HLAS MUÈEDNÍKÙ M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E

HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A

2 / 2011

Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3

Vytrvat až do konce Duchovní revoluce v Alžírsku Úvaha Toma Whita Zprávy ze svìta

Nakladatelství STEFANOS nabízí: Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha. A5, 134 stran, cena 77 Kè. Richard Wurmbrand – Vítìzná víra Inspirující ètení na téma køesanské víry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè. Ken Anderson – Smìlý jako beránek Životní pøíbìh známého èínského køesanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti. Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè. John Bunyan – Milost pøehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè. John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf životní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran, cena 175 Kè. Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù v Sovìtském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè. Richard Wurmbrand – Kristus na židovské cestì Autor sám židovského pùvodu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè. Sam Wellman – William Carey Kniha o životì anglického misionáøe v Indii. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 167 Kè. Milena Kolmanová – Kruh z malièkých Povídky evangelické spisovatelky z prostøedí lyrické jihoèeské krajiny z období váleèných a pováleèných let. Vázaná, 11,5×17,5 cm, 160 stran, cena 147 Kè.

Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav historie køesanství. Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran, cena 165 Kè. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovìtské tajné služby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou oponou“. A6, 230 stran, cena 83 Kè. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky v japonském zajetí za druhé svìtové války. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kè. Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem o hlubinách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè. Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kè Bratr Andrew – Pašerákem ve službách Nejvyššího Kniha popisuje zaèátky služby bratra Andrewa. Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali zajímat o utrpení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnìž pomohla nalézt víru v Ježíše Krista. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str., cena 245 Kè

Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si mùžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky. Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese mucednici.prayer.cz (nebo www.mucednici.prayer.cz)

HLAS MUÈEDNÍKÙ 2 / 2011 FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:

Šestadvacetiletá Gasurama Prodhanová je vdova po křesťanském pastorovi, kterého zabili militantní hinduisté. Gasurama, která má tři děti, žije nyní se svými třemi dětmi v utečeneckém táboře v okrese Kandhamal (stát Odisha). Patří ke skupině křesťanských vdov, které v tomto táboře podporuje Hlas mučedníků.

RICHARD WURMBRAND NAPSAL

Vytrvat až do konce „Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ (Marek 13,13)

Naši milovaní! Každý evangelikálnì založený køesan ví, že „kdo vìøí a je pokøtìn, bude spasen“ a má za to, že to staèí. Ježíš ale neøíká, „kdo jenom vìøí a je pokøtìn“. Pro spásu je nutná ještì další podmínka: vìøící musí vytrvat až do konce. Dnes se nám pøedkládají rychlá øešení. Násilný manžel, svárlivá žena? Rozveïte se s nimi! Vzpurné dìti? Pošlete je pryè! Staøí nemohoucí rodièe? Zbavte se jich! Neloajální pøátelé? Pøestaòte se s nimi stýkat! Nepoctiví obchodní partneøi nebo zamìstnanci? Vzdejte se jich a propuste je! Falešná uèení v církvi? Oddìlte se od ní! Pokoušeni ke høíchu? Spáchejte ho! Jste plni pochybností? Vzdejte se víry! Ježíš ale doporuèuje pravý opak: vytrvejte! Vytrvání však není na chvilku, vytrvat je nutné až do konce! Církev chová k úctì ty, kteøí se nedali odradit ani utrpením.

Muèednictví apoštola Tomáše

Apoštol Tomáš odešel do Indie, kde byl jediným køesanem v zemi naplnìné modláøstvím. Vìdìl, že aby byl nìkdo spasen, musí se stát spravedlivým pøed Bohem a že mu v tom nepomùže nìjaká diplomacie. Byl si rovnìž vìdom toho, že nejen víra v Ježíše, ale i horlivost, jakou mìl Pinchas, který na svou pìst potrestal høích, je „poèítána za spravedlnost“ (Žalm 106,30–31). A tak Tomáš vstoupil do jednoho chrámu plného model a modláøù a sekerou tam rozsekal na kusy sošky, které mu pøišly pod ruku. (Kusy tìchto bùžkù jsou stále ještì k vidìní v tomto bývalém pohanském chrámì, který byl pozdìji pøemìnìn na kostel.) Po krátké, ale pøesvìdèivé promluvì, doprovázené zázraky, se dali od nìho mnozí pokøtít, vèetnì øady knìží. Nepochybnì vykonal totéž i na jiných místech, a proto se ho nepøátelé brzy snažili zabít. Projevy nenávisti snášel trpìlivì, nebo vìdìl, že jenom ten, kdo neustane a vytrvá až do konce, bude spasen. Jednoho dne, když se apoštol Tomáš modlil pøed køížem, pøistoupil k nìmu zezadu vrah, kterého najali pohanští knìží, a probodl ho dýkou. 1

Jeho krev rudì zbarvila køíž, pøed kterým se Tomáš modlil. V branách ráje na nìho èekali andìlé se záøivými úsmìvy na tváøích.

Muèedníci dvacátého století

Muèedníci dávnovìku mají své dnešní následovníky. V sibiøském mìstì Salajr (Kemerovská oblast) sloužili za ruské bolševické revoluce v roce 1917 v církvi dva køesané. Jeden se jmenoval Rafael, druhý byl církevním diakonem a jmenoval se Terentij. Když se jednou oba v kostele modlili, vtrhli náhle dovnitø rudí. Zatímco diakon utekl, Rafael pokraèoval dál v modlitbì, jako by se nic nedìlo. Komunisté se na nìho vrhli a odvlekli z kostela. Pak ho pøivázali na ocas konì a vláèeli ho po ulicích, polích a strniskách a nakonec ho mrtvého hodili do jedné jámy. Nìkdo by si pomyslel, že vešel do svého vìèného odpoèinutí. Ale svatí si nedopøejí odpoèinek, jsou-li duše jejich pøátel v nebezpeèí, že nevytrvají až do konce. Následující noci se ve snu ukázal Rafael onomu diakonovi. Se záøivì zlatou korunou na hlavì mu øekl: „Bratøe, bojíš se pøijmout korunu? Èeká na tebe! Získej ji!“ Ráno se Rafael vydal k rudým, aby vyznal svoji víru. Spoleènì s dalšími devíti èleny jeho sboru ho zastøelili a vhodili do téže jámy jako Rafaela. Pozdìji se na tomto místì objevil pramen vody, který nezamrzne ani v tuhé sibiøské zimì. Takoví lidé vytrvali až do konce a byli spaseni!

Zemøeli za slavení Velikonoc

Mnozí køesané byli posláni do pracovních táborù, kde odmítali pracovat o Velikonocích, protože chtìli slavit Kristovo vzkøíšení. Životy tìchto vytrvalých vìøících èasto ukonèila rána sekyrou do hlavy. Ostatní vìzni vytesali jména umuèených køesanù na kamenné stìny tunelu, kde døeli jako otroci. Ale pøedevším byla jejich jména zapsána v nebesích. Budou tam zapsána i naše jména, pokud budeme až do konce snášet i mnohem lehèí køíže a uchováme si porozumìní, smilování, odpuštìní a víru. A pokud budeme zase slavit nìjaký køesanský svátek, pøipomeòme si rovnìž ty, kteøí za takovou oslavu položili tøeba i své životy. Pamatujme rovnìž na ty, kteøí jsou ve vìzení pro víru dokonce i dnes! Kéž nepomáháme jen pronásledované církvi, ale uèíme se i od hrdinù víry, kteøí nehledali snadná øešení svých životních obtíží.

Útìcha v zármutku

Bùh zaslíbil, že naše zármutky se zmìní v radost. A pokud by selhal ve splnìní svého zaslíbení, musel by selhat i ve svém božství. Ale to se nestane! Naše zármutky se stanou radostí, protože On „nesl naše utrpení a obtížil se našimi bolestmi“ (Izajáš 53,4). Kdybychom si v každé chvíli uvìdomovali, že se všechna naše tìžká bøemena promìní v èisté zlato, potom èím více toho bychom toho nesli, tím bychom byli šastnìjší. 2

Vytrvejme až do konce, naši milovaní, a takto získáme spásu. Ve všech našich obtížích je Ježíš naší útìchou. Pracujte s námi a spoleènì pøinášejme útìchu ostatním. Dìkujeme vám za vaši lásku, dary i modlitby. V Kristu váš Richard Wurmbrand

[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn ètrnáct let v komunistickém žaláøi. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným køesanùm. Tento èlánek pochází z amerického zpravodaje Hlasu muèedníkù z bøezna 1995.]

PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKE V DNES

Duchovní revoluce v Alžírsku V roce 2008 vydaly na severu Alžírska místní úøady pastoru Hakimovi povolení ke stavbì shromažïovací haly. O rok pozdìji, v roce 2009, se zde scházelo na tøi sta køesanù, což je v zemi, kde je šestadevadesát procent obyvatelstva muslimského vyznání, uèinìnou raritou. Avšak brzy se ukázalo, že místní radikální muslimové udìlají všechno pro to, aby rùstu køesanství v této oblasti ráznì zamezili. Netrvalo dlouho a pastor Hakim obdržel policejní výzvy, které mu naøizovaly, aby bohoslužby v novì postavené budovì pøestal poøádat. Dùvodem byly údajné stížnosti lidí ze sousedství. Pastor Hakim na to

Navzdory útlaku jak ze strany vlády, tak od militantních muslimù, pokraèují alžírští køesané ve køtìní nových vìøících. Tento køest se konal na uzavøeném dvoøe domu, který patøí jednomu z tamních vìøících.

3

nedbal a pokraèoval v konání pravidelných shromáždìní. V prosinci 2009 zablokovala vchod do modlitebny více jak dvacítka radikálù, kteøí se snažili zabránit køesanùm v úèasti na vánoèní bohoslužbì. O dva dny pozdìji vniklo nìkolik militantù do budovy, kde odcizili ozvuèovací zaøízení. V následujících týdnech nabralo nepøátelství odpùrcù na obrátkách. 2. ledna 2010 vtrhli radikálové do kostela bìhem bohoslužby, pøítomné køesany všemožnì zastrašovali a dokonce prohlašovali, že pastora Hakima zabijí. O týden pozdìji došlo ke stejnému pøerušení shromáždìní, ale tentokrát došlo i na vandalství, které ukonèil až pøíjezd policie. Ale ani to ještì nebyl konec. Zanedlouho se militanti objevili nanovo a tentokrát znièili a spálili veškeré vybavení modlitebny – Bible, zpìvníky, ozvuèovací zaøízení, nábytek i døevìný køíž. Díky pøispìní Hlasu muèedníkù pastor Hakim nahradil vše znièené novým. Když jsme ho však v øíjnu minulého roku navštívili, vyprávìl nám, že radikálové se v jeho kostele objevili nanovo a výsledkem bylo další vandalství. Tentokrát mu znièili pøívod elektøiny. Tøebaže tyto útoky zredukovaly poèet èlenù jeho sboru ze tøí stovek na pouhých deset vìøících, kteøí mìli i nadále odvahu navštìvovat shromáždìní, káže pastor Hakim v ponièené modlitebnì i pro tuto hrstku vìøících. „Je to znaèné rozèarování, ale nechci za žádnou cenu dát najevo, že jsem rozèarován,“ prohlašuje pastor Hakim. „Pokud jde o mne, jsem pøipraven v této modlitebnì zemøít. Naší vizí zùstává, že se celá zem obrátí ke Kristu.“ Køesany v Alžírsku neodrazuje od víry v Krista ani nebezpeèí ztráty zamìstnání nebo osobního vlastnictví, ani odcizení vlastních rodin. Dùvìøují prostì Kristu, že je pøevede pøes rozbouøené vody pronásledování a bude skrze nì i nadále konat. „Je to Bùh, kdo je zde pøi práci, a nikoli lidé,“ prohlašuje letnièní pastor Tarik z oblasti Tizi Ouzou. Horský region Tizi Ouzou leží asi sto kilometrù od hlavního mìsta a je považován za støedisko hnutí protestantismu v Alžíru. Vìtšina ze sto tisíc alžírských protestantù žije právì v této oblasti, která je rovnìž domovem etnické skupiny známé jako Kabylové. Sbor pastora Tarika patøí k nìkolika alžírským sborùm, které se od roku 1996 rozrostly z ménì jak deseti èlenù na více jak tisícovku vìøících. V roJeden z èlenù sboru pastora Hakima prohledává ohoøelé zbytky nábytku, Biblí, zpìvníkù a dalších ce 2009 se letnièní církev v Tizi Ouzou rozhodla vyvìcí, které zùstaly po øádìní militantních muslimù. 4

stavìt vzhledem k stále vìtšímu poètu èlenù novou budovu. Místní úøady sice pøikázaly stavbu zastavit a pastor Tarik a další vìøící byli vyšetøováni, ale nyní se v budování pokraèuje a sbor zùstává i nadále otevøený pro novì pøíchozí. „Když Bùh prohlašuje, že bude ve svém díle pokraèovat, pak se tak i stane,“ øíká pastor Tarik a dodává: „Máme sice spoustu problémù, ale uprostøed tìchto obtíží vždycky uvidíme pøi práci Boží ruku.“

Bùh poskytuje východisko i v bezvýchodné situaci

V osmdesátých letech byla vìtšina církví v Alžírsku jen pozùstatkem francouzského koloniálního období, které trvalo od roku 1830 a skonèilo v roce 1962. Ti, kteøí chodili do kostela, byli v drtivé vìtšinì katolíci narození mimo Alžírsko. Zdejší zákon jim sice dovoloval praktikovat svou víru, avšak bez možnosti evangelizovat pøevážnì muslimské obyvatelstvo. Tøebaže byla tato oblast kdysi rodištìm Augustina Aurelia, jednoho z nejvlivnìjších køesanù historie, stalo se Alžírsko pro evangelium uzavøenou zemí. Avšak v roce 1983 si skupinka mladých lidí v Tizi Ouzou všimla jakýchsi turistù, kteøí v jejich oblasti stanovali. „Vybrali si hodnì vìtrné místo a navíc stavìli stany špatným zpùsobem. Vítr jim bral jak stany, tak všechny vìci,“ vzpomíná Hassan. „Smáli jsme se jim, ale pak jsme se jim snažili pomoci.“ Hassan se dal asi s deseti ostatními kamarády s turisty do øeèi a zanedlouho cizinci vyzvali alžírské mladíky k fotbalovému zápasu. Mladíci ale turistùm øekli, že jejich nejlepší fotbalista nemùže hrát, protože je právì nemocen a leží doma s horeèkou. „Cizinci nás požádali, zda by ho mohli navštívit, že by se rádi pomodlili za jeho uzdravení,“ vzpomíná Hassan, který jim øekl, že sice o nìèem takovém nikdy neslyšeli, ale že by to mohlo být fajn, protože to nemùže nikomu uškodit. A tak se onoho veèera cizinci modlili za nejlepšího fotbalistu okolí, který se bezprostøednì uzdravil. Následujícího dne pak došlo k fotbalovému zápasu, po kterém se mladí Alžíøané turistù vyptávali na jejich modlitbu za uzdravení. „Chtìli jsme vìdìt, kdo za tímto podivuhodným uzdravením stál,“ vypráví Hassan. Nakonec turisté mladíkùm vyprávìli o milosti a spáse skrze víru v Ježíše Krista. Pak turisté zase odcestovali. „Cítil jsem, že ten pøíbìh, který nám cizinci sdìlili, není jen nìjakým pøíbìhem, ale že je to skuteènost,“ øíká Hassan. „Mìl jsem najednou velikou touhu všechno opustit a následovat tohoto podivuhodného Ježíše.“ Hassan ale rychle poznamenává, že tito turisté nebyli misionáøi. Setkání s nimi pak oznaèuje za zázrak a ona fotbalová episoda je všeobecnì považována za jeden z hlavních okamžikù pøi šíøení evangelia v souèasném Alžírsku. „Sotva bychom spoèítali množství lidí, kteøí následkem této události pøišli k víøe v Krista. Dùsledkem byla spousta obrácení a spousta zázrakù,“ 5

prohlašuje Hassan. „Nevíme, jak se to stalo, jen víme, že lidé pøišli k víøe a pøišli k Bohu.“ V zemi, kde neexistuje ani jedno køesanské knihkupectví, kde nepùsobí ani jedna národní køesanská kongregace, poskytl Bùh východisko i v tak evidentnì bezvýchodné situaci. Køesanství od oné události zaznamenalo velký nárùst a stalo se v Alžírsku nejrychleji rostoucím náboženstvím. Následnì se alžírská vláda, pøedevším kvùli silnému tlaku skalních islámských zemí, rozhodla rozmach køesanství zastavit. Hassan i jeho pøátelé se nìkolikrát ocitli kvùli svým aktivitám ve vìzení. V roce 2006 vydal alžírský parlament Noví køesanští konvertité v Alžírsku pøijímají køest pomocí èehokoliv, co je restriktivní zákon o neislámských orgaprávì po ruce, vèetnì vany a vìdra. nizacích. Toto naøízení omezuje køesanské kongregace jen na prostory jejich modliteben, dále omezuje šíøení køesanské literatury a stanovuje trestní sazby pro ty, kteøí „podnìcují, podporují nebo využívají podvodné zpùsoby k získávání muslimù pro jiná náboženství“. Zákon dále zakazuje produkci literatury èi videonahrávek, jejichž cílem je „znejisovat víru muslimù“. Za tyto èiny mohou být jejich pachatelé odsouzeni až k pìtiletému vìzení a k penìžité pokutì. V únoru 2008 uzavøely úøady v oblasti Kabylie šestadvacet sborù s odùvodnìním, že nemìly patøiènou úøední registraci. Tøebaže od té doby nedošlo k žádnému dalšímu pøípadu uzavøení sboru, žádná církev ani køesanské skupina nedostala úøední schválení k èinnosti, aèkoli øada tìchto žádostí byla podána již nìkolikrát.

Ježíš dosáhne i za hranice

Právì v dobì, kdy alžírská vláda napíná své síly k zastavení evangelizaèních aktivit v oblasti Tizi Ouzou, køesané v oblasti Kabylie zaèínají pùsobit i za hranicemi svého historického i náboženského území. Asi patnáct set kilometrù od Tizi Ouzou, v Sahaøe, v nehostinném a hluboce muslimském koutu Alžírska, není žádný evangelista vítán. A pøesto „Hamid“ a jeho žena „Imane“ opouštìjí pohodlí své vesnice v Kabylii, aby se ujali práce v opuštìné kongregaci v jednom vìtším mìstì na jihu Alžírska. „Když jsme poprvé pøijeli na naše nové pùsobištì, pomysleli jsme si, co zde vlastnì pohledáváme,“ vzpomíná Hamid. Potom jsme zaèali rozmlouvat s lidmi a pøitom jsme si uvìdomili, jak obtížné bude do tohoto 6

mìsta proniknout s køesanstvím. Všude, kam jsme se podívali, stála nìjaká mešita.“ Pak zaèal manželský pár konat domácí bohoslužby. Nejprve byli jen sami dva. Pozdìji se k nim pøipojili tøi další køesané z nedalekého katolického kostela, kam ale chodili pouze cizinci. Když se s nimi sešli potøetí, objevila se policie. „Odvedli mì na policejní stanici k výslechu,“ vypráví Hamid. Strávil jsem tam celý den. Ptali se mì na mùj pùvod, na rodinu, Oblast vyznaèená temnì hnìdou barvou, vymezuje pøíbuzné a všechno další. region Kabylie, ležící na severu Alžírska. Rovnìž se zajímali, zda mám nìjaké kontakty do zahranièí. Pøikázali mi, abych co nejdøíve mìsto opustil a žádné další setkání už nekonal. Z jejich slov bylo jasné, že nás nepøetržitì sledovali.“ O den pozdìji byli Hamid a Imane vyburcováni ze spánku nìjakým lomozem. Byli to radikální muslimové, kteøí házeli do oken modlitebny nejrùznìjší pøedmìty. Pøi dalším incidentu zastavila Imane a jinou køesanskou ženu skupina muslimských výrostkù. Obì ženy mìly právì namíøeno do centra, kde chtìly navštívit jednu rodinu. Když už se blížily k zastávce autobusu, objevila se skupina asi dvaceti teenagerù, kteøí na ženy pokøikovali, nadávali jim výrazem kafir, což znamená „nevìøící“, a házeli po nich odpadky. „Potom jeden z nich zaèal moji prùvodkyni bít nìjakou železnou tyèí. Pokoušela jsem se ji bránit, a tak se pustil také i do mì,“ vypráví Imane. „Dostala jsem ránu do ramene. Nakonec jsme se daly na útìk a mladíci po nás ještì házeli kameny. Pak jsme se schovaly v jednom obchodì a majitel nám radìji zavolal taxíka.“ I když se Imane dostala domu bez vážnìjší újmy na zdraví, byla to pro ni velice šokující zkušenost. Pøipadali si náhle s manželem jako ve lví jámì, když chtìli Krista zvìstovat v samém srdci muslimského teritoria. „Zaèali jsme pøemýšlet nad tím, že je to asi neuskuteènitelné,“ vypráví Imane. Potom k nám Bùh promluvil skrze slovo ze Skutkù 18,9: ‚Neboj se! Mluv a nemlè, protože já jsem s tebou a nikdo ti neublíží.‘ V té dobì jsme se opravdu báli. Báli jsme se již pøi pøíchodu na toto místo. Ale Pán nás ubezpeèil, že nad námi bude držet svou ochrannou ruku. Za ty pøibližnì tøi roky, co se zde snažíme obnovit køesanský sbor, jsme byli vyšetøováni policií, útoèili na nás skupiny muslimských radi7

kálù a èelíme vandalismu. Hamid a Imane zaèali ztrácet odvahu. Prosili Boha, aby jim ukázal ovoce jejich úsilí. Jednoho veèera manželé vylezli na støechu modlitebny, kde spoleènì poklekli k modlitbì. „Modlili jsme se, abychom získali do konce roku pro Krista pìt nových duší,“ prohlašuje Hamid. „Prosili jsme o pìt nových arabských vìøících, Jedna z arabských žen, které se kvùli její víøe v Krista což mìlo být i naše znazøekla rodina, nyní pobývá v našem azylovém domì mení, že Bùh je v našem v Alžírsku, kde si ète ve své první osobní Bibli. úsilí s námi.“ Mìsíc po této modlitbì pøišel do naší modlitebny mladý Arab. „Jsem muslim,“ prohlásil. „Ale chtìl bych se nìco více dovìdìt o Kristu.“ A bìhem tøí mìsícù skuteènì uvìøilo v Krista pìt nových Arabù. Hamid a Imane nyní spravují kongregaci, kam chodí asi ètyøicítka køesanù. Pro nové vìøící poøádají biblické hodiny a další setkání. Policie je již neobtìžuje a manželský pár prohlašuje, že pronásledování, kterým prošli, jim pomohlo pøinést pravé ovoce. „Myslíme si, že pokud do oblasti Kabylie pøijde pronásledování, køesané odtud pùjdou do jiných oblastí, kde budou získávat pro Krista arabské obyvatelstvo,“ prohlašuje Hamid. „Máme velikou vizi o jižním Alžírsku; modlíme se, aby Bùh rozšíøil ještì více naše pùsobištì. Prosíme, modlete se za naší ochranu i za to, aby noví arabští vìøící nacházeli odvahu vyznávat druhým svou víru v Krista.“ Navzdory mnohým tìžkostem pokraèují køesané v Alžírsku ve zvìstování evangelia. Jsou vdìèni za každou podporu, které se jim dostává od Hlasu muèedníkù i od dalších køesanských organizací. Hlas muèedníkù pomáhá alžírským køesanùm obstaráváním Biblí a køesanské literatury, podporuje podzemní biblickou školu a nabízí i novým konvertitùm v jejich obtížných životních situacích útoèištì v našem tamním azylovém domì. Nedávno jsme pomohli køesanské ženì jménem Amira otevøít malé pekaøství. Když její muž pøišel kvùli víøe o práci, nemohli manželé uživit své ètyøi dìti. „Vypadalo to s námi úplnì bezvýchodnì,“ vzpomíná Amira. Když se Amira modlila o pomoc a Boží vedení, prohlásila v modlitbì, že neumí nic jiného, než upéci chléb. Najednou jí pøišla myšlenka, aby se živila právì peèením chleba. Doma ale mìla jen pár drobných a tak za nì koupila mouku, olej a kvasnice. Upekla z toho pouhé tøi bochníky chleba. 8

Dva bochníky prodala a jeden snìdli sami. Dnes, o rok pozdìji, Amira stále ještì prodává chléb. Avšak s tím podstatným rozdílem, že na to má již tøi pomocnice a všechny jsou novì obrácené Arabky. „O tom se mi nikdy ani nesnilo,“ prohlašuje se slzami v oèích a s úsmìvem na rtech. Vzpomnìla jsem si na Ježíše, který nám slíbil, že s námi bude až do skonání vìkù. Je to opravdu velké povzbuzení; On je vždy s námi.“ – Hlas muèedníkù, USA, kvìten 2011

Když byl manžel Amiry vyhozen ze zamìstnání, pomohl této ženì Hlas muèedníkù s otevøením malého pekaøství, které nyní dává obživu tøem køesanským rodinám.

SVĚDEC T V Í PRONÁSLEDOVANÝCH K ŘESŤANŮ

Egypt Nejt잚í køíž

Manželé „Naasir“ a „Hoda“ pøistoupili ke køesanství od islámu. Mnohokrát je kvùli víøe vystìhovali z domova. Pokaždé si pobrali všechen nábytek a osobní vìci, naložili to na nákladní automobil a odjeli do nového bydlištì – než se zase vše opakovalo. A když k tomu dojde, nejsou pøekvapení, protože znají cenu, kterou musí zaplatit za následování Krista. Hoda, která má svìtlé vlasy a nezvykle zelené oèi, pøišla k víøe v Krista již jako mladá dívka. Jakmile se její rodièe dovìdìli, že se jejich dcera obrátila ke Kristu, zamkli ji v pokoji. Hoda pak v tomto pokoji strávila plné dva roky. Nesmìla spoleènì jíst se svými sourozenci, protože jí pøiøkli oznaèení „nevìøící“. Hodino jediné pojítko s vnìjším svìtem bylo rádio. Rodièe se domnívali, že jejich neposlušná dcera poslouchá sekulární hudbu, ve skuteènosti však poslouchala køesanské vysílání z Evropy a biblické verše, které z programu pochytila, si zaznamenávala na útržky papíru. „Tyto papírky jsem pak schovávala ve svém obleèení nebo v polštáøích. Avšak moje matka mì stále sledovala a obèas nìkteré z tìchto papírkù našla.“ Naléhání rodinných pøíslušníkù na Hodu bylo postupnì vìtší a vìtší. Jeden Hodiin bratranec však byl tajným køesanem. Øíkejme mu „Naasir“. Ten vìdìl do jaké nesnáze se Hoda dostala. A tak se tento 9

vysoký urostlý muž s havraními vlasy rozhodl, že své sestøenici dopomùže k útìku. Další dva roky šetøil, aby mìl dostatek penìz. Po této dobì požádal Hodiiny rodièe o ruku jejich dcery. Tìm se to zamlouvalo, nebo žili v pøesvìdèení, že je jejich pøíbuzný øádným muslimem. Hoda vzpomíná: „Rodièe si øíkali, že to by byl pro jejich nezvedenou dceru ten pravý manžel, a proto souhlasili.“ Naasir a Hoda od té doby spoleènì nesou víru v Ježíše Krista uprostøed železné pece egyptské spoleènosti. Není to vìru snadné. Musejí snášet posmìch svých pøátel a známých. Když se dovìdìl majitel domu, kde bydleli, že jsou konvertité, nechal je okamžitì vystìhovat. Když si našli nový byt, nemìli peníze ani na jídlo. A navíc, jelikož byla právì zima, nemìli ani èím topit. „Tenkrát jsme nemìli ani nábytek, museli jsme spát na podlaze, byli jsme z toho hodnì zoufalí. Ale prožívali jsme Boží blízkost a byli jsme si jisti, že si nás Bùh chce vychovat ke své službì,“ vzpomíná Naasir. Naasir se vìnuje službì evangelizace a rovnìž vyuèuje ostatní, jak by si mìli pøi svìdectví druhým poèínat. Oba manželé nyní žijí v domì, který jim pomohl sehnat Hlas muèedníkù. Tento dùm rovnìž slouží jako azylové obydlí pro káhirské ženy, kterých se jejich rodiny z dùvodu konverze zøekly. „Mìli jsme celou øadu pøíležitostí odejít z Egypta,“ uvádí Hoda. „Avšak vždycky jsme byli toho mínìní, že máme zùstat tady v Egyptì. Manželé rovnìž zakoušejí obtíže pøi køesanské výchovì svého dvanáctiletého syna. Až nyní si uvìdomují, jak je islám hluboce zakoøenìn v celé zdejší kultuøe. „Nejt잚ím køížem, který musíme nést, jsou naše rodiny, prohlašuje Naasir. S obavou pozorujeme, jak je náš syn zmatený z toho, že nìco slyší ve škole a nìco docela jiného zase doma. Ve škole je uèí, že køesané jsou nevìøící a uèitelé dokonce proklínají Krista nebo o nìm tvrdí zlé vìci. Doma se to pak pokoušíme napravovat.“ Naasir a Hoda dokážou hlásat evangelium uprostøed této železné pece jen díky tomu, že jejich víra má opravdový základ v Ježíši Kristu. „První lekcí, kterou jsme se museli nauèit, je mzda, jíž musíme zaplatit za hlásání evangelia. Zde v Egyptì je naší teologií teologie bolesti. Není to teologie prosperity, kterou si zde osvojujeme, ale poznání Ježíše Krista.“ – Hlas muèedníkù, Nový Zéland, duben 2011

Indie Napadený pastor skonèil ve vìzení

Pastor Isaac Samuel zahlédl vetøelce právì vèas. Nebylo tìžké ho poznat, protože mìl na èele tzv. tilaku, namalovanou barevnou skvrnu, typické znamení horlivých hinduistù. Neznámý vstoupil do stanu, ve kterém v té dobì bylo shromáždìno k bohoslužbì asi ètyøicet místních køesanù, kteøí v oblasti Davangere indického státu Karnataka patøí k tìm nejchudším obyvatelùm. Tato komunita tvoøená výhradnì z námezdních dìlníkù a rolníkù byla jednou ze tøí vesnic, kde pastor Samuel v posledních letech sloužil. Všichni 10

èlenové kongregace jsou bývalí hinduisté. Neznámý pøíchozí pøišel na veèerní bohoslužbu konanou 2. února 2011. Sbor se ten veèer modlil za nadcházející rok. Tìsnì pøed osmou hodinou kráèel pastor Isaac dopøedu, aby zaèal vysluhovat Veèeøi Pánì. Ostatní èlenové poklekli a èekali, až na nì pøijde øada. Útoky hinduistických extrémistù vùèi køesanùm mají A právì v okamžiku, kdy v Indii již nìkolik let vzrùstající tendenci. pastor Isaac zaèal s vysluhováním, se neznámý muž násilím prodral zezadu stanu k pastorovi, zaèal kopat do lidí, kteøí kleèeli, a køièel na pastora Isaaca: „Co to tady dìláš? Odkud jsi? Takovýhle lidi tady nechceme!“ Následnì rozhnìvaný hinduista vytrhl pastorovi tácek s nalámaným chlebem a kalich a mrštil s nimi na podlahu. Pak si sáhl rukou nìkam za hlavu. „Myslel jsem, že se chce poškrábat na hlavì,“ vzpomíná pastor Isaac. „Ale on místo toho vytáhl zpod košile dlouhou maèetu.“ Pastor Isaac sice staèil ještì instinktivnì zvednout ruce k obranì, ale již nedokázal zabránit, aby ho zbraò nezasáhla do hlavy. „Nemìl jsem vùbec èas na nìjakou obranu,“ øíká pastor Isaac. „Upadl jsem a pokoušel jsem se vstát, ale útoèník se znovu napøáhl k další ránì. Køesané stojící kolem mì stáli jako omráèení a v první chvíli se leknutím ani nehnuli. Nemohli uvìøit tomu, co se dìje.“ Než ostatní zasáhli, staèil útoèník zasáhnout pastora Isaaca ještì jednou. Silnì krvácejícího pastora pak odnesli do blízké nemocnice. V nemocnici mu rány sešili. Po dvou dnech, když právì pastora vezli na rentgenové vyšetøení, objevili se v nemocnici policisté. Pastor Isaac si nejprve myslel, že mu pøišli øíci, že již útoèníka zatkli. To se také stalo, jenže policisté mìli ještì další šokující zprávu. Oznámili pastorovi, že mají zatykaè také na nìho. Policisté požádali, aby byl pastor Isaac propuštìn z nemocnice, aby ho mohli zatknout. „Pomyslel jsem si, že se nebudu znepokojovat, protože konám Boží dílo a neexistuje dùvod k mému zatèení,“ øíká pastor Isaac. „Ten èlovìk pøece pøišel a napadl mì, tak co by mohli proti mnì mít.“ Násilných útokù proti køesanùm v Indii každoroènì pøibývá. V roce 2010 bylo zdokumentováno 159 útokù v jedenácti indických státech. K nejt잚ímu pronásledování dochází ve státì Karnataka, na který pøipadá 59 z celkových 159 útokù. V tomto roce již došlo k napadení køesanù v minimálnì pìti indických státech. Kromì násilí používají odpùrci køesanství proti pastorùm stále více i indických zákonù o náboženství, v dùsledku èehož jsou chudí pastoøi a další køesané pokutováni. Za vším 11

tím stojí hlavnì snaha zamezit v zemi evangelizaci. Èlovìk, který zaútoèil na pastora Isaaca, podal z vìzení na pastora stížnost, ve které se odvolával na èlánek indického zákona è. 153-A, který definuje jako trestný èin „vyvolávání nepøátelských nálad, svárù a nenávistí mezi rùznými náboženskými, rasovými, jazykovými nebo regionálními skupinami, kastami èi komunitami“. Všeobecnì je však tento zákon používán vùèi nehinduistickým náboženským aktivistùm, a pøedevším Šest indických státù, které jsou vyznaèeny na mapce, pak proti køesanským akpøijaly zákon proti náboženským konverzím. tivistùm. Tøebaže pouze 28. bøezna bylo ve státì Odisha (døíve Urísa) zatèeno v šesti z 28 indických státù šestnáct nových konvertitù za to, že pøijali køesanství bez povolení. Tyto vìøící spolu se dvìma pastory zatkla byl zaveden zákon proti nápolicie na základì udání, které na nì bylo uèinìno boženským konverzím, zav okrese Mayurbhanj. Køesané byli pøedvoláni pøed vázal v roce 2006 nejvyšší soudního úøedníka ve mìstì Baripada a obvinìni indický soud všechny inpodle tamního zákona, který zakazuje náboženskou dické státy dodržovat fedekonverzi bez pøíslušného úøedního povolení. rální zákon o náboženské harmonii, podle nìhož jsou køesanští aktivisté pokutováni. Indiètí církevní pøedstavitelé oznaèují tento zákon za cílený útok proti køesanùm a èinnosti církví. Dojde -li ke stížnostem na èinnost køesanských pastorù na základì tohoto zákona, jsou tito køesané èasto nuceni ukonèit svou službu a pøestìhovat se do jiné oblasti. Když pastora Isaaca policie eskortovala do vìzení, kde byl odveden na celu èíslo 8, zahlédl ve vedlejší cele è. 7 povìdomou tváø. Byl to onen èlovìk, který na nìho zaútoèil na shromáždìní. Ten si nyní klidnì sedìl v sousední cele. „Jednali s ním doslova v rukavièkách,“ uvedl jeden z indických spolupracovníkù Hlasu muèedníkù. Mìl dovoleno procházet se po vìzení, dostával nadstandardní pøídìly jídla a dozorci k nìmu byli nápadnì pøátelští.“ Pastor Isaac o svém útoèníku z vedlejší cely hodnì pøemýšlel a nakonec se rozhodl, že se za nìho bude modlit. „Nejprve jsem byl znaènì rozechvìlý, když jsem toho èlovìka uvidìl hned ve vedlejší cele,“ vzpomíná pastor Isaac. „Když jsem ale prosil 12

Boha, aby mu odpustil, náhle mì všechen strach opustil. Již jsem se nebál, protože jsem nabyl pevného pøesvìdèení, že Bùh je se mnou. Vzpomnìl jsem si na verš z Malachiáše 4,2, kde je zaslíbení o tom, že Bùh bude s tìmi, kteøí se bojí jeho jména. Pokud si v každé situaci zachováte neochvìjnou víru, a se stane cokoli zlého, Bùh vám pošle své vysvobození. Tohle jsem Indiètí køesané, kteøí žijí v nebezpeèných oblastech, radostnì pøijímají Bible a køesanskou literaturu od zakusil ve své cele.“ Když dojde k zatèení jednoho z našich tamních pracovníkù. køesanských pastorù v Indii, èasto jim je – mají-li být propuštìni na kauci – vymìøena velká suma (nìkdy až 2000 dolarù). Pak mohou zùstat bìhem soudního líèení na svobodì. Hlas muèedníkù pomáhá tìmto køesanùm prostøednictvím svých legálních nástrojù: skládáme kauce na uvìznìné pastory, podporujeme jejich rodiny v dobì, kdy jsou ve vìzení, platíme jim právní zástupce. Takto jsme v Indii asistovali u dvaasedmdesáti pøípadù a v souèasnosti pomáháme dalším ètyøiapadesáti uvìznìným køesanùm, k nimž patøí i pastor Isaac. – Hlas muèedníkù, USA, èerven 2011

ÚVAHA TOMA WHITA

Pozorovat kýchání Jakým zpùsobem si mùže Bùh pøipravit køesana, aby èelil svìtu nepøátelskému k evangeliu? Bùh si nás pøipravuje zázraèným a èasto zcela neèekaným zpùsobem. Nedávno tým pìti vìdcù z Univerzity Britské Kolumbie dokonèil studii, podle které již pouhý pohled na fotografii nìkoho, kdo je nemocný, nám mùže pomoci bojovat s nemocí. Tito vìdci provedli experiment s deseti dobrovolníky, kterým promítali zábìry lidí, kteøí kašlali a kýchali a byli na první pohled nemocní. Jiné skupinì deseti dobrovolníkù pak ukazovali zábìry lidí, kteøí na nì míøili zbranìmi. Následnì vìdci provedli krevní testy u obou skupin dobrovolníkù. Pøekvapivì krevní testy ukázaly, že zábìry nemocných lidí vedly k tøiadvacetiprocentnímu navý13

šení látek produkovaných bílými krvinkami, kterými tìlo bojuje s nemocemi. U druhé skupiny dobrovolníkù, kteøí sledovali zábìry se zbranìmi, došlo k pouze šestiprocentnímu navýšení, které vìdci vyhodnotili jako nepodstatné. Bùh si tedy používá nejrùznìjší zpùsoby, aby naše tìlo pøipravil na boj s fyzickými nemocemi. Posiluje náš imunitní systém dokonce ještì døíve, než èelíme opravdové nákaze. A jako vìøící nás Bùh pøipravuje, abychom bojovali s duchovními nemocemi v mnohém podobným zpùsobem. Aniž bychom si to sami uvìdomovali, posiluje Bùh naše duchovní zdraví pro èasy, kdy se nás svìt snaží udolat. Když pøišli køesané navštívit apoštola Pavla do Øíma a vidìli jeho øetìzy, nìkteøí z nich možná plakali nebo mìli pocit porážky. Snad nìkteøí z nich pøestali dokonce svìdèit. Ale pozdìji, když byli vystaveni nepøátelskému okolí, vìtšina z nich necouvla. To, že kdysi vidìli Pavla v okovech, je duchovnì pøipravilo na boj, který je oèekával. V epištole Filipským 1,14 Pavel píše: „Mnohé bratry právì mé okovy povzbudily, aby se spolehli na Pána a s vìtší smìlostí mluvili beze strachu slovo Boží.“ Jeden dobrý pøítel naší misie jménem Steve vyšel z køesanského prostøedí, kde se nikdy neuvažovalo o pronásledování køesanù, tedy až do doby, kdy se do jejich rodiny dostala naše literatura. Pøed lety si Steve všiml, jak jeho žena ète knihu Richarda Wurmbranda Muèen pro Krista. Nejprve své ženì øekl, že ta kniha musí pocházet od ïábla, protože Bùh pøece nemùže chtít, aby kdokoli trpìl. Snažil se jí od ètení odradit, ale neúspìšnì. Jednoho dne bìžel u nich doma v obýváku jejich pes s onou knihou v tlamì. Steve mu knihu vzal a snažil se jí oèistit. Byl rozmrzelý, že byla od psa trochu ponièená, protože patøila jednomu z jeho pøátel. A jak mìl knihu v ruce, zaèal ji èíst. Od té doby se jeho postoj úplnì zmìnil. Byl to on, kdo vymyslel projekt s posíláním evangelizaèních balónù do Severní Koreje. A až do dneška se podílí na naší práci. Bùh si použil svìdectví Richarda Wurmbranda, aby Steva uzdravil od nemoci náboženských pøedsudkù. Ústøední událostí mého duchovního života byla chvíle, kdy mi kapitán Antonio Santoz Salazar dal na ètení knihu, která mì mìla pøesvìdèit, abych se stal komunistou. Bylo to na samovazbì v kubánském vìzení, kde jsem se ocitl kvùli svým ilegálním evangelizaèním aktivitám v této zemi. Jednoho dne mi kapitán Salazar pyšnì podal knihu od kolumbijského marxistického knìze Camila Torrese, ve které autor obhajuje násilné svržení „kapitalistického“ útlaku. Torres, který zemøel v boji jako pøíslušník jedné kolumbijské guerilly, prohlásil, že kdyby dnes žil Ježíš, urèitì by byl guerillovým bojovníkem. Nicménì kniha obsahovala také celou osmou kapitolu Øímanùm. A tak si svrchovaný Bùh použil ruce nepøátel, aby mì zaopatøil touto útìšnou kapitolou Písma. Byl jsem velmi šastný z této pøesnì naèasované vakcinace od Všemohoucího. Bùh nám každodennì posílá lidi, knihy, své slovo, písnì èi dokonce fotografie, aby tím vším posiloval náš duchovní imunitní systém a my 14

mohli ve svìtì obstát a zvìstovat Pána Ježíše Krista. Pro jaký úhel pohledu se za takových okolností rozhodneme, je nesmírnì dùležité. José Zapata, nìkdejší øeditel naší peruánské misie, který nedávno odešel k Pánu, se mì jednou zeptal: „Proè si kupuješ obleèení? Abys je používal. A proè si nás Ježíš vykoupil svoji krví? Koupil si nás, aby nás v tomto svìtì používal.“ José se vždy horlivì snažil o to, aby byl Ježíšovým nástrojem a nic se neohlížel, že se tím stává terèem možných útokù. Jednou na nìho dokonce zaútoèili èlenové teroristické skupiny Sendero Luminoso (Svìtlá stezka). Právì jako pozorování nìkoho, kdo pokašlává a kýchá, nás mùže pøipravit na fyzickou nemoc, tak i sledování životù tìch, kteøí vedou duchovní zápas, nás mùže pøipravit k boji s duchovními nemocemi – odvaha druhých je pøenosná prostøednictvím Ducha svatého. Pokud váš duchovní život potøebuje posílení, ètìte knihu Skutkù. Poté, co si nás Bùh pøipraví k boji, chce si nás i použít. – Hlas muèedníkù, USA, øíjen 2010

ZPR ÁV Y ZE SVĚTA NIGÉRIE Protikøesanské násilí Nedávno pøišla ze severní Nigérie zpráva o dvou tragických událostech, ke kterým došlo v této oblasti v souvislosti s letošními prezidentskými volbami. Oba incidenty jen ilustrují brutalitu protikøesanského násilí, ke kterému zde dochází. Ve federálním státì Bauchi jistý nigerijský misijnì zamìøený pastor cestoval v mikrobusu, který zastavili muslimští radikálové vydávající se za policisty. Ti se pak cestujících zeptali, zda je mezi nimi nìjaký køesan. Když se pastor pøihlásil, muži ho vytáhli z auta a nutili ho, aby zapøel Krista. Když odmítl, nejprve ho zbili, pak mu vydloubali oèi a nakonec ho zabili a jeho mrtvolu spálili. Zbyla po nìm vdova s osmi dìtmi. 18. dubna napadlo nigerijskou vesnici Ung Kerau ve státì Kaduna tøi sta mužù vyzbrojených rùznými zbranìmi. Vesnièanùm se sice podaøilo utéci, ale vesnici útoèníci vèetnì kostela zapálili a místní

zdroje pitné vody znehodnotili. Podle odhadù shoøelo na popel 183 domù a rùzných hospodáøských stavení. Nigerijský biskup z Ikara, rev. Yusuf Ishaya, k tomu prohlásil: „Vesnièané pili vodu ze dvou studní. Ale když pøišli násilníci, znièili jim jejich stodoly a domy a studnì jim zasypali. Kromì toho jim do studní naházeli šaty, zdivo, døíví a nejrùznìjší smetí. Museli jsme také vesnièany varovat, aby vodu ze studní nepili ani poté, co je obnoví, protože není jisté, zda útoèníci nenasypali do studní také nìjaký jed.“ Biskup rovnìž uvedl, že tøi sta obyvatel zmínìné vesnice jsou jen obyèejní zemìdìlci, kteøí byli napadeni prostì jen z toho dùvodu, že jsou køesané. Uvedl rovnìž, že v téže oblasti byly znièeny další dva kostely. Poté, co byl v dubnu znovu zvolen prezidentem køesan Goodluck Jonathan, žijí køesané i kongregace v severní Nigérii pod nepøetržitou hrozbou násilných útokù. Zlobu nad neúspìchem svého muslim15

Dùm jednoho pastora v nigerijském mìstì Ikara, který byl vypálen bìhem nedávných nepokojù.

ského kandidáta Muhammuda Buhari si zdejší radikálové vylévají na pøíslušnících køesanských komunit. Bìhem této doby již bylo vypáleno na dvì stì kostelù a znièeno kolem 1 200 domù. O život pøišlo podle odhadù až 800 lidí. – Barnabas Fund, Velká Británie, èerven, 2011 SÚDÁN Vojenští agenti zabíjejí køesany Podle súdánských køesanských zdrojù zabili tajní vojenští agenti jednoho køesana a islámští vojáci sympatizující s vládou napadali súdánské køesanské kongregace v jihosúdánském státì Kordofan. Køesanské zdroje uvádìjí, že rozvìdèíci Súdánských ozbrojených sil (SOS) zadrželi 8. èervna Nimeri Philipa Kalo, studenta na semináøi sv. Pavla, poblíž vchodu do kanceláøe mise Spojených národù ve mì-

stì al Shaeer v oblasti Kadugli a pøed kolemjdoucími ho bezprostøednì zastøelili. Kalo a další køesané se právì snažili odejít z mìsta, když muslimští militanti z SOS napadli a vydrancovali v Kadugli nejménì tøi kostely. Mise Spojených národù má v této oblasti mandát mimo jiné podporovat plnohodnotný mír mezi súdánskou vládou a køesanským a animistickým jihem zemì a napomáhat procesu odzbrojení. Ozbrojený konflikt v Kadugli mezi jižní a severní armádou vypukl 6. èervna, když jižní síly o mìsíc døíve uchvátily mìsto Abyei. 8. èervna islámští militanti hlásící se k SOS zavraždili podle tamních zdrojù mladého køesana na jednom trhu v Kadugli. Tøiatøicetiletý Adeeb Gismalla Aksam byl øidièem a jeho otec zastává funkci staršího v evangelikálním sboru v Kadugli. Islámští militanti tohoto mladého muže zabili maèetou s výkøikem Allahu-akbar. Tentýž den støíleli militanti v místním katolickém kostele, ale jejich støely naštìstí nikoho nezasáhly. Agenti SOS však u kostela zatkli rev. Abrahama Jamese Lualu. Podle slov jednoho knìze ho vojenští úøedníci odvedli na neznámé místo a po dva dny ho všelijak trýznili. Nakonec ho ale propustili. Islámští militanti ze SOS také zapálili 8. èervna episkopální kostel a kostel Církve Kristovy v Kadugli. „Církve a duchovní jsou zde hlavním cílem tìchto militantù,“ uvedl tamní biskup Andudu Alnail. – Compass direct, 17. èervna 2011

Mùžete nám psát na naši e-mailovou adresu: [email protected]

[email protected]

Další informace v angliètinì lze najít na internetových adresách: www.persecution.com

www.persecution.net

Starší èísla v elektronické podobì naleznete na internetové adrese: mucednici.prayer.cz

16

BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ A ty nejutištìnìjší (ovce) ze stáda, které se mì držely, poznaly, že to je slovo Hospodinovo. Zacharjáš 11,11 Vážný køesan by si mìl klást otázku, co dìlat, aby lépe porozumìl Božímu slovu. Odpovìdí, které by se mu nabízely, by jistì byla celá øada – modlit se, více èíst Písmo, chodit èastìji do shromáždìní, více se biblicky vzdìlávat a tak podobnì. Jenže všechny tyto nepochybnì chvályhodné vìci samy o sobì nestaèí. K zaslechnutí Božího slova nestaèí jen pøeèíst v kavárnì kapitolu z Písma anebo si otevøít nìjaký køesanský èasopis èi vyslechnout zajímavý semináø nebo si popovídat na shromáždìní o nìjakém èasto jen rádoby aktuálním tématu. Ježíš prohlašuje, že máme-li pøinést ovoce, musí Boží slovo sestoupit do našich hlubin, tam zakoøenit a odtud vyrùstat. Jenže naše hlubiny nejsou jen tak snadno pøístupné, nejsou vždy k dispozici a otevírají se jen málokdy, leckdy jen párkrát za život jako poklady svatojánské noci. Je tedy Božím tajemstvím i Božím úsilím, aby se Jeho slovo dostalo do našeho nitra. Všeobecnì se má za to, že nejvìtší porozumìní Písma mìli apoštolé, kteøí nám vytvoøili základ pro novozákonní teologii. Ale toto porozumìní nebylo zadarmo, nebylo jen tak mimochodem. Apoštol Pavel praví: Na všech stranách jsme tísnìni. (2. Kor. 4,8). A na jiném místì si tentýž apoštol stìžuje, že právì apoštolové jsou tìmi nejutištìnìjšími køesany své doby (1. Kor. 4,9). A byly to právì tyto nejutištìnìjší ovce ze stáda, které i pro nás pøijímaly a vykládaly Boží slovo a rozpoznávaly, co je od Boha a co je jen blud. Prožíváme nìjakou tíseò, nebo jich je hned nìkolik, anebo se nám dokonce zdá, že jsme tísnìni ze všech stran? Možná by bylo na místì pøestat se stýskáním a zaèít na tyto obtíže nahlížet z jiné strany, jako na jedineènou a možná již neopakovatelnou životní pøíležitost k tomu, abychom nìco rozhodujícího pochopili z Božího slova a do dalšího života pak vyrazili duchovnì lehèím krokem (Genesis 29,1). Vždy utištìnost je pøed Bohem vynikající kvalifikace, je to výsada a privilegium. Aby zloèinec na køíži otevøel hlubinu svého bytí Božímu slovu a pochopil to, èemu byl celý život lhostejný, musel být nejprve ze všech stran pøibit ke køíži. Jsme-li tedy i my ze všech stran nejrùznìjším zpùsobem tísnìni, pøibíjeni a dobíjeni, pak je na èase, abychom se jako Samuel probudili ze spánku a zvolali k Hospodinu: Mluv, tvùj služebník slyší (1. Sam. 3,10). A pak v plnosti zakusíme onen známý výrok: Ne samým chlebem živ je èlovìk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Amen. -sf-

MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY Skryté kameny v základech církve KRÁL EDMUND A. D. 869 Dánští nájezdníci zabili Edmunda, krále východní Anglie, 20. listopadu roku 869. Korunován na krále o Štìdrém dnu roku 865 ve vìku ètrnácti nebo patnácti let, byl Edmund zbožným anglickým králem. Natolik zbožným, že znal zpamìti celé Žalmy v touze, aby ho vedly pøi prosazování spravedlnosti uprostøed svého lidu. Knize Žalmù se uèil zpamìti jeden rok. Edmund byl typem panovníka, který jednal se všemi nestrannì a spravedlivì a nic nedal na rùzné pochlebníky. Když v roce 866 vtrhli do zemì Dánové, Edmund proti nim usilovnì bojoval, aby zachránil svou malou zemi. Vystavìl na obranu valy, pomocí nichž se po nìkolik let úspìšnì bránil. Ale poté, co odrazil dánské velitele Hinguara a Hubbaa, shromáždili proti nìmu dánští Normané veliké vojsko, které již nedokázal zastavit. Dánové trvali na podmínkách kapitulace,

kterou však Edmund nemohl jako køesan pøijmout. S vìdomím toho, že jeho armáda již nájezdníky nedokáže odrazit a ve snaze vyhnout se masakru, poslal Edmund své bojovníky domù. Bìhem pokusu o útìk byl sám zajat dánskými bojovníky. „Vidìl jsi Edmunda,“ ptali se ho Dánové. Jelikož nechtìl pøímo lhát, odpovídal jim v hádankách. Jeho totožnost však brzy vyšla najevo, a tak byl nakonec pøedveden pøed dánského pohlavára Hinguara (též zvaného Ingvar). Ale Edmund se odmítl podrobit jeho pohanským podmínkám kapitulace a prohlásil, že víra v Krista je mu dražší než vlastní život a nikdy nebude kvùli záchranì svého života urážet Boha. Pobouøení Dánové ho následnì tloukli holemi, pak ho pøivázali ke stromu a nemilosrdnì ho bièovali. Když v této situaci volal ke Kristu o pomoc, jeho uchvatitelé se rozzuøili ještì více. Následnì do nìho nastøíleli tolik šípù, že jeho tìlo vypadalo jako „bodlák posetý trny“. Když Hinguar vidìl, že tento šlechetný král odmítl zapøít svého Boha, sám mu ual hlavu. Edmund zemøel v pouhých dvaceti letech.

Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka. V prosinci vychází dvojèíslo. Toto periodikum je registrováno u Ministerstva kultury ÈR pod evidenèním èíslem MK ÈR E 12970 Bulletin vydává obèanské sdružení POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI

K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm • informovat veøejnost o pronásledování køesanù • podporovat vydávání literatury, která vypovídá o køesanských muèednících a svìdcích víry. Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian Association (ICA). Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židùm 13,3: 1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu

pronásledováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci. 2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám køesanských muèedníkù. 3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování køesanù v totalitních zemích a problémových oblastech. 5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných na køesanech. Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese: Hlas muèedníkù pošt. pøihrádka 21 377 01 Jindøichùv Hradec Úèet pro dobrovolné pøíspìvky: ÈSOB Jindøichùv Hradec è. ú.: 131257607/0300