POLITIKY EVROPSKÉ UNIE
Kvalitní a udržitelné životní prostředí pro nás i budoucí generace
Životní prostředí
Oc hr an a živo t ního p r o s t řed í jd e r uku v r uc e s e zac hováním n aš í ko nkur enc es c ho p no s t i
2
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
U N I E
OBSAH K čemu potřebujeme politiku ochrany životního prostředí �������� 3
POLITIKY EVROPSKÉ UNIE
Jak EU politiku ochrany životního prostředí vytváří ���������� 5 Jak EU postupuje �������������������������� 8 Výhled do budoucna ������������������ 14
Tato publikace je součástí edice „Politiky Evropské unie“, která prezentuje činnost EU v různých oblastech, důvody jejích opatření a jejich výsledky.
Další informace �������������������������� 16
Elektronické verze publikací najdete na této internetové stránce:
http://europa.eu/pol/index_cs.htm http://europa.eu/!KC38XK Jak funguje Evropská unie Evropa ve 12 lekcích Evropa 2020 – Evropská strategie růstu Zakladatelé Evropské unie Bankovnictví a finance Bezpečnost potravin Boj proti podvodům Cla Daně Digitální agenda Doprava Energetika Hospodářská a měnová unie a euro Hospodářská soutěž Hranice a bezpečnost Humanitární pomoc a civilní ochrana Kultura a audiovizuální média Mezinárodní spolupráce a rozvoj Migrace a azyl Námořní záležitosti a rybolov Obchod Oblast klimatu Podniky Regionální politika Rozpočet Rozšíření Spotřebitelé Spravedlnost, základní práva a rovnost Veřejné zdraví Vnitřní trh Výzkum a inovace Vzdělávání, odborná příprava, mládež a sport Zahraniční věci a bezpečnostní politika Zaměstnanost a sociální věci Zemědělství Životní prostředí
Politiky Evropské unie: Životní prostředí Evropská komise Generální ředitelství pro komunikaci Informace pro občany 1049 Brusel BELGIE Rukopis dokončen v listopadu 2014 Ilustrace na obálce a na str. 2: © Jupiter Images 16 s. – 21 × 29.7 cm ISBN 978-92-79-42629-2 doi:10.2775/9066 Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2015 © Evropská unie, 2015 Reprodukce je povolena. V případě použití nebo reprodukce samotných fotografií je nutné žádat o svolení přímo vlastníka autorských práv.
Ž ivotn í
3
prost ř ed í
K čemu potřebujeme politiku ochrany životního prostředí Životní prostředí ze své podstaty překračuje všechny hranice dané politickými či právními vztahy nebo jinak vyměřené člověkem. K řešení otázek životního prostředí je tak naprosto nezbytná spolupráce členských států EU mezi sebou i se zbytkem světa. Tyto otázky se totiž dotýkají nás všech. Jedná se o znečištění, období extrémního sucha, záplavy, ubývání biodiverzity a další rizika ohrožující přírodní bohatství Evropy. Hlavním cílem evropské politiky ochrany životního prostředí je zlepšovat kvalitu životního prostředí, chránit zdraví obyvatel, využívat přírodní zdroje rozumně a uvážlivě a prosazovat mezinárodní opatření v zájmu řešení celosvětových i regionálních environmentálních problémů. Vytvoření koordinované strategie v oblasti životního prostředí v rámci celé EU umožní posílit synergie a soudržnost s ostatními politikami EU, zajistit spravedlivé podmínky pro činnost řady podniků, jichž se právní předpisy v této oblasti dotýkají, a zabránit vzniku překážek omezujících rozvoj jednotného trhu.
Způsob, jakým se k životnímu prostředí chováme dnes, bude mít obrovský vliv na podobu světa, v němž budou žít budoucí generace.
Přírodní zdroje naší planety nejsou nevyčerpatelné. Neměli bychom tak jejich využívání brát na lehkou váhu. Naopak, měli bychom přemýšlet o tom, jak zastavit stále rostoucí tlak, který je na jejich čerpání vyvíjen. Je nezbytné se snažit, aby měla veřejnost o těchto otázkách větší povědomí, využívat přírodní zdroje účinněji a potlačovat praktiky, které vedou k plýtvání zdroji a škodí životnímu prostředí. Jinak totiž nezanecháme budoucím generacím nic z toho, na co mají právoplatný nárok. O řešení této problematiky se však musíme přičinit všichni – občané, podniky, nevládní organizace i správní subjekty na evropské, celostátní, regionální i místní úrovni.
Rostoucí poptávka po surovinách Svými návyky i svým jednáním klademe na tuto planetu obrovské nároky. Během 20. století se spotřeba fosilních paliv ve světě zvýšila dvanáctkrát a těžba surovin se zvýšila třicetčtyřikrát. Při současném trendu by navíc potřebný objem potravin a krmiva pro hospodářská zvířata mohl do roku 2050 vzrůst až o 70 %. Pokud nepřestaneme zdroje vyčerpávat tímto tempem, budeme k pokrytí svých potřeb potřebovat více než dvě Země.
© iStockphoto.com/eva serrabassa
Historie ochrany životního prostředí Evropská politika ochrany životního prostředí prošla od svého vzniku již mnoha změnami. Změnily se i hlavní problémy, kterým Evropa v této oblasti čelí. V 70. a 80. letech minulého století byla ve středu pozornosti klasická ekologická témata, jako je ochrana živočišných a rostlinných druhů a zlepšování kvality ovzduší a vody snižováním emisí látek znečišťujících životní prostředí. V současné době se klade důraz na systematičtější přístup, který bere v úvahu vztahy mezi různými tématy i jejich globální dimenzi. To znamená, že se již nesnažíme pouze situaci napravovat, ale chceme degradaci životního prostředí předcházet. Při tvorbě a financování politik, jako je zemědělství, energetika, doprava, rybolov, regionální rozvoj, výzkum, inovace a zahraniční pomoc, se tak musí plně zohledňovat jejich dopad na životní prostředí. Díky tomu lze zajistit, že přístup k řešení ekologických problémů bude koherentní a bude využívat všech synergií.
4
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
U N I E
Po více než čtyřech desetiletích politiky ochrany životního prostředí na úrovni EU se podařilo vytvořit v této oblasti soubor evropských právních předpisů. Jejich uvádění do praxe je však stále problematické. Až se podaří tento nedostatek odstranit, projeví se plně potenciál všech těchto předpisů. O to se snaží nový akční program EU pro životní prostředí (viz kapitola „Výhled do budoucna“).
Zahraniční spolupráce
Soulad životního prostředí a hospodářství
Stejně aktivní je Unie i u sousedních zemí nebo při mezinárodních jednáních na téma udržitelného rozvoje, biologické rozmanitosti a změny klimatu. Udržitelnost životního prostředí, o níž EU usiluje v dlouhodobém horizontu, je také jedním z rozvojových cílů tisíciletí Organizace spojených národů.
Ekologické a ekonomické cíle se vzájemně doplňují. Jde o dvě strany stejné mince. Ekologizací hospodářství se sníží náklady na ochranu životního prostředí, jelikož dojde k účinnějšímu využívání zdrojů. Díky moderním, ekologickým technologiím mohou zároveň vzniknout nová pracovní místa, může se stimulovat hospodářství a posílit konkurenceschopnost evropského průmyslu. Směr v této oblasti určuje evropská strategie pro hospodářský růst Evropa 2020. V ní je jako jedna ze sedmi prioritních iniciativ pevně stanoveno efektivní využívání vyčerpatelných přírodních zdrojů. K dosažení základních cílů této strategie – přechodu k inteligentnímu, udržitelnému a inkluzivnímu růstu, který přemění Unii na znalostní ekonomiku efektivně využívající zdroje – napomáhá právě politika ochrany životního prostředí. Například zvýšením odolnosti našich ekosystémů, z nichž získáváme potraviny, pitnou vodu, suroviny a jiné zdroje, se dosáhne zvýšení produktivity i kvality našeho života a zároveň se sníží náklady na veřejné zdraví.
© iStockphoto.com/Robert Churchill
V dnešní době se naše ekologické a ekonomické cíle vzájemně doplňují. Jde o dvě strany stejné mince.
Problémy životního prostředí se zpravidla neomezují na území jednoho státu, ale zasahují podstatně větší oblasti. Ovzduší, vodní toky, moře, faunu a floru nemůžeme uzavřít do geopolitických hranic. Čím více se Evropské unii podaří motivovat sousední země, v ideálním případě celý svět, aby si v ochraně životního prostředí stanovily stejně vysokou laťku jako EU, o to lepší bude i kvalita našeho životního prostředí.
Podpora ze strany veřejnosti Snahy EU o zlepšení životního prostředí mají širokou podporu veřejnosti. Z výsledků celoevropského průzkumu provedeného v polovině roku 2014 vyplývá, že pro 95 % respondentů je ochrana životního prostředí osobně důležitá. Téměř tři čtvrtiny účastníků průzkumu uvedly, že ochrana životního prostředí může vést ke stimulaci hospodářského růstu, a více než 75 % respondentů zastává názor, že právní předpisy EU jsou nezbytné pro ochranu životního prostředí v jejich zemi. Největší obavy má veřejnost podle průzkumu ze znečištění ovzduší a vodních zdrojů, z rostoucího objemu odpadu a vyčerpání přírodních zdrojů.
Ž ivotn í
5
prost ř ed í
Jak EU politiku ochrany životního prostředí vytváří Provádění
Role trhu
Od 70. let 20. století přijala EU v oblasti ochrany životního prostředí přes 200 právních předpisů. Existence této legislativy sama o sobě však nemá velký význam, nejsou‑li předpisy řádně uplatňovány a na jejich uplatňování se dostatečně nedohlíží. Musíme se proto nyní zasadit o to, aby se pravidla a normy, na nichž se členské země dohodly, skutečně prováděly. To však není tak jednoduché, jelikož na uplatňování jednotlivých předpisů se podílí různé subjekty, ať již jde o kontrolní orgány či soudy členských zemí, nevládní organizace či jednotlivce uplatňující své právo podílet se na veřejném dění.
Trh je jedním z nákladově efektivních způsobů, jak ochránit životní prostředí, zlepšovat jeho stav a zmírnit tlak na využívání vzácných přírodních zdrojů. Motivovat podniky i spotřebitele k tomu, aby volily ekologičtější výrobní postupy a produkty, lze prostřednictvím daní a dotací. Mnohé z těchto systémů se již využívají – vybírají se například poplatky za kácení stromů či za likvidaci odpadu. Evropská komise by uvítala, kdyby se v průmyslu, dopravě, zemědělství a energetice postupně odstranily pobídky, které motivují k používání energeticky intenzivních procesů a výrobků a které způsobují znečišťování.
Neuplatňování těchto právních předpisů má mnoho negativních důsledků. Může to narušit plnění základních cílů ochrany životního prostředí, poškodit zdraví obyvatel a znejistit podniky a průmyslové závody, jelikož se nemohou spolehnout na to, že dohodnuté normy budou jednotně uplatňovány v celé Unii. Řádné uplatňování této legislativy může naopak přinést finanční výhody. Úplné uplatňování právních předpisů EU týkající se nakládání s odpadem by například dalo vzniknout až 400 000 pracovních míst a snížilo by roční čisté náklady v této oblasti o 72 miliard eur.
Koncepce politik se musí opírat o věrohodné údaje, jež osvětlují příčiny a následky změn v životním prostředí. Jen tak lze na danou problematiku vhodně reagovat a vytvořit pro její řešení odpovídající strategii. Mnoho údajů přitom poskytují jednotlivé členské země. Tyto údaje spolu s celoevropskými soubory dat pak analyzuje Evropská agentura pro životní prostředí, která pro tvorbu této politiky dodává EU podklady.
Evropská komise může na členský stát, který právní předpisy řádně neuplatňuje, podat žalobu u Evropského soudního dvora. Takové případy porušení závazků, z nichž většina se týká životního prostředí, nejsou pro členské státy pouze ostudou, ale mohou při opakovaného neplnění závazků vést k uložení pokuty. Žaloba je však vždy tou poslední možností. Komise se raději snaží členským státům s účinným prováděním předpisů pomoci. Poskytuje jim finanční podporu a pomáhá jim při zajišťování potřebné kapacity. Dále klade důraz na prohlubování znalostí o stavu životního prostředí a na získávání informací o tom, jak členské státy plní své závazky v praxi. Všem členským zemím Evropská komise doporučila, aby zřídily nezávislý orgán podobný úřadu veřejného ochránce práv (tzv. ombudsmana), který by prověřoval stížnosti veřejnosti týkající se životního prostředí.
K získávání přesných, spolehlivých údajů a na zajištění toho, aby docházelo k výměně získaných informací, zřídila Evropská unie několik programů. Například program Copernicus poskytuje údaje o naší planetě z družic pro pozorování Země, které doplňuje o data získaná z monitorovacích stanic na pevnině, moři a v atmosféře. Cílem je shromáždit mnoho různých typů datových souborů, které se pak využijí při vytváření environmentální politiky i při jejím provádění.
6
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
U N I E
Evropská agentura pro životní prostředí
Podpora ekologických inovací
Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) shromažďuje údaje od členských států a vytváří z nich evropské datové soubory. Sestavuje rovněž indikátory a zprávy týkající se stavu životního prostředí. Svou činnost zahájila v roce 1994 a sídlí v Kodani.
Ekologickou inovací je každá forma inovace, která vede k podstatnému a prokazatelnému pokroku v realizaci cíle udržitelného rozvoje nebo o tento pokrok usiluje, a to snížením dopadů na životní prostředí, zvýšením odolnosti vůči zátěži, jež je na životní prostředí vyvíjena, nebo dosažením účinnějšího a zodpovědnějšího využívání přírodních zdrojů.
© iStockphoto.com/Henrik Jonsson
Za úkol má pomáhat EU a členským zemím činit informovaná rozhodnutí o tom, jak zlepšit naše životní prostředí. Radí jim, jak začlenit otázky ochrany životního prostředí do hospodářských politik, abychom se přiblížili cíli udržitelného hospodářství. Zároveň koordinuje činnost Evropské informační a pozorovací sítě pro životní prostředí.
Daně i dotace mohou podniky přimět k tomu, aby se chovaly ekologičtěji.
Ž ivotn í
7
prost ř ed í
Zvyšování informovanosti
Podpora inovací
Evropská komise se snaží zvýšit povědomí veřejnosti o ekologických otázkách mnoha nejrůznějšími způsoby. Každoroční událostí je například tzv. Zelený týden, kdy se do Bruselu sjedou tisíce odborníků na ochranu životního prostředí a během čtyř dní diskutují o zásadních problémech v této oblasti, jako je zachování biologické rozmanitosti nebo ochrana vodních zdrojů.
Odvětví ekologických inovací již tvoří důležitou součást evropské ekonomiky. S výjimkou obnovitelných zdrojů energie však ekologické inovace na trh vstupují poměrně pomalu. Jedním z důvodů je například skutečnost, že tržní ceny nedostatečně odrážejí skutečné environmentální náklady a výhody těchto výrobků. Navíc stále existují pobídky a dotace, kterými se podporují neekologické činnosti, při nichž se přírodními zdroji plýtvá, a neflexibilní, zastaralé hospodářské struktury.
Komise rovněž organizuje různé soutěže s ekologickou tematikou. Cena s názvem Evropské zelené město je udělována městům, které jdou v péči o životní prostředí ostatním příkladem. Získat tento titul je rok od roku těžší. Úsilí podniků, veřejných orgánů i jednotlivců o ochranu životního prostředí je oceňováno v jiných soutěžích.
Evropské zelené město K získání titulu Evropského zeleného města musí dané město po určitou dobu dosahovat vysokého environmentálního standardu, zavázat se k plnění cílů udržitelného rozvoje a jít příkladem. Vítězná města: —— Rok 2010: Stockholm —— Rok 2011: Hamburk —— Rok 2012: Vitoria‑Gasteiz —— Rok 2013: Nantes —— Rok 2014: Kodaň —— Rok 2015: Bristol —— Rok 2016: Lublaň www.europeangreencapital.eu
Evropský akční plán pro ekologické inovace upozorňuje na specifické faktory, které mohou tento typ inovací stimulovat a usnadňovat jejich uplatňování na trhu. Na ekologické inovace a výzkum mohou podniky, které se jim věnují či je využívají, získat finanční prostředky. Evropská unie chce motivovat k většímu využívání ekologických technologií. Proto podporuje ekologické veřejné zakázky, používání ekoznaček i kalkulaci ceny výrobku, která zohledňuje předpokládané náklady na jeho celý životní cyklus.
8
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
U N I E
Jak EU postupuje Dostupnost přírodních zdrojů je základním předpokladem dobrého fungování hospodářství i životního prostředí. Suroviny sehrály za poslední dvě století zásadní roli při hospodářském pokroku lidské společnosti. Avšak doba, kdy jsme jich měli k dispozici neomezené množství, a téměř zadarmo, jsou nenávratně pryč. Počet obyvatel roste. Stoupá navíc i jejich životní standard, což zvyšuje poptávku, cenu produktů a v konečném důsledku to snižuje objem již tak vzácných přírodních zdrojů, které jsou pro nás a fungování naší společnosti naprosto nezbytné, jako například kovy, nerostné suroviny a potraviny. Každý den se počet obyvatel této planety zvýší o 200 000 osob. Na konci příštího desetiletí se střední třída v rozvojových zemích, jejíž životní styl je zaměřen na spotřebu, pravděpodobně rozroste o další 2 miliardy lidí. Mezi nabídkou a poptávkou je čím dál tím větší nesoulad. Pokud bude obyvatelstvo Země spotřebovávat přírodní zdroje současným tempem i nadále, bude v roce 2050 potřebovat k uspokojení svých potřeb hned dvě takové planety. Nezačneme‑li proto zdroje využívat účinněji, budou naděje milionů lidí na lepší život zmařeny.
© J. Toland
Díky recyklaci můžeme snížit potřebu těžby nových surovin.
Účinné využívání zdrojů Evropská komise si účinné využívání zdrojů stanovila jako jeden z klíčových úkolů. To znamená produkovat více hodnoty za použití menšího množství surovin, které by se navíc měly používat udržitelným způsobem, a to během celého jejich životního cyklu. K tomu je zapotřebí inovací, změny ve způsobu výroby i v chování spotřebitelů, jakož i zavedení správných pobídek a cenových signálů. Na konci roku 2011 odsouhlasily vlády členských zemí EU Plán pro Evropu účinně využívající zdroje. V něm se klade důraz na zásadní změnu hospodářského a politického přístupu, jakož i změnu v chování nás všech. Plán obsahuje cíle, kterých je třeba v různých politických oblastech dosáhnout, aby se nám během 40 let podařilo vytvořit takové hospodářství, které nám zajistí vysokou životní úroveň, ale bude přitom mnohem méně zatěžovat životní prostředí.
9
prost ř ed í
© European Union
Ž ivotn í
Síť Natura 2000, v jejímž rámci jsou chráněny živočišné a rostlinné druhy v jejich přirozeném prostředí, pokrývá téměř 18 % území EU.
Potřeba efektivnějšího využívání vzácných zdrojů je tak začleňována do všech politik EU. Na podzim roku 2011 zahájila Evropská komise informační kampaň, jejímž cílem bylo motivovat občany ke změně jejich návyků. Kromě toho zřídila panel na vysoké úrovni, který se skládá z tvůrců politik, zástupců průmyslu a odborníků se zaměřením na hospodářské a ekologické otázky. Na jaře roku 2014 předložil panel soubor doporučení.
Účinné využívání zdrojů Zefektivnit využívání zdrojů můžeme tak, že hospodářský růst nebude závislý pouze na jejich spotřebě. To přiměje hospodářské subjekty vyrábět větší hodnotu s použitím menšího množství zdrojů tak, že budou zdroje využívat udržitelným způsobem a minimalizovat jejich dopad na životní prostředí.
10
E V R O P S K É
U N I E
© Albrecht Föhl, of LIFE07 NAT/D/000236 LIFE Streuobstwiese Albvorland
P O L I T I K Y
Zdravé ekosystémy jsou základem zachování biologické rozmanitosti Evropy.
Biologická rozmanitost Velkým přínosem pro dosažení obecnějších ekologických cílů EU by mohla být dobře fungující síť typu Natura 2000. K těmto cílům patří zabránit další ztrátě biodiverzity a tento negativní trend do roku 2020 zvrátit. Termín biodiverzita neboli biologická rozmanitost se používá pro označení bohatství přírody se všemi jejími živočišnými a rostlinnými druhy, ekosystémy a její genetickou rozmanitostí. Ekosystémy jsou důležité samy o sobě, ale zároveň jsou životně důležitým zdrojem potravin, krmiv, pohonných hmot, léčiv atp. Pomáhají rovněž regulovat podnebí, zabraňují záplavám, zajišťují přirozené čištění vody, opylování rostlin a tvorbu půdy. To všechno je nezbytné jak pro naše zdraví a kvalitu života, tak pro hospodářský růst a zajištění naší bezpečnosti.
Na začátku roku 2011 přijala EU svou aktualizovanou strategii týkající se biodiverzity, a to jen několik měsíců poté, co byl v japonském městě Nagoja schválen ambiciózní globální program. Hlavním cílem strategie EU je zastavit do roku 2020 ubývání biologické rozmanitosti a degradaci ekosystémových služeb v EU. Dále co do největší míry zajistit jejich obnovu a zvýšit míru, jakou se EU podílí na celosvětovém úsilí, jímž chce dosáhnout ubývání biodiverzity.
Ž ivotn í
prost ř ed í
11
Chráněné oblasti EU si je vědoma toho, že příroda nezná státní hranice, a proto vytvořila soubor přísných právních předpisů na její ochranu. Tyto snahy vyvrcholily zřízením celoevropské sítě Natura 2000, v jejímž rámci jsou definovány oblasti ochrany živočišných a rostlinných druhů i jejich stanovišť. Síť tvoří 26 000 takových oblastí – jedná se tedy o největší síť svého druhu na světě. Dnes je již prakticky dokončena a pokrývá téměř 18 % území EU, což odpovídá rozloze Německa, Polska a České republiky dohromady. Počátky sítě Natura spadají do roku 1979, kdy byl v EU přijat první zásadní právní předpis na ochranu přírody: směrnice o ochraně volně žijících ptáků. Stanoví ochranu volně žijícího ptactva v EU (přibližně 500 druhů) a ukládá zemím EU povinnost určit a chránit místa či oblasti, která pro tyto druhy mají zásadní význam. Dalším důležitým krokem byla směrnice o přírodních stanovištích. Z ní vyplývá členským zemím povinnost chránit přírodní stanoviště ohrožených druhů rostlin a živočichů. Směrnice se v současné době týká přibližně 1 500 vzácných a ohrožených rostlin
a živočichů a přibližně 230 typů vzácných přírodních stanovišť, včetně sečených luk, vřesovišť a slanisek, která jsou stavebními kameny ekosystémů. Síť Natura 2000 vychází ze skutečnosti, že člověk je nedílnou součástí přírody a že by lidé a příroda měli vedle sebe existovat jako partneři. Cílem není vyčlenit z chráněných oblastí hospodářskou činnost, ale spíše určit její hranice v zájmu ochrany hodnotné fauny i flory, včetně přírodních stanovišť. Financování sítě Natura 2000 tvoří součást zásadních politických oblastí EU. Nejdůležitější z nich je zemědělství, především rozvoj venkova spolu s agroenvironmentálními opatřeními a lesnictvím. Důležitou roli ve financování investic hraje politika soudržnosti, především v nových členských zemích. V rámci programu Natura 2000 se pečuje o zdravé ekosystémy, které poskytují hodnotné služby, jako např. vodu, úložiště uhlíku, ochranu proti záplavám a pobřežní erozi. Tyto služby mají podle odhadů hodnotu 200 – 300 miliard eur ročně, což je výrazně více, než kolik činí roční náklady na provoz sítě Natura 2000 (tj. přibližně 6 miliard eur ročně).
© iStockphoto.com/Steve Debenport
V hospodářství EU se za rok použije na jednu osobu přibližně 16 tun materiálu, z čehož se 6 tun přemění na odpad.
12
Další úspěchy EU Kromě dvou politik, které zasahují do mnohých politických oblastí, tj. účinné využívání zdrojů a ochrana biologické rozmanitosti, se Unie intenzivně věnuje i jiným ekologickým otázkám. CHEMICKÉ LÁTKY: Bez chemických látek by se naše společnost již asi neobešla. Některé z nich však mohou závažně ohrozit lidské zdraví, jiné mohou způsobit škodu při nevhodném použití. Právě za účelem zajištění bezpečnosti chemických látek, ochrany životního prostředí i konkurenceschopnosti evropského průmyslu má EU světově nejpropracovanější legislativu upravující chemické látky. Nazývá se REACH neboli registrace, hodnocení, povolování a omezování chemických látek. Veškeré chemické látky, které se v EU vyrobí či jsou na území Unie dovezeny, tak musí být zaregistrovány u Evropské agentury pro chemické látky, která sídlí v Helsinkách. Do roku 2018 musí tuto povinnost splnit všechny chemické látky používané v EU. Pokud látka zaregistrována nebude, bude zakázáno ji na území EU prodávat. Zvlášť přísná pravidla platí u těch nejnebezpečnějších produktů. Za vyhodnocení i řízení jakýchkoli rizik souvisejících s chemickými látkami odpovídají podniky, které je v Unii používají nebo prodávají. Zároveň mají povinnost poskytnout spotřebitelům příslušné bezpečnostní informace týkající se použití dané látky. ODPAD: V hospodářství EU se za rok použije na jednu osobu přibližně 16 tun materiálu. Z toho se šest tun přemění na odpad a polovina tohoto odpadu končí na skládkách. Jelikož vytváření odpadu se naše společnost nevyhne, vybízí Komise k tomu, aby se recykloval a aby se z něj získávaly zpět hodnotné zdroje. K tomuto cíli mohou sloužit například systémy poplatků za vznik či použití skládek nebo systém zpoplatnění odvozu odpadu podle jeho objemu. Některým členským zemím se už podařilo dosáhnout více než 80% míry recyklace a téměř se zbavily skládek. Jiné mají před sebou ještě velký kus práce. V současné době již v EU existují právní předpisy týkající se konkrétních druhů odpadu, např. vyřazeného elektrického a elektronického zařízení, obalů, baterií a akumulátorů, nebo vozidel, která již dosloužila. Díky nim se nám daří zvyšovat účinnost zdrojů.
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
U N I E
OVZDUŠÍ: Za posledních 20 let se EU podařilo snížit hladinu několika typů látek znečišťujících ovzduší. Tak například emise olova klesly přibližně o 90 %. Přes tyto úspěchy však znečištění ovzduší patří k těm největším problémům životního prostředí v Evropě a každoročně má na svědomí mnoho předčasných úmrtí. Evropská unie ještě nedosáhla stanoveného cíle, tj. zajistit takovou kvalitu ovzduší, která by neměla negativní dopad na lidské zdraví a životní prostředí. V roce 2013 Komise na základě nejnovějších vědeckých poznatků a analýzy nákladové efektivnosti představila soubor opatření s názvem Čisté ovzduší, jímž aktualizovala stávající legislativu. Cílem je zlepšit kvalitu ovzduší snížením objemu škodlivých emisí, které produkují průmyslové podniky, doprava, zemědělství a energetika, a omezit jejich dopad na lidské zdraví a životní prostředí. VODA: V posledních desetiletích zavedla EU rozsáhlá opatření na zajištění vysoké kvality vody. Zpočátku se jednalo o opatření zaměřená na ochranu veřejného zdraví. Následovala opatření, jimiž se řešil environmentální dopad sektorů s velkou spotřebou vody, jako je zemědělství, průmysl a domácnosti. Hlavní právní norma EU – rámcová směrnice o vodě – stanoví, že veškeré vodní toky, jezera, pobřežní a podzemní vody musí do roku 2015 splňovat přísné požadavky na kvalitu vody. Členské státy tak mají povinnost stav vod na svém území kontrolovat a případně předložit plán, podle kterého budou při jejich čištění postupovat. Dalším významným právním předpisem EU je rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí, která stanoví koordinovaný přístup v otázkách řízení lidské činnosti s dopadem na mořské prostředí. Podle uvedené směrnice musí členské státy EU zavést do roku 2015 opatření, jimiž se zajistí, že odpad, který skončí v moři, popř. je z moře vyplaven na pobřeží, nebude poškozovat mořské ani pobřežní životní prostředí. Do roku 2020 se má navíc dosáhnout úplného ozdravení mořských vod. Evropská komise vydala návrh na zajištění ochrany evropských vodních zdrojů i po roce 2020, který by měl pomoci EU při dosahování stanovených cílů. Bude sloužit jako nástroj k zefektivnění hospodaření s vodními zdroji a k zohlednění této otázky v ostatních politických oblastech.
Ž ivotn í
prost ř ed í
Voda ke koupání Evropská komise vydává každoročně zprávu o kvalitě vody ke koupání, která poskytuje aktuální přehled stavu vody na více než 22 000 místech ke koupání ve 28 členských státech EU, Albánii a Švýcarsku. Jde o kvalitu vody koupališť, rybníků, jezer, řek a samozřejmě přímořských letovisek. Ze zpráv vyplývá, že celková kvalita vody ke koupání v EU se od roku 1990 výrazně zlepšila. Tehdy normám stanoveným v EU neodpovídalo 9,2 % přímořských letovisek a 11,9 % míst ke koupání ve vnitrozemí. Do roku 2013 tyto hodnoty klesly na 1,9 % a 2,4 %. Veřejnost tak má nyní k dispozici velmi jednoduchý nástroj, kterým si kvalitu vody v daném místě zjistí. Jedná se o aplikaci na stránkách Evropské agentury pro životní prostředí EEA, konkrétně část o kvalitě vody ke koupání v rámci Evropského systému informací o vodě (WISE). Pomocí aplikace s názvem Eye on Earth si můžete zobrazit konkrétní část pobřeží nebo místo u jezera či řeky, a to buď jako mapu nebo z ptačí perspektivy. http://www.eea.europa.eu/themes/water/interactive/ bathing/state‑of‑bathing‑waters-1
© iStockphoto.com/Christian Martínez Kempin
Díky legislativě EU na ochranu životního prostředí se celková kvalita vody ke koupání v Unii za posledních deset let výrazně zlepšila.
13
HLUK: Nadměrný hluk neboli tzv. hlukové znečištění se spojuje s výskytem celé řady zdravotních problémů. Negativní vliv má i na volně žijící živočichy. Evropská unie reguluje míru hluku u několika zdrojů, včetně motorových vozidel, vlaků a motorových či elektrických zařízení provozovaných venku. V roce 2002 byla přijala směrnice EU o hluku ve venkovním prostředí, podle níž mají členské státy povinnost sestavovat mapy hladiny hluku ve městech a velkoměstech a u hlavních dopravních cest, železnic a civilních letišť. V případě nutnosti musí rovněž vypracovat plán dalšího postupu. LESY: V současné době dochází v celém světě k rozsáhlému kácení lesů. EU vyzvala celosvětovou komunitu, aby do roku 2020 snížila globální odlesňování o polovinu a do roku 2030 ho zcela zastavila. Unie zároveň spolupracuje s několika zeměmi, které dřevo vyvážejí, na zlepšení správy jejich lesů a souvisejících otázek. Díky stávající legislativě EU se riziko, že dojde na území Unie k prodeji nelegálně těženého dřeva, minimalizuje. PŮDA: Otázky ochrany půdního fondu nejsou upraveny žádnou specifickou právní normou EU, nicméně mnohé problémy, které mají na půdu vliv, jsou řešeny v opatřeních týkajících se ochrany vodních zdrojů, průmyslového znečištění, chemických látek, pesticidů či ochrany přírody. Evropská unie přijala strategii, která se zabývá různými riziky, jež se mohou půdy týkat, především těch, které vyplývají ze zemědělských postupů či průmyslových procesů. V roce 2012 vydala Evropská komise pokyny, v nichž upozorňuje na nebezpečí plynoucí ze zakrývání půdy nepropustným materiálem, jako je např. beton. Zároveň navrhuje udržitelnější alternativy.
14
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
U N I E
Výhled do budoucna Zajistit udržitelnost našeho životního prostředí a zachovat přírodní zdroje na pevnině i v moři pro další generace patří ke klíčovým politickým cílům, které si vyžadují činnost na všech úrovních. Ochrana životního prostředí jde ruku v ruce s uchováním naší konkurenceschopnosti. Politika ochrany životního prostředí hraje klíčovou roli při vytváření pracovních míst a stimulaci investic. Evropské hospodářství se musí přetransformovat tak, aby bylo schopné produkovat větší hodnotu při použití menšího objemu surovin. Zároveň je třeba změnit naše spotřebitelské chování. K této přeměně napomáhají politiky, které podporují výzkum, usnadňují vstup inovativních výrobků a služeb, jež šetří životní prostředí, na trh a zvyšují povědomí veřejnosti o těchto otázkách.
Akční program EU pro životní prostředí do roku 2020 Obecný akční program EU pro životní prostředí do roku 2020 stanoví dlouhodobou strategii, která má být dostatečně flexibilní na to, aby mohla reagovat na měnící se situaci v budoucnu a případná stále častější systémová rizika, jimž musíme čelit. Program obsahuje obecný přístup k otázkám životního prostředí a uvádí jasné směřování k ekologické, konkurenceschopné ekonomice, která bude zohledňovat ochranu přírodních zdrojů a zdraví současné i budoucí generace.
© R. Scholtz
Při současném trendu by mohla poptávka po potravinách, krmivech pro hospodářská zvířata a po vláknině vzrůst do roku 2050 až o 70 %. Pokud nepřestaneme zdroje vyčerpávat tímto tempem, budeme k pokrytí svých potřeb potřebovat více než dvě Země.
Ž ivotn í
15
prost ř ed í
Evropská unie disponuje propracovanou politikou na ochranu životního prostředí, která je zasazena do komplexního, stabilního právního rámce, jenž je nyní třeba implementovat. Kromě významných výhod, které bude tato legislativa mít pro zdraví obyvatelstva a životní prostředí, se promítne její realizace v praxi rovněž do tří oblastí: vznikne prostředí, v němž budou moci hospodářské subjekty na vnitřním trhu působit za stejných podmínek, dojde ke stimulaci inovací a evropské podniky získají výhodu tzv. prvního tahu a stanou se průkopníky ve svém odvětví. Náklady spojené s neprovedením právních předpisů jsou oproti tomu vysoké a obecně se odhadují přibližně na 50 miliard eur ročně, do čehož jsou zahrnuty i náklady související s řízením o nesplnění povinnosti. Komise rovněž dostává četné stížnosti přímo od občanů Unie, jež lze mnohé lépe řešit na úrovni členského státu nebo na úrovni místní. Prioritou na příštích několik let proto zůstává lepší provádění unijních předpisů týkajících se ochrany životního prostředí na úrovni členských zemí.
Jednotlivé oblasti Více než kdy předtím se politika životního prostředí zaměří do roku 2020 na přechod na ekologičtější, oběhové hospodářství. To je nejjednodušší způsob, jak vyřešit dlouhodobé otázky, jako například problémy v oblasti zdraví, degradaci životního prostředí a nezaměstnanost, a přitom dosáhnout udržitelného hospodářského růstu. Ekodesign, prevence vzniku odpadu, recyklace, opětovné použití – to vše může evropským podnikům přinést úspory ve výši až 600 miliard eur ročně. Zároveň se tím značně sníží objem emisí skleníkových plynů v EU. Dnes se již běžně uznává skutečnost, že stav životního prostředí nelze zlepšit pouze politikou v této oblasti a že ekologický aspekt by měl být obsažen i v ostatních politikách. Například splnění cílů strategie EU v oblasti biodiverzity a zastavení úbytku biologické rozmanitosti do roku 2020 si vyžaduje, aby se ochrana biodiverzity a ekosystémů stala nedílnou součástí ostatních politik EU, zvláště v oblasti zemědělství a rybolovu. Hospodářský růst a prosperitu obecně nelze zachovat, pokud se nebudeme lépe starat o přírodní bohatství této planety. Přírodní zdroje jsou totiž pro mnoho hospodářských odvětví naprosto nezbytné.
Výzvy Nelze již přehlížet skutečnost, že Evropa a její životní prostředí čelí závažným globálním hrozbám. Patří k nim vzrůstající počet obyvatel planety, rozrůstající se střední třída s vysokými nároky na spotřebu, rychlý hospodářský růst v rozvíjejících se ekonomikách, neustále stoupající poptávka po energii a zostřující se celosvětová konkurence v poptávce po přírodních zdrojích. Většinu z uvedených problémů nemůžeme přímo ovlivnit, ale EU může ve světě propagovat účinnou environmentální správu a pomoci tak ostatním zemím na cestě k udržitelnějšímu rozvoji. Hodně toho však můžeme udělat pro zvýšení odolnosti životního prostředí Evropy vůči budoucím hrozbám. EU má k dispozici bezprecedentní informační zdroje a technologie, nové metody účetní evidence zdrojů, zavedené postupy v oblasti prevence a předběžné opatrnosti a bohaté zkušenosti s nápravami ekologických škod a postihování těch, kdo se o znečištění životního prostředí přičinili. Účinnější může být i správa záležitostí týkajících se životního prostředí. Toho dosáhneme odhodlaným sledováním stavu životního prostředí a shromažďováním aktuálních zpráv o stavu znečištění a odpadu pomocí nejnovějších poznatků a technologií. K dosažení stanovených cílů a zajištění regulatorní stability pro podniky nám pomůže i lepší provádění stávajících politik.
Vize Tím vším chceme do roku 2050 zajistit, aby občané EU mohli žít v bezpečném a zdravém životním prostředí, které je spravováno s ohledem na jeho omezení a ekologickou odolnost. V našem úsilí o dosažení cílů stanovených na rok 2020 se můžeme řídit vizí, kterou uvádí Akční program EU pro životní prostředí: „V roce 2050 budeme žít spokojeně, v ekologických mezích naší planety. Zdrojem naší prosperity a zdravého životního prostředí je inovační a cyklická ekonomika, v níž se ničím neplýtvá a v níž jsou přírodní zdroje spravovány udržitelným způsobem a biologická rozmanitost je chráněna, ceněna a obnovována způsoby, jež posílí odolnost naší společnosti. Náš růst s nízkými emisemi uhlíku je již dávno oddělen od využívání zdrojů a udává krok zabezpečené a udržitelné globální společnosti.“
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
U N I E
Další informace XX Přehled informací o politice životního prostředí EU: http://ec.europa.eu/environment/index_fr.htm XX Informace o Evropské agentuře pro životní prostředí: http://www.eea.europa.eu XX Podrobnější informace o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH): http://echa.europa.eu XX Máte nějaké dotazy ohledně EU? Kontaktujte službu Europe Direct: tel.: 00 800 6 7 8 9 10 11 http://europedirect.europa.eu
ISBN 978-92-79-42629-2 doi:10.2775/9066
NA-04-14-868-CS-C
16
