HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A

HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A

Stále trvající napětí mezi nigerijskými muslimy a křesťany se často zvrhává do smrtonosného násilí.

Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3

3 / 2009

Jak se chovat za extrémních okolností Køesané v Nigérii – obì a chvála Požehnání, kterému se chceme vyhnout Zprávy ze svìta

Nakladatelství STEFANOS nabízí: Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha. A5, 134 stran, cena 77 Kè. Richard Wurmbrand – Vítìzná víra Inspi rující ètení na téma køesanské ví ry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè. Ken Anderson – Smìlý jako beránek Životní pøíbìh známého èínského køesanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti. Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè. John Bunyan – Milost pøehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè. John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf životní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran, cena 175 Kè. Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù v Sovìtském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè. Richard Wurmbrand – Kristus na židovské cestì Autor sám židovského pùvodu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè. Sam Wellman – William Carey Kniha o životì anglického misionáøe v Indii. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 167 Kè. Milena Kolmanová – Kruh z malièkých Povídky evangelické spisovatelky z prostøedí ly rické ji hoèeské krajiny z období vá leèných a pováleèných let. Vázaná, 11,5×17,5 cm, 160 stran, cena 147 Kè.

Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav historie køesanství. Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran, cena 165 Kè. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovìtské tajné služby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou oponou“. A6, 230 stran, cena 83 Kè. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky v japonském zajetí za druhé svìtové války. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kè. Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem o hlubi nách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè. Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kè Bratr Andrew – Pašerákem ve službách Nejvyššího Kniha popisuje zaèátky služby bratra Andrewa. Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali zajímat o utr pení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnìž pomoh la nalézt víru v Ježíše Krista. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str., cena 245 Kè

Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si mùžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky. Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese mucednici.prayer.cz (nebo www.mucednici.prayer.cz)

RICHARD WURMBRAND NAPSAL

Jak se chovat za extrémních okolností „A pak už navždy budeme s Pánem“ (1. Tesalonickým 4,17)

Naši milovaní! Je snadné být mezi tìmi, kteøí povstanou k vìènému životu, anebo budou uchváceni pøi Ježíšovì pøíchodu. Pán dá korunu všem, kteøí milují jeho pøíchod. Taková láska je k dosažení nebes dostaèující. Nic více se nežádá. (2. Timoteovi 4,8) A potom budeme navždy s Pánem. Jaká radost pro nás! Bude to ale rovnìž radost pro nìho, být s námi navìky? Mnozí lidé si užívají pohostinství hostitele, ale ne ze všech musí mít nutnì potìšení sám hostitel. Mnozí byli š astni, že mají na zemi Ježíše ve svém sousedství. Mohl být pøece užiteèný. Ale Ježíš sám jednou poznamenal: „Jak dlouho vás mám ještì snášet?“ (Matouš 17,17) Nebude Bùh unaven, když by mìl být s námi navìky? (Malachiáš 2,17) Ti, kteøí mají vìèný život jako svùj cíl, se musí snažit, aby se podobali Kristu v jeho lásce, èistotì a sebeobìti, aby se tak pro nìho stali dobrými spoleèníky. Ježíš byl pøipraven vzdát se všeho, opustit nebesa a zemøít na køíži, a tak naplnit Boží plán a vydobýt nám spasení. On se cítí dobøe s tìmi, kteøí uvažují stejnì.

Pokyny pro sebeobì

V rumunském vìzení Gherla jsem byl s faráøem Fisherem, který byl odsouzen za to, že rozmnožoval a po církvi šíøil pojednání, které vìøící instruovalo, jak se mají chovat, když se kvùli víøe dostanou do ohrožení života. Tento dokument byl sepsán Franzem Ravennasem a Martinem Guillabertem v dobì Francouzské revoluce, tìsnì pøedtím, než byli oba zmínìní 25. èervna 1794 popraveni nepøáteli církve za svou vìrnost Kristu. Své pojednání sepsali ve vìzení a nazvali jej „Pøedsíò do ráje“. Dokument byl pozdìji hojnì šíøen mezi dalšími vìøícími, kteøí byli vystaveni velkému pronásledování. Zde je jeho zkrácená verze: Ocitnete-li se pøed soudem, mìli byste si pøipomenout, jak se chovali apoštolové, když stanuli pøed veleradou. Uslyšíte-li rozsudek smrti, pøijmìte jej jako pozvání Krále slávy na jeho svatební hostinu. Mìli byste zakoušet tutéž radost, jakou mìli tito naši pøedchùdci, když se ocitli ve stejné situaci. 1

Až dokonèí ètení rozsudku, øeknìte se svatým Cypriánem a dalšími muèedníky: „Díky Bohu!“ Pøi zpáteèní cestì do vìzení zpívejte, „Zaradoval jsem se, když mi øekli: pùjdem do Hospodinova domu,“ atd. (Žalm 122). Bìhem èekání na popravu zpívejte radostné písnì. Až vám sváží ruce, proneste slova sv. Pavla: „Vždy já jsem pøipraven nejen nechat se svázat, nýbrž i zemøít v Jeruzalémì pro jméno Pána Ježíše“ (Skutky 21,13). Až se otevøou brány vìzení a budou vás odvádìt na popravu, zpívejte: „Brány spravedlnosti mi otevøete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu. Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví“ (Žalm 118,19–20). Cestou pak promlouvejte k vašim strážím slovy Písma o radosti utrpení a smrti pro náboženství Ježíše Krista. A sami pak uvažujte nad takovými slovy, jako je Pavlùv výrok: „Kdo nás odlouèí od lásky Kristovy?“ (Øímanùm 8,35) Když stanete tváøí v tváø popravèím, pøipomeòte si slova apoštola Ondøeje: „Ach, drahý køíži, dávno vytoužený, pøijmi mé poslední vydechnutí, tak jako jsi pøijal mé první vyznání,“ anebo slova velkého muèedníka Ignáce Antiochijského: „Kdy již nastane ta šastná chvíle, ve které budu zabit pro svého Spasitele? Jak dlouho ještì musím èekat? Tyrani, loupežníci, ohni, køíži, divoké šelmy, všechna muèení, spìšnì pøijïte, abych mohl spatøit Ježíše.“ A také se pomodlete za své pronásledovatele. Sv. Polykarp na popravišti s rukama svázanýma za zády, prohlásil s oèima upøenýma k nebi: „Pane Bože Všemohoucí, chválím tì, že jsi mi dal èest sdílet v tuto hodinu kalich tvého Pomazaného pro vzkøíšení tìla a duše k životu vìènému a k obnovì skrze Ducha svatého. Kéž dnes budu s tvými svatými pøijat, coby milá obì. Chválím tì za všechny vìci s tvým milovaným Synem Ježíšem a Duchem svatým. Amen.“

Žít jako muèedníci

Milost muèednictví je výjimeèná. Pokud by všichni køesané zemøeli jako muèedníci, znamenalo by to konec køesanství. Avšak existuje mnoho životù, které mají charakter muèednictví: celoživotní pøipoutání k nìkomu, kdo je duševnì nemocný, spolužití s brutálním nebo nevìrným partnerem, život s nemohoucím èlovìkem, který potøebuje trvalou péèi, dìtství v podruèí násilných rodièù, hoøkost nad rebelujícími dìtmi, které vám zlomily srdce, tragédie retardovaných dìtí, nevyléèitelná nemoc anebo snášení kruté chronické bolesti, ztráta veškerého majetku, ztráta blízké osoby, život s tìlesnou nebo psychickou vadou, anebo prostì jen být jedním z milionù obyvatel tøetího svìta, kteøí hladoví a živoøí bez pøístupu k nezávadné vodì, bez lékaøské péèe, nebo se trpce rmoutit z nìjaké jiné pøíèiny. Èlovìk mùže takový život vést s hoøkostí vùèi Bohu i svým bližním, se smutkem a zoufalstvím, anebo mùže dbát instrukcí muèedníkù Ravenase a Guillaberta, vzdávat díky a zpívat a žít životem Kristovým i v tìch nejkrajnìjších okolnostech. 2

Jsme povoláni, abychom byli navždy s Pánem. Nech má kolem sebe takové jedince, kteøí myslí i cítí jako On, kteøí následují jeho pøíklad.

Pøipomínka albánských muèedníkù

Albánie byla jedinou evropskou zemí, která se prohlašovala za výhradnì ateistický stát, kde nebylo tolerováno jakékoli náboženství. Biskup Ernest Coba, který byl v Albánii znám jako „pøítel chudých“ byl pøedveden pøed shromáždìní ve skadarské katedrále, které svolaly Rudé gardy. Pøítomní na nìho plivali a bili ho kvùli tomu, že se odmítl zøíci své víry. Režim z nìho následnì udìlal poulièního metaøe. Jeho døívìjší farníci ho pak mohli vídat, jak odìn v cáry vykonává tuto funkci tím nejsvìdomitìjším zpùsobem. Èlovìk mùže mít záøící tváø i láskyplný úsmìv i v situaci osobního ponížení. Biskup Coba navíc musel absolvovat komunistické indoktrinaèní školení. Pozdìji byl ale zatèen za vyuèování náboženství a kvùli prohlášení, že „uzavøením kostelù vláda udìlala z køesanù kuøata bez hnízda“. Komunistické úøady ho poslaly do tábora nucených prací. Jeho spoluvìzni vzpomínají, že aèkoli musel tento drobný, více jak sedmdesátiletý staøík tvrdì pracovat, snažil se pomáhat ostatním vìzòùm a nepøetržitì se také modlil. O Velikonocích roku 1979 zorganizoval ve vìzení tajné shromáždìní, které však pøistihla skupina dozorcù. Ti pøevrhli stùl s pøedmìty pro vysluhování Veèeøe Pánì a pøítomné surovì zbili. Vìøící však rány pøijímali s radostí, a to v souladu s výše uvedeným návodem, s vdìèností, že mohou sdílet údìl Ježíšùv, kterého pøed ukøižováním bièovali. Rovnìž i my mùžeme pøijímat všechny životní rány v tomtéž duchu. Následujícího dne byl biskup Coba nalezen mrtvý. Nikdo pøesnì neví, co se stalo. Jeho mrtvé tìlo dozorci spìšnì odnesli. Nyní je již navždy s Pánem a Pán je šasten, že ho má u sebe. Biskup Coba se pøed svou násilnou smrtí úèastnil podobné poslední veèeøe jako Ježíš a také svùj život podobnì obìtoval Bohu.

Být laskavý k pronásledovatelùm

Erich Honecker se svou ženou byli nìkdejšími diktátory ve Východním Nìmecku. Na svìdomí mají tisíce uvìznìných i nevinnì zabitých lidí. V roce 1989 však byli svrženi a pøinuceni opustit svùj pøepychový dùm. Kvùli chatrnému zdraví byl Honecker propuštìn z vìzení, ale jeho bývalí soudruhové se k nìmu neznali, a tak nemìl ani kde bydlet. Následnì mu poskytl útoèištì ve svém bytu faráø Holmer, øeditel køesanského domova pro seniory. Pro tento skutek mìl faráø Holmer dobrý dùvod. Kvùli režimu, který Honecker zastupoval, nemohly faráøovy dìti dostudovat ani støední školu, protože se odmítly pøipojit k aktivitám komunistické mládeže. A tak se Honecker podílel na ponièení jejich profesního života. Avšak køesan je povinen milovat i svoje nepøátele, odpovídat na zlo dobrem, a všechno to konat s radostnou ochotností. Pán bude šastný, že bude mít u sebe navždy takového faráøe. Na køíži se pøece Ježíš modlil za ty, kteøí ho pøibíjeli na køíž. Je to i náš pøístup? 3

Køtìní nepøátel

Ruský pastor Bondarenko, který byl dvakrát zatèen na pøíkaz jistého plukovníka tajné policie, si vzal za cíl pøivést ke Kristu svého pronásledovatele. Sám Ježíš se pøece rozhodl obrátit Saula z Tarsu, svého èasu nejhorlivìjšího hubitele církve, právì když se Saul ubíral do Damašku, aby tam uvìznil køesany. A podobnì jako Ježíš byl i Bondarenko úspìšný a dostalo se mu privilegia pokøtít plukovníka i jeho syna. Podobnì i ukrajinský vìøící Vladimír Chajlo pøivedl ke Kristu psychiatra tajné policie KGB, který ho pøedtím dostal kvùli jeho víøe do ústavu pro choromyslné. Nakonec pøišel k obrácení i syn zmínìného psychiatra, kterého komunisté pozdìji rovnìž zavøeli do podobného sanatoria. Takoví vìøící budou Kristu milými druhy. Pøipojme se k nim a oblibme si cestu køíže, odpouštìní i radosti v tìžkém utrpení. Znal jsem kdysi jistého rumunského pravoslavného patriarchu, který nepochybnì miloval Ježíšùv pøíchod i vìèné pøebývání s Pánem. Avšak zùstává otázka, zda to bude milé i Ježíši, aby s ním pobýval navždy? Když zemøel Stalin, pøinesl tento patriarcha spoleènì s pøedstaviteli dalších vyznání kytici kvìtù k soše diktátora, kde jeden po druhém pronesli ke Stalinovì poctì oslavnou øeè. Pøitom byl Stalin prezidentem Mezinárodní ligy ateistù a mìl na svìdomí desítky milionù nevinných obìtí. Tito hlavní duchovní pøedstavitelé se navíc zøekli pøed komunistickou policií tìch pastorù, kteøí zùstali vìrni Kristu a kteøí navíc záhy zmizeli ve vìzení. Lidé, kteøí jsou ještì dnes pastory, kdysi souhlasili s mým uvìznìním. Nìkteøí knìží donášeli agentùm tajné policie informace, které získali pøi zpovìdi. Tito lidé nebyli nevìøící. Chovali k Ježíši lásku podobnì jako Petr, když zapøel Krista. Mohou èinit pokání, aby jim bylo odpuštìno. Není však lepší uvìdomit si, že budeme s Ježíšem navìky a že se máme již nyní po všech stránkách pøipravit na setkání s ním? Stojí psáno: „Královská dcera v celé své slávì již èeká uvnitø, svùj šat má protkaný zlatem. V záøivém odìvu ji vedou králi...“ (Žalm 45,13–14) Je Božím zámìrem, abychom se pøipravovali na setkání s Ježíšem jako na svatbu. Jsme pøece jako církev jeho nevìstou a mìli bychom ho naplnit radostí. Váš Richard Wurmbrand

[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn ètrnáct let v komunistickém žaláøi. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným køesanùm. Tento èlánek pochází z amerického zpravodaje Hlasu muèedníkù z èervna 1990.]

4

PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKE V DNES

Køesané v Nigérii – obì a chvála Pastor Justin hledí na budovu sboru COCIN, která se nachází ve ètvrti Sarkin Mangu mìsta Jos v severní Nigérii. Pro náhodného diváka to vypadá jako dìsivý sen. Okenní a dveøní rámy pokrývají saze. Uvnitø ohoøelé zbytky oltáøe a oèazený køíž bez kovového lesku. Špinavé skvrny na popraskaných zdech, kolem leží ohoøelé zbytky nejrùznìjších pøedmìtù. A v nedalekém sousedství se do výšky tyèí jeden z mnoha minaretù. Hrùzu nahánìjící zvuky islámského svolávání k modlitbám, které sem doléhají z tlampaèe místní mešity a které pastorovi pøipomínají noc, kdy se islámští fanatikové pokusili znièit jeho sbor. Onen pátek 28. listopadu 2008 bylo celé mìsto Jos na nohou. Islámští bojovníci táhli celým mìstem, zabíjeli køesany a vypalovali jejich domy. Došlo i na sbor pastora Justina a pøilehlé stavení vèetnì jeho domu. Celkem bylo tuto noc zabito na pìt set lidí vèetnì šesti pastorù. Ètyøicet církevních budov lehlo popelem. Útok trval až do následujícího dne. Pøestože pøišel o svùj dùm i všechno vlastnictví, na svém místì setrval. Žije zde i nadále, a i když místní muslimští radikálové vypisují na hlavy takových pastorù odmìny, Justin své farníky neopustil. Nadále organizuje ve ètvrti shromáždìní, a to navzdory tomu, že SOKOTO jeho sousedy jsou titíž musKATSINA limové, kteøí se podíleli na YOBE ZAMFARA BORNO znièení sborové budovy, a KANO KEBBI aèkoli z nedalekého minaGOMBE retu sledují všechno dìní KADUNA BAUCHI NIGER na církevním pozemku. Toto nepøátelství pastoPLATEAU ra Justina neochromilo. A podobný pøístup mají tisíce køesanù, kteøí žijí na 250 zabitých severu Nigérie a kteøí kvù5 000 vysídlených li své víøe v Krista zakoušestáty se zákonem šaríja jí znovu a znovu nejrùznìjší protivenství. A pøestože Od roku 1999, kdy Nigérie získala demokratickou vládu, zemøelo pøi náboženských nepokojích na jsou svìdky mnoha hrùz, severu zemì 10 000 tisíc lidí a dalších 75 000 lidí obìtují tito nigerijští køes- muselo odejít ze svého domova. Na této mapce jsou znázornìna místa, kde došlo k nejvìtšímu násilí. ané Bohu obì chvály.

Pronásledování je nevyhnutelné

Nigérie je domovem jedné z nejvìtší muslimské populace na svìtì. Pøestože je zemì rozdìlena z náboženského hlediska víceménì rovnomìrnì 5

mezi muslimy a køesany, na severu zemì žije vìtší procento muslimù. Tamní islámští extrémisté se snaží získat politickou kontrolu, zavést zákon šaríja a oèistit tento region od nemuslimù. A z tohoto dùvodu je každý Kristùv vyznavaè vtažen na severu Nigérie do náboženského násilí. V roce 2000, když dvanáct severonigerijských státù zavedlo zákon šaríja, došlo následnì k eskalaci napìtí mezi muslimy a køesany. Protesty køesanù, kteøí se náhle ocitli pod tímto islámským zákonem, zažehly náboženské nepokoje v mìstì Kaduna. Pøi nich bylo bìhem dvou dnù nejhoršího náboženského násilí v novodobé historii této zemì zabito více než dva tisíV souèasnosti Hlas muèedníkù pomáhá ce vìøících. V následujících devíti letech si zhruba 90 % obìtí posledního útoku v Nigérii, a to jak zajištìním lékaøské péèe, museli tamní køesané zvyknout tak uhrazením nezbytných výdajù. na nové a nové projevy perzekuce. Pøesto tuto zem neopustili. Z Bible jsou pouèeni o tom, že køesany èeká pronásledování (Jan 16,2). Vìdí, že si Bùh používá tìžkosti k jejich duchovnímu pøetavení. A tak je zde stále trvající napìtí paradoxnì pøíèinou existence celých skupin vìøících, kteøí se hluboce oddali Pánu. Církev Kristova je v severní Nigérii silná a krásná právì kvùli tomu, èím musí procházet. „Potøebujeme povzbuzení, protože pronásledování je zde nevyhnutelné,“ øekl nám Awuna Sunday, køesan, kterému minulý rok nálož vybuchlá pøi jednom z nepokojù v mìstì Jos roztrhala obì ruce. Awuna si stále pøipomíná slova z šesté kapitoly Židùm a patnácté kapitoly Janova evangelia, kde se píše o pevnosti ve víøe i o tom, že máme, jako ratolesti rostoucí ze stromu Kristova, pøinášet hojné ovoce. Awuna je jedním ze stovek nigerijských køesanù, kteøí zùstávají vìrni své víøe navzdory utrpení.

Pobiti jako ovce

Stejnì jako Awuna, zná i Monika z první ruky, že být v severní Nigérii køesanem znamená nevyhnutelné utrpení. V rozhovoru se nám svìøila, že duchovní sílu èerpá zvláštì z páté knihy Matoušova evangelia: „Ježíš prohlašuje, že jelikož byl pronásledován on, bude se tak dít i jeho následovníkùm… proto kdokoli nese tento køíž, bude jednoho dne èelit pronásledování. Toto místo nosím ve své mysli jako zbraò a až do dneška mi dává sílu,“ uvádí Monika. Pøi rozhovoru Monika svírala v ruce kapesník, kterým si utírala slzy, když vzpomínala na osudový den 11. kvìtna 2004. V duchu slyší ještì stá6

le hlas svého manžela, kterého v onen den vidìla naposledy živého. „Manžel pøibìhl se zprávou, že v mìstech Jos a Kano propukly nepokoje a muslimové se chtìjí mstít.“ Když potom Monika vypráví o událostech, které se v Kano udály, nedokáže potlaèit slzy. „Když jsme vyšli do ulic, všichni kolem nás utíkali, aby si zachránili život. V patách za nimi bìželi muslimové ozbrojení noži a holemi a koho popadli, toho bez milosti zabili.“ Monice i jejím dvìma dìtem se podaøilo zavèas uprchnout. Avšak i po pìti letech ji traumatizují vzpomínky na to, co jí øekli muslimští sousedé Monika stále vzpomíná na svéo smrti jejího manžela. „Oni ho rozsekali na ho manžela, kterého bìhem nepokojù zabili muslimští radikákusy a nechali ležet jen tak na ulici.“ lové. Potom vtrhli do našeho domu a pobrali nám všechno, co se jim hodilo. Takové poèínání bylo tehdy bìžné, a navíc poté co dùm vyloupili, tak ho ještì zapálili. Bìhem prvních dnù po manželovì smrti se Monika snažila utìšovat své dìti tím, že Bùh zùstává jejich ochráncem a potìšitelem. „Øekla jsem jim, že i když už s námi tatínek není, je to Bùh, který se o nás bude starat, a že mu musíme dùvìøovat, jako tomu, kdo vládne naší víøe i našim životùm.“ Prostøednictvím našich nigerijských partnerù jsme Monice pomohli se zavedením vlastní živnosti, aby byla sobìstaèná a nemusela být na nikom závislá. Její dìti jsou nyní ve støedisku Hlasu muèedníkù v jiném nigerijském mìstì, kde jsou v bezpeèí a chodí do školy. „Vaše pomoc i modlitby pro nás velmi mnoho znamenají,“ prohlašuje Monika. A jak je tomu s tìmi, kteøí zabili Monièina manžela? „Každý den se za nì modlím, aby jim Bùh otevøel oèi a aby tak pochopili, jaké spáchali zlo. Modlím se, aby je Bùh pøivedl k pokání a k lítosti nad svými høíchy, aby tak mohli uvìøit v Ježíše Krista… To je to, co èiním, a o èem mì i pouèuje Písmo,“ vyznává Monika.

Bùh mì zachovává

Tasallah Oyesanya je muslimská konvertitka ke køesanství, která si je dobøe vìdoma dùležitosti modlitby za své nepøátele. „Bible mì pouèuje, že mám lidi milovat bez ohledu na to, jak se ke mnì chovají, prohlašuje Tesallah. „A tak lidem odpouštím, nebo Bùh odpustil mnì. Odpustil mi mé høíchy, a tím mì vybízí k tomu, abych zase já odpustila tìm, kteøí se proti mnì provinili.“ Jako odpustil Kristus, tak musíme odpustit i my, to je to, co od nás Bùh oèekává, dokonce i tváøí v tváø velikému pronásledování.“ Pøed lety, když Tasallah uvìøila v Krista a provdala se za køesana, 7

odmítla její muslimská rodina uznat Tasallahinu novou víru. A když potom její manžel náhle zemøel, rodina ji opustila úplnì. Ale zavržení ze strany její rodiny nebylo jedinou vìcí, kterou Tasallah trpìla. V roce 2004 ji málem zabil zástup muslimských extrémistù. „Tenkrát mì tloukli do hlavy nìjakým prknem se zatluèenými høeby,“ vzpomíná Tasallah. „Pokoušela jsem se bránit, ale útoèníci vytáhli nùž a bodli mì nejprve do jednoho a pak do druhého ramene. Potom mì zaèali bít klacky po celém tìle, Tasallah ukazuje, kam ji útoè- vèetnì hlavy. Ještì jsem staèila zahlédnout, níci opakovanì udeøili prknem že kolem stojí dav lidí, kteøí celou scénu se zatluèenými høeby. mlèky pozorují.“ Násilníci navíc Tasallah poøezali støepy z rozbitých lahví. V jednu chvíli se jí podaøilo ještì útoèníkùm vysmeknout a hledat pomoc u nìjakého muže, který právì nasedal do auta. Tasalllah se mu snažila vysvìtlit, že jí jde o život. Muž však odpovìdìl: „Jdi pryè, jsi nevìøící. Pøece si nìkoho takového nevezmu do auta. Jen a tì zabijí, nic jiného si stejnì nezasluhuješ.“ Tasallah vzpomíná, že se ještì rozhlédla kolem sebe, ale vidìla, že není, kam by utekla, a tak se modlila: „Ježíši, odevzdávám ti do tvých rukou svého ducha, nech se dìje v mém životì tvá vùle.“ Po této modlitbì k ní pøistoupil jeden z muslimù a odvezl ji do nemocnice. „Mìla jsem hrozné bolesti, byla jsem celá zakrvácená a zaèala jsem ztrácet vìdomí. Ale Bùh mì zachoval pøi životì, vzpomíná Tasallah. Bìhem tohoto útoku Tasallah ještì nevìdìla, že køesané v celém Kano jsou honìni a štváni jako zvìø, støíleni a ubíjeni islamistickými bojùvkami. Tito gangsteøi své poèínání ospravedlòovali tvrzením, že jde o odvetu za nepokoje, ke kterým pøedtím došlo v sousedním mìstì Jos. Thasallahiny dìti, Emanuel a Josefína navštívily ještì téhož dne svou matku v nemocnici. Osmiletý Emanuel jí øekl: „Maminko, ty se uzdravíš, Ježíš to pro tebe urèitì uèiní, on jediný to mùže zpùsobit, neplaè, uzdravíš se.“ Tasallah vzpomínala, jak jí potom Emanuel utíral slzy, a ještì dodala: „Toho dne mì Pán mocnì posílil.“

Naší zbraní je Bible

Po dvou týdnech strávených v nemocnici byla Tasallah propuštìna domù. To, co mìlo být jejím posledním dnem na zemi, Pán obrátil ve slavné svìdectví, kterým potìšuje další ženy. Tasallah nyní spolupracuje s Hlasem muèedníkù v Kano a pomáhá vdovám, které pøišly o své manžele pøi protikøesanských nepokojích. „Vysvìtluji tìmto vdovám, že je nesmírnì dùležité, aby na sebe pohlížely ve svìtle svìdectví Božího slova. Pokud máte Boží slovo, pak zde není žádná hora, která by obstála a zùstala vám stát v cestì. Bible nám poskytuje dokonalou zbraò. To je to, co jim stále zdùrazòuji,“ vypráví Tasallah. 8

Tasallah má sama silné osobní poznání toho, co Písmo øíká o utrpení, a vypráví tedy druhým o vìcech, které sama prožila. Povzbuzuje ostatní pøedevším k vìtšímu poznání Boha a pøipravuje je tak na dobu rùzných zkoušek. Je totiž pøesvìdèená, že to utrpení, kterým si sama prošla, je více ménì nevyhnutelné. „To se stane, když následujete Ježíše tím zpùsobem, který On sám žádá, a vìøte mi, vím co je to utrpení – celá moje rodina se mì zøekla… Když se mì jednou ptali, kdy se vrátím, odpovìdìla jsem jim, že se nevrátím nikdy nazpìt, protože jsem se vydala a jdu za Ježíšem.“ Tasallah zná nìkteré lidi, kteøí tajnì vìøí v Ježíše, avšak kvùli strachu z následkù o tom radìji mlèí. „Pokud jste muslimem, ale pak èiníte pokání a stanete se køesanem, budou hledat zpùsob, jak vás zabít a jak se vás okamžitì zbavit.“ Lidem, kteøí se v takové situaci nacházejí, se Tasallah snaží ukázat na Ježíšùv charakter. „Ježíš nikdy neøekl, že bychom mìli za nìho bojovat, ale øíká, že se máme modlit i za ty, kteøí nás pronásledují. A to je právì to, co my každodennì èiníme. Za nìjakou pomstu se nemodlíme.

Hlas muèedníkù peèuje o vdovy

Bìhem náboženských nepokojù v únoru 2000 v Kadunì, pøišla Hauwa Gandu o svého manžela. Aby rodina nemohla jeho tìlo identifikovat, radikálové ho spálili a ostatky hodili do hromadného hrobu. Zpráva o otcovì smrti velmi tìžce zasáhla jeho tehdy tøiadvacetiletou dceru Josefínu. V její mysli se nìco zlomilo. Záhy po otcovì smrti odešla z domu a její matka ji našla až po dvou dnech. Ještì po devíti letech má Josefína psychické problémy. Dostává záchvaty hnìvu a èasto na nìkolik dní zmizí z domu a její rodina neví, co se s ní dìje. Pøed nìkolika lety ji navíc znásilnil nìjaký cizinec. Hauwa nemùže Josefínu nechávat o samotì. Kromì toho se rodina èasto potýkala s finanèní tísní. Nyní se však situace zmìnila. Pracovníci Hlasu muèedníkù Hauwu a její rodinu pøestìhovali z nevyhovujícího bydlení do èistého novì zaøízeného obydlí. Hlas muèedníkù jí rovnìž poskytl malou pùjèku, která Hauwì umožní založit si vlastní živnost – malý krámek, kde bude prodávat obilniny. Naši pracovníci se rovnìž snaží opatøit Josefínì odpovídající lékaøskou péèi. Hauwa se nám svìøila, že smrt jejího manžela i psychické problémy Josefíny její vírou otøásly. Nyní však nabyla novou sílu ke službì Bohu, a to pøedevším díky vìøícím, kteøí jí pomáhají. Závìrem rozhovoru nám Hauwa odcitovala dva verše ze 40. žalmu: „Žádostivì oèekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mnì a slyšel mé volání“ (verš 2)… „a vložil v ústa má píseò novou, chválu Bohu našemu“ (verš 4).

Bùh na nás nezapomnìl

Hajara Hagaji se ono úterý 22. února 2000 probudila èasnì ráno. Ze spánku ji vyrušilo volání, které pøicházelo od muslimských sousedù. Slyšela, jak na ní volají: „Hajaro, vezmi na vìdomí, že dneska budeš mrtvá ty 9

i tvoje dìti.“ Pak zaèaly na dùm, kde Hajara žila, dopadat kameny a hoøící pneumatiky. V tomto domì žilo asi tøicet nájemníkù, všichni køesané. Kolem poledne se již dál nedokázali ubránit útoèníkùm, ozbrojeným støelnými zbranìmi a noži. Dvaadvacet lidí, vèetnì Hajaøina manžela a ètyø z jejich dìtí, pøišlo o život. Útoèníci jejich tìla naházeli do studnì a stavení zapálili. Hajaøe se podaøilo se dvìma svými Hlas muèedníkù pomáhá nigerijským dìtmi utéci, tøebaže utržily množství vdovám poøádáním šicích kurzù. Po ran. Pøi požáru pøišla navíc Hajara jejich absolvování si mnohé z nich ote- o veškerý svùj majetek. vøely vlastní krejèovskou živnost. „Cítila jsem se, jako by zabili i mne, pøipadala jsem si jako naprostý vyvrhel. Cítila jsem výsmìch lidí, po nìkolik mìsícù jsem skoro nejedla, zanedbávala jsem i osobní hygienu, takže jsem onemocnìla nìjakým svrabem. Zaèala jsem se bát, že pomalu pøicházím o rozum.“ Jeden z nigerijských pracovníkù Hlasu muèedníkù ji nahradil ztracenou Bibli. Asi šest mìsícù po osudném útoku èetla Hajara místo z Izajáše 25,8: „Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setøe slzu z každé tváøe, sejme potupu svého lidu z celé zemì; tak promluvil Hospodin.“ Tento verš dal Hajaøe novou dílu k dalšímu životu. Její srdce naplnilo èerstvé pøesvìdèení, že Bùh svùj lid neopouští. Když jsme se setkali s Hajarou o devìt let pozdìji, její tváø záøila duchovní radostí a vírou. Její dvì dìti nyní spoleènì s dalšími 250 dìtmi studují na škole pøi Štìpánovì støedisku, které sponzoruje Hlas muèedníkù. Hajara také od naší misie dostala stroj na mletí obilí, díky nìmuž si mohla založit drobnou živnost. „Hlas muèedníkù mi pomohl, abych se opìt postavila na vlastní nohy,“ prohlašuje Hajara. Nyní se již zase cítím jako plnoprávná obèanka naší zemì… jsem nesmírnì vdìèná Bohu i všem, kteøí nám pomohli.

Neoblomná trpìlivost

Mysl ponoøená do modlitby, odpouštìní a láska, to jsou nástroje, kterými nigerijští køesané pøemáhají nenávist svého okolí. Právì oni potøebují zvláštní hojnost všech tìchto duchovních darù, nebo zatím nejsou jakékoli známky toho, že by bylo nemilosrdné pronásledování køesanù v severní Nigérii na ústupu. Právì v únoru tohoto roku došlo v severním nigerijském státì Bauchi k nepokojùm, které roznítili militantní muslimové, a pøi kterých zahynulo devìt køesanù a tøi tisíce se jich stalo bìženci. Hlas muèedníkù tìmto pronásledovaným vìøícím poskytl potraviny a lékaøskou pomoc. 10

Násilnosti v Bauchi vedly jedny z tamních novin k odmaskování toho, co násilníci nazývají „zabíjení ve jménu Alláha“ a k naléhavému vyzvání svých krajanù, aby se zasadili proti perzekuci køesanù. Avšak i bez podpory vlády a svých bližních køesané jako Justin, Awuna, Monika, Tasallah a tisíce dalších vìrných Kristových následovníkù žijí na severu Nigérie nadále uprostøed muslimské vìtšiny a odmítají svou víru skrývat. Jejich církevní pøedstavitelé je pøipravují na nevyhnutelné utrpení, a zámìrnì je vyuèují pøednostnì tomu, co Bible øíká o perzekuci køesanù. Jakožto údy téhož Tìla, jsme hrdi na trpìlivost, vìrnost a odvahu tìchto našich bratøí a sester. Pamatujme na nì ve svých modlitbách a vyprošujme jim vytrvalost pøi následování Pána Ježíše. Hlas muèedníkù, USA, èerven 2009

Pøed devíti lety pøišla Hajara pøi protikøesanských bouøích o manžela a ètyøi dìti. V Bohu nalezla novou sílu k životu. Naše misie ji pomohla založit si malou živnost.

ÚVAHA TOMA WHITA

Požehnání, kterému se chceme vyhnout Všichni bychom rádi zanechali svým dìtem za dìdictví po nás dobré vìci, tøeba pìkný nábytek èi auto anebo dùm. Apoštol Pavel sice používá termín „dìdici požehnání“, jenže pokraèuje a popisuje takový druh požehnání (v øeètinì makarios = šastný), o kterém bychom radìji ani neslyšeli. „Ale i kdybyste pro spravedlnost mìli trpìt, jste blahoslaveni.“ (1. Petrova 3,14). V roce 1992 jsem se zúèastnil bohoslužby v jednom sboru v severní Nigérii. Tamní muslimové vypálili tìmto køesanùm velký kostel úplnì do základù. Køesané pak vystavìli nový kostel, který mìl kovovou konstrukci a místo døeva použili plech. O mìsíc pozdìji militanti znièili i tento kostel buldozerem. Ale køesané se pøesto vrátili, kostelní lavice postavili na holou zem a pokraèovali ve svých shromáždìních a chvalozpìvech pod žhavým sluncem. A byli blahoslavení. V Lukášovì evangeliu 6,22–23 øíká Ježíš svým uèedníkùm, „Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidìt,“ a dodává, že mají nad tím jásat radostí, nebo mají velkou odmìnu v nebesích. Rádi bychom si mysleli, že Ježíš tato slova adresoval pouze svým novým uèedníkùm nebo nìjakému misionáøi, který se na svém misijním poli „koupe v potu“. Ve své pøirozenosti se od nìèeho takového s odporem odvracíme. Pokud jsme jako køesané uráženi v médiích nebo nás zesmìšòují rùzní mudrci tohoto vìku 11

anebo jsme pokutováni vysokými èástkami (jak se stalo v Novém Mexiku køesanské fotografce Elaine Hugueninové, která odmítla fotografovat lesbickou svatbu), spíše se cítíme, jako by nás nìkdo fackoval nebo proklínal. Zde je k tomu tématu nìkolik dobrých zpráv. Pøednì Boží pøízeò vždycky nìjak souvisí s našimi momentálními okolnostmi. Starozákonní materiální požehnání – které v kontextu pøijímáme k posílení našeho pohodl- Hossein Karimi ného životní stylu – jsou skuteènì nicotné ve srovnání k novozákonním cestám požehnání, které nám nikdo nemùže vzít. Mùžeme ale rovnìž zùstat vyloupenými, pozemsky smýšlejícími dìtmi, které se rozhodly ignorovat desítky pasáží Nového zákona (Matouš 5. a 10. kap., Lukáš 6. kap., Skutky 5. kap., a mnoho dalších). Pøíležitost vystavit svoji víru ohni tohoto svìta bychom nemìli promaròovat jen kvùli strachu z nepøátelství a odporu. Dùvodem k tomu, že raná církev pøežila a dokonce i rostla za krutého pronásledování v prvních stoletích své existence, bylo požehnání Ducha svatého láskou a horlivostí vùèi tomuto svìtu. Tatហmilost a postoj odpuštìní byl ochranou pro duše tìchto vìøících. A to, že byli první køesané biti a mnohokrát pøišli o své vlastnictví, pro nì znamenalo jen další dùvod k radosti ve víøe. Je nám jasné, že ziskuchtiví Øímané nebyli obráceni ziskuchtivými køesany. Tito køesané zakoušeli novozákonní požehnání, které vùbec nezáviselo na emoèních nebo materiálních prožitcích, která by mìla dosvìdèovat všechna zaslíbení Nového zákona týkající se „požehnání“ nebo „štìstí“. Nárùst køesanské komunity v Íránu rovnìž souvisí s požehnáním tìch, kteøí jsou pro svou víru pøedmìtem nenávisti. Íránského køesana Hosseina Karimiho (viz Hlas muèedníkù 2/2009, str. 15) zatkla 30. ledna tohoto roku íránská tajná policie v mìstì Karaj. Byl zadržován sedmadvacet dní. Sedmadvacetiletý konvertita ke køesanství Hossein byl obvinìn z úèasti na ilegálních domácích shromáždìních, z evangelizování, skladování Biblí a opuštìní islámu. Jednalo se již o jeho druhé zatèení. Tentokrát byl podmíneènì propuštìn, když dal v zástavu svùj dùm. Pokud Hossein nakonec kvùli své víøe o dùm pøijde, budou se nebesa dívat na jeho obì jako na prokletí anebo požehnání? Zastaví svou èinnost? Ví o tom, že pokud patøí všechno Bohu, nepøichází ve skuteènosti vùbec o nic? Myslím si, že to ví. Ježíš mu zaslíbil, že jednou bude mít neskonale vznešenìjší pøíbytek. Jsme ochotni být ze strany tohoto svìta zavrženi? Jsme ochotni jít za brány, kde trpìl i Ježíš? (Židùm 13,12–13) Pøidejte své jméno k dvoutisíciletému seznamu tìchto vítìzù (nikoli obìtí), kteøí vzali ochotnì svùj køíž, aby pro Ježíše Krista pøijali požehnání v podobì nenávisti, zavržení nebo dokonce smrti. Dokud zùstáváme v Kristu, On zachytává na nás vysílané kletby a promìòuje je v drahokamy. – Hlas muèedníkù, USA, èerven 2009 12

SVĚDEC T V Í PRONÁSLEDOVANÝCH K ŘESŤANŮ

Indie Døívìjší pronásledovatel církve svìdèí nyní o Kristu

Vasant Pai vytrhl mladému evangelistovi leták z ruky a s nechutí na nìj pohlédl. Byl nadepsán slovy Ninage Rakshane Beke – „Potøebuješ spasení?“ Jak Vasant trhal leták na kusy, zbylí èlenové jeho party zaèali mladíka tlouci. Za chvíli se k nim pøidal i Vasant. Vasant vyrostl v mìstì Challakere v Indii. Byl synem hinduistického knìze. Jeho bratr, jako hinduistický vizionáø, se hlásil k extrémistické náboženské sektì Hindutva. Vasantovi vštìpoval pøesvìdèení, že køesané jsou jejich nepøátelé. A tak tento mladý muž, který se mìl jednoho dne stát hinduistickým knìzem v Karnataka, nevynechal jedinou pøíležitost k pronásledování køesanù. „Tloukl jsem je,“ prohlašuje Vasant. „Mìl jsem ve zvyku je nechat svléknout do pùl tìla a pak jsem je mlátil tak dlouho, dokud nezaèali øádnì krvácet. Už ani nedokážu spoèítat, kolik Biblí jsem spálil.“ Vasant uvádí, že jeho poèínání bylo zcela typické pro hinduistické radikály v Indii, kteøí svou agresi obracejí vùèi køesanùm. Tøebaže je v médiích Indie líèena jako víceménì pokojná zemì, Vasant vypráví, jak hinduistiètí radikálové své stoupence uèí fyzicky týrat køesany. Pøestože byl Vasant veden k této nenávisti, byl na druhé stranì zvìdavý na uèení o jejich spasiteli Ježíši Kristu. V šestnácti letech, když kvùli své ambici stát se hinduistickým knìzem, studoval starovìké sanskrtské texty, narazil Vasant na pasáže týkající se „lidské høíšnosti“, potøeby „spasitele pro vykoupení èlovìka“, a zejména pak na slova om shree kannika sutaya namaha, což znamená „svatého syna panny“. „Jak jsem èetl, dospìl jsem k tomu, že tato místa pojednávají o Ježíši. A když jsem se pak ptal rodièù i svého uèitele, co tyto termíny znamenají, nikdo mi na to nedokázal kloudnì odpovìdìt a spíše se snažili, abych se tím dále nezabýval. Ale Vasant pokraèoval v ještì hlubším studiu. Již v této dobì se úèastnil rùzných zátahù na køesany, pøi kterých s ostatními militanty vìøící bili a pálili jim Bible. Jednu Bibli však nespálil, a místo toho si v ní zaèal èíst. Nìkolik let srovnával Bibli s hinduistickými texty. A tak pomalu zaèalo do nìho Boží slovo prosakovat a Duch svatý v nìm zaèal pracovat. Když se jeho rodièe dovìdìli, že ète Bibli, dostali strach. Musel pak chodit na pohovory s hinduistickými uèiteli, kteøí se ho vyptávali na jeho vztah k Ježíši. Ještì vìtší poprask zpùsobilo, když u nìho rodièe našli traktát „Potøebuješ spasení?“. Divné chovaní Vasantovo postupnì vyvolalo rozruch v celém jeho pøíbuzenstvu. Jeho dìdeèek byl vìhlasným hinduistickým knìzem, jeho starší bratr vyhlášeným Swami. Vasantova rodina 13

si nemohla dovolit, aby nechala svého èlena chodit po okolí hlásat evangelium. „Na šest mìsícù mì doma zamkli,“ vzpomíná Vasant. Jídlo a vodu mu podávali malým okénkem. „Modlil jsem se ke všem hinduistickým bohùm, které jsem znal, ale vìdìl jsem, že mi z nich nikdo nepomùže. Nakonec jsem se zaèal modlit k Ježíši Kristu, aby mi pomohl, je-li on pravým Bohem.“ Krátce po této modlitbì byl Hlas muèedníkù opatøil Vasantovi motocykl, aby mohl evangelizovat i v odlehlých venkov- Vasant skuteènì osvobozen. Ale ských oblastech. Evangelisty jako je Vasant jeho rodina se ho zøekla, pøestože zásobujeme Biblemi, køesanskou literatu- se nikdy nepøestal za všechny své rou, hradíme jim cestovné a dalšími zpùsoby pøíbuzné modlit. Vasant cítil poje podporujeme, aby obstáli pøi šíøení evangevolání stát se evangelistou a tak lia i uprostøed nepøátel. zaèal hojnì studovat Boží slovo. Po èase mu napsala matka dopis, ve kterém vyjádøila pøání dovìdìt se nìco více o Ježíši. „Šel jsem domù s velkou radostí v srdci a i oni vypadali šastnì.“ Po spoleèném jídle mu matka dala cukrový bonbon, který mìl vždycky rád. Za chvíli se mu ale zaèalo dìlat mdlo a cítil se hroznì slabý. V hrozném tušení vyskoèil od stolu a vybìhl z domu. V zoufalém bìhu cítil, jak ho pálí ruce a jeho tìla se zmocòuje tøes. Nakonec upadl uprostøed cesty a ztratil vìdomí. Naštìstí ho náhodní chodci dopravili do nemocnice. Vasant je pøesvìdèen, že se ho jeho matka pokusila otrávit. Pozdìji se dovìdìl, že ho jeho rodina symbolicky „pohøbila“ coby vydìdìného a mrtvého syna. V té dobì byl Vasant úplnì sám a musel se nìkolik mìsícù všelijak protloukat. Když jednou kráèel pustými ulicemi, pøidružili se k nìmu dva muži. Jeden z nich byl Vasantovi nìjak povìdomý. Byl to onen mladý evangelista, kterého Vasant kdysi ztloukl. A místo toho, aby se mu nyní jako vydìdìnci a bezdomovci vysmáli, ujali se ho, dali mu peníze a Bibli a sehnali mu bydlení u jednoho køesanského dìlníka v sousedním mìstì. Od té doby uplynula øada let a Vasantovi prošlo rukama na padesát tisíc takových traktátù, které kdysi trhal a pálil a které v následujících letech rozdával hinduistùm po celé Indii. Èím se Vasant skuteènì stal, se lze dovtípit z jednoho pamfletu, který o nìm militantní hinduisté napsali. V tomto textu mimo jiné èteme: Tento muž patøil pùvodnì do rodiny bráhmanských knìží, ale nyní se dostal pod vliv „Anglièanù“, a zaèal obracet spousty lidí, což se mu daøí díky podvodùm, ke kterým patøí, podle jeho kritikù, to, že hovoøí laska14

vì s chudými a nejrùznìjšími zpùsoby jim pomáhá, shání mladým lidem práci, mladým ženám opatøuje ženichy a pomáhá tìmto rodinám v jejich zaèátcích, atd., což ale všechno koná s cílem „obrátit“ je. Ach, hinduistiètí bratøi, pokud máte v sobì alespoò nìjakou mužskou hrdost, sjednote se a uèiòte pøítrž rejdùm tohoto èlovìka. A jednou se jim to už takøka podaøilo. Chytili Vasan- Vasant býval stoupencem Hindutvy, extrémistické hinduistické skupiny, a s podobnou skupinou, jako ta, zrovna když se vracel ze je ta na obrázku, napadal køesanské evangelisty. shromáždìní, svázali ho, Hindutva usiluje o to, aby v Indii existovalo pouze povìsili hlavou dolù a roz- náboženství hinduistické. Právì její pøívrženci jsou dìlali pod ním oheò. Ale zodpovìdní za nedávné nepokoje v indickém státì naštìstí ho zachránil jeho Urísa, pøi kterých zahynulo mnoho køesanù. soused a odvezl Vasanta do nemocnice. Tøebaže Vasant dobøe ví, že unikl smrti jen o vlásek, pokraèuje i nadále ve své službì pøi které rozdá asi 25 až 30 traktátù dennì. Nyní poøádá biblický tábor pro mladé lidi, kterého se úèastní i mládež z devíti sborù ze zámoøí. Nedávno pøišel pøi dalším útoku o život køesan, který pomáhal Vasantovi pøi organizaci tábora jako øidiè. Vasant byl pøi útoku zranìn a od té doby kulhá. Protože se ale Vasant setkal se skuteènou Boží láskou, nemùže jinak, než milovat i ty, kteøí ho pronásledují. „Vyprávím jim o evangeliu, protože neznají pravdu,“ øíká Vasant. „Mìli by pochopit, že Ježíš za nì zemøel, aby mohli být zachránìni.“ Hlas muèedníkù, USA, èerven 2009 ZPR ÁV Y ZE SVĚTA ÈÍNA Zatèení známého obhájce lidských práv 4. února tohoto roku byl ze svého domova unesen tajnou policií Gao Zhisheng. Od roku 2005 byl Gao opakovanì zatýkán, vìznìn a krutì muèen èínskou tajnou policí. Jeho hlavní èinností, kterou komunistická vláda chápala jako nepøátelskou jejímu režimu, bylo obhajování pronásledovaných èínských køesanù. V roce 2006 založil Gao

se skupinou dalších známých obhájcù lidských práv organizaci nesoucí název Asociace obráncù práv èínských køesanù. V roce 2007 byl Gao zatèen a za møížemi strávil padesát dní. V této dobì byl krutì muèen, což sám popisuje slovy: „Tloukli mì tak hrozným zpùsobem, že jsem upadl na zem a zaèal jsem se zcela nekontrolovatelnì tøást po celém tìle.“ Gao své muèení pozdìji popsal v otevøeném dopise. Svou situaci v Èínì vylíèil slovy: „Bojuji za svobodu a lidská práva, 15

ale v dùsledku toho je celé rodinì svoboda odpírána. Má touha po právu a spravedlnosti nám v Èínì pøivodila pouta, okovy a nekonèící pronásledování.“ V reakci na množství protestních dopisù adresovaných zastupitelským a vládním úøadùm, popírá èínská vláda, že by Gao byl v nìkterém z èínských vìzení. Pošlete protestní lístek èínské ministryni spravedlnosti K tomuto vydání Hlasu muèedníkù je rovnìž pøiložen protestní lístek adresovaný èínské ministryni spravedlnosti v souvislosti s utajovaným zatèením Gao Zhishenga. Zde je pøeklad anglického textu na protestním lístku: Vážená paní ministrynì, jsem informován(a), že èínské úøady drží od 4. února 2009 ve vazbì køesanského obhájce Gao Zhishenga. Zatèení provedlo kolem deseti pøíslušníkù Veøejné bezpeènosti, kteøí Gao Zhishenga násilnì odvedli z domu jeho pøíbuzných v jeho domovském mìstì. Nyní je držen na neznámém místì. V roce 2008 byl Gao Zhisheng nominován na Nobelovu cenu míru, je èínským vojenským vysloužilcem a známým obhájcem práv køesanù. Velmi mu leží na srdci osud èínského národa a je loajálním obèanem. Od roku 2005 byl Gao opakovanì

Již šest mìsícù je Gao Zhisheng vìznìn bez jakékoli zprávy i kontaktu se svou rodinou.

16

unášen, zatýkán a muèen èínskými úøady v souvislosti s jeho úsilím zastat se tìch, kteøí jsou pronásledováni pro svou víru. Gao, jeho manželka a jejich dvì dìti byli více jak dva roky sledováni a sužováni policejními orgány. Jsem hluboce pøesvìdèen(a), o dobrých úmyslech a jednání Gao Zhishenga, a jsou mi i jasné dùvody jeho uvìznìní. Takovéto svévolné zadržení je však již samo porušením smìrnic èínského zákona. Modlím se za èínské pøedstavitele a žádám tímto o okamžité propuštìní Gao Zhishenga. Dìkuji vám za urychlenou pozornost této záležitosti. V úctì… Hlas muèedníkù, USA, èervenec 2009 JEMEN Únos a vražda køesanských humanitárních pracovníkù 12. èervna došlo k únosu devíti zahranièních køesanù, z nichž tøi byli zabiti. Zprávy naznaèují, že motivem bylo právì to, že šlo o køesanské humanitární pracovníky, podezøelé z evangelizaèních aktivit. Podle oficiálních zpráv opustili tito køesané mìsto Sa‘ada bez ozbrojeného doprovodu, aby navštívili jednoho lékaøe v sousedním mìstì. Skupina vìøících se zdržela v domì lékaøe asi dvì hodiny. Oèití svìdkové vidìli skupinu ozbrojených mužù, jak køesany zastavují. Vyšetøovatelé jsou pøesvìdèeni, že únosci tøi rukojmí záhy popravili. Tìla zdravotních sester, šestadvacetileté Rity Stumppové a Anity Gruenwaldové, obì nìmecké národnosti a tøiatøicetileté Jihokorejky Eom Young-sun se našla o ètyøi dny pozdìji v Údolí Noshour, které je známou oblastí, kde pùsobí Al-Kajda. Na základì informace èlena vyšetøovacího týmu jsou zbylí unesení køesané naživu. Podle posledních zpráv byli pøedáni místním obyvatelùm. V souvislosti s tímto násilným èinem byli zatèeni dva Jemenci. Hlas muèedníkù, Kanada, 24. èervna 2009

BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ

Nejvyšší køesanská zásada „[David] pøedstíral v jejich rukou pomatenost“

1. Samuelova 21,13

Kardinál Štìpán Trochta z Èeskoslovenska, vìznìný v padesátých letech komunisty na základì vykonstruovaného procesu, byl již døíve, ještì jako obyèejný knìz, poslán za úèast v odboji do nacistického koncentraèního tábora. Když došlo na hromadné vyvražïování vìzòù byl Trochta pouze zranìn. Ve snaze pøežítt, pøedstíral, že je mrtev. A když ho vynesli spoleènì s mrtvolami zavraždìných spoluvìzòù, podaøilo se mu zachránit. Tímto zpùsobem pozdìjší kardinál pøelstil nacisty. Ale pøedstírání smrti je ovšem také urèitý druh lži. Podle pøísných moralistù by ale mìl poslouchat nadøízenou vrchnost, která se rozhodla zabíjet nevinné. Mìl by vykøiknout: „Ještì nejsem mrtev, prosím o další kulku.“ Každé spravedlivé naøízení, je-li dotaženo do extrémních podmínek, se stává komicky absurdním. Je jistì naší povinností bránit se proti vrahùm; musíme bránit své rodiny, svou církev i svùj národ. Nejvyšším køesanským pravidlem není ani láska, ani pøísnost, ani pravda, ani moudrost, ani hledání potìšení, ani asketismus, ani sebeobì ani sebeobrana. Ale takové pravidlo je naznaèeno ve slovech sv. Antonína Velikého, „mít ve všech vìcech správnou míru.“ Naše Duchem svatým osvícené svìdomí nám na základì Písma ukáže v každé situaci správnou cestu. – Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Toward The Heights

Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu: [email protected]; [email protected] Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách: www.persecution.com www.persecution.net Aktuální informace o vězeněných křesťanech: www.prisoneralert.com Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese: mucednici.prayer.cz

MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY Skryté kameny v základech církve ŠEST MUÈEDNÍKÙ ZE SCILLIA Øímská øíše, rok 180 Stalo se to v roce 180 v mìstì Scil lium poblíž Kartága (dnešní Tunisko) na území provincie rozpínavé Øímské øíše. Císaøem byl v té dobì Lucius Aurelius Commodus, který usedl na trùn po svém otci Marku Aureliovi. Podobnì jako pøedchozí císaøi, vyžadoval i Commodus naprostou loajalitu všech obyvatel øíše. Ty, kteøí se odvážili jakkoli odporovat, èekala smrt na popravišti nebo pøedhození lvùm. Jednoho horkého èervencového dne v mìstì Scillium byli pøed místního prokonsula, jímž byl Vigellius Saturninus, pøedvedeni v okovech tøi muži a tøi ženy. Byli obvinìni z nedostateèné loajality vùèi císaøi. Obžalovaní dostali od prokonsula poslední pøíležitost zøíci se své víry v Ježíše Krista a slíbit oddanost Commodovi. Zøíci se anebo zemøít, to byla jejich jediná volba. Mluvèím celé skupiny byl køesan jménem Speratus. Ten prokonsulovi odpovìdìl: „My jsme nespáchali nic zlého a v nièem jsme se neoddávali bezbožnosti; nikdy jsme nevyøkli nìjaké kletby, ale když je s námi nespravedlivì nakládáno, vzdáváme díky, protože ctíme svého vlastního Císaøe.“ Pozdìji ještì

Speratus dodal: „My neuznáváme císaøe tohoto svìta. Radìji sloužíme Bohu, kterého nikdo z lidí nevidìl a vidìt nemùže. nic jsme neukradli, ze všeho platíme daò, protože uznáváme svého Pána za císaøe králù a všech národù.“ Saturninus se obrátil k ostatním køesanùm a øekl: „Nemìjte úèast v bláznovství tohoto èlovìka! Cittimus prokonzulovi odpovìdìl: „Nebojíme se nikoho jiného než našeho Pána Boha, který je v nebesích.“ Donata pøipojila: „Ctíme císaøe jako císaøe, ale uctíváme pouze Boha.“ Vestia øekla: „Jsem køesanka.“ Secunda prohlásila: „Pøeji zùstat tím, kým jsem.“ Na to zaèal Saturninus tìchto šest køesanù urážet a prohlašoval je za šílence. Potom se znovu zeptal Sperata: „Jsi tedy rozhodnut zùstat køesanem?“ Speratus odpovìdìl: „Jsem køesan.“ A všichni ostatní se k nìmu pøipojili. Saturninus pak køesanùm nabídl, že jim dá tøicet dnù na rozmyšlenou. I po této dobì všichni trvali na tom, že jsou køesané. Když bylo slyšení u konce, Saturninus pøeèetl rozsudek. „Speratus, Nartalus, Cittimus, Donata, Vestia a další trvají na tom, že jsou køesané, pøestože mìli pøíležitost vrátit se k øímským zvyklostem, proto se odsuzují k záhubì meèem.“ Speratus prohlásil: „Díky Bohu!“ „Dnes jsme muèedníky v nebi, chvála Bohu“ zvolal Nartalus.

Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka. V prosinci vychází dvojèíslo. Toto periodikum je registrováno u Ministerstva kultury ÈR pod evidenèním èíslem MK ÈR E 12970 Bulletin vydává obèanské sdružení POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI

K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm • informovat veøejnost o pronásledování køesanù • podporovat vydávání literatury, která vypovídá o køesanských muèednících a svìdcích víry. Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian Association (ICA). Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židùm 13,3: 1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu

proná sledová ni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci. 2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám køesanských muèedníkù. 3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením v bývalých- komunistických zemích. 4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování køesa nù v totalitních zemích a problémových oblastech. 5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných na køesanech. Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese: Hlas muèedníkù pošt. pøihrádka 21 377 01 Jindøichùv Hradec Úèet pro dobrovolné pøíspìvky: ÈSOB Jindøichùv Hradec è. ú.: 131257607/0300