Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele
OBOROVÁ PŘÍRUČKA pro živnost
MALOOBCHOD
MALOOBCHOD SE SMÍŠENÝM ZBOŽÍM (VČETNĚ SPECIALIZOVANÉHO MALOOBCHOD S POUŽITÝM ZBOŽÍM A MALOOBCHOD
MALOOBCHODU),
PROVOZOVANÝ MIMO STÁLÉ PROVOZOVNY
Pro Hospodářskou komoru ČR, odbor InMP připravilo OKM Obchod a cestovní ruch. Autorsky zpracovali:
Vlasta Mayerová, Pavel Malčík, Tomáš Hájek, Alena Filipová, Zdeněk Králíček, Pavel Pospíšil, Alena Kochová, Jiří Zeman, Zdeněk Fibich, Jan Kalandra, Jitka Hejduková, Lidmila Kleinová
Poslední aktualizace:
Listopad 2006
Aktualizaci provedl:
Ardent Praha – Vladimír Kváča a kolektiv
MALOOBCHOD
OBSAH 1.
Úvod – popis maloobchodních živností .................................................... 4 1.1. Vymezení a charakter živnosti specializovaný maloobchod ....................... 4 1.2. Vymezení a charakter živnosti maloobchod se smíšeným zbožím .............. 5 1.3. Vymezení a charakter živnosti maloobchod s použitým zbožím ................. 5 1.4. Vymezení a charakter živnosti maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny ........................................................................................ 5
2.
Vybrané právní předpisy - obecné ........................................................... 7 2.1. živnostenský zákon ............................................................................. 7 2.2. Prodej zboží v obchodě a jeho úprava v občanském zákoníku ..................13 2.3. Prodej zboží a jeho úprava v obchodním zákoníku ..................................19
3.
Vybrané právní předpisy – specifické pro maloobchod .......................... 24 3.1. Zákon o ochraně spotřebitele ..............................................................24 3.2. Zákon o obalech ................................................................................34 3.3. Účetnictví – daně ...............................................................................36 3.4. Daň z přidané hodnoty........................................................................38 3.5. Pracovně-právní předpisy....................................................................44 3.6. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci ...................................................52 3.7. Metrologie.........................................................................................57
4.
Odborná specifika maloobchodu ............................................................ 61 4.1. Odborná kvalifikace a způsobilost zaměstnanců prodejen ........................61
5.
Vybraná odborná problematika specializovaného maloobchodu ............ 65 5.1. Textil, oděvy a textilní galanterie .........................................................65 5.2. Obuv a kožené zboží ..........................................................................69 5.3. Železářské zboží ................................................................................73 5.4. Problematika elektroodpadu ................................................................76
6.
Vybraná odborná problematika maloobchodu se smíšeným zbožím....... 82 6.1. Potraviny ..........................................................................................82 6.2. Obecné požadavky na potravinářské provozy.........................................85 6.3. Obecné požadavky na prodejní automaty, na pojízdné nebo přechodné prostory (prodejní stany, stánky na trhu, pojízdné prodejny)................. 101 6.4. Obecné
požadavky
na
provádění
běžného
úklidu,
na
čistící
a desinfekční prostředky a na plány úklidu .......................................... 102 6.5. Kontrola živočišných škůdců .............................................................. 104 6.6. Kontrola stanovených teplot .............................................................. 106 6.7. Podmínky úchovy dle jednotlivých druhu potravin ................................ 107 -2-
MALOOBCHOD
6.8. Hygienická pravidla při prodeji potravin a souvisejích manipulacích v potravinářském maloobchodu ......................................................... 110 6.9. Příprava potravin, nabídka k prodeji a prodej....................................... 112 6.10. Právní rámec - potraviny................................................................... 121 6.11. Právní rámec – kosmetika a rychloobrátkové drogistické zboží............... 125 7.
Vybraná odborná problematika maloobchodu použitým zbožím .......... 129 7.1. Právní specifika................................................................................ 129
8.
Vybraná odborná problematika maloobchodu provozovaného mimo řádné přovozovny................................................................................ 131 8.1. Zásilkový obchod ............................................................................. 131 8.2. Přímý prodej ................................................................................... 133
9.
Přílohy ................................................................................................. 137 9.1. Kontaktní adresy důležitých subjektů pro obor – živnosti ...................... 137
-3-
MALOOBCHOD
1.
ÚVOD – POPIS MALOOBCHODNÍCH ŽIVNOSTÍ
Maloobchodní prodej představuje skupinu živností, které vykonává velmi velký počet podnikatelských subjektů. Maloobchod je zpravidla popisován jako činnosti spočívající v nákupu zboží za účelem jeho dalšího prodeje konečnému spotřebiteli. Tato prostě definovaná činnost může nabývat mnoha specifických podob. Nejvíce podnikatelů provozuje činnost specializovaného maloobchodu, případně činnost maloobchodu se smíšeným zbožím. Specifickými druhy maloobchodu pak jsou maloobchod použitým zbožím, případně maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny. Tyto činnosti jsou zařazeny mezi živnosti volné ve smyslu nařízení vlády č. 140/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterým se stanoví seznam oborů živností volných. Obsahová náplň živnosti je upravena nařízením vlády č. 469/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Těmto čtyřem základním skupinám maloobchodu je věnována tato příručka. Mimo již zmíněné maloobchodní činnosti je nutné zmínit a odlišit nákup a prodej paliv a maziv, kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty, hospodářských zvířat prodávaných jejich chovateli, zvířat určených pro zájmové chovy, zbraní podléhajících registraci a střeliva, vojenských zbraní a střeliva, výbušnin, toxických a vysoce toxických látek a přípravků, léčiv a zdravotnických prostředků stanovených zvláštním právním předpisem, prodej motorových vozidel a jejich příslušenství, zvukových a zvukověobrazových záznamů, tabákových výrobků a prodej paliv a maziv v čerpacích stanicích. Tyto činnosti jsou pro svůj charakter předmětem zvláštních živností a nejsou zahrnuty v této příručce.
1.1.
VYMEZENÍ A
CHARAKTER ŽIVNOSTI SPECIALIZOVANÝ MALOOBCHOD
Živnost specializovaný maloobchod zahrnuje činnosti spojené s nákupem a prodejem užšího sortimentu zboží stejného nebo obdobného charakteru za účelem jeho dalšího prodeje přímému spotřebiteli a jeho prodej ve specializovaných prodejnách. Může jít o maloobchod: • potravinami a pochutinami; • nealkoholickými nápoji; • pivem, vínem a alkoholickými nápoji; • ovocem a zeleninou; • masnými výrobky; • rybami a drůbeží; • kosmetickým a drogistickým zbožím; • textilem, oděvy a textilní galantérií; • obuví a koženým zbožím; • nábytkem, podlahovými a textilními krytinami; • elektrickými přístroji pro domácnost; • výpočetní technikou a kancelářskými stroji; • železářským zbožím, sklem a porcelánovými a keramickými výrobky; • knihami, časopisy a kancelářskými potřebami; • potřebami pro sport a volný čas; • květinami a zahrádkářskými potřebami; • živými zvířaty pro hospodářské účely; • tuhými palivy; • zkapalněnými plyny v kovových tlakových nádobách; • pyrotechnickými předměty (třídy bezpečnosti T0, T1, I. Až III.); • případně jinými výrobky.
-4-
MALOOBCHOD
1.2.
VYMEZENÍ A
CHARAKTER ŽIVNOSTI MALOOBCHOD SE SMÍŠENÝM ZBOŽÍM
Tato živnost představuje nákup smíšeného zboží za účelem jeho dalšího prodeje přímému spotřebiteli a prodej tohoto zboží. Prodejem smíšeného zboží se rozumí prodej potravinářského a spotřebního zboží v obchodních domech a v prodejnách se širokým sortimentem zboží a dále v prodejnách zboží s převahou potravin, v nichž je doplňkově prodáváno další zboží (drogistické, papírenské, kosmetické a podobně). Typicky se vyskytuje maloobchod se smíšeným zbožím: • s převahou potravin a nápojů; • se širokým sortimentem zboží; • případně jde o činnost obchodních domů.
1.3.
VYMEZENÍ A
CHARAKTER ŽIVNOSTI MALOOBCHOD S POUŽITÝM ZBOŽÍM
U této živnosti jde o nákup použitého spotřebního zboží, antikvárních knih a dalších tiskovin a jiného použitého zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. V jejím rámci nelze provozovat nákup a prodej zboží, s nímž je obchodování buď vyloučeno z režimu živnostenského zákona nebo zařazeno mezi živnosti koncesované, vázané nebo řemeslné, a nelze proto například nakupovat a prodávat použité střelné zbraně, kulturní památky nebo předměty kulturní hodnoty. Do této živnosti rovněž nespadá obchodování s nemovitostmi, prodej ojetých motorových vozidel a jejich příslušenství, prodej zvukových a zvukově obrazových záznamů (činnosti jsou předmětem jiných volných živností). Rovněž stánkový, zásilkový, internetový a další prodej zboží realizovaný mimo provozovny je upraven v samostatné volné živnosti maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny. V rámci živnosti maloobchod použitým zbožím je možno, pokud zůstane zachována povaha živnosti, pronajímat zboží, v jednotlivých případech zprostředkovávat koupi a prodej zboží, provádět na něm drobné změny, jimiž se přizpůsobuje potřebám kupujícího, provádět montáž zboží dodaného zákazníkovi a výměnu vadných součástí dodaného zboží, pokud mohou být provedeny jednoduchými operacemi bez zvláštních odborných znalostí. Pokud však uvedené činnosti vyžadují koncesi, může je podnikatel provádět pouze, pokud tuto koncesi má. Podnikatel je rovněž oprávněn provádět servis dodaného zboží za předpokladu, že k tomu použije odborně způsobilých osob.
1.4.
VYMEZENÍ A
CHARAKTER ŽIVNOSTI MALOOBCHOD PROVOZOVANÝ MIMO ŘÁDNÉ PROVOZOVNY
Maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny spočívá v nákupu zboží za účelem jeho dalšího prodeje přímému spotřebiteli a prodej provozovaný mimo stavby určené k tomuto účelu podléhající kolaudačnímu rozhodnutí. Jedná se zejména o zásilkový prodej zboží, stánkový prodej zboží na tržištích, v mobilních zařízeních a pojízdných prodejnách, podomní a pochůzkový prodej. Rovněž je sem zahrnut prodej zboží pomocí prodejních automatů umístěných mimo prodejny prodejce provozujícího prodejní automat a nákup zboží za účelem dalšího prodeje a prodej zboží prostřednictvím Internetu. Obsahem živnosti není prodej potravin a jiného zboží při slavnostech, sportovních podnicích a podobných akcích konaných v obci, v níž má prodejce provozovnu podléhající kolaudačnímu rozhodnutí, v níž obdobné zboží prodává. Živnost maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny tedy zahrnuje: • zásilkový prodej; • stánkový prodej; • prodej v pojízdných prodejnách.
-5-
MALOOBCHOD
V rámci živnosti je možno, pokud je zůstane zachována povaha živnosti, pronajímat zboží, v jednotlivých případech zprostředkovávat koupi a prodej zboží, provádět na zboží drobné změny, jimiž se zboží přizpůsobuje potřebám kupujícího, provádět montáž zboží dodaného zákazníkovi a výměnu vadných součástí dodaného zboží, pokud mohou být provedeny jednoduchými operacemi bez zvláštních odborných znalostí, avšak pokud tyto činnosti vyžadují koncesi, může je podnikatel provádět pouze, pokud tuto koncesi má. Podnikatel je rovněž oprávněn provádět servis dodaného zboží, pokud k tomu použije odborně způsobilých osob, a přijímat objednávky na zhotovení, zpracování nebo úpravy zboží, k jehož prodeji je oprávněn, a dát tyto práce provést oprávněným výrobcem. U tabákových výrobků a lihovin je třeba vzít v potaz, že na tržištích, v tržnicích a mimo provozovny určené k prodeji zboží a poskytování služeb kolaudačním rozhodnutím (dle stavebního zákona) je prodej těchto komodit zakázán s účinností od 1.1.2004 (zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních). Výjimka z tohoto zákazu platí pouze pro prodej tabáku a cigaret v jednotkových baleních určených k přímé spotřebě, na kterých je umístěna tabáková nálepka, ve stáncích s prodejem denního tisku pevné konstrukce a pro prodej tabákových výrobků v jednotkovém balení a lihovin ve stáncích s občerstvením umístěných mimo tržnice a tržiště. Je však nutno si uvědomit, že předmětem uvedené živnosti není ani prodej pokrmů a nápojů určených k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níž jsou prodávány (do této kategorie může spadat část stánků s občerstvením), neboť tuto činnost lze vykonávat pouze v rámci řemeslné živnosti hostinská činnost. Ve stáncích a pomocí automatů pak nelze prodávat ani jiné zboží, zakazuje-li to zvláštní právní předpis. Například tabákové výrobky nelze prodávat pomocí automatů (s výjimkou míst, kam nemají přístup osoby mladší 18 let), neboť způsob prodeje nezaručuje dodržení zákazu jejich prodeje těmto osobám (dle zákona č. 379/2005 Sb., Zákon o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami), a z pyrotechnických předmětů lze prodávat ve stáncích pouze pyrotechnické předměty třídy I a podtřídy T0 (vyhláška ČBÚ č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi).
-6-
MALOOBCHOD
2.
VYBRANÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY - OBECNÉ
2.1.
ŽIVNOSTENSKÝ ZÁKON
Vstup do podnikání Podnikatel může na území České republiky provozovat živnost jako fyzická osoba, nebo jako právnická osoba. Za účelem podnikání v dané činnosti lze založit obchodní společnost nebo družstvo, jako právnické osoby, které se zapisují do obchodního rejstříku, nicméně obchodní činnost mohou za určitých okolností vyvíjet i právnické osoby založené k jiným účelům. Obchodními společnostmi jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Založení a vznik obchodních společností a družstev upravuje obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Jen v krátkosti lze k založení společnosti uvést, že společnost se zakládá společenskou smlouvou podepsanou všemi zakladateli. Společenská smlouva společnosti s ručením omezeným a zakladatelská smlouva akciové společnosti musí mít formu notářského zápisu. Pokud zákon připouští, aby společnost založil jediný zakladatel (tj. u společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti), nahrazuje společenskou smlouvu zakladatelská listina vyhotovená ve formě notářského zápisu (§ 57 cit. zákona). Společnost však vzniká až dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku (§ 62 cit. zákona). Pro založení družstva se vyžaduje konání ustavující schůze družstva. Průběh ustavující schůze družstva se osvědčuje notářským zápisem. Družstvo vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku (upraveno § 224 a 225 cit. zákona). Vznik oprávnění provozovat živnost Provozovat živnost může jen osoba, která má pro uvedenou činnost živnostenské oprávnění. Podnikatel, který hodlá provozovat živnost jako fyzická osoba (česká), může zahájit podnikání ode dne, kdy ohlásil tuto živnost živnostenskému úřadu místně příslušnému dle bydliště. Právnická osoba, která byla založena, hodlá poprvé zahájit podnikatelskou činnost, a není tedy ještě zapsána v obchodním rejstříku, musí nejprve ohlásit živnost živnostenskému úřadu místně příslušnému podle sídla a vyčkat do vydání živnostenského listu. Po jeho doručení je povinna do 90 dnů požádat o zápis do obchodního rejstříku. Živnostenské oprávnění vznikne této osobě až ke dni zápisu do obchodního rejstříku. České právnické osobě, která je již v obchodním rejstříku zapsána, vzniká živnostenské oprávnění dnem ohlášení živnosti (není-li v ohlášení uvedeno datum pozdější). Zahraniční fyzické osobě, nejedná-li se o osobu s bydlištěm v některém z členských států Evropské unie, nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, a zahraniční právnické osobě vzniká živnostenské oprávnění k provozování živnosti až ke dni zápisu zahraniční fyzické osoby nebo organizační složky zahraniční právnické osoby v obchodním rejstříku, a to v rozsahu předmětu podnikání zapsaného do obchodního rejstříku. (Zahraniční osobou se rozumí fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky). Zahraniční fyzické osoby z Evropské unie nebo z Evropského hospodářského prostoru se mohou zapsat do obchodního rejstříku na vlastní žádost, a platí pro ně obdobný režim jako pro české fyzické osoby. Vznik živnostenského oprávnění a náležitosti ohlášení živnosti, jakož i doklady, které musí podnikatel doložit při ohlášení živnosti, upravuje živnostenský zákon /zákon
-7-
MALOOBCHOD
č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů/. Podrobné informace o náležitostech ohlášení živnosti a adresář živnostenských úřadů lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu na adrese www.mpo.cz. Zrušení živnostenského oprávnění a ukončení podnikatelské činnosti Zrušení živnostenského oprávnění, pokud podnikatel hodlá ukončit provozování živnosti z vlastní iniciativy, provede místně příslušný živnostenský úřad. Ten je zruší na žádost podnikatele, která musí být doložena souhlasem správce daně, je-li tento souhlas vyžadován zvláštním právním předpisem (zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů). Povinnost předložit písemný souhlas správce daně s ukončením činnosti se vztahuje dle tohoto zákona i na podnikatele, fyzické osoby, zapsané v živnostenském rejstříku ukončující podnikatelskou činnost. Živnostenský úřad zruší živnostenské oprávnění, jestliže podnikatel již nesplňuje podmínku bezúhonnosti, nastanou-li překážky provozování živnosti (dle § 8 živnostenského zákona), nebo pokud zahraniční fyzická osoba, jež je povinna mít povolení pobytu na našem území, tuto podmínku nesplňuje. Živnostenský úřad může živnostenské oprávnění zrušit nebo provozování živnosti v odpovídajícím rozsahu pozastavit, jestliže podnikatel závažným způsobem porušil nebo porušuje podmínky stanovené živnostenským zákonem, nebo zvláštními právními předpisy, případně z dalších důvodů (viz § 58 živnostenského zákona). Zrušení a zánik obchodní společnosti jsou upraveny § 68 obchodního zákoníku. K uvedenému lze pro stručnost pouze podotknout, že společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku a zániku společnosti předchází její zrušení s likvidací nebo bez likvidace. Nová ustanovení živnostenského zákona Použité zkratky CRM Centrální registrační místo ČSSZ Česká správa sociálního zabezpečení ČR Česká republika FO Fyzická osoba FÚ Finanční úřad JRF Jednotný registrační formulář MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu PO Právnická osoba ObŽÚ Obecní živnostenský úřad OSVČ Osoba samostatně výdělečně činná PSSZ Pražská správa sociálního zabezpečení ÚP Úřad práce ZAP Zjednodušení administrativních postupů při zahájení a v průběhu podnikání ZP Zdravotní pojišťovna ŽÚ Živnostenský úřad ŽZ Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů Úvodní informace k novele živnostenského zákona Projekt „Zjednodušení administrativních postupů při zahájení a v průběhu podnikání“ vypracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s ostatními dotčenými resorty a zástupci podnikatelů. Součástí projektu ZAP, který byl schválen usnesením vlády č. 1006 ze dne 20. 10. 2004, jsou tzv. „centrální registrační místa“. Činnost CRM je zakotvena v novele zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění
-8-
MALOOBCHOD
pozdějších předpisů. Citovaná novela živnostenského zákona, jež obsahuje novely dalších souvisejících zákonů, byla publikována v částce 71 Sbírky zákonů České republiky pod č. 214 dne 19. 5. 2006 s tím, že účinnosti nabývá prvním dnem třetího měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (tj. dnem 1. srpna 2006). V souvislosti s postavením CRM byly do uvedené novely živnostenského zákona zapracovány legislativní změny, na jejichž základě bylo umožněno soustředit základní registrační, oznamovací či evidenční povinnosti podnikatelů při vstupu do podnikání, jakož i v jeho průběhu právě do těchto centrálních registračních míst, jimiž jsou obecní živnostenské úřady. Současně uvedená novela živnostenského zákona upravuje i možnosti vzájemné komunikace mezi jednotlivými dotčenými orgány státní správy. Zákon č. 214/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony má tedy za cíl snížit byrokracii a zjednodušit postupy zejména při registraci podnikatele v oblasti živnostenského podnikání. Soustřeďuje některé úkony, které podnikatel činil odděleně (návštěvou jednotlivých úřadů), do jednoho místa. Tímto místem je právě CRM. Hlavním principem novelizačního zákona je zjednodušení postupu v procesu registrace podnikatelského subjektu. Je na vůli podnikatele, zda sám doloží některé doklady, které potvrzují skutečnosti veřejné správě již známé, nebo zda si příslušný úřad tyto skutečnosti ověří sám. Konkrétně jde o zavedení možnosti, aby si živnostenský úřad sám obstaral výpis z Rejstříku trestů a tzv. potvrzení o bezdlužnosti. Novela živnostenského zákona je koncipována jako fakultativní možnost, která podnikateli nabízí využít soustředění některých úkonů do CRM. Pokud bude podnikatel provádět úkon prostřednictvím CRM budou od něho potřebné informace získány na jednotném registračním formuláři. Nebude tedy docházet ze strany podnikatele k duplicitním úkonům vůči orgánům státní správy. Právní úprava obsažená v zákonu č. 214/2006 Sb., umožňuje podstatné zjednodušení administrativních úkonů podnikatele, kdy patřičné registrace, přihlášky či oznámení dle zvláštních zákonů mohou být provedeny přímo na CRM, které od klienta přijme potřebné údaje a postoupí je příslušnému finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení, úřadu práce a zdravotní pojišťovně. Obecní živnostenský úřad jako CRM Počínaje dnem 1. srpna 2006 se každý obecní živnostenský úřad stává „centrálním registračním místem“. Znamená to, že je centrálním úřadem pro příslušnou registraci, přihlášku či oznámení, které by podnikatel jinak podával např. u finančního úřadu, u příslušné správy sociálního zabezpečení, u zdravotní pojišťovny a u úřadu práce. Postavení obecního živnostenského úřadu jako CRM je upraveno v novém ustanovení § 45a ŽZ, které upravuje soustředění činností CRM. Toto ustanovení umožňuje, aby podnikatel učinil prostřednictvím CRM mimo podání dle ŽZ, také některé úkony vůči finančnímu úřadu, příslušné správě sociálního zabezpečení, úřadu práce a zdravotní pojišťovně. Fyzická osoba může, spolu s ohlášení živnosti, se žádostí o koncesi, a rovněž při ohlášení změny dle § 49 (§ 56) ŽZ, splnit svoji registrační povinnost též vůči: • finančnímu úřadu; • příslušné správě sociálního zabezpečení; • úřadu práce; • zdravotní pojišťovně. Právnická osoba může, spolu s ohlášením živnosti, se žádostí o koncesi, a rovněž při ohlášení změny dle § 49 (§ 56) ŽZ, splnit svoji registrační povinnost též vůči: • finančnímu úřadu; • úřadu práce. Podmínkou možnosti využít CRM k ohlášení určitého údaje nebo k registraci, či k ohlášení změny údajů podle zvláštního zákona je, že bude tento úkon učiněn pouze v souvislosti
-9-
MALOOBCHOD
s podáním podle živnostenského zákona. Samotné oznámení změn podle zvláštního právního předpisu nelze prostřednictvím CRM uskutečnit. Přehled možných podání na CRM: Ve • • • • • • • •
vztahu k finančnímu úřadu: Přihláška k daňové registraci pro fyzické osoby; Přihláška k registraci k dani z příjmů fyzických osob; Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty; Přihláška k dani z nemovitosti; Přihláška k dani silniční; Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny; Přihláška k registraci - odštěpné závody a provozovny; Přihláška k dani z příjmů jako plátci: o daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků; o daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně; o zajišťující daň.
Přihláška k daňové registraci pro právnické osoby • Přihláška k registraci k dani z příjmů právnických osob; • Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty; • Přihláška k dani z nemovitosti; • Přihláška k dani silniční; • Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny; • Přihláška k registraci - odštěpné závody a provozovny; • Přihláška k dani z příjmů jako plátci: o daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků; o daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně; o zajišťující daň. Ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení: • Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti OSVČ; • Přihláška k důchodovému a nemocenskému pojištění OSVČ. Ve vztahu k úřadu práce: • Hlášení volného pracovního místa resp., jeho obsazení (týká se jak FO, tak PO). Ve vztahu ke zdravotní pojišťovně: • Oznámení pojištěnce (FO) o zahájení (ukončení) samostatné výdělečné činnosti. Subjekty oprávněné provozovat živnost (§ 5) Do ustanovení § 5 ŽZ byl vložen nový odstavec 7, který stanoví zákaz fyzickým osobám, které nemají bydliště (trvalý pobyt) na území ČR nebo jiného členského státu Evropské unie, a nejsou přitom ani rodinnými příslušníky občana České republiky nebo občany jiného členského státu Evropské unie vykonávat určité činnosti. Seznam činností, které by podléhaly tomuto zákazu, by byl uveden ve vládním nařízení. V současné době takové vládní nařízení neexistuje, a proto toto ustanovení není zatím v praxi realizováno. Nová všeobecná podmínka provozování živnosti (§ 6) Všeobecnými podmínkami provozování živnosti fyzickými osobami jsou: • dosažení věku 18 let, • způsobilost k právním úkonům, • bezúhonnost, • prokázání skutečnosti, že fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala, nemá na svém osobním účtu evidovány daňové nedoplatky z podnikání,
- 10 -
MALOOBCHOD
•
prokázání skutečnosti, že fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala, nemá nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
Nová podmínka • prokázání skutečnosti, že fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala, nemá nedoplatky na pojistném na veřejném zdravotním pojištění. Nová podmínka bezdlužnosti v oblasti veřejného zdravotního pojištění se vztahuje na FO, která tuto podmínku prokáže předložením čestného prohlášení o této skutečnosti. Text čestného prohlášení ve smyslu § 6 § odst. 1 písmeno f) ŽZ je součástí JRF, a to v jeho živnostenské části. Ohlašovatel či žadatel o koncesi nemusí proto vyhotovovat zvlášť text čestného prohlášení, nýbrž pouze pravdivost tohoto textu stvrdí svým podpisem na JRF. Volné živnosti bez odpovědného zástupce (§ 11) Novela živnostenského zákona ruší dosavadní omezení vykonávat funkci odpovědného zástupce osobě, které bylo zrušeno živnostenské oprávnění z důvodu neprovozování živnosti po dobu delší než čtyři roky. To znamená, že osoba, která chce vykonávat funkci odpovědného zástupce pro podnikatele, a které bylo zrušeno živnostenské oprávnění z toho důvodu, že neprovozovala živnost po dobu delší než čtyři roky, může být do funkce odpovědného zástupce, počínaje dnem 1. srpna 2006, podnikatelem ustanovena. Další novou skutečností je, že touto právní úpravou dochází k vypuštění povinnosti právnických osob ustanovit odpovědného zástupce u živností ohlašovacích volných. Pro právnickou osobu zůstává povinnost ustanovit odpovědného zástupce pouze v případě, že provozuje živnosti, pro které se vyžaduje splnění zvláštních podmínek (tj. odborná způsobilost), tedy pro živnosti řemeslné, vázané a koncesované. Pokud bude řemeslná nebo vázaná živnost právnickou osobou provozována průmyslovým způsobem zůstává zachována původní právní úprava, tzn., že i pro živnosti řemeslné a vázané provozované ale průmyslovým způsobem, nemusí PO ustanovovat odpovědného zástupce. Pokračování živnosti při úmrtí podnikatele (§ 13) Nová úprava živnostenského zákona v tomto ustanovení reaguje na novelu občanského zákoníku provedenou zákonem č. 554/2004 Sb. V praxi to znamená, že zůstavitel si může sám určit osobu (správce dědictví), která bude po jeho smrti pokračovat v provozování jeho živnosti, a to až do skončení dědického řízení. Povinnosti podnikatele (§ 31) Dnem 1. srpna 2006 se stanovuje nová povinnost podnikatelským subjektům (zejména provozovatelům zastaváren), kteří nakupují použité zboží nebo zboží bez dokladu o nabytí, nebo kteří přijímají toto zboží do zástavy nebo zprostředkovávají jeho nákup či přijetí do zástavy. Touto novou povinností je mít na provozovně evidenci o identifikaci účastníků smluvního vztahu, evidenci o předmětu smluvního vztahu, včetně data uzavření tohoto smluvního vztahu. Tuto evidenci je nutné mít vždy na provozovně, pro potřeby kontrolních orgánů, a to minimálně po dobu, kdy toto zboží je na provozovně. Za nedodržení této povinnosti může být kontrolním orgánem uložena sankce. Novou úpravou živnostenského zákona také jednoznačně dochází k vyloučení možnosti zpětně oznámit přerušení provozování živnosti podnikatelem. ŽZ stanoví, že živnost je přerušena dnem doručení oznámení o přerušení provozování živnosti živnostenskému úřadu, případně dnem pozdějším, který podnikatel uvede ve svém oznámení o přerušení provozování živnosti. Náležitosti ohlášení (§ 46), žádost o koncesi (§ 51) Doklad o bezúhonnosti - zahraniční fyzické osoby (osoby z třetích států) již nemusejí prokazovat bezúhonnost dokladem ze států, v nichž se dlouhodobě zdržovaly v posledních 3 letech. Tyto osoby jsou povinny dokládat k ohlášení živnosti, resp. žádosti - 11 -
MALOOBCHOD
o koncesi, pokud jde o prokazování bezúhonnosti, pouze výpis z Rejstříku trestů a odpovídající doklady vydané státem, jehož je fyzická osoba občanem. Jestliže tento stát nevydává výpis z evidence trestů nebo jemu rovnocenný doklad, předkládá občan třetí země prohlášení o bezúhonnosti ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) učiněné před notářem nebo orgánem státu, jehož je občanem, nebo před notářem nebo orgánem státu posledního pobytu. Prokazování právního důvodu pro užívání prostor, kde má podnikatel místo podnikání, sídlo, organizační složku – novela živnostenského zákona stanoví, že k doložení právního důvodu pro užívání prostor, v nichž má podnikatel místo podnikání, liší-li se od bydliště, resp. sídlo, či organizační složku, postačí písemné prohlášení vlastníka příslušné nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru, popř. osoby, která je oprávněna s těmito nemovitostmi nakládat, že s umístěním místa podnikání, sídla či organizační složky, souhlasí. Právnická osoba navíc nemusí prokazovat právní důvod pro užívání těchto prostor, pokud je již ohlašovaná adresa zapsaná v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci, je-li podle zvláštního právního předpisu stanoven doklad prokazující právní důvod užívání těchto prostor jako podmínka zápisu do této jiné evidence. Doklad o bezúhonnosti (výpis z Rejstříku trestů), doklad o daňové bezdlužnosti, doklad o bezdlužnosti vůči orgánům sociálního zabezpečení - počínaje dnem 1. srpna 2006 je stanovena povinnost živnostenskému úřadu, aby si výše uvedené doklady vyžádal od příslušných úřadů sám, pokud nejsou doloženy k ohlášení živnosti, resp. k žádosti o koncesi. Je proto na vůli ohlašovatele, zda tyto doklady sám doloží k ohlášení živnosti či žádosti o koncesi. Pokud tak neučiní, vyžaduje si je živnostenský úřad od příslušných úřadů sám. Jednotný registrační formulář Novinkou je jednotný tiskopis pro všechna podání na CRM. Tento formulář vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu. Jsou dva základní typy jednotných registračních formulářů a to v rozdělení pro právnické osoby a fyzické osoby. Úplný JRF pro fyzické osoby se sestává z těchto částí: 1. Základní část (formát A3 ) 2. Ohlášení živnosti / žádost o koncesi pro fyzické osoby (pro ŽÚ) 3. Přihláška k daňové registraci pro fyzické osoby (pro FÚ) 4. Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty (pro FÚ) 5. Příloha k přihlášce k registraci - Odštěpné závody a provozovny (pro FÚ) 6. Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny (pro FÚ) 7. Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti s Přihláškou k důchodovému 8. a nemocenskému pojištění (pro OSSZ, resp. PSSZ) 9. Hlášení volného pracovního místa nebo jeho obsazení (pro ÚP) 10. Oznámení pojištěnce o zahájení (ukončení) samostatné výdělečné činnosti (pro ZP) Úplný JRF pro právnické osoby se sestává z těchto částí: 1. Základní část (formát A3 ) 2. Ohlášení živnosti / Žádost o koncesi pro právnické osoby (pro ŽÚ) 3. Přihláška k daňové registraci pro právnické osoby (pro FÚ) 4. Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty (pro FÚ) 5. Příloha k přihlášce k registraci - Odštěpné závody a provozovny (pro FÚ) 6. Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny (pro FÚ) 7. Hlášení volného pracovního místa nebo jeho obsazení (pro ÚP)
- 12 -
MALOOBCHOD
2.2.
PRODEJ ZBOŽÍ V
OBCHODĚ A JEHO ÚPRAVA V OBČANSKÉM ZÁKONÍKU
Shrnutí • Prodej zboží v obchodě je kupní smlouvou podle občanského zákoníku, právním vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem. • Vlastnické právo přechází převzetím zboží, u samoobslužného prodeje až jeho zaplacením. • Prodávající má informační povinnosti – seznámit kupujícího s pravidly užívání zboží (nejsou-li obecně známá), u prodeje věci se slevou z důvodu vad musí prodávající konkrétně o vadě informovat. • Rozpor s kupní smlouvou představují vady i nenaplnění kupujícím očekávaných či prodávajícím popisovaných užitných vlastností. • Za vady odpovídá prodávající v záruční lhůtě. Prodávající může poskytnout delší záruční lhůtu než požaduje zákon. • Reklamační lhůta je stanovena objektivně zpravidla shodně se záruční lhůtou, kupující má však povinnost reklamovat vady bez zbytečného odkladu ihned po zjištění vady. • U odstranitelných vad má kupující právo na včasné, řádné a bezplatné odstranění vad, u neodstranitelných vad má právo na výměnu věci nebo odstoupení od kupní smlouvy. • Vedle odpovědnosti za vady nese prodávající i odpovědnost za škodu, a to v případě, že se dopustil protiprávního jednání, které zapříčinilo škodu. Předpokládá se presumpce zavinění. • Zvláštním případem je odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, kterou upravuje speciální zákon. Odpovědným je zde výrobce, chce-li se odpovědnosti zprostit, musí prokázat, že škodu nezavinil nebo jí nemohl zabránit. Úvod Prodej zboží v obchodě označuje podle občanského zákoníku - zákon č. 40/1964 Sb., v platném znění (dále OBČZ), kupní smlouvu, jejímž předmětem je věc movitá, a v níž na straně prodávajícího vystupuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba) v rámci své podnikatelské činnosti (§ 612 OBČZ). Vedle obecné úpravy kupní smlouvy (§§ 588 - 600 OBČZ) se bude podle občanského zákoníku na prodej zboží v obchodě vztahovat i úprava zvláštní (§§ 612 - § 627 OBČZ), která bude mít před obecnou úpravou přednost. S ohledem na vymezení prodeje v obchodě, jako vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem, bude se na něj v rámci občanského zákoníku vztahovat i úprava spotřebitelských smluv (§§ 52 – 57 OBČZ) a jejím prostřednictvím úprava obsažená v dalších právních předpisech, zejména v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a v zákoně č. 477/2001 Sb., o obalech. Tradičním doplňkem zákonné úpravy prodeje zboží v obchodě, především pokud se týká odpovědnosti za vady a vyřizování reklamací jsou reklamační řády. Jejich závaznost pro smluvní strany nevyplývá ze zákona. Proto, chce-li se prodávající na pravidla obsažená v reklamačním řádu odvolávat, měl by při uzavírání kupní smlouvy spotřebitele výslovně a prokazatelně na ně upozornit a umožnit mu se s reklamačním řádem seznámit. Reklamační řády, které především upravují „techniku“ reklamačního řízení, nesmí být v rozporu se zákonem, zejména nesmí omezovat práva kupujícího z titulu odpovědnosti za vady. I v případě, kdy spotřebitel výslovně vyjádří souhlas s reklamačním řádem, je nutné brát v úvahu ustanovení § 627 odst. 3 OBČZ, která jakákoli ujednání mezi prodávajícím a kupujícím uzavřená před uplatněním práva z odpovědnosti za vady prodané věci, jejichž důsledkem by byl zánik nebo omezení těchto práv, prohlašuje za neplatná. Kupní smlouva - 13 -
MALOOBCHOD
Kupní smlouvou se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupující se zavazuje tento předmět převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Kupní smlouvou přechází vlastnické právo k věci z prodávajícího na kupujícího. Vlastnické právo ke koupené věci přechází ze zákona na kupujícího převzetím věci. Výjimkou je samoobslužný prodej, při kterém dochází k převodu vlastnického práva k vybrané věci až zaplacením její ceny. Do tohoto okamžiku má kupující právo vybranou věc vrátit. (§ 614 odst. 3 OBČZ). Předmětem prodeje je zboží, tzn. věci movité, které musí být ve smlouvě určeny buď jednotlivě, nebo druhově. Může jít jak o věci nové, tak věci použité, a za podmínek stanovených zákonem i o věci vadné (§ 618 OBČZ). Použitou věcí je třeba rozumět věc, která je kupujícím jako použitá, popř. opotřebovaná kupována. Za opotřebovanou však nelze považovat věc, kterou kupující zakoupil jako novou, užíval (a tím opotřebil) a u níž se při užívání projevily vady (§ 619 odst. 3 OBČZ). Prodej může být uskutečněn jak přímo, kdy prodávající poskytuje kupujícímu zboží, které má k dispozici, tak na objednávku (§ 613 OBČZ), kdy prodávající zboží v dané době nemá, a je povinen je obstarat. Obstaráním zboží je třeba rozumět zejména jeho nákup u výrobce či jiného prodávajícího, nikoli jeho vlastní výrobu. Dohodou může být stanoveno, že prodávající poskytne také další plnění, která se obvykle s prodejem věci neposkytují, např. její dárkové balení, vytvoření dárkového koše, dodání zboží na dohodnuté místo apod. (§ 615 OBČZ). Informační povinnost prodávajícího K povinnostem prodávajícího, jejíž plnění bude mít významný vliv na možnost omezení či zproštění se odpovědnosti vůči kupujícímu je povinnost informační (§ 616 odst. 2 a § 617 OBČZ). V jejím rámci je prodávající povinen prodávanou věc před kupujícím překontrolovat nebo mu ji předvést. Při prodeji věcí, u kterých při užívání musí být zachovávána zvláštní pravidla (návod, technické normy), musí být s nimi kupující seznámen. Výjimku představuje případ, kdy se jedná o pravidla obecně známá. Speciální informační povinnost zákon stanovuje pro případ prodeje věci se slevou, která je kupujícímu poskytována z důvodu vad, které ale nebrání užívání věci k určenému účelu. Kupující musí být o vadnosti výrobku i konkrétní vadě informován, ledaže by tyto skutečnosti byly zřejmé z povahy prodeje (§ 618 OBČZ). Toto ustanovení nelze použít na prodej se slevou, která je poskytována z důvodů např. výprodeje zboží pro jeho sezónní charakter (vánoční kolekce, velikonoční cukroví). Shoda prodávané věci s kupní smlouvou Novela občanského zákoníku zavádí, v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady, institut shody prodávané věci s kupní smlouvou. Shodou s kupní smlouvou se podle § 616 odst. 1 a 2 OBČZ rozumí, že prodávaná věc: • je bez vad; • má jakost a užitné vlastnosti: o smlouvou požadované; o prodávajícím, výrobcem nebo jejich zástupcem popisované; o na základě prodávajícím prováděné reklamy očekávané; popř. pro věc takového druhu obvyklé; • odpovídá požadavkům právních předpisů; • odpovídá co do množství, míry a hmotnosti; • odpovídá účelu, který prodávající pro použití věci uvádí, nebo který je pro danou věc obvyklý. Potraviny musí mít navíc vyznačeno datum minimální trvanlivosti a potraviny podléhající rychlé zkáze datum použitelnosti. - 14 -
MALOOBCHOD
Z uvedeného vyplývá, že pojem „shoda s kupní smlouvou“, resp. „rozpor s kupní smlouvou“ je širší, než pojem vadného plnění (vad věci). Proto za rozpor s kupní smlouvou je třeba považovat nejen „klasické“ vady (množství, jakosti či provedení), ale i nenaplnění kupujícím očekávaných či prodávajícím popisovaných užitných vlastností. Pro posouzení shody s kupní smlouvou není rozhodující, zda jde o vady (rozpory) zjevné nebo skryté. Nároky kupujícího z odpovědnosti za vady jsou závislé na tom, kdy se rozpor s kupní smlouvou projeví (§ 616 odst. 3 a 4 OBČZ). Není-li věc ve shodě s kupní smlouvou v okamžiku převzetí je prodávající povinen na žádost kupujícího bez zbytečného odkladu: • bezplatně věc vyměnit, nebo • bezplatně věc opravit, a není-li takový postup možný • poskytnout přiměřenou slevu a nebo • akceptovat odstoupení od smlouvy. Tyto povinnosti prodávající nemá pouze v případě, kdy kupující o rozporu s kupní smlouvou před převzetím věci věděl, nebo jej sám způsobil. Stejné povinnosti má prodávající také tehdy, když se rozpor s kupní smlouvou projeví během šesti měsíců ode dne převzetí věci. V této situaci je pro prodávajícího liberačním důvodem, důvodem který ho zprostí odpovědnosti, nejen to, že kupující o rozporu s kupní smlouvou před převzetím věci věděl, nebo jej sám způsobil, ale navíc jím může být i to, že tento rozpor vyplývá z povahy věci, např. běžného opotřebení výrobku, nebo tím, že prokáže, že rozpor s kupní smlouvou zde není. Záruka na prodávané zboží Prodávající ze zákona odpovídá za vady zboží, které se projevují jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční lhůtě (§ 619 OBČZ). Tímto ustanovením je zúžen pojem „rozpor s kupní smlouvou“ pouze na vady věci, a jen ve vztahu k vadám poskytuje prodávající kupujícímu na prodávané věci záruku. Záruka se nevztahuje na: a) věci, které se rychle kazí; b) rozpor s kupní smlouvou, jež vznikne běžným opotřebením věci; c) na vady věci, pro které bylo zboží prodáváno se slevou; d) na vady odpovídající míře opotřebení či používání, jsou-li předmětem e) prodeje věci použité. Záruční doba podle novelizovaného § 620 odst. 1 OBČZ činí: a) u potravinářského zboží osm dní; b) u krmiv tři týdny; c) u zvířat šest týdnů; d) u ostatního zboží 24 měsíce. V případě, že na prodávané věci, jejím obalu nebo v návodu k věci připojenému, je vyznačena v souladu se zvláštními předpisy lhůta k použití věci, skončí záruční doba uplynutím této lhůty. U věcí dlouhodobé spotřeby nebo jejich částí, tzn. věcí, které jsou určeny k užívání po dobu delší, mohou zvláštní předpisy stanovit záruční lhůtu delší než 24 měsíce (§ 620 odst. 2 OBČZ). Prodávající navíc může poskytnout kupujícímu záruční lhůtu delší než stanoví zákon a v jiném – širším rozsahu než je stanoven. Musí to však prohlásit - 15 -
MALOOBCHOD
v záručním listu, z něhož musí vyplývat rovněž podmínky a rozsah poskytnuté záruky (§ 620 odst. 5 OBČZ). Záruční doba začíná běžet od převzetí věci kupujícím. Týká-li se záruka věci, kterou má uvést do provozu jiný podnikatel než prodávající, začne záruční lhůta běžet až ode dne uvedení věci do provozu. Předpokladem ale je, že kupující objednal do tří týdnů od převzetí věci její uvedení do provozu a poskytl při něm řádně a včas potřebnou součinnost (např. umožnil přístup do bytu, zajistil potřebné povolení apod.) (§ 621 OBČZ). Uplatněním práva z odpovědnosti za vady (uplatněním reklamace) dochází ke stavení běhu záruční lhůty, a to do doby provedení opravy. To znamená, že doba, ode dne reklamace do dne, kdy byl kupující po skončení opravy povinen věc převzít se do záruční lhůty nepočítá, o tuto dobu se fakticky záruční lhůta prodlužuje. Je-li vadné zboží, popř. jeho součást, vyměněno, začíná od převzetí nové věci (součásti) běžet nová záruční lhůta (§ 627 OBČZ). V případě zákonné záruky není její poskytnutí vázáno na vydání záručního listu nebo jiného dokladu (§ 620 odst. 4 poslední věta OBČZ). Vyplývá to mimo jiné i z § 620 odst. 3 OBČZ, který stanovuje, že o písemné poskytnutí záruky, tzn. vydání záručního listu, musí kupující požádat. Této žádosti musí prodávající vyhovět. Záruční list musí podle § 620 odst. 3 OBČZ obsahovat: a) jméno a příjmení, resp. obchodní firmu prodávajícího; b) IČO; c) bydliště nebo sídlo. Pokud to je s ohledem na poskytovanou záruku potřebné, musí prodávající v záručním listu srozumitelným způsobem vysvětlit obsah poskytované záruky, její rozsah, podmínky, dobu platnosti a způsob, jakým mohou být nároky uplatněny. Současně musí uvést, že poskytnutím záruky nejsou dotčena práva kupujícího vyplývající ze zvláštních právních předpisů. V případě, že to umožňuje povaha věci, může být záruční list nahrazen dokladem o koupi věci obsahujícím uvedené údaje. Odpovědnost za vady při prodeji zboží v obchodě Svá práva vůči prodávajícímu vyplývající z odpovědnosti za vady je kupující povinen uplatnit - reklamovat - u prodávajícího, popř. jiného podnikatele, který je určen v záručním listě k provádění oprav řádně a včas, tzn. v reklamační lhůtě (§ 625 OBČZ). Řádnost reklamace zákon blíže nespecifikuje. Vzhledem k tomu, že jde o právní úkon, musí reklamace splňovat minimálně zákonné náležitosti právního úkonu (§ 34 a následující OBČZ), zejména kupující musí být způsobilý k právním úkonům (tzn. být starší 18tilet a „svéprávný“), a jeho projev vůle musí být určitý a srozumitelný. Zdůraznit je třeba prokázání vzniku právního vztahu mezi prodávajícím a kupujícím, tzn. vzniku kupní smlouvy, jejího obsahu a prokázání vady. Kupující musí reklamovat nejpozději den následující po koupi. Reklamační lhůty jsou lhůtami prekluzivními, tzn. jejich marným uplynutím práva z odpovědnosti za vady zanikají, a to i v případě, kdy věcně by reklamace byla opodstatněná. (§ 626 OBČZ). V souladu s § 599 odst. 1 první věta OBČZ je ale třeba při posuzování včasnosti reklamace brát v úvahu nejen výše uvedené objektivní lhůty, ale i lhůtu subjektivní („bez zbytečného odkladu“), jejíž počátek je vázán na okamžik zjištění vady kupujícím.
- 16 -
MALOOBCHOD
O tom, kdy kupující právo uplatnil, tj. reklamoval, a kdy byla oprava provedena, je prodávající povinen vydat potvrzení. Nároky kupujícího z titulu odpovědnosti za vady jsou v novelizované právní úpravě rozděleny na nároky spojené s vadami, jako jedním z případů rozporu s kupní smlouvou (viz výše), které se projeví při převzetí věci, resp. během šesti měsíců po převzetí, a na nároky spojené s vadami v případě, kdy vada vznikla po uplynutí šesti měsíců po převzetí věci (v záruce) a není proto možné použít ustanovení § 616 odst. 3 a 4 OBČZ. Ustanovení § 622 OBČZ shodně s dosud platnou úpravou vymezuje nároky kupujícího z titulu vadného plnění s ohledem na to, zda se jedná o vady odstranitelné či neodstranitelné, a zda vady brání nebo nebrání řádnému užívání věci. V případě odstranitelných vad, u potravinářského zboží jen výjimečných, má kupující právo na jejich včasné, řádné a bezplatné odstranění. Pokud to nebude vzhledem k povaze vady neúměrné, může kupující uplatnit právo na výměnu věci, popř. výměnu její vadné části. Není-li takový postup možný, má kupující právo na přiměřenou slevu nebo může od smlouvy odstoupit. Jedná-li se o vady neodstranitelné, které brání řádnému užívání věci, má kupující právo na výměnu věci nebo může od smlouvy odstoupit. Stejná práva má kupující v případě, kdy koupená věc má sice vady odstranitelné, ale takové, které vzhledem k opakujícímu se výskytu, popř. počtu, mu brání v tom, aby věc mohl řádně užívat. V praxi a na základě judikatury se obvykle za takové vady považuje jejich trojí opakovaný výskyt, resp. existence tří různých vad. Má-li věc jiné vady neodstranitelné, a kupující nepožaduje výměnu věci, má právo na slevu z ceny nebo může od smlouvy odstoupit. Právo na slevu, místo práva na výměnu, má kupující také v případě, kdy prodávající odpovídá za vady věci, která byla koupena za nižší cenu nebo za vady věci použité (§ 624 OBČZ). Nebude-li vada po reklamaci kupujícího odstraněna, může se tento obrátit se svým nárokem na soud. Předpokladem však je předchozí uplatnění vady u prodávajícího, popř. U jiného podnikatele, který je určen v záručním listě k provádění oprav. K uplatnění nároků z odpovědnosti za vady u soudu běží obecná tříletá promlčecí doba, která počíná od vytčení vady (uplatnění reklamace) (§ 102 OBČZ). Odpovědnost za škodu Uplatněním práva z odpovědnosti za vady není dotčeno právo kupujícího na náhradu škody. Odpovědnost za škodu, tzn. za majetkovou újmu, je podle občanského zákoníku upravena jako odpovědnost subjektivní, tzn. že je založená na principu zavinění. Základními předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou vedle porušení právní povinnosti vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním a zaviněným jednáním a vznikem škody. Podle občanského zákoníku se zavinění škůdce předpokládá (presumpce zavinění) a povinný se odpovědnosti může zprostit, pokud prokáže, že škodu nezavinil. V jednotlivých případech je třeba posuzovat, zda škoda byla způsobena osobami, které byly použity k výkonu určité činnosti povinného subjektu. Tyto osoby neodpovídají přímo, ale odpovědnost za škodu nese právnická či fyzická osoba, která s nimi uzavřela
- 17 -
MALOOBCHOD
pracovněprávní vztah. Pouze v případě překročení rozsahu činnosti by byla dána přímá odpovědnost těchto osob. Poškozený má právo na náhradu skutečné škody a ušlého zisku. Pro určení výše škody je rozhodná cena v době poškození, tj. s přihlédnutím k případnému opotřebení. Občanský zákoník preferuje náhradu škody v penězích, teprve požádá-li o to poškozený subjekt a je-li to možné a účelné, lze nahradit škodu uvedením do původního stavu. Obecná úprava odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku bude aplikována v případě, kdy odpovědnost nelze skutkově podřadit pod zvláštní druh odpovědnosti za škodu. Zvláštním případem odpovědnosti za škodu je odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, a to na zdraví, dojde-li k usmrcení nebo ke škodě na jiné věci, než je samotný výrobek. Tato odpovědnost je upravena zákonem č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, v platném znění. Jde o speciální právní úpravu s tím, že pokud tento zákon nestanoví něco jiného, použijí se ustanovení zákoníku občanského. Poškozenému je ale přiznáno právo volby, zda své právo na náhradu škody bude uplatňovat podle této zvláštní úpravy nebo podle obecné úpravy odpovědnosti za škodu. Odpovědným za škodu je v tomto případě výrobce, kterým zákon rozumí: a) výrobce konečného výrobku, surovin nebo součástí; b) osobu, která na výrobku uvede své jméno, ochrannou známku nebo jiný rozlišovací znak; c) osobu, která v rámci své obchodní činnosti doveze výrobek za účelem prodeje, nájmu nebo jiného způsobu užití; d) dodavatele výrobku, není-li možné určit přímého výrobce a pokud do jednoho měsíce po uplatnění nároku na náhradu škody nesdělí poškozenému totožnost výrobce nebo osoby, která mu výrobek dodala, popř. dovezla. Ve smyslu tohoto zákona se výrobek, tzn. jakákoli movitá, která nezávisle na stupni zpracování je určena k uvedení na trh, považuje za vadný, pokud z hlediska bezpečnosti užití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, a to zejména s ohledem: a) na prezentaci výrobku, včetně poskytnutých informací o něm; b) na předpokládaný účel, k němuž má výrobek sloužit; c) na dobu, kdy byl uveden na trh. Důvodem vadnosti v této souvislosti ale není, byl-li později na trh uveden výrobek dokonalejší. Odpovědnost výrobce za škodu je odpovědností objektivní, které se může zprostit pouze z důvodů uvedených v zákoně. Poškozený musí prokázat vadu výrobku, vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi vadou a vzniklou škodou. K liberačním důvodům, které musí prokázat výrobce, pokud se chce odpovědnosti zprostit, patří skutečnost, že: a) neuvedl výrobek na trh; b) lze s přihlédnutím k okolnostem důvodně předpokládat, že vada výrobku neexistovala v době, kdy ho výrobce uvedl na trh nebo že nastala později; c) výrobek nevyrobil pro prodej nebo jiné použití pro podnikatelské účely, nebo nebyl vyroben či jím šířen v rámci jeho podnikatelské činnosti; d) vada výrobku je důsledkem plnění povinností vyplývajících z právních předpisů pro výrobce závazných; e) stav vědeckých a technických znalostí v době uvedení výrobku na trh neumožnil zjistit jeho vadu; - 18 -
MALOOBCHOD
f) v případě součásti byla-li vada způsobena konstrukcí výrobku nebo návodem k výrobku; g) škodu způsobil svým jednáním nebo opomenutím sám poškozený nebo osoba, za kterou je odpovědný. Odpovědnost za škodu na zdraví, včetně usmrcení se řídí obecnou právní úpravou. Škodu na věci je výrobce povinen hradit jen v částce převyšující 5000,- Kč. Odpovídá-li za škodu více výrobců, odpovídají společně a nerozdílně. Poškozený v takovém případě může uplatnit nárok u kteréhokoli z nich. Odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku nelze předem vyloučit ani omezit, ani dohodou, ani jednostranným prohlášením výrobce. Pro uplatnění práva na náhradu škody stanovuje zákon tříletou promlčecí lhůtu, která začíná běžet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo s přihlédnutím k okolnostem lze důvodně předpokládat mohl dozvědět: o vadě, o škodě a o totožnosti výrobce. Právo na náhradu škody zaniká uplynutím 10 let ode dne, kdy výrobce uvedl na trh vadný výrobek, který způsobil škodu.
2.3.
PRODEJ ZBOŽÍ A
JEHO ÚPRAVA V OBCHODNÍM ZÁKONÍKU
Shrnutí • Vztahy mezi obchodníky řeší obchodní zákoník a jím popsaná kupní smlouva. • Obchodní zákoník nezná zákonnou záruku, záruka je tedy předmětem dohody. • Prodávající nese odpovědnost za vady zboží. Nároky kupujícího se liší podle toho, zda došlo k porušení podstatných nebo nepodstatných náležitostí kupní smlouvy. • Odpovědnost za škodu vzniká, poruší-li smluvní strana kupní smlouvu a druhé straně vznikne majetková újma. • U kupní smlouvy se zahraničními subjekty má přednost Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. Úvod Právní vztahy obchodníků (právnických i fyzických osob) s jejich partnery – dodavateli, výrobci nebo dovozci se řídí ustanoveními obchodního zákoníku – zákon č. 513/1991 Sb., v platném znění (dále OBCHZ), zejména pak § 409 OBCHZ a následujícími, upravujícími kupní smlouvu. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu zboží, to znamená movité věci, určené jednotlivě nebo alespoň co do množství a druhu a umožnit mu, aby k němu nabyl vlastnického práva a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Vlastnické právo ke zboží nabývá kupující jejím převzetím na základě smlouvy a v souladu se smlouvou, popř. zákonem. Před předáním zboží může kupující nabýt vlastnické právo k němu na základě dohody s prodávajícím, jen jde-li o zboží dostatečně označené (individualizované), nebo ze zákona, jde-li o zboží přepravované. K přepravovanému zboží získá kupující vlastnické právo v okamžiku, kdy získá oprávnění zásilkou nakládat, tj. předáním náložného listu. Nabytí vlastnického práva je možné i po předání zboží. Strany si ale musí tento způsob přechodu vlastnického práva ke zboží výslovně sjednat. Dohoda stran, tzv. výhrada vlastnického práva, musí mít písemnou formu, jinak je neplatná (§ 443 a následující OBCHZ). Ve smlouvě si strany podle zákona musí určit prodávané zboží, a to buď jednotlivě nebo alespoň co do druhu a množství. Podle zákona nemusí být u prodávaného zboží určena jeho kvalita. Tu si mohou strany dohodnout např. tak, že výslovně označí vlastnosti zboží nebo stanoví jakostní normy, jimž má zboží odpovídat. Pokud by si dohodly jakost v rozporu s ustanoveními právních předpisů, pak platí jakost stanovená těmito předpisy. - 19 -
MALOOBCHOD
Nebude-li jakost určena právním předpisem ani dohodou stran, obchodní zákoník stanovuje, že zboží má mít vlastnosti odpovídající účelu stanovenému smlouvou, jinak nutné pro jeho běžné použití (§ 420 a § 759 OBCHZ). Vzhledem k tomu, že předmětem kupní smlouvy může být podle obchodního zákoníku i zboží, které při uzavření smlouvy ještě neexistuje, které se bude vyrábět, vychází pro její odlišení od smlouvy o dílo z dodání a rozsahu věcí potřebných k jeho výrobě. Pokud věci potřebné výrobě, nebo jejich podstatnou část, dodává zhotovitel (výrobce), jde o kupní smlouvu. V případě, že by se k dodání těchto věcí zavázal kupující (objednatel), jednalo by se o smlouvu o dílo (§ 410 OBCHZ). Podmínky pro poskytování záruky v obchodních vztazích Obchodní zákoník nezná zákonnou záruku na prodávané zboží. Proto má-li být zboží prodáváno obchodníkovi se zárukou, musí být záruka (její délka a rozsah) dohodnuta nebo jednostranně deklarována prodávajícím, a to v písemné formě (např. záručním listem). Za poskytnutí záruky se považuje i případ, kdy prodávající vyznačí dobu trvanlivosti nebo použitelnosti na výrobku nebo jeho obalu (§ 429 a následující OBCHZ). Odpovědnost za vady Prodávající je povinen dodat (odevzdat) kupujícímu zboží včas, tzn. v den nebo v průběhu lhůty, která je k dodání určena ve smlouvě nebo jejíž způsob určení smlouva stanovuje, jinak ve lhůtě přiměřené, a to s přihlédnutím k povaze zboží a k místu dodání, a řádně. Řádné dodání zahrnuje jak dodání zboží ve smlouvou či zákonem určeném množství, jakosti, provedení a balení, tak jeho odevzdání na místě stanoveném smlouvou nebo zákonem. Pouze při řádném a včasném odevzdání zboží dochází ke splnění závazku prodávajícího. Prodávající nese odpovědnost za vady dodaného zboží. Zboží je vadné, jestliže neodpovídá smlouvě, popř. účelu jeho užití či jeho ochraně. Stanovené vlastnosti musí mít zboží v době dodání. Obchodní zákoník upravuje jednak zákonnou odpovědnost za vady zboží, kterou lze aplikovat přímo na základě zákona, a dále odpovědnost vyplývající ze záruky za jakost zboží, která je ale pouze zárukou smluvní. Vzhledem k dispozitivnosti úpravy odpovědnosti za vady si strany mohou ve smlouvě vymezit odpovědnost prodávajícího jinak, zcela vyloučit ji však nemohou. Za vadné lze označit takové zboží, která vykazuje vady faktické nebo vady právní. Vady faktické jsou vady množství, jakosti, provedení a obalu. Vadné plnění může spočívat i v dodání jiného zboží (aliud) (zejména § 421 a následující OBCHZ). Množstevní vady spočívají nejčastěji v tom, že je dodáno menší množství, než bylo sjednáno. Pokud bylo množství zboží ve smlouvě určeno jen přibližně, pak je právem prodávajícího určit přesné množství zboží. Smlouva může svěřit toto právo kupujícímu. Ze zákona vyplývá, není-li sjednáno jinak, možnost odchýlit se v množství o 5 % , aby bylo možné dodávku považovat za bezvadnou. Vadným je i dodání většího množství zboží. Kupující si může v takovém případě zboží buď ponechat, nebo vrátit. Vždy však platí zásada, že kupní cenu je třeba zaplatit za skutečně dodané zboží (§ 421 a 442 OBCHZ). O vady jakosti a provedení se bude jednat pokud jakost dodávaného zboží nebude odpovídat smlouvě, technickým normám, vzorku či popisu, nebo pokud nebude použitelné k účelu uvedenému ve smlouvě nebo účelu obvyklému.
- 20 -
MALOOBCHOD
Vadnost zboží může být způsobena i nevhodným zabalením. Neurčí-li smlouva, jak má být zboží zabaleno nebo zabezpečeno pro přepravu, je třeba zboží zabalit tak, aby bylo zabezpečeno uchování zboží zejména způsobem obvyklým pro dané zboží a způsob přepravy. Pokud balení neodpovídá smlouvě nebo těmto požadavkům, je plnění vadné. Právní vady má takové zboží, které je zatíženo právem třetí osoby bez souhlasu kupujícího. Nejčastěji se bude jednat o zatížení právy vyplývajícími z duševního vlastnictví, např. u zboží označovaného ochranou známkou v rozporu s právy vlastníka této známky (§ 433 OBCHZ). Z hlediska zákonné odpovědnosti je rozhodující, zda zboží má vady v okamžiku, kdy přechází na kupujícího nebezpečí škody na zboží, tzn. v době, kdy kupující převezme zboží od prodávajícího, popř. nepřevezme-li je včas v době, kdy mu prodávající umožnil se zbožím nakládat. V případech, kdy je prodávající v souladu se smlouvou povinen předat zboží dopravci k přepravě, je okamžikem přechodu nebezpečí škody na zboží doba, kdy je zboží dopravci předáno. Pokud by vada vznikla až po této době a nebyla by poskytnuta záruka, nárok z odpovědnosti za vady nevznikne. Výjimku představuje pouze případ, je-li později vzniklá vada způsobena porušením povinnosti prodávajícího (tzv. vada vzešlá z vady). Na kupujícím by pak bylo tuto skutečnost prokázat. Je-li na zboží poskytnuta záruka, že zboží po určenou dobu bude mít smluvené nebo obvyklé vlastnosti, nemusí být prokazována existence vady zboží již při přechodu nebezpečí škody, ale vada může vzniknout kdykoli v průběhu trvání záruční doby. Záruční doba přitom neběží po dobu, kdy nelze zboží užívat z důvodu jeho vadnosti (§ 429 a následující OBCHZ). Odpovědnost za vady je odpovědností objektivní. Proto se jí prodávající může zprostit jen v případě, že: a) zboží má vady, o nichž kupující věděl nebo mohl vědět vzhledem k okolnostem, za nichž byla smlouva uzavřena (např. při koupi tzv. „partiového“ zboží); b) zboží má vady, které byly způsobeny použitím věcí předaných kupujícím, jestliže prodávající: • na nevhodnost předaných věcí upozornil a kupující přesto trval na jejich použití nebo • nevhodnost předaných věcí nemohl zjistit, a to ani při vynaložení odborné péče. Z hlediska uplatnění nároků z odpovědnosti za vady je důležité oznámení vad, tedy reklamace. Formální náležitosti uplatnění vad (reklamace) zákon nestanoví. Písemnou formu oznámení vad lze doporučit z hlediska právní jistoty a lze ji dedukovat i z dikce zákona ohledně, včas zaslaného oznámení vad. V oznámení vad nemusí být nutně obsažena volba nároku, čeho se kupující z titulu odpovědnosti za vady domáhá, ale tato volba musí následovat bez zbytečného odkladu po oznámení. Pokud si ale strany dohodnou obsahové náležitosti reklamace, včetně její formy, např. s tím, že telefonická či faxová sdělení musí být v určité lhůtě potvrzena dopisem, pak platí pro řádnost popř. i včasnost reklamace to, co si ujednaly. Zásadně je vždy třeba učinit takové oznámení (reklamovat) bez zbytečného odkladu po zjištění vady. Nedohodnou-li si strany jiné reklamační lhůty, pak vady skryté, musí být oznámeny nejdéle do 2 let od dodání zboží. Je-li poskytnuta na zboží záruka je třeba vady oznámit v záruční době, není-li sjednána reklamační lhůta delší. Lhůty k oznámení vad jsou lhůty promlčecí. Proto nejsou-li vady včas oznámeny a v soudním řízení bude tato námitka uplatněna, soud nárok nepřizná. To neplatí pouze pro případ, dodá-li prodávající vědomě vadné zboží (§ 428 OBCHZ).
- 21 -
MALOOBCHOD
Pro určení nároků, jichž se může kupující domáhat při dodání vadného zboží, vychází zákonná úprava z toho, zda vadným plněním byla smlouva porušena podstatným nebo nepodstatným způsobem (§ 436 a § 437 OBCHZ). Pokud došlo dodáním zboží s vadami k podstatnému porušení smlouvy, má kupující právo požadovat: a) dodání chybějícího zboží; b) dodávku náhradního bezvadného zboží; c) opravu zboží, je-li vada opravitelná; d) přiměřenou slevu z kupní ceny; e) odstranění právních vad; f) odstoupení od smlouvy. V případě nepodstatného porušení smlouvy, může kupující požadovat: a) dodání chybějícího zboží a odstranění ostatních vad zboží, nebo b) slevu z kupní ceny. Odstoupit od smlouvy v tomto případě může kupující až tehdy, není-li vada včas odstraněna, a to ještě za podmínek, že o tom předem prodávajícího uvědomí. Kupující však nemůže odstoupit od smlouvy, nemůže-li vrátit zboží v původním stavu. Stranami může být sjednána i možnost dodání nového, náhradního zboží. Ze zákona tento nárok nevyplývá. Čeká-li kupující na odstranění vad, obsahuje zákon praktické ustanovení, že do doby odstranění vad není kupující povinen platit část kupní ceny, která odpovídá nároku na slevu, nejsou-li vady odstraněny. Není třeba v takovém případě následně vymáhat částky odpovídající slevě zpět. Odpovědnost za škodu Vedle nároků z odpovědnosti za vady může kupující uplatnit i nárok na náhradu škody, pokud dodáním vadného zboží vznikla, popř. na smluvní pokutu, je-li pro tento případ sjednána (§ 440 OBCHZ). Pokud byla poskytnuta sleva z ceny, nelze žádat náhradu ušlého zisku. Pokud je ale nárok na uspokojení kupujícího dosažitelný v rámci odpovědnosti za vady, nelze uplatňovat nároky z jiného právního důvodu (např. z titulu odpovědnosti za škodu). Odpovědnost za škodu vzniká, jestliže prodávající nebo kupující poruší povinnost plynoucí z kupní smlouvy nebo ze zákona a v důsledku toho vznikne druhé straně majetková újma. Na náhradu škody související s vadným plněním se bude vztahovat obecná úprava odpovědnosti za škodu, včetně ustanovení o okolnostech vylučujících odpovědnost, tzn. § 373 a následující OBCHZ. Zvláštní úprava náhrady škody, resp. rozsahu této náhrady, je stanovena pouze pro případ odstoupení od smlouvy. Zákon při řešení této otázky vychází z toho, zda po odstoupení od smlouvy došlo k náhradní koupi nebo k náhradnímu prodeji, či nikoli. Jestliže se v přiměřené lhůtě po odstoupení od smlouvy uskutečnila náhradní koupě, a to přiměřeným způsobem, pak základem pro náhradu škody je rozdíl mezi kupní cenou, jež měla být placena na základě smlouvy, a cenou dohodnutou v náhradním obchodě. Oprávněný má nárok i na náhradu škody přesahující takto určenou částku. Pokud nedošlo k uskutečnění náhradního obchodu, je rozsah náhrady škody dán rozdílem mezi kupní cenou, jedná-li se o zboží s běžnou cenou, která má být placena na základě smlouvy, a cenou běžnou, která je dosahována u zboží téhož druhu a téže nebo srovnatelné jakosti, při obdobných smluvních podmínkách. Přesáhne-li škoda tuto částku, má poškozený právo i na náhradu takového rozdílu (§ 469 a následující OBCHZ).
- 22 -
MALOOBCHOD
Kupní smlouva se zahraničními subjekty Při úpravě kupní smlouvy se zahraničními subjekty (dodavateli) bude mít před obchodním zákoníkem přednost Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (sdělení č. 160/1991 Sb.) (dále Úmluva) pokud kupní smlouva bude uzavřena mezi smluvními stranami, které jsou ze států, které jsou smluvními stranami Úmluvy. Odpovědnost za vady dovezeného zboží je upravena v této úmluvě shodně s obchodním zákoníkem. Jediným rozdílem je to, že lhůty k oznámení vad jsou podle Úmluvy lhůtami prekluzivními, propadnými. Jejich marným uplynutím, tzn. nebudou-li vady oznámeny včas, práva kupujícího zanikají, i kdyby po věcné stránce o vadách nebylo sporu.
- 23 -
MALOOBCHOD
3.
VYBRANÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY – SPECIFICKÉ PRO MALOOBCHOD
3.1.
ZÁKON O
• •
• •
• • •
• •
OCHRANĚ SPOTŘEBITELE
Zákon o ochraně spotřebitele upravuje především povinnosti prodávajících ve vztahu ke spotřebitelům. Jde o obecný zákon vztahující se na veškeré výrobky, vedle něj existují ještě zvláštní předpisy pro vybrané druhy výrobků. Prodávající musí zajistit poctivost prodeje – především používat správné míry a váhy, dodržovat obvyklou jakost zboží, pokud jakost sám neuvádí jinak, případně není jakost dána zvláštními předpisy a prodávat výrobky a služby za ceny sjednané podle cenových předpisů. Nikdo nesmí klamat spotřebitele – tedy uvádět nepravdivé, neúplné nebo zavádějící údaje o vlastnostech výrobků nebo služeb, případně nabízet padělky nebo napodobeniny jiných výrobků. Prodávající má řadu informačních povinností – výrobek musí být označen přímo, viditelně a srozumitelně názvem výrobku, označením výrobce, dovozce nebo dodavatele, rozměry nebo jinými parametry a podle povahy zboží i dalšími předepsanými údaji. Tyto informace musejí být v českém jazyce. Spotřebitel musí být řádně seznámen s cenou, a to jednoznačně a před nákupem. Na žádost spotřebitele musí prodávající vydat doklad o zakoupení výrobku nebo poskytnutí služby. Zákon o ochraně spotřebitele upravuje vedle občanského zákoníku i některé povinnosti z oblasti odpovědnosti za vady a reklamací. Ukládá povinnost informovat spotřebitele o podmínkách reklamací. V provozovně musí být po celou provozní dobu přítomen pracovník oprávněný vyřizovat reklamace. Reklamace musí být vyřízena do 30 dnů, pokud se prodávající a spotřebitel nedohodnou na delší lhůtě. Prodávající musí informovat o peněžních částkách za výkup zálohovaných obalů. Dozor nad dodržováním tohoto zákona provádí podle povahy zboží Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa a v oblasti klamání spotřebitele i obecní živnostenské úřady a celní orgány
Úvod Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů je jedním ze základním předpisů upravujících povinnosti podnikatelů, především prodávajících ve vztahu ke spotřebitelům. Stanoví povinnosti, které zajišťují spotřebitelům jejich práva v oblasti ochrany ekonomických zájmů a poctivého prodeje, právo na poskytování potřebných a relevantních informací jak o nabízeném výrobku, tak i cenách apod. Cílem zákona je zajistit ochranu spotřebitele při prodeji zboží v obchodě i při poskytování služeb. Pro uplatňování zákona o ochraně spotřebitele v praxi je důležité znát jeho postavení v právním řádu. Zákon o ochraně spotřebitele je zákonem obecným. Vedle tohoto zákona jsou v účinnosti ještě další zákony, které podrobně, ve větším rozsahu řeší některé požadavky na vybrané druhy výrobků, jejich značení, jakost, zdravotní nezávadnost, nakládání s nimi a stanoví také povinnosti podnikatelům, ať se jedná o prodávajícího, dodavatele, výrobce nebo dovozce. Tyto předpisy jsou ve vztahu k zákonu o ochraně spotřebitele předpisy speciálními. Pro aplikaci takovýchto zákonů v praxi pak platí přednost speciální právní úpravy před úpravou obecnou. To tedy znamená, že přednostně se použijí ustanovení speciálního zákona. Mezi speciální právní úpravu patří například zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcí předpisy, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a jeho prováděcí předpisy, zákon
- 24 -
MALOOBCHOD
č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcí nařízení vlády pro stanovené výrobky apod. Připravuje se novela zákona o ochraně spotřebitele. Smyslem této novely je sblížení právních předpisů členských států EU o nekalých obchodních praktikách a zavedení jednotných pravidel platných na úrovni celého Společenství. Novela by měla vymezovat dva nejběžnější typy nekalých praktik, tj. klamavé obchodní praktiky a agresivní obchodní praktiky. V souvislosti s novelou zákona o ochraně spotřebitele by se měl současně novelizovat i zákon o regulaci reklamy a některá ustanovení obchodního zákoníku. Poslední novela zákona o ochraně spotřebitele byla provedena zákonem č. 229/2006 – s účinností od 1. 8. 2006. Základní pojmy Základní pojmy, které jsou důležité pro správné uplatňování zákona o ochraně spotřebitele, jsou uvedeny v ustanovení § 2. Důležité je vymezení subjektů, na které se zákon vztahuje, resp. kterým ukládá povinnosti. Jsou to: • prodávajícím je podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby; • výrobcem je podnikatel, který zhotovil výrobek anebo jeho součást nebo poskytl služby, který vytěžil prvotní surovinu nebo ji dále zpracoval, anebo který se za výrobce označil; • dovozcem je podnikatel, který uvede na trh výrobek z jiného než členského státu Evropské unie; • dodavatelem je každý další podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných podnikatelů dodal prodávajícímu výrobky; • spotřebitelem je fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami. U pojmu spotřebitel je potřebné uvést, že se vedle běžně užívaného vymezení fyzické osoby, občana, který nakupuje zboží nebo služby v prodejnách či provozovnách, za spotřebitele považuje též právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami. Je tedy potřebné znát, že práva z tohoto zákona mohou v některých, byť ne tak častých, případech příslušet i právnické osobě, například školskému zařízení. Pojem výrobce je definován především tak, že se jedná o podnikatele, který přímo výrobek vyrobil. Ale připouští se, že výrobcem může být též podnikatel, který se za výrobce označil, například tím, že na výrobku uvedl svoje obchodní jméno, aniž by sám výrobek vyrobil. V takovémto případě má podnikatel veškeré povinnosti výrobce, jako kdyby výrobek sám vyrobil. Další pojmy vymezují předmět ochrany, z nichž nejdůležitější jsou především následující: • výrobkem je jakákoli věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k nabídce spotřebiteli; • výrobkem nebezpečným svou zaměnitelností s potravinou je výrobek, který není potravinou, má však tvar, vůni, barvu, vzhled, obal, označení, objem nebo rozměry, které mohou způsobit, že spotřebitelé, zejména děti, jej mohou zaměnit s potravinou a v důsledku toho si jej mohou dávat do úst, cucat nebo polykat, což může být nebezpečné pro lidské zdraví, zejména způsobit dušení, otravu nebo perforaci či zablokování zažívacího ústrojí; • textilním výrobkem je textilní vlákenná surovina, délková a plošná textilie, textilní kusový výrobek, oděvní výrobek, a to v kterékoliv fázi zpracování, a textilní výrobky obsahující textilní složku; - 25 -
MALOOBCHOD
• •
•
•
obuví je výrobek určený k ochraně nebo pokrytí nohou, který má připevněnou podešev, včetně hlavních částí takové obuvi, i když jsou prodávány samostatně; křišťálovým sklem je sklo, které obsahuje oxid olovnatý, oxid barnatý, oxid zinečnatý a oxid draselný samostatně nebo v kombinaci, a to v množství stanoveném prováděcím právním předpisem. Prováděcí právní předpis upraví i další technické podrobnosti; službou je jakákoliv podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli, s výjimkou činností upravených zvláštními zákony, kde se dozor nad ochranou spotřebitele svěřuje profesním sdružením nebo jiným orgánům státní správy než uvedeným v tomto zákoně; výrobkem nebo zbožím porušujícím některá práva duševního vlastnictví se rozumí: o padělek, jímž je výrobek nebo zboží, včetně jeho obalu, na němž je bez souhlasu majitele ochranné známky umístěno označení stejné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou, porušující práva majitele ochranné známky podle zvláštního právního předpisu, dále veškeré věci nesoucí takové označení (značky, loga, etikety, nálepky, prospekty, návody k použití, doklady o záruce apod.), a to i tehdy, jsou-li uváděny samostatně, a samostatné obaly, na nichž je umístěno takové označení; o nedovolená napodobenina, jíž je výrobek nebo zboží, které je rozmnoženinou nebo zahrnuje rozmnoženinu vyrobenou bez souhlasu majitele autorských nebo příbuzných práv nebo bez souhlasu majitele práv k průmyslovému vzoru, jestliže pořízení rozmnoženiny porušuje tato práva podle zvláštních právních předpisů; o výrobek nebo zboží, porušující práva majitele patentu nebo užitného vzoru nebo práva majitele dodatkového ochranného osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin podle zvláštního právního předpisu; o výrobek nebo zboží, porušující práva toho, jemuž svědčí ochrana zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení.
Pojmy vymezující povinné subjekty a předmět ochrany jsou důležité pro správné pochopení, výklad a užití jednotlivých povinností stanovených v dalších částech zákona. Poctivost prodeje Ustanovení § 3 se vztahuje zejména k ochraně ekonomických zájmů spotřebitelů. V tomto ustanovení se jedná především o zajištění poctivosti prodeje. Povinnosti jsou uloženy podnikateli, který prodává výrobky na trhu. Jsou to následující povinnosti, kdy prodávající je povinen: 1. Prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umožnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů. Podle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii ve znění pozdějších předpisů jsou podnikatelé povinni v obchodním styku používat úředně ověřená měřidla. 2. Prodávat výrobky a poskytovat služby v předepsané nebo schválené jakosti, pokud je závazně stanovena nebo pokud to vyplývá ze zvláštních předpisů anebo v jakosti jím uváděné; není-li jakost předepsána, schválena nebo uváděna, v jakosti obvyklé. Jakostí předepsanou či schválenou je chápána jakost, resp. jakostní parametry výrobků, které jsou stanoveny v příslušném právním předpisu. V těchto případech musí jakost prodávaného výrobku odpovídat takto stanoveným kritériím. Jakost „jím uváděnou“ je třeba chápat tak, že výrobek musí splňovat kritéria, která jsou pro výrobek deklarována, např. uvedením odkazu na zvláštní právní předpis, případně na ČSN, vymezením kritérií na obalu apod. Není-li jakost předepsána či deklarována musí výrobek splňovat požadavky jakosti obvyklé. Není stanoveno, co je pojem obvyklá jakost výrobku. Má se za to, že to jsou základní kvalitativní vlastnosti výrobku potřebné k tomu, aby bylo možné výrobek užívat v souladu s jeho účelem užití. Jako kritérium jakosti obvyklé jsou nejčastěji používány ČSN (nejsou závazné). 3. Prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování služeb správně účtovat. Podle - 26 -
MALOOBCHOD
ustanovení § 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, se cena sjednává pro zboží vymezené názvem, jednotkou množství a kvalitativními a dodacími nebo jinými podmínkami sjednanými dohodou stran, popřípadě číselným kódem příslušné jednotné klasifikace, pokud tak stanoví zvláštní předpis. Dohoda o ceně je dohoda o výši ceny nebo o způsobu, jakým bude cena vytvořena za podmínky, že tento způsob cenu dostatečně určuje. Dohoda o ceně vznikne také tím, že kupující zaplatí bezprostředně před převzetím nebo po převzetí zboží cenu ve výši požadované prodávajícím. Správné účtování cen především znamená, že při konečném účtování bude spotřebiteli při nákupu účtována cena taková, se kterou byl při nabídce výrobku seznámen. Za splnění povinností uvedených v § 3 odpovídá prodávající, proto si musí zajistit a vytvořit takové podmínky (ve vlastní provozovně nebo např. v rámci obchodních smluv), aby byl schopen těmto povinnostem dostát. Z hlediska bezpečnosti výrobků bylo ze zákona o ochraně spotřebitele ustanovení týkající se bezpečnosti výrobků vypuštěno. Problematika bezpečnosti výrobků je od. 1. 7. 2001 řešena samostatným zákonem č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, o kterém pojednává část 5 této publikace. V zákoně o ochraně spotřebitele zůstal § 7a, kterým se stanoví, že nikdo nesmí vyrábět, dovážet, vyvážet, nabízet, prodávat a darovat výrobky nebezpečné svou zaměnitelností s potravinami. Do poslední novely zákona o ochraně spotřebitele byl vložen § 7b: zákaz nabídky, prodeje a vývozu výrobků nebo zboží určených pro humanitární účely (jde o výrobky pro humanitární účely, které jsou označeny nápisem „humanita“). Klamání spotřebitele Problematiku zákazu klamání spotřebitele řeší ustanovení § 8. V odstavci 1 se stanoví, že nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje anebo zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních podmínek. V odstavci 2 je dále uvedeno, že za klamání spotřebitele se považuje také nabídka nebo prodej výrobků nebo zboží porušujících některá práva duševního vlastnictví, jakož i skladování těchto výrobků nebo zboží za účelem nabídky nebo prodeje. Pod slovem nikdo je třeba vidět v tomto ustanovení všechny podnikatelské subjekty uvedené v § 2. Zákaz klamání spotřebitele se tedy vztahuje nejen na prodávajícího, ale i na dodavatele, výrobce a dovozce. Prodávající se nemůže zprostit odpovědnosti za klamání spotřebitele poukazem na skutečnost, že potřebné nebo správné údaje neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. Pokud se týká klamání spotřebitele nabídkou nebo prodejem výrobků porušujících práva duševního vlastnictví tzv. falzifikátů, jsou takovéto výrobky vymezeny v § 2 ustanovení písmene r). Jedná se o padělky, nedovolené napodobeniny, výrobky porušující práva zapsaného označení původu apod. Vedle nabídky a prodeje je zakázáno tyto výrobky též skladovat. Za skladování se považuje jejich umístění ve skladových prostorách, dopravních prostředcích, kancelářích nebo jiných nebytových prostorách a v prodejních místech včetně stánkového prodeje. V některých případech jsou u výrobků uváděny pojmy jako zaručeně pravý, zaručeně nezávadný apod. Tyto pojmy „záruka“, „zaručený“, jakož i všechny další pojmy obdobného obsahu, mohou být používány jen v případech, kdy je současně konkretizován obsah a podmínky záruky.
- 27 -
MALOOBCHOD
Informační povinnost Podstatná část zákona stanoví informační povinnosti ve vztahu k prodávanému výrobku a ve vztahu ke spotřebiteli. Tyto povinnosti jsou zákonem stanoveny podnikateli, který prodává výrobky. Ten je povinen zajistit, že jím prodávané výrobky budou odpovídat požadavkům tohoto zákona. Proto je potřebné, aby si v rámci obchodních smluv zajistil dodání potřebných informací. Informační povinnosti jsou stanoveny především v §§ 9, 10, 11 a 12. Ustanovení § 9 se týká povinnosti informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby, jakož i o riziku souvisejícím s poskytovanou službou. Jestliže je to potřebné s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho užívání, je prodávající povinen zajistit, aby tyto informace byly obsaženy v přiloženém písemném návodu a aby byly srozumitelné. Těchto povinností se nemůže prodávající zprostit poukazem na skutečnost, že mu potřebné nebo správné informace neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. Ustanovení § 10 stanoví, že prodávající musí zajistit, aby jím prodávané výrobky byly přímo, viditelně a srozumitelně označeny: • názvem výrobku, označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele, údaji o hmotnosti nebo množství nebo velikosti, popřípadě rozměru, dalšími údaji potřebnými dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě užití; • údaji o složení materiálu, jde-li o textilní výrobky, s výjimkou těch výrobků, které podle zvláštního předpisu povinnosti označování nepodléhají, (pozn. podrobnosti stanoví vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 92/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se stanoví způsob označování textilních výrobků údaji o složení materiálu); • údajem o datu minimální trvanlivosti, jde-li o potravinářské výrobky, popřípadě údajem o datu použitelnosti, jde-li o potravinářské výrobky podléhající rychlé zkáze, ve smyslu zvláštního zákona; • údaji o materiálech použitých v jejích hlavních částech, jde-li o obuv, s výjimkou těch výrobků, které podle prováděcího právního předpisu označování nepodléhají. (pozn. podrobnosti stanoví vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 265/2000 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o způsobu označování obuvi údaji o materiálech použitých v jejích hlavních částech); Pokud je potřeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání návodem, je prodávající povinen spotřebitele s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá. Nelze-li prodávané výrobky označit přímo, musí je prodávající viditelně a srozumitelně označit údaji uvedenými v odstavci 1) jiným vhodným způsobem. Není-li možné nebo účelné podávané výrobky vzhledem k jejich povaze takto označit, je prodávající povinen tyto údaje na požádání spotřebitele nebo orgánů, které provádějí dozor nad dodržováním ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, pravdivě sdělit, popřípadě doložit (např. u výrobků velmi malých rozměrů lze použít tzv. příbalové letáčky). Prodávající nesmí odstraňovat ani měnit označení výrobků ani jiné údaje uvedené výrobcem, dovozcem nebo dodavatelem. Označení výrobce nebo dovozce by mělo být na výrobcích uvedeno minimálně v takovém rozsahu, aby byl výrobce nebo dovozce v případě potřeby (např. pro případ vymáhání škody podle zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti výrobce za škodu způsobenou vadou - 28 -
MALOOBCHOD
výrobku) podle uvedených údajů identifikovatelný v návaznosti na údaje uvedené v příslušných podnikatelských registrech, např. v obchodním rejstříku. V případě, že jsou povinnosti označovat výrobky předepsanými údaji uvedeny ve zvláštních právních přepisech, např. v zákoně o potravinách, ochraně veřejného zdraví, technických požadavcích na výrobky, pak platí pro označování výrobků ustanovení těchto zvláštních právních předpisů (povinnosti mohou být stanoveny odchylně od výše uvedeného). Při prodeji použitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichž užitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí prodávající na tyto skutečnosti spotřebitele předem zřetelně upozornit. Takové výrobky musí být prodávány odděleně od ostatních výrobků. Spotřebitel musí být před uzavřením kupní smlouvy seznámen s tím, že výrobek, který je mu nabízen, má jiné vlastnosti než výrobek bezvadný. Pokud však takovéto informace nedostane, má se za to, že mu byl prodán výrobek bez vady nebo omezení vlastností. Ustanovení § 11 stanoví povinnost poskytovat písemné informace v českém jazyce. Jde o informace uvedené v § 9, § 10, § 13 a § 19. Jednotlivé informace uvedené v § 9 a v § 10 mohou být poskytnuty v podobě symbolů (piktogramů), které musí být srozumitelné, čitelné a úplné. V případě prodeje výrobků, při jejichž označení byly použity symboly (piktogramy), je prodávající povinen na požádání vysvětlit nebo vhodně zpřístupnit spotřebiteli jejich význam. Fyzikální veličiny (váha, míra apod.) musí být vyjádřeny v měřících jednotkách, které stanoví zvláštní předpis, tj. zákon o metrologii. Seznámení spotřebitele s cenou Cena je jednou z hlavních náležitostí kupní smlouvy. Řádné seznámení spotřebitele s cenou je řešeno v ustanovení § 12 zákona. Ten stanoví, že prodávající je povinen informovat v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či služeb jinak vhodně zpřístupnit. Postup pro seznámení spotřebitele s cenou stanoví zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Značení tabákových výrobků cenou pro konečného spotřebitele se řídí zákonem o spotřebních daních. Vyhláška Ministerstva financí č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb. o cenách, dále stanoví, že označením spotřebního zboží cenou při prodeji konečnému spotřebiteli se rozumí vybavení zboží údajem o ceně připevněným viditelně na zboží nebo umístěným způsobem vylučujícím záměnu na regále, ve vitríně, na vývěsce nebo ve veřejně přístupném ceníku tak, aby měl kupující možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží. Podle ustanovení § 12 zákona o ochraně spotřebitele také musí spotřebitel dostat informaci o ceně takovou, aby jednoznačně věděl, jakou celkovou částku za výrobek zaplatí. Proto zákon stanoví, že informace o ceně nebo okolnost, že informace je neúplná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti, v ceně jsou zahrnuty dodávky výrobků, výkonů, prací nebo služeb, za které se ve skutečnosti platí zvlášť, cena byla nebo bude zvýšena, snížena nebo nezměněna, i když tomu tak není, atd. Spotřebitel tedy musí znát konečnou výši ceny, kterou bude platit.
- 29 -
MALOOBCHOD
Ustanovení § 13 stanoví povinnost prodávajícího řádně informovat spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou (reklamace) spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav. V § 14 jsou uvedeny povinnosti prodávajícího označit provozovnu způsobem stanoveným zvláštním předpisem (zákonem o živnostenském podnikání). Pokud prodávající ukončil činnost v provozovně je povinen informovat příslušný živnostenský úřad o tom, kde lze vypořádat případné závazky (např. uplatnit reklamaci apod.). Nově jsou uloženy povinnosti v § 14a provozovateli tržnice, včetně povinnosti obcí pronajímajících část veřejného prostranství k příležitostnému prodeji a to vést evidenci prodávajících, která musí obsahovat údaje v rozsahu uvedeném ve zvláštním právním předpise a předložit ji na žádost dozorovému orgánu. Evidence se musí uchovávat po dobu jednoho roku ode dne provedení evidenčního záznamu. Poslední novela zákona o ochraně spotřebitele uložila prodávajícímu další povinnosti: umožňuje-li to povaha výrobku, výrobek na žádost spotřebitele předvést, řádně vyplnit záruční list. Pokud jde o službu, která není poskytnuta na požádání, je prodávající povinen vydat spotřebiteli písemné potvrzení o převzetí objednávky. Potvrzení musí obsahovat označení předmětu služby, její rozsah, jakost, cenu za provedení služby a termín jejího plnění. Doklad o zakoupení výrobku Na žádost spotřebitele je prodávající povinen vydat doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí služby (§ 16 zákona) s uvedením data prodeje výrobku nebo poskytnutí služby, o jaký výrobek nebo o jakou službu se jedná a za jakou cenu byl výrobek prodán nebo služba poskytnuta, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Zvláštním právním předpisem je v tomto případě zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení jeho § 31 stanoví, že podnikatel je povinen vydat na žádost zákazníka doklady o prodeji zboží a o poskytnutí služby, není-li dále stanoveno jinak. Na dokladu musí být uvedeny identifikační údaje prodávajícího obsahujícího jméno a příjmení nebo název nebo obchodní firmu, případně název podávajícího, jeho identifikační číslo, sídlo (jde-li o právnickou osobu) nebo místo podnikání (jde-li o fyzickou osobu), pokud není zvláštním předpisem stanoveno jinak. Při prodeji výrobků s následnou dodávkou musí doklad obsahovat místo určení a datum dodávky. Na žádost orgánů dozoru nebo Policie (v mezích jejich oprávnění) je prodávající povinen, jde-li o nákup použitého zboží nebo zboží bez dokladu o nabytí, přijímání tohoto zboží do zástavy nebo zprostředkování nebo nákupu či přijetí do zástavy, předložit identifikační údaje podle zvláštního právního předpisu. Kopie dokladů je podnikatel povinen uschovávat po dobu 3 let ode dne jejich vydání, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Při prodeji použitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichž užitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí být tyto skutečnosti v dokladu zřetelně vyznačeny. To má opět význam ve vztahu k odpovědnosti za vady a reklamování výrobku. Vadu, která je na dokladu uvedena a pro kterou byla poskytnuta sleva z ceny, nemůže spotřebitel reklamovat. Pokud na dokladu nejsou u takovýchto výrobků údaje uvedeny, má se za to, že byl prodán výrobek bez vad. V § 18b je uvedeno, že nikdo nesmí neoprávněně používat ekoznačku. Odpovědnost za vady výrobků Zákon také upravuje některé povinnosti související s odpovědností za vady výrobků a jejich reklamováním. Je nutné konstatovat, že problematiku odpovědnosti za vady, - 30 -
MALOOBCHOD
postupy při reklamování, nároky kupujících při vzniku vady, postupy při řešení vad odstranitelných nebo neodstranitelných apod. řeší Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Ten je pro tuto oblast rozhodující. Zákon o ochraně spotřebitele upravuje pouze některé povinnosti, především ty, které občanský zákoník neřeší. K odpovědnost za vady výrobků se vztahuje § 19, který stanoví povinnosti prodávajícího při řešení reklamací: • s výjimkou případů, kdy je k provedení opravy určena jiná osoba (oprávněná servisní organizace) je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoliv provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaného zboží nebo poskytovaných služeb, popřípadě i v sídle nebo místě podnikání. Prodávající je povinen spotřebiteli vydat písemné potvrzení o tom, kdy spotřebitel právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje a dále potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Tato povinnost se vztahuje i na jiné osoby určené k provedení opravy; • v provozovně musí po celou provozní dobu být přítomen pracovník pověřený vyřizovat reklamace; • prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamce včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se podávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě.Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit (výměnu za nový výrobek, vrácení peněz). Za vyřízení reklamace se považuje i její odmítnutí; • při prodeji nebo poskytování služeb mimo ohlášenou provozovnu je prodávající povinen k informacím podle § 13 písemnou formou poskytnout zejména název nebo jméno a adresu prodávajícího, kde může spotřebitel i po ukončení takového prodeje nebo poskytování služeb uplatnit reklamaci. Dříve např. platilo, že musí být v provozovně vyvěšen reklamační řád. Takto povinnost již stanovena není. Je povinností řádně informovat, zvolená forma je na prodávajícím. Přesto je možné zpracování reklamačního řádu a jeho vyvěšení na místě pro spotřebitele přístupném doporučit. Lze tak předejít pozdějším sporům o tom, zda byl či nebyl spotřebitel s těmito informacemi seznámen. Doklad o zakoupení výrobku je dokladem o tom, že spotřebitel uzavřel kupní smlouvu s prodávajícím. Může se však stát, že spotřebitel doklad o nákupu např. ztratil. Tato situace neznamená, že tím končí platnost kupní smlouvy a případné nároky z odpovědnosti za vady prodaného výrobku zanikají. Spotřebitel může prokázat zakoupení výrobku resp. uzavření konkrétní kupní smlouvy v provozovně i jiným způsobem, např. svědeckou výpovědí. Nejčastější nedostatky Nedostatky jsou zjišťovány prakticky ve všech oblastech, které zákon o ochraně spotřebitele upravuje. V oblasti poctivosti prodeje se jedná především o to, že jsou účtovány spotřebitelům jiné ceny, než se kterými byl seznámen při nabídce. Jedná se také o případy, kdy u výrobku je uvedena jiná cena, než která je spotřebiteli nakonec účtována na pokladně. Jedná se například o případy zlevňovacích cenových akcí, kdy u nabízeného výrobku je uvedena určitá částka a jiná částka je pak přes čárový kód počítače vyúčtována na pokladně. Další oblastí, kde jsou nedostatky zjišťovány, jsou informační povinnosti. Výrobky nejsou označeny zákonem stanovenými informacemi, nebo není dodržen rozsah těchto - 31 -
MALOOBCHOD
informací, nejsou označeny požadovanými údaji o složení materiálů apod. Tam, kde je to požadováno, často chybí návody k používání, případně poskytnuté návody či informace nejsou uvedeny v českém jazyce. Častým nedostatkem je také neoceňování zboží při nabídce v provozovně. Samostatným problémem je klamání spotřebitele. V této oblasti se jedná především o klamání prodejem falzifikátů, tedy případy, kdy jsou porušována práva majitelů práv duševního vlastnictví. V oblasti reklamací se jedná především o to, že není vždy přítomen pracovník, který se je oprávněn rozhodovat o reklamacích, a není dodržována 30 denní lhůta pro vyřízení reklamace. Dozor Dozor nad dodržováním tohoto zákona provádějí státní orgány, které jsou uvedeny v § 23. I v tomto případě je však nutné přihlédnout k existenci speciálních právních předpisů, které stanoví nejen povinnosti podnikatelů, požadavky na výrobky, ale také oprávnění dozorových orgánů. I v tomto případě tedy platí, že speciální právní předpis má přednost před tímto zákonem. Obecně je možné shrnout, že v oblasti nepotravinářských výrobků je rozhodujícím dozorovým orgánem pro zákon o ochraně spotřebitele Česká obchodní inspekce. Dále zde působí v oblasti kontroly klamání spotřebitele a plnění informačních povinností také obecní živnostenské úřady. Státní zemědělská a potravinářská inspekce provádí kontroly zemědělských, potravinářských, kosmetických, mydlářských, saponátových a tabákových výrobků rostlinného původu, Státní veterinární správa u potravinářských výrobků živočišného původu, orgány hygienické služby kontrolují hlediska zdravotní nezávadnosti výrobků a poskytovaných služeb. V oblasti kontroly zákazu klamání spotřebitele na vnitřním trhu mají také určité kompetence také celní orgány. Uvedené členění je základní charakteristikou rozdělení dozoru na trhu v oblasti zákona o ochraně spotřebitele. Podrobně je uvedeno v ustanovení § 23 odstavce 1) až odstavce 8) tohoto zákona. Dozorové orgány mají kompetenci provádět kontroly dodržování povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 23 a jsou dozorové orgány uvedené v § 23 oprávněny vydávat závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků. Nově mezi dozorové orgány jsou zařazeny i „celní úřady - § 23 b“. V tomto paragrafu jsou uvedeny i jejich základní oprávnění: • kontrolovat právnické i fyzické osoby, které vyrábějí, skladují, distribuují, dovážejí, vyvážejí, nakupují, prodávají nebo dodávají výrobky a zboží na vnitřní trh a to společně s Českou obchodní inspekcí nebo samostatně, v případech důvodného podezření, že výrobky nebo zboží porušují některá práva duševního vlastnictví; • mají právo vstupovat při výkonu kontroly do provozoven nebo skladových prostor; • vstupovat do objektů výrobce, dovozce nebo distributora a vyžadovat předložení příslušné dokumentace; • ověřovat totožnost kontrolovaných fyzických osob, nebo fyzických osob, které při kontrole zastupují kontrolované osoby; • požadovat od kontrolovaných osob potřebné doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení; • odebírat za náhradu od kontrolovaných osob potřebné vzorky • při těchto kontrolách se celníci prokazují pověřením celního úřadu nebo služebním průkazem celníka bez vyzvání; • celníci jsou oprávněni provádět kontrolu, zda nedochází ke klamání spotřebitele podle § 7b, § 8, odst. 2 a § 8a; • kontrolované osoby jsou povinny umožnit celníkům a odborně způsobilým osobám, které si celní úřad může ke kontrole přizvat. plnit jejich úkoly související s výkonem kontroly.
- 32 -
MALOOBCHOD
V § 23c jsou uvedeny povinnosti celníků při zajištění výrobků, které porušují některá práva duševního vlastnictví a dále jsou v tomto paragrafu uvedeny postupy jakým způsobem lze některé výrobky použít k humanitárním účelům. Dozorové orgány podle vlastních právních předpisů mají oprávnění vstupovat do provozoven, odebírat vzorky výrobků a ověřovat jejich vlastnosti, mají oprávnění požadovat dokumentaci potřebnou ke kontrole, požadovat součinnost kontrolované osoby atd. Na základě výsledků kontroly jsou oprávněny ukládat sankce a opatření k zajištění nápravy nezákonného stavu. Sankce jsou ukládány podle zákona o ochraně spotřebitele § 24. Výše sankce může činit až 50 mil. Kč. Blokovou pokutu mohou uložit dozorové orgány až do výše 5 000,- Kč v tzv. blokovém řízení. Vedle sankcí za zjištěné porušení povinnosti jsou dozorové orgány v rozsahu svých speciálních zákonů oprávněny ukládat také opatření k nápravě zjištěných nedostatků. Mezi tato opatření patří především zákazy prodeje, dodávky, uvádění na trh, a to do doby odstranění nedostatků. Dále jsou oprávněny zakázat výkon další činnosti nebo nařídit uzavření provozovny až na dobu dvou prodejních nebo provozních dnů následujících po dni zjištění nedostatků. Jsou též oprávněny rozhodnout o stažení výrobků z trhu v případě výskytu nebezpečných výrobků a případně nařídit jejich likvidaci, v případě prodeje falzifikátů jsou oprávněny také zajistit výrobky a případně je uskladnit mimo dosah kontrolované osoby a následně rozhodnout o jejich propadnutí či zabrání a o jejich likvidaci. Jedná se o obecnou charakteristiku pravomocí dozorových orgánů. Konkrétní oprávnění a postupy jsou stanoveny ve speciálních zákonech, kterými se činnost těchto úřadů řídí. V této souvislosti lze zmínit zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 146/2002 Sb., o státní zemědělské a potravinářské inspekci, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví atd. Nově je v § 25 stanoveno právní postavení sdružení spotřebitelů a jiných právnických osob založených k ochraně spotřebitele: např. sdružení (pokud to má uvedeno ve stanovách) může se stát účastníkem i soudního řízení ve věci ochrany práv spotřebitelů. Prostředky obrany proti postupu dozorového orgánu Podnikatelské subjekty, u kterých dozorové orgány provádějí kontroly, tzv. kontrolované osoby, mají také prostředky obrany proti postupu i rozhodnutí dozorového orgánu. V případě provedené kontroly podle ustanovení § 17 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, mohou kontrolované osoby proti protokolu podat písemné a zdůvodněné námitky, a to ve lhůtě pěti dnů ode dne seznámení s protokolem, nestanoví-li kontrolní pracovník lhůtu delší.V těchto námitkách mohou uvést své výhrady k výsledkům provedené kontroly. Podanými námitkami je kontrolní orgán povinen se zabývat. Nejprve kontrolní pracovník a následně i jeho nadřízený jsou povinni podané námitky prošetřit a případně kontrolní zjištění doplnit či opravit podle výsledků tohoto prošetření. Neshledají-li námitky jako opodstatněné, rozhodnou o jejich zamítnutí. Rozhodnutí o tom, jak byly námitky vyřízeny, je písemné a zašle se kontrolované osobě. V případě uložení opatření v podobě zákazů např. prodeje neoznačených výrobků, které se neukládají ve správním řízení, možnosti opravných prostředků se řídí podle příslušného zákona pro činnost dozorového orgánu. Např. v zákoně o České obchodní inspekci je v § 7 umožněno kontrolované osobě podat proti uloženému zákazu prodeje námitky, které se uvedou v záznamu nebo je může kontrolované osoba podat písemně nejpozději do tří dnů. Podané námitky nemají odkladný účinek. Rozhoduje o nich bezodkladně ředitel inspektorátu. Písemné vyhotovení rozhodnutí o námitkách se doručuje kontrolované osobě a je konečné. O možnosti uplatnění tohoto prostředku uvádějí dozorové orgány v zápise o výsledku kontrol poučení o této možnosti. - 33 -
MALOOBCHOD
V případě, že jsou sankce a opatření ukládána ve správním řízení podle Zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, jsou také tímto zákonem stanoveny možné prostředky obrany proti postupu dozorového orgánu. Je-li zahájeno správní řízení, má účastník řízení po celou dobu trvání tohoto řízení právo nahlížet do spisu, pořizovat si výpisy ze spisu, doplňovat spis, předkládat vyjádření či doplnění. Dozorový orgán je při řízení povinen takováto doplnění či vyjádření před vydáním rozhodnutí řádně vyhodnotit. Je-li následně vydáno rozhodnutí ve správním řízení pro porušení příslušného ustanovení zákona, např. rozhodnutí o pokutě, má účastník takovéhoto řízení právo se odvolat proti tomuto rozhodnutí do 15 dnů od jeho doručení. Orgán, který pokutu ukládá, je povinen v rozhodnutí o této možnosti účastníka řízení poučit. O odvolání proti rozhodnutí rozhoduje nadřízený orgán. V rámci přezkoumání rozhodnutí může původní rozhodnutí změnit, zrušit či potvrdit. Rozhodnutí odvolacího orgánu je konečné a již se nelze proti němu odvolat. Tím bylo ukončeno správní řízení. Proti pravomocnému správnímu rozhodnutí orgánu je možné podat soudní žalobu podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního a domáhat se nápravy soudní cestou a nebo využít mimořádné opravné prostředky podle správního řádu, kterými jsou žádost o obnovu řízení a nebo přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení.
3.2. • • •
ZÁKON O
OBALECH
Dosavadní zákon o obalech je poměrně složitý a ekonomicky a administrativně náročný pro povinné osoby. Pro maloobchod lze doporučit dodržování tři zásadních bodů: s balenými výrobky převzít „Prohlášení“ nebo informaci o prohlášení, brát výrobky pouze od klientů AOS (t. č. EKO-KOM, a. s.) a odebírat výrobky v označených spotřebitelských obalech. Povinnosti vyplývající z tohoto zákona jsou především: prevence, základní podmínky, prohlášení; registrace, evidence, zpětný odběr, využití recyklace; označování
Jak prodávat s ohledem na zákon o obalech Do konce roku 2001 Zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech upravoval i nakládání s odpady z obalů. Od 1. ledna 2002 platí soustava dvou zákonů, které upravují nakládání s odpady z obalů: • zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a • zákon č. 477/2001 Sb., o obalech. Tento zákon byl již několikrát novelizován – poslední novelizace byla provedena zákonem č. 66/2006 Sb. Do těchto dvou zákonů byla implementována Evropská směrnice č. 94/62/EC. Na nakládání s odpady z obalů se vztahují právní předpisy platné pro hospodaření s odpady, pokud tento zákon nestanoví jinak. Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech stanoví práva a povinnosti podnikajících právnických a fyzických osob (na rozdíl od zákona o odpadech neukládá povinnosti občanům). Základní povinnosti podnikatelských subjektů Důležitou změnou jsou podle poslední novely zákona o obalech jsou zpřesněné definice základních pojmů obsažené v § 2. Osoba, která uvádí na trh (do oběhu) obaly nebo balené výrobky má řadu povinností. S jistou přípustnou dávkou zjednodušení se dá říci, že se jedná o tři, poměrně nezávislé proudy povinností: • prevence, základní podmínky, prohlášení; • registrace, evidence, zpětný odběr, využití recyklace; • označování. - 34 -
MALOOBCHOD
Prevence (§ 3) - co možná nejmenší obal, sáček z co nejtenčí fólie, v litrové láhvi nelze prodávat pouze tři čtvrtě litru šťávy, na jeden rohlík nelze použít sáček na tři rohlíky – to by bylo plýtvání. Základní podmínky uvedení obalu na trh (§ 4): obal musí být takový, aby šel sprovodit ze světa alespoň jednou z možností: • recyklací (materiálovou: láhev se rozdrtí a opět roztaví na sklo, z něhož se vyrábějí okna nebo i láhve); • energetickým využitím (hořením obalu vzniká více tepla, než je potřeba k tomu, aby se zapálil: plastové kelímky od jogurtů); • organickou recyklací (kompostování: dřevěné palety). Dále mezi základní podmínky patří dodržení a minimalizace obsahu nebezpečných látek.
limitu
koncentrace
těžkých
kovů
Povinnosti osoby, která uvádí na trh obal jsou uvedeny v § 5: • na požádání předložit kontrolním orgánům technickou dokumentaci nezbytnou k prokázání splnění povinností stanovených v § 3 a v § 4; • průkazně informovat své odběratele o tom, že obal splňuje požadavky stanovené v § 3 a v § 4. Obdobné povinnosti má i osoba, která uvádí na trh obalový prostředek (tj. výrobek, z něhož obal je prodejní, obal skupinový nebo obal přepravní přímo vyroben nebo který je součástí obalu sestávajícího se z více částí). V § 6 jsou uvedeny povinnost osob, které uvádějí na trh obal nebo obalový výrobek: označit na tomto obalu nebo baleném výrobku materiál, ze kterého je obal vyroben a to v souladu s právem Evropských společenství. Nově jsou rovněž definovány povinnosti u opakovaně použitelných obalů (§ 7): osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu výrobky, jejichž obaly jsou opakovaně použitelné, je povinna učinit organizační, technická nebo finanční opatření odpovídající kritériím, která jsou stanovena v příloze č. 2 k tomuto zákonu a umožňují opakované použití obalů (např. vratné zálohované láhve). Obdobné povinnosti jsou uloženy v § 10 – zpětný odběr a to osobám, které uvádějí na trh nebo do oběhu výrobky prodejem spotřebiteli. Tyto osoby jsou povinny informovat odběratele a spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru. Nově byly rovněž stanoveny povinnosti v § 15 osobám, na které se vztahuje povinnost zapsat se do Seznamu podle § 14 zákona o obalech. V § 15a jsou uvedeny osoby, které uvádějí na trh nebo do oběhu obaly a nemusí plnit povinnosti uvedené v § 15 až § 16. Jsou to osoby, které splňují podmínku, že: • celkové množství obalů jimi uvedených na trh nebo do oběhu za kalendářní rok nepřekročí 300 kg a zároveň; • jejích roční obrat nepřekročí 4 500 000 Kč. Povinnosti maloobchodu Maloobchod je v tomto případě posledním podnikatelským subjektem, kdy je zboží v obalech, u spotřebitele dochází k tomu, že se z obalů stávají odpady – proces probíhá u spotřebitelských obalů a části skupinových obalů. Zbytek skupinových a podstatná část přepravních obalů se mění v odpady u podnikatelských subjektů, a ty jako původci těchto odpadů mají povinnost naložit s nimi dle zákona o odpadech. Zákon o obalech v § 14 ukládá osobám, které uvádějí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky, povinnost podat návrh na zápis do Seznamu osob, které jsou nositeli - 35 -
MALOOBCHOD
povinnosti zpětného odběru nebo odpadu z obalů. Podle odst. 10 se tato povinnost nevztahuje na osobu, která: • má uzavřenu smlouvu o sdruženém plnění na všechny obaly, které uvádí na trh nebo do oběhu, nebo • uvádí obaly na trh nebo do oběhu prodejen spotřebiteli, pokud za tuto osobu její povinnosti podle § 10 a § 12 plní jiná osoba. Je to výjimka pro maloobchod, tj. při výhradním prodeji spotřebiteli, se nemusí povinný subjekt (maloobchodník) zapisovat do „Seznamu povinných osob“, který je veden na Ministerstvu životního prostředí. V tomto případě se maloobchod nemusí podílet na zajištění zpětného odběru a využití (včetně recyklace) obalů jím prodávaného zboží. Musí si však zajistit prokazatelným způsobem, že všichni jeho dodavatelé tyto povinnosti již plní. Maloobchodní prodej s vlastním dovozem alespoň části baleného zboží V tomto případě není, kdo by vůči dováženému zboží splnil povinnost kromě maloobchodu. Jediná racionální (vedle teoretické možnosti zajistit plnění zpětného odběru a využití odpadu z obalů vlastními silami) cesta je uzavření smlouvy s autorizovanou obalovou společností (AOS) – vstoupit do smluvního vztahu. V tomto případě je potřeba: • brát výrobky pouze od dodavatelů, kteří mají uzavřenou smlouvu s AOS; ošetřit si vůči dodavatelům (smluvně, na dodacím listě nebo na faktuře), že za obaly dodávaných Podle současné dikce zákona o obalech je povinností maloobchodu předložit dozorovému orgánu „Prohlášení o splnění podmínek uvedení obalu na trh.“ Podle vyjádření MŽP lze této povinnosti dostát tím, že dodavatel může maloobchod informovat o tom, že obaly v předmětné dodávce splňují všechny požadavky v rámci zákona o obalech. Např.: elektronickou formou, na fakturách či dodacích listech (to si maloobchod může dohodnout v příslušných obchodních smlouvách). Povinnost informování spotřebitele o významu značek Ustanovení § 10, odst. 8 zákona o ochraně spotřebitele (č. 634/1992 Sb.) ukládá prodávajícímu povinnost vhodně zpřístupnit spotřebiteli informaci o významu použitých symbolů, jestliže byly použity při označování prodávaných výrobků. Obal však není tímto prodávaným výrobkem, neboť prodávající prodává výrobek, např.: čokoládu a obal slouží „jen“ k ochraně tohoto výrobku. Povinnosti dodavatelů Dodavatelé povinnosti, které jim ukládá zákon o obalech, mohou plnit i tím, že uzavřou smlouvu s autorizovanou obalovou společností (AOS), v současné době je zatím jediná: EKO-KOM, a. s., nebo tím, že zpětný odběr odpadů z obalů a jejich využití a recyklaci si zajistí sami. Pro maloobchod je maximální míra jistoty, pokud bere zboží od dodavatelů, kteří mají uzavřenu smlouvu s AOS. V opačném případě se maloobchod vystavuje riziku, že dodavatel zapsaný v Seznamu MŽP nesplní některou z podmínek, a poté právě tento maloobchod má povinnost sám se do Seznamu zapsat a plnit zpětný odběr, využití a vést evidenci o těchto odpadech z obalů dle vyhlášky MŽP č. 117/2002 Sb.
3.3.
ÚČETNICTVÍ – DANĚ
Oblast účetnictví Nejdůležitější změny zákona o účetnictví vydané jeho novelou pod číslem 437/2003 Sb. ve Sbírce zákonů v částce č. 145 s účinností od 1. 1. 2004 jsou uvedeny v Poradci 2004/5. Další schválená novela zákona o účetnictví, která nabývá účinnosti 1. 1. 2005 byla vyhlášena ve Sbírce zákonů v částce č. 228 dne 30. 12. 2004 pod č. 669/2004 Sb. - 36 -
MALOOBCHOD
První změna této „menší“ novely je v § 1 odst. 2 písm. e), které se týká ostatních fyzických osob, které jsou podnikateli, u kterých vzniká povinnost vést účetnictví v závislosti na výši obratu. Částka obratu se zvyšuje ze 6 mil. Kč na 15 mil. Kč. Vymezení obratu koresponduje s ustanovením § 6 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 635/2004 Sb. Od 1. 1. 2005 se do obratu se nezahrnují výnosy nebo příjmy z prodeje dlouhodobého majetku, který je obchodním majetkem. Do obratu osoby registrované k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osoby povinné k dani, které uskutečňují ekonomické činnosti v tuzemsku prostřednictvím provozovny umístěné v tuzemsku, se zahrnují pouze výnosy nebo příjmy za plnění uskutečňovaná touto provozovnou. V přechodných ustanoveních (čl. XV bod 1) je upřesněno, že fyzické osoby podle § 1 odst. 2 písm. e) zákona o účetnictví, které podle dosavadního zákona se staly v roce 2004 účetní jednotkou a tudíž měly od 1. 1. 2005 vést účetnictví, se stávají účetní jednotkou až ode dne účinnosti novely, tj. od 1. 1. 2005 a pokud jejich obrat přesáhl částku 15 mil. Kč, mají povinnost vést účetnictví od 1. 1. 2006. Dále je v přechodných ustanoveních (čl. XV bod 2) řešena povinnost vést účetnictví účastníky sdružení bez právní subjektivity. Fyzické osoby, které se do účinnosti této novely staly účetní jednotkou podle § 1 odst. 2 písm. g) zákona před novelou, protože alespoň jeden z účastníků sdružení se stal účetní jednotkou podle § 1 odst. 2 písm. e) zákona před jeho novelizací, se považuje za účetní jednotku až ode dne účinnosti této novely. Jestliže obrat uvedeného účastníka přesáhl 15 mil. Kč, mají ostatní účastníci sdružení povinnost vést účetnictví od 1. 1. 2006. K dřívějšímu vzniku povinnosti vést účetnictví se nepřihlíží, s výjimkou vzniku povinnosti podle § 1 odst. 2 písm d), f) a h) zákona (podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku, osoby vedoucí účetnictví dobrovolně anebo podle zvláštních předpisů). Druhá změna se týká některých neziskových organizací. V § 38a se stanoví, že občanská sdružení, církve, náboženské společnosti a honební společenstva, které ke dni 31. 12. 2004 vedly jednoduché účetnictví, mohou tak postupovat i nadále a podvojné účetnictví musí vést až od 1. 1. 2007. Dále je nutno upozornit, že 15. 3. 2006 vstoupila v platnost změna zákona o účetnictví zákonem č. 81/2006 Sb., který rozšiřuje v odst. 4 § 21a povinnost účetní jednotky s povinností ověřit účetní závěrku auditorem podle § 20 zákona zveřejnit účetní závěrku též v Obchodním věstníku, a to ve stejném termínu jako u obchodního rejstříku. Zákonem č. 563/1991 Sb. v platném znění, vyhláškou č. 500/2002 Sb. v platném znění a Českými účetními standardy pro podnikatele se řídí jen osoby, které jsou účetní jednotkou. Oblast daně z příjmů Pro osoby, které nejsou účetní jednotkou je od r. 2005 pouze povinnost vést daňovou evidenci ve smyslu § 7b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v platném znění. Podle této evidence poplatník vede údaje o: • příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně, • majetku a závazcích. Oceňování majetku a závazků v daňové evidenci 1. Hmotný majetek se oceňuje podle § 29 zákona o daních z příjmů (vstupní cena hmotného majetku). 2. Pohledávky se oceňují podle § 5 zákona o daních z příjmů o jmenovitou hodnotou o pořizovací cenou u pohledávky nabyté postoupením
- 37 -
MALOOBCHOD
cenou zjištěnou pro účely daně dědické nebo darovací u pohledávky nabyté děděním nebo darem. Ostatní majetek se oceňuje: o pořizovací cenou, je-li pořízen úplatně o vlastními náklady, je-li pořízen ve vlastní režii o cenou zjištěnou pro účely daně dědické nebo darovací u majetku nabytého děděním nebo darem. Závazky se oceňují: o při vzniku jmenovitou hodnotou o při převzetí pořizovací cenou. Peněžní prostředky a ceniny se oceňují jejich jmenovitými hodnotami. Do pořizovací ceny majetku pořízeného formou finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci (leasing) se zahrnou výdaje související s pořízením tohoto majetku, hrazené nájemcem (např. doprava, clo, poplatky, provize apod.). Pořizovací cenou pozemku se rozumí cena včetně porostu, pokud se nejedná o pěstitelský celek trvalých porostů, který je hmotným majetkem podle § 26 zákona o daních z příjmů a který se odpisuje. V případě úplatného pořízení nemovitých a movitých věcí, majetkových práv, pohledávek a závazků nebo části uvedeného majetku a závazků za jednu pořizovací cenu se cena jednotlivých složek majetku stanoví v poměrné výši k ceně jednotlivých složek majetku oceněných podle zvláštního právního předpisu, s výjimkou peněz, cenin, pohledávek a závazků. o
3.
4. 5. 6. 7. 8.
Oceňování majetku a závazků v cizí měně Fyzická osoba, která není účetní jednotkou používá pro účely přecenění na Kč pouze jednotný kurs podle § 38 zákona o daních z příjmů. Tento kurs se stanoví jako průměr směnného kursu stanoveného Českou národní bankou poslední den každého měsíce zdaňovacího období. Inventarizace Osoba, která není účetní jednotkou provádí dle §7b zák. 586/1992 Sb. v platném znění pouze soupis majetku a závazků k poslednímu dni zdaňovacího období a o zjištěné rozdíly upraví základ daně podle ustanovení § 24 a § 25 zákona o daních z příjmů. Archivace dokladů Daňová evidence upravuje povinnost archivace dokladů za všechna zdaňovací období, pro která neskončila lhůta pro vyměření daně stanovená zákonem o daních z příjmů nebo zvláštním právním předpisem. Zde je nutno mít v patrnosti jednak lhůty uvedené v § 38r zákona č. 586/1992 Sb. v platném znění (zákon o dani z příjmu) a lhůty uvedené v zákonu č. 337/1992 Sb. v platném znění (o správě daní a poplatků). Opravné položky k pohledávkám Fyzická osoba (poplatník) může snížit základ daně vytvořením opravných položek v souladu se zákonem č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů v platném znění. Opravné položky lze tvořit k pohledávkám za dlužníky v konkurzním a vyrovnacím řízení a k nepromlčeným pohledávkám splatným po 31. 12. 1994. Opravné položky nelze tvořit k pohledávkám vzniklým z titulu úvěrů, půjček, ručení, záloh, smluvních pokut, poplatků z prodlení, penále a jiných sankcí ze závazkových vztahů, nestanoví-li zákon jinak.
3.4.
DAŇ Z
PŘIDANÉ HODNOTY
Daňové identifikační číslo (DIČ) - 38 -
MALOOBCHOD
DIČ se skládá z „CZ“ a z kmenové části, kdy kmenová část je rodné číslo nebo identifikační číslo). DIČ bude plátce používat pro všechny uskutečněné obchody, a to jak v tuzemsku, tak do jiných členských států. DIČ v tomto tvaru budou používat všechny daňové subjekty, pokud jim bylo přiděleno pro všechny daně. Kontrola DIČ Pro obchodování mezi členskými státy musí plátce znát DIČ svých odběratelů v jiném členském státě, aby mohl dodání zboží do jiného členského státu osvobodit od daně. Plátce má možnost ověření DIČ osoby registrované k DPH v jiném členském státě na Finančním úřadě nebo na Ministerstvu financí, oddělení mezinárodní spolupráce při správě DPH, kde pracovník ověří pro plátce DIČ osoby registrované v jiném členském státě. Nebo je možné ověřit existenci tohoto DIČ na webové stránce Evropské komise, ale dostane pouze informaci, zda DIČ je platné nebo ne: http://europa.eu.int/comm/taxation_customs/vies/en/vieshome.htm Obchodování mezi členskými státy Pro účely DPH je velmi důležité stanovení místa plnění a to pro určení členského státu, kde se DPH bude přiznávat a platit. Pokud je místo plnění v tuzemsku, je DPH plátcem přiznávána a placena v tuzemsku, pokud se nejedná o plnění osvobozené od daně. Dodání zboží do jiného členského státu Dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k DPH v jiném členském státě Dodání zboží z tuzemska do jiného členského státu, které je uskutečněno plátcem (dodavatel), pro osobu registrovanou k DPH v jiném členském státě (pořizovatel), je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je skutečně zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Při dodání zboží do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, musí plátce vystavit daňový doklad do 15 dnů od uskutečnění dodání zboží do jiného členského státu, tj od uskutečnění odeslání nebo přepravy. Při dodání zboží do jiného členského státu musí plátce také podat Souhrnné hlášení, které se podává za kalendářní čtvrtletí současně s daňovým přiznáním. Přemístění obchodního majetku plátce do jiného členského státu Za dodání zboží do jiného členského státu se považuje i přemístění obchodního majetku plátcem do jiného členského státu pro jeho podnikání v tomto jiném členském státě. Plátce musí být zaregistrován k DPH v jiném členském státě, kde podniká (uskutečňuje ekonomické činnosti), aby přemístění majetku bylo dodáním zboží do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně. Zasílání zboží Pod pojmem „Zasílání zboží“ se rozumí dodání zboží plátcem do jiného členského státu z tuzemska osobě, která není registrovaná k DPH v jiném členském státě s tím, že odeslání nebo přepravu zboží musí zajistit plátce, který zboží dodává. Jedná se např. o dodání zboží vybraného podle katalogů soukromé osobě nebo i podnikateli, který není registrovaný k DPH, protože nepřekročil obrat pro povinnou registraci ani se nezaregistroval dobrovolně. V případě zasílání zboží si musí plátce hlídat hodnotu zasílaného zboží do jiného členského státu, kterou si stanoví každý členský stát (35 000 EUR nebo 100 000 EUR za kalendářní rok), protože podle hodnoty dodaného zboží do příslušného členského státu se stanoví místo plnění a tedy i členský stát, kde je DPH vybrána. V ČR máme pro zasílání zboží do tuzemska stanovenou částku 35 000 EUR za kalendářní rok, přepočtenou na českou měnu. - 39 -
MALOOBCHOD
Při zasílání zboží, které podléhá spotřební dani, se daň přiznává vždy v členském státě, do kterého je zboží dodáno, bez ohledu na výši tohoto dodaného zboží, a proto se do celkové hodnoty dodaného zboží, pro stanovení místa plnění při zasílání zboží, nezapočítává hodnota zboží, které podléhá spotřební dani. Povinnosti plátce při zasílání zboží Při zasílání zboží z tuzemska musí plátce vystavit daňový doklad do 15 dnů od uskutečnění dodání zboží nebo od přijetí platby, pokud je přijatá před uskutečněním. Zasílání zboží plátce neuvádí do souhrnného hlášení. Pořízení zboží z jiného členského státu do tuzemska plátcem Pořízení zboží z jiného členského státu plátcem (pořizovatel), které bylo dodáno osobou registrovanou k dani v jiném členském státě (dodavatel), je zdanitelným plněním v tuzemsku. Pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu do tuzemska je vždy zdanitelným plněním v tuzemsku, i když je pořízeno soukromou osobou. Povinnosti plátce při pořízení zboží V daňovém dokladu, který obdrží plátce od dodavatele musí doplnit sazbu, základ daně v české měně a vypočítat DPH a uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla povinnost přiznat daň. Povinnost přiznat daň vzniká plátci k 15. dni měsíce, který následuje po měsíci, kdy bylo uskutečněno pořízení zboží nebo ke dni vystavení daňového dokladu, pokud byl vystaven před 15. dnem měsíce, který následuje po měsíci, kdy bylo uskutečněno pořízení zboží Přemístění zboží z jiného členského státu do tuzemska Za pořízení zboží z jiného členského státu plátcem, které je zdanitelným plněním v tuzemsku, se považuje i přemístění zboží plátcem z jeho podniku (provozovny) v jiném členském státě do tuzemska. Jedná se o zboží, které plátce používal jako osoba registrovaná k DPH v jiném členském státě pro svoje podnikání a které nyní přemístil do svého podniku v tuzemsku. Pořízení zboží z jiného členského státu do tuzemska osobou osvobozenou od uplatňování DPH (nezaregistrovaný podnikatel) Zdanitelným plněním není pořízení zboží z jiného členského státu, které pořizuje osoba osvobozená od uplatňování daně, pokud celková hodnota pořízeného zboží bez daně za kalendářní rok nepřesáhla částku 10 000 EUR a tato částka nebyla překročena v předcházejícím roce. Do této částky se nezapočítává pořízení nového dopravního prostředku nebo zboží, které je předmětem spotřební daně. Do celkové hodnoty pořízeného zboží se započítává i hodnota zboží dodaného formou zasílání zboží a hodnota zboží, které si tato osoba nakoupila v jiném členském státě a přivezla do tuzemska. Registrace podnikatele z pořízení zboží z jiného členského státu jako plátce Pokud podnikatel, který uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená s nárokem na odpočet daně, přesáhne částku 10 000 EUR pořízeného zboží z jiného členského státu v běžném kalendářním roce, stává se plátcem dnem, kdy byla tato částka překročena a přihlášku k registraci musí podat nejpozději do 15 dnů ode dne překročení částky. Daň přiznává již z pořízeného zboží, jehož hodnotou překročil 10 000 EUR. Registrace podnikatele z pořízení zboží z jiného členského státu jako osoby identifikované k dani Podnikatel, který uskutečňuje pouze osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně, se při překročení částky 10 000 EUR pořízeného zboží stává osobou identifikovanou k dani - 40 -
MALOOBCHOD
dnem pořízení zboží, kterým překročil tuto částku. Přihlášku k přidělení DIČ musí podat nejpozději do 15 dnů od překročení částky pořízeného zboží a má pouze povinnost přiznat a zaplatit daň z pořízení zboží, ale nemá nárok na odpočet daně z pořízeného zboží, protože uskutečňuje jen osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně. Pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně Pokud je nezaregistrovanému podnikateli dodáno zboží z jiného členského státu do tuzemska, které je předmětem spotřební daně, formou zasílání zboží, stává se plátcem nebo osobou identifikovanou k dani dnem dodání zboží a musí přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku již z tohoto dodaného zboží. Zjednodušený postup v třístranném obchodě Jedná se o zjednodušení postupu při vybírání DPH v případě, kdy tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech uzavřou obchod, kdy předmětem obchodu je dodání téhož zboží mezi nimi (prodávající, kupující a prostřední osoba) za podmínek: • zboží je přímo přepraveno prodávajícím nebo prostřední osobou z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího, • prostřední osoba je registrovaná v jiném členském státě než prodávající a kupující a zboží pořizuje od prodávajícího v členském státě kupujícího (kde končí přeprava) za účelem následného dodání zboží kupujícímu v tomto členském státě. Zjednodušený postup spočívá v tom, že prostřední osoba se nemusí registrovat ve státě kupujícího, protože pořízení zboží v tomto členském státě má osvobozeno od daně (musí splnit podmínky podle zákona členského státu) a daň je povinen přiznat a zaplatit kupující, jakoby uskutečnil pořízení zboží z jiného členského státu. Poskytování služeb Základní princip stanovení místa plnění Pro stanovení území státu, kde se bude poskytovaná služba zdaňovat, tj. přiznávat a platit DPH, je důležité stanovení místa plnění. Obecně je místem plnění u služeb místo, kde má poskytovatel služby své sídlo nebo místo podnikání popřípadě provozovnu. To znamená, že podle obecného pravidla bude DPH ze služby přiznávat poskytovatel služby ve státě, kde je jeho sídlo, místo podnikání nebo kde má provozovnu, ze které je služba poskytována. Toto obecné pravidlo pro stanovení místa plnění se použije, pokud není v zákoně přímo stanoveno místo plnění pro konkrétní službu. Zvláštní případy stanovení místa plnění V zákoně jsou vyjmenovány jednotlivé služby - § 10 zákona o DPH, kdy se místo plnění stanoví odlišně od obecného pravidla. Jestliže je služba poskytnutá osobou registrovanou k DPH v jiném členském státě nebo zahraniční osobou podnikatelem, které nemají v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, a je poskytnutá osobě, která má sídlo, místo podnikání, provozovnu, nebo bydliště v tuzemsku a místo plnění poskytované služby je v tuzemsku, musí se pro určení osoby, která má povinnost přiznat DPH v tuzemsku rozlišit, jestli je služba poskytnutá pro plátce nebo osobu povinnou k dani (nezaregistrovaného podnikatele) nebo pro soukromou osobu. Pokud je taková služba poskytnuta pro plátce, přenáší se povinnost přiznat DPH na plátce (reverse-charge), který má zároveň nárok na odpočet DPH z této služby. Stejně je tomu i v případě poskytnutí služby nezaregistrovanému podnikateli, protože tato osoba se stává plátcem dnem poskytnutí této služby a je povinna podat přihlášku k registraci nejpozději do 15 dnů od poskytnutí služby a již z této služby je povinna přiznat DPH.
- 41 -
MALOOBCHOD
V případě poskytnutí této služby soukromé osobě je poskytovatel služby povinen přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku a je povinen podat přihlášku k registraci plátce Finančnímu úřadu pro Prahu 1, nejpozději k datu uskutečnění poskytované služby. Pokud plátce poskytuje služby s místem plnění v jiném členském státě, vzniknou mu povinnosti podle zákonů příslušného státu v případě, že má povinnost přiznat a zaplatit DPH v jiném členském státě. Služby vztahující se k nemovitostem Jedná se o služby architekta, odhadce, stavebního dozoru, služby realitní kanceláře apod., kdy místem plnění pro poskytovanou službu je území státu, kde se nemovitost nachází. Přepravní služby U přepravní služby je obecně místem plnění území, kde je přeprava uskutečňována. Pokud se přeprava uskutečňuje přes více států, místa plnění se stanoví na území jednotlivých států podle uskutečnění jednotlivých úseků přepravy a poskytovatel služby musí přiznat a zaplatit DPH v jednotlivých státech tak, jak to vyplývá z právních předpisů těchto států, pokud se nejedná o přepravní služby osvobozené od DPH (přeprava zboží při vývozu, přeprava zboží při dovozu, přeprava osob mezi členskými státy a do třetích zemí). Výjimky z obecného pravidla pro stanovení místa plnění u přepravních služeb: 1. Přeprava zboží mezi členskými státy 2. Poskytnutí služby přímo související s přepravní službou 3. Poskytnutí služby jménem a na účet jiné osoby ( Služby kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, výchovné a zábavní včetně organizování a souvisejících služeb Místo plnění se při poskytnutí těchto služeb stanoví podle místa, kde jsou skutečně poskytovány. Služby oceňování a práce na movité věci Místo plnění se u oceňování věci nebo práce na movité věci (oprava, úprava, leštění, broušení, lakování apod.) stanoví podle místa, kde je služba fyzicky uskutečněna. Pokud jsou tyto služby poskytnuty pro osobu registrovanou k dani v jiném členském státě, než kde jsou uskutečněny, potom je místo plnění v členském státě, který vydal DIČ, pod kterým je služba poskytnuta za podmínky, že je movitá věc odeslána z členského státu, kde byla služba poskytnuta. Poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby Jestliže je poskytnuta služba na základě mandátní smlouvy, která spočívá v zajištění jiné služby než přepravní a služby přímo související s přepravní službou nebo jiné než vyjmenované v následujícím bodě nebo, která spočívá v zajištění dodání nebo pořízení zboží, je místem plnění poskytované služby na základě mandátní smlouvy místo, kde je zajišťovaná služba uskutečněna nebo kde je uskutečněno dodání nebo pořízení zboží. Pokud je však služba na základě mandátní smlouvy poskytnuta pro osobu registrovanou v jiném členském státě, než kde je zajišťované plnění uskutečněno, potom je místo plnění v členském státě, který vydal DIČ, pod kterým je služba poskytnuta. Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku zahraniční osobě nebo zahraniční osobou 1. Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku plátcem zahraniční osobě (soukromé i podnikateli), která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, případně místo pobytu, se nestanoví podle obecného pravidla, tj. podle sídla, místa podnikání nebo provozovny plátce-poskytovatele služby v tuzemsku, - 42 -
MALOOBCHOD
pokud po celou dobu nájmu dochází ke skutečnému užití ve třetí zemi, potom bude místo plnění ve třetí zemi. 2. Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku zahraniční osobou podnikatelem, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, případně místo pobytu, se nestanoví podle obecného pravidla, tj. podle sídla, místa podnikání nebo provozovny zahraniční osoby-poskytovatele služby ve třetí zemi, pokud i jen po část doby nájmu dochází ke skutečnému užití v tuzemsku, potom bude místo plnění v tuzemsku. Dovoz Dovoz zboží do tuzemska zůstává předmětem daně, tedy zdanitelným plněním. Dovozem zboží je vstup zboží ze třetí země na území Evropských společenství a DPH se bude vybírat v členském státě, kde zboží vstoupí na území EU, jestliže vznikne v tomto členském státě daňová povinnost při propuštění zboží do příslušného celního režimu. Daňová povinnost vzniká při propuštění zboží do celního režimu: • volný oběh, • dočasné použití, • aktivní zušlechťovací styk v systému navracení, • volný oběh při zpětném dovozu zboží do tuzemska, které bylo vyvezeno v pasivním zušlechťovacím styku. Jestliže je zboží po vstupu na území EU umístěno do svobodného celního skladu nebo celního pásma nebo má postavení dočasně uskladněného zboží nebo je propuštěno do celního režimu uskladnění v celním skladu, aktivní zušlechťovací styk v podmíněném systému, dočasné použití s úplným osvobozením od cla nebo tranzit, DPH se bude vybírat v členském státě, kde je ukončen příslušný režim. Daňová povinnost při dovozu zboží také vzniká dnem porušení podmínek příslušného režimu nebo dnem nezákonného dovozu. Plátce při dovozu zboží musí zaplatit DPH v tuzemsku, pokud vznikne daňová povinnost v tuzemsku, jinak musí DPH zaplatit v příslušném členském státě, kde mu vznikne daňová povinnost při dovozu zboží. Osvobození dovozu zboží Jedná se jen o uvedení některých osvobození dovozu zboží jako např.: 1. Dovoz zboží je osvobozen od daně, pokud je osvobozen od cla s tím, že některé dovozy zboží jsou sice osvobozeny od cla, ale už nejsou osvobozeny od daně. Jedná se např.: dovoz vědeckých nástrojů, přístrojů, i pro lékařské účely, zboží vzdělávací, kulturní, vědecké povahy atd. 2. Přeprava zboží při dovozu a služby přímo vázané na dovoz jsou osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně, pokud jsou náklady na tyto služby zahrnuty do základu daně při dovozu zboží. 3. Služby, které jsou přímo vázány na dovoz zboží, které je umístěno do některého z režimů, kde nevzniká daňová povinnost, jsou také osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně. Vývoz zboží Vývozem zboží zůstává dodání zboží z tuzemska do třetí země, tedy na území mimo EU, tj. zboží musí být přepraveno do třetí země. Vývoz zboží je osvobozen od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je přeprava uskutečněna dodavatelem nebo kupujícím, který nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, případně mohou zmocnit třetí osobu.
- 43 -
MALOOBCHOD
Vývoz zboží je uskutečněn, pokud je zboží propuštěno do režimu • vývozu, • pasivního zušlechťovacího styku, • tranzitu nebo • umístěno do svobodného celního skladu nebo pásma a na JCD je celním orgánem uvedeno datum výstupu zboží z území EU nebo je potvrzeno umístění zboží do svobodného celního skladu nebo pásma. Další osvobození od daně s nárokem na odpočet daně Jedná se jen o uvedení některých osvobození od daně s nárokem na odpočet daně jako např.: • Přeprava zboží při vývozu a služby, které jsou přímo vázány na vývoz zboží jsou osvobozeny od DPH s nárokem na odpočet daně. Práce na movitém věci provedená plátcem v tuzemsku osobě, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je tato věc odeslána nebo přepravena do třetí země, a to poskytovatelem služby nebo osobou, pro kterou jsou služby poskytnuty nebo mohou zmocnit k přepravě třetí osobu. Přeprava osob mezi jednotlivými členskými státy a členskými státy a třetími zeměmi, je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně.
3.5.
PRACOVNĚ-PRÁVNÍ PŘEDPISY
Přehled základních právních předpisů v pracovněprávní oblasti • Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) • Listina základních práv a svobod (usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky) • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce • Zákon č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce • Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění • Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců • Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) • Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 120/1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů Základní vymezení pracovněprávních vztahů V základním vymezení pracovněprávních vztahů je zdůrazněno naplnění jedné ze základních ústavních zásad, že každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá – „co není zakázáno, je dovoleno“. Tato zásada se prolíná obsahem celé nové právní úpravy a lze ji označit za stěžejní. Zásadně se tak mění právní povaha dosavadního zákoníku práce, jehož obsah vycházel ze zcela opačné zásady „co není dovoleno, je zakázáno“.
- 44 -
MALOOBCHOD
V této souvislosti nová právní úprava přímo stanoví, že odchýlení není možné v těchto případech: • jestliže to zákoník práce výslovně zakazuje, • jestliže to vyplývá z povahy ustanovení zákoníku práce, • jde-li o úpravu účastníků pracovněprávních vztahů, • jde-li o ustanovení zákoníku práce odkazující na použití občanského zákoníku, • není-li v zákoníku práce stanoveno jinak, v náhradě škody, • jde-li o ustanovení zákoníku práce ukládajících povinnost (s výjimkou odchýlení ve prospěch zaměstnance), • jde-li o ustanovení zákoníku práce, kterými se zapracovávají předpisy Evropských společenství (s výjimkou odchýlení ve prospěch zaměstnance), jejichž výčet je uveden v samostatném ustanovení zákoníku práce, • jde-li o práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích obsažených v ustanoveních zákoníku práce, jejichž výčet je uveden v jeho samostatném ustanovení. Odchýlení se od pracovněprávních norem v tomto zákoníku obsažených je možné prostřednictvím pracovních smluv, kolektivních smluv, popř. jiných smluv či dohod uzavíraných podle zákoníku práce a formou vnitřního předpisu. Závislá práce Právní úprava zcela nově vymezuje pojem „závislá práce“ jako předmět (objekt) výlučné úpravy pracovněprávních vztahů. Závislá práce je právní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance. Za závislou práci se považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle jeho pokynů a jeho jménem za mzdu nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době, na pracovišti zaměstnavatele nebo jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost. Vznik pracovního poměru Pracovní poměr je jedním ze základních pracovněprávních vztahů upravených zákoníkem práce. Pracovní poměr může vzniknout jen se souhlasem zaměstnance a zaměstnavatele, jako účastníků tohoto pracovněprávního vztahu. Zaměstnavatel může zaměstnance získávat sám, na základě vlastního výběru (např. konkurs, inzerát, osobní jednání) nebo za pomoci příslušného úřadu práce nebo agentury práce. Pro předsmluvní vztahy vyplývají pro zaměstnavatele zejména tyto povinnosti: zajistit rovné zacházení se všemi fyzickými osobami ucházejícími se u něj o práci, zákaz vyžadovat od fyzické osoby ucházející se u něj o práci informace o národnosti, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství, filozofickém přesvědčení, sexuální orientaci, informace, které odporují dobrým mravům a osobní údaje, které neslouží k plnění povinností zaměstnavatele stanovených zvláštním právním předpisem, oznámit příslušnému úřadu práce do 10 kalendářních dnů volná pracovní místa (pracovní místa nově vytvořená nebo uvolněná) a nejpozději do 10 kalendářních dnů obsazení volných pracovní míst. Před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen seznámit fyzickou osobu s právy a povinnostmi, s pracovními podmínkami, s podmínkami odměňování a se specifickými povinnostmi ve vztahu k vykonávané práci, které vyplývají ze zvláštních právních předpisů. Dále je povinen zajistit, aby se fyzická osoba podrobila vstupní lékařské prohlídce v případech, kdy to stanoví zvláštní právní předpis a zabezpečit na své náklady vyšetření lékařem pracovnělékařské péče před vznikem pracovního poměru s mladistvým.
- 45 -
MALOOBCHOD
Pracovní poměr vzniká pracovní smlouvou. Zaměstnavatel je povinen uzavřít pracovní smlouvu vždy písemně. Pracovní smlouva musí vždy obsahovat tyto podstatné náležitosti: druh práce, místo nebo místa výkonu práce a den nástupu do práce. Jestliže zaměstnanec v den sjednaný v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nenastoupí do práce, aniž by mu v tom bránila překážka v práci nebo do týdne zaměstnavatele o této překážce neuvědomí, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit. Pracovní smlouva obsahuje též údaje o právech a povinnostech, jejichž výčet je taxativně uveden v ustanovení § 37 odst. 1 zákoníku práce (např. údaj o délce dovolené a jejím určování, údaj o mzdě, údaj o výpovědních dobách). V případě, že tyto údaje informativní povahy pracovní smlouva neobsahuje, má zaměstnavatele zákonem stanovenou povinnost o nich zaměstnance písemně informovat, a to nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru (to platí i o změnách uvedených údajů). Jako nejobvyklejší další ujednání v pracovní smlouvě lze označit sjednání zkušební doby. Pracovní poměr se považuje za sjednaný na dobu neurčitou, pokud v pracovní smlouvě nebyla výslovně sjednána doba jeho trvání – pracovní poměr na dobu určitou. Přímo v pracovní smlouvě může být sjednána i mzda. Odměňování Odchylná úprava mzdových práv v pracovněprávních vztazích nemůže být nižší nebo vyšší, než je právo, které stanoví zákoník práce, kolektivní smlouva, popřípadě vnitřní předpis jako nejméně nebo nejvýše přípustné. Zaměstnavatel musí dodržovat zásadu poskytování stejné mzdy a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, případně odměny za stejnou práci a za práci stejné hodnoty. Mzda se sjednává v kolektivní smlouvě, v pracovní smlouvě nebo jiné smlouvě. Jde o dvoustranné právní úkony. Dále je možno, aby ji zaměstnavatel stanovil vnitřním mzdovým předpisem nebo mzdovým výměrem, tedy jednostranně. Zaměstnavatel je povinen v den nástupu do práce vydat zaměstnanci písemný mzdový výměr, který obsahuje údaje o způsobu odměňování, o termínu výplaty mzdy, jestliže tyto údaje neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis. Mzdový výměr je jednostranný právní úkon zaměstnavatele, kterým se určuje zaměstnanci výše mzdy, resp. způsob odměňování (mzdová forma apod.) a proto se souhlas zaměstnance se mzdovým výměrem nevyžaduje. Zaměstnanec by však měl podepsat přijetí mzdového výměru a uvést datum jeho přijetí. Odmítnutí přijetí mzdového výměru nebo nesouhlas s jeho obsahem ze strany zaměstnance nemá vliv na jeho účinnost. Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci v pracovněprávním vztahu, tj. z pracovního poměru a podle nové právní úpravy i z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Mzda nebo odměna z dohody nesmí být nižší než minimální mzda. Nová právní úprava stanoví základní sazbu minimální mzdy ve výši nejméně 7 955,- Kč za měsíc, nebo 48,10,- Kč za hodinu s tím, že další její sazby stanoví vláda nařízením, zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku. Zaručená mzda je zcela nový institut. Představuje mzdu, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle právní úpravy, smlouvy, vnitřního předpisu nebo mzdového výměru. Nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, stanoví vláda svým nařízením. Zaručená mzda v tomto smyslu nahrazuje dosavadní institut minimálních mzdových tarifů platných pouze pro zaměstnance odměňované mzdou.
- 46 -
MALOOBCHOD
Druhy a výše příplatků Zaměstnanci přísluší při splnění podmínek tyto druhy příplatků: • za práci přesčas ve výši nejméně 25 % průměrného výdělku, • za práci ve svátek nejméně ve výši 100 % průměrného výdělku, • za noční práci, tj. v době od 22 do 6 hodin nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku (stanoven nový způsob určení výše oproti dosavadní úpravě, která jej stanovila minimální pevnou částkou), • za práci ve ztíženém pracovním prostředí přísluší nejméně 10 % základní sazby minimální mzdy, • za dobu práce v sobotu a v neděli přísluší zaměstnanci příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku (nově stanoven příplatek i pro podnikatelské subjekty). Odměna za pracovní pohotovost - za dobu pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna nejméně ve výši 10% průměrného výdělku, není-li sjednáno v kolektivní smlouvě jinak. V souladu s novou právní úpravou pracovní doby se jedná o odměnu za pracovní pohotovost mimo pracoviště zaměstnavatele. Pokud by zaměstnanec v době pracovní pohotovosti začal vykonávat práci, přísluší mu za tuto dobu mzda a nikoliv odměna za pracovní pohotovost. Výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu je posuzován jako práce přesčas. Skončení pracovního poměru Způsoby skončení pracovního poměru jsou dohoda, výpověď, okamžité zrušení, zrušení ve zkušební době, uplynutí sjednané doby, smrt zaměstnance (ve stanovených případech i smrt zaměstnavatele), u cizinců též odnětí povolení k pobytu, vyhoštění nebo uplynutí doby povolení k zaměstnání, hromadné propouštění. Dohoda o rozvázání pracovního poměru - předpokladem pro skončení pracovního poměru dohodou je souhlasný projev vůle zaměstnavatele a zaměstnance, že ke sjednanému dni dojde k rozvázání pracovního poměru. Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí obsahovat datum skončení (určení dne, kdy pracovní poměr končí), důvody skončení, požaduje-li to zaměstnanec (je tomu rovněž v případě, kdy důvody podmiňují poskytnutí odstupného nebo mají vztah k úhradě nákladů z kvalifikační dohody) a musí mít písemnou formu, jejíž nedodržení znamená neplatnost dohody. Výpověď - výpovědí může rozvázat pracovní poměr zaměstnavatel i zaměstnanec a z právní úpravy pro ně shodně vyplývají tyto obecné podmínky pro výpověď: výpověď musí být písemná, jinak je neplatná, musí být druhému účastníku doručena, jinak je neplatná, výpověď, která již byla doručena druhému účastníku může být odvolána jen s jeho souhlasem s tím, že odvolání i souhlas musí být písemné (požadavek písemné formy v těchto případech není pod sankcí neplatnosti). Pracovní poměr skončí uplynutím výpovědní doby, jejíž délka je stanovena na nejméně dva měsíce. Mezi účastníky pracovního poměru může být sjednána i výpovědní doba delší. Výpovědní doba začíná plynout prvním dnem kalendářního měsíce následujícím po doručení. Zaměstnanec může dát výpověď z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel je oprávněn dát zaměstnanci výpověď jen z důvodů právní úpravou výslovně stanovených: jde o tzv. organizační změny spočívající v ekonomických, technologických nebo technických okolnostech ve vazbě na provoz zaměstnavatele (např. ruší-li se nebo přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část, nadbytečnost zaměstnance), či o důvody na straně zaměstnance spočívající ve zdravotním stavu nebo zdravotní způsobilosti, pro něž nemůže zaměstnanec dále vykonávat dosavadní práci, v osobě nebo v jednání zaměstnance – nesplňování stanovených předpokladů nebo
- 47 -
MALOOBCHOD
požadavků pro výkon sjednané práce, porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Právní úpravou je vysloven zaměstnavateli zákaz výpovědi v ochranné době, tj. v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným pro nemoc nebo úraz (kromě případů, kdy si zaměstnanec neschopnost vyvolal úmyslně nebo si ji způsobil v opilosti či zneužitím návykových látek), od podání návrhu na ústavní ošetřování, až do dne jeho ukončení, od nástupu lázeňského léčení až do dne jeho ukončení, výkonu vojenského cvičení nebo výjimečného vojenského cvičení (od doručení povolávacího rozkazu, výkonu cvičení až do uplynutí 2 týdnů po propuštění z cvičení), zaměstnanec je dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce, zaměstnankyně je těhotná, čerpá mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou, zaměstnanec pracující v noci je dočasně nezpůsobilým pro noční práci. Právní úpravou stanovený zákaz výpovědi se nevztahuje na výpověď danou z důvodů organizačních změn (mimo důvodu přemístění zaměstnavatele nebo jeho části), na výpověď z důvodů, kdy lze okamžitě zrušit pracovní poměr (mimo specificky stanovených případů zaměstnankyň čerpajících mateřskou dovolenou a zaměstnanců rodičovskou dovolenou), na výpověď z důvodů jiného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů se vztahem k vykonávané práci (pokud nejde o zaměstnankyni těhotnou, čerpající mateřskou nebo rodičovskou dovolenou nebo o zaměstnance čerpajícího rodičovskou dovolenou). Okamžité zrušení pracovního poměru je mimořádným způsobem skončení pracovního poměru. Právní úprava váže okamžité zrušení pracovního poměru na splnění stanovených podmínek, jejichž obsah je téměř totožný jako u výpovědi (např. písemná forma, doručení druhému účastníku). Zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr zaměstnance pouze z těchto důvodů: odsouzení zaměstnance pro úmyslný trestný čin, zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit, ze zdravotních důvodů (nemůže-li podle lékařského posudku dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil výkon jiné vhodné práce v době 15 dnů od předložení tohoto posudku), z důvodu, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu do 15 dnů po termínu splatnosti, a to ve lhůtě do dvou měsíců ode dne, kdy důvod pro takový postup zjistil, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy takový důvod vznikl (stejná lhůta platí i pro zaměstnavatele). V případě okamžitého zrušení pracovního poměru z důvodu, že neobdržel ve stanovené lhůtě mzdu (náhradu mzdy), přísluší zaměstnanci právo na odstupné. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době může realizovat zaměstnavatel i zaměstnanec a to z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel má nově stanoven zákaz ve zkušební době zrušit pracovní poměr se zaměstnancem v době prvních 14 kalendářních dnů trvání jeho dočasné pracovní neschopnosti (tj. v době poskytování náhrady mzdy). Zaměstnanec však i nadále může i v této době pracovní poměr zrušit. Po uplynutí uvedené doby a dalším trvání dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance může zaměstnavatel pracovní poměr zrušit. Pracovní poměr sjednaný na dobu určitou končí uplynutím sjednané doby. Před uplynutím sjednané doby může takto sjednaný pracovní poměr skončit také ostatními způsoby (např. dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením) za obecně stanovených podmínek. Pokračuje-li zaměstnanec s vědomím zaměstnavatele po uplynutí sjednané doby dále v konání prací, mění se takto sjednaný pracovní poměr na dobu určitou automaticky na pracovní poměr na dobu neurčitou.
- 48 -
MALOOBCHOD
Smrt zaměstnance je právní událostí, která má za následek skončení pracovního poměru. Peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají. Až do výše trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová práva postupně na jeho manžela, děti a rodiče, pokud s ním žili v době smrti ve společné domácnosti. Není-li uvedených osob, stávají se tato práva předmětem dědictví. Neplatné rozvázání pracovního poměru Žalobu na neplatné rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může zaměstnavatel i zaměstnanec uplatnit u soudu. Lze tak učinit nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit. Pouze soud může rozhodnout, zda rozvázání pracovního poměru bylo platné či neplatné a o nárocích z toho vyplývajících. Odstupné Odstupné je určitá forma „odškodnění“ zaměstnance při ztrátě zaměstnání bez vlastního zavinění, které je poskytováno jako jednorázový peněžní příspěvek. I nadále odstupné přísluší zaměstnanci, který dostal z pracovního poměru výpověď z důvodů tzv. organizačních změn. V takovém případě, při skončení pracovního poměru přísluší zaměstnanci odstupné v nově stanovené výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku. Nově odstupné přísluší i zaměstnanci, jehož pracovní poměr byl rozvázán výpovědí danou zaměstnavatelem ze zdravotních důvodů způsobených pracovním úrazem, nemocí z povolání (ohrožení touto nemocí) nebo dosažením nejvyšší přípustné expozice. V takovém případě při skončení pracovního poměru podle nové právní úpravy přísluší zaměstnanci odstupné podstatně zvýšené a to ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Odstupné náleží i v těch případech, kdy z uvedených důvodů dochází k rozvázání pracovního poměru dohodou. Výše odstupného je právní úpravou stanovena pouze v minimální výši, která je základem pro další možné zvýšení. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr Zaměstnavatelé budou moci i nadále zabezpečit plnění některých svých úkolů prostřednictvím dohod, jestliže to pro ně bude např. účelnější nebo hospodárnější. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr lze sjednávat jak s osobami, které v pracovním poměru nejsou, tak i s osobami, které v pracovním poměru jsou. Podle nové právní úpravy se na práci konanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr vztahuje obecná úprava pro výkon práce v pracovním poměru s některými výjimkami, pokud jde o odstupné, pracovní dobu a dobu odpočinku, překážky v práci na straně zaměstnance, skončení pracovního poměru, odměnu z dohody. Právní úprava dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr rozlišuje dvě dohody: dohodu o provedení práce (do 150 hodin práce pro jednoho zaměstnavatele ročně) a dohodu o pracovní činnosti (limitem je polovina průměru stanovené týdenní pracovní doby - ten se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů). Dohodu o pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen uzavřít písemně, jinak je neplatná. Pracovní doba, přestávky Pracovní doba je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci. Nově se jako pracovní doba dále posuzuje jakákoli doba přítomnosti zaměstnance na pracovišti, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele (úprava souvisí se zrušením pracovní pohotovosti na pracovišti).
- 49 -
MALOOBCHOD
Doba odpočinku je doba, která není pracovní dobou. Pracovní pohotovostí je doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Podle nové právní úpravy může být pracovní pohotovost jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele. Prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. Délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí být delší než 40 hodin týdně. Stanovená pracovní doba může být zkrácena bez snížení mzdy pod stanovený rozsah, stejně jako podle dosavadní právní úpravy. Zkrácení může obsahovat pouze kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis. Zaměstnavatel může se zaměstnancem sjednat kratší pracovní dobu. V takovém případě bude zaměstnanci příslušet mzda odpovídající této kratší pracovní době. Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určuje začátek a konec směn, zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Přitom bere na zřetel, aby rozvržení pracovní doby nebylo v rozporu s podmínkami bezpečné a zdraví neohrožující práce. Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet až po skončení směny. Pracovní dobu zaměstnavatel může možné rozvrhnout rovnoměrně a nerovnoměrně: rovnoměrné rozvržená pracovní doba - rozvrhuje se na jednotlivé týdny, délka směny nesmí přesáhnout 9 hodin. Do směny se nezahrnuje práce přesčas ani přestávky v práci. Nerovnoměrně rozvržená pracovní doba – pracovní doba v jednotlivých týdnech a jí odpovídající rozvrh směn nejsou stejné, délka směny nesmí však překročit 12 hodin. Průměrná týdenní pracovní doba bez práce přesčas nesmí za určité období přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu. Toto období může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. V kolektivní smlouvě je možné toto tzv. vyrovnávací období prodloužit na 52 týdnů po sobě jdoucích. Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby předem na celé období, na které má být pracovní doba nerovnoměrně rozvržena a předat jej zaměstnanci nejpozději 2 týdny před začátkem období, na něž je rozvržena. Pružná pracovní doba umožňuje zvýšení efektivnosti práce zaměstnanců i lepší zabezpečení jejich individuálních potřeb. O zavedení pružné pracovní doby rozhoduje zaměstnavatel. Nová právní úprava stanoví, že pružné rozvržení pracovní doby je možné jak při rovnoměrném, tak při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby. Uskutečňuje se jako denní, týdenní, popřípadě čtyřtýdenní forma. Při pružném rozvržení pracovní doby zaměstnavatel stanoví tzv. „základní pracovní dobu“, tj. dobu kdy je zaměstnance povinen být na pracovišti (např. od 9 do 15 hodin) a dále stanoví „volitelnou pracovní dobu“ na začátek a konec pracovní doby tak, aby délka směny nepřesáhla 12 hodin (např. od 6 do 18 hodin). Zaměstnanec si volí sám začátek a konec pracovní doby v jednotlivých dnech v rámci volitelné pracovní doby. Nová právní úprava vymezuje zcela nový institut – „konto pracovní doby“. Tato úprava je v novém zákoníku práce zakotvena na základě požadavků zaměstnavatelů, aby měli možnost pružně reagovat v oblasti pracovní doby a její úpravy na měnící se potřebu práce v závislosti na změnách v odbytu jejich výrobků, poptávce po službách aj.
- 50 -
MALOOBCHOD
Konto pracovní doby představuje jiný způsob nerovnoměrného rozvržení pracovní doby. Úprava může být stanovena kolektivní smlouvou, pokud nepůsobí u zaměstnavatele odborová organizace, tak vnitřním předpisem. Další podmínkou zavedení konta je, že zaměstnavatel musí mít předchozí souhlas jednotlivých zaměstnanců, jichž se bude toto rozvržení pracovní doby týkat. Vyrovnávací období nesmí být delší než 26 týdnů po sobě jdoucích, pouze v kolektivní smlouvě může být sjednáno až na 52 týdnů po sobě jsoucích. Přestávka v práci na jídlo a oddech - zaměstnavatel je povinen ji zaměstnanci poskytnout nejpozději po 6 hodinách nepřetržité práce v trvání nejméně 30 minut. Zaměstnancům ve věku do 18 let musí být tato přestávka poskytnuta vždy a to nejpozději po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Přestávky nelze poskytovat na začátku a konci pracovní doby a nezapočítávají se do pracovní doby. Přestávku v práci na jídlo a oddech lze rozdělit do několika částí v trvání nejméně 15 minut. Poskytnutí přiměřené doby na oddech a jídlo - při pracích, které nemohou být přerušeny musí být zaměstnanci poskytnuta přiměřená doba na oddech a jídlo. Tato doba se započítává do pracovní doby. Bezpečnostní přestávka – se poskytuje v případech, které stanoví zvláštní právní předpis (např. při monotónní činnosti u pásové výroby, řidičům). Pokud má zaměstnanec na tuto přestávku právo, započítává se do pracovní doby a zaměstnanci za ni přísluší mzda. V nové právní úpravě se upravuje souběh přestávek v práci na jídlo a oddech s bezpečnostními přestávkami tak, že připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky na jídlo a oddech, započítá se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby. Dovolená Zákoník práce rozlišuje dovolenou za kalendářní rok a její poměrná část, dovolenou za odpracované dny a dodatkovou dovolenou. Podmínkou pro vznik práva na dovolenou za kalendářní rok je, aby zaměstnanec za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce. Za odpracovaný den se považuje den, v němž zaměstnance odpracoval převážnou část směny, části směn odpracované v různých dnech se nesčítají. Pokud pracovní poměr zaměstnance k zaměstnavateli netrvá po dobu celého kalendářního roku, vznikne mu nárok na poměrnou část dovolené za kalendářní rok, rovněž za podmínky odpracování alespoň 60 dnů. Poměrná část dovolené činí za každý celý kalendářní měsíc nepřetržitého trvání pracovního poměru jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok. Právo na poměrnou část dovolené zaměstnanci vznikne pouze tehdy, pokud pracovní poměr trval celý kalendářní měsíc. Základní výměra dovolené činí nejméně čtyři týdny v kalendářním roce. Zaměstnanec, který neodpracuje v kalendářním roce alespoň 60 dnů, má právo na dovolenou za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce. Platí, že jestliže zaměstnanec odpracoval 59 dnů má nárok na dovolenou za odpracované dny v délce dvou dvanáctin, jakmile odpracuje 60 dnů má nárok na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část, režim podle právní úpravy dovolené za odpracované dny se nepoužije. Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel podle rozvrhu čerpání dovolené. Doba čerpání dovolené by měla být určována zpravidla vcelku a do konce toho kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo. Poskytuje-li se dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou na jiné délce čerpání. Zaměstnavatel je povinen oznámit - 51 -
MALOOBCHOD
dobu čerpání dovolené zaměstnanci písemně alespoň 14 dnů předem, mohou se však dohodnout na kratší době. Povinnost zaměstnavatele informovat zaměstnance Účelem práva na informace a projednání je, aby zaměstnavatel informoval své zaměstnance a projednal s nim stanovené okruhy otázek (např. ekonomickou a finanční situaci zaměstnavatele, opatření v souvislosti s hromadným propouštěním), které se buď přímo, či nepřímo mohou dotýkat každého zaměstnance Zákon ukládá zaměstnavateli povinnost informovat zaměstnance a jednat s nimi přímo, tj. individuálně s každým zaměstnancem, pokud u něj nepůsobí odborová organizace, rada zaměstnanců nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnanec by měl informace dostávat vhodným způsobem a také v dostatečném předstihu, před tím, než zaměstnavatel přistoupí k uvažovaným opatřením (např. restrukturalizace podniku a s ní spojené propouštění zaměstnanců). Vzhledem k potřebě zajistit ochranu zaměstnavatele působícího zpravidla v konkurenčním prostředí, je stanoven okruh tzv. důvěrných formací, jejíchž poskytnutí může ohrozit nebo poškodit činnost zaměstnavatele. Informace o skutečnostech chráněných podle zvláštních právních předpisů není zaměstnavatel povinen podávat nebo projednávat. Zaměstnanci mají právo být informováni zejména o ekonomické a finanční situaci svého zaměstnavatele a jejím pravděpodobném vývoji, o činnosti zaměstnavatele, jejím pravděpodobném vývoji, jejích důsledcích na životní prostředí a jeho ekologických opatřeních, o právním postavení zaměstnavatele a jeho změnách a vnitřním uspořádání, základních otázkách pracovních podmínek a jejich změnách. Zaměstnavatel je povinen projednat se zaměstnanci zejména svůj pravděpodobný hospodářský vývoj, zamýšlené strukturální změny, racionalizační nebo organizační opatření, opatření ovlivňující zaměstnanost, zejména v souvislosti s hromadným propouštěním zaměstnanců, stav a strukturu zaměstnanců, základní otázky pracovních podmínek a jejich změny. U zaměstnavatele, u něhož nepůsobí odborová organizace, je možné zvolit ke splnění uvedených povinností radu zaměstnanců popřípadě zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
3.6.
BEZPEČNOST A
OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (dále jen BOZP) je průřezový obor, který se týká nejen všech pracovních činností bez ohledu na obor podnikání, ale zahrnuje i celou řadu specifických pravidel pro jednotlivé obory nebo činnosti. Pravidla na obecné i méně obecné úrovni jsou obsažena v mnoha právních předpisech a technických normách a v současné době je velmi těžké se v nich vyznat a všechny je dodržovat. Další text se zabývá částmi BOZP, které se především soustřeďují na specifika spojená s prováděnými činnostmi v maloobchodě. Obecné záležitosti této problematiky jsou obsaženy v samostatné příručce: „Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v obchodě“, která je k dispozici v systému Informačních míst pro podnikatele HK ČR. Pro maloobchod platí, stejně jako pro velkoobchod, všechna ustanovení a stručně popsaná pravidla obsažená v obecné příručce „Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v obchodě“.
- 52 -
MALOOBCHOD
BOZP v maloobchodě se především týká všech činností, technických prostředků, chemických látek a přípravků, apod. spojených se sklady a skladováním bez ohledu na předmět skladování. Stroje a technická zařízení používaná ve skladech maloobchodu – základní požadavky BOZP Manipulační vozíky Základními právními předpisy, která stanovují povinnosti zaměstnavatele pro tuto problematiku, jsou: a) Zákon č 65/1965 Sb. v platném znění (Zákoník práce), a b) Nařízení vlády č.378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí. Základní povinnosti zaměstnavatele – provozovatele manipulačních vozíků lze shrnout do několika následujících bodů: • provozovat pouze manipulační vozíky, které jsou bezpečné, tzn. např. při nákupu nových vyžadovat prohlášení o shodě se základními požadavky NV, • shromáždit a mít k dispozici průvodní dokumentaci, tzn. soubor dokumentů obsahující návod výrobce pro montáž, manipulaci, opravy, údržbu, výchozí a následné pravidelné kontroly a revize, pokyny pro případnou výměnu částí zařízení, • zpracovat nebo si nechat zpracovat místní provozní bezpečnostní předpis (nazvaný např. „Provozní řád“, „Místní řád skladu“, apod.) a stanovit v něm pracovní a technologické postupy pro používání zařízení a pravidla pohybu zařízení a zaměstnanců na pracovištích zaměstnavatele, • zajistit provádění pravidelných kontrol, údržby a prohlídek manipulačních vozíků v rozsahu stanoveném místním provozním bezpečnostním předpisem v termínu nejméně 1x za 12 měsíců (viz NV §4 odst.2), pokud průvodní dokumentace nestanoví četnost a rozsah následných kontrol jinak !, • pověřit obsluhováním manipulačních vozíků pouze osoby odborně a zdravotně způsobilé, tzn. že každý zaměstnanec, který obsluhuje manipulační vozík musí být prokazatelně proškolen z • obecné bezpečnosti práce, • bezpečnosti práce na konkrétním pracovišti, • bezpečného ovládání manipulačního vozíku, včetně pravidelné údržby a běžných oprav podle návodu k používání od výrobce; • Školení pravidelně opakovat a znalosti zaměstnanců obsluhujících manipulační vozíky ověřovat způsobem, který stanoví, stejně jako intervaly školení zaměstnavatel! Manipulační plošiny Základními právními předpisy, která stanovují povinnosti zaměstnavatele pro tuto problematiku, jsou: • Zákon č. 65/1965 Sb. v platném znění (Zákoník práce), • Vyhl. č. 324/1990 Sb. o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích v platném znění, • Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky Základní povinnosti zaměstnavatele u manipulační plošiny zdvihané prostřednictvím VZV (vysokozdvižných vozíků) lze shrnout do několika následujících bodů: • zajistit, aby byla k dispozici technická dokumentace, kterou tvoří prohlášení o shodě, návod na obsluhu a údržbu a provozní deník; • zajistit, aby obsluha manipulační plošiny byla prokazatelně seznámena s návodem k obsluze daného zařízení; • zakázat obsluze: o ponechávat VZV bez obsluhy, je-li plošina ve zdvižené poloze, - 53 -
MALOOBCHOD
vystupovat na samotnou konstrukci plošiny (obsluha musí být vždy nohama na podlaze plošiny), o naklánět se přes okraje plošiny způsobem, při kterém hrozí převážení a pád osob, o přetěžovat plošinu nebo přepravovat nepovolený počet osob, o manipulovat s plošinou nad dalšími osobami; dbát, aby obsluha používala zajišťovací prvky (šrouby, čepy) při instalaci plošiny na nabírací vidlice VZV; dbát, aby obsluha před každým použitím plošiny ji zkontrolovala a provedla zápis do provozního deníku; zajistit provádění kontrol a zkoušek stanovených výrobcem (statické a dynamické zkoušky plošin) nebo minimálně 1x za rok včetně zápisů do provozního deníku. Pojízdné zdvihací pracovní plošiny s vlastním pohonem Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby: byla k dispozici technická dokumentace, kterou tvoří prohlášení o shodě, návod na obsluhu a údržbu a provozní deník, revizní zprávy; obsluha byla odborně vyškolena včetně prokazatelného seznámení s návodem k obsluze od výrobce; plošina byla po ukončení práce odstavena na určeném místě a byla zajištěna proti neoprávněné manipulaci nepovolanými osobami; obsluha prováděla kontrolu před každým použitím plošiny včetně zápisu do provozního deníku; byly revizním technikem prováděny revize a revizní zkoušky v souladu s technickými normami nebo v rozsahu stanoveném výrobcem, min. však 1x za rok, včetně revizních zpráv a záznamů do provozního deníku; bylo zakázáno: o používat poškozenou plošinu, o překročit provozní parametry, o používat plošinu na nerovném nebo poškozeném povrchu bez jejího dostatečného zabezpečení, o používat jakékoliv předměty pro podpírání plošiny. o
• • •
• • • • • •
Regálové zakladače Základními předpisy, která stanovují povinnosti zaměstnavatele pro tuto problematiku, jsou: a) ČSN EN 528, b) Nařízení vlády č.378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí. Podmínky pro bezpečný provoz regálového zakladače je výrobce povinen uvést v „instrukční příručce“, jíž se musí provozovatel řídit. Provozovatel/uživatel je povinen zajistit • proškolení obsluhy regálového zakladače / regálových zakladačů a písemně ji / je pověřit jejich obsluhou, • všechny požadované zkoušky ve stanovených intervalech, • údržbu, kontrolu a zkoušení v intervalech a způsobem stanovených výrobcem, • kontrolu provozní bezpečnosti podle instrukční příručky výrobce, nejméně 1x rok. Instrukční příručka výrobce obvykle obsahuje následující provozní požadavky na regálové zakladače, např.: • smí být používány pouze k účelu, pro který byly určeny, • obsluhovány vyškolenými a písemně k obsluze pověřenými zaměstnanci, • bezpečnostní zařízení stroje nesmí být nefunkční ani být zneužito,
- 54 -
MALOOBCHOD
• • • • • • •
obsluha stroje musí nejméně 1x za den prověřit řádnou funkci brzd, koncových spínačů a výstražných zařízení; pokud se najde závada, nesmí být stroj používán dokud není odstraněna, nesmí být překročeno max. přípustné zatížení stroje, manipulované břemeno musí být uloženo tak, že nebude moci spadnout, na stroji se volně pohybovat ani vyčnívat do prostoru, u RZ s ručním řízením musí obsluha před opuštěním stroje vyjmout klíč ze spínače a zabránit neoprávněnému použití stroje, u RZ s automatickým řízením smí být dostupný pouze jeden klíč nebo jedna sada klíčů, v případě nebezpečí musí obsluha okamžitě opustit stroj, a další.
Žebříky Základním předpisem, který stanovuje povinnosti zaměstnavatele pro tuto problematiku je Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanci dodržovali následující pravidla při používání žebříků: • používat žebříky jen pro krátkodobé, fyzicky nenáročné práce, • nepoužívat poškozené žebříky nebo žebříky neodborně opravené, • vynášet a snášet břemena lze pouze do hmotnosti 15 kg, • při výstupu a sestupu a při práci na žebříku být obrácen obličejem k žebříku, • na jednom žebříku je zakázáno pracovat nad sebou, • je zakázáno provádět práce, kdy je pracovník chodidly ve výšce větší než 5 m (tyto práce může provádět pouze osoba se zvláštní odbornou způsobilostí a za použití prostředků osobního zajištění), • žebříky používané pro výstup musí přesahovat výstupní plošinu o 1,1 m. Přesah žebříku mohou nahradit pevná madla nebo jiná pevná část konstrukce, za kterou se lze spolehlivě uchopit, • sklon jednoduchého žebříku nesmí být menší než 2,5:1, • skládací žebříky musí být zajištěny tak, aby jednotlivé díly byly zajištěny proti vzájemnému pohybu, • na žebříku se smí pracovat jen v bezpečné vzdálenosti od horního konce žebříku, u jednoduchého žebříku ve vzdálenosti chodidel nejvýše 0,8 m, u dvojitého žebříku nejvýše 0,5 m od konce žebříku, • za příčlemi musí být volný prostor alespoň 0,18 m, u paty žebříku ze strany přístupu nutno zachovat volný prostor minimálně 0,6 m, • u přenosných žebříků musí být zabráněno jejich podklouznutí, a to: zajištěním bočnic na horním nebo dolním konci (jejich upevněním), použitím protiskluzných přípravků nebo zajištěním další dostatečně poučenou a fyzicky zdatnou osobou, • prohlídky žebříků musí být prováděny v souladu s návodem výrobce, • vizuální prohlídky žebříků musí být prováděny před každým použitím a provádí ji zaměstnanec, který žebřík používá, • další pravidelné prohlídky musí být prováděny v intervalu min. 1x ročně. Stroje a technická zařízení používaná v prodejnách nebo jiných provozech maloobchodu – základní požadavky BOZP Kapitola 9.3 obecné příručky „Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v obchodě“ obsahuje základní pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro vybrané stroje a zařízení, např. nářezové stroje, elektrické smažíce a sporáky, myčky a sušičky, výčepní zařízení, plynové spotřebiče, apod.
- 55 -
MALOOBCHOD
Speciální zařízení, která jsou prodávána nebo používána v maloobchodě, jsou zmíněna v dalším textu. Elektrické spotřebiče pro domácnost Elektrické spotřebiče jsou v maloobchodě předmětem prodeje zákazníkům a zároveň některé vybrané z nich zároveň slouží i zaměstnancům v zázemí (rychlovarné konvice pro uvaření si kávy nebo čaje, mikrovlnné trouby pro ohřev přineseného nebo dodaného jídla, apod.). Pro splnění obou účelů je nutno dodržovat základní pravidla stanovená jak právními předpisy, tak technickými normami: • Zákon č 65/1965 Sb. v platném znění (Zákoník práce), • Vyhláška ČÚBP a ČBÚ č.50/1978 Sb. o odborné způsobilosti v elektrotechnice v platném znění, • Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně v platném znění, • Vyhláška č.246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), • ČSN 33 1310 Bezpečnostní předpisy pro elektrická zařízení určená k užívání osobami bez elektrotechnické kvalifikace, • ČSN 33 1610 Revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich používání. Pokud zaměstnanci používají elektrické spotřebiče pro svoji potřebu, musí dodržovat následující pravidla: • zúčastnit se školení podle Vyhl. ČÚBP č. 50/1978 Sb. minimálně v rozsahu § 3, tj. být pracovníky seznámenými s předpisy o zacházení s elektrickými zařízeními a být upozorněni na možná ohrožení těmito zařízeními; toto seznámení provádí organizací pověřený pracovník s kvalifikací odpovídající charakteru činností a pořídí o tom zápis, který podepíše spolu s pracovníky seznámenými. Pozn: kvalifikační stupeň zaměstnance seznámeného je nejnižším stupněm elektrotechnické kvalifikace, který vyhláška uznává. Jeho získání se požaduje pro bezpečnou obsluhu elektrického zařízení malého a nízkého napětí; • před použitím elektrických a tepelných spotřebičů se seznámit s návodem na jejich použití, • spotřebiče používat pouze k účelům, pro které byly vyrobeny a v souladu s návodem od výrobce, • v okolí každého spotřebiče udržovat pořádek a čistotu a do blízkosti spotřebičů ani na ně neodkládat žádné předměty, • nezakrývat části spotřebičů, určené k přívodu chladícího vzduchu nebo odvodu tepla, • spotřebiče, u nichž není zajištěno automatické vypnutí, neponechávat v provozním režimu bez dozoru, • po ukončení pracovní směny veškeré spotřebiče odpojit od zdroje energie. Je zakázáno • používat poškozené spotřebiče, prodlužovací kabely, přípojky, rozdvojky apod., nebo používat spotřebiče vykazující jakékoliv viditelné závady, • používat spotřebiče k účelům, ke kterým nebyly vyrobeny ani uzpůsobeny, • provádět opravy, údržbu a čištění spotřebičů bez předchozího vypnutí a zajištění spotřebiče proti nežádoucímu uvedení do činnosti, • přemisťovat spotřebiče mimo prostory, ve kterých je povoleno jejich používání. Pokud zaměstnanci předvádějí elektrické spotřebiče zákazníkům musí: • splňovat kvalifikační požadavky podle Vyhl. ČÚBP č.50/1978 Sb. minimálně v rozsahu § 4, tj. „pracovník poučený“, tzn. ten, který absolvuje speciální školení zaměřené na seznámení s předpisy pro činnost na elektrických zařízeních, je upozorněn na možné ohrožení zdraví elektrickými zařízeními a seznámen s poskytováním první pomoci při úrazech elektrickým proudem, • být zdravotně způsobilý k vykonávání práce na el. zařízeních (podrobit se zdravotní prohlídce), • být prokazatelně seznámen s konkrétními podmínkami na pracovišti, - 56 -
MALOOBCHOD
• • • • • • •
být zaměstnavatelem pověřen k činnosti spojené s připojováním a odpojováním elektrických zařízení určených k el. instalaci. Během předvádění elektrických spotřebičů zákazníkům je zakázáno: zasahovat do elektrické instalace, předvádět poškozený el. spotřebič nebo používat poškozenou zkoušečku, dotýkat se obnažených částí el. vodičů, provádět připojování nebo odpojování el. spotřebiče mokrýma rukama, předvádět el. spotřebič pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek, používat pro výstup do výšky (např. při předvádění lustrů) poškozené nebo vratké prostředky (stoličky, židle, apod.).
Pravidla BOZP pro skladování a prodej specifických komodit Základní pravidla pro prodej pyrotechniky a zábavní techniky • pyrotechniku a zábavní techniku prodávat pouze v nepoškozeném originálním balení, • veškerou pyrotechniku a zábavní techniku v poškozeném originálním balení ihned vyřadit z prodeje a skladovat na místě nepřístupném zákazníkům, • pyrotechniku a zábavní techniku umístit na místo, které je možné vizuálně kontrolovat zaměstnanci prodeje, • prodej pyrotechniky a zábavní techniky umístit v bezpečné vzdálenosti od všech tepelných zdrojů, popř. od jiných iniciačních zdrojů, např. od prskavek, bodových svítidel, apod., • ke každému balení připojit návod k obsluze v českém jazyce (pokud již není uveden na obalu), • pyrotechniku a zábavní techniku neprodávat mladistvým do 18 let, • dodržovat přísný zákaz kouření a přístupu s plamenem, • prodejní místo vybavit po dobu prodeje 1 hasicím přístrojem: vodním nebo práškovým, • kontrolu prodávané pyrotechniky a zábavní techniky provádět u pokladen, a to z následujících hledisek: o kvality (neporušenosti) originálního obalu, o existence návodu k obsluze na obalu, o odhadu věku kupujícího, • po skončení prodejní doby zkontrolovat zbytek neprodané pyrotechniky a zábavní techniky v prodejních koších a vyřadit poškozené zboží.
3.7.
METROLOGIE
Zákon o metrologii V současnosti je oblast metrologie v ČR legislativně pokryta zákonem č. 505/1990 Sb. o metrologii ze dne 16. listopadu 1990. Tento zákon byl několikrát novelizován, prozatím naposledy zákonem č. 444/2005 Sb. K zákonu č. 505/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů existují dvě prováděcí vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu, a to vyhláška č. 262/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 344/2002 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření a vyhláška č. 345/2002 Sb., novelizována vyhláškou č. 65/2006 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, pro což se zažil souhrnný termín legální kontrola měřidel. Zákon č. 505/1990 Sb. definuje celkem 4 kategorie měřidel, z nichž jsou pro využití v obchodním styku nejdůležitější kategorie pracovních měřidel stanovených (dále jen „stanovená měřidla“). Tato měřidla podléhají legální kontrole a jsou stanovena vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu s ohledem na jejich význam v závazkových vztazích, například při prodeji, nájmu nebo darování věci, při poskytování služeb, nebo při určení výše náhrady škody, popř. jiné majetkové újmy nebo pro stanovení sankcí, poplatků, - 57 -
MALOOBCHOD
tarifů a daní nebo pro ochranu zdraví nebo pro ochranu životního prostředí nebo pro bezpečnost při práci nebo při ochraně jiných veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy. Uvedení stanoveného měřidla na trh podle zákona č. 505/1990 Sb. probíhá ve dvou krocích. Nejdříve musí být typ měřidla schválen Českým metrologickým institutem (ČMI) a poté musí být každé stanovené měřidlo prvotně ověřeno buď Českým metrologickým institutem (ČMI) nebo některým autorizovaným metrologickým střediskem. Teprve poté může být měřidlo používáno jako stanovené. Jedinou výjimkou, jsou váhy s neautomatickou činností, na něž se při uvádění na trh zákon č. 505/1990 Sb. nevztahuje. Uvádění na trh se v tomto případě provádí některým z postupů podle zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky ve znění pozdějších předpisů a nařízením vlády č. 326/2002 Sb., kterým se stanový technické požadavky na váhy s neautomatickou činností. Uvádění měřidel na trh EU V EU je uvádění stanovených měřidel na trh regulováno jednotnou evropskou legislativou (směrnicemi rady a to buď „nového“ nebo „starého“ přístupu). Pokud na příslušný druh měřidel neexistuje jednotná evropská legislativa, tak je uvádění měřidel na trh regulováno legislativou národní. Ale do všech zákonů o metrologii členských států EU a kandidátských zemí je vložena tzv. uznávací klauzule (v ČR zákonem č. 226/2003 Sb.) Znění této klauzule je v českém právním řádu pro měřidla následující: „uznávají se metrologická zjištění provedená v jiné členské zemi EU, pokud zaručují metrologickou úroveň, jakou vyžaduje právní úprava v ČR.“ Směrnice nového přístupu V oblasti metrologie existuje prozatím jediná čistě metrologická směrnice nového přístupu. Je jí Směrnice Rady 90/384/EHS pro váhy s neautomatickou činností, která je do právního řádu ČR převzata nařízením vlády č. 326/2002 Sb. Váhy s neautomatickou činností jsou definovány jako váhy, které vyžadují zásah operátora během vážicího procesu, jde tedy o běžné obchodní váhy od vah používaných v lékárnách, přes váhy používané v obchodech s potravinami až po mostové váhy pro váženi silničních vozidel. Váhy s neautomatickou činností je tedy možné uvádět na trh pouze podle výše uvedené směrnice, což v praxi znamená, že existuje pouze jediný EC certifikát schválení typu a každá konkrétní váha musí být vyzkoušena a ověřena za určitých podmínek buď přímo u výrobce nebo notifikovanou osobou. Takovou váhu pak je možné uvést na trh v kterékoliv členské zemi EU. Směrnicí jsou definovány dvě značky, které musí být umístěny na štítku vah nebo v jeho blízkosti, podle nichž lze jednoznačně poznat, že váhy splňují požadavky Směrnice Rady 90/384/EHS. Jde o značky CE (značka shody) a černé M v zeleném poli (metrologická značka). Zde je příklad označení vah používaný ve Spolkové Republice Německo.
Číslice 99 je dvojčíslím roku ve kterém byla připojena značka shody a číslice 0104 je identifikačním číslem notifikovaného orgánu, který se podílel na posouzení shody. Pro další druhy měřidel se v EU připravuje další metrologická směrnice nového přístupu zkráceně nazývaná MID. Tato směrnice nahradí pro několik oborů měření stávající směrnice starého přístupu a po uplynutí přechodného období bude možné uvádět na trh měřidla pouze podle této směrnice. V první fázi se směrnice MID bude týkat 10 druhů měřidel a to:
- 58 -
MALOOBCHOD
• • • • • • • • • •
vodoměrů na teplou i studenou vodu; plynoměrů a přepočitávačů množství plynu; elektroměrů; měřičů tepla; měřicích systémů pro technické kapaliny; automatických vah; taxametrů; měřidel délky a objemu; měřiček délky, plochy a třísouřadnicových strojů; analyzátorů výfukových plynů.
Zastavme se nyní chvíli nad výše uvedenou značkou CE. Tato značka se nazývá značka shody a může jí být označen pouze výrobek, který splní požadavky všech směrnic nového přístupu, které se na něj vztahují. Vezmeme-li si jako příklad váhy s neautomatickou činností, pak označením CE výrobce prohlašuje shody se směrnicí pro váhy s neautomatickou činností 90/384/EHS, ale zároveň také se směrnicemi pro elektromagnetickou kompatibilitu 89/336/EHS a elektrickou bezpečnost 73/23/EHS. Směrnice starého přístupu V oblasti metrologie dosud platí řada směrnic starého přístupu, které jsou do českého právního řádu implementovány vyhláškami Ministerstva průmyslu a obchodu. Tyto směrnice jsou výrobci využívány pouze v některých oborech, zejména pro plynoměry, vodoměry a průtokoměry pro kapaliny jiné než voda, což je dáno v některých případech jejich technickou zastaralostí. Bude-li měřidlo schváleno a prvotně ověřeno podle některé z těchto směrnic, bude možné uvést jej na jednotný evropský trh a tedy i na český bez dalšího zkoušení a schvalování. Značka EHS schválení typu a značka prvotního ověření je stanovena v přílohách vyhlášky č. 332/2000 Sb, novelizované vyhláškou č. 509/2004 Sb. Grafická podoba EHS značky schválení typu vypadá např. pro Spolkovou Republiku Německo vypadá takto:
Písmeno D je identifikačním znakem státu, číslice 04 je dvojčíslím roku schválení a 9.123 je identifikační číslo schválení typu. Grafická podoba značky prvotního EHS ověření vypadá např. pro Spolkovou Republiku Německo takto:
Písmeno D je opět identifikačním znakem státu, číslice 0 je identifikačním číslem příslušného metrologického pracoviště a číslice 99 je dvojčíslím roku ověření měřidla. Další certifikační systémy Souběžně se systémem uvádění měřidel na trh podle evropských směrnic existují další certifikační systémy, které jsou v některých ohledech výhodnější a které jsou také v případě některých oborů využívány více než schvalování podle směrnic starého přístupu. Jde především o certifikační systém OIML, který se v posledním období výrazně rozvíjí.
- 59 -
MALOOBCHOD
S certifikačním systémem OIML úzce souvisí WELMEC Type Approval Agreement, což je mezinárodní dohoda mezi zeměmi EU o uznávání výsledků posouzení provedených podle vybraných doporučení OIML. Základní podmínkou je, že v certifikátu schválení typu nebo v samostatném prohlášení o shodě musí být jednoznačně uvedeno, že měřidlo splňuje všechny požadavky relevantního doporučení OIML. Uznávací klauzule Na základě české uznávací klauzule se po vstupu ČR do EU uznává platnost OIML certifikátů. Stejně tak jsou platné v ČR certifikáty vydané v zahraničí, pokud zaručují metrologickou úroveň vyžadovanou v ČR. Jde například o vnitrostátní schválení provedená v jiném členském státě EU nebo o certifikáty OIML. Nejvhodnějším nástrojem pro prokázání této úrovně je splnění požadavků harmonizovaných technických norem nebo mezinárodních doporučení OIML. Nejde však o dogma a prokázat srovnatelnou metrologickou úroveň lze i jiným způsobem. Závěr Vstupem ČR do EU je tedy možné bez jakýchkoliv dalších administrativních kroků nebo technických zkoušek uvádět stanovená měřidla na trh, avšak při dodržení požadavků daných evropskou legislativou popřípadě uznávací klauzulí. Odpovědnost za uvedení měřidla na trh přísluší převážně výrobci popřípadě zplnomocněnému zástupci výrobce měřidla a není, jak tomu bylo v minulosti v ČR, část odpovědnosti přenášena na metrologické orgány. V případě sporu musí výrobce popřípadě zplnomocněný zástupce doložit, že měřidlo uvedl na trh v souladu s danými požadavky a pokud se prokáže opak, lze předpokládat na základě rozhodnutí soudu značné sankce. Je třeba si také uvědomit, že používání a provoz měřidel nadále nespadá pod evropskou legislativu, ale řídí se legislativou národní, tedy zákonem č. 505/1990 ve znění pozdějších předpisů. Postupy při následném ověřování měřidel, dozoru apod. vstupem ČR do EU nedoznaly žádných zásadních změn. Praktický dopad na podnikatele Podnikatelské subjekty, které při provozování své živnosti užívají měřidla pro vážení či měření, by si měly ověřit, zda jimi užívaná měřidla jsou v souladu se zákonem o metrologii a souvisejícími předpisy. Zvláštní režim pak platí pro váhy s neautomatickou činností. Zvláštní pozornost by této oblasti měli věnovat dodavatelé měřidel. Jimi dodávaná měřidla musejí být v souladu platnými předpisy a pouze na dodavatelích leží odpovědnost za uvedení měřidla na trh. Česká legislativa uznává platnost evropských směrnic a certifikátů.
- 60 -
MALOOBCHOD
4.
ODBORNÁ SPECIFIKA MALOOBCHODU
4.1.
ODBORNÁ KVALIFIKACE A
ZPŮSOBILOST ZAMĚSTNANCŮ PRODEJEN
Vývoj trhu přináší stále větší požadavky na odbornost zaměstnanců prodejen. Vedle všeobecných schopností musí pracovníci prodejen ovládat řadu dovedností z oblasti obchodně provozní, ekonomické, administrativní i propagační a marketingové. Specifické předpoklady musejí mít pracovníci konající práci v některé ze základních funkcích – prodavač, pokladník, vedoucí prodejny. Profesní přístup prodavače spočívá v pochopení významu služby pro zákazníka, měl by být stimulující a motivující pro ostatní spolupracovníky prodejní jednotky. Nároky na výkon obchodních funkcí se zvyšují s rostoucí konkurencí i nově formující se oblastí trhu. Roste tlak na změnu profesní struktury zaměstnanců ve smyslu preference širší profesní variabilnosti. Ke splnění nároků a potřeb obchodu by měli obchodní pracovníci zvládnout následující klíčové dovednosti. Všeobecné požadavky • pohotové, kultivované a správné vyjadřování v mateřském jazyce v ústním i písemném projevu; • zvládání psychologické dovednosti na úrovni tvořivé komunikace v činnostech nezbytných pro výkon obchodních povolání; • pohotová komunikace v jednom cizím jazyce o běžných pracovních i společenských situacích; • chápaní důležitých společenských norem; • odpovědný vztah ke kulturním a společenským hodnotám, spočívající v dodržování obecných a specifických zásad bezpečnosti práce, ochrany zdraví při práci, ochrany životního prostředí a požární prevence; • aktivní budování pozitivního osobního i pracovního image, vytváření dobrého jména firmy a zvládání interpersonálních vztahů na pracovišti. Odborné požadavky Odborné požadavky v současné době vyplývají z potřeb obchodu. Dají se roztřídit do okruhů dle pracovních činností. Obchodně provozní činnosti Výkon obchodně provozních činností je rozdílný v závislosti na provozním typu provozní jednotky a typové pozici, na kterou je pracovník zařazen. Spočívá v: • prodeji zboží nabízeného sortimentu včetně poskytování poradenské služby zákazníkům v různých formách prodeje; • kontrole sortimentu a jeho udržování; • provádění odběru a přejímky zboží včetně vedení příslušných dokladů; • správném skladování a ošetřování zboží; • odpovídající manipulaci s obaly, včetně likvidace nevratných obalů; • v bezpečném zacházení se stroji a zařízením prodejny, nástroji a pomůckami; • v přesném dělení, vážení, měření a hbitém provedení výpočtu ceny zboží; • ovládání prací na různých kontrolních pokladnách, tj. realizace platby hotovostní i bezhotovostní formou; • správném účtování zboží a vyhotovení prodejních dokladů;
- 61 -
MALOOBCHOD
• • • •
balení zboží vhodným obalovým materiálem funkčně a na odpovídající estetické úrovni; přípravě zboží k prodeji, zvláště u potravinářského zboží dle zásad hygienické praxe; v řešení případných stížností, reklamací a žádostí v souladu s postupy firmy; v provádění inventarizace majetku prodejny.
Předpokládá se, že porostou nároky na znalosti zbožových komodit a kulturu osobního projevu v jednotlivých fázích prodejního procesu: • přivítání zákazníka a zjištění jeho přání; • osobní nabídka a výběr zboží; • předložení a předvedení zboží (včetně nabídky náhradních, eventuálně nových druhů zboží); • nabídka doplňkových druhů; • účtování zboží a inkaso; • balení a výdej zboží; • rozloučení se zákazníkem. Jednotlivé fáze prodejního procesu je třeba realizovat na úrovni odpovídající současným potřebám a požadavkům zákazníků. Zákazníci jsou stále více emancipovanější, více individualističtí a přístupní k experimentování. Jsou i značně kritičtí, nároční, nemají mnoho volného času, roste počet zákazníkům s dvojitým příjmem, rozvoj se ubírá stále více k dvacetičtyřhodinové ekonomice. Přibývá zákazníků informovaných, věnujících se i otázkám životního prostředí, zdravému životnímu stylu, alternativním způsobům života, stravování, léčení, ap. Nové technologie, ke kterým má řada zákazníků přístup i kladný vztah, formují rovněž současného a budoucího zákazníka. Ekonomické činnosti • sledování vývoje struktury prodávaného sortimentu, získaných údajů s cílem zvýšit maloobchodní obrat; • vedení evidence majetku; • vedení peněžního deníku a pomocných knih; • vedení výkazu o majetku a závazcích; • vedení výkazu příjmů a výdajů; • archivace a skartace účetních dokladů.
průběžné
vyhodnocování
Administrativní činnosti • používání prostředků informační technologie; • psaní obchodních dopisů; • vyhotovení písemností souvisejících s dodávkami a prodejem zboží; • vypracování dalších písemností, které souvisejí s činností provozní jednotky; • využívání prostředků a pomůcek k racionalizaci administrativy. Propagační a marketingové činnosti • ovládání základních technik aranžérských prací a realizace drobných propagačních akcí; • využívání propagačních prostředků v provozní jednotce; • vytváření cenovek, popisek a dalších grafických informací k vystavenému zboží; • spolupráce při vytváření výtvarných návrhů interiéru provozní jednotky, vitrín, výkladních skříní, výstavek, výstavních stánků; • vystavování a aranžování zboží v provozní jednotce s přihlédnutím ke specifice sortimentu; • výzkum spotřebitelské poptávky; • usměrňování potřeb a zájmů zákazníků – jejich výchova (estetika, zdravá výživa); • šíření nových informací.
- 62 -
MALOOBCHOD
Základní typové pozice Nezbytným předpokladem výkonu veškerých následujících obchodních funkcí je poctivost. Prodavač Úloha prodavače je exekutivně informační, poradenská, pozorovací, kontrolní a upozorňovací. Je odpovědný za samostatné vykonávání zadaných úkolů, nese také kolektivní hierarchickou odpovědnost s ohledem na postupy a standardy společnosti. Komplexita jeho práce spočívá v kombinaci kontinuální přítomnosti zákazníka v obchodě a vykonávání nezbytných úkonů spojených s profesí. Prodavač o zákazníky dbá, je pohotový, obratný, flexibilní, reprezentativní, korektní a asertivní. Pracovní činnosti: • příprava a úprava zboží k prodeji; • předvádění zboží zákazníkovi včetně jeho propagace; • poskytování kvalifikované poradenské činnosti a nezbytných informací zákazníkovi; • uzavírání prodejních transakcí o zboží (službách) se zákazníkem; • přijímání objednávek zákazníků a jejich vyřizování; • udržování a posilování kontaktů se zákazníky; • přejímka, kontrola, skladování, ošetřování a dohlížení na zboží; • inventarizace a pomoc při identifikaci a plánování požadavků; • vedení kontrolní pokladny, obstarávání hotovostních a bezhotovostních plateb; • poskytování efektivních služeb zákazníkům, vyřizování dotazů a stížností; • vedení a zpracování prodejní dokumentace, např. záručních listů, stvrzenek atd. a příprava dalších příslušných dokumentů. Pokladník Pokladník je odpovědný za vykonávání úkolů na kontrolní pokladně v souladu s obchodní politikou společnosti tak, aby zabránil případným pokladním diferencím. Musí ovládat postupy při všech inzerovaných způsobech platby. Pracovní činnosti: • připravuje kontrolní pokladnu pro použití; • udržuje v čistotě pokladní prostor; • registruje jednotlivé položky zboží; • ovládá elektronickou ochranu zboží; • sděluje zákazníkovi výši registrované částky k zaplacení a zjišťuje způsob platby; • informuje zákazníka o případném bonusovém systému; • provádí úkony spojené s předáním účtenky (účetního dokladu) a vrácení peněz; • umí vyřizovat případné stížnosti, reklamace, žádosti v souladu s postupy společnosti; • zdvořile se rozloučí se zákazníkem. Vedoucí maloobchodní jednotky Orientuje se v měnících se podmínkách ekonomické reality, ovládá principy tržního hospodářství a činnosti podnikatelských subjektů v obchodní sféře. Zvládá správné operativní podnikatelské rozhodování ve prospěch potřeb a zájmů obchodní organizace. V průběhu prodejního dne synchronizuje činnost zaměstnanců s působícími vlivy (zejména frekvencí zákazníků) a koordinuje jednotlivé činnosti navzájem. Vlastním příkladem soustavně podporuje rozvoj etického myšlení, jakož i výchovu k etice v podnikání. Pracovní činnosti: • zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci; • odpovídá za dodržování pracovně právních předpisů; • orientuje se v platných právních normách, které mají bezprostřední vztah k obchodní praxi; • při řízení maloobchodní jednotky důsledně využívá informace elektronických pokladních systémů, zejména při zásobování prodejny potřebným sortimentem zboží; • vytváří optimální pracovní a hygienické podmínky; - 63 -
MALOOBCHOD
• • • • • • •
ovládá principy marketingu; soustavně sleduje vývoj a hodnocení jakosti nových výrobků a způsob jejich uvedení na trh; aktivně si osvojuje nové poznatky a odborné dovednosti; řídí a kontroluje práci podřízených pracovníků a hodnotí jejich pracovní výsledky; vede pracovníky ke kázni a motivuje je k lepším pracovním výsledkům; zabezpečuje provádění výzkumu spotřebitelské poptávky v souladu s potřebami firmy; odpovídá za komplexní zabezpečení ochrany majetku prodejny.
Závěr Český vzdělávací systém, jeho vlastnosti a produkce je jedna z těch „národních hodnot“, které si udržují ve srovnání se světem znamenitou úroveň kvality. Současně je však nutné mít na vědomí to, že žijeme ve společnosti, kde probíhají nejrůznější rozvojové a transformační procesy. Velmi se změnila sektorová a odvětvová skladba pracovních sil v uplynulém desetiletí. Celoživotní vzdělávání je nezbytným předpokladem úspěšnosti v profesi. Možnosti rekvalifikace a dalšího vzdělávání jsou ovlivněny situací a úrovní zaměstnanosti v daném regionu.
- 64 -
MALOOBCHOD
5.
VYBRANÁ
ODBORNÁ
PROBLEMATIKA
SPECIALIZOVANÉHO
MALOOBCHODU Ze • • •
specializovaného maloobchodu byl pro odbornou problematiku vybrán maloobchod : textilem, oděvy a textilní galantérií; obuví a koženým zbožím; železářským zbožím.
5.1.
TEXTIL, ODĚVY A
TEXTILNÍ GALANTERIE
Odborné informace o povinném značení textilních výrobků Povinné značení textilních výrobků má za cíl předně zajistit ochranu před uváděním na trh nebezpečných výrobků, které souvisí s volným pohybem zboží na společném trhu EU a tvoří tzv. regulovanou sféru. Obecná ochrana spotřebitele pak zahrnuje hlavně zákonná ustanovení občanského zákoníku, zákona na ochranu spotřebitele a navazujících vyhlášek. Je také třeba zmínit koncepci spotřebitelské politiky MPO. Ochrana před nebezpečnými výrobky, tj. výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem, je řešena zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem se řeší nejen technická adaptace na příslušné směrnice ES, přejímané do práva ČR formou nařízení vlády, ale i postupný přechod na pravidla volného pohyby zboží na společném trhu. Tento zákon byl několikrát novelizován, naposledy zákonem č. 277/2003 Sb. Regulovaná sféra Mnohé z textilních výrobků jsou tzv. „stanovené výrobky“, jejichž uvedení na trh se řídí zákonem o technických požadavcích na výrobky a navazujícími nařízeními vlády na jednotlivé stanovené výrobky – požadavky z hlediska bezpečnosti. Pod režim těchto technických předpisů spadají z textilních výrobků ochranné oděvy, textilní hračky, prostředky zdravotnické techniky z textilu a textilní výrobky pro stavebnictví. Ochranné oděvy spadají pod působnost nařízení vlády č. 21/2003 Sb. kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky,ve znění nařízení vlády č. 284/2000 Sb. Jedná se o ochranné oděvy chránící uživatele před riziky povrchového mechanického působení, působení chemikálií, tepla a ohně, chladu, elektrického proudu a napětí a proti dalším rizikům. Patří sem např. výstražné oděvy s vysokou viditelností, oděvy s antistatickými vlastnostmi, oděvy chránící proti teplu a ohni, pro hasiče, pro použití při svařování apod., oděvy chránící proti kapalným chemikáliím, oděvy pro uživatele ručních řetězových pil, oděvy chránící proti chladu, oděvy používané při riziku zachycení pohyblivými částmi atd. Tyto ochranné oděvy jsou rozděleny podle výše rizika, před kterým mají chránit a podle toho je pro ně nařízením vlády předepsán postup posouzení shody. Textilní hračky - plyšové hračky, maňásci, maškarní kostýmy atd. - spadají pod působnost nařízení vlády č. 19/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na hračky. Ty jsou hodnoceny z hlediska mechanických a fyzikálních vlastností, z hlediska hořlavosti a hygienických vlastností. Textilní zdravotnické prostředky (obvazy, gázy, vaty, tampony, šicí materiál, prostředky ke krytí ran, náplasti, síťky, cévní protézy, drény, kompresivní punčochy a návleky,
- 65 -
MALOOBCHOD
bandáže atd.) spadají pod působnost nařízení vlády 336/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky. Mezi textilní stavební výrobky patří geotextilie a geosyntetika, tepelně a zvukově izolační materiály, textilní podlahové krytiny pro celoplošné pokrytí podlah, některé tapety. Spadají pod působnost nařízení vlády č. 128/2002 Sb. kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE. V souvislosti s prodejem textilu a obuvi je potřeba se zmínit také o zákonu č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů – novela č. 255/2004 Sb. Tento zákon, včetně souvisejících novel a dalších zákonů reaguje na častý výskyt nelegálních napodobenin výrobků, ke kterému dochází především při stánkovém prodeji. Ochrana spotřebitele V textilním sortimentu se značení řídí zákonem č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele v platném znění a na něhož navazují tři textilní vyhlášky MPO – č. 92/1999 Sb., kterou se stanoví způsob označování textilních výrobků údaji o složení materiálu (poslední novelizací je vyhláška č. 509/2006 Sb., s účinností od 1. 1. 2007), č. 93/1999 Sb., kterou se stanoví postupy pro kvantitativní analýzu dvousložkových směsí textilních vláken (poslední novelizací je vyhláška č. 510/2006 Sb., s účinností rovněž od 1. ledna 2007) a č. 94/1999 Sb., kterou se stanoví postupy pro kvantitativní analýzu třísložkových směsí textilních vláken. Obě vyhlášky, které novelizují základní vyhlášky č. 92/1999 Sb. a č. 93/1999 Sb., vyplývají z potřeby transpozice posledních změn směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/74/ES. Podle zákona o ochraně spotřebitele má být výrobek viditelně a srozumitelně označen názvem výrobku, označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele, údaji o velikosti, rozměru, popřípadě užití. Je-li třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání návodem, je prodávající povinen spotřebitele s nimi seznámit. Zboží musí být v okamžiku nabídky označeno cenovkou. Jednoznačná cena musí být oběma smluvním stranám jasná předem. Cenovka nesmí na výrobku překrývat jiné údaje. Textilní výrobek musí být především označen údaji o složení materiálu, podle vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 92/1999 Sb.. Platí, že výrobky uváděné na trh v České republice musí být viditelně označeny složením materiálu, ze kterého jsou vyrobeny. Údaj musí být vyznačen celými českými názvy, nikoliv zkratkami, na všité nebo příbalové etiketě. Např.: • 100 % vlna, • 100 % bavlna, • 45 % vlna / 55 % polyester, • 55 % akryl / 30 % vlna / 10 % viskoza. / 5 % hedvábí, • 70 % polyester / 30 % akryl, • 70 % bavlna / 30 % len . Pokud je obtížné určit ve stádiu výroby složení textilního výrobku, je možné použít pro označení materiálového složení výraz „směs vláken“. Ve výše uvedené vyhlášce jsou také vyjmenovány výrobky jako je dámské prádlo, punčochy apod., které mohou být označeny na přebalu. - 66 -
MALOOBCHOD
Pro označování textilních a oděvních výrobků z hlediska správného postupu při údržbě a ošetřování, je v České republice platná norma ČSN EN 23758 (80 0005). Tato norma uvádí soubor grafických znaků, jejichž výběr je umístěn na etiketách textilních výrobků a znázorňuje zvolený postup údržby textilie tak, aby nedošlo k jeho poškození, tj.: postup praní, bělení, žehlení, chemického čištění a sušení. Značení je velmi důležité při domácím praní, sušení a žehlení, stejně jako v profesionální údržbě pro volbu technologických postupů v čistírnách a prádelnách. Nejčastěji se používá soubor 5 znaků, který je doplňován přesnými údaji o způsobu zacházení (teplota praní a žehlení, výběr bělicího prostředku, výběr rozpouštědla pro chemické čištění, způsob sušení):
Prodávající musí dále zajistit označení: • názvem výrobku - výrobek musí být identifikovatelný; • názvem výrobce nebo dodavatele nebo dovozce; • velikostí nebo rozměry. Informační povinnosti pro prodávající je potřeba chápat jako povinnost informovat zákazníka o: • vlastnostech výrobků; • způsobu použití a údržby a případně o nebezpečí, které vyplývá z nesprávného použití nebo údržby. Je-li to potřebné, musí prodávající zajistit, aby tyto informace byly v písemném návodu a byly srozumitelné. Tyto informační povinnosti musí prodejce zajistit i v případě, že od výrobce nebo dodavatele nemá potřebné informace, takže je potřebné vyžadovat je od dodavatele. Pokud není dodavatelem výrobce, je potřeba ještě upozornit na to, že prodávající nesmí odstraňovat ani měnit značení výrobků uvedené výrobcem nebo dodavatelem, např. odstraňovat označení, že se jedná o 2. volbu. Pokud jsou prodávány výrobky s vadou nebo výrobky se sníženými užitnými vlastnostmi, musí prodávající na tyto skutečnosti kupujícího předem zřetelně upozornit a musí být prodávány odděleně od běžných výrobků. Vyřizování reklamací v sortimentu textilu Textilní výrobky představují velmi rozsáhlou skupinu spotřebního zboží a to jak z hlediska účelu použití, tak z hlediska cen za které jsou obchodovány. Začne-li se od tkaniček, které jsou do jisté míry společné pro textil a obuvníky, může se skončit u koberců, po nichž se v obuvi chodí. Ze zkušeností je zřejmé, že riziko reklamací roste s rostoucí cenou výrobku. U textilních výrobků platí dvouletá záruční lhůta. Tou se nemění nic na povinnostech vyplývajících ze zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele v platném znění. Prodávající je povinen řádně informovat zákazníka o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb (dále jen "reklamace") včetně údajů o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav. Posuzování reklamací Vzniklé vady lze rozdělit na vady odstranitelné a neodstranitelné. Odstranitelnou vadou je například špatné krajové našití suchého zipu, které lze opravit a věc nadále užívat obvyklým způsobem. Neodstranitelnou vadou je například stálost vybarvení nebo velikost švového přídavku.
- 67 -
MALOOBCHOD
Zhodnocení oprávněnosti reklamace provede prodávající po případné odborné konzultaci. Pro rychlejších a přehlednější vyřizování oprávněných reklamací je vhodné vyvěsit v provozovnách reklamační řád, třebaže takovou povinnost platný zákon neukládá. Žádný reklamační řád však nemůže pozměňovat zákon, pouze může detailněji upravovat reklamační řízení. Nová právní úprava má výhodu v tom, že jasně uvádí, že přiměřené opotřebení není vada neboli neshoda se smlouvou. Na druhou stranu se jako nevýhoda vnímá ustanovení, že pokud se vada projevila v prvních šesti měsících, má se za to, že byla na výrobku od samého počátku. Zde uvádíme nejčastější příčiny reklamací: • značení (21,1 %), což je organizační záležitost vztahu s dodavatelem; • stálost vybarvení (20,7 %), což je technologický problém výrobce; • konfekční zpracování (18,6 %), což je technologická záležitost opět na straně výrobce; • na čtvrtém místě je trvanlivost (11,5 %), která vyjadřuje, že i v šesti měsících záruční doby, může dojít k nadměrnému opotřebení v uvedených zhruba jedenácti procentech reklamací; • dále změny rozměrů (10,2 %), po údržbě textilu. Pro zjednodušení lze rozdělit reklamované vady na odstranitelné a neodstranitelné. Odstranitelné vady jsou u textilních výrobků v podstatě vady konfekční. Při jejich řešení se např. zjišťuje zda se šev rozpáral proto, že byly nedostatečné záložky, příliš řídký steh nebo zákazník přes zimu přibral. Vstřícnost vůči spotřebitelům by tu měla být pravidlem, protože náklady na opravy nejsou příliš vysoké. V některých případech je možné se dohodnout i na slevě, když si zákazník zajistí opravu sám. Podle ustanovení § 19 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, tedy rozhoduje nadále o reklamaci prodávající nebo jím pověřený pracovník. Pokud prodávající neposoudí vadu sám, může ji nechat odborně posoudit, ale reklamaci musí vyřídit nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se kupujícím nedohodne na lhůtě delší. Dojde-li ke sporu mezi prodávajícím a kupujícím o výsledek vyřízení reklamace, tj. např. i výše slevy, je pouze soud oprávněn tento spor posoudit a rozhodnout. Neodstranitelné vady jsou vady jako stálost vybarvení a sráživosti. Tyto vady se objevují nejčastěji po první údržbě a to jak při odborném čištění nebo domácím praní. Čistírna/prádelna je případem zvláštní odpovědnosti podle § 421 Občanského zákoníku, který uvádí, že každý, kdo od jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její poškození, ztrátu nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Předcházení reklamacím Nejlepší prevencí je navázání korektních vztahů s dodavatelem a důsledné vyžadování informací o výrobku. Již delší dobu i u nás platí, že už sice nediktuje podmínky obchodu výroba, ale časté změny obchodních partnerů stojí čas i peníze. Proto by měly všechny nákupní činnosti směřovat k tomu, aby v případě nesrovnalosti při distribuci výrobků nevznikl dojem, že některá ze smluvních stran chce řešit problém na úkor druhé strany. S každým smluvním dodavatelem je dobré navázat úzké pracovní vztahy, aby se vytvořila zpětná vazba od zákazníka až k dodavateli. Tímto způsobem se mohou vyloučit případné spory nebo mohou být vyřešeny rychle a s minimálními ztrátami pro obě strany.
- 68 -
MALOOBCHOD
Každý spolehlivý dodavatel by se měl snažit zapracovat do kupních smluv se smluvními partnery ustanovení, která by obsahovala jednu nebo několik z těchto variant řešení: • vyžadování a předání atestů, tj. protokolů o výsledcích zkoušek nebo záznamů o řízení procesu výroby s jednotlivými zásilkami; • závazek dodavatele ke stoprocentní kontrole na výstupu; • dohoda o přejímací kontrole dodávek odběrem vzorků, který provádí dodavatel; • provádět vlastní přejímací kontrolu nebo třídění. V těchto případech uzavřít také dohodu o zkušebních metodách, jimiž se ověřuje shoda s požadavky včetně zásad pro odběr vzorků; • vyhrazení si práva periodického prověřování dodavatele při kterém se hodnotí jeho schopnost plnit dohodnuté požadavky; • smlouva se může odkazovat i na zavedení certifikovaného systému jakosti podle ISO 9001, což je důkaz, že dodavatel je opravdu důvěryhodný. Za důležité je potřeba považovat i poskytování nejrůznějších informací o textilních výrobcích spotřebiteli, které je nejefektivnější v místě prodeje. Informační plakáty a letáky předávané se zbožím jsou jedním z dobrých způsobů předcházení reklamací. Pokud se jedná o módní výrobky, které mají nejvyšší hodnotu v sezóně platnosti módního trendu, měli by se dodavatelé postarat o maximum informací pro spotřebitele. Často se jedná o tzv. choulostivé zboží nebo materiálové kombinace těžko udržovatelné, s koženými a jinými aplikacemi. Je vhodné i usměrňovat očekávání spotřebitele na tuto sezónu. Jsou to nejdražší výrobky a frekvence reklamací stoupá přímo úměrně s rostoucí cenou, takže si zaslouží být vybaveny maximem informací. Přinejmenším je dobře informovat spotřebitele, že takové výrobky se nemohou nosit každý den, že potřebují vyvěsit a vyvětrat vlhkost. To je jen jeden z příkladů informovanosti spotřebitele o účelu použití.
5.2.
OBUV A
KOŽENÉ ZBOŽÍ
Maloobchodní prodejny s obuví Dle cenzu Českého statistického úřadu (inventury) maloobchodní sítě z r. 2000 (další zatím nebyla uskutečněna), existovalo v ČR cca 18 tisíc maloobchodních jednotek se sortimentem textil-obuv (nelze rozlišit). Za maloobchodní jednotku je zde považována i prodejní plocha s tímto sortimentem v supermarketech. Předpisy pro prodej obuvi, reklamace obuvi a jejich právní rámec - srovnání se zeměmi Evropské unie Vzhledem k novele Občanského zákoníku (OZ) je nutné využívat pro prodej zboží na maloobchodě pojmu „jakost obvyklá“ – viz. § 616, odstavec (2) OZ. Pro posuzovaní jakosti obvyklé, tj. obvyklé kvality, případně i obvyklých užitných vlastností u obuvi jsou využívány následující dvě České státní normy (ČSN): • ČSN P 79 5600 Obuv – Požadavky a zkušební metody, která stanoví zejména fyzikálně-mechanické požadavky na vlastnosti hotové obuv, jako jsou např. obrušivost podešví, pevnost lepených a šitých spojů atd., • ČSN 79 5790 Obuv – Přijatelné odchylky, která stanoví zejména zásady pro vzhledové provedení hotové obuvi. Obě normy vydává Český normalizační institut a je možné je objednat na adrese: Prodejna norem Hornoměcholupská 40, 102 04 Praha 10 – Hostivař tel.: 271 011 825 nebo 271 011 811 Normy jsou i velmi dobrou pomůcku pro kvalitativní přejímky zboží od dodavatelů, tj. výrobců obuvi či velkoobchodů s obuví. Jelikož maloobchod musí garantovat jakost obvyklou konečnému uživateli - zákazníkovi, musí požadovat garanci kvality již od svých - 69 -
MALOOBCHOD
dodavatelů. Těmito normami se řídí i posuzování kvality při spotřebitelských reklamacích obuvi. Zákony a předpisy, kterými je upraven prodej obuvi nebo které s prodejem obuvi souvisejí: • Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci ve znění pozdějších předpisů, zejména jeho novela č. 229/2006 Sb. • Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku ze dne 5. března 1998, (nutná je tedy obecná bezpečnost výrobků, avšak základní odpovědnost nese výrobce nebo ten, kdo uvádí výrobek na trh, tj. dodavatel), novela č. 209/2000 Sb. • Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, novelizovaný v č. 222/2006 Sb., a prováděcí vyhláška č.84/2001 Sb. o hygienických požadavcích na hračky a výrobky pro děti do 3 let, ve znění vyhlášky č. 521/2005 Sb. (týká se dětské obuvi velikostní skupiny 0 a 1 – prodejce musí mít kopii „prohlášení“ výrobce nebo dodavatele, že výrobek je v souladu s uvedenými předpisy). Přesný postup je vysvětlen v další kapitole: Právní úprava pro prodej obuvi do tří let věku dítěte. • Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky s poslední novelou v č. 226/2003 Sb. a prováděcí vyhláška, (týká se povinně pouze pracovní obuvi, při prodeji pracovní obuvi je pak nutné mít přímo na prodejně prohlášení o shodě s technickými předpisy – u pracovní obuvi je to pak shoda s normami řady ČSN EN 344-346) • Zákon č. 191/1999 Sb. o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví ze dne 29. července 1999, (ochrana před prodejem falzifikátů), novelizovaný č. 255/2004 Sb. Právní úprava pro prodej obuvi do 3 let věku dítěte Dne 1. ledna 2001 nabyl platnosti zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, ke kterému byla vydána vyhláška č. 84/2001 Sb. o hygienických požadavcích na hračky a výrobky pro děti do 3 let. Na základě těchto dvou právních dokumentů hlavní hygienik České republiky s účinností od 1. ledna 2001 již nevydává tzv. „osvědčení“, že výrobek (obuv, hračka, atd.) odpovídá hygienickým požadavkům na základě hygienického hodnocení např. Státního zdravotního ústavu v Praze nebo okresních hygienických stanic. Povinnost uvádět na trh jen bezpečné a hygienicky ověřené výrobky pro děti do 3 let však zůstává. Právní úprava vyžaduje následující postup: 1. Výrobce, dovozce nebo distributor obuvi pro děti do 3 let si musí zajistit atesty na materiály u kompletní obuvi, příp. získat atesty od samotných výrobců materiálů a komponentů - podle vyhlášky č. 84/2000 Sb. 2. Zákon č. 258/2000 Sb. ani vyhláška č. 84/2001 Sb. neuvádí žádný seznam zkušeben, které by hodnocení prováděli. Toto hodnocení proto může provádět kterákoliv zkušebna nebo laboratoř. 3. V případě, že atesty na materiály budou v souladu s vyhláškou č. 84/2001 Sb., výrobce, dovozce nebo distributor obuvi pro děti do 3 let sám bude vydávat tzv. „prohlášení“, že výrobek je v souladu s novými právními předpisy. Kopie tohoto tzv. „prohlášení“ je nutné poskytovat každému prodejci této kategorie obuvi, aby byly k dispozici pro kontrolními orgány hygienické služby (Krajské hygienické stanice). Orgány hygienické služby vykonávají tuto kontrolní činnost od 1. července 2002. Zároveň upozorňujeme na skutečnost, že od tohoto data tuto činnost již nedozoruje Česká obchodní inspekce (ČOI). Pokud by se prohlášení ukázalo jako nepravdivé nebo vystavené, aniž by byly provedeny zkoušky na materiály, hrozí výrobci, dovozci nebo distributorovi vysoké pokuty. ČOI však nadále dozoruje zákon č. 634/1992 Sb., zákon č. 22/1997 Sb. a zákon č. 59/1998 Sb. - 70 -
MALOOBCHOD
Základní zákony a předpisy, kterými je upraven prodej a reklamace obuvi na maloobchodě Prodej zboží na maloobchodě upravuje: • Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (OZ) ve znění pozdějších předpisů. Důležitý je oddíl 4, který má název přímo prodej zboží na maloobchodě. Důležité je znát zejména novelu OZ č. 136/2002 Sb. ze dne 15. března 2002. Pro zajištění prodeje v souladu se stávající legislativou je nutné se podrobně seznámit s § 616-627 a dále pak i s § 596-600. • Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů, zejména pak jeho novela č.64/2000 Sb. ze dne 24. února 2000 a prováděcí vyhláška č.265/2000 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o způsobu označování obuvi údaji o materiálech použitých v jejích hlavních částech ze dne 21. července 2000. Na základě těchto dvou základních zákonů, které jsou harmonizovány s právem Evropské unie, byl vypracován „vzorový reklamační řád“ pro prodejny obuvi, který shrnuje zejména ustanovení z obou zákonů, která se týkají podmínek pro reklamaci vadného zboží u prodejce a u sortimentu obuvi se řídí následujícími zásadami: Není-li prodávaná obuv při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou nebo vyskytneli se u zakoupené obuvi vada, může kupující uplatnit u prodávajícího své právo z odpovědnosti za vady zboží. Za vadu nelze považovat změnu vlastností obuvi, která vznikla v průběhu záruční doby v důsledku opotřebení či nesprávného používání, popř. nesprávného zásahu. Jestliže kupující uplatní právo z odpovědnosti za vady zboží (dále jen reklamace), je vedoucí prodejny nebo jím pověřený pracovník povinen o oprávněnosti reklamace rozhodnout ihned, ve složitějších případech do 3 pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba potřebná k odbornému posouzení vady. V provozovně musí být po celou provozní dobu přítomen pracovník pověřený vyřizováním reklamací. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena: • bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 kalendářních dnů ode dne jejího uplatnění, • případně v delší lhůtě, na které se mohou prodávající s kupujícím dohodnout. Po marném uplynutí lhůty pro vyřízení reklamace má kupující stejná práva, jako by šlo o vadu, kterou nelze odstranit dle článku 6 tohoto reklamačního řádu. Vedoucí prodejny nebo jím pověřený pracovník přijme reklamaci, jestliže je zboží řádně vyčištěné, vysušené a posouzení reklamace nebrání obecné zásady hygieny. Kupující by měl uplatnit reklamaci nejlépe v prodejně, ve které byla obuv zakoupena. Kupující má však právo uplatnit reklamaci: • v kterékoli provozovně patřící prodávajícímu, v níž je přijetí reklamace možné, a to s ohledem na sortiment prodávaného zboží, • v místě nebo sídle podnikání prodávajícího. Kupující je povinen prokázat, že jeho nárok na vyřízení reklamace je oprávněný, tzn., že kromě vytknutí vad dokládá i místo, cenu zboží a dobu zakoupení obuvi, což prokáže nejlépe prodejním dokladem, záručním listem, popř. jiným věrohodným způsobem. Prodávající odpovídá za to, že prodávaná obuv je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, i za vady, které se vyskytnou po převzetí obuvi kupujícím v záruční době. Lhůta pro uplatnění reklamace (záruční doba) je 24 měsíců ode dne převzetí obuvi v prodejně. Na žádost kupujícího je prodávající povinen vydat kupujícímu při prodeji - 71 -
MALOOBCHOD
záruční list s vyznačením rozsahu a podmínek záruky. Umožňuje-li to povaha věci, postačuje místo záručního listu doklad o zakoupení věci. Právo na reklamaci obuvi kupujícímu zanikne, nebylo-li uplatněno v záruční době. Reklamaci by měl kupující uplatnit bez zbytečného odkladu ihned po zjištění vady, aby mohla být reklamace správně posouzena a vyřízena. Záruční dobu nelze zaměňovat s dobou obvyklé životnosti obuvi, tj. s dobou, po kterou při správném užívání a ošetřování může obuv vzhledem ke svým vlastnostem, danému účelu a rozdílnosti v intenzitě užívání vydržet. Vyřídí-li se reklamace výměnou vadné obuvi za novou, běží lhůta pro uplatnění reklamace opětovně od okamžiku převzetí nového páru obuvi kupujícím. V případě, že obuv při jeho převzetí kupujícím není ve shodě s kupní smlouvou, má kupující právo na to, aby prodávající bezplatně uvedl obuv do stavu, který kupní smlouvě odpovídá, a to dle požadavku kupujícího buď výměnou obuvi nebo její opravou, není-li takový postup možný, může kupující požadovat přiměřenou slevu z ceny obuvi nebo od smlouvy odstoupit. To neplatí v případě, pokud kupující před převzetím obuvi o rozporu s kupní smlouvou věděl nebo rozpor s kupní smlouvou sám způsobil. Neodporuje–li to povaze věci, nebo pokud se neprokáže opak, rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během prvních šesti měsíců ode dne převzetí obuvi, se považuje za rozpor existující již při převzetí obuvi. Za odstranitelné vady se považují takové vady, kdy jejich odstraněním neutrpí vzhled, funkce a kvalita obuvi a oprava může být provedena řádně ve stanovené lhůtě. Lhůta pro odstranění vady nesmí přesáhnout 30 kalendářních dnů, popř. delší dobu, na které se prodávající s kupujícím dohodli. Posouzení charakteru vady přísluší prodávajícímu. Prodávající je povinen uvést bezplatně a bez zbytečného odkladu obuv do stavu odpovídajícímu kupní smlouvě, a to podle požadavku kupujícího buď výměnou obuvi, není-li to k povaze vady neúměrné, nebo její opravou. Není-li takový postup možný, může kupující požadovat přiměřenou slevu z ceny obuvi nebo od smlouvy odstoupit. Jde-li o odstranitelnou vadu již použité obuvi, má kupující právo požadovat pouze bezplatné, včasné a řádné odstranění vady, zatímco prodávající má povinnost vadu bez zbytečného odkladu odstranit. Doba od uplatnění reklamace až do doby, kdy kupující po skončení opravy byl povinen opravenou obuv převzít, se do záruční doby nepočítá. Prodávající je povinen vydat kupujícímu potvrzení (reklamační lístek) o tom, kdy reklamaci uplatnil, jakož i o provedení opravy a o době jejího trvání. Za neodstranitelné vady se považují takové vady, které nelze ve stanovené lhůtě beze zbytku odstranit a které brání tomu, aby obuv mohla být řádně užívána. Jde-li o neodstranitelnou vadu, může kupující požadovat: • výměnu zboží za jiné bezvadné, • zrušení kupní smlouvy, (kupující vrátí vadné zboží a obdrží zpět kupní cenu). Formu nápravy si zde volí kupující. Vyskytne-li se na obuvi jiná neodstranitelná vada, jež nebrání jejímu užívání, a nepožaduje-li kupující výměnu obuvi, vzniká kupujícímu právo na přiměřenou slevu z ceny obuvi nebo může od smlouvy odstoupit.
- 72 -
MALOOBCHOD
Tatáž práva jako při výskytu neodstranitelných vad má kupující i tehdy, projeví-li se na obuvi stejná odstranitelná vada i po předchozích dvou opravách nebo vyskytují-li se na obuvi současně alespoň tři odstranitelné vady. Obuv, která má vady (vadná nová obuv nebo obuv použitá), jež nebrání tomu, aby mohlo být obuvi užíváno k určenému účelu, musí být prodávána jen za nižší ceny. Kupujícího je nutné upozornit, že obuv má vadu a o jakou vadu jde, není-li to zřejmé již z povahy prodeje. Za takovéto vady nové nebo použité obuvi, pro které byla sjednána nižší cena, prodávající neodpovídá. Vyskytne-li se u obuvi prodávané za nižší cenu skrytá vada, která brání z funkčního hlediska užívání k danému účelu, má kupující právo obuv reklamovat. Pokud se vyskytne na obuvi prodávané za nižší cenu jiná neodstranitelná vada, jež však nebrání v použití k danému účelu, má kupující právo na přiměřenou slevu z ceny obuvi. U použité obuvi je možné zkrátit záruční dobu na 12 měsíců za předpokladu, že se prodávající takto s kupujícím dohodne. Prodávající je pak povinen tuto dobu uvést v dokladu o koupi obuvi. Byla-li cena obuvi snížena z důvodu výprodeje nebo posezónního doprodeje a jedná-li se o prodej nové bezvadné obuvi, odpovídá prodávající za vady takto prodané obuvi v plném rozsahu.
5.3.
ŽELEZÁŘSKÉ ZBOŽÍ
Vymezení oboru Předmětem obchodní činnosti oboru „Hutní materiál“ jsou materiály a výrobky zejména vymezené v kódu průmyslové klasifikace 27 a 28. Zahrnuje výrobky pro potřebu zpracovatelů i obyvatelstva zejména v sortimentních skupinách: • Profilová ocel a stavební ocel • Ploché výrobky včetně pásové oceli • Trubky ocelové bezešvé, svařované, pokovované – jaekly uzavřené i otevřené • Profilové a ploché výrobky z ušlechtilých ocelí • Spojovací materiál – šrouby, matice, vruty, hřebíky, nýty,skoby • Neželezné kovy –výrobky ze zinku, olova, mědi, bronzu, mosazi a pájecí produkty • Hutní druhovýrobky – pletiva, sítě, rabicové tkaniny, dráty, lana,řetězy, radiátory Nezbytnou součástí současné nabídky je poskytování služeb zákazníkům a to: • dělení a tvarové pálení materiálu podle přání zákazníků • výroba standartních a nestandartních formátů plechů a pásů ze svitků • doprava zakoupeného materiál materiálu na místo určení, • poradenská činnost. Rozsah nabídky vyžaduje: • optimální velikost skladových prostor zastřešených – v menší míře i otevřených, • optimální vybavenost manipulačními skladovými mechanismy, • dostatečně výkonné vážící, měřící a dělící technická zařízení • optimální kapacitu dopravních prostředků - včetně garáží a parkingu, • odborně kvalifikovaný obchodní a technický personál. Obor vyžaduje významnou kapitálovou vybavenost pro tvorbu a udržování zásob.
- 73 -
MALOOBCHOD
Statut maloobchodních jednotek Kapitálová náročnost základního vybavení skladů, manipulačních a dopravních mechanismů, dělící a zušlechťovací techniky, stejně jako náročnosti na udržování pohotových zásob ovlivňuje statut maloobchodní jednotek v oboru hutního materiálu na několik forem: • vnitropodnikové jednotky, divize, filiálky pro maloobchodní prodej při výrobních podnicích; • vnitropodnikové jednotky, divize, filiálky pro maloobchodní prodej při velkoobchodních organizacích ocelářského obchodu • vnitropodnikové jednotky, divize, filiálky pro maloobchodní prodej hutních výrobků a materiálů při velkoobchodních či maloobchodních organizacích oboru stavebních hmot • souběžné speciální sklady – prodejny – při zpracovatelských /strojírenských, zámečnických, instalatérských/ živnostech • vnitropodnikové prodejny hutního materiálu při zemědělských subjektech • prodej hutních výrobků, jako součást železářského maloobchodu. V současné síti maloobchodu s hutními materiály a výrobky v ČR tedy jen velmi zřídka existují zcela samostatné maloobchodní prodejny. Větší maloobchodní jednotky rozšiřují svůj sortiment o nářadí, řemeslnické potřeby, manipulační prostředky příp.i obráběcí stroje ke kompletaci nabídky pro řemeslníky, drobné živnostníky i obyvatelstvo. Způsobilost pro výkon profese V současných podmínkách živnostenského zákona v ČR je maloobchodní prodej hutních materiálů a výrobků zařazen do živností volných a kromě základních předpokladů pro získání živnostenského oprávnění není vyžadována zvláštní způsobilost. Stejně je tomu v podmínkách Evropské unie, kde vedle obecných předpokladů je kladen větší důraz na posuzování morálních aspektů činnosti podnikatele prostřednictvím profesních asociací. Pro zvýšení kvality obchodních, poradenských a technických služeb a v zájmu prosperity obchodu je třeba zvýšit kvalifikaci minimálně na úroveň středoškolské odborné kvalifikaci u obchodního a technického personálu a znalost minimálně jednoho světového jazyka u pracovníků nákupu i prodeje. To je v současné době samozřejmé v zemích prosperujících obchodních subjektů v EÚ. Z oborů kvalifikace jsou nejdůležitější alespoň: • středoškolské vzdělání oboru metalurgie – průmyslová škola báňská a hutní; • strojírenská kvalifikace – průmyslová škola strojní; • ekonomická kvalifikace – minimálně obchodní akademie; • odborné jazykové kurzy. Možnosti certifikace. Certifikace jakosti a řízení obchodní firmy v našich podmínkách není povinná, v podmínkách prosperity v Evropské unii se u dodavatelských jednotek certikát předpokládá a to nejen v soutěži na trhu, ale i u přístupu k bankovním úvěrům, k účasti na výběrových řízení v investičních projektech atd. Vedle důrazu na technickou kvalitu prodávaných výrobků je certifikace jakosti a řízení kriteriem jistého stupně ochrany spotřebitele při volbě dodavatele. Moderní obchodní podniky s hutními materiály a výrobky v ČR již získaly certifikáty jakosti ISO 9001:2000, jejichž systém managementu jakosti je orientován především na: - 74 -
MALOOBCHOD
• • • • • •
strategické plánování a řízení podniku; prodej včetně průzkumu trhu, propagace, monitorování spokojenosti zákazníků, poptávkové a nabídkové činnosti; nákup obchodního zboží a řízení zásob; příjem a uskladnění obchodního zboží; poskytování poradenských a technických služeb zákazníkům; logistiku a dopravu.
Základní technické požadavky na obor ve vztahu k závazným právním předpisům. K základním technickým požadavkům patří: Ustanovení zákona o technických požadavcích na výrobky ve smyslu Zákona č. 22/1997 a to zejména: • Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, novelizované č. 312/2005 Sb., a • Nařízení vlády č. 190/2002 Sb., kterými se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE, novelizované č. 128/2004 Sb. Právě tato nařízení úzce navazují na souvislost technických vlastností hutních materiálů na bezpečnost v odvětví,která je do staveb převážně zabudovávají. Pro obchod s hutními materiály a výrobky v prostředí Evropské unie jsou tyto technické požadavky harmonizovány. Vzhledem k předpokládaným dovozům ze třetích zemí, zůstanou samozřejmě v platnosti ustanovení nařízení u výrobků, u nichž je vyžadováno posuzování shody na principech již v současné době uplatňované. a které jsou povinností distributora. V současnosti je postup upraven zákonem č.22/1997 Sb., v platném znění vládního nařízení č 163/2002 Sb. Specifická ustanovení z obecně platných zákonů a legislativních opatření ČR Pro obor obchodu s hutními materiály a výrobky nejsou vydána specifická nebo výjimečná opatření . Zvláštní význam však mají (ve znění pozdějších předpisů): • Zákon č. 477/2001.Sb o obalech – zejména v oborech PE folií, kartonáže, balící a vázací pásky, přířezů; • Zákon č.185/2001 Sb. o odpadech; • Zákony 86/2002 Sb. a 100/2001 Sb. o ochraně ovzduší a vlivu na životní prostředí; • Právní předpisy v oblasti požární ochrany a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Smluvní vztahy – obchodní podmínky Smluvní vztahy, obchodní a platební podmínky v rámci Obchodního zákoníku a navazujících základních legislativních předpisů mají v oboru obchodu s hutními materiály a výrobky následující specifika: • charakteristika hutní výroby musí respektovat ekonomické parametry kapitálově náročných hutních agregátů na principech velkovýroby v množství a čase, • nezbytnost uzavírat dodávkové smlouvy v delším předstihu /zpravidla čtvrtletním/ na množství, respektující ekonomická kriteria náročné železniční, automobilové či lodní přepravy, • schopnost přímého odběratele z výroby respektovat velikost objednávaného množství v sortimentu a v dodacích lhůtách a dále v logistických podmínkách odpovídajících podmínkám hutní výroby, • vytváření sítě funkčních velkoobchodů, schopných udržovat dostatečné odbytové zásoby pro zásobování nejen sítě maloobchodu, ale i síť malých a středních velkoobchodů. - 75 -
MALOOBCHOD
V tomto směru čeká český obchod s hutními materiály nejvážnější úkol ve vytváření sítě, kde je cesta výrobku z výroby až po konečného spotřebitele provázána na úrovni existující již dlouhodobě v zemích Evropské unie v závislosti na velikosti a vybavenosti obchodních subjektů. Vztahy jsou objektivně regulovány soustavou množstevních a platební rabatů, vytvářejí tak větší jistotu tržního prostředí a regulují zároveň i volbu dodavatele mezi tuzemským a zahraničním. K praktickému chování a jednání českých podnikatelů v oboru. Systém tržního prostředí v zemích EÚ zde objektivně vyvolává v kterémkoli oboru potřebu zájmového sdružování podnikatelských subjektů každého oboru a zejména je tomu tak v oboru hutní velkovýroby a obchodu. Zájmová profesní sdružení a asociace jsou zde nejen poradními orgány rozhodování státní správy, ale i důležitými centry informací, výměny zkušeností a praktických vztahů mezi subjekty výroby i obchodu na principech etiky chování. V oboru hutní výroby a obchodu zastřešují evropské organizace EUROFER (výroba) a EUROMETAL (skladový obchod) národní organizace stejného typu v členských zemích. V současné době v ČR působí na tomto principu spolupráce organizace Hutnictví železa,sdružující výrobce a Sdružení obchodníků s hutními materiály, sdružující velkoobchodní subjekty skladového obchodu. Obě organizace jsou zároveň členy výkonných výborů Euroferu a Eurometalu.
5.4.
PROBLEMATIKA ELEKTROODPADU
Úvod Odpadové hospodářství je velice dynamický obor, který ovlivňuje široké spektrum subjektů, nakládajících s odpady, ale také subjekty účastnící se životního cyklu výrobků před tím, než se stanou odpadem. V České republice má nakládání s odpady již svou tradici, přesto každá nová legislativní úprava týkající se problematiky odpadového hospodářství je vedena snahou o zlepšování stávajícího stavu. V této souvislosti dochází také ke změně trendů nakládání s odpady a vyřazenými výrobky, které znamenají zvyšování preventivních opatření, minimalizaci vzniku odpadů a jiné způsoby financování podle principu „znečišťovatel platí“. V Evropské unii je přijímán soubor směrnic, které si kladou za cíl zaměřit se na určité typy odpadů zásadních z pohledu objemu či rizik pro životní prostředí. Do tohoto souboru patří také směrnice č. 2002/96/EC o odpadu z elektrických a elektronických zařízení a směrnice č. 2002/95/EC o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních. Jejich přijetí do národní legislativy České republiky bude znamenat změny ve způsobu sběru a dalšího nakládání s tímto odpadem a související evidencí, neboť povinnost spojená s těmito činnostmi je rozšířena také na dovozce a výrobce elektrických a elektronických zařízení. Pokud výrobci a dovozci elektrických a elektronických zařízení při vytváření systémů zpětného odběru a odděleného sběru těchto zařízení využijí stávající infrastruktury měst a obcí pro nakládání s odpadem, může to znamenat posun ve způsobu financování nákladů spojených se sběrem, tříděním, využíváním popř. odstraňováním odpadu z elektrických
- 76 -
MALOOBCHOD
a elektronických zařízení, které končí v komunálním odpadu z obcí na výrobce a dovozce elektrických a elektronických zařízení. Souhrn povinností členského státu, vyplývající ze směrnice 2002/96/EC Ze směrnice č. 2002/96/EC o odpadu z elektrických a elektronických zařízení (OEEZ) vyplývají následující povinnosti pro všechny členské státy Evropské unie: • zajistit zřízení účinného systému sběru pro vracení OEEZ, včetně veřejných sběrných míst, kde by domácnosti mohly vracet tyto odpady bezplatně; • poskytnout uživatelům informace o požadavku neodstraňovat OEEZ jako netříděný komunální odpad a sbírat je odděleně, o sběrných systémech a o jejich úloze při nakládání s OEEZ; • stimulovat spotřebitele, aby aktivně přispívali k vracení a separovanému sběru OEEZ; • přijmout vhodná opatření k minimalizaci odstraňování OEEZ jako netříděného komunálního odpadu a k dosažení vysoké úrovně odděleného sběru OEEZ; • zajistit, aby veškerá sebraná OEEZ byla předávána autorizovaný zpracovatelským zařízením; • zajistit, aby bylo nejpozději do 31. prosince 2006 dosaženo míry odděleného sběru v průměru nejméně čtyř kilogramů OEEZ z domácností na osobu za rok; • podpořit vývoj nových technologií využití, recyklace a zpracování; • zajistit, aby nejpozději do 13. srpna 2005 výrobci financovali přinejmenším sběr, zpracování, využití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ z domácností prodaných před 13. 8. 2005; • zajistit, aby bylo nejpozději od 13. srpna 2005 výrobci zajištěno financování nákladů na sběr, zpracování, využití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ od jiných uživatelů, než jsou domácnosti, z výrobků uvedených na trh po 13. srpnu 2005; • zajistit, aby výrobci vhodně označovali EEZ uvedená na trh po 13. srpnu 2005 symbolem pro označení EEZ; • vypracovat seznam výrobců a každoročně shromažďovat informace, včetně zdůvodněných odhadů, o množstvích a o kategoriích EEZ uvedených na trh, sebraných všemi způsoby, opětovně použitých, recyklovaných, využitých a vyvezených sebraných odpadech. Tyto informace předávat každé dva roky Komisi EU; • uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 13. srpna 2004 a neprodleně o nich uvědomit Komisi EU. Souhrn povinností výrobců a dovozců OEEZ Pro producenty elektrických a elektronických zařízení platí podle směrnice č. 2002/96/EC o odpadu z elektrických a elektronických zařízení tyto povinnosti: • financovat sběr ze sběrných zařízení, zpracování, využití a odstranění OEEZ; • financovat nakládání s odpady ze svých vlastních výrobků; • poskytnout při uvádění svého výrobku na trh finanční záruku, aby se předešlo tomu, že by náklady spojené s nakládáním s OEEZ z bezprizorních výrobků nesla společnost nebo ostatní výrobci; • nést odpovědnost za financování nakládání s historickými odpady tak, aby tato odpovědnost sdílena všemi stávajícími výrobci v kolektivních systémech financování, do kterých přispívají úměrně všichni výrobci, kteří působí na trhu v okamžiku, kdy dochází ke vzniku nákladů; • poskytovat informace o identifikaci součástí a materiálů pro usnadnění nakládání s OEEZ a vhodně označovat elektrická a elektronická zařízení; • zřídit a provozovat individuální nebo kolektivní systémy zpětného odběru OEEZ z domácností za předpokladu, že jsou v souladu s cíli této směrnice; • u OEEZ jiných než z domácností budou muset výrobci nebo třetí strany jednající jejich jménem zabezpečit sběr těchto odpadů;
- 77 -
MALOOBCHOD
• • • • • • • •
výrobci nebo třetí strany jednající jejich jménem budou muset zřídit v souladu s právními předpisy systémy zajišťující zpracování OEEZ za použití nejlepších dostupných technik zpracování, využití a recyklace; výrobci nebo třetí strany jednající jejich jménem budou muset v souladu s právními předpisy zřídit, individuálně nebo na kolektivní bázi, systémy zajišťující využití odděleně sebraných OEEZ; nejpozději do 13. srpna 2005 budou muset výrobci financovat přinejmenším sběr, zpracování, využití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ z domácností uložených ve sběrných zařízeních; u výrobků uvedených na trh po 13. srpnu 2005 bude muset každý výrobce odpovídat za financování odpadů z vlastních výrobků; nejpozději od 13. srpna 2005 budou muset mít výrobci zajištěno financování nákladů na sběr, zpracování, využití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ od jiných uživatelů, než jsou domácnosti, z výrobků uvedených na trh po 13. srpnu 2005; u OEEZ (od uživatelů jiných, než jsou domácnosti) z výrobků uvedených na trh před 13. srpnem 2005 (historický odpad) budou muset zajistit financování nakládání výrobci; výrobci budou muset poskytnou informace o opětovném použití a zpracování pro každý nový druh EEZ uváděný na trh do roka od jejich uvedení na trh; výrobce bude muset jasně identifikovat své výrobky uvedené na trh po 13. srpnu 2005 svou značkou a navíc označením uvádějícím, že EEZ bylo uvedeno na trh po 13. srpnu 2005.
Právní prostředí České republiky v oblasti odpadového hospodářství řeší v současnosti problematiku nakládání s elektrickými a elektronickými zařízeními obecně. Povinnost zpětného odběru platí pouze pro chladničky používané v domácnostech, a je platná jen pro chladničky prodané po 1. 1. 2003. V této legislativní oblasti ve vztahu k právu EU jsou připravovány významné změny. Zásadní změnou bude novela zákona o odpadech, která bude implementovat směrnici 2002/96/EC a směrnici 2002/95/EC o odpadech z elektrických a elektronických zařízení a o omezování používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních. Implementace bude znamenat zavedení nových principů vedoucích k prosazování preventivních opatření a minimalizaci vzniku odpadů, jejich využívání, a to přednostně materiálovému. Dále bude znamenat změny ve způsobu financování nákladů spojených s vytvořením systémů sběru, třídění, využívání a odstraňování odpadů z elektrických a elektronických zařízení. Částečně jsou cíle těchto směrnic zakotveny také v Plánu odpadového hospodářství České republiky. Pro odpady z elektrických a elektronických zařízení je zároveň zpracováván Realizační program k POH ČR. Zákon o odpadech Samostatně není problematika odpadů z elektrických a elektronických zařízení řešena, způsob nakládání s elektrickými a elektronickými zařízeními a s odpadem z nich upravuje zejména zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech. Ten stanovuje obecné podmínky nakládání s nimi zejména po ukončení jejich životnosti, tedy ve chvíli, kdy se jich konečný uživatel nebo spotřebitel chce zbavit nebo má povinnost se jich zbavit. Určuje také v obecné rovině principy, které mají vést k předcházení vzniku odpadů z těchto zařízení. Zákon o odpadech určuje povinnost přednostního využívání odpadů obecně, a tato povinnost se pochopitelně týká také odpadů z elektrických a elektronických zařízení. Dále zákon o odpadech stanovuje způsob, jakým je každý povinen se tohoto odpadu zbavovat tak, aby byly dodržovány všechny právní předpisy na ochranu životního prostředí tedy tak, že s těmito odpady bude nakládáno pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady určena. Obecně také ukládá povinnosti původcům odpadu. Ve chvíli, kdy se zbavuje elektrického nebo elektronického zařízení občan na území obce, je původcem tohoto odpadu obec. Výjimku z tohoto ustanovení zákona mohou, podle zavádění nových - 78 -
MALOOBCHOD
principů do odpadového hospodářství, tvořit v současné době z elektrických a elektronických zařízení pouze chladničky používané v domácnostech a výbojky a zářivky. Režim jejich nakládání upravuje ustanovení zákona o odpadech v části V., které se týká zpětného odběru těchto zařízení, neboť dle tohoto ustanovení mají výrobci a dovozci (dále jen „povinné osoby“) chladniček používaných v domácnostech, výbojek a zářivek (i jiných komodit, které nemají vztah k elektrickým a elektronickým zařízením a nejsou předmětem směrnice 2002/96/EC) povinnost zajistit jejich zpětný odběr. Tento zpětný odběr musí být proveden bez nároku na úplatu od spotřebitele, tedy občana, přičemž místa kam může spotřebitel tato zařízení odkládat (dále jen „místa zpětného odběru“) musí být stejně dostupná jako místa jejich prodeje. Povinné osoby mohou na základě písemné dohody s obcí využít ke splnění své povinnosti zajištění zpětného odběru využít systém sběru a třídění komunálních odpadů stanovený touto obcí. Povinné osoby pak musí zajistit využití nebo odstranění zpětně odebraných použitých výrobků v souladu se zákonem o odpadech a prováděcími právními předpisy. Další podrobnosti způsobu provedení zpětného odběru upravuje vyhláška Ministerstva životního prostředí. Definuje zpětný odběr jako odebrání použitých výrobků povinnými osobami od spotřebitelů bez nároku na úplatu za účelem jejich využití nebo odstranění s tím, že se zpětný odběr nevztahuje na výrobky, se kterými bylo nakládáno jako s odpadem již před jejich předáním povinné osobě. Z těchto ustanovení tedy vplývá, že zákon a navazující vyhláška umožňuje spolupráci povinných osob a obcí při zajišťování zpětného odběru, ovšem pouze pokud obec nebude s těmito zařízeními nakládat jako s odpadem, ale jako s výrobky, a to do chvíle předání povinné osobě nebo osobě oprávněné k dalšímu nakládání s nimi. Disproporce těchto ustanovení je nasnadě, neboť je v rozporu s obecnými ustanoveními zákona o odpadech. Tato vyhláška určuje, že na základě písemné dohody mezi obcí a povinnou osobou, zabezpečuje obec v rámci svého systému pro povinnou osobu shromažďování, sběr, přepravu, třídění těchto výrobků, které ovšem smí předat pouze osobě oprávněné, tedy nikoliv povinné osobě. Přechod vlastnictví ke zpětně odebraným výrobkům žádné ustanovení právních předpisů neřeší, i když z pohledu zákona o odpadech je podstatný v souvislosti s původcovstvím odpadu a zejména povinností, které z tohoto statutu vyplývají. Vyhláška také upravuje míru četnosti míst zpětného odběru. Za dostatečně dostupná se považují místa zpětného odběru v případě, že je stanoveno minimálně jedno místo zpětného odběru v každé obci nebo v každém městském obvodě nebo městské části, kde se nacházejí prodejny těchto výrobků. Pro hlavní město Prahu to tedy znamená, že za předpokladu, že se v každé městské části vyskytují prodejní místa chladniček používaných v domácnosti, zářivek a výbojek, musí se také v každé městské části vyskytovat místa zpětného odběru těchto zařízení, a to bez ohledu na skutečnost je-li uzavřena písemná dohoda mezi městem a povinnými osobami či nikoli. Nakládání s chladničkami, mrazáky a jejich kombinacemi, popř. klimatizačními zařízeními obsahujícími regulované látky (HCF, CFC) je dále upraveno zákonem o ochraně ovzduší a navazující vyhláškou Ministerstva životního prostředí. Tyto právní úpravy stanovují povinnosti mimo jiné při znovuzískávání použitých regulovaných látek a principy pro zamezení jejich úniku do ovzduší. Regulované látky je nutno získávat za použití nejlepší dostupné technologie z hlediska ochrany životního prostředí a ekonomické přijatelnosti, přičemž příloha č. 12 k této vyhlášce určuje závaznou technologii pro znovuzískávání regulovaných látek, způsob jejich evidence a kontroly. To klade na každého původce odpadu, který obsahuje regulované látky, povinnost předat tento odpad osobě oprávněné jak podle zákona o odpadech, tak pochopitelně podle zákona o ovzduší. Technické požadavky na chladící zařízení jsou stanoveny v nařízení vlády. Tento legislativní podklad také blíže specifikuje pojem chladící zařízení, chladnička a mraznička.
- 79 -
MALOOBCHOD
Obecné požadavky na zařízení k využívání a odstraňování, sběru a výkupu mimo jiné také odpadu z elektrických a elektronických zařízení určuje také vyhláška ministerstva životního prostředí o podrobnostech nakládání s odpady. Tato vyhláška dále určuje povinnosti při skladování odpadu, způsobu vedení průběžné evidence odpadů, způsobu vedení evidence při přepravě nebezpečných odpadů, kterými některý odpad z elektrických a elektronických zařízení, vyskytující se v komunálním odpadu nepochybně je. Plán odpadového hospodářství ČR Podle analytické části POH, tedy z Vyhodnocení stavu odpadového hospodářství České republiky je v ČR je vyřazeno cca 7 kg/obyv./rok elektrických a elektronických zařízení ve struktuře: • audio-video technika 2 kg/obyv./rok, • domácí a s nimi srovnatelné přístroje 4,4 kg/obyv./rok a • výpočetní technika 0,6 kg/obyv./rok. V absolutních číslech to představuje například přibližně 340 000 televizorů, přibližně 300 000 chladniček a mrazniček a přes 1 milion mobilních telefonů. Plán odpadového hospodářství České republiky také hodnotí stav odpadového hospodářství v ČR ve vztahu k úkolům a cílům stanovených v předpisech EU. ČR se zavázala do data vstupu do EU převést požadavky předpisů ES do národní legislativy. Nová legislativa v oblasti odpadového hospodářství již plně respektuje požadavky příslušných směrnic. Novým zákonem o odpadech byly zejména odstraněny některé rozdíly v základních definicích, byla stanovena hierarchie nakládání s odpady, zpřesněny podmínky pro provoz zařízení k využívání, odstraňování, sběru a výkupu odpadů a zavedena povinnost zpracování plánů odpadového hospodářství, což jsou jedny z hlavních požadavků směrnice o odpadech č. 75/442/EHS v platném znění. Rovněž většina ostatních směrnic ES je již transponována do právních předpisů ČR a zapracovávají se další, např. směrnice o vozidlech s ukončenou životností a směrnice o odpadních elektrických a elektrotechnických zařízení (OEEZ). V současné době je Plán odpadového hospodářství zpracováván na úrovni jednotlivých krajů. Přehled cílů stanovených v Plánu odpadového hospodářství ČR ve vztahu k odpadům z elektrických a elektronických zařízení Poř. číslo
Umístění v Definice cíle textu bod č.
22
3.6. písm i)
23
3.6.
24
3.6. k)
25
3.6.
26
3.6.
Typ cíle
zvýšit úroveň sběru tříděných vyřazených elektrických a elektronických zařízení na 4 kg na osobu za rok z domácností do 31.12. 2006 dosáhnout u velkých domácích spotřebičů a automatických výdejních stojanů využití minimálně 80 % průměrné hmotnosti použitého spotřebiče a opakovaně písm j) použít nebo recyklovat materiály, látky a součásti z nich v rozsahu minimálně 75 % průměrné hmotnosti spotřebiče do 31.12. 2006; dosáhnout u zařízení informační technologie a komunikačních a spotřebitelských písm zařízení využití minimálně 75 % průměrné hmotnosti použitého spotřebiče a opakovaně použít nebo recyklovat materiály, látky a součásti z nich v rozsahu minimálně 65 % průměrné hmotnosti spotřebiče do 31.12.2006 dosáhnout u malých domácích spotřebičů, osvětlovacích zařízení, elektrických a elektronických nástrojů, hraček a přístrojů pro monitorování a regulaci využití písm l) minimálně 70 % průměrné hmotnosti použitého spotřebiče a opakovaně použít nebo recyklovat materiály, látky a součásti z nich v rozsahu minimálně 50 % průměrné hmotnosti použitého spotřebiče do 31.12.2006 písm dosáhnout opětovného použití nebo recyklace materiálů, látek a součástí z výbojek
- 80 -
dílčí cíl dílčí cíl
dílčí cíl
dílčí cíl dílčí
MALOOBCHOD
m)
v rozsahu minimálně 80 % hmotnosti použitého spotřebiče do 31.12.2006;
cíl
Situace v zemích Evropské unie Systémy sběru a zpracování odpadních elektrických a elektronických zařízení jsou zavedeny celostátně v Norsku, Švédsku, Dánsku, Holandsku a Belgii (a rovněž ve Švýcarsku). V Rakousku je celostátní systém zaveden pouze u chladniček a mrazniček, v ostatních výše zmiňovaných zemích se nakládá se všemi druhy odpadů z elektrických a elektronických zařízení. Velká Británie, Irsko, Řecko, Lucembursko zatím nemají nebo připravují legislativní a implementační kroky ke splnění požadavků EU a nemají zatím rozběhnuty systémy sběru a zpracování elektrických a elektronických zařízení. Další údaje Další podrobnější údaje lze získat na webových stránkách Ministerstva životního prostředí – www.env.cz, u společnosti APUSO plus a. s. na tel. č. 284 091 957 nebo na www.apusoplus.cz, na internetovém portálu www.waste.cz. Praktický dopad pro podnikatele Podle součastného trendu „znečišťovatel platí“ se v oblasti odpadového hospodářství dá brzy předpokládat uplatnění řady principů vyplývajících ze schválené evropské směrnice, která bude v blízké budoucnosti uplatněna. Dovozci a výrobci elektrických a elektrotechnických zařízení tak mohou počítat, že brzy vstoupí v platnost nové právní předpisy, které jim dají povinnost podílet se na zacházení s odpady z elektrických a elektrotechnických zařízení, podobně jako tomu již je v případě chladniček používaných v domácnosti.
- 81 -
MALOOBCHOD
6.
VYBRANÁ
ODBORNÁ
PROBLEMATIKA
MALOOBCHODU
SE
SMÍŠENÝM ZBOŽÍM Maloobchod se smíšeným zboží je především maloobchod s potravinami a s doplňujícím sortiment rychloobrátkového zboží denní potřeby (kosmetické a drogistické výrobky, papírnické výrobky apod.).
6.1.
POTRAVINY
Přehled jednotlivých potravinářských komodit: • Mléko a mléčné výrobky; • mléko, tekuté mléčné výrobky, zahuštěné mléčné výrobky, kysané mléčné výrobky, smetanové krémy; • zahuštěné a sušené mléko, zahuštěná a sušená smetana; • nezrající sýry – čerstvé sýry a tvarohy; • sýry přírodní zrající a sýry tavené; • máslo, máselný koncentrát, máselný tuk, pomazánkové máslo; • maso (včetně drůbeže, ryb a výrobků z nich); • maso (včetně mletého masa a polotovarů); • masné výrobky (kromě konzerv a polokonzerv); • konzervy a polokonzervy; • ryby a ostatní vodní živočichové a výrobky z nich; • vejce a výrobky z nich; • vaječné výrobky; • pekařské výrobky: o chléb a běžné pečivo, o jemné pečivo a běžné pečivo se zapečenou náplní a zdobením; • rozpékání zmrazených pekařských polotovarů; • cukrářské výrobky; • těsta; • trvanlivé pečivo; • těstoviny; • mlýnské obilné výrobky; • knedlíky; • lahůdky; • výrobky tzv. studené kuchyně; • výrobky tzv. teplé kuchyně; • pivo; • nealkoholické nápoje, balené vody a koncentráty k přípravě nealkoholických nápojů; • lihoviny; • kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem; • čokoláda a čokoládové cukrovinky; • nečokoládové cukrovinky; • doplňky stravy; • houby a výrobky z hub: čerstvé houby volně rostoucí a čerstvé houby pěstované; • dehydratované výrobky, ochucovadla a studené omáčky, drezinky, hořčice; • potraviny určené pro zvláštní výživu, doplňky stravy; • jedlé tuky a oleje; • čerstvé ovoce a zelenina; • konzumní brambory; • výrobky z brambor, škrob; • víno; • ovocná a dezertní vína; - 82 -
MALOOBCHOD
• • • • • • • • • • •
suché skořápkové plody; čaj, káva, kávoviny; zpracované ovoce a zpracovaná zeleniny; luštěniny a olejnatá semena; koření; jedlá sůl; přírodní sladidla; med; ozářené potraviny; zmrazené potraviny; biopotraviny.
Bezpečnost potravin Základní prioritou při prodeji potravin je snaha zabezpečit trvale vysoký standard péče o bezpečnost potravin jako jeden z prvků ochrany zdraví a oprávněných zájmů spotřebitelů. Účinná realizace politiky zdravotní nezávadnosti potravin vyžaduje komplexní přístup a vzájemnou návaznost přiměřených opatření v jednotlivých fázích prvovýroby, výroby a distribuce potravin a také jejich prodeje. Právní předpisy, které se týkají bezpečnosti potravin a péče o bezpečnost potravin se v posledních letech rychle měnily. Základním závazným předpisem v oblasti bezpečnosti potravin se stalo Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002. Toto nařízení zajišťuje, aby spotřebitelé a ostatní zainteresované osoby měli důvěru v rozhodování o něž se potravinové právo opírá, v jejich vědecký základ a strukturu a v nezávislost institucí zajišťujících ochranu zdraví a dalších zájmů. K tomu jako nezbytnost bylo nutno přijmout i opatření na vytvoření záruk, že potraviny, které nejsou bezpečné, nebudou uváděny na trh. Jedním z rozhodujících prvků posílení bezpečnosti potravin bylo i stanovení odpovědnosti provozovatelů potravinářských podniků. Provozovatelem potravinářského podniku je jakákoliv fyzická nebo právnická osoba odpovědná za to, že budou v potravinářském podniku, který je pod její kontrolou, plněny požadavky potravinového práva. Z toho vyplývá, že každý, i sebemenší obchodník, nebo i stánkař, který zachází s potravinami, je provozovatelem potravinářského podniku se všemi důsledky, které z toho pro něj plynou. K obecným požadavkům na bezpečnost potravin, které musí respektovat výrobci, distributoři i obchodníci (provozovatelé maloobchodu se smíšeným zbožím), patří zejména tyto: • potravina není považována za bezpečnou, jestliže je považována za poškozující zdraví, nebo za nevhodnou k lidské spotřebě; • potravina nesmí uvádět spotřebitele v omyl; • potravina musí být vysledovatelná, to v praxi pro obchod znamená povinnost mít vytvořen takový systém evidence, aby bylo možné kdykoliv identifikovat, od které osoby bylo zboží nakoupeno a dodáva-li se zboží dále velkoobchodním způsobem, pak i identifikovat, komu bylo prodáno.
- 83 -
MALOOBCHOD
Systém kritických bodů V současné době má pro oblast obchodu největší význam Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 (dále jen Nařízení č. 852). Toto Nařízení č. 852 ukládá v článku 5, že provozovatelé potravinářského podniku (tedy i obchodníci) vytvoří a zavedou jeden nebo více stálých postupů založených na zásadách HACCP – Systému kritických bodů – a postupují podle nich. Naproti tomu česká legislativa, konkrétně zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů a předpisů souvisejících, poskytuje podnikatelům v této věci menší prostor – ukládá v § 3, odst. 1, písm. j) určit ve všech fázích výroby a uvádění do oběhu technologické úseky (kritické body), ve kterých je největší riziko porušení zdravotní nezávadnosti, způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem (vyhláška č. 147/1998 Sb., o způsobu stanovení kritických bodů, ve znění pozdějších předpisů). Pokud by se toto ustanovení uplatňovalo doslova v praxi, znamenalo by to, že každý podnikatel v oblasti potravin – obchodník, stánkař, ale i přepravce, by povinně způsobem uvedeným ve vyhlášce, musí mít zavedený systém HACCP – Systém kritických bodů. Vzhledem k tomu, že Nařízení č. 852 je evropským komunitárním předpisem (je nadřízen národnímu právu a je pro toto právo závazný), má provozovatel potravinářského podniku volbu : • přihlásit se k postupu podle zákona a prováděcí vyhlášky, nebo • postupovat podle Nařízení č. 852, které respektuje specifika potravinářského podniku a umožňuje značnou flexibilitu při realizaci HACCP, a to v souladu s bodem 4, článku 5 Nařízení č. 852. Ten zmiňuje, že provozovatel potravinářského podniku prokazuje kontrolnímu orgánu, že má zaveden systém na principu HACCP, přičemž se přihlíží k typu a velikosti potravinářského podniku. Dosud zpracovaná Pravidla nebo Příručky správné hygienické a výrobní praxe v potravinářském podniku, které se zabývají jednotlivými potravinářskými obory, je možné nalézt na serveru ministerstva zemědělství: http://www.mze.cz. Způsob povedení analýzy bezpečnosti potravin, posouzení nebezpečí a stanovení přijatelné úrovně rizika Veškerá nebezpečí ohrožující bezpečnost potravin, jejichž výskyt lze ve vztahu k typu produktu, typu procesu a konkrétnímu výrobnímu zařízení v rozumné míře očekávat, musí být identifikována a zaznamenána. Tato identifikace musí být založena na předběžných informacích a údajích jako jsou: • název výrobku nebo podobná identifikace; • složení dle použitých složek, včetně přídatných látek; • biologické, chemické a fyzikální charakteristiky, významné pro bezpečnost potravin; • předpokládané nebo stanovené doby použitelnosti a minimální trvanlivosti, včetně podmínek skladování; • balení potraviny; • označení vztahující se k bezpečnosti potravin, včetně pokynů pro manipulaci, jeho přípravu a použití; • způsob distribuce potravin. Provozovatel potravinářského podniku musí sledovat požadavky platných právních předpisů týkajících se bezpečnosti potravin a souvisejících s výše uvedenými body. Toto je zvláště důležité, pokud dojde ke změnám např. v charakteristice produktu, zamýšleného použití, krocích procesu výroby, nebo úpravy potraviny, balení nebo i změnám ovládacích opatření.
- 84 -
MALOOBCHOD
Posuzování se provádí u každé potraviny dle jejích charakteristických vlastností i jejích odlišností tak, aby provozovatel potravinářského podniku zajistit eliminaci nebo snížení identifikovaného nebezpečí a následně stanovené míry rizika na přijatelnou úroveň. Při kontrole rizik z potravin by měl být použit některý z postupů založený na zásadách HACCP. Je nutné, aby provozovatelé potravinářského podniku: • identifikovali všechny kroky při činnostech, které jsou zásadní pro bezpečnost potravin; • zavedli v těchto krocích efektivní kontrolní postupy; • přehodnocovali kontrolní postupy opakovaně a po každé změně. Kontrolní postupy mohou být jednoduché, např. sledování obrátkovosti sortimentu, kontrola dat spotřeby a kontrola času a teploty, kontrola monitorovacího zařízení (ověření měřidel), správné ukládání potravin, pozorování charakteristických vlastností potravin a jejich obalů. Do provádění analýzy nebezpečí a stanovení rizika by kdykoliv, kdy je to možné, měla být zahrnuta následující hlediska: • pravděpodobný výskyt rizik a závažnost jejich nepříznivého dopadu na zdraví; • kvalitativní nebo kvantitativní zhodnocení přítomnosti rizika; • přežívání nebo rozmnožování toxinů, chemických nebo fyzikálních látek v potravinách; • podmínky ovlivňující výše uvedené. Na základě posouzení nebezpečí ohrožujícího bezpečnost potravin se musí zvolit příslušná kombinace ovládacích opatření, která je schopná zamezit, vyloučit nebo snížit riziko ohrožující zdraví na přijatelnou úroveň. V úvahu se přitom vezme: • vliv na identifikované rizika ohrožující bezpečnost potravin ve vztahu ke zvolené úrovni přísnosti; • proveditelnost monitorová (sledování) – např. tak, aby bylo možné včas provést účinnou nápravu; • související ovládací opatření; • pravděpodobnost selhání funkce zvoleného ovládacího opatření. Je potřeba zvážit, která ovládací opatření, jsou-li nějaká, mohou být pro jednotlivá rizika použita. Ke kontrole jednoho rizika může být zapotřebí více než jeden kontrolní postup (opatření) a jedno konkrétní opatření může kontrolovat více než jedno riziko.
6.2.
OBECNÉ POŽADAVKY NA POTRAVINÁŘSKÉ PROVOZY
Okolí provozoven Příjezdové komunikace, cesty a dopravní trasy sloužící potravinářské provozovně a těsné okolí provozovny a pozemky náležející provozovně • musí mít dostatečně zpevněné povrchy vhodné pro silniční provoz nebo pro případné manipulace s potravinami a potravinářskými obaly; • musí být upraveny tak, aby umožňovaly odtok dešťové vody a v případě potřeby opatřeny kanalizační vpustí; • musí být upraveny tak, aby umožňovaly odpovídající čištění povrchu; • v blízkosti provozovny nesmí být nekrytý svod odpadních vod nebo nekrytá úložiště odpadů; • nesmí způsobovat kontaminaci potraviny (např. v důsledku nesprávného skladování materiálů, nekontrolované a neudržované vegetace, zavodnění apod.). Provozovatel potravinářského podniku nesmí připustit, aby prostranství tvořící součást provozovny nebo veřejné prostranství přiléhající k potravinářské provozovně bylo
- 85 -
MALOOBCHOD
kontaminováno v důsledku nehygienického jednání (např. kouření, močení, plivání a odhazování odpadků) osob, konzumující potraviny zakoupené v provozovně. Přístup do provozovny Potravinářská provozovna musí být zabezpečena takovým způsobem, aby do potravinářských prostor s výjimkou prostor určených k nabídce zboží spotřebitelům a případně dalších prostor vymezených pro spotřebitele bylo zabráněno vstupu nepovolaných osob. Všechny vstupní otvory do provozovny musí být dobře uzavřeny, utěsněny a zabezpečeny před vnikem živočišných škůdců a domácích zvířat. Přístup do prodejní části provozovny v provozní době je třeba umožnit spotřebitelům doprovázeným vodícími či asistenčními psy. Přeprava a manipulace s potravinami Dopravní prostředky nebo kontejnery používané pro přepravu potravin musí být udržovány v čistotě a v dobrém stavu, aby chránily potraviny před kontaminací a podle potřeby musí být navrženy a konstruovány tak, aby umožnily odpovídající čištění nebo dezinfekci. Skříně ve vozidlech nebo kontejnery se nesmí používat na přepravu ničeho jiného než potravin, pokud by to mohlo způsobit kontaminaci. Pokud jsou dopravní prostředky nebo kontejnery používány k přepravě čehokoliv jiného než potravin, nebo pokud se různé druhy potravin přepravují současně, musí být výrobky, je-li to nezbytné, účinným způsobem odděleny. Potraviny bez obalu v tekutém nebo granulovaném stavu nebo v prášku se musí přepravovat v nádobách nebo kontejnerech/cisternách, vyhrazených pro přepravu potravin. Tyto nádrže musí být označen zřetelným a nesmazatelným způsobem v jednom nebo více jazycích Evropského společenství, aby bylo zřejmé, že jsou používány pro přepravu potravin, nebo musí být označeny slovy „pouze pro potraviny“. Pokud byly dopravní prostředky použity pro přepravu čehokoli jiného mimo potravin nebo pro přepravu různých druhů potravin, musí být mezi jednotlivými nakládkami provedeno účinné čištění, aby se zabránilo riziku kontaminace. Potraviny v dopravních prostředcích nebo kontejnerech musí být uloženy a chráněny tak, aby riziko kontaminace bylo sníženo na minimum. Ložné plochy a přepravní prostory musí být konstruovány a upraveny tak a z takových materiálů, aby bylo zabráněno kontaminaci potravin a byly umožněny snadné manipulace s přepravními obaly a rovněž i snadné čištění ložných ploch. Je-li to nezbytné, musí být dopravní prostředky nebo kontejnery používané pro přepravu potravin schopné udržovat potraviny při vhodných teplotách a musí umožňovat monitorování těchto teplot. Potravinářské prostory - obecné požadavky Uspořádání, vnější úprava, konstrukce, poloha a velikost potravinářských prostor musí • umožňovat odpovídající údržbu, čištění nebo dezinfekci, vylučovat nebo minimalizovat kontaminaci z ovzduší a poskytovat dostatečný pracovní prostor pro hygienické provedení všech postupů;
- 86 -
MALOOBCHOD
• • •
být takové, aby se zabránilo hromadění nečistot, styku s toxickými materiály, odlučování částeček do potravin a vytváření kondenzátu nebo nežádoucích plísní na površích; umožňovat správnou hygienickou praxi, včetně ochrany před kontaminací a zejména regulace živočišných škůdců; poskytovat, je-li to nezbytné, odpovídající kapacity s vhodnými teplotními podmínkami pro manipulaci s potravinami a pro jejich skladování při vhodných teplotách a s možností monitorovat, a je-li to nezbytné zaznamenávat jejich teplotu.
Budovy Technický stav budov a vnitřních prostor musí umožňovat dodržování všech stanovených a souvisejících požadavků k zajištění bezpečnosti potravin; budovy a vnitřní prostory musí být udržované z hlediska sanitárního stavu. Veškeré použité stavební a konstrukční materiály a především materiály použité pro vnitřní povrchovou úpravu musí splňovat platné hygienické požadavky a nesmí žádným způsobem negativně ovlivňovat bezpečnost potravin. Prostory určené pro vykládku potravin Rampy, vykládací plošiny a prostory určené k příjmové manipulaci s nebalenými potravinami musí být chráněny před nepříznivými klimatickými podmínkami a vlivy vnějšího prostředí. Pokud je vykládková manipulace prováděna na otevřených prostranstvích dvorů a okolních komunikacích musí být zabezpečena ochrana před vnějšími vlivy a zabezpečení chladícího řetězce provedeny tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost potravin. Vnitřní prostory Prostory určené pro skladování, úchovu, prodej, včetně všech prostor v nichž je jakkoliv manipulováno s potravinami, musí vyhovovat požadavkům na snadnou údržbu, čištění a sanitaci; prostory nesmí být zdrojem kontaminace, nesmí poskytovat útočiště živočišným škůdcům, nesmí být zdrojem mikroorganismů, nečistot, kontaminujících látek. Zvláštní pozornost musí být věnována prostorám, ve kterých jsou uchovávány potraviny nebalené, popřípadě je s nimi jinak manipulováno. V potravinářských prostorách s provozovanou činností.
nesmí
být
uchovávány
předměty
nesouvisející
Předměty osobní potřeby zaměstnanců provozovny musí být uchovávány pouze na vyhrazených místech (v k tomu určených prostorách), aby nemohly kontaminovat potraviny. Soukromé potraviny zaměstnanců provozovny nesmí s potravinami, určenými k uvádění do oběhu v provozovně.
být
uchovávány
společně
Prostory neurčené k zacházení s potravinami, navazující na potravinářské prostory, (kompresorovny, strojovny, elektrické rozvodny), nesmí v žádném případě jakýmkoliv způsobem negativně ovlivnit potravinářské prostory. Zvláštní požadavky na potravinářské prostory Podlahy Podlahy musí mít takovou konstrukci, aby byly vhodné pro zamýšlené účely. Podlahové povrchy musí být udržovány v bezvadném stavu a musí být snadno čistitelné, a je-li to nezbytné, snadno dezinfikovatelné. To vyžaduje použití odolných, nenasákavých, omyvatelných, nekluzných a netoxických materiálů, pokud provozovatelé potravinářských
- 87 -
MALOOBCHOD
podniků nepřesvědčí příslušný orgán o vhodnosti jiných použitých materiálů. Popřípadě musí podlahy umožňovat vyhovující odvod vody z povrchu. Podlahy by měly být bez prasklin; spojení mezi podlahou a zdí by měla být pro snadnou čistitelnost zaoblená a vodě nepropustná. Pokud nejsou spoje podlah a zdí zaobleny, je třeba věnovat čištění těchto úseků přiměřenou pozornost. Povrchy by měly být odolné proti chemikáliím nebo látkám s leptavým účinkem, se kterými přijdou do styku a to zejména při čištění a desinfekci. Měly by být rovněž dostatečně odolné proti všem předpokládaným formám vnitřní přepravy. Na podlahách se nesmí udržovat kaluže vody nebo jiných tekutin. Tam, kde je to potřebné, musí mít podlahy dostatečný sklon a umožňovat odtok vody do odpadní kanalizace. Odtoky (kanalizační vpusti) by měly být opatřeny vyjímatelnou mřížkou popř. víkem, umožňujícími snadné čištění a dezinfekci. Měly by být vybaveny lapači pevných nečistot. Po čištění nesmí zůstat otevřené. Stěny Povrchy stěn musí být udržovány v bezvadném stavu a musí být snadno čistitelné, a je-li to nezbytné, snadno dezinfikovatelné. To vyžaduje použití odolných nenasákavých omyvatelných a netoxických materiálů a hladký povrch až do výšky odpovídající pracovním operacím, pokud provozovatelé potravinářských podniků nepřesvědčí příslušný orgán o vhodnosti jiných použitých materiálů. Horizontální výstupky na vnitřních stěnách (římsy, parapety) nebo výklenky by měly být odstraněny, nebo prudce zkoseny tak, aby nemohly zadržovat prach, nečistoty nebo se na nich hromadit škůdci. V případě, že nelze provést odpovídající technickou úpravu, je třeba čištění těchto ploch věnovat odpovídající pozornost. Dělící stěny, přepážky a bariéry Všechny tyto stavební a technické úpravy musí po hygienické stránce splňovat požadavky na stěny uvedené v předchozím bodu. Stropy Stropy nebo v provozech bez stropů vnitřní povrchy střechy a stropní instalace musí být konstruovány a opatřeny takovou konečnou úpravou, aby se zabránilo hromadění nečistot, prosakování a omezila se kondenzace, růst nežádoucích plísní a odlučování částeček – odlupování nátěrů a malby a opadávání částí omítky, zdiva nebo jiných částic z povrchu. Stropy musí být udržovány v odpovídající čistotě; z jejich povrchů musí být pravidelně odstraňován prach, pavučiny nebo jiné stopy po živočišných škůdcích. Pokud jsou zbudovány dvojité (falešné) stropy, musí být zajištěn přístup do mezistropí pro účely čištění, postřiku nebo jiných zásahů proti škůdcům apod. Musí být zajištěn snadný přístup ke všem uzávěrům nebo instalacím vyžadujícím občasnou obsluhu. Stropní nosné konstrukce musí být provedeny tak, aby neposkytovaly útočiště škůdcům (především ptactvu) a aby neusnadňovaly usazování prachu. Musí být pravidelně čištěny. Střešní nebo stropní světlíky nesmí umožňovat působení povětrnostních vlivů uvnitř budov, nebo umožňovat vnikání prachu, nečistot, dešťové vody a živočišných škůdců. Pod světlíky by neměly být prováděny jakékoli otevřené procesy zpracování nebo úpravy potravin, dále manipulace s nebalenými potravinami, ani ukládány obaly, které přicházejí - 88 -
MALOOBCHOD
do přímého styku s potravinou; důvodem je vysoké riziko kontaminace. Otevíratelné vikýře by měly být osazeny vhodnou ochrannou mřížkou nebo sítí. Stropní armatury a instalace Potrubní rozvody vody, páry, plynu, popř. chladících médií, elektrické kabely a lávky kabeláže apod. nesmí způsobit kontaminaci potravin. Tam, kde je to vhodné by mělo být potrubí tepelně izolováno, aby se zabránilo nežádoucím tepelným změnám mikroklimatu prostředí a kontaminaci kondenzační vodou. Veškeré instalace musí být konstruovány tak, aby neumožňovaly usazování prachu a nečistot, kondenzaci vodních par, růstu plísní a drolení a odlupování povrchu. Musí být snadno dostupné pro údržbu a čištění a udržovány v čistotě a bezvadném stavu. Okna, výlohy a jiné otvory Okna a jiné otvory musí být konstruovány tak, aby se zabránilo hromadění nečistot. Okna a otvory, které jsou otevíratelné do vnějšího prostředí, musí být, je-li to nezbytné, vybaveny sítěmi proti hmyzu, popř. mřížkou zabraňujícím vniku živočišných škůdců, které lze při čištění snadno vyjmout. O nezbytnosti hygienických opatření a konkrétním způsobu jejich provedení rozhoduje sám provozovatel potravinářského podniku. Přitom ale musí vzít v úvahu, že splnění hygienických požadavků je naprosto prioritní záležitostí. Pokud by otevřenými okny mohlo dojít ke kontaminaci vnitřních prostor a v nich zpracovávaných, upravovaných připravovaných nebo prodávaných potravin, musí být okna během těchto manipulací s potravinami (především nebalenými) zavřená a zajištěná. Skleněné tabule by měly být nerozbitné, bezpečně upevněné a utěsněné v rámech. Pokud nejsou z nerozbitného materiálu, musí být zabezpečeny tak, aby nemohlo v případě jejich rozbití dojít ke kontaminaci potravin, používaných surovin nebo obalového materiálu. Okenní parapety by měly být prudce zkosené, aby se na nich lehce neusazoval prach a mechanické nečistoty a nesloužily k odkládaní nepotřebných předmětů. V případě, že nelze zkosení parapetů zabezpečit, je třeba tyto plochy udržovat v řádné čistotě a pořádku. Dveře Dveře by měly být označeny informací o jejich použití, s jasným vymezením přístupu pro zaměstnance, dopravce, návštěvy a popř. i pro spotřebitele, pokud je jim do vymezeného prostoru potravinářské provozovny povolen přístup (např. na záchody ve velkých obchodních centrech, kde jsou současně s prodejem potravin poskytovány i stravovací služby se stolováním). Spotřebitelům nesmí být umožněn přístup do potravinářských prostor (zázemí), kde se manipuluje s potravinami, surovinami a obaly. Nikomu nesmí být umožněn přímý vstup zvnějšku budovy do prostor, kde se zpracovávají potraviny, nebo kde se připravují a upravují nebalené potraviny (s výjimkou ovoce a zeleniny a brambor). Tam, kde je to nezbytné, by měla být vybudována dvoudveřová vzduchová clona, popř. jiné vhodné zabezpečení proti rychlým změnám mikroklimatických podmínek potravinářských prostor nebo zabránění vniku živočišných škůdců. Dveře musí být snadno čistitelné, a je-li to nezbytné, snadno dezinfikovatelné. To vyžaduje použití hladkých nenasákavých povrchů, pokud provozovatelé potravinářských podniků nepřesvědčí příslušný orgán o vhodnosti jiných použitých materiálů. Tam, kde je to potřebné, musí dveře těsně přiléhat, aby se zabránilo nežádoucím změnám teplot a vniku škůdců. Tam, kde je to vhodné, a otevřený popř. uzavřený - 89 -
MALOOBCHOD
prostor představuje riziko pro výrobek nebo pro zaměstnance, by měly být dveře vybaveny signalizací otevření nebo uzavření prostoru (např. chladírny nebo mrazírny ve velkých prodejních nebo skladovacích objektech). Dveře vedoucí do výrobních prostor nebo do prostor s otevřenou manipulací s nebalenými rizikovými potravinami by neměly být opatřeny rozbitnými skleněnými výplněmi. Pokud nejsou výplně dveří z nerozbitných materiálů, musí být jejich povrch zabezpečen proti možné kontaminaci potraviny v případě jejich poškození. Povrchy Veškeré povrchy (včetně povrchů zařízení) všude tam, kde se potraviny zpracovávají, připravují nebo se s nimi manipuluje musí být udržovány v bezvadném stavu a snadno čistitelné, a je-li to nezbytné, snadno dezinfikovatelné. To vyžaduje použití hladkých, omyvatelných korozivzdorných a netoxických materiálů, pokud provozovatelé nepřesvědčí příslušných orgán o vhodnosti jiných použitých materiálů. Povrchy přicházející do přímého styku s potravinami musí být z materiálů odpovídajících stanoveným požadavkům příslušných právních předpisů – viz dále Obecné požadavky na potravinářská zařízení a výrobky určené pro styk s potravinami, (popř. požadavky vyhl. č. 38/2001 Sb. v platném znění). Osvětlení Aby bylo možno provádět veškeré postupy hygienickým způsobem, je potřebné zajistit odpovídající přirozené nebo umělé osvětlení. Tam, jsou posuzovány senzorické vlastnosti potravin nebo mají-li některé senzorické vlastnosti vliv při nabídce prodeje na výběr spotřebitelem (především barva masa a masných výrobků) nesmí být osvětlení takové, aby výsledná barva mohla klamat. Intenzita osvětlení musí odpovídat všem prováděným úkonům. Instalace osvětlení musí být chráněny, aby při rozbití osvětlovacích těles nemohlo dojít ke kontaminaci potravin. Především žárovky musí být ve všech úsecích potravinářských prostor, kde se manipuluje s potravinami, opatřeny vhodnými kryty. Osvětlovací tělesa musí být pravidelně čištěna; při čištění nesmí být pod zdroji osvětlení prováděna žádná manipulace s nebalenými potravinami. Větrání Potravinářské podniky musí mít zajištěny dostatečné prostředky pro přirozené nebo nucené větrání, zejména aby • byla minimalizována kontaminace potravin ze vzduchu, • byla kontrolována okolní teplota uchování potravin, • byly kontrolovány pachy, které mohou ovlivnit jakost potravin, • byla kontrolována vlhkost, • tam, kde je to potřebné, byla zajištěna bezpečnost a vhodnost potravin pro lidskou spotřebu. Potravinářské pracovní prostory s přístupem veřejnosti (prodejní části potravinářské provozovny) by měly mít přizpůsobeno množství přiváděného vzduchu úměrně k předpokládané zátěži potravinářského prostoru. Větrací systémy by měly být navrženy a konstruovány tak, aby vzduch neproudil ze znečištěné oblasti do čisté oblasti. Dále je nezbytné umožnit snadný přístup ke všem částem vyžadujícím kontrolu, údržbu a čištění. Nucené větrání musí být použito k zabezpečení odpovídajících kontaminace potravin pachy z škodlivin v provozu. Pokud je
vždy, pokud přirozené větrání prokazatelně nepostačuje podmínek v potravinářských prostorách a hrozí-li prostředí. Proudění vzduchu nesmí přispívat k šíření na pracovišti vyžadováno nucené větrání musí být - 90 -
MALOOBCHOD
přiváděný vzduch filtrován; větrací zařízení nesmí nepříznivě ovlivňovat mikrobiální čistotu vzduchu. Plynné chemické látky a aerosoly, které vznikají při činnosti strojů a technického zařízení nebo jiné technologické činnosti, musí být dle technických možností zachyceny přímo u zdroje, aby nekontaminovaly prostory, kde jsou uchovávány nebo je manipulováno s potravinami nebalenými nebo potravinami balenými v propustných nebo polopropustných obalech. Vývody odpadního vzduchu do venkovního prostoru musí být umístěny tak, aby nedocházelo ke zpětnému nasávání škodlivin do potravinářských prostorů větracím zařízením. Jakékoli nánosy i nečistoty, které by mohly znečišťovat ovzduší potravinářského a pracovního prostoru a tím představovat nebezpečí pro potraviny nebo pro zdraví lidí, musí být neprodleně odstraňovány. Sanitární zařízení a pomocná zařízení Sanitárními zařízeními se rozumí šatny, umývárny, sprchy a záchody. Pomocnými zařízeními se rozumí zařízení k umývání obuvi, zařízení pro sušení pracovních oděvů, ohřívárny, místnosti pro odpočinek a konzumaci potravin, prostory pro uskladnění úklidových a chemických čistících prostředků. Sanitární zařízení se zřizují v rozsahu odpovídajícím dané práci. Základní požadavky na sanitární zařízení jsou stanoveny nařízením vlády ČR č. 178/2001 Sb. a příslušnými technickými normami. Prostory sanitárních zařízení by měly mít světlou výšku alespoň 2,3 m. Šatny Šatny musí být zřízeny pro ty zaměstnance, kteří musí nosit pracovní nebo ochranný oděv a nemohou se z hygienických, epidemiologických, popř. etických důvodů převlékat v jiném prostoru. Šatny by měly být oddělené podle pohlaví. Na pracovištích do 5 osob (myšleno na 1 směně) lze používání šaten muži a ženami oddělit časově. Šatny se umísťují v prostorách snadno přístupných a stavebně oddělených od pracovišť a umýváren. Podlahy musí být snadno omývatelné. Šatny by měly být vybaveny uzamykatelnými skřínkami na bezpečné uložení občanského oděvu; pokud zaměstnanci vykonávají práci nebo činnosti, při nichž hrozí vysoké riziko kontaminace potravin musí být zajištěno oddělené ukládání pracovního jakož i ochranného a občanského oděvu; dále by měly být vybaveny lavicemi nebo jiným vhodným sedacím nábytkem. Na pracovištích, kde zaměstnanci nemusí používat speciální pracovní a ochranné oděvy a obuv, musí být vyčleněn prostor pro ukládání občanských oděvů a obuvi. Umývárny a sprchy Zaměstnanci, jejichž činnost vyžaduje po práci očistu celého těla, musí mít k dispozici odpovídající počet sprch. Pokud není celková očista těla vzhledem k povaze práce nezbytná, musí být pro zaměstnance zajištěny umývárny nebo dostačující počet umývadel s tekoucí teplou vodou. Teplá voda pro očistu zaměstnanců smí být připravována jen z vody pitné nebo odebírána z veřejného vodovodního řádu s teplou vodou. Sprchy a umývárny musí být - 91 -
MALOOBCHOD
oddělené podle pohlaví. Jedno umyvadlo je určeno na 10 zaměstnanců v jedné směně; pokud je v provozovně potravinářského podniku prováděno zpracování potravin nebo úprava nebalených, mikrobiologicky rizikových potravin je požadováno 1 umyvadlo, popř. 1 sprcha na 5 osob. Na pracovištích do 5 osob lze oddělit používání pro ženy a muže časově. Záchody Záchody musí být pro zaměstnance zajištěny tak, aby nebyly od pracoviště vzdáleny více než 120 m, při ztíženém přístupu (chůze do kopce, členitost přístupové cesty, supermarkety nebo hypermarkety) 75 m. Zpravidla se zřizují jako kabinové splachovací u velkých prodejen v každém podlaží, v němž jsou pracoviště zřízená k trvalé práci a v nichž je prováděno jakékoliv zpracování, úprava či manipulace s potravinami. V záchodech, které používají zaměstnanci manipulující s potravinami musí být v předsíni záchodu instalováno umývadlo s tekoucí teplou vodou připravenou z vody pitné (např. z veřejného rozvodu), pro ostatní pracoviště alespoň s tekoucí vodou. Pokud jsou pro některé činnosti, byť i jen přechodně, použity záchody chemické, musí být zajištěny přiměřené podmínky pro mytí rukou. Při zacházení s potravinami musí být chemické záchody umístěny v odděleném prostoru od potravinářského tak, aby v důsledku jejich použití nemohlo dojít ke kontaminaci potravin. Počet záchodů se stanoví podle počtu zaměstnanců (u vícesměnných provozů v nejsilnější směně) následovně: 1 sedadlo na 10 žen, 2 sedadla na 11 až 30 žen, 3 sedadla na 31 až 50 žen a popř. na každých 30 žen 1 další sedadlo, 1 sedadlo na 10 mužů, 2 sedadla na 11 až 50 mužů, popř. na každých 50 mužů další sedadlo. Záchody pro ženy se vybavují uzavíratelnou nádobou na odkládání vložek. Záchody se zřizují odděleně dle pohlaví, na pracovištích do 5 zaměstnanců celkem lze zřizovat 1 společný záchod. Pisoáry by měly být umístěny buď v samostatné místnosti nebo ve společné místnosti se záchodovými kabinami. Úklid sanitárních zařízení Podlahy šaten, umýváren, sprch a záchodů, dále umývadla a záchody, pisoáry a odpadové nádoby je třeba umývat denně. Omyvatelné části stěn by měly být dle potřeby omývány alespoň jedenkrát za týden; nábytek v sanitárních zařízeních je třeba čistit alespoň jedenkrát za 14 dní. Stěny a stropy sanitárních zařízení se malují alespoň jedenkrát do roka. Podle potřeby se obnovují i omyvatelné povrchy jejich stěn. Pomocná zařízení • Zařízení k mytí obuvi je potřebné zřídit u východu z pracoviště, kde dochází k jejímu značnému znečištění. • Zařízení na sušení pracovních oděvů a obuvi je vhodné zřídit pro pracoviště, na nichž dochází k jejich provlhnutí; zařízení by mělo umožnit usušení oděvu a obuvi nejdéle do 6 hodin. • Pokud jsou zřízeny ohřívárny, musí být vytápěny alespoň na 22 °C a musí být vybaveny sedacím nábytkem a věšáky na pracovní a ochranný oděv. • Místnost pro odpočinek a konzumaci nápojů by měla být dostatečně velká, větratelná osvětlená denním světlem a vytápěná alespoň na 20 °C. Pokud má sloužit i ke konzumaci jídel a nápojů, musí mít v dostatečném množství zajištěnu tekoucí pitnou vodu a teplou vodu připravenou z vody pitné a musí být vybavena umývadlem, kuchyňským dřezem a zařízením na uchovávání a ohřívání jídel. - 92 -
MALOOBCHOD
•
Prostory pro uskladnění úklidových prostředků se zřizují v každém podlaží, pokud je to zapotřebí vzhledem k velikosti objektu nebo povaze činnosti, která se v něm vykonává. Tyto prostory musí být dostatečně větratelné, opatřené omyvatelným povrchem stěn do výše 180 cm a pokud možno i protiskluzovou podlahou. Je žádoucí je vybavit i výlevkou s přívodem vody. Nesmí sloužit jako šatny, převlékárny, ani jako prostory pro odpočinek.
Obecné požadavky na potravinářská zařízení a výrobky určené pro styk s potravinami (včetně obalů a obalových materiálů) Všechny předměty, instalace a zařízení, se kterými přicházejí potraviny do styku, musí být • důkladně očištěny, a je-li to nezbytné, dezinfikovány; čištění a dezinfekce se musí provádět tak často, aby se vyloučilo riziko kontaminace; • konstruovány takovým způsobem, z takových materiálů a udržovány v takovém pořádku a dobrém stavu, aby se riziko kontaminace snížilo na minimum; • s výjimkou nevratných nádob a dalšího obalu konstruovány takovým způsobem, z takových materiálů a udržovány v takovém pořádku a dobrém stavu, aby bylo možné je udržovat v čistotě, a je-li to nezbytné je dezinfikovat; • instalovány takovým způsobem, aby bylo umožněno odpovídající čištění zařízení a okolních prostor; • je-li to nezbytné, musí být zařízení přemístitelné nebo rozebíratelné, aby bylo možno provést údržbu, úklid, dezinfekci, monitoring a popř. aby byla usnadněna kontrola škůdců. V závislosti na typu prováděných procesů zpracování a úpravy potravin musí být k dispozici vhodné a kapacitně dostatečné zařízení pro ohřívání, zchlazování, vaření, pečení, chlazení popř. i zmrazování potravin, dále pro skladování a úchovu chlazených, zmrazených, hlubokozmrazených potravin a sledování teploty procesu nebo teploty okolí potravin při jejich úchově. Zařízení musí být, je-li to nezbytné pro splnění legislativních požadavků na potraviny, vybaveno odpovídajícím kontrolním přístrojem. Pokud se pro ochranu zařízení a kontejnerů před korozí používají speciální chemické látky, musí být použity v souladu se správnou praxí a v souladu s doporučenými postupy výrobců těchto chemikálií. Výrobky určené pro styk s potravinami (rozumí se i obaly potravin) musí být takové, aby za normálních nebo předvídatelných podmínek použití neuvolňovaly své složky do potravin v množství, které by mohlo ohrozit lidské zdraví nebo způsobit nepřijatelnou změnu ve složení potravin nebo ovlivnit senzorické vlastnosti potravin. Výrobky určené pro styk s potravinami nesmějí • obsahovat patogenní nebo podmíněně patogenní mikroorganismy, • být zdrojem mikrobiálního znečištění potravin, a • narušovat žádoucí mikrobiální a enzymatické pochody v potravině. Výrobky určené pro styk s potravinami (rozumí se i obaly potravin) musí splňovat hygienické požadavky a limity stanovené ve vyhlášce č. 38/2001 Sb. o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy a podle povahy výrobku i ustanovení určená k ochraně lidského zdraví před riziky, která by mohla vyplývat z orálního (ústního) kontaktu s výrobky. Výrobky určené pro styk s potravinami musí být s ohledem na své použití konstruovány tak, aby umožňovaly řádné čištění, sterilizaci, popř. dezinfekci před každým stykem s potravinou a aby po celou dobu své životnosti odolávaly čistícím, dezinfekčním a sterilizačním prostředkům a postupům. Musí mít funkční a mechanické vlastnosti odpovídající předpokládanému použití. - 93 -
MALOOBCHOD
Povrchy, povlaky, popř. dekory výrobků určených ke styku s potravinami musí být bez porušení, odolné proti praskání, odlamování, odprýskávání a otěru. Musí odolávat působení potravin, potravinářských surovin a pomocných látek. Výrobky určené pro styk s potravinami, které jsou určeny pro opakované použití, musí i při opakovaném použití vyhovovat hygienickým požadavkům stanoveným vyhláškou č.38/2001 Sb.; tyto výrobky nesmějí být ani dočasně použity k úchově nepotravinářského zboží (např. mycích, čistících a dezinfekčních chemikálií, mazadel, pohonných hmot apod.) Výrobky určené pro styk s potravinami, které nejsou určeny k opakovanému použití, nelze v potravinářské výrobě a při uvádění potravin do oběhu opětovně použít k původnímu ani jinému potravinářskému účelu; (nelze tedy v žádném případě, a to ani po umytí, použít např. plastové láhve od nápojů ke stáčení tzv. sudového vína, burčáku nebo šťávy z kysaného zelí, dále nelze používat různé plastové kelímky od nápojů a plastové krabičky či voskované papírové krabičky a plastové podložní tácky k balení potravin opakovaně, pokud byly určeny pouze k jednorázovému použití atd.). Dřevo by nemělo být, pokud je to možné, při úpravě nebalených potravin používáno. Pokud jsou při úpravě potravin ke krájení a sekání používány dřevěné špalky, desky a jiné plochy, musí být z tvrdého, vyzrálého dřeva, které odpovídá výše uvedeným hygienickým požadavkům a požadavkům na manipulaci s určitou potravinou. Povrchy ze dřeva musí být hladké, nesmí být rozbité, nesmí zadržovat částice potravin ani ohrožovat upravovanou potravinu kontaminací cizími předměty (uvolněnými částicemi/třískami), nesmějí vykazovat známky napadení škůdci nebo mikroorganismy, zejména mikroskopickými vláknitými houbami. Veškeré použité přírodní materiály, k nimž patří především dřevo a korek, musí pocházet z nejedovatých dřevin, musí být bez kazů, zbytků kůry a výronů pryskyřic, s hladkým nepopraskaným povrchem. Sklo, s výjimkou nerozbitných kontrolních okének nebo nerozbitných výplní dvířek a dveří a stěn zařízení sloužícího k tepelné úpravě potravin nebo dveří chladícího nábytku, popř. dalšího nezbytného kontrolního zařízení, jehož instalace je odpovídajícím způsobem zabezpečena proti rozbití nebo proti kontaminaci potravinářského prostoru, musí být vyloučeno z veškerých potravinářských manipulací. Pokud jsou dodávány některé druhy potravin ve skleněných obalech a jsou nabízeny jako potraviny nebalené v obslužných úsecích lahůdkářských pultů (např. nakládaná zelenina, nakládané sýry a výrobky z ryb), je třeba veškeré manipulace při přípravě, popř. při nabídce k prodeji, zabezpečit takovým způsobem, aby při náhodném poškození obalu nemohlo dojít ke kontaminaci potraviny a následnému poškození zdraví spotřebitele. Za vhodný způsob lze považovat např. přemístění takto balených potravin před nabídkou k prodeji do vhodných plastových nádob. Otevírání originálně uzavřených potravin ve skleněných obalech (např. odstraňování kovových víček konzervovacích sklenic) nelze v žádném případě provádět v blízkosti jakýchkoli nebalených potravin. Rovněž tak je nezbytné omezit použití porcelánových nebo keramických podnosů a nádob při nabídce prodeje nebalených potravin. Pokud jsou potraviny nabízeny k prodeji nebo prodávány v nádobách a obalech z keramiky, ve kterých dochází k přímému styku s potravinou, musí být při dodávce do
- 94 -
MALOOBCHOD
maloobchodního prodeje doprovozeny prohlášením výrobce keramického obalu o jeho nezávadnosti. Jsou-li v provozovně potravinářského podniku současně poskytovány stravovací služby, kdy je používáno k podání pokrmu nádobí ze skla, porcelánu nebo keramiky, popř. je používáno nádobí, jídelní pomůcky, popř. další předměty rozbitné nebo s možným tříštivým charakterem, musí být veškeré manipulace s těmito předměty odděleny od prodávaných potravin takovým způsobem, aby nemohlo dojít při náhodném poškození nádobí ke kontaminaci potravin a ohrožení zdraví spotřebitele. Potravinářské odpady Potravinářské odpady, nepoživatelné vedlejší produkty a jiný odpad musí být odstraňovány z prostor, kde se nacházejí potraviny co nejrychleji, aby nedocházelo k jejich hromadění. Potravinářské odpady, nepoživatelné vedlejší produkty a jiné odpady se musí ukládat do uzavíratelných nádob, pokud provozovatelé potravinářských podniků nepřesvědčí příslušný orgán o vhodnosti jiných typů nádob anebo odklízecích systémů. Tyto nádoby musí mít vhodnou konstrukci, musí být udržovány v bezvadném stavu a podle potřeby musí být snadno čistitelné a dezinfikovatelné. Nádoby na odpad, nepoživatelné vedlejší produkty, popř. na nebezpečné látky musí být speciálně označené, vhodně konstrukčně řešené a tam kde je to potřebné i z nepropustného materiálu. Nádoby na nebezpečné látky by měly být uzamykatelné, aby se zabránilo svévolné nebo náhodné kontaminaci potravin. Živočišné odpady by měly být ukládány do dostatečně velkých nepropustných, nekorodujících nádob označených 10 cm širokým žlutým pruhem. Mobilní kontejnery by se měly vyprazdňovat alespoň na konci každého pracovního dne do centrálních uzamykatelných konfiskačních nádob, umístěných vně pracovního prostoru.Konfiskační nádoby by měly být umístěny ve stavebně odděleném přístřešku, měly by být chráněny před přímým slunečním světlem a před vnikem hlodavců. Měly by být uzamykatelné a opatřené výpustí a přívodem vody. Pravidelný odvoz konfiskátů do asanačního ústavu musí být smluvně zajištěn. Za přípustné lze považovat ukládání některých druhů odpadů (např. první nebo další obaly potravin nebo jejich části, balící materiál) do plastových nebo papírových pytlů, popř. pytlů z kombinovaných materiálů, za předpokladu, že ukládané odpady nebudou pronikat těmito obaly do potravinářských prostor, které by mohly kontaminovat. Pokud jsou odpady v těchto obalech předávány k likvidaci, musí být zajištěny (např. pevným zavázáním) a uloženy do doby odvozu na vhodném místě, aby nebylo kontaminováno okolí potravinářského podniku. Musí být učiněna přiměřená opatření pro skladování a odstraňování všech potravinářských odpadů, nepoživatelných vedlejších produktů a jiných odpadů. Úložiště odpadů musí být navržena a spravována tak, aby bylo možné je udržovat v čistotě, a je-li to nezbytné, bez zvířat a škůdců. Potravinářské odpady vyžadující do jejich odstranění z provozovny úchovu za stanovených podmínek (např. odpady živočišného původu a nebezpečné odpady) nesmí být uloženy spolu s potravinami určenými k uvádění do oběhu, s obaly a obalovým materiálem určenými k balení potravin a dalšími předměty přicházejícími do přímého styku s potravinami, aby nevzniklo riziko jakékoli kontaminace potraviny.
- 95 -
MALOOBCHOD
Nebezpečné nebo nepoživatelné látky, včetně krmiv, musí být odpovídajícím způsobem označeny a skladovány v oddělených a zajištěných nádobách. Všechny odpady musí být likvidovány hygienickým a ekologickým způsobem v souladu s právními předpisy Společenství použitelnými k tomuto účelu a nesmí představovat přímý ani nepřímý zdroj kontaminace. Likvidace odpadů by měla být řešena na základě smluvních vazeb tak, aby její způsob i výsledek odpovídaly požadavkům platných obecně závazných právních norem. Zásobování vodou Musí být zajištěno dostatečné zásobování pitnou vodou, která musí být použita vždy, když je nezbytné zajistit, aby nedošlo ke kontaminaci potravin. Hygienické limity mikrobiologických, biologických, fyzikálních, chemických a organoleptických (senzorických) ukazatelů jakosti pitné vody, včetně pitné vody balené a teplé vody dodávané potrubím užitkové vody nebo vnitřním vodovodem, které jsou konstrukčně propojeny směšovací baterií s vodovodním potrubím pitné vody, jakož i vody teplé vyráběné z individuálního zdroje pro účely osobní hygieny zaměstnanců stanoví vyhláška č. 252/2004 Sb. Provozovatelé potravinářských podniků musí používat při zpracování, úpravě a přípravě potravin včetně dalších manipulací s potravinami a při provádění sanitačních činností (především konečném opláchnutí pitnou vodou po mytí popř. desinfekci zařízení, pomůcek a náčiní přicházejících do kontaktu s potravinami) pouze pitnou vodu neobsahující mikroorganismy, parazity a látky jakéhokoliv druhu v počtu nebo koncentraci, které by mohly ohrozit veřejné zdraví. Pitná voda rovněž musí mít takové fyzikálně-chemické vlastnosti, které nepředstavují ohrožení veřejného zdraví. Ukazatele jakosti pitné vody a jejich hygienické limity jsou stanoveny v přílohách výše citovaného předpisu. Je zapotřebí, aby provozovatelé potravinářských podniků ověřili, zda pitná voda v místě použití (např. z kohoutku studené vody v umývárně pomůcek, nádobí a náčiní přicházejících do přímého kontaktu s potravinami) tyto limity splňuje. Pokud jsou zjištěny některé odchylky od stanovených limitů, může o vhodnosti použití pitné vody pro zamýšlené účely rozhodnout orgán ochrany veřejného zdraví. Objekty určené pro pracovní činnost musí být zásobeny pitnou vodou v množství postačujícím pro krytí potřeby pití zaměstnanců, zajištění první pomoci a teplou tekoucí vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnanců. Tam, kde se vyrábějí, a upravují potraviny nebalené a přichází v úvahu riziko kontaminace potraviny v důsledku ručních manipulací, musí být zajištěn přívod tekoucí pitné vody přímo na pracovišti. Užitková voda používaná například k požární ochraně, výrobě páry, chlazení a jiným podobným účelům, musí být vedena v oddělených a řádně označených systémech. Užitková voda nesmí mít žádné propojení ani jakoukoli možnost zpětného toku do systémů pitné vody. Pokud je využívána k zajištění osobní hygieny zaměstnanců na pracovištích tekoucí voda, která není připravována z vody pitné, musí odpovídat požadavkům podle zvláštního právního předpisu (§ 3 odst. 3 a 41a zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, ve znění zákona č. 274/2003 Sb.). Recyklovaná voda používaná při zpracování nebo jako složka nesmí představovat riziko kontaminace. Musí splňovat normy pro pitnou vodu, pokud příslušný orgán ochrany veřejného zdraví neuznal, že kvalita vody nemůže ovlivnit hygienickou nezávadnost potraviny v její konečné podobě.
- 96 -
MALOOBCHOD
Led, který přichází do styku s potravinou nebo který může kontaminovat potravinu, musí být vyroben z pitné vody nebo v případě použití pro chlazení nedělených produktů rybolovu z čisté vody. Výroba ledu, manipulace s ním a skladování musí probíhat v takových podmínkách, aby byl chráněn před kontaminací. Pára používaná v přímém styku s potravinou nesmí obsahovat žádnou látku, která představuje zdravotní riziko nebo může potravinu kontaminovat. Pokud se potraviny tepelně zpracovávají v hermeticky uzavřených nádobách, musí být zajištěno, aby voda používaná k chlazení nádob po tepelném opracování nebyla zdrojem kontaminace potraviny. K prodeji nedělených produktů rybolovu může být použita čistá voda. Zásady osobní hygieny Cíl: Zajistit, že u těch, kdo přicházejí do přímého nebo nepřímého kontaktu s potravinami, neexistuje pravděpodobnost kontaminace potravin a to udržováním dostatečné úrovně osobní čistoty, vhodným chováním a vhodným způsobem práce. Osoba, která trpí chorobou, nebo je přenašečem choroby s možností přenosu potravinami, nebo je postižena například infikovanými poraněními, kožními infekcemi, vředy nebo průjmy, obecně nesmí manipulovat s potravinami nebo vstupovat do jakékoli oblasti, kde se manipuluje s potravinami, pokud existuje jakákoli možnost přímé nebo nepřímé kontaminace. Takto postižená osoba, která je zaměstnána v potravinářském podniku a může přijít do styku s potravinou, musí neprodleně ohlásit onemocnění nebo jeho příznaky a, je-li to možné, jejich příčinu provozovateli potravinářského podniku (přímému nadřízenému nebo pověřené osobě). Objevují-li se klinické nebo epidemiologické projevy, měla by se osoba manipulující s potravinami podrobit lékařské prohlídce. Mezi zdravotní stavy, které by měly být nahlášeny provozovateli potravinářského podniku (vedoucímu provozovny nebo úseku), aby bylo možno nařídit lékařskou prohlídku nebo zákaz manipulace s potravinami, patří především • žloutenka • průjem • zvracení • horečka • bolest v krku a horečka • viditelné infikované poranění kůže (vřídky, rány, atd.) • výtoky z uší, očí a nosu. Před nástupem na pracoviště potravinářského podniku, kde se manipuluje s nebalenými potravinami musí zaměstnanec osvědčit zdravotní způsobilost pro činnosti epidemiologicky závažné předložením platného zdravotního průkazu vydaného státním nebo nestátním zdravotnickým zařízením vykonávajícím závodní preventivní péči. Pro fyzické osoby, které jsou podnikatelem a jeho spolupracující rodinné příslušníky vydává zdravotní průkaz praktický lékař, který je registruje (§ 11 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví). Návštěvníci nebo další osoby, kterým je umožněn vstup do prostor, v nichž se zpracovávají, upravují nebo se manipuluje s potravinami by měli nosit ochranné oděvy a musí dodržovat v těchto prostorách základní požadavky osobní hygieny.
- 97 -
MALOOBCHOD
Dle základních hygienických požadavků musí zaměstnanci nosit vhodné čisté ochranné popř. pracovní oděvy. Pracovní oděv lze použít u těch činností, kde nedochází k nadměrnému znečištění nebo opotřebení oděvu, nebo zaměstnanec nepřichází do přímého kontaktu s nebalenými potravinami, např. při doplňkovém prodeji balených potravin v prodejnách tiskovin a tabáku, u pracovníků výlučně pracujících v pokladnách nebo vykonávajících pouze administrativní činnost, apod. Dle ustanovení § 133a odst. 1 Zákoníku práce jsou zaměstnavatelé povinni těm zaměstnancům, u nichž to vyžaduje ochrana jejich života a zdraví nebo ochrana života a zdraví spoluobčanů, k bezplatnému používání poskytovat potřebné osobní ochranné pracovní prostředky a mycí, čistící a dezinfekční prostředky. Tyto prostředky poskytují zaměstnavatelé zaměstnancům bezplatně podle vlastního seznamu osobních ochranných pracovních prostředků, zpracovaného na základě četnosti a závažnosti vyskytujících se rizik, charakteru a druhu práce a pracoviště, a příslušných hygienických požadavků. Jejich používání může nařídit i příslušný orgán státního odborného dozoru. Zaměstnavatel je povinen udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použitelném stavu a kontrolovat jejich používání. Poskytování těchto prostředků nesmí zaměstnavatel nahradit finančním plněním. Zaměstnanci manipulující s potravinami jsou povinni při prováděných činnostech pro vyloučení nebo omezení kontaminace potravin na přijatelnou míru: • udržovat vysoký stupeň osobní čistoty; • nosit vhodný, čistý ochranný, popř. pracovní oděv, popř. ochrannou obuv; • používat při práci popř. pro určité manipulace (pokud je tak stanoveno zaměstnavatelem) další osobní ochranné pracovní pomůcky; • vyhnout se přímému kontaktu rukou s nebalenými potravinami; • používat při manipulaci s nebalenými potravinami vhodné a čisté podávací náčiní a pomůcky; • mýt si řádně ruce, a to především když začínají manipulaci s potravinami, po manipulaci se surovinami nebi jinými kontaminovanými látkami, kde by toto mohlo vyústit v kontaminaci dalších potravinových složek, před každou manipulací s potravinou nebalenou a potravinou určenou k přímé konzumaci spotřebitelem, po každé prováděné nečisté manipulaci nebo manipulaci s nepotravinářskými materiály, po manipulaci s odpady, po každém jakémkoli znečištění rukou a bezprostředně po každém použití toalety; • pro mytí rukou a mytí pomůcek, nářadí a zařízení přicházejících do styku s potravinou, používat výhradně pitnou vodu; • používat k osoušení rukou před manipulací s nebalenými potravinami čisté jednorázové utěrky nebo teplovzdušný osoušeč rukou, popř. jiné vhodné osoušecí zařízení nebo pomůcky; textilní ručníky vzhledem k vysokému riziku přenosu patogenních mikroorganismů nesmí být používány; • říznutí a poranění, které zaměstnancům nebrání v práci, je nutné zakrýt vodě odolným obvazem nebo jiných vhodným způsobem tak, aby obvazový materiál nemohl přicházet do styky s nebalenou potravinou; • průběžně udržovat své pracoviště v čistotě a pořádku; • neukládat předměty osobní potřeby na pracovišti, kde se manipuluje s potravinami; • nekonzumovat soukromé potraviny při manipulacích s potravinami; ke konzumaci potravin využívat pouze vyhrazená místa; soukromé potraviny a soukromé předměty ukládat pouze na k tomu vyhrazená místa; • pokud je povolena konzumace teplých či studených nápojů v průběhu pracovních činností ve vymezené části pracoviště kde se manipuluje s potravinami, nelze používat nápoje uváděné do oběhu ve skleněných obalech; k vlastnímu pití pak nelze používat žádné skleněné, porcelánové či keramické nádoby, popř. předměty z tříštivých materiálů, které by mohly při poškození kontaminovat potraviny a ohrozit zdraví; - 98 -
MALOOBCHOD
•
•
• •
neprovádět žádné osobní nehygienické činnosti při manipulacích s potravinami a v prostorách kde se s potravinami manipuluje – jako je např. česání, líčení, úprava nehtů, kouření, plivání, žvýkání či konzumace jakýkoliv potravin, kýchání nebo kašlání nad nechráněnými potravinami apod., všude tam, kde je jakkoli manipulováno s potravinami; při manipulaci s nebalenými potravinami mít upravené vlasy; při manipulaci s nebalenými potravinami s vysokým mikrobiologickým rizikem jako jsou např. lahůdkářské, cukrářské, masné a mléčné výrobky nosit pokrývku vlasů, popř. vhodným způsobem upravenou čelenku; při manipulaci s nebalenými potravinami nenosit šperky, hodinky, spony a ozdobné předměty, které by mohly vniknout do potraviny nebo mohly být příčinou kontaminace potravin nebo ohrozit bezpečnost a vhodnost potravin; neupravovat pracovní oděv a pokrývku hlavy pomocí špendlíků, pinet, sponek a ozdobných předmětů, které by mohly vniknout do potravin a ohrozit bezpečnost a vhodnost potravin.
Plní-li provozovatel potravinářského podniku – obchodník - sám i povinnosti zaměstnance, je bezpodmínečně nutné, aby za všechny uvedené hygienické zásady a další pravidla přijal maximální míru odpovědnosti a bezpodmínečně se jimi řídil. Základní požadavky na potraviny uváděné v potravinářském maloobchodu do oběhu Provozovatel potravinářského podniku nesmí přijmout žádné suroviny nebo složky, ani jiné materiály používané při zpracování produktů, pokud je o nich známo nebo pokud by se dalo důvodně očekávat, že jsou natolik kontaminovány parazity, patogenními mikroorganismy nebo toxickými, rozkladnými nebo cizorodými látkami, že by i po hygienicky provedeném vytřídění nebo po přípravných nebo zpracovatelských procesech v potravinářském podniku zůstaly stále nevhodné k lidské spotřebě. Suroviny a všechny složky skladované v potravinářském podniku musí být uloženy ve vhodných podmínkách navržených tak, aby zabraňovaly jejich kažení, které ohrožuje zdraví, a chránily je před kontaminací. Ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce musí být potraviny chráněny proti jakékoli kontaminaci, která by mohla způsobit, že potraviny nebudou vhodné k lidské spotřebě, budou poškozovat zdraví nebo budou kontaminovány takovým způsobem, že by bylo nesmyslné očekávat, že by se mohly v takovém stavu konzumovat. Musí být zavedeny odpovídající postupy pro regulaci škůdců. Musí být rovněž zavedeny odpovídající postupy pro zamezení přístupu domácím zvířatům do míst, kde jsou potraviny připravovány, kde je s nimi manipulováno nebo kde jsou skladovány (nebo pokud to ve zvláštních případech orgán povolí, zabránit tomu, aby takový přístup vedl ke kontaminaci). Suroviny, složky, meziprodukty a hotové výrobky, které mohou podporovat růst patogenních mikroorganismů nebo tvorbu toxinů, nesmí být udržovány při teplotách, které by mohly vést k ohrožení zdraví. Chladící řetězec nesmí být přerušen. Jsou však povolena krátká období mimo prostředí s řízenou teplotou, je-li nezbytné se přizpůsobit praktickým podmínkám při manipulaci během přípravy, přepravy, skladování, vystavování potravin k prodeji a při jejich podávání, za předpokladu, že to nepovede k ohrožení zdraví. Potravinářské podniky, které vyrábějí zpracované potraviny, manipulují s nimi nebo je balí, musí mít vhodné prostory dostatečné pro oddělené skladování surovin a zpracovaných materiálů a dostatečně oddělené chladírenské skladování.
- 99 -
MALOOBCHOD
Pokud mají být potraviny uchovávány nebo podávány při chladírenských teplotách, musí být po tepelném opracování, nebo jestliže se žádný tepelný proces nepoužívá po konečné přípravě, co nejrychleji ochlazeny na teplotu, která nevede k ohrožení zdraví. Rozmrazování potravin musí být prováděno tak, aby se minimalizovalo riziko růstu patogenních mikroorganismů nebo tvorba toxinů v potravinách. Při rozmrazování musí být potraviny vystaveny takovým teplotám, které nevedou k ohrožení zdraví. Pokud může odtékající kapalina při procesu rozmrazování představovat riziko pro zdraví, musí být odpovídajícím způsobem odváděna. Po rozmrazení se musí s potravinami zacházet tak, aby se minimalizovalo riziko růstu patogenních mikroorganismů nebo tvorba toxinů v potravinách. Požadavky na první a další balení potravin Materiál použitý pro první balení a další balení potravin nesmí být zdrojem kontaminace, nesmí senzoricky ani jiným způsob ovlivnit potravinu a musí odpovídat stanoveným požadavkům na předměty a materiály přicházející do přímého styku s potravinami. Obalové materiály musí být skladovány takovým způsobem, aby nebyly vystaveny riziku kontaminace. Při prvním balení a dalším balení musí být postupováno tak, aby nedošlo ke kontaminaci výrobku. Zejména u plechovek a sklenic musí být popřípadě zajištěno, aby byly neporušené a čisté. První obaly a další obaly pro opakované použití u potravin musí být snadno čistitelné, a je-li to nezbytné, snadno dezinfikovatelné. Veškeré obaly a obalové materiály musí odpovídat základním požadavkům stanoveným § 5 zákona č. 110/1997 Sb. Každý provozovatel potravinářského podniku, tedy i prodejce potravin, je odpovědný za zdravotní nezávadnost všech použitých obalů (které sám používá) a obalových materiálů přicházejících do přímého styku s potravinou a musí proto dbát, aby byl svými dodavateli průkazným způsobem informován o tom, že obal či obalový materiál splňují veškeré požadavky platných právních předpisů (Prohlášení o splnění podmínek uvedení obalu na trh dle zákona č. 477/2001 Sb. o obalech ve znění pozdějších předpisů a souvisejících prováděcích předpisů tohoto zákona). Všechny obalové materiály musí odpovídat hygienickým požadavkům na výrobky určené pro styk s potravinami stanovených vyhláškou č. 38/2001 Sb. Blíže jsou požadavky na obaly popsány v předchozí části – v bodu Obecné požadavky na potravinářské zařízení a výrobky určené pro styk s potravinou (včetně obalů a obalových materiálů). Školení Nad osobami manipulujícími s potravinami musí být prováděn dohled a tyto osoby musí být poučeny nebo vyškoleny v otázkách hygieny potravin přiměřeně ke své pracovní činnosti. Osoby odpovědné za dodržování stálých postupů založených na zásadách HACCP nebo za provádění příslušných pokynů musí být odpovídajícím způsobem školeny v používání zásad HACCP. Musí být dodrženy požadavky vnitrostátních právních předpisů týkajících se školících programů pro osoby pracující v určitých potravinářských oblastech.
- 100 -
MALOOBCHOD
Veškerá školení pracovníků zacházejících s potravinami o významných aspektech hygieny potravin jsou pro jejich odborný růst zásadně důležitá. Všichni zaměstnanci by si měli být vědomi svého postavení a odpovědnosti za ochranu potravin před kontaminací nebo zkažením. Všechny osoby jakkoliv manipulující s potravinami by měly mít rovněž nezbytné znalosti a dovednosti, aby s potravinami zacházely hygienickým způsobem. Osoby zacházející se silnými čistícími a desinfekčními prostředky v potravinářských prostorách musí být poučeny, jak s těmito chemikáliemi bezpečně zacházet, aby nemohly nesprávnými postupy kontaminovat potraviny, ohrozit své zdraví a zdraví spotřebitelů. Mezi faktory, které by měly být vzaty v úvahu při stanovení úrovně vzdělání patří: • vlastnosti potraviny, zejména její schopnost podporovat růst patogenních nebo škodlivých mikroorganismů; • způsoby zacházení s potravinami; • způsoby balení; • možnosti kontaminace; • způsoby zpracování nebo další přípravy před konzumací spotřebitelem; • podmínky úchovy; • očekávaná časová prodleva před konzumací potraviny. Proškolování osob zacházejících s potravinami musí být prováděno v pravidelných intervalech, a dle potřeby opakováno. Efektivita vzdělávání a školících programů by měla být pravidelně hodnocena, stejně jako běžný dozor a veškeré kontroly tak, aby bylo potvrzeno, že systém vzdělávání je účinný. Vzdělávací programy by měly být dle potřeby aktualizovány způsobem zajišťujícím, že osoby zacházející s potravinami si budou vědomy postupů nutných k zajištění bezpečnosti a vhodnosti potravin k lidské spotřebě. O školeních, informacích a pokynech musí vést provozovatel potravinářského podniku dokumentaci.
6.3.
OBECNÉ
POŽADAVKY NA PRODEJNÍ AUTOMATY, NA POJÍZDNÉ NEBO PŘECHODNÉ PROSTORY (PRODEJNÍ STANY, STÁNKY NA TRHU, POJÍZDNÉ PRODEJNY)
Prostory a prodejní automaty musí být v prakticky dosažitelné míře umístěny, navrženy, konstruovány a udržovány v čistotě a v dobrém stavu tak, aby nedocházelo k riziku kontaminace, zejména zvířaty a škůdci. Zejména musí být, je-li to nezbytné: • k dispozici vhodná zařízení pro udržování odpovídající osobní hygieny (včetně zařízení pro hygienické mytí a osušování rukou, hygienické sanitární systémy a příslušenství pro převlékání); • povrchy přicházející do styku s potravinami v bezvadném stavu a snadno čistitelné, a je-li to nezbytné, dezinfikovatelné; to vyžaduje použití hladkých, omyvatelných a korozivzdorných netoxických materiálů, pokud provozovatelé potravinářských podniků nepřesvědčí příslušný orgán o vhodnosti jiných použitelných materiálů; • odpovídajícím způsobem zajištěno čištění, a je-li to nezbytné, dezinfekce pracovních nástrojů a zařízení; • odpovídajícím způsobem zajištěno, aby čištění potravin, je-li součástí postupu prováděného potravinářským podnikem, bylo prováděno hygienicky; • k dispozici odpovídající přívod teplé nebo studené vody; • k dispozici odpovídající systémy nebo zařízení pro hygienické skladování a likvidaci nebezpečných nebo nepoživatelných látek; • k dispozici odpovídající zařízení nebo systémy pro udržování a monitorování vhodných teplotních podmínek pro potraviny; • potraviny ukládány tak, aby v prakticky dosažitelné míře nedocházelo k riziku kontaminace.
- 101 -
MALOOBCHOD
Kromě výše citovaných požadavků Nařízení ES č. 852 musí osoby zabezpečující prodej a související manipulace s potravinami v uvedených prodejních zařízeních dodržovat i všechny obecné principy hygieny potravin.
6.4.
OBECNÉ POŽADAVKY NA PROVÁDĚNÍ BĚŽNÉHO ÚKLIDU, NA ČISTÍCÍ A DESINFEKČNÍ PROSTŘEDKY A NA PLÁNY ÚKLIDU
Potravinářské prostory maloobchodních provozoven včetně jejich veškerého zařízení musí být udržovány v odpovídajícím stavu a podmínkách pro: • usnadnění všech hygienických postupů, • udržení jejich funkčnosti především v kritických fázích, kde je identifikováno jakékoli riziko, • prevenci kontaminace potravin, např. kovovými úlomky, střepinami, odpadávajícími nátěry a omítkou, chemikáliemi a dalšími možnými kontaminanty. Běžným úklidem by měly být především odstraněny všechny hrubé nečistoty a zbytky potravin, které by mohly být zdrojem kontaminace. Způsob provádění běžného úklidu je závislý na typu potravinářské prodejny, šíři prodávaného sortimentu, a prováděných činností – především výroby a úpravy potravin. Po provedení běžného úklidu tam kde bylo jakkoliv manipulováno s potravinami s určeným vyšším stupněm rizika (např. potravinami živočišného původu, lahůdkářskými a cukrářskými výrobky) je třeba provést i dezinfekci prostor i jejich vybavení. Úklid může být prováděn pomocí fyzikálních postupů jako jsou zahřívání, drhnutí, škrábání, vířivý proud, vakuové čištění apod., nebo čištění spojené s dezinfekčními postupy pomocí chemických čistících a dezinfekčních prostředků, což znamená pomocí zásad nebo kyselin, dále chlorových preparátů, chloraminů, jodových dezinfekčních přípravků, protiplísňových přípravků a dalších. Při volbě konkrétních čistících a desinfekčních prostředků je vhodné využít odborného poradenství. Pro ochrannou desinfekci smí být použity pouze ty desinfekční přípravky, jejichž uvedení na trh bylo povoleno (zákon č. 120/2002 Sb.) a musí být dodržen návod k jejich použití. S čistícími a desinfekčními prostředky je nutné zacházet opatrně, používat je pouze způsobem a v koncentracích stanovených výrobcem, přičemž musí být vždy vzaty v úvahu i požadavky výrobce čištěného kontaktního materiálu nebo předmětu přicházejícího do styku s potravinami. Skladování čistících a dezinfekčních prostředků je nezbytné provádět odděleně od potravin, ve zřetelně označených obalech nebo nádobách tak, aby se zabránilo nebezpečí kontaminace potravin. Čištění pomocí chemických roztoků a dezinfekce by neměly být prováděny v místech, kde jsou uloženy nebalené potraviny. Pokud je nutné neodkladně provést jakékoli čištění či dezinfekci v prostoru, kde jsou uloženy nebalené potraviny nebo potraviny v obalech propustných pro plyny a těkavé látky, je zároveň zapotřebí učinit i taková opatření, aby bylo zabráněno kontaminaci potravin. Čistící a desinfekční prostředky nelze ukládat na zařízení nebo v jejich blízkosti, kde je manipulováno s potravinami – hrozí vysoké riziko chemické kontaminace! Po každém mytí zařízení, pomůcek a všech ploch, které přicházejí nebo které by mohly přijít do přímého kontaktu s potravinou, s použitím chemikálií nebo dezinfekčních
- 102 -
MALOOBCHOD
prostředků, je nutné provést na závěr sanitačního procesu důkladné opláchnutí studenou pitnou vodou, popř. teplou vodou připravenou z vody pitné. Výjimku tvoří případy, kdy výrobce čistícího a dezinfekčního prostředku v návodu k použití uvádí, že závěrečné omývání pitnou vodou není žádoucí. Zpracované plány úklidu a dezinfekce by měly zajistit, aby všechny části provozovny byly dostatečně čisté; měly by zahrnovat i čištění úklidového vybavení a pomůcek. Kromě stanovení časových intervalů čištění popř. jiné činnosti, musí obsahovat i způsob čištění a druh použitého chemického či dezinfekčního prostředku. Do plánu úklidu by mělo být zahrnuto čištění okolních ploch provozovny (pokud slouží k manipulacím s potravinami a/nebo mohou přímým či nepřímým způsobem kontaminovat prostory provozovny nebo potraviny a obaly, které jsou do provozovny přijímány); dále musí být stanovena frekvence bílení, provádění ostatních nátěrů a čištění a udržování obkladů, mytí a udržování podlah, čištění kanalizačních vstupů, mytí dveří, oken a světlíků, čištění sítí proti hmyzu, osvětlovacích těles, armatur, potrubních a kabelových rozvodů, sanitárního vybavení (záchodů, šaten, umývadel) a dalších. Obecný postup čištění • Odstranění hrubých nečistot, zbytků potravin, rozebrání čistitelných částí zařízení; • příprava mycích roztoků při dodržení výrobcem doporučené koncentrace mycího prostředku a teploty; pokud není teplota roztoku stanovena, pro ruční mytí je doporučeno 50-55˚C; • omytí všech součástek a ploch za pomoci mycího roztoku s následným opláchnutím teplou vodou; • dezinfekce – příprava dezinfekčního roztoku; způsob dezinfekce se řídí doporučením výrobce dezinfekčního prostředku, doba působení dezinfekce musí být dodržena pro dosažení účinku – tj. zničení mikroorganismů; • opláchnutí dezinfekčního roztoku teplou vodou; • konečné opláchnutí ploch přicházejících do přímého styku s potravinou studenou pitnou vodou; • osušení teplým vzduchem, popř. papírovými utěrkami na jedno použití, popř. samovolné oschnutí v čistém prostoru. Frekvence a způsob čištění zařízení přicházejícího do styku s potravinami, všech používaných pomůcek a nářadí musí být stanoveny odpovědně. Při čištění strojního zařízení je nutné se řídit pokyny výrobce uvedenými v technické dokumentaci. Do plánu úklidu je třeba zahrnout i pomůcky, které jsou v prodejně využívány spotřebitelem: nákupní koše a vozíky, často vystavené působení povětrnostních vlivů, kontaktu se živočišnými škůdci, dále i podávací náčiní apod. Je nesmírně důležité, aby byla věnována náležitá pozornost čištění držadel nákupních vozíků a nákupních košů; čištění musí být prováděno u všech používaných pomůcek tohoto druhu v pravidelných intervalech. U kontaktních ploch madel, držadel nákupních pomůcek a úchopných částí podávacího náčiní – tedy kontaktních míst s rukou spotřebitele – je identifikováno vysoké mikrobiologické riziko. Při samoobslužném výběru potravin pak mohou být znečištěnýma rukama spotřebitele mikrobiologicky kontaminovány nabízené produkty. Plány úklidu by měly být neustále a účinně sledovány, vyhodnocována jejich vhodnost a účinnost a v případech, kdy je v určité části úklidových nebo specifických sanitačních činností identifikováno nebezpečí, by měly být plány dokumentovány. Pokud jsou zpracovány písemné plány úklidu (např. Sanitační řád), měly by specifikovat: • prostory, vybavení a nářadí, které mají být čištěné; • odpovědnost za jednotlivé činnosti; • způsob a četnost úklidu, včetně stanovení chemických nebo fyzikálních prostředků pro mytí a dezinfekci; - 103 -
MALOOBCHOD
•
opatření nutná k monitoringu – sledování účinnosti čištění.
Plány úklidu by měly být popřípadě koncipovány po konzultaci s odborníky. Provozovatel potravinářského podniku se nezbavuje odpovědnosti za dodržování hygienických požadavků stanovených zákonem č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 v případě, že sjednal s jinou fyzickou nebo právnickou osobou provádění úklidu, popř. provádění některých dalších sanitačních činností v potravinářském podniku. Je proto žádoucí, aby v zájmu předcházení vzniku jakéhokoli druhu nebezpečí, popř. omezení rizika na přijatelnou míru zajistil dostatečně účinnou kontrolu těchto činností.
6.5.
KONTROLA ŽIVOČIŠNÝCH ŠKŮDCŮ
Kontrola a eliminace výskytu živočišných škůdců musí být zajištěna technickými a organizačními opatřeními, jako jeden z automatických předpokladů funkce systému založeného na HACCP. Charakteristika nejvýznamnějších skupin škůdců Nejvýznamnějšími a v praxi nejčastěji se vyskytujícími živočišnými škůdci jsou členovci, zejména hmyz, hlodavci a s narůstajícím počtem velkých prodejních jednotek i ptáci. Roztoči Jsou malí, obvykle do 1 mm velcí pavoukovci se 4 páry noh. Je to velká skupina obsahující asi 20 tisíc druhů, z nichž řada žije v lidských příbytcích, skladech a dalších potravinářských provozech. Pro svou malou velikost a nenápadnou, obvykle béžovou nebo světle hnědou barvu unikají pozornosti a jsou zaregistrováni až při přemnožení. Patří k nejvýznamnějším činitelům způsobujícím alergie. Hmyz Hmyz je nejpočetnější skupinou živočichů, co se týká počtu jedinců i druhů. Lze odhadnout, že počet až dosud známých druhů je přibližně jeden milion. Z tohoto množství druhů jen zlomek se vyskytuje v potravinách a zemědělských produktech. Například brouků, kteří jsou mezi hmyzem druhově nejpočetnější, je v celosvětovém měřítku zaznamenáno jen asi 500 druhů nalezených v zásobách potravin a potravinových surovin. Vedle užitečných druhů, bez kterých by nemohly existovat další organizmy sem patří i škůdci. Hmyzí škůdci vyskytující se v potravinářských provozech nepřesahují velikostí 2 cm (potemník moučný), obvykle se však v provozech vyskytují druhy zřetelně menší, do 2-3 mm, kteří, zejména pokud se týká brouků a jejich larev mohou unikat pozornosti až do okamžiku přemnožení. Objem základních informací o hmyzích škůdcích přesahuje možnosti příručky, takže bez bližšího zařazení uvádíme, že při kontrolách jsou v potravinářských prodejnách nejčastěji zaznamenávány druhy vnikající do prodejny • z okolí (např. moucha domácí, moucha octomilky, mravenci, pisivky) • spolu s potravinami a surovinami (např. brouci potemník moučný, potemník ničivý, červotoč spížní, korovník obilní, pilousi, lesák skladištní a pod., mol obilný a celá škála dalších). Obratlovci Nejčastějšími škůdci z této skupiny, kteří bývají problémem potravinářských prodejen jsou potkan, myš domácí, vrabci a holub domácí. Identifikovaná nebezpečí Mikrobiologická Živočišní škůdci působí jako vektor šíření mikrobiologické kontaminace – přenášejí mikroby na svém těle a přispívají k mikrobiologickému rozkladu potravin také svými - 104 -
MALOOBCHOD
metabolity – exkrementy, močí, těly uhynulých jedinců, odlučováním částí těl (svlečky pokožek). Některé druhy (například myši, potkani, ptáci, mouchy) jsou schopni přenášet původce onemocnění. Alergenní Někteří škůdci, například roztoči a další způsobují u citlivých osob alergické reakce při konzumaci napadených potravin nebo potravin vyrobených z napadených surovin, při vdechování infikovaného vzduchu nebo při doteku s napadeným substrátem. Kontrola a kontrolní opatření Kontrola Systém kontroly zahrnující frekvenci, místa a metody je třeba zpracovat na konkrétní podmínky provozovny. Platí, že kontrola musí být uplatňována v pravidelných intervalech, které podle teplotních eventuálně vlhkostních podmínek by neměly přesáhnout 14 dní s prioritním zaměřením na málo přístupná místa a na místa, kde jsou uchovávány potraviny, které patří k nejčastěji napadaným (cereální výrobky, koření, sušené ovoce, suché skořápkové plody) v obalech, které nevylučují vnik škůdců (papír, plasty). Kontrolují se místa, kam se potraviny ukládají (například regály, prostory pod a za nimi, prostory pod paletami, škvíry v podlahách a podobně) a obaly potravin. Potraviny v průhledných obalech se kontrolují přes obal, přičemž se vyhledávají živí i mrtví jedinci nebo stopy po jejich činnosti (např. vlákna larev molů, ohryzané obaly od hlodavců, jejich exkrementy). Přítomnost ptačích škůdců se ve velkých provozech zjistí nejčastěji sluchem. Opatření Prevence. V souladu s legislativou je provozovatel potravinářského podniku povinen zajistit, aby konstrukce a uspořádání provozu umožňovala řádný úklid a čištění, což patří k nejlepším preventivním opatřením. Mimo to je konstrukcí potřeba zamezit vnikání škůdců. Je třeba mít na paměti, že z vnějšího prostředí mohou do provozovny vniknout prakticky téměř všechny druhy škůdců, protože drtivá většina z nich má schopnost letu. Otevřená okna – zejména po setmění jsou otevřenou branou pro letní nálet škůdců lákaných světlem, nedoléhající nebo otevřené dveře umožňují vnik hlodavců a ptáků, podobně jako škvíry či otvory ve střeše, stěnách či podlaze. K prevenci patří také umisťování feromonových lapáků (například na obilní moly, mouchy), které umožňují kontrolovat, zda nejsou potraviny v provozovně napadeny a slouží i k hubení těchto škůdců. Jejich umístění musí respektovat zásadu, že nesmějí přijít do styku s potravinami. DDD Boj proti škůdcům se obvykle označuje jako DDD, což je zkratka desinfekce (zbavení předmětu mikrobů), desinsekce (hubení hmyzu – resp. v širším slova smyslu členovců) a deratizace (hubení hlodavců). Způsob provádění DDD je určen v § 55 a dalších zákona č. 258/2000 sb. o veřejném zdraví a změně některých souvisejících zákonů. Ochranná DDD se podle tohoto zákona člení na: • běžnou ochrannou DDD, kterou je povinna podle potřeby provádět každá osoba, a to jako součást čištění a běžných technologických a pracovních postupů., a na • speciální ochrannou DDD, kterou je odborná činnost, kterou je povinna podle potřeby ve své provozovně zajistit každá fyzická osoba nebo právnická osoba, která je podnikatelem při zvýšeném výskytu škodlivých a epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších živočichů.cílená na likvidaci původců a přenašečů infekčních onemocnění a zvýšeného výskytu škodlivých a epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších živočichů.
- 105 -
MALOOBCHOD
Osoba, která provádí ochrannou dezinfekci, dezinsekci nebo deratizaci smí mj. použít jen přípravky, jejichž uvedení na trh bylo povoleno a musí dodržet návod k jejich použití stanovený výrobcem a je povinna kontrolovat její účinnost. Chemických přípravků na hubení živočišných škůdců jsou desítky. Podnikatel musí vybrat ty, které jsou vhodné pro potravinářství a respektovat specifikaci a informace v návodech, zejména v částech, které se zabývají použitím přípravku, vyloučením jeho kontaktu s potravinou, případně použitím koncentrace a pod. Dobré informace o existujících přípravcích a vhodnosti jejich použití poskytují některé specializované internetové stránky, například stránky Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv - adresa: http://www.uskvbl.cz, kde je rozsáhlý přehled mnoha prostředků pro DDD. Běžné ochranné DDD se musí věnovat zvýšená pozornost a její provádění má být dokumentováno. Dokumentovaný způsob použití má preventivní účel pro vyloučení použití nevhodných nebo nepovolených přípravků, pro vyloučení styku s potravinami a pro pravidelnost prováděných úkonů. Speciální ochrannou DDD v potravinářských, může provádět fyzická osoba, která mj. získala odborné znalosti v rozsahu upraveném právním předpisem a podrobila se před komisí úspěšně zkoušce odborné způsobilosti a má osvědčení o odborné způsobilosti a jen pod dohledem a řízením fyzické osoby, která má stejné předpoklady. Doklady z prováděné speciální ochranné DDD se doporučuje uschovat pro dokumentaci kontrolnímu orgánu způsobu provedení DDD.
6.6.
KONTROLA STANOVENÝCH TEPLOT
Požadavky na teploměry Pro kontrolu stanovených teplot je nevhodné používat skleněné teploměry s kapalinovou náplní (rtuť, líh apod.). Pro kontrolu teplot jsou vhodné teploměry elektronické s vnitřní nebo vnější sondou o měřícím rozsahu alespoň -20 až +30 °C. Teploměry mohou být podle účelu použití vybaveny snímači dotykovými, které mohou být se špičatým zakončením (vpichovací), spirálovým (závrtným), nebo zakončením zcela plochým (meziobalové). Pro kontrolu teploty vzduchu jsou určeny snímače prostorové. Popis měření teploty Způsob měření teplot a vyhodnocení zjištěných skutečností je přizpůsoben požadavkům nařízení (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin. Dle tohoto nařízení nesmí dojít k přerušení chladícího řetězce. Jsou však povolena krátká období mimo prostředí s řízenou teplotou, je-li nezbytné se přizpůsobit praktickým podmínkám při manipulaci během přípravy, přepravy, skladování, prodeje, atd., za předpokladu, že to nepovede k ohrožení zdraví. Při kontrole, pokud je zjištěno, že chladící řetězec byl přerušen, je v odůvodněných případech vhodné, aby bylo provedeno posouzení, nakolik toto přerušení změnilo vlastnosti dané potraviny a zda je potravina ještě bezpečná. Před vlastním měřením stanovené teploty se proveden tzv. temperování snímače. Temperování slouží k vyrovnání teplot mezi snímačem a kontrolovaným prostředím. Doba, po kterou trvá vyrovnávání teplot, je různě dlouhá. Záleží na teploměru a na konstrukci snímače a prostředí, které má být měřeno. Tuto dobu tedy nelze obecně stanovit. Kontrola stanovených teplot potravin se provádí v jednom, ve dvou nebo třech krocích: - 106 -
MALOOBCHOD
• • •
zjištěním teploty prostředí, ve kterém je potravina uváděna do oběhu, tento krok se provádí zejména tehdy, pokud je společně skladováno více druhů potravin; zjištěním teploty na povrchu obalu potraviny; zjištěním vnitřní teploty potraviny; pokud v prvním, případně druhém kroku je zjištěna teplota vyhovující, nepřistupuje se zpravidla k provedení tohoto třetího kroku,
Zjištění teploty prostředí, ve kterém je potravina uváděna do oběhu, se provádí měřením v namátkově zvolených místech. Toto měření musí být provedeno v blízkosti potravin tak, aby výsledek měření byl dostatečně objektivní pro další rozhodnutí. Podle typu chladícího zařízení nebo jiného prostoru s regulovanou teplotou a podle zkušeností z praxe jsou zvolena nejméně 3 místa, ve kterých se měření teploty provede. Jsou-li neměřené hodnoty teplot vyšší než stanovené (s tolerancí +1 °C), pokračuje se u potravin se zjišťováním teploty na povrchu obalu potraviny. Zjištění teploty na povrchu obalu potraviny nebo přímo na povrchu potraviny se provádí vložením plochého snímače mezi obaly nebo jednotlivé kusy potraviny tak, aby bylo dosaženo dobrého kontaktu mezi snímačem a obalem potraviny. Dle možností by při tomto kroku nemělo dojít k nevratnému poškození obalu nebo k destrukci vlastní kontrolované potraviny. Pokud naměřené hodnot teplot jsou vyšší než stanovené o více jak 3 °C, pokračuje se zjišťováním vnitřní teploty potraviny. Měření vnitřní teploty potraviny (destruktivní zkouška) se provede na vzorcích z bezprostřední blízkosti místa, kde byl v předchozích krocích zjištěn největší rozdíl teploty od teploty stanovené. Při destruktivní kontrole nesmí být vzorek přemisťován, měření se provede na místě jeho uložení. V závislosti na druhu potraviny se k měření zvolí vhodný snímač (vpichovací, závrtný, plochý), který se zavede dovnitř potraviny (v případě krájených potravin je vodné použít plochý snímač zavedený mezi plátky potraviny). Při destruktivní zkoušce musí být při celkovém počtu chlazených výrobků v jednom chladícím zařízení do 100 ks výrobku, resp. spotřebitelského balení, stanovena teplota minimálně ve 3 výrobcích (dílčích vzorcích), při celkovém počtu 101 a více ks výrobku, resp. spotřebitelského balení, minimálně v 5 výrobcích (dílčích vzorcích). V odůvodněných případech je možné přistoupit přímo k měření teploty destruktivní zkouškou, bez předchozího měření teploty prostředí a teploty na povrchu obalu potraviny. Opatření V případě, že výsledkem zkoušky je zjištěno, že naměřené teploty neodpovídají teplotám stanoveným, musí být přijato vhodné opatření k nápravě tohoto stavu. K takovým opatřením patří například : • regulace výkonu chladícího zařízení; • přemístění potravin do chladícího zařízení schopného udržet stanovenou teplotu; • v případě, že je v důsledku nedodržení stanovených teplot podezření na porušení zdravotní nezávadnosti potravin nebo jakosti musí být tyto potraviny okamžitě staženy z prodeje.
6.7.
PODMÍNKY ÚCHOVY DLE JEDNOTLIVÝCH DRUHU POTRAVIN
Druh potraviny Maso Maso dle živočišných druhů Drůbeží maso čerstvé
Požadavek Nejvýše 7 °C Sklad. při stálé teplotě -2 až +4 °C
- 107 -
MALOOBCHOD
Druh potraviny Drůbeží maso zmrazené Drůbeží maso hluboce zmrazené Maso zajícovců Maso běžců Maso pernaté zvěře Droby a krev Mleté maso Masné polotovary Zmrazené maso Kosti nezmrazené Kosti zmrazené Masné výrobky vyrobené z čerstvého masa s výjimkou masa drůbežího a králičího vyrobené s použitím masa drůbežího a králičího, anebo zvěřiny vyrobené s použitím vnitřností vyrobené s použitím strojně odděleného masa masné výrobky tepelně neopracované trvanlivé masné výrobky Masné polotovary Masné konzervy Škvarky k lidské spotřebě: vyškvařené při teplotě nižší než 70°C; vyškvařené při teplotě vyšší než 70°C s obsahem vody 10% a vyšší; vyškvařené při teplotě vyšší než 70°C s obsahem vody nižším než 10%. Ryby Čerstvé ryby sladkovodní Čerstvé ryby mořské a ostatní vodní živočichové, rozmrazené produkty rybolovu, vařené a chlazené výrobky z korýšů a měkkýšů Zmrazené produkty rybolovu Hlubokozmrazené ryby Sušené ryby Vejce a výrobky z vajec Vejce Vejce křepelky japonské Majonézy balené Mléko a výrobky z mléka Mléko, smetana a mléčné výrobky ošetřené UHT a sterilací, zahuštěné mléko, sušené mléko, bílkovinné mléčné výrobky Sušené mléčné výrobky Ostatní mléčné výrobky včetně másla a sýrů Mražené krémy
Ostatní potraviny Čokoláda, čokoládové cukrovinky, Kakao a výrobky z kakaa Čokoládové a kakaové pomazánky Nečokoládové cukrovinky Cukr bílý, s výjimkou cukru moučky Cukr moučka Tekuté výrobky z cukru Ostatní druhy cukrů
Požadavek Sklad. při stálé teplotě nepřevyšující -12 °C 1) Skladování při stálé teplotě nepřevyšující minus 18 °C 4 °C 4 °C 4 °C Nejvýše 3 °C Nejvýše 2 °C Nejvýše 4 °C Nejvýše minus 12 °C Sklad. a přeprava nejvýše do +2 °C Sklad. a přeprava nepřekračující -18°C Zachování teploty 7 °C Zachování teploty 4 °C Zachování teploty 3 °C Zachování teploty 2 °C Nejvýše 5 °C Nejvýše 20 °C Nejvýše 4 °C Podmínky stanoví výrobce na obalu Při teplotě nejvýše 7 °C max. 24 hodin nebo při teplotě nejvýše -18 °C ; při teplotě nejvýše 7 °C max. 48 hodin nebo při teplotě nejvýše -18 °C; nejsou stanoveny žádné požadavky. Teplota prostředí od -1 do +5 °C Při skladování, přepravě a nabízení k prodeji musí být udržovány při teplotě blížící se teplotě tajícího ledu Při teplotě -18 °C v každé části, při dopravě nejvýše o 3 °C více Při teplotě -18 °C a nižší Podmínky stanoví výrobce na obalu, skladování při relativní vlhkosti vzduchu 65-70% Při nekolísavé teplotě v rozmezí 5-18 °C V suchu, mimo přímý dosah slunce, při nekolísavé teplotě v rozmezí 5-18 °C Úchova při nekolísavé teplotě v rozmezí 0-15 °C Při teplotě do 24 °C
Skladování při relativní vlhkosti vzduchu do 70 % Uvádění do oběhu v rozmezí 4- 8 °C Skladování při teplotě vzduchu -18 °C a nižší, při přepravě se může teplota krátkodobě zvýšit nejvýše na -15 °C Teplota úchovy předpisem není stanovena, může být ale deklarována na obale výrobcem. Při přepravě, skladování a prodeji nesmí vyšší teplota zapříčinit žádné deformace nebo jakostní změny potraviny Skladování při teplotě nejvýše 30 °C a relativní vlhkosti vzduchu 70% Skladování při teplotě nejvýše 30 °C a relativní vlhkosti vzduchu 65 % Skladování při teplotě nejvýše 25 °C Podmínky úchovy nestanoveny, ale mohou být deklarovány na obalu výrobcem
- 108 -
MALOOBCHOD
Druh potraviny Med Všechny jedlé tuky a oleje – obecný požadavek Rostlinné tuky a oleje, ztužené a pokrmové tuky Živočišné tuky a oleje (např. sádlo a lůj, rybí olej), roztíratelné tuky, směsné roztíratelné tuky a tekuté emulgované tuky Upravené chlazené čerstvé ovoce Sušené ovoce a ovoce proslazené (kandované ovoce) nebalené Upravená chlazená čerstvá zelenina Sušená a proslazená nebo kandovaná zelenina nebalená Zelenina mléčně kvašená ( např. zelí kysané) Suché skořápkové plody Houby čerstvé volně rostoucí Houby čerstvé pěstované balené a nebalené
Houby sušené Výrobky z brambor přesmažené a vařené lze uvádět do oběhu pouze chlazené nebo hlubokozmrazené Hlubokozmrazené potraviny
Balené přírodní minerální, pramenité a kojenecké vody a balená pitná voda Nealkoholické nápoje v průsvitném obalu Koncentráty k přípravě nápojů Ovocná vína, ostatní vína a medovina Pivo a nápoje na bázi piva Konzumní líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje Kvasný ocet – všechny druhy Droždí pekařské čerstvé Droždí pekařské sušené a sušené droždí jedlé Víno révové Mlýnské obilné výrobky Rýže Pekařské výrobky Např.chléb, pečivo, trvanlivé pečivo Cukrářské výrobky nebalené Cukrářské výrobky balené Cukrářská těsta Těstoviny sušené Těstoviny nesušené
Těstoviny nesušené balené vakuově nebo v inertní atmosféře Lahůdkářské výrobky
Výrobky studené kuchyně; knedlíky
Požadavek Podmínky úchovy nestanoveny, ale mohou být deklarovány na obalu výrobcem Při skladování a přepravě musí být chráněny před slunečním světlem Teplota skladování nesmí přesáhnout 20 °C Teplota skladování nesmí přesáhnout 15° C
Uvádění do oběhu v rozmezí 0-5 °C Skladování při relativní vlhkosti vzduchu nejvýše 70% Skladování a přeprava při teplotách v rozmezí 0-5 °C Skladování nejvýše při 20 °C a relativní vlhkosti vzduchu 70 %, u sušené zeleniny nejvýše 65 % Konkrétní podmínky úchovy stanoví výrobce na obalu Podmínky úchovy nestanoveny, výrobce může deklarovat na obalu Skladování a přeprava při teplotách v rozmezí 0-10 °C, houby smí být uloženy pouze v jedné vrstvě Skladování a přeprava při teplotách v rozmezí 0-6 °C, balené a zabalené houby určené k přímému prodeji smí být uloženy nejvýše ve 2 vrstvách; nebalené, volně ložené nejvýše ve 3 vrstvách Skladování při teplotě nejvýše 20 °C a relativní vlhkosti vzduchu nejvýše 65% Podmínky uvádění do oběhu stanoví výrobce na obalu Skladování a přeprava při teplotě ve všech částech výrobku -18 °C anebo nižší, při veškerých manipulacích včetně prodeje nesmí dojít ke zvýšení teploty nad -15 °C Skladování a úchova v chladu a chráněné před přímým slunečním světlem Při skladování a přepravě musí být chráněny před přímým slunečním světlem Podmínky úchovy nejsou předpisem stanoveny, výrobce může uvést na obale Musí být chráněny před přímým slunečním světlem a poškozením vlivem mrazu Podmínky nejsou předpisem stanoviny Podmínky nejsou předpisem stanoveny Úchova při teplotách v rozmezí 1-10 °C Skladování v suchu při teplotách do 20 °C Podmínky uvádění do oběhu nejsou stanoveny, nutno dodržovat obecné postupy Skladování na podlážkách nejméně ve vzdálenosti 5 cm od stěny při relativní vlhkosti vzduchu 75% Skladování na podlážkách nejméně ve vzdálenosti 5 cm od stěny při relativní vlhkosti vzduchu 75% Podmínky nejsou předpisem stanoveny - výrobce může deklarovat na obalu Skladování při teplotě do 8 °C Podmínky stanoví výrobce Skladování při teplotách do 10 °C Skladování na podlážkách ve vzdálenosti nejméně 5cm od stěny, relativní vlhkost vzduchu nejvýše 75% Skladování při teplotě nejvýše 5 °C, Přeprava v izotermických obalech nebo izotermických dopravních prostředcích Skladování při teplotě nejvýše 10 °C Dle deklarace výrobce, popřípadě podle požadavku na úchovu složky výrobku, která vyžaduje nejnižší teplotu úchovy Dle deklarace výrobce na obalu
- 109 -
MALOOBCHOD
Druh potraviny Koření Kořenící směsi Čaj Káva a kávoviny Konzervy Luštěniny a semena Sůl Dehydratované výrobky
Ochucovadla - hořčice
Požadavek Podmínky úchovy nejsou stanoveny Podmínky úchovy nejsou stanoveny Podmínky úchovy nestanoveny Podmínky úchovy nestanoveny Dle deklarace výrobce na obalu Skladování při teplotě do 20 °C a relativní vlhkosti vzduchu nejvýše 70% Podmínky úchovy nejsou stanoveny Skladování v suchých chladných a větratelných místnostech na podlážkách, nejméně 5 cm nad zemí a od stěn Podmínky úchovy nejsou stanoveny může deklarovat výrobce na obalu
Pokud nestanovil výrobce jinak nebo požadavky nebyly upraveny dodatečně zvláštním předpisem, je třeba dodržovat výše uvedené teploty a další podmínky úchovy. Pokud nejsou teploty úchovy nebo jiné podmínky stanoveny, je nutné dodržovat obecné zásady zacházení s potravinami nebo principy popsané v jednotlivých komoditních (výrobkových) částech. Je povolen krátkodobý výkyv teploty nahoru nejvýše o 3°C.; k těmto přípustným odchylkám může docházet v podmínkách dobré úrovně skladování a distribuce v rámci lokální distribuční sítě a v maloobchodních prodejních boxech.
6.8.
HYGIENICKÁ PRAVIDLA PŘI PRODEJI POTRAVIN A
SOUVISEJÍCH
MANIPULACÍCH V POTRAVINÁŘSKÉM MALOOBCHODU
Příjem potravin do provozovny Při příjmu potravin do provozovny musí být dodrženy následující zásady: • Po otevření přepravního prostoru je pracovníkem provádějícím přejímku potravin zkontrolováno, zda jsou potraviny dopravovány v souladu s obecnými zásadami přepravy: o přepravní prostor s přihlédnutím k druhu přepravovaných potravin není znečištěný a nevykazuje zápach (s výjimkou přepravy potravin, u nichž je pach charakteristickou vlastností); potraviny vykazující intenzivní pach, který je jejich charakteristickou vlastností, nemohou být společně dopravovány s potravinami, které by mohly být pachem kontaminovány; o uložené potraviny nejeví stopy nežádoucích změn jako jsou deformace, rozbití, potřísnění zbytky potravin nebo jiných látek, napadení živočišnými škůdci apod.; o potraviny, které mají stanoveny teplotní podmínky skladování, přepravy uvádění do oběhu (úchovu při chladírenských nebo mrazírenských teplotách) nebo mají stanoveny jiné fyzikální podmínky úchovy (např. uložení při stanoveném % relativní vlhkosti vzduchu, zabránění přímému slunečnímu svitu), při přepravě tyto podmínky splňují; o potraviny, především potraviny nebalené, jsou uloženy ve vhodných přepravních obalech, které nemohou potraviny kontaminovat; o společně s potravinami nejsou neodděleně dopravovány i předměty nesouvisející s potravinami, nepotravinářské výrobky (pozor na ropné produkty a další chemikálie) nebo i látky, které by mohly potraviny kontaminovat; o při přepravě potravin nejsou použity palety či kontejnery potřísněné chemikáliemi, ropnými látkami, drogistickými výrobky apod., které by mohly potraviny kontaminovat; při této kontrole je třeba se zaměřit nejen na potraviny nebalené, ale i potraviny v plastových obalech, kdy druhý obal (tvořený pouze smrštitelnou fólií) potravinu dostatečně neizoluje od vlivů prostředí a potraviny tak mohou být vystaveny chemické kontaminaci; - 110 -
MALOOBCHOD
společně s potravinami bez náležitého oddělení nebo zabezpečení nejsou přepravovány potraviny vyřazené z dalšího oběhu, které by mohly přepravované potraviny kontaminovat nebo být zaměnitelné; o charakter a označení potraviny odpovídá specifikacím uvedeným v průvodní dokumentaci, která je současně předána s potravinou nebo byla předána ještě před jejím dodáním. V případě jakéhokoli podezření se dodávka prohlédne podrobněji, posoudí se senzorické vlastnosti potravin, provede měření vnitřních teplot potravin apod. Při přejímce potravin hluboko zmrazených a chlazených je vyžádán od přepravce výtisk protokolu o teplotě přepravy v přepravním prostoru. V případě potvrzení závadného stavu se o zjištěném nedostatku pořídí zápis do určeného dokumentu, nebo do k tomuto určeného sešitu. V případě, že nelze dodávku přetřídit tak, aby byly převzaty pouze bezpečné a jakostní potraviny se dodávka odmítne. Dodávka bude odmítnuta pokud byl v průběhu přepravy zásadním způsobem porušen chladící nebo mrazírenský řetězec a nelze s jistotou předpokládat, že potravina je bezpečná. Dodávka bude odmítnuta pokud obsahuje potraviny neznámého původu, bez příslušných průvodních dokladů. Dodávka bude odmítnuta, bude-li obsahovat balené potraviny buď zcela neoznačené nebo označené nedostatečným způsobem, pokud nebudou příslušné podklady specifikující vlastnosti potraviny, s uvedením všech požadovaných údajů, předány prodejci současně nebo před uskutečněním dodávky. o
• • • • • • •
Přejímka do skladovacích prostor Při přejímce potravin musí být dbáno především na dodržení chladícího řetězce. I když jsou pro nutné manipulace při příjmu potraviny připuštěna nezbytná mírná zvýšení teplot oproti teplotám stanoveným výrobcem nebo předpisem, je nutné přejímané potraviny urychleně uložit do chlazených prostor s požadovanou teplotou úchovy. Při ukládání do skladových prostor se v rámci daných možností ověřuje zda všechny převzaté potraviny : • nejeví žádné zjevné známky poškození zdravotní nezávadnosti nebo změny jakosti, • nejsou plesnivé (s výjimkou výrobků jejichž charakteristickou vlastností je přítomnost kulturních plísní), nahnilé, oklihlé, nebo nejeví jiné známky působení mikrobiální činnosti, • nejsou páchnoucí s výjimkou těch potravin, u kterých je pach charakteristickou vlastností, • nejsou deformované, • nejsou nečerstvého vzhledu, • nejsou senzoricky změněné, tzn. nejsou změněny ve vůni, chuti, barvě a konzistenci a vzhledu – např. zkyslé, zkvašené, zhořklé, ztvrdlé, vyschlé nebo nadměrně svraštělé, ztekucené, zakalené, neobsahují klky, mázdru na povrchu atd., • nejsou provlhlé, pokud se nejedná o jejich charakteristickou vlastnost, • nejsou napadeny živočišnými škůdci, • jsou v obalu správně a zcela uzavřeny, • první i případně i další balení potravin není poškozené (potrhané, popraskané, prosáklé, nafouklé, propíchané, potřísněné nebo spojené i s únikem potravin – vytékáním, sypáním nebo odkrytím části potraviny), a pod., • potraviny vakuově balené nemají porušeno vakuum a obal těsně přiléhá k balené potravině, • potraviny balené v inertní atmosféře nemají poškozený obal (musí být obvykle trochu nafouklý), • nejsou znečištěny zbytky potravin, nečistotami, chemikáliemi, exkrementy živočišných škůdců apod. - 111 -
MALOOBCHOD
• • • • • •
neobsahují viditelné cizí předměty, jsou zřetelně a čitelně označeny požadovanými údaji, nemají prošlé datum použitelnosti nebo prošlé datum minimální trvanlivosti, jednotlivé kusy potravin v dodávce se viditelně neodlišují některými specifickými znaky od ostatních potravin obsažených v dodávce, odpovídají údajům uvedeným v příslušných nabývacích dokladech, popř. nemají další výše nespecifikované vady.
Potraviny nesmí být ukládány • tak, aby se dostaly do kontaktu se stěnami, topnými tělesy, osvětlovacími tělesy, rozvody vody, páry nebo chladících medií, • na místech, nad nimiž může dojít ke kondenzaci vodních par a následnému zvlhnutí nebo promočení potraviny, • přímo na podlahu, ale musí být uloženy na čisté palety, podlážky nebo jiným vhodným způsobem, zajišťujícím ochranu před znečištěním potraviny; při naskladňování na palety nesmí být potraviny ukládány na palety potřísněné chemikáliemi, oleji, ropnými látkami, nebo jinými kontaminanty – tyto palety musí být neprodleně vyřazeny ze skladovacích prostor s potravinami, • do nepřiměřeně vysokých vrstev umožňujících deformace potravin a bránících správnému proudění chladného vzduchu při udržování stanovených teplotních podmínek, • společně s potravinami nebo látkami vykazujícími výrazný pach, pokud způsob balení ostatních uložených potravin nevylučuje možnou kontaminaci pachem, • s jakýmikoli předměty nebo látkami, které by mohly potraviny kontaminovat. Kontrola potravin ve skladovacích prostorách Při skladování potravin musí být pravidelně prováděna kontrola zda všechny skladované potraviny • jsou uloženy za deklarovaných podmínek uvedených výrobcem na obalu nebo podmínek stanovených závazných předpisem; především je dbáno na dodržování chladícího řetězce, zajištění požadované relativní vlhkosti, zastínění proti přímému slunečnímu svitu apod.; • zda data spotřeby (použitelnosti nebo minimální trvanlivosti) nejsou prošlá, popř. zda použitelnost nebo trvanlivost potraviny není již významně omezena; • nejeví jakékoli změny oproti stavu ve kterém byly naskladněny, za předpokladu že byly dodrženy všechny zásady správné přejímky do skladovacích prostor.
6.9.
PŘÍPRAVA POTRAVIN, NABÍDKA K
PRODEJI A PRODEJ
Prodej nebalených potravin, vložených do obalu za přítomnosti spotřebitele obslužným způsobem Tato část blíže specifikuje obecné hygienické a další související požadavky na přípravu, nabídku k prodeji a způsob prodeje nebalených potravin s krátkou dobou údržnosti (převážně označených datem použitelnosti), vyžadujících obvykle specifické podmínky úchovy. Potraviny se vyznačují vzhledem ke svému složení a technologii výroby vysokou rizikovostí a poměrně vysokým rizikem mikrobiologické kontaminace. Jedná se především o výrobky studené kuchyně (tzv. lahůdkářské), dále masné výrobky a výrobky z ryb určené k přímé spotřebě, výrobky cukrářské a některé druhy jemného pečiva a speciální druhy cukrovinek. Při přípravě, nabídce k prodeji a vlastnímu prodeji nebalených potravin je nutno dodržovat následující požadavky: • Při vybalení a před přípravou potravin musí být u potraviny ověřeno zda nebyla překročena doba spotřeby (datum použitelnosti i datum minimální trvanlivosti).
- 112 -
MALOOBCHOD
•
•
•
•
•
• •
•
• • •
Data použitelnosti nebo minimální trvanlivosti by měla být ze skupinového obalu, pokud je to možné, odpojena, a ponechána pro případnou kontrolu, nebo opsána nebo zaznamenána takovým způsobem, aby následně bylo možno identifikovat šarži výrobku a stanovit odpovídající zkrácené datum spotřeby v souladu s požadavkem § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 110/1997 Sb. Toto datum musí být uvedeno při nabídce prodeje konkrétního nebaleného výrobku. Části obalů (etikety s údajem o datu spotřeby) nemohou být uchovávány v prodejních vitrínách v kontaktu s nebalenými výrobky; mohou být zdrojem kontaminace dalších potravin. Při přípravě a uložení potravin na prodejní plata a do prodejních nádob musí být potraviny senzoricky posouzeny, zda mají obvyklé vlastnosti (vzhled, barvu, vůni, konzistenci, popř. chuť). Při případném zjištění nedostatků se nevyhovující nebo podezřelé potraviny vyřadí z prodeje, zřetelně označí a uloží odděleně od ostatních vyhovujících potravin. K nabídce prodeje a vystavení potravin vyžadujících úchovu v chladu je nepřijatelné používat přepravní nádoby a přepravky, vzhledem k vysokému riziku kontaminace chlazeného prostoru a následnému riziku kontaminace ostatních nebalených potravin. Pokud nelze potravinu nabízet jiným vhodnějším způsobem než v původním obalu, je třeba před vložením do chladícího nábytku zajistit patřičnou čistotu použitého přepravního obalu. Úprava a příprava potravin (krájení, plátkování, umísťování a aranžování na podnosy apod.) musí být prováděna v odpovídajících teplotních podmínkách nebo zabezpečena urychleně tak, aby byl udržen chladící řetězec. Je povoleno krátké období s odchýlením od stanovené teploty, za předpokladu, že potravina bude co nejrychleji uložena do chlazeného prostoru a bude dosaženo v krátké době požadované teploty úchovy. Při přípravě a nabídce potravin balených do skleněných obalů (např. nakládané sterilované zeleniny, některých výrobků studené kuchyně nacházejících se v nálevu nebo oleji) je zapotřebí zachovávat maximální opatrnost při manipulaci s obalem (zejména při jeho otevírání), aby nedošlo k odštípnutí části hrdla, popř. rozbití obalu, následné kontaminaci potraviny a možnému ohrožení zdraví spotřebitele. V případě poškození nebo rozbití skleněného obalu obsahujícího nebalenou potravinu, je nutné pro zajištění její bezpečnosti vyloučit potravinu z oběhu, a popř. i další potraviny, které mohly být úlomky skla kontaminovány. Všechna prodejní plata a nádoby určené k nabídce prodeje musí být dokonale čisté a suché; nesmí obsahovat žádné zbytky oplachové vody ani jiných kapalin. Při vystavování v prodejních vitrínách musí být potraviny odděleně uloženy tak, aby se nemohly navzájem negativně ovlivňovat, zejména kontaminovat pachem; odděleně je třeba uložit např. výrobky z ryb, výrobky obsahující čerstvou cibuli, česnek, popř. aromatické byliny, dále pikantní sýry s výrazným pachem. Rovněž je důležité zabránit kontaktu potravin nebalených obsahujících maz na povrchu, s kořeněným pokryvem, s kulturní plísní na povrchu i ve hmotě apod. s ostatními nebalenými potravinami. Při vkládání do prodejních chladících vitrín musí být dbáno, aby nedocházelo k jejich přeplňování, zejména ukládání do nepřiměřeně vysokých vrstev a ukládání na chladící mřížky, kterými ve vitríně cirkuluje chladný vzduch. Rovněž je nutno ověřit teploty potravin uložených pod nebo nad osvětlením vitríny, zda osvětlovací těleso nezvyšuje teplotu chlazeného prostoru a teplotu uložené potraviny. Při nabídce prodeje nelze při označování nebalených potravin narušit jejich povrch vbodáváním cenovek nebo vpichových etiket do hmoty výrobků. Pokud je při nabídce nebalených potravin prováděna úprava nebo ozdobení ovocem, zeleninou nebo bylinami popř. jejich částmi, musí být před použitím upraveny takovým způsobem, aby nemohly v žádném případě kontaminovat potravinu. Pro každý sortiment je třeba zvolit vhodné podávací náčiní a pomůcky, odpovídající požadavkům na předpokládané manipulace s potravinami. Musí být vyrobeny z materiálů odpovídajících hygienickým požadavkům na materiály přicházející do - 113 -
MALOOBCHOD
• • • •
•
• •
• • •
• •
styku s potravinami, které nemohou způsobit kontaminaci, deformaci nebo poškození potraviny. Je nepřípustné používat jedno podávací náčiní (např. naběračku nebo lžíci) pro střídavé nabírání více druhů potravin. Krájecí pomůcky a nářezové stroje nesmí být současně používány pro různé druhy potravin (pro masné výrobky a sýry, popř. výrobky z ryb). Při všech manipulacích s těmito potravinami musí být vyloučen přímý kontakt s rukou prodávajícího. Pokud jsou používány ochranné pomůcky – např. plastové nebo pryžové (chirurgické) rukavice, mohou sloužit pouze k manipulaci s jedním druhem potraviny; nelze se rukou ve stejné rukavici dotýkat a manipulovat s různými charakterově odlišnými druhy potravin. Při doplňování prodávaného sortimentu nebalených potravin s vysokým mikrobiologickým rizikem je nepřípustné doplňovat obsah původního množství potraviny na platu nebo v nádobě další potravinou, popř. promíchávat jejich obsah (významný nedostatek při přípravě lahůdkářských salátů a pomazánek, výrobků z ryb v nálevu, ale i krájených masných výrobků a dalších). Hrozí vysokého riziko kontaminace výrobků! Plata a prodejní nádoby sloužící k nabídce nebalených potravin musí být před každým opětovným naplněním řádně vyčištěny, opláchnuty pitnou vodou a dokonale osušeny. Pokud jsou některé nebalené potraviny určené k přímé spotřebě při nabídce spotřebiteli ukládány přímo na kontaktní plochy chladícího zařízení (bez předchozího uložení na podnosy), je třeba před každým vložením takovéto potraviny zajistit bezvadnou čistotu kontaktní plochy, popř. odpovídající podložení vhodným materiálem – např. mikroténovou fólií. Potraviny musí být při prodeji vkládány do vhodných obalů splňujících platné hygienické požadavky na obaly přicházející do přímého styku s potravinami. Nebalené potraviny při prodeji nesmí být vkládány a baleny do použitých kartonů od jiných potravin (např. ovoce nebo mražených potravin); hrozí vysoké riziko kontaminace! Zbytky potravin (odřezky, odkrojky), včetně odstraněných technologických obalů potravin a prvních obalů od potravin, vznikajících v přípravně nebo při přímém pultovém prodeji, musí být ukládány do vhodných uzavíratelných nádob a pravidelně odstraňovány z prodejního prostoru nebo prostoru přípravy tak, aby nemohly být zdrojem kontaminace. Po skončení prodeje nesmí být nabídkový prostor vitríny používán k pravidelné úchově nebalených potravin do dalšího dne, aniž by byla zajišťována jeho pravidelná sanitace, dezinfekce a konečné omytí pitnou vodou. Čištění skleněných ploch prodejních vitrín v průběhu nabídky k prodeji musí být prováděno s maximální opatrností; je nepřípustné používat k čištění skleněných ploch používat chemické prostředky, které by mohly kontaminovat potraviny. Vnitřní plochy vitrín (pokud nejsou skla výklopná) nelze čistit bez odstranění potravin z čištěného prostoru, popř. řádného zabezpečení potravin před možnou kontaminací.
Prodej nebalených potravin samoobslužným způsobem Při samoobslužném způsobu prodeje musí být dodrženy níže uvedené zásady: • Před nabídkou každého druhu potraviny samoobslužným způsobem musí být zváženo každé pravděpodobné riziko vyplývající z konkrétního způsobu nabídky k prodeji a předpokládaným manipulacím a kontaktu spotřebitele s potravinou. • Pokud je určité riziko kontaminace při zvážení místních podmínek prodeje, uspořádání provozovny a prodeje specifického sortimentu zjištěno, je třeba upravit nabídku prodeje takovým způsobem, aby případné přetrvávající riziko bylo omezeno na nejmenší možnou míru. • Při nabídce potravin nebalených musí být spotřebiteli dány k dispozici vhodné pomůcky - podávací náčiní nebo ochranné pomůcky na ruce (např. jednorázové - 114 -
MALOOBCHOD
•
• • •
• •
• • •
•
•
•
•
plastové rukavice nebo mikroténové sáčky) pro hygienické odebírání potraviny tak, aby byl co nejvíce omezen kontakt rukou spotřebitele s potravinou a sníženo riziko kontaminace potravin. Při tom je třeba vzít v úvahu i možnost znečištění rukou spotřebitele při výběru specifického sortimentu potravin (brambor a zeleniny) a možnou následnou kontaminaci nečistotami ostatních samoobslužně prodávaných potravin. Při nabídce potravin nebalených musí být dány spotřebiteli k dispozici vhodné obaly (sáčky, tašky, popř. přířezy obalového materiálu) odpovídající druhu, popř. tvaru, velikosti a hmotnosti prodávaných potravin. Všechny obaly a ochranné pomůcky nabídnuté spotřebiteli k samoobslužnému výběru musí splňovat hygienické požadavky na obalové materiály přicházející do přímého styku s potravinami. Na nutnost použití pomůcek a podávacího náčiní při výběru potraviny je třeba spotřebitele vhodným způsobem upozornit, např. informační tabulkou, obrázkem apod. V průběhu prodeje musí být zajištěno pravidelné doplňování obalového materiálu a pomůcek pro spotřebitele. Pokud při výběru určitého druhu potraviny v určitém úseku prodeje i přes všechna opatření provedená provozovatelem potravinářského podniku existuje možné riziko kontaminace, je třeba nad tímto úsekem zabezpečit dohled prováděný školeným zaměstnancem provozovny (např. umístěním takovéto nabídky potraviny v dohledu zaměstnanců obslužného úseku). Pokud nelze při prodeji nebalené potraviny omezit identifikované riziko na přijatelnou mez, nelze takovou potravinu nabízet k výběru samoobslužným způsobem. Potraviny nabízené k výběru spotřebiteli samoobslužným způsobem je třeba ukládat do vhodného zařízení – do prodejních regálů, na prodejní stoly apod. tak, aby byl spotřebiteli umožněn pohodlný výběr a bylo maximálně omezeno jeho naklánění nad potravinářský sortiment a vyloučen možný kontakt potraviny s oděvem spotřebitele. Zařízení k nabídce nebalených potravin musí pravidelně čištěno; při nadměrném znečištění kontaktní plochy s potravinou musí být opakovaně čištěno i v průběhu jednodenního prodeje. Nabídka nebalených potravin v přepravních obalech (především uložených v několika vrstvách na sobě) je pro samoobslužný výběr spotřebitelem nevhodná. Pokud spotřebitel požaduje při výběru některých druhů potravin, aby mu bylo umožněno odstranění některých částí produktu (např. listů nebo nati u některých druhů zeleniny), je třeba pro tento účel vyčlenit a do prodejního prostoru umístit vhodné nádoby nebo bedny označené účelem použití. Odpad musí být z prodejního prostoru průběžně odstraňován. V průběhu prodeje samoobslužným způsobem musí být při doplňování sortimentu zajištěna kontrola a třídění potravin, které byly v průběhu nabídky a výběru poškozeny a vykazují senzorické vady, popř. jsou jakýmkoli způsobem kontaminovány. Tyto potraviny musí být neprodleně vyloučeny z nabídky spotřebiteli. Pokud je spotřebiteli nabízena k samoobslužnému výběru potravina vyžadující specifické podmínky úchovy (např. stanovené chladírenské teploty), je třeba v průběhu prodeje zajistit průběžnou kontrolu dodržování stanovených podmínek (dodržení chladícího řetězce potraviny). Potravina, která se v průběhu nabídky prodeje ocitla mimo specifikované teplotní podmínky úchovy a nelze určit dobu jejího vyloučení z chlazeného prostoru, musí být neodkladně vyřazena z další nabídky k prodeji. Jedná se především o případy, kdy byla potravina odložena spotřebitelem v průběhu nákupu mimo chlazený prostor vyhrazený k její nabídce. Do samoobslužného prodeje nemohou být v potravinářském obchodě zařazeny potraviny nabízené v teplém stavu - po tepelném ohřevu nebo po ukončení technologického procesu pečení, rožnění, grilování nebo vaření, vyrobené výlučně z masa, nebo obsahující maso, popř. masné výrobky jako složku.
- 115 -
MALOOBCHOD
• •
Při nabídce k samoobslužnému prodeji musí být nebalené potraviny uloženy tak, aby bylo vyloučeno jakékoli riziko jejich kontaminace. V prodejních prostorách, kde je nabízen i nepotravinářský sortiment, nesmí být umístěny nebalené potraviny určené k samoobslužnému prodeji v blízkosti drogistického zboží nebo látek, které mají výrazný pach a mohly by být zdrojem kontaminace potravin.
Prodej balených potravin Prodej hluboce zmrazených a zmrazených balených potravin Potraviny hluboce zmrazené musí být ukládány do mrazícího nábytku bez zbytečných prodlev tak, aby nedošlo ke zvýšení jejich teploty. Při nezbytných manipulacích je povoleno mírné zvýšení teploty úchovy za předpokladu, že nedojde k nadměrnému ojínění nebo orosení povrchu obalů. Za mírné zvýšení teploty je považována možná odchylka od stanovené teploty max. + 3 °C. Změny konzistence potraviny (tzn. částečné nebo úplné rozmrazení) jsou nepřípustné. Hluboce zmrazené potraviny musí být ukládány do mrazícího nábytku (zařízení) v souladu s doporučeními uvedenými v technické dokumentaci výrobci těchto zařízení. Mrazící nábytek má být umístěn tak, aby otevřená část nebyla vystavena průvanu nebo nadměrnému tepelnému záření (přímému slunečnímu záření, topným tělesům, popř. silnému umělému osvětlovacímu zdroji). Úložné prostory mrazírenského nábytku nesmí být přeplňovány nad vyznačenou úroveň plnění. Např. při uložení v horizontálních mrazících vanách nesmí vrstva uložených potravin přesahovat stanovenou výši, obvykle označenou barevnou ryskou na vaně. Při přeplnění mrazírenského prostoru se tak potravina ocitne mimo specifikované podmínky úchovy doporučené výrobcem zařízení. Rovněž je při přeplňování nábytku spotřebiteli znesnadněn výběr potravin, dochází k přehrnování výrobků s následným rizikem, že jednotlivé kusy potraviny se ocitnou mimo stanovené podmínky úchovy po neúměrně dlouhou dobu a dojde k nežádoucím změnám jejich vlastností. Pokud je používán k úchově mrazící nábytek vyžadující průběžné uzavírání úložného prostoru, je třeba jeho uzavření při delších prodejních prodlevách nebo i v průběhu prodeje kontrolovat, aby nedocházelo k úniku chladu. Při prodeji musí být pravidelně prováděna kontrola teploty, a to především před zahájením denního prodeje, dále při naskladnění a doplňování sortimentu a v případě jakéhokoli déletrvajícího vybočení z mrazícího režimu (déle než 30 min.), jako je např. přerušení dodávky elektrického proudu, selhání funkce mrazícího zařízení, popř. odtávání zařízení apod. Vnitřní plochy mrazícího nábytku (zařízení) nesmí být zcela ani zčásti pokryty námrazou, snižující distribuci chladu. Odmrazovací režim má být naprogramován tak, aby probíhal pokud možno mimo nákupní špičku. Potraviny nelze ukládat do jakýmkoli způsobem znečištěných úložných prostorů. Potraviny nesmí být dehydratované v důsledku nevhodného zabalení nebo nevhodného skladování, nesmí být rozměklé, deformované, ani jinak narušené. Nebalené hluboce zmrazené potraviny lze uchovávat nebo nabízet k prodeji v mrazícím zařízení pouze odděleně tak, aby nedošlo k jejich vzájemnému ovlivňování.
- 116 -
MALOOBCHOD
Za potraviny hluboce zmrazené se nepovažují zmrzliny, mražené krémy a zmrazené máslo. Potraviny rozmrzlé nesmí být znovu zmrazovány. Prodej chlazených balených potravin Potraviny chlazené musí být ukládány do chladícího nábytku bez zbytečných prodlev tak, aby byl dodržen chladící řetězec. Při prováděných nezbytných manipulacích může dojít k mírnému a časově omezenému zvýšení požadované maximální teploty úchovy deklarované výrobcem na obale nebo stanovené platným právním předpisem. Chladící nábytek má být umístěn tak, aby otevřená část nebyla vystavena průvanu nebo nadměrnému tepelnému záření (přímému slunečnímu záření, topným tělesům, popř. silnému umělému osvětlovacímu zdroji). Ukládání do chladícího zařízení musí být prováděno v souladu s doporučeními výrobců zařízení, které jsou uvedeny v technické dokumentaci. Úložné prostory nesmí být přeplňovány tak, aby bylo zabráněno cirkulaci chladného vzduchu, nebo způsobem uložení mimo vymezený chlazený prostor. Při ukládání do prodejního zařízení musí být dbáno, aby potraviny nebyly uloženy v těsném kontaktu se stěnami ohraničující chlazený prostor, na ventilační mřížky zabezpečujícími proudění chladného vzduchu, ani na předsunutá madla chladícího zařízení. Vanová chladící zařízení s horizontálním způsobem úchovy nesmí být naplňována nad stanovenou výši (vyznačenou obvykle barevnou ryskou na vnitřním plášti chladící vany). Při ukládání v blízkosti vnitřních osvětlovacích zdrojů chladícího zařízení je nutné ověřit, zda osvětlovací těleso nezvyšuje teplotu prostředí, popř. teplotu v jeho blízkosti uložené potraviny. Při ukládání rovněž nesmí docházet k přeplňování chladícího nábytku z důvodů možných deformací a poškození potraviny a znesnadnění výběru spotřebitelem. Pokud je k úchově používán uzavíratelný chladící nábytek (zařízení), např. vertikální chladící dveřové skříně, je nutné kontrolovat jejich uzavření, aby nedocházelo k úniku chladu. Při prodeji musí být prováděna kontrola teploty a funkčnosti chladícího zařízení a to především před zahájením denního prodeje, při doplňování sortimentu a v případě jakéhokoli déletrvajícího vybočení z chladícího režimu jako je přerušení dodávky elektrického proudu, selhání funkce chladícího zařízení apod. V chladícím zařízení musí být chladící režim nastaven tak, aby nedošlo k poškození jakosti potraviny ani v důsledku nepřiměřeně nízkých teplot úchovy, popřípadě zmrazení části nebo celé hmoty potraviny. Při úchově je bezpodmínečně nutné dodržet stanovené rozpětí podmínek úchovy, tedy i nejnižší teploty úchovy stanovené výrobcem potraviny. Vnitřní plochy chladícího nábytku (zařízení) nesmí být pokryty námrazou nebo nečistotami snižujícími distribuci chladu a možností kontaminace obalů potravin. Potraviny nelze ukládat do zařízení, které má kontaktní úložné plochy mokré nebo jakýmkoli způsobem znečištěné. Prodej potravin vyžadujících jiné specifikované podmínky úchovy Potraviny vyžadující úchovu bez působení přímého slunečního svitu nesmí být při nabídce prodeje vystavené za výlohami, popř. v částech prodejny, vystavených i po omezenou dobu přímému slunečnímu svitu. Výjimku tvoří plochy zastíněné proti účinkům záření vhodnou ochrannou fólií, popř. jiným způsobem.
- 117 -
MALOOBCHOD
Přestože pojem „temno“ uváděný na obalech některých potravin není žádnými právními předpisy specifikován, a není ani obecně vyžadován žádný konkrétní způsob úchovy, je žádoucí při vystavování takto označených potravin k prodeji zabránit alespoň působení přímého slunečního záření. Potraviny vyžadující úchovu při stanovené relativní vlhkosti nesmí být vystavovány v prostorech s vysokou vlhkostí a častým mokrým čištěním prostoru, kdy může dojít k rychlému provlhnutí potraviny a jejího obalu. Prodej ostatních potravin Při prodeji ostatních potravin musí být zajištěny následující základní požadavky: • Potraviny musí být uloženy vhodným způsobem, aby nedošlo při manipulacích a výběru spotřebitelem k poškození jejich obalu, snížení jakosti popř. poškození jejich zdravotní nezávadnosti • Druhy potravin a nepotravinářského zboží, které by mohlo negativně ovlivnit potraviny je třeba ukládat prostorově odděleně. Zejména je třeba zajistit dostatečné oddělení potravin nebalených a potravin balených v obalech propustných pro plyny a těkavé látky od zboží s výrazných pachem - drogistického zboží, krmiv pro domácí zvířata balených ve vrstvených papírových obalech, řezaných nebo hrnkových květin v zemině, čerstvých bylin s kořenovým systémem apod. Při vystavování potravin je třeba vzít v úvahu kromě kontaminace pachem rovněž možnost přímé kontaminace nepotravinářským zbožím (z netěsnících a poškozených obalů). Před vystavením a při nabídce prodeje potravin je nutné sledovat zda jsou dodrženy následující požadavky: • Nejsou porušeny první obaly potravin – je nutné vyřadit z prodeje balené potraviny v papírových nebo plastových obalech, z nichž dochází k úniku potravin. • Dále vyřadit potraviny, které mají prosáklé obaly unikající složkami potraviny, např. prosáklé nebo potřísněné unikající tukovou složkou, vytékajícími nálevy apod. • Nedochází k deformaci potravin – deformace vznikají obvykle nedodržením stanovených podmínek úchovy – např. čokoládové výrobky, formované tuky apod. uložené nebo přepravované v extrémně teplých podmínkách. Takovéto deformované potraviny je třeba vyřadit z oběhu. • Nedochází k deformaci obalů – tzv. bombáže; jedná se o nafouknutí, popř. vyboulení spodní a svrchní strany (víčka) konzervy, které nejde vmáčknout; popř. při zatlačení na obal dochází k úniku plynů, nebo vytékání obsahu z obalu. Bombáž může vzniknout buď nedodržením technologického postupu při výrobě potraviny, nebo v důsledku nesprávného skladování a provádění nevhodných manipulací s potravinou. Potravina, u které byla zjištěna bombáž není bezpečná pro spotřebitele a proto při zjištění více bombáží v dodávce je třeba celou dodávku neprodleně vyřadit z oběhu; u konzerv popř. polokonzerv v plechu se občas může vyskytnout i tzv. „technická bombáž“. Jedná se o přeplnění obalu s následným částečným vypouknutím víčka, které obvykle lze tlakem prstů na místo vypouknutí vmáčknout. • Nedochází k jiným deformacím obalů – je nutné vyřadit z prodeje veškeré potraviny, u nichž došlo k jakýmkoliv deformacím; to je významné zejména u výrobků v plechových obalech (např. konzerv, alkoholických a nealkoholických nápojů, piva apod.), kdy může dojít v důsledku deformace k poškození těsnosti obalů a následným biochemickým změnám uvnitř výrobku. Např. v důsledku mikrotrhlin v deformované polokonzervě nebo konzervě může dojít k průniku vzdušného kyslíku pod obal, následnému pomnožení mikrobů a zkažení obsahu konzervy. Konzumace takovéto potraviny může vyvolat u spotřebitele vážné zdravotní obtíže. • Koroze kovových obalů nebo kovových částí obalů – jedná se především o polokonzervy a konzervy v plechu, o různé druhy kovových víček na skleněných nebo plastových obalech uložené ve vlhku nebo kontaminované vodou apod. Obaly napadené korozí musí být vyloučeny z oběhu.
- 118 -
MALOOBCHOD
•
•
•
•
Poškození skleněných obalů – při rozbití části dodávky musí být potraviny velmi bedlivě roztříděny, aby nemohly být prodávány potraviny v skleněných obalech s roztříštěným hrdlem pod uzávěrem, v prasklých obalech nebo obalech potřísněných skleněnými střípky - všechny tyto možnosti poškození musí být identifikovány jako významné nebezpečí pro spotřebitele a to nejen při konzumaci potraviny. Kontaminace obalů nečistotami, exkrementy živočišných škůdců, chemikáliemi popř. jinými druhy kontaminantů - potraviny ve znečištěných obalech musí být vyloučeny z oběhu; je nutné řádně kontrolovat především potraviny v takových obalech, kdy při konzumaci potraviny dochází ke kontaktu dutiny ústní spotřebitele s povrchovou části obalu. Jedná se především o pivo, nealkoholické a alkoholické nápoje v tažených plechovkách nebo obdobných obalech. Významné nebezpečí hrozí při kontaminaci močí hlodavců, popř. ptačím trusem; na obalu mohou přežívat nebezpečné druhy mikroorganismů, přenosné těmito živočichy. Napadení živočišnými škůdci - sledovat při prodeji případný výskyt různých druhů o zavíječů a jejich vývojových stádií u rizikových výrobků (mouka, směsi pro přípravu moučných jídel, trvanlivé pečivo, koření, suché plody, ovesné vločky, čokoládové výrobky obsahující cereálie a suché plody apod.), o brouků především v luštěninách a rýži, o hmyzu (rusů a švábů) znečišťujícího exkrementy a vývojovými stadii potraviny a vyskytujícímu se především v teplých a vlhkých prostorách, o ohlodání obalů a potravin způsobených myšovitými hlodavci, o ptáků, oklovávajících potraviny, ale především kontaminujících prostředí potravinářského podniku trusem a přenášenými roztoči, popř. dalších. Při zjištění napadení škůdci je nutné okamžitě vyřadit napadenou dávku z prostoru, kde jsou uloženy další potraviny. Způsob sledování škůdců a provádění opatření proti jejich vniku a působení je popsán v kapitole Kontrola živočišných škůdců.
Kontrola označení potraviny Při převzetí potraviny je třeba zkontrolovat zda etikety nejsou oddělené od obalů, uváděné údaje nejsou smazané nebo překryté, zda všechny údaje jsou dobře čitelné a úplné. Prodejce je schopen ověřit před prodejem úplnost některých základních údajů při označení potraviny na obalu; první tři níže uvedené požadavky mohou být ověřeny u každé potraviny: • název, pod nímž je potravina uvedena do oběhu, • jméno a adresa výrobce, nebo dovozce nebo balírny nebo prodejce, • údaj o množství, s výjimkou potravin které mohou být prodávány po kusech, a dále • údaj o datu použitelnosti nebo minimální trvanlivosti s výjimkou potravin uvedených v příloze příručky „Potraviny, u kterých nemusí být uváděno datum“, • u potravin označených datem použitelnosti (spotřebujte do) i údaj o podmínkách skladování (úchovy), • údaj o složení potraviny (i když prodejce obvykle nemůže ověřit správnost uvedených složek), • označení šarže v případě, že není na obale vyznačeno celé datum použitelnosti nebo minimální trvanlivosti vyjádřené dnem, měsícem a popř. i rokem (tzn., že je uvedeno zkrácené datum použitelnosti nebo minimální trvanlivosti vyjádřené údajem např. „spotřebujte do konce měsíce…..“ nebo např. údajem „minimální trvanlivost do konce roku…“), • údaj o způsobu použití (přípravy), pokud by při nesprávném způsobu použití mohla být poškozena jakost, popř. zdravotní nezávadnost potraviny, • údaj o třídě jakosti potravin, u nichž je tak předpisem stanoveno (např. u baleného ovoce a zeleniny, šunky apod.). Dále je třeba ověřit, zda údaje na obalu potraviny určené pro konečného spotřebitele jsou uvedeny v jazyce českém.
- 119 -
MALOOBCHOD
Podmínky prodeje potravin s prošlou dobou minimální trvanlivosti Pokud se prodejce rozhodne uvádět do oběhu potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti, musí při nabídce k prodeji takových potravin splnit požadavky ustanovení § 10 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších předpisů. Dle zákonem stanovených požadavků mohou být do oběhu uváděny potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti pouze pokud jsou zdravotně nezávadné, pokud jsou zřetelně označené jako potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti a pokud jsou odděleně umístěné od ostatních potravin (potravin s neprošlou dobou minimální trvanlivosti). Stanovené podmínky úchovy při uvádění do oběhu musí prodejce do ukončení doprodeje potravin nebo do jejich vyřazení z prodeje dodržet. Potraviny musí být stále uloženy v odpovídajících podmínkách úchovy; potraviny vyžadující úchovu v chladu není možno doprodávat v nákupních vozících, nákupních koších, přepravních obalech apod., předsunutých před chlazené prostory, kde není požadovaná teploty úchovy zajištěna. Nesmí být rovněž prodávány ani potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti, které jsou deformované, znečištěné, s poškozenými obaly, nečitelnými údaji, páchnoucí apod., tedy takové, které jsou nevhodné ke spotřebě. Při nabídce potravin k prodeji s prošlou dobou minimální trvanlivosti je nepřijatelné zvýrazňovat údaj „akce“, „cenová bomba“, „výhodná koupě“ apod., pokud současně a minimálně se stejnou výrazností není uveden povinný údaj stanovený zákonem, že se jedná o potravinu s prošlou dobou minimální trvanlivosti. Prodejce by měl průběžně sledovat uplývající dobu trvanlivosti u jednotlivých potravin. Je nejvýše žádoucí, aby prodejce nabídl spotřebiteli potraviny ještě před uplynutím stanovené doby minimální trvanlivosti, a to třeba i za zvýhodněných podmínek pro spotřebitele. Pak není nevhodné sníženou cenu při nabídce k prodeji zdůraznit. Postup při mimořádné události nebo havárii v provozovně potravinářského podniku Pokud nastane v provozovně potravinářského podniku jakákoliv mimořádná situace (dlouhodobý výpadek energií - např. elektrického proudu, zaplavení vodou, požár, zřícení provozních prostor nebo jejich části) je třeba, aby provozovatel potravinářského podniku postupoval v souladu se článkem 19 Odpovědnost za potraviny nařízení (ES) č. 178/2002. Provozovatel potravinářského podniku je kromě jiného povinen v mezích své činnosti provést takové kroky, jimiž vyloučí z oběhu potraviny nesplňující požadavky na jejich bezpečnost a zároveň musí uvědomit příslušené orgány o opatřeních, které přijal s cílem předejít riziku pro konečného spotřebitele. Potraviny, u nichž není vyžadováno označení datem minimální trvanlivosti (ani datem použitelnosti) • Čerstvé ovoce, čerstvá zelenina a konzumní brambory neloupané, nekrájené nebo jinak neupravené, přičemž naklíčená semena a podobné výrobky, např. klíčky luštěnin musí být datem minimální trvanlivosti označeny; • konzumní líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje s obsahem alkoholu 10 a více % objemových, s výjimkou likérů s vaječnou. mléčnou nebo smetanovou složkou; • vína, likérová vína, šumivá vína, aromatizovaná vína a další výrobky podle zvláštního předpisu (zákona č. 321/2004 Sb.), jakož i výrobky získané z jiného ovoce než z hroznů a nápoje, které spadají pod kódy celního sazebníku 22060039 a 22062259 a jsou vyrobeny z hroznů nebo hroznového moštu; • pekařské výrobky určené ke spotřebě do 24 hodin; • jedlá sůl; - 120 -
MALOOBCHOD
• • • • • •
přírodní sladidla v pevném stavu; cukrovinky vyrobené převážně z přírodních sladidel a barviv nebo látek určených k aromatizaci; žvýkačky a podobné výrobky určené ke žvýkání; kvasný ocet; limonády, ovocné šťávy, ovocné nektary a alkoholické nápoje, pokud se tyto potraviny nacházejí v nádobách o obsahu nad 5 litrů a pokud jsou určeny pro provozovny stravovacích služeb; jednotlivé porce nebalené zmrzliny.
6.10. PRÁVNÍ RÁMEC - POTRAVINY Platná česká legislativa vztahující se na potravinářské výrobky rostlinné a živočišné - k 7. 11. 2006 Zkratka Zák.č. 110/1997 Sb. v úplném znění Zákon č. 456/2004 Sb.
Plný název předpisu Platnost od Zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a o změně 1.9.1997 – a doplnění některých souvisejících zákonů
Vyhl. MZe č. 366/2005 Sb. Vyhl. MZ č. 132/2004 Sb.
Úplné znění zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 119/2000 Sb., zákonem č. 306/2000 Sb., č. 94/2004 sb. a zákonem č. 316/2004 Sb. Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pro maso, masné výrobky, ryby, ostatní vodní živočichy a výrobky z nich, vejce a výrobky z nich. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 326/2001 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), g), h), i) a j) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pro maso, masné výrobky, ryby, ostatní vodní živočichy a výrobky z nich, vejce a výrobky z nich Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro mlýnské obilné výrobky, těstoviny, pekařské výrobky a cukrářské výrobky a těsta Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství š. 333/1997 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro mlýnské obilné výrobky, těstoviny, pekařské výrobky a cukrářské výrobky a těsta Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se mění se mění vyhláška Ministerstva zemědělství š. 333/1997 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro mlýnské obilné výrobky, těstoviny, pekařské výrobky a cukrářské výrobky a těsta, ve znění vyhlášky č. 93/2000 Sb. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na množství a druhy látek určených k aromatizaci potravin, podmínky jejich použití, požadavky na jejich zdravotní nezávadnost a podmínky použití chininu a kofeinu Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví chemické požadavky na zdravotní nezávadnost jednotlivých druhů potravin a potravinových surovin, podmínky použití látek přídatných, pomocných a potravních doplňků Vyhláška Ministerstva zemědělství o požadavcích na některé zmrazené potraviny Vyhláška Ministerstva zdravotnictví o mikrobiologických požadavcích na potraviny, způsobu jejich kontroly a hodnocení
Vyhl. MZ č. 467/2006 Sb.
Vyhláška, kterou se zrušuje vyhláška č. 132/2004 Sb., o mikrobiologických 20.9.2006 požadavcích na potraviny, způsobu jejich kontroly a hodnocení
Vyhl. MZe č. 326/2001 Sb.
Vyhl. MZe č. 264/2003 Sb.
Vyhl. MZe č. 333/1997 Sb.
Vyhl. MZe č. 93/2000 Sb.
Vyhl. MZe č. 268/2006 Sb.
Vyhl. MZe č. 447/2004 Sb.
Vyhl. MZ č. 446/2004 Sb.
- 121 -
1.9.1997 -
1.10.2001 -
1.9.2003 -
12.12.1997 -
1.9.2000 -
1.7.2006 -
1.8.2004 -
1.8.2004 -
1.1.2006 20.9.2006 -
MALOOBCHOD
Zkratka Vyhl. MZe č. 211/2004 Sb.
Vyhl. MZe č. 611/2004 Sb. Vyhl. MZe č. 238/2005 Sb. Vyhl. MZe č 459/2005 Sb. Vyhl. MZ č. 304/2004 Sb. Vyhl. MZ č. 152/2005 Sb. Vyhl. MZ č. 431/2005 Sb. Vyhl. MZ č.305/2004 Sb. Vyhl. MZe č. 76/2003 Sb. Vyhl. MZe č. 77/2003 Sb. Vyhl. MZ č. 133/2004 Sb. Vyhl. MZe č. 157/2003 Sb.
Vyhl. MZe č. 329/1997 Sb.
Vyhl. MZe č. 330/1997 Sb.
Vyhl. Mze č. 78/2003 Sb.
Vyhl. MZe č. 331/1997 Sb.
Vyhl. MZe č. 113/2005 Sb. Vyhl. MZe č. 368/2005 Sb. Vyhl. MZe č. 497/2005 Sb. Vyhl. MZe č. 147/1998 Sb. Vyhl. MZe č. 196/2002 Vyhl. MZe č. 161/2004 Sb.
Plný název předpisu Platnost od Vyhláška Ministerstva zemědělství o metodách zkoušení a způsobu odběru 1.5.2004 a přípravy kontrolních vzorků za účelem zjišťování jakosti a zdravotní nezávadnosti potravin nebo surovin určených k jejich výrobě a jakosti tabákových výrobků Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 211/2004 Sb., o metodách zkoušení 24.11.2004 a způsobu odběru a přípravy kontrolních vzorků Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 211/2004 Sb., o metodách zkoušení 1.9.2005 a způsobu odběru a přípravy kontrolních vzorků, ve znění vyhlášky č. 611/2004 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 211/2004 Sb., o metodách zkoušení 4.11.2005 a způsobu odběru a přípravy kontrolních vzorků, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví druhy a podmínky 20.5.2004 použití přídatných a pomocných látek při výrobě potravin Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 304/2004 Sb., kterou se stanoví druhy a podmínky použití přídatných a pomocných látek při výrobě potravin Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 304/2004 Sb., kterou se stanoví druhy a podmínky použití přídatných a pomocných látek při výrobě potravin, ve znění vyhlášky č. 152/2005 Sb. Vyhláška, kterou se stanoví druhy kontaminujících a toxikologicky významných látek a jejich přípustné množství v potravinách Vyhláška, kterou se stanoví požadavky pro přírodní sladidla, med, cukrovinky, kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony Vyhláška, kterou se stanoví požadavky pro mléko, mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje Vyhláška o podmínkách ozařování potravin a surovin, o nejvyšší přípustné dávce záření a o způsobu označení ozáření na obalu Vyhláška, kterou se stanoví požadavky pro čerstvé ovoce a čerstvou zeleninu, zpracované ovoce a zpracovanou zeleninu, suché skořápkové plody, houby, brambory a výrobky z nich, jakož i další způsoby jejich označování, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro škrob a výrobky ze škrobu, luštěniny a olejnatá semena, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se provádí § 18 písm. a), d), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro čaj, kávu a kávoviny, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 330/1997 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro čaj, kávu a kávoviny, ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 91/2000 Sb. Vyhláška, kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro koření, jedlou sůl, dehydratované výrobky a ochucovadla a hořčici , ve znění pozdějších předpisů Vyhláška Ministerstva zemědělství o způsobu označování potravin a tabákových výrobků Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve znění vyhlášky č. 368/2005 Sb. Vyhláška Ministerstva zemědělství o způsobu stanovení kritických bodů v technologii výroby Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 147/1998 Sb., o způsobu stanovení kritických bodů v technologii výroby Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 147/1998 Sb., o způsobu stanovení kritických bodů v technologii výroby, ve znění vyhlášky č. 196/2002 Sb.
- 122 -
1.5.2005 1.11.2005 -
20.5.2004 1.5.2004 -
1.7.2003 30.4.2004 12.3.2004 -
11.12.1997 -
11.12.1997 -
1.7.2003 -
11.12.1997 -
4.3.2005 25.11.2005 1.12.2005 1.1.1999 1.7.2002 -
1.1.2004 -
MALOOBCHOD
Zkratka Zák. č. 166/1999 Sb. v úplném znění Zák. č. 147/2006 Sb. Vyhl. MZe č. 200/2003 Sb. Vyhl. MZe č. 638/2004 Sb. Vyhl. MZe č. 201/2003 Sb. Vyhl. MZe č. 651/2004 Sb. Vyhl. MZe č. 202/2003 Sb. Vyhl. MZe č. 652/2004 Sb.
Plný název předpisu Zákon o veterinární péči (veterinární zákon)
a
o změně
některých
souvisejících
Platnost od zákonů 13.7.1999 -
Úplné znění zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), jak vyplývá z pozdějších změn Vyhláška Ministerstva zemědělství o veterinárních požadavcích na vaječné výrobky Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 200/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na vaječné výrobky, a vyhláška č. 203/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na mléko a mléčné výrobky Vyhláška Ministerstva zemědělství o veterinárních požadavcích na čerstvé drůbeží maso, králičí maso, maso zvěře ve farmovém chovu a maso volně žijící zvěře Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 201/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na čerstvé drůbeží maso, králičí maso, maso zvěře ve farmovém chovu a maso volně žijící zvěře Vyhláška o veterinárních požadavcích na čerstvé maso, mleté maso, masné polotovary a masné výrobky Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 202/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na čerstvé maso, mleté maso, masné polotovary a masné výrobky, ve znění vyhlášky č. 375/2003 Sb. a vyhlášky č. 201/2004 Sb. Zákon č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů
Zák. č. 20/1966 Sb. Zák. č. 258/2000 Zákon o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů Sb. Zák.č. 392/2005 Zákon, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a Sb. o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Zák. č. 471/2005 Úplné znění zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně Sb. některých souvisejících zákonů, jak vyplývá z pozdějších změn Vyhl. MZ č. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví o ochraně veřejného zdraví, kterou se 252/2004 Sb. stanoví požadavky na pitnou vodu a rozsah četnosti její kontroly Vyhl. MZ č. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, o hygienických požadavcích na výrobky 38/2001 Sb. určené pro styk s potravinami a pokrmy Vyhl. MZ č. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 38/2001 Sb., o hygienických 186/2003 Sb. požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy Vyhl. MZe č. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví o hygienických požadavcích na stravovací 137/2004 Sb. služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závazných Vyhl. MZ č. Vyhláška, kterou se zrušuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 347/2002 127/2006 Sb. Sb., o hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny podle sortimentu prodávaných potravin Vyhl. MZ č. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, o potravinách určených pro zvláštní 54/2004 Sb. výživu a o způsob jejich použití Vyhl. MZ č. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví maximální přípustné 158/2004 Sb. množství rezidují jednotlivých druhů pesticidů v potravinách a potravinových surovinách Vyhl. MZ č. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví o způsobu výpočtu a uvádění výživové 450/2004 Sb. (nutriční) hodnoty potravin a o značení údaje o možném nepříznivém ovlivnění zdraví Zákon č. Zákon o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými 78/2004 Sb. produkty, ve znění pozdějších předpisů Vyhl. č. 209/2004 Sb. Zák. č. 185/2001 Sb. Zák. č. 275/2002 Sb. Zák. č. 188/2004 Sb. Zák. č. 7/2005 Sb.
20.4.2006 27.3.2003 1.1.2005 -
27.6.2003 -
1.1.2005 -
27.6.2003 1.1.2005 -
1966 1.1.2001 19.8.2005 -
27.9.2005 1.5.2004 19.1.2001 9.6.2003 1.4.2004 -
30.4.2006 -
15.2.2004 15.4.2004 -
1.8.2004 -
22.1.2004 (část 1.5.2004) nakládání s geneticky modifikovanými 15.4.2004 -
Vyhláška o bližších podmínkách organismy a genetickými produkty Zákon o odpadech a o změně některých dalších zákonů Zákon, kterým se mění některých dalších zákonů, Zákon, kterým se mění některých dalších zákonů,
– od
1.1.2002 -
zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně 1.1.2003 ve znění pozdějších předpisů zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně 26. 3. 2004 – ve znění pozdějších předpisů (část. od 1. 5. 2004) Zákon, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně 16. 12. 2004 – některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (část. od 13. 8. 2005, resp. od 1. 1. 2009)–
- 123 -
MALOOBCHOD
Zkratka Zák. č. 314/2006 Sb.
Plný název předpisu Zákon, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
Zák. č. 477/2001 Zákon o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech) Sb. Zák. č. 94/2004 Zákon, kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně Sb. některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zák. č. 66/2006 Zákon, kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně Sb. některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů Vyhl. MPO č. Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu o podrobnostech nakládání s 115/2002 Sb. obaly Zákon č. O metrologii ve znění pozdějších předpisů 505/1990 Sb. Zák. č. 119/2000 Zákon, kterým se mění zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, zákon Sb. č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a zákon č. 20/1993 Sb., o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví, ve znění zákona č. 22/1997 Sb.
Vyhl. MPO č.328/2000 Sb.
Platnost od 23. 5. 2006 – (část. od 1. 1. 2007, resp. od 1. 4. 2007) 1.1.2002 29.1.2004 -
1.2.2006 22.3.2002 1.2.1991 1.7.2000 -
Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu o způsobu zhotovení hotově 1. 7. 2001 – baleného zboží, jehož množství se vyjadřuje v jednotkách hmotnosti nebo objemu
Evropské předpisy • Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin • Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin • Nařízení komise (ES) č. 2073/2005 ze dne 15. listopadu 2005 o mikrobiologických kritériích pro potraviny • Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami • Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich nabízení k prodeji a související reklamy. • Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 1995/2/ES ze dne 20. února 1995 o potravinářských přídatných látkách jiných než barviva a sladidla. • Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1994/36/ES ze dne 30. června 1994 o barvivech pro použití v potravinách. • Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1994/35/ES ze dne 30. června 1994 o náhradních sladidlech pro použití v potravinách. • Nařízení Komise (ES) 466/2001 ze dne 8. března 2001, kterým se stanoví maximální limity určitých kontaminantů v potravinách • Nařízení Rady (ES) č. 2375/2001 ze dne 29. listopadu 2001, kterým se mění nařízení Komise (ES) 466/2001, kterým se stanoví maximální limity určitých kontaminantů v potravinách • Nařízení Komise (ES) 221/2002 ze dne 6. února 2002 doplňující nařízení (ES) 466/2001 stanovující maximální limity určitých kontaminantů v potravinách. • Nařízení Komise (ES) č. 257/2002 ze dne 12. února 2002, kterým se mění nařízení (ES) č. 194/97, kterým se stanoví maximální limity některých kontaminantů v
- 124 -
MALOOBCHOD
• • • • • •
•
potravinách a nařízení (ES) č. 466/2001, kterým se stanoví maximální limity některých kontaminantů v potravinách. Nařízení Komise (ES) č. 2174/2003 ze dne 12. prosince 2003, kterým se mění nařízení (ES) č. 466/2001, pokud jde o aflatoxiny. Nařízení Komise (ES) č. 242/2004 ze dne 12. února 2004, kterým se mění nařízení 466/2001 co se týče neorganického cínu v potravinách Nařízení Komise (ES) č. 78/2005 ze dne 19. ledna 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 466/2001, pokud jde o těžké kovy Směrnice Komise 2005/4/ES ze dne 19. ledna 2005, kterou se mění směrnice 2001/22/ES, kterou se stanoví metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu dodržování maximálních limitů olova, kadmia, rtuti a 3-MCPD v potravinách Směrnice Rady č. 88/388/EHS ze dne 22. června 1988 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se látek určených k aromatizaci pro použití v potravinách a výchozích materiálů pro jejich výrobu. Směrnice Komise 91/71/EHS ze dne 16. ledna 1991, kterou se doplňuje směrnice Rady 88/388/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se látek určených k aromatizaci pro použití v potravinách a výchozích materiálů pro jejich výrobu. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2232/96 ze dne 28.října 1996, kterým se stanoví postup Společenství pro látky určené k aromatizaci používané nebo určené k použití v potravinách nebo na nich.
Komoditní směrnice • Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2000/36/ES ze dne 23. června 2000 o kakaových a čokoládových výrobcích určených k lidské spotřebě.
6.11. PRÁVNÍ RÁMEC – KOSMETIKA A
RYCHLOOBRÁTKOVÉ DROGISTICKÉ ZBOŽÍ
Platná legislativa vztahující se na kosmetiku a rychloobrátkové drogistické zboží – k 7. 11. 2006 Zkratka Zákon č. 102/2001 Sb. Zák. č. 277/2003 Sb.
Zákon č. 22/1997 Sb. Zák. č. 205/2002 Sb. Zák. č. 226/2003 Sb.
NV č. Sb. NV č. Sb. NV č. Sb. NV č. Sb.
163/2002 190/2002 25/2004 194/2001
Plný název předpisu Zákon o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů
Platnost od 1.7.2001 (§9 až 12 od 1.5.2004) Zákon, kterým se mění zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti 1. 5. 2004 – výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), (část. od 6. 8. ve znění zákona č. 146/2002 Sb., zákon č. 22/1997 Sb., o technických 2003) požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů Zákon o technických požadavcích na výrobky 24.1.1997 Zákon, kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Zákon, kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů Nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky Nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE Nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky Nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na earosolové rozprašovače
- 125 -
1. 9. 2002 – (část. od 1. 5. 2004) 26. 6. 2003 – (část. od 1. 5. 2004)
24.4.2002 1.5.2004 1.5.2004 1.2.2002 -
MALOOBCHOD
Zkratka Zák. č. 258/2000 Sb. Zák. č. 274/2003 Sb. Zák. č. 392/2005 Sb. Zák. č. 471/2005 Sb. Vyhl. MZ č. 26/2001 Sb.
Vyhl. MZ č. 268/2001 Sb.
Vyhl. MZ č. 444/2004 Sb.
Vyhl. MZ č. 126/2005 Sb.
Vyhl. MZ č. 104/2006 Sb.
Vyhl. MZ č. 260/2006 Sb.
Vyhl. MZ č. 474/2006 Sb.
Vyhl. MZ č. 409/2005 Sb. Vyhl. MZ č. 38/2001 Sb. Vyhl. MZ č. 186/2003 Sb. Vyhl. MZ č. 252/2004 Sb. Vyhl. MZ č. 187/2005 Sb. Zákon č. 356/2003 Sb. Zák. č. 345/2005 Sb.
Plný název předpisu Zákon o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů
Platnost od 1.1.2001-
Zákon, kterým se mění zákony na úseku ochrany veřejného zdraví
1. 10. 2003 –
Zákon, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Úplné znění zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, jak vyplývá z pozdějších změn Vyhláška Ministerstva zdravotnictví o hygienických požadavcích na kosmetické prostředky, o náležitostech žádosti o neuvedení ingredience na obalu kosmetického prostředku a o požadavcích na vzdělání a praxi fyzické osoby odpovědné za výrobu kosmetického prostředku (vyhláška o kosmetických prostředcích) Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 26/2001 Sb., o hygienických požadavcích na kosmetické prostředky, o náležitostech žádosti o neuvedení ingredience na obalu kosmetického prostředku a o požadavcích na vzdělání a praxi fyzické osoby odpovědné za výrobu kosmetického prostředku (vyhláška o kosmetických prostředcích) Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 26/2001 Sb., o hygienických požadavcích na kosmetické prostředky, o náležitostech žádosti o neuvedení ingredience na obalu kosmetického prostředku a o požadavcích na vzdělání a praxi fyzické osoby odpovědné za výrobu kosmetického prostředku (vyhláška o kosmetických prostředcích), ve znění vyhlášky č. 268/2001 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 26/2001 Sb., o hygienických požadavcích na kosmetické prostředky, o náležitostech žádosti o neuvedení ingredience na obalu kosmetického prostředku a o požadavcích na vzdělání a praxi fyzické osoby odpovědné za výrobu kosmetického prostředku (vyhláška o kosmetických prostředcích ve znění pozdějších předpisů) Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 26/2001 Sb., o hygienických požadavcích na kosmetické prostředky, o náležitostech žádosti o neuvedení ingredience na obalu kosmetického prostředku a o požadavcích na vzdělání a praxi fyzické osoby odpovědné za výrobu kosmetického prostředku (vyhláška o kosmetických prostředcích ve znění pozdějších předpisů), ve znění pozdějších předpisů Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 26/2001 Sb., o hygienických požadavcích na kosmetické prostředky, o náležitostech žádosti o neuvedení ingredience na obalu kosmetického prostředku a o požadavcích na vzdělání a praxi fyzické osoby odpovědné za výrobu kosmetického prostředku (vyhláška o kosmetických prostředcích ve znění pozdějších předpisů), ve znění pozdějších předpisů Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 26/2001 Sb., o hygienických požadavcích na kosmetické prostředky, o náležitostech žádosti o neuvedení ingredience na obalu kosmetického prostředku a o požadavcích na vzdělání a praxi fyzické osoby odpovědné za výrobu kosmetického prostředku (vyhláška o kosmetických prostředcích ve znění, a zrušuje se vyhláška č. 75/2003 Sb., o stanovení názvosloví ingrediencí kosmetických prostředků pozdějších předpisů), ve znění pozdějších předpisů Vyhláška o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody Vyhláška o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 38/2001 Sb. o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy Vyhláška, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody Zákon o chemických látkách a chemických prostředcích a o změně některých dalších zákonů Zákon, kterým se mění zákon č. 356/2003 Sb. o chemických látkách a chemických prostředcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
19.8.2005 -
- 126 -
27.9.2005 8.1.2001 -
12.7.2001 -
16.7.2004 -
16.3.2005 -
21.3.2006 -
19.5.2006 -
30.10.2006 -
15.11.2005 1.2.200124.6.2003 30.4.2004 1.6.2005 -
1. 5. 2004 – 29.7.2005
MALOOBCHOD
Zkratka Vyhl. MPO č. 232/2004 Sb.
Vyhl. MPO č. 369/2005 Sb.
Vyhl. MPO č. 231/2004 Sb. Vyhl. MPO č. 460/2005 Sb. Vyhl. MŽP č. 221/2004 Sb. Vyhl. MŹP č. 109/2005 Sb.
Vyhl. MŹP č. 78/2006 Sb.
Vyhl. MŹP č. 284/2006 Sb.
Zák. č. 120/2002 Sb. Vyhl. MZ č. 304/2002 Sb. Vyhl. MZ č. 305/2002 Sb. Zák. č. 86/2002 Sb. Zák. č. 92/2004 Sb.
Vyhl. MŽP č. 355/2002 Sb.
Zákon č. 634/1992 Sb. Zák. č. 439/2003 Sb. Zák. č. 217/2004 Sb.
Zák. č. 229/2006 Sb. Zákon č. 505/1990 Sb. Zák. č. 119/2000 Sb.
Plný název předpisu Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků Vyhláška, kterou se mění Vyhl. č. 232/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků Vyhláška, kterou se stanoví obsah bezpečnostního listu k nebezpečné chemické látce a chemickému přípravku Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 231/2004 Sb., kterou se stanoví podrobný obsah bezpečnostního listu k nebezpečné chemické látce a chemickému přípravku) Vyhláška, kterou se stanoví seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických prostředků, jejichž uvádění na trh je zakázáno nebo jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 221/2004 Sb., kterou se stanoví seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických prostředků, jejichž uvádění na trh je zakázáno nebo jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 221/2004 Sb., kterou se stanoví seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických prostředků, jejichž uvádění na trh je zakázáno nebo jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno, ve znění vyhlášky č. 109/2005 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 221/2004 Sb., kterou se stanoví seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických prostředků, jejichž uvádění na trh je zakázáno nebo jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů Vyhláška, kterou se stanoví podrobná specifikace zásad a postup hodnocení biocidních přípravků a účinných látek Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 305/2002 Sb., kterou se stanoví obsah žádosti a podrobná specifikace údajů předkládaných před uvedením biocidního přípravku nebo účinné látky na trh - účinnost od 9.7.2002
Platnost od 1.5.2004 -
Zákona, o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší) Zákon, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona č. 521/2002 Sb.
1.6.2002 -
Zákon, kterým se mění zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, a zákon a. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů Zákon, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve zněním pozdějších předpisů Zákon, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů Zákon o metrologii ve znění pozdějších předpisů
3. 12. 2003 –
1.11.2005 -
1.5.2004 9.11.2005 -
1. 5. 2004 –
16. 3. 2005 – (část. od 1. 9. 2005) 1. 7. 2006 –
1. 7. 2006 –
1.7.2002 9.7.2002 9.7.2002 -
3.3.2004 (některá ustanovení od 1.5.2004 - ) Vyhláška, kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování 14.8.2002 ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu Zákon o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů 16.12.1992 -
8. 4. 2004 –
26. 4. 2006 –
1.2.1991-
Zákon, kterým se mění zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, zákon 1.7.2000 č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a zákon č. 20/1993 Sb., o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví, ve znění zákona č. 22/1997 Sb.
- 127 -
MALOOBCHOD
Zkratka Vyhl. MPO č.328/2000 Sb. Zák. č. 477/2001 Sb. Zák. č. 66/2006 Sb. Vyhl. MPO č. 115/2002 Sb. Zákon č. 185/2001 Sb.
Zák. č. 275/2002 Sb. Zák. č. 188/2004 Sb. Zák. č. 7/2005 Sb.
Zák. č. 314/2006 Sb.
Plný název předpisu Platnost od Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu o způsobu zhotovení hotově 1. 7. 2001 – baleného zboží, jehož množství se vyjadřuje v jednotkách hmotnosti nebo objemu Zákon o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech) 1.1.2002 Zákon, kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně 1. 2. 2006 – některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu o podrobnostech nakládání s obaly 22.3.2002 Zákon o odpadech a o změně některých zákonů (zákon o obalech)
1.1.2002 – (§31 odst. 5 a §38 pdst. 3,4,5,6,7,8 a 9 od 1.1.2003) Zákon, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně 1.1.2003 některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně 26. 3. 2004 – některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (část. od 1. 5. 2004) Zákon, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně 16. 12. 2004 – některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (část. od 13. 8. 2005, resp. od 1. 1. 2009)– Zákon, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně 23. 5. 2006 – některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 140/1961 (část. od 1. 1. Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 2007, resp. od 1. 4. 2007)
- 128 -
MALOOBCHOD
7.
VYBRANÁ ODBORNÁ PROBLEMATIKA MALOOBCHODU POUŽITÝM ZBOŽÍM
7.1.
PRÁVNÍ SPECIFIKA
Tato živnost je definována jako nákup použitého spotřebního zboží, antikvárních knih a dalších tiskovin a jiného použitého zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Obsahem živnosti není nákup a prodej nemovitostí, kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty, ojetých motorových vozidel, použitých zbraní podléhajících registraci a podobně. Při prodeji použitého zboží jsou mezi prodejcem (dodavatelem) a kupujícím (spotřebitelem) uzavírány tzv. spotřebitelské smlouvy podle občanského zákoníku1, mezi něž patří především smlouva kupní. Dodavatelem je v tomto případě osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnost; spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Při uzavírání spotřebitelských smluv platí: • Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. • Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (vyjma smluvních ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění). Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která: • vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví, • vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu • stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, • dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí, • opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoliv, • opravňuje dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvy na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby • zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, • dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě, • stanoví, že cena zboží bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy dostoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena, • přikazující spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly, • dovolují dodavateli převést práva a povinností ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele.
1
Zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů
- 129 -
MALOOBCHOD
Ujednání ve spotřebitelských smlouvách se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti. Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednán smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. V pochybnostech příznivější.
o významu
spotřebitelských smluv
platí
výklad pro spotřebitele
Má-li věc vady, o kterých prodávající ví, je povinen kupujícího při sjednávání kupní smlouvy na ně upozornit. Plnění, která se s prodejem věci obvykle neposkytují, je třeba zvláště dohodnout. Při prodeji použitého zboží musí podle občanského zákoníku dojít k tzv. shodě s kupní smlouvou. Prodávající odpovídá kupujícímu za to, že prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména, že je bez vad. Shodou s kupní smlouvou se dále rozumí, že: • prodávaná věc má jakost a užitné vlastnosti smlouvou požadované, prodávajícím popisované, popřípadě jakost a užitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé, • odpovídá požadavkům právních předpisů • je v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti, • odpovídá účelu, který prodávající pro použití věci uvádí nebo pro který se věc obvykle používá. Připouští-li to povaha věci, má kupující právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo aby mu její účinnost byla předvedena. V případě, že věc při převzetí kupujícím není ve shodě s kupní smlouvou (tzv. rozpor s kupní smlouvou), má kupující právo na to, aby prodávající bezplatně a bez zbytečného odkladu věc uvedl do stavu odpovídajícího kupní smlouvě; není-li takový postup možný, může kupující požadovat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit. To neplatí, pokud kupující před převzetím věci o rozporu s kupní smlouvou věděl nebo rozpor s kupní smlouvou sám způsobil. Rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během šesti měsíců ode dne převzetí věci, se považuje za rozpor existující již při jejím převzetí, pokud to neodporuje povaze věci nebo pokud se neprokáže opak. I při prodeji použitého zboží platí, že pokud je třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání návodem nebo je upraveno technickou normou, je prodávající povinen kupujícího s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá. Nesplní-li prodávající tuto povinnost, je povinen nahradit kupujícímu škodu z toho vzniklou. Další důležitou skutečností je odpovědnost za vady prodané věci. Na rozdíl od zboží nového, neexistuje u použitého zboží (obdobně jako u věcí rychle se kazících) žádná zákonná záruční doba (záruka). Platí, že u věcí použitých neodpovídá prodávající za vady odpovídající míře používání nebo opotřebení, které měla věc při převzetí kupujícím. Nic však nebrání prodávajícímu, aby o své vůli záruku na použité zboží poskytl – v takovém případě určí v záručním listě podmínky a rozsah záruky. Neexistence záruční doby u použitého zboží však nezbavuje prodávajícího odpovědnosti za vady věci. Z občanského zákoníku vyplývá, že u věcí použitých práva z odpovědnosti za vady věci zaniknou, nebyla-li uplatněna do 24 měsíců ode dne převzetí věci kupujícím. Prodávající může tuto dobu v dohodě s kupujícím zkrátit, ne však méně než na 12 měsíců; tuto dobu uvede prodávající v dokladu o prodeji věci. Jakákoliv ujednání mezi prodávajícím a kupujícím, uzavřená před uplatněním práva z odpovědnosti za vadu prodané věci, pokud by je jejich důsledku toto právo zaniklo nebo bylo omezeno, jsou ze zákona neplatná. - 130 -
MALOOBCHOD
8.
VYBRANÁ
ODBORNÁ
PROBLEMATIKA
MALOOBCHODU
PROVOZOVANÉHO MIMO ŘÁDNÉ PŘOVOZOVNY Do této živnosti patří jak prodej ve stánku, tak i zásilkový prodej, prodej v pojízdných prodejnách a přímý prodej. Tato kapitola je zaměřena především na zásilkový a přímý prodej.
8.1.
ZÁSILKOVÝ OBCHOD
Dnešní zásilkový prodej má díky dalšímu technickému pokroku kromě klasických tištěných katalogů nové možnosti oslovení zákazníka (televize, call centra, internet – pro internetový obchod je zpracována samostatná příručka). A právě tato pestrost mu dává na jedné straně nové možnosti, ale na straně druhé s sebou přináší řadu legislativních a etických pravidel, která je nutné respektovat. Klasifikace V Odvětvové klasifikaci ekonomických činností patří „zásilkový obchod“ (OKEČ 52610) pod „maloobchod neprovozovaný v řádných provozovnách“ (OKEČ 52600) a ten samozřejmě náleží k maloobchodu (OKEČ 52) jako takovému. Zásilkový obchod můžeme rozdělit na prodej zboží (širokosortimentní či specializovaný obchod) nebo služeb. Podle okruhu zákazníků ho členíme na segment B2C (business to consumers), tedy prodej konečným spotřebitelům, a B2B (business to business), neboli prodej firmám, podnikatelům, úřadům či institucím. Kromě toho je třeba upozornit, že kromě klasických zásilkových obchodních domů (např. Quelle, Neckermann, Magnet a další) existují „výrobci“ (například knižní nakladatelství, výrobci software…), kteří jsou v rámci OKEČ evidováni v jiné skupině, ale přitom z velké části využívají zásilkový prodej. Komunikace se zákazníkem Zásilkový obchod dnes využívá řadu komunikačních kanálů přímého marketingu: klasický „poštovní“ direct mail, neadresnou distribuci, telefon, internet, televizní vysílání, SMS, ale také tištěnou či vkládanou reklamu. Pro akvizici nových zákazníků a prezentaci zboží se často využívá klasických tištěných forem (katalogy či jejich části) nebo internetu. Pro objednávky zboží je k dispozici ještě širší škála komunikačních prostředků: objednávkové listy (pošta), telefonní pevné i mobilní linky, internet, SMS. Proto velmi důležitou součástí zásilkové firmy je zákaznické oddělení, které kromě uvedených činností musí vyřizovat dotazy, stížnosti a reklamace a nahrazuje vlastně prodavače maloobchodní provozovny. Kvalita zákaznického servisu buduje image firmy. Logistika, organizace činností Výhodou zásilkového obchodu je, že může mít širokou nabídku zboží, které nemusí být neustále na skladě. Aby však termíny dodání zboží byly co nejkratší, je třeba skladování a vlastní distribuci perfektně zvládnout. Vlastní cesta k zákazníkovi pak vede přes některého poštovního operátora nebo vlastní dopravu. Ne všechny aktivity v oblasti marketingu a logistiky musí nutně zásilková firma vykonávat sama. Dnes jsou již běžné služby, které na bázi „outsourcingu“ zajišťují firmám různé činnosti a nenutí je tak k vysokému počtu zaměstnanců, zvláště když v této branži existují sezónní výkyvy.
- 131 -
MALOOBCHOD
Základní legislativní přehled Evropské vlivy Kromě základních právních předpisů společných pro všechna odvětví činnosti, existuje několik důležitých právních norem, které řeší specifika prodeje na dálku, tedy i zásilkového obchodu. Mezi nejdůležitější patří: • Direktiva 95/46 EC (ochrana osobních údajů). • Direktiva 97/7 EC (smlouvy se spotřebiteli uzavírané na dálku) • Direktiva 2000/31 EC (e-commerce) • Direktiva 2002/58 EC (soukromí a elektronická komunikace) Tyto jednotlivé Direktivy jsou v českých právních předpisech obsaženy především v následujících zákonech: • 40/1995 Sb., zákon o regulaci reklamy, poslední novela provedena zák. č. 25/2006 Sb.; • 127/2005 Sb., zákon o elektronické komunikaci,ve znění pozdějších předpisů; • 29/2000 Sb., zákon o poštovních službách, ve znění pozdějších předpisů; • 227/2000 Sb., zákon o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů; • 101/2000 Sb., zákon o ochraně osobních údajů – poslední novela provedena zákonem č. 109/2006 Sb.; • 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Spotřebitelské smlouvy S ohledem na ochranu spotřebitele, kterou zčásti řeší Zákon 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, je třeba odkázat na Občanský zákoník (Zákon 40/1964 Sb.), a konkrétně na ustanovení § 52 až § 64, která řeší spotřebitelské smlouvy, včetně spotřebitelských smluv uzavíraných na dálku pomocí různých prostředků komunikace (například dopis, reklama v tisku s objednávkových lístkem, telefon, elektronická pošta). K nejdůležitějším pasážím patří povinnost sdělit spotřebiteli před uzavřením smlouvy některé informace o dodavateli, zboží nebo službách v nabídce firmy, ceně a době trvání její platnosti, nákladů na dodání a způsobu platby, a dále pak poučení o možnostech odstoupení od smlouvy. Zákon stanovuje navíc takzvanou obecnou lhůtu pro odstoupení od smlouvy 14 dnů od převzetí plnění, kdy má zákazník čas na rozmyšlenou, zda si zboží ponechá. To je u některého druhu prodávaného zboží (například u oděvů) nutné. Příklady z praxe ukazují, že některé firmy tuto lhůtu z vlastní vůle ještě prodlužují. Kromě toho zákon stanovuje tříměsíční lhůtu pro případ, že dodavatel před uzavřením smlouvy (objednávky zboží) nepředal zákazníkovi (výše zmíněné) relevantní informace. Osobní údaje Nesmírně citlivou záležitostí je otázka osobních údajů a jejich zpracování. Neustále se vedou spory o tom, co je a co není osobní údaj. Proto lze jen doporučit nepodceňovat aktuální znění Zákona o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb., ve znění poslední novely č. 109/2006 Sb.Obecně můžeme konstatovat, že u zásilkových obchodníků dochází ke zpracování osobních údajů. Aby splnili právní náležitosti, měli by: • získávat souhlas od subjektu údajů (například prostřednictvím objednávkového kupónu), • být registrováni jako správci osobních údajů na ÚOOÚ (Úřad pro ochranu osobních údajů), • uzavřít smlouvu s případným zpracovatelem osobních údajů, pokud je správcem najímán. Zákon o ochraně osobních údajů dále mj. stanovuje, jaké náležitosti má souhlas subjektu údajů mít a také nařizuje vhodným způsobem databázi obsahující osobní údaje zabezpečit.
- 132 -
MALOOBCHOD
Nevyžádaná reklama V této oblasti je dominantním předpisem Zákon 40/1995 Sb. o regulaci reklamy, naposledy novelizovaný v zákonem č. 25/2006 Sb. Obsahuje „Zákaz šíření nevyžádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěžuje.“ Doporučení S ohledem na časté změny v legislativě, které se týkají i zásilkového obchodu je třeba, aby zásilkový obchod sledoval zmíněné zákony, které upravují jeho činnost. Porušování těchto norem může být sankcionováno v řádu milionů korun. Proto je mnohem levnější případná konzultace aktuálního právního stavu s odborníkem. Etika v podnikání Zásilkový obchod jako specifický druh prodeje zboží a služeb bez přímého kontaktu prodávajícího a zákazníka láká někdy k různým praktikám. Ne všechny jsou v rozporu se zákonem, ale přitom zdravý podnikatelský rozum a etické zásady velí se jich vyvarovat. Proto vznikají na platformě podnikatelských sdružení a svazů etické kodexy, které ukazují jak obchodníkům, tak zákazníkům, jaké chování je považováno za etické. Dodržování etických kodexů nebo dokonce členství v příslušné asociaci (zviditelněné na reklamních materiálech firmy) je vnímáno i jako nástroj podpory prodeje a posilování image. Etický kodex Asociace direct marketingu a zásilkového obchodu (ADMAZ) lze nalézt na http://www.admaz.cz/kodex.asp.
8.2.
PŘÍMÝ PRODEJ
Zákonné úpravy Přímý prodej je způsob maloobchodního prodeje, při kterém se nabídka, předvedení zboží a samotný prodej uskuteční mimo stálou obchodní provozovnu obvykle v místě, na kterém se dohodne prodávající a kupující (domácnost, pracoviště, společenská místnost atp.). Jedná se vždy o osobní kontakt prodávajícího - distributora a kupujícího. Může se tak stát při kontaktu jednotlivce s jednotlivcem nebo při skupinovém setkání. Prodávající - distributoři mohou být zaměstnanci firmy, která své zboží prodává touto formou nebo jsou v převážné většině nezávislí podnikatelé, kteří prodávají zboží svým jménem a na svůj účet (nejedná se o zprostředkování obchodu). S firmou spolupracují na základě smluvního vztahu, nikoliv však zaměstnaneckého. Způsob kontaktování potenciálního zákazníka, nabízení zboží, uzavření kupní smlouvy, dodání zboží, poprodejní servis, záruky atd. se mohou lišit u jednotlivých firem. Společné mají však to, že musí respektovat platnou legislativu upravující tyto činnosti. Jedná se zejména o: • zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění; • zákon č. 513/ 1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů; • zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších přepisů; • dále zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání ve znění pozdějších předpisů; případně další zákony (vždy ve znění pozdějších předpisů): • č. 63/1986 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci; • č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci; • č. 526/1990 Sb., o cenách; • č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky; • č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku a další. Zvláštní zákon o přímém prodeji neexistuje, neboť jak již bylo řečeno, je tento způsob prodeje považován za integrální a plnohodnotnou součást prodeje maloobchodního.
- 133 -
MALOOBCHOD
Přímého prodeje se týkají mimo jiné: Ustanovení o spotřebitelských smlouvách Ta jsou obsažena v § 52 a následujících občanského zákoníku. Spotřebitelskými smlouvami jsou zejména smlouvy kupní a smlouvy o dílo, popřípadě i další smlouvy upravené ve zvláštní části občanského zákoníku, pokud je na jedné straně smlouvy spotřebitel a na druhé dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, je to tedy podnikatel. Spotřebitelem je pak osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, jde tedy o nepodnikatele. Prodej mimo stálé provozovny Přímého prodeje se dále dotýká ustanovení § 57 občanského zákoníku, které speciálně řeší uzavírání spotřebitelských smluv mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo případy, kdy dodavatel nemá žádné stálé místo k podnikání. Byla-li smlouva uzavřena mezi spotřebitelem a dodavatelem tímto způsobem, může spotřebitel od takové smlouvy písemně odstoupit do 7 dnů od jejího uzavření; pokud zatím nedošlo k dodání zboží nebo služeb, může spotřebitel odstoupit od smlouvy ve lhůtě 1 měsíce. Nejpozději při uzavírání smlouvy je dodavatel povinen spotřebitele na možnost odstoupení písemně upozornit, a to včetně uvedení místa a osoby, u které může své právo uplatnit. Při absenci takového upozornění má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy do 1 roku od jejího uzavření. Odstoupením od smlouvy se tato od počátku ruší a strany jsou povinny si vrátit vzájemná plnění. Možnost odstoupení neplatí v případech, kdy si spotřebitel výslovně (a prokazatelně) sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky. Ochrana spotřebitele Ochrana spotřebitele spočívá jednak v právní úpravě, obsažené v občanském zákoníku, a dále v právní úpravě obsažené v zákoně o ochraně spotřebitele. Svoji roli hraje i právní úprava, obsažená v řadě speciálních předpisů, týkajících se zvláštních druhů zboží a dále právní úprava státního dohledu nad dodržováním povinností v rámci ochrany spotřebitele. Povinnosti dodavatele podle občanského zákoníku, směřující k ochraně spotřebitele již byly uvedeny. Paragraf 55 občanského zákoníku dále stanoví, že smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele a dojde-li k výkladovým pochybnostem u takových ujednání, platí výklad pro spotřebitele příznivější. Zákon výslovně uvádí, že spotřebitel se nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své právní postavení. Tím se výrazně zužuje smluvní volnost stran, a to jednostranně ve prospěch spotřebitele. Ochraně spotřebitele slouží i výše uvedená zákonná záruka za vady zboží podle § 619 a násl. občanského zákoníku. Tato zákonná záruka se vztahuje na vady, které má věc při převzetí kupujícím a trvá: • 24 měsíců pro spotřební zboží, • 8 dní pro potravinářské zboží vždy ode dne převzetí věci kupujícím. Podle § 262 odst. 1 obchodního zákoníku platí, že strany si nemohou dohodnout podřízení svého závazkového vztahu režimu obchodního zákoníku, pokud by taková dohoda směřovala ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem. V takovém případě by tato dohoda byla neplatná. Zákon o ochraně spotřebitele upravuje některé zvláštní povinnosti prodávajícího (podnikatele) ve vztahu ke kupujícímu spotřebiteli. Jedná se zejména o obecný zákaz - 134 -
MALOOBCHOD
klamání spotřebitele, povinnost dodávat zboží v předepsané či schválené jakosti, dodržovat zaručená práva z duševního vlastnictví, podrobně, náležitě a v českém jazyce informovat spotřebitele o složení výrobku a jeho vlastnostech, poctivě seznámit spotřebitele s cenou výrobku nebo služby, řádně a včas plnit povinnosti vyplývající z odpovědnosti za vady, apod. Zákon o ochraně spotřebitele ale neobsahuje speciální povinnosti, které by se vztahovaly výlučně na oblast přímého prodeje. Dané normy se týkají všech druhů prodeje. Komunikace se zákazníkem Způsob komunikace s konečným zákazníkem se může u jednotlivých firem lišit v závislosti na používaném marketingovém a informačním modelu. U některých firem je nositelem všech informacích výhradně distributor, některé firmy používají i komunikaci prostřednictvím reklamy, adresně zaslaných nabídek apod. V prvním případě poskytuje distributor zákazníkovi veškeré informace o výrobku, jeho užitných vlastnostech, způsobu použití, ceně, zárukách, podmínkách kupní smlouvy, jeho právech atd. Předání těchto informací se uskuteční ústně, předvedením a vyzkoušením výrobku a v písemné (tištěné) podobě. Logistika V případě prodávajících - distributorů, kteří jsou nezávislými podnikateli (velká většina všech distributorů) jim firma prodá zboží za prodejní cenu a zboží buď dodá do místa určeného distributorem (např. jeho bydliště) nebo umožní jeho odběr v prodejním středisku, skladě apod. Distributor pak zboží nabízí, předvádí a prodá konečnému spotřebiteli za svoji prodejní cenu, která je obvykle vyšší o jeho rozpětí (přirážku). Obvykle zboží i osobně dodá spotřebiteli v místě, které s ním předem sjedná (např. bydliště spotřebitele, jeho pracoviště atd.) V případě, že je distributor v zaměstnaneckém poměru ke své firmě, obvykle zboží přebírá k předvedení a k prodeji na základě dohody s firmou a po prodeji zboží buď osobně dodá nebo zajistí, aby dodávku uskutečnila přímo firma. Kromě obchodní přirážky, kterou si distributor účtuje ke své nákupní ceně, je ještě odměňován firmou za dosažené obchodní výsledky ve formě peněžních odměn (bonusů, provizí, jednorázových odměn atd.) a odměn nepeněžních (účast na seminářích, zveřejnění jeho výsledků atd.) Všechny tyto odměny jsou závislé výhradně na dosažených prodejních výsledcích. Distributoři nejsou nuceni pořizovat si nadměrné zásoby zboží nebo zahajovat svoji činnost finančním vkladem. Řada firem poskytuje záruku spokojenosti zákazníka, kdy zákazník může vrátit prostřednictvím distributora zakoupené zboží a dostane své peníze zpět. Pokud některý distributor končí svoji činnost obvykle může nabídnout firmě neprodané a nepoškozené zboží ke zpětnému odkupu. Etika v podnikání Firmy přímého prodeje zveřejňují obchodní zásady, které jsou s nimi spolupracující distributoři povinni dodržovat. Tyto zásady jsou obvykle součástí základního balíčku informací „startovní souprava“, které distributor obdrží od firmy při zahájení své činnosti. Ve smlouvě o distributorství se zavazuje je dodržovat.
- 135 -
MALOOBCHOD
Totéž platí o tzv. „Pravidlech“, která firmy přímého prodeje uplatňují. Součástí těchto pravidel a jejich publikace je i systém vynucování jejich dodržování a možnost uplatňování sankcí v případě porušení. Pro firmy a jejich prodejce - distributory, které jsou členy Asociace osobního prodeje jsou navíc závazná Pravidla, která jsou odvozena z Pravidel Evropské federace přímého prodeje (FEDSA) se sídlem v Bruselu a plně jim odpovídají. Tyto materiály jsou k dispozici na http://www.osobniprodej.cz/ nebo na http://www.fedsa.be. Pravidla obsahují standard etického chování pro firmy přímého prodeje a pro přímé prodejce. Národní asociace mohou v Pravidlech provést změny, pokud zachovají jejich podstatu nebo pokud to je vyžadováno zákonem. Je doporučeno používání Pravidel jako standard sektoru přímého prodeje.
- 136 -
MALOOBCHOD
9.
PŘÍLOHY
9.1.
KONTAKTNÍ ADRESY DŮLEŽITÝCH SUBJEKTŮ PRO OBOR – ŽIVNOSTI
Svaz obchodu a cestovního ruchu České republiky Těšnov č. 5, 110 00 Praha 1 tel.: 224 230 572 fax: 224 230 606 e-mail:
[email protected] www.socr.cz ADMAZ – Asociace direct marketingu a zásilkového obchodu Paříkova 362/3; 190 00 Praha 9 tel.: 283 890 733 fax: 283 890 734 e-mail:
[email protected] www.admaz.cz) Asociace textilního - oděvního - kožedělného průmyslu - ATOK Slezská 13, 120 00 Praha 2 tel.: 221 001 732 fax: 221 001 721 e-mail:
[email protected] www.atok.cz Česká obuvnická a kožedělná asociace Tř. T. Bati 4, 762 02 Zlín tel.: 577 525 230 e-mail:
[email protected] www.coka.cz Sdružení obchodníků s hutními materiály Těšnov 5, 111 00 Praha 1 tel. 224 805 137 fax: 224 805 137 e-mail:
[email protected] www.sohm.cz Asociace Osobního Prodeje - AOP C/O Amway ČR spol s. r. o. Nad Kazankou 29, 171 00 Praha 7 tel.:+420 220 190 821 fax.:+420 220 190 812 e-mail:
[email protected] http://www.osobniprodej.cz/ SOTEX - Sdružení pro označování textilu, oděvů a kožedělných výrobků Václavská č. 6, 658 41 Brno tel.: 543 426 712 fax: 543 243 590 e-mail:
[email protected] www.sotex.cz
- 137 -
MALOOBCHOD
Textilní zkušební ústav Brno Václavská č. 6, 658 41 Brno tel.: 543 426 711 fax: 543 243 590 e-mail:
[email protected] www.tzu.cz Úřad pro ochranu osobních údajů pplk. Sochora 27, 170 00 Praha 7 tel.: 234 665 111 fax: 234 665 444 e-mail:
[email protected] www.uooz.cz
Poznámka: Část informací v kapitole Vybraná odborná problematika maloobchodu se smíšeným zbožím byla převzata z odborné publikace Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR: „Příručka správné hygienické praxe“ – autor: Qualiment, pobočka České potravinářské společnosti.
- 138 -
