c a zaˇ cíná pracovat.

38

ˇ CEKÁNÍ NA OPRAVU, U ALEŠE - ODPOLEDNE Aleš, jeho kamarádka a Matouš sedí v kuchyni. Matouš nervóznˇ e podupává nohou. Obraz jak z nemocniˇ cní chodby. MATOUŠ Jestli to neopraví, tak jsem v prdeli. ALEŠ Tak to dopíšeš na kompu v knihovnˇ e. Víš, kolika lidem se už posral poˇ cítaˇ c bˇ ehem psaní diplomky? To je Murphyho zákon. Zvoní zvonek. ALEŠ (na kamarádku) Koˇ ciˇ cko, bˇ ež otevˇ rít. Kamarádka se zvedá a jde otevˇ rít. MATOUŠ V knihovnˇ e to asi nep˚ ujde. Navíc to nemám nikde zálohované. ALEŠ Tak to jsi asi fakt v prdeli. Vchází Jana. JANA Ahoj. ALEŠ Ahoj, co ty tady? JANA Potˇ rebuju mluvit s Matoušem. ALEŠ Chápu. Koˇ ciˇ cko, pojd’ do pelíšku. No pojd’. (POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

73.

Aleš s kamarádkou odcházejí. JANA Tobˇ e nˇ ekdo ukradl telefon? MATOUŠ Ne. JANA Nikdo se ti nem˚ uže dovolat. MATOUŠ Hm. JANA Tvoje máma je v nemocnici. MATOUŠ Cože? JANA Neboj, mˇ ela by být v poˇ rádku, volala mi Maruška. MATOUŠ Co se jí stalo? JANA Asi infarkt. MATOUŠ Kde leží? JANA V Jeseníku. Pˇ richází spolubydlící Marek. SPOLUBYDLÍCÍ Je mi líto. Poˇ cítaˇ c je na odpis. Shoˇ rela základní deska. Ale nˇ eco jsem z disku zachránil. Nezaruˇ cuju ˇ citelnost. Podává Matoušovi flash disk. MATOUŠ Díky. SPOLUBYDLÍCÍ (mrkne na Matouše spiklenecky) Za málo. Otoˇ cí se na Janu.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

74.

SPOLUBYDLÍCÍ Ahoj, jak se jmenuješ? JANA Jana. SPOLUBYDLÍCÍ A dál? JANA Dohnalová. SPOLUBYDLÍCÍ Jana Dohnalová? Dˇ ekuju. Tak ahoj! Znovu na Matouše spiklenecky mrkne a jde zpˇ et do pokoje.

39

ZA MÁMOU, NEMOCNICE - VEˇ CER Matouš jede stopem do nemocnice v Jeseníku. Pˇ rijde na pokoj, kde se potká se svou sestrou Marií. Matka zrovna spí. Vychází spolu na chodbu. MATOUŠ Co se stalo? MARIE Mˇ ela infarkt. MATOUŠ A je v pohodˇ e? MARIE Je, ale je hroznˇ e vyˇ cerpaná. MATOUŠ Ty taky vypadáš na zhroucení. Marie zaˇ cne popotahovat. MATOUŠ Stalo se nˇ eco? MARIE Michal prohrál všechny naše peníze na automatech. MATOUŠ Cože? MARIE Všechny je prohrál. I ty, co jsme dostali od mámy.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

75.

MATOUŠ Proboha. MARIE Už když jsem si ho brala, tak ty peníze nebyly. ˇ Rekl mi, že všechny úˇ cty za rekonstrukci zaplatil, ale on všechno prohrál. MATOUŠ Pojd’ sem, to bude dobré. MARIE Mámu to málem zabilo. MATOUŠ To bude dobré. MARIE Co když pˇ rijdou exekutoˇ ri! MATOUŠ To bude dobré. Matouš pak zvedá náladu matce a Marii v nemocniˇ cním pokoji. Vydává ze sebe to minimum energie, které mu zbývá. Marie i matka se smˇ ejí. Matouš se louˇ cí s Marií pˇ red nemocnicí. Marie nasedá do svého starého prorezlého autíˇ cka a odjíždí. U Matouše zastaví po nˇ ekolika krocích Vandin ˇ cerný v˚ uz. Matouš si nastoupí. VANDA Co se ti stalo s telefonem? MATOUŠ Nevím. Jak víš, že jsem tady? VANDA Tvá pˇ rítelkynˇ e mi to ˇ rekla. MATOUŠ Jana? VANDA Máš jich snad víc? MATOUŠ Vím jenom o jedné. A tou si ještˇ e nejsem jistý. Vandu to pobaví. Rozjede se.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

76.

VANDA Tak, mládenˇ ce, na rovinu. Nemám ráda, když se vˇ eci nedoˇ reší. Takových mám ve svém životˇ e až moc. Do hlavy ti nevidím, ale tak nˇ ejak jsem vydedukovala, že se ti jistým zp˚ usobem líbím. A jelikož u mˇ e, jak to tak bývá, s pˇ ribývajícím alkoholem opadávají zábrany, a velmi mˇ e jak duševnˇ e, tak tˇ elesnˇ e pˇ ritahuješ, tak jsem to na tebe prostˇ e zkusila. Chápu, že máš nˇ ejakou Janiˇ cku a že tˇ e dost možná ani nezajímám, ale dlouho jsem nepotkala nikoho, komu bych se byla schopna tak otevˇ rít. Zatroubí. ˇ Rídí docela agresivnˇ e. VANDA Jed’, debile. Doufám, že zážitek z balkonu pro tebe nebyl pˇ ríliš traumatizující a... MATOUŠ Mnˇ e se to líbilo. Jinak bych se pˇ rece nevrátil pro tu poslední pusu. VANDA Aha, tak pánovi se to líbilo. Tak proˇ c jsi teda utekl? MATOUŠ Proˇ c se ptáš, když jsi to všechno vidˇ ela z balkonu? VANDA A pˇ ritahuju tˇ e alespoˇ n? MATOUŠ Pˇ ritahuješ. VANDA A to ˇ ríkáš ze soucitu, abych ti pomohla s tou tvojí diplomkou, nebo protože to tak fakt je? MATOUŠ To se s tebou mám vyspat, abych ti to dokázal? VANDA Možná?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

77.

MATOUŠ Tak prosím. Vanda šlápne na brdu a zastaví auto u krajnice. VANDA Kdyby ses ted’ vidˇ el, ty tvoje vydˇ ešené oˇ ci. Opˇ et se rozjede. MATOUŠ Tak co chceš? VANDA Já nevím! Chvíli mlˇ cí, pak Matouš pustí autorádio. Vanda vysazuje Matouše pˇ red studentským privátem. MATOUŠ Tak díky a dobrou. VANDA Ani pusu nedostanu? MATOUŠ Ty jsi tak komplikovaná. Vanda pokrˇ cí rameny a Matouš ji políbí. Vanda z kabelky vytahuje flashdisk. VANDA Podívej se na to. Jsou to sepsané obsahy a nˇ ejaké poznámky a komentᡠre k mým knížkám. Ještˇ e jsem k tomu nˇ eco doplnila. Tˇ reba se ti to bude hodit. MATOUŠ Dˇ ekuju. Ještˇ e jednou Vandu políbí a pak vystoupí z auta.

40

SPANÍ VE Tˇ RECH, U ALEŠE - NOC Aleš, jeho kamarádka a Matouš leží na jedné matraci. Kamarádka leží uprostˇ red a spí. Šeptají. ALEŠ Tak ji normálnˇ e ojed’ a uvidíš.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

78.

MATOUŠ Nechci ji ojet. ALEŠ Ale chceš. MATOUŠ Tak jo, chci. Ale co Jana? ALEŠ Já jsem myslel, že už je to passé. MATOUŠ Ještˇ e úplnˇ e ne. Poˇ rád mi ˇ ríká, at’ se k ní vrátím. ALEŠ Ser na Janu. Jana je nudná. Kolik je téhle? ˇ Ctyˇ ricet? Ty vole, ta musí být v posteli úplná stˇ rela. Takový ženský už pˇ resnˇ e ví, co chtˇ ejí. Ale bacha, at’ do toho nezaˇ cne plést nˇ ejaké city, jako ty opravdové. To by byla koneˇ cná. A jakmile pˇ rijdou slziˇ cky, tak se klid’. MATOUŠ S tebou se radit o vztazích, to byl taky nápad. ALEŠ Co je? Chtˇ el jsi názor zkušeného ˇ clovˇ eka, tady je. Normálnˇ e s ní zaˇ cni hrát divadýlko, nastˇ ehuj se k ní, normálnˇ e funguj a hlavnˇ e mysli na to, že odejít m˚ užeš vždycky. KAMARÁDKA (se zavˇ renýma oˇ cima) Ty jsi fakt zvrácené hovado, Aleši. Takové, jako jsi ty, by mˇ eli kastrovat. ALEŠ Co? MATOUŠ Mˇ eli. Fakt. ALEŠ Tak mi vlezte na záda. Dobrou.

79. 41

PSANÍ, KNIHOVNA - DEN Matouš pˇ richází do knihovny. Nepozdraví knihovníka a jde si rovnou sednout k jednomu z poˇ cítaˇ c˚ u. Zapojí oba flashdisky. Zjistí, že diplomku neztratil a že mu dokument od Vandy pom˚ uže. Hledá v regálech knihy, které pˇ ri psaní používal, ale nem˚ uže je najít. Jde tedy za knihovníkem. MATOUŠ Kde jsou všechny slovníky literárních pojm˚ u? KNIHOVNÍK Nejsou. MATOUŠ Jak nejsou? KNIHOVNÍK Prostˇ e nejsou. MATOUŠ Má tam být osm svazk˚ u. KNIHOVNÍK Jsou vyp˚ ujˇ cené. MATOUŠ Ale ty slovníky jsou prezenˇ cnˇ e, nep˚ ujˇ cují se. KNIHOVNÍK (s úsmˇ evem) Zamˇ estnanci knihovny si mohou p˚ ujˇ covat dom˚ u i svazky, které jsou prezenˇ cnˇ e. Matouš pochopí, že si je všechny vyp˚ ujˇ cil knihovník, a tak mu zase shodí do klína peˇ clivˇ e urovnané letáky. MATOUŠ OVERVOICE Den tˇ rináctý: z Vandiných materiál˚ u jsem udˇ elal neskuteˇ cných osmadvacet stran. Poslední týden: už jen tˇ ricet jedna stran. Šest dní do odevzdání: dvacet pˇ et stran. Pˇ et dní do odevzdání: sedmnáct stran. ˇ Ctyˇ ri dny do odevzdání: dvanáct stran. (POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

80.

Tˇ ri dny do odevzdání: knihovník se mi pˇ rišel omluvit a napsal jsem ˇ ctyˇ ri strany. Dva dny pˇ red odevzdáním: dopsáno. Mám pˇ resnˇ e tˇ ricet hodin, abych udˇ elal korektury, práci naformátoval, vytisknul a odevzdal na studijním. Od pohledu nevyspaný Matouš dodˇ elává práci. Tˇ eká oˇ cima po obrazovce, mlátí pˇ estí do klávesnice, za což se hned knihovníkovi gestem omlouvá. Snáší na st˚ ul všechny možné knihy, vypisuje seznam literatury, kontroluje, proˇ cítá, opravuje. Knihovna už zavírá. K Matoušovi se blíží knihovník se svazkem klíˇ c˚ u v ruce. KNIHOVNÍK Tak co, Matouši? MATOUŠ Já nevím, Franto. KNIHOVNÍK Kolik ještˇ e potˇ rebuješ, Matouši? MATOUŠ Tak hodinu, Franto. KNIHOVNÍK Chceš pˇ rinést kafe? MATOUŠ Byl bys zlatý, Franto. KNIHOVNÍK Tak jo. Matouš dál pracuje. Knihovník popochází, rovná knížky a letáky. MATOUŠ Hotovo!

42

DOPSÁNO, Pˇ RED KNIHOVNOU - NOC Knihovník zamyká dveˇ re od knihovny, Matouš se cítí jak po bitvˇ e. Zvedá tvᡠr k obloze, zhluboka dýchá. MATOUŠ Díky moc, Franto. Po státnicích to spolu oslavíme, souhlasíš?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

81.

KNIHOVNÍK Ale jo. MATOUŠ Odpust’ mi ty letáky. KNIHOVNÍK Co už. Jsou i horší vˇ eci na svˇ etˇ e. Kde si to necháš vytisknout a svázat? MATOUŠ Nevím. Vždycky jsem tiskl akorát v knihovnˇ e. Naˇ cerno. KNIHOVNÍK Na námˇ estí republiky je docela levné copy centrum. Ale pˇ rivstaˇ n si. Udˇ elat ty desky trvá docela dlouho. MATOUŠ Jasnˇ e. Díky, kamaráde. Dobrou noc.

43

TISK A ODEVZDÁNÍ, U ALEŠE/COPY CENTRUM/FAKULTA/ULICE POLEDNE Matouš se budí. MATOUŠ Kolik je hodin? SPOLUBYDLÍCÍ No dobré poledne. MATOUŠ Cože? SPOLUBYDLÍCÍ Poˇ ckej, mnˇ e to jde o hodinu dopˇ redu. Je jedenáct. MATOUŠ Do prdele! Matouš se rychle obléká vybíhá z domu. Utíká ulicemi Olomouce, v ruce tˇ rímá flashdisk. Pˇ ribˇ ehne do copycentra, kde je ale ˇ rada o tˇ rech lidech. Matouš bˇ eží rovnou k pultu. MATOUŠ Potˇ rebuju vytisknout diplomku!

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

82.

ZÁKAZNÍK 2 ˇ Rada je tady! MATOUŠ Prosím vás, je to hroznˇ e d˚ uležité. TISKAˇ R Tak vyplˇ nte tento formulᡠr. To je na desky. Matoušovi se tˇ resou ruce. Tˇ eká oˇ cima na hodiny na stˇ enˇ e. Dopíše a znovu pˇ redbíhá. ZÁKAZNÍK 2 Zase pˇ redbíhá! No snad ho neobsloužíte. TISKAˇ R Se na nˇ ej podívejte, paní. Není vám ho líto? MATOUŠ Jak dlouho to bude trvat? TISKAˇ R Až to bude, pˇ rijde vám esemeska. MATOUŠ Já poˇ ckám. TISKAˇ R Ale dˇ rív jak zítra to stejnˇ e nebude. MATOUŠ Mnˇ e ale ve dvanáct zavírají studijní! TISKAˇ R Jako každý rok. Tiskaˇ r houkne do vedlejší místnosti. TISKAˇ R Chlapi, máte ˇ cas ještˇ e na jednu extra expres diplomku? Ne? Jo? (k Matoušovi) Tak máte štˇ estí. Poˇ ckejte si. Matouš nervóznˇ e ˇ ceká. Je za pˇ et dvanáct, když tiskaˇ r pˇ rináší dva výtisky jeho práce. TISKAˇ R Ještˇ e jsou teplé. Tak si je zkontrolujte.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

83.

Pˇ resouvá se k pokladnˇ e. Matouš bere diplomky a utíká z copy centra pryˇ c. TISKAˇ R Poˇ ckejte! Chyt’te ho! Matouš utíká Olomoucí. Dobíhá ke studijnímu oddˇ elení. Dobˇ ehne ke dveˇ rím zrovna, když referentka zamyká. Témˇ eˇ r padá vysílením a jen zvedá ruku se dvˇ ema výtisky. REFERENTKA Už je zavˇ reno. Pˇ rijd’te zítra. Matouš jenom sípe. REFERENTKA Já koza blbá taky vyjdu každému vstˇ ríc. Bere Matoušovy diplomky a jde zpˇ et do kancelᡠre.

44

Pˇ RÍPRAVA NA STÁTNICE, KNIHOVNA - DEN Matouš se pˇ ripravuje v knihovnˇ e na státnice. MATOUŠ OVERVOICE ˇ Rekl jsem si, že nepodcením ani pˇ rípravu na ústní. ˇ Ctrnáct dní jsem byl v knihovnˇ e prakticky nepˇ retržitˇ e. František mi vaˇ ril kávu, já mu v rámci zdravotní procházky chodil pro koblihy a kˇ rížovky. Stali se z nás pˇ rátelé. Knihovník zkouší Matouše. MATOUŠ OVERVOICE Den D se blíží.

45

OBHAJOBA, FAKULTA - DOPOLEDNE Matouš spoleˇ cnˇ e s dalšími nervóznimi studenty ˇ ceká pˇ red posluchárnou. Postupnˇ e student˚ u na chodbˇ e ubývá, až zbyde jenom Matouš. Když odchází poslední, Matouš se postaví a chystá se ke vstupu do místnosti. KANTOR 1 A vy jste? MATOUŠ ˇ Cermák. Matouš.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

84.

KANTOR 1 ˇ Cermák. A vy máte dnes obhajovat? MATOUŠ Ano. KANTOR 1 (houkne dovnitˇ r) Má dnes obhajovat nˇ ejaký ˇ Cermák? Pˇ remˇ eˇ rí si Matouše pohledem. KANTOR 1 Tak pojd’te dál. Matouš vejde dovnitˇ r. MATOUŠ Dobrý den. Chce se posadit. KANTOR 2 No já myslím, že si sedáte zbyteˇ cnˇ e, kolego. Pokud se dobˇ re dívám, tak vás se dnešní obhajoby netýkají. MATOUŠ To musí být nˇ ejaký omyl. Magisterské obhajoby, ˇ Ceská filologie, devatenáctého kvˇ etna, je to tak, ne? KANTOR 2 Ano, ale vy nejste pˇ ripuštˇ en k obhajobˇ e. Jste ˇ Cuˇ rík, ne? MATOUŠ Ne, ˇ Cermák! KANTOR 2 Teda ˇ Cermák. Tady to je ˇ cerné na bílém. Vedoucí i oponent vám navrhli nedostateˇ cnou. Vy jste neˇ cetl posudky? MATOUŠ Cože? Nikdo mi nic neposlal. KANTOR 1 Studentský informaˇ cní systém, kolego, tam jste je mˇ el hledat. A mimochodem... Elektronická verze vaší práce tam dodnes podle této zprávy chybí. Za to bychom vás mohli vylouˇ cit bez toho, aniž bychom vaši práci v˚ ubec ˇ cetli. (POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

85.

KANTOR 2 Pˇ rece bychom nebyli tak pˇ rísní, kolego. Jak ˇ ctu ale ty posudky: povrchnˇ e zpracované, pˇ ríliš populární téma, nulový badatelský výsledek. Tady vedoucí práce, kolega Ondroušek, dokonce píše, že jste s ním v pr˚ ubˇ ehu bádání ani jednou nekonzultoval... Je mi líto. Kolegu Ondrouška jsme už za schválení tématu pokárali. Kubiš není autor vhodný akademického pohledu, kolego ˇ Cermáku. To už snad dokážete posoudit, ne? Já bych navrhoval, abyste se z této zkušenosti pouˇ cil a zaˇ cal s vypracováváním úplnˇ e nové diplomové práce. Nejprve si ale, kolego, zvolte nosné téma. Téma je gro, protože... MATOUŠ OVERVOICE Slilo se mi to všechno v jeden proud slov. Byl jsem pˇ ríliš vyˇ cerpaný na to, abych mohl cokoliv namítat. Slušnˇ e jsem se rozlouˇ cil, vzal si své dva výtisky mé práce a šel dom˚ u.

46

PO NEOBHAJOBˇ E, U ALEŠE - ODPOLEDNE Matouš se pˇ revléká. Oblek uklízí do skˇ rínˇ e na ramínko. Je pˇ ríliš vysílený na to, aby se mohl vztekat. Ze dna tašky vytáhne sv˚ uj mobilní telefon, který po dvou týdnech zapne. Vyvalí se na nˇ ej hromady nepˇ rijatých hovor˚ u a zpráv. Vytoˇ cí hlasovou schránku, zapne na telefonu funkci reproduktoru a položí ho vedle sebe na polštᡠr. HLASOVÁ SCHRÁNKA Máte šest nových zpráv. Telefon pípne. JANA (z telefonu) Matouši, co je s tebou? Ozvi se! A už si koneˇ cnˇ e zruš tu pitomou hlasovku. Pa! Telefon pípne. VANDA Dobrý den, mladý muži. Doufám, že vám jde práce od ruky. Kdybys mˇ el (VÍCE) (POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

86.

VANDA (pokraˇ cování) ˇ cas, tak se zastav. Budu se tˇ ešit. Telefon pípne. JANA (z telefonu) Matouši, už to pˇ restává být vtipné. Ozvi se mi. Tohle se nedˇ elá. Ahoj! Telefon pípne. VANDA Ahoj, zˇ rejmˇ e máš hodnˇ e práce, proto asi nebereš telefony. Jak to jde? Kdybych ti mohla ještˇ e nˇ ejak pomoct, neváhej se ozvat. Pa. Telefon pípne. JANA Ještˇ e jednou mi nezvedneš telefon a už tˇ e nechci vidˇ et. Matouši, já tˇ e moc miluju! A vypni si tu hlasovku. Pa. Telefon pípne. VANDA Pokud si dobˇ re pamatuju, tak jsi mˇ el dnes mít obhajobu. Ozvi se, jak ti to dopadlo. A nebo se stav na obˇ ed. Budu celý den v kavárnˇ e. HLASOVÁ SCHRÁNKA Nemáte žádné nové zprávy.

47

ROZCHOD, JANIN BYT - ODPOLEDNE Matouš jde za Janou do bytu. Klepe, zvoní, nikdo neotvírá, tak se prohrabe batohem a najde klíˇ ce. Odemkne si a posadí se do obýváku. Za chvíli se ozvou klíˇ ce v zámku. Matouš slyší jen hlasy. KLUK (k Janˇ e) Mˇ ela jsi pravdu. Výtahem je to rychlejší než po schodech. JANA Pojd’ dovnitˇ r.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

87.

KLUK Nechceš dát radši klíˇ ce do zámku? JANA Dobrý nápad. Matouš se zvedá a jde ke dveˇ rím. MATOUŠ Ahoj. JANA Co tu dˇ eláš? MATOUŠ ˇ Cekám na tebe. JANA A co se dˇ eje? MATOUŠ Chtˇ el jsem s tebou mluvit. JANA Ted’? MATOUŠ (na kluka) Ahoj. KLUK Ahoj. MATOUŠ No nic, nenechte se rušit, pˇ reju hezkou zábavu. Matouš prochází smˇ erem k východu. JANA Poˇ ckej, o ˇ cem jsi chtˇ el mluvit. MATOUŠ O takových nepˇ ríjemných vˇ ecech, ale už to vlastnˇ e není potˇ reba. Vyˇ rešila jsi to za mˇ e. KLUK Tak chodíte spolu nebo ne? MATOUŠ Už ne. Zítra odpoledne se zastavím pro zbytek vˇ ecí. JANA To se se mnou jako rozcházíš? Ve dveˇ rích?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

88.

MATOUŠ Jo. Ahoj. JANA Já tˇ e nesnáším. MATOUŠ (na odchodu) Dˇ ekuju! Matouš si to pˇ res námˇ estí namíˇ rí rovnou do kavárny.

48

KONEC, KAVÁRNA - ODPOLEDNE Matouš vejde do kavárny, setká se pohledem s Vandou, která se rozzᡠrí úsmˇ evem. Pˇ rijdou k sobˇ e, spontánnˇ e se obejmou. VANDA Tak co? MATOUŠ Nic. VANDA Nevyšlo to? MATOUŠ A ani nevyjde. Prostˇ e jim asi nepasuješ do tabulek. VANDA Ale nejsi z toho moc smutný, že ne? MATOUŠ Ani ne. Tak stˇ rednˇ e. VANDA Stejnˇ e jsi dobrý, že jsi to dotáhl do konce. MATOUŠ Skoro do konce. VANDA Ale no tak. Sedni si, já ti pˇ rinesu nˇ eco k jídlu. Kolem druhé se tu staví Karel. Nˇ eco s tebou potˇ rebuje poˇ rešit. MATOUŠ Se mnou?

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

89.

VANDA Jo. MATOUŠ A co? VANDA Nemám tušení. Jen mi ˇ rekl, abych mu dala vˇ edˇ et, až budeš na pˇ rijmu. MATOUŠ Tak jo. VANDA Tady máš, dobrou chut’. Matouš spokojenˇ e jí a prohlíží si námˇ estí skrz okno kavárny. Matouš si po jídle dává kávu. Z kancelᡠre pˇ richází Vanda, má naspˇ ech. VANDA Karel by tu mˇ el být do pˇ eti minut. Já se za chvíli vrátím. Mohli bychom nˇ eco podniknout, at’ se trochu zrelaxuješ. MATOUŠ Dˇ ekuju, jsi hodná. VANDA Já vím. Matouš se dívá, jak Vanda vychází z kavárny. Stejnými dveˇ rmi po chvíli vejde Karel. V ruce má kufˇ rík a tvᡠrí se naštvanˇ e. Pˇ richází k Matoušovi. MATOUŠ Dobrý den. KAREL Dobrý. MATOUŠ S ˇ cím vám m˚ užu pomoct? KAREL Vanda o tom s vámi nemluvila? MATOUŠ ˇ Ríkala jen, že se mnou potˇ rebujete nˇ eco poˇ rešit.

(POKRAˇ CUJE)

POKRAˇ COVÁNÍ:

90.

KAREL Aha. Potˇ rebuju, abyste si tohle pˇ reˇ cetl a podepsal. Karel vytahuje z kufˇ ríku smlouvu. MATOUŠ Korektura textu románu Eduarda Kubiše Pout’... Cože, ˇ ctyˇ ri sta tisíc? To je nˇ ejaká chyba. KAREL To jsem si taky myslel. MATOUŠ Kde je nˇ ejaký hᡠcek? KAREL Žádný bohužel není. Poslouchejte, mladíku, nevím, co s Vandou dˇ eláte a jaký na ni máte vliv, ale tohle se mi ani trochu nelíbí. Bohužel s tím nem˚ užu nic dˇ elat, ale jestli se to bude opakovat, tak si na vás oba budu muset posvítit. MATOUŠ Tohle se opakovat nebude, to si m˚ užete být jistý. Matouš podepisuje smlouvu. KAREL Byl bych za to velmi, opravdu velmi rád. Jedna pro vás, druhá pro mˇ e. Karel vytahuje z kufˇ ríku svazek papír˚ u, který položí pˇ red Matouše. KAREL Elektronickou verzi máte v mailu. Odevzdáte to do konce srpna, jak stojí ve smlouvˇ e. Tak na shledanou. MATOUŠ Na shledanou. Zlepšil jste mi den. KAREL To mˇ e opravdu nesmírnˇ e tˇ eší. Poklona. Karel odchází.

91.

Matouš si znovu proˇ cítá smlouvu a zaˇ cíná ˇ císt text, který dostal. Vanda to celé sleduje z venku. Usmívá se.