Číslo 11. (táborový speciál 2007)
www.svetlusky.derwen.info
Pojď se mnou tam, kde je nebe vysoké a modré, kde oblaka bílá rychleji než kde jinde plují. Slyšíš tu píseň větrů v korunách borovic? Slyšíš tu píseň dálek závratných? Tiše a velebně šumí hlavy stromů. Záře slunce červenavá stéká po jejich rozpukaných kmenech a vůně pryskyřice tě omámí. S večerem oheň táborový tam do tmy pak zasvítí a vyvolá v tobě pocity, které otřesou tvou duší.
1. Žabka 79b. 79b. 2. Sojpi 65,5b. 65,5b. 3. Fidorka 59b. 59b. 4. Andy 53b. 53b. 5. Trpajzlík 51b. 51b. 6. Martina 44,5b. 44,5b. 7. Čertík 44b. 44b. 8. Uzlík 42b. 42b. 9. Anténka 29b. 29b. Dubnové bodování družin: 1. Koaly 3b. 3b. 2. Gepardi 1b. Klepárna Objevy a vynálezy: Kompas Dračí vytí 2007 Úklid Kamýku Bronzovka Květinový den Gurmánská výprava Křížovky a doplňovačky Stavba stanu Táborový (ne)řád Karlův most a vajíčka vtipy2 Narozky, svátky a ...
1. Qaki 84,5b. 84,5b. 2. Uzlík 80,5b. 80,5b. 3. Trpajzlík 67,5b. 67,5b. 4. Verča 62b. 62b. 5. Fidorka 61b. 61b. 6. Tonča 57b. 57b. 7. Martinka 49b. 49b. 8. Žabka 47b. 47b. 9. Sojpi 38b. 38b. 10. Andy 27,5b. 27,5b. 11. Anténka 27b. 12. Čertík 21b. Květnové bodování družin: 1. Koaly 27b. 2. Gepardi 21b.
Blahopřejeme vítězům a samozřejmě čest poraženým!
Ahoj!!! Zdraví Vás rubrika Klepárna! Je fajn, že se v našem oddíle stále něco děje a hlavně, že si to nenecháváte pro sebe a chodíte za Sluníčkem, která si to ochotně zapisuje do svého notesu. Tím totiž zajišťujete, že si to Sluníčko nemusí vymýšlet J a z Klepárny se stává opravdu jediný seriózní bulvár na našem trhu. A za to vám, milé světlušky, děkuji! Vaše Klepárna Víte komu každá světluška poměrně ochotně prozradila, koho všeho má na tomto světě ráda?? Šikulovi! Ptáte se, jak je to možné, hlavně Vy, které jste nebyly na gurmánské výpravě? Šikula vsadil na ten nejjednodušší způsob a vyšlo mu to! Zkrátka se postupně a hned několikrát zeptal každé světlušky: „Řekni, koho máš ráda?“ A co se dozvěděl? Tak třeba Trpajzlik má ráda úplně všechny na světě, ale nejvíc jakéhosi chlapce či muže (věk se bohužel nepodařilo zjistit) jménem __________, __________, Qaki nedala dopustit na jídlo, nejraději má dršťkovou polévku a u kluků u ni jednoznačně vede __________, __________, Fidorka se snažila několikrát Šikulovi vysvětlit, že nejraději má jakéhosi __________ Co bylo ovšem na celé záležitosti nejzajímavější? Samotný Šikula! S žádnou odpovědí totiž nebyl spokojen, takže bůhví, co chtěl vlastně slyšet.
Lesní brdskou vůni mohou návštěvníci tohoto krásného pohoří obdivovat celoročně, ovšem tu, která se nedávno rozléhala okolo Krkavčího údolí jen jednou za rok. To je totiž doba, kdy se ze světlušek stanou gurmáni a neváhají se uprostřed lesů na otevřeném ohni pustit do lahodného pokrmu. I letošní gurmánská výprava se velmi vydařila, pokrmy byly výborné, leckdy originální, chutné, a tak porota měla tak těžkou úlohu, že se nakonec rozhodla, že pořadí z těchto gurmánských jídel nesestaví, protože by to jednoduše nešlo. Je výborné, že se v klubovně sešlo už tolik táborových podsadových stanů. Samozřejmě mám na mysli ty malé papírové. Přesto je to fajn, že máte představu, jak takové stany vypadají, hlavně ty světlušky, které ještě nebyly na táboře a nebude tedy problém, abyste si je samy v létě na táboře postavily. A další skvělá zpráva. Zatímco česká populace stárne, my mládneme! Ne že by snad např. Níťa chystala podruhé oslavu svých 18. narozenin, ale myslela jsem to tak, že mládne roj světlušek 75. oddílu, po Martince totiž můžeme v našem roji přivítat dva nováčky Verču a Tonču, které obě chodí do první třídy. Na závěr… Kdo by náhodou viděl Šikulu prohánět se na kole po dálnici, tak nevěřte vlastním očím, tohle je snad opravdu jenom drb…
Tajemný černý nerost, který přitahoval železo, zřejmě znali lidé již před tisíciletími. Jeho objev je v řecké báji připisován jinak neznámému pastýři Magnés, Magnés, jemuž uvízly v zemi hřebíky z bot a špička z hole, když na tento nerost šlápl. Znal ho i řecký učenec Thales z Milétu žijící v 6. stol. př. n. l. Řekové tento nerost s neobyčejnými vlastnostmi poznali při kolonizaci Malé Asie, kde se v určitých lokalitách volně vyskytoval (dnešní západní část Turecka). Nazvali ho rovněž magnés, magnés, ale spíše podle místa nálezu (Magnésiá) než podle pastýře. V té době už Číňané tento nerost dávno znali. Všimli si, že pokud má vhodný tvar (tyčkovitý) a možnost volného pohybu (otáčení), zachovává si stálou orientaci. Tak vznikly první primitivní kompasy. Byly však používány jen v čínském umění zvaném Feng Shui. Jeho přívrženci věří, že orientace nábytku, budov a hrobů podle kompasu harmonizuje jejich život s “kosmickým dechem”. Dnes víme, že “tajemným černým nerostem” nebylo nic jiného než nejvydatnější železná ruda (obsahuje až 70 % železa) známá jako magnetit (magnetovec), chemicky oxid železnato-železitý (u nás se v malém množství vyskytuje v oblasti Kutné Hory). V 11. století Číňané kompas zdokonalili vytvořením tzv. plovoucího neboli vodního kompasu. Jeho konstrukce spočívala v tom, že do nádobky s vodou umístili dřevěný plovák a na něj připevnili magnetit tyčkovitého tvaru. Vlastnosti takto zdokonaleného kompasu jim umožnily ho využít
k navigaci lodí místo Slunce, Měsíce nebo Severky. Sto let později byly tyto kompasy používány i na evropských lodích. Později se zjistilo, že stejným způsobem jako magnetit může být v kompasu použita ocelová “jehla”, která se třením o magnetit sama zmagnetizovala. Orientace lodí podle kompasu umožnila mořeplavcům vydávat se na stále odvážnější plavby. Kompas byl nezbytným pomocníkem i Kryštofu Kolumbovi na jeho objevných cestách do Ameriky. Při nich zjistil, že Polárka, kterou považovali za “pevný bod” na severu, přesně na severu není a “rotuje” po obloze tak jako ostatní hvězdy. Dnes mají jednoduché kapesní kompasy střelku výkyvně upevněnou na čepu ve středu větrné růžice. Větší kompasy mají dvě nebo více “střelek” upevněny na spodní straně větrné růžice, která se v tomto případě otáčí (tuto konstrukci používal Kolumbus). A proč se vlastně střelka kompasu stále natáčí do směru sever-jih? Protože naše Země je jedním velkým magnetem a jako každý magnet má i ona severní a jižní magnetický pól, jimiž probíhají magnetické siločáry. Magnetická střelka se pak orientuje ve směru těchto siločár (z toho je zřejmé, že v oblastech kolem magnetických pólů nelze kompasu použít, neboť by ukazoval “do země”). Avšak žádný kompas neukazuje zcela přesně. Proč? Příčin je několik. Především je to proto, že se magnetické póly neshodují s póly zeměpisnými (odc hylka je přibližně 2 100 km) a navíc stále (odchylka “cestují”. Polohu střelky ovlivňují i ocelové předměty: Čím jsou větší, tím více. V takové “kleci” je kompas dokonale zmaten. Rozdíl mezi magnetickými a zeměpisnými póly se nazývá deklinace a je známa pro všechna místa na Zemi takže s ní lze počítat. Ovlivnění střelky ocelovými předměty lze kompenzovat např. přídavnými magnety, pomocí kterých se poloha střelky “kalibruje” (např. na lodích) nebo je nutno použít kompas na jiném než magnetickém principu, např. gyrosko p (např. v letadlech). gyroskop
(Andy) Sešli jsme se ve 4 hodiny u klubovny odkaď jsme vyrazili busem do té školy. Nejprve jsme si rozlosovali pořadí. My, světlušky jsme šli sedmé. Koukali jsme se hned na dvě „Trpasličí svatby“ a další představení která si připravili ostatní. Po pěti představeních jsme se šli převlíkat a připravovat. Byl v tom docela zmatek a asi trochu tréma. tréma. Přišli jsme na plac a začali připravovat stůl. Orel, Orel, kterej nás všechny večerem provázel chtěl, abychom mu řekly, co budeme hrát (zpívat). (zpívat). Nikdo se k tomu zrovna dvakrát něměl, a tak jsem se toho ujmula. Po krátkém rozhovoru o naší písni Okoř, Okoř, jsme se daly do hraní, zpívání a převádění naší scénky. Sklidily jsme celkem slušný potlesk a myslím, že se nám to i vydařilo. vydařilo. Jsem si jistá, že jsme do toho dali vše co jsme mohly. Po převlečení zpět do kroje jsme se šli dodívat na ostatní. Po posledním představení se začali sčítat body. Než byly sečteny a místa určeny, zpívali jsme s Orlem písně jako je Kozel, Kozel, Hlídač krav, krav, Sovy z mazutu, mazutu, Slavíci z Madridu a jiné písně. Teda asi :-). :-). Na řadu přišlo vyhlašování, dostali jsme krásné 6. místo, místo, které se nám velmi líbilo. Po skončení vyhlašování jsme v dané místnosti vytvořili kruh, spojili se rukama a zazpívali večerku: „Zapad den, slunce svit,…“. svit,…“. nakonec poslal Stopař stisk, který se mu přes všechny osůbky spojené rukami dostal zpět. zpět. Sbalili jsme si naše věci a vydali se zpět k našim domovům. A kdo že tam ze světlušek byl? Martínka, Martínka, Fidorka, Fidorka, Sojpi, Sojpi, Uzlík, Uzlík, Žabka, Žabka, Trpajzlík a Andy. Andy.
(Uzlík) Sraz sme měli v jednu odpoledne v lese kamýk u koz. Tam sme si rozdělili družstva a barvy my sme měli barvu žlutou já, já, Qaki, Qaki, Sluníčko, Sluníčko, Šikula a ještě jeden a to nevím jak se jmenoval!! A začali sme sbírat našli sme boty, oblečení, flašky atd… Když sme byli na jedný krásný pasece tak nám jeden vedoucí z červených dal kočárek který právě našel v lese no a aby sme se netahali s těmi čtyřmi pytli tak sme to dali na ten kočárek a jeli. Ve čtvrt na čtyři sme měli sraz zas u koz tam sme odevzdali pytle a hrnuly sme se k naší klubovně tam nás čekal oheň pití a občerstvení opekli sme si buřty a čekalo nás divadlo mě to ňák nezaujmulo tak sme si šli hrát já a Qaki a její ségra Verča která bude asi chodit do světlušek, pak přišla Sojpi tak si sní Verča hrála Šikula nám řek jesli se nepoptáme o zájemce který by nechodili do skautů. Tak máme pár úlovků!!! Já a Qaki sme tam byli se Šikulou do 19:45. Byl to supeeeeer den chci aby se zas opakoval!!! :-)
(Andy) Sraz byl v 16:45 na vlakovém nádraží, kde jsme nastoupili do vlaku a odjeli směr Dobříš. Dobříš. Když jsme vystoupili, vydali jsme se na 6km cestu. Už skoro za tmy jsme se dostali na místo. Postavili si plachty pod kterýma jsme měli spát. Pod jednou plachtou spali Žabka, Žabka, Čertík, Čertík, Anténka, Anténka, Fidorka, Fidorka, Sojpi a Trpajzlík. Trpajzlík. Já spala s Vinci pod jinou. Po dostavění plachty, po vybalení jsme si uvařily co jsme měly z domova a zalehly do spacáků. Ráno jsme si dali rozcvičku a uvařili vajíčka. Po dobré snídani jsme zahájili výpravu a dali se od plnění úkolu po skupinkách. Skupina 1.: Žabka, Žabka, Čertík, Čertík, Anténka, Anténka, Andy a skupina 2.: Sojpi, Sojpi, Fidorka, Fidorka, Trpajzlík a k nim se přidal Ořík od vlčat. Naše skupinka šla jako první na golf. Nejdříve jsme se navzájem naváděli a potom už hráli golf. Dali jsme to na 27 úderů. Pak jsme z celt stavěli Motýla a Roverák. Roverák. Jak to bylo dál si nepamatuji, ale úkoly jo. Další úkol byl zapamatovat si a určit ptáky na obrázku. Třeba Sýkora Modřinka atd.. U Šikuly jsme měly uvařit vodu v ešusu tak, aby nám neshořel papír, papír, který byl až úplně vespod. Tento úkol jsme dělali 2×, protože při prvním pokusu jsme si dospod daly pařez a Šikula později se skautama (Vepřovýma Jelitama) Jelitama) usoudil, že to nejde. Dál jsme se vydali na určování obrázků. No po pravdě moc snadné to nebylo, ale něco jsme přece jenom daly. Po těchto úkolech jsme si šli doplnit energii gulášovou polévkou jako oběd. oběd. S plným bříškem a už trochu odpočinuté jsme se vydali za šiframi.
Některé byly obzvlášť těžké, nakonec jsme za ně dostali 6 bodů a byli jsme rádi. Ještě jsem zapomněla, že po zapamatování ptáčků jsme měli najít pomocí buzoly vlajku, vlajku, což se nám podařilo. Měli jsme volno, neboť jsme již vše obešli. Někdo nám pak řekl, že máme jít běhat. běhat. Úkolem bylo co nejlépe přejít kládu, oběhnout provaz, podlézt celtu nebo plachtu a běžet kolem provazu a zároveň se stále držet rukou a nakonec vyběhnout kopec a zároveň se stále držet bílé pásky. Po zaběhnutí jsme si dělali co jsme chtěli. Následně jsme se vydali zapálit „veliký oheň“. Pak nám Stopař vyprávěl bajku o Bílé vlčici, vlčici, která zabíjela ovce a o nějakém pánu co jí zabil. Na to jsme se vydali po jejích stopách (bílých papírech) a plnili úkoly jako zapamatovat si co nejvíce výrazů z pohřebiště jako: vydloubnuté oči, oči, zaschlá krev, krev, zapáchající hnáty, hnáty, otevřený hrob, hrob, bledý umrlec, umrlec, vyříznutý jazyk, jazyk, černá temnota, temnota, temná černota apod., dál přinýst rostliny: borůvčí, borůvčí, smrk, smrk, dub, dub, buk, buk, kopřivu, kopřivu, šťavel aj. a taky donést v ešusu co nejvíce vody a dojít zpět k ohni. Po nějaké době jsme se odebrali na kutě. Ráno snídaně a vyhlášení: 3. místo Koaly, Koaly, 2. místo VIP, VIP, 1. místo Gepardi v kategorii světlušky a vlčata a v kategorii skauti a skautky 4. Bobřice, Bobřice, 3. Bobři, Bobři, 2. Vlaštovky, Vlaštovky, 1. Vepřová jElita. jElita. Postupně jsme se vydali po obědě směr Praha. My, světlušky jsme jeli s vlčaty a s Vinci a s Pašerákem a celý to táhl Šikula. Šikula. Já s Vinci jsme šly vzadu a popoháněly pomalé světlušky i vlčata a vše hlásili Šikulovi vysílačkou. Tak jsme se vlastně celou cestu bavili, že sme si povídali. Když jsme dorazili na nádraží, Šikula nás vyslal pro pití. Nás = Andy, Andy, Vinci a Pašeráka. Pašeráka. Když jsme se vrátili z Plusu tak ostatní již byli ve vlaku a naše batohy také. Tak jsme přisedli, rozdali pití a s Pašerákem, Pašerákem, Vinci a trochu s Čapkou jsme snědli polárkáč a vydali se směr domov. Ve vlaku jsme blbli, natáčeli a já i chvilkama spala. Ve stanici Modřany jsme vystoupili a hrnuli se do náruče rodičům.
(Qaki) Tato výprava byla za prvé zábavná a za druhé někomu nebo něčemu prospěšná. Bojovali jsme proti rakovině. V sedm hodin jsme se měli sejít na Kačerově a tam nám Sluníčko se Šikulou dali umělý kytky se stužkou. Tento rok byla světle modrá. A k tomu jsme ještě dostali letáky a šli jsme prodávat. Stoupli jsme si k autobusové zastávce, tam bylo totiž nejvíc lidí. Ze začátku to šlo docela rychle brzo ráno tam bylo hodně lidí a navíc Květinový den je známá akce. Jedna kytka stála nejmíň 20 Kč a nevraceli jsme. To když jsme někomu řekli tak se zase rychle otočili zpátky, protože nám třeba dával 200 Kč a to se někomu nechtělo utrácet, ale někdo byl moc hodnej a klidně nám tu dvoustovku celou nechal. A protože pokladničku měla jenom Sluníčko a Šikula tak jsme si ty peníze musely někam odložit a potom je dát do pokladničky, ale jedna babka si všimla, že si to dávám do kapsy a ne do kasičky tak tam na nás začala držkovat :-(, že proč to nedáváme do kasičky a tak a potom když viděla, že asi neuspěla, protože sme jí to vysvětlili tak šla rači prodávat jinam :-), Tak jsme měli klid a prodávaly jsme vesele dál. Bylo to super lidi se nam jenom hrnuli a kytky si kupovali. Tak se nám čas rychle krátil a došly nám prodali jsme poslední kytky a potom nám Šikula se Sluníčkem řekli, že jsme měli 1000 kytek a když jedna stála 20 Kč tak jsme tím pádem vydělali 20 000 Kč. Kč. Jsme vážně šikovný. Potom jsme dostali čokolády a každý koblihu a trička byly docela velký, ale to nevadí náhodou to vypadalo profesionálně :-). Byli jsme všichni moc rádi, že jsme vydělali peníze na dobou věc (Boj proti rakovině). Tak jsme se nějak rozloučili a odjeli domu. Byla to skvělá výprava jako všechny.
(Qaki) V sobotu v 9:30 jsme měli sraz na Hlavním nádraží. Tak jsme se tam všichni sešli a jeli jsme vlakem. Došli jsme na nádraží a tam jsme se museli rozdělit do družin a museli jsme to pomíchat, protože Gepardi byli jenom dva – Verča a Tonča, Tonča, tak jsme se rozdělili :-(. Nejhorší bylo, že se musela nerozlučná dvojice rozdělit. Teda já a Uzlík :-D. To bylo strašný! No ňák jsme to přežili a Sluníčko nám řekla ať jdeme najít někde kde bylo napsáno kdy nám jede vlak do Hostomic. Nějak jsme to našli a nastoupili jsme do vlaku. Jeli jsme né moc dlouho, ve vlaku jsme totiž hráli různý hry a tak to tak rychle uteklo. Dojeli jsme do Hostomic a vyrazili jsme na dlouhou cestu. To mě vždycky nebaví ta dlouhatá úzká cesta :-). Tak jsme šli asi 2km za Hostomice a za vesnicí jsme obědvali. Pak jsme zase vyrazili a já s Uzlíkem jsme si od Šikuly pučily vysílačky a povídali jsme si. Já jsem Uzlíkovi vyprávěla svoje osobní záležitosti s klukama, ale on byl vedle Uzlíka Šikula a to jsem já nevěděla, takže prej to dá do Klepárny :-), snad jen kecal... Tak jsme nějak šli, byli jsme úplně utahaný a pak bylo docela dobře. Jsme totiž došli k Brdlavce a tam jsme doplnili tekutiny a vyráchali si nohy v potoce. Někdo tam spadnul tak se musel převlíkat. Potom jsme nějak vyšli a šli jsme dál. Pak jsme tam potkali poníka, taksi ho všichni hladili. Byl pěknej. Potom jsme zase nějak šli a na různých přestávkách hráli různý hry. Konečně jsme došli na místo, bylo to tam nádherný. Byl tam krásnej srub a prostě všechno. Nějak jsme si vybalili a Sluníčko se Šikulou nám šli zahrát divadlo. Byla to sranda, protože stavěli plachtu a skoro všechno dělali špatně. Tak si nějak navzájem pomohli a postavili to celkem slušně. Potom jsme měli soutěž na družiny
postavit taky ten přístřešek, nějak se to obou družinám povedlo, tak jsme to zase zbořili, protože jsme to nepotřebovali. Měli jsme ten krásnej srub. Potom jsme zase na družiny stavěli i ohniště. Pak jsme si šli vyndat jídlo a mohli jsme začít vařit. Začali jsme a myslim, že nás to všechny bavilo. Nějak jsme to všichni bez nehod dovařili a pak se to hodnotilo ale neřekli nám kdo to vyhrál, prejsme to ale měli všichni moc dobrý sčím určitě ouhlasim, všem jsem to ochutnala :-D mňam...... Pak jsme si šli upravit spaní a už se stmívalo a tak jsme šli do toho krásnýho srubu a Sluníčko nám četla určený zápisy z kroniky co tam byla. Bylo to pěkný. Potom si šli malí už lehnout, myslim tim Verču, Verču, Tonču a Martínku. Martínku. My, teda já, já, Uzlík, Uzlík, Fidorka, Fidorka, Trpajzlík, Trpajzlík, Sluníčko a Šikula jsme si ještě povídali a hráli pořád ty sirky a já tomu pořád nějak nerozumim. Sluníčku i Šikulovi už sem řekla svůj názor a řekli mi že už sem hooodně blízko, tak možná příště :-). Pak jsme šli spát. Ráno jsme vstali a docela brzo, protože Sluníčko měla nějaký zkoušky a musela se učit tak jsme museli bejt dřív na nádraží. Zabalili jsme si a uvařili super puding s piškotama. Snědli jsme ho a ještě pořádně jsme dobalili a krásně to tam uklidili a nasbírali dřevo. A vyrazili jsme. A zase jsme šli tu dlouhou tůru a o přestávkách jsme hráli hry, takže to šlo. A konečně jsme došli na nádraží do Hostomic, počkali na vlak a vyrazili domů. Stihli jsme dřívější vlak, takže se muselo volat rodičům a ť přijdou dřív na nádraží Smíchov. Dorazili jsme, rozloučili se a šli každý domů. Tahle výprava byla super a moc mě bavila.
Výsledky z předminula: ●
Sudoku
Výsledky z minula ●
doplňovačka: leží a jde (omlouvám se, tajenka byla o sloupec vedle než bylo označeno, ale doufám že na to všichni přišli...)
●
osmisměrka: pampeliška
Bezpečnost Hřebíky, ohnuté nevyjímaje, musejí být vždy v nějaké nádobě. Nikdy se nesmějí válet jen tak, v papírové krabici, kornoutu, nebo dokonce volně položené! Důvod je jednoduchý, nikomu není příjemné pobíhat celý den po louce s hřebíkem zabodnutým v patě nebo dokonce v koleni. Žádný hřebík nesmí zůstat čnít ze dřeva. To platí nejen pro vlastní stan, kde by se o něj dalo snadno potrhat oblečení, ale hlavně pro hřebíky v obložených krajinkách a kůlech. Každý takový hřebík je nutné okamžitě vytáhnout nebo alespoň bezpečně zahnout.
Ušetři si práci Stan ti bude sloužit dva týdny, pak každý zatlučený hřebík budeš sama vytahovat. Proto používej jen tak velké hřebíky a v takovém množství, jaké je potřeba. Klidně i 50 mm, pokud stačí. Dělej si záseky, aby ses vyhnula používání stovek. Hřebíky 100 mm se používají jen na postele. Všude jinde to musí jí i bez nich. Až skončíš stavbu, bude následovat úklid. Okolo stanu nesmí zůstat ani jedna světlinka, proto se snaž pracovat jen na jednom místě, bude se to mnohem lépe uklízet.
Změření stanovky Ne všechny stanovky jsou stejně veliké. Její šířka i délka by měla být 2m ±10cm. Měříme na švu u oček k vypnutí stanu, změřímezadní a boční stranu. Rozměr si dobře zapamatujeme, protože jej ještě několikrát použijeme.
Zatlučení kůlů 4 nosné kůly Ø 6-10 cm se zatloukají 30cm do země a danou výšku na povrch. Výška podsady se vždy stanoví před stavbou tábora. Kůly zatloukáme jakoby zevnitř obdélníku na obrázku. Z odstupu zkontrolujeme přesnou svislost kůlů, můžeme použít i vodováhu, pokud je zrovna po ruce.
Fixace vršků kůlů Zkontrolujeme vodorovnost kůlů, zde již vodováhu použít musíme. Pokud je některý kůl vyšší nebo nižší než ostatní, tak ho dotlučeme nebo přiřízneme. Přitlučením slabších krajinek přiříznutých na rozměr o 5 cm kratší než je rozměr stanu na vršky kůlů zajistíme přesnost čtverce. Krajinky nesmí přesahovat kůly ani sebe navzájem. Obě úhlopříčku musí být stejné a krajinky přitom nesmí být prohnuté, jinak je potřeba špatné kůly přihnout do správného směru.
Přední stěna Přední stěnu stloukáme z nejlepších krajinek, které vůbec použijeme. Snažíme se nalézt krajinky, které velikostně odpovídají našim potřebám, přesně takové samozřejmě nelze nalézt. Nikdy nesmíme použít krajinku značně přesahující, v táboře je totiž celá řada konstrukcí, pro které jsou právě tyto extra dlouhé krajinky značnou výhodou. Nejspodnější krajinka bude tvořit práh a měla by proto být dostatečně robustní. Nejvyšší krajinka musí být hladká a neusmolená, aby nezničila stanovku.
Ostatní stěny Bezprostředně po přední stěně přitloukáme obě boční stěny a přirážíme je k přední stěně. Krajinky na bočních stěnách musí vzadu přesahovat asi o 3 cm, stejně jako tomu bylo u krajinek na přední stěně. Poté můžeme z obou stran v kuse seříznout přední stěnu, z dálky zkontrolujeme svislost řezu. Poté přitlučeme zadní stěnu, kterou jakoby vklíníme mezi obě boční.
Vnitřní kůly Mohou být slabší než nosné. Rozměřujeme je od středu zadní stěny. Mezera mezi nimi by měla být alespoň 60cm. K těmto kůlům budou uchyceny postele a dvířka, je tedy třeba je také přitlouct ke stanu, alespoň ty přední.
Rozměření dvířek, eNko Rozměřujeme od středu přední stěny, jsou široká 50 cm. Zbývajících 5 cm se nám bude hodit při řezání a také pro uchycení pantů. Z vnitřní strany zpevníme budoucí dvířka přitlučením krajinek ve tvaru písmene „N“. Krajinky přitloukáme zvenku, zevnitř hřebíky pečlivě ohneme.
Pravý řez dvířek Pravý myslíme při pohledu z venku, jedná se o řez na straně na které budou později panty. Musí být svislý, opět kontrolujeme z dálky. Nejspodnější krajinku nepřeřezáváme, ta bude tvořit práh.
Panty Přišroubujeme je na místa patrná z obrázku uprostřed na předchozí straně. Je třeba dbát obzvláště na to, aby osa pantů dokonala kopírovala osu řezu, tedy aby panty nebyly vůči sobě nijak posunuté ani natočené, jinak by se dvířka nedala otvírat a taková by asi nikdo nechtěl.
Levý řez dvířek Musí být nejen svislý, ale také mírně šikmo, aby se dvířka při zavření mohly o tento řez opřít a nevyvrátily se. Tento řez je patrný na spodním obrázku z předchozí strany.
Druhé měření stanovky U stanovky změříme hřeben stanu a šikmou podpěru až po šev oček. Tedy všechny zbývající rozměry, opět si je dobře zapamatujeme, použijme je při výrobě krokvic.
Krokvice Krokvice musí být rovné a tenké o síle ¼ - ½ cm. Dlouhé tak, jak jsme naměřili potřebnou délku u stanu. Hladce a důkladně začistíme všechny součky, třeba sekyrou, a zkontrolujeme, zda nejsou zasmolené. Spodní konce jsou dole šikmo přiříznuté, aby pasovaly na konstrukci stanu. Nahoře přitlučeme ke krokvicím předem zakulacenou hřebenovku. Navlékneme stan a vcelku ho přeneseme na kůly a přitlučeme k nim krokvice. Na přenášení a přitloukání je třeba alespoň pěti lidí, čtyři drží stan na konstrukci a pátý přitlouká krokvice. Pak stan zavětrujeme napnutím předem přivázaných provázků ke krajům hřebenovky k diagonálním kůlům. Tak z tohohle popisu jsem to ani sám nepochopil, prostě provázky budou od přední horní strany k pravé zadní a od zadní horní strany k levé přední.
Vypínání stanu Nejdříve přitlučeme 25 mm dlouhé lepenkové hřebíky, papíráky, a poté začneme od středu zadní stěny vypínat plachtu. Pokud naše plachta nemá vhodný provázek, budeme jej muset doplnit...
Podlážka Na zem položíme podlážku proti zdupání trávy a bahnu. Konstrukci podlážky realizujeme pomocí dvou kůlků na které kolmo pokládáme silnější krajinky. Opět nebudeme používat pěkné delší krajinky, které by se někomu jinému mohly hodit třeba i na přední stěnu stanu.
Postele Postel musí být alespoň 25 cm pod hranou podsady, jinak se převalující spáč nalepí na stanovku a ta na něj pak propouští vodu. Postele vyrábíme z krátkých krajinek přitlučených na kulatinách, které jsou přidělané mezi dvě další kulatinky přibité na kůlech stanu. To je snad jednoduší postavit než popsat...
Poličky Do čela stanu zpravidla vyrobíme poličky. Konstrukci poliček řeší každý táborník vlastní fantazií a také tím, jaký materiál má k dispozici. Je třeba dbát především na to, aby poličky netlačily do stanovky, protože by ji mohly snadno protrhnout. Pokud plánujete okázalejší konstrukci poliček, je vhodné je vytvářet ještě před nasazením stanovky.
Účast na táboře je zcela dobrovolná. Tábor je vyvrcholením celoroční práce oddílu. Klade určité nároky na znalosti z praxe pro pobyt v přírodě a táboření. Vyžaduje kázeň a pracovitost, správné kamarádské chování mezi sebou. Každý účastník tábora je povinen dodržovat následující ustanovení táborového řádu, nebo se o to alespoň maximální možnou měrou snažit. ● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ●
● ● ●
Každý se bude k ostatním táborníkům chovat čestně a kamarádsky. Nikdo neopustí tábor bez vědomí vůdce a to ani do nejbližšího okolí. Denní program je závazný pro každého táborníka. Nikdo ho svým chováním nesní narušovat. Přidělené úkoly je třeba řádně splnit. Každý účastník tábora dbá na osobní čistotu a na své věci, aby byly v pořádku. Společný táborový majetek je povinen každý táborník opatrovat, ošetřovat, udržovat a chránit před poškozením a ztrátou. Táborové nářadí a sportovní náčiní se vypůjčuje u pověřené osoby. Vypůjčené věci každý vrátí v pořádku a případné poškození či ztrátu poctivě oznámí. Každý táborník bude dobrým kamarádem ostatním, vyhne se zbytečným sporům a každému účastníku tábora ochotně pomůže. Bude-li kdokoliv sám potřebovat radu nebo pomoc, obrátí se na vůdce. Při vycházce do okolí i při cestě za nákupem bude každý dbát na dobré vystupování a chování, ochraňovat a udržovat dobrou pověst tábora. Nikdo nebude vstupovat do cizích stanů bez souhlasu jejich obyvatel. V celém táboře je zakázáno i jen pouhé přechovávání alkoholu, omamných látek, cigaret, časopisů s nevhodným obsahem a obsahem nepřiměřeným věku účastníka a všech ostatních předmětů narušujících vhodné mravy. Všichni bez výjimky se těchto neřestí zdrží i při pobytu mimo tábor. Vůdci mají právo kontrolovat i osobní a soukromé vybavení táborníků. Do kuchyně má přístup pouze denní služba a osoby s platným zdravotním průkazem pracovníka v potravinářství. Ve stanu nebude nikdo přechovávat potraviny podléhající zkáze, ale odevzdá je do táborové kuchyně. K jídlu nastupuje vždy každý čistý,
●
●
● ● ● ● ● ●
●
umytý a vezme si jen tolik jídla kolik sní. Je možné si jít dodatečně pro přídavek. Zbytky jídla a odpadky je nutné odhazovat do odpadové jámy. Vodu na pití je možno používat pouze převařenou tj. čaj a to z určené nádoby. Nádobí (ešus s příborem) si každý umyje ihned po jídle v určené nádobě s teplou vodou a opláchne je. Není dovoleno si schovávat zbytky jídla. Osoba vydávající stravu má právo odmítnou vydat stravu do neumyté nebo špinavé nádoby. Ve stanu a okolí si každý udržuje pořádek a čistotu. Každý zvedne pohozený papírek kdekoliv po tábořišti a odhodí jej do pytle s odpadem. Volně po tábořišti nikdo nic neodhazuje, úklid si musíme zajišťovat sami místo her. Každý účastník tábora bude v případě potřeby používat latrínu a to i v noci. Do latrín je zakázáno odhazovat jakékoliv odpadky. Nebude-li se táborník cítit zdráv a nebo se zraní, oznámí to ihned vůdci nebo zdravotníkovi, i když se mu to nebude zdát významné. Nikdo nebude ořezávat větve, loupat kůru nebo sekat do stromů sekerou či nožem. Každý bude chránit přírodu, a to zvláště v okolí tábora. Ve stanu je zakázáno svítit svíčkami (nebezpečí zapálení stanu). Osvětlení si dvojice ve stanu provede sama pomocí lampiček na baterie. Větší peněžní obnosy je nutné uložit do úschovy k hospodáři tábora. Nelze uschovávat větší peněžní částky u sebe ve stanu. Každý účastník tábora je povinen uposlechnout kteréhokoliv vůdce i rádce své družiny. Povinnost uposlechnout příkazy je naprostou samozřejmostí, každý provede bez odmlouvání přiměřený úkol včas, co nejrychleji a co nejpečlivěji. Zákaz používání elektroniky – rádia, digihry a podobně. Každý takový nalezený předmět má být podroben „Bacínkově“ zkoušce. Používání mobilních telefonů v denním programu je rovněž zakázáno.
Nikdo za nás nic na táboře neudělá, vše si musíme udělat společně sami. Za ulejváky a lenochy musí udělat více druzí místo zábavy, her a koupání. Proto ulejváky mezi sebou nestrpíme. Za nedodržování a svévolné porušování táborového řádu bude účastník tábora z tábora nekompromisně vyloučen a poslán domů, přičemž poplatek za zbytek tábora propadá – nevrací se. Podle práce na táboře a podle chování mezi sebou, budete po prázdninách opět pozváni do oddílu, nebo v krajním případě také ne. Cílem našeho tábora je z družin i celého oddílu vytvořit dobrou partu, dobrý kolektiv správných děvčat a chlapců. Svým podpisem přihlášky ať každý táborník slavně stvrdí, že slibuje dodržovat táborovým řád.
„U nás máme takový zvyk, že na noc vždycky políbím manželku a děti,“ povídá pan Kůta. „To by u nás nešlo…“ „Jak to?“ „když děti při jdou domu, to už dávno spím.“ Hollywoodská hvězda si čte ranní tisk: „Glorie, tady píšou, že sis ráno sbalila kufry. Glorie! Glorie! Glorie?“ L Hotelem se ozývá přímo nesnesitelný hluk. Host si telefonicky stěžuje v recepci u nočního vrátného. „Je mi líto, pane,“ zní odpověď, „ale není v našich silách nařídit hasičům, aby hasili potichu.“ Policie zatkla podomního obchodníka prodávajícího bez povolení pilulky na dlouhověkost. Při kontrole trestního rejstříku vyšlo najevo, ze se jedna o recidivistu trestaného za stejný přestupek již v letech1796,1828,1891a 1936. Stěžuje si paní Kalionková: „Už tomu mému troubovi nic neřeknu! Ptal se mne, proc plivu na žehličku, řekla jsem mu, že kvůli tomu, abych zjistila, jak je horká a on teď chodí a plivá mi do polévky na sporáku!“J sporáku!“J „Mami,co dělají lidé s autem, které nejezdí?“ ptá se malý Jiřík. „Prodají ho tvému otci.“ Přijde poustevník do nebe, uvítá ho sv. Petr. K snídani mají tatranku, k obědu mají tatranku, k večeři mají tatranku. „Svatý Petře, proč pořád jíme jenom tatranky?“ „Znáš někoho, kdo by chtěl vařit pro dva lidi?“ J Tři blondýny ztroskotají na pustém ostrově. Objeví se sudička. Každé splním jedno přání. „Já bych chtěla vor“ má vor. „Já bych chtěla loď“ má loď. „A co ty má drahá?“ „Já bych chtěla být tisíckrát chytřejší“ je tisíckrát chytřejší a přejde po mostě na pevninu. Pozdě večer: „Maminko, maminko, náš tatínek je zase opilý!“ „A jak jsi to dceruško poznala?“ „Je v koupelně a holí zrcadlo.“ „Pepo, budeš jíst tu polívku?“ „A proč?“ „No jestli ne, dám do ní maso a pak to dám psovi.“ J
Svátky Tonča (12. června) Šikula (24. června) Martina (17. července) Andy (26. července) Žabka (12. srpna)
Narozeniny Uzlík (3. července) Fidorka (30. července) Martina (5. srpna) Jesky (11. srpna)
Jiná výročí, státní svátky a významné dny 27 června: Den památky obětí komunistického režimu (v. Den) 5. července: Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje (st. Svátek) 6. července: Den upálení mistra Jana Husa (státní svátek)
Na tomto čísle spolupracovali: Sluníčko, Andy, Uzlík, Qaki a Fidorka
Majitelkou tohoto výtisku je
