HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A

HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A

1 / 2013

Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3

Proč všechno to utrpení? Ať to stojí cokoli Zprávy ze světa

N A K L A DAT E L S T V Í S T E FA N OS N A B ÍZ Í : Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha. A5, 134 stran, cena 77 Kè. Richard Wurmbrand – Vítìzná víra Inspirující ètení na téma køesanské víry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè. Ken Anderson – Smìlý jako beránek Životní pøíbìh známého èínského køesanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti. Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè. John Bunyan – Milost pøehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè. John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf životní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran, cena 175 Kè. Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù v Sovìtském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè. Richard Wurmbrand – Kristus na židovské cestì Autor sám židovského pùvodu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè. Sam Wellman – William Carey Kniha o životì anglického misionáøe v Indii. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 167 Kè. Hans Martin Braun – Let pøes hranice Napínavý román z prostøedí ruské podzemní církve se špioná�ní zápletkou. Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2.vydání, cena 138 Kè

Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav historie køesanství. Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran, cena 165 Kè. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovìtské tajné služby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou oponou“. A6, 230 stran, cena 83 Kè. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky v japonském zajetí za druhé svìtové války. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kè. Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem o hlubinách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè. Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kè Bratr Andrew – Pašerákem ve službách Nejvyššího Kniha popisuje zaèátky služby bratra Andrewa. Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali zajímat o utrpení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnìž pomohla nalézt víru v Ježíše Krista. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str., cena 245 Kè

Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si mùžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky. Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz)

HLAS MUÈEDNÍKÙ 1 / 2013 FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:

V minulém roce rozdal Hlas mučedníků více než třináct tisíc čínských Biblí.

RICHARD WURMBRAND NAPSAL

Proč všechno to utrpení? „..abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé“. (Římanům 12,2)

Drazí bratři a sestry, Ve vězení na samotce jsem mohl číst Bibli jen tak, že jsem se usilovně snažil vybavit si její slova ze své paměti. Při tomto přemítání jsem si uvědomil, kolik v Písmu nacházíme výpovědí o lidském utrpení. Začíná to katastrofou, které pro lidstvo znamenalo vyhnání z ráje, a končí to, když většina lidstva vstupuje do pekla. Proč ale musejí trpět i svatí? Proč utrpení existuje i mezi zvířaty? Proč se již dítě rodí s utrpením? Je utrpení jedinou Boží výchovnou metodou? Proč existuje zlo? Proč křesťané již celá desetiletí trpí v komunistických vězeních? Jistý pastor, který zasvětil čtyřicet let svého života misii mezi australskými domorodci, znenadání vážně onemocněl. Jeho rodina se ho snažila dopravit po prašných cestách do města. Pastor při tomto transportu trpěl silnými bolestmi a sotva popadal dech. Požádal tedy svoji rodinu, aby mu zpívali a četli Bibli. Nakonec ale prohlásil: „Přestaňte s tím. Sloužil jsem Bohu celý život, ale on se o mě vůbec nestará.“ Pak vzal manželce Bibli z rukou a hodil ji do buše. Nedokázal na problém utrpení najít odpověď. Domnívám se, že jedinou odpovědí, kterou lze dát, je to, že na tuto otázku nemáme žádat odpověď. Ježíš, když visel na kříži, ptal se Boha, proč ho opustil, když je jeho jednorozeným Synem. Jeho otázka je ale následována pouze znaménkem otazníku. Je nám tím naznačeno, že tato otázka skutečně existuje a že my s ní můžeme žít. Jistý člověk procházející utrpením přišel za farářem a položil mu řadu otázek. Farář mu odpověděl: „Poklekni zde v kostele a zeptej se Ježíše na vysvětlení toho, co tě trápí.“ Muž namítl: „A ty opravdu věříš, že uslyším hlas z nebe?“ „Ne“, řekl farář, „ale když se na několik hodin ztišíš k modlitbě, pochopíš, že můžeš jít životem dál, aniž bys dostal odpovědi na všechny svoje otázky. Taková zpravidla bývá Ježíšova odpověď a ta tě i naplní pokojem.“ Nepotřebujete nic víc než jeho pokoj, který převyšuje každé porozumění. Nepotřebujete současně pokoj i porozumění, protože porozumění předpokládá jistou kvalifikaci, kterou většina z nás ovšem nedisponuje. 1

Talmud uvádí, že byli čtyři muži, kteří vystoupili do nejvyššího nebe. Ben Azai, Ben Zoma, Elisha ben Abuya a rabín Akiba. Ben Azai uviděl slávu Boží a zemřel. Ben Zoma ji uviděl a přišel o rozum. Elisha ben Abuya se stal nábožensky lhostejným. Jediný rabín Akiba se vrátil bez újmy. Pavel píše o člověku, který byl vytržen do ráje, ale nedokáže o tom, co viděl, podat zprávu, protože tam slyšel nevypravitelná slova (2. Korintským 12,2–4). Legenda říká, že Mojžíš jednou rozjímal poblíž nějaké studny. Stalo se, že pocestnému, který se přišel ze studny napít, se z opasku odvázal měšec s penězi a upadl do písku. Aniž to muž zpozoroval, šel dál svoji cestou. Krátce na to šel kolem studny jiný muž, všiml si ležícího měšce, sebral ho. Později se u studně zastavil ještě třetí muž, a když uhasil žízeň, lehl si do stínu a usnul. Mezitím první muž zjistil, že ztratil měšec a došel k přesvědčení, že musí být někde u studně. Vrátil se tedy ke studni, kde nalezl onoho spícího muže, který pochopitelně nic o měšci nevěděl. Ale muž, který postrádal měšec, spáče probudil a neléhal na něho, aby mu peníze vrátil. Došlo k ostré potyčce, která vyústila v to, že první muž zabil muže třetího. Po tom všem řekl Mojžíš Bohu: „Vidíš, a právě z tohoto důvodu v tebe lidé nevěří. Na světě je příliš mnoho zla a nespravedlnosti. Proč musel první muž ztratit svůj měšec a stát se vrahem? Jak je možné, že druhý muž přišel bez práce k hromadě peněz? A proč třetí muž, úplně nevinný, byl zabit?“ Bůh Mojžíšovi odpověděl: „Pro tentokrát a pouze pro tentokrát ti odpovím, pokaždé to dělat ale nemohu. Ten první muž byl synem jistého zloděje. Peníze, které byly v měšci, ukradl jeho otec otci druhého muže. Ten, když nalezl měšec, poznal, že jde o peníze, které byly ukradeny jeho otci. Třetí muž byl vrah, jehož zločin však nikdy nevyšel najevo, a tak dostal jen po zásluze, co mu patřilo. A proto do budoucna již věř, že ve všem, co se děje, existuje smysl a spravedlnost, a to i tehdy, když tomu vůbec nerozumíš.“ Víra v Boha je sama odpovědí na mystérium zla. Nemůžeme Boha žádat, aby během našeho pozemského života prokazoval jen průhledně a očividně milosrdenství. On tak činí podle svého uvážení. Naší nejvyšší odezvou na otázku „proč všechno to utrpení“, je vzdát se našeho práva na odpověď. Pro křesťana je Boží milosrdenství nevyhnutelné. Je nám milosrdně darováno vejít do věčné slávy, kterou jsme si nikterak nezasloužili. V Kristu váš Richard Wurmbrand

[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn čtrnáct let v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům. Tento článek pochází z amerického zpravodaje z října 1999.]

2

S V Ě D EC T V Í P RO N Á S L E D OVA N ÝC H K Ř E S ŤA N Ů

Jihovýchodní Asie Bratr „An“ Bratr „An“, církevní představitel z jedné země jihovýchodní Asie, prožil kvůli své víře v Krista sedm let v pracovním táboře. Tím ale jeho věznění neskončilo. Později byl opět zatčen a odsouzen a nyní si za svoji víru odpykává další, tentokrát pětiletý trest v domácím vězení. Kdykoli si policie zamane, musí se okamžitě hlásit na stanici. Když byl bratr An propuštěn z pracovního tábora, úřady mu vyměřily pokutu ve výši v přepočtu asi 600 Kč. An si také musel sám najít cestu domů. Když se konečně dopátral autobusu, který jel do jeho okresu, zjistil, že nemá dostatek peněz na zakoupení lístku. Přemluvil proto řidiče, aby mu slevil z ceny, když se vzdá nároku na občerstvení. Domů dorazil po šestatřicetihodinové cestě autobusem. Protože jedl – trochu vařené rýže – naposledy ještě ve vězení a již dva dny neměl co do úst, měl veliký hlad. Ale jakmile spatřil svoji manželku a dceru, ihned na hlad samou radostí zapomněl. Za sedm let, co byl ve vězení, jeho dcera notně vyrostla. Protože cestovní náklady byly vysoké, mohla dcera navštívit otce ve vězení jen asi čtyřikrát. Manželka ho přece jen navštívila o něco častěji, celkem jedenáctkrát, ale vždy s ním směla strávit jen dvacet minut. Kromě toho směli spolu dovoleno hovořit jen úředním jazykem, který dobře neovládali a nikoli vlastním kmenovým nářečím. I když byl bratr An doma, vzpomínky z vězení ho stále pronásledovaly. V táboře musel pracovat na výrobě ratanového nábytku. Byla to tvrdá práce, protože musel splnit normu a vyrobit čtyři křesla denně. Pokud to nestihl, nedostal nic k jídlu. Navíc musel velmi často přemáhat bolesti zad, která při této práci značně trpěla. V horách vietnamského vnitrozemí i v dalších vesnických Jídla ve vězení tvořila va- oblastech země sice zakoušejí kmenoví křesťané ze strany řená rýže k snídani, a miska komunistických úřadů tvrdé pronásledování, ale i přes skutečnost zde podzemní církev pozoruhodně roste. rýže s řeřichou k obědu a ve- tuto Na snímku je zachycen křest, který podzemní církev uskučeři. Jen zcela výjimečně do- tečnila v jámě s dešťovou vodou, jež vznikla ještě v době stali vězni kousek masa. války při výbuchu letecké bomby. 3

Křesťané byli v pracovním táboře drženi pohromadě, ale měli přísně zakázáno se společně modlit nebo kázat a dokonce spolu nesměli ani hovořit kmenovým jazykem. Bratr An však říká: „Přesto jsme si našli chvíle, kdy jsme se mohli vzájemně povzbuzovat a sdílet. Vězeňská správa sice mohla něco zakázat, ale všechno dozorci uhlídat nedokázali. Občas jsme se mohli i společně modlit. Když nás přesto přistihli a předvolali si nás k výslechu, viděli jsme v tom příležitost vydat svědectví vězeňským úředníkům. V každé situaci, i když jsme byli sebevíce vyčerpáni, byli jsme rozhodnuti hlásat svoji víru v Krista.“ Jelikož křesťané samozřejmě nesměli mít ve vězení Bibli, psali si věřící verše, které znali zpaměti, na toaletní papír. Dvakrát týdně vtrhli do cely dozorci a verše s biblickými citáty jim zabavili. „Proč si tohle stále píšete?“ ptali se. Ale křesťané si tyto verše znovu napsali a nenechali se v této věci ničím odradit. Nejobtížnější doba pro bratra An byla, když byl zatčen úplně poprvé. Policisté přijeli do jeho domu zcela neočekávaně a ihned ho spoutaného odvezli na policejní stanici, kde skončil na samovazbě. Tam ho drželi bez jakéhokoli vysvětlení čtyři dni, a to bez vody a jídla. V této cele se zakrvácenými zdmi a podlahou byl ponechán jen svým úzkostným a zmateným myšlenkám. V této těžké situaci však našel posílení v modlitbě. Po čtyřech dnech mu policisté nakonec přinesli trochu vody a jídla, ale k nasycení to zdaleka nestačilo. Navíc mu talíř s jídlem zlomyslně dávali před mříže cely tak, aby se pro něj musel s velkou námahou natahovat skrz mříže. Takové i jiné ponižování mu působilo velké psychické vypětí. Kromě toho jeho manželka vůbec nevěděla, kam policie bratra An odvezla. Až po čtyřech týdnech se dověděla, že je v cele na policejní stanici. Pak napsala žádost, aby směla svého manžela navštívit. Toto povolení obdržela až po čtyřech měsících. Bratr An zůstal na tomto místě téměř celý rok. Slovní a fyzické napadání bylo jeho každodenní bolestnou zkušeností. „Víš, proč jsi tady?“ křičeli na něho policisté. „Zmlátím tě tak, že se už nepostavíš na nohy,“ vyhrožoval mu jeden z těch nejagresivnějších policistů. Jeho oblíbeManželka bratra An se během pobytu svého manžela ve ným trýzněním bylo šlapat vězení usilovně snažila zaopatřit svoji rodinu. Za podpory vězňům vojenskými botami Hlasu mučedníků pěstovala kávové boby. Naše misie jí rovněž přispívala na různé nezbytné výdaje jako je lékařská na prsty u nohou. Pokud vězeň nepodal uspokojivou péče či jiné životní potřeby. 4

odpověď na jejich provokující otázky, následovalo vždy až několikahodinové bití. Spoluvěřící se ale za bratra An pravidelně modlili. Navštívit ho ale odvahu neměli. „Bůh mě posiloval,“ prohlašuje An. „Chránil mě a při každém výslechu jsem stále v duchu volal k Bohu o pomoc. Bůh je dobrý! On mi stále pomáhal.“ Když se dověděl o podpoře své rodiny Hlasem mučedníků, prohlásil: „Věděl jsem, že nejsem ve vězení opuštěný.“ Byla to pro něho úleva, když zjistil, že je o jeho rodinu postaráno a že druzí věřící na ně pamatují. Bratru An je trvale zakázáno, aby sám od sebe opustil teritorium své vesnice a úřady ho stále namátkově kontrolují. Pokud chce někam cestovat, musí to dělat tajně. Nyní se bratr An také zotavuje z pobytu ve vězení, kde trpěl značně podvýživou. Přes svůj chatrný zdravotní stav se snaží pomáhat manželce na její malé farmě. „Úroda bude snad dobrá, pamatujte na nás ve svých modlitbách,“ dodává bratr An. Hlas mučedníků pomáhá rodinám vězněných křesťanů v jihovýchodní Asii, ke kterým patří i rodina bratra An, prostřednictvím zvláštního fondu, který jsme pro tento účel zřídili. Bratr An je jedním z mnoha věřících v totalitních zemích i v jiných nebezpečných oblastech po celém světě, které naše misie podporuje. Tito křesťané jsou i po svém propuštění velmi často šikanováni úřady a policií a jejich činnost je násilně omezována. Někteří se proto uchylují k ilegální práci, za kterou jim pochopitelně hrozí další zatčení. Pamatujme na tyto věřící ve svých modlitbách, aby nacházeli způsoby naplňování Pavlova výroku o tom, že „Boží slovo není spoutáno“ (2. Timoteovi 2,9). – Hlas mučedníků, Kanada, únor 2013

Pákistán Vyzbrojena a připravena k akci Mladá Naima potichu trpěla ve své muslimské rodině v Pákistánu po více než sedm let. Poté, co se stala křesťankou, byla takřka každý týden doma svým vlastním bratrem bita. Přesto dospívající Naima zůstala své víře věrná a odmítala se vrátit k islámu. Ale když dosáhla osmnácti let, byla její víry podrobena extrémně těžké zkoušce. Jednoho dne na ní číhal bratr u kostela a jak5

mile budovu opustila, popadl ji a odvlekl domů, kde ji zamkl v jednom pokoji. Tam strávila Naima celý měsíc, dokud se jí nepodařilo z domova utéci. Hlas mučedníků o Naimě poprvé uslyšel díky síti našich tamních dobrovolných pracovníků, kterou jsme v Pákistánu vytvořili. Pro tyto pracovníky pořádáme pravidelné semináře o aktuální situaci ohledně pronásledování křesťanů. „Nikdo z tamních křesťanů, kteří naše semináře navštěvují nikdy neslyšel v církvi nějaké kázání na téma pronásledování,“ prohlašuje jeden z našich zainteresovaných pracovníků. Zmíněná síť je připravena, aby zachytila případy těch, kteří potřebují naši aktuální pomoc a abychom měli zprávy o pronásledovaných, jako tomu je v případě Naimy. Všichni pákistánští dobrovolníci, kteří tuto síť tvoří, prošli rovněž zvláštním biblickým seminářem. Hlas mučedníků Naimě pomohl v rámci našeho speciálního fondu pro pákistánské křesťany a zaopatřil ji malou peněžní rentou, která pokrývá její životní náklady a také ji umožňuje doplnit si základní vzdělání a absolvovat kurs šití. Po rozsáhlých útocích na pákistánské křesťany začal Hlas mučedníků rovněž distribuovat mezi postižené rodiny soupravy obsahující nejnutnější potřeby, jako je mýdlo, ručníky, oděvy, přikrývky apod. Některé z těchto souprav však dostávají i potřebné muslimské rodiny a jsou tak pro ně svědectvím Božího milosrdenství.

Šicí stroje pro střední Asii V deváté kapitole knihy Skutků čteme, jak učednice jménem Dorka sloužila církvi a své komunitě spravováním šatů a konáním dalších užitečných prací. V totalitních zemích střední Asie dostalo nyní deset rodin příležitost, aby byly podobným způsobem užitečné svým komunitám a to díky šicím strojům, které obdržely od naší misie. Tyto šicí stroje současně pomáhají těmto rodinám jako zdroj obživy. V zemích střední Asie se zaměstnavatelé často ptají zájemců o práci na náboženskou příslušnost a křesťané jsou pak většinou odmítnuti. Díky šicím strojům mohou tito věřící provozovat vlastní skromnou živnost a tak své rodině zajistit živobytí. Kromě toho taková živnost poskytuje křesťanům i větší časovou flexibilitu, což jim dává příležitost snadněji docházet na shromáždění a zapojovat se do církevních aktivit. „Šít jsem se naučila již ve svém dětství, a proto v tom již mám dobrou zručnost,“ vypráví jedna z žen, která dostala šicí stroj. Můj starý přístroj byl už rozbitý a nedal se opravit. Již asi pět let jsem snila o tom, že si koupím nějaký nový kvalitní šicí stroj, protože bych tak mohla svoji rodinu zaopatřit. A dnes díky vašemu daru budeme mít opět peníze na lepší potraviny a ošacení. Ale chceme také sloužit církvi i našim blízkým praktickou stránkou evangelia. Děkujeme vám za váš dar.“ – Hlas mučedníků, Kanada, březen 2013

6

Bangladéš Náhodně či zázračně? Jako dítě byl Pintu Hossein přesvědčen, že islám je na světě jediným pravým náboženstvím. Pětkrát denně se modlil, během ramadánu se třicet dní postil a vybízel druhé, aby s ním chodili na modlitby do mešity. Pintu žil v Bangladéši, v jedné z nejchudších zemí světa, kde muslimská populace dosahuje 89 procent. Bohužel nebyl v té době nablízku nikdo, kdo by tomuto mladíkovi ukázal jiný způsob života. Když byl Pintu na střední škole, začal si pro zábavu dopisovat s lidmi z různých zemí světa. Těšil se vždycky na odpovědi, které od těchto přátel dostával. Jednou mu jeden z kamarádů dal nějakou adresu, na kterou by mohl Pintu také napsat. „Jako odpověď mi přišel krásný ručně napsaný dopis,“ vzpomíná Pintu. „Dopis začínal slovy: »Vítáme vás v našem biblickém korespondenčním kurzu« a stálo tam, že pokud tento kurs dokončíme, dostaneme zdarma Nový Zákon a potvrzení o absolvování.“ Zpočátku byl Pintu náležitě pobouřen. Byl vyučován tomu, že křesťané jsou modláři, kteří uctívají tři bohy. Ale protože do té doby ještě neviděl Bibli v bengálštině, byl na ni zvědavý, a tak kurs absolvoval. Po devíti měsících Pintu kurs dokončil a následně poštou obdržel slíbený balíček. Když si Pintu četl svou novou Bibli, začala se mu někde v mysli vynořovat provokující myšlenka. Může ho Mohamed opravdu zachránit? Když se pak ptal v mešitě svého imáma, dostalo se mu jen matoucí odpovědi: „Jakže! Ty pochybuješ o našem prorokovi?“ Ale ani v koránu Pintu svoje odpovědi nenacházel. Nakonec ho zvědavost přivedla až k návštěvě bohoslužeb v kostele. Toho dne se v kostele změnil směr jeho života. Vzpomíná si, že kazatel na něho zpočátku působil nějak zmateně, ale kázání, které pak od něho slyšel, mu připadalo, jako by bylo napsané právě pro něho. Po skončení bohoslužeb se dokonce pastora zeptal, odkud ho zná a jak ví, co prožívá. Ale pastor mu řekl, že o něm naprosto nic neví a jeho zkušenost mu vysvětlil následujícím způsobem: „Nyní chápu, proč mě Bůh nenechal kázat to, co jsem měl původně připraveno! Dnes máme velmi specifické setkání, na které jsem si při- Tento nový konvertita byl pokřtěn nedaleko pravoval pečlivě kázání celý týden. útočištného domu naší misie. 7

Když jsem ale chtěl začít kázat, uslyšel jsem vnitřní hlas, který mi pravil, abych tentokrát kázal na příběh o starozákonním Josefovi. To nutkání bylo tak silné, že jsem nabyl přesvědčení, že je opravdu od Boha. A proto jsem byl poslušný jeho příkazu. Nyní je mi jasné, že to bylo kvůli tobě. Bůh tě sem přivedl a dal ti nový život v Ježíši Kristu.“ Pintu pak s pastorem spolu ještě dlouho hovořili a diskutovali o otázkách, které mladíka celé měsíce trápily. Nakonec se jeho srdce zmocnil pokoj a Pintu se s pastorem modlil za přijetí Božího spasení. Tato událost se stala 21. července 1989 a o tři dny později byl Pintu pokřtěn. Tře- Křesťanským konvertitům je v Bangladéši často baže byl následně mladík vyho- znemožňován přístup k obecním studnám. Tato zen svými nejbližšími z domova, rodina se uchýlila do útočištného domu podporoo několik let později se mu poda- vaného naší misií, kde může po nějakou dobu studovat Bibli a hledat další směr života. řilo přivést celou svou rodinu ke Kristu, jednoho po druhém. Dnes Pintu pracuje jako misionář ve svém národě. Nabízí biblické korespondenční kursy, podobné tomu, který sám kdysi jako dítě absolvoval, a pracuje rovněž pro křesťanské rozhlasové vysílání, které spolufinancuje naše misie. Navzdory tomu, že mají nemuslimská náboženství v Bangladéši svobodu vyznání, zakouší Pintu protivenství ze strany zanícených muslimů kvůli tomu, že opustil islám. Ale i další konvertité jsem zde vyháněni ze svých domovů, je jim např. odpírán přístup k vesnickým studnám a mnozí jsou bezdůvodně biti. Hlas mučedníků podporuje v Bangladéši útočištný dům pro křesťanské konvertity. Rozhlasové vysílání, kterého se Pintu účastní, má blízkou frekvenci k nejpopulárnějším stanicím v zemi. To je výhoda, protože mnozí tuto stanici naladí náhodně, když hledají své oblíbené pořady. A pokud je program stanice zaujme, mohou slyšet biblické příběhy a další inspirující vyprávění, ze kterých může vyklíčit semeno víry. Každý den pak posluchači telefonují do redakce, aby se zeptali na různé otázky. Na druhé straně Pintu dostává i výhrůžné telefonáty od lidí, kteří poselství evangelia oponují. Takové hrozby ho však nedokážou od jeho práce odradit.

8

PRONÁ SLEDOVANÁ CÍRKE V DNES

Ať to stojí cokoli Každý měsíc nakládá dvacítka mužů na své velbloudy a osly Bible, křesťanskou literaturu, potraviny a vodu a tato karavana zamíří do sluncem rozžhavených kopců v poušti. V noci jim proniká tkaninou šatů jemný písek a připéká se jim ke kůži. Ve dne pak musí pochodovat v téměř padesátistupňovém vedru, které je ještě stupňováno suchým a horkým větrem. Muži putují touto opuštěnou saharskou cestou kvůli tomu, aby se vyhnuli možné policejní kontrole, která by zřejmě vyústila konfiskací všech křesťanských knih a také s velkou pravděpodobností zatčením putujících křesťanů. Bible totiž islámská vláda chápe za své potenciální ohrožení. Vždyť hlavním biblickým poselstvím je skutečnost, že Ježíš je více než prorok, že je Božím Synem a Spasitelem všech, kteří v něho věří. Tito muži se rozhodli podniknout měsíční strastiplnou cestu pouští pro své přesvědčení, že mnozí touží slyšet jejich poselství. Cílem jejich putování je návštěva příslušníků pěti domorodých skupin, které žijí v úplné geografické a ekonomické izolaci a kterým se ještě nikdy zvěst evangelia nedonesla. Tito obyvatelé severní Afriky dávají všanc své životy a svobodu, aby sdíleli evangelium v národě, kde je křesťanství ilegální, nelekají se ani kruté a vyprahlé pouště. Když jistá vesnice, rodina, nebo dokonce i jediný člověk se rozhodne následovat Krista, podniknou k nim tito evangelisté ochotně takovouto namáhavou cestu, aby nové věřící povzbudili a pomohli jim růst ve víře. V uplynulém roce Hlas mučedníků opatřil těmto odvážným věřícím osly a velbloudy. Jeden z mužů popisuje svou práci následujícím způsobem: „Usilujeme nové věřící vyučovat, obstarat jim lepší porozumění pro křesťanský život a poskytnout jim základní biblické vzdělání. Prostota věřících vyžaduje čas i jednoduché učení. Během roku jsme zaznamenali rozmnožení skupin i jejich duchovní rozvoj. A to je pro nás největší motivací, radostí i povzbuzením. Pomáhá nám to překonat i velké obtíže.“

Příprava půdy Přes půl zeměkoule pomáhá jiný mladý muž šířit Boží poselství mezi těmi, ke kterým by se jiným způsobem nedostalo. „Jiao“ cestuje přes neschůdné pohoří v Číně, aby v odlehlých oblastech rozdával tolik žádané Bible. Tento devatenáctiletý student jedné z ilegálních biblických škol používá 9

za dopravní prostředek třeba koně nebo motocykl, pokud si je ovšem může pronajmout, ale nejčastěji putuje pěšky. Vzdálenost mezi jednotlivými vesnicemi mu v průměru zabere asi tři hodiny chůze. Jiao přitom riskuje zatčení nebo konfiskaci všech křesťanských knih, které by u něho policie našla. Bible a další materiály rozdává především mezi lidem kmene Han. K tomuto Tato žena obdržela Bibli díky činnosti bratra Jiao a jeho etniku také Jiao sám patří. spolupracovníků Čínské komunistické úřady však právě takovou aktivitu velmi nerady vidí, a tak hrozí tomuto mladému křesťanovi tvrdý trest. Hlas mučedníků nedávno pro Jiaoa a jeho tým zakoupil motocykl, který jim má usnadnit distribuci Biblí. Takováto činnost nejenom v Číně ale i v dalších zemích a oblastech je konána díky mnoha křesťanům na Západě, kteří si uvědomují kolik peněžních prostředků i hodin namáhavé práce je k tomu potřeba. Jak veliká je však potřeba Biblí v Číně? Jedinou oficiální tiskárnou Biblí v Číně je společnost Amity Printing Company, která podle svého vyjádření vytiskla v roce 2012 stomiliontou Bibli. To už je opravdu hodně Biblí. Nesmíme však zapomenout, že byly vytištěny v průběhu čtyřiadvaceti let a že z nich v Číně zůstalo jen asi šedesát milionů a také že jen malý počet z nich byl vytištěn v některém z minoritních čínských dialektů. V průměru tedy tiskárna Amity vytiskla ročně dva a půl milionu Biblí, které měly uspokojit sto milionů čínských křesťanů. Ve srovnání bylo ve Spojených státech prodáno za samotný rok 2005 čtyřiadvacet milionů Biblí. Navíc zde existuje i distribuční problém. Podle čínského zákona se Bible smějí prodávat pouze v úředně registrované vlastenecké církvi (TSPM). Jelikož tato oficiální církev má asi pětapadesát tisíc sborů, pak to znamená, že každý sbor mohl za dobu existence tiskárny prodat ročně pouhých pětačtyřicet Biblí. Takový počet Biblí ale naprosto neodpovídá skutečnému množství čínských křesťanů, z nichž většina patří k domácím církvím, které se ale k Biblím prodávaným ve sborech TSPM nedostanou. Křesťanství v Číně podobně jako v obdobných totalitních zemích zaznamenává rapidní nárůst, který potřebuje tisk a distribuci Biblí ve zcela jiných objemech. „Díky Bohu za vzrůstající počet spasených lidí,“ napsal nám nedávno jeden z nových majitelů čínské Bible. „Ale objevuje se tu jiný problém. S obživením, které v našem sboru prožíváme, současně vzrůstá počet věří10

cích a tak nedostatek Biblí zde vzniká nanovo… Je-li to možné, prosíme, pošlete nám Bible téhož vydání. Pak budeme s pomocí našeho Pána nést více ovoce.“ Potřeba Biblí byla nedávno ještě umocněna, když se zástupci Hlasu mučedníků setkali s bratrem Jiao a sdělili mu, že lze Bible rovněž koupit i v samotné Číně. Jiao se našich pracovníků ihned zeptal, jak by mohl v této věci pomoci. „My žijeme na venkově,“ vysvětloval. „Tam není nikde možnost si Bibli koupit, zejména pak v našem jazyce Miao. A potom, nemáme dostatek peněz, abychom cestovali do nějakého sboru TSPM, tam nakoupili Bible a poslali je k nám domů.“ Věřící jako Jiao, kteří svůj život zasvětili šíření Biblí v odlehlých vesnických oblastech, najdeme ve všech zemích světa, všude tam, kde jsou křesťané pro svoji víru pronásledováni. Zakusili život měnící moc Božího slova a snaží se přinášet naději ostatním, a to i za cenu vlastního ohrožení.

Rozsévání setby Mezi takové křesťany patří i Rolo. Byl kdysi členem marxistických guerill a podílel se na povstaleckém hnutí proti kolumbijské vládě. Poprvé jsme o něm referovali v našem bulletinu 3/2011. Poté, co se stal křesťanem, cítil povolání sloužit pastorům a ostatním křesťanům, kteří žijí v oblastech, kde operují povstalci. Mnoho sborů v těchto oblastech bylo uzavřeno. Kvůli silničním kontrolám, které provádějí povstalečtí vojáci, je cestování sem velmi nebezpečné. Ale jako někdejší příslušník guerilly má větší úspěch, poněvadž dobře zná zdejší situaci a poměry v guerillovém hnutí. Skutečnost velkého nebezpečí zde však zůstává i pro něho a kdykoli ho na cestě zastaví povstalci, může být jeho život u konce. Na poslední cestě do amazonské džungle se mu podařilo zvrátit nebezpečnou situaci do příležitosti vydat svědectví místním povstaleckým vojákům. Rolo řídil dodávku plnou Biblí a měl sebou i filmový projektor, vše pro křesťany v odlehlých vesnicích v džungli. Když ale přejížděl rozvodněnou řeku, auto mu ve vodě uvízlo. Zástup místních lidí včetně několika povstalců se seběhl a všichni sledovali nastalou situaci. Lidé, kteří ještě před okamžikem mohli pro Rola znamenat velkou hrozbu, najednou cítili účast s chudým člověkem, kterému v řece uvízl automobil. Naštěstí auto zapadlo tak, že náklad s Biblemi na zad- Tento někdejší příslušník povstalecké guerilly nyní rozdává ku auta trčel z vody a knihy Bible, křesťanskou literaturu a malé krátkovlnné rozhlasové zůstaly v suchu. Rolo situaci přijímače na různých místech Kolumbie. 11

vyřešil nejlepším možným způsobem. Narychlo nainstaloval filmový projektor a vesničanům promítal po krátkém kázání křesťanský film a daroval také několik Biblí těm, kteří o ně projevili zájem. Rolova dodávka musela být vyproštěna a několik stovek mil vlečena, než se dostala do nejbližší opravny. Skutečnost, že Hlas mučedníků šíří Bible, není nic Na této exklusivní fotografii se jistý kolumbijský evangelista zvláštního, mnoho jiných organizací dělá totéž. Co setkal s dvěma guerillovými vojáky z hnutí FARC. však stojí za pozornost, je riziko, které křesťané jako Rolo podstupují a rozdávají Bible na těch nejnebezpečnějších místech světa. Pracovníci Hlasu mučedníků cestují do válečných zón v zemích, jako je Irák a Súdán, aby tam šířili Boží slovo. Jiní riskují své životy a pašují různými způsoby Bible do Afghánistánu nebo Severní Koreje. V Indonésii naši pracovníci nedávno dopravili Bible do jedné velmi odlehlé vesnice, ve které žije na 400 muslimů ale pouze šestnáct křesťanů. Hlas mučedníků často při šíření Biblí spolupracují s biblickými společnostmi a dalšími organizacemi, které mají úřední svolení tisknout a dovážet Bible do konkrétních zemí. Některé z Biblí, které například šíříme v Číně, jsou zakoupené v knihkupectvích na čínském území, ale k nim ještě přidáme množství dalších výtisků, které jsou již vytištěné v ilegálních tiskárnách. A i když jsou takové tiskárny někdy odhaleny, nemůže nás to odradit, abychom hledali jiné způsoby, jak v práci pokračovat. Rovněž na Kubě nejsou Bible snadno k dostání, a proto spolupracujeme s dalšími organizacemi, abychom je pro tamní křesťany obstarali. „Otázka nezní, »Potřebujete více Biblí«?“, vysvětluje jeden z našich pracovníků, „ale mnohem spíše »Seženete více Biblí?“« Dokonce i když máme úřední souhlas pro dovoz Biblí, mohou být stejně na celnici úředně zkonfiskovány. Ale Rolova dodávka naplněná Biblemi uvízla v blátě, ale ani taková nesnáz mu nezabránila, aby shromážděným vesni- ani tak není všechno ztraceno. Občas najdeme způčanům nekázal a nerozdával Boží slovo. 12

sob, jak takové rozhodnutí změnit a Bible nakonec přece jen doputují do rukou křesťanů, pro které byly původně určeny. Pokud chtějí křesťanští pracovníci šířit Bible v zemích, kde tomu vláda oponuje, musí být houževnatí a vynalézaví. V únoru 2012 se jistý vietnamský křesťan jen o vlásek vyhnul žalobě za šíření Biblí mezi kmenovými křesťany. Spolu s dalšími asi třiceti Policie dorazila právě ve chvíli, kdy vietnamští křesťané spoluvěřícími na motocy- dokončovali překládku Biblí z náklaďáku na své motocykly. Až na jediného se všem mužům podařilo včas uprchnout. klech se na domluveném místě setkali s nákladním automobilem, aby z něho přeložili Bible. Tato akce byla naplánována na šestou hodinu ráno ve snaze, aby se tak vyhnuli pozornosti policie. Ale zhruba po patnácti minutách, od chvíle, kdy věřící začali vykládat 2700 Biblí v jazyce kmene Dao na své motocykly, se na silnici objevila čtyřčlenná silniční hlídka policie, která projela kolem křesťanů bez zastavení. Nicméně během šesti minut na místo dorazilo šest policistů na motocyklech, kteří byli nepochybně přivoláni projíždějící hlídkou. Jakmile je křesťané spatřili, naskočili na své motocykly a snažili se ujet do džungle. Policistům se ale jednoho z nich podařilo chytit. Okamžitě ho převezli na policejní stanici, kde otevřeli čtyři balíky, které na motocykle vezl. Bylo v nich dvaapadesát Nových zákonů a dvaadvacet Biblí. Policisté tomuto muži vyhrožovali a dlouho ho vyslýchali, ale nakonec je přesvědčil, že tyto knihy nejsou nic, čeho by se měli obávat. „To je náboženská kniha určená křesťanům, aby si v ní mohli číst a držet se své víry. Není to žádná politická kniha,“ vysvětloval muž policistům. Ti mu nakonec dali pokutu v přepočtu asi 300 korun, přikázali mu, aby žádné další knihy již nerozšiřoval, a pak ho nechali jít. Tento bratr ve své práci pokračuje a nadále opatřuje Bible příslušníkům svého kmene.

Nesení ovoce Bible distribuované pracovníky Hlasu mučedníků v nepřátelských oblastech a v totalitních zemích podporují službu podobně horlivých křesťanů mezi něž patří i Miguel, který vlastní farmu v zemědělské oblasti na hranicích Venezuely a Kolumbie. Miguel sice sám není pastorem, ale v celé oblasti je znám pro své misijní aktivity. Mnozí povstalečtí vojáci se na svých cestách zastavují na jeho farmě, aby si odpočali nebo požádali o trochu studené vody. A Miguel se s nimi dává do hovoru, poděluje se s nimi o svou víru a čte jim z Bible. Jeden z našich pracovníků hovořil s Miguelem v listopadu minulého roku. 13

Dnes je kvůli těmto misijním aktivitám Miguelův život ohrožen, ale to není pro něho nic nového. Takové hrozbě čelil několikrát. Bylo tomu například poté, co vydával svědectví víry jistému povstalci, který se zastavil na jeho farmě. Miguelova slova ale tohoto člověka rozzuřila natolik, že praštil svým samopalem o stůl a řekl Miguelovi, že ho zabije. Ten zachoval rozvahu víry a odpověděl mu, že je připraven pro Krista zemřít. Taková odpověď přece jen na povstaleckého vojáka udělal Hlad po Božím slovu v Kolumbii inspiruje dojem. „Byl už jsem v naší zemi na mnohé horlivé křesťany k nebezpečným vý- mnoha místech,“ prohlásil překvapravám do oblastí, které ovládají povstalec- pený voják, „ale takového evangeké guerilly. likála jako ty jsem ještě nepotkal. Koupím si od tebe Bibli a někdy přijdu za tebou a budeme ji spolu celý den číst.“ Zdá se však, že Miguel nemá příliš chuť se znovu se svým guerillovým přítelem setkat. Povstalci, kteří tuto oblast ovládají, Miguela často obtěžují kvůli tomu, že vede druhé lidi ke Kristu, a tito lidé pak následně opouštějí komunistické hnutí. Miguel byl povstalci také nařčen ze spolčení s kolumbijskou vládou, což guerilly často trestají smrtí. Miguel se dokonce dověděl, že povstalečtí velitelé již vydali rozkaz k jeho usmrcení. Miguel říká, že se nebojí obětovat pro Krista svůj život. „Pokud zemřu, nic se neděje, budu s Ježíšem,“ prohlašuje. Na druhé straně má obavy o svoji ženu a třináctiletou dcerku, které by zde zůstaly samy. Přesto Miguel pokračuje ve svém misijním úsilí a svou sílu hledá v Písmu, které mu dává mnohou útěchu. Miguel touží, aby každý, kdo uslyší jeho příběh, věděl, že „Bůh stojí při vás a bude vás pozvedat a posilovat“. Pracovníci Hlasu mučedníků se v Indii nedávno setkali s pětadvacetiletou ženou, která obdržela od naší misie svoji první Bibli. Sanju vyrůstala jako hinduistka. Když přijala Krista, zakusila ihned protivenství ze strany svého manžela, který tuto změnu nelibě nesl. Jelikož Sanju neměla žádné vlastní prostředky, nemohla si po obrácení Bibli koupit a manžel jí pochopitelně peníze za tímto účelem nedal, třebaže ho o to prosila. Její manžel byl na Sanju rozhněván také kvůli tomu, že mu dosud neporodila dítě. Ve hněvu Sanje řekl: „Když mi dáš dítě, tak ti koupím Bibli.“ Skoro to vypadalo, jako kdyby chtěl využít situace, aby od Boha dostal to, co chtěl. Také manželku obviňoval, že je příčinou jeho pohanění, když mu nezplodila potomka. Sanju rovněž napadala její tchyně, která chtěla mít vnoučata, a celou situaci chápala tak, že je to všechno kvůli cizímu náboženství, ke kterému se snacha hlásí. 14

Avšak Sanju zůstala Kristu věrna. Pokračovala v modlitbách za svého manžela a jen ohleduplně mu připomínala svoji křesťanskou víru. Nakonec se po nějaké době její manžel uvolil k tomu, že s ní navštíví bohoslužby. Během nich Sanju poprosila své spoluvěřící o modlitby za to, aby mohla mít dítě. Shodou okolností pastor právě toho dne rozdával mezi členy společenství Bible, které mu zaslala naše misie. Sanju byla nadšená nejen ze své nové Bible, ale také ze skutečnosti, že její manžel mohl na vlastní oči vidět, jak jí Bůh opatřil Bibli, po které tolik toužila. Sanju řekla našim pracovníkům, že tato Bible bude podle jejího přesvědčení svědectvím jak Sanju obdržela svou vytouženou pro manžela, tak i pro tchyni, že Bůh odpovídá Bibli a nyní se modlí za narození dítěte. na modlitby. „Tato zkušenost mi rovněž dává naději, že Bůh odpoví na moje modlitby ohledně dítěte,“ prohlásila Sanju. Dík všem podporovatelům Hlasu mučedníků i partnerským organizacím může mít nyní vlastní Bibli nejen Sanju, ale spolu s ní dalších, více jak dva miliony křesťanů žijících v totalitních zemích a v nepřátelských oblastech. – Hlas mučedníků, USA, březen 2013

Z P R ÁV Y Z E S V Ě TA SÝRIE Velvyslanec pro lidská práva Světové evangelikální asociace volá o pomoc pro prchající syrské křesťany Velvyslanec pro lidská práva Světové evangelikální asociace (WEA), Dr. Thomas Schirmacher apeloval na sdělovací prostředky, vlády a církve, aby se začali vážně zabývat situací křesťanů, kteří jsou vyháněni ze svých domovů v Sýrii, a poznamenává: „Vím, že mnozí lidé v Sýrii procházejí utrpením, ale křesťané jsou zde patrně v podobné situaci jako v Iráku, když jsou hromadně potíráni mezi oběma nepřátelskými tábory a pokud se jim podaří přežít a utéci, mají sotva příležitost se zase vrátit.“ Masový exodus 2,3 milionů křesťanů ze Sýrie není druhotnou záležitostí. Z někdejších šedesáti tisíc křesťanů žijících v Homsu zůstala

jich méně než tisícovka. Křesťané jsou zde mučeni a zabíjeni, jejich ženy znásilňovány a kostely pustošeny. Schirmacher vysvětluje, že rebelové pohlížejí na křesťany jako na podporovatele Assada, zatímco Assadovi přívrženci křesťanům nedůvěřují. Syrští uprchlíci popisují, že „teroristé“ se zelenými nebo černými čelenkami bijí křesťany a ničí jim majetek, a přitom hrozí, že podobný úděl čeká všechny křesťany, kteří neutečou ze Sýrie. Někteří zadržení křesťané jsou dokonce používáni v boji jako živé štíty. Přitom je očividné, že většina křesťanů nehovoří negativně o svých muslimských bližních ani nezmiňují náboženskou identitu teroristů. Raději si uchovávají naději, že se situaci v jejich zemi zase uklidní. 15

Aby získal vlastní náhled na situaci, rozmlouval Schirmacher s představiteli starých východních církví v Římě, Washingtonu, Ženevě a Bejrútu. Schirmacher rovněž hovořil se syrskými utečenci v různých zemích, když cestoval s televizním týmem německé stanice ZDF, která o situaci kolem syrských uprchlíků natáčela dokument. Řada z těchto představitelů syrských církví uprchlo kvůli bezpečí do Libanonu i s množstvím svých církevních členů. Velký muftí Libanonu, Mahammed Rashid Qabbani, nejdůležitější postava muslimské teologie v zemi, vyjádřil přání a touhu, aby mezi muslimy a křesťany vládl pokojný život. Po řadu let řada představitelů starých církví na blízkém a středním Východě vyjadřovalo hluboké obavy o násilnou snahu vysídlit z tohoto regionu křesťany a přinutit je k odchodu na Západ. Mnozí z nich vidí současnou situaci jako výsledek nedostatku oddělení náboženství od vládní moci, dále úsilí o zavedení zákona šaríja v multináboženské společnosti, ve které žijí miliony křesťanů již po staletí. Volání těchto představitelů starých církví po velmi vážném muslimsko-křesťanském dialogu vychází z jejich touhy vyhnout se ničivému střetu civilizací nebo dokonce válce mezi náboženstvími. – WEF, 28. 3. 2013

T. Schirmacher při rozhovoru s velkým muftí Libanonu, Mahammedem Rashidem Qabbanim.

16

INDONÉSIE Nárůst pronásledování V roce 2012 bylo zaznamenáno v problémových oblastech Indonésie takové množství incidentů, které naznačuje vzrůstající trend pronásledování zdejších křesťanů. Podle údajů organizace *Jakarta Christian Communication* Forum (JCCF) dosáhl za prvních pět měsíců minulého roku počet případů potlačování práv křesťanů čísla čtyřicet, což jsou takřka dvě třetiny množství protikřesťanských případů za celý rok 2011. Násilí proti křesťanům zejména roste kolem Jakarty a města Singkil. Theophilus Bela, prezident JCCF a generální sekretář Indonéského výboru pro náboženství a mír, uvedl pro agenturu Compass Direct, že má kvůli vzrůstajícímu pronásledování a uzavírání křesťanských sborů vážné obavy. Minimálně dvaadvacet sborů bylo v roce 2012 nuceně uzavřeno, z toho osmnáct případů spadá do oblasti Aceh, patřící pod město Singkil. Místní úřady jsou v této nejlidnatější muslimské zemi buď pod tlakem islámských extrémistických skupin anebo jim sami nadržují. Uzavírání sborů v oblasti Aceh následovalo poté, co zde byl zvolen nový guvernér zastávající tvrdou islámskou linii. Místní křesťané prohlašují, že nerozumné požadavky zákona z roku 2006, který byl ještě revidován výnosem ministra ohledně výstavby modlitebních domů, poskytují záminku islámským extrémistům a úředníkům, k uzavírání církevních sborů, rušení již vydaných schválení a odkládání stavebních povolení. Zmíněný zákon požaduje, aby náboženské skupiny předložily minimálně devadesát podpisů svých členů a šedesát podpisů lidí žijících v sousedství sboru a rovněž schválení místního úřadu pro náboženské záležitosti. – Hlas mučedníků, Austrálie, březen 2013

BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ

Společenství svatých „A všichni bratří, kteří jsou se mnou“ (Galatským 1,2) Apoštol Pavel se rozhodl napsat instruktivní dopis církvi v Galatii. To, co napsal bylo věčným slovem Božím, které mělo sloužit k vzdělávání křesťanů až do skonání světa. Za takových okolností ale nemůžete přece psát své vlastní názory ale musíte být spojeni se všemi bratřími, neboť existuje víra, která byla jednou provždy odevzdána svatým [Juda 3]: víra, kterou všichni bratří vždy a všude zachovávají. Pouze ve spojení se všemi svatými je člověk schopen pronášet věčné pravdy. Proto Pavel napsal svůj dopis Galatským se „všemi bratřími“, kteří byli s ním. Ten, na koho ovšem Pavel spoléhal nejvíce, byl bratr Ježíš. V něho my všichni důvěřujeme. Kristus, náš bratr a Pán má také množství svatých andělů. Také oni jsou našimi bratřími. Kromě toho jsou s námi také oslavení svatí. Když Ježíš hovořil s Mojžíšem a Elijášem na hoře Proměnění, žádal od svých učedníků, aby o tom nikomu neříkali. Nikdo pak nemohl vyprávět, jak kdo z nich třeba vypadal. Ježíš si však přál, abychom měli duchovní obecenství s těmi, kteří nás předešli. Jsme jistě proti spiritismu a vyvolávání mrtvých; nepřejeme si cítit jejich blízkost. Přesto ale věříme, že tito svatí, kteří odešli k Pánu, nejsou daleko od nás. Bible říká: „Proto i my obklopeni takovým zástupem svědků“ (Židům 12,1). Ze života Jana Zlatoústého, jednoho z největších kazatelů křesťanství všech dob, známe vyprávění, že když psal Jan kázání, jistý křesťan viděl apoštoly Pavla a Jana, jak stojí u něho a šeptají mu do ucha inspirativní myšlenky. Ti, kteří naplnili Ježíšův požadavek, aby byli jako děti, takovému příběhu věří. O takových zkušenostech se nehovoří často. neboť by to vypadalo, že nevěříme tomu zázračnému, co je obsaženo v každodenním křesťanském životě, že nevěříme v každodenní společenství svatých. Pišme tedy své dopisy společně se všemi bratřími, kteří jsou s námi. – Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu: [email protected] [email protected] Navštivte nás na Facebooku: www.facebook.com/hlas.mucedniku Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách: www.persecution.com www.persecution.net Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese: www.hlas-mucedniku.cz

MUČEDNÍCI KŘESŤANSKÉ VÍRY Skryté kameny v základech církve

BILL WALLACE – zemřel v r. 1950 Jednoho parného dne roku 1925 seděl sedmnáctiletý Bill Wallace ve své garáži a pracoval na opravě automobilu. Jeho myšlenky však zcela patřily budoucnosti. Odložil nářadí, vzal si Nový Zákon a na olejem umaštěnou předsádku knihy napsal rozhodnutí. Chtěl se stát lékařským misionářem. O deset let později přicestoval do nemocnice Stout Memorial Hospital v jihočínském městě Wuchow. V té době tam zuřila občanská válka a mnoho misionářů uprchlo. Wallace však zůstal v nemocnici, prováděl operace, chodil po lékařských prohlídkách a zvěstoval Krista. Všechna nebezpečí však přestál, aby čelil většímu. Byli to Japonci, kteří zamýšleli dobýt Čínské území. I tehdy Wallace setrval, staral se o raněné a operoval, zatímco kolem vybuchovaly bomby a vzduchem svištěly kulky. Do Ameriky se vrátil až na dovolenou v roce 1940.

Když se blížil čas k návratu, jeho přátelé se ho snažili odradit; ale on řekl: „Když jsem se kdysi rozhodoval, jak bych měl se svým životem naložit, nabyl jsem přesvědčení, že Bůh chce, abych se stal lékařským misionářem. To rozhodnutí mně přivedlo do Číny. Tehdy jsem byl nesmírně šťastný. Všechny tyto věci mě volají nazpět. Do Číny se vrátil 14. srpna 1942 a přinášel lékařskou a duchovní pomoc během Druhé světové války. Pak se vynořilo nebezpečí ještě větší – komunistický převrat v Číně. Wallace opět setrval a svou službu prováděl s opravdovou udatností. 19. prosince před rozbřeskem pro něho přišli komunističtí vojáci, aby ho, nejlepšího chirurga v Číně, zatkli. Důvodem zatčení byla vykonstruovaná obvinění o špionáži. Umístili ho do malé cely, ze které kázal malým okénkem kolemjdoucím. Následovaly brutální výslechy, a v té době vyčerpaný Wallace psal na zdi cely biblické verše. Když následkem týraní zemřel, snažili se komunisté tvrdit, že se sám oběsil. Jeho tělo však známky takové sebevraždy nevykazovalo. Byl pohřben v prosté dřevěné rakvi na bambusem zarostlém hřbitově. Jeho

Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka. V prosinci vychází dvojèíslo. Toto periodikum je registrováno u Ministerstva kultury ÈR pod evidenèním èíslem MK ÈR E 12970 Bulletin vydává obèanské sdružení POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI

K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm • informovat veøejnost o pronásledování køesanù • podporovat vydávání literatury, která vypovídá o køesanských muèednících a svìdcích víry. Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian Association (ICA). Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židùm 13,3: 1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu

pronásledováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci. 2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám køesanských muèedníkù. 3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování køesanù v totalitních zemích a problémových oblastech. 5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných na køesanech. Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese: Hlas muèedníkù pošt. pøihrádka 21 377 01 Jindøichùv Hradec Úèet pro dobrovolné pøíspìvky: ÈSOB Jindøichùv Hradec è. ú.: 131257607/0300