Hospodářská komora České republiky. Odbor Informačních míst pro podnikatele OBOROVÁ PŘÍRUČKA. pro ţivnost NÁKLADEM

Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele

OBOROVÁ PŘÍRUČKA

pro ţivnost

SKLADOVÁNÍ POTRAVINAŘSKÉHO ZBOŢÍ A MANIPULACE S NÁKLADEM

Pro Hospodářskou komoru ČR, odbor InMP připravilo OKM Obchod a cestovní ruch. Autorsky zpracoval:

Dring Consulting s.r.o.

Poslední aktualizace: říjen 2009

SKLADOVÁNÍ POTRAVINÁŘSKÉHO ZBOŢÍ A MANIPULACE S NÁKLADEM

OBSAH 1.

Vymezení ţivnosti ............................................................................................ 2

2.

Základní podmínky pro podnikání v oboru ....................................................... 2

2.1 Podmínky provozování ţivnosti - obecné ............................................................ 2 2.2 Přerušení ţivnosti ................................................................................................ 5 2.3 Zrušení a zánik ţivnosti ....................................................................................... 6 2.4 Provozování ţivnosti prostřednictvím odpovědného zástupce ............................ 7 2.5 Funkce CRM ........................................................................................................ 8 2.6 Stručný přehled nejdůleţitějších změn pro ţivnostníka v roce 2009 .................... 9 3.

Vybrané právní předpisy ČR – speciální pro obor .......................................... 11

3.1 Pracovně právní předpisy................................................................................... 11 3.2 Bezpečnost práce a ochrana zdraví při práci ..................................................... 15 3.2.1

Povinnosti zaměstnavatele ................................................................... 15

3.2.2

Kontrolní činnost ................................................................................... 17

3.2.3

Předpisy důleţité pro oblast BOZP ....................................................... 17

3.2.4 Pravidla BOZP ve skladech ..................................................................... 18 3.2.5 Ruční manipulace s břemeny ................................................................... 21 3.3 Protipoţární ochrana .......................................................................................... 22 3.3.1 Školení a odborná příprava zaměstnanců o poţární ochraně (§ 16) ......... 23 4.

Poţadavky na provozování dopravy dopravními prostředky .......................... 23

5.

Hygienické předpisy ....................................................................................... 25

5.1 Skladování a ošetřování potravin ....................................................................... 26 6.

Druhy skladů .................................................................................................. 27

6.1 Nákup a objednávání zboţí ................................................................................ 29

1


1.

VYMEZENÍ ŢIVNOSTI

Skladování,

balení

zboţí,

manipulace

s nákladem

a technické

činnosti

v dopravě se jako (ohlašovací ţivnost) činnost volná řídí ţivnostenským zákonem (zákon č.455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Obsahem ţivnosti je nakládání a vykládání ţelezničních vozů a kontejnerů, lodních nákladů, překládka sypkých a kusových zásilek bez ohledu na způsob přepravy. Dále se jedná o manipulaci s nákladem například autojeřábem nebo vysokozdviţným vozíkem, provoz nákladních vah, skladování všeho druhu zboţí, balení zboţí mechanizovaným způsobem, ruční kompletace obalů, ruční balení zboţí a další obdobné činnosti. Technické činnosti spojené s přepravou osob, zvířat a nákladů, zejména provozování parkovišť a garáţí bez ostrahy, zajišťování a realizace dopravního značení, prověřování tras pro přepravu zvlášť těţkých a rozměrných předmětů a uţívání vozidel, jejichţ rozměry nebo hmotnost přesahují míru stanovenou jinými předpisy, logistické sluţby (vyhledávání optimální dopravní trasy) a další činnosti.

V rámci skladování zboţí a manipulace s nákladem nelze provádět činnosti, které spadají pod jiné ţivnosti dle ţivnostenského zákona a pro které je nutné splnění dalších podmínek pro vydání příslušného ţivnostenského oprávnění.

2.

ZÁKLADNÍ PODMÍNKY PRO PODNIKÁNÍ V OBORU

2.1 PODMÍNKY PROVOZOVÁNÍ ŢIVNOSTI - OBECNÉ Podrobnosti jsou uvedeny v zákonu číslo 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Provozovat ţivnost můţe jen osoba (fyzická nebo právnická), která má pro uvedenou činnost ţivnostenské oprávnění. 2


Všeobecnými podmínkami provozování ţivnosti fyzickými osobami, pokud tento zákon nestanoví jinak, jsou: a) dosaţení věku 18 let, b) způsobilost k právním úkonům, c) bezúhonnost.

Fyzická osoba, která chce začít provozovat ţivnost volnou, vázanou nebo řemeslnou (ohlašovací ţivnosti), je povinna ohlásit své rozhodnutí jakémukoliv ţivnostenskému úřadu na území České republiky, na kontaktním místě CZECH POINT. Kontaktními místy jsou: notáři, krajské úřady, matriční úřady, obecní úřady, zastupitelské úřady, Hospodářská komora ČR, drţitel poštovní licence Česká pošta. Oprávnění provozovat ţivnost vzniká jiţ dnem podání ohlášení. Splnil-li ohlašovatel všechny podmínky stanovené zákonem, provede ţivnostenský úřad zápis do ţivnostenského rejstříku do 5 dnů ode dne doručení ohlášení a vydá podnikateli výpis. Ohlášení je nutné podat na vyplněném formuláři „CRM Jednotný registrační formulář – fyzická osoba“ V ohlášení fyzická osoba uvádí zejména tyto údaje: 

jméno a příjmení,



státní občanství,



trvalé bydliště,



rodné číslo, bylo-li přiděleno, jinak datum narození,



zahraniční fyzická osoba uvede své bydliště mimo území České republiky a místo pobytu v České republice,



údaj, zda soud nebo správní orgán uloţil zákaz činnosti nebo zda trvá jiná překáţka týkající se provozování ţivnosti,



provozuje-li se ţivnost prostřednictvím odpovědného zástupce, uvedou se údaje týkající se jeho osoby,



obchodní jméno,



předmět a místo podnikání,



identifikační číslo (IČO), bylo-li přiděleno, 3




provozovna nebo provozovny, pokud jsou zřízeny,



datum zahájení provozování ţivnosti,



datum ukončení provozování ţivnosti, pokud zamýšlí provozovat ţivnost na dobu určitou.

Fyzická osoba připojí k ohlášení, nestanoví-li zákon jinak: 1. doklad o bezúhonnosti: a) je-li občanem jiného členského státu Evropské unie: výpis z evidence trestů (není zapotřebí, je-li členským státem posledního pobytu Česká republika); b) je-li občanem jiného státu neţ členského státu EU: výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný státem, jehoţ je fyzická osoba občanem. Uvedený doklad nesmí být starší 3 měsíců; 2. doklady prokazující odbornou způsobilost, je-li zákonem vyţadována; 3. doklad prokazující právní důvod pro uţívání prostor, kde má podnikatel umístěno své místo podnikání, liší-li se od bydliště (postačí i písemný souhlas formou prohlášení vlastníka nemovitosti s umístěním); 4. doklad prokazující udělení víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu (zahraniční osoba, která nezřizuje na území ČR organizační sloţku, není-li občanem EU nebo Švýcarska); 5. doklady prokazující existenci podniku mimo ČR (zahraniční osoba, která zřizuje na území ČR organizační sloţku); 6. doklady o provozování podniku mimo ČR (zahraniční osoba, která zřizuje na území ČR organizační sloţku, není-li občanem EU, EHP nebo Švýcarska); 7. doklad o zaplacení správního poplatku.

Právnická osoba, která hodlá zaloţit ţivnost, ohlásí tuto skutečnost ţivnostenskému úřadu. Na ţádost zakladatelů, popř. orgánů nebo osob oprávněných podat návrh na zápis české právnické osoby do obchodního nebo obdobného rejstříku, ţivnostenský úřad potvrdí splnění podmínek pro provozování ţivnosti vydáním výpisu, je-li prokázáno, ţe právnická osoba byla zaloţena. Těmto právnickým osobám vzniká ţivnostenské oprávnění dnem zápisu do obchodního nebo obdobného rejstříku. Zápis do obchodního rejstříku je potřebné podat ve lhůtě 90 dnů od doručení výpisu, 4


jinak ţivnostenské oprávnění zaniká. Právnickým osobám jiţ zapsaným do obchodního nebo obdobného rejstříku vzniká ţivnostenské oprávnění dnem ohlášení, nebo pokud je v ohlášení uveden pozdější den vzniku ţivnostenského oprávnění, tímto dnem.

Jedná-li se o zahraniční fyzickou osobu, která za účelem podnikání nezřizuje na území České republiky organizační sloţku podniku, podává ohlášení ţivnostenskému úřadu příslušnému podle místa povoleného pobytu na území České republiky, popř. nelze-li příslušnost takto určit dle místa podnikání na území České republiky. Jedná-li se o zahraniční fyzickou osobu, která za účelem podnikání zřizuje na území České republiky organizační sloţku podniku, podává ohlášení ţivnostenskému úřadu příslušnému podle umístění organizační sloţky podniku na území České republiky (dle §45, odst. (2), ţivnostenského zákona). Ţivnostenský úřad je povinen vystavit ţivnostenský list do 15 dnů od doručení ohlášení, pokud jsou všechny náleţitosti splněny. Zahraničním osobám, které se zapisují do obchodního rejstříku, se při splnění stanovených podmínek vydá ţivnostenský list před zápisem do tohoto rejstříku. Těmto právnickým osobám vzniká ţivnostenské oprávnění dnem zápisu do obchodního nebo obdobného rejstříku. Zápis do obchodního rejstříku je potřebné podat ve lhůtě 90 dnů od doručení výpisu, jinak ţivnostenské oprávnění zaniká. Správní poplatky jsou pro české i zahraniční fyzické a právnické osoby stejné. Po předloţení všech potřebných dokladů je třeba uhradit 1000,- Kč za vydání ţivnostenského listu.

2.2 PŘERUŠENÍ ŢIVNOSTI Provozovanou ţivnost můţe podnikatel přerušit na libovolně dlouhou dobu. Pokud hodlá podnikatel přerušit podnikání na dobu delší jak 6 měsíců, je povinen předem tuto skutečnost písemně oznámit ţivnostenskému úřadu nebo na kontaktním místě veřejné správy. Provozovaná ţivnost je přerušena dnem doručení oznámení o přerušení provozování ţivnosti ţivnostenskému úřadu nebo pozdějším datem uvedeným v oznámení. 5


V případě, ţe je podnikání přerušeno na dobu kratší 6 měsíců a podnikatel toto přerušení oznámí přesto, ţe to není jeho povinností, ţivnostenský úřad, kterému bylo oznámení doručeno, toto zaznamená do ţivnostenského rejstříku a o provedeném zápisu podnikatele informuje. Pokračovat v provozování ţivnosti před uplynutím doby, na kterou byla ţivnost přerušena, je podnikatel povinen předem písemně oznámení ţivnostenskému úřadu nebo kontaktnímu místu veřejné správy (CZECH POINT). V provozování ţivnosti je moţno pokračovat nejdříve dnem doručení oznámení o pokračování v provozování ţivnosti ţivnostenskému úřadu nebo pozdějším datem uvedeným v oznámení. Po dobu přerušení provozování ţivnosti nemusí být ustanoven odpovědný zástupce. Ţádost se podává na tzv. změnovém listu.

2.3 ZRUŠENÍ A ZÁNIK ŢIVNOSTI Kaţdá fyzická nebo právnická osoba, která jiţ dále nehodlá provozovat ţivnost, můţe poţádat o zrušení ţivnostenského oprávnění, na kterémkoli ţivnostenském úřadu po celé ČR, na kontaktním místě CZECH POINT. Kontaktními místy jsou: notáři, krajské úřady, matriční úřady, obecní úřady, zastupitelské úřady, Hospodářská komora ČR, drţitel poštovní licence Česká pošta. Ţádost o zrušení ţivnostenského oprávnění se podává v písemné formě.

Ţivnostenské oprávnění zaniká také: a) smrtí podnikatele, nepokračují-li v ţivnosti dědicové, správce dědictví nebo insolvenční správce (oprávnění však zanikne nejpozději uplynutím lhůty uvedené v § 13 odst. 4); b) zánikem právnické osoby, nejde-li o případy podle § 14; c) uplynutím doby, pokud bylo ţivnostenské oprávnění omezeno na dobu určitou; d) výmazem zahraniční osoby nebo jejího předmětu podnikání z obchodního rejstříku; e) stanoví-li tak zvláštní právní předpis; f) rozhodnutím ţivnostenského úřadu o zrušení ţivnostenského oprávnění.

6


Ţivnostenský úřad můţe ţivnostenské oprávnění zrušit, pokud podnikatel např.: přestal splňovat podmínku bezúhonnosti, nastaly překáţky v provozování ţivnosti nebo v dalších případech podle § 58. Ţivnost nemůţe provozovat podnikatel, kterému bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění podle § 58 odst. 2 aţ 4. Podnikatel můţe ohlásit ohlašovací ţivnost nebo poţádat o udělení koncese v oboru nebo příbuzném oboru nejdříve po uplynutí 3 let od právní moci rozhodnutí o zrušení ţivnostenského oprávnění. To neplatí, jedná-li se o zrušení ţivnostenského oprávnění podle § 58 odst. 3 věty poslední. Ţádost o udělení koncese v jiném oboru můţe podnikatel podat nejdříve po uplynutí 1 roku od právní moci rozhodnutí o zrušení ţivnostenského oprávnění.

2.4 PROVOZOVÁNÍ ŢIVNOSTI PROSTŘEDNICTVÍM ODPOVĚDNÉHO ZÁSTUPCE Podnikatel můţe provozovat ţivnost prostřednictvím odpovědného zástupce. Odpovědný zástupce je fyzická osoba ustanovená podnikatelem, která odpovídá za řádný provoz ţivnosti a za dodrţování ţivnostenskoprávních předpisů a je k podnikateli ve smluvním vztahu. Nikdo nemůţe být ustanoven do funkce odpovědného zástupce pro více neţ čtyři podnikatele. Odpovědný zástupce musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky provozování ţivnosti podle § 6 a 7. Odpovědným zástupcem právnické osoby nemůţe být člen dozorčí rady či jiného kontrolního orgánu této právnické osoby nebo fyzická osoba, u níţ trvá překáţka provozování ţivnosti podle § 8. Odpovědným zástupcem v oboru nebo příbuzném oboru ţivnosti nemůţe být ani osoba, které bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění podle § 58 odst. 2 aţ 4, a to po dobu jednoho roku od právní moci rozhodnutí o zrušení ţivnostenského oprávnění. Toto neplatí v případě, kdy bylo ţivnostenské oprávnění zrušeno z důvodu neprovozování ţivnosti déle neţ 4 roky. Ustanovení odpovědného zástupce pro ţivnost ohlašovací i ukončení výkonu jeho funkce je podnikatel povinen oznámit ţivnostenskému úřadu do 15 dnů ode dne, kdy uvedená skutečnost nastala.

Ustanovuje-li podnikatel odpovědného zástupce, je potřebné kromě povinných příloh dodat navíc následující doklady týkající se odpovědného zástupce: 1. doklad o bezúhonnosti - je-li odpovědný zástupce státním příslušníkem členského 7


státu Evropské unie, výpis z evidence trestů (není zapotřebí, je-li členským státem posledního pobytu Česká republika), ne starší 3 měsíců; 2. doklady prokazující odbornou způsobilost, je-li zákonem vyţadována; 3. prohlášení odpovědného zástupce, ţe souhlasí s ustanovením do funkce; podpis na prohlášení musí být úředně ověřen, pokud nebyl učiněn osobně na ţivnostenském úřadě.

2.5 FUNKCE CRM Registrační povinnosti fyzické osoby, která zahajuje podnikatelskou činnost v reţimu ţivnostenského zákona, je moţno splnit na kterémkoliv obecním ţivnostenském úřadě (centrálním registračním místě – CRM), jimiţ jsou určené odbory v 227 obcích na území ČR. Na CRM je moţné prostřednictvím Jednotného registračního formuláře (JRF) učinit tyto registrace, resp. přihlášky do následujících evidencí: Ve vztahu k ţivnostenskému úřadu: 

ohlášení ţivnosti,



ţádost o koncesi.

Ve vztahu k finančnímu úřadu: 

přihláška k registraci k dani z příjmů fyzických osob,



přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty,



přihláška k dani z nemovitosti,



přihláška k dani silniční,



přihláška k registraci pokladny,



přihláška k registraci – stálá provozovna,



přihláška k dani z příjmů jako plátci - daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků; daně z příjmů vybírané sráţkou podle zvláštní sazby daně; zajišťující daň z příjmů.

Ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení: 

oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti OSVČ,



přihláška k důchodovému a nemocenskému pojištění OSVČ.

Ve vztahu k Úřadu práce: 

hlášení volného pracovního místa. 8


Ve vztahu ke zdravotní pojišťovně: 

oznámení pojištěnce o zahájení samostatné výdělečné činnosti.

2.6

STRUČNÝ PŘEHLED NEJDŮLEŢITĚJŠÍCH ZMĚN PRO ŢIVNOSTNÍKA V ROCE 2009

-

od odvodů pojistného je osvobozena ta část příjmu, která převyšuje čtyřnásobek průměrného platu (nyní cca 84 000 Kč). Tento strop platí pro zaměstnance i ţivnostníky.

-

od ledna 2008 se ruší minimální daň pro ţivnostníky. Jejich daně se nyní budou počítat z rozdílu mezi skutečnými příjmy a výdaji.

-

se zavedením jednotné sazby daně (15 %) ztrácí pro ţivnostníky význam rozdělovat své příjmy do více zdaňovacích období, aby ušetřili na daních.

-

od roku 2008 se prodluţují odpisy osobních aut; platí to i pro auta, která se jiţ odpisovat začala.

-

nyní je také moţné dát do nákladů ve formě odpisů plnou výši pořizovací ceny automobilu; byla zrušena hranice 1,5 milionu korun.

-

se změnou základu daně (tzv. superhrubou mzdou) se také ruší moţnost odečíst povinné zdravotní a sociální pojištění. Pojistné se od letošního ledna jiţ nedá odečíst z daní.

-

Pokud v roce 2007 platil ţivnostník nízké zálohy na sociálním a zdravotním pojištění a bude muset příští rok pojistné doplácet, nebude si moci tento doplatek přidat mezi daňově uznatelné náklady. Zálohy na pojistné zaplacené v roce 2008 jiţ daňově uznatelné budou.

-

reforma zavádí maximální vyměřovací základ pro odvody na sociální a zdravotní dávky. Pro OSVČ je tato maximální částka stejná jako pro zaměstnance, tj. pro rok 2009 se jedná o částku 1 130 640 Kč. To je pro podnikatele negativní, protoţe někteří budou platit vyšší pojistné a navíc si ho nebudou moci odečíst jako daňově uznatelný náklad.

-

do daňově uznatelných výdajů můţou podnikatelé nově zahrnout likvidaci zásob materiálů a zboţí.

-

nově se zavádí dodatečné zdanění neuhrazených závazků, od jejichţ splatnosti uplynulo více neţ 36 měsíců nebo u kterých jiţ došlo k promlčení. 9


-

u pohledávek nad 200 tisíc korun se zpřísňuje tvorba opravných poloţek. Ty jsou odstupňovány délkou doby po splatnosti a vţdy je nutné soudní či jiné vymáhání.

10


3. 3.1

VYBRANÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY ČR – SPECIÁLNÍ PRO OBOR PRACOVNĚ PRÁVNÍ PŘEDPISY

Vztahy pracovně právní povahy upravuje zákoník práce, aktuálně ve znění zákona č. 382/2008

Sb.

Účastníky

pracovně-právních

vztahů

jsou

zaměstnanec

a

zaměstnavatel. Podle § 6 nabývá fyzická osoba způsobilosti být zaměstnanec dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let věku. Podle § 7 je zaměstnavatel právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává fyzickou osobu v pracovněprávním vztahu. Vznik pracovního poměru Nejběţnějším způsob vzniku pracovně právního vztahu je pracovní smlouva. Pracovní smlouva představuje dvoustranný právní akt, který musí splňovat určité formální náleţitosti (§ 34): a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána, c) den nástupu do práce. Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce.

Doba trvání pracovního poměru Pracovní poměr se sjednává pracovní smlouvou zpravidla na dobu neurčitou. Stejně tak pokud není v pracovní smlouvě výslovně určena doba jeho trvání, povaţuje se pracovní poměr za sjednaný na dobu neurčitou. V pracovní smlouvě můţe být sjednána tzv. zkušební doba, která činí maximálně 3 měsíce. V případě, ţe není v pracovní smlouvě sjednána doba trvání pracovního vztahu, povaţuje se pracovní poměr za sjednaný na dobu neurčitou. Ukončení pracovního poměru Dohodu o rozvázání pracovního poměru uzavírají zaměstnavatel a zaměstnanec písemně. Jedno vyhotovení dohody vydá zaměstnavatel zaměstnanci. 11


Pracovní poměr můţe být skončen následujícími způsoby (§48): a) dohodou (§ 49), b) výpovědí (§ 50), c) okamţitým zrušením (§ 55, § 56), d) zrušením ve zkušební době (§ 66) Zákaz výpovědi (§ 53 ZP) Zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď v tzv. ochranné době, tj. v době, kdy by pro zaměstnance bylo značně obtíţné nové zaměstnání získávat (těhotné ţeny, zaměstnanec v pracovní neschopnosti atd.), a nebo by se rozvázání pracovního poměru výpovědí jevilo jako nespravedlivé vzhledem k tomu, ţe zaměstnanec plní jiné povinnosti vůči společnosti (sluţba v ozbrojených silách, uvolnění pro výkon veřejné funkce). Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr Nad rámec pracovní smlouvy lze uzavřít dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Dohody se od pracovní smlouvy liší zejména odlišným vymezením pracovního závazku. Fyzické osoby se nezavazují konat práce určitého druhu podle pokynů zaměstnavatele, ve stanovené době a na stanoveném místě, ale zavazují se k určité pracovní činnosti nebo splnění pracovního úkolu, přičemţ zpravidla nejsou vázány způsobem typickým pro pracovní poměr (pracovní doba, průběţné řízení pracovní činnosti ze strany zaměstnavatele apod.). Tyto dohody mají svá specifika, jedná se o: a) Dohodu o provedení práce (§ 75) - můţe zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, v případě, ţe předpokládaný rozsah práce, na který se dohoda uzavírá, není vyšší neţ 150 hodin v jednom kalendářním roce. Dohodu o provedení práce nelze uzavírat po vyčerpání stanoveného počtu hodin (150 hodin v kalendářním roce) u jednoho zaměstnavatele opakovaně. b) Dohodu o pracovní činnosti (§ 76) – dohodu o pracovní činnosti můţe zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, i kdyţ rozsah práce nebude přesahovat v 12


témţe kalendářním roce 150 hodin. Na základě dohody o pracovní činnosti nelze vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. U dohod o pracovní činnosti má zaměstnavatel povinnost po odečtu odvedeného sociálního a zdravotního pojištění sráţet zálohy na daň ze závislé činnosti, jestliţe zaměstnanec podepsal prohlášení k uplatnění nezdanitelných částek ze základu daně. V takovém případě má zaměstnanec právo na roční zúčtování záloh na daň. Stanovená týdenní pracovní doba (§ 79) Délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí překročit 40 hodin týdně, přičemţ délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí překročit u zaměstnanců: a) s třísměnným a nepřetrţitým pracovním reţimem 37,5 hodiny týdně, b) s dvousměnným pracovním reţimem 38,75 hodiny týdně, U zaměstnance mladšího neţ 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin a ve více pracovněprávních vztazích podle §3 věty druhé nesmí délka týdenní pracovní doby ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně. Výše mzdy Sjednaná mzda nesmí být niţší neţ minimální mzda, stanovená nařízením vlády, tj. 7 955,- Kč u zaměstnanců odměňovaných měsíční mzdou a 48,10,- Kč/h u zaměstnanců odměňovaných hodinovou mzdou při 40ti hodinové pracovní době. Jde-li o první pracovní poměr nebo obdobný pracovní vztah zaměstnance ve věku 18 aţ 21 let, a to po dobu 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru nebo obdobného pracovního vztahu, činí výše minimální mzdy 90 % výše uvedených částek. Jde-li o mladistvého zaměstnance, činí výše minimální mzdy 80 % výše uvedených částek. U poţivatele částečného invalidního důchodu činí výše minimální mzdy 75 % výše uvedených částek a 50 %, jde-li o zaměstnance, který je poţivatelem plného invalidního důchodu.

13


Mzda za práci přesčas Za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci dosaţená mzda zvýšená nejméně o 25 % průměrného výdělku. Zaměstnavatel se můţe se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku. Mzda za práci ve svátek Za dobu práce ve svátek přísluší zaměstnanci dosaţená mzda a náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek. Za dobu čerpání náhradního volna přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Mzda za práci v noci Za práci v noci (mezi 22.00–6.00 hod., s tím, ţe práce v tomto období musí trvat alespoň 2 hodiny) přísluší zaměstnanci dosaţená mzda a příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku. Jinou minimální výši a způsob určení příplatku lze sjednat jen v kolektivní smlouvě. Zákaz některých prací Ţeny nesmějí být zaměstnávány pracemi pod zemí při těţbě nerostů nebo při raţení tunelů a štol, s výjimkou ţen, které vykonávají: 

řídící funkce a nekonají přitom manuální práci,



zdravotnické a sociální sluţby,



provozní praxi při studiu,



práce nikoli manuální, které je nutno občas konat pod zemí, zejména práce spojené s dozorčí, kontrolní nebo studijní činností.

Ţeny nesmějí být téţ zaměstnávány pracemi, které ohroţují jejich mateřství. Ministerstvo zdravotnictví stanovilo vyhláškou č. 288/2003 Sb. práce a pracoviště, které jsou zakázány ţenám, které kojí, těhotným ţenám a matkám do konce devátého měsíce po porodu. Těhotná ţena nesmí být zaměstnávána téţ pracemi, které podle lékařského posudku ohroţují její těhotenství ze zdravotních příčin tkvících v její osobě. To platí obdobně 14


o ţeně, která kojí, a matce do konce devátého měsíce po porodu (více informací: § 238 aţ 242 zákoníku práce). Mladistvými jsou zaměstnanci do dosaţení 18 let věku. Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet příznivé podmínky pro všestranný rozvoj tělesných a duševních schopností mladistvých zaměstnanců téţ zvláštní úpravou jejich pracovních podmínek. Stanovená týdenní pracovní doba zaměstnanců mladších 18 let můţe činit ve všech pracovněprávních vztazích maximálně 30 hodin týdně a délka směny nesmí přesáhnout 6 hodin. Práce a pracoviště zakázané mladistvým jsou stanoveny ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 288/2003 Sb. (více informací: § 79 odst. 2 písm. d), § 243 aţ 247 zákoníku práce).

3.2

BEZPEČNOST PRÁCE A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI

V souladu s bezpečnostními předpisy musí být zajištěna péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci (BOZP). Do provozu můţe být uvedena provozovna, jen pokud odpovídá bezpečnostním předpisům a zajistí bezpečný provoz, a to především: 

elektroinstalace v souladu s ČSN,



stroje a přístroje s atestací a homologované,



vstupní a periodická proškolení zaměstnanců z BOZP,



provádění pravidelných revizí zařízení podle vyhlášek (vést záznamy o revizích).

3.2.1 Povinnosti zaměstnavatele Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika moţného ohroţení jejich ţivota a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen "rizika"). Povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny osoby, které se s jeho vědomím zdrţují na jeho pracovištích. 15


Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uloţená zaměstnavateli je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu jejich pracovních míst. 

Plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a vzájemně spolupracovat při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Kaţdý ze zaměstnavatelů je přitom povinen zajistit, aby jeho činnosti a práce jeho zaměstnanců byly organizovány a prováděny tak, aby současně byli chráněni také zaměstnanci dalšího zaměstnavatele.



Dostatečně a bez zbytečného odkladu informovat odborovou organizací nebo zástupce zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a nepůsobí-li u něj, přímo své zaměstnance o rizicích a přijatých opatřeních, které získal od jiných zaměstnavatelů.

Náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci hradí zaměstnavatel. Zákoník práce upravuje kromě oblasti předcházení ohroţení ţivota a zdraví (prevence) dále také povinnosti zaměstnavatele a práva a povinnosti zaměstnance na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, poskytování osobních ochranných pracovních prostředků a povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání. Provozovatel je povinen zabezpečit: 

vybavení a pomůcky k bezpečnému provozu a ochraně zdraví při práci,



podlahy jednotlivých prostor musí vyhovovat povaze provozu a zajistit bezpečí zaměstnanců a hostů,



pracoviště s nebezpečným provozem musí být řádně zajištěna a zaměstnanci musí být na nebezpečí řádně upozorněni,



stroje a zařízení musí být pravidelně udrţovány a musí být zajištěny jejich pravidelné revize (opravy smí provádět jen osoby s příslušným oprávněním),



zaměstnavatel

musí

zajistit

pravidelné proškolování

bezpečnosti práce, 16

pracovníků

v oblasti




zajistit dodrţování zákazu kouření na pracovištích.

Zaměstnancům je zakázáno: 

vnášet na pracoviště alkoholické nápoje a jiné omamné látky a poţívat je; na výzvu zaměstnance (uvedeného v pracovním nebo organizačním řádu) jsou zaměstnanci povinni podrobit se zkoušce nebo vyšetření, zda nejsou pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných prostředků,



vstupovat na pracoviště a do prostorů a zařízení, kam nebyli pracovně vysláni,



odstraňovat nebo poškozovat bezpečnostní zařízení, bezpečnostní kryty na strojích a bezpečnostní značky,



pracovat se strojním, elektrickým, dopravním a jiným zařízením, s nímţ nejsou seznámeni.

Tzv. technické aspekty bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích, ale téţ při činnosti nebo poskytování sluţeb mimo pracovněprávní vztahy, jakoţ i poţadavky odborné a zvláštní odborné způsobilosti a úprava postavení koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích jsou pak soustředěny v zákoně č. 309/2006 Sb. a v celé řadě prováděcích právních předpisů k zákoníku práce i k tomuto zvláštnímu zákonu (více informací viz. § 101 aţ 108 zákoníku práce a zákon č. 309/2006 Sb.). 3.2.2 Kontrolní činnost Dodrţování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a z právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohroţení ţivota a zdraví a právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení kontrolují Státní úřad inspekce práce a jeho oblastní inspektoráty práce (http://www.suip.cz). Institut technické inspekce Praha (http://www.iti.cz/) vykonává státní odborný dozor na úseku dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení. 3.2.3 Předpisy důleţité pro oblast BOZP 

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. 17




Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 288/2003 Sb. týkající se práce těhotných ţen a mladistvých.



Ustanovení ČSN 269030 o podmínkách ukládání materiálu ve skladových prostorách.



Osobní ochranné pracovní pomůcky je zaměstnavatel povinen poskytovat podle § 104 odst. 1 zákoníku práce na základě metodiky uvedené v Nařízení vlády č. 495/2001 Sb. Povinností zaměstnavatele je i zajištění údrţby a čištění poskytnutých OOPP.



Směrnice Rady 89/656/EHS o minimálních poţadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro pouţívání osobních ochranných prostředků zaměstnanci při práci.



Směrnice Rady č. 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných pracovnic, pracovnic krátce po porodu nebo kojících pracovnic.



Směrnice Rady č. 94/33/ES ze dne 22. června 1994 o ochraně mladistvých pracovníků.



Dále je také vhodné se seznámit s nařízením vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na osobní ochranné prostředky a nařízením vlády č. 11/2002 Sb. (ve znění nařízení vlády č.405/2004), kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálu.



Kaţdý zaměstnavatel je také povinen provést kategorizaci prací u všech činností, které jsou u něho vykonávány. Tato povinnost je zakotvena v zákoně č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů.

3.2.4 Pravidla BOZP ve skladech Pokud je prostor zkolaudován jako sklad a je uţíván pro skladování zboţí určeného k expedici nebo provoznímu pouţívání, musí pro něj a pro práci v něm platit následující pravidla: a) Určit způsob naskladňování a vyskladňování, tzn., zda bude: 

zboţí ukládáno do regálu nebo plošně na podlahovou plochu,

18




ukládání a odebírání materiálu prováděno ručně nebo pomocí techniky, např. motorových vozíků, ručně vedených vozíků apod.

b) Jeřáby: 

při provozování jeřábů musí provozovatel zajistit pro kaţdý jeřáb zpracování „systému bezpečné práce jeřábu“ podle NV 378/2001 Sb. a ČSN ISO12480-1

c) Výtahy 

provozování výtahů musí odpovídat NV 27/2002 Sb. a technickým normám, např. ČSN 27 4002.

d) Provádět kontrolu regálů: 

před uvedením do provozu,



po kaţdém přemístění a přestavení,



nejméně 1x ročně.

Rozsah kontroly: stabilita, tuhost spojů, svislost a vodorovnost, zakotvení, nosnost. O kontrole musí být proveden písemný záznam. e) Regály: 

musí být stabilní, tzn. musí být upevněny, "ukotveny" proti převrácení,



nesmějí být přetěţované jako celek, ani jejich části,



nosnost regálové buňky a regálového sloupce musí být vyznačena na viditelném místě trvanlivě a čitelně,



do regálů je zakázáno lézt nebo na ně vystupovat,



regály ve špatném technickém stavu nesmějí být pouţívány,



ruční obsluha částí regálu ve výšce nad 1 800 mm musí být prováděna z bezpečných zařízení (ţebříky, pojízdné schody, manipulační plošiny apod.).

f) Stohování: 

při stohování palet, přepravek a ukládání beden nesmí být překročena jejich stanovená stohovací nosnost a stohovací výška,



vytvořený stoh musí být stabilní,



zajišťovat stabilitu stohů manipulačních jednotek podpíráním, vzájemným podpíráním a opíráním o různé konstrukce nelze,



v místech, kde výška stohu přesahuje 2 m, musí zaměstnanci pouţívat ochranné přilby. 19


g) Zpracovat „Místní řád skladu“, a to jeho textovou i grafickou část podle ČSN 26 9030 a NV 101/2005 Sb., a v něm stanovit bezpečnostní opatření, např.: 

Povolit vstup do skladu pouze určeným zaměstnancům provozovny a příslušným vedoucím zaměstnancům. Ostatním osobám povolit vstup pouze v doprovodu některého z vedoucích zaměstnanců.



Vyţadovat zvýšenou pozornost a opatrnost v době naskladňování a vyskladňování zboţí.



Dbát, aby:  prostorové a plošné členění skladu odpovídalo poţadavkům BOZP,  manipulační prostory byly udrţovány v pořádku a čistotě a byl zajištěn jejich pravidelný úklid,  povrch podlah a manipulačních cest byl rovný, bez výtluk a přiměřeně drsný,  uličky, manipulační cesty, uţitné skladovací a manipulační plochy byly na podlaze vyznačeny obrysovými čarami (100 - 120 mm širokými),



Zásadně platí:  minimální šířka uliček, kterými se přenášejí břemena ručně v jedné ruce, má činit 0,85 metru,  minimální šířka uliček, kterými se přenášejí břemena ručně v obou rukách (po boku), musí činit 1,00 m,  skladovaný materiál nesmí přesahovat do prostoru uliček,  šířka uliček, kterými projíţdějí vozíky, musí být minimálně o 0,40 m širší neţ je maximální šířka vozíku s nákladem,  v uličkách, kterými projíţdějí vozíky, se nesmějí pohybovat lidé.



Vyţadovat, aby zaměstnanci:  pouţívali přidělené OOPP,  v případě poţáru se řídili ustanoveními poţární poplachové směrnice.



Stanovit v celém skladu zákaz kouření a manipulaci s plamenem.



Vybavit sklad příslušným počtem a druhy přenosných hasicích přístrojů, které musí odpovídat mnoţství a druhu skladovaného zboţí (v tomto případě poradí buď poţární technici, nebo osoby odborně způsobilé podle § 11 Zákona o poţární ochraně).

20


h) Rampy: 

Manipulační prostory rampy musí vyhovovat rozměrům manipulačních jednotek, které jsou při nakládání a vykládání pouţívány, a rozměrům po nich pojíţdějících dopravních prostředků,



Volné okraje rampy musí být trvale označeny značkami označujícími nebezpečnou hranu a tím upozorňující např. na nebezpečí pádu osob,



Rampa převyšující okolní plochu o více neţ 0,5 m, která slouţí také pro pěší, musí být podél volného okraje vybavena vhodným ochranným zařízením proti pádu, například snímatelným ochranným zábradlím.

3.2.5 Ruční manipulace s břemeny a) Ruční manipulace s břemeny je činnost spojená 

s přepravováním nebo nošením břemene jedním nebo více zaměstnanci včetně jeho zvedání, pokládání, strkání, tahání, posunování nebo



s přemisťováním, které v důsledku vlastností břemene či nepříznivých ergonomických podmínek můţe vést k poškození páteře nebo pohybového aparátu zaměstnance.

b) Na pracovišti musí být provedena vhodná organizační opatření a pouţity takové mechanizační prostředky, aby došlo k omezení rizika zejména poškození páteře a pohybového aparátu. c) Nelze-li ruční manipulaci s břemeny nahradit vhodnými technickými prostředky, musí být ruční manipulace řešena: 

s ohledem na hmotnost břemen,



četnost a způsoby manipulace s břemeny,



moţnosti jejich uchopení,



s ohledem na celosměnový energetický výdej.

d) Přípustné hodnoty ručně přenášených břemen pro muţe - hmotnost břemen nesmí překročit při dobrých úchopových moţnostech: 

při občasném zvedání a přenášení 50 kg,



při častém zvedání a přenášení 30 kg,



kumulativní hmotnost ručně manipulovaných břemen nesmí u muţů překročit 10 tisíc kg za pracovní dobu. 21


3.3 PROTIPOŢÁRNÍ OCHRANA Oblast protipoţární ochrany je upravena zákonem o poţární ochraně 133/1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dle §2 tohoto zákona plní právnické osoby a podnikající fyzické osoby povinnosti na úseku poţární ochrany ve všech prostorách, které uţívají k provozování činnosti. Za plnění povinnosti na úseku poţární ochrany u právnických osob odpovídá statutární orgán a u podnikajících fyzických osob tyto osoby nebo jejich odpovědný zástupce. Provozuje-li činnost v prostorách více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na úseku poţární ochrany na místech, která uţívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou mezi nimi sjednáno jinak. Dle §5, právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny: a)

obstarávat a zabezpečovat v potřebném mnoţství a druzích poţární techniku,

věcné prostředky poţární ochrany a poţárně bezpečnostní zařízení se zřetelem na poţární nebezpečí provozované činnosti a udrţovat je v provozuschopném stavu. U vyhrazené poţární techniky, věcných prostředků poţární ochrany a poţárně bezpečnostních zařízení, kromě výrobků stanovených podle zvláštních právních předpisů, lze instalovat a pouţívat pouze schválené druhy, b) vytvářet podmínky pro hašení poţárů a pro záchranné práce, zejména udrţovat volné příjezdové komunikace a nástupní plochy pro poţární techniku, únikové cesty a volný přístup k nouzovým východům, k rozvodným zařízením elektrické energie, k uzávěrům vody, plynu, topení a produktovodům, k věcným prostředkům poţární ochrany a k ručnímu ovládání poţárně bezpečnostních zařízení, c)

dodrţovat technické podmínky a návody vztahující se k poţární bezpečnosti

výrobků nebo činností, d)

označovat pracoviště a ostatní místa příslušnými bezpečnostními značkami,

příkazy, zákazy a pokyny ve vztahu k poţární ochraně, a to včetně míst, na kterých se nachází věcné prostředky poţární ochrany a poţárně bezpečnostní zařízení, e) pravidelně kontrolovat prostřednictvím odborně způsobilé osoby (§ 11 odst. 1), technika poţární ochrany (§ 11 odst. 2) nebo preventisty poţární ochrany (§ 11 odst. 6) dodrţování předpisů o poţární ochraně a neprodleně odstraňovat zjištěné závady, 22


f) umoţnit orgánu státního poţárního dozoru provedení kontroly plnění povinností na úseku poţární ochrany, poskytovat mu poţadované doklady, dokumentaci a informace vztahující se k zabezpečování poţární ochrany v souladu s tímto zákonem a ve stanovených lhůtách splnit jím uloţená opatření, g)

poskytovat bezúplatně orgánu státního poţárního dozoru výrobky nebo vzorky

nezbytné k provedení poţárně technické expertizy ke zjištění příčiny vzniku poţáru, h) bezodkladně oznamovat územně příslušnému operačnímu středisku hasičského záchranného sboru kraje kaţdý poţár vzniklý při činnostech, které provozují, nebo v prostorách, které vlastní nebo uţívají.

3.3.1 Školení a odborná příprava zaměstnanců o poţární ochraně (§ 16) Právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny zabezpečit pravidelné školení zaměstnanců o poţární ochraně a odbornou přípravu zaměstnanců zařazených do preventivních poţárních hlídek, jakoţ i preventistů poţární ochrany. Povinnost školení zaměstnanců o poţární ochraně se vztahuje na všechny fyzické osoby, které jsou v pracovním nebo jiném obdobném poměru k právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě. Školení se provádí zvlášť pro vedoucí zaměstnance a zvlášť pro ostatní zaměstnance.

4.

POŢADAVKY NA PROVOZOVÁNÍ DOPRAVY DOPRAVNÍMI PROSTŘEDKY

Poţadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy (tj. silniční dopravy, vnitrozemské plavby, letecké dopravy a dráhy) dopravními prostředky jsou stanoveny v Nařízení vlády č.168/2002 Sb. Povinnosti, dané tímto právním předpisem se týkají zaměstnavatelů, kteří: a) provozují silniční dopravu, včetně obsluhy, oprav, kontrol a údrţby dopravních prostředků, 23


b) pouţívají dopravní prostředky při provozování svých pracovních činností. Zaměstnavatel je povinen: a) zajistit způsob organizace práce a pracovních postupů v souladu s: 

Nařízením vlády,



návodem pro provoz a pouţívání dopravních prostředků dodaných výrobcem / výrobci,



místním provozním bezpečnostním předpisem, který sám vydal;

b) určit prostory pro bezpečné nakládání a vykládání přepravovaného zboţí a zaměstnance, který bude řídit a koordinovat tuto činnost, c) vydat organizační pokyny pro vykládku a nakládku zvláště těţkých nebo rozměrných nákladů, zajistit dostatečný počet zaměstnanců pro připojování a odpojování dopravních prostředků a určit způsob jejich dorozumívání, d) vybavit v případě potřeby výstraţnými tabulkami a dopravními značkami pracoviště mimo pozemní komunikace, e) vybavit světly, odrazkami nebo odrazovými deskami místa v terénu, která při sníţené viditelnosti jsou nebezpečná. Zaměstnavatel musí zajistit, aby zaměstnanci: a) neodstavovali dopravní prostředky na nevhodná místa z hlediska bezpečnosti práce (např. v místě ochranného pásma inţenýrských sítí), b) nevjíţděli na místa, kde povrch terénu není dostatečně pevný, široký a sjízdný, c) pouţívali při výstupu na loţnou plochu a při sestupu z ní ţebřík nebo jiné vhodné zařízení, d) zajistili bezpečné otáčení nebo couvání, e) prováděli kontrolu spojení a zajištění závěsného zařízení dopravního prostředku a po jeho odpojení jej zajistili proti samovolnému pohybu, f)

při odstraňování poruch, k nimţ došlo během jízdy na pozemních komunikacích, pouţívali výstraţné vesty s vysokou viditelností,

g) kteří řídí dopravní prostředky, ale nejsou řidiči z povolání: 

nepřekročili max. dobu řízení, tj. 4,5 hodiny, a přerušili ji bezpečnostní přestávkou v délce nejméně 30 minut (lze ji rozdělit do dvou částí v trvání nejméně 15 minut), 24




během bezpečnostní přestávky nevykonávali ţádnou činnost kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad nebo se občerstvili,



vedli denní evidenci o době řízení dopravního prostředku a bezpečnostních přestávkách.

Místní provozní bezpečnostní předpis, vydaný zaměstnavatelem, musí stanovit: a) pracovní a technologické postupy pro bezpečné provozování dopravy, b) bezpečné provádění jednotlivých pracovních operací s ohledem na: 

pracovní prostředí,



zvláštnosti pracoviště,



moţné ohroţení zaměstnanců povětrnostní situací,

c) pravidla dorozumívání mezi zaměstnanci při pracovních operacích.

5.

HYGIENICKÉ PŘEDPISY

Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002 ES ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a poţadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. Podle tohoto Nařízení je potravinářským podnikem veřejný nebo soukromý podnik, ziskový nebo neziskový, který vykonává činnost související s jakoukoli fází výroby, zpracování a distribuce potravin. Podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, je výroba uvádění potravin do oběhu tzv. činností epidemiologicky závaţnou a vztahují se na ně zvýšené nároky v oblasti hygieny. V § 21 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se stanoví: "Osoba provozující činnosti epidemiologicky závaţné“ a je povinna: a) dodrţovat zásady provozní hygieny upravené prováděcím právní předpisem, jakoţ i zásady osobní hygieny upravené prováděcím právní předpisem, pokud se sama účastní výkonu činností uvedených v § 19 odst. 2 větě první,

25


b) kontrolovat uplatňování znalostí a zásad osobní a provozní hygieny podle § 20 písm. d) zaměstnanci a spolupracujícími rodinnými příslušníky a c) zajistit, aby výkonem činností epidemiologicky závaţných nedošlo k ohroţení nebo poškození zdraví fyzických osob infekčním nebo jiným onemocněním.

SKLADOVÁNÍ A OŠETŘOVÁNÍ POTRAVIN

5.1

Podmínky skladování potravin a dobu spotřeby určuje výrobce (značení na obalech), případně jsou stanoveny příslušnými prováděcími vyhláškami zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích. Velikostí a členěním skladovacích prostor musí být vyřešeno oddělené skladování neslučitelných druhů potravin, zejména těch, které by mohly jiné potraviny nevhodně ovlivnit - u koření a aromatických sýrů např. pachem. Jednotlivé druhy zboţí musí být rozděleny podle charakteru výrobku a poţadavků na teplotu.

Dostatečné vybavení (regály, police, závěsná zařízení) a způsob skladování musí zabezpečit odpovídající uloţení výrobků. Je třeba zajistit: 

prostorové oddělení,

 pouţívání krytých účelových skladovacích přepravek či krabic,  pouţívání nádob s víky nebo poklicemi,  pouţívání vhodného balení výrobků do fólií,  okamţité uzavírání obalů s nespotřebovanými surovinami po odběru jejich části,  aby potraviny nebyly skladovány na podlaze (vlhnutí, plesnivění),  aby potraviny nebyly krátkodobě umístěny venku (např. na rampě, v průjezdu apod.),  aby v případě pouţívání náhradních obalů bylo dbáno na jejich značení (nebezpečí záměny surovin),  udrţování čistoty a pořádku.

26


Kaţdý sklad nebo prostory mají být vyuţívány pouze podle účelu, ke kterému jsou určeny! Často bývají zjišťovány nevhodné změny původně kolaudovaných místností, např. sklad provozovatelem změněn na kancelář bez zajištění odpovídajících podmínek ke skladování potravin. Tato zjištění mohou být a jsou oprávněně řešena ve správních řízeních se všemi moţnými důsledky včetně sankcí!

Z důvodu optimální funkčnosti chlazení by neměla být přeplňována chladicí a mrazicí zařízení, jejich kapacita by měla zajistit oddělené uchovávání potravin a pokrmů včetně rozpracovaných pokrmů i polotovarů, zchlazených a zmrazených pokrmů.

Skladované výrobky mají být přehledně uspořádány pro moţnost jednoduché kontroly lhůty určené pro jejich spotřebu a má být dodrţována zásada „první do skladu, první ze skladu“ (FIFO – First In First Out).

6.

DRUHY SKLADŮ

Sklady lze z hlediska jejich výstavby rozdělit na: a)

otevřené sklady – jde o oplocené nebo jinak vyznačené místo, na němţ lze skladovat zboţí, které nevyţaduje uzavřený prostor,

b)

polootevřené sklady – jsou jiţ zastřešené, ale nemají boční stěny,

c)

uzavřené sklady – mají celý obvodový plášť.

Uzavřené sklady mohou být: a)

přízemní – většinou s výškou do 4 m,

b)

halové – s výškou 4 – 8 m,

c)

výškové – s výškou 8 a více metrů,

d)

patrové – zboţí je tu uloţeno ve více podlaţích.

27


Různé stavební řešení pak odpovídá pouţité skladové technologii a mechanizačním prostředkům, které podrobněji uvádíme dále. Z hlediska funkce skladu v zásobovacím systému pak můţeme sklady rozdělit na: a)

obchodní sklady – nakupují zboţí od velkého počtu dodavatelů, přetvářejí výrobní sortiment na sortiment obchodní, který pak dodávají opět velkému počtu zákazníků,

b)

odbytové (výrobně odbytové) sklady – v daném případě jde o sklad odebírající od jednoho velkého výrobce a dodávající velkému počtu zákazníků,

zakázky

přitom

mohou

být

doplněny

dalším

vhodným

sortimentem, často komplementárního charakteru (např. nátěrové hmoty jsou doplněny nářadím pro řemeslníky), c)

nákupní sklady – jejich funkcí je soustřeďovat příbuzné druhy zboţí od výrobců, např. pěstitelů zemědělské produkce v produkční oblasti, zboţí upravit

a

vytvářet

z něj

větší

zásilky,

které

rozváţejí

přímo

maloobchodníkům, d)

veřejné a nájemní sklady – veřejné sklady zajišťují pro zákazníky skladování zboţí, tzn. podle jeho pokynů provádějí i všechny skladové operace (příjem zboţí, skladování, expedice), nájemní sklady pouze pronajímají skladovou kapacitu, obvykle včetně manipulačního zařízení,

e)

tranzitní sklady – slouţí k překládce zboţí ve velkých dopravních uzlech, např. v přístavech, na ţelezničních překladištích, v místech zásobujících několik geograficky blízkých regionů apod.; zboţí přijmou, rozdělí a přeloţí na další dopravní prostředek vhodný pro dalšího odběratele,

f)

konsignační sklady – jsou zřizovány odběratelem u dodavatele, zboţí je přitom skladováno na účet a riziko dodavatele; odběratel zboţí odebírá podle potřeby, v určitém časovém odstupu za ně platí a případně ţádá o doplnění skladové zásoby; konsignační sklady jsou typické např. pro skladování náhradních dílů, v automobilovém průmyslu, u výpočetní techniky a dalších strojírenských výrobků.

28


Podle stupně mechanizace můţeme rozlišit sklady: a)

ruční – v nichţ převaţuje ruční manipulace se zboţím,

b)

mechanizované – v jejich jednotlivých částech se pouţívají mechanizační prostředky, např. paletizační vozíky,

c)

vysoce mechanizované – jde o sklady vyuţívající mechanizační prostředky, případně i určité prvky automatizace, ve všech skladových operacích (příjmu, skladování i vyskladnění zboţí k expedici) přitom stále spolupracuje i člověk,

d)

automatizované a plně automatizované sklady – část nebo téměř všechny manipulační procesy jsou uskutečňovány automatizovaně; obvykle jde v první fázi o ukládání zboţí do skladu a následné vyskladňování.

Druhy skladů dle účelu pouţití: Suché sklady - teplota kolem 18 °C. Pouţívají se na skladování obilovin, cukru, oleje, pochutin. Okna jsou opatřena síťovinou proti prachu a hmyzu. Chladné sklady - jsou ve sklepních prostorách, ve kterých se udrţuje přirozeně nízká teplota a vysoká vlhkost vzduchu při dokonalém větrání. Pouţívají se na skladování odděleně brambor, zeleniny, ovoce, rostl. olejů, vajec, kompotů, nápojů. Chlazené sklady - to jsou chladnice, chladicí boxy, teplota kolem 10 °C. Skladují se potraviny, které se při vyšších teplotách rychle znehodnocují př. maso, drůbeţ, zvěřina, mléčné výrobky, cukrářské výrobky - vše odděleně. Mrazicí sklady - teplota -18 °C aţ - 22 °C. Dlouhodobě je zde moţné skladovat mraţené potraviny.

6.1

NÁKUP A OBJEDNÁVÁNÍ ZBOŢÍ

Uzavírání kupní smlouvy Obchodní článek uskutečňuje svůj nákup jak u výrobce, tak u velkoobchodů, s nimiţ uzavírá kupní smlouvu. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboţí) a převést na něj vlastnické právo k této věci, kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Kupní smlouva je platně uzavřena dohodou o předmětu 29


koupě a o ceně. Vedle těchto povinných náleţitostí je účelné v kupní smlouvě dále specifikovat: a)

dobu, místo a způsob předání zboţí a okamţik, kdy na kupujícího přejde vlastnictví a nebezpečí za škody: 

Dodací lhůtu lze stanovit jako: o

fixní dodávku, tzn. stanovení přesného dne nebo termínu v rámci určitého období,

o

termínovanou dodávku, např. do určité lhůty,

o

bezprostřední dodávku, coţ znamená dodávku do určité lhůty po obdrţení objednávky,

o

dodávku na odvolání, kdy nakupující dohodne, ţe rámcová objednávka v určitém

rozsahu

a

časovém

rozmezí

bude

konkretizována

nakupujícím nebo jeho partnery (např. členy nákupního svazu); 

Místo plnění má význam pro určení okamţiku, kdy přechází vlastnictví a tedy i nebezpečí z přepravy na odběratele. Veškeré náklady aţ na toto místo hradí dodavatel. Mezi běţné standardy patří: o

dodávka franco sklad či příjmová rampa odběratele (zejména při automobilové přepravě),

b)

o

dodávka loco odesílací stanice (při přepravě po ţeleznici),

o

dodávka franco stanice určení,

o

dodávka franco rampa určení,

o

dodávka rampa dodavatele (přepravu hradí a zajišťuje odběratel).

podmínky týkající se jakosti zboţí, záruka prodávajícího za tuto jakost a reklamační nároky; vhodné je předem dohodnout způsob, jak bude jakost zboţí ověřována – např. podle referenčních vzorků, podle technického popisu, podle normy výrobce, podle poţadavků odběratele apod.;

c)

provozně logistické podmínky - mezi tyto náleţitosti patří především způsob označení zboţí a přepravních obalů, velikost balení, pouţité přepravní prostředky a obaly, jejich způsob zpětného vracení či likvidace;

d)

cenové a platební podmínky - vedle nákupní ceny, která je povinnou náleţitostí kupní smlouvy, lze dohodnout také další obchodní sráţky a přiráţky vázané na velikost odebraného mnoţství, způsob a lhůtu placení 30


apod.;

platební

podmínky

stanovují

způsob

placení

(v

hotovosti,

bezhotovostním převodem, akreditivem1) a termín úhrady (nejčastěji do určitého dnu po dodávce); e)

sankce za porušení kupní smlouvy.

Objednávání zboží zákazníky Obchodníka se přirozeně týká také způsob, jakým zboţí nakupují a objednávají jeho zákazníci, především maloobchod. Přímý nákup ve výrobě je dnes charakteristický pouze pro některé druhy potravinářského zboţí nebo v případě nákupu u dovozce. Častější je nákup zboţí u samostatného velkoobchodu nebo v centrálních skladech podniků, které uskutečňují jak maloobchodní tak velkoobchodní činnost. Mezi nejobvyklejší způsoby objednávání zboţí ze strany maloobchodu patří: a)

písemné objednávky zasílané poštou, faxem nebo elektronickou poštou – často je pouţíván předtištěný formulář, obsahující jednotlivé druhy zboţí, v němţ prodejna uvádí objednávané mnoţství, případně další specifikaci zboţí, nebo je objednávka sestavena podle katalogu,

b)

telefonické objednávky – obvykle se následně písemně potvrzují,

c)

objednávky zasílané prostřednictvím internetu – k identifikaci objednávaného zboţí v tomto případě slouţí snímání čárového kódu, k němuţ se doplňuje objednávané mnoţství,

d)

návštěva obchodního zástupce velkoobchodu na prodejně – obchodní zástupce v tomto případě zpracovává objednávku spolu s vedoucím prodejny, a to buď v písemné podobě, za pouţití standardizovaného formuláře nebo v elektronické podobě; tato forma je relativně nákladná, ale umoţňuje uţší osobní kontakt mezi velkoobchodem a maloobchodní prodejnou

včetně

snadnějšího

řešení

problematických situací (např.

reklamací), usnadňuje získávání terénních informací o vývoji trhu, e)

objednávka podle standardu – můţe probíhat buď jako písemná objednávka, kdy vedoucí prodejny uvádí do předtištěného formuláře aktuální stav zásob a

Akreditiv je příkazem bance, aby vyplatila pověřené osobě nebo na určitý účet ve lhůtě splatnosti příkazu určený peněţní obnos. 1

31


velkoobchod jej doplňuje na předem dohodnutou výši, nebo jde o pravidelně se opakující standardní objednávku nejfrekventovanějších druhů zboţí, kterou lze doplnit jinou formou objednávky, f)

objednávka ve vzorkovně velkoobchodu – je charakteristická zejména pro nepotravinářský sortiment, je sice náročná na čas a poměrně nákladná, umoţňuje však přímou prohlídku výrobků, prezentaci novinek; vzorkovny mohou být stálé, určitou obdobou jsou také pravidelné výběry pro sezónní kolekce např. na módních přehlídkách, výstavách nebo mimořádných prodejních akcích,

g)

nákup v samoobsluţném velkoobchodě – cash & carry - o kterém jsme se zmínili výše,

h)

objednávání zboţí formou elektronické výměny dat – EDI (electronic data interchange) – tato forma objednávání zboţí jiţ vyţaduje vybavení dodavatele i zákazníka vyspělou informační technologií včetně pracovníků, kteří mají potřebnou kvalifikaci; jde o situaci, kdy mezi sebou na straně dodavatele a zákazníka komunikují aplikační softwary, které si předávají v předem dohodnutých formátech potřebná data.

Písemná objednávka by měla vţdy obsahovat následující údaje: a)

přesnou specifikaci (adresu) dodavatele,

b)

datum a číslo objednávky,

c)

druh zboţí, příp. ceníkové číslo, název zboţí, velikost, barvu apod.

d)

měrnou jednotku, v níţ je zboţí objednáváno (ks, kg, balení apod.),

e)

cenu za jednotku,

f)

objednávané mnoţství zboţí,

g)

celkovou cenu,

h)

adresu odběratele (např. prodejny), jeho razítko a podpis.

Přepravní prostředky a obaly Pomocí obalů a přepravních prostředků se vytvářejí tzv. manipulační jednotky – soubory zboţí, s nimiţ lze ručně nebo mechanizovaně (automatizovaně) manipulovat 32


jako s jedním kusem. Zásadní význam pro efektivnost procesu přepravy a manipulace se zboţím má unifikace rozměrů manipulačních jednotek. Díky ní lze úsporně vyuţívat prostor a dosáhnout návaznosti jednotlivých druhů obalů a přepravních prostředků.

Nejmenší manipulační jednotkou je zboţí ve spotřebitelském obalu. V ideálním případě lze spotřebitelské obaly uspořádat tak, aby beze zbytku vyplňovaly půdorys či prostor přepravních obalů: a)

kartónů, přepravek, ukládacích beden,

b)

palet,

c)

roltejnerů,

d)

kontejnerů.

Kartóny, přepravky, ukládací bedny, případně pytle či plastové přebaly představují přepravní obaly, které umoţňují ruční manipulaci. Poţaduje se, aby procházely všemi články aţ do prodejny bez nutnosti je dále dělit. Většinou se poţaduje hmotnost do 15 kg (vzhledem k poţadavkům zákoníku práce na maximální hmotnost břemena, které mohou zdvihat ţeny). Přepravky a ukládací bedny jsou vhodné zejména tam, kde je lze opakovaně pouţívat, mohou kolovat mezi odběratelem a dodavatelem, můţeme je snadno udrţovat (umýt). Opakované pouţití sniţuje významně náklady na likvidaci obalů. Úspornější skladování prázdných obalů umoţňuje systém skládací bedny (boční stěny lze rozloţit). Kartóny mají zase význam při výstavce zboţí v prodejně – horní část můţe být oddělitelná a slouţit jako upoutávka, zboţí zůstává ve spodní části kartónu.

Pro efektivní vyuţití prostoru je důleţité, aby byly přepravky, bedny či kartóny tzv. stohovatelné, aby je bylo moţné ukládat ve více vrstvách, a navíc i sloţit do tvaru navazujícího většího přepravního obalu, především na paletu.

33


Paleta představuje nejvýznamnější prvek přepravního a skladovacího systému. Jde o nosnou plošinu se základními rozměry 800 x 1200 mm a výškou 170 mm (tzv. evropská paleta)2, která slouţí pro uloţení zboţí při jeho přepravě a skladování. Pro manipulaci s paletami jsou pouţívány nízkozdviţné nebo vysokozdviţné vozíky.

Palety mají několik druhů: a)

prostá paleta - má pouze tvar plošiny,

b)

ohradová paleta – obvykle kovová, opatřená svislými stěnami, z nichţ jedna je sklopná,

c)

skříňová paleta – obvykle kovová s ohradou a víkem, lze ji uzavřít a zaplombovat,

d)

dvojcestná – lze ji vozíkem nabírat ze dvou protilehlých stran,

e)

čtyřcestná – lze ji vozíkem nabírat z jakékoli strany.

Pro upevnění nákladu na paletu se pouţívá přepáskování nebo uzavření nákladu do smrštitelné fólie. Celá manipulační jednotka je tak stabilnější a pevnější.

Roltejner představuje čtyřkolový vozík se dvěma pevnými nebo odnímatelnými bočními stěnami, které se většinou po naloţení přepáskují. Můţe mít také pevnou skříňovou nástavbou. Jeho rozměr odpovídá půlpaletě, tzn. 600 x 800 mm. S roltejnerem lze manipulovat jak ručně, tak pomocí nízkozdviţného vozíku.

Kontejner je krytý přepravní prostředek většinou ve tvaru skříně s dveřmi a objemem větším neţ 1 m3. Pouţívá se především u dálkové přepravy kombinující např. přepravu

lodní

a

ţelezniční.

S kontejnerem

je

třeba

manipulovat

pomocí

mechanizovaných prostředků. Díky pevným stěnám jej lze stohovat dokonce aţ v šesti vrstvách. Hlavní výhodou kontejnerizace je výrazné zkrácení doby potřebné

Od základních rozměrů palety je odvozena tzv. půlpaleta (800 x 600 mm) a dvojpaleta (1200 x 1600 mm). Vedle evropské palety existuje také paleta americká s rozměry 1000 x 1200 mm. 2

34


na nakládku a vykládku a také sníţení potenciálních ztrát na zboţí. Pevná konstrukce chrání zboţí proti poškození, kontejner lze navíc uzavřít a sníţit tak nebezpečí krádeţí.

Skladování Z hlediska návaznosti na příjem zboţí a následného průtoku zboţí lze sklady rozdělit na: a)

průtokové – zboţí jimi prochází od příjmu po vyskladnění v jednom směru, činnosti příjmu a vyskladnění tedy probíhají na různých místech,

b)

hlavové – příjem i vyskladnění zboţí probíhají na téţe straně skladu, vzniká tak určité nebezpečí kříţení cest.

U malých skladů s několika pracovníky nepředstavuje hlavové řešení toku zboţí problém. Výhodou je to, ţe vnitřní cesty zboţí jsou ve srovnání s průtokovým skladem kratší.

Mechanizační prostředky ve skladech Mechanizační prostředky pouţívané ve skladech slouţí jednak ke skladování – především různé druhy regálů – jednak k manipulaci se zboţím, jeho ukládání do skladu a vyskladňování – paletizační vozíky, regálové zakladače, dopravníkové tratě.

Regály slouţí k ukládání manipulačních jednotek a palet. Jednotlivé druhy regálů se liší podle toho, jakým způsobem jsou v nich manipulační jednotky ukládány a jakým způsobem je řešen následně přístup k těmto manipulačním jednotkám. Regály lze rozdělit z tohoto pohledu na pevné a mechanizované (pohybující se).

Pevné regály mohou mít následující podobu: a)

policové regály – jsou vhodné při ruční obsluze, horní police nemá přesahovat výšku 2 m. Police mohou být kovové, dřevěné nebo plastové. 35


Zboţí je na police ukládáno v základních manipulačních jednotkách – přepravkách, bednách, balících. b)

příhradové regály – slouţí k umístění palet, místo police je regál tvořen pouze přední a zadní spojnicí mezi sloupy regálů, na kterou se paleta ukládá.

c)

konzolové regály - paleta se ukládá na konzoli ve tvaru L, která spojuje přední a zadní sloup regálu.

Mechanizované regály jsou na rozdíl od předchozích určitým způsobem pohyblivé. Slouţí jak pro ukládání palet, tak pro ruční manipulaci. Jejich výhodou je lepší přístup k jednotlivým skladovacím jednotkám a také lepší vyuţití kapacity skladu. Mechanizované regály mohou být např.: a)

výsuvné – vysouvají se do uličky,

b)

odsuvné – odsouvají se do stran a tak vytvářejí manipulační prostor,

c)

okruţní – jednotlivé sloupce regálů přejíţdějí do čela bloku, kde lze zboţí vyjmout,

d)

gravitační – palety nebo jiné manipulační jednotky v nich popojíţdějí po válečkových nebo kladičkových tratích.

Místo, do kterého se ukládá manipulační jednotka či paleta, je nazýváno skladovou buňkou. Kaţdá skladová buňka má svou „adresu“ danou sloupcem regálu a podlaţím. Určení „adresy“, na níţ je zboţí umístěno, je významné pro volbu určitého systému skladování.

Manipulace se zboţím je zajišťována především různými druhy paletizačních vozíků: a)

nízkozdviţné vozíky slouţí především k převáţení palet; paletu nabírají ze dvou stran, v závislosti na délce vidlice mohou převáţet i dvě palety nebo tři roltejnery,

b)

vysokozdviţné vozíky jsou pouţívány především k ukládání palet; jejich nosnost se pohybuje nejčastěji od 1 do 2 t, výška zdvihu dosahuje aţ 20 m; vysokozdviţné vozíky jsou různě náročné na šířku uličky, v níţ jsou schopné pracovat, kabina obsluhy se můţe zvedat spolu s vidlicí, řidiči zajišťuje dobrý výhled a usnadňuje ruční ovládání manipulace s paletou; výsuvné 36


vidlice, na něţ se ukládají palety, mohou být otočné, palety tak lze ukládat do obou stran uličky (tzv. retrackový vozík), c)

regálové zakladače jsou stroje pojíţdějící v uličkách regálového skladu po kolejnici nebo po horní části regálové konstrukce; výsuvná ramena zakladače umoţňují ukládat palety na obě strany uličky, kabina manipulanta se pohybuje i vertikálně spolu s paletou; regálový zakladač je pouţíván především ve výškových skladech (aţ do 30 – 40 m výšky) a je výhodný v kombinaci s dopravníkovou tratí,

d)

dopravníkové tratě mají buď podobu vozíkových tratí, nebo válečkových či řetězových dopravníkových tratí. Vozíkové tratě představují vozíky zapojené do podpodlahového řetězového dopravníku. Vozíky se pohybují na různá místa určení, mohou být řetězově spojené; válečkové nebo řetězové dopravníkové tratě unášejí palety, jednotlivé úseky tratě se přitom mohou automaticky zapnout ve chvíli, kdy na ně paleta vjede.

Vytváření skladových jednotek Jiţ při příjmu zboţí vytváříme tzv. skladové jednotky. Skladová jednotka, např. paleta, půlpaleta, dvoupaleta, by měla být násobkem manipulačního balení, jehoţ velikost je závislá na minimální velikosti expedičních jednotek, které jsme ochotni zákazníkovi dodávat. Smyslem je co nejvíce vyuţít půdorys přepravních prostředků, např. půdorys palety, přepravky, bedny. Nutné je také dodrţovat maximální hmotnost skladové jednotky vzhledem k nosnosti manipulačního zařízení, které pouţíváme.

Výběr skladové jednotky a následně systému skladování se řídí zejména druhem zboţí, jeho rozměry, velikostí zásoby a frekvencí pohybu zásob. Velikost zboţí – jeho rozměry – určují, jaký ukládací prostředek bude vhodné pouţít (paleta, půlpaleta, bedna atd.) a zda budeme nuceni jej opatřit nástavbou (nástavba palety). Při časté frekvenci výdeje malého mnoţství zboţí jsou výhodnější menší skladové (přepravní) prostředky. Sníţí se tak ztrátový prostor vznikající postupným odebíráním palety. Ta by měla být rozebrána nejvýše při 3 – 5 odběrech.

37


Skladová jednotka musí být dostatečně pevná a soudrţná. Toho lze dosáhnout přebalem smrštitelnou fólií. Problém nastává ve chvíli, kdy takovou skladovou jednotku musíme postupně rozebírat a fólii tedy odstranit. Řešením můţe být dodatečné nasazení ohradové nástavby.

Pro přesnou evidenci je nutné dodrţet zásadu, ţe u jednoho druhu zboţí ze stejné dodávky jsou vytvářeny vţdy stejné skladové jednotky se shodnou hmotností a výškou. Jinou moţností je určení přesného počtu kusů a způsobu ukládání zboţí na paletu podle poţadavků na balení při prodeji. V evidenci je pak tato skladová jednotka, kterou prodáváme jako celek.

Základní technologické systémy skladování zboží Technologické systémy skladování zboţí představují způsob, jakým je zboţím ve skladu ukládáno. V principu existují tři základní systémy - ruční skladování zboţí, řadové skladování a blokové skladování.

Ruční skladování zboţí, a to buď přímo na police, nebo do skladových beden je vhodné zejména pro malé mnoţství drobnějších druhů zboţí s niţší obrátkou. Skladové bedny mohou být z čelní strany zkosené. Zboţí je tak snadno přístupné a bedny mohou být uloţeny i dvě aţ tři na sobě. Pro pohodlnou manipulaci by se výška polic měla pohybovat v rozmezí 800 – 1600 mm a jejich hloubka mezi 600 – 800 mm. Ručně obsluhované police jsou často pouţívány v patrových skladech. Ve skladech s větší výškou je pak nutno pouţívat výtahové vozíky nebo regálové zakladače pro ruční odběry. Zboţí je tak moţno ukládat aţ do výšky 9 – 10 m.

Při řadovém skladování jsou skladové jednotky, např. palety, ukládány do regálu v řadě. Výhodou tohoto nejrozšířenějšího způsobu skladování je snadná přístupnost všech palet. Jsou-li palety uloţeny kratší stranou do uličky, je sice plocha skladu lépe vyuţita, ale při ručním odebírání pouze části zásoby z palety je její zadní část obtíţně přístupná. Pro manipulaci se pouţívají zejména retrackové vozíky, tzn. vozíky s posuvným zvedacím zařízením, nejlépe s otočnou výsuvnou vidlicí, a vozíky 38


zakladačového typu, které mohou palety ukládat do obou stran. V poslední době se pouţívají také vozíky se zdviţnou kabinou. Pracovník skladu tak dobře vidí na přesné zakládání palety. Vozík je pouţitelný i pro ruční ukládání nebo odebírání zboţí. Ve výškových skladech je moţné řadové regály obsluhovat také regálovými zakladači (aţ do výšky 40 m). Ty potřebují relativně nejuţší uličku. Zakladač je veden v kolejnicích, coţ umoţňuje zrychlit pohyb. Výhodou řadového skladování je moţnost přesné identifikace místa uloţení, snadná přístupnost, dobré vyuţití výšky skladu a také relativně nízká investiční náročnost.

Při blokovém skladování jsou palety uloţeny ve sloupcích v jedné nebo ve více řadách za sebou. Prostor skladu je tak více vyuţitý (je méně uliček), nemáme ovšem přístup ke všem jednotlivým paletám. Palety ukládat na sebe do stohů. Je to nejlevnější a také nejčastější způsob. Pouţíváme-li prosté palety bez ohrady, zboţí leţí na sobě, coţ je základní nevýhodou. Palety můţeme doplnit ohradovou nástavbou nebo můţeme pouţít skříňové palety. Volně stohovat palety lze do výše cca 4m. Další moţností je ukládat palety do průjezdných blokových regálů pomocí vysokozdviţných vozíků. Paleta je v tomto případě usazena na okrajích na konzoli. Výhodou je, ţe palety neleţí na sobě. Nosnost palety je vzhledem k jejímu uchycení pouze na okrajích sníţena na 50 %. V blokové konstrukci mohou být zabudovány také válečkové nebo jinak poháněné tratě. Palety se pak pomocí vysokozdviţného vozíku ukládají na jedné straně regálu, pojíţdějí po válečcích a jsou odebírány na druhé straně regálu.

Kompletace dodávek a expedice Kompletace dodávek podle poţadavků zákazníka a příprava zboţí k expedici představuje činnost náročnou na dobrou organizaci práce, uspořádání a návaznost skladových ploch a činností. Důvodem je zpravidla velké mnoţství skladových poloţek, značný počet odběratelů, jejich různorodé poţadavky na dodávaný sortiment a jeho mnoţství a většinou nepravidelné termíny dodávek.

39


Velice důleţitou sloţkou vlastní kompletace dodávek jednotlivým odběratelům představuje předprodejní péče o uskladněný sortiment. Zákazník bude těţko akceptovat poškozené zboţí, ušpiněné balení, zboţí s prošlou záruční lhůtou apod. Z tohoto důvodu je potřeba kvalitě a vzhledu zboţí určeného ke kompletaci věnovat průběţně prvořadou pozornost. To platí zejména v oblasti potravinářských výrobků, zde především v návaznosti na jejich trvanlivost. V této souvislosti je potřeba si uvědomit, ţe zboţí se bude u zákazníka ještě nějakou dobu nacházet v jeho prodejnách, neţ se dostane ke konečnému spotřebiteli. Podle povahy sortimentu můţe jít o hodiny, ale také dny, případně měsíce. Naprostou nezbytností je přísné dodrţování hygienických a zdravotních předpisů.

Důleţitou

součástí

procesu

kompletace

zboţí

je

problém

takzvaných

vyskladňovacích jednotek. Rozumí se jimi mnoţství a balení vyskladňovaného zboţí. Organizace práce ve skladu a její celková efektivnost (s dopadem na nákladovost) zásadním způsobem závisí na tom, zda se zákazníkovi dodává mnoţství a balení ve skladových jednotkách a baleních nebo se toto mnoţství a balení dále nějakým způsobem upravuje a dělí. Jiné poţadavky a nároky bude proto mít vyskladnění celé palety zákazníkovi s předem určeným mnoţstvím zboţí na této paletě nebo dodávka jednotlivých kusů z palety, kterou bylo nutno postupně rozebírat. Čím více je potřeba zasahovat při vyskladňování do toho, čemu můţeme říkat „velkoobchodní mnoţství a balení“, tím více se zvyšuje pracnost a časová náročnost celého procesu, coţ ovlivňuje zpětně poţadavky na včasnost obdrţení objednávky od zákazníka a její zpracování.

Vlastní proces kompletace dodávky zahrnuje následující operace: a)

vyskladnění zboţí k zakázce (výdej zboţí),

b)

kompletaci zakázky,

c)

expedici zakázky.

Vyskladnění zboţí k zakázce představuje fyzickou manipulaci zboţí z místa uskladnění do místa kompletace zakázky. Vyskladnění zboţí v návaznosti na kompletaci zakázky můţe probíhat dvěma základními způsoby: 40


a)

individuálně, tzn. zboţí se vyskladňuje podle jednotlivých zakázek pro kaţdého zákazníka zvlášť. Výhodou je konkrétní odpovědnost pracovníka za zakázku nebo její předem určenou část (můţe být určeno sortimentem, umístěním zboţí ve skladu apod.). Většinou také není potřeba další skladové plochy pro kompletaci dodávky jako v případě hromadného vyskladňování. Nevýhodou je větší náročnost na manipulaci se zboţím a na cesty, které v rámci zpracování zakázky musí pracovníci skladu absolvovat. V případě velkého mnoţství zakázek se zvyšují i nároky na počet pracovníků skladu.

b)

hromadně, tzn. hromadným odběrem jednoho druhu zboţí pro všechny zakázky expedičního dne či cyklu. Při hromadném vyskladňování zboţí se buď odebírá přesné mnoţství zboţí pro daný expediční den, je tedy nutné někdy rozdělit skladovou jednotku a odebrat např. pouze její část, nebo se do kompletačního prostoru přemisťují celá skladová balení (např. palety).

Podkladem pro vyskladnění zboţí je v obou případech vyskladňovací příkaz (list). Vyskladněné zboţí se zpravidla umisťuje v prostoru skladu určeném ke kompletaci zakázky. Výjimku můţe tvořit individuální kompletace dodávky, která podle povahy a charakteru zboţí můţe být přímo kompletována v rámci vyskladnění zboţí z regálů na manipulačním vozíku a následně bezprostředně umístěna v prostoru pro expedici zboţí.

Kompletace zakázky znamená kompletaci zakázky v návaznosti na objednávku zákazníka. Výsledkem je fyzické mnoţství a balení zboţí objednané zákazníkem a jeho příprava pro vlastní expedici – dodání zákazníkovi. Součástí kompletace je sortimentní, mnoţstevní a jakostní kontrola zakázky, přidání příslušných dokladů (dodací list, faktura) a úprava pro transport, jehoţ cílem je zamezit poškození zboţí během přepravy a zároveň optimálně vyuţít přepravní prostor transportního vozidla.

Podle techniky vyskladňování a kompletace rozlišujeme: a)

ruční vyskladnění a kompletaci, a to z regálů jejich obcházením nebo s pouţitím regálových zakladačů, případně dalšího skladového zařízení, které umoţňuje ruční manipulaci se zboţím, v případě kompletace pak ručním 41


odebíráním zboţí z hromadně přichystaného zboţí v prostoru pro kompletaci. Pouţívány jsou přitom mechanizační prostředky jako skladové vozíky či dopravníkové tratě. b)

automatické

vyskladnění

a

kompletaci

zaloţené

většinou

na

plně

automatizovaném systému skladování a vyskladňování. Automatizovaný systém je finančně náročný a lze jej většinou pouţít u omezeného sortimentu s velkým pohybem.

Poslední skladovou operací, kterou projde zboţí před naloţením na transportní prostředek (nákladní automobil), je expedice zakázky. Zboţí se do prostoru expedice

soustřeďuje

buď

z prostoru

pro

kompletaci

zakázek,

v případě

individuálního vyskladňování se sem dostává rovnou při jejím dokončení. Zboţí se přiváţí přepravními vozíky nebo dopravníkovými tratěmi.

Expediční prostor je většinou řešen tak, ţe jsou v něm označeny plochy pro příslušné zakázky, které mají společný prvek – např. trasu rozvozu, zákazníka apod. Cílem je zajistit nakládku a dopravu zboţí zákazníkovi v co nejkratším čase.

Samostatnou roli zde sehrává otázka způsobu dopravy. Jedná se o to, zda zákazníkovi se zboţí bude zaváţet vlastními nákladní prostředky nebo zákazníka, případně prostřednictvím třetího partnera – dopravní firmy. Tomu musí odpovídat i celá organizace procesu zpracování zakázek a jejich včasné umístění v prostoru expedice.

Principy efektivního provádění skladových operací Smyslem efektivního provádění skladových operací je: a)

co nejlepší vyuţití kapacit – prostoru skladů, mechanizačních prostředků, pracovníků,

b)

racionální průběh operací v prostoru a čase,

c)

účelné a hospodárné nasazení pouţívaných technologií. 42


Pro maximální vyuţití prostoru skladu, přepravních a manipulačních prostředků, má zásadní význam unifikace rozměrů manipulačních a přepravních jednotek a vytváření skladových jednotek, které efektivně navazují na odběrová mnoţství, která jsme ochotni dodávat zákazníkovi. Můţeme tak nejen lépe vyuţít prostor, ale také omezit nadbytečnou manipulaci spojenou s rozebíráním skladových jednotek, jejich přesouváním mezi skladovým a kompletačním prostorem.

Pro racionální průběh skladových operací v prostoru a čase je důleţité vyřešit velikost, strukturu a návaznost jednotlivých ploch. Rozhodujeme se: a)

zda pro naše účely bude vhodnější sklad hlavový nebo průtokový,

b)

kudy budou probíhat hlavní proudy pohybu zboţí při zaskladňování a vyskladňování,

c)

jak na sebe budou navazovat rampy, plochy příjmu, skladu obalů, provozní skladové plochy, manipulační a dopravní uličky, prostor pro kompletaci a expedici,

d)

kam umístit neprovozní plochy – administrativní plochy, sociální zázemí, komunikace,

e)

jak dimenzovat velikost ploch, resp. jak budou tyto plochy vyuţité.

Provozní plochy je účelné doplnit o tzv. vyrovnávací místa. Jde o prostor, v němţ je moţné dočasně umístit zboţí před provedením další operace. Vyrovnávací místa odstraňují negativní vliv různého pracovního rytmu v jednotlivých částech skladu a umoţňují plné vyuţití mechanizačních prostředků.

Vyrovnávací plochy je třeba umístit zejména v příjmu zboţí, kde by měl být dostatek plochy pro uloţení dodávek před jejich převzetím na sklad, tedy před fyzickou a evidenční přejímkou. Stejně tak významná jsou vyrovnávací místa mezi kompletací a expedicí např. v podobě expedičního meziskladu. Zboţí se po vyskladnění přemísťuje buď přímo do prostoru expedice, nebo prochází plochou pro kompletaci 43


jednotlivých zakázek a odtud je přemístěno do expedice. Expedice neprobíhá ovšem kontinuálně, ale je závislá na cyklu rozvozu. Vyrovnávací plocha v expedici tak umoţňuje sladit tyto různé pracovní rytmy.

Vyrovnávací plochou, s níţ je nutno počítat, je také prostor pro uskladnění reklamovaného zboţí a sklad obalů (sklad expedičních a skladových prostředků, např. palet, z nichţ jsme v prostoru pro kompletaci odebrali zboţí nebo vrácených obalů od zákazníka).

Principielní význam má přesná identifikace skladových jednotek. Skladové jednotky vytváříme jiţ při příjmu zboţí. V této chvíli jim přidělujeme místo ve skladu („adresu“) a přijmeme je do evidence, kde sledujeme mimo jiné „stáří zásoby“. V zájmu dodrţení záručních lhůt a sledování doby ţivotnosti pak respektujeme tzv. zásadu FIFO – first in – first out. Zboţí, které přijde první na sklad, má být také první vyskladněno.

Pro rozhodnutí o účelném a hospodárném nasazení skladové technologie, resp. vhodné kombinaci technologií, je podstatná struktura skladovaného sortimentu. Problém si můţeme zjednodušit např. pouţitím metody ABC. Ta říká, ţe zásoby zboţí můţeme podle jeho významu rozdělit do tří skupin: a)

skupina A – představuje zásoby s malým počtem druhů, velkým podílem na zásobách a prodeji a vysokou frekvencí odběrů,

b)

skupina B – zahrnuje větší počet druhů, má niţší podíl na zásobách a prodeji a odběry jsou méně časté,

c)

skupina C – jde o velký počet druhů zboţí s malým podílem na prodeji a zásobách a nízkou frekvencí odběrů.3

3

Např. 60 výrobků představuje pouze 3 % z počtu druhů, ale uskutečňuje 60 % našich výkonů (skupina A); dalších 20 % výkonů připadá na 150 výrobků (skupina B) a zbylých 20 % výkonů je tvořeno 1 790 druhy výrobků (skupina C). 44


V závislosti na zařazení do jednotlivých skupin pak kombinujeme nasazené skladové technologie – např. pro skupinu C bude efektivní ruční skladování a vyskladňování zboţí, pro skupinu A lze pouţít řadové skladování a poměrně rychlé zakladače, pro skupinu B vysokozdviţné vozíky s moţností ručního výběru zboţí. Technologie by měly být pouţity tak, abychom minimalizovali náklady na manipulaci a zároveň efektivně vyuţívali zařízení, prostory i pracovníky.

Obecně můţeme principy efektivního fungování skladu shrnout do následujících: a)

princip maximálního (zároveň i rovnoměrného) vyuţití kapacit – prostoru skladu, kapacit zařízení, manipulačních prostředků a pracovníků,

b)

racionální tvorba skladových jednotek minimalizující nároky na manipulaci,

c)

přesná identifikace skladových jednotek,

d)

racionální průtok zboţí skladem, návaznost ploch,

e)

efektivní kombinace pouţitých skladových technologií.

Sledování hladin zásob Optimalizace velikosti skladových zásob je poměrně významným faktorem, který ovlivňuje jednak náklady obchodníka, jednak spokojenost zákazníků, ale také jejich trţby a výkony. Právem tu hovoříme o optimalizaci, a to především o optimalizaci nákladů na skladování a vyřizování objednávek zákazníků a ceně, za kterou je velkoobchod/sklad schopen za určitých podmínek zboţí dodávat, pokrývat své náklady a vytvářet přiměřený zisk.

Poměrně jednoduchou metodou, jak sledovat zásoby je vyhodnocování tzv. řídících hladin zásob. Můţe být zaloţeno na propočtech, ale také na zkušenosti, analogii. Pro naše účely můţeme rozlišit následující druhy řídících hladin zásob: a)

průměrná běţná zásoba – ZC – určuje, po jakou dobu v průměrných podmínkách kryje zásoba výši prodeje,

b)

minimální zásoba

- jde o nejniţší zásobu, kterou máme právě ve chvíli

uskutečnění nové dodávky (teoreticky tedy můţe být aţ nulová), 45


c)

maximální zásoba – jde naopak nejvyšší zásobu, které dosahujeme ve chvíli dodání zboţí,

d)

pojistná zásoba – zajišťuje, ţe i při výkyvech v dodávkách nebude ohroţena realizace našich závazků vůči odběratelům, tzn. budeme ve sjednaných termínech schopni vyřizovat objednávky,

e)

signální zásoba – zásoba, při níţ je nutno objednat další zboţí.

Časový úsek mezi dvěma po sobě jdoucími dodávkami od výrobce (dodavatele) představuje tzv. dodávkový cyklus. Průměrný dodávkový cyklus – tc – pak můţeme vyjádřit jako: tc = T : Q/q, kde T = délka sledovaného období, Q = objednávky v daném období, q = velikost dodávky.

Sledované období např. představuje 360 dní, výše objednávek za toto období činila 100 jednotek, velikost dodávky 10 jednotek. Průměrná délka dodávkového cyklu pak bude 360 : 100/10, tedy 36 dní. Dodávka je tedy v průměru realizována kaţdých 36 dní.

Vzhledem k tomu, ţe dodávky nejsou zcela pravidelné, je nutné průměrnou zásobu zvýšit o tzv. pojistnou zásobu na krytý výkyvů v dodávkovém cyklu. Jestliţe např. dodávky nejsou pravidelné kaţdých 36 dnů, ale kolísají v rozpětí 2 týdnů, je nutno k výše uvedeným 36 přidat dalších 14 dnů. Měli bychom tedy udrţovat v průměru zásoby na 50 dnů, resp. ve chvíli dodání zboţí naše zásoba klesla na čtrnáctidenní (odpovídající pojistné zásobě), po uskutečnění dodávky máme zásoby na 50 dní.

Pro hodnocení zásob se pak pouţívají další důleţité odvozené charakteristiky: a)

doba obratu zásob – která nám udává dobu, na kterou nám vystačí průměrná zásoba při průměrném denním prodeji, 46


b)

počet obrátek – tedy kolikrát se průměrná zásoba obmění za rok.

Příklad: Průměrný

Průměrná

Doba obratu

denní prodej

zásoba v

zásob (ve

v kusech

kusech

dnech)

XX1

32

450

14

26

XX2

14

750

54

7

XX3

145

260

2

201

Identifikační číslo zboţí

Počet obrátek

Z uvedeného příkladu je moţno odvodit následující závěry: a)

Z uvedených tří výrobků je rychloobrátkový výrobek číslo 3. Průměrná zásoba se prodá za 2 dny. Nejméně prodejným výrobkem je výrobek 2, jehoţ zásoba se prodá v průměru za 54 dní.

b)

Počet obrátek za rok koresponduje s obrátkovostí. Rychloobrátkové zboţí číslo 3 má logicky nejvíce obrátek za rok.

c)

V návaznosti na dodávkový cyklus výrobku číslo 3 je potřeba zváţit, zda neexistuje reálné riziko, ţe dodávka tohoto výrobku do skladu z výroby bude ohroţena. Pokud by toto riziko existovalo, bylo by potřeba v souladu s poţadavkem na včasné předzásobení

tímto

výrobkem

zvýšit

jeho

průměrnou zásobu. d)

Výrobek číslo dvě představuje moţný příklad pomaluobrátkového výrobku. V tomto okamţiku je důleţitá otázka vázání finančních prostředků v jeho zásobě. Pokud by byl hodnotově náročný a představoval vázání značných finančních prostředků, bylo by vhodné zváţit redukci průměrné zásoby na finančně únosnou míru. Zde je nezbytné zváţit i problematiku splatnosti faktur od výrobce. V uvedeném příkladu je průměrná zásoba 54 dní. Pokud k tomu připočteme například 14 denní splatnost faktur zákazníkům, kteří toto 47


zboţí odebírají, obdrţí obchodník peníze za toto zboţí za 68 dní. Pokud je splatnost faktur výrobci 90 dní, nevzniká ţádný problém. Pokud by ale splatnost byla 30 nebo 60 dní, musí obchodník na příslušný rozdíl získat finanční prostředky – například úvěr.

Uvedený příklad je pouze ilustrační. V praxi je potřeba takto vyhodnotit veškerý sortiment, případně vzít úvahu i další souvislosti.

48

Hospodářská komora České republiky. Odbor Informačních míst pro podnikatele OBOROVÁ PŘÍRUČKA. pro ţivnost NÁKLADEM

Recommend Documents