80
1
O arcibiskupovi Karlu Otčenáškovi Editorial – Ing. Radko Weigner Betlémy v Třineckém muzeu Co nového v Třebechovicích? Rozhovor s ředitelkou TMB Popisky k barevné obálce Kostelní betlém ve Vernéřovicích In memoriam – Bohuš Šindelka Výstava „Dárek z pouti“ Výstava Bonsai servis – 2011 Přehled tradičních výstav v Praze Informace pro členy ČSPB Zápis z předsednictva (16. 4. 2011)
(3) (4) (6) (10) (13) (14) (15) (17) (18) (21) (22) (22) (23)
IN MEMORIAM Ing. Radko Weigner * 4. srpna 1943 v Brně † 27. července 2011 v Brně Předseda Českého sdružení přátel betlémů 2007–2011 O úmrtí předsedy našeho sdružení se dosud dozvěděla pravděpodobně jen malá část členů. Smuteční oznámení bylo rozesláno členům předsednictva ČSPB pouze e-mailem a jistě zaskočilo všechny a to i nás, kteří jsme věděli, že je předseda na vyšetření, případně je léčen, na Neurologické klinice Fakultní nemocnice v Brně s mozkovým onemocněním. I v době hospitalizace neúnavně komunikoval se svým okolím, mimo jiné připravoval podklady a dokonce písemné návrhy na vylepšení tohoto časopisu. Závažnost hospitalizace jsme si z uvedeného důvodu z počátku zřejmě ani neuvědomovali a ani později nás nikoho nenapadlo, že Radko již nemocnici nikdy neopustí. Zemřel přesně tři měsíce od prvních příznaků onemocnění. Posledního rozloučení ve smuteční síni brněnského krematoria se 8. srpna zúčastnilo několik členů předsednictva sdružení v čele s 1. místopředsedkyní PhDr. Zitou Suchánkovou a téměř všichni členové regionální pobočky „Betlemáři jižní Moravy“, kterou Ing. Weigner rovněž mnoho let vedl. Účast nad úmrtím projevil rodině zemřelého i našemu sdružení prezident Světové federace betlemářů p. Johann Dendorfer i zástupci ostatních betlemářských spolků v ČR. Předsedou ČSPB byl Ing. Weigner zvolen v Hradci Králové na 8. valné hromadě 21. dubna 2007. Sdružení sice převzal krátce po důstojných oslavách 15. výročí od jeho založení (2005) i úspěšném uspořádání XVII. světového kongresu UN-FOE-PRAE (2004), ale zároveň v nelehkém období, kdy pro dlouhotrvající onemocnění omezil mnohaletou redaktorkou práci i další aktivity pro sdružení dr. Vladimír Vaclík a ze zdravotních důvodů ukončil před-
80 ročník 21 č. 2/2011
Z obsahu
Příloha: Nabídkový leták na vystř. betlémy Vydavatel: České sdružení přátel betlémů o.s. www.sdruzenibetlemaru.cz Adresa redakce: P.O. BOX 66 501 01 Hradec Králové Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E 11426 Do tisku zadal 5. září 2011 Ing. Ludvík Mátl
2
80
sednictví dr. Jiří Malina. Sdružení bylo v tomto období poznamenáno v předsednictvu názorovou nejednotností (priority, kvalita časopisu), která nakonec vedla k vystoupení skupiny členů a vzniku nového samostatného občanského sdružení s obdobným programem. Tento rozkol měl negativní dopad nejen na počet členů ČSPB, ale u činovníků i na celkovou chuť do další práce. Tato problematika byla tehdy podrobně popisována v časopise BaB, např. v č. 58, 59 a dalších. Záměrně tyto věci zpětně připomínám právě teď a na tomto místě. Nově zvolený předseda Radko Weigner totiž dokázal svým životním nadhledem i citlivým přístupem dosavadní vzájemná nepochopení výrazně eliminovat. Dalo by se zjednodušeně říci, že nepovažoval ČSPB za rozhodující či nezbytný slučovací prvek betlemářské činnosti v České republice, ale spíše jako prostředek k vzájemné informovanosti a sounáležitosti všech partnerů - betlemářů a propagaci českého (a nejen českého) betlemářství v celém rozsahu. Byť se snažil na jedné straně o rozvoj činnosti ČSPB i rozšíření jeho členské základny, na druhé straně nerozlišoval betlemáře na členy a nečleny sdružení, všichni si zasluhovali jeho úctu, respekt a pozornost. Podle mého názoru posunul sdružení v tomto směru na novou kvalitativní a žádoucí úroveň. Ing. Weigner byl členem Spolku českých betlemářů, Spolku přátel betlémů v Třešti i spolku „Příbramští betlemáři“ a rád se zúčastňoval jejich akcí. Obdobně absolvoval mnoho setkání, přehlídek a sympozií souvisejících s betlemářskou tvorbou a to zejména řezbářů, byť se sám touto činností nezabýval. Právě o těchto akcích často pojednávaly jeho články doplněné fotografiemi v časopise Betlémy a betlemáři, přispíval však i do jiných betlemářských periodik. Na jeho článcích bylo znát, že neobdivuje pouze jesličky a lidovou tvorbu, ale zajímá se o výtvarné umění v celé jeho šíři. Jistě to trochu souviselo z jeho
povoláním. Absolvoval Vysoké učení technické v Brně, obor pozemní stavby a konstrukce a od toho se přirozeně odvíjelo jeho zaměstnání, řídil stavby ve funkci hlavního stavbyvedoucího a od roku 1992 byl samostatně podnikajícím projektantem. Radko sbíral jesličky a betlémy z různých materiálů, různých velikostí i různého stáří a dokázal o betlemářství velmi poutavě rozprávět či přednášet. To naposledy veřejně prokázal i v říjnu loňského roku na sympoziu v Třebechovicích pod Orebem, kde nás seznámil „slovem i obrazem“ nejen se špičkovými díly našich současných řezbářů, ale i s vlastními postřehy, zvláštnostmi či anomáliemi u betlémů historických. Za předsedu sdružení Ing. Radko Weignera budeme jen velmi obtížně hledat plnohodnotnou náhradu. Myslím, že nám bude při jednáních chybět i jeho osobitý a specifický humor. Co říci nakonec? Děkujeme! A rozlučme se naposledy mezinárodním betlemářským pozdravem „Gloria et pax“. Ludvík Mátl
80
3
IN MEMORIAM Arcibiskup Karel Otčenášek (1920–2011) Čestný člen Českého sdružení přátel betlémů Diecézní královehradecký biskup Mons. Th. Lic. Karel Otčenášek byl jmenován v roce 1995 jako první osoba čestným členem našeho sdružení. Kontakty, zejména s tehdejším předsedou sdružení p. dr. Vaclíkem, však udržoval již dříve. Znali se z období bývalého komunistického režimu, který je oba pronásledoval a biskupa Otčenáška dokonce na jedenáct let uměle vykonstruovaným obviněním odsoudil na 11 let do vězení. O podpoře, kterou nám biskup Karel projevoval, svědčí například jeho písemné symbolické požehnání a pozdrav našemu sdružení přímo z Betléma z cesty po Svaté zemi, kterou podnikl společně v únoru 1994 s ostatními biskupy České republiky. Přivezl nám z této cesty i symbolický suvenýr v podobě kamínku přímo z grotty – místa Narození. Díky porozumění a velkorysé vstřícnosti biskupa Karla se mohla v roce 1994 konat I. Mezinárodní výstava betlémů v Hradci Králové ve třech podlažích čerstvě obnoveného barokního Biskupského paláce. Výstavu v těchto reprezentačních prostorách navštívilo neuvěřitelných 66 tisíc platících návštěvníků. Obdobně se II. Mezinárodní výstava betlémů v roce 1996 konala v Novém Adalbertinu právě po ukončení adaptace tohoto objektu. Na obou výstavách, organizovaných našim sdružením, měl biskup Karel
úvodní slovo s přivítáním účastníků vernisáže. V období úmrtí a pohřbu arcibiskupa Otčenáška (zemřel 23. 5. 2011) sdělovací prostředky podrobně informovaly o životopisných datech i zásluhách zemřelého. Připomeňme si je tedy jen velice stručně. Biskup Karel pocházel z východních Čech a to z Českého Meziříčí. Vysvěcen na kněze byl v římské Lateránské bazilice v roce 1945 a následně zastával různé církevní funkce. Vysvěcen na biskupa byl tajně v Hradci Králové v roce 1950. V období 1951 až 1962 byl vězněn, mimo jiné i na Mírově, v Leopoldově a Valdicích. Po propuštění se živil zhruba 3 roky jako dělník v mlékárně, později mohl vykonávat kněžkou službu, ale zejména jen ve farnostech s menším počtem věřících. Již v lednu 1990, návazně na polistopadové změny, byl Karel Otčenášek po několika desetiletích uveden opět do funkce sídelního biskupa v Hradci Králové. V roce 1998, ve kterém vzhledem k věku odstoupil z úřadu diecézního biskupa, byl jmenován papežem Janem Pavlem II. titulárním arcibiskupem a postupně se stal za své celoživotní zásluhy a postoje nositelem mnoha morálních a čestných ocenění. Na závěr si připomeňme ještě alespoň slavnostní vícejazyčnou bohoslužbu v královéhradecké katedrále Svatého Ducha, kterou, podle mezinárodních zvyklostí, na závěr XVII. světového kongresu UN-FOE-PRAE v roce 2004 společně sloužili tehdejší sídelní biskup Dominik Duka, arcibiskup Karel Otčenášek a generální vikář Mons. Josef Socha. Arcibiskup Karel Otčenášek patřil k nejvýraznějším osobnostem české církve druhé poloviny 20. století. Nezapomeňme však, že také nenahraditelným způsobem opakovaně pomáhal Českému sdružení přátel betlémů vytvářet podmínky pro úspěšnou výstavní činnost a získávat společenskou prestiž. Čest jeho památce! Ludvík Mátl
4
80
Editorial Tento editorial sepsal předseda našeho sdružení Ing. Radko Weigner již na jaře s určením pro toto číslo časopisu, které mělo původně redakční uzávěrku k 30. 6. 2011 a mělo oslovit naše čtenáře před obdobím dovolených. Vzhledem k tomu, že většina uváděných cílů je otevřena celoročně či uváděné akce se periodicky opakují, přetiskujeme tento úvodník beze změn i jako vzpomínku na našeho zemřelého předsedu. (redakce) Je léto a většina betlemářů od vánočního ladění mysli již dávno přešla na jiné myšlenky. Je mezi námi i určité množství těch, kteří ze své záliby již nevyjdou po celý rok. A právě k nim se obracím ve svém úvodním slově k tomuto číslu našeho časopisu. Kromě těch, kteří vystřihují papírové jesličky, malují, případně restaurují, nebo vyřezávají figurky či celé betlémy po celý rok, je určité procento těch, kteří shání jakoukoliv literaturu vztahující se k betlémům nebo navštěvují v létě každoroční setkání řezbářů, na kterých se schází profesionální i lidoví umělci, aby porovnali svoji techniku, úroveň, vyměnili si zkušenosti a poznali se navzájem spolu s množstvím přítomných návštěvníků. Jde o tzv. „Dřevořezání“, které je každoročně v Třešti začátkem července, v polovině července bývá „Hejův nožík“ ve skanzenu lidové architektury v Rožnově pod Radhoštěm, koncem července pak „Dřevořezání“ organizované panem Halouzkou na hradě „Sovinci“, či další „Dřevořezání“ na hradě Křivoklátě a rovněž i ve Velkých Karlovicích pod Solání. Zde všude se můžete i v průběhu léta pokochat betlémskými figurkami a některé i zakoupit. Tyto akce mají už svůj každoroční řád a termín. Je zde však i mnoho dalších možností, kde si po celý rok můžeme prohlédnout betlémy. V každém větším městě jsou antikvariáty, starožitnosti, vetešnictví, burzy, bleší trhy, které pravověrný betlemář neopomine navštívit při každé příležitosti kdykoliv a kdekoliv. A pak jsou zde hrady a zámky, ve kterých je součástí stálé expozice i sem tam betlém. A ne ledajaký. Tak třeba na hradě Roštejně u Tel-
če je vystavován sedmimetrový betlém sestavený třešťskými betlemáři. V Třešti samotné pak jsou zrovna dvě možnosti. A obě v jednom domě. V prvním poschodí domu J. A. Schumpetera je Muzeum Vysočiny Jihlava a ve dvorním traktu je stálá výstava Spolku přátel betlémů v Třešti. Další betlém jsem viděl jako součást prohlídky Státního hradu Bouzov, který do roku 1945 patřil Řádu německých rytířů. Jsou i kostely, kde není problém se podívat v průběhu roku kdykoliv na betlém. Tak třeba v kostele Nanebevzetí P. Marie a sv. Václava v Louce u Znojma, kde je ovšem nutno se předem domluvit s panem Valenou (
[email protected]) a návštěvu Znojma lze spojit i s rotundou sv. Kateřiny na Znojemském hradě, kde je významná malba Narození ve spodní řadě maleb příslušníků rodu Přemyslovců (zde je však někdy technický problém v případě vyšší vlhkosti – tedy i po dešti je rotunda uzavřena). Dalším místem s celoročním betlémem „k vidění“ je poutní kostel Narození Panny Marie ve Vranově u Brna. Tento pohyblivý betlém vytvořil František Bartoš z Hradce Králové, který restauroval Třebechovický betlém před jeho cestou na světovou výstavu EXPO 1967 v Montrealu. Kdo se spokojí „pouze“ s freskou adorace Tří králů a nádherným dřevěným vyřezávaným oltářem s cyklem ze života P. Marie, pak ať navštíví kostel sv. Jakuba Většího v Prachaticích. Z celoročně přístupných soukromých muzeí betlémů bych chtěl snad jen pro pořádek připomenout především Muzeum betlémů Karlštejn s divácky nejatraktivnějším pohyblivým Karlštejnským krá-
80
lovským betlémem, který na ploše 80 m2 představuje jednak adoraci králů Ježíškovi, ale i prezidenta T. G. Masaryka. V muzeu je kromě současných betlémů i mnoho betlémů historických. Dalším z řady je Velhartický betlém u pana Karla Tittla ve Velharticích a pak v této oblasti lze navštívit i Muzeum betlémů paní Svatavy Vizinové v Zábrdí u Husince. Na severní Moravě v Jiříkově u Rýmařova má svoji „Pradědovu galerii U Halouzků“ pan Jiří Halouzka, který zde jinak vystavuje svůj dřevěný, nepolychromovaný betlém, zapsaný do Guinnessovy knihy rekordů jako největší betlém na světě, dále jsou zde vystavovány dřevěné betlémy současných řezbářů severní Moravy a Polska. A pak jsou zde betlémy jako součást trvalé expozice mnoha muzejních sbírek. Musím začít Třebechovickým muzeem betlémů, kde však expozice Proboštova betlému bude ovlivněna přestavbou muzejní budovy a jeho přístupnost si bude potřeba dopředu ověřit. Dalším v řadě je bezesporu Muzeum Jindřichohradecka v Jindřichově Hradci, kde je vystavován největší lidový mechanický betlém na světě, který je rovněž zapsán v Guinnessově knize rekordů. Punčochářský mistr Tomáš Krýza jej vytvářel více než 60 let. Jesličky obsahují 1398 figurek lidí a zvířat, z nichž 133 se pohybuje. Figurky jsou vyrobeny z kašírované hmoty a dřeva. Následuje výčet několika muzeí, jejichž součástí jsou expozice betlémů. Předně se jedná o Městské muzeum v Ústí nad Orlicí, kde byly vystavovány papírové řezané figurky z regionu Ústí nad Orlicí a Králík od konce 18. století po současnost. V Národopisném muzeu – Musaion, v letohrádku Kinských, které spravuje Etnografické oddělení Historického muzea Národního muzea v Praze, je vystaven jeden z nejhezčích příbramských betlémů, které jsem viděl. Krkonošské muzeum v Jilemnici má ve svých sbírkách mechanický betlém Jáchyma Metelky. V Krkonošském muzeu Vrchlabí – Čtyři historické domky, je expozice zaměřena na lidové umění a umělecké řemeslo, krkonošské betlémy i lidový interiér. Muzeum Šumavy Sušice skrývá ve svých útrobách nádherný mechanický betlém, který
5
je vsazen „do kraje starých dob“ – historických staveb ze Sušice a okolí. Sušický betlém je komponován do šesti úrovní na půdorysné ploše 6 x 3,5 x 2,8 m. V blízkém Muzeu Šumavy Kašperské Hory, je rozsáhlý soubor lidového umění a sochařství, který zahrnuje i šumavský lidový betlém. V Muzeu Českého ráje v Turnově, expozici národopisu středního Pojizeří, zastupuje duchovní kulturu i tvorba lidových řezbářů včetně tvůrců betlémů. Na závěr výčtu betlémů, přístupných během celého roku, jsem si nechal dva betlémy ze skla. Na zámku Bezdružice je v bývalé kapli umístěn naprosto ojedinělý skleněný betlém od akademického malíře Jaromíra Rybáka z vysokoolovnatého skla – taveného brazilského křišťálu zasazeného do kovové konstrukce. A v kostele svatého Vintíře v Dobré Vodě na Šumavě je téměř dvě tuny vážící betlém 3,3 x 2,8m plný postav, exotických i domácích zvířat a stromů, jehož autorkou je Vladěna Tesařová. Vím, že výčet možností není zdaleka u konce, ale jako inspirace pro toulky po betlémech snad postačí. Přeji Vám všem vydařené putování po naší republice plné nevšedních zážitků. † Radko Weigner
Snímání z kříže z Proboštova betlému v Třebechovicích p. O. od J. Kapuciána (1841–1908)
6
80
Betlémy v muzeích Slezska
Návštěva v Muzeu Třineckých železáren a města Třince EVA ZAMARSKÁ – vedoucí muzea 1839, zhlédne uměleckou a užitkovou litinu, Třinec, ležící v jižní části smaltované nádobí. Dozví se informace o dělTěšínského Slezska, je téměř ze nické kolonii, Báňské a hutní společnosti, povývšech stran obklopen vrcholky šení Třince na město a současnost Třineckých malebných Beskyd. Zveme Vás železáren, Moravie Steel i města Třince. k návštěvě Muzea Třineckých K trvalým nabídkám pro veřejnost patří proželezáren a města Třince. hlídky krátkodobých výstav s různou tématikou Podnikové muzeum Třineckých železáren z celé republiky a zahraničí, ale samozřejmě i ze bylo otevřeno dne 12. září 1969 u příležitosti svých vlastních sbírek. Galerie Na schodech se 130. výročí založení podniku jako první hutnicprezentuje regionálními umělci i známými osobké muzeum v republice. Budova, v níž se nachánostmi. Každoročně se pořádá kolem 16 nových zí muzeum, byla adaptována z obytného domu tematických výstav, výtvarných soutěží, předz roku 1917. Zahrada je využita k umístění roznášek, ukázky lidových řemesel, Muzeální léto, měrných exponátů výrobního zařízení. Mikulášský jarmark a Živý betlém. Muzeum v současné době spravuje na ploše 2 Třinecké železárny uzavřely k 1. 1. 1992 500m tyto výstavní prostory: stálou expozici, smlouvu s Městským úřadem v Třinci o spodvě místnosti pro konání krátkodobých výstav, lečném provozování muzea. Na základě této Galerii Na schodech a maketu Třineckých smlouvy hradí Třinecké železárny 60 % celkoželezáren včetně doprovodného programu. vých nákladů na provoz muzea a 40 % město Zároveň provozuje depozitář o rozměrech Třinec. V průběhu roku navštíví muzeum zhru250m2 v areálu Třineckých železáren. K budově ba 15 000 návštěvníků, v současné době zde muzea patří rozsáhlá zahrada, která je využita pracují tři zaměstnanci. k umístnění rozměrných exponátů výrobního Intenzivním sběrem a doplňováním muzeálzařízení. ních sbírek došlo k vytvoření předpokladů pro Návštěvník se seznámí ve stálé expozici další rozšiřování činnosti muzea. Hlavní nápls první zmínkou o Třinci a založení hutě v roce ní je sběr uměleckých a užitkových litinových exponátů např. kamna „vincky“, kříže, umyvadla, kašny, náhrobní desky, svícny. Další zajímavé exponáty tvoří smaltované nádobí, kovářské práce - kostelní hodiny, nábytek, lidové kroje a šperky z tohoto regionu, keramika, porcelán, sklo atd. Zakládá se historická a současná dokumentace k danému tématu. Třinecké muzeum je členem Českého sdružení přátel betlémů od roku 1996 na doporučení pana Jana Cvešpera ze Slavičína – předPůvodní vzhled budovy muzea
80
7
Nově upravená budova muzea (2008)
sedy regionální pobočky ČSPB v Ostravě. První výstava betlémů byla prezentována ve Velké výstavní síni na přelomu 1996/97 pod názvem „Já bych rád k betlému“, šlo o zapůjčku z Ostravského muzea. V nástupním roce jsme spolupracovali s Muzeem Jindřichohradecka, v dalších letech byly vystavovány lidové betlémy z Ústí nad Orlicí, Muzea Chodska v Domažlicích, z Krkonošského muzea ve Vrchlabí, z Třebíče, z Hornického muzea Příbram a od spolku Příbramští betlemáři. Milovníci betlémů zhlédli kolekce neprofesionálních řezbářů a také z vlastních sbírek Zdeňky Havránkové z Krmelína, manželů Parmových z Blanska nebo Jarmily Haldové ze Sedloňova v Orlických horách. Vytvořily se výstavy s vánoční tématikou, které byly doplněny jesličkami např. z Těšínského muzea, Ostravského muzea nebo z Muzea Beskyd ve Frýdku-Místku a samozřejmě i z našich muzeálních sbírek. Výstavy jesliček jsou vždy doprovázeny prodejem malých keramických, dřevěných, papírových či vystřihovacích betlémů. Návštěvník si u nás zakoupí např. Třebíčský betlém, Příbramské jesličky Jana Čáky, Český betlém nebo Rychnovský soukenický betlém Jarmily Haldové, Ladův Betlém, Velký Český betlém Milana Janáčka, Novopacký betlém Jiřího Vavříny
i ústecké betlémy Jiřího Knapovského a Josefa Procházky. Naše muzeum se pyšní rozsáhlou kolekcí Pohádkového betlému od Václava Vaňka ze Záluží u Soběslavi, podpořenou grantem města Třince. Pohádkový betlém je ojedinělý, autor postaviček nám jednou napsal v dopise, cituji: „V době kdy jsem vyrůstal a začal chápat co se okolo mě děje, byl u nás loutkový film na svém vrcholu. Měl jsem to obrovské štěstí, že mám tatínka, který se podílel předlouhá léta na výrobě tohoto žánrů. Od roku 1949 až do roku 1969 pracoval ve studiu Jiřího Trnky – Bratři v triku. Od roku 1990 zakládá svoje studio a na svět přicházejí známé postavičky „broučci“ aj. Jelikož jsem měl možnost strávit ve studiu dlouhé hodiny, tak jsem po čase zjistil, že loutky jsou můj osud. Osud si se mnou ale dost dlouho pohrával až do roku 1990 a první vánoční výstavy. Pak už jsem neváhal a začal se loutkám plně věnovat. Pronajal jsem si v krásné jihočeské vesničce starou opuštěnou kovárnu a udělal z ní malé muzeum a stálou expozici loutek a betlémů své výroby. Loutky i betlémy si kupují jak sběratelé, lidi
8
80
Pohádkový betlém od Václava Vaňka
pro radost sobě i druhým, tak různé spolky a muzea do sbírek. Pro vaše muzeum dělám zatím nejrozsáhlejší betlem, sám jsem zvědav a moc se těším až bude celý postavený.“ Tolik citace z dopisu autora betlému, který pro naše muzeum postupně tvoří od roku 2002. Pokud naše muzeum bude mít nadále možnost získávat grant na rozšíření tohoto betlému, vytvo-
řila by se kolekce s malou nadsázkou největší v České republice tohoto druhu. Naše sbírky jsou obohaceny dalšími betlémy např. regionálních řezbářů Pavla Kufy z Mostů u Jablunkova a Václava Kubína z Budišovic. Keramické betlémy jsme získali od manželů Pěchulových z Opavy a Stanislava Zormana z Karviné. Karin Macková vytvořila nástěnné paličkované betlémy a zakoupili jsme i rozsáhlý betlém z kukuřičného šustí. Můžeme se letos pyšnit už po šesté ojedinělou akcí v našem městě „Živým betlémem“ ve venkovním areálu před budovou muzea. K dalším akcím muzea patří Mikulášský jarmark, který pořádáme společně s kulturním domem TRISIA, a. s.
Jesličky z dětské vánoční výtvarné soutěže „Betlém, jak ho umím já!“
80
9
Výstava dětských betlémů (vlevo dole detaily prací)
Nesmíme zapomenout na vánoční výtvarnou dětskou soutěž „Betlém, jak ho umím já!“, která vznikla v roce1995, za podpory grantu města Třince a trvá dodnes. Letos se děti zúčastní již 16. ročníku. Vyhodnocené příspěvky odbornou porotou se vždy vystaví po dobu jednoho měsíce v třineckém muzeu a výherci si odnesou za svá dílka hezkou odměnu. Další výtvarná soutěž pod názvem „O nejkrásnější kraslici“ se koná před Velikonocemi. Náš subjekt uspořádal mnoho odborných, přírodovědných, interaktivních, ekologických a komerčních výstav na různá témata. K nejvíce navštěvovaným výstavám patřily: České loutkové divadla z Chrudimi, Litina a smalt v domácnosti z Technického muzea v Praze, Ema Destinová z Muzea Jindřichohradecka, vlastní ekologická výstava Němý strom přítel člověka, Poklady Ivy Hüttnerové, Nekonečný příběh bižuterie z Muzea skla a bižuterie Jablonec nad Nisou a Pojďte s námi do pohádky skřítků od Vítězslavy Klimtové. Velká výstavní síň představí od 30. listopadu 2011 do 30. ledna 2012 betlémy ze soukromé sbírky Ing. Jiřího Obluka, CSc., z Orlové-Lutyně.
Živý betlém (2008)
Expozice je zpřístupněna v třineckém muzeu v pracovní dny od úterý do pátku od 9:00 do17:00 hodin a o víkendu v neděli od 13.00 do 17.00 hodin. Najdete nás v Třinci-Staré Město na Frýdecké ulici 387. Více informací získáte na www.trisia.cz., tel. kontakt 558 535882,
[email protected]. Smyslem třineckého muzea je stimulace veřejnosti k zájmu o historii regionu a osobnostech, která je utvářela vzájemná komunikace, prosazování znalostí a povědomí o kulturním i průmyslovým dědictví této třinecké oblasti. Srdečně Vás zveme do Muzea Třineckých železáren a města Třince.
10
80
Výstavba nové budovy Třebechovického muzea betlémů
Co se děje v Třebechovicích pod Orebem? LUDVÍK MÁTL Již při loňském podzimním sympoziu k 20. výročí vzniku Českého sdružení přátel v Třebechovicích, kdy účastnicí obdivovali Proboštův mechanický betlém v téměř čtyřicetileté ustálené expozici vylepšené v posledním období novým působivým nasvícením, byla zmiňována informace, že dojde k zásadnímu přebudování celého Třebechovického muzea betlémů. Městský úřad v Třebechovicích pod Orebem totiž získal 50 milionů korun z fondů EU na výstavbu nové budovy muzea betlémů, jehož nejcennějším exponátem je světoznámý Proboštův mechanický betlém a který je již od roku 1999 národní kulturní památkou. Betlém se ale tento rok přestěhuje, všem betlemářům dobře známá budova v rohu náměstí se zboří a na jeho místě bude vybudován nový rozsáhlý objekt. Stávající budova byla postavena počátkem 70 let svépomocí v tzv. „Akci Z“, otevřena byla před Vánocemi 1972 a v mnohém již nevyhovuje. Největším problémem je stísněnost celého prostoru počínaje vestibulem s pokladnou a prodejní částí, přes samotnou expozici Proboštova betlému, další výstavní prostory a v neposlední řadě sociální zázemí pro návštěvníky i prostory pro pracovníky muzea. Jinak se tento problém jeví individuálním návštěvníkům a jiný názor mají účastníci početných autobusových zájezdů či návštěvníci ve vánoční sezóně. Další nevýhodou je nepropojenost jednotlivých prostor. Cílem vedení muzea je však zpřístupnit betlém o vánocích v náhradních prostorách, pokud během přesunu do náhradních prostor nenastanou nějaké nepředvídané komplikace. Podle vyjádření třebechovického starosty p. Jiřího Němce bylo několik návrhů na náhradní umístění (zvažoval se kulturní dům) a nakonec bylo rozhodnuto přestěhovat expozici do nedalekého
objektu bývalé továrny TOFA, jejíž prostory se k těmto účelů upravují. Proboštův mechanický betlém, který je až na pár výjimek celý ze dřeva, je vzhledem k mnohaleté vysoké návštěvnosti a tím době provozování značně opotřebován. Nejde jen o dřevěný pohybový mechanismus, ale často i o samotné figurky. Proto teď betlém funguje jako celek jen zčásti. Rekonstrukci proto potřebuje i samotný betlém. Dočká se jí ale až v nových prostorách. Aby návštěvníci nebyli o nic ochuzeni, bude jim umožněno sledovat restaurátory při práci. Betlém bude vystaven v novém centrálním pavilonu, kde ho budou moci lidé obdivovat ze všech stran. Skvostem totiž není jen přední pohledová část betlému, ale i část technická, která je dnes divákovi skryta. V nové výstavní síni má být vyvýšený ochoz, ze kterého budou moci zájemci sledovat restaurátory při práci. Rekonstrukce betlému potrvá zhruba dalšího půldruhého roku. Délka rekonstrukce se může ještě prodloužit vzhledem k novým zjištěním současného stavu betlému návazně na probíhající restaurátorský průzkum. Průběh a výsledky tohoto průzkumu lze sledovat na veřejných stránkách: www.betlem.cz. Na novou budovu se těší i ředitelka muzea Mgr. Silvie Hlaváčková. Návštěvnici současného muzea totiž kvůli nedostatku místa mohou shlédnout jen malou část exponátů se sbírek Třebechovického muzea betlémů. Nové výstavní
80
prostory umožní vystavovat větší počet betlémů i pořádat výstavy betlémů zapůjčených z jiných muzeí či od sběratelů. Připomeňme si stručně některá historická data a osudy spojené s existencí Třebechovického betlému. Truhlář a hlavní tvůrce betlémů Josef Probošt se narodil v roce 1849, na betlému začal pracovat v polovině osmdesátých let devatenáctého století a vylepšoval ho až do své smrti v roce 1926. Na vyřezávání se podílel i velmi zručný řezbář Josef Kapucián (1841–1908), z jehož rukou vzešli zejména mistrně provedené figury. Tuto známou dvojici později doplnil dovedný sekerník Josef Friml, který zdokonalil pohyblivý mechanismus celého betléma. Po Proboštově smrti chtěla rodina betlém prodat, ale o nákup nebyl v tehdejší době kupodivu zájem. Původně sedm metrů dlouhý betlém byl po vzoru jesliček z Rychnovska postaven jako
11
rohový, ale aby ho kvůli předvádění možno převážet na voze, byl „narovnán“ do současné podoby. Ukázalo se však, že nikdo z rodiny nemá dost sil ani obchodního ducha na to, aby s betlémem jezdil po jarmarcích a vydělával. Betlém upadl v zapomnění, byl odstaven ve zchátralé kůlně, neudržován a vystaven nenechavým rukám dětí. To bylo první vážné ohrožení existence betlému. Není bez zajímavosti (viz článek v deníku DNES 29. 9. 2010), že o koupi betlému se údajně zajímal také známý zlínský podnikatel Tomáš Baťa (1876–1932). Ke změně došlo až v roce 1934 zakoupením betlému třebechovickým učitelem Františkem Skřivanem (1893–1968). S financováním koupě (betlém tehdy stál údajně 15 tis. korun, což odpovídalo ceně skromného rodinného domku) mu tehdy pomohl místní podnikatel Jaroslav Burdych, majitel továrny na kožené zboží. Vzhle-
Třebechovický betlém při odborném usazování na podvozek
12
80
dem k tomu, že se z těchto transakcí nedochovala žádná dokumentace a rovněž se lišila vyjádření zúčastněných osob, byly vedeny v polistopadovém období soudní spory související se snahou přehodnotit vlastnictví tohoto skvostu lidového umění. Současné vlastnictví města Třebechovic pod Orebem však nakonec nebylo soudem zpochybněno. Vraťme se však k Františku Skřivanovi, který po nezbytném ošetření betlému proti červotoči, modernizací na elektrický pohon (1935) a vylepšení podvozku (pneumatiky), jezdil s tímto exponátem po republice. Betlém byl vystavován nejen ve východních Čechách, v Praze, Brně, ale dokonce až na Slovensku (např. v Bratislavě, Košicích, Piešťanech). Válku betlém přečkal ukryt na různých místech v Třebechovicích. Druhé vážné ohrožení betléma bylo po roce 1948. Vážně se v 50. letech uvažovalo o jeho likvidaci, protože byl tehdy úzce spojován zejména s náboženstvím, které bylo v té době násilně potlačováno. Místné politické horlivce zkrotilo až rozhodnutí z Ministerstva kultury. Přesto se betlém téměř 15 let nesměl vystavovat a přežíval v provizorní boudě u učitele Skřivana. V roce 1965 o Vánocích odvysílala Československá televize zdařilý film o Třebechovickém betlému a tak se po letech obnovil o tento skvost zájem veřejnosti i institucí a to nejen republikových, ale postupně i zahraničních. Vyvrcholením tohoto zájmu bylo vystavení betlému na Světové výstavě EXPO 67 v Montrealu, kde sklidil mimořádný a zasloužilý obdiv. Jen pro zajímavost: Po moři byl přepravován v bedně o velikosti 7,55 x 3,55 x 3,40 metrů, která byla uvnitř vyplechována a před transportem zaletována – tak byl betlém chráněn před působením agresivní mořské vlhkosti. Celková váha zásilky byla zhruba 7 tun a vzhledem k výšce nebylo možno zásilku do přístavu přepravovat po železnici, betlém byl přepraven na trajleru po silnici.
Po návratu z Kanady byl opětovně vystavován v Praze, Holandsku a Anglii (1970). V té době byl již Třebechovický betlém natolik proslulý, že si jeho návštěvu nenechala ujít ani současná anglická královna Alžběta II. Tyto zahraniční cesty byly poslední, protože bylo rozhodnuto, aby vzhledem k rizikům vyplývajících z přeprav byl nadále vystavován tento unikát výhradně v Třebechovicích. Na zkvalitnění celkové péče o betlém a jeho další propagaci měla výrazný podíl ředitelka památníku Marie Vaclíková (1932–1991), která již dříve spolupracovala s učitelem Skřivanem. Obdobně nelze nezmínit ani součinnost jejího manžela a spolupracovníka PhDr. Vladimíra Vaclíka. Díky jejich činnosti expozice neobsahovala pouze Proboštův betlém, ale došlo na dokumentaci a vytváření sbírkového fondu betlemářské tvorby z celé republiky. Zároveň odtud po listopadu 1989 vzešla iniciativa k založení Československého sdružení přátel betlémů. Použité zdroje: Vladimír Vaclík: Třebechovický betlém (Měst.muzeum Třebechovice p.O.; 1986); Deník DNES, 29.9.2010, str.B3, Petr Vaňous: Betlém obdivovali Baťa i královna, komunistům nevoněl; Informace od ředitelky muzea Mgr. Silvie Hlaváčkové
Příspěvky do časopisu Betlémy a betlemáři v digitální podobě včetně vhodných doprovodných fotografií průběžně zasílejte zatím předsedovi redakční rady na e-mail:
[email protected], ale i na disketách (CD-ROM) nebo v rukopisné či lépe strojopisové podobě na současnou adresu: České sdružení přátel betlémů o. s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Návrhy k uveřejnění na webové stránky sdružení zasílejte na e-mail: františek.odstrč
[email protected]
80
13
Rozhovor s Mgr. Silvií Hlaváčkovou Vzhledem připravované rekonstrukci Třebechovického muzea betlémů redakce položila současné ředitelce pí Mgr. Silvii Hlaváčkové několik otázek: V jaké fázi je dočasné přestěhování Proboštova betlému do náhradních prostor? V současné době stále probíhá restaurátorský průzkum Proboštova betlému a data získaná z této dokumentace se kompletují do speciální databáze, která pak také poslouží jako podklad pro restaurování. Vedle dokumentace byl v polovině srpna zprovozněn stávající podvozek betlému, aby mohl být využit pro přesun do náhradních prostor. Přesun je plánován na Ředitelka Třebechovického muzea betlémů počátek posledního zářijového týdne. V případě Mgr. Silvie Hlaváčková nepříznivého deštivého počasí bude vybrán nejbližší vhodný termín. Přestože nová budova muzea je ještě „na Probíhá vše podle časového harmonogramu papíře“ již začínáme připravovat výstavu a pronebo nastalo zpoždění, které by mohlo ohro- gram po otevření, to ale prozatím necháme „pod zit plánované otevření již počátkem roku 2013 pokličkou“. Projekt nové budovy se týká pouze podle zprávy uvedené v denním tisku? budovy a jejího vybavení. Celkový rozpočet je Zatím vše běží podle plánu, otevření je pláno- 59 mil. Kč. váno na červen 2013. Počítá se s badatelským zázemím? Můžete poskytnout informaci o otevíraUrčitě. cí době prozatímní expozice pro potenciální Chcete sdělit čtenářům ještě nějaké zajímaletošní návštěvníky? vosti ohledně uvedených změn či konečného Třebechovické muzeum betlémů je od řešení? 2. 5. 2011 až do poloviny roku 2013 zavřeno Žadatelem o dotaci na novou budovu muzea pro veřejnost. Na konec září je naplánován pře- je Město Třebechovice (zřizovatel muzea), a tak sun Proboštova betlému do náhradních prostor veškeré finanční i stavební věci jsou v organia v případě, že vše proběhne, jak má, bez kom- zaci města. Muzeum zodpovídá za restaurátorplikací, tak bychom rádi představili veřejnosti ský průzkum a přesun Proboštova betlému do Proboštův betlém i v náhradních prostorách. náhradních prostor. Zajímavostí z restaurátorZda skutečně betlém bude zpřístupněn si zájem- ského průzkumu je bezpochyby objev Proboštoce musí ověřit, např. přes internet na veřejných vých náčrtků na jedné z kulis betlému a identifistránkách muzea. kace dobového označení zhotovitele podvozku. Na co se mohou návštěvníci v nově vybudoDěkuji za rozhovor a určitě i jménem čtevaném muzeu těšit, co všechno projekt nové nářů Vám i spolupracovníkům přejeme hodně však budovy obsahuje? Jaký je celkový rozpo- úspěchů v této náročné práci. čet stavby? Za redakci BaB se dotazoval Ludvík Mátl
14
80
Zprávy z Třebechovického muzea (tisková zpráva pro místní periodika) Od 2. května 2011 je Třebechovické muzeum betlémů zavřeno pro veřejnost z důvodů restaurátorského průzkumu národní kulturní památky Třebechovického betlému a jeho přípravy pro stěhování do náhradních prostor. Na těchto přípravách se podílí dokumentační tým: restaurátor K. Andres (dokumentace mechanismu betlému, příprava betlému pro transport), dokumentátorka akad. sochařka B. Proksová (dokumentace a inventarizace jednotlivých dílů betlému, zpracování získaných dat do databáze), dokumentátorka muzea P. Jahnová (dokumentace a inventarizace betlému), fotograf M. Podhrázský (fotodokumentace betlému) a restaurátor M. Havlík (určení materiálu a techniky zpracování jednotlivých částí betlému). Na přípravách pro stěhování se dále podílí tým odborníků pod vedením Prof. Růžičky z ČVUT v Praze, kteří vypracovali posudek na stávající podvozek betlému a během samotného přesunu budou zajišťovat měření případných odchylek a technický dozor. Technologii přesunu betlému a jeho realizaci zajišťuje partnerské Technické muzeum v Brně
pod vedením Ing. M. Mrázka. Jeho tým také zrealizoval v polovině srpna „generální zkoušku“ zprovoznění podvozku betlému a spuštění z podpůrných špalků na vlastní podvozek. V současné době se data získaná během dokumentace zadávají do databáze a fixují se některé rozvolněné kulisy a deponují části (113 ks), které budou transportovány samostatně, aby nedošlo k jejich poškození. Pravděpodobně největším objevem restaurátorského průzkumu jsou náčrtky římsy, sloupů a průchodů kulis z ruky mistra Probošta na jedné z kulis betlému. Další zajímavostí je také identifikace skrytého nápisu na stávajícím podvozku, který potvrzuje realizaci objednávky zhotovení stávajícího podvozku z roku 1935. Přesun betlému do náhradních prostor je plánovaný na počátek posledního zářijového týdne. O definitivním datu však rozhodne počasí. Dovolujeme si Vás upozornit, že Turistické informační centrum při Třebechovickém muzeu je stále v provozu a od konce září bude plně fungovat na městském úřadě. V provozu zůstává také muzejní prodejna. Objednávky lze realizovat přes internetový obchod (www.betlem.cz) nebo po domluvě s paní B. Krištofovou na tel. 602 795 823. Mgr. Silvie Hlaváčková
Popisky k barevným obrázkům na obálce Titulní strana obálky: Figura krále z kostelního betlému ve Vernéřovicích 2. strana obálky: Vzkříšený Kristus, Třebechovické muzeum betlémů – Proboštův betlém, autor: Josef Kapucián (1841–1908) 3. strana obálky: Betlém z kostela sv. Michaela ve Vernéřovicích (vlevo dole figura darovníka s „ďáblovou“ mošnou) 4. strana obálky: Muzeum Třineckých železáren a města Třince, Pohádkový betlém, autor Václav Vaňek
Upozornění: Vydavatelství Oftis v Ústí nad Orlicí připravuje vydání reprintu publikace Karla Procházky vydané v r. 1908 „O BETLÉMECH“ s podnázvem „KULTURNĚ HISTORICKÁ STUDIE SE ZVLÁŠTNÍM ZŘETELEM K ZEMÍM KORUNY SV. VÁCLAVSKÉ A UHERSKÉMU SLOVENSKU“. Předběžná cena bude 400 Kč (vázaný výtisk). Přepokl. náklad 50 ks. Pokud některá regionální pobočka nebo jiné seskupení bude mít závazný zájem o větší počet výtisků, kontaktujte vedoucího tiskárny Ing. Kábrta (e-mailem:
[email protected], příp. tel.: 465 525 322) o požadovaném počtu výtisků. Vyhneme se tak nedostatku nové knihy, případně dotisku za vyšší cenu. Cena závazně objednaných výtisků do 1. 11. 2011 je 350 Kč + poštovné.
80
15
O kostelním betlému – tentokrát z Broumovska
Řezbářský klenot v kostele sv. Michaela ve Vernéřovicích JIŘÍ ŠKOP Při pátrání po kostelních betlémech na Broumovsku se snahou dozvědět se něco více jsem telefonicky kontaktoval představeného farnosti Teplice nad Metují pana Krzysztowa Brzdyreka. Odkázal mne na pana Jiřího Krupičku, který dělá kostelníka ve Vernéřovicích, kde se nachází velice pěkný betlém. Při jedné návštěvě varhanního koncertu v tomto kostele sv. Michaela jsem s panem Krupičkou dohodl termín zpracování dokumentace. Proto jsem se vydal 20. prosince 2010 do stavebního klenotu ve Vernéřovicích postaveného v letech 1719 až 1723 na místě dřevěného kostelíka. Jde o barokní stavbu s atypickým elipsovitým půdorysem, kterou pro podnikavého a velkorysého stavebníka, opata broumovského kláštera Otmara Zinkeho, projektoval Kryštof Dientzenhofer (1655–1722). Stavbu dozoroval již jeho syn Kilián Ignác Dientzenhofer (1689–1751), který pro jmenovaného opata na Broumovsku později navrhl několik dalších, slohově pozoruhodných, venkovských kostelů. V barokním interiéru byl postavený další klenot – historický betlém. Figury jsme z betlému rozebrali za účelem dokumentace každé z nich s přáním nalézti signaturu autoru, nebo čehosi svědčícího o původu. Betlém bývá umístěn v malé postranní nice kostela, takže z důvodu omezeného prostoru je jeden klečící darovník umístěn před stolem se scénou. Velikost 10 postav je 65-95 cm, k souboru patří 6 zvířat. Figury jsou očividně profesionálně vyřezány do lipového dřeva. Polychromie až na pár oděrek je obdivuhodná a zachovalá. Zvláště pláště všech tří králů vynikají velmi pracným, náročným a hodně pestrým barevným zdobením. Všechny postavy jsou řezány trojrozměrně, až na torzo těl osla a volka, kde byly zhotoveny pouze hlavy. Rovněž oba velbloudi jsou zhotoveni tzv. plochou řezbou.
Netradiční prvek má jeden z klečících darovníků připevněný na straně pod pasem. Pravděpodobně se jedná o tornu s podobou obličeje ďábla s vyplazeným jazykem. Podrobná prohlídka všech figur přinesla alespoň částečný úspěch. Na zadní straně desky a hlavami volka a oslíka je uveden křídou datum 1902 a jméno P. Kaj. Treutler. Pan Kru-
Kostel sv. Michaela ve Vernéřovicích
16
80
Půdorys a interiér vernéřovického kostela (v nice nalevo umístěn betlém)
Detaily figur vernéřovického kostelního betlému
80
pička všeobecně obeznámený s dějinami tohoto kostela i celé farnosti nás ubezpečil, že se nejedná o jméno řezbáře, nýbrž o pátera tohoto kostela Kajetána Treutlera narozeného 24. 4. 1855 a zemřelého 13. 5. 1932. Na důkaz svého tvrzení nás odvedl k postranní hřbitovní zdi, kde v hrobce zmíněný páter odpočívá. Zde je navíc uveden fakt, že v této farnosti sloužil v letech 1894 až 1931. Protože se žádná jiná písemná zmínka nedochovala, lze předpokládat, že betlém byl pořízen za jeho působení v roce 1902 a tento počin kněz sám zaznamenal na zmíněnou desku. Další podrobnosti týkající se vzniku uvedeného betlému zatím neznáme. Za zmínku ještě stojí, že interiér kostela doplňuji původní varhany, které restauroval ve 2. pol. 20. století pan Heger z Hořovic. Pravidelně zde účinkují koncertní mistři a musím říci,
17
Detail figury darovníka – „ďáblova mošna“
že v tomto úžasném barokním prostoru znějí skutečně božsky. Fotografie z Vernéřovic včetně barevných na obálce časopisu pořídil autor článku.
IN MEMORIAM Bohuš Šindelka (1935–2011) Letos 3. července zemřel zanícený českotřebovský betlemář Bohuš Šindelka, který byl nejenom aktivním členem našeho sdružení, ale spolupracoval zejména při výstavách i s dalšími betlemářskými spolky. Ve sborníku ze sympozia „Betlémy stále živé“, které se konalo v Jindřichově Hradci v roce 1996, má například příspěvek o zprovoznění třebovského Unzeitigova mechanického betlému. Povoláním byl strojvedoucí, ale betlémy byly jeho velkou láskou. S úctou opatroval a každoročně stavěl starobylý malovaný českotřebovský tzv. Hýblův betlém. Betlém nesl pojmenování po pradědovi manželky Bohuše, po tkalcovském mistru Antonínu Hýblovi. Díky Bohušovi má naše sdružení také na videu „filmovou kroniku“ zhruba za posledních 10 let, protože filmování byl jeho dalším koníčkem. Dbal také na betlemářskou výzdobu sálů v Čes-
ké Třebové, ve kterých se konaly valné hromady ČSPB. V betlemářství také úzce spolupracoval s Městským muzeem v České Třebové. Na betlemáře Bohuše Šindelku, který vždy oplýval veselou náladou a vstřícnou ochotou každému pomoci, budeme vždy s úctou vzpomínat! L. Mátl
18
80
Zajímavá výstava ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy
Dárek z pouti – poutní a pouťové artefakty PhDr. LUBOŠ KAFKA Výstava Dárek z pouti, uspořádaná Středočeským muzeem v Roztokách u Prahy ve spolupráci s národopisným oddělením NM v Praze a Etnologickým ústavem AV ČR (od 16. září 2011 do 15. ledna 2012), přibližuje návštěvníkům problematiku poutí a poutních oslav našich předků. Představuje některé z nejvýznamnějších cílů putování, oděv i atributy poutníků. Především je však zasvěcena artefaktům, které byly (a částečně doposud jsou) s poutní kulturou nedílně spojeny, v první řadě pověstným dárkům z poutí. Poutě, a to jak ve smyslu putování na posvátná místa, tak ve smyslu lokálních oslav zasvěcení místních chrámů, tzv. patrocinií, sehrávaly v duchovním životě našich předků velmi významnou roli. Řadily se k nejvýznamnějším svátkům roku, u nichž se náboženský prvek prolínal se světskými prvky – s vybočením z koloběhu pracovního života, poznáváním odlišných
Mariazellská Madona. Polychromovaná dřevořezba, řemeslná práce, Dolní Rakousko nebo Čechy, 2. pol. 18. stol. Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy
krajů a nových lidí a v neposlední řadě též se zábavou. Poutnictví má v křesťanském prostředí velmi dlouhou tradici. Odvíjí se od prvních století našeho letopočtu, kdy spočívalo v putování na místa spojená se životem, úmrtím a zmrtvýchvstáním Ježíše Krista i k hrobům prvních křesťanských světců. V průběhu vývoje se vytvořila celá síť cílů poutí, kde se uchovávaly posvátné relikvie, ostatky a obrazy nebo kde docházelo k domnělým zázrakům a projevům vyšší vůle. Mnohé z nich, tzv. filiální poutní místa, byly stavěny podle slavných poutních vzorů. Jejich návštěva věřícím nahrazovala fyzicky náročné a finančně nákladné putování na velkou vzdálenost. Od doby raného baroka převážila poutní místa zasvěcená Panně Marii, jež se na nich uctívala prostřednictvím zázračných obrazů a soch. Poutní místa byla věřícími považována za místa obdařená nadpřirozenou mocí, kde lze snáze než kdekoliv jinde dosáhnout Boží milosti, posílit účinnost modlitby a zvýšit naději na vyslyšení proseb v okamžiku aktuální nouze i pro spásu duše a život věčný. Proto je vyhledávali jednotlivci a celé skupiny lidí obvykle organizovaných v průvodech, procesích. Poutě měly do jisté míry závaznou náplň, která mj. spočívala v duchovní přípravě na cestu, rozjímání a modlitbách během ní, zpovědi a svatém přijímání při dosažení cíle.
80
Nedílnou součástí poutí bylo i získávání předmětů spojených s těmito místy, kterým věřící přičítali analogickou moc jako místům, kde je získali. Škála těchto předmětů v sobě zahrnovala neopracované přírodní organické a anorganické látky, k nimž patřily nerosty a hrstky hlíny z blízkosti sakrálních staveb, sušené rostliny, větévky, listy stromů a keřů, ale též např. prach z oltářů či voda z pramenů zázračných studánek. Většina přinášených předmětů však byly artefakty vytvářené z nejrůznějších surovin a materiálů. Často bývaly díly neškolených lidových tvůrců a domáckých výrobců z okolí. Nákladnější výrobky pocházely z dílen městských a vesnických řemeslníků a ty nejpracnější z klášterních dílen. Ve druhé polovině 19. století začaly tradiční rukodělnou výrobu vytlačovat produkty poutní tovární industrie. Tyto artefakty plnily náboženskou funkci. Lze je zahrnout mezi tzv. devocionálie, předměty sloužící ke zbožnosti v privátní sféře majitele. K nim patřily především růžence, křížky, škapulíře, voskařské výrobky, svaté obrázky a drobná devocionální grafika, ale i repliky zázračných obrazů a soch, jako např. podmalby na skle, malby na plechu a papíru, plastiky ze dřeva, vosku či tragantu. Mnohým z těchto artefaktů byla přisuzována magická moc a používaly se jako amulety, které měly vlastníka uchránit před vším zlým a zajistit mu zdar. (Tato moc se podle přesvědčení vlastníků zvyšovala posvěcením předmětu, zvláště jeho dotekem s kultovním objektem.) U řady z těchto artefaktů se v průběhu vývoje oslabilo jejich původní náboženské určení a staly se spíše dekorativními a ozdobnými předměty. Plnily funkci památeční a upomínkovou, účel „turistického“ suvenýru z cest, ale i dárků pro blízké a příbuzné, kteří cestu nepodnikli. Mezi tyto předměty lze zahrnout mj. galanterní drobnosti a stolní nádobí zdobené např. vedutou poutního místa, pohlednice nebo štítky na turis-
19
Panna Maria Svatohorská. Polychromovaná dřevořezba, řemeslná práce, Čechy (Příbramsko?), 2. pol. 18. stol. Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy
tické hole, které vlastně navazují na prastarou tradici poutních odznaků. Do stejného okruhu přísluší i betlémové figurky z lokalit, ve kterých se betlemářství snoubilo s provozem poutního místa a prodejem poutního zboží. (V Čechách to byla především Příbram se Svatou Horou a Králíky s Horou Matky Boží). Vzhledem k tomu, že poutě byly rovněž příležitostí k zábavě i obdarování dětí, běžně se zde prodávaly hračky a nejrůznější pochutiny, jako perníkářské výrobky. V souvislosti s růstem zábavní funkce poutí pak dnes právě tyto předměty patří k těm nejrozšířenějším. Zvláštní kategorii artefaktů spojených s poutěmi představují votivní dary, které věřící přinášeli ze svých domovů, anebo je kupovali na místě, aby je zde obětovali jako formu díkuvzdání i prosbu o milost a pomoc shůry. Výstava se rovněž zaměřuje na oblasti lidového výtvarného umění, které s poutěmi a poutními místy souvisely spíše jen tematickou stránkou.
20
80
Přestože se obvykle neprodávaly na poutích, ale tvůrci si je vyráběli přímo pro sebe a své blízké nebo se rozšiřovaly podomním obchodem, představují jednu z výrazných oblastí lidové poutní kultury. Patří k nim např. domácké nápodoby klášterních prací či plastiky a malby s motivy zmíněných zázračných kultovních objektů. Poutní kultura je ve svém celku zaniklým jevem. V současnosti jsou nám dokonce některé její součásti, tak samozřejmé pro naše předky, v podstatě nepochopitelné a nesrozumitelné. Do dnešní doby přetrvala architektura řady poutních míst a areálů i torza sakrálních objektů na někdejších cestách k nim. A dále jsou to kolekce poutních připomínek shromážděné v muzeích i v soukromém držení. Jejich mnohdy zanedbatelná umělecká hodnota je vyvážena hodnotou dokumentační i citovým vztahem jejich někdejších vlastníků. Ten ostatně tyto artefakty povýšil na úroveň „nejskromnějšího umění“. Panna Marie Svatohorská. Svatý obrázek, kolorovaná mědirytina, Čechy, 1. pol. 19. stol. Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy
Pieta z rakouského poutního místa Maria Dreieichen (tzv. Maria Třídubská). Polychromovaná dřevořezba, řemeslná práce, Rakousko (?), sklonek 18. století. Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy
Milostné Pražské Jezulátko. Svatý obrázek, kolorovaná mědirytina s vypichovanou bordurou, Čechy, 1. pol. 19. stol. Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy
80
21
Na co se můžeme těšit – informace k připravované tradiční pražské výstavě Bonsai servis Praha Ing. Blahoslav Lukavec, Krajanská 369/64, 149 00 Praha 4, tel.: 267 911 309, 604 209 508
[email protected], www.vanocnivystava.cz
Malované Vánoce v Betlémské kapli Na této výstavě bychom rádi ukázali nejrůznější „výtvarné“ metody, kterými se naši předci snažili jemně, s citem pro materiál i prováděcí techniku, udělat opracovávaný předmět „krásnější“. Přitom o krásu jako takovou vlastně nešlo. Podstatou bylo, že tvůrce měl sám potěšení z toho, že může vytvářený předmět udělat tak, aby z něj měl sám radost. Malování na sklo a podmalba na sklo jsou i dnes velmi živé. Na výstavě ukážeme mnoho podob tohoto výtvarného ztvárnění. Zároveň předvedeme i tvorbu vitráží a mozaiky, neboť i to jsou prastaré výtvarné techniky. Různé techniky zdobení textilu budou také patřit k ukázkám na výstavě. Pokusíme se návštěvníkům co nejvíce v možné formě ukázat tvorbu modrotisku. Ozdobou této části výstavy bude velký modrotiskový prostorový betlém paní Antonie Dostálkové. Ukážeme různé způsoby vyšívání (malba jehlou, křížková výšivka, Rischelieu apod.), tvorbu krajek (paličkované krajky, šité krajky, frivolitky, drhání apod.), barevné pentle, malbu na hedvábí, batiku, díla z ovčího rouna a další. Zdobení dřevěných předmětů také sahá hluboko do historie. Zdobilo se řezbou, vypalováním, různým barvením a malováním, vyléváním kovem a vybíjením, intarzií apod. Vystavíme exponáty z kůže, neboť kůže se řadí k nejstarším materiálům, na který se lidé výtvarně vyjadřovali. Rádi bychom ukázali zdobení kovů – kování, tepání a také klasickou tvorbu dráteníků. Keramika poskytuje tvůrcům mnoho prostoru k výtvarnému vyjádření, ať už se jedná o keramiku Tupeskou, Chodskou, Hrdějovickou, Habánskou a mnoho dalších. Část výstavního prostoru pojednáme malovanými výtvarnými prvky lidové architektury. Malování na omítky je také prastarou výtvarnou technikou. Zároveň chceme poukázat na to, že slavení Vánoc bylo dobou, kdy se lidé obklopovali pestrými barvami. Zvykoslovné vánoční předměty vždy hýřily velkou barevností a vánoční stromečky byly dříve
nesmírně barevně pestré a třpytivé. Polaz, zahrádka, svět, vrkoč, třesolka a další zvykoslovné předměty byly vždy sestavovány tak, aby použité materiály (většinou sušené nebo kandované plody) hrály všemi barvami, a pokud to bylo málo barevné, bylo použito barevných papírků a pozlátek. I barevnost betlémů, hlavně v některých oblastech, byla značná (Ústeckoorlické malované betlémy, Kralické vyřezávané betlémy, Třebíčské malované betlémy, Příbramské jesličky apod). Pokusíme se také soustředit na výstavě co nejvíce malovaných vystřihovacích betlémů, které byly u nás vydány, a které mnohdy namalovali významní malíři. Rádi bychom také poukázali na to, jak velký vliv na výtvarné chápání Vánoc na nás má dílo Josefa Lady. Na výstavě nainstalujeme předměty vytvořené výše uvedenými technikami a vytvoříme podmínky k tomu, aby mohli různí tvůrci přímo na výstavě předvádět tato umění. Uskuteční se i 12. setkání řezbářů, kterého se každý rok zúčastňují naši a slovenští špičkoví řezbáři. Setkání krajkářek tentokrát obohatíme o ukázky různých technik vyšívání. Hlavním cílem výstavy bude, tak jako na předchozích výstavách, ukázat tradiční kouzlo českých lidových Vánoc. Pro Vás, kteří se chcete s námi setkat dříve, plánujeme přípravnou schůzku na 11. 10. 2011 v 16.30 hod. přímo v podzemních prostorách Betlémské kaple, Betlémské náměstí, Praha 1. Rádi uvítáme i nějaký další nápad k tomu, co ještě na výstavě ukázat. Vystavovatelé mohou dodat do komisního prodeje zboží s vánoční tématikou. Výběr zboží do krámku provádí pořadatelé výstavy. Těšíme se na spolupráci s Vámi. Jana a Blahoslav Lukavcovi Časový harmonogram výstavy: – vernisáž 25. 11. 2011 v 16.30 v Betlémské kapli – otevřeno 26. 11. 2011 od 9 h. do 2. 1. 2012 do 18 h. – otvírací doba denně 9.00–18.00 h. – 24. 12. a 31. 12. 2011 pouze 9.00–14.00 h. – 25. 12. 2011 a 1. 1. 2012 pouze 13.00–18.00 h. – setkání řezbářů 27. 11.–4. 12. 2011 – setkání krajkářek 10. 12. a 11. 12. 2011 (redakčně kráceno, podrobné pokyny pro předání exponátů a případný prodej je nutno si vyžádat u organizátora výstavy – viz záhlaví)
22
80
Přehled tradičních pražských vánočních výstav pořádaných v letech 1980–2011 Pořádal Bonsai klub Praha 1. 1980 Městské muzeum, Lidové vánoční ozdoby 2. 1981 Městské muzeum, Vánoce v našem bytě 3. 1982 Jilská ČZS, Vánoční miniatury 4. 1983 Palác u zlatého melounu, Vánoční výstava Bonsai klubu Praha 5. 1984 Palác u zlatého melounu, Staropražský vánoční trh 6. 1985 Palác u zlatého melounu, Vánoce 1908 7. 1986 Palác u zlatého melounu, Vánoce v kuchyni naší babičky 8. 1987 Palác u zlatého melounu, Lidové vánoce 9. 1988 Palác u zlatého melounu, Výstava betlémů 10. 1989 Palác u zlatého melounu, Pohádkové vánoce 11. 1990 Jilská ČZS, Vánoční darování 12. 1991 Prašná věž, Vánoce v Prašné věži Pořádalo Sdružení Bonsai – Blahoslav Lukavec a Petr Herynek 13. 1992 Betlémská kaple, Vánoce v Betlémské kapli 14. 1993 Betlémská kaple, Vánoce v Betlémské kapli 15. 1994 Betlémská kaple – podzemní prostory, Vánoce v Betlémské kapli 16. 1995 Betlémská kaple – podzemí prostory, Vánoční zvykosloví 17. 1996 Pachtův palác, Vánoce v Pachtově paláci
INFORMACE Informace nejen k časopisu Toto číslo je poznamenáno úmrtím předsedy sdružení p. Ing. Weignera. Připomeňme si, že patřil, zejména po zvolení do čela sdružení, k nejpilnějším autorům příspěvků s různým zaměřením do našeho časopisu. Vzhledem k tomu, že rád navštěvoval různá setkání betlemářů, zejména řezbářů, výstavy, zájezdy za betlémy u nás i v zahraničí a řadu dalších kulturních akcí, byl zároveň pro časopis jakýmsi reportérem. I tato činnost nám bude chybět. Ing. Weigner ještě z nemocnice posílal návrhy na toto 80., tak trochu jubilejní číslo. Jeho navrhované řešení
Pořádal Bonsai servis Praha – Blahoslav Lukavec 18. 1997 Galerie u bílého jednorožce, Pohádkové vánoce před Týnem 19. 1998 Kostel Panny Marie Sněžné, Radostné vánoční očekávání 20. 1999 Výstavní síň České spořitelny, Rytířská 29, Praha 1, Vánoce na rynku 21. 2000 Barokní refektář dominikánského kláštera, České betlémy 22. 2001 Barokní refektář dominikánského kláštera, Betlémské zvonění 23. 2002 Výstavní síň české spořitelny, Rytířská 29, Praha 1, Betlémské světlo 24. 2003 Výstavní síň české spořitelny, Rytířská 29, Praha 1, Medové Vánoce 25. 2004 Výstavní síň české spořitelny, Rytířská 29, Praha 1, Vánoce v kuchyni 26. 2005 Podzemní prostory paláce pánů z Haarasova, Celená 12, Vánoce v lese 27. 2006 Podzemní prostory paláce pánů z Haarasova, Celená 12, Betlémská setkání 28. 2007 Podzemní prostory Betlémské kaple, Betlémy v Betlémské kapli 29. 2008 Podzemní prostory Betlémské kaple, Vánoční muzicírování 30. 2009 Podzemní prostory Betlémské kaple, Vánoce s vůní dřeva 31. 2010 Podzemní prostory Betlémské kaple, Skleněné Vánoce 32. 2011 Podzemní prostory Betlémské kaple, Malované Vánoce (od 26. 11. 2011 do 2. 1. 2012)
pro členy Českého sdružení přátel betlémů monotematického vydání však zůstalo nedokončeno, ale redakce se chce k jeho myšlenkám v budoucnu vrátit. V situaci, která nastala, zodpovídá podle Stanov ČSPB nyní za chod sdružení do nejbližších voleb 1. místopředsedkyně PhDr. Zita Suchánková. Zatím předpokládáme, že se předsednictvo sejde letos na podzim (15. 10. 2011) a dále příští rok před valnou hromadou, která by se v řádném termínu po 3 letech měla konat na jaře 2012. Na této valné hromadě proběhnou volby. Do konce kalendářního roku vyjdou ještě dvě čísla časopisu, s tím, že poslední by mělo být rozesíláno před Vánocemi. Redakční uzávěrky jsou stanoveny 15. 10.
80
a 25. 11. 2011. Rozsáhlejší příspěvky však zasílejte průběžně – to je dříve. Zasílejte termíny Vašich vánočních a jesličkových výstav, opět bychom chtěli v časopisu sestavit obvyklou přehlednou tabulku. Zároveň Vás všechny vyzýváme k větší spolupráci při tvorbě časopisu, nebojte se napsat co je u Vás v místě nového, co jste kde objevili a nebo jak se rozrůstá Vaše sbírka, případně představte nové tvůrce jesliček, zejména ty, o kterých jsme dosud nepsali. A jako obvykle vyzýváme – získávejte do našeho sdružení nové členy, toto připomínáme zejména předsedům poboček. S přátelským pozdravem místopředseda sdružení a předseda redakční rady Ludvík Mátl
Zpráva z posledního zasedání předsednictva ČSPB Zasedání se konalo dne 16. dubna 2011 poprvé v zasedací místnosti nového muzea loutek Labyrint v Hradci Králové. Dle prezenční listiny se jednání zúčastnilo 13 členů předsednictva, dva členové kontrolní komise a čestný předseda našeho sdružení p. PhDr. Vladimír Vaclík. Plán práce výkonného výboru a předsednictva sdružení pro rok 2011 se soustředí především na propagaci sdružení a rozšiřování členské základny. Průběžně se činnost zaměří na vydávání časopisu a v případě získání dotace bude vytištěn almanach příspěvků z loňského sympozia, které se uskutečnilo k 20. výročí založení sdružení. Předseda sdružení informoval přítomné o průběhu zasedání Světové rady UN-FOE-PRAE ve dnech 2. a 3. dubna 2011 v Innsbrucku. Hlavními body zasedání byla volba nového vedení UN-FOE-PRAE, ekonomická situace a placení příspěvků členských sdružení, příprava Světového betlemářského kongresu, který se koná v Innsbrucku ve dnech 14. až 18. listopadu 2012. Novým prezidentem byl zvolen nám již dobře známý člen Spolku bavorských betlemářů, pan Johann Dendorfer, který se jako zástupce Světové federace betlemářů zúčastnil v loňském roce sympozia k 20. výročí založení Československého sdružení přátel betlémů. Při této příležitosti Vás musím informovat, že pro zvolení pana Dendorfera prezidentem UN-FOE-PRAE dalo svůj hlas i naše sdružení. Předseda dále seznámil přítomné o pozvánce na Světový kongres betlemářů, který se koná 9. až 14. listopadu 2011 v Torontu a Montrealu i o probíhajícím jednání
23
o účasti našeho zástupce na tomto kongresu. Dále informoval předseda, že s ekonomkou sdružení pí Hubáčkovou podali žádost o dotaci (příspěvek) na vydávání časopisu na odboru kultury Jihomoravského krajského úřadu a na Magistrát Statutárního města Hradec Králové o dotaci na tisk almanachu s přednáškami loňského sympozia. Pan Ing. Procházka informoval o chystaném tisku reprintu publikace Karla Procházky vydané v roce 1908 „O BETLÉMECH“ s podnázvem „KULTURNĚ HISTORICKÁ STUDIE SE ZVLÁŠTNÍM ZŘETELEM K ZEMÍM KORUNY SV. VÁCLAVSKÉ A UHERSKÉMU SLOVENSKU“. Ing. Mátl hovořil o přípravách tisku reprintu starého rozkládacího betlému z počátku 20. století, který připravuje p. Ing. Tomáš Faltys a kalendáře na rok 2012. Ten však bude do jisté míry shodný s betlémem z počátku minulého století, který nyní vydal v reprintu pan Peer v Třebíči. O současném stavu platby členských příspěvků a s tím souvisejícím počtu členů sdružení informovali společně Mgr. Kuntová a Ing. Procházka. Předseda ještě tuto zprávu doplnil jmenovitě o členy, kteří výrazně zaplatili vyšší členský příspěvek než jim ukládají stanovy. Jménem předsednictva pak všem těmto členům vyslovuje upřímné poděkování. Zprávu o hospodaření přednesla ekonomka sdružení paní Hubáčková. Zůstatek běžného účtu k 31. 3. 2011 byl 118.148,– Kč a zůstatek pokladny ke dni zasedání předsednictva činil 9.574,– Kč. Pan Ing. Mátl přednesl informaci o přípravě a tisku čísla 79 časopisu „BETLÉMY a betlemáři“. Oznámil členům předsednictva, že některé z článků, které jsou v připravovaném čísle (a v tisku) byly již vytištěny ve 27. čísle časopisu „Betlemář“ vydávaného Spolkem českých betlemářů. K této duplicitě dochází v důsledku toho, že mnozí z betlemářů jsou členy obou zájmových uskupení a autoři článků jej nabízí k otištění ve více redakcích. Znovu apeloval na větší spolupráci a aktivitu členů předsednictva i všech členů sdružení při přípravě časopisu, především na zasílání příspěvků z jednotlivých regionů. K tomuto bodu se připojil čestný předseda sdružení p. PhDr. Vladimír Vaclík a oznámil, že věnuje svoji betlemářskou knihovnu Třebechovickému muzeu betlémů. Uvedl, že darování předběžně projednal se starostou města Třebechovice pod Orebem i ředitelkou muzea. Podmínkou pro darování je volný přístup k fondu formou výpůjček všem zájemcům o betlemářskou
24
80
literaturu bez ohledu na to, je-li členem ČSPB či nikoliv. Správcem knihovny bude vypracován výpůjční řád. Knihovna bude po nachystání (soupis) odvezena pány Ing. Procházkou a Ing. Mátlem a prozatímně uložena v Ústí nad Orlicí. Jako další bod jednání byl projednán současný stav webových stránek. Poslední čísla časopisu, která vyšla v loňském roce, se vůbec na webových stránkách neobjevila. Pan Votruba připomněl loňský stav před výstavami betlémů, kdy byla pozdě aktualizována místa a termíny jejich konání. Předsednictvo apeluje na webmastra sdružení pana Ing. Františka Odstrčila, aby se snažil při své činnosti projevovat větší operativnost a pokud možno aktualizovat častěji náplň webových stránek. V „ORGANIZAČNÍM ŘÁDU ČSPB“ který byl vytištěn v 77. čísle časopisu BaB, došlo na str. 11 v čl. II – odstavec 6 a na str. 13 v čl. VII – odstavec 6 k tiskovým chybám (elektronickým přenosem neopraveného znění), za které se zpracovatelé omlouvají a bude provedena tisková oprava v souladu s platným zněním uvedených odstavců dle schválené verze odsouhlasené na zasedání předsednictva 15. října 2010. Ze zdravotních důvodů došlo ke změně ve vedení regionální pobočky v Litomyšli. Novým předsedou této regionální pobočky byl zvolen p. Ing. Petr Schmíd. Současně abdikuje na svou funkci v kontrolní a revizní předsednictva p. Ing. Jiří Slabý z Litomyšle. Předsednictvo sdružení děkuje odstupující pí Danuši Slabé i jejímu choti p. Ing. Jiřímu Slabému z Litomyšle za jejich dlouholetou aktivní práci v orgánech ČSPB a oceňuje jejich trvalý zájem o betlémy, který se projevuje jejich spoluúčastí a spolupořadatelskou činností při přípravě a konání regionálních výstav betlémů. Předseda sdružení poděkoval přítomným za aktivní účast na zasedání předsednictva a popřál všem hodně zdraví a krásné prožití dovolené, plné slunečných dnů a aktivit a to nejen na poli rekreace, sportu a zábavy, ale i na poli betlemářském. Předběžný termín podzimního zasedání předsednictva byl stanoven na 15. říjen 2011 opět v Hradci Králové. Zapsal: † Radko Weigner
Pozvánka na zasedání předsednictva ČSPB, to je včetně účasti předsedů regionálních poboček, které se bude konat v sobotu 15. října 2011 od 10 hod. v Hradci Králové v loutkovém divadle DRAK (1. patro). Předpokládané ukončení nejpozději v 13.30 hod. Výk. výbor
Opravte si znění Organizačního řádu ČSPB (viz zápis z předsednictva ze 16. 4. 2011) V „ORGANIZAČNÍM ŘÁDU ČSPB“, který byl vytištěn v 77. čísle časopisu BaB, si prosím na str. 11 upravte čl. II, odstavec 6 na toto znění: „O dobrovolném rozpuštění nebo sloučení s jiným sdružením rozhoduje nejvyšší orgán sdružení, kterým je podle čl. IV odst. 2 Stanov sdružení Valná hromada a to usnesením nejméně 2/3 přítomných členů. Zánik sdružení se oznamuje Ministerstvu vnitra ve lhůtě 15 dnů.“ Na str. 13 v čl. VII, je rozšířené znění odstavce 6: „Ve sdružení se vylučuje volba člena do více než jedné funkce sdružení, návrhy výjimek z této zásady projednává a schvaluje předsednictvo. Členové předsednictva však mohou zastávat volené funkce v regionálních pobočkách a zájmových sekcích ČSPB.“
Doplňte si změny v Seznamu funkcionářů ČSPB v BaB č. 77, str. 24 Předseda sdružení Ing. Radko Weigner – zemřel, v Regionální pobočce „Brno…“ se bude předseda teprve volit. Z kontrolní komise odstoupil na vlastní žádost Ing. Jiří Slabý. Regionální pobočka „Litomyšl“ má nového předsedu: Ing. Petr Schmíd, tel. 607 868 089, e-mail:
[email protected]
Posílejte do redakce časopisu k uveřejnění termíny Vašich letošních betlemářských a vánočních výstav!
Betlémy a betlemáři (čtvrtletník), vydává České sdružení přátel betlémů o. s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Jednotlivé příspěvky autorů neprocházejí jazykovou úpravou vydavatelství. Redakce si vymiňuje možnost opravy překlepů nebo zjevných chyb. Za odbornou a obsahovou náplň jednotlivých příspěvků odpovídají autoři. Toto číslo připravil do tisku předseda redakční rady Ing. Ludvík Mátl. Časopis vychází 4 × do roka. Členové sdružení dostávají jeden výtisk zdarma. Číslo účtu sdružení: 1080733339/0800, při platbě čl. příspěvků uvádějte jako variabilní symbol své členské číslo. Přihlášky ke členství do ČSPB posílejte na výše uvedenou adresu. Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS s. r. o., Ústí nad Orlicí
