HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A

HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A

4 / 2010

Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3

Buïme opravdovým kvasem Nigérie – Bùh si tì mocnì použije Úvaha Toma Whita Zprávy ze svìta

Nakladatelství STEFANOS nabízí: Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha. A5, 134 stran, cena 77 Kè. Richard Wurmbrand – Vítìzná víra Inspirující ètení na téma køesanské víry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè. Ken Anderson – Smìlý jako beránek Životní pøíbìh známého èínského køesanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti. Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè. John Bunyan – Milost pøehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè. John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf životní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran, cena 175 Kè. Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù v Sovìtském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè. Richard Wurmbrand – Kristus na židovské cestì Autor sám židovského pùvodu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè. Sam Wellman – William Carey Kniha o životì anglického misionáøe v Indii. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 167 Kè. Milena Kolmanová – Kruh z malièkých Povídky evangelické spisovatelky z prostøedí lyrické jihoèeské krajiny z období váleèných a pováleèných let. Vázaná, 11,5×17,5 cm, 160 stran, cena 147 Kè.

Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav historie køesanství. Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran, cena 165 Kè. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovìtské tajné služby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou oponou“. A6, 230 stran, cena 83 Kè. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky v japonském zajetí za druhé svìtové války. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kè. Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem o hlubinách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè. Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kè Bratr Andrew – Pašerákem ve službách Nejvyššího Kniha popisuje zaèátky služby bratra Andrewa. Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali zajímat o utrpení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnìž pomohla nalézt víru v Ježíše Krista. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str., cena 245 Kè

Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si mùžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky. Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese mucednici.prayer.cz (nebo www.mucednici.prayer.cz)

HLAS MUÈEDNÍKÙ 4 / 2010 FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:

1. června 1660 byla v Bostonu pro svou víru popravena kvakerka Marie Dyerová (viz článek na 3. straně obálky)

RICHARD WURMBR AND PŘED DVACE TI LE T Y NAPSAL

Buïme opravdovým kvasem „Nebo toto je vùle Boží, vaše posvìcení.“ (1. Tesalonickým 4,3) Naši milovaní! Øecké slovo pro „posvìcení“ je hagiasmos, což doslovnì znamená „být nepozemský“ (ha – „ne“, a geos – „zemský“) Již se pomalu zaèíná pøibližovat konec dalšího roku našeho pozemského života, za který budeme jednou souzeni Kristem. A tam budeme dotazováni, jak jsme se pøipravili na nepozemský, nebeský život. A jistì i nyní je ta správná chvíle, abychom v tomto smìru sami sebe zkoumali. Naše povolání je podobno kvasu, který pùsobí, že se druzí lidé stanou køesany, Božími svatými. Jan Zlatoústý øekl: „Moc spravedlivých nespoèívá v jejich poètu, ale v milosti Ducha. Bylo dvanáct apoštolù. Hle, jak nepatrný kvas! Všichni lidé byli nevìøící. Jak veliké tìsto! Ale tìch dvanáct obrátilo svìt nohama vzhùru. Zmìòte pouhých deset lidí a brzy jich povstane dvacet, z tìch dvaceti bude sto, ze sta tisíc, a z tisíce celé mìsto. Podobnì jako svit deseti svíèek mùže osvìtlit celý dùm, je tomu i s duchovními skutky. Zmìòme pouhých deset lidí a dostaneme oheò, který osvítí všechny.“ Aby k tomu došlo, je nám potøeba posvìcení. Jak tvrdì jsme bojovali za své posvìcení v tomto roce? Sexuální podnìty i jiné žádosti tìla pøicházejí v silných impulzech a možná nás v minulosti pøemáhaly, avšak musíme s nimi opakovanì bojovat, abychom je vždy potlaèili. Musíme být èestní rovnìž v penìžních záležitostech a bojovat také za získání i dalších ctností. Pøesto však posvìcení znamená ještì nìco dalšího: je to láskyplné pøijetí køíže z Božích rukou, což znamená, že Krista postavíme nad všechny své pozemské touhy a potìšení a dokonce i nad své vlastní životy. Jak se zpívá v jedné písni: „A statky a pøíbuzní jdou a pozemský náš život také.“ Necháme je jít, anebo k nim pøilneme?

Vìrni v utrpení

Pøipomeòme si jména jen nìkterých køesanù, kteøí ještì nedávno trpìli v komunistickém Rusku. Pravoslavný mnich bratr Amphilochia byl muèen tím zpùsobem, že ho v mrazivém poèasí polévali nahého ledovou vodou. 1

Bratr Gregor byl umuèen k smrti. Pøedtím mu usekali všechny prsty a na zádech mu sedøením kùže udìlali znamení køíže. Bratr Macarius tušil, že by se mu mohlo stát nìco podobného. KGB ho vyzvala, aby jí poskytl informace o druhých mniších. Tajná policie to pak používala jako dùkazy pro jejich zatýkání. Macarius však odpovìdìl: „Moji milí, já jsem se nestal mnichem kvùli tomu, abych sloužil jako zrádce, ale abych svùj život zdokonalil skrze modlitbu a napodobování svých pøedchùdcù ve víøe.“ Dùstojník KGB mu slíbil, že pokud se podvolí, stane se biskupem a bude požívat náležité úcty. (V Rusku totiž ateistická vláda rozhodovala, kdo bude stát ve vedení církve.) Macarius odpovìdìl: „Je lepší zùstat malou perlièkou.“ Za svùj postoj byl Macarius krutì zbit, až mu krev tekla z úst, nosu a uší. ((Pr. Pr. Rus. 8/89 8/89)) Tøebaže neprocházíme tak velkými zkouškami, musíme se i my posvìcovat a nést s láskou, radostí a pokorou køíže, které máme. Kdo pohrdá posvìcením, nepohrdá lidmi, ale Bohem. (1. Tesalonickým 4,8).

Zloèiny komunistické strany v Rusku

Nesmíme klamat sami sebe, komunisté se nezmìnili a mnozí, kteøí se podíleli na pronásledování køesanù, jsou u moci ještì dnes. Komunisté v Rusku zastøelili metropolitu Veniamina, otrávili patriarchu Tichona, umuèili baptisty Odintseva, Chmara, Mojsejeva a Sedlatského, letnièního køesana Voronajeva, adventistu Šèelkova, katolického metropolitu Šeptitského a øadu rabínù, mulahù, spoleènì s miliony dalších. Sovìtský historik Korolev napsal, že v roce 1919, tedy pouhé dva roky poté, co se dostal Lenin se svými soudruhy k moci, již bylo povraždìno na 200 000 duchovních. Korolev poznamenává, že „byli utopeni, probodnuti bajonety nebo ponecháni, aby umrzli. ((Molodaja gvardija, Moskva, 9/89). Ještì v roce 1986 se komunisté pod vedením Michaila Gorbaèova na svém sjezdu rozhodli „že všichni její èlenové musí energicky bojovat proti náboženství“. Z knihy Perestrojka (1987) se dovídáme, že pouze do Tambovské oblasti bylo vysláno na patnáct set protináboženských agitátorù, kteøí posílili øady již pùsobících devíti set ateistických lektorù. V této oblasti pak mìlo fungovat tøi sta kroužkù mladých ateistù. Mìsíèník Kommunist (4/88) pak potvrdil, že cílem Strany je naprostá eliminace náboženství z Ruska. Tento plátek dokonce kritizoval Stalina, nejvìtšího vraha køesanù, za to, že prý zanedbával ateistickou propagandu. (To je jako kdyby nìkdo kritizoval Hitlera, že nebyl dostateèným antisemitou.) Komunisté povraždili miliony vìøících a byli si jisti, že náboženství umírá. Ale církev triumfovala! Nyní jsou to sami komunisté, kteøí ve 2

Východní Evropì bojují o pøežití. Pro tuto skuteènost neexistuje lidské vysvìtlení. Díky Bohu za tento zázrak.

Komunistický podvod

Je rovnìž na místì se domnívat, že také tzv. „Glasnos“ je jen dalším komunistickým podvodem, jejímž cílem je ukolébávání Západu. Násilím se vykoøenit náboženství nedokázalo; krev muèedníkù byla odjakživa semenem církve, a proto komunismus zkouší dosáhnout svých zámìrù jinými zpùsoby. V již citovaném èlánku èasopisu Kommunist je rovnìž citován Lunacharskij, autor spisu Socialismus a náboženství, který prý pøedpovìdìl, že pronásledování náboženství bude kontraproduktivní. (Po 70 letech brutálního útlaku se 70 % dospìlých Rusù pøiznává k víøe v Boha.) Lunacharskij zastává názor, že komunisté vytvoøili „náboženství bez Boha“, náboženství ateismu. „A si køesané vìøí,“ prohlašuje, „komunisté budou nenápadnì infiltrovat køesanské øady, budou se s nimi pøátelit a pøedstírat, že mají v mnoha vìcech podobné ideály. Budou pak køesany získávat pro spoleèné sociální aktivity a budou na nì pùsobit tak, aby køesané zachovávali pouze vnìjší formy náboženství, až se nakonec stanou stejnì bezbožnými, jako jsme my sami.“ Ostatnì k obdobné situaci došlo ve ètvrtém století v Øímské øíši za Konstantina Velikého. Deset pøedchozích císaøù køesany pronásledovalo. Konstantin udìlal obrat o sto osmdesát stupòù, dal køesanùm svobodu a z køesanství udìlal státní náboženství. Za jeho vlády bylo každé dítì pokøtìno a prohlášeno za køesana. Vypadalo to jako triumf køesanství – jenže právì tato nová skuteènost pùsobila, že se vytrácelo pravé køesanství. Vedení církve se stále více stávalo nástrojem v rukou císaøù. V Sovìtském svazu si patriarcha Pimen snažil naklonit Gorbaèova slovy: „Vyjadøujeme vám hlubokou vdìènost, že vìnujete svoji pozornost potøebám vìøících, a rovnìž za to, že usilujete o znovuzavedení leninských norem.“ Leninovy normy zahrnovaly vraždìní milionù køesanù a zkázu církví.

Revoluce ve Východní Evropì

Situace ve všech komunistických zemích je nyní velmi komplexní. Lidský rozum nestaèí, aby tyto souèasné zmìny pochopil. K takovému porozumìní musí být èlovìk veden Duchem svatým. Ti, kteøí spoléhají na svou dovednost plavat, odmítají vstoupit do záchranné archy a tak se sami odsuzují ke zkáze. V duchovních záležitostech není vìcí rozumu nacházet správná øešení problémù, nýbrž je to otázkou osvícení shùry. Události ve Východní Evropì jsou zarážející. Komunismus se chytil do svých vlastních pastí. Svùdci jsou svedeni. Neexistuje žádné lidské 3

vysvìtlení toho, proè vládnoucí komunisté, kteøí mají v rukách všechnu moc, se jí zøíkají a pøedávají ji køesanùm, jako se tomu dìje napøíklad v Polsku. (Nìkteøí komunistiètí pohlaváøi dokonce spáchali sebevraždu.) Je radostné žít a vidìt triumf Krista a také i naší misie! Komunismus utrpìl velikou (možná i smrtelnou) porážku! Železná opona se rozpadá. Zástupy lidí ve velkých spoleèenstvích, kde døíve nemìli k dispozici ani Bibli ani modlitebnu, jsou nyní svobodní. Církevní pøedstavitelé na Východì spoleènì se svými západními podporovateli, kteøí tvrdili, že za komunismu panuje náboženská svoboda, jsou dnes svým vlastním komunistickým tiskem oznaèováni za lháøe. Tento tisk navíc uveøejòuje zloèiny a masové vraždy, které páchali rudí v dobì, kdy komunisté tvrdili, že k žádnému pronásledování náboženství nedochází. Nyní se èlovìk mùže v sovìtských novinách doèíst o sto tisícovém masovém hrobu nevinných lidí, kteøí byli povraždìni komunisty.

Socialismus postaven na mrtvolách

Moskevské noviny Izvestija prohlašují, že socialismus byl vystavìn na mrtvolách zhruba padesáti milionù obìtí komunistického teroru. Ptejte se svých duchovních, proè o tom církve po sedm desetiletí mlèely. „Jsme vinni“ – pøiznávají komunisté – touto lidskou bídou. Není snadné žít ve spoleènosti, která má takový základ. Lidé nám nedùvìøují.“ Moscow News píší, že Berlínská zeï køièí: „Nìmecko by mìlo být sjednoceno opìt v jednu vlast.“ Svìtová rada církví na svém posledním zasedání protestovala proti apartheidu v Jižní Africe a volala po znovusjednocení Koreje. O Berlínské zdi, která oddìluje dva stejné národy, nepadlo jediné slovo. Zatímco v Evropì je komunismus na ústupu, v mnoha èástech svìta pokraèuje ve svém teroru. A proto potøebujeme vaší pomoc. Musíme nacházet vhodné odpovìdi na nové výzvy, musíme se podílet na utišování hladu celých národù po Božím slovu. Ve chvíli takové pøíležitosti nesmíme zaváhat. Potøebujeme vaše modlitby. Nech Bùh žehná všem, kteøí porozumí. Jako hlas muèednické církve vám za to z hloubi srdce dìkujeme. Váš Richard Wurmbrand

[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn ètrnáct let v komunistickém žaláøi. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným køesanùm. Tento èlánek pochází z amerického zpravodaje Hlasu muèedníkù z ledna 1990 – redakènì upraveno a zkráceno.]

4

ÚVAHA TOMA WHITA

Jak tvrdé to je? Pøestože nás mohou obklopovat velké tragédie, v Božím království se rodí velké vìci. Když jsem navštívil svou sedmaosmdesátiletou matku, jako obvykle jsem si všiml jizvy, kterou má na èele. Jako mladá dívka prodìlala neštovice. Uvìdomil jsem si, že ve dvacátém století zemøelo na tuto nemoc nìkolik stovek milionù lidí. Když byly mé matce ètyøi roky, došlo v naší zemi na øece Mississippi k nejnièivìjší øíèní záplavì v historii. To bylo v roce 1927. Matka tuto záplavu, pokrývající 5 000 ètvereèních mil, vidìla na vlastní oèi. Pozdìji prožila pochmurné období druhé svìtové války. A to, že jsem dnes køesanem, je z velké èásti díky její osobní zbožnosti. Rovnìž i vy jste s nejvìtší pravdìpodobností dìti, vnouèata nebo pravnouèata tìch, kteøí pøežili veliké pohromy. Souèasné tragédie mùžeme sledovat ve svých barevných televizorech: je to èasto silnì emotivní podívaná. Jistì jsme pohnuti a zburcováni pøípady hromadných vražd ve školách, pøi kterých pøišla o život øada žákù nebo i uèitelé. Pøesto však nejhorším pøípadem takovéhoto násilí je událost z roku 1927, kdy jeden èlen školského výboru odpálil ve škole v mìstì Bath (Michigan) dynamitovou nálož, která usmrtila osmatøicet dìtí a sedm dospìlých. Dùvodem jeho hrozného skutku bylo rozhoøèení nad vlastnickou dani, kterou byl pachatel povinen zaplatit ve prospìch budování školy. A pøesto navzdory této dìsivé tragédii byl Bùh i tehdy pøi díle. Tentýž rok, kdy došlo ke zmínìnému útoku v Bath, vydala vdova po Oswaldu Chambersovi dnes již klasický køesanský spis My Utmost for His Highest, soubor Chambersových kázání žákùm a vojákùm. V tomto roce založil také Bob Jones køesanskou univerzitu a semináø. Billy Grahamovi bylo tehdy osm let a zaèala se rozvíjet práce mnoha dùležitých køesanských skupin. K nejvìtší americké tragédii poslední doby došlo 11. záøí 2001. Tento dìsivý èin byl na živo pøenášen do našich obývacích pokojù a kanceláøí. Mùže si nás Bùh používat, i když se dìjí tak strašlivé události? Jistì že mùže. Více než sedmkrát více lidí zemøelo v roce 1862 v bitvì u Antietamu v rámci americké obèanské války, která byla nejhroznìjším obdobím historie USA. A pøesto v téže dobì zaèínala svou práci øada amerických misijních hnutí v Èínì, Japonsku, Íránu nebo v Argentinì. Krátce po skonèení obèanské války se zaèala šíøit politická filozofie nazývaná anarchismus. V letech 1880–1925 byli anarchisté velmi aktivní a dokonce zavraždili amerického prezidenta Williama McKinleyho. Anarchisté používali ke svým zámìrùm bombové útoky, kterými se snažili o spoleèenskou destabilizaci a oslabení legální vlády. Mnoho soudcù, poli5

tikù a policistù bylo zavraždìno nebo zranìno dopisovými náložemi. V New Yorku zase anarchisté èasto útoèili náložemi nastraženými v automobilech. Pøesto v tìchto dobách vznikaly stovky rùzných misijních organizací a mnoho vìøících bylo promìòováno Boží milostí. Bùh nás pøece nepovolal, abychom byli solí a svìtlem svìta jen v pokojných dobách. Musíme ho vyznávat i v èasech protivenství. Když jsem byl po sedmnáct mìsícù vìznìn v kubánském vìzení za své misijní aktivity, dostávali jsme k jídlu zèernalé vyhublé ryby, které se pøi vaøení úplnì rozpadaly. Uchovávali je v mrazácích ruské výroby, které nebyly dvakrát spolehlivé. V té dobì jsem hodnì ztrácel na váze. Vìzeòská fotografie Toma My Amerièané, kteøí jsme byli vìznìni Whita. Svùj pøíbìh popsal v autobiografické knize Missi- v oddìlení pro cizozemské vìznì, jsme dostáles over Cuba , kterou v èeštinì vali pøece jen o nìco lepší stravu než vìzni vydalo nakladatelství Stefanos kubánští, kteøí obývali cely v nižších patrech pod názvem Akce Kuba. vìzeòské budovy. Jedné noci jsme vzali igelitový pytlík, dali do nìho rybu a trochu rýže a pak jsme tohle potravinové pøilepšení spustili po provaze kubánským vìzòùm v nižším patøe. Nemohli jsme vidìt výsledek, ale vìdìli jsme, že jsme byli nìkomu užiteèní. A to bylo pro mne ve vìzení jakkoli tvrdé, vìdìl jsem, že v dìjinách církve bylo ohromné množství køesanù, kteøí trpìli neskonale více než já. A tuto skuteènost máme trvale na pamìti. Letos na jaøe pøišla má snacha o zamìstnání, protože úøad, ve kterém pracovala, byl zrušen. Vždycky jsme se snažili její rodinu podporovat. Navzdory ekonomickému útlumu jsme vdìèni, že náš misijní rozpoèet ekonomickou krizí nebyl takøka ovlivnìn. Všude kolem je to tvrdé, ale díky naším dárcùm a dobrovolným spolupracovníkùm je naše situace odlišná. Nehledì na okolnosti našich životù si všichni mùžeme zvolit, jak budeme jednat. Mám dnes ty samé volby, jaké jsem mìl v kubánském vìzení. Každé ráno, když vstávám z postele, mám tutéž volbu být høíšníkem nebo svatým, zrádcem nebo anebo tím, kdo druhé posiluje. Budou mému rozhodování vládnout okolnosti anebo si v tento den zvolím sloužit Bohu a budu se podílet na vytváøení rozdílu mezi svìtem a Božím královstvím? Bùh i nadále triumfuje, když si uprostøed tìžkostí a tragédií používá lidi. On si mùže použít kohokoli. Používá si i nás.

6

PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKE V DNES

Nigérie Bùh si tì mocnì použije

„Abdulmasi“ se na chvíli odmlèel, a pak pokraèoval ve svém vypráv ní. Poslouchali jsme ho v tomto prašném suchopárném vyprávì mìstì, které je kolébkou nigerijského islámského fundamentalismu. Obklopeni mešitami, èernoškami v bílých burkách a na každém rohu školami koránu, bylo snadné si pøedstavit, že lidé jako Abdulmasi mohou prožívat ívat podobné v vìci. Již ve velmi útlém vìku ho jeho rodièe dali na výchovu místnímu imámu. Abdulmasi pak vyrùstal na pøísné dietì islámu a uèil se nenávidìt køesanství. Jeho pøíbìh se podobá osudùm milionù dalších islámských mladíkù, kteøí jsou dnes po celém svìtì vzdìláváni v islámských školách, zejména pak v Nigérii a dalších západoafrických zemích. Mnohé z tìchto škol jsou výchozím bodem pro islámské militanty. Nicménì Abdulmasiho pøíbìh ukazuje, že Bùh si ke svým plánùm mùže užívat kohokoli. Jemu se podaøilo uniknout z temnot radikálního islámu a stát se svìdkem pro Krista v muslimském svìtì. Abdulmasi pokraèuje ve svém vyprávìní a popisuje, jak se k nìmu Bùh sklonil a v temnotách mu ukázal svìtlo Kristovo. Pøiznává, že kdysi trápil køesany, nyní však dostává sám tolik výhrùžek, že nemùžeme ani uvést jeho pravé jméno nebo uveøejnit jeho fotografii èi jeho bydlištì. Pozdìji bude Abdulmasi vypravovat, že pro svoji víru v Krista pøišel o svého nejstaršího syna. Nyní však, na poèátku svého pøíbìhu, bude Abdulmasi líèit, jak se kdysi specializoval na bombové útoky a zabíjení køesanù, a prozradí, co se odehrává v srdcích pronásledovatelù køesanù. V sedmdesátých letech, když chtìli místní muslimové nìjak zaútoèit na køesany, sjednali si k tomu jednoho jediného muže – Abdulmasiho. Byl expertem na nálože v automobilech, na plánování skupinových útokù, na infiltraci do køesanských shromáždìní, zkrátka, byl to takový lokální James Bond islámského terorisTito mladíci jsou v tzv. almajiri, starovìké muslimské mu. tradici, podle které miliony chudých dìtí opouští své „V té dobì mi pøezdívali domovy a pobývají ve školách koránu, kde pak musí ‚pan Insekticid‘“, vzpomíná žebrat o pøežití. 7

Abdulmasi. Byl jsem snad jediný, kdo byl široko daleko schopen organizovat vraždìní nevinných, zabíjení køesanù. Pokud se nìkdo chtìl zbavit hmyzu, zavolal si mì, a já jsem pak vymyslil plán, jak na køesany zaútoèit. A takový byl tehdy mùj život.

Školení v nenávisti

Abdulmasi patøí k tisícùm muslimù, kteøí se po celém svìtì stali zuøivými nepøáteli køesanù. Již v pìti letech byl Abdulmasi zasvìcen do almajiri, dávného islámského zvyku, velmi rozšíøenému v západní Africe, podle kterého jsou mladí chlapci svými rodinami dáváni na výchovu místnímu imámovi neboli muslimskému uèiteli. U nìho pak takový chlapec žije spoleènì s dalšími ètyøiceti až padesáti hochy. Jejich život je pøísnì urèován muslimskými zvyky a pøipomíná spíše život vìznì. Každé ráno musí chlapci pøeøíkávat verše z koránu, navíc v arabštinì, které nerozumí. Èiní tak nìkolik hodin dennì po øadu let, až se nauèí korán zpamìti. Pøedstavte si, že jste každodennì nuceni pøeøíkávat Bibli od Genesis až po Zjevení v nìjakém vám neznámém jazyce, aniž byste ji souèasnì znali ve své rodné øeèi. Když k tomu pøidáte extrémní chudobu, hlad, žízeò a absenci rodièovské lásky a vedení, možná si udìláte obrázek, jak to s takovým chlapcem, žijícím podle tradice almajiri, mùže vùbec vypadat. Každý den v jednu hodinu po poledni chodí tito chlapci po ulicích a žebrají o nìjaké jídlo. Všechno, co dostanou, musí nejprve odevzdat svému imámovi. Ve dvì hodiny pak musí být již zpátky a znovu pøeøíkávat a uèit se hadíth. Je-li korán pro muslimy knihou pouèení, pak je hadíth souborem naøízení. Hadíth je sbírkou výrokù pøipisovaných proroku Mohamedovi, které sepsali islámští vykladaèi zaèátkem devátého století. Ve fundamentalistických kruzích jsou to právì texty hadíth, ze kterých se muslimští mladíci po celém svìtì vyuèují koncepci džihádu, ráje a zabíjení Alláhových nepøátel. Tøebaže samotný korán uèí, že se Ježíš narodil Zabití køesané leží ve spoleèném hrobì. Tento z panny, že zemøel a vydìsivý snímek pochází z nigerijského státu Plateau. stoupil na nebesa, setkal se Mrtví vìøící patøí k celkem pìti stu køesanù, které povraždili militantní muslimové pøi útoku na tøi ves- Abdulmasi právì v hadíth poprvé se slovy „køesan“ nice v bøeznu tohoto roku. 8

a „nevìøící“ jako s jediným pojmem, tøebaže se tato slova v samotném koránu ani nevyskytují. „Je to vyuèování nenávisti, jen a jen samá nenávist,“ prohlašuje Abdulmasi. „Pokud je ve spoleènosti nìjaké zlo… pak se to jednoduše vztáhne právì ke køesanùm. Toto sycení se nenávistí je možno trvale hlásat pouze ve svìtì naplnìném bídou, negramotností a obluzováním dìtí. Abdulmasiho jedinou útìchou byla nadìje, že jednoho dne dospìje k uèení o skuteèném ráji.

Zaslíbení ráje

Hadíth pøedstavuje ráj jako místo, kde dostanete všecko, co je vám nyní na zemi odepøeno. Pokud jste hladovìli, ráj pro vás bude pøedevším krásnou restaurací. Pokud jsme žíznili, pak ráj bude místem hojnosti dobrého vína. A tak se pøedstava ráje vlastnì mìní v závislosti na tom, po èem toužíte. Nicménì cesta do takového ráje zùstává stále tatáž: „Pokud se mi podaøí zabít Alláhova nepøítele, pak jdu neomylnì do ráje,“ prohlašuje Abdulmasi. V sedmnácti letech se Abdulmasi usilovnì snažil vymanit z chudoby a najít nìjaký druh pozemského ráje. Svého prvního džihádu proti køesanùm se zúèastnil poblíž mìsta Bauchi. Tehdy se militanti ještì nevrhali na ženy a dìti, ale zbili pouze køesanské muže. Bìhem útoku popadl v zápalu boje Abdulmasi nìkoho, kdo se snažil utéci z domu. „Jelikož jsem si všiml, že nemá tradièní vousy, bylo mi to podezøelé a zaèal jsem ho bít. Ten èlovìk upadl a moji soukmenovci se na nìho vrhli. Tìžko se mi o tom mluví, ale ten koho zabili, byl sedmiletý chlapec. Jeden z mých mužù ho podøezal.“ Po tomto vražedném útoku se Abdulmasi cítil náramnì spokojenì. „Pøišlo nám to, jako kdybychom zabili pár moskytù. A když jsme vidìli na svých rukou krev, smáli jsme se tomu a posmívali jsme se tìm, které jsme zabili. Takové byly tehdy naše pocity. Mìli jsme za to, že jsme ztrestali Boží nepøátele, a tedy i nepøátele své.“ Celá léta žil Abdulmasi v pøesvìdèení, že životy køesanù nemají vìtší hodnotu než životy moskytù. I nadále se úèastnil zátahù na køesany. A èím více násilí spáchal, tím vìtšího se mu dostávalo uzná ní. Nakonec se pøipojil k fanatické skupinì Jama’atu Nasril Islam. A když mìli muslimové pocit, že køesané na severu Nigérie neprávem obsadili muslimskou pùdu, zazvonil jednoho dne Abdulmasimu telefon. Po bombovém útoku na jeden sbor, zatoužil Abdulmasi vrátit se do znièeného kostela, aby se tam pokochal tím, co zpùsobil. Když tam ale dorazil, našel tam èleny sboru, jak se na spáleništi spoleènì modlí. „To mì rozhoøèilo!“ vzpomíná Abdulmasi. Vrátil jsem se zpátky do mešity a svým soudruhùm jsem øekl, že ti lidé jsou hrozní. ‚Myslíte si, že jsou zoufalí? Vùbec ne. Naopak radují se a jsou šastnìjší než my!‘“ Abdulmasi byl frustrován, že køesané neodešli. Rozhodl se, že jediným zpùsobem, jak køesany vymýtit, bude infiltrace do jejich spoleèenství. 9

A právì v tuto chvíli zaèal jeho pøíbìh, kdy se potkal s mocí Ducha svatého a s Boží milostí.

Falešný køest

Abdulmasi proto navštívil jeden sbor a hovoøil s tamním pastorem. Lichotil mu, jaká má vynikající kázání, øekl mu, že je obchodníkem, a pak pronesl magická slova: „Jsem muslim, ale chci se stát køesanem.“ „Ach, ti mì milovali,“ vzpomíná Abdulmasi, „všichni mi nosili dárky, nìkteøí mì zvali domù na obìd. A tahle jejich pøízeò a láska mì omraèovaly.“ Od té chvíle zaèal Abdulmasi chodit do kostela jako opravdový vìøící køesan. Pøipojil se ke skupinì mladých a zaèal se pøipravovat na køest. Vedle toho ale dál chodil tajnì do mešity a podle pøedchozích zvyklostí se modlil a postil. Celých šest let žil Abdulmasi tímto dvojím životem, životem, ve kterém mu již kromì jeho fanatického zápalu nezbýval èas již na nic jiného. Nemìl vlastní rodinu ani vzdìlání. Zùstával zcela odøíznut od svých døívìjších známých. Byl jako ta jedna ztracená ovce ze stoèlenného stáda. „Byl jsem úplnì zaslepený,“ vzpomíná Abdulmasi. „Opravdu jsem necítil vùbec nic, a to z toho dùvodu, že se mi vytratil jakýkoli smysl èehokoli. Mé svìdomí bylo poznamenané. Mùj vztah k Bohu byl více ménì podobný vztahu k èlovìku. O Bohu jsem toho vìdìl jen velmi málo. Myslel jsem si, že mi Bùh nikdy neodpustí, že nemùže nikdy zapomenout na to, co všechno jsem ve svém životì napáchal.“ Abdulmasi byl vybrán, aby se ve sboru, kam chodil, stal jedním z nových pøedstavených. Krátce na to plánovala církev uspoøádat velkou konferenci, a za tímto úèelem byl pozván jeden známý kazatel. Abdulmasi byl rozmrzelý nad tím, že nebyl jako nový sborový èinovník požádán, aby na konferenci také promluvil. A tak šel na konferenci s pøáním, aby pøítomný øeèník ztratil hlas. Abdulmasi sedìl mezi dalšími 2 000 mladými lidmi a poslouchal pastorovu øeè. Tak to šlo tøi dny. Celou tu dobu vyèkával, zda také jeho nepožádají o projev. V poslední den konference, promlouval pastor na biblický text z 1. Královské 18, kde Elijáš bojoval s Baalovými proroky. „Jak dlouho budete kolísat mezi dvìma názory,“ høímal pastor na pøítomné. „Pokud je Bùh Bohem, uctívejte ho. Jestli je Baal bohem, pak se klaòte jemu.“ Abdulmasi zastøíhal ušima. Podíval se mluvèímu do tváøe. „Kolísání mezi dvìma názory,“ pomyslel si a nevìøícnì zakroutil hlavou. „Kdo jsi ty klamající?“ vykøikl pastor. „Jak je to již dlouho, co jsi øekl, že jsi pøijal Krista, a nemyslels to vážnì? Pohleï, je-li Baal bohem, uctívej Baala. Ale je-li Bohem Bùh, pak se klaò jemu. Proè hraješ dvojí hru?“ Abdulmasi zaèal panikaøit. „Tenhle èlovìk o mnì ví,“ zhrozil se. „Kdo mu ale o mnì øekl? Za chvilku již urèitì oznámí pøítomným moje jméno.“ Pastor ale pokraèoval. „Pokoø se,“ prohlásil. „Povstaò a budeme se za tebe modlit a Pán ti odpustí všechno, co jsi spáchal… zapomene, že 10

jsi ozbrojený lupiè, zapomene, že jsi vrah, zapomene všechny tyto vìci… povstaò!“

Milující Otec

„Je to možné?“ ptal se Abdulmasi sám sebe. „Mohl by mi Pán odpustit všechno, co jsem dìlal, všechno násilí i podvody?“ Abdulmasi si nepamatuje, že by šel k pastorovi, ale pamatuje si, že padl na Bohoslužby køesanského sboru v nigerijském mìstì Dogo Nahawa, kde došlo k protikøesanským útokolena. Po šest let se brá- kùm nil tomu stát se køesanem a pak v jediném okamžiku zmìnil Bùh jeho srdce a on se stal koneènì sám sebou. „A tak jsem nakonec našel Pána,“ prohlašuje Abdulmasi. „Tøebaže Bùh vìdìl, co jsem byl za èlovìka, chtìl se dát poznat právì mnì. Nyní vím, že Bùh je milosrdný a milující. Nalezl jsem skuteènì milujícího Otce.“ Abdulmasi okamžitì opustil konferenci. Pozdìji potkal jednoho muslimského chlapce, kterého døíve používal jako špeha. „Radìji se vùbec nepøibližuj k mešitì, øekl mu chlapec, slyšel jsem, co na tebe chystají. Jeho døívìjší soudruzi mu nyní vyhrožovali stejnì, jako kdysi on vyhrožoval køesanùm. Byli dokonce pøipraveni ho zabít. „Moje srdce se zmìnilo v jedné jediné minutì, cítil jsem jasnì, že se ve mnì nìco stalo. Ale od té chvíle také zaèalo pronásledování.“ Abdulmasi šel za pøedstaviteli sboru a pøiznal se jim, že žil ve lži. Pak sedìl spoleènì s devíti staršími a vyprávìl jim pravdivý pøíbìh svého života. Ti muži mohli stìží uvìøit, že èlovìk, kterého milovali a vzali ho mezi sebe, je takovým zpùsobem podvádìl. Tøi dny se pak spoleènì modlili a po této dobì øekli starší Abdulmasimu, že by se mìl schovat nìkam na bezpeèné místo. „Mùj synu,“ øekl mu onen pastor, Bùh si tì chce mocnì použít.“ Abdulmasi se uchýlil k jinému pastorovi, který bydlel v dosti velké vzdálenosti, a tøebaže se musel skrývat, nepøestal ani za této situace kázat muslimùm o Ježíši. „Nedokázal jsem si uchovat pokoj bez svìdectví druhým,“ vypráví. „Lidé mì sami vyhledávali, aby se pøesvìdèili o mé promìnì. A já jsem jim øíkal: ‚Podívejte se na mì, kdyby nebylo Boží milosti, nemohl bych být to, co jsem nyní.‘“

Život v pronásledování

Abdulmasi se stal odborníkem na svìdectví o Kristu muslimùm. Ale stal se rovnìž pronásledovaným èlovìkem. A tak je tomu dodnes, po tøiceti 11

letech, kdy zaèal se svou nároènou službou. 9. února 2004 obklíèil jeho dùm zástup asi 2 000 muslimù. Ti zaèali na jeho dùm házet kamení a rozbili všechna okna. Když Abdulmasi vybìhl z domu, aby zamkl vstupní branku v železném plotu, køièeli: „Zabijte ho! Ani mouchy z jeho domu nemají právo na život.“ Abdulmasiho soused Abdulmasi povstal jako pronásledovatel církve, ale z pøízemí vybìhl ven a nyní slouží muslimùm a vypráví jim o životodárné snažil se nastolit poøádek. lásce Ježíše Krista. Útoèníci se ale na nìho vrhli s maèetami a zabili ho. Jeho manželka vykøikla a bìžela mu na pomoc, byla však rovnìž zabita. Jejich tìla pak militanti položili a haldu pneumatik, polili je benzínem a zapálili. Abdulmasiho dìti køièely hrùzou: „Tati, tati, vidíš, co dìlají!“ „Ano, to je pøesnì to, co dìlají,“ odpovìdìl jim otec. „Musíme se pøipravit na nejhorší.“ Matka pak dìtem øekla: „Když na vás budou útoèit, držte si na hrudi Bibli, to je pro nì znamení, že se za žádných okolností své víry nezøekneme.“ Náhle nìkteré z dìtí vykøiklo: „Vždy oni jdou pryè.“ Když dav útoèníkù zmizel za rohem, popadl Abdulmasi svou rodinu a bìželi všichni do auta. Podaøilo se jim projet bránou a jeli pøímo do domu státního guvernéra. Ale o tøi roky pozdìji, v roce 2007, navštìvoval nejstarší Abdulmasiho syn univerzitu. Jednoho dne k nìmu pøistoupili tøi muslimští militanti vyzbrojení maèetami a oslovili ho jménem. „Nepøišli jsme tì okrást,“ øekli. „Pøišli jsme tì zabít, protože jsi synem svého otce.“ Po tìchto slovech mu muži proøízli hrdlo. „Po smrti syna to byla zlá doba,“ vzpomíná Abdulmasi. „Ale žádná obì Bohu nesmí být pro nás pøíliš veliká.“ Abdulmasi i po této tragické zkušenosti pokraèuje ve službì muslimùm. Èasto dokonce tajnì radí uèitelùm koránu, mullahùm i šejkùm, kteøí by se chtìli stát køesany. Abdulmasi je beránkem mezi vlky, který ale dùvìrnì zná vlèí doupì. Mnozí vesnièané vydávají svìdectví, že se stali køesany hlavnì díky jemu. Hlavní dùraz v Abdulmasiho službì je na svìdectví pronásledovatelùm. „Zjistil jsem, že láska je definitivní,“ prohlašuje Abdulmasi. „Pokud si chcete získat muslimy na svou stranu, musíte je milovat, ne však nìja12

kým typem lidské lásky, ale tou láskou, kterou sami zakoušíte skrze Krista. Místo, abyste jim vyhrožovali jako nepøátelùm, musíte mít s nimi lítost, a to je nìco, co s nimi vždy pohne. Vždy když jsem byl na jejich místì, nevìdìl jsem, co dìlám. Byl jsem kdysi pronásledovatel; nyní však skrze Boží milost mi bylo odpuštìno. A to je Boží láska. A i když jsme pronásledováni, nejsme rozdrceni… Umíráme, aby ostatní mohli žít.“

Hlas muèedníkù pomáhá nigerijským vdovám

Haziel Saratu, která se ještì zotavovala po nedávném porodu, koneènì ulehla po celodenní práci ke spánku. Bylo to 26. èervence 2009 ve vesnici Maiduguri kolem desáté hodiny veèer. Té noci ji i jejího manžela probudila støelba, která se ozývala ze sousedství. Ráno, když její manžel vstal, odešel se do kostela zeptat, co se v noci dìlo. Když dorazil na místo, Jedna z vdov v našem nigerijském støedisku v mìstì zjistil, že kostel je zcela Jos, která používá krejèovskou výbavu darovanou muèedníkù. Naše misie poøádá pro tamní znièený a že se stal provi- Hlasem vdovy odborné kurzy, které jim mají pomoci získázorní márnicí pro desítky vat obživu. køesanù, kteøí byli zabiti bìhem noèního útoku. Muž ihned bìžel domù, aby o tom øekl Haziel. Manželka mu øekla, že by mìli odsud okamžitì utéci. Ale její manžel tvrdil, že je již po všem, a žádné nebezpeèí už nehrozí. Pak odešel zpátky do kostela. Když se dlouho nevracel, zaèala mít jeho žena tušení nìèeho hrozného. Jeho tìlo bylo pozdìji nalezeno rozsekáno na kusy na místì, kde pøedtím táboøili muslimští útoèníci. Bìhem tohoto útoku pøišlo o život více než sto lidí a mnoho žen se stalo pøes noc vdovami. Haziel je jednou ze stovek vdov, kterým Hlas muèedníkù pomáhá prostøednictvím našich nigerijských projektù. Tato pomoc se soustøeïuje na to, aby tyto ženy získaly kvalifikaci v nìjakém øemesle a mohly si tak získávat obživu pro sebe a své dìti. – Hlas muèedníkù, USA, èervenec 2010

Bezpeèný pøístav

Pøed deseti lety byl tehdy šestiletý Nankpak pøinucen ozbrojenými extrémisty utéci ze svého domova. Se svou matkou, sestrou a bratrem utíkali pøed násilím z nigerijského mìsta Kaduna a ukrývali se pak dva dny bez jídla a pití v hustém stromoví. Když se zdálo, že se situace uklidnila, 13

vyšli ze svého úkrytu, ale naneštìstí narazili na jednoho radikálního muslima vyzbrojeného maèetou. „Ten muž nás zastavil,“ vzpomíná Nankpak. „Pøikázal nám, abychom si lehli, nebo nás chtìl všechny zabít.“ Nankpak mohl pak jen sledovat, jak tento èlovìk sekl maèetou do krku matce i dvìma sourozencùm. Nakonec se násilník obrátil k nìmu a sekl ho Nigérijské dìti ve Štìpánovì støedisku, které pøišly pøi do ramene. Pak ho nechal náboženských nepokojích o své rodièe. v domnìní, že chlapec vykrvácí. Ale milostí Boží Nankpak tuto pohromu pøežil. Nyní je mu již 16 let a je studentem ve Štìpánovì støedisku, které financuje Hlas muèedníkù. Patøí mezi dvì stì sirotkù a násilím postižených dìtí, které pøišly minimálnì o jednoho rodièe pøi útocích na køesanskou komunitu v severní Nigérii. V tomto støedisku dostávají dìti potravu, vzdìlání a pøíležitost žít mimo dosah náboženských nepokojù, pøi kterých pøišly o své rodièe. „Štìpánovo støedisko mi opravdu pomáhá,“ vypráví Nankpak. „Mohu zde chodit do školy a nauèit se mnoha vìcem. Toužím se stát lékaøem, abych mohl pomáhat zranìným lidem.“ ZPR ÁV Y ZE SVĚTA SEVERNÍ KOREA Poprava pøedstavitelù podzemní církve Tøi pøedstavitelé podzemní církve byli popraveni a na dvacet jejich spoluvìøících zùstává ve vìzení. Severokorejská policie provedla zátah na dùm v osadì Kuwal-dong v kraji Pyungsung (provincie Pyongan), ve kterém zatkla všech tøiadvacet vìøících, kteøí zde byli shromáždìni k „náboženské èinnosti“. Tøi „klíèoví“ pøedstavitelé byli bezprostøednì odsouzeni a popraveni. Dalších dvacet vìøících bylo údajnì posláno do pracovního tábora è. 15 v Yodoku. Aèkoli se tato událost stala v polovinì kvìtna, informace se z této uzavøené zemì dostaly ven až nyní. Pøípad rovnìž potvrdila organizace 14

North Korea Intellectual Solidarity Solidarity, skupina severokorejských obráncù lidských práv, sídlící v Soulu, kteøí sledují bezpráví ve své vlasti a volají po reformì. Pùvod køesanské víry tìchto tøiadvaceti vìøících leží údajnì v Èínì, kam nìkteøí z nich cestovali z obchodních dùvodù, a kde se dostali do kontaktu s místní církví. Hlas muèedníkù spolupracuje se svou sesterskou organizací v Jižní Koreji a nejrùznìjšími zpùsoby pomáhá severokorejských aktivistùm pøi evangelizaci a zakládaní ilegálních domácích církví. Pro tyto Vánoce opìt chystáme zásilku potravin, hygienických potøeb i køesanské literatury. – Hlas muèedníkù, Kanada, øíjen 2010

UZBEKISTÁN Baptistický køesan odsouzen k desetiletému trestu Sedmadvacetiletý uzbecký køesan Tohar Haydarov byl odsouzen k desetiletému vìzení za „ilegální prodej omamných a psychotropních látek ve velkém mìøítku“. Místní køesané ale shodnì tvrdí, že jde o vykonstruovaný pøípad a že Tohar je „èlovìk s èistým svìdomím a upøímný køesan“, a k tomuto hodnocení se prý kloní nejen køesané, ale i jeho známí a pøátelé. Haydarov byl zatèen v polovinì ledna, kdy se ho policie snažila donutit, aby se odøekl své víry. Když to odmítl, údajnì policie umístila na jeho tìlo drogy, a další narkotika prý pozdìji nalezla rovnìž v jeho bytì. Nicménì soudní testy narkotik nalezených na Toharovì tìle a v jeho obydlí byly provedeny tentýž veèer, což dává vyvstat podezøení, jak je možné, že zevrubné soudní testy byly tak rychle po ruce. Tøi dny po svém zatèení øekl u soudu Tohar svým spoluvìøícím, že ho policisté zbili a pøinutili podepsat nìjaká prohlášení. Podle tìchto køesanù mìl Tohar oteklou tváø a stìží se udržel na nohou. 9. bøezna byl Tohar soudem shledán vinným a odsouzen. Jeho baptistickým spoluvìøícím nebylo dovoleno, aby svìdèili v jeho prospìch a právníkovi, kterého Toharovi najali, byl dokonce odepøen pøístup do soudní sínì. Èerstvý konvertita Haydarov patøí k Radì baptistických církví, tedy k denominaci, která dùslednì odmítá státní registraci ve všech zemích bývalého Sovìtského svazu, kde pùsobí. – Hlas muèedníkù, Kanada, øíjen 2010 PÁKISTÁN Islamisté zastøelili pìt køesanù 15. èervence zastøelili v pákistánském mìstì Sukkur (provincie Sandh) desítky maskovaných mužù pìt køesanù v okamžiku, kdy tito vyšli z kostela. Podle pøí-

buzných obìtí došlo k této tragédii dva mìsíce poté, co zakázaná islámská extrémistická skupina poslala církevním pøedstavitelùm výhrùžný dopis. Pastor Aaron John a èlenové sboru Rohail Bhatti, Salman John, Abid Gill a Shamin Mall z Církve plného evangelia odcházeli ze svého kostela po schùzi, na které diskutovali o bezpeènosti sboru vzhledem k obdrženým hrozbám. „Sotva jsme vyšli z kostela, zaèala na nás støílet skupina útoèníkù èítající nìkolik desítek mužù s automatickými zbranìmi,“ prohlašuje Shahid John, syn zastøeleného pastora, který pøi útoku vyvázl jen s postøelenou rukou. Kromì nìho bylo postøeleno pìt dalších køesanù. Podle Rohail Bhattiové, manželky jednoho ze zastøelených køesanù, obdrželi církevní pøedstavitelé v kvìtnu dopis od extrémistické skupiny Sip-e-Sahaba (pøed svým zakázáním se jmenovala Sipah-e-Sahaba), který obsahoval výhrùžky, jejichž cílem byla snaha pøimìt køesany, aby z této oblasti odešli. Podle dalších køesanských zdrojù mají extrémistické skupiny Sip-e-Sahaba a Tehrik vazbu na islámskou školu, jejíž studenti této církvi vyhrožovali již od roku 2008. Podle køesanských zdrojù provedli tento útok 15. èervence maskovaní støelci, evidentnì mladšího vìku odpovídajícího studentùm, a to zpùsobem, který ukazuje na cvièené teroristy. Studenti z islámské školy, kteøí již delší dobu sboru vyhrožovali, patøí k sunnitské extrémistické skupinì Tehrik. Podle pøíbuzných pastor John a církevní pøedstavitel Bhatti informovali bìhem posledních dvou let o tìchto hrozbách policii, nicménì pøíslušníci místní stanice nebrali tyto hrozby vážnì. Podobnì policie odmítla vzít v úvahu výhrùžný dopis, který sbor obdržel v kvìtnu. Nezávislé vládní zdroje potvrdily, že došlo k zastøelení køesanù a podle zpráv vyvíjeli tamní islamisté tlak na média, aby o pøípadu nereferovala. – Compass Direct News, 29. èervence 2010 15

MAROKO Policejní zátah na domácí shromáždìní 4. února tohoto roku provedla skupina asi šedesáti policistù a úøedníkù zátah na køesanský dùm v marockém mìstì Amirmiz. Pøi této akci bylo zatèeno tøináct dospìlých, pìt dìtí (vèetnì dvou nemluvòat) a rovnìž jeden americký obèan. Policie vyšetøovala zadržené køesany ètrnáct hodin a všechno si dùkladnì zaznamenávala digitální kamerou a další moderní technikou. Zadržení køesané byli shromáždìni v soukromém domì k biblickému semináøi, na který si pozvali jako øeèníka amerického obèana. Vìøící byli znaènì pøekvapeni, když ve dvì hodiny odpoledne dorazili na místo policisté v patnácti automobilech. „Je to poprvé v naší nedávné historii, kdy vládní úøady provedly tak veliký útok na tak malinkou skupinu køesanù,“ prohlásil jeden ze zadržených køesanù. Po ètrnáctihodinovém vyšetøování odvezla policie amerického obèana na letištì, odkud byl deportován ze zemì. Zbylí køesané byli propuštìni a smìli se vrátit do svých domovù. Policie jim však zkonfiskovala Bible, knihy, notebook, digitální kameru a mobilní telefon. Marocké úøady také nedávno provedly zátah na zahranièní misionáøe. Nìkolik cizincù bylo vypovìzeno ze zemì, a to vèetnì dvaceti køesanù, kteøí spravovali sirotèinec nazývaný Vesnice nadìje. Hlas muèedníkù opatøuje marockým køesanùm Bible a køesanskou literaturu a snaží se jim pomáhat i dalšími zpùsoby. Když jsou køesanští konvertité vyhánìni ze svých muslimských domovù, snažíme se jim najít bezpeèná útoèištì, kde by mohli prohlubovat svoji køesanskou víru. Rovnìž jim pomáháme získávat zamìstnání a stojíme pøi nich i v dalších obtížných situacích. – Hlas muèedníkù, USA, èervenec 2010 16

INDIE protikøesanské násilí Dva hinduisté, kteøí byli nedávno obvinìni a odsouzeni za násilí proti køesanùm v indickém státì Urísa, byli nyní propuštìni na kauci. V srpnu 2008 vypuklo v okrese Kandhamal davové násilí namíøené proti køesanùm, které vyvolal atentát na jednoho pøedstavitele Hindutvy, což je politický proud extrémistického hinduismu. Tøebaže se k této politické vraždì pøi hlásili maoisté, použili to hinduistiètí extrémisté jako záminku k útoku na køesanskou komunitu. Stovky vìøících pøišly o život a mnoho kostelù a domù lehlo popelem. 29. èervna 2010 byl k sedmi letùm odsouzen Manoj Pradham, èlen hinduistické nacionalistické strany, za vraždu køesana Parikhita Nayaka. Pro jeho odsouzení bylo rozhodující svìdectví šestileté dcery zavraždìného muže. Spoleènì s Manojem byl odsouzen další pachatel, Prafulla Mallick. Manoj byl obvinìn z celkem 14 trestných èinù, z nichž se v sedmi pøípadech jednalo o zabití. 7. èervence byli Manoj a Prafulla propuštìni z vìzení, když jim byla dána možnost, aby každý z nich zaplatil kauci v pøepoètu ve výši asi 8 000 Kè. Zainteresovaní právníci vyjadøují nad tím znaèné podivení, nebo „bìžní lidé, jsou-li usvìdèeni z takových zloèinù, nemají privilegium být tak snadno propuštìni na kauci“. Køesanská komunita ve státì Urísa je touto zprávou šokována. „Z takového soudního systému jsem velmi rozèarovaná,“ prohlašuje vdova po zavraždìném køesanu Nayakaovi, která se kvùli èetným výhrùžkám musí i se svými dvìma dcerami skrývat na bezpeèném místì. Hlas muèedníkù se snaží obìtem nepokojù z roku 2008 systematicky pomáhat. – Hlas muèedníkù, Kanada, záøí 2010

BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ

Pamatujme na vìznìné Pamatujte na vìznì, jako byste byli uvìznìni s nimi (Židùm 13,3) V Bostonu stojí socha ke cti Marie Dyerové, kvakerce, která byla dvakrát uvìznìna, dvakrát byla v exilu a nakonec byla pro svoji víru obìšena. To se stalo v sedmnáctém století. Massachusetts byl ovládán puritány. A byli tak puritánští, že netolerovali køesany, kteøí vìøili ve vnitøní svìtlo, v pøímou komunikaci s Bohem, bez knìžského prostøedníka èi rituálù. Proto byl pøijat zákon, podle nìhož mìl být každý kvaker, který vstoupí do kolonie, dùkladnì zbièován, uvržen do žaláøe a tam podroben tvrdé práci. Dokonce i èlovìk, který se zastal kvakera pøed horlivým puritánem, byl sám zbièován a vypovìzen z kolonie. Kvaker, který nìkoho pøivedl na svou víru, byl vyhnán a pokud by se vrátil, mìl být obìšen. Marie Dyerová pøicestovala do Bostonu z Rhode Islandu, aby navštívila dva uvìznìné kvakery. Byla však zadržena, zbièována a vypovìzena s varováním, že pokud se vrátí, trest smrti ji nemine. Po tøech mìsících byla zpátky, aby peèovala o své uvìznìné spoluvìøící. Byla však opìt zatèena a odsouzena k smrti obìšením. Pøed vlastní popravou musela sledovat, jak obìsili dva kvakery. Pak ji spoutali ruce a zakryli tváø a odvedli na popravištì. V poslední chvíli však byla Marie omilostnìna a vypovìzena. Pøesto se však vrátila znovu. Vìdìla, že jsou její spoluvìøící ve vìzení. Nezalekla se ani veøejného bièování a propíchnutí jazyka žhavým železem. Byla tedy znovu zatèena a pøed soudem prohlásila: „Pokud nezrušíte své nespravedlivé zákony, pošle sem Pán po mé smrti další svìdky pravdy. Mùj život není nièím ve srovnání se svobodou pravdy.“ I dnes jsou v mnoha zemích pro svou víru ve vìzení tisíce našich bratøí a sester. Mìli bychom být pøipraveni položit pro nì své životy. – Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights

Další prùbìžnì aktualizované zprávy ze svìta v èeštinì naleznete na internetových adresách www.prayer.cz mucednici.prayer.cz Mùžete nám psát na naši e-mailovou adresu: [email protected] [email protected] Další informace v angliètinì lze najít na internetových adresách: www.persecution.com www.persecution.net Starší èísla v elektronické podobì naleznete na internetové adrese: mucednici.prayer.cz

MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY Skryté kameny v základech církve 42 MUÈEDNÍKÙ Z AMMORIE rok 845 Dvaaètyøicet muèedníkù z Ammorie byli velitelé armády byzantského císaøe Theofila. Když byla v roce 838 Ammoria (dnes se nalézá v Turecku) obsazena arabskou armádou, muslimové zabili nebo prodali do otroctví mnoho køesanù. Vzali však dvaaètyøicet køesanských velitelù jako rukojmí a odvedli je do Samarry (dnes v Iráku), kde je uvrhli do žaláøe. Tam byli drženi po sedm let. Muslimští pohlaváøi tìmto køesanským vìzòùm øekli: „Mohammed je pravý prorok a nikoli Kristus.“ Velitelé odpovìdìli: „Pokud se budou dva muži pøít o pole a jeden øekne, ‚toto pole je moje‘, a druhý, ‚nikoli je moje‘, a ten první má mnoho svìdkù, kteøí mu dosvìdèí, že to pole je jeho, zatímco ten druhý nemá svìdka žádného než pouze sebe sama, co byste øekli – èí to pole je?“ Muslimové odpovìdìli: „No pøeci toho, který má mnoho svìdkù!“ „Správnì jste usoudili,“ øekli velitelé.

A stejnì je tomu s Kristem a Mohammedem. Kristus má mnoho svìdkù: dávné proroky, od Mojžíše až po Jana Køtitele, kterého i vy uznáváte a který svìdèil o Kristu, zatímco Mohammed svìdèí pouze sám o sobì, že je prorok, a nemá žádného dalšího svìdka.“ Zaražení muslimové øekli: „Naše víra je lepší než ta vaše køesanská, což dokazuje skuteènost, že nás Bùh nechal nad vámi zvítìzit a dal nám lepší zemi a vìtší království než køesanùm.“ Velitelé odvìtili: „Je-li tomu tak, pak modláøští Egypané, Babyloòané, Øekové, Øímané a Peršané by museli mít kdysi pravou víru, když si podrobili jiné národy a vládli jim. Je tedy jasné, že vaše vítìzství síly a bohatství nedokazuje pravost vaší víry. My víme, že Bùh dává nìkdy zvítìzit køesanùm, ale jindy dopouští, aby byli trápeni a muèeni a takto byli pøivedeni k pokání a k oèištìní svých høíchù.“ Po sedm let bylo tìchto dvaaètyøicet velitelù nuceno, aby pøijali islámskou víru, k èemuž však nikdy nedošlo. A tak jim nakonec muslimové v roce 845 setnuli hlavy a jejich tìla vhodili do øeky Eufratu.

Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka. V prosinci vychází dvojèíslo. Toto periodikum je registrováno u Ministerstva kultury ÈR pod evidenèním èíslem MK ÈR E 12970 Bulletin vydává obèanské sdružení POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI

K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm • informovat veøejnost o pronásledování køesanù • podporovat vydávání literatury, která vypovídá o køesanských muèednících a svìdcích víry. Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian Association (ICA). Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židùm 13,3: 1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu

pronásledováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci. 2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám køesanských muèedníkù. 3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování køesanù v totalitních zemích a problémových oblastech. 5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných na køesanech. Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese: Hlas muèedníkù pošt. pøihrádka 21 377 01 Jindøichùv Hradec Úèet pro dobrovolné pøíspìvky: ÈSOB Jindøichùv Hradec è. ú.: 131257607/0300