Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele OBOROVÁ PŘÍRUČKA. pro část ţivnosti volné VELKOOBCHOD A MALOOBCHOD

Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele

OBOROVÁ PŘÍRUČKA pro část ţivnosti volné VELKOOBCHOD A MALOOBCHOD

MALOOBCHOD - ZÁSILKOVÝ A PŘÍMÝ PRODEJ

Pro Hospodářskou komoru ČR, odbor InMP připravilo OKM Obchod a cestovní ruch. Původní sloučenou příručku autorsky zpracovali: Vlasta Mayerová, Pavel Malčík, Tomáš Hájek, Alena Filipová, Zdeněk Králíček, Pavel Pospíšil, Alena Kochová, Jiří Zeman, Zdeněk Fibich, Jan Kalandra, Jitka Hejduková, Lidmila Kleinová Poslední aktualizace: říjen 2009 Aktualizaci provedl:

Ardent Brno, spol. s r. o.

M ALOOBCHOD - ZÁSILKOVÝ A PŘÍMÝ PRODEJ

OBSAH 1.

2.

3.

4.

5.

6.

Úvod – popis maloobchodních živností

2

1.1. Vymezení a charakter živnosti

2

Vybrané právní předpisy - obecné

5

2.1. Živnostenský zákon

5

2.2. Prodej zboží v obchodě a jeho úprava v občanském zákoníku

20

2.3. Prodej zboží a jeho úprava v obchodním zákoníku

31

Vybrané právní předpisy – specifické pro maloobchod

38

3.1. Zákon o ochraně spotřebitele

38

3.2. Zákon o obalech

61

3.3. Daň z přidané hodnoty

81

3.4. Pracovně právní předpisy

91

3.5. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

106

3.6. Protipožární ochrana

116

3.7. Metrologie

119

Odborná specifika maloobchodu

125

4.1. Problematika elektroodpadu

125

Vybraná odborná problematika maloobchodu - zásilkový a přímý prodej

133

5.1. Zásilkový obchod

133

5.2. Přímý prodej

137

Přílohy

143

6.1. Kontaktní adresy důleţitých subjektů pro obor – ţivnosti

143

-1-


1.

ÚVOD – POPIS MALOOBCHODNÍCH ŽIVNOSTÍ

Maloobchodní prodej představuje skupinu ţivností, které vykonává velmi velký počet podnikatelských subjektů. Maloobchod je zpravidla popisován jako činnosti spočívající v nákupu zboţí za účelem jeho dalšího prodeje konečnému spotřebiteli. Tato prostě definovaná činnost můţe nabývat mnoha specifických podob. Nejvíce podnikatelů provozuje činnost specializovaného maloobchodu, případně činnost maloobchodu se smíšeným zboţím. Specifickými druhy maloobchodu pak jsou maloobchod pouţitým zboţím, případně maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny. Tato odborná příručka se bude zabývat informacemi v sortimentu: zásilkový a přímý prodej (maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny). Mimo jiţ zmíněné maloobchodní činnosti je nutné zmínit a odlišit nákup a prodej paliv a maziv, kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty, hospodářských zvířat prodávaných

jejich

chovateli,

zvířat

určených

pro

zájmové

chovy,

zbraní

podléhajících registraci a střeliva, vojenských zbraní a střeliva, výbušnin, toxických a vysoce toxických látek a přípravků, léčiv a zdravotnických prostředků stanovených zvláštním právním předpisem, prodej motorových vozidel a jejich příslušenství, zvukových a zvukově-obrazových záznamů, tabákových výrobků a prodej paliv a maziv v čerpacích stanicích. Tyto činnosti jsou pro svůj charakter předmětem zvláštních ţivností a nejsou zahrnuty v této příručce.

1.1.

VYMEZENÍ A CHARAKTER ŽIVNOSTI MALOOBCHOD - ZÁSILKOVÝ A PŘÍMÝ PRODEJ

Maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny spočívá v nákupu zboţí za účelem jeho dalšího prodeje přímému spotřebiteli a prodej provozovaný mimo stavby určené k tomuto účelu podléhající kolaudačnímu rozhodnutí. Jedná se zejména o zásilkový prodej zboţí, stánkový prodej zboţí na trţištích, v mobilních zařízeních

-2-


a pojízdných prodejnách, podomní a pochůzkový prodej. Rovněţ je sem zahrnut prodej zboţí pomocí prodejních automatů umístěných mimo prodejny prodejce provozujícího prodejní automat a nákup zboţí za účelem dalšího prodeje a prodej zboţí prostřednictvím Internetu. Obsahem ţivnosti není prodej potravin a jiného zboţí při slavnostech, sportovních podnicích a podobných akcích konaných v obci, v níţ má prodejce provozovnu podléhající kolaudačnímu rozhodnutí, v níţ obdobné zboţí prodává. Ţivnost maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny tedy zahrnuje: 

zásilkový prodej;



stánkový prodej;



prodej v pojízdných prodejnách.

V rámci ţivnosti je moţno, pokud je zůstane zachována povaha ţivnosti, pronajímat zboţí, v jednotlivých případech zprostředkovávat koupi a prodej zboţí, provádět na zboţí drobné změny, jimiţ se zboţí přizpůsobuje potřebám kupujícího, provádět montáţ zboţí dodaného zákazníkovi a výměnu vadných součástí dodaného zboţí, pokud mohou být provedeny jednoduchými operacemi bez zvláštních odborných znalostí, avšak pokud tyto činnosti vyţadují koncesi, můţe je podnikatel provádět pouze, pokud tuto koncesi má. Podnikatel je rovněţ oprávněn provádět servis dodaného zboţí, pokud k tomu pouţije odborně způsobilých osob, a přijímat objednávky na zhotovení, zpracování nebo úpravy zboţí, k jehoţ prodeji je oprávněn, a dát tyto práce provést oprávněným výrobcem. U tabákových výrobků a lihovin je třeba vzít v potaz, ţe na trţištích, v trţnicích a mimo provozovny určené k prodeji zboţí a poskytování sluţeb kolaudačním rozhodnutím (dle stavebního zákona) je prodej těchto komodit zakázán s účinností zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. Výjimka z tohoto zákazu platí pouze pro prodej tabáku a cigaret v jednotkových baleních určených k přímé spotřebě, na kterých je umístěna tabáková nálepka, ve stáncích s prodejem denního tisku pevné konstrukce a pro prodej tabákových

-3-


výrobků v jednotkovém balení a lihovin ve stáncích s občerstvením umístěných mimo trţnice a trţiště. Je však nutno si uvědomit, ţe předmětem uvedené ţivnosti není ani prodej pokrmů a nápojů určených k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níţ jsou prodávány (do této kategorie můţe spadat část stánků s občerstvením), neboť tuto činnost lze vykonávat pouze v rámci řemeslné ţivnosti hostinská činnost. Ve stáncích a pomocí automatů pak nelze prodávat ani jiné zboţí, zakazuje-li to zvláštní právní předpis. Například tabákové výrobky nelze prodávat pomocí automatů (s výjimkou míst, kam nemají přístup osoby mladší 18 let), neboť způsob prodeje nezaručuje dodrţení zákazu jejich prodeje těmto osobám (dle zákona č. 379/2005 Sb., Zákon o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami), a z pyrotechnických předmětů lze prodávat ve stáncích pouze pyrotechnické předměty třídy I a podtřídy T0 (vyhláška ČBÚ č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi).

-4-


2.

VYBRANÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY - OBECNÉ

2.1.

ŽIVNOSTENSKÝ ZÁKON

Vstup do podnikání Podnikatel můţe na území České republiky provozovat ţivnost jako fyzická osoba, nebo jako právnická osoba. Za účelem podnikání v dané činnosti lze zaloţit obchodní společnost nebo druţstvo, jako právnické osoby, které se zapisují do obchodního rejstříku, nicméně obchodní činnost mohou za určitých okolností vyvíjet i právnické osoby zaloţené k jiným účelům. Obchodními společnostmi jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Zaloţení a vznik obchodních společností a druţstev upravuje obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Jen v krátkosti lze k zaloţení společnosti uvést, ţe společnost se zakládá společenskou smlouvou podepsanou všemi zakladateli. Společenská smlouva společnosti s ručením omezeným a zakladatelská smlouva akciové společnosti musí mít formu notářského zápisu. Pokud zákon připouští, aby společnost zaloţil jediný zakladatel (tj.

u společnosti

s ručením

omezeným

a akciové

společnosti),

nahrazuje

společenskou smlouvu zakladatelská listina vyhotovená ve formě notářského zápisu (§ 57 cit. zákona). Společnost však vzniká aţ dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku (§ 62 cit. zákona). Pro zaloţení druţstva se vyţaduje konání ustavující schůze druţstva. Průběh ustavující schůze druţstva se osvědčuje notářským zápisem. Druţstvo vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku (upraveno § 224 a 225 cit. zákona). Vznik oprávnění provozovat živnost Provozovat ţivnost můţe jen osoba, která má pro uvedenou činnost ţivnostenské oprávnění.

-5-


Podnikatel, který hodlá provozovat ţivnost jako fyzická osoba (česká), můţe zahájit podnikání ode dne, kdy ohlásil tuto ţivnost ţivnostenskému úřadu místně příslušnému dle bydliště. Právnická osoba, která byla zaloţena, hodlá poprvé zahájit podnikatelskou činnost, a není tedy ještě zapsána v obchodním rejstříku, musí nejprve ohlásit ţivnost ţivnostenskému úřadu místně příslušnému podle sídla a vyčkat do vydání ţivnostenského listu. Po jeho doručení je povinna do 90 dnů poţádat o zápis do obchodního rejstříku. Ţivnostenské oprávnění vznikne této osobě aţ ke dni zápisu do obchodního rejstříku. České právnické osobě, která je jiţ v obchodním rejstříku zapsána, vzniká ţivnostenské oprávnění dnem ohlášení ţivnosti (není-li v ohlášení uvedeno datum pozdější). Zahraniční fyzické osobě, nejedná-li se o osobu s bydlištěm v některém z členských států Evropské unie, nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, a zahraniční právnické osobě vzniká ţivnostenské oprávnění k provozování ţivnosti aţ ke dni zápisu zahraniční fyzické osoby nebo organizační sloţky zahraniční právnické osoby v obchodním rejstříku, a to v rozsahu předmětu podnikání zapsaného do obchodního rejstříku. (Zahraniční osobou se rozumí fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky). Zahraniční fyzické osoby z Evropské unie nebo z Evropského hospodářského prostoru se mohou zapsat do obchodního rejstříku na vlastní ţádost, a platí pro ně obdobný reţim jako pro české fyzické osoby. Vznik ţivnostenského oprávnění a náleţitosti ohlášení ţivnosti, jakoţ i doklady, které musí podnikatel doloţit při ohlášení ţivnosti, upravuje ţivnostenský zákon /zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších

předpisů/.

Podrobné

informace

o náleţitostech

ohlášení

ţivnosti

a adresář ţivnostenských úřadů lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu na adrese www.mpo.cz.

-6-


Zrušení živnostenského oprávnění a ukončení podnikatelské činnosti Zrušení ţivnostenského oprávnění, pokud podnikatel hodlá ukončit provozování ţivnosti z vlastní iniciativy, provede místně příslušný ţivnostenský úřad. Ten je zruší na ţádost podnikatele, která musí být doloţena souhlasem správce daně, je-li tento souhlas vyţadován zvláštním právním předpisem (zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů). Povinnost předloţit písemný souhlas správce daně s ukončením činnosti se vztahuje dle tohoto zákona i na podnikatele, fyzické osoby, zapsané v ţivnostenském rejstříku ukončující podnikatelskou činnost. Ţivnostenský úřad zruší ţivnostenské oprávnění, jestliţe podnikatel jiţ nesplňuje podmínku bezúhonnosti, nastanou-li překáţky provozování ţivnosti (dle § 8 ţivnostenského zákona), nebo pokud zahraniční fyzická osoba, jeţ je povinna mít povolení pobytu na našem území, tuto podmínku nesplňuje. Ţivnostenský úřad můţe ţivnostenské oprávnění zrušit nebo provozování ţivnosti v odpovídajícím rozsahu pozastavit, jestliţe podnikatel závaţným způsobem porušil nebo porušuje podmínky stanovené ţivnostenským zákonem, nebo zvláštními právními předpisy, případně z dalších důvodů (viz § 58 ţivnostenského zákona). Zrušení a zánik obchodní společnosti jsou upraveny § 68 obchodního zákoníku. K uvedenému lze pro stručnost pouze podotknout, ţe společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku a zániku společnosti předchází její zrušení s likvidací nebo bez likvidace. Nová ustanovení živnostenského zákona Pouţité zkratky CRM Centrální registrační místo ČSSZ Česká správa sociálního zabezpečení ČR Česká republika FO Fyzická osoba FÚ Finanční úřad JRF Jednotný registrační formulář MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu PO Právnická osoba ObŢÚ Obecní ţivnostenský úřad OSVČ Osoba samostatně výdělečně činná -7-


PSSZ ÚP ZAP ZP ŢÚ ŢZ

Praţská správa sociálního zabezpečení Úřad práce Zjednodušení administrativních postupů při zahájení a v průběhu podnikání Zdravotní pojišťovna Ţivnostenský úřad Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů

Úvodní informace k novele ţivnostenského zákona Projekt „Zjednodušení administrativních postupů při zahájení a v průběhu podnikání“ vypracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s ostatními dotčenými resorty a zástupci podnikatelů. Součástí projektu ZAP, který byl schválen usnesením vlády č. 1006 ze dne 20. 10. 2004, jsou tzv. „centrální registrační místa“. Činnost CRM je zakotvena v novele zákona č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Citovaná novela ţivnostenského zákona, jeţ obsahuje novely dalších souvisejících zákonů, byla publikována v částce 71 Sbírky zákonů České republiky pod č. 214 dne 19. 5. 2006 s tím, ţe účinnosti nabývá prvním dnem třetího měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (tj. dnem 1. srpna 2006). V souvislosti s postavením CRM byly do uvedené novely ţivnostenského zákona zapracovány legislativní změny, na jejichţ základě bylo umoţněno soustředit základní registrační, oznamovací či evidenční povinnosti podnikatelů při vstupu do podnikání, jakoţ i v jeho průběhu právě do těchto centrálních registračních míst, jimiţ jsou obecní ţivnostenské úřady. Současně uvedená novela ţivnostenského zákona upravuje i moţnosti vzájemné komunikace mezi jednotlivými dotčenými orgány státní správy. Zákon č. 214/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony má tedy za cíl sníţit byrokracii a zjednodušit postupy zejména při registraci podnikatele v oblasti ţivnostenského podnikání. Soustřeďuje některé úkony, které podnikatel činil odděleně (návštěvou jednotlivých úřadů), do jednoho místa. Tímto místem je právě CRM. Hlavním principem novelizačního zákona je zjednodušení postupu v procesu registrace podnikatelského subjektu. Je na vůli

-8-


podnikatele, zda sám doloţí některé doklady, které potvrzují skutečnosti veřejné správě jiţ známé, nebo zda si příslušný úřad tyto skutečnosti ověří sám. Konkrétně jde o zavedení moţnosti, aby si ţivnostenský úřad sám obstaral výpis z Rejstříku trestů a tzv. potvrzení o bezdluţnosti. Novela ţivnostenského zákona je koncipována jako fakultativní moţnost, která podnikateli nabízí vyuţít soustředění některých úkonů do CRM. Pokud bude podnikatel provádět úkon prostřednictvím CRM, budou od něho potřebné informace získány na jednotném registračním formuláři. Nebude tedy docházet ze strany podnikatele k duplicitním úkonům vůči orgánům státní správy. Právní úprava obsaţená v zákonu č. 214/2006 Sb., umoţňuje podstatné zjednodušení administrativních úkonů podnikatele, kdy patřičné registrace, přihlášky či oznámení dle zvláštních zákonů mohou být provedeny přímo na CRM, které od klienta přijme potřebné údaje a postoupí je příslušnému finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení, úřadu práce a zdravotní pojišťovně. Obecní živnostenský úřad jako CRM Počínaje dnem 1. srpna 2006 se kaţdý obecní ţivnostenský úřad stává „centrálním registračním místem“. Znamená to, ţe je centrálním úřadem pro příslušnou registraci, přihlášku či oznámení, které by podnikatel jinak podával např. u finančního úřadu, u příslušné správy sociálního zabezpečení, u zdravotní pojišťovny a u úřadu práce. Postavení obecního ţivnostenského úřadu jako CRM je upraveno v novém ustanovení § 45a ŢZ, které upravuje soustředění činností CRM. Toto ustanovení umoţňuje, aby podnikatel učinil prostřednictvím CRM mimo podání dle ŢZ, také některé úkony vůči finančnímu úřadu, příslušné správě sociálního zabezpečení, úřadu práce a zdravotní pojišťovně. Fyzická osoba můţe, spolu s ohlášení ţivnosti, se ţádostí o koncesi, a rovněţ při ohlášení změny dle § 49 (§ 56) ŢZ, splnit svoji registrační povinnost téţ vůči: 

finančnímu úřadu;



příslušné správě sociálního zabezpečení;



úřadu práce;



zdravotní pojišťovně.

-9-


Právnická osoba můţe, spolu s ohlášením ţivnosti, se ţádostí o koncesi, a rovněţ při ohlášení změny dle § 49 (§ 56) ŢZ, splnit svoji registrační povinnost téţ vůči: 

finančnímu úřadu;



úřadu práce.

Podmínkou moţnosti vyuţít CRM k ohlášení určitého údaje nebo k registraci, či k ohlášení změny údajů podle zvláštního zákona je, ţe bude tento úkon učiněn pouze v souvislosti s podáním podle ţivnostenského zákona. Samotné oznámení změn podle zvláštního právního předpisu nelze prostřednictvím CRM uskutečnit. Přehled možných podání na CRM: Ve vztahu k finančnímu úřadu:  Přihláška k daňové registraci pro fyzické osoby; 

Přihláška k registraci k dani z příjmů fyzických osob;



Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty;



Přihláška k dani z nemovitosti;



Přihláška k dani silniční;



Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny;



Přihláška k registraci - odštěpné závody a provozovny;



Přihláška k dani z příjmů jako plátci: o daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků; o daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně; o zajišťující daň.

Přihláška k daňové registraci pro právnické osoby 

Přihláška k registraci k dani z příjmů právnických osob;



Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty;



Přihláška k dani z nemovitosti;



Přihláška k dani silniční;



Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny;



Přihláška k registraci - odštěpné závody a provozovny;



Přihláška k dani z příjmů jako plátci: o daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků; o daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně; - 10 -


o zajišťující daň. Ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení: 

Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti OSVČ;



Přihláška k důchodovému a nemocenskému pojištění OSVČ.

Ve vztahu k úřadu práce: 

Hlášení volného pracovního místa resp., jeho obsazení (týká se jak FO, tak PO).

Ve vztahu ke zdravotní pojišťovně: 

Oznámení pojištěnce (FO) o zahájení (ukončení) samostatné výdělečné činnosti.

Subjekty oprávněné provozovat ţivnost (§ 5) Do ustanovení § 5 ŢZ byl vloţen nový odstavec 7, který stanoví zákaz fyzickým osobám, které nemají bydliště (trvalý pobyt) na území ČR nebo jiného členského státu Evropské unie, a nejsou přitom ani rodinnými příslušníky občana České republiky nebo občany jiného členského státu Evropské unie vykonávat určité činnosti. Seznam činností, které by podléhaly tomuto zákazu, by byl uveden ve vládním nařízení. V současné době takové vládní nařízení neexistuje, a proto toto ustanovení není zatím v praxi realizováno. Nová všeobecná podmínka provozování ţivnosti (§ 6) Všeobecnými podmínkami provozování ţivnosti fyzickými osobami jsou: 

dosaţení věku 18 let,



způsobilost k právním úkonům,



bezúhonnost,



prokázání skutečnosti, ţe fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala, nemá na svém osobním účtu evidovány daňové nedoplatky z podnikání,



prokázání skutečnosti, ţe fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala, nemá nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

- 11 -


Nová podmínka 

prokázání skutečnosti, ţe fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala, nemá nedoplatky na pojistném na veřejném zdravotním pojištění.

Nová podmínka bezdluţnosti v oblasti veřejného zdravotního pojištění se vztahuje na FO, která tuto podmínku prokáţe předloţením čestného prohlášení o této skutečnosti. Text čestného prohlášení ve smyslu § 6 § odst. 1 písmeno f) ŢZ je součástí JRF, a to v jeho ţivnostenské části. Ohlašovatel či ţadatel o koncesi nemusí proto vyhotovovat zvlášť text čestného prohlášení, nýbrţ pouze pravdivost tohoto textu stvrdí svým podpisem na JRF. Volné ţivnosti bez odpovědného zástupce (§ 11) Novela

ţivnostenského

zákona

ruší

dosavadní

omezení

vykonávat

funkci

odpovědného zástupce osobě, které bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění z důvodu neprovozování ţivnosti po dobu delší neţ čtyři roky. To znamená, ţe osoba, která chce vykonávat funkci odpovědného zástupce pro podnikatele, a které bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění z toho důvodu, ţe neprovozovala ţivnost po dobu delší neţ čtyři roky, můţe být do funkce odpovědného zástupce, počínaje dnem 1. srpna 2006, podnikatelem ustanovena. Další novou skutečností je, ţe touto právní úpravou dochází k vypuštění povinnosti právnických osob ustanovit odpovědného zástupce u ţivností ohlašovacích volných. Pro právnickou osobu zůstává povinnost ustanovit odpovědného zástupce pouze v případě, ţe provozuje ţivnosti, pro které se vyţaduje splnění zvláštních podmínek (tj. odborná způsobilost), tedy pro ţivnosti řemeslné, vázané a koncesované. Pokud bude řemeslná nebo vázaná ţivnost právnickou osobou provozována průmyslovým způsobem zůstává zachována původní právní úprava, tzn., ţe i pro ţivnosti řemeslné a vázané provozované ale průmyslovým způsobem, nemusí PO ustanovovat odpovědného zástupce.

- 12 -


Pokračování ţivnosti při úmrtí podnikatele (§ 13) Nová úprava ţivnostenského zákona v tomto ustanovení reaguje na novelu občanského zákoníku provedenou zákonem č. 554/2004 Sb. V praxi to znamená, ţe zůstavitel si můţe sám určit osobu (správce dědictví), která bude po jeho smrti pokračovat v provozování jeho ţivnosti, a to aţ do skončení dědického řízení. Povinnosti podnikatele (§ 31) Dnem 1. srpna 2006 se stanovuje nová povinnost podnikatelským subjektům (zejména provozovatelům zastaváren), kteří nakupují pouţité zboţí nebo zboţí bez dokladu o nabytí, nebo kteří přijímají toto zboţí do zástavy nebo zprostředkovávají jeho nákup či přijetí do zástavy. Touto novou povinností je mít na provozovně evidenci o identifikaci účastníků smluvního vztahu, evidenci o předmětu smluvního vztahu, včetně data uzavření tohoto smluvního vztahu. Tuto evidenci je nutné mít vţdy na provozovně, pro potřeby kontrolních orgánů, a to minimálně po dobu, kdy toto zboţí je na provozovně. Za nedodrţení této povinnosti můţe být kontrolním orgánem uloţena sankce. Novou úpravou ţivnostenského zákona také jednoznačně dochází k vyloučení moţnosti zpětně oznámit přerušení provozování ţivnosti podnikatelem. ŢZ stanoví, ţe ţivnost je přerušena dnem doručení oznámení o přerušení provozování ţivnosti ţivnostenskému úřadu, případně dnem pozdějším, který podnikatel uvede ve svém oznámení o přerušení provozování ţivnosti. Náleţitosti ohlášení (§ 46), ţádost o koncesi (§ 51) Doklad o bezúhonnosti - zahraniční fyzické osoby (osoby z třetích států) jiţ nemusejí prokazovat bezúhonnost dokladem ze států, v nichţ se dlouhodobě zdrţovaly v posledních 3 letech. Tyto osoby jsou povinny dokládat k ohlášení ţivnosti, resp. ţádosti o koncesi, pokud jde o prokazování bezúhonnosti, pouze výpis z Rejstříku trestů a odpovídající doklady vydané státem, jehoţ je fyzická osoba občanem. Jestliţe tento stát nevydává výpis z evidence trestů nebo jemu rovnocenný doklad, předkládá občan třetí země prohlášení o bezúhonnosti ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c)

- 13 -


učiněné před notářem nebo orgánem státu, jehoţ je občanem, nebo před notářem nebo orgánem státu posledního pobytu. Prokazování právního důvodu pro uţívání prostor, kde má podnikatel místo podnikání, sídlo, organizační sloţku – novela ţivnostenského zákona stanoví, ţe k doloţení právního důvodu pro uţívání prostor, v nichţ má podnikatel místo podnikání, liší-li se od bydliště, resp. sídlo, či organizační sloţku, postačí písemné prohlášení vlastníka příslušné nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru, popř. osoby, která je oprávněna s těmito nemovitostmi nakládat, ţe s umístěním místa podnikání, sídla či organizační sloţky, souhlasí. Právnická osoba navíc nemusí prokazovat právní důvod pro uţívání těchto prostor, pokud je jiţ ohlašovaná adresa zapsaná v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci, je-li podle zvláštního právního předpisu stanoven doklad prokazující právní důvod uţívání těchto prostor jako podmínka zápisu do této jiné evidence. Doklad o bezúhonnosti (výpis z Rejstříku trestů), doklad o daňové bezdluţnosti, doklad o bezdluţnosti vůči orgánům sociálního zabezpečení - počínaje dnem 1. srpna 2006 je stanovena povinnost ţivnostenskému úřadu, aby si výše uvedené doklady vyţádal od příslušných úřadů sám, pokud nejsou doloţeny k ohlášení ţivnosti, resp. k ţádosti o koncesi. Je proto na vůli ohlašovatele, zda tyto doklady sám doloţí k ohlášení ţivnosti či ţádosti o koncesi. Pokud tak neučiní, vyţaduje si je ţivnostenský úřad od příslušných úřadů sám. Jednotný registrační formulář Novinkou je jednotný tiskopis pro všechna podání na CRM. Tento formulář vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu. Jsou dva základní typy jednotných registračních formulářů a to v rozdělení pro právnické osoby a fyzické osoby. Úplný JRF pro fyzické osoby se sestává z těchto částí: 1. Základní část (formát A3 ), 2. Ohlášení ţivnosti / ţádost o koncesi pro fyzické osoby (pro ŢÚ), 3. Přihláška k daňové registraci pro fyzické osoby (pro FÚ),

- 14 -


4. Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty (pro FÚ), 5. Příloha k přihlášce k registraci - Odštěpné závody a provozovny (pro FÚ), 6. Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny (pro FÚ), 7. Oznámení

o zahájení

samostatné

výdělečné

činnosti

s Přihláškou

k důchodovému a nemocenskému pojištění (pro OSSZ, resp. PSSZ), 8. Hlášení volného pracovního místa nebo jeho obsazení (pro ÚP), 9. Oznámení pojištěnce o zahájení (ukončení) samostatné výdělečné činnosti (pro ZP). Úplný JRF pro právnické osoby se sestává z těchto částí: 1. Základní část (formát A3 ), 2. Ohlášení ţivnosti / Ţádost o koncesi pro právnické osoby (pro ŢÚ), 3. Přihláška k daňové registraci pro právnické osoby (pro FÚ), 4. Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty (pro FÚ), 5. Příloha k přihlášce k registraci - Odštěpné závody a provozovny (pro FÚ), 6. Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny (pro FÚ), 7. Hlášení volného pracovního místa nebo jeho obsazení (pro ÚP). Nejnovější změny v ustanovení Živnostenského zákona Zákon č. 130/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony vstoupil v účinnost dnem 1. července 2008 a související Nařízení vlády č. 278/2008 Sb., - příloha č. 4 – obsahová náplň ţivnosti volné podle jednotlivých činností s účinností od 14. 8. 2008. Související právní předpisy, které byly tímto zákonem novelizovány:  Změna zákona o správních poplatcích,  Změna zákona o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu,  Změna zákona o silniční dopravě,  Změna puncovního zákona,  Změna zákona o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl,  Změna obchodního zákoníku, - 15 -


 Změna zákona o územních finančních orgánech,  Změna zákona o ochraně veřejného zdraví,  Změna zákona o Celní správě České republiky,  Změna zákona o informačních systémech veřejné správy,  Změna zákona o rejstříku trestů.

Zásadní změny přijaté novelou živnostenského zákona: Zrušení živnostenských listů a koncesních listin Upravuje se listinná podoba dokladu prokazujícího ţivnostenské oprávnění. Ţivnostenský list a koncesní listinu nahrazuje výpis ze ţivnostenského rejstříku. Dochází tak k zjednodušení pro podnikatele, který bude moci prokazovat své právo jedním dokladem k jedné nebo více ţivnostem. Dosavadní ţivnostenská oprávnění zůstanou v platnosti aţ do doby, dokud podnikatel sám nepoţádá o nový výpis ze ţivnostenského rejstříku nebo nenahlásí nějakou změnu. Zrušení místní příslušnosti živnostenských úřadů Podnikatel, a to bez ohledu, zda se jedná o fyzickou osobu, právnickou osobu, zahraniční fyzickou nebo zahraniční právnickou osobu, můţe ohlášení ţivnosti, podání ţádosti o koncesi, splnění ohlašovací nebo oznamovací povinnosti učinit na kterémkoli obecním ţivnostenském úřadě. Ruší se povinnost podnikatele oznamovat ţivnostenskému úřadu změnu údajů jiţ zapsaných v obchodním rejstříku. Ohlášení ţivnosti, podání ţádosti o koncesi, ohlášení změn a doplnění, ţádost o zrušení ţivnostenského oprávnění je nyní moţno provést i prostřednictvím kontaktních míst veřejné správy (Czech POINT). Kontaktními místy veřejné správy jsou notáři, krajské úřady, matriční úřady, obecní úřady, úřady městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst, úřady městských částí hl. m. Prahy, zastupitelské úřady, drţitel poštovní licence a Hospodářská komora ČR (upraveno zákonem č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších předpisů v § 8a).

- 16 -


Novela ukládá povinnost předkládat veškerá ohlášení nebo ţádosti o koncesi na jednotném registračním tiskopise vydávaném MPO, a to v listinné nebo elektronické podobě. Zavedení jedné volné živnosti Novelou se zavádí jedna ţivnost volná, dosavadní rozsah volných ţivností se nahrazuje pouze jedinou ţivností, pod kterou spadá 80 oborů – viz příloha č. 4 k ţivnostenskému zákonu. V souvislosti s tím se ruší nařízení vlády č. 140/2000 Sb., kterým se stanoví seznam oborů ţivností volných včetně všech jeho novel. Podnikatel v ohlášení uvede předmět podnikání ţivnosti volné „Výroba, obchod a sluţby neuvedené v přílohách 1 aţ 3 k ţivnostenskému zákonu“ a jeden nebo i více oborů činnosti podle citované přílohy. Správní delikty Ve smyslu Zásad správního trestání (usnesení vlády č.162/2002) je upravena oblast správních deliktů. Správní delikty se dělí na přestupky nepodnikajících fyzických osob a správní delikty podnikajících fyzických a právnických osob.

Poplatky Novelou zákona o správních poplatcích, konkrétně Poloţky 24 Sazebníku správních poplatků (příloha zákona) dochází ke sníţení výše poplatků za jednotlivé úkony. To platí zejména při ohlášení více ţivností nebo podání více ţádostí o koncesi najednou podnikatel zaplatí jenom jeden správní poplatek, jehoţ výše je shodná pro ohlášení ţivnosti i pro podání ţádosti o koncesi (při vstupu do ţivnostenského podnikání 1000,- Kč, při dalším ohlášení ţivnosti nebo další ţádosti o koncesi 500,- Kč). Oznámení oboru u ţivnosti volné, jeho změny nebo zrušení není zpoplatněno. Některé další úpravy: Bezúhonnost Vypouští se odsouzení pro nedbalostní trestné činy související s předmětem podnikání. Dochází tak k odstranění stavu, kdy pro obecnou podmínku ztráty bezúhonnosti musela být podnikateli zrušena všechna ţivnostenská oprávnění, tedy i ta, jejichţ předmět podnikání nesouvisel s nedbalostním trestným činem. - 17 -


Novela stanovuje povinnost ţivnostenskému úřadu vţdy si obstarat výpis z evidence Rejstříků trestů v případech, kdy ho tento zákon vyţaduje.

Praxe v oboru Vymezení praxe v oboru v návaznosti na obecné stanovení zvláštních podmínek provozování ţivnosti pro všechny regulované ţivnosti. Při prokázání odborné způsobilosti u řemeslných ţivností dokladem o ukončeném vzdělání v příslušném oboru se jiţ nevyţaduje odborná praxe. Provozování živnosti průmyslovým způsobem Z důvodu malého vyuţívání se zrušuje provozování ţivnosti tímto způsobem. Odpovědný zástupce Ruší se povinnost odpovědného zástupce zúčastňovat se provozování ţivnosti v potřebném rozsahu (pojem nebyl doposud nijak vymezen, za provozování ţivnosti zodpovídá vţdy podnikatel). Nově můţe podnikatel vykonávat svou funkci aţ pro čtyři podnikatele (před novelou pouze pro dva podnikatele). Provozovny Upřesňuje se výčet prostor, které jsou povaţovány pro účely ţivnostenského zákona za provozovnu. Za provozovnu se povaţuje i automat a mobilní provozovna. Mobilní provozovna - je přemístitelná, není umístěna na jednom místě po dobu delší neţ tři měsíce. Podnikatel je povinen na ţádost ţivnostenského úřadu prokázat oprávněnost umístění mobilní provozovny. Označení mobilní provozovny - trvale a zvenčí viditelně firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem, údajem o sídle nebo místě podnikání nebo adrese, na které je umístěna organizační sloţka zahraniční osoby. Při prodeji zboţí a poskytování sluţeb musí být označena jménem a příjmením osoby odpovědné za činnost provozovny.

- 18 -


Automat - trvale a zvenčí viditelné označení firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem, označení údajem o sídle nebo místě podnikání nebo adrese, na které je umístěna organizační sloţka zahraniční osoby. Moţnost prodávat zboţí nebo poskytovat sluţby nevyţadující koncesi, nesmí být umoţněno získat určité druhy zboţí osobám chráněným zvláštními předpisy.

Povinnosti podnikatele Podnikatel můţe přerušit provozování ţivnosti na libovolně dlouhou dobu (před novelou to bylo maximálně na dva roky). Ruší se povinnost podnikatele mít v provozovně pro účely kontroly průkaz ţivnostenského oprávnění (ţivnostenský list, koncesní listina). Přechodná ustanovení ke změně živnostenského zákona - upozornění na některá ustanovení Dosavadní ţivnostenská oprávnění zůstávají zachována. Právo provozovat ţivnost se prokazuje dosavadním průkazem ţivnostenského oprávnění (ţivnostenský list, koncesní listina) aţ do doby vydání prvního výpisu podnikateli. Výpis vydá ţivnostenský úřad na ţádost nebo na základě oznámení změny podle § 49 nebo § 56 ţivnostenského zákona, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Došlo-li tímto zákonem ke sloučení ţivností ohlašovacích, je podnikatel oprávněn ode

dne

nabytí

účinnosti

tohoto

zákona

provozovat

ţivnosti

v rozsahu

ţivnostenského zákona ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. v plném rozsahu daném novou právní úpravou). Podnikatel, který je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn k provozování ţivnosti, která je podle tohoto zákona ţivností ohlašovací volnou, je ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn k provozování ţivnosti ohlašovací volné v plném rozsahu (to znamená všech 80 oborů).

- 19 -


2.2.

PRODEJ ZBOŽÍ V OBCHODĚ A JEHO ÚPRAVA V OBČANSKÉM ZÁKONÍKU

Shrnutí 

Prodej zboţí v obchodě je kupní smlouvou podle občanského zákoníku, právním vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem.



Vlastnické právo přechází převzetím zboţí, u samoobsluţného prodeje aţ jeho zaplacením.



Prodávající má informační povinnosti – seznámit kupujícího s pravidly uţívání zboţí (nejsou-li obecně známá), u prodeje věci se slevou z důvodu vad musí prodávající konkrétně o vadě informovat.



Rozpor s kupní smlouvou představují vady i nenaplnění kupujícím očekávaných či prodávajícím popisovaných uţitných vlastností.



Za vady odpovídá prodávající v záruční lhůtě. Prodávající můţe poskytnout delší záruční lhůtu, neţ poţaduje zákon.



Reklamační lhůta je stanovena objektivně zpravidla shodně se záruční lhůtou, kupující má však povinnost reklamovat vady bez zbytečného odkladu ihned po zjištění vady.



U odstranitelných vad má kupující právo na včasné, řádné a bezplatné odstranění vad, u neodstranitelných vad má právo na výměnu věci nebo odstoupení od kupní smlouvy.



Vedle odpovědnosti za vady nese prodávající i odpovědnost za škodu, a to v případě, ţe se dopustil protiprávního jednání, které zapříčinilo škodu. Předpokládá se presumpce zavinění.



Zvláštním případem je odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, kterou upravuje speciální zákon. Odpovědným je zde výrobce, chce-li se odpovědnosti zprostit, musí prokázat, ţe škodu nezavinil nebo jí nemohl zabránit.

Úvod Prodej zboţí v obchodě označuje podle občanského zákoníku - zákon č. 40/1964 Sb., v platném znění (dále OBČZ), kupní smlouvu, jejímţ předmětem je věc movitá, a v níţ na straně prodávajícího vystupuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba) v rámci své podnikatelské činnosti (§ 612 OBČZ). Vedle obecné úpravy kupní

- 20 -


smlouvy (§§ 588 - 600 OBČZ) se bude podle občanského zákoníku na prodej zboţí v obchodě vztahovat i úprava zvláštní (§§ 612 - § 627 OBČZ), která bude mít před obecnou úpravou přednost. S ohledem na vymezení prodeje v obchodě, jako vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem, bude se na něj v rámci občanského zákoníku vztahovat i úprava spotřebitelských smluv (§§ 52 – 57 OBČZ) a jejím prostřednictvím úprava obsaţená v dalších právních předpisech, zejména v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a v zákoně č. 477/2001 Sb., o obalech. Tradičním doplňkem zákonné úpravy prodeje zboţí v obchodě, především pokud se týká odpovědnosti za vady a vyřizování reklamací jsou reklamační řády. Jejich závaznost pro smluvní strany nevyplývá ze zákona. Proto, chce-li se prodávající na pravidla obsaţená v reklamačním řádu odvolávat, měl by při uzavírání kupní smlouvy spotřebitele výslovně a prokazatelně na ně upozornit a umoţnit mu se s reklamačním řádem seznámit. Reklamační řády, které především upravují „techniku“ reklamačního řízení, nesmí být v rozporu se zákonem, zejména nesmí omezovat práva kupujícího z titulu odpovědnosti za vady. I v případě, kdy spotřebitel výslovně vyjádří souhlas s reklamačním řádem, je nutné brát v úvahu ustanovení § 627 odst. 3 OBČZ, která jakákoli ujednání mezi prodávajícím a kupujícím uzavřená před uplatněním práva z odpovědnosti za vady prodané věci, jejichţ důsledkem by byl zánik nebo omezení těchto práv, prohlašuje za neplatná. Kupní smlouva Kupní smlouvou se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupující se zavazuje tento předmět převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Kupní smlouvou přechází vlastnické právo k věci z prodávajícího na kupujícího. Vlastnické právo ke koupené věci přechází ze zákona na kupujícího převzetím věci. Výjimkou je samoobsluţný prodej, při kterém dochází k převodu vlastnického práva k vybrané věci aţ zaplacením její ceny. Do tohoto okamţiku má kupující právo vybranou věc vrátit. (§ 614 odst. 3 OBČZ).

- 21 -


Předmětem prodeje je zboţí, tzn. věci movité, které musí být ve smlouvě určeny buď jednotlivě, nebo druhově. Můţe jít jak o věci nové, tak věci pouţité, a za podmínek stanovených zákonem i o věci vadné (§ 618 OBČZ). Pouţitou věcí je třeba rozumět věc,

která

je

kupujícím

jako

pouţitá,

popř.

opotřebovaná

kupována.

Za

opotřebovanou však nelze povaţovat věc, kterou kupující zakoupil jako novou, uţíval (a tím opotřebil) a u níţ se při uţívání projevily vady (§ 619 odst. 3 OBČZ). Prodej můţe být uskutečněn jak přímo, kdy prodávající poskytuje kupujícímu zboţí, které má k dispozici, tak na objednávku (§ 613 OBČZ), kdy prodávající zboţí v dané době nemá, a je povinen je obstarat. Obstaráním zboţí je třeba rozumět zejména jeho nákup u výrobce či jiného prodávajícího, nikoli jeho vlastní výrobu. Dohodou můţe být stanoveno, ţe prodávající poskytne také další plnění, která se obvykle s prodejem věci neposkytují, např. její dárkové balení, vytvoření dárkového koše, dodání zboţí na dohodnuté místo apod. (§ 615 OBČZ). Informační povinnost prodávajícího K povinnostem prodávajícího, jejíţ plnění bude mít významný vliv na moţnost omezení či zproštění se odpovědnosti vůči kupujícímu je povinnost informační (§ 616 odst. 2 a § 617 OBČZ). V jejím rámci je prodávající povinen prodávanou věc před kupujícím překontrolovat nebo mu ji předvést. Při prodeji věcí, u kterých při uţívání musí být zachovávána zvláštní pravidla (návod, technické normy), musí být s nimi kupující seznámen. Výjimku představuje případ, kdy se jedná o pravidla obecně známá. Speciální informační povinnost zákon stanovuje pro případ prodeje věci se slevou, která je kupujícímu poskytována z důvodu vad, které ale nebrání uţívání věci k určenému účelu. Kupující musí být o vadnosti výrobku i konkrétní vadě informován, ledaţe by tyto skutečnosti byly zřejmé z povahy prodeje (§ 618 OBČZ). Toto ustanovení nelze pouţít na prodej se slevou, která je poskytována z důvodů např. výprodeje zboţí pro jeho sezónní charakter (vánoční kolekce, velikonoční cukroví).

- 22 -


Shoda prodávané věci s kupní smlouvou Novela občanského zákoníku zavádí, v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady, institut shody prodávané věci s kupní smlouvou. Shodou s kupní smlouvou se podle § 616 odst. 1 a 2 OBČZ rozumí, ţe prodávaná věc: 

je bez vad;



má jakost a uţitné vlastnosti: o smlouvou poţadované; o prodávajícím, výrobcem nebo jejich zástupcem popisované; o na základě prodávajícím prováděné reklamy očekávané; popř. pro věc takového druhu obvyklé;



odpovídá poţadavkům právních předpisů;



odpovídá co do mnoţství, míry a hmotnosti;



odpovídá účelu, který prodávající pro pouţití věci uvádí, nebo který je pro danou věc obvyklý.

Potraviny musí mít navíc vyznačeno datum minimální trvanlivosti a potraviny podléhající rychlé zkáze datum pouţitelnosti. Z uvedeného vyplývá, ţe pojem „shoda s kupní smlouvou“, resp. „rozpor s kupní smlouvou“ je širší, neţ pojem vadného plnění (vad věci). Proto za rozpor s kupní smlouvou je třeba povaţovat nejen „klasické“ vady (mnoţství, jakosti či provedení), ale i nenaplnění kupujícím očekávaných či prodávajícím popisovaných uţitných vlastností. Pro posouzení shody s kupní smlouvou není rozhodující, zda jde o vady (rozpory) zjevné nebo skryté. Nároky kupujícího z odpovědnosti za vady jsou závislé na tom, kdy se rozpor s kupní smlouvou projeví (§ 616 odst. 3 a 4 OBČZ). Není-li věc ve shodě s kupní smlouvou v okamţiku převzetí je prodávající povinen na ţádost kupujícího bez zbytečného odkladu: 

bezplatně věc vyměnit, nebo



bezplatně věc opravit,

a není-li takový postup moţný

- 23 -




poskytnout přiměřenou slevu a nebo



akceptovat odstoupení od smlouvy.

Tyto povinnosti prodávající nemá pouze v případě, kdy kupující o rozporu s kupní smlouvou před převzetím věci věděl, nebo jej sám způsobil. Stejné povinnosti má prodávající také tehdy, kdyţ se rozpor s kupní smlouvou projeví během šesti měsíců ode dne převzetí věci. V této situaci je pro prodávajícího liberačním důvodem, důvodem, který ho zprostí odpovědnosti, nejen to, ţe kupující o rozporu s kupní smlouvou před převzetím věci věděl, nebo jej sám způsobil, ale navíc jím můţe být i to, ţe tento rozpor vyplývá z povahy věci, např. běţného opotřebení výrobku, nebo tím, ţe prokáţe, ţe rozpor s kupní smlouvou zde není. Záruka na prodávané zboží Prodávající ze zákona odpovídá za vady zboţí, které se projevují jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční lhůtě (§ 619 OBČZ). Tímto ustanovením je zúţen pojem „rozpor s kupní smlouvou“ pouze na vady věci, a jen ve vztahu k vadám poskytuje prodávající kupujícímu na prodávané věci záruku. Záruka se nevztahuje na: a) věci, které se rychle kazí; b) rozpor s kupní smlouvou, jeţ vznikne běţným opotřebením věci; c) na vady věci, pro které bylo zboţí prodáváno se slevou; d) na vady odpovídající míře opotřebení či pouţívání, jsou-li předmětem e) prodeje věci pouţité. Záruční doba podle novelizovaného § 620 odst. 1 OBČZ činí: a) u potravinářského zboţí osm dní; b) u krmiv tři týdny; c) u zvířat šest týdnů; d) u ostatního zboţí 24 měsíce.

- 24 -


V případě, ţe na prodávané věci, jejím obalu nebo v návodu k věci připojenému, je vyznačena v souladu se zvláštními předpisy lhůta k pouţití věci, skončí záruční doba uplynutím této lhůty. U věcí dlouhodobé spotřeby nebo jejich částí, tzn. věcí, které jsou určeny k uţívání po dobu delší, mohou zvláštní předpisy stanovit záruční lhůtu delší neţ 24 měsíce (§ 620 odst. 2 OBČZ). Prodávající navíc můţe poskytnout kupujícímu záruční lhůtu delší, neţ stanoví zákon a v jiném – širším rozsahu neţ je stanovená. Musí to však prohlásit v záručním listu, z něhoţ musí vyplývat rovněţ podmínky a rozsah poskytnuté záruky (§ 620 odst. 5 OBČZ). Záruční doba začíná běţet od převzetí věci kupujícím. Týká-li se záruka věci, kterou má uvést do provozu jiný podnikatel neţ prodávající, začne záruční lhůta běţet aţ ode dne uvedení věci do provozu. Předpokladem ale je, ţe kupující objednal do tří týdnů od převzetí věci její uvedení do provozu a poskytl při něm řádně a včas potřebnou součinnost (např. umoţnil přístup do bytu, zajistil potřebné povolení apod.) (§ 621 OBČZ). Uplatněním práva z odpovědnosti za vady (uplatněním reklamace) dochází ke stavení běhu záruční lhůty, a to do doby provedení opravy. To znamená, ţe doba, ode dne reklamace do dne, kdy byl kupující po skončení opravy povinen věc převzít se do záruční lhůty nepočítá, o tuto dobu se fakticky záruční lhůta prodluţuje. Je-li vadné zboţí, popř. jeho součást, vyměněno, začíná od převzetí nové věci (součásti) běţet nová záruční lhůta (§ 627 OBČZ). V případě zákonné záruky není její poskytnutí vázáno na vydání záručního listu nebo jiného dokladu (§ 620 odst. 4 poslední věta OBČZ). Vyplývá to mimo jiné i z § 620 odst. 3 OBČZ, který stanovuje, ţe o písemné poskytnutí záruky, tzn. vydání záručního listu, musí kupující poţádat. Této ţádosti musí prodávající vyhovět. Záruční list musí podle § 620 odst. 3 OBČZ obsahovat: a) jméno a příjmení, resp. obchodní firmu prodávajícího; b) IČO; - 25 -


c) bydliště nebo sídlo. Pokud to je s ohledem na poskytovanou záruku potřebné, musí prodávající v záručním listu srozumitelným způsobem vysvětlit obsah poskytované záruky, její rozsah, podmínky, dobu platnosti a způsob, jakým mohou být nároky uplatněny. Současně musí uvést, ţe poskytnutím záruky nejsou dotčena práva kupujícího vyplývající ze zvláštních právních předpisů. V případě, ţe to umoţňuje povaha věci, můţe být záruční list nahrazen dokladem o koupi věci obsahujícím uvedené údaje. Odpovědnost za vady při prodeji zboží v obchodě Svá práva vůči prodávajícímu vyplývající z odpovědnosti za vady je kupující povinen uplatnit - reklamovat - u prodávajícího, popř. jiného podnikatele, který je určen v záručním listě k provádění oprav řádně a včas, tzn. v reklamační lhůtě (§ 625 OBČZ). Řádnost reklamace zákon blíţe nespecifikuje. Vzhledem k tomu, ţe jde o právní úkon, musí reklamace splňovat minimálně zákonné náleţitosti právního úkonu (§ 34 a následující OBČZ), zejména kupující musí být způsobilý k právním úkonům (tzn. být starší 18tilet a „svéprávný“), a jeho projev vůle musí být určitý a srozumitelný. Zdůraznit je třeba prokázání vzniku právního vztahu mezi prodávajícím a kupujícím, tzn. vzniku kupní smlouvy, jejího obsahu a prokázání vady. Kupující musí reklamovat nejpozději den následující po koupi. Reklamační lhůty jsou lhůtami prekluzivními, tzn. jejich marným uplynutím práva z odpovědnosti za vady zanikají, a to i v případě, kdy věcně by reklamace byla opodstatněná. (§ 626 OBČZ). V souladu s § 599 odst. 1 první věta OBČZ je ale třeba při posuzování včasnosti reklamace brát v úvahu nejen výše uvedené objektivní lhůty, ale i lhůtu subjektivní („bez zbytečného odkladu“), jejíţ počátek je vázán na okamţik zjištění vady kupujícím. O tom, kdy kupující právo uplatnil, tj. reklamoval, a kdy byla oprava provedena, je prodávající povinen vydat potvrzení.

- 26 -


Nároky kupujícího z titulu odpovědnosti za vady jsou v novelizované právní úpravě rozděleny na nároky spojené s vadami, jako jedním z případů rozporu s kupní smlouvou (viz výše), které se projeví při převzetí věci, resp. během šesti měsíců po převzetí, a na nároky spojené s vadami v případě, kdy vada vznikla po uplynutí šesti měsíců po převzetí věci (v záruce) a není proto moţné pouţít ustanovení § 616 odst. 3 a 4 OBČZ. Ustanovení § 622 OBČZ shodně s dosud platnou úpravou vymezuje nároky kupujícího z titulu vadného plnění s ohledem na to, zda se jedná o vady odstranitelné či neodstranitelné, a zda vady brání nebo nebrání řádnému uţívání věci. V případě odstranitelných vad, u potravinářského zboţí jen výjimečných, má kupující právo na jejich včasné, řádné a bezplatné odstranění. Pokud to nebude vzhledem k povaze vady neúměrné, můţe kupující uplatnit právo na výměnu věci, popř. výměnu její vadné části. Není-li takový postup moţný, má kupující právo na přiměřenou slevu nebo můţe od smlouvy odstoupit. Jedná-li se o vady neodstranitelné, které brání řádnému uţívání věci, má kupující právo na výměnu věci nebo můţe od smlouvy odstoupit. Stejná práva má kupující v případě, kdy koupená věc má sice vady odstranitelné, ale takové, které vzhledem k opakujícímu se výskytu, popř. počtu, mu brání v tom, aby věc mohl řádně uţívat. V praxi a na základě judikatury se obvykle za takové vady povaţuje jejich trojí opakovaný výskyt, resp. existence tří různých vad. Má-li věc jiné vady neodstranitelné, a kupující nepoţaduje výměnu věci, má právo na slevu z ceny nebo můţe od smlouvy odstoupit. Právo na slevu, místo práva na výměnu, má kupující také v případě, kdy prodávající odpovídá za vady věci, která byla koupena za niţší cenu nebo za vady věci pouţité (§ 624 OBČZ).

- 27 -


Nebude-li vada po reklamaci kupujícího odstraněna, můţe se tento obrátit se svým nárokem na soud. Předpokladem však je předchozí uplatnění vady u prodávajícího, popř. U jiného podnikatele, který je určen v záručním listě k provádění oprav. K uplatnění nároků z odpovědnosti za vady u soudu běţí obecná tříletá promlčecí doba, která počíná od vytčení vady (uplatnění reklamace, § 102 OBČZ). Odpovědnost za škodu Uplatněním práva z odpovědnosti za vady není dotčeno právo kupujícího na náhradu škody. Odpovědnost za škodu, tzn. za majetkovou újmu, je podle občanského zákoníku upravena jako odpovědnost subjektivní, tzn. ţe je zaloţená na principu zavinění. Základními předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou vedle porušení právní povinnosti vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním a zaviněným jednáním a vznikem škody. Podle občanského zákoníku se zavinění škůdce předpokládá (presumpce zavinění) a povinný se odpovědnosti můţe zprostit, pokud prokáţe, ţe škodu nezavinil. V jednotlivých případech je třeba posuzovat, zda škoda byla způsobena osobami, které byly pouţity k výkonu určité činnosti povinného subjektu. Tyto osoby neodpovídají přímo, ale odpovědnost za škodu nese právnická či fyzická osoba, která s nimi uzavřela pracovněprávní vztah. Pouze v případě překročení rozsahu činnosti by byla dána přímá odpovědnost těchto osob. Poškozený má právo na náhradu skutečné škody a ušlého zisku. Pro určení výše škody je rozhodná cena v době poškození, tj. s přihlédnutím k případnému opotřebení. Občanský zákoník preferuje náhradu škody v penězích, teprve poţádá-li o to poškozený subjekt a je-li to moţné a účelné, lze nahradit škodu uvedením do původního stavu.

- 28 -


Obecná úprava odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku bude aplikována v případě, kdy odpovědnost nelze skutkově podřadit pod zvláštní druh odpovědnosti za škodu. Zvláštním případem odpovědnosti za škodu je odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, a to na zdraví, dojde-li k usmrcení nebo ke škodě na jiné věci, neţ je samotný výrobek. Tato odpovědnost je upravena zákonem č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, v platném znění. Jde o speciální právní úpravu s tím, ţe pokud tento zákon nestanoví něco jiného, pouţijí se ustanovení zákoníku občanského. Poškozenému je ale přiznáno právo volby, zda své právo na náhradu škody bude uplatňovat podle této zvláštní úpravy nebo podle obecné úpravy odpovědnosti za škodu. Odpovědným za škodu je v tomto případě výrobce, kterým zákon rozumí: a) výrobce konečného výrobku, surovin nebo součástí; b) osobu, která na výrobku uvede své jméno, ochrannou známku nebo jiný rozlišovací znak; c) osobu, která v rámci své obchodní činnosti doveze výrobek za účelem prodeje, nájmu nebo jiného způsobu uţití; d) dodavatele výrobku, není-li moţné určit přímého výrobce, a pokud do jednoho měsíce po uplatnění nároku na náhradu škody nesdělí poškozenému totoţnost výrobce nebo osoby, která mu výrobek dodala, popř. dovezla. Ve smyslu tohoto zákona se výrobek, tzn. jakákoli movitá, která nezávisle na stupni zpracování je určena k uvedení na trh, povaţuje za vadný, pokud z hlediska bezpečnosti uţití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, a to zejména s ohledem: a) na prezentaci výrobku, včetně poskytnutých informací o něm; b) na předpokládaný účel, k němuţ má výrobek slouţit; c) na dobu, kdy byl uveden na trh.

- 29 -


Důvodem vadnosti v této souvislosti ale není, byl-li později na trh uveden výrobek dokonalejší. Odpovědnost výrobce za škodu je odpovědností objektivní, které se můţe zprostit pouze z důvodů uvedených v zákoně. Poškozený musí prokázat vadu výrobku, vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi vadou a vzniklou škodou. K liberačním důvodům, které musí prokázat výrobce, pokud se chce odpovědnosti zprostit, patří skutečnost, ţe: a) neuvedl výrobek na trh; b) lze s přihlédnutím k okolnostem důvodně předpokládat, ţe vada výrobku neexistovala v době, kdy ho výrobce uvedl na trh nebo ţe nastala později; c) výrobek nevyrobil pro prodej nebo jiné pouţití pro podnikatelské účely, nebo nebyl vyroben či jím šířen v rámci jeho podnikatelské činnosti; d) vada výrobku je důsledkem plnění povinností vyplývajících z právních předpisů pro výrobce závazných; e) stav vědeckých a technických znalostí v době uvedení výrobku na trh neumoţnil zjistit jeho vadu; f) v případě součásti byla-li vada způsobena konstrukcí výrobku nebo návodem k výrobku; g) škodu způsobil svým jednáním nebo opomenutím sám poškozený nebo osoba, za kterou je odpovědný. Odpovědnost za škodu na zdraví, včetně usmrcení se řídí obecnou právní úpravou. Škodu na věci je výrobce povinen hradit jen v částce převyšující 5000,- Kč. Odpovídá-li za škodu více výrobců, odpovídají společně a nerozdílně. Poškozený v takovém případě můţe uplatnit nárok u kteréhokoli z nich. Odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku nelze předem vyloučit ani omezit, ani dohodou, ani jednostranným prohlášením výrobce. Pro uplatnění práva na náhradu škody stanovuje zákon tříletou promlčecí lhůtu, která začíná běţet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo s přihlédnutím k okolnostem

- 30 -


lze důvodně předpokládat mohl dozvědět: o vadě, o škodě a o totoţnosti výrobce. Právo na náhradu škody zaniká uplynutím 10 let ode dne, kdy výrobce uvedl na trh vadný výrobek, který způsobil škodu.

2.3.

PRODEJ ZBOŽÍ A JEHO ÚPRAVA V OBCHODNÍM ZÁKONÍKU

Shrnutí 

Vztahy mezi obchodníky řeší obchodní zákoník a jím popsaná kupní smlouva.



Obchodní zákoník nezná zákonnou záruku, záruka je tedy předmětem dohody.



Prodávající nese odpovědnost za vady zboţí. Nároky kupujícího se liší podle toho, zda došlo k porušení podstatných nebo nepodstatných náleţitostí kupní smlouvy.



Odpovědnost za škodu vzniká, poruší-li smluvní strana kupní smlouvu a druhé straně vznikne majetková újma.



U kupní smlouvy se zahraničními subjekty má přednost Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí.

Úvod Právní vztahy obchodníků (právnických i fyzických osob) s jejich partnery – dodavateli, výrobci nebo dovozci se řídí ustanoveními obchodního zákoníku – zákon č. 513/1991 Sb., v platném znění (dále OBCHZ), zejména pak § 409 OBCHZ a následujícími, upravujícími kupní smlouvu. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu zboţí, to znamená movité věci, určené jednotlivě nebo alespoň co do mnoţství a druhu a umoţnit mu, aby k němu nabyl vlastnického práva, a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Vlastnické právo ke zboţí nabývá kupující jejím převzetím na základě smlouvy a v souladu se smlouvou, popř. zákonem. Před předáním zboţí můţe kupující nabýt vlastnické právo k němu na základě dohody s prodávajícím, jen jde-li o zboţí dostatečně

označené

(individualizované),

nebo

ze

zákona,

jde-li

o zboţí

přepravované. K přepravovanému zboţí získá kupující vlastnické právo v okamţiku, kdy získá oprávnění zásilkou nakládat, tj. předáním náloţného listu. Nabytí vlastnického práva je moţné i po předání zboţí. Strany si ale musí tento způsob

- 31 -


přechodu vlastnického práva ke zboţí výslovně sjednat. Dohoda stran, tzv. výhrada vlastnického práva, musí mít písemnou formu, jinak je neplatná (§ 443 a následující OBCHZ). Ve smlouvě si strany podle zákona musí určit prodávané zboţí, a to buď jednotlivě, nebo alespoň co do druhu a mnoţství. Podle zákona nemusí být u prodávaného zboţí určena jeho kvalita. Tu si mohou strany dohodnout např. tak, ţe výslovně označí vlastnosti zboţí nebo stanoví jakostní normy, jimţ má zboţí odpovídat. Pokud by si dohodly jakost v rozporu s ustanoveními právních předpisů, pak platí jakost stanovená těmito předpisy. Nebude-li jakost určena právním předpisem ani dohodou stran, obchodní zákoník stanovuje, ţe zboţí má mít vlastnosti odpovídající účelu stanovenému smlouvou, jinak nutné pro jeho běţné pouţití (§ 420 a § 759 OBCHZ). Vzhledem k tomu, ţe předmětem kupní smlouvy můţe být podle obchodního zákoníku i zboţí, které při uzavření smlouvy ještě neexistuje, které se bude vyrábět, vychází pro její odlišení od smlouvy o dílo z dodání a rozsahu věcí potřebných k jeho výrobě. Pokud věci potřebné výrobě, nebo jejich podstatnou část, dodává zhotovitel (výrobce), jde o kupní smlouvu. V případě, ţe by se k dodání těchto věcí zavázal kupující (objednatel), jednalo by se o smlouvu o dílo (§ 410 OBCHZ). Podmínky pro poskytování záruky v obchodních vztazích Obchodní zákoník nezná zákonnou záruku na prodávané zboţí. Proto má-li být zboţí prodáváno obchodníkovi se zárukou, musí být záruka (její délka a rozsah) dohodnuta nebo jednostranně deklarována prodávajícím, a to v písemné formě (např. záručním listem). Za poskytnutí záruky se povaţuje i případ, kdy prodávající vyznačí dobu trvanlivosti nebo pouţitelnosti na výrobku nebo jeho obalu (§ 429 a následující OBCHZ). Odpovědnost za vady Prodávající je povinen dodat (odevzdat) kupujícímu zboţí včas, tzn. v den nebo v průběhu lhůty, která je k dodání určena ve smlouvě nebo jejíţ způsob určení smlouva stanovuje, jinak ve lhůtě přiměřené, a to s přihlédnutím k povaze zboţí

- 32 -


a k místu dodání, a řádně. Řádné dodání zahrnuje jak dodání zboţí ve smlouvou či zákonem určeném mnoţství, jakosti, provedení a balení, tak jeho odevzdání na místě stanoveném smlouvou nebo zákonem. Pouze při řádném a včasném odevzdání zboţí dochází ke splnění závazku prodávajícího. Prodávající nese odpovědnost za vady dodaného zboţí. Zboţí je vadné, jestliţe neodpovídá smlouvě, popř. účelu jeho uţití či jeho ochraně. Stanovené vlastnosti musí mít zboţí v době dodání. Obchodní zákoník upravuje jednak zákonnou odpovědnost za vady zboţí, kterou lze aplikovat přímo na základě zákona, a dále odpovědnost vyplývající ze záruky za jakost zboţí, která je ale pouze zárukou smluvní. Vzhledem k dispozitivnosti úpravy odpovědnosti za vady si strany mohou ve smlouvě vymezit odpovědnost prodávajícího jinak, zcela vyloučit ji však nemohou. Za vadné lze označit takové zboţí, která vykazuje vady faktické nebo vady právní. Vady faktické jsou vady mnoţství, jakosti, provedení a obalu. Vadné plnění můţe spočívat i v dodání jiného zboţí (aliud), zejména § 421 a následující OBCHZ. Mnoţstevní vady spočívají nejčastěji v tom, ţe je dodáno menší mnoţství, neţ bylo sjednáno. Pokud bylo mnoţství zboţí ve smlouvě určeno jen přibliţně, pak je právem prodávajícího určit přesné mnoţství zboţí. Smlouva můţe svěřit toto právo kupujícímu. Ze zákona vyplývá, není-li sjednáno jinak, moţnost odchýlit se v mnoţství o 5 %, aby bylo moţné dodávku povaţovat za bezvadnou. Vadným je i dodání většího mnoţství zboţí. Kupující si můţe v takovém případě zboţí buď ponechat, nebo vrátit. Vţdy však platí zásada, ţe kupní cenu je třeba zaplatit za skutečně dodané zboţí (§ 421 a 442 OBCHZ). O vady jakosti a provedení se bude jednat, pokud jakost dodávaného zboţí nebude odpovídat smlouvě, technickým normám, vzorku či popisu, nebo pokud nebude pouţitelné k účelu uvedenému ve smlouvě nebo účelu obvyklému.

- 33 -


Vadnost zboţí můţe být způsobena i nevhodným zabalením. Neurčí-li smlouva, jak má být zboţí zabaleno nebo zabezpečeno pro přepravu, je třeba zboţí zabalit tak, aby bylo zabezpečeno uchování zboţí zejména způsobem obvyklým pro dané zboţí a způsob přepravy. Pokud balení neodpovídá smlouvě nebo těmto poţadavkům, je plnění vadné. Právní vady má takové zboţí, které je zatíţeno právem třetí osoby bez souhlasu kupujícího. Nejčastěji se bude jednat o zatíţení právy vyplývajícími z duševního vlastnictví, např. u zboţí označovaného ochranou známkou v rozporu s právy vlastníka této známky (§ 433 OBCHZ). Z hlediska zákonné odpovědnosti je rozhodující, zda zboţí má vady v okamţiku, kdy přechází na kupujícího nebezpečí škody na zboţí, tzn. v době, kdy kupující převezme zboţí od prodávajícího, popř. nepřevezme-li je včas v době, kdy mu prodávající umoţnil se zboţím nakládat. V případech, kdy je prodávající v souladu se smlouvou povinen předat zboţí dopravci k přepravě, je okamţikem přechodu nebezpečí škody na zboţí doba, kdy je zboţí dopravci předáno. Pokud by vada vznikla aţ po této době a nebyla by poskytnuta záruka, nárok z odpovědnosti za vady nevznikne. Výjimku představuje pouze případ, je-li později vzniklá vada způsobena porušením povinnosti prodávajícího (tzv. vada vzešlá z vady). Na kupujícím by pak bylo tuto skutečnost prokázat. Je-li na zboţí poskytnuta záruka, ţe zboţí po určenou dobu bude mít smluvené nebo obvyklé vlastnosti, nemusí být prokazována existence vady zboţí jiţ při přechodu nebezpečí škody, ale vada můţe vzniknout kdykoli v průběhu trvání záruční doby. Záruční doba přitom neběţí po dobu, kdy nelze zboţí uţívat z důvodu jeho vadnosti (§ 429 a následující OBCHZ). Odpovědnost za vady je odpovědností objektivní. Proto se jí prodávající můţe zprostit jen v případě, ţe:

- 34 -


a) zboţí má vady, o nichţ kupující věděl nebo mohl vědět vzhledem k okolnostem, za nichţ byla smlouva uzavřena (např. při koupi tzv. „partiového“ zboţí); b) zboţí má vady, které byly způsobeny pouţitím věcí předaných kupujícím, jestliţe prodávající: 

na nevhodnost předaných věcí upozornil a kupující přesto trval na jejich pouţití, nebo



nevhodnost předaných věcí nemohl zjistit, a to ani při vynaloţení odborné péče.

Z hlediska uplatnění nároků z odpovědnosti za vady je důleţité oznámení vad, tedy reklamace. Formální náleţitosti uplatnění vad (reklamace) zákon nestanoví. Písemnou formu oznámení vad lze doporučit z hlediska právní jistoty a lze ji dedukovat i z dikce zákona ohledně, včas zaslaného oznámení vad. V oznámení vad nemusí být nutně obsaţena volba nároku, čeho se kupující z titulu odpovědnosti za vady domáhá, ale tato volba musí následovat bez zbytečného odkladu po oznámení. Pokud si ale strany dohodnou obsahové náleţitosti reklamace, včetně její formy, např. s tím, ţe telefonická či faxová sdělení musí být v určité lhůtě potvrzena dopisem, pak platí pro řádnost popř. i včasnost reklamace to, co si ujednaly. Zásadně je vţdy třeba učinit takové oznámení (reklamovat) bez zbytečného odkladu po zjištění vady. Nedohodnou-li si strany jiné reklamační lhůty, pak vady skryté, musí být oznámeny nejdéle do 2 let od dodání zboţí. Je-li poskytnuta na zboţí záruka je třeba vady oznámit v záruční době, není-li sjednána reklamační lhůta delší. Lhůty k oznámení vad jsou lhůty promlčecí. Proto nejsou-li vady včas oznámeny a v soudním řízení bude tato námitka uplatněna, soud nárok nepřizná. To neplatí pouze pro případ, dodá-li prodávající vědomě vadné zboţí (§ 428 OBCHZ). Pro určení nároků, jichţ se můţe kupující domáhat při dodání vadného zboţí, vychází zákonná úprava z toho, zda vadným plněním byla smlouva porušena podstatným nebo nepodstatným způsobem (§ 436 a § 437 OBCHZ). Pokud došlo dodáním zboţí s vadami k podstatnému porušení smlouvy, má kupující právo poţadovat: a) dodání chybějícího zboţí; b) dodávku náhradního bezvadného zboţí;

- 35 -


c) opravu zboţí, je-li vada opravitelná; d) přiměřenou slevu z kupní ceny; e) odstranění právních vad; f) odstoupení od smlouvy. V případě nepodstatného porušení smlouvy, můţe kupující poţadovat: a) dodání chybějícího zboţí a odstranění ostatních vad zboţí, nebo b) slevu z kupní ceny. Odstoupit od smlouvy v tomto případě můţe kupující aţ tehdy, není-li vada včas odstraněna, a to ještě za podmínek, ţe o tom předem prodávajícího uvědomí. Kupující však nemůţe odstoupit od smlouvy, nemůţe-li vrátit zboţí v původním stavu. Stranami můţe být sjednána i moţnost dodání nového, náhradního zboţí. Ze zákona tento nárok nevyplývá. Čeká-li kupující na odstranění vad, obsahuje zákon praktické ustanovení, ţe do doby odstranění vad není kupující povinen platit část kupní ceny, která odpovídá nároku na slevu, nejsou-li vady odstraněny. Není třeba v takovém případě následně vymáhat částky odpovídající slevě zpět. Odpovědnost za škodu Vedle nároků z odpovědnosti za vady můţe kupující uplatnit i nárok na náhradu škody, pokud dodáním vadného zboţí vznikla, popř. na smluvní pokutu, je-li pro tento případ sjednána (§ 440 OBCHZ). Pokud byla poskytnuta sleva z ceny, nelze ţádat náhradu ušlého zisku. Pokud je ale nárok na uspokojení kupujícího dosaţitelný v rámci odpovědnosti za vady, nelze uplatňovat nároky z jiného právního důvodu (např. z titulu odpovědnosti za škodu). Odpovědnost za škodu vzniká, jestliţe prodávající nebo kupující poruší povinnost plynoucí z kupní smlouvy nebo ze zákona a v důsledku toho vznikne druhé straně majetková újma.

- 36 -


Na náhradu škody související s vadným plněním se bude vztahovat obecná úprava odpovědnosti za škodu, včetně ustanovení o okolnostech vylučujících odpovědnost, tzn. § 373 a následující OBCHZ. Zvláštní úprava náhrady škody, resp. rozsahu této náhrady, je stanovena pouze pro případ odstoupení od smlouvy. Zákon při řešení této otázky vychází z toho, zda po odstoupení od smlouvy došlo k náhradní koupi nebo k náhradnímu prodeji, či nikoli. Jestliţe se v přiměřené lhůtě po odstoupení od smlouvy uskutečnila náhradní koupě, a to přiměřeným způsobem, pak základem pro náhradu škody je rozdíl mezi kupní cenou, jeţ měla být placena na základě smlouvy, a cenou dohodnutou v náhradním obchodě. Oprávněný má nárok i na náhradu škody přesahující takto určenou částku. Pokud nedošlo k uskutečnění náhradního obchodu, je rozsah náhrady škody dán rozdílem mezi kupní cenou, jedná-li se o zboţí s běţnou cenou, která má být placena na základě smlouvy, a cenou běţnou, která je dosahována u zboţí téhoţ druhu a téţe nebo srovnatelné jakosti, při obdobných smluvních podmínkách. Přesáhne-li škoda tuto částku, má poškozený právo i na náhradu takového rozdílu (§ 469 a následující OBCHZ). Kupní smlouva se zahraničními subjekty Při úpravě kupní smlouvy se zahraničními subjekty (dodavateli) bude mít před obchodním zákoníkem přednost Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí (sdělení č. 160/1991 Sb., dále jen Úmluva) pokud kupní smlouva bude uzavřena mezi smluvními stranami, které jsou ze států, které jsou smluvními stranami Úmluvy. Odpovědnost za vady dovezeného zboţí je upravena v této úmluvě shodně s obchodním zákoníkem. Jediným rozdílem je to, ţe lhůty k oznámení vad jsou podle Úmluvy lhůtami prekluzivními, propadnými. Jejich marným uplynutím, tzn., nebudou-li vady oznámeny včas, práva kupujícího zanikají, i kdyby po věcné stránce o vadách nebylo sporu.

- 37 -


3.

VYBRANÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY – SPECIFICKÉ PRO MALOOBCHOD

3.1.

ZÁKON O OCHRANĚ SPOTŘEBITELE



Zákon o ochraně spotřebitele upravuje především povinnosti prodávajících ve vztahu ke spotřebitelům. Jde o obecný zákon vztahující se na veškeré výrobky, vedle něj existují ještě zvláštní předpisy pro vybrané druhy výrobků.



Prodávající musí zajistit poctivost prodeje – především pouţívat správné míry a váhy, dodrţovat obvyklou jakost zboţí, pokud jakost sám neuvádí jinak, případně není jakost dána zvláštními předpisy a prodávat výrobky a sluţby za ceny sjednané podle cenových předpisů.



Nikdo nesmí klamat spotřebitele – tedy uvádět nepravdivé, neúplné nebo zavádějící údaje o vlastnostech výrobků nebo sluţeb, případně nabízet padělky nebo napodobeniny jiných výrobků.



Prodávající má řadu informačních povinností – výrobek musí být označen přímo, viditelně a srozumitelně názvem výrobku, označením výrobce, dovozce nebo dodavatele, rozměry nebo jinými parametry a podle povahy zboţí i dalšími předepsanými údaji. Tyto informace musejí být v českém jazyce.



Spotřebitel musí být řádně seznámen s cenou, a to jednoznačně a před nákupem.



Na ţádost spotřebitele musí prodávající vydat doklad o zakoupení výrobku nebo poskytnutí sluţby.



Zákon o ochraně spotřebitele upravuje vedle občanského zákoníku i některé povinnosti z oblasti odpovědnosti za vady a reklamací. Ukládá povinnost informovat spotřebitele o podmínkách reklamací. V provozovně musí být po celou provozní dobu přítomen pracovník oprávněný vyřizovat reklamace. Reklamace musí být vyřízena do 30 dnů, pokud se prodávající a spotřebitel nedohodnou na delší lhůtě.



Prodávající musí informovat o peněţních částkách za výkup zálohovaných obalů.



Dozor nad dodrţováním tohoto zákona provádí podle povahy zboţí Česká obchodní

inspekce,

Státní

zemědělská

- 38 -

a potravinářská

inspekce,

Státní


veterinární správa a v oblasti klamání spotřebitele i obecní ţivnostenské úřady a celní orgány 

Zákon nově vymezuje nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům na vnitřním trhu v oblasti nabídky. Rozšíření je i v tom, ţe výrobkem jiţ není pouze věc, nýbrţ i jiné hodnoty určené k nabídce.



Společně se zavedením pojmu nekalých obchodních praktik do zákona došlo k úpravě té části zákona o ochraně spotřebitele, která se týká správních deliktů. Oproti předchozímu stavu je nyní relativně přehledně řečeno, co vše je správním deliktem; zákon logicky stanoví i příslušné sankce za jednotlivé typy správních deliktů.

Úvod Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů je jedním ze základních předpisů upravujících povinnosti podnikatelů, především prodávajících ve vztahu ke spotřebitelům. Stanoví povinnosti, které zajišťují spotřebitelům jejich práva v oblasti ochrany ekonomických zájmů a poctivého prodeje, právo na poskytování potřebných a relevantních informací jak o nabízeném výrobku, tak i cenách apod. Cílem zákona je zajistit ochranu spotřebitele při prodeji zboţí v obchodě i při poskytování sluţeb. Pro uplatňování zákona o ochraně spotřebitele v praxi je důleţité znát jeho postavení v právním řádu. Zákon o ochraně spotřebitele je zákonem obecným. Vedle tohoto zákona jsou v účinnosti ještě další zákony, které podrobně, ve větším rozsahu řeší některé poţadavky na vybrané druhy výrobků, jejich značení, jakost, zdravotní nezávadnost, nakládání s nimi a stanoví také povinnosti podnikatelům, ať se jedná o prodávajícího, dodavatele, výrobce nebo dovozce. Tyto předpisy jsou ve vztahu k zákonu o ochraně spotřebitele předpisy speciálními. Pro aplikaci takovýchto zákonů v praxi pak platí přednost speciální právní úpravy před úpravou obecnou. To tedy znamená, ţe přednostně se pouţijí ustanovení speciálního zákona. Mezi speciální právní úpravu patří například zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcí předpisy, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a jeho prováděcí předpisy, zákon - 39 -


č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcí nařízení vlády pro stanovené výrobky apod. Základní pojmy Základní pojmy, které jsou důleţité pro správné uplatňování zákona o ochraně spotřebitele, jsou uvedeny v ustanovení § 2. Důleţité je vymezení subjektů, na které se zákon vztahuje, resp. kterým ukládá povinnosti. Jsou to: 

prodávajícím je podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje sluţby;



výrobcem je podnikatel, který zhotovil výrobek anebo jeho součást nebo poskytl sluţby, který vytěţil prvotní surovinu nebo ji dále zpracoval, anebo který se za výrobce označil;



dovozcem je podnikatel, který uvede na trh výrobek z jiného neţ členského státu Evropské unie;



dodavatelem je kaţdý další podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných podnikatelů dodal prodávajícímu výrobky;



spotřebitelem je fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo uţívá sluţby za jiným účelem neţ pro podnikání s těmito výrobky nebo sluţbami.

U pojmu spotřebitel je potřebné uvést, ţe se vedle běţně uţívaného vymezení fyzické osoby, občana, který nakupuje zboţí nebo sluţby v prodejnách či provozovnách, za spotřebitele povaţuje téţ právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo sluţby za jiným účelem neţ pro podnikání s těmito výrobky nebo sluţbami. Je tedy potřebné znát, ţe práva z tohoto zákona mohou v některých, byť ne tak častých případech, příslušet i právnické osobě, například školskému zařízení. Pojem výrobce je definován především tak, ţe se jedná o podnikatele, který přímo výrobek vyrobil. Ale připouští se, ţe výrobcem můţe být téţ podnikatel, který se za výrobce označil, například tím, ţe na výrobku uvedl svoje obchodní jméno, aniţ by sám výrobek vyrobil. V takovémto případě má podnikatel veškeré povinnosti výrobce, jako kdyby výrobek sám vyrobil.

- 40 -


Další pojmy vymezují předmět ochrany, z nichţ nejdůleţitější jsou především následující: 

výrobkem je jakákoli věc, která byla vyrobena, vytěţena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k nabídce spotřebiteli;



výrobkem nebezpečným svou zaměnitelností s potravinou je výrobek, který není potravinou, má však tvar, vůni, barvu, vzhled, obal, označení, objem nebo rozměry, které mohou způsobit, ţe spotřebitelé, zejména děti, jej mohou zaměnit s potravinou a v důsledku toho si jej mohou dávat do úst, cucat nebo polykat, coţ můţe být nebezpečné pro lidské zdraví, zejména způsobit dušení, otravu nebo perforaci či zablokování zaţívacího ústrojí;



textilním výrobkem je textilní vlákenná surovina, délková a plošná textilie, textilní kusový výrobek, oděvní výrobek, a to v kterékoliv fázi zpracování, a textilní výrobky obsahující textilní sloţku;



obuví je výrobek určený k ochraně nebo pokrytí nohou, který má připevněnou podešev, včetně hlavních částí takové obuvi, i kdyţ jsou prodávány samostatně;



křišťálovým sklem je sklo, které obsahuje oxid olovnatý, oxid barnatý, oxid zinečnatý a oxid draselný samostatně nebo v kombinaci, a to v mnoţství stanoveném prováděcím právním předpisem. Prováděcí právní předpis upraví i další technické podrobnosti;



sluţbou je jakákoliv podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli, s výjimkou činností upravených zvláštními zákony, kde se dozor nad ochranou spotřebitele svěřuje profesním sdruţením nebo jiným orgánům státní správy neţ uvedeným v tomto zákoně;



nově zavedeným pojmem je odborná péče, která znamená chování podnikatele vůči spotřebiteli, které můţe spotřebitel rozumně očekávat a které je v souladu s poctivými obchodními praktikami a se zásadami dobré víry v dané oblasti podnikání,



zcela novým jevem v zákoně jsou tzv. nekalé obchodní praktiky, coţ je situace, kdy se podnikatel snaţí ovlivnit nákupní rozhodování spotřebitele v rozporu s odbornou péčí tak, aby si tento zakoupil jeho výrobek,



nekalé obchodní praktiky se dále dělí na klamavé obchodní praktiky a na agresivní obchodní praktiky, - 41 -




výrobkem nebo zboţím porušujícím některá práva duševního vlastnictví se rozumí: o padělek, jímţ je výrobek nebo zboţí, včetně jeho obalu, na němţ je bez souhlasu majitele ochranné známky umístěno označení stejné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou, porušující práva majitele ochranné známky podle zvláštního právního předpisu, dále veškeré věci nesoucí takové označení (značky, loga, etikety, nálepky, prospekty, návody k pouţití, doklady o záruce apod.), a to i tehdy, jsou-li uváděny samostatně, a samostatné obaly, na nichţ je umístěno takové označení; o nedovolená napodobenina, jíţ je výrobek nebo zboţí, které je rozmnoţeninou nebo zahrnuje rozmnoţeninu vyrobenou bez souhlasu majitele autorských nebo příbuzných práv nebo bez souhlasu majitele práv k průmyslovému vzoru, jestliţe pořízení rozmnoţeniny porušuje tato práva podle zvláštních právních předpisů; o výrobek nebo zboţí, porušující práva majitele patentu nebo uţitného vzoru nebo práva majitele dodatkového ochranného osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin podle zvláštního právního předpisu; o výrobek nebo zboţí, porušující práva toho, jemuţ svědčí ochrana zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení.

Pojmy vymezující povinné subjekty a předmět ochrany jsou důleţité pro správné pochopení, výklad a uţití jednotlivých povinností stanovených v dalších částech zákona.

Poctivost prodeje Ustanovení § 3 se vztahuje zejména k ochraně ekonomických zájmů spotřebitelů. V tomto ustanovení se jedná především o zajištění poctivosti prodeje. Povinnosti jsou uloţeny podnikateli, který prodává výrobky na trhu. Jsou to následující povinnosti, kdy prodávající je povinen: 1. Prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo mnoţství a umoţnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů. Podle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii ve znění pozdějších předpisů jsou podnikatelé povinni v obchodním styku pouţívat úředně ověřená měřidla. - 42 -


2. Prodávat výrobky a poskytovat sluţby v předepsané nebo schválené jakosti, pokud je závazně stanovena nebo pokud to vyplývá ze zvláštních předpisů anebo v jakosti jím uváděné; není-li jakost předepsána, schválena nebo uváděna, v jakosti obvyklé. Jakostí předepsanou či schválenou je chápána jakost, resp. jakostní parametry výrobků, které jsou stanoveny v příslušném právním předpisu. V těchto

případech

musí

jakost

prodávaného

výrobku

odpovídat

takto

stanoveným kritériím. Jakost „jím uváděnou“ je třeba chápat tak, ţe výrobek musí splňovat kritéria, která jsou pro výrobek deklarována, např. uvedením odkazu na zvláštní právní předpis, případně na ČSN, vymezením kritérií na obalu apod. Není-li jakost předepsána či deklarována musí výrobek splňovat poţadavky jakosti obvyklé. Není stanoveno, co je pojem obvyklá jakost výrobku. Má se za to, ţe to jsou základní kvalitativní vlastnosti výrobku potřebné k tomu, aby bylo moţné výrobek uţívat v souladu s jeho účelem uţití. Jako kritérium jakosti obvyklé jsou nejčastěji pouţívány ČSN (nejsou závazné). 3. Prodávat výrobky a poskytovat sluţby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování sluţeb správně účtovat. Podle ustanovení § 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, se cena sjednává pro zboţí vymezené názvem, jednotkou mnoţství a kvalitativními a dodacími nebo jinými podmínkami sjednanými dohodou stran, popřípadě číselným kódem příslušné jednotné klasifikace, pokud tak stanoví zvláštní předpis. Dohoda o ceně je dohoda o výši ceny nebo o způsobu, jakým bude cena vytvořena za podmínky, ţe tento způsob cenu dostatečně určuje. Dohoda o ceně vznikne také tím, ţe kupující zaplatí bezprostředně před převzetím nebo po převzetí zboţí cenu ve výši poţadované prodávajícím. Správné účtování cen především znamená, ţe při konečném účtování bude spotřebiteli při nákupu účtována cena taková, se kterou byl při nabídce výrobku seznámen. Za splnění povinností uvedených v § 3 odpovídá prodávající, proto si musí zajistit a vytvořit takové podmínky (ve vlastní provozovně nebo např. v rámci obchodních smluv), aby byl schopen těmto povinnostem dostát.

- 43 -


Z hlediska bezpečnosti výrobků bylo ze zákona o ochraně spotřebitele ustanovení týkající se bezpečnosti výrobků vypuštěno. Problematika bezpečnosti výrobků je od. 1. 7. 2001 řešena samostatným zákonem č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, o kterém pojednává část 5 této publikace. V zákoně o ochraně spotřebitele zůstal § 7a, kterým se stanoví, ţe nikdo nesmí vyrábět, dováţet, vyváţet, nabízet, prodávat a darovat výrobky nebezpečné svou zaměnitelností s potravinami. Do poslední novely zákona o ochraně spotřebitele byl vloţen § 7b: zákaz nabídky, prodeje a vývozu výrobků nebo zboţí určených pro humanitární účely (jde o výrobky pro humanitární účely, které jsou označeny nápisem „humanita“). Klamání spotřebitele Problematiku zákazu klamání spotřebitele řeší ustanovení § 8. V odstavci 1 se stanoví, ţe nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nedoloţené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje anebo zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobků nebo sluţeb či úrovni nákupních podmínek. V odstavci 2 je dále uvedeno, ţe za klamání spotřebitele se povaţuje také nabídka nebo prodej výrobků nebo zboţí porušujících některá práva duševního vlastnictví, jakoţ i skladování těchto výrobků nebo zboţí za účelem nabídky nebo prodeje. Pod slovem nikdo je třeba vidět v tomto ustanovení všechny podnikatelské subjekty uvedené v § 2. Zákaz klamání spotřebitele se tedy vztahuje nejen na prodávajícího, ale i na dodavatele, výrobce a dovozce. Prodávající se nemůţe zprostit odpovědnosti za klamání spotřebitele poukazem na skutečnost, ţe potřebné nebo správné údaje neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. Pokud se týká klamání spotřebitele nabídkou nebo prodejem výrobků porušujících práva duševního vlastnictví tzv. falzifikátů, jsou takovéto výrobky vymezeny v § 2 ustanovení písmene r). Jedná se o padělky, nedovolené napodobeniny, výrobky porušující práva zapsaného označení původu apod. Vedle nabídky a prodeje je zakázáno tyto výrobky téţ skladovat. Za skladování se povaţuje jejich umístění ve

- 44 -


skladových prostorách, dopravních prostředcích, kancelářích nebo jiných nebytových prostorách a v prodejních místech včetně stánkového prodeje. V některých případech jsou u výrobků uváděny pojmy jako zaručeně pravý, zaručeně nezávadný apod. Tyto pojmy „záruka“, „zaručený“, jakoţ i všechny další pojmy obdobného obsahu, mohou být pouţívány jen v případech, kdy je současně konkretizován obsah a podmínky záruky. Klamavé obchodní praktiky Klamavé obchodní praktiky mají vztah především k poskytování údajů o prodávaném sortimentu. Obchodní praktika je klamavá tehdy, kdyţ je pouţit nepravdivý údaj, coţ je zcela logické. Stejně tak je ale obchodní praktika klamavá, kdyţ údaj, který je sám o sobě pravdivý, můţe spotřebitele uvést v omyl, nebo kdyţ podnikatel opomene některý důleţitý údaj uvést. Není tolerována ani situace, kdy podnikatel prezentuje své výrobky tak, ţe můţe dojít k záměně s výrobky jiného podnikatele. Naprostou novinkou pak je situace, kdy se podnikatel prokazatelně zaváţe k dodrţování nějakého kodexu chování a toto pak nedodrţuje – i toto je klamavou obchodní praktikou. V příloze zákona je nově uveden seznam klamavých obchodních praktik. Tato příloha uvádí, ţe obchodní praktiky jsou vždy považovány za klamavé, pokud podnikatel: a) prohlašuje, že se zavázal dodržovat určitá pravidla chování (kodex chování) nebo že tato pravidla chování byla schválena určitým subjektem, ačkoli tomu tak není, Pokud se podnikatel zavazuje dodrţovat určitý kodex, jedná se o jednoznačný signál směrem k zákazníkovi o úmyslech podnikatele. Aby zákazník mohl posoudit reálné naplňování kodexu, bylo by vhodné, aby podnikatel zajistil jeho zpřístupnění spotřebiteli, nejlépe na svých webových stránkách, případně aby ho vyvěsil ve své provozovně. Analogicky – pokud byl uvedený kodex schválen nějakým sdruţením podnikatelů, mělo by být jasné, jaké jsou cíle tohoto sdruţení a které subjekty jsou jeho členem. b) neoprávněně používá značku jakosti nebo jiné obdobné označení,

- 45 -


c) prohlašuje, že jemu, jeho výrobku nebo jím poskytované službě bylo uděleno schválení, potvrzení nebo povolení, ačkoli tomu tak není, nebo takové prohlášení není v souladu s podmínkami schválení, potvrzení nebo povolení, Relativně často zneuţívaným označením je „CE“ – prohlášení o shodě. Podnikatel by měl toto vést v patrnosti především při nákupu zboţí od dodavatele, protoţe prodávající nese odpovědnost při konečném prodeji zboţí spotřebiteli. d) nabízí ke koupi výrobky nebo služby za určitou cenu, aniž by zveřejnil důvody, na jejichž základě se může domnívat, že nebude sám nebo prostřednictvím jiného podnikatele schopen zajistit dodávku uvedených nebo rovnocenných výrobků nebo služeb za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném množství vzhledem k povaze výrobku nebo služby, rozsahu reklamy a nabízené ceny (vábivá reklama), e) s úmyslem propagovat jiný výrobek nebo službu nabízí výrobek nebo službu za určitou cenu a poté je odmítá ukázat spotřebiteli nebo odmítá přijetí objednávky nebo dodání výrobku nebo služby v přiměřené lhůtě nebo předvede vadný výrobek, f) nepravdivě uvádí, že výrobek nebo služba budou nabízeny pouze po omezenou dobu nebo že budou nabízeny pouze po omezenou dobu za určitých podmínek s cílem přimět spotřebitele k okamžitému rozhodnutí, aniž by mu poskytl přiměřenou lhůtu potřebnou k informovanému rozhodnutí, g) přislíbí poskytnout záruční a pozáruční servis spotřebitelům, s nimiž před uzavřením smlouvy jednal jazykem, který není úředním jazykem členského státu, v němž proběhlo jednání, a následně poskytne servis pouze v jiném jazyce, aniž to spotřebiteli jasně sdělil před uzavřením smlouvy, h) tvrdí nebo vytváří dojem, že prodávaný výrobek nebo poskytovaná služba jsou dovolené, i když tomu tak není, i) uvádí jako přednost nabídky práva, která vyplývají spotřebiteli přímo ze zákona, Tvrzení „dvouletá záruka“ na obalu zboţí je tedy porušením tohoto ustanovení. j) propaguje ve sdělovacích prostředcích výrobky nebo služby způsobem, při němž si spotřebitel nemusí uvědomit, že se jedná o placenou reklamu výrobku nebo služby,

- 46 -


V tomto případě je provinění na straně podnikatele, i kdyţ se jako logické jeví, ţe by zde měla být i spoluzodpovědnost provozovatele sdělovacího prostředku, který toto umoţňuje. k) uvádí nesprávné údaje o povaze a míře rizika pro osobní bezpečnost spotřebitele nebo jeho rodiny, pokud si jeho výrobek nekoupí nebo nevyužije jím nabízenou službu, Jde o jistou analogii šíření poplašné zprávy, např. „pokud nenecháte své děti očkovat proti nějaké nemoci, způsobíte jim poškození zdraví“. Správnější by se jevilo toto zahrnout mezi agresivní obchodní praktiky. l) propaguje výrobek způsobem, který u spotřebitele může vyvolat dojem, že byl vyroben určitým výrobcem, ačkoliv tomu tak není, Například tvrzení „výrobek byl navrţen italskými návrháři“ je způsobilé spotřebitele zmást, nikde se však jiţ nebude hovořit o tom, ţe by vyroben v Číně. m) vytvoří, provozuje nebo propaguje program, ve kterém odměna pro spotřebitele závisí především na získání dalších spotřebitelů do programu, nikoli na prodeji nebo spotřebě výrobku (pyramidový program), n) učiní nepravdivé prohlášení, že zamýšlí ukončit svoji činnost nebo že přemísťuje provozovnu, V této souvislosti by bylo zajímavé ověřit, jak se s tímto vypořádají obchodní názvy firem „Likvidace“ či „Bankrot“. o) prohlašuje, že jím nabízené nebo prodávané výrobky nebo služby usnadní výhru ve hrách založených na náhodě, p) nepravdivě prohlašuje, že výrobek nebo poskytnutá služba může vyléčit nemoc, zdravotní poruchu nebo postižení, Na toto ustanovení by si měli dát pozor především ti podnikatelé, kteří ve svém sortimentu mají i tzv. doplňky stravy. q) poskytuje nesprávné informace o tržních podmínkách nebo o možnosti opatřit si výrobek nebo službu, aby tak přiměl spotřebitele koupit si tento výrobek nebo nabízenou službu za méně výhodných podmínek, než jsou běžné tržní podmínky, r) nabízí výrobky nebo služby prostřednictvím soutěže o ceny, aniž by byly ceny uděleny nebo aniž by ceny odpovídaly původní nabídce nebo byla udělena odpovídající náhrada,

- 47 -


s) uvádí u výrobku nebo služby slova „gratis", „zdarma", „bezplatně" nebo slova podobného významu, pokud spotřebitel musí za výrobek nebo službu vynaložit jakékoli náklady, s výjimkou nezbytných nákladů spojených s reakcí na nabídku, s převzetím výrobku nebo služby nebo jejich doručením, t) přiloží k propagačnímu materiálu výzvu k provedení platby s cílem vyvolat u spotřebitele dojem, že si nabízený výrobek nebo službu již objednal, ačkoli tomu tak není, u) vyvolává dojem nebo nepravdivě uvádí, že nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo se prezentuje jako spotřebitel, nebo v) vyvolává dojem nebo nepravdivě uvádí, že záruční i pozáruční servis k výrobku je poskytován i v jiném členském státě, než ve kterém je výrobek prodáván. Agresivní obchodní praktiky Agresivní obchodní praktiky mají vztah především k chování podnikatele při prodeji výrobků. Obchodní praktika je agresivní tehdy, pokud dochází k obtěţování spotřebitele nebo k donucování ke koupi a je obecně zhoršena moţnost svobodného rozhodování spotřebitele. Obdobně jako u nekalých obchodník praktik je v příloze zákona nově uveden seznam agresivních obchodních praktik. Tato příloha uvádí, ţe obchodní praktiky jsou vždy považovány za agresivní, pokud podnikatel: a) vytváří dojem, že spotřebitel nemůže opustit provozovnu nebo místo, kde je nabízen nebo prodáván výrobek nebo poskytována služba, bez uzavření smlouvy, b) osobně navštíví spotřebitele v jeho bydlišti, ačkoli ho spotřebitel vyzval, aby jeho bydliště opustil a nevracel se, s výjimkou vymáhání splatných smluvních závazků způsobem, který je v souladu s příslušnými právními předpisy, c) opakovaně činí spotřebiteli nevyžádané nabídky prostřednictvím telefonu, faxu, elektronické pošty, nebo jiných prostředků přenosu na dálku, s výjimkou vymáhání splatných smluvních závazků způsobem, který je v souladu s příslušnými právními předpisy, Tak, jak se relativně značná část podnikání přemístila na internet, reagovali i zákonodárci tímto ustanovením. Otázkou zůstává, co má činit spotřebitel v situaci, kdy se podnikatel nachází mimo území Evropské unie. - 48 -


d) požaduje na spotřebiteli, aby při uplatňování práva vyplývajícího z pojistné smlouvy předložil doklady, které nelze při posuzování oprávněnosti nároku pokládat za důvodné nebo neodpovídá na korespondenci, aby odradil spotřebitele od uplatnění práv vyplývajících ze smlouvy, e) prostřednictvím reklamy přímo nabádá děti, aby si nabízené výrobky nebo služby koupily nebo aby k jejich koupi přesvědčily dospělou osobu, f) požaduje na spotřebiteli okamžitou nebo odloženou platbu za výrobky nebo služby, které mu dodal, ačkoli si je spotřebitel neobjednal nebo požaduje vrácení či uschování nevyžádaných výrobků, nejedná-li se o náhradní dodávku podle předem uzavřené smlouvy, g) prohlašuje, že pokud si spotřebitel výrobek nebo službu nekoupí, ohrozí tím jeho podnikání, pracovní místo nebo existenci, h) vytváří klamný dojem, že spotřebitel vyhrál nebo vyhraje, pokud bude jednat určitým způsobem, ačkoli ve skutečnosti žádná taková výhra nebo výhoda neexistuje nebo pro získání výhry nebo výhody musí spotřebitel vynaložit finanční prostředky nebo jiné výdaje. Informační povinnost Podstatná část zákona stanoví informační povinnosti ve vztahu k prodávanému výrobku a ve vztahu ke spotřebiteli. Tyto povinnosti jsou zákonem stanoveny podnikateli, který prodává výrobky. Ten je povinen zajistit, ţe jím prodávané výrobky budou odpovídat poţadavkům tohoto zákona. Proto je potřebné, aby si v rámci obchodních smluv zajistil dodání potřebných informací. Informační povinnosti jsou stanoveny především v §§ 9, 10, 11 a 12. Ustanovení

§9

se

týká

povinnosti

informovat

spotřebitele

o vlastnostech

prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných sluţeb, o způsobu pouţití a údrţby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného pouţití nebo údrţby, jakoţ i o riziku souvisejícím s poskytovanou sluţbou. Jestliţe je to potřebné s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho uţívání, je prodávající povinen zajistit, aby tyto informace byly obsaţeny v přiloţeném písemném návodu a aby byly srozumitelné.

- 49 -


Těchto povinností se nemůţe prodávající zprostit poukazem na skutečnost, ţe mu potřebné nebo správné informace neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. Ustanovení § 10 stanoví, ţe prodávající musí zajistit, aby jím prodávané výrobky byly přímo, viditelně a srozumitelně označeny: 

názvem výrobku, označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele, údaji o hmotnosti nebo mnoţství nebo velikosti, popřípadě rozměru, dalšími údaji potřebnými dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě uţití;



údaji o sloţení materiálu, jde-li o textilní výrobky, s výjimkou těch výrobků, které podle zvláštního předpisu povinnosti označování nepodléhají, (pozn. podrobnosti stanoví vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 92/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se stanoví způsob označování textilních výrobků údaji o sloţení materiálu);



údajem o datu minimální trvanlivosti, jde-li o potravinářské výrobky, popřípadě údajem o datu pouţitelnosti, jde-li o potravinářské výrobky podléhající rychlé zkáze, ve smyslu zvláštního zákona;



údaji o materiálech pouţitých v jejích hlavních částech, jde-li o obuv, s výjimkou těch

výrobků,

nepodléhají.

které

(pozn.

podle

prováděcího

podrobnosti

stanoví

právního vyhláška

předpisu

označování

Ministerstva

průmyslu

a obchodu č. 265/2000 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o způsobu označování obuvi údaji o materiálech pouţitých v jejích hlavních částech). Pokud je potřeba, aby při uţívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídíli se uţívání návodem, je prodávající povinen spotřebitele s nimi seznámit, ledaţe jde o pravidla obecně známá.

Nelze-li

prodávané

výrobky

označit

přímo,

musí

je

prodávající

viditelně

a srozumitelně označit údaji uvedenými v odstavci 1) jiným vhodným způsobem. Není-li moţné nebo účelné podávané výrobky vzhledem k jejich povaze takto označit, je prodávající povinen tyto údaje na poţádání spotřebitele nebo orgánů, které provádějí dozor nad dodrţováním ustanovení zákona o ochraně spotřebitele,

- 50 -


pravdivě sdělit, popřípadě doloţit (např. u výrobků velmi malých rozměrů lze pouţít tzv. příbalové letáčky). Prodávající nesmí odstraňovat ani měnit označení výrobků ani jiné údaje uvedené výrobcem, dovozcem nebo dodavatelem. Označení výrobce nebo dovozce by mělo být na výrobcích uvedeno minimálně v takovém rozsahu, aby byl výrobce nebo dovozce v případě potřeby (např. pro případ vymáhání škody podle zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti výrobce za škodu způsobenou vadou výrobku) podle uvedených údajů identifikovatelný v návaznosti na údaje uvedené v příslušných podnikatelských registrech, např. v obchodním rejstříku. V případě, ţe jsou povinnosti označovat výrobky předepsanými údaji uvedeny ve zvláštních právních přepisech, např. v zákoně o potravinách, ochraně veřejného zdraví, technických poţadavcích na výrobky, pak platí pro označování výrobků ustanovení těchto zvláštních právních předpisů (povinnosti mohou být stanoveny odchylně od výše uvedeného). Při prodeji pouţitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichţ uţitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí prodávající na tyto skutečnosti spotřebitele předem zřetelně upozornit. Takové výrobky musí být prodávány odděleně od ostatních výrobků. Spotřebitel musí být před uzavřením kupní smlouvy seznámen s tím, ţe výrobek, který je mu nabízen, má jiné vlastnosti neţ výrobek bezvadný. Pokud však takovéto informace nedostane, má se za to, ţe mu byl prodán výrobek bez vady nebo omezení vlastností. Ustanovení § 11 stanoví povinnost poskytovat písemné informace v českém jazyce. Jde o informace uvedené v § 9, § 10, § 13 a § 19. Jednotlivé informace uvedené v § 9 a v § 10 mohou být poskytnuty v podobě symbolů (piktogramů), které musí být srozumitelné, čitelné a úplné. V případě prodeje výrobků, při jejichţ označení byly pouţity symboly (piktogramy), je

- 51 -


prodávající povinen na poţádání vysvětlit nebo vhodně zpřístupnit spotřebiteli jejich význam. Fyzikální veličiny (váha, míra apod.) musí být vyjádřeny v měřících jednotkách, které stanoví zvláštní předpis, tj. zákon o metrologii.

Seznámení spotřebitele s cenou Cena je jednou z hlavních náleţitostí kupní smlouvy. Řádné seznámení spotřebitele s cenou je řešeno v ustanovení § 12 zákona. Ten stanoví, ţe prodávající je povinen informovat v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných sluţeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či sluţeb jinak vhodně zpřístupnit. Postup pro seznámení spotřebitele s cenou stanoví zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Značení tabákových výrobků cenou pro konečného spotřebitele se řídí zákonem o spotřebních daních. Vyhláška Ministerstva financí č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb. o cenách, dále stanoví, ţe označením spotřebního zboţí cenou při prodeji konečnému spotřebiteli se rozumí vybavení zboţí údajem o ceně připevněným viditelně na zboţí nebo umístěným způsobem vylučujícím záměnu na regále, ve vitríně, na vývěsce nebo ve veřejně přístupném ceníku tak, aby měl kupující moţnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboţí. Podle ustanovení § 12 zákona o ochraně spotřebitele také musí spotřebitel dostat informaci o ceně takovou, aby jednoznačně věděl, jakou celkovou částku za výrobek zaplatí. Proto zákon stanoví, ţe informace o ceně nebo okolnost, ţe informace je neúplná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, ţe cena je niţší, neţ jaká je ve skutečnosti, v ceně jsou zahrnuty dodávky výrobků, výkonů, prací nebo sluţeb, za které se ve skutečnosti platí zvlášť, cena byla nebo bude zvýšena, sníţena nebo nezměněna, i kdyţ tomu tak není, atd. Spotřebitel tedy musí znát konečnou výši ceny, kterou bude platit.

- 52 -


Ustanovení § 13 stanoví povinnost prodávajícího řádně informovat spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a sluţeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou (reklamace) spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav. V § 14 jsou uvedeny povinnosti prodávajícího označit provozovnu způsobem stanoveným zvláštním předpisem (zákonem o ţivnostenském podnikání). Pokud prodávající

ukončil

činnost

v provozovně

je

povinen

informovat

příslušný

ţivnostenský úřad o tom, kde lze vypořádat případné závazky (např. uplatnit reklamaci apod.). Nově jsou uloţeny povinnosti v § 14a provozovateli trţnice, včetně povinnosti obcí pronajímajících část veřejného prostranství k příleţitostnému prodeji a to vést evidenci prodávajících, která musí obsahovat údaje v rozsahu uvedeném ve zvláštním právním předpise a předloţit ji na ţádost dozorovému orgánu. Evidence se musí uchovávat po dobu jednoho roku ode dne provedení evidenčního záznamu. Poslední novela zákona o ochraně spotřebitele uloţila prodávajícímu další povinnosti: umoţňuje-li to povaha výrobku, výrobek na ţádost spotřebitele předvést, řádně vyplnit záruční list. Pokud jde o sluţbu, která není poskytnuta na poţádání, je prodávající povinen vydat spotřebiteli písemné potvrzení o převzetí objednávky. Potvrzení musí obsahovat označení předmětu sluţby, její rozsah, jakost, cenu za provedení sluţby a termín jejího plnění. Doklad o zakoupení výrobku Na ţádost spotřebitele je prodávající povinen vydat doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí sluţby (§ 16 zákona) s uvedením data prodeje výrobku nebo poskytnutí sluţby, o jaký výrobek nebo o jakou sluţbu se jedná a za jakou cenu byl výrobek prodán nebo sluţba poskytnuta, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Zvláštním právním předpisem je v tomto případě zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení jeho § 31 stanoví, ţe podnikatel je povinen vydat na ţádost zákazníka doklady o prodeji zboţí a o poskytnutí sluţby, není-li dále stanoveno jinak. Na dokladu musí být uvedeny - 53 -


identifikační údaje prodávajícího obsahujícího jméno a příjmení nebo název nebo obchodní firmu, případně název podávajícího, jeho identifikační číslo, sídlo (jde-li o právnickou osobu) nebo místo podnikání (jde-li o fyzickou osobu), pokud není zvláštním předpisem stanoveno jinak. Při prodeji výrobků s následnou dodávkou musí doklad obsahovat místo určení a datum dodávky. Na ţádost orgánů dozoru nebo Policie (v mezích jejich oprávnění) je prodávající povinen, jde-li o nákup pouţitého zboţí nebo zboţí bez dokladu o nabytí, přijímání tohoto zboţí do zástavy nebo zprostředkování nebo nákupu či přijetí do zástavy, předloţit identifikační údaje podle zvláštního právního předpisu. Kopie dokladů je podnikatel povinen uschovávat po dobu 3 let ode dne jejich vydání, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Při prodeji pouţitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichţ uţitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí být tyto skutečnosti v dokladu zřetelně vyznačeny. To má opět význam ve vztahu k odpovědnosti za vady a reklamování výrobku. Vadu, která je na dokladu uvedena a pro kterou byla poskytnuta sleva z ceny, nemůţe spotřebitel reklamovat. Pokud na dokladu nejsou u takovýchto výrobků údaje uvedeny, má se za to, ţe byl prodán výrobek bez vad. V § 18b je uvedeno, ţe nikdo nesmí neoprávněně pouţívat ekoznačku. Odpovědnost za vady výrobků Zákon také upravuje některé povinnosti související s odpovědností za vady výrobků a jejich reklamováním. Je nutné konstatovat, ţe problematiku odpovědnosti za vady, postupy při reklamování, nároky kupujících při vzniku vady, postupy při řešení vad odstranitelných nebo neodstranitelných apod. řeší Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Ten je pro tuto oblast rozhodující. Zákon o ochraně spotřebitele upravuje pouze některé povinnosti, především ty, které občanský zákoník neřeší. K odpovědnosti za vady výrobků se vztahuje § 19, který stanoví povinnosti prodávajícího při řešení reklamací: 

s výjimkou případů, kdy je k provedení opravy určena jiná osoba (oprávněná servisní organizace) je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoliv

- 54 -


provozovně,

v níţ

je

přijetí

reklamace

moţné

s ohledem

na

sortiment

prodávaného zboţí nebo poskytovaných sluţeb, popřípadě i v sídle nebo místě podnikání. Prodávající je povinen spotřebiteli vydat písemné potvrzení o tom, kdy spotřebitel právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel poţaduje a dále potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Tato povinnost se vztahuje i na jiné osoby určené k provedení opravy; 

v provozovně musí po celou provozní dobu být přítomen pracovník pověřený vyřizovat reklamace;



prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve sloţitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či sluţby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamce včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se podávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit (výměnu za nový výrobek, vrácení peněz). Za vyřízení reklamace se povaţuje i její odmítnutí;



při prodeji nebo poskytování sluţeb mimo ohlášenou provozovnu je prodávající povinen k informacím podle § 13 písemnou formou poskytnout zejména název nebo jméno a adresu prodávajícího, kde můţe spotřebitel i po ukončení takového prodeje nebo poskytování sluţeb uplatnit reklamaci.

Dříve např. platilo, ţe musí být v provozovně vyvěšen reklamační řád. Takto povinnost jiţ stanovena není. Je povinností řádně informovat, zvolená forma je na prodávajícím. Přesto je moţné zpracování reklamačního řádu a jeho vyvěšení na místě pro spotřebitele přístupném doporučit. Lze tak předejít pozdějším sporům o tom, zda byl či nebyl spotřebitel s těmito informacemi seznámen. Doklad o zakoupení výrobku je dokladem o tom, ţe spotřebitel uzavřel kupní smlouvu s prodávajícím. Můţe se však stát, ţe spotřebitel doklad o nákupu např. ztratil. Tato situace neznamená, ţe tím končí platnost kupní smlouvy a případné

- 55 -


nároky z odpovědnosti za vady prodaného výrobku zanikají. Spotřebitel můţe prokázat zakoupení výrobku resp. uzavření konkrétní kupní smlouvy v provozovně i jiným způsobem, např. svědeckou výpovědí. Nejčastější nedostatky Nedostatky jsou zjišťovány prakticky ve všech oblastech, které zákon o ochraně spotřebitele upravuje. V oblasti poctivosti prodeje se jedná především o to, ţe jsou účtovány spotřebitelům jiné ceny, neţ se kterými byl seznámen při nabídce. Jedná se také o případy, kdy u výrobku je uvedena jiná cena, neţ která je spotřebiteli nakonec účtována na pokladně. Jedná se například o případy zlevňovacích cenových akcí, kdy u nabízeného výrobku je uvedena určitá částka a jiná částka je pak přes čárový kód počítače vyúčtována na pokladně. Další oblastí, kde jsou nedostatky zjišťovány, jsou informační povinnosti. Výrobky nejsou označeny zákonem stanovenými informacemi, nebo není dodrţen rozsah těchto informací, nejsou označeny poţadovanými údaji o sloţení materiálů apod. Tam, kde je to poţadováno, často chybí návody k pouţívání, případně poskytnuté návody či informace nejsou uvedeny v českém jazyce. Častým nedostatkem je také neoceňování zboţí při nabídce v provozovně. Samostatným problémem je klamání spotřebitele. V této oblasti se jedná především o klamání prodejem falzifikátů, tedy případy, kdy jsou porušována práva majitelů práv duševního vlastnictví. V oblasti reklamací se jedná především o to, ţe není vţdy přítomen pracovník, který se je oprávněn rozhodovat o reklamacích, a není dodrţována 30 denní lhůta pro vyřízení reklamace.

Dozor Dozor nad dodrţováním tohoto zákona provádějí státní orgány, které jsou uvedeny v § 23. I v tomto případě je však nutné přihlédnout k existenci speciálních právních předpisů, které stanoví nejen povinnosti podnikatelů, poţadavky na výrobky, ale také oprávnění dozorových orgánů. I v tomto případě tedy platí, ţe speciální právní předpis má přednost před tímto zákonem.

- 56 -


Obecně je moţné shrnout, ţe v oblasti nepotravinářských výrobků je rozhodujícím dozorovým orgánem pro zákon o ochraně spotřebitele Česká obchodní inspekce. Dále zde působí v oblasti kontroly klamání spotřebitele a plnění informačních povinností také obecní ţivnostenské úřady. Státní zemědělská a potravinářská inspekce

provádí

kontroly

zemědělských,

potravinářských,

kosmetických,

mydlářských, saponátových a tabákových výrobků rostlinného původu, Státní veterinární správa u potravinářských výrobků ţivočišného původu, orgány hygienické sluţby kontrolují hlediska zdravotní nezávadnosti výrobků a poskytovaných sluţeb. V oblasti kontroly zákazu klamání spotřebitele na vnitřním trhu mají také určité kompetence také celní orgány. Uvedené členění je základní charakteristikou rozdělení dozoru na trhu v oblasti zákona o ochraně spotřebitele. Podrobně je uvedeno v ustanovení § 23 odstavce 1) aţ odstavce 8) tohoto zákona. Dozorové orgány mají kompetenci provádět kontroly dodrţování povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 23 a jsou dozorové orgány uvedené v § 23 oprávněny vydávat závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků. Nově mezi dozorové orgány jsou zařazeny i „celní úřady - § 23 b“. V tomto paragrafu jsou uvedeny i jejich základní oprávnění: 

kontrolovat právnické i fyzické osoby, které vyrábějí, skladují, distribuují, dováţejí, vyváţejí, nakupují, prodávají nebo dodávají výrobky a zboţí na vnitřní trh a to společně s Českou obchodní inspekcí nebo samostatně, v případech důvodného podezření, ţe výrobky nebo zboţí porušují některá práva duševního vlastnictví;



mají právo vstupovat při výkonu kontroly do provozoven nebo skladových prostor;



vstupovat do objektů výrobce, dovozce nebo distributora a vyţadovat předloţení příslušné dokumentace;



ověřovat totoţnost kontrolovaných fyzických osob, nebo fyzických osob, které při kontrole zastupují kontrolované osoby;



poţadovat od kontrolovaných osob potřebné doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení;



odebírat za náhradu od kontrolovaných osob potřebné vzorky



při těchto kontrolách se celníci prokazují pověřením celního úřadu nebo sluţebním průkazem celníka bez vyzvání;

- 57 -




celníci jsou oprávněni provádět kontrolu, zda nedochází ke klamání spotřebitele podle § 7b, § 8, odst. 2 a § 8a;



kontrolované osoby jsou povinny umoţnit celníkům a odborně způsobilým osobám, které si celní úřad můţe ke kontrole přizvat. plnit jejich úkoly související s výkonem kontroly.

V § 23c jsou uvedeny povinnosti celníků při zajištění výrobků, které porušují některá práva duševního vlastnictví a dále jsou v tomto paragrafu uvedeny postupy jakým způsobem lze některé výrobky pouţít k humanitárním účelům. Dozorové orgány podle vlastních právních předpisů mají oprávnění vstupovat do provozoven, odebírat vzorky výrobků a ověřovat jejich vlastnosti, mají oprávnění poţadovat dokumentaci potřebnou ke kontrole, poţadovat součinnost kontrolované osoby atd. Na základě výsledků kontroly jsou oprávněny ukládat sankce a opatření k zajištění nápravy nezákonného stavu. Sankce jsou ukládány podle zákona o ochraně spotřebitele § 24. Výše sankce můţe činit aţ 50 mil. Kč. Blokovou pokutu mohou uloţit dozorové orgány aţ do výše 5 000,- Kč v tzv. blokovém řízení. Vedle sankcí za zjištěné porušení povinnosti jsou dozorové orgány v rozsahu svých speciálních

zákonů

oprávněny

ukládat

také

opatření

k nápravě

zjištěných

nedostatků. Mezi tato opatření patří především zákazy prodeje, dodávky, uvádění na trh, a to do doby odstranění nedostatků. Dále jsou oprávněny zakázat výkon další činnosti nebo nařídit uzavření provozovny aţ na dobu dvou prodejních nebo provozních dnů následujících po dni zjištění nedostatků. Jsou téţ oprávněny rozhodnout o staţení výrobků z trhu v případě výskytu nebezpečných výrobků a případně nařídit jejich likvidaci, v případě prodeje falzifikátů jsou oprávněny také zajistit výrobky a případně je uskladnit mimo dosah kontrolované osoby a následně rozhodnout o jejich propadnutí či zabrání a o jejich likvidaci. Jedná se o obecnou charakteristiku pravomocí dozorových orgánů. Konkrétní oprávnění a postupy jsou stanoveny ve speciálních zákonech, kterými se činnost těchto úřadů řídí. V této

- 58 -


souvislosti lze zmínit zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 146/2002 Sb., o státní zemědělské a potravinářské inspekci, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví atd. Nově je v § 25 stanoveno právní postavení sdruţení spotřebitelů a jiných právnických osob zaloţených k ochraně spotřebitele: např. sdruţení (pokud to má uvedeno ve stanovách) můţe se stát účastníkem i soudního řízení ve věci ochrany práv spotřebitelů. Prostředky obrany proti postupu dozorového orgánu Podnikatelské subjekty, u kterých dozorové orgány provádějí kontroly, tzv. kontrolované osoby, mají také prostředky obrany proti postupu i rozhodnutí dozorového orgánu. V případě provedené kontroly podle ustanovení § 17 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, mohou kontrolované osoby proti protokolu podat písemné a zdůvodněné námitky, a to ve lhůtě pěti dnů ode dne seznámení s protokolem, nestanoví-li kontrolní pracovník lhůtu delší. V těchto námitkách mohou uvést své výhrady k výsledkům provedené kontroly. Podanými námitkami je kontrolní orgán povinen se zabývat. Nejprve kontrolní pracovník a následně i jeho nadřízený jsou povinni podané námitky prošetřit a případně kontrolní zjištění doplnit či opravit podle výsledků tohoto prošetření. Neshledají-li námitky jako opodstatněné, rozhodnou o jejich zamítnutí. Rozhodnutí o tom, jak byly námitky vyřízeny, je písemné a zašle se kontrolované osobě. V případě uloţení opatření v podobě zákazů např. prodeje neoznačených výrobků, které se neukládají ve správním řízení, moţnosti opravných prostředků se řídí podle příslušného zákona pro činnost dozorového orgánu. Např. v zákoně o České obchodní inspekci je v § 7 umoţněno kontrolované osobě podat proti uloţenému zákazu prodeje námitky, které se uvedou v záznamu, nebo je můţe kontrolované osoba podat písemně nejpozději do tří dnů. Podané námitky nemají odkladný účinek. Rozhoduje o nich bezodkladně ředitel inspektorátu. Písemné vyhotovení rozhodnutí o námitkách se doručuje kontrolované osobě a je konečné. O moţnosti uplatnění

- 59 -


tohoto prostředku uvádějí dozorové orgány v zápise o výsledku kontrol poučení o této moţnosti. V případě, ţe jsou sankce a opatření ukládána ve správním řízení podle Zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, jsou také tímto zákonem stanoveny moţné prostředky obrany proti postupu dozorového orgánu. Je-li zahájeno správní řízení, má účastník řízení po celou dobu trvání tohoto řízení právo nahlíţet do spisu, pořizovat si výpisy ze spisu, doplňovat spis, předkládat vyjádření či doplnění. Dozorový orgán je při řízení povinen takováto doplnění či vyjádření před vydáním rozhodnutí řádně vyhodnotit. Je-li následně vydáno rozhodnutí ve správním řízení pro porušení příslušného ustanovení zákona, např. rozhodnutí o pokutě, má účastník takovéhoto řízení právo se odvolat proti tomuto rozhodnutí do 15 dnů od jeho doručení. Orgán, který pokutu ukládá, je povinen v rozhodnutí o této moţnosti účastníka řízení poučit. O odvolání proti rozhodnutí rozhoduje nadřízený orgán. V rámci přezkoumání rozhodnutí můţe původní rozhodnutí změnit, zrušit či potvrdit. Rozhodnutí odvolacího orgánu je konečné a jiţ se nelze proti němu odvolat. Tím bylo ukončeno správní řízení. Proti pravomocnému správnímu rozhodnutí orgánu je moţné podat soudní ţalobu podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního a domáhat se nápravy soudní cestou a nebo vyuţít mimořádné opravné prostředky podle správního řádu, kterými jsou ţádost o obnovu řízení a nebo přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Další podrobnosti související se zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele jsou uvedeny v samostatné odborné příručce InMP „Ochrana spotřebitele“.

- 60 -

HK ČR


3.2. 

ZÁKON O OBALECH

Dosavadní zákon o obalech je poměrně sloţitý a ekonomicky a administrativně náročný pro povinné osoby.



Pro maloobchod lze doporučit dodrţování tři zásadních bodů: s balenými výrobky převzít „Prohlášení“ nebo informaci o prohlášení, brát výrobky pouze od klientů AOS (t. č. EKO-KOM, a. s.) a odebírat výrobky v označených obalech.



Povinnosti vyplývající z tohoto zákona jsou především: prevence, základní podmínky, prohlášení; registrace, evidence, zpětný odběr, vyuţití recyklace; označování.

Zákon č. 477/2001 Sb. o obalech – jak prodávat s ohledem na tento zákon Do konce roku 2001 Zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech upravoval i nakládání s odpady z obalů. Od 1. ledna 2002 platí soustava dvou zákonů, které upravují nakládání s odpady z obalů: 

zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů a



zákon č. 477/2001 Sb., o obalech. Tento zákon byl jiţ několikrát novelizován – poslední novelizace byla provedena zákonem č. 66/2006 Sb.

Do těchto dvou zákonů byla implementována Evropská směrnice č. 94/62/EC. ZÁKON č.66/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon aplikuje do legislativy "Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/12/ES ze dne 11. února 2004, kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech. Je-li obal pro určitý výrobek zhotoven v souladu s harmonizovanými českými technickými normami (§4a zákona č.22/1997 Sb.), povaţují se poţadavky za splněné. Pokud osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obal nebo balený výrobek, označí na tomto obalu nebo baleném výrobku materiál, ze kterého je obal vyroben, je povinna provést toto značení v souladu s právem Evropských společenství. A současně, pokud osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky, neprokáţe, ţe se z těchto obalů nestaly na území České republiky odpady, je

- 61 -


povinna zajistit zpětný odběr těchto obalů nebo odpadů z těchto obalů. Osoby, které uvádějí na trh nebo do oběhu obaly, nemusí plnit povinnosti uvedené v § 10 aţ 15, pokud splňují podmínku, ţe celkové mnoţství obalů jimi uvedených na trh nebo do oběhu za kalendářní rok nepřekročí 300 kg a roční obrat nepřekročí 4 500 000 Kč. Celní orgány jsou oprávněny kontrolovat, zda obaly nebo balené výrobky dováţené do České republiky nebo přepravované z členských států Evropské unie do České republiky splňují poţadavky tohoto zákona. V případě pochybností, zda jsou naplněny podmínky tohoto zákona, celní orgány propustí kontrolované zboţí do příslušného celního reţimu nebo k další přepravě a manipulaci, vyzvou příslušný kontrolní orgán ke kontrole a současně uvědomí o této výzvě Ministerstvo ţivotního prostředí. Při kontrole se postupuje podle zvláštních právních předpisů. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, ţe vykonává činnost, k níţ je třeba autorizace podle § 17, bez této autorizace, nebo bez autorizace nabízí třetím osobám uzavření smluv, jejichţ obsahem je činnost, k jejímuţ výkonu je autorizace třeba. Kritéria s příklady upřesňující pojem obal Kritérium 1 Výrobek, který odpovídá definici obalu uvedené v § 2 písm. a) a zároveň plní nebo můţe plnit i jinou funkci neţ funkci obalu, se povaţuje za obal pouze tehdy, pokud 

není nedílnou součástí jiného výrobku,



není nezbytný k tomu, aby uzavíral, nesl nebo uchovával tento výrobek po dobu jeho ţivotnosti a



nejsou všechny části určeny k tomu, aby byly společně pouţívány, spotřebovány nebo odstraněny.

Příklady – obal, krabice na cukrovinky, fóliový přebal kolem pouzdra na CD, výrobek, který není obalem; květináč určený pro celou dobu ţivota rostliny, pouzdra, kufříky a kazety na nástroje a nářadí, čajové sáčky, voskové vrstvy na sýrech, střívka uzenin. Kritérium 2

- 62 -


Předměty navrţené a určené k tomu, aby byly plněny v místě prodeje, se povaţují za obaly, pokud plní funkci obalu. Příklady – obal, odnosné pytle a tašky z papíru nebo z plastu, jednorázové talíře a kelímky, přilnavá fólie, sendvičové sáčky, hliníková fólie, výrobky, které nejsou obalem; míchadlo, jednorázové příbory. Kritérium 3 Pomocné prvky, které jsou zavěšené přímo na výrobku nebo jsou k výrobku připevněné a plní funkci obalu, se povaţují za obal pouze tehdy, pokud 

nejsou nedílnou součástí tohoto výrobku a



nejsou-li všechny části určeny k tomu, aby byly společně spotřebovány nebo odstraněny.

Příklady – obal, etikety, štítky a visačky, které jsou přímo zavěšené na výrobku nebo jsou k výrobku připevněné; součásti obalu a pomocné prvky začleněné v obalu, které se povaţují za části obalu, v němţ jsou začleněny; kartáč řasenky, který je součástí uzávěru řasenky; samolepicí etikety, které jsou nalepeny na jiné části obalu; sponky, spony, svorky; smršťovací etikety z plastu; dávkovač, který je součástí uzávěru nádoby s čisticími prostředky. ČSN EN ISO 16106 - Obaly – přepravní balení pro nebezpečné věci – Obaly na nebezpečné věci, středněobjemové obaly a velké obaly – Směrnice pro pouţití ISO 9001 Tato mezinárodní norma uvádí směrnice pro pouţití ISO 9000 Systém managementu kvality pro výrobu, měření a monitorování konstrukčního typu schválených obalů na nebezpečné věci, středněobjemové obaly a velké obaly. Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí vyţadují pouţití programu zajišťování kvality pro výrobu a zkoušení obalů, který přesvědčí pověřený orgán, ţe kaţdý vyrobený obal splňuje poţadavky. Norma uvádí směrnice pro opatření managementu kvality uplatňovaná při výrobě, měření a monitorování schválených konstrukčních typů obalů na nebezpečné věci, středněobjemových obalů a velkých obalů. Pro účely tohoto dokumentu se pouţívají tyto termíny a definice – pověřený orgán a schválený konstrukční typ obalu. - 63 -


Kap. 7 popisuje realizaci produktu od plánování, přes proces, návrh a vývoj, nakupování a vlastní výrobu s poskytnutím sluţby. Měření, analýza a zlepšování jsou obsahem poslední osmé kapitoly. Kde je to vhodné by měla být ověřena shoda následujících parametrů – rozměry, hmotnosti, kvalita otvorů a švů. Příloha A v různých tabulkách i textové podobě udává specifikaci obalů. Příloha B udává specifikaci středněobjemových obalů (tabulky i text). Příloha C uvádí Poloţky a prvky ověření, řízení, monitorování a validace (tab. i text). Příloha D uvádí Pravidelné četnosti pro věření shody s návrhem a plnění poţadavků (uvedeno v přehledných tabulkách i textově). Na nakládání s odpady z obalů se vztahují právní předpisy platné pro hospodaření s odpady, pokud tento zákon nestanoví jinak. Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech stanoví práva a povinnosti podnikajících právnických a fyzických osob (na rozdíl od zákona o odpadech neukládá povinnosti občanům). Základní povinnosti podnikatelských subjektů Důleţitou změnou jsou podle poslední novely zákona o obalech zpřesněné definice základních pojmů obsaţené v § 2. Osoba, která uvádí na trh (do oběhu) obaly nebo balené výrobky má řadu povinností. S jistou přípustnou dávkou zjednodušení se dá říci, ţe se jedná o tři, poměrně nezávislé proudy povinností: 

prevence, základní podmínky, prohlášení;



registrace, evidence, zpětný odběr, vyuţití recyklace;



označování.

Prevence (§ 3) - co moţná nejmenší obal, sáček z co nejtenčí fólie, v litrové láhvi nelze prodávat pouze tři čtvrtě litru šťávy, na jeden rohlík nelze pouţít sáček na tři

- 64 -


rohlíky – to by bylo plýtvání. Základní podmínky uvedení obalu na trh (§ 4): obal musí být takový, aby šel sprovodit ze světa alespoň jednou z moţností: 

recyklací (materiálovou: láhev se rozdrtí a opět roztaví na sklo, z něhoţ se vyrábějí okna nebo i láhve);



energetickým vyuţitím (hořením obalu vzniká více tepla, neţ je potřeba k tomu, aby se zapálil: plastové kelímky od jogurtů);



organickou recyklací (kompostování: dřevěné palety).

Dále mezi základní podmínky patří dodrţení limitu koncentrace těţkých kovů a minimalizace obsahu nebezpečných látek. Povinnosti osoby, která uvádí na trh obal, jsou uvedeny v § 5: 

na poţádání předloţit kontrolním orgánům technickou dokumentaci nezbytnou k prokázání splnění povinností stanovených v § 3 a v § 4;



průkazně informovat své odběratele o tom, ţe obal splňuje poţadavky stanovené v § 3 a v § 4.

Obdobné povinnosti má i osoba, která uvádí na trh obalový prostředek (tj. výrobek, z něhoţ obal je prodejní, obal skupinový nebo obal přepravní přímo vyroben nebo který je součástí obalu sestávajícího se z více částí). V § 6 jsou uvedeny povinnost osob, které uvádějí na trh obal nebo obalový výrobek: označit na tomto obalu nebo baleném výrobku materiál, ze kterého je obal vyroben a to v souladu s právem Evropských společenství. Nově jsou rovněţ definovány povinnosti u opakovaně pouţitelných obalů (§ 7): osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu výrobky, jejichţ obaly jsou opakovaně pouţitelné, je povinna učinit organizační, technická nebo finanční opatření odpovídající kritériím, která jsou stanovena v příloze č. 2 k tomuto zákonu a umoţňují opakované pouţití obalů (např. vratné zálohované láhve). Obdobné povinnosti jsou uloţeny v § 10 – zpětný odběr a to osobám, které uvádějí na trh nebo do oběhu výrobky prodejem spotřebiteli. Tyto osoby jsou povinny informovat odběratele a spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru.

- 65 -


Nově byly rovněţ stanoveny povinnosti v § 15 osobám, na které se vztahuje povinnost zapsat se do Seznamu podle § 14 zákona o obalech. V § 15a jsou uvedeny osoby, které uvádějí na trh nebo do oběhu obaly a nemusí plnit povinnosti uvedené v § 15 aţ § 16. Jsou to osoby, které splňují podmínku, ţe: 

celkové mnoţství obalů jimi uvedených na trh nebo do oběhu za kalendářní rok nepřekročí 300 kg a zároveň;



jejích roční obrat nepřekročí 4 500 000 Kč.

Povinnosti dodavatelů Dodavatelé povinnosti, které jim ukládá zákon o obalech, mohou plnit i tím, ţe uzavřou smlouvu s autorizovanou obalovou společností (AOS), v současné době je zatím jediná: EKO-KOM, a. s., nebo tím, ţe zpětný odběr odpadů z obalů a jejich vyuţití a recyklaci si zajistí sami. Pro maloobchod je maximální míra jistoty, pokud bere zboţí od dodavatelů, kteří mají uzavřenu smlouvu s AOS. V opačném případě se maloobchod vystavuje riziku, ţe dodavatel zapsaný v Seznamu MŢP nesplní některou z podmínek, a poté právě tento maloobchod má povinnost sám se do Seznamu zapsat a plnit zpětný odběr, vyuţití a vést evidenci o těchto odpadech z obalů dle vyhlášky MŢP č. 117/2002 Sb. Maloobchodní prodej s vlastním dovozem alespoň části baleného zboží V tomto případě není, kdo by vůči dováţenému zboţí splnil povinnost kromě maloobchodu. Jediná racionální (vedle teoretické moţnosti zajistit plnění zpětného odběru a vyuţití odpadu z obalů vlastními silami) cesta je uzavření smlouvy s autorizovanou obalovou společností (AOS) – vstoupit do smluvního vztahu. V tomto případě je potřeba: 

brát výrobky pouze od dodavatelů, kteří mají uzavřenou smlouvu s AOS; ošetřit si vůči dodavatelům (smluvně, na dodacím listě nebo na faktuře), ţe za obaly dodávaných Podle současné dikce zákona o obalech je povinností maloobchodu předloţit dozorovému orgánu „Prohlášení o splnění podmínek uvedení obalu na trh.“ Podle vyjádření MŢP lze této povinnosti dostát tím, ţe dodavatel můţe maloobchod informovat o tom, ţe obaly v předmětné dodávce splňují všechny poţadavky v rámci zákona o obalech. Např.: elektronickou formou, na fakturách

- 66 -


či dodacích listech (to si maloobchod můţe dohodnout v příslušných obchodních smlouvách). Povinnost informování spotřebitele o významu značek Ustanovení § 10, odst. 8 zákona o ochraně spotřebitele (č. 634/1992 Sb.) ukládá prodávajícímu povinnost vhodně zpřístupnit spotřebiteli informaci o významu pouţitých symbolů, jestliţe byly pouţity při označování prodávaných výrobků. Obal však není tímto prodávaným výrobkem, neboť prodávající prodává výrobek, např.: čokoládu a obal slouţí „jen“ k ochraně tohoto výrobku. Zákon č.66/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), aplikuje do legislativy "Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/12/ES ze dne 11. února 2004, kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech. Je-li obal pro určitý výrobek zhotoven v souladu s harmonizovanými českými technickými normami (§4a zákona č.22/1997 Sb.), povaţují se poţadavky za splněné. Celní orgány jsou oprávněny kontrolovat, zda obaly nebo balené výrobky dováţené do České republiky nebo přepravované z členských států Evropské unie do České republiky splňují poţadavky tohoto zákona. V případě pochybností, zda jsou naplněny podmínky tohoto zákona, celní orgány propustí kontrolované zboţí do příslušného celního reţimu nebo k další přepravě a manipulaci, vyzvou příslušný kontrolní orgán ke kontrole a současně uvědomí o této výzvě Ministerstvo ţivotního prostředí. Při kontrole se postupuje podle zvláštních právních předpisů. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, ţe vykonává činnost, k níţ je třeba autorizace podle § 17, bez této autorizace, nebo bez autorizace nabízí třetím osobám uzavření smluv, jejichţ obsahem je činnost, k jejímuţ výkonu je autorizace třeba. Povinnosti dodavatelů Dodavatelé povinnosti, které jim ukládá zákon o obalech, mohou plnit i tím, ţe uzavřou smlouvu s autorizovanou obalovou společností (AOS), v současné době je

- 67 -


zatím jediná: EKO-KOM, a. s., nebo tím, ţe zpětný odběr odpadů z obalů a jejich vyuţití a recyklaci si zajistí sami. Pro maloobchod je maximální míra jistoty, pokud bere zboţí od dodavatelů, kteří mají uzavřenu smlouvu s AOS. V opačném případě se maloobchod vystavuje riziku, ţe dodavatel zapsaný v Seznamu MŢP nesplní některou z podmínek, a poté právě tento maloobchod má povinnost sám se do Seznamu zapsat a plnit zpětný odběr, vyuţití a vést evidenci o těchto odpadech z obalů dle vyhlášky MŢP č. 117/2002 Sb. Kritéria s příklady upřesňující pojem obal Kritérium 1 Výrobek, který odpovídá definici obalu uvedené v § 2 písm. a) a zároveň plní nebo můţe plnit i jinou funkci neţ funkci obalu, se povaţuje za obal pouze tehdy, pokud a) není nedílnou součástí jiného výrobku, b) není nezbytný k tomu, aby uzavíral, nesl nebo uchovával tento výrobek po dobu jeho ţivotnosti a c) nejsou všechny části určeny k tomu, aby byly společně pouţívány, spotřebovány nebo odstraněny. Příklady – obal, krabice na cukrovinky, fóliový přebal kolem pouzdra na CD, výrobek, který není obalem; květináč určený pro celou dobu ţivota rostliny, pouzdra, kufříky a kazety na nástroje a nářadí, čajové sáčky, voskové vrstvy na sýrech, střívka uzenin. Kritérium 2 Předměty navrţené a určené k tomu, aby byly plněny v místě prodeje, se povaţují za obaly, pokud plní funkci obalu. Příklady – obal, odnosné pytle a tašky z papíru nebo z plastu, jednorázové talíře a kelímky, přilnavá fólie, sendvičové sáčky, hliníková fólie, výrobky, které nejsou obalem; míchadlo, jednorázové příbory. Kritérium 3 Pomocné prvky, které jsou zavěšené přímo na výrobku nebo jsou k výrobku připevněné a plní funkci obalu, se povaţují za obal pouze tehdy, pokud a) nejsou nedílnou součástí tohoto výrobku a b) nejsou-li všechny části určeny k tomu, aby byly společně spotřebovány nebo odstraněny.

- 68 -


Příklady – obal, etikety, štítky a visačky, které jsou přímo zavěšené na výrobku nebo jsou k výrobku připevněné; součásti obalu a pomocné prvky začleněné v obalu, které se povaţují za části obalu, v němţ jsou začleněny; kartáč řasenky, který je součástí uzávěru řasenky; samolepicí etikety, které jsou nalepeny na jiné části obalu; sponky, spony, svorky; smršťovací etikety z plastu; dávkovač, který je součástí uzávěru nádoby s čisticími prostředky. V příloze č. 3 tabulka zní: -------------------------------------------------------------------------------------------------------Materiál do do do do do do do 31.12. 31.12. 31.12. 31.12. 31.12. 31.12. 31.12. 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 -----------------------------------------------------------------------------------A B A B A B A B A B A B A B ------------------------------------------------------------------------------------% % % % % % % % % % % % % % ------------------------------------------------------------------------------------Papír a 60 63 65 67 69 70 70 lepenka ------------------------------------------------------------------------------------------------------Sklo 65 66 67 68 69 70 70 ------------------------------------------------------------------------------------------------------Plast 24 25 25 26 26 27 27 ------------------------------------------------------------------------------------------------------Kovy 33 36 39 41 44 47 50 ------------------------------------------------------------------------------------------------------Dřevo 4 6 8 9 11 13 15 ------------------------------------------------------------------------------------------------------Celkem 47 50 49 50 50 52 52 54 53 56 54 58 55 60 -------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zákon č. 314/2006 Sb. (s účinností od 1. 1. 2007 a i 1. 4. 2007) mění zákon č. 185/2001 Sb. , o odpadech a zákon č. 140/1961 Sb. , trestní zákon, část první tohoto zákona – řeší změny v zákoně o odpadech a to takto: 1. V § 4 písmeno s), t), u), v) znějí: s) uvedením výrobku na trh v České republice - první úplatné nebo bezúplatné předání výrobku jiné osobě v České republice jeho výrobcem nebo osobou, která jej

- 69 -


nabyla z jiné členské země Evropské unie. Za uvedení na trh se povaţuje téţ dovoz výrobku, t) uvedením výrobku do oběhu - kaţdé úplatné nebo bezúplatné předání výrobku jiné osobě v České republice po jeho uvedení na trh, u) dovozem výrobku - propuštění výrobku ze země mimo Evropských společenství na území České republiky do celního reţimu volného oběhu, uskladňování v celním skladu, aktivního zušlechťovacího styku, přepracování pod celním dohledem nebo dočasného pouţití, v) distributorem - ten, kdo v dodavatelském řetězci provádí následnou obchodní činnost po uvedení výrobku na trh. Příklady změn pokut v § 66: V § 66 odst. 2 se částka "300 000 Kč" nahrazuje částkou "1 000000 Kč". V § 66 odst. 3 se částka "1 000000 Kč" nahrazuje částkou "10 000000 Kč". V § 66 odst. 4 se částka "10 000000 Kč" nahrazuje částkou "50 000000 Kč" Část druhá tohoto zákona – řeší změny v trestním zákoně. 3. 3. ÚČETNICTVÍ - DAŇOVÁ EVIDENCE - DANĚ Základním zákonem je zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Zákon o účetnictví ve smyslu jeho novely č. 304/2008 Sb., stanoví v souladu s právem Evropských společenství rozsah a způsob vedení účetnictví a poţadavky na jeho průkaznost. Vztahuje se na: a) právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky, b) zahraniční osoby, pokud na území České republiky podnikají nebo provozují jinou činnost podle zvláštních předpisů, c) organizační sloţky státu podle zvláštního právního předpisu, d) fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku, e) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o dani z přidané hodnoty včetně plnění osvobozených od této daně, jeţ nejsou součástí obratu, v rámci jejich podnikatelské činností přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 25 000 000 Kč, a to od prvního dne kalendářního roku, - 70 -


f) ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí, g) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou účastníky sdruţení bez právní subjektivity podle zvláštního právního předpisu, pokud alespoň jeden z účastníků tohoto sdruţení je osobou uvedenou v písmenech a) aţ f) nebo h), nebo h) ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis (dále jen účetní jednotky). Účetní jednotky účtují o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření. Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímţ tyto skutečnosti časově a věcně souvisí (účetní období). Není-li moţno tuto zásadu dodrţet, mohou účtovat i v účetním období, v němţ zjistily uvedené skutečnosti. V účetním období účetní jednotky účtují o uvedených skutečnostech v souladu s účetními metodami. Při tom o veškerých nákladech a výnosech účtují bez ohledu na okamţik jejich zaplacení nebo přijetí. Účetním obdobím je nepřetrţitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců. Účetní období se buď shoduje s kalendářním rokem, nebo je hospodářským rokem. Hospodářským rokem je účetní období, které můţe začínat pouze prvním dnem jiného měsíce, neţ je leden. Zákon o účetnictví má řadu novel, jako např.: novela č. 437/2003 Sb. ve Sbírce zákonů v částce č. 145 s účinností od 1. 1. 2004, novela č. 669/2004 Sb., ve Sbírce zákonů v částce s. 228 s účinností od 1. 1. 2005, novela č. 81/2006 Sb., s účinností od 15. 3. 2006. Poslední velkou novelou je novela č. 304/2008 Sb., s účinností jednak od 1. 1. 2009 (změny v § 33 – průkaznost účetních záznamů, § 34 – přenos účetního záznamu, § 35 – opravy a ostatní ustanovení o účetních záznamech a jednak s účinností od 1. 1. 2010 : -

§ 1 – odst. 2, písm. e) – účetní evidenci jsou povinny vést ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o DPH (dani z přidané hodnoty) přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok

- 71 -


částku 25 000 000,- Kč, a to od prvního dne kalendářního roku, -

§ 4 – vedení účetnictví, od kdy jsou podnikající subjekty povinny vést účetnictví, dodrţování směrné účtové osnovy, uspořádání a označování poloţek, účetní závěrky, účetní metody, povinnost stanovit si právní předpisy, které to v účetní jednotce upravují,

-

§ 7 – účetní jednotky a způsoby a metody vedení účetnictví,

-

§ 9 – rozsah vedení účetnictví v plném rozsahu a ve zjednodušeném rozsahu (např.: občanská sdruţení, církevní instituce, obce, bytová druţstva apod.),

-

§ 11 – účetní doklady,

-

§ 12 – účetní knihy – deník, účetní kniha,

-

§ 13a – zjednodušený rozsah účetnictví,

-

§ 14 – směrná účtová osnova a účtový rozsah,

-

§ 18 – účetní závěrka,

-

§ 19 – rozvahový den,

-

§ 21a – způsob zveřejňování výsledků,

-

§ 24 aţ 27 – způsoby oceňování,

-

§ 29 a 30, § 32 – inventarizace majetku, průběţná inventarizace, inventarizace k datu závěrky,

-

§ 36 – České účetní standardy.

Zákonem č. 563/1991 Sb. v platném znění, vyhláškou č. 500/2002 Sb. v platném znění a Českými účetními standardy pro podnikatele se řídí jen osoby, které jsou účetní jednotkou. Daňová evidence V návaznosti na zrušení jednoduchého účetnictví byla počínaje r. 2004 do zákona 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů doplněna daňová evidence - § 7b, podle kterého postupují poplatníci daně z příjmu – fyzické osoby, jejichţ obrat za bezprostředně předcházející kalendářní rok nepřesáhl 25 000 000 Kč. – tyto fyzické osoby nevedou účetnictví – ale daňovou evidenci.

- 72 -


To znamená, ţe osoby, které nejsou účetní jednotkou, mají od r. 2005 pouze povinnost vést daňovou evidenci ve smyslu § 7b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v platném znění. Podle této evidence poplatník vede údaje o: 

příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně,



majetku a závazcích.

Zákon stanoví pouze obsah daňové evidence a nikoli způsob či formu jejího vedení. Nepředepisují se knihy majetku a závazků, peněţní deník, pokladní kniha, kniha bankovních účtů, ani karty majetku, tak jak to dříve stanovily předpisy jednoduchého účetnictví. Ten, kdo vede daňovou evidenci, nemusí zjišťovat konečný zůstatek pokladní hotovosti ani bankovních podnikatelských účtů. Záleţí zcela na podnikateli, jakým způsob vedení daňové evidence zvolí. Podnikatel však musí (v souladu se zákonem o správě daní a poplatků) být schopen prokázat pravdivost všech skutečností, které je povinen uvádět v daňovém přiznání, hlášení a vyúčtování. Musí prokázat, ţe výdaje, které uplatnil jako výdaje daňové, jsou skutečně výdaji na dosaţení, zajištění a udrţení příjmů (i nadále uchovávat doklady: účtenky, faktury, vést evidenci zásob apod.). Je zapotřebí vést průkaznou evidenci veškerého hmotného, nehmotného, movitého i nemovitého majetku souvisejícího s podnikatelskou činností. Oceňování majetku a závazků v daňové evidenci: 1. Hmotný majetek se oceňuje podle § 29 zákona o daních z příjmů (vstupní cena hmotného majetku). 2. Pohledávky se oceňují podle § 5 zákona o daních z příjmů: o jmenovitou hodnotou, o pořizovací cenou u pohledávky nabyté postoupením, o cenou zjištěnou pro účely daně dědické nebo darovací u pohledávky nabyté děděním nebo darem. 3. Ostatní majetek se oceňuje: o pořizovací cenou, je-li pořízen úplatně,

- 73 -


o vlastními náklady, je-li pořízen ve vlastní reţii, o cenou zjištěnou pro účely daně dědické nebo darovací u majetku nabytého děděním nebo darem. 4. Závazky se oceňují: o při vzniku jmenovitou hodnotou, o při převzetí pořizovací cenou. 5. Peněţní prostředky a ceniny se oceňují jejich jmenovitými hodnotami. 6. Do pořizovací ceny majetku pořízeného formou finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci (leasing) se zahrnou výdaje související s pořízením tohoto majetku, hrazené nájemcem (např. doprava, clo, poplatky, provize apod.). 7. Pořizovací cenou pozemku se rozumí cena včetně porostu, pokud se nejedná o pěstitelský celek trvalých porostů, který je hmotným majetkem podle § 26 zákona o daních z příjmů a který se odpisuje. 8. V případě úplatného pořízení nemovitých a movitých věcí, majetkových práv, pohledávek a závazků nebo části uvedeného majetku a závazků za jednu pořizovací cenu se cena jednotlivých sloţek majetku stanoví v poměrné výši k ceně jednotlivých sloţek majetku oceněných podle zvláštního právního předpisu, s výjimkou peněz, cenin, pohledávek a závazků. Oceňování majetku a závazků v cizí měně Fyzická osoba, která není účetní jednotkou, pouţívá pro účely přecenění na Kč pouze jednotný kurs podle § 38 zákona o daních z příjmů. Tento kurs se stanoví jako průměr směnného kursu stanoveného Českou národní bankou poslední den kaţdého měsíce zdaňovacího období.

Inventarizace Osoba, která není účetní jednotkou, provádí dle §7b zák. 586/1992 Sb. v platném znění pouze soupis majetku a závazků k poslednímu dni zdaňovacího období a o zjištěné rozdíly upraví základ daně podle ustanovení § 24 a § 25 zákona o daních z příjmů.

- 74 -


Archivace dokladů Daňová evidence upravuje povinnost archivace dokladů za všechna zdaňovací období, pro která neskončila lhůta pro vyměření daně stanovená zákonem o daních z příjmů nebo zvláštním právním předpisem. Zde je nutno mít v patrnosti jednak lhůty uvedené v § 38r zákona č. 586/1992 Sb. v platném znění (zákon o dani z příjmu) a lhůty uvedené v zákonu č. 337/1992 Sb. v platném znění (o správě daní a poplatků). Opravné poloţky k pohledávkám Fyzická osoba (poplatník) můţe sníţit základ daně vytvořením opravných poloţek v souladu se zákonem č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů v platném znění. Opravné poloţky lze tvořit k pohledávkám za dluţníky v konkurzním a vyrovnacím řízení a k nepromlčeným pohledávkám splatným po 31. 12. 1994. Opravné poloţky nelze tvořit k pohledávkám vzniklým z titulu úvěrů, půjček, ručení, záloh, smluvních pokut, poplatků z prodlení, penále a jiných sankcí ze závazkových vztahů, nestanoví-li zákon jinak. Oblast daně z příjmů K nejrozsáhlejším

změnám

v daňovém

systému

došlo

v souvislosti

se

zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů s účinností od 1. 1. 2008. Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů byl zveřejněn v částce 85 Sbírky zákonů dne 16. 10. 2007. Účinnost tohoto zákona je stanovena zejména od 1. 1. 2008. Zákon je velmi obsáhlý, mění 47 stávajících zákonů a upravuje 3 zcela nové ekologické daně. Daňová část reformy spočívá ve změně následujících zákonů:

• zákona o daních z příjmů, • zákona o rezervách, • zákona o DPH, - 75 -


• zákona o dani z nemovitostí, • zákona o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí, • zákona o registračních pokladnách, • zákona o správě daní a poplatků, • zákona o správních poplatcích, • zákona o spotřební dani. Zákon zavádí tyto nové ekologické daně:

• daň ze zemního plynu a některých dalších plynů (pozn.: dle § 8 je od daně osvobozen plyn určený k pouţití na výrobu tepla v domácnostech a domovních kotelnách)

• daň z pevných paliv, • daň z elektřiny Státní sociální podpora

• zrušení automatické valorizace všech sociálních dávek kromě důchodů, • porodné sníţeno na 13.000 Kč (původně 17.760 Kč), • pohřebné zrušeno (původně 5.000 Kč) – zůstává pro osoby, které vypravily pohřeb nezaopatřenému dítěti nebo osobě, která byla rodičem nezaopatřeného dítěte,

• zrušení příspěvku na školní pomůcky Přídavky na dítě Do konce roku 2007 byl příspěvek na dítě poskytován rodinám s příjmem do 4násobku ţivotního minima. Od 1. 1. 2008 je poskytován rodinám, jejichţ příjem nepřesahuje 2,4násobek ţivotního minima. Nemocenské dávky Zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů byla odsunuta účinnost zákona o nemocenském pojištění na 1. 1. 2009. Tento zákon (č. 187/2006 Sb.) měl původní účinnost 1. 1. 2007, která byla zákonem č. 585/2006 Sb. odloţena na 1. 1. 2008.

- 76 -


Podle tohoto zákona platí zaměstnavatel náhradu po dobu 14 dnů trvání nemoci, od 15. dne nemoci jsou placené dávky nemocenského pojištění (DNP). Ochranná lhůta při skončení pracovního poměru byla zkrácena z 42 na 7 kalendářních dnů. Byla zavedena karenční doba (doba, po kterou se neposkytuje nemocenská) – první tři dny pracovní neschopnosti. Sociální a zdravotní pojištění Zásadní změnou v oblasti pojistného je zavedení jednotného ročního maximálního vyměřovacího základu ve výši 48násobku měsíční průměrné mzdy v národním hospodářství. Maximální vyměřovací základ pro rok 2009 činí 1 130 640,- Kč. Po dosaţení tohoto maxima jiţ dále nebude odváděno pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na zdravotní pojištění. Důleţitou změnou je nová definice vyměřovacích základů zaměstnanců pro pojistné na sociální zabezpečení a pro pojistné na zdravotní pojištění. Podle nové úpravy bude součástí vyměřovacího základu např. i 1% vstupní ceny vozidla poskytnutého zaměstnanci pro jeho soukromé účely. Do okruhu zaměstnanců dle zákona o pojistném na zdravotní pojištění patří nově i osoby, kter nejsou účastny nemocenského pojištění a mají příjmy ze závislé činnosti a funkčních poţitků. Dojde tím k rozšíření okruhu zaměstnanců, například o:

• členy statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob (členové představenstva, členové správních a dozorčích rad, atd.),

• volené či jmenované funkcionáře právnických osob, sdruţení, spolků atd., • osoby činné na základě mandátní nebo příkazní smlouvy, • neuvolněné zastupitele, • členy společenství vlastníků bytových jednotek. Dle §25 odst. 1 písm. g) od roku 2008 není daňově uznatelným výdajem povinné pojistné na důchodové pojištění a na zdravotní pojištění a dobrovolné pojistné na nemocenské pojištění.

- 77 -


Daňovým výdajem tak od roku 2008 je pouze sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem (35% hrubé mzdy zaměstnance). Daň dědická a darovací Do konce roku 2007 bylo od daně dědické osvobozeno dědictví u I. skupiny. Od 1. 1. 2008 je toto osvobození rozšířeno i na II. skupinu. Od roku 2008 jsou od daně darovací osvobozené dary u I. a II. skupiny. I.

skupina – příbuzné v řadě přímé,

II.

skupina – příbuzní v řadě pobočné, a to sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety. Dále manţelé dětí (zeťové a snachy), děti manţela, rodiče manţela, manţelé rodičů a osoby, které s dárcem nebo zůstavitelem ţily po dobu nejméně jednoho roku před převodem nebo smrti zůstavitele ve společné domácnosti a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výţivou na dárce nebo zůstavitele.

Sazba daně z příjmů fyzických osob Progresivní sazba daně z příjmů fyzických osob platná do konce roku 2007 je nahrazena jedinou 15% sazbou pro rok 2008 a 12,5% pro rok 2009. Pro rok 2008 jsou výrazně zvýšeny slevy na dani, které pro rok 2009 klesnou, takţe sníţení sazby o 2,5% nebude mít tak pozitivní dopad. Sjednocení sazeb platí i pro sráţkovou daň. U zaměstnanců bude daň počítána z tzv. „superhrubé mzdy“ – mzda zvýšená o pojistné, které hradí zaměstnavatel. Dále je zrušeno společné zdanění manţelů a moţnost rozloţení některých příjmů na více zdaňovacích období. Pro podnikatele je od 1. 1. 2008 zrušen minimální základ daně. Další, velmi důleţitou změnou je, ţe u fyzických osob platby na sociální a zdravotní pojištění od 1. 1. 2008 nejsou povaţovány za výdaje na dosaţení, zajištění a udrţení příjmů („daňově uznatelné“ výdaje). Od roku 2008 je pro zaměstnance osvobozen od daně z příjmů příspěvek zaměstnavatele na ţivotní a penzijní pojištění v úhrnné výši 24.000 Kč za rok.

- 78 -


Paušální výdaje podnikatelů podnikatel můţe podle § 7, odst. 7 zákona o daních z příjmů uplatnit výdaje paušální částkou z dosaţených příjmů: 80 % z příjmu ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, 60 % z příjmů ze ţivností řemeslných, 50 % z příjmů ze ţivností s výjimkou příjmů ze ţivností řemeslných a 40 % z příjmů z jiného podnikání dle zvláštních právních předpisů. Sazba daně z příjmu právnických osob Sazba daně z příjmu právnických osob pro rok 2008: 21 %, pro rok 2009: 20 %. Příjmy z prodeje podílů na společnostech Významnou změnou je osvobození příjmů z prodeje akcií po uplynutí drţby v délce 5 let. Tímto byly srovnány podmínky pro osvobození příjmů z prodeje akcií a podílu na obchodní společnosti. V případě prodeje investičních cenných papírů a cenných papírů kolektivního investování platí osvobození těchto příjmů po uplynutí drţby v délce 6 měsíců u investic, kde podíl na základním kapitálu nepřevyšuje 5% v době 24 měsíců před prodejem. Pro prodej akcií nabytých do 31.12.20007 se bude postupovat podle pravidel platných v roce 2007, tedy pro tyto akcie bude platit časový test drţby akcií po dobu 6 měsíců. Osobní automobily K 1. 1. 2008 byl zrušen §29 odst. 10, který omezoval daňovou znatelnost vstupní ceny osobních automobilů částkou 1,500.000 Kč. Počínaje rokem 2008 je tedy opět moţnost

uplatnit

celou

pořizovací

cenu

draţších

osobních

automobilů

prostřednictvím odpisů. Pro automobily pořízené do 31. 12. 2007 ale zůstává v platnosti původní omezení daňových výdajů na 1,500.000 Kč. Od roku 2008 byla zrušena odpisové skupiny 1A, ve které byly odepisovány automobily po dobu 4 let a došlo k přesunu osobních automobilů do 2. skupiny (doba odepisování 5 let). Toto platí pro všechny osobní automobily, a to i pořízené do 31. 12. 2007.

- 79 -


Finanční leasing Významnou změnou v oblasti finančního leasingu je změna doby nájmu hmotného investičního majetku. Aby bylo moţné nájemné u finančního leasingu uplatnit jako daňově uznatelný výdaj, musí trvat minimálně dobu odepisování daného majetku, u nemovitostí minimálně 30 let. Pro smlouvy uzavřené do 31. 12. 2007 se aţ do ukončení finančního pronájmu pouţijí ustanovení zákona platného k 31. 12. 2007. Podle §25 odst. 1 písm. zm) nejsou daňově uznatelným výdajem tzv. finanční výdaje finančního leasingu. Za tyto finanční výdaje je povaţováno 1% z úhrnu nájemného. Toto ustanovení se nevztahuje na finanční výdaje, které za zdaňovací období v úhrnu nepřesáhnou 1,000.000 Kč (tedy v případě, ţe úhrn nájemného nepřesáhne 100,000.000 Kč za zdaňovací období). Likvidace zásob Podle §24 odst. 2 písm. zg) jsou od 1. 1. 2008 daňově uznatelným výdajem výdaje vzniklé v důsledku likvidace zásob materiálu, zboţí, nedokončené výroby a výrobků. U léků, léčiv a potravinářských výrobků jsou tyto výdaje daňově uznatelnými pouze tehdy, pokud prošla doba jejich pouţitelnosti. K prokázání likvidace je poplatník povinen vypracovat protokol, ve kterém uvede důvody likvidace, způsob, čas a místo provedení likvidace, specifikace předmětů likvidace a způsob provedení likvidace, a dále pracovníky zodpovědné za provedení likvidace. Dodanění závazků Poplatníci jsou povinni zvýšit základu daně o evidované závazky, od jejichţ lhůty splatnosti uplynulo více neţ 36 měsíců nebo které se promlčely. Toto ustanovení se vztahuje na závazky, z jejichţ titulu byl v době jeho účtování uplatněn daňově uznatelný náklad. V případě uhrazení závazku, o který byl v minulých letech základ daně zvýšen, se základ daně v období úhrady sníţí.

- 80 -


Změna zákona o rezervách V zákoně o rezervách bylo zavedeno omezení tvorby opravných poloţek u „významných“ Pohledávek nad 200.000 Kč. U těchto pohledávek je tvorba opravných poloţek podmíněna soudním vymáháním pohledávky. Lhůta pro doměření Dle §38r odst. 4 mají správci daně moţnost provádět daňovou kontrolu u poplatníka, kterému vznikla daňová ztráta do doby, kdy lze doměřit daň za poslední rok, ve kterém ztráta mohla být uplatněna. Další změny v sociálním zabezpečení a nemocenském pojištění v r. 2009 : S účinností od 1. 8. 2009 je novelizován zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen zákon o pojistném), který v novém § 21a stanoví moţnost uplatnění sazby na pojistném zaměstnavatelem. Sleva na pojistném se týká i těch zaměstnanců, kteří v kalendářním měsíci dosáhli niţšího příjmu, neţ sjednaného. Dnem 1. 12. 2009 nabývá účinnosti zákon č. 302/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Tímto zákonem se mění některé povinnosti ošetřujícího lékaře a zaměstnavatele a v návaznosti dochází ke změně tiskopisů.

3.3.

DAŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY

Základním zákonem je zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty – jeho poslední úplné znění bylo zveřejněno zákonem č. 85/2009 Sb., poslední novela je uvedena v zákoně č. 87/2009 Sb. (např. uvádí které zboţí a v jakém mnoţství při dovozu nepodléhá dani z přidané hodnoty). Daňové identifikační číslo (DIČ) DIČ se skládá z „CZ“ a z kmenové části, kdy kmenová část je rodné číslo nebo identifikační číslo). DIČ bude plátce pouţívat pro všechny uskutečněné obchody, a to

- 81 -


jak v tuzemsku, tak do jiných členských států. DIČ v tomto tvaru budou pouţívat všechny daňové subjekty, pokud jim bylo přiděleno pro všechny daně. Kontrola DIČ Pro obchodování mezi členskými státy musí plátce znát DIČ svých odběratelů v jiném členském státě, aby mohl dodání zboţí do jiného členského státu osvobodit od daně. Plátce má moţnost ověření DIČ osoby registrované k DPH v jiném členském státě na Finančním úřadě nebo na Ministerstvu financí, oddělení mezinárodní spolupráce při správě DPH, kde pracovník ověří pro plátce DIČ osoby registrované v jiném členském státě. Nebo je moţné ověřit existenci tohoto DIČ na webové stránce Evropské komise, ale dostane pouze informaci, zda DIČ je platné nebo ne: http://europa.eu.int/comm/taxation_customs/vies/en/vieshome.htm Obchodování mezi členskými státy Pro účely DPH je velmi důleţité stanovení místa plnění a to pro určení členského státu, kde se DPH bude přiznávat a platit. Pokud je místo plnění v tuzemsku, je DPH plátcem přiznávána a placena v tuzemsku, pokud se nejedná o plnění osvobozené od daně. Dodání zboží do jiného členského státu Dodání zboţí do jiného členského státu osobě registrované k DPH v jiném členském státě Dodání zboţí z tuzemska do jiného členského státu, které je uskutečněno plátcem (dodavatel), pro osobu registrovanou k DPH v jiném členském státě (pořizovatel), je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je skutečně zboţí odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Při dodání zboţí do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, musí plátce vystavit daňový doklad do 15 dnů od uskutečnění dodání zboţí do jiného členského státu, tj od uskutečnění odeslání nebo přepravy.

- 82 -


Při dodání zboţí do jiného členského státu musí plátce také podat Souhrnné hlášení, které se podává za kalendářní čtvrtletí současně s daňovým přiznáním. Přemístění obchodního majetku plátce do jiného členského státu Za dodání zboţí do jiného členského státu se povaţuje i přemístění obchodního majetku plátcem do jiného členského státu pro jeho podnikání v tomto jiném členském státě. Plátce musí být zaregistrován k DPH v jiném členském státě, kde podniká (uskutečňuje ekonomické činnosti), aby přemístění majetku bylo dodáním zboţí do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně. Zasílání zboţí Pod pojmem „Zasílání zboţí“ se rozumí dodání zboţí plátcem do jiného členského státu z tuzemska osobě, která není registrovaná k DPH v jiném členském státě s tím, ţe odeslání nebo přepravu zboţí musí zajistit plátce, který zboţí dodává. Jedná se např. o dodání zboţí vybraného podle katalogů soukromé osobě nebo i podnikateli, který není registrovaný k DPH, protoţe nepřekročil obrat pro povinnou registraci ani se nezaregistroval dobrovolně. V případě zasílání zboţí si musí plátce hlídat hodnotu zasílaného zboţí do jiného členského státu, kterou si stanoví kaţdý členský stát (35 000 EUR nebo 100 000 EUR za kalendářní rok), protoţe podle hodnoty dodaného zboţí do příslušného členského státu se stanoví místo plnění a tedy i členský stát, kde je DPH vybrána. V ČR máme pro zasílání zboţí do tuzemska stanovenou částku 35 000 EUR za kalendářní rok, přepočtenou na českou měnu. Při zasílání zboţí, které podléhá spotřební dani, se daň přiznává vţdy v členském státě, do kterého je zboţí dodáno, bez ohledu na výši tohoto dodaného zboţí, a proto se do celkové hodnoty dodaného zboţí, pro stanovení místa plnění při zasílání zboţí, nezapočítává hodnota zboţí, které podléhá spotřební dani. Povinnosti plátce při zasílání zboţí Při zasílání zboţí z tuzemska musí plátce vystavit daňový doklad do 15 dnů od uskutečnění dodání zboţí nebo od přijetí platby, pokud je přijatá před uskutečněním. - 83 -


Zasílání zboţí plátce neuvádí do souhrnného hlášení. Pořízení zboží z jiného členského státu do tuzemska plátcem Pořízení zboţí z jiného členského státu plátcem (pořizovatel), které bylo dodáno osobou registrovanou k dani v jiném členském státě (dodavatel), je zdanitelným plněním v tuzemsku. Pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu do tuzemska je vţdy zdanitelným plněním v tuzemsku, i kdyţ je pořízeno soukromou osobou. Povinnosti plátce při pořízení zboţí V daňovém dokladu, který obdrţí plátce od dodavatele, musí doplnit sazbu, základ daně v české měně a vypočítat DPH a uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla povinnost přiznat daň. Povinnost přiznat daň vzniká plátci k 15. dni měsíce, který následuje po měsíci, kdy bylo uskutečněno pořízení zboţí nebo ke dni vystavení daňového dokladu, pokud byl vystaven před 15. dnem měsíce, který následuje po měsíci, kdy bylo uskutečněno pořízení zboţí.

Přemístění zboţí z jiného členského státu do tuzemska Za pořízení zboţí z jiného členského státu plátcem, které je zdanitelným plněním v tuzemsku, se povaţuje i přemístění zboţí plátcem z jeho podniku (provozovny) v jiném členském státě do tuzemska. Jedná se o zboţí, které plátce pouţíval jako osoba registrovaná k DPH v jiném členském státě pro svoje podnikání a které nyní přemístil do svého podniku v tuzemsku. Pořízení zboţí z jiného členského státu do tuzemska osobou osvobozenou od uplatňování DPH (nezaregistrovaný podnikatel) Zdanitelným plněním není pořízení zboţí z jiného členského státu, které pořizuje osoba osvobozená od uplatňování daně, pokud celková hodnota pořízeného zboţí bez daně za kalendářní rok nepřesáhla částku 10 000 EUR a tato částka nebyla překročena v předcházejícím roce. Do této částky se nezapočítává pořízení nového dopravního prostředku nebo zboţí, které je předmětem spotřební daně. Do celkové hodnoty pořízeného zboţí se započítává i hodnota zboţí dodaného formou zasílání - 84 -


zboţí a hodnota zboţí, které si tato osoba nakoupila v jiném členském státě a přivezla do tuzemska. Registrace podnikatele z pořízení zboţí z jiného členského státu jako plátce Pokud podnikatel, který uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená s nárokem na odpočet daně, přesáhne částku 10 000 EUR pořízeného zboţí z jiného členského státu v běţném kalendářním roce, stává se plátcem dnem, kdy byla tato částka překročena a přihlášku k registraci musí podat nejpozději do 15 dnů ode dne překročení částky. Daň přiznává jiţ z pořízeného zboţí, jehoţ hodnotou překročil 10 000 EUR. Registrace podnikatele z pořízení zboţí z jiného členského státu jako osoby identifikované k dani Podnikatel, který uskutečňuje pouze osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně, se při překročení částky 10 000 EUR pořízeného zboţí stává osobou identifikovanou k dani dnem pořízení zboţí, kterým překročil tuto částku. Přihlášku k přidělení DIČ musí podat nejpozději do 15 dnů od překročení částky pořízeného zboţí a má pouze povinnost přiznat a zaplatit daň z pořízení zboţí, ale nemá nárok na odpočet daně z pořízeného zboţí, protoţe uskutečňuje jen osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně. Pořízení zboţí, které je předmětem spotřební daně: Pokud je nezaregistrovanému podnikateli dodáno zboţí z jiného členského státu do tuzemska, které je předmětem spotřební daně, formou zasílání zboţí, stává se plátcem nebo osobou identifikovanou k dani dnem dodání zboţí a musí přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku jiţ z tohoto dodaného zboţí.

Zjednodušený postup v třístranném obchodě Jedná se o zjednodušení postupu při vybírání DPH v případě, kdy tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech uzavřou obchod, kdy předmětem obchodu je dodání téhoţ zboţí mezi nimi (prodávající, kupující a prostřední osoba) za podmínek: - 85 -




zboţí je přímo přepraveno prodávajícím nebo prostřední osobou z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího,



prostřední osoba je registrovaná v jiném členském státě neţ prodávající a kupující a zboţí pořizuje od prodávajícího v členském státě kupujícího (kde končí přeprava) za účelem následného dodání zboţí kupujícímu v tomto členském státě.

Zjednodušený postup spočívá v tom, ţe prostřední osoba se nemusí registrovat ve státě kupujícího, protoţe pořízení zboţí v tomto členském státě má osvobozeno od daně (musí splnit podmínky podle zákona členského státu) a daň je povinen přiznat a zaplatit kupující, jakoby uskutečnil pořízení zboţí z jiného členského státu. Poskytování služeb Základní princip stanovení místa plnění Pro stanovení území státu, kde se bude poskytovaná sluţba zdaňovat, tj. přiznávat a platit DPH, je důleţité stanovení místa plnění. Obecně je místem plnění u sluţeb místo, kde má poskytovatel sluţby své sídlo nebo místo podnikání popřípadě provozovnu. To znamená, ţe podle obecného pravidla bude DPH ze sluţby přiznávat poskytovatel sluţby ve státě, kde je jeho sídlo, místo podnikání nebo kde má provozovnu, ze které je sluţba poskytována. Toto obecné pravidlo pro stanovení místa plnění se pouţije, pokud není v zákoně přímo stanoveno místo plnění pro konkrétní sluţbu. Zvláštní případy stanovení místa plnění V zákoně jsou vyjmenovány jednotlivé sluţby - § 10 zákona o DPH, kdy se místo plnění stanoví odlišně od obecného pravidla. Jestliţe je sluţba poskytnutá osobou registrovanou k DPH v jiném členském státě nebo zahraniční osobou podnikatelem, které nemají v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, a je poskytnutá osobě, která má sídlo, místo podnikání, provozovnu, nebo bydliště v tuzemsku a místo plnění poskytované sluţby je v tuzemsku, musí se pro určení osoby, která má povinnost přiznat DPH v tuzemsku

- 86 -


rozlišit, jestli je sluţba poskytnutá pro plátce nebo osobu povinnou k dani (nezaregistrovaného podnikatele) nebo pro soukromou osobu. Pokud je taková sluţba poskytnuta pro plátce, přenáší se povinnost přiznat DPH na plátce (reverse-charge), který má zároveň nárok na odpočet DPH z této sluţby. Stejně je tomu i v případě poskytnutí sluţby nezaregistrovanému podnikateli, protoţe tato osoba se stává plátcem dnem poskytnutí této sluţby a je povinna podat přihlášku k registraci nejpozději do 15 dnů od poskytnutí sluţby a jiţ z této sluţby je povinna přiznat DPH. V případě poskytnutí této sluţby soukromé osobě je poskytovatel sluţby povinen přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku a je povinen podat přihlášku k registraci plátce Finančnímu úřadu pro Prahu 1, nejpozději k datu uskutečnění poskytované sluţby. Pokud plátce poskytuje sluţby s místem plnění v jiném členském státě, vzniknou mu povinnosti podle zákonů příslušného státu v případě, ţe má povinnost přiznat a zaplatit DPH v jiném členském státě. Sluţby vztahující se k nemovitostem Jedná se o sluţby architekta, odhadce, stavebního dozoru, sluţby realitní kanceláře apod., kdy místem plnění pro poskytovanou sluţbu je území státu, kde se nemovitost nachází. Přepravní sluţby U přepravní sluţby je obecně místem plnění území, kde je přeprava uskutečňována. Pokud se přeprava uskutečňuje přes více států, místa plnění se stanoví na území jednotlivých států podle uskutečnění jednotlivých úseků přepravy a poskytovatel sluţby musí přiznat a zaplatit DPH v jednotlivých státech tak, jak to vyplývá z právních předpisů těchto států, pokud se nejedná o přepravní sluţby osvobozené od DPH (přeprava zboţí při vývozu, přeprava zboţí při dovozu, přeprava osob mezi členskými státy a do třetích zemí).

- 87 -


Výjimky z obecného pravidla pro stanovení místa plnění u přepravních sluţeb: 1. Přeprava zboţí mezi členskými státy, 2. Poskytnutí sluţby přímo související s přepravní sluţbou, 3. Poskytnutí sluţby jménem a na účet jiné osoby. Sluţby kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, výchovné a zábavní včetně organizování a souvisejících sluţeb Místo plnění se při poskytnutí těchto sluţeb stanoví podle místa, kde jsou skutečně poskytovány. Sluţby oceňování a práce na movité věci Místo plnění se u oceňování věci nebo práce na movité věci (oprava, úprava, leštění, broušení, lakování apod.) stanoví podle místa, kde je sluţba fyzicky uskutečněna. Pokud jsou tyto sluţby poskytnuty pro osobu registrovanou k dani v jiném členském státě, neţ kde jsou uskutečněny, potom je místo plnění v členském státě, který vydal DIČ, pod kterým je sluţba poskytnuta za podmínky, ţe je movitá věc odeslána z členského státu, kde byla sluţba poskytnuta. Poskytnutí sluţby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby Jestliţe je poskytnuta sluţba na základě mandátní smlouvy, která spočívá v zajištění jiné sluţby neţ přepravní a sluţby přímo související s přepravní sluţbou nebo jiné neţ vyjmenované v následujícím bodě nebo, která spočívá v zajištění dodání nebo pořízení zboţí, je místem plnění poskytované sluţby na základě mandátní smlouvy místo, kde je zajišťovaná sluţba uskutečněna nebo kde je uskutečněno dodání nebo pořízení zboţí. Pokud je však sluţba na základě mandátní smlouvy poskytnuta pro osobu registrovanou v jiném členském státě, neţ kde je zajišťované plnění uskutečněno, potom je místo plnění v členském státě, který vydal DIČ, pod kterým je sluţba poskytnuta.

- 88 -


Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku zahraniční osobě nebo zahraniční osobou: 1. Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku plátcem zahraniční osobě (soukromé i podnikateli), která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, případně místo pobytu, se nestanoví podle obecného pravidla, tj. podle sídla, místa podnikání nebo provozovny plátce-poskytovatele sluţby v tuzemsku, pokud po celou dobu nájmu dochází ke skutečnému uţití ve třetí zemi, potom bude místo plnění ve třetí zemi. 2. Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku zahraniční osobou podnikatelem, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, případně místo pobytu, se nestanoví podle obecného pravidla, tj. podle sídla, místa podnikání nebo provozovny zahraniční osoby-poskytovatele sluţby ve třetí zemi, pokud i jen po část doby nájmu dochází ke skutečnému uţití v tuzemsku, potom bude místo plnění v tuzemsku.

Dovoz Dovoz zboţí do tuzemska zůstává předmětem daně, tedy zdanitelným plněním. Dovozem zboţí je vstup zboţí ze třetí země na území Evropských společenství a DPH se bude vybírat v členském státě, kde zboţí vstoupí na území EU, jestliţe vznikne v tomto členském státě daňová povinnost při propuštění zboţí do příslušného celního reţimu. Daňová povinnost vzniká při propuštění zboţí do celního reţimu: 

volný oběh,



dočasné pouţití,



aktivní zušlechťovací styk v systému navracení,



volný oběh při zpětném dovozu zboţí do tuzemska, které bylo vyvezeno v pasivním zušlechťovacím styku.

Jestliţe je zboţí po vstupu na území EU umístěno do svobodného celního skladu nebo celního pásma nebo má postavení dočasně uskladněného zboţí nebo je propuštěno do celního reţimu uskladnění v celním skladu, aktivní zušlechťovací styk

- 89 -


v podmíněném systému, dočasné pouţití s úplným osvobozením od cla nebo tranzit, DPH se bude vybírat v členském státě, kde je ukončen příslušný reţim. Daňová povinnost při dovozu zboţí také vzniká dnem porušení podmínek příslušného reţimu nebo dnem nezákonného dovozu. Plátce při dovozu zboţí musí zaplatit DPH v tuzemsku, pokud vznikne daňová povinnost v tuzemsku, jinak musí DPH zaplatit v příslušném členském státě, kde mu vznikne daňová povinnost při dovozu zboţí. Osvobození dovozu zboţí Jedná se jen o uvedení některých osvobození dovozu zboţí jako např.: 1. Dovoz zboţí je osvobozen od daně, pokud je osvobozen od cla s tím, ţe některé dovozy zboţí jsou sice osvobozeny od cla, ale uţ nejsou osvobozeny od daně. Jedná se např.: dovoz vědeckých nástrojů, přístrojů, i pro lékařské účely, zboţí vzdělávací, kulturní, vědecké povahy atd. 2. Přeprava zboţí při dovozu a sluţby přímo vázané na dovoz jsou osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně, pokud jsou náklady na tyto sluţby zahrnuty do základu daně při dovozu zboţí. 3. Sluţby, které jsou přímo vázány na dovoz zboţí, které je umístěno do některého z reţimů, kde nevzniká daňová povinnost, jsou také osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně. Vývoz zboží Vývozem zboţí zůstává dodání zboţí z tuzemska do třetí země, tedy na území mimo EU, tj. zboţí musí být přepraveno do třetí země. Vývoz zboţí je osvobozen od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je přeprava uskutečněna dodavatelem nebo kupujícím, který nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, případně mohou zmocnit třetí osobu. Vývoz zboţí je uskutečněn, pokud je zboţí propuštěno do reţimu: 

vývozu,

- 90 -




pasivního zušlechťovacího styku,



tranzitu nebo



umístěno do svobodného celního skladu nebo pásma a na JCD je celním orgánem uvedeno datum výstupu zboţí z území EU nebo je potvrzeno umístění zboţí do svobodného celního skladu nebo pásma.

Další osvobození od daně s nárokem na odpočet daně Jedná se jen o uvedení některých osvobození od daně s nárokem na odpočet daně jako např.: 

Přeprava zboţí při vývozu a sluţby, které jsou přímo vázány na vývoz zboţí, jsou osvobozeny od DPH s nárokem na odpočet daně.

Práce na movitém věci provedená plátcem v tuzemsku osobě, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je tato věc odeslána nebo přepravena do třetí země, a to poskytovatelem sluţby nebo osobou, pro kterou jsou sluţby poskytnuty nebo mohou zmocnit k přepravě třetí osobu. Přeprava osob mezi jednotlivými členskými státy a členskými státy a třetími zeměmi, je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. 3.4.

PRACOVNĚ PRÁVNÍ PŘEDPISY

Přehled základních právních předpisů v pracovněprávní oblasti 

Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů),



Listina základních práv a svobod (usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky),



Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce,

- 91 -




Zákon č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce,



Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,



Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění,



Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců,



Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další poţadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování sluţeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci),



Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů,



Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů,



Zákon č. 120/1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, ve znění pozdějších předpisů,



Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů,



Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Základní vymezení pracovněprávních vztahů V základním vymezení pracovněprávních vztahů je zdůrazněno naplnění jedné ze základních ústavních zásad, ţe kaţdý můţe činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá – „co není zakázáno, je dovoleno“. Tato zásada se prolíná obsahem celé nové právní úpravy a lze ji označit za stěţejní. Zásadně se tak mění právní povaha dosavadního zákoníku práce, jehoţ obsah vycházel ze zcela opačné zásady „co není dovoleno, je zakázáno“. V této souvislosti nová právní úprava přímo stanoví, ţe odchýlení není moţné v těchto případech: 

jestliţe to zákoník práce výslovně zakazuje,



jestliţe to vyplývá z povahy ustanovení zákoníku práce,



jde-li o úpravu účastníků pracovněprávních vztahů,



jde-li o ustanovení zákoníku práce odkazující na pouţití občanského zákoníku,



není-li v zákoníku práce stanoveno jinak, v náhradě škody,

- 92 -




jde-li o ustanovení zákoníku práce ukládajících povinnost (s výjimkou odchýlení ve prospěch zaměstnance),



jde-li o ustanovení zákoníku práce, kterými se zapracovávají předpisy Evropských společenství (s výjimkou odchýlení ve prospěch zaměstnance), jejichţ výčet je uveden v samostatném ustanovení zákoníku práce,



jde-li

o

práva

a

povinnosti

v pracovněprávních

vztazích

obsaţených

v ustanoveních zákoníku práce, jejichţ výčet je uveden v jeho samostatném ustanovení. Odchýlení se od pracovněprávních norem v tomto zákoníku obsaţených je moţné prostřednictvím pracovních smluv, kolektivních smluv, popř. jiných smluv či dohod uzavíraných podle zákoníku práce a formou vnitřního předpisu. Závislá práce Právní úprava zcela nově vymezuje pojem „závislá práce“ jako předmět (objekt) výlučné úpravy pracovněprávních vztahů. Závislá práce je právní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance. Za závislou práci se povaţuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle jeho pokynů a jeho jménem za mzdu nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době, na pracovišti zaměstnavatele nebo jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost. Vznik pracovního poměru Pracovní poměr je jedním ze základních pracovněprávních vztahů upravených zákoníkem práce. Pracovní poměr můţe vzniknout jen se souhlasem zaměstnance a zaměstnavatele, jako účastníků tohoto pracovněprávního vztahu. Zaměstnavatel můţe zaměstnance získávat sám, na základě vlastního výběru (např. konkurs, inzerát, osobní jednání) nebo za pomoci příslušného úřadu práce nebo agentury práce. Pro předsmluvní vztahy vyplývají pro zaměstnavatele zejména tyto povinnosti: zajistit rovné zacházení se všemi fyzickými osobami ucházejícími se u něj

- 93 -


o práci, zákaz vyţadovat od fyzické osoby ucházející se u něj o práci informace o národnosti, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových

organizacích,

náboţenství,

filozofickém

přesvědčení,

sexuální

orientaci, informace, které odporují dobrým mravům a osobní údaje, které neslouţí k plnění povinností zaměstnavatele stanovených zvláštním právním předpisem, oznámit příslušnému úřadu práce do 10 kalendářních dnů volná pracovní místa (pracovní místa nově vytvořená nebo uvolněná) a nejpozději do 10 kalendářních dnů obsazení volných pracovní míst. Před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen seznámit fyzickou osobu s právy a povinnostmi, s pracovními podmínkami, s podmínkami odměňování a se specifickými povinnostmi ve vztahu k vykonávané práci, které vyplývají ze zvláštních právních předpisů. Dále je povinen zajistit, aby se fyzická osoba podrobila vstupní lékařské prohlídce v případech, kdy to stanoví zvláštní právní předpis a zabezpečit na své náklady vyšetření lékařem pracovnělékařské péče před vznikem pracovního poměru s mladistvým. Pracovní poměr vzniká pracovní smlouvou. Zaměstnavatel je povinen uzavřít pracovní smlouvu vţdy písemně. Pracovní smlouva musí vţdy obsahovat tyto podstatné náleţitosti: druh práce, místo nebo místa výkonu práce a den nástupu do práce. Jestliţe zaměstnanec v den sjednaný v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nenastoupí do práce, aniţ by mu v tom bránila překáţka v práci nebo do týdne zaměstnavatele o této překáţce neuvědomí, můţe zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit. Pracovní smlouva obsahuje téţ údaje o právech a povinnostech, jejichţ výčet je taxativně uveden v ustanovení § 37 odst. 1 zákoníku práce (např. údaj o délce dovolené a jejím určování, údaj o mzdě, údaj o výpovědních dobách). V případě, ţe tyto údaje informativní povahy pracovní smlouva neobsahuje, má zaměstnavatele zákonem stanovenou povinnost o nich zaměstnance písemně informovat, a to nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru (to platí i o změnách uvedených údajů). Jako nejobvyklejší další ujednání v pracovní smlouvě lze označit

- 94 -


sjednání zkušební doby. Pracovní poměr se povaţuje za sjednaný na dobu neurčitou, pokud v pracovní smlouvě nebyla výslovně sjednána doba jeho trvání – pracovní poměr na dobu určitou. Přímo v pracovní smlouvě můţe být sjednána i mzda. Odměňování Odchylná úprava mzdových práv v pracovněprávních vztazích nemůţe být niţší nebo vyšší, neţ je právo, které stanoví zákoník práce, kolektivní smlouva, popřípadě vnitřní předpis jako nejméně nebo nejvýše přípustné. Zaměstnavatel musí dodrţovat zásadu poskytování stejné mzdy a jiných peněţitých plnění a plnění peněţité hodnoty, případně odměny za stejnou práci a za práci stejné hodnoty. Mzda se sjednává v kolektivní smlouvě, v pracovní smlouvě nebo jiné smlouvě. Jde o dvoustranné právní úkony. Dále je moţno, aby ji zaměstnavatel stanovil vnitřním mzdovým předpisem nebo mzdovým výměrem, tedy jednostranně. Zaměstnavatel je povinen v den nástupu do práce vydat zaměstnanci písemný mzdový výměr, který obsahuje údaje o způsobu odměňování, o termínu výplaty mzdy, jestliţe tyto údaje neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis. Mzdový výměr je jednostranný právní úkon zaměstnavatele, kterým se určuje zaměstnanci výše mzdy, resp. způsob odměňování (mzdová forma apod.) a proto se souhlas zaměstnance se mzdovým výměrem nevyţaduje. Zaměstnanec by však měl podepsat přijetí mzdového výměru a uvést datum jeho přijetí. Odmítnutí přijetí mzdového výměru nebo nesouhlas s jeho obsahem ze strany zaměstnance nemá vliv na jeho účinnost. Minimální mzda je nejniţší přípustná výše odměny za práci v pracovněprávním vztahu, tj. z pracovního poměru a podle nové právní úpravy i z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Mzda nebo odměna z dohody nesmí být niţší neţ minimální mzda. Nová právní úprava stanoví základní sazbu minimální mzdy ve výši nejméně 8 000,- za měsíc (i pro rok 2009), s tím, ţe další její sazby stanoví vláda nařízením, zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku.

- 95 -


Zaručená mzda je zcela nový institut. Představuje mzdu, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle právní úpravy, smlouvy, vnitřního předpisu nebo mzdového výměru. Nejniţší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichţ mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, stanoví vláda svým nařízením. Zaručená mzda v tomto smyslu nahrazuje dosavadní institut minimálních mzdových tarifů platných pouze pro zaměstnance odměňované mzdou. Druhy a výše příplatků Zaměstnanci přísluší při splnění podmínek tyto druhy příplatků: 

za práci přesčas ve výši nejméně 25 % průměrného výdělku, nebo náhradní volno



za práci ve svátek nejméně ve výši 100 % průměrného výdělku a náhradní volno



za noční práci, tj. v době od 22 do 6 hodin nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku (stanoven nový způsob určení výše oproti dosavadní úpravě, která jej stanovila minimální pevnou částkou),



za práci ve ztíţeném pracovním prostředí přísluší nejméně 10 % základní sazby minimální mzdy,



za dobu práce v sobotu a v neděli přísluší zaměstnanci příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku (nově stanoven příplatek i pro podnikatelské subjekty).

Odměna za pracovní pohotovost - za dobu pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna nejméně ve výši 10% průměrného výdělku, není-li sjednáno v kolektivní smlouvě jinak. V souladu s novou právní úpravou pracovní doby se jedná o odměnu za pracovní pohotovost mimo pracoviště zaměstnavatele. Pokud by zaměstnanec v době pracovní pohotovosti začal vykonávat práci, přísluší mu za tuto dobu mzda a nikoliv odměna za pracovní pohotovost. Výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu je posuzován jako práce přesčas. Skončení pracovního poměru Způsoby skončení pracovního poměru jsou dohoda, výpověď, okamţité zrušení, zrušení ve zkušební době, uplynutí sjednané doby, smrt zaměstnance (ve

- 96 -


stanovených případech, i smrt zaměstnavatele), u cizinců téţ odnětí povolení k pobytu,

vyhoštění

nebo

uplynutí

doby povolení

k zaměstnání,

hromadné

propouštění. Dohoda o rozvázání pracovního poměru - předpokladem pro skončení pracovního poměru dohodou je souhlasný projev vůle zaměstnavatele a zaměstnance, ţe ke sjednanému dni dojde k rozvázání pracovního poměru. Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí obsahovat datum skončení (určení dne, kdy pracovní poměr končí), důvody skončení, poţaduje-li to zaměstnanec (je tomu rovněţ v případě, kdy důvody podmiňují poskytnutí odstupného nebo mají vztah k úhradě nákladů z kvalifikační dohody) a musí mít písemnou formu, jejíţ nedodrţení znamená neplatnost dohody. Výpověď - výpovědí můţe rozvázat pracovní poměr zaměstnavatel i zaměstnanec a z právní úpravy pro ně shodně vyplývají tyto obecné podmínky pro výpověď: výpověď musí být písemná, jinak je neplatná, musí být druhému účastníku doručena, jinak je neplatná, výpověď, která jiţ byla doručena druhému účastníku můţe být odvolána jen s jeho souhlasem s tím, ţe odvolání i souhlas musí být písemné (poţadavek písemné formy v těchto případech není pod sankcí neplatnosti). Pracovní poměr skončí uplynutím výpovědní doby, jejíţ délka je stanovena na nejméně dva měsíce. Mezi účastníky pracovního poměru můţe být sjednána i výpovědní doba delší. Výpovědní doba začíná plynout prvním dnem kalendářního měsíce následujícím po doručení. Zaměstnanec můţe dát výpověď z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel je oprávněn dát zaměstnanci výpověď jen z důvodů právní úpravou výslovně stanovených: jde o tzv. organizační změny spočívající v ekonomických, technologických nebo technických okolnostech ve vazbě na provoz zaměstnavatele (např. ruší-li se nebo přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část, nadbytečnost zaměstnance), či o důvody na straně zaměstnance spočívající ve zdravotním stavu nebo zdravotní způsobilosti, pro něţ nemůţe zaměstnanec dále vykonávat

- 97 -


dosavadní práci, v osobě nebo v jednání zaměstnance – nesplňování stanovených předpokladů nebo poţadavků pro výkon sjednané práce, porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Právní úpravou je vysloven zaměstnavateli zákaz výpovědi v ochranné době, tj. v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným pro nemoc nebo úraz (kromě případů, kdy si zaměstnanec neschopnost vyvolal úmyslně nebo si ji způsobil v opilosti či zneuţitím návykových látek), od podání návrhu na ústavní ošetřování, aţ do dne jeho ukončení, od nástupu lázeňského léčení aţ do dne jeho ukončení, výkonu vojenského cvičení nebo výjimečného vojenského cvičení (od doručení povolávacího rozkazu, výkonu cvičení aţ do uplynutí 2 týdnů po propuštění z cvičení), zaměstnanec je dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce, zaměstnankyně je těhotná, čerpá mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou, zaměstnanec pracující v noci je dočasně nezpůsobilým pro noční práci. Právní úpravou stanovený zákaz výpovědi se nevztahuje na výpověď danou z důvodů organizačních změn (mimo důvodu přemístění zaměstnavatele nebo jeho části), na výpověď z důvodů, kdy lze okamţitě zrušit pracovní poměr (mimo specificky stanovených případů zaměstnankyň čerpajících mateřskou dovolenou a zaměstnanců rodičovskou dovolenou), na výpověď z důvodů jiného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů se vztahem k vykonávané práci (pokud nejde o zaměstnankyni těhotnou, čerpající mateřskou nebo rodičovskou dovolenou nebo o zaměstnance čerpajícího rodičovskou dovolenou). Okamžité zrušení pracovního poměru je mimořádným způsobem skončení pracovního poměru. Právní úprava váţe okamţité zrušení pracovního poměru na splnění stanovených podmínek, jejichţ obsah je téměř totoţný jako u výpovědi (např. písemná forma, doručení druhému účastníku). Zaměstnavatel můţe okamţitě zrušit pracovní poměr zaměstnance pouze z těchto důvodů: odsouzení zaměstnance pro úmyslný trestný čin, zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Zaměstnanec

- 98 -


můţe pracovní poměr okamţitě zrušit, ze zdravotních důvodů (nemůţe-li podle lékařského posudku dále konat práci bez váţného ohroţení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumoţnil výkon jiné vhodné práce v době 15 dnů od předloţení tohoto posudku), z důvodu, ţe mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu do 15 dnů po termínu splatnosti, a to ve lhůtě do dvou měsíců ode dne, kdy důvod pro takový postup zjistil, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy takový důvod vznikl (stejná lhůta platí i pro zaměstnavatele). V případě okamţitého zrušení pracovního poměru z důvodu, ţe neobdrţel ve stanovené lhůtě mzdu (náhradu mzdy), přísluší zaměstnanci právo na odstupné. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době můţe realizovat zaměstnavatel i zaměstnanec a to z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel má nově stanoven zákaz ve zkušební době zrušit pracovní poměr se zaměstnancem v době prvních 14 kalendářních dnů trvání jeho dočasné pracovní neschopnosti (tj. v době poskytování náhrady mzdy). Zaměstnanec však i nadále můţe i v této době pracovní poměr zrušit. Po uplynutí uvedené doby a dalším trvání dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance můţe zaměstnavatel pracovní poměr zrušit. Pracovní poměr sjednaný na dobu určitou končí uplynutím sjednané doby. Před uplynutím sjednané doby můţe takto sjednaný pracovní poměr skončit také ostatními způsoby (např. dohodou, výpovědí, okamţitým zrušením) za obecně stanovených podmínek. Pokračuje-li zaměstnanec s vědomím zaměstnavatele po uplynutí sjednané doby dále v konání prací, mění se takto sjednaný pracovní poměr na dobu určitou automaticky na pracovní poměr na dobu neurčitou. Smrt zaměstnance je právní událostí, která má za následek skončení pracovního poměru. Peněţitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají. Aţ do výše trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová práva postupně na jeho manţela, děti a rodiče, pokud s ním ţili v době smrti ve společné domácnosti. Není-li uvedených osob, stávají se tato práva předmětem dědictví.

- 99 -


Neplatné rozvázání pracovního poměru Ţalobu na neplatné rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamţitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou můţe zaměstnavatel i zaměstnanec uplatnit u soudu. Lze tak učinit nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit. Pouze soud můţe rozhodnout, zda rozvázání pracovního poměru bylo platné či neplatné a o nárocích z toho vyplývajících. Odstupné Odstupné je určitá forma „odškodnění“ zaměstnance při ztrátě zaměstnání bez vlastního zavinění, které je poskytováno jako jednorázový peněţní příspěvek. I nadále odstupné přísluší zaměstnanci, který dostal z pracovního poměru výpověď z důvodů tzv. organizačních změn. V takovém případě, při skončení pracovního poměru přísluší zaměstnanci odstupné v nově stanovené výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku. Nově odstupné přísluší i zaměstnanci, jehoţ pracovní poměr byl rozvázán výpovědí danou zaměstnavatelem ze zdravotních důvodů způsobených pracovním úrazem, nemocí z povolání (ohroţení touto nemocí) nebo dosaţením nejvyšší přípustné expozice. V takovém případě při skončení pracovního poměru podle nové právní úpravy přísluší zaměstnanci odstupné podstatně zvýšené a to ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Odstupné náleţí i v těch případech, kdy z uvedených důvodů dochází k rozvázání pracovního poměru dohodou. Výše odstupného je právní úpravou stanovena pouze v minimální výši, která je základem pro další moţné zvýšení. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr Zaměstnavatelé budou moci i nadále zabezpečit plnění některých svých úkolů prostřednictvím dohod, jestliţe to pro ně bude např. účelnější nebo hospodárnější. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr lze sjednávat jak s osobami, které v pracovním poměru nejsou, tak i s osobami, které v pracovním poměru jsou.

- 100 -


Podle nové právní úpravy se na práci konanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr vztahuje obecná úprava pro výkon práce v pracovním poměru s některými výjimkami, pokud jde o odstupné, pracovní dobu a dobu odpočinku, překáţky v práci na straně zaměstnance, skončení pracovního poměru, odměnu z dohody. Právní úprava dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr rozlišuje dvě dohody: dohodu o provedení práce (do 150 hodin práce pro jednoho zaměstnavatele ročně) a dohodu o pracovní činnosti (limitem je polovina průměru stanovené týdenní pracovní doby - ten se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů). Dohodu o pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen uzavřít písemně, jinak je neplatná. Pracovní doba, přestávky Pracovní

doba

je

doba,

v níţ

je

zaměstnanec

povinen

vykonávat

pro

zaměstnavatele práci. Nově se jako pracovní doba dále posuzuje jakákoli doba přítomnosti zaměstnance na pracovišti, v níţ je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele (úprava souvisí se zrušením pracovní pohotovosti na pracovišti). Doba odpočinku je doba, která není pracovní dobou. Pracovní pohotovostí je doba, v níţ je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Podle nové právní úpravy můţe být pracovní pohotovost jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele. Prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvrţení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn.

- 101 -


Délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí být delší neţ 40 hodin týdně. Stanovená pracovní doba můţe být zkrácena bez sníţení mzdy pod stanovený rozsah, stejně jako podle dosavadní právní úpravy. Zkrácení můţe obsahovat pouze kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis. Zaměstnavatel můţe se zaměstnancem sjednat kratší pracovní dobu. V takovém případě bude zaměstnanci příslušet mzda odpovídající této kratší pracovní době. Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určuje začátek a konec směn, zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Přitom bere na zřetel, aby rozvrţení pracovní doby nebylo v rozporu s podmínkami bezpečné a zdraví neohroţující práce. Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet aţ po skončení směny. Pracovní dobu zaměstnavatel můţe moţné rozvrhnout rovnoměrně a nerovnoměrně: rovnoměrné rozvrţená pracovní doba - rozvrhuje se na jednotlivé týdny, délka směny nesmí přesáhnout 9 hodin. Do směny se nezahrnuje práce přesčas ani přestávky v práci. Nerovnoměrně rozvrţená pracovní doba – pracovní doba v jednotlivých týdnech a jí odpovídající rozvrh směn nejsou stejné, délka směny nesmí však překročit 12 hodin. Průměrná týdenní pracovní doba bez práce přesčas nesmí za určité období přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu. Toto období můţe činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. V kolektivní smlouvě je moţné toto tzv. vyrovnávací období prodlouţit na 52 týdnů po sobě jdoucích. Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby předem na celé období, na které má být pracovní doba nerovnoměrně rozvrţena a předat jej zaměstnanci nejpozději 2 týdny před začátkem období, na něţ je rozvrţena. Pruţná pracovní doba umoţňuje zvýšení efektivnosti práce zaměstnanců i lepší zabezpečení jejich individuálních potřeb. O zavedení pruţné pracovní doby rozhoduje zaměstnavatel. Nová právní úprava stanoví, ţe pruţné rozvrţení pracovní doby je moţné jak při rovnoměrném, tak při nerovnoměrném rozvrţení pracovní doby. Uskutečňuje se jako denní, týdenní, popřípadě čtyřtýdenní forma.

- 102 -


Při pruţném rozvrţení pracovní doby zaměstnavatel stanoví tzv. „základní pracovní dobu“, tj. dobu kdy je zaměstnance povinen být na pracovišti (např. od 9 do 15 hodin) a dále stanoví „volitelnou pracovní dobu“ na začátek a konec pracovní doby tak, aby délka směny nepřesáhla 12 hodin (např. od 6 do 18 hodin). Zaměstnanec si volí sám začátek a konec pracovní doby v jednotlivých dnech v rámci volitelné pracovní doby. Nová právní úprava vymezuje zcela nový institut – „konto pracovní doby“. Tato úprava

je

v novém

zákoníku

práce

zakotvena

na

základě

poţadavků

zaměstnavatelů, aby měli moţnost pruţně reagovat v oblasti pracovní doby a její úpravy na měnící se potřebu práce v závislosti na změnách v odbytu jejich výrobků, poptávce po sluţbách aj. Konto pracovní doby představuje jiný způsob nerovnoměrného rozvrţení pracovní doby. Úprava můţe být stanovena kolektivní smlouvou, pokud nepůsobí u zaměstnavatele odborová organizace, tak vnitřním předpisem. Přestávka v práci na jídlo a oddech - zaměstnavatel je povinen ji zaměstnanci poskytnout nejpozději po 6 hodinách nepřetrţité práce v trvání nejméně 30 minut. Zaměstnancům ve věku do 18 let musí být tato přestávka poskytnuta vţdy a to nejpozději po 4,5 hodinách nepřetrţité práce. Přestávky nelze poskytovat na začátku a konci pracovní doby a nezapočítávají se do pracovní doby. Přestávku v práci na jídlo a oddech lze rozdělit do několika částí v trvání nejméně 15 minut. Poskytnutí přiměřené doby na oddech a jídlo - při pracích, které nemohou být přerušeny musí být zaměstnanci poskytnuta přiměřená doba na oddech a jídlo. Tato doba se započítává do pracovní doby. Bezpečnostní přestávka – se poskytuje v případech, které stanoví zvláštní právní předpis (např. při monotónní činnosti u pásové výroby, řidičům). Pokud má zaměstnanec na tuto přestávku právo, započítává se do pracovní doby a zaměstnanci za ni přísluší mzda. V nové právní úpravě se upravuje souběh přestávek v práci na jídlo a oddech s bezpečnostními přestávkami tak, ţe připadne-li

- 103 -


bezpečnostní přestávka na dobu přestávky na jídlo a oddech, započítá se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby. Dovolená Zákoník práce rozlišuje dovolenou za kalendářní rok a její poměrná část, dovolenou za odpracované dny a dodatkovou dovolenou. Podmínkou pro vznik práva na dovolenou za kalendářní rok je, aby zaměstnanec za nepřetrţitého trvání pracovního poměru k témuţ zaměstnavateli konal práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce. Za odpracovaný den se povaţuje den, v němţ zaměstnanec odpracoval převáţnou část směny, části směn odpracované v různých dnech se nesčítají. Pokud pracovní poměr zaměstnance k zaměstnavateli netrvá po dobu celého kalendářního roku, vznikne mu nárok na poměrnou část dovolené za kalendářní rok, rovněţ za podmínky odpracování alespoň 60 dnů. Poměrná část dovolené činí za kaţdý celý kalendářní měsíc nepřetrţitého trvání pracovního poměru jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok. Právo na poměrnou část dovolené zaměstnanci vznikne pouze tehdy, pokud pracovní poměr trval celý kalendářní měsíc. Základní výměra dovolené činí nejméně čtyři týdny v kalendářním roce. Zaměstnanec, který neodpracuje v kalendářním roce alespoň 60 dnů, má právo na dovolenou za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za kaţdých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce. Platí, ţe jestliţe zaměstnanec odpracoval 59 dnů má nárok na dovolenou za odpracované dny v délce dvou dvanáctin, jakmile odpracuje 60 dnů má nárok na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část, reţim podle právní úpravy dovolené za odpracované dny se nepouţije. Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel podle rozvrhu čerpání dovolené. Doba čerpání dovolené by měla být určována zpravidla vcelku a do konce toho kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo. Poskytuje-li se dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou na jiné délce čerpání. Zaměstnavatel

- 104 -


je povinen oznámit dobu čerpání dovolené zaměstnanci písemně alespoň 14 dnů předem, mohou se však dohodnout na kratší době. Povinnost zaměstnavatele informovat zaměstnance Účelem práva na informace a projednání je, aby zaměstnavatel informoval své zaměstnance a projednal s nim stanovené okruhy otázek (např. ekonomickou a finanční situaci zaměstnavatele, opatření v souvislosti s hromadným propouštěním), které se buď přímo, či nepřímo mohou dotýkat kaţdého zaměstnance. Zákon ukládá zaměstnavateli povinnost informovat zaměstnance a jednat s nimi přímo, tj. individuálně s kaţdým zaměstnancem, pokud u něj nepůsobí odborová organizace, rada zaměstnanců nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnanec by měl informace dostávat vhodným způsobem a také v dostatečném předstihu, před tím, neţ zaměstnavatel přistoupí k uvaţovaným opatřením (např. restrukturalizace podniku a s ní spojené propouštění zaměstnanců).

Vzhledem

k potřebě

zajistit

ochranu

zaměstnavatele

působícího

zpravidla

v konkurenčním prostředí, je stanoven okruh tzv. důvěrných formací, jejíchţ poskytnutí můţe ohrozit nebo poškodit činnost zaměstnavatele. Informace o skutečnostech chráněných podle zvláštních právních předpisů není zaměstnavatel povinen podávat nebo projednávat. Zaměstnanci mají právo být informováni zejména o ekonomické a finanční situaci svého zaměstnavatele a jejím pravděpodobném vývoji, o činnosti zaměstnavatele, jejím pravděpodobném vývoji, jejích důsledcích na ţivotní prostředí a jeho ekologických opatřeních, o právním postavení zaměstnavatele a jeho změnách a vnitřním uspořádání, základních otázkách pracovních podmínek a jejich změnách. Zaměstnavatel je povinen projednat se zaměstnanci zejména svůj pravděpodobný hospodářský vývoj, zamýšlené strukturální změny, racionalizační nebo organizační opatření, opatření ovlivňující zaměstnanost, zejména v souvislosti s hromadným propouštěním

zaměstnanců,

stav a strukturu

pracovních podmínek a jejich změny.

- 105 -

zaměstnanců,

základní

otázky


U zaměstnavatele, u něhoţ nepůsobí odborová organizace, je moţné zvolit ke splnění uvedených povinností radu zaměstnanců popřípadě zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. 3.5.

BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (dále jen BOZP) je průřezový obor, který se týká nejen všech pracovních činností bez ohledu na obor podnikání, ale zahrnuje i celou řadu specifických pravidel pro jednotlivé obory nebo činnosti. Pravidla na obecné i méně obecné úrovni jsou obsaţena v mnoha právních předpisech a technických normách. Na základě Zákoníku práce – zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů má zaměstnavatel v oblasti bezpečnosti práce povinnosti uvedené v § 101 aţ § 108. Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika moţného ohroţení jejich ţivota a zdraví, která se týkají výkonu práce. Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uloţená zaměstnavateli podle ZP nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. Další důleţitá povinnost zaměstnavatele vyplývá z § 102 a týká se prevence rizik. Zaměstnavatel je povinen vyhledávat rizika, zjišťovat jejich příčiny a zdroje a přijímat opatření k jejich odstranění. V praxi není účelné, aby bylo vyhodnoceno přílišné mnoţství rizik s malou pravděpodobností skutečného nebezpečí vzniku úrazu. Proto je nutné pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a věnovat se zejména vyhodnocování a eliminaci rizik s nejvyšší pravděpodobností vzniku úrazu.Vyhodnocení rizik a prevenci rizik zaměstnavatel zajišťuje, pokud není sám odborně způsobilý, pracovníkem odborně způsobilým. Oblast školení, zdravotní péče, lékařských prohlídek, zvláštních pracovních podmínek, pouţívání bezpečnostních značek a signálů, ochranných pracovních

- 106 -


prostředků, ochranných nápojů, povinností zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání je obsahem § 103 aţ § 105 Zákoníku práce. Předpisy důležité pro tuto oblast: 

zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů,



zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů,



zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, ve znění pozdějších předpisů,



Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., který se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci včetně váhových limitů a energetického výdeje při manipulaci s materiálem,



Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 288/2003 Sb. týkající se práce těhotných žen a mladistvých.



Ustanovení ČSN 269030 o podmínkách ukládání materiálu ve skladových prostorách.



Osobní ochranné pracovní pomůcky je zaměstnavatel povinen poskytovat podle Zákoníku práce na základě metodiky uvedené v Nařízení vlády č. 495/2001 Sb. Povinností zaměstnavatele je i zajištění údrţby a čištění poskytnutých OOPP.



Dále je také vhodné se seznámit s nařízením vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na osobní ochranné prostředky a nařízením vlády č. 405/2004 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálu.



Kaţdý zaměstnavatel je také povinen provést kategorizaci prací u všech činností, které jsou u něho vykonávány. Tato povinnost je zakotvena v zákoně č. 258/200 o Ochraně veřejného zdraví a v zák. č. 432/2003 Sb.

Základní seznam dokumentace, který vyplývá ze zákonných předpisů a musí být ve firmě zpracován a uloţen mj. i pro případnou kontrolu: -

záznamy ze školení (osnova, časový plán/rozvrh, presenční listina, kdo školil, plán školení),

-

protokol o zhodnocení rizik pracoviště,

- 107 -


-

záznam o určení kategorií práce,

-

karty osobních ochranných prostředků, které se stanoví na základě výsledku zhodnocení rizik pracoviště,

-

místní řád skladu – kde je aktuální,

-

záznamy z kontrol a revizí - elektro, plyn, komíny, hromosvody, kotelny, zdvihací zařízen atd.,

-

záznamy o ostatních školeních (řidiči, obsluha vysokozdviţných vozíků, jeřábníci, vazači, svářeči),

-

plán školení,

-

plán revizí a údrţby,

-

záznam o zdravotních prohlídkách (kde jsou poţadovány),

-

kniha úrazů nebo jiný dokument vedení záznamů o úrazech a jejich hlášení,

-

kniha regálů (kde je sklad s regály),

-

kniha regálů (kde je sklad s regály),

-

doklady o certifikaci přidělovaných osobních ochranných pomůcek a prostředků a jejich evidence,

-

technická dokumentace strojů a zařízení a případně místní provozní bezpečnostní předpis,

-

dokumentace o vybavení pracoviště prostředky k poskytnutí první pomoci a přivolání,

-

zdravotnická záchranná sluţba (tj. lékárnička, vyvěšená telefonní čísla, stanovený pracovník pro první pomoc a doplňování lékárničky),

-

doklad o dodrţování pracovní doby, přestávek na jídlo a oddych, bezpečnostních přestávek při řízení motorového vozidla (evidence docházky, kniha jízd).

Tento seznam není vyčerpávající. S ohledem na typ činnosti, strukturu organizace, charakter pracovišť a dalších faktorů se mohou některé povinnosti a dokumenty lišit. - 108 -


Další text se zabývá částmi BOZP, které se především soustřeďují na specifika spojená

s prováděnými

činnostmi

v maloobchodě.

Obecné

záleţitosti

této

problematiky jsou obsaţeny v samostatné příručce: „Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v obchodě“, která je k dispozici v systému Informačních míst pro podnikatele HK ČR. Pro maloobchod platí, stejně jako pro velkoobchod, všechna ustanovení a stručně popsaná pravidla obsaţená v obecné příručce „Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v obchodě“. BOZP v maloobchodě se především týká všech činností, technických prostředků, chemických látek a přípravků, apod. spojených se sklady a skladováním bez ohledu na předmět skladování. Stroje a technická zařízení používaná ve skladech velkoobchodu – základní požadavky BOZP Velkoobchod je obvykle vybaven nejen většími skladovacími prostorami (venkovními a vnitřními) neţ maloobchod, ale pouţívá pro manipulaci se zboţím i různou manipulační techniku. Manipulační vozíky Základními právními předpisy, která stanovují povinnosti zaměstnavatele pro tuto problematiku, jsou: a)

Zákon č 65/1965 Sb. v platném znění (Zákoník práce), a

b)

Nařízení vlády č.378/2001 Sb., kterým se stanoví bliţší poţadavky na bezpečný provoz a pouţívání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí.

- 109 -


Základní povinnosti zaměstnavatele – provozovatele manipulačních vozíků lze shrnout do několika následujících bodů:  provozovat pouze manipulační vozíky, které jsou bezpečné, tzn. např. při nákupu nových vyţadovat prohlášení o shodě se základními poţadavky NV,  shromáţdit a mít k dispozici průvodní dokumentaci, tzn. soubor dokumentů obsahující návod výrobce pro montáţ, manipulaci, opravy, údrţbu, výchozí a následné pravidelné kontroly a revize, pokyny pro případnou výměnu částí zařízení,  zpracovat nebo si nechat zpracovat místní provozní bezpečnostní předpis (nazvaný např. „Provozní řád“, „Místní řád skladu“, apod.) a stanovit v něm pracovní a technologické postupy pro pouţívání zařízení a pravidla pohybu zařízení a zaměstnanců na pracovištích zaměstnavatele,  zajistit provádění pravidelných kontrol, údrţby a prohlídek manipulačních vozíků v rozsahu stanoveném místním provozním bezpečnostním předpisem v termínu nejméně 1x za 12 měsíců (viz NV §4 odst. 2), pokud průvodní dokumentace nestanoví četnost a rozsah následných kontrol jinak!,  pověřit obsluhováním manipulačních vozíků pouze osoby odborně a zdravotně způsobilé, tzn., ţe kaţdý zaměstnanec, který obsluhuje manipulační vozík, musí být prokazatelně proškolen z 

obecné bezpečnosti práce,



bezpečnosti práce na konkrétním pracovišti,



bezpečného ovládání manipulačního vozíku, včetně pravidelné údrţby a běţných oprav podle návodu k pouţívání od výrobce;



Školení pravidelně opakovat a znalosti zaměstnanců obsluhujících manipulační vozíky ověřovat způsobem, který stanoví, stejně jako intervaly školení zaměstnavatel!

Jeřáby Základními

předpisy,

která

stanovují

povinnosti

problematiku, jsou: a)

ČSN ISO 12480-1,

- 110 -

zaměstnavatele

pro

tuto


b)


Systém bezpečné práce jeřábu by měl zahrnovat, např.: 

Základní údaje o jeřábu, pro který je systém zpracován (typ, výrobce, výrobní číslo, skupinový reţim, ţivotnost, základní činnosti, apod.),



Údaje o obsluze (jeřábník, jeřábní-vazač, vazač, osoba pověřená k řízení provozu jeřábu),



Činnost jeřábu (např. pracovní reţim jeřábníka, způsob ovládání jeřábu, apod.),



Vázací prostředky (např. jejich kontroly a systém vyřazování),



Dokumentace jeřábu (provozní dokumentace včetně revizních zpráv)



Kontroly a údrţba jeřábu



Komunikační systém (např. hlavní zásady komunikace, způsob komunikace, apod.)

Povinnosti osoby pověřené řízením provozu jeřábu 

osoba pověřená zajišťuje bezpečný provoz jeřábu, např.:



výběrem vhodného jeřábu pro určené práce, určením příslušenství pro zdvihání břemen či demoliční práce,



stanovením bezpečného postupu,



zajištěním pravidelných denních kontrol před pouţitím jeřábu, inspekcí minimálně 1x ročně, revizní zkoušky 1x 2 roky, revizí elektro 1 x 2 roky při údrţbě a opravách jeřábu,



zajištěním školení zaměstnanců, jejich zácviku, seznámení s bezpečnostními předpisy, apod.,



zajištěním dozoru provozu jeřábu, bezpečnosti osob nezúčastněných přímo při provozu jeřábu,



zajištěním komunikačního systému, který bude pouţíván při činnosti jeřábu (zavedením značek a signálů) a zajištěním seznámení všech zaměstnanců, zúčastněných při činnosti jeřábu s tímto komunikačním systémem,



prováděním dalších činností. - 111 -


Jeřábník musí být vyškolen (interval školení 1x rok), mít platný jeřábnický průkaz a být k obsluze jeřábu pověřen zaměstnavatelem. Vazač musí být vyškolen (interval školení 1x rok) a mít platný vazačský průkaz.

Nakladače Pokud velkoobchody skladují a prodávají např. tuhá paliva, dřevo, kovové rudy, apod. pouţívají k tomu různé typy nakladačů, na které se vztahují ustanovení především těchto právních předpisů: a)

Zákon č 65/1965 Sb. v platném znění (Zákoník práce),

b)

Vyhláška č.48/1982 Sb., kterou se stanoví základní poţadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení

c)

Vyhláška č. 324/1990 Sb. o bezpečnosti práce a technických zařízeních při stavebních pracích,

d)


Základní poţadavky na tato zařízení: 

veškerá převodová ústrojí musí být zabezpečena kryty,



pro zabezpečení chodu točivých části stroje platí:  nahazování, shazování a pastování řemenů za chodu stroje, i jakékoliv jiné manipulace, ve vzdálenosti do 50 cm od běţících řemenů, jsou zakázány; spojování řemenů nýty nebo šrouby je rovněţ zakázáno,  hnací řemeny mezi strojem hnacím a hnaným musí být zabezpečeny ohrazením, které musí být upevněno a musí zamezovat přístup osob do nebezpečného prostoru na vzdálenost nejméně 50 cm; ohrazení musí být na viditelném místě opatřeno tabulkou „Pozor nebezpečí úrazu“ při zachování ochranné vzdálenosti,  řemeny a řemenice musí být na strojích zabezpečeny ochranným krytem, který musí být pevný nepoddajný; jeho upevnění na stroji musí být řešeno tak, aby - 112 -


byl z jedné strany pevně uchycen a aby bylo moţno jej odklopit nebo posunout, nikoliv úplně odstranit,  ozubená soukolí a vyčnívající konce hnacích a hnaných hřídelí, včetně pouzder kloubového hřídele, musí být zakryty,  kloubové hřídele mezi hnacím a hnaným strojem musí být po celé délce zakryty nebo opatřeny pouzdrem, které snese zatíţení 150 kp/cm2 bez trvalé deformace; nově dodávané stroje musí být vybaveny kloubovým hřídelem s netočivým vrutem; 

je zakázáno zdrţovat se v dosahu otočného ramene nakladače,



nakladač musí být v pracovní poloze náleţitě podepřen k tomu určenými podpěrami,



obsluha nakladače smí být svěřena jen osobám starším 18 let, které byly pro

tuto práci vyškoleny a mají řidičské oprávnění k řízení motorových vozidel skupiny „T“; pokud pracují se samochodnými nakladači, musí mít kvalifikaci jeřábníka. Regálové zakladače Základními

předpisy,

která

stanovují

povinnosti

zaměstnavatele

pro

tuto

problematiku, jsou: a)

ČSN EN 528,

b)


Podmínky pro bezpečný provoz regálového zakladače je výrobce povinen uvést v „instrukční příručce“, jíţ se musí provozovatel řídit. Provozovatel/uţivatel je povinen zajistit: 

proškolení obsluhy regálového zakladače / regálových zakladačů a písemně ji / je pověřit jejich obsluhou,



všechny poţadované zkoušky ve stanovených intervalech,



údrţbu, kontrolu a zkoušení v intervalech a způsobem stanovených výrobcem, - 113 -




kontrolu provozní bezpečnosti podle instrukční příručky výrobce, nejméně 1x rok.

Instrukční příručka výrobce obvykle obsahuje následující provozní poţadavky na regálové zakladače, např.: 

smí být pouţívány pouze k účelu, pro který byly určeny,



obsluhovány vyškolenými a písemně k obsluze pověřenými zaměstnanci,



bezpečnostní zařízení stroje nesmí být nefunkční ani být zneuţito,



obsluha stroje musí nejméně 1x za den prověřit řádnou funkci brzd, koncových spínačů a výstraţných zařízení; pokud se najde závada, nesmí být stroj pouţíván, dokud není odstraněna,



nesmí být překročeno max. přípustné zatíţení stroje,



manipulované břemeno musí být uloţeno tak, ţe nebude moci spadnout, na stroji se volně pohybovat ani vyčnívat do prostoru,



u RZ s ručním řízením musí obsluha před opuštěním stroje vyjmout klíč ze spínače a zabránit neoprávněnému pouţití stroje,



u RZ s automatickým řízením smí být dostupný pouze jeden klíč nebo jedna sada klíčů,



v případě nebezpečí musí obsluha okamţitě opustit stroj,



a další.

Vlečky Pokud jsou velkoobchody, zejména jejich sklady (vnitřní nebo vnější), vybaveny vlečkou, musí být všechno, co je spojené s jejím pouţíváním, zapracováno do „vnitřního předpisu pro provozování vlečky“, nazvaného např. „vnitřní provozní řád vlečky“, apod., který musí být zcela v souladu s předpisy Českých drah, tzn. měl by obsahovat: 

základní ustanovení (určení stanic a jejich úloh, definování míst vzájemné přejímky vozů, informace o provozovateli dráţní dopravy na vlečce a spoluuţivatelů vlečky – pokud existují, úkoly výpravčího ČD a zaměstnanců směn – pokud se pracuje na směny, apod.),



podrobný popis vlečky, - 114 -




organizace dopravního provozu,



organizace přepravního procesu,



povinnosti a odborná způsobilost zaměstnanců vlečky,



hlášení závad na dopravní cestě



hlášení a šetření nehod, pomoc při nehodách



plán vlečky



seznam zaměstnanců seznámených s tímto provozním řádem (i s podpisy)



apod.

Chladírny Základními předpisy, která stanovují povinnosti provozovatele chladíren a chladicích zařízení, jsou: a)

Zákon č 262/2006 Sb., v platném znění (Zákoník práce),

b)

Vyhláška č.48/1982 Sb., kterou se stanoví základní poţadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, novelizováno vyhláškou č. 192/2005 Sb.,

c)

Nařízení vlády č.378/2001 Sb., kterým se stanoví bliţší poţadavky na bezpečný provoz a pouţívání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí,

d)

Nařízení vlády č.178/2001 Sb., ve znění NV č. 523/2002 Sb. a NV č.441/2004

Sb.,

kterými

se

stanoví

podmínky ochrany zdraví

zaměstnanců při práci, zrušeno a nahrazeno nařízením vlády č. 361/2007 Sb., e)

Nařízení vlády č.101/2005 Sb. o podrobnějších poţadavcích na pracoviště a pracovní prostředí.

Základní poţadavky na chlazené místnosti: 

nesmí zde pracovat osamocený pracovník bez kontroly déle neţ 1 hodinu,



uvnitř musí být umístěn vypínač elektrického osvětlení, jehoţ rozsvícení musí být signalizováno vně místnosti,



únikové cesty a cesty k hlásičům provozních nehod a poruch musí být stále volné a opatřeny nouzovým osvětlením, - 115 -




musí být zajištěn bezpečný únik z těchto místností,



po skončení pracovní směny musí být chlazené místnosti zkontrolovány, zda v nich nejsou osoby, a musí být spolehlivě uzavřeny,



při trvale vykonávané práci (tj. po dobu delší neţ 4 hodiny za pracovní dobu) musí být zaměstnanci vybaveni osobními ochrannými pracovními prostředky (OOPP) a to ochrannou obuví s tepelně izolační podešví, rukavicemi, oděvem proti chladu, vyhřívanými vestami apod.,



jestliţe tepelně izolační

vlastnosti

zajištění tepelně

neutrálních

přerušována

zaměstnancům

a

ochranného

oděvu

podmínek organizmu, musí

být

nepostačují k

musí být

umoţněn

práce

odpočinek v

ohřívárně vytápěné alespoň na 22°C, vybaveny sedacím nábytkem, stoly a věšáky na pracovní a ochranný oděv, 

na pracovištích, na nichţ je operativní teplota 4°C a niţší, musí být zřízeny ohřívárny s vybavením pro prohřívání rukou,



na pracovištích, na nichţ je operativní teplota od 10°C do 4°C, musí být zřízeny ohřívárny.

3.6.

PROTIPOŽÁRNÍ OCHRANA

Ustanovení § 3 zákona č. 133/1985 Sb. o poţární ochraně ve znění pozdějších předpisů a příslušná ustanovení vyhlášky MV ČR č. 246/2001 Sb. o poţární prevenci popisují zřízení a činnost preventivních požárních hlídek. Seznam dokumentů, který musí být ve firmě zpracován a uloţen: 

dokumentace školení zaměstnanců, vedoucích pracovníků, poţárních hlídek tematický plán, presenční listina, kdo školil, plán školení,



dokumentace o začlenění do kategorie činnosti (poţární zpráva),



směrnice k zabezpečování poţární ochrany,



poţární řády pracovišť (musí být vyvěšeny),



poţární poplachové směrnice (musí být vyvěšeny),

- 116 -




evakuační plán v textové a grafické části (musí být 1x uloţen u přísl. Hasičského záchranného sboru, 1x v podniku),



tematický plán a časový rozvrh odborné přípravy poţárních hlídek,



poţární kniha (se zápisy – nejméně 1x za rok, ale obvykle 1x za 3 měsíce),



směrnice pro obsluhu elektrických spotřebičů,



směrnice a jmenovací dekret pro poţární hlídku,



záznamy z revizí

elektroinstalace,

elektrospotřebičů,

plynové

instalace

a

plynových spotřebičů včetně kouřovodů, poţární signalizace, hasících přístrojů, poţárních hydrantů, tlakových nádob a dalších zařízení. Tento seznam není vyčerpávající. S ohledem na typ činnosti, strukturu organizace, charakter pracovišť a dalších faktorů se mohou některé povinnosti a dokumenty lišit. Povinnosti podnikatelů v činnostech nebo objektech bez zvýšeného požárního nebezpečí V první řadě je důleţité zdůraznit, ţe i pro podnikatele platí povinnosti všech fyzických osob z hlediska zákona o poţární ochraně. V činnostech nebo objektech bez zvýšeného poţárního nebezpečí platí pro právnické osoby a fyzické osoby podnikající navíc i tyto povinnosti: Podle charakteru předpokládaného poţáru a podle charakteru pouţívaných, zpracovávaných a skladovaných látek nebo materiálu obstarat přenosné hasící přístroje, a to na kaţdých započatých 400 m2 půdorysné plochy podlaţí objektu: 

jeden hasící přístroj s obsahem 6 kg hasícího prášku nebo halonu, nebo



dva hasící přístroje s obsahem 5 kg CO2, nebo



dva hasící přístroje s minimálním obsahem náplně 9 litrů vody nebo vodního roztoku pěnidla (pěnotvorný roztok).

Hasící přístroje: 

řádně, bezpečně a z hlediska poţární ochrany vhodně umístit,



chránit před poškozením a zneuţitím,



zabezpečit k nim volný přístup, - 117 -




zabezpečit pravidelnou kontrolu, opravy a plnění,



neodkladně zařídit nahrazení vyřazených a nefunkčních hasících přístrojů provozuschopnými hasícími přístroji.

Obstarávat a zabezpečovat v potřebném mnoţství a druzích poţární techniku, hasící zařízení a hasební látky se zřetelem na poţární nebezpečí a udrţovat je v provozuschopném stavu. Provádět projektování, montáţ, opravy a revize zařízení pro odvod tepla a kouře, zařízení pro zásobování poţární vodou a stabilního a polostabilního hasícího zařízení za účasti osoby způsobilé pro tyto činnosti na základě proškolení výrobcem. Tuto způsobilost je povinna oprávněná osoba dokládat písemně. Oznámit bez odkladu hasičskému záchrannému sboru okresu kaţdý poţár, který vznikl v objektech, které vlastní nebo uţívají. Umoţňovat orgánům, které vykonávají státní dozor nebo preventivní poţární kontrolu provedení kontroly zajištění poţární ochrany a poskytovat jim poţadované podklady a informace. Zajišťovat pravidelné čištění a kontrolu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv v rozsahu a ve lhůtách stanovených v právních předpisech a odstraňovat zjištěné závady. Mít k dispozici poţárně technické charakteristiky vyráběných, pouţívaných, zpracovávaných nebo skladovaných látek a materiálů, nutných ke stanovení preventivních opatření k ochraně ţivota, zdraví a majetku. Dodrţovat návody a technické podmínky výrobce nebo obchodní organizace vztahující se k poţární bezpečnosti.

- 118 -


Informovat jednotky poţární ochrany, které jsou určené k prvnímu zásahu, o rizikových činnostech a poţárně nebezpečných látkách a materiálech provozovaných nebo nacházejících se v objektech, které vlastní nebo uţívají.

3.7.

METROLOGIE

Zákon o metrologii V současnosti je oblast metrologie v ČR legislativně pokryta zákonem č. 505/1990 Sb. o metrologii ze dne 16. listopadu 1990. Tento zákon byl několikrát novelizován, prozatím naposledy zákonem č. 444/2005 Sb. K zákonu č. 505/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů existují dvě prováděcí vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu, a to vyhláška č. 262/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 344/2002 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření a vyhláška č. 345/2002 Sb., novelizována vyhláškou č. 65/2006 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, pro coţ se zaţil souhrnný termín legální kontrola měřidel. Zákon č. 505/1990 Sb. definuje celkem 4 kategorie měřidel, z nichţ jsou pro vyuţití v obchodním styku nejdůleţitější kategorie pracovních měřidel stanovených (dále jen „stanovená měřidla“). Tato měřidla podléhají legální kontrole a jsou stanovena vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu s ohledem na jejich význam v závazkových vztazích, například při prodeji, nájmu nebo darování věci, při poskytování sluţeb, nebo při určení výše náhrady škody, popř. jiné majetkové újmy nebo pro stanovení sankcí, poplatků, tarifů a daní nebo pro ochranu zdraví nebo pro ochranu ţivotního prostředí nebo pro bezpečnost při práci nebo při ochraně jiných veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy. Uvedení stanoveného měřidla na trh podle zákona č. 505/1990 Sb. probíhá ve dvou krocích. Nejdříve musí být typ měřidla schválen Českým metrologickým institutem (ČMI) a poté musí být kaţdé stanovené měřidlo prvotně ověřeno buď Českým

- 119 -


metrologickým institutem (ČMI) nebo některým autorizovaným metrologickým střediskem. Teprve poté můţe být měřidlo pouţíváno jako stanovené. Jedinou výjimkou, jsou váhy s neautomatickou činností, na něţ se při uvádění na trh zákon č. 505/1990 Sb. nevztahuje. Uvádění na trh se v tomto případě provádí některým z postupů podle zákona č. 22/1997 Sb. o technických poţadavcích na výrobky ve znění pozdějších předpisů a nařízením vlády č. 326/2002 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na váhy s neautomatickou činností. Uvádění měřidel na trh EU V EU je uvádění stanovených měřidel na trh regulováno jednotnou evropskou legislativou (směrnicemi rady a to buď „nového“ nebo „starého“ přístupu). Pokud na příslušný druh měřidel neexistuje jednotná evropská legislativa, tak je uvádění měřidel na trh regulováno legislativou národní. Ale do všech zákonů o metrologii členských států EU a kandidátských zemí je vloţena tzv. uznávací klauzule (v ČR zákonem č. 226/2003 Sb.) Znění této klauzule je v českém právním řádu pro měřidla následující: „uznávají se metrologická zjištění provedená v jiné členské zemi EU, pokud zaručují metrologickou úroveň, jakou vyţaduje právní úprava v ČR.“ Směrnice nového přístupu V oblasti metrologie existuje prozatím jediná čistě metrologická směrnice nového přístupu. Je jí Směrnice Rady 90/384/EHS pro váhy s neautomatickou činností, která je do právního řádu ČR převzata nařízením vlády č. 326/2002 Sb. Váhy s neautomatickou činností jsou definovány jako váhy, které vyţadují zásah operátora během váţícího procesu, jde tedy o běţné obchodní váhy od vah pouţívaných v lékárnách, přes váhy pouţívané v obchodech s potravinami aţ po mostové váhy pro váţeni silničních vozidel. Váhy s neautomatickou činností je tedy moţné uvádět na trh pouze podle výše uvedené směrnice, coţ v praxi znamená, ţe existuje pouze jediný EC certifikát schválení typu a kaţdá konkrétní váha musí být vyzkoušena a ověřena za určitých podmínek buď přímo u výrobce, nebo notifikovanou osobou. Takovou váhu pak je moţné uvést na trh v kterékoliv členské zemi EU. Směrnicí jsou definovány dvě značky, které musí být umístěny na štítku vah nebo v jeho blízkosti, podle nichţ lze jednoznačně poznat, ţe váhy splňují poţadavky Směrnice Rady

- 120 -


90/384/EHS. Jde o značky CE (značka shody) a černé M v zeleném poli (metrologická značka). Zde je příklad označení vah pouţívaný ve Spolkové Republice Německo.

Číslice 99 je dvojčíslím roku, ve kterém byla připojena značka shody a číslice 0104 je identifikačním číslem notifikovaného orgánu, který se podílel na posouzení shody. Pro další druhy měřidel se v EU připravuje další metrologická směrnice nového přístupu zkráceně nazývaná MID. Tato směrnice nahradí pro několik oborů měření stávající směrnice starého přístupu a po uplynutí přechodného období bude moţné uvádět na trh měřidla pouze podle této směrnice. V první fázi se směrnice MID bude týkat 10 druhů měřidel a to: 

vodoměrů na teplou i studenou vodu;



plynoměrů a přepočitávačů mnoţství plynu;



elektroměrů;



měřičů tepla;



měřicích systémů pro technické kapaliny;



automatických vah;



taxametrů;



měřidel délky a objemu;



měřiček délky, plochy a třísouřadnicových strojů;



analyzátorů výfukových plynů.

Značka CE - tato značka se nazývá značka shody a můţe jí být označen pouze výrobek, který splní poţadavky všech směrnic nového přístupu, které se na něj vztahují. Vezmeme-li si jako příklad váhy s neautomatickou činností, pak označením CE výrobce prohlašuje shody se směrnicí pro váhy s neautomatickou činností 90/384/EHS, ale zároveň také se směrnicemi pro elektromagnetickou kompatibilitu 89/336/EHS a elektrickou bezpečnost 73/23/EHS. - 121 -


Směrnice starého přístupu V oblasti metrologie dosud platí řada směrnic starého přístupu, které jsou do českého

právního

řádu

implementovány

vyhláškami

Ministerstva

průmyslu

a obchodu. Tyto směrnice jsou výrobci vyuţívány pouze v některých oborech, zejména pro plynoměry, vodoměry a průtokoměry pro kapaliny jiné neţ voda, coţ je dáno v některých případech jejich technickou zastaralostí. Bude-li měřidlo schváleno a prvotně ověřeno podle některé z těchto směrnic, bude moţné uvést jej na jednotný evropský trh a tedy i na český bez dalšího zkoušení a schvalování. Značka EHS schválení typu a značka prvotního ověření je stanovena v přílohách vyhlášky č. 332/2000 Sb., novelizované vyhláškou č. 509/2004 Sb. Grafická podoba EHS značky schválení typu vypadá např. pro Spolkovou Republiku Německo takto:

Písmeno D je identifikačním znakem státu, číslice 04 je dvojčíslím roku schválení a 9.123 je identifikační číslo schválení typu. Grafická podoba značky prvotního EHS ověření vypadá např. pro Spolkovou Republiku Německo takto:

Písmeno D je opět identifikačním znakem státu, číslice 0 je identifikačním číslem příslušného metrologického pracoviště a číslice 99 je dvojčíslím roku ověření měřidla. Další certifikační systémy Souběţně se systémem uvádění měřidel na trh podle evropských směrnic existují další certifikační systémy, které jsou v některých ohledech výhodnější a které jsou také v případě některých oborů vyuţívány více neţ schvalování podle směrnic

- 122 -


starého přístupu. Jde především o certifikační systém OIML, který se v posledním období výrazně rozvíjí. S certifikačním systémem OIML úzce souvisí WELMEC Type Approval Agreement, coţ je mezinárodní dohoda mezi zeměmi EU o uznávání výsledků posouzení provedených podle vybraných doporučení OIML. Základní podmínkou je, ţe v certifikátu schválení typu nebo v samostatném prohlášení o shodě musí být jednoznačně uvedeno, ţe měřidlo splňuje všechny poţadavky relevantního doporučení OIML. Uznávací klauzule Na základě české uznávací klauzule se po vstupu ČR do EU uznává platnost OIML certifikátů. Stejně tak jsou platné v ČR certifikáty vydané v zahraničí, pokud zaručují metrologickou úroveň vyţadovanou v ČR. Jde například o vnitrostátní schválení provedená v jiném členském státě EU nebo o certifikáty OIML. Nejvhodnějším nástrojem pro prokázání této úrovně je splnění poţadavků harmonizovaných technických norem nebo mezinárodních doporučení OIML. Nejde však o dogma a prokázat srovnatelnou metrologickou úroveň lze i jiným způsobem. Závěr Vstupem ČR do EU je tedy moţné bez jakýchkoliv dalších administrativních kroků nebo technických zkoušek uvádět stanovená měřidla na trh, avšak při dodrţení poţadavků daných evropskou legislativou popřípadě uznávací klauzulí. Odpovědnost za uvedení měřidla na trh přísluší převáţně výrobci popřípadě zplnomocněnému zástupci výrobce měřidla a není, jak tomu bylo v minulosti v ČR, část odpovědnosti přenášena na metrologické orgány. V případě sporu musí výrobce popřípadě zplnomocněný zástupce doloţit, ţe měřidlo uvedl na trh v souladu s danými poţadavky a pokud se prokáţe opak, lze předpokládat na základě rozhodnutí soudu značné sankce. Je třeba si také uvědomit, ţe pouţívání a provoz měřidel nadále nespadá pod evropskou legislativu, ale řídí se legislativou národní, tedy zákonem č. 505/1990 ve - 123 -


znění pozdějších předpisů. Postupy při následném ověřování měřidel, dozoru apod. vstupem ČR do EU nedoznaly ţádných zásadních změn. Praktický dopad na podnikatele Podnikatelské subjekty, které při provozování své ţivnosti uţívají měřidla pro váţení či měření, by si měly ověřit, zda jimi uţívaná měřidla jsou v souladu se zákonem o metrologii

a souvisejícími

předpisy.

Zvláštní

reţim

pak

platí

pro

váhy

s neautomatickou činností. Zvláštní pozornost by této oblasti měli věnovat dodavatelé měřidel. Jimi dodávaná měřidla musejí být v souladu platnými předpisy a pouze na dodavatelích leţí odpovědnost za uvedení měřidla na trh. Česká legislativa uznává platnost evropských směrnic a certifikátů.

- 124 -


4.

ODBORNÁ SPECIFIKA MALOOBCHODU

4.1.

PROBLEMATIKA ELEKTROODPADU

Úvod Odpadové hospodářství je velice dynamický obor, který ovlivňuje široké spektrum subjektů, nakládajících s odpady, ale také subjekty účastnící se ţivotního cyklu výrobků před tím, neţ se stanou odpadem. V České republice má nakládání s odpady jiţ svou tradici, přesto kaţdá nová legislativní úprava týkající se problematiky odpadového hospodářství je vedena snahou o zlepšování stávajícího stavu. V této souvislosti dochází také ke změně trendů nakládání s odpady a vyřazenými výrobky, které znamenají zvyšování preventivních opatření, minimalizaci vzniku odpadů a jiné způsoby financování podle principu „znečišťovatel platí“. V Evropské unii je přijat soubor směrnic, které si kladou za cíl zaměřit se na určité typy odpadů zásadních z pohledu objemu či rizik pro ţivotní prostředí. Do tohoto souboru patří také směrnice č. 2002/96/EC o odpadu z elektrických a elektronických zařízení a směrnice č. 2002/95/EC o omezení pouţívání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních. Jejich přijetí do národní legislativy České republiky znamená změny ve způsobu sběru a dalšího nakládání s tímto odpadem a související evidencí, neboť povinnost spojená s těmito činnostmi je rozšířena také na dovozce a výrobce elektrických a elektronických zařízení. Pokud výrobci a dovozci elektrických a elektronických zařízení při vytváření systémů zpětného odběru a odděleného sběru těchto zařízení vyuţijí stávající infrastruktury měst a obcí pro nakládání s odpadem, můţe to znamenat posun ve způsobu financování nákladů spojených se sběrem, tříděním, vyuţíváním popř. odstraňováním

odpadu

z elektrických

a elektronických

- 125 -

zařízení,

které

končí


v komunálním odpadu z obcí na výrobce a dovozce elektrických a elektronických zařízení. Souhrn povinností členského státu, vyplývající ze směrnice 2002/96/EC Ze směrnice č. 2002/96/EC o odpadu z elektrických a elektronických zařízení (OEEZ) vyplývají následující povinnosti pro všechny členské státy Evropské unie: 

zajistit zřízení účinného systému sběru pro vracení OEEZ, včetně veřejných sběrných míst, kde by domácnosti mohly vracet tyto odpady bezplatně;



poskytnout uţivatelům informace o poţadavku neodstraňovat OEEZ jako netříděný komunální odpad a sbírat je odděleně, o sběrných systémech a o jejich úloze při nakládání s OEEZ;



stimulovat spotřebitele, aby aktivně přispívali k vracení a separovanému sběru OEEZ;



přijmout vhodná opatření k minimalizaci odstraňování OEEZ jako netříděného komunálního odpadu a k dosaţení vysoké úrovně odděleného sběru OEEZ;



zajistit,

aby

veškerá

sebraná

OEEZ

byla

předávána

autorizovaný

zpracovatelským zařízením; 

zajistit, aby bylo nejpozději do 31. prosince 2006 dosaţeno míry odděleného sběru v průměru nejméně čtyř kilogramů OEEZ z domácností na osobu za rok;



podpořit vývoj nových technologií vyuţití, recyklace a zpracování;



zajistit, aby nejpozději do 13. srpna 2005 výrobci financovali přinejmenším sběr, zpracování, vyuţití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ z domácností prodaných před 13. 8. 2005;



zajistit, aby bylo nejpozději od 13. srpna 2005 výrobci zajištěno financování nákladů na sběr, zpracování, vyuţití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ od jiných uţivatelů, neţ jsou domácnosti, z výrobků uvedených na trh po 13. srpnu 2005;



zajistit, aby výrobci vhodně označovali EEZ uvedená na trh po 13. srpnu 2005 symbolem pro označení EEZ;



vypracovat seznam výrobců a kaţdoročně shromaţďovat informace, včetně zdůvodněných odhadů, o mnoţstvích a o kategoriích EEZ uvedených na trh, sebraných všemi způsoby, opětovně pouţitých, recyklovaných, vyuţitých

- 126 -


a vyvezených sebraných odpadech. Tyto informace předávat kaţdé dva roky Komisi EU; 

uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosaţení souladu s touto směrnicí nejpozději do 13. srpna 2004 a neprodleně o nich uvědomit Komisi EU.

Souhrn povinností výrobců a dovozců OEEZ Pro producenty elektrických a elektronických zařízení platí podle směrnice č. 2002/96/EC o odpadu z elektrických a elektronických zařízení tyto povinnosti: 

financovat sběr ze sběrných zařízení, zpracování, vyuţití a odstranění OEEZ;



financovat nakládání s odpady ze svých vlastních výrobků;



poskytnout při uvádění svého výrobku na trh finanční záruku, aby se předešlo tomu, ţe by náklady spojené s nakládáním s OEEZ z bezprizorních výrobků nesla společnost nebo ostatní výrobci;



nést odpovědnost za financování nakládání s historickými odpady tak, aby tato odpovědnost sdílena všemi stávajícími výrobci v kolektivních systémech financování, do kterých přispívají úměrně všichni výrobci, kteří působí na trhu v okamţiku, kdy dochází ke vzniku nákladů;



poskytovat informace o identifikaci součástí a materiálů pro usnadnění nakládání s OEEZ a vhodně označovat elektrická a elektronická zařízení;



zřídit a provozovat individuální nebo kolektivní systémy zpětného odběru OEEZ z domácností za předpokladu, ţe jsou v souladu s cíli této směrnice;



u OEEZ jiných neţ z domácností budou muset výrobci nebo třetí strany jednající jejich jménem zabezpečit sběr těchto odpadů;



výrobci nebo třetí strany jednající jejich jménem budou muset zřídit v souladu s právními předpisy systémy zajišťující zpracování OEEZ za pouţití nejlepších dostupných technik zpracování, vyuţití a recyklace;



výrobci nebo třetí strany jednající jejich jménem budou muset v souladu s právními předpisy zřídit, individuálně nebo na kolektivní bázi, systémy zajišťující vyuţití odděleně sebraných OEEZ;



nejpozději do 13. srpna 2005 budou muset výrobci financovat přinejmenším sběr, zpracování, vyuţití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ z domácností uloţených ve sběrných zařízeních; - 127 -




u výrobků uvedených na trh po 13. srpnu 2005 bude muset kaţdý výrobce odpovídat za financování odpadů z vlastních výrobků;



nejpozději od 13. srpna 2005 budou muset mít výrobci zajištěno financování nákladů na sběr, zpracování, vyuţití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ od jiných uţivatelů, neţ jsou domácnosti, z výrobků uvedených na trh po 13. srpnu 2005;



u OEEZ (od uţivatelů jiných, neţ jsou domácnosti) z výrobků uvedených na trh před 13. srpnem 2005 (historický odpad) budou muset zajistit financování nakládání výrobci;



výrobci budou muset poskytnout informace o opětovném pouţití a zpracování pro kaţdý nový druh EEZ uváděný na trh do roka od jejich uvedení na trh;



výrobce bude muset jasně identifikovat své výrobky uvedené na trh po 13. srpnu 2005 svou značkou a navíc označením uvádějícím, ţe EEZ bylo uvedeno na trh po 13. srpnu 2005.

Podrobnosti

k problematice

elektroodpadu

jsou

uvedeny

v samostatné

odborné příručce InMP HK ČR „Elektroodpad v maloobchodě“. Zákon o odpadech Samostatně není problematika odpadů z elektrických a elektronických zařízení řešena, způsob nakládání s elektrickými a elektronickými zařízeními a s odpadem z nich upravuje zejména zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech (zákon o odpadech – úplné znění je zveřejněno v zákoně č. 106/2005 Sb., o odpadech; zákon o odpadech byl mnohokrát novelizován). Ten stanovuje obecné podmínky nakládání s nimi zejména po ukončení jejich ţivotnosti, tedy ve chvíli, kdy se jich konečný uţivatel nebo spotřebitel chce zbavit nebo má povinnost se jich zbavit. Určuje také v obecné rovině principy, které mají vést k předcházení vzniku odpadů z těchto zařízení. Zákon o odpadech určuje povinnost přednostního vyuţívání odpadů obecně, a tato povinnost se pochopitelně týká také odpadů z elektrických a elektronických zařízení. Dále zákon o odpadech stanovuje způsob, jakým je kaţdý povinen se tohoto odpadu zbavovat tak, aby byly dodrţovány všechny právní předpisy na ochranu ţivotního prostředí tedy tak, ţe s těmito odpady bude nakládáno pouze v zařízeních, která jsou

- 128 -


k nakládání s odpady určena. Obecně také ukládá povinnosti původcům odpadu. Ve chvíli, kdy se zbavuje elektrického nebo elektronického zařízení občan na území obce, je původcem tohoto odpadu obec. Výjimku z tohoto ustanovení zákona mohou, podle zavádění nových principů do odpadového hospodářství, tvořit v současné době z elektrických a elektronických zařízení pouze chladničky pouţívané v domácnostech a výbojky a zářivky. Reţim jejich nakládání upravuje ustanovení zákona o odpadech v části V., které se týká zpětného odběru těchto zařízení, neboť dle tohoto ustanovení mají výrobci a dovozci (dále jen „povinné osoby“) chladniček pouţívaných v domácnostech, výbojek a zářivek (i jiných komodit, které nemají vztah k elektrickým a elektronickým zařízením a nejsou předmětem směrnice 2002/96/EC) povinnost zajistit jejich zpětný odběr. Tento zpětný odběr musí být proveden bez nároku na úplatu od spotřebitele, tedy občana, přičemţ místa kam můţe spotřebitel tato zařízení odkládat (dále jen „místa zpětného odběru“) musí být stejně dostupná jako místa jejich prodeje. Povinné osoby mohou na základě písemné dohody s obcí vyuţít ke splnění své povinnosti zajištění zpětného odběru vyuţít systém sběru a třídění komunálních odpadů stanovený touto obcí. Povinné osoby pak musí zajistit vyuţití nebo odstranění zpětně odebraných pouţitých výrobků v souladu se zákonem o odpadech a prováděcími právními předpisy. Další

podrobnosti

způsobu

provedení

zpětného

odběru

upravuje

vyhláška

Ministerstva ţivotního prostředí. Definuje zpětný odběr jako odebrání pouţitých výrobků povinnými osobami od spotřebitelů bez nároku na úplatu za účelem jejich vyuţití nebo odstranění s tím, ţe se zpětný odběr nevztahuje na výrobky, se kterými bylo nakládáno jako s odpadem jiţ před jejich předáním povinné osobě. Z těchto ustanovení tedy vplývá, ţe zákon a navazující vyhláška umoţňuje spolupráci povinných osob a obcí při zajišťování zpětného odběru, ovšem pouze pokud obec nebude s těmito zařízeními nakládat jako s odpadem, ale jako s výrobky, a to do chvíle předání povinné osobě nebo osobě oprávněné k dalšímu nakládání s nimi. Disproporce těchto ustanovení je nasnadě, neboť je v rozporu s obecnými ustanoveními zákona o odpadech. Tato vyhláška určuje, ţe na základě písemné dohody mezi obcí a povinnou osobou, zabezpečuje obec v rámci svého systému pro povinnou osobu shromaţďování, sběr, přepravu, třídění těchto výrobků, které ovšem

- 129 -


smí předat pouze osobě oprávněné, tedy nikoliv povinné osobě. Přechod vlastnictví ke zpětně odebraným výrobkům ţádné ustanovení právních předpisů neřeší, i kdyţ z pohledu zákona o odpadech je podstatný v souvislosti s původcovstvím odpadu a zejména povinností, které z tohoto statutu vyplývají. Vyhláška také upravuje míru četnosti míst zpětného odběru. Za dostatečně dostupná se povaţují místa zpětného odběru v případě, ţe je stanoveno minimálně jedno místo zpětného odběru v kaţdé obci nebo v kaţdém městském obvodě nebo městské části, kde se nacházejí prodejny těchto výrobků. Pro hlavní město Prahu to tedy znamená, ţe za předpokladu, ţe se v kaţdé městské části vyskytují prodejní místa chladniček pouţívaných v domácnosti, zářivek a výbojek, musí se také v kaţdé městské části vyskytovat místa zpětného odběru těchto zařízení, a to bez ohledu na skutečnost je-li uzavřena písemná dohoda mezi městem a povinnými osobami či nikoli. Nakládání s chladničkami, mrazáky a jejich kombinacemi, popř. klimatizačními zařízeními obsahujícími regulované látky (HCF, CFC) je dále upraveno zákonem o ochraně ovzduší a navazující vyhláškou Ministerstva ţivotního prostředí. Tyto právní úpravy stanovují povinnosti mimo jiné při znovuzískávání pouţitých regulovaných látek a principy pro zamezení jejich úniku do ovzduší. Regulované látky je nutno získávat za pouţití nejlepší dostupné technologie z hlediska ochrany ţivotního prostředí a ekonomické přijatelnosti, přičemţ příloha č. 12 k této vyhlášce určuje závaznou technologii pro znovuzískávání regulovaných látek, způsob jejich evidence a kontroly. To klade na kaţdého původce odpadu, který obsahuje regulované látky, povinnost předat tento odpad osobě oprávněné jak podle zákona o odpadech, tak pochopitelně podle zákona o ovzduší. Technické poţadavky na chladící zařízení jsou stanoveny v nařízení vlády. Tento legislativní podklad také blíţe specifikuje pojem chladící zařízení, chladnička a mraznička. Obecné poţadavky na zařízení k vyuţívání a odstraňování, sběru a výkupu mimo jiné také odpadu z elektrických a elektronických zařízení určuje také vyhláška

- 130 -


ministerstva ţivotního prostředí o podrobnostech nakládání s odpady. Tato vyhláška dále určuje povinnosti při skladování odpadu, způsobu vedení průběţné evidence odpadů, způsobu vedení evidence při přepravě nebezpečných odpadů, kterými některý odpad z elektrických a elektronických zařízení, vyskytující se v komunálním odpadu nepochybně je. Plán odpadového hospodářství ČR Podle analytické části POH, tedy z Vyhodnocení stavu odpadového hospodářství České republiky je v ČR je vyřazeno cca 7 kg/obyv./rok elektrických a elektronických zařízení ve struktuře: 

audio-video technika 2 kg/obyv./rok,



domácí a s nimi srovnatelné přístroje 4,4 kg/obyv./rok a



výpočetní technika 0,6 kg/obyv./rok.

V absolutních číslech to představuje například přibliţně 340 000 televizorů, přibliţně 300 000 chladniček a mrazniček a přes 1 milion mobilních telefonů. Plán odpadového hospodářství České republiky také hodnotí stav odpadového hospodářství v ČR ve vztahu k úkolům a cílům stanovených v předpisech EU. ČR se zavázala do data vstupu do EU převést poţadavky předpisů ES do národní legislativy. Nová legislativa v oblasti odpadového hospodářství jiţ plně respektuje poţadavky příslušných směrnic. Novým zákonem o odpadech byly zejména odstraněny některé rozdíly v základních definicích, byla stanovena hierarchie nakládání s odpady, zpřesněny podmínky pro provoz zařízení k vyuţívání, odstraňování, sběru a výkupu odpadů a zavedena povinnost zpracování plánů odpadového

hospodářství,

coţ

jsou

jedny

z hlavních

poţadavků

směrnice

o odpadech č. 75/442/EHS v platném znění. Rovněţ většina ostatních směrnic ES je jiţ transponována do právních předpisů ČR a zapracovávají se další, např. směrnice o vozidlech

s

ukončenou

ţivotností

a směrnice

a elektrotechnických zařízení (OEEZ).

- 131 -

o odpadních

elektrických


V současné době je Plán odpadového hospodářství zpracováván na úrovni jednotlivých krajů.

Přehled cílů stanovených v Plánu odpadového hospodářství ČR ve vztahu k odpadům z elektrických a elektronických zařízení Umístění Poř. v textu číslo bod č. 22

23

24

25

26

Typ cíle

Definice cíle

3.6. písm zvýšit úroveň sběru tříděných vyřazených elektrických i) a elektronických zařízení na 4 kg na osobu za rok z domácností do 31. 12. 2006 dosáhnout u velkých domácích spotřebičů a automatických výdejních stojanů vyuţití minimálně 80 % průměrné 3.6. písm hmotnosti pouţitého spotřebiče a opakovaně pouţít j) nebo recyklovat materiály, látky a součásti z nich v rozsahu minimálně 75 % průměrné hmotnosti spotřebiče do 31. 12. 2006 dosáhnout u zařízení informační technologie a komunikačních a spotřebitelských zařízení vyuţití 3.6. písm minimálně 75 % průměrné hmotnosti pouţitého spotřebiče k) a opakovaně pouţít nebo recyklovat materiály, látky a součásti z nich v rozsahu minimálně 65 % průměrné hmotnosti spotřebiče do 31. 12. 2006 dosáhnout u malých domácích spotřebičů, osvětlovacích zařízení, elektrických a elektronických nástrojů, hraček 3.6. písm a přístrojů pro monitorování a regulaci vyuţití l) minimálně 70 % průměrné hmotnosti pouţitého spotřebiče a opakovaně pouţít nebo recyklovat materiály, látky a součásti z nich v rozsahu minimálně 50 % průměrné hmotnosti pouţitého spotřebiče do 31. 12. 2006 3.6. písm dosáhnout opětovného pouţití nebo recyklace materiálů, m) látek a součástí z výbojek v rozsahu minimálně 80 % hmotnosti pouţitého spotřebiče do 31. 12. 2006

Dílčí cíl Dílčí cíl

Dílčí cíl

Dílčí cíl

Dílčí cíl

Další údaje Další podrobnější údaje lze získat na webových stránkách Ministerstva ţivotního prostředí – www.env.cz, u společnosti APUSO plus a. s. na tel. č. 284 091 957 nebo na www.apusoplus.cz, na internetovém portálu www.waste.cz.

- 132 -


5.

VYBRANÁ

ODBORNÁ PROBLEMATIKA MALOOBCHODU

-

ZÁSILKOVÝ A

PŘÍMÝ PRODEJ

Patří sem jak prodej ve stánku, tak i zásilkový prodej, prodej v pojízdných prodejnách a přímý prodej. Tato kapitola je zaměřena především na zásilkový a přímý prodej.

5.1.

ZÁSILKOVÝ OBCHOD

Dnešní zásilkový prodej má díky dalšímu technickému pokroku kromě klasických tištěných katalogů nové moţnosti oslovení zákazníka (televize, call centra, internet – pro internetový obchod je zpracována samostatná příručka). A právě tato pestrost mu dává na jedné straně nové moţnosti, ale na straně druhé s sebou přináší řadu legislativních a etických pravidel, která je nutné respektovat.

Klasifikace Zásilkový

obchod

můţeme

rozdělit

na

prodej

zboţí

(širokosortimentní

či

specializovaný obchod) nebo sluţeb. Podle okruhu zákazníků ho členíme na segment B2C (business to consumers), tedy prodej konečným spotřebitelům, a B2B (business to business), neboli prodej firmám, podnikatelům, úřadům či institucím. Kromě toho je třeba upozornit, ţe kromě klasických zásilkových obchodních domů (např. Quelle, Neckermann, Magnet a další) existují „výrobci“ (například kniţní nakladatelství, výrobci software…), kteří jsou v rámci NACE evidováni v jiné skupině, ale přitom z velké části vyuţívají zásilkový prodej. Komunikace se zákazníkem Zásilkový obchod dnes vyuţívá řadu komunikačních kanálů přímého marketingu: klasický „poštovní“ direct mail, neadresnou distribuci, telefon, internet, televizní vysílání, SMS, ale také tištěnou či vkládanou reklamu. Pro akvizici nových zákazníků

- 133 -


a prezentaci zboţí se často vyuţívá klasických tištěných forem (katalogy či jejich části) nebo internetu. Pro objednávky zboţí je k dispozici ještě širší škála komunikačních prostředků: objednávkové listy (pošta), telefonní pevné i mobilní linky, internet, SMS. Proto velmi důleţitou součástí zásilkové firmy je zákaznické oddělení, které kromě uvedených činností musí vyřizovat dotazy, stíţnosti a reklamace a nahrazuje vlastně prodavače maloobchodní provozovny. Kvalita zákaznického servisu buduje image firmy. Logistika, organizace činností Výhodou zásilkového obchodu je, ţe můţe mít širokou nabídku zboţí, které nemusí být neustále na skladě. Aby však termíny dodání zboţí byly co nejkratší, je třeba skladování a vlastní distribuci perfektně zvládnout. Vlastní cesta k zákazníkovi pak vede přes některého poštovního operátora nebo vlastní dopravu. Ne všechny aktivity v oblasti marketingu a logistiky musí nutně zásilková firma vykonávat sama. Dnes jsou jiţ běţné sluţby, které na bázi „outsourcingu“ zajišťují firmám různé činnosti a nenutí je tak k vysokému počtu zaměstnanců, zvláště kdyţ v této branţi existují sezónní výkyvy. Základní legislativní přehled Evropské vlivy Kromě základních právních předpisů společných pro všechna odvětví činnosti, existuje několik důleţitých právních norem, které řeší specifika prodeje na dálku, tedy i zásilkového obchodu. Mezi nejdůleţitější patří: 

Direktiva 95/46 EC (ochrana osobních údajů).



Direktiva 97/7 EC (smlouvy se spotřebiteli uzavírané na dálku)



Direktiva 2000/31 EC (e-commerce)



Direktiva 2002/58 EC (soukromí a elektronická komunikace)

Tyto jednotlivé Direktivy jsou v českých právních předpisech obsaţeny především v následujících zákonech:

- 134 -




40/1995 Sb., zákon o regulaci reklamy, poslední novela provedena zák. č. 296/2008 Sb.;



127/2005 Sb., zákon o elektronické komunikaci, ve znění pozdějších předpisů;



29/2000 Sb., zákon o poštovních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů;



227/2000 Sb., zákon o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů;



101/2000 Sb., zákon o ochraně osobních údajů – poslední novela provedena zákonem č. 52/2009 Sb.;



634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

Spotřebitelské smlouvy S ohledem na ochranu spotřebitele, kterou zčásti řeší Zákon 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, je třeba odkázat na Občanský zákoník (Zákon 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů), a konkrétně na ustanovení § 52 aţ § 65, která řeší spotřebitelské smlouvy, včetně spotřebitelských smluv uzavíraných na dálku pomocí různých prostředků komunikace (například dopis, reklama v tisku s objednávkovým lístkem, telefon, elektronická pošta). K nejdůleţitějším pasáţím patří povinnost sdělit spotřebiteli před uzavřením smlouvy některé informace o dodavateli, zboţí nebo sluţbách v nabídce firmy, ceně a době trvání její platnosti, nákladů na dodání a způsobu platby, a dále pak poučení o moţnostech odstoupení od smlouvy. Zákon stanovuje navíc takzvanou obecnou lhůtu pro odstoupení od smlouvy 14 dnů od převzetí plnění, kdy má zákazník čas na rozmyšlenou, zda si zboţí ponechá. To je u některého druhu prodávaného zboţí (například u oděvů) nutné. Příklady z praxe ukazují, ţe některé firmy tuto lhůtu z vlastní vůle ještě prodluţují. Kromě toho zákon stanovuje tříměsíční lhůtu pro případ, ţe dodavatel před uzavřením smlouvy (objednávky zboţí) nepředal zákazníkovi (výše zmíněné) relevantní informace. Osobní údaje Nesmírně citlivou záleţitostí je otázka osobních údajů a jejich zpracování. Neustále se vedou spory o tom, co je a co není osobní údaj. Proto lze jen doporučit nepodceňovat aktuální znění Zákona o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb., ve znění poslední novely č. 52/2009 Sb. Obecně můţeme konstatovat, ţe u zásilkových

- 135 -


obchodníků dochází ke zpracování osobních údajů. Aby splnili právní náleţitosti, měli by: 

získávat

souhlas

od

subjektu

údajů

(například

prostřednictvím

objednávkového kupónu), 

být registrováni jako správci osobních údajů na ÚOOÚ (Úřad pro ochranu osobních údajů),



uzavřít smlouvu s případným zpracovatelem osobních údajů, pokud je správcem najímán.

Zákon o ochraně osobních údajů dále mj. stanovuje, jaké náleţitosti má souhlas subjektu údajů mít a také nařizuje vhodným způsobem databázi obsahující osobní údaje zabezpečit. Nevyţádaná reklama V této oblasti je dominantním předpisem Zákon 40/1995 Sb. o regulaci reklamy, naposledy novelizovaný zákonem č. 296/2008 Sb. Obsahuje „Zákaz šíření nevyţádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěţuje.“ Doporučení S ohledem na časté změny v legislativě, které se týkají i zásilkového obchodu je třeba, aby zásilkový obchod sledoval zmíněné zákony, které upravují jeho činnost. Porušování těchto norem můţe být sankcionováno v řádu milionů korun. Proto je mnohem levnější případná konzultace aktuálního právního stavu s odborníkem. Etika v podnikání Zásilkový obchod jako specifický druh prodeje zboţí a sluţeb bez přímého kontaktu prodávajícího a zákazníka láká někdy k různým praktikám. Ne všechny jsou v rozporu se zákonem, ale přitom zdravý podnikatelský rozum a etické zásady velí se jich vyvarovat. Proto vznikají na platformě podnikatelských sdruţení a svazů etické kodexy, které ukazují jak obchodníkům, tak zákazníkům, jaké chování je povaţováno za etické. Dodrţování etických kodexů nebo dokonce členství v příslušné asociaci

- 136 -


(zviditelněné na reklamních materiálech firmy) je vnímáno i jako nástroj podpory prodeje a posilování image. Etický kodex Asociace direct marketingu a zásilkového obchodu (ADMAZ) lze nalézt na http://www.admaz.cz/eticky-kodex.asp.

5.2.

PŘÍMÝ PRODEJ

Zákonné úpravy Přímý prodej je způsob maloobchodního prodeje, při kterém se nabídka, předvedení zboţí a samotný prodej uskuteční mimo stálou obchodní provozovnu obvykle v místě, na kterém se dohodne prodávající a kupující (domácnost, pracoviště, společenská místnost atp.). Jedná se vţdy o osobní kontakt prodávajícího distributora a kupujícího. Můţe se tak stát při kontaktu jednotlivce s jednotlivcem nebo při skupinovém setkání. Prodávající - distributoři mohou být zaměstnanci firmy, která své zboţí prodává touto formou, nebo jsou v převáţné většině nezávislí podnikatelé, kteří prodávají zboţí svým jménem a na svůj účet (nejedná se o zprostředkování obchodu). S firmou spolupracují na základě smluvního vztahu, nikoliv však zaměstnaneckého. Způsob kontaktování potenciálního zákazníka, nabízení zboţí, uzavření kupní smlouvy, dodání zboţí, poprodejní servis, záruky atd. se mohou lišit u jednotlivých firem. Společné mají však to, ţe musí respektovat platnou legislativu upravující tyto činnosti. Jedná se zejména o: 

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění;



zákon č. 513/ 1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů;



zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších přepisů;



dále zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání ve znění pozdějších předpisů;

případně další zákony (vţdy ve znění pozdějších předpisů):

- 137 -




č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci;



č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci;



č. 526/1990 Sb., o cenách;



č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky;



č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku a další.

Zvláštní zákon o přímém prodeji neexistuje, neboť jak jiţ bylo řečeno, je tento způsob prodeje povaţován za integrální a plnohodnotnou součást prodeje maloobchodního. Přímého prodeje se týkají mimo jiné: Ustanovení o spotřebitelských smlouvách Ta jsou obsaţena v § 5 a následujících občanského zákoníku. Spotřebitelskými smlouvami jsou zejména smlouvy kupní a smlouvy o dílo, popřípadě i další smlouvy upravené ve zvláštní části občanského zákoníku, pokud je na jedné straně smlouvy spotřebitel a na straně druhé dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, je to tedy podnikatel. Spotřebitelem je pak osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, jde tedy o nepodnikatele. Prodej mimo stálé provozovny Přímého prodeje se dále dotýká ustanovení § 57 občanského zákoníku, které speciálně řeší uzavírání spotřebitelských smluv mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo případy, kdy dodavatel nemá ţádné stálé místo k podnikání. Byla-li smlouva uzavřena mezi spotřebitelem a dodavatelem tímto způsobem, můţe spotřebitel od takové smlouvy písemně odstoupit do 7 dnů od jejího uzavření; pokud zatím nedošlo k dodání zboţí nebo sluţeb, můţe spotřebitel odstoupit od smlouvy ve lhůtě 1 měsíce. Nejpozději při uzavírání smlouvy je dodavatel povinen spotřebitele na moţnost odstoupení písemně upozornit, a to včetně uvedení místa a osoby, u které můţe své právo uplatnit. Při absenci takového upozornění má spotřebitel právo odstoupit od

- 138 -


smlouvy do 1 roku od jejího uzavření. Odstoupením od smlouvy se tato od počátku ruší a strany jsou povinny si vrátit vzájemná plnění. Moţnost odstoupení neplatí v případech, kdy si spotřebitel výslovně (a prokazatelně) sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky. Ochrana spotřebitele Ochrana spotřebitele spočívá jednak v právní úpravě, obsaţené v občanském zákoníku, a dále v právní úpravě obsaţené v zákoně o ochraně spotřebitele. Svoji roli hraje i právní úprava, obsaţená v řadě speciálních předpisů, týkajících se zvláštních druhů zboţí a dále právní úprava státního dohledu nad dodrţováním povinností v rámci ochrany spotřebitele. Povinnosti dodavatele podle občanského zákoníku, směřující k ochraně spotřebitele jiţ byly uvedeny. Paragraf 55 občanského zákoníku dále stanoví, ţe smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele a dojde-li k výkladovým pochybnostem u takových ujednání, platí výklad pro spotřebitele příznivější. Zákon výslovně uvádí, ţe spotřebitel se nemůţe vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své právní postavení. Tím se výrazně zuţuje smluvní volnost stran, a to jednostranně ve prospěch spotřebitele. Ochraně spotřebitele slouţí i výše uvedená zákonná záruka za vady zboţí podle § 619 a násl. občanského zákoníku. Tato zákonná záruka se vztahuje na vady, které má věc při převzetí kupujícím a trvá: 

24 měsíců pro spotřební zboţí,



8 dní pro potravinářské zboţí

vţdy ode dne převzetí věci kupujícím. Podle § 262 odst. 1 obchodního zákoníku platí, ţe strany si nemohou dohodnout podřízení svého závazkového vztahu reţimu obchodního zákoníku, pokud by taková dohoda směřovala ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem. V takovém případě by tato dohoda byla neplatná.

- 139 -


Zákon o ochraně spotřebitele upravuje některé zvláštní povinnosti prodávajícího (podnikatele) ve vztahu ke kupujícímu spotřebiteli. Jedná se zejména o obecný zákaz klamání spotřebitele, povinnost dodávat zboţí v předepsané či schválené jakosti, dodrţovat zaručená práva z duševního vlastnictví, podrobně, náleţitě a v českém jazyce informovat spotřebitele o sloţení výrobku a jeho vlastnostech, poctivě seznámit spotřebitele s cenou výrobku nebo sluţby, řádně a včas plnit povinnosti vyplývající z odpovědnosti za vady, apod. Zákon o ochraně spotřebitele ale neobsahuje speciální povinnosti, které by se vztahovaly výlučně na oblast přímého prodeje. Dané normy se týkají všech druhů prodeje. Komunikace se zákazníkem Způsob komunikace s konečným zákazníkem se můţe u jednotlivých firem lišit v závislosti na pouţívaném marketingovém a informačním modelu. U některých firem je nositelem všech informacích výhradně distributor, některé firmy pouţívají i komunikaci prostřednictvím reklamy, adresně zaslaných nabídek apod. V prvním případě poskytuje distributor zákazníkovi veškeré informace o výrobku, jeho uţitných vlastnostech, způsobu pouţití, ceně, zárukách, podmínkách kupní smlouvy, jeho právech atd. Předání těchto informací se uskuteční ústně, předvedením a vyzkoušením výrobku a v písemné (tištěné) podobě.

Logistika V případě prodávajících - distributorů, kteří jsou nezávislými podnikateli (velká většina všech distributorů) jim firma prodá zboţí za prodejní cenu a zboţí buď dodá do místa určeného distributorem (např. jeho bydliště) nebo umoţní jeho odběr v prodejním středisku, skladě apod. Distributor pak zboţí nabízí, předvádí a prodá konečnému spotřebiteli za svoji prodejní cenu, která je obvykle vyšší o jeho rozpětí (přiráţku). Obvykle zboţí i osobně dodá spotřebiteli v místě, které s ním předem sjedná (např. bydliště spotřebitele, jeho pracoviště atd.)

- 140 -


V případě, ţe je distributor v zaměstnaneckém poměru ke své firmě, obvykle zboţí přebírá k předvedení a k prodeji na základě dohody s firmou a po prodeji zboţí buď osobně dodá, nebo zajistí, aby dodávku uskutečnila přímo firma. Kromě obchodní přiráţky, kterou si distributor účtuje ke své nákupní ceně, je ještě odměňován firmou za dosaţené obchodní výsledky ve formě peněţních odměn (bonusů, provizí, jednorázových odměn atd.) a odměn nepeněţních (účast na seminářích, zveřejnění jeho výsledků atd.) Všechny tyto odměny jsou závislé výhradně na dosaţených prodejních výsledcích. Distributoři nejsou nuceni pořizovat si nadměrné zásoby zboţí nebo zahajovat svoji činnost finančním vkladem. Řada firem poskytuje záruku spokojenosti zákazníka, kdy zákazník můţe vrátit prostřednictvím distributora zakoupené zboţí a dostane své peníze zpět. Pokud některý distributor končí svoji činnost, obvykle můţe nabídnout firmě neprodané a nepoškozené zboţí ke zpětnému odkupu. Etika v podnikání Firmy přímého prodeje zveřejňují obchodní zásady, které jsou s nimi spolupracující distributoři povinni dodrţovat. Tyto zásady jsou obvykle součástí základního balíčku informací „startovní souprava“, které distributor obdrţí od firmy při zahájení své činnosti. Ve smlouvě o distributorství se zavazuje je dodrţovat. Totéţ platí o tzv. „Pravidlech“, která firmy přímého prodeje uplatňují. Součástí těchto pravidel a jejich publikace je i systém vynucování jejich dodrţování a moţnost uplatňování sankcí v případě porušení. Pro firmy a jejich prodejce - distributory, které jsou členy Asociace osobního prodeje, jsou navíc závazná Pravidla, která jsou odvozena z Pravidel Evropské federace přímého prodeje (FEDSA) se sídlem v Bruselu a plně jim odpovídají. Tyto materiály jsou k dispozici na http://www.osobniprodej.cz/ nebo na http://www.fedsa.be.

- 141 -


Pravidla obsahují standard etického chování pro firmy přímého prodeje a pro přímé prodejce. Národní asociace mohou v Pravidlech provést změny, pokud zachovají jejich podstatu nebo pokud to je vyţadováno zákonem. Je doporučeno pouţívání Pravidel jako standard sektoru přímého prodeje.

- 142 -


6.

PŘÍLOHY

6.1.

KONTAKTNÍ ADRESY DŮLEŽITÝCH SUBJEKTŮ PRO OBOR – ŽIVNOSTI

Svaz obchodu a cestovního ruchu

ADMAZ

České republiky

marketingu a zásilkového obchodu

Těšnov č. 5, 110 00 Praha 1

Paříkova 362/3; 190 00 Praha 9

tel.: 224 805 158

tel.: 283 890 733

fax: 224 230 606

fax: 283 890 734

e-mail: [email protected]


www.socr.cz

www.admaz.cz)

Úřad pro ochranu osobních údajů

tel.:+420 220 190 821

pplk. Sochora 27, 170 00 Praha 7

fax.:+420 220 190 812

tel.: 234 665 111


fax: 234 665 444

http://www.osobniprodej.cz/

e-mail: [email protected] www.uooz.cz Asociace Osobního Prodeje - AOP C/O Amway ČR spol s. r. o. Nad Kazankou 29, 171 00 Praha 7

- 143 -

–

Asociace

direct

Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele OBOROVÁ PŘÍRUČKA. pro část ţivnosti volné VELKOOBCHOD A MALOOBCHOD

Recommend Documents