HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A

HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A

1 / 2010

Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3

Je nám pøikázáno naøíkat Úvaha Toma Whita Nacházet odvahu žít Zprávy ze svìta

Nakladatelství STEFANOS nabízí: Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha. A5, 134 stran, cena 77 Kè. Richard Wurmbrand – Vítìzná víra Inspi rující ètení na téma køesanské ví ry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè. Ken Anderson – Smìlý jako beránek Životní pøíbìh známého èínského køesanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti. Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè. John Bunyan – Milost pøehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè. John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf životní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran, cena 175 Kè. Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù v Sovìtském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè. Richard Wurmbrand – Kristus na židovské cestì Autor sám židovského pùvodu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè. Sam Wellman – William Carey Kniha o životì anglického misionáøe v Indii. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 167 Kè. Milena Kolmanová – Kruh z malièkých Povídky evangelické spisovatelky z prostøedí ly rické ji hoèeské krajiny z období vá leèných a pováleèných let. Vázaná, 11,5×17,5 cm, 160 stran, cena 147 Kè.

Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav historie køesanství. Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran, cena 165 Kè. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovìtské tajné služby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou oponou“. A6, 230 stran, cena 83 Kè. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky v japonském zajetí za druhé svìtové války. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kè. Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem o hlubi nách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè. Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kè Bratr Andrew – Pašerákem ve službách Nejvyššího Kniha popisuje zaèátky služby bratra Andrewa. Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali zajímat o utr pení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnìž pomoh la nalézt víru v Ježíše Krista. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str., cena 245 Kè

Nabízené knihy z nakladatelství STEFA NOS si mùžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky. Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese mucednici.prayer.cz (nebo www.mucednici.prayer.cz)

HLAS MUÈEDNÍKÙ 1 / 2010 FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:

Křesťanská rodina v pákistánském městě Gojra prchá ze svého domu, který zapálili muslimští radikálové.

RICHARD WURMBRAND NAPSAL

Je nám pøikázáno naøíkat! „Nuže tedy boháèi; plaète a naøíkejte nad strastmi, které na vás pøijdou.“ (Jakub 5,1) Naši milovaní! Každý obyvatel Západu je ve srovnání s tøetím svìtem boháèem. Nu, a naøíkali jsme nìkdy? Naøíkat je ovšem právì takové pøikázání od Boha jako vìøit nebo modlit se, èi studovat Písmo. Jsme vyuèováni, abychom byli dokonalí stejnì, jako je dokonalý Bùh. K jeho dokonalosti patøí i naøíkání. V knize Jeremiáše Hospodin prohlašuje: „Proto naøíkám nad Moabem“ (Jeremiáš 48,31). Mnozí si žádají, aby slyšeli Boží hlas. Jak to, že nikdy nezaslechli jeho naøíkání? Moab byl nepøítelem Božího lidu. Boží bolest nad høíšníky je tak veliká, že ho pøivádí k naøíkání! Bùh však také pøikazuje: „Dejte se nad ním (Babylonem) do náøku“ (Jeremiáš 51,8). Babylon byla starovìká øíše na území dnešního Iráku, kde jsou v souèasnosti køesané vraždìni. Babylon byl úhlavním nepøítelem Božím i starozákonního Izraele. Jsme povoláni, abychom kvíleli, abychom naøíkali nad nejhoršími nepøáteli evangelia. Proè? Prorok nám dává nadìjnou odpovìï. „Možná že se vyhojí.“ Z nenávisti uzdravení fanatiètí nepøátelé køesanù jsou lepší než nepøátelé poražení. Lékem pro nì je naše naøíkání. Nepøátelé evangelia potøebují nìco více než jen kázání a literaturu. Všichni køesané jsou povoláni ke svaté službì, jejíž souèástí jsou vroucí modlitby a srdcelomné náøky za spásu nejhorších nepøátel Krista.

Náøek – tajná zbraò

Komunismus utrpìl ve Východní Evropì velkou porážku. Jak se to mohlo stát? Tak tedy, byl jsem v Rumunsku ètrnáct let vìznìn v komunistickém žaláøi. Obèas nás drželi spoutané v øetìzech, v naprosté tmì, v ledových celách, které byly jako mrazák. Nikdo nedokázal zadržet náøek, kterým se naši muèitelé oèividnì bavili. Neznali však naše tajemství. Naøíkali jsme sice kvùli své bolesti, ale souèasnì jsme vždy svými náøky pøinášeli Bohu živou obì za své milované trýznitele. Bùh naøíkal nad Babylonem. A stejnì tak my. Výsledkem toho byli mnozí komunisté uzdraveni. Všichni jsme oproti jiným bohatí možnostmi poznávat Boha. Všichni jsme bohatí tím, že i v pøípadì opravdové nouze máme stále nìjakou tu 1

minci navíc, kterou lze použít, aby se tohoto poznání dostalo i jiným. Ale sobeckému bohatství je øeèeno, že má naøíkat pøi pomyšlení nad tresty, které na nìho pøijdou. Je nepochybné, že zármutek není vyjadøován v Orientì týmž zpùsobem jako na Západì. Všichni jsme však voláni k náøku nad svým sobectvím.

Purim v Sovìtském svazu

V roce 1990 odešlo ze Sovìtského svazu 150 000 Židù a stovky tisíc dalších je hodlají následovat. Jde o masový exodus pøipomínající vyjití Izraelcù z Egypta pøed tøemi tisíci lety. Také tito lidé potøebují evangelium. Dùvodem k tak rozsáhlému odchodu Židù je vzrùstající antisemitismus. Pøi nedávném sociologickém prùzkumu bylo zjištìno, že se každý ètvrtý Moskvan prohlašuje za èlovìka nenávidìjícího Židy. Bìhem tøicátých let nechal Stalin povraždit tisíce Židù, mezi nimiž byli i jeho nejbližší soudruzi. Po nich pøišli na øadu židovští básníci a umìlci. Pak byl vydán pøíkaz k perzekuci Židù v satelitních zemích. V roce 1953 Stalin prohlásil, že odhalil spiknutí židovských lékaøù, kteøí údajnì usilovali o jeho život. Ti pak byli obìšeni na Rudém námìstí v Moskvì. Tato událost se následnì stala signálem k zabíjení Židù ve všech velkých mìstech. Ti, kteøí pøežili, skonèili na Sibiøi. Stalin zemøel 8. bøezna 1953 a pohøben byl o den pozdìji. Toto datum bylo pro tohoto hubitele Židù symbolické, nebo na nì pøipadal židovský svátek Purim, který Židé slavili na oslavu vysvobození z Hamanova komplotu (viz kniha Ester). Podobnì i tehdy zachránila Stalinova smrt mnohým sovìtským Židùm život.

Legenda o Ahasverovi

Nyní je v Rusku na postupu podobnì zuøivý antisemitismus. Židé jsou obviòováni za minulý teror, nedostatek potravin, alkoholismus a všechny další zloøády. Mnozí se obávají nových pogromù. To nutí další a další Židy k vystìhování. Ostatnì tohle Židé zakoušejí celých dva tisíce let. Bloudící Žid nenachází pokoje. Dávná legenda praví, že když Ježíš kráèel obtìžkán køížem na Golgotu, požádal židovského ševce Ahasvera, aby ho nechal odpoèinout ve stínu svých veøejí. Ten však odmítl. Ježíš mu pak øekl: „Ani ty nedojdeš odpoèinku, dokud mì nepøijmeš jako Spasitele.“ Vypráví se dále, že Ahasver nikdy nezemøel, ale také nedošel odpoèinku. Dodnes bloudí svìtem. Tato legenda znázoròuje údìl židovstva. Nicménì ani Izrael není pro židovské vystìhovalce útìšným místem, pøestože jsou zde vítáni. Je to malá zemì. Na nové pøíchozí zde èekají mnohé sociální problémy. Pokud jde o tamní muslimy, vyjádøil to výstižnì egyptský èasopis Rose -al-Yussef: „Pokoj nastane pouze, až celý Jeruzalém bude svobodný a budou v nìm vládnout muslimové. V židech a køesanech vidíme úhlavní nepøátele Arabù. Korán muslimùm zakazuje pohlížet na židy a køesany 2

jako na pøátele. Kdokoli tak èiní, ztrácí obecenství s Bohem. Musíme nastražit ještì více náloží a použít ještì více Molotovových koktejlù a spálit všechno, co jim patøí. Musíme je definitivnì znièit meèem islámu.“

Komunistické insignie na svatých místech

Na kupoli pravoslavného chrámu, který byl vystavìn nad Ježíšovým hrobem, vlaje vlajka palestinské teroristické organizace. Tato vlajka rovnìž nese komunistický symbol – srp a kladivo. Nikdo se neodváží vlajku odstranit z obavy pøed muslimskou odvetou. Komunistické a teroristické insignie tak vlají nad nejsvìtìjším místem køesanstva! Sovìtští Židé jsou jako celek na nové okolnosti totálnì nepøipravení. Sedmdesát let se uèili pouze Boha nenávidìt. Za Gorbaèova se sice ateistická propaganda stala o nìco subtilnìjší, ale zase o to nebezpeènìjší. Dnes ateisté pøipouštìjí, že marxistická kritika náboženství a brutální útlak ve svých cílech selhaly. Proto opouštìjí marxismus nejen v ekonomických otázkách, ale také v jeho postoji vùèi náboženství. Nicménì stále zùstávají plni nenávisti k Bohu a pøijímají dokonce ještì více vulgárních ateistických pøedstav než døíve. Za státní peníze (tedy i za peníze vìøících) vydávali ruští komunisté knihy v rámci edice „Knihovna ateistické literatury“. Hlavním titulem edice pak byl spis Antikrist od nìmeckého filosofa a syna evangelického faráøe Nietzscheho. Ten psal ještì rouhavìjším zpùsobem než sám Marx. Nietszche byl rovnìž oblíbeným filosofem Hitlera, kterého právì on inspiroval k vyvraž?ïování lidských bytostí. Nietszche nazýval toto své uvažování „filosofií kladiva“. Hlavním terèem jeho nenávisti je pak Ježíš, kterého považuje za pouhého èlovìka a který prý pøinesl nejhorší, nejnebezpeènìjší a nejzhoubnìjší náboženství lásky ke všem lidem. Nietszche považuje za špatné být dobrým a pozvedat padající. „Popostrète ty, kteøí padají,“ bylo jeho sloganem. Jeho kniha oslavuje bezbožnost a je to v pravdì „satanistická bible“. Takové myšlenky propagoval ve své zemi Gorbaèov, kterého Západ chválil za jeho „liberálnost“. Nìco z takových myšlenek pak pøinášejí židovští emigranti z Ruska do Izraele. Nìkteøí se mohou ve své nové vlasti stát propagátory vulgárního ateismu nejhrubšího zrna. Mnozí èlenové komunistických organizací zažili veliké rozèarování a trauma, když byly strhávány sochy jejich boha Lenina. V roce 1990 opustilo v Rusku komunistickou stranu na tøi sta tisíc èlenù. Mnozí z nich veøejnì spálili svou stranickou legitimaci. Jejich životní filosofie se rozpadla, ale nemají nic, èím by jí nahradili.

Opravdoví mesiánští Židé

Existují dva druhy vìøících: ti, kteøí pouze v Ježíše vìøí (Jan 6,26) a ti, kteøí vìøí a znají ho (Jan 6,69). Navzdory všem podivnostem existují mezi sovìtskými emigranty skuteèní hebrejští køesané. Nìkteøí z nich strávili v Sovìtském svazu pro svou víru øadu let ve vìzení. Tito jsou jistì mezi ostatními emigranty horlivými 3

svìdky pro Krista. Musejí však hodnì vysvìtlovat, jaký je rozdíl mezi Kristem a tím, co se samo nazývá køesanstvím. Musejí dosvìdèovat, že Kristus je opravdový Spasitel, který ochotnì odpouští lidem všechny jejich høíchy, pokud èiní pokání – a to i høích dezinterpretace jeho uèení.

Neznalost Kristových muèedníkù

Rovnìž v Albánii nièilo v lidech nejtvrdší komunistické diktátorství po dlouhých ètyøicet let veškeré poznání Boha. V této pùvodnì muslimské zemi žilo pøed komunistickým pøevratem 160 000 pravoslavných a 124 000 katolických vìøících. Protestantù tam byla jen nepatrná hrstka. Jistá žena, která uprchla z komunistické Albánie, na Západì prohlašovala, že je katolièka, ale že ve své zemi nemohla dát pokøtít své dítì. Vyprávìla, že jistý knìz jménem Steven Kurti byl popraven za to, že pokøtil svého synovce. A tak zmínìná žena pokøtila pøed obrázkem Ježíše a Panny Marie své dítì sama. Když se jí novináøi ptali, zda vlastnila doma Bibli a zda si ji mohla koupit, žena se udivenì zeptala: „A co je to Bible?“ Øekli, jí, že je to svatá kniha køesanù, podobnì jako mají muslimové korán. Žena ale nikdy nic neslyšela ani o koránu. Jiný uteèenec, který v Albánii strávil pro svou køesanskou víru nìkolik let ve vìzení, uvedl že sice o Bibli slyšel, ale nikdy ji na vlastní oèi nevidìl. Byl tím podobný muèedníkùm víry prvního století církve. Bible jako kompletní kniha existuje až od roku 321. Do té doby obíhaly mezi vìøícími pouze její èásti. Nebyla pøekládána do jiných jazykù, také kvùli tomu, že pergamen, na který se tehdy psalo, byl velmi drahý. Velkou vìtšinu populace tvoøili negramotní otroci. Pøesto v této dobì zemøely pro svou víru tisíce køesanù, aniž by kdy Bibli vidìli.

Starat se anebo naøíkat

Apoštol øíká, že bychom mìli naøíkat. Máme k tomu dobré dùvody. Jsme bohatí tím, že máme Bibli, máme svobodu i peníze. Jednotlivci, kteøí nikdy Bibli nevidìli, obìtovali svùj život pro její pravdu. My však èasto nejsme hotovi pøinášet Bohu ani nepatrné obìti. Jak nepatrný obnos tøeba stojí jeden Nový Zákon. Mnozí bývalí albánští vìzni víry vstoupili poprvé v životì do kostela až v Nìmecku nebo v jiné západní zemi. Nìkteøí se ale svobody nikdy nedoèkali. Jako napøíklad páter Peter Meschkalla, který zemøel ve vìzení, kde pøedtím strávil osmatøicet let. Prosíme, modlete se za všechny pronásledované køesany, a již ze strany komunistù nebo muslimù. My jsme na vlastní oèi vidìli, co takové modlitby dokážou. Váš [Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn ètrnáct let v komunistickém žaláøi. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným køesanùm. Tento èlánek pochází z amerického zpravodaje Hlasu muèedníkù z listopadu 1990 – zkráceno.]

4

ÚVAHA TOMA WHITA

Jít až na konec svìta Minulý rok jsem navštívil rumunské mìsto Jilavu, kde byl vìznìn náš zakladatel Richard Wurmbrand. Podmínky v tomto vìzení byly hrozivé a faráø Wurmbrand zde nesmírnì strádal. Na mnohé by toto vìzení pùsobilo jako konec svìta. Jednoho dne dozorci odvedli jistého vìznì, rovnìž køesana, aby ho uvrhli do kázeòské cely, kde mnozí vìzni zemøeli následkem podchlazení. Rovnìž faráø Wurmbrand nìkolikrát v této cele pobýval. Když tedy tohoto spoluvìznì odvádìli, Richard se k nìmu otoèil a øekl: „Až se vrátíš, povíš nám, co ses tam nauèil.“ Taková slova nám mohou pøipadat podivná. Mohlo by se zdát mnohem pøirozenìjší øíci tøeba v takové situaci, „budeme se za tebe modlit, abys pøežil“. Avšak faráø Wurmbrand pochopil, že Bùh nás nikdy neopouští, a že pøežijí všichni køesané. Naše duchovní existence pøece nemá konec. Byli jsme stvoøeni k tomu, abychom byli uchváceni ke Kristu a zùstali s ním navìky. Snad až se setkáme s Ježíšem v nebi, nebude se nás ptát, èeho všeho jsme se zøekli, nebo co všechno jsme vytrpìli nebo èím vším jsme prošli pro jeho jméno. Možná, že pùjde se svou otázkou dál za tohle všechno a øekne nám: „Váš život nemìl žádný konec, to jste byli jen v mé škole. Co všechno jste se nauèili?“ Nìkolik mìsícù po návštìvì Rumunska jsem cestoval do Jižní Koreje, kde jsem se setkal s bratrem Choi, vedoucím naší tamní kanceláøe. Bratr Choi mi vyprávìl o zjevení, které obdržel v èínském vìzení, kam se dostal kvùli své evangelizaèní èinnosti mezi uprchlíky ze Severní Koreje. Ve chvíli hlubokého zoufalství si vzpomnìl na modlitbu, kterou pronesl jako mladý student. „Bože,“ modlil se tehdy, „chci jít pro tebe až na konec svìta. Prosím, pošli mì až na konec svìta.“ Jednoho rána se bratr Choi ve vìzení probudil a náhle si uvìdomil, že jeho „konec svìta“ není kdesi v odlehlé džungli, ani ve stanech v uteèeneckých táborech na hranicích Mongolska. Když tehdy vstal ve své cele, porozumìl, že Bùh vyslyšel jeho modlitbu. Chladný vìzeòský beton a kov, to byl jeho „konec svìta. Posílen tímto novým porozumìním zaèal Choi vyprávìt o Ježíši svým spoluvìzòùm a dokonce i dozorcùm. Pøi své návštìvì Jižní Koreje jsem se rovnìž setkal s lékaøkou Rebekou, která pracuje v Indonésii, kde se dostala do vìzení kvùli tomu, že pro dìti ve svém okolí zorganizovala nedìlní školu. V této aktivitì pokraèovala i po svém propuštìní. Po návratu domù jsem s manželkou Ofélií navštívil malý sbor ve vesnici Vinita v Oklahomì, kde jako duchovní správce pùsobí pastor Eddie Wrinkle. Ten zaèal svoji køesanskou službu tím, že se pøihlásil do jed5

noho biblického korespondenèního kurzu. Svùj sbor již vìrnì spravuje dvaadvacet let. Každoroènì rovnìž cestuje na Filipíny, kde jeho sbor podporuje køesanské rozhlasové vysílání na ostrovì, který je znám množstvím muslimských extrémistù. Ale bratr Eddie se vždy vrátí zase do svého malého oklahomského mìsteèka, protože ví, že to je „konec svìta“ pro nìho i celou jeho rodinu. Pastor Eddie dobøe rozumí tajemství bratra Choi, sestry Rebeky a dalších. Když známe Pána Ježíše Krista, mùžeme se na této zemi ocitnout v oblastech, které vypadají jako „konec svìta“, ale kde je pro nás Bratr Choi z Jižní Koreje ukapøesto pøipravena služba. Ale když na tako- zuje jeden z dopisù, který napsal v èínském vìzení. vém konci zaèneme svìdèit o Ježíši, vzniká zde zaèátek. Spoleèenství s Ježíšem je zaèátek života. On je zaèátek i konec. Znal nás ještì pøedtím, než jsme se narodili a svou krví nám vydobyl vìèný život. Bez ohledu na to, jaký stupeò vzdìlání jsme dosáhli, jak jsme nebo nejsme lidem známi, máme všichni ve svìtle vìènosti jen nepatrný èas k tomu, abychom své životy nabídli Kristu ke službì. Považujme to za svou pøíležitost, vydat se do nejistého a nebezpeèného svìta a øíci, „ano, Pane, co chceš, abych se zde nauèil?“

Hlas muèedníkù, USA, únor 2010 PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKE V DNES

Nacházet odvahu žít Pákistán – Útok na køesany v Pandžábu

Køesané v pákistánské provincii Pandžáb musili bìhem jediného mìsíce èelit hned tøem útokùm. Ty mìly svùj zaèátek ve vesnici Bahmani v èervnu 2009, kdy tamní muslimové oznámili køesanùm, že urazili proroka Mohameda. 30. èervna pak køesany napadl zástup 150 muslimských radikálù. Útoèníci vypalovali a rabovali domy a nièili všechno, na co pøišli. Dokonce se pokoušeli upálit jednu køesanskou ženu, kterou polili benzínem a pak ji chtìli zapálit. Ženì se naštìstí podaøilo zavèas uprchnout. Pøi útoku znièili radikálové na šestnáct domù a dalších šedesát poškodili. Ještì téhož dne se nepokoje pøenesly do další pandžábské vesnice Korian, kde jistý køesanský mladík údajnì znesvìtil korán tím, že spálil 6

nìkolik stran z této svaté knihy. Ve chvíli, kdy rozhnìvaný zástup plenil a zapaloval domy, pøedstavený místní mešity zapøísahal vìrné muslimy, aby uštìdøili øádnou lekci kafirùm, tedy lidem kteøí odmítají islám a proto si zasluhují smrt. Útoèníci v této vesnici vypálili 57 køesanských domù. Z muslimských domù byly poškozeny dva. O dva dny pozdìji propuklo nejhorší násilí v nedalekém mìstì Gojra. Zde nìkolik tisíc muslimù zaútoèilo na oblast, která je známá jako køesanská enkláva. S pokøikem „Allahu akbar!“ a „zabíjejte kafiry“ útoèníci vyplenili a podpálili na 122 domù. Pøi tomto útoku pøišlo o život sedm lidí a devatenáct dalších utrpìlo vážná zranìní. Pákistánské úøady vydaly následnì prohlášení, že se žádné obvinìní o znesvìcení islámu ze strany køesanù nezakládalo na pravdì. Radikální muslimská ideologie se šíøí napøíè celým Pákistánem. Tatហideologie popouzí sebevražedné atentátníky k útokùm na islámskou univerzitu, podnítila militanty k útoku na velitelství pákistánské armády a vybízí èleny Talibanu, aby bojovali s pákistánskou vládou o kontrolu nad územím jižního Vazíristánu. Šestaosmdesátiletý Baba Qadar ze zmínìné vesnice Korian zakusil sám na sobì plnou váhu tohoto násilí. Horda muslimských radikálù se ho snažila pøimìt k tomu, aby pronesl „kalmu“, muslimské vyznání víry. Baba Qadar to ale odmítl. Radikálové ho pak tøi dny zadržovali a bili. Nakonec byl osvobozen až policií. Když po nìkolika týdnech jeden z pracovníkù Hlasu muèedníkù pøišel, aby Qadara povzbudil, byl ještì tento starý køesan velmi slabý a nedokázal ani chodit. Pøesto však byl plný radosti, když se s naším pracovníkem spoleènì modlili a vyprávìli si o Boží ochranì. Zástupce Hlasu muèedníkù Qadarovi rovnìž øekl, že na nìho bude myslet spousta køesanù po celém svìtì. Jeho rodinì spoleènì s 557 dalšími, kteøí ve ves nicích Bahmani, Korian a mìstì Gorja pøišli doslova o všechno, poskytl Hlas muèedníkù finanèní pomoc. Vedle toho jsme v této oblasti rozdali 996 souprav, obsahujících základní životní potøeby. Je tøeba zmínit i tu povzbu- Dùm Baba Qadara zcela znièili muslimští útoèníci. zující skuteènost, že nìkteøí Dùvodem byla skuteènost, že tento starý køesan odmítl zapøít Ježíše. Jeho rodina patøí k 557 postižemuslimští sousedé jim ným pákistánským domácnostem této oblasti, které sami poskytli jídlo a další od Hlasu muèedníkù obdržely finanèní a materiální pomoc. Tito køesané však pomoc. 7

nemají, kde by pøeèkali následující zimu. Zástupci naší misie proto rozdali mezi vesnièany 358 velkých teplých pøikrývek, koupili osly a vozíky tìm, kterým byly ukradeny a 294 dìtem poskytli kompletní obleèení a školní potøeby. Hlas muèedníkù stojí pøi vìøících v Bahmani, Korian a Gojra a bude stát i pøi všech køesanech v Pá- Køesané v Bahmani právì obdrželi materiální kistánu, kteøí pro svou víru pomoc zakoušejí pronásledování. V minulém roce zajistila naše misie literaturu, traktáty i biblické kursy pro øadu pákistánských evangelistù, kteøí pracují na nejnebezpeènìjších místech své zemì. Vedle toho Hlas muèedníkù poøádá pro pákistánské køesany profesní kursy, jejichž cílem je získání ekonomické nezávislosti ve vìtšinovém muslimském prostøedí.

Somálsko – Pøežít džihád

Když Musa Mohammed Yusuf daroval jisté ženì Bibli, ani ve snu ho nenapadlo, že za to zaplatí dva z jeho synù životem. Musa, jako vedoucí domácího církevního spoleèenství v somálské vesnici Yonday, ležící poblíž mìsta Kismayo, vìdìl, že ho Bùh povolal, aby sdílel pravdu evangelia s muslimy ve svém okolí. Zmínìná žena jménem Mubayyad byla navíc skuteènì otevøená evangeliu. Záhy poté, co Mubayyad dostala Bibli, pøijala Ježíše Krista za svého Spasitele. Pøestože byl její manžel pøedákem somálské radikální muslimské milice, byla pevnì rozhodnuta Krista následovat. Po nìjaké dobì si manžel Mubayyad všiml, že se s jeho manželkou udála nìjaká zmìna. Proto se snažil bitím z manželky vymámit, o co jde. Mubayyad pøiznala, že ji zmìnila její víra, že Kristus zmìnil její srdce. V èervenci 2009 dorazila k Musovì domu skupina muslimských militantù, kteøí na Musu køièeli kvùli obrácení Mubayyad. Radikálové se Musy rovnìž vyptávali, kde by mohli najít jistého vlivného køesanského pøedstavitele jménem Mberwa. „Dáváme ti dva dny,“ prohlásili radikálové. „Až pøijdeme, chceme, aby byl Mberwa tady u tebe.“ Místo èekání na tyto militanty se Musa radìji tajnì uchýlil do uteèeneckého tábora v Keni. Když se radikálové vrátili, zastihli Musovu ženu Helimu jak právì pøipravuje obìd. V domì byli také jejich tøi synové, Ali (11), Omar (12) a Salat (7). Nejmladší syn Salat se pak mohl již jen dívat, jak útoèníci oba jeho starší bratry svázali a se zavázanýma oèima je odvezli 8

neznámo kam. O nìkolik dní pozdìji byli oba chlapci nalezeni s uatou hlavou. Hrùzný èin byl trestem „za høíchy jejich otce“. Musova žena i s nejmladším synem Salatem uprchli z vesnice a nakonec se pøipojili k Musovi do uteèeneckého tábora. Islamistická skupina al Shabaab, která v zemi provádí džihád však po Musovi stále Somálský køesan Musa (napravo) se zástupcem ještì pátrá. Hlas muèedHlasu muèedníkù. Naše misie mu pomáhá s budová- níkù pomohl Musovi se ním nového domova. stavbou nového domku na bezpeèném místì. Celých tøicet let se islámské milice snaží v Somálsku získat kontrolu a terorizují vlastní spoluobèany snahou vytvoøit výhradnì muslimskou zemi. Musùv pøíbìh je však pouhým drobkem stále narùstající krvelaènosti somálských muslimských radikálù, a to zejména pøíslušníkù sekty al Shabaab. Køesané jsou zde štváni a zabíjeni se zámìrem odstranit ze zemì „skvrnu“ jejich náboženského pøesvìdèení. V témže mìsíci, kdy byli zavraždìni Musovi synové, bylo v Somálsku pro své pøesvìdèení umuèeno osm dalších køesanù. Podle zprávy agentury Compass Direct byl v srpnu 2009 zastøelen jednaètyøicetiletý Ahmad Matan. V záøí 2009 pak islámští militanti zastøelili Mariam Husseinovou ve vesnici Marerey, když u ní pøedtím objevili šest Biblí. Dalším zastøeleným køesanem byl Omar Khalafe, v jehož zavazadle našli teroristé Bible (viz Hlas muèedníkù 5–6/2009, str. 28). Prosíme, pamatujte ve svých modlitbách na naše spoluvìøící v Somálsku, kteøí procházejí život ohrožujícími protivenstvími.

Írán – Ulice plné demonstrantù jako pole pøipravená ke žni

Rok 2009 se v Íránu nesl ve znamení rozsáhlých politických nepokojù, ale znamenal také další rok, kdy zdejší církev rostla. Rovnìž protivenství bylo na vzestupu. Køesané byli zatýkáni a vláda se všemožnì snažili udusit jakoukoli aktivitu církve. Svìt byl v minulém roce svìdkem, jak se íránský lid pokoušel povstat a své politické vùdce volat k odpovìdnosti. A svìt uvidìl, jak tito vùdci lidu odpovìdìli: bití demonstrantù, zatýkání po tisících a nekoneèné lhaní. Mezi tìmi, kteøí tyto události sledovali, byli rovnìž i køesané. Jelikož politické otìže drží v Íránu islámští náboženští vùdci, odcizení se vládním 9

náhledùm souèasnì znamená odcizení se islámu. A kde svìt vidí tisíce rozhnìvaných demonstrantù, tam vidí íránští køesané pole pøipravená ke žni, vidí muslimy, kteøí jsou pøipraveni slyšet pravdu o Ježíši Kristu. Íránští vìøící se odvážnì pouštìjí do této mimoøádnì riskantní práce. Vìøící vycházejí do ulic a nabízejí demonstrantùm potraviny a vodu. Jejich zámìrem však nejsou politické proklamace, ale duchovní žnì. Když dva z tìchto odvážných køesanù konali svou službu mezi demonstranty, setkali se se studentem Arashem. V okamžiku, kdy policie zaèala demonstranty bít a udeøila rovnìž na studenty Teheránské univerzity, potøeboval se Arash nìkam uchýlit. Zmínìní dva køesané Arashovi nabídli, aby se radìji uchýlil do jejich bytu, než se bude moci vrátit domù. Køesané pak s Arashem hovoøili takøka celou noc. Vyprávìli mu o Boží lásce zjevené v Ježíši Kristu, vydávali mu svìdectví o svém vlastním setkání pravdou a jak se z muslimù pøemìnili na následovníky Krista. Nakonec se nìkdy k ránu také Arash rozhodl, že se chce stát Ježíšovým uèedníkem. Tito tøi muži se pak spoleènì plní radosti nasnídali a oba evangelisté si chtìli odpoèinout. Arash je ale nenechal, a naléhal na nì, aby mu znovu vyprávìli svùj pøíbìh. Takový duchovní hlad není mezi íránskými muslimy nikterak neobvyklý. Je mezi nimi mnoho tìch, kteøí horlivì touží poznat Ježíše. Pro tuto duchovní touhu pracuje Hlas muèedníkù již nìkolik let na vydání studijní Bible v jazyce farsí, které obsahuje øadu vysvìtlujících poznámek pod èarou. Nic takového dosud v Íránu není k dispozici. Riziko, kterému se íránští køesané vystavují, je naprosto reálné. Jejich smìlost a odvaha jsou však silnìjší. Když nedávno provedla tajná policie zátah na jedno ilegální shromáždìní, požadovali pøíslušníci jméno vedoucího spoleèenství. Ještì než se onen vedoucí staèil pøihlásit, postavil se jakýsi mladík a prohlásil: „Já jsem vedoucí.“ Po výsleších celé skupiny se policisté nakonec dozvìdìli, kdo byli skuteènými pøedstavenými a koho mají také zatknout. Když se pozdìji onoho mladíka, který vystoupil dopøedu a riskoval tak vìzení nebo dokonce i život, ostatní udivenì ptali, proè to udìlal, odpovìdìl: „Vedoucí je pøece v evangelizaci mnohem úèinnìjší než já. A to je dùležité. Kdybych šel do vìzení místo nìho, mohl by dál pokraèovat v hlásání evangelia. Íránští vìøící tajnì slaví Vánoce v domácím spoleèenTato smìlost a horlivost, ství. Pro tuto nezvyklou pøíležitost si vytvoøili nezvyklý se kterou se lze mezi írán- dort v podobì køíže. 10

skými vìøícími setkat, bere svoji sílu z rùstu íránské církve, rùstu, který nemùže omezit žádný politický vùdce nebo pochod protestujících anebo policejní násilí.

Indie – Požehnaní jsou pronásledovaní…

Svìt již ví o devastujících dùsledcích protikøesanského násilí, které v této zemi probìhlo v roce 2008: 121 pastorù a vìøících bylo usmrceno, znièeno více jak 5 000 domù patøících køesanùm, vypáleno 235 modliteben a kostelù a 70 000 lidí muselo uprchnout ze svých domovù. Ale tyto útoky nepøekazily úsilí smìlých køesanù, kteøí i navzdory tuhé opozici nepøestávají zvìstovat Krista. Pozoruhodnou úlohu v hlásání evangelia v oblastech, které jsou úzkostlivì støeženy hinduistickými radikály, pak hrají køesanské vdovy a také nìkteøí indiètí pastoøi.

Vdovy

Manžel Lydie Digalové pøišel o život zpùsobem bohužel v Indii až pøíliš èastým. Lydie, její manžel Akabar a jejich pìtiletý syn Oved spolu žili v domeèku hned kousek od jejich kostela. Pastor Akabar založil tento sbor pøed deseti lety, a pøestože to nebyl nejvìtší sbor ve vesnici (èítal kolem osmdesáti rodin), pozvolna a trvale rostl. 26. srpna 2008 dorazil do této vesnice zástup asi 4000 hinduistických radikálù. V té dobì obcházeli radikálové v indickém státì Urísa jednu vesnici po druhé a hledali køesany a zejména pak køesanské pastory. Nejdøíve se podaøilo Akabarovì rodinì ukrýt v kurkumovém poli, ale za nìjakou dobu øekl Akabar své manželce, aby vzala jejich syna a našla pro nìho a sebe nìjaký lepší úkryt. Bylo to naposled, kdy Lydie vidìla svého muže živého. Když se k nìmu pozdìji vrátila, našla jeho vysvleèené tìlo s množstvím bodných ran. O rok pozdìji patøila Lydia k 225 postiženým ženám ze státu Urísa, které se setkaly, aby se navzájem povzbudily ve víøe. Toto setkání organizovala indická kanceláø Hlasu muèedníkù, která rovnìž pøedala tìmto ženám pomoc. Lydia se pevnì drží biblického zaslíbení z Kázání na hoøe (Matouš 5,10). A pøestože pøišla tragicky o manžela, cítí se být duchovnì požehnána. „Poté, co zabili mého Jedna z postižených v indickém státì Urísa sedí na hledali rovnìž troskách svého domu. „Èekáme na další útok. Nevíme, mu že, kdy pøijde, ale víme, že to ještì neskonèilo.“ mì a mého syna, ale 11

neúspìšnì,“ vzpomíná Lydia. A jaké chová pocity k tìm, kteøí mají tento brutální èin na svìdomí? „Odpustila jsem jim,“ prohlašuje Lydia. „Snad pøijdou i oni jednoho dne ke Kristu. V to doufám.“

Boj s nespravedlivým zákonem

Tøebaže vlna násilí ve státì Urísa zeslábla, hinduistiètí radikálové se dál snaží útoèit na køesanské pastory. Jiným zpùsob, kterým se tito extrémisté snaží zabránit šíøení køesanství, spoèívá v jejich snaze prosadit za každou cenu zákon proti náboženským konverzím. Tím by mohli misijní práci pastorù kriminalizovat a tak i zásadnì omezit. Osmapadesátiletý pastor Prabhu Dass patøí k tìm církevním pracovníkùm, kteøí své postoje nemìní, a se dìje cokoli. Již dvacet let spravuje malý sbor v jedné vesnici ve státì Ándhrapradéš. V dubnu 2009 byl pastor Dass na návštìvì v domì jistého køesana. Protože dceru dotyèného vìøícího èekala operace, spoleènì se za tuto situaci modlili. Náhle vtrhla do domu skupina hinduistických nacionalistù, kteøí pastora Dasse hrubì fyzicky napadli. Muži ho obvinili, že se „modlí za uzdravení nemocné dívky, a nutí ji pøestoupit ke køesanství“. Pastor Dass byl následnì zatèen a uvìznìn na základì paragrafu 153A indického trestního práva. Zmínìný paragraf zakazuje podnìcovat nemocného ke zmìnì náboženské skupiny. A tak se interpretací hinduistických nacionalistù stal pastorùv skutek milosrdenství kriminálním èinem. Hlas muèedníkù opatøil bratru Dassovi právního zástupce, kterému se podaøilo dosáhnout pastorovo propuštìní. Hlas muèedníkù již takto pomohl více než padesáti indickým køesanùm, kteøí se dostali do obdobných potíží. Nepøátelé evangelia jsou v Indii vlivní, rozzlobení a velmi ostražití. Avšak Bùh je svrchovaný. Stùjme pøi takových indických vìøících, jako je Lydia nebo pastor Dass, kteøí èelí pronásledování odvahou a odpouštìním, když žijí ve víøe v Ježíše Krista, kterého chtìjí hlásat ostatním. Hlas muèedníkù tyto vìøící podporuje tištìním køesanské literatury, lékaøskou péèí, právní pomocí a øadou dalších zpùsobù. Pamatujme ve svých modlitbách na pronásledované køesany v této druhé nejlidnatìjší zemi svìta.

Kolumbie – Nelehký køíž

Sedm mladých køesanù ze Spojených státù, Kanady a Austrálie podniklo cestu do kolumbijské džungle, aby pomohli tamním vìøícím pøi hlásání evangelia. Byl mezi nimi i Brad z australského Hlasu muèedníkù, který o tomto výletì podává následující zprávu: 12

Osmapadesátiletý pastor Prabhu Dass po útoku extrémistù, kteøí ho napadli kvùli tomu, že se modlil za nemocnou dívku.

Abych byl upøímný, byl jsem se svou manželkou z této cestu dosti nervózní. Slyšeli jsme vyprávìt o této zemi hrozné pøíbìhy. A když náš minibus pøejíždìl pøes kontrolní stanovištì kolumbijské armády, mìli jsme všichni v mysli tìch ètyøicet let plných bolesti a násilí, které v zemi rozpoutaly Revoluèní ozbrojené síly Kolumbie (FARC) a další povstalecké skupiny. Guerilly FARC mají na svìdomí vraždy pastorù, únosy misionáøù, násilné zavírání køesanských sborù a vysídlení celých køesanských komunit. Cílem FARC je svrhnutí legitimní vlády a vytvoøení komunistického a tedy programovì ateistického státu. Po osmihodinové cestì, která zapoèala v mìstì Bogotá, jsme bezpeènì dorazili k našemu cíli v kolumbijské džungli. Ubytovali jsme se v budovì, kterou kdysi vlastnila misijní spoleènost Wycliffe Bible Translators (Viklefovy pøekladatelé Bible), a která je také poblíž domu Chet Bittermana, jednoho èlena této spoleènosti, který byl v roce 1981 umuèen pøíslušníky povstaleckých guerill. Ještì tentýž den se náš tým setkal s kolumbijskými evangelisty, kteøí se zrovna pøipravovali na rozdávání Biblí mezi pøíslušníky FARC v odlehlých venkovských oblastech. Tyto Bible a další køesanskou literaturu pro nì vytiskl Hlas muèedníkù. Ještì než se nákladní automobily vydaly na svou dlouhou cestu do hor, hovoøil jsem s jedním z tìchto odvážných evangelistù, kterému ostatní øíkají Henry. Vyprávìl mi, že on sám byl kdysi pøíslušníkem tìchto guerill a spáchal tehdy mnoho zlých skutkù. K víøe v Krista tento bratr pøišel prostøednictvím jednoho misionáøe, který právì pùsobil mezi povstaleckými vojáky. Když Henry uvìøil, pochopil, že nalezl nìco, co si zaslouží jeho plné nasazení a oddanost. V Ježíši Kristu našel odpuštìní i svobodu od všech násilností a špatností, kterých se døíve dopouštìl. A získal rovnìž nadìji, že jeho zemì bude jednou opìt pokojným místem k životu. A tak Henry odešel od guerill, tøebaže tím riskoval život. „Tahle práce, kterou konáme je velmi nebezpeèná,“ øekl mi Henry. „Pokaždé, když dojedeme na místo, nemám zrovna nejlepší pocit. Dùvìøuji však Bohu, že tím konám Jeho vùli.“ Po setkání s lidmi, ja ko je Henry, jsem zaèal praktickým zpùsobem chápat, co znamená Ježíšùv požadavek, abychom milovali své nepøátele. Hovoøil jsem rovnìž s teprve osmnáctiletým Pøíslušníci povstaleckých guerill FARC se uèí nenávidìt køesany, protože ti odmítají jejich marxistic- evangelistou Luisem Carlokou ideologii. sem, který neváhá navštì13

vovat ty nejnebezpeènìjší oblasti Kolumbie, aby v nich hlásal Boží slovo. Luis ví, že pøi své práci riskuje život. Stydím se, když si pomyslím, s jakými rozpaky ve své svobodné zemi èasto hovoøím s lidmi o Kristu, aniž bych tím cokoli riskoval. Ale když jsem Luise sledoval, vidìl jsem, že to není nìjaký superhrdina. Je to jen obyèejný hoch, který následuje neobyèejného Boha. A to mì naplòuje radostí, že Bùh si mùže použít i mne. Povolání následovat Ježíše je podle vlastního biblického vyjádøení povoláním nároèným – znamená to, že musíme zapøít sami sebe, vzít svùj køíž a následovat ho. A kdykoli zase hledáme pohodlí, bezpeèí, zdraví, proslulost a moc, Ježíš nás nabádá, abychom to opustili, a dùvìøovali v nìho, jako jedinou cestu do života vìèného. Kolumbijští evangelisté nám poskytují vynikající pøíklad toho, co znamená následovat Ježíše, co znamená nést svùj køíž s radostí.

Nepál – Pomoc zranìným

Bylo to èasnì ráno 23. kvìtna 2009, když se Shyam Kumar jako obvykle úèastnil bohoslužeb ve svém sboru. Shyam jen letmo zaregistroval, že jakási mladá žena položila kousek od nìho nìjakou tašku a kohosi požádala, zda by ji nepohlídal. ¯ena pak odešla na toaletu a potom sbor opustila. O chvilku pozdìji uslyšeli lidé ve sboru jakési tikání, které vycházelo ze zanechané tašky. Patnáctiletá dívka jménem Celesta zvìdavì nahlédla dovnitø. Uvidìla tam hlinìnou nádobu a dvì plastové láhve naplnìné benzínem. Následnì došlo k výbuchu. Tlaková vlna Celestu vymrštila do vzduchu. Jeden chlapec a žena jménem Deepa byli na místì mrtvi. Matka Celesty zemøela téhož dne veèer v nemocnici. Více jak ètrnáct lidí utrpìlo zranìní vèetnì Shyama, který sedìl oné tašce s podomácku vyrobenou náloží nejblíže a utrpìl tìžké popáleniny. Policie zatkla jako organizátora útoku jistého pøedstavitele Nepálské osvobozenecké armády, hinduistické extrémistické organizace. „Myslím, že jsem byl blízko smrti,“ prohlašuje Shyam. Díky našemu programu lékaøské péèe o pronásledované køesany se nyní Shyam zotavuje ze svého zranìní. V nemocnici strávil dva mìsíce a prodìlal množství operací vèetnì øady kožních náhrad. V rámci našeho programu lékaøské pomoci pomáháme mnohým zranìným køesanùm, aby se uzdravili a zotavili po útocích, jejichž cílem se stali. Tento program zahrnuje financování složitých operací, protéz, pøevozù na specializovaná pracovištì a další lékaø- Nepálský køesan Shyam se zotavuje ské péèe. po bombovém útoku na jeho sbor. 14

ZPR ÁV Y ZE SVĚTA ÈÍNA Armáda nièí církevní budovy Tøi týdny pøedtím než èínská vláda oslavila šedesát let komunistické vlády, pocítil na sobì velký církevní sbor Fushan v mìstì Linfen (provincie Šan-si) plnou váhu kulturního odkazu „velkého“ Mao Ce-tunga. 13. záøí 2009 probudil èleny sboru hluk buldozerù a dupot holínek ètyø set uniformovaných èínských policistù. Policisté obsadili rozsáhlé hospodáøské budovy sboru a zahájili jejich úplnou demolici. Rovnìž pøitom tloukli pøítomné èleny sboru. „Ani prasata, kuøata a králíci nebyli ušetøeni,“ prohlásil jeden z oèitých svìdkù. „Zeleninové záhony podupali a kvìtinové truhlíky naházeli na jednu hromadu. Rovnìž pobrali všechny Bible, sborové peníze, mobilní telefony pøítomných èlenù.“ V dùsledku této restriktivní akce bylo zranìno asi sto køesanù, z nichž dvacet muselo být hospitalizováno. Celkem bylo znièeno 17 stavení a pastor Yang Rogli byl se svou manželkou a dalšími devíti èleny sboru odveden na policejní stanici. „Tím, co se stalo, se zastrašit nedáme. Když se již nemùže scházet zde, najdeme si nìjaké jiné místo,“ prohlásil jeden z pøedstavitelù sboru. V Èínì je takovéto strhávání kostelù a církevních budov stejnì bìžné, jako je citování Mao Ce-tunga. Avšak pøi tomto útoku se pøesto stalo nìco nezvyklého. Sbor Fushan již existuje více než tøicet let a má oficiální registraci. Tento sbor èítající na 50 000 èlenù se také snažil na sebe co nejménì strhávat pozornost úøadù. Pøesto se stal terèem policejní razie, což èínští vìøící oznaèují za bezprecedentní útok na køesanství v Èínì. Zasvìcení pozorovatelé také prohlašují, že tato demolice a následné represe pøedstavitelù sboru jsou souèástí snahy èínské vlády po-

sílit kontrolu nad domácími církvemi. „Pokoušeli se svalit vinu za tuto demolici na samotnou církev. Pozatýkali pøedstavitele sboru a lživì je obvinili z podnìcování ‚násilné vzpoury‘,“ prohlašuje Bob Fu, prezident organizace China Aid Association. „Jsou to jen výmluvy, aby mohli použít hrubou policejní sílu k potlaèení náboženské svobody!” – Hlas muèedníkù, USA, leden 2010 IRÁK Násilí vùèi køesanùm nadále roste Køesané v hlavním mìstì Mosulu zakoušejí v posledních týdnech hrozivý nárùst násilí proti své komunitì. 24. února zastøelili tøi útoèníci iráckého køesana Aiechoa Metoku a jeho dva syny Mukhlose a Base. Dvacetiletý student Wissam George zmizel bìhem své cesty do školy. Jeho mrtvé tìlo s nìkolika støelnými ranami bylo nalezeno 17. února. Jen o den døíve pøišel násilnì o život jednadvacetiletý student Zia Toma a dále dvaadvacetiletý Ramsin Shmael, kterého rovnìž zastøelil neznámý útoèník. 15. února byl ve svém obchodì zastøelen køesanský zelináø Fatuchi Munir a 14. února pøišel násilnì pøed svým domem o život køesan Rayan Salem Elias. Ozbrojení útoèníci téhož dne zavraždili ještì dalšího køesana, jehož jméno zdroje neuvádìjí. Hlavní církevní pøedstavitelé v Iráku naléhavì volají po zastavení tohoto vraždìní køesanù a vyjadøují obavy, že by se køesané mohli stát terèem útokù rovnìž bìhem nadcházejících voleb. Jeden církevní pøedstavený k tomu uvedl: „My nechceme volby… my chceme pouze zùstat naživu.“ – Barnabas Fund, 1. bøezna 2010

15

MAROKO Vládní akce vzbuzují pochybnosti o dodržování náboženské svobody Maroko je jednou z nejmírnìjších arabských muslimských zemí. O to vìtší pøekvapení vyvolala vlna násilného vypovìzení cizincù z této zemì. Od 6. bøezna bylo více než 40 cizincù, kteøí v této zemi žili, neoèekávanì vypovìzeno nebo deportováno. Mnozí byli ještì pøed deportací zadrženi policií a vyslýcháni. K tìmto pøípadùm došlo navíc souèasnì v rùzných èástech zemì a postižení cizinci jsou minimálnì z osmi rùzných národností. Tìm, kteøí byli vypovìzeni, úøady neposkytly jakékoli odùvodnìní. Bylo jim pouze sdìleno, že jejich povolení k pobytu bylo zrušeno. 11. bøezna marocká vláda vydala oficiální prohlášení, že vypovìzení cizinci se provinili proselytismem. Nìkteøí z nich pracovali jako humanitární pracovníci, napø. v sirotèinci v Ain Leuh. Ostatní pracovali v podnikatelské sféøe. Mnozí mìli své marocké partnery v podnikání a byli ve svém oboru velmi vážení. Úøední obvinìní tìchto lidí z proselytismu pøišlo souèasnì s tvrzením, že Maroko toleruje všechna vyznání a zachovává „svobodu náboženství“. Obvinìní z proselytismu naznaèuje vládní obavy, že vypovìzení lidé porušují zákon používáním lákadel nebo nátlaku, aby takto pøimìli marocké obèany ke zmìnì náboženství. Úøady však souèasnì neuvedly jediný konkrétní pøípad, na kterém by své tvrzení demonstrovaly. Jejich prohlášení tak zùstává vágní a neopodstatnìné. Mnozí z postižených cizincù navíc žili v Maroku po mnoho let a nikdy nebyli obvinìni z èehokoli nezákonného. Policie si souèas-

nì pøedvolala nìkteré marocké køesany k výslechu. Panují proto obavy, že policie se mùže v budoucnu zamìøit na marocké køesany, kteøí touží ve své zemi svobodnì praktikovat svou víru. Odhaduje se, že v Maroku žije asi 1 000 až 3 000 domorodých køesanù. Aèkoli vypovìzení cizinci mìli v Maroku svobodu se spoleènì shromažïovat, maroètí køesané tuto svobodu nemají. Mnozí vyjadøují obavy, že poslední události jsou pøedzvìstí vìtšího tlaku úøadù na tamní køesanskou komunitu. Øada otázek zùstává nezodpovìzena. Mají maroètí obèané, kteøí pocházejí z muslimských rodin právo vyznávat a praktikovat jiné náboženství než islám? Znamená úøední zákaz proselytismu, že osoba jiného než muslimského vyznání nesmí hovoøit o svém pøesvìdèení pøed muslimem, zatímco muslim mùže køesanovi svobodnì vysvìtlovat své náboženské pøesvìdèení? Tyto poslední akce marocké vlády je tìžké pochopit zejména v souvislosti s jejími prohlášeními na mezinárodní úrovni, které uèinila právì v dobì, kdy zaèala s vyhošováním cizincùm. Marocký premiér vydal spoleènì s evropskými lídry prohlášení, ve kterém Maroko znovu potvrdilo svou „ochotu respektovat, chránit a podporovat lidská práva a základní svobody a zvláštì potvrdila své „závazky vùèi svobodì náboženství a víry, tolerance a pokojné koexistence rùzných kultur“. Toto spoleèné prohlášení bylo vydáno 7. bøezna v Granadì na závìr summitu Maroka s Evropskou unií. – Middle East Concern, 16. bøezna 2010

Další prùbìžnì aktualizované zprávy ze svìta v èeštinì naleznete na internetových adresách www.prayer.cz a mucednici.prayer.cz 16

BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ

Škola trpìlivosti Šimon… odpovìdìl… „Mistøe, celou noc jsme se namáhali, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo rozestøu sítì. (Lukáš 5,5) William Chalmers Burns se v roce 1847 vypravil jako misionáø do Èíny. Po sedmi letech napsal: „Nevím o jediné duši, která by skrze mì pøišla ke Kristu.“ Pán ho nechal procházet školou trpìlivosti. Na Støedním východì mùžeme stále ještì vídat rybáøe, jak nahazují své sítì stejnì primitivním zpùsobem, jako tomu bylo pøed 2000 lety. Je to tvrdá práce. Házeli bychom bezvýslednì celou noc znovu a znovu sítì do vody? Rozum i touha po odpoèinku by byly proti tomu. Existuje však dùležité slovo, „ale“. Šimon Petr nahazoval své sítì znovu a znovu a nedopøál si odpoèinku nejen poté, co uvidìl zázrak, ale také po úmorném rybaøení. Petr a jeho kolegové pøirazili s loïkami ke bøehu a nešli si lehnout, „ale následovali ho“ (Lukáš 5,11). Je tøeba pøipomenout jednu dùležitou vìc, že bychom mìli setrvat na svém urèeném místì navzdory smutným zkušenostem a neuspokojivým výsledkùm. Arcibiskup Fenelon napsal: „Pokud nìkdo není podpírán duchem víry, aby pokraèoval ve své práci i pøesto, že nevidí ovoce svého úsilí, snadno bude sklíèen, jak málo toho dokázal, tøeba v získávání jiných anebo v promìnì sebe sama.“ Jsem zakladatelem misie, která pùsobí v mnoha zemích svìta. Ke Kristu mì pøivedl jistý tesaø jménem Wölfkes, který se po léta neúnavnì modlil, aby døíve než zemøe, smìl pøivést k víøe nìjakého Žida. Bùh mu daroval dva: mne a moji ženu. S manželkou jsme pøivedli ke Kristu zase nìkolik dalších Židù a ti zase další. A díky tomuto procesu dnes existují živá židovsko -køesanská spoleèenství v mnoha izraelských mìstech. Mnozí z tìchto vìøících pocházejí z Rumunska, Wölfkesovy vlasti. Když jsem jednou vyprávìl pøíbìh o svém obrácení v jisté rumunské vesnici, všiml jsem si, že jeden velmi starý muž, který mì poslouchal, má v oèích slzy. Po skonèení mi øekl: „Bùh si mì kdysi použil, aby pøišel ke Kristu tesaø Wölfkes. Myslel jsem, že jsem se celý život namáhal zbyteènì. A nyní jsem od vás slyšel, že jsem vlastnì duchovním dìdeèkem mnoha Židù.“ A proto i vy pokraèujte v práci na svém místì a pamatujte na ono Petrovo „ale“. – Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights

Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu: [email protected]; [email protected] Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách: www.persecution.com www.persecution.net Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese: mucednici.prayer.cz

KØESANŠTÍ MUÈEDNÍCI RODINA SVÌDKÙ Jakob Wiens, Peter Vins a Georgi Vins „Je to veliké požehnání, když rodièe mohou svým dìtem, které pøivedli na svìt, ukázat cestu ke Kristu! A je-li rodièùm dána milost pro Krista trpìt, nést okovy, ba dokonce vypít usazeninu kalicha smrti, pak se navíc stanou pro svého syna nebo dceru inspirací víry, a nabádají je svým pøíkladem zachovat vìrnost Pánu.“ Tato slova napsal kdysi Georgi Vins. Georgi byl již tøetí generací své rodiny, jejíž pøíslušníci trpìli pro Krista. Jeho dìdeèek Jakob Wiens byl misionáøem na Ukrajinì. Carské pronásledování ho v 19. století pøinutilo utéci na Sibiø a nakonec do Spojených Státù. Georgiho otec Peter, kráèel v patách svého otce Jakoba. Na jeho duchovní službu v Moskvì a na Sibiøi padal stín stalinského pronásledování. V roce 1930 byl poprvé zatèen. Po tøíletém pobytu v pracovním táboøe byl na èas vypovìzen na Sibiø. Pøi jeho druhém zatèení proti nìmu svìdèili vìøící, které k tomu pøinutila tajná policie. Tøebaže Peter již najisto poèítal s vìzením, byl nakonec osvobozen. Ale jeho svoboda mìla krátké trvání. V roce

1936 byl zatèen znovu a následnì byl ve vìzení popraven. Pøi posledním zatèení jeho otce bylo Georgimu osm let. Okolnosti jeho života ho pøedurèily, aby se stal jednou z klíèových postav baptistické církve v Rusku. Mezitím nový sovìtský vùdce Nikita Chrušèev zavedl nìkolik protináboženských zákonù, které ještì více zhoršily již tak omezenou svobodu køesanù. Jelikož oficiální církev byla vládou zcela kontrolována, oddìlil se Georgi od oficiální církve a založil svou vlastní podzemní kongregaci. V roce 1966 se Georgi pøipojil k rozsáhlé pokojné demonstraci v Moskvì, která vyjadøovala nesouhlas s kontrolou státu nad životem církví. Georgi byl kvùli tomu zatèen a na tøi roky poslán do pracovního tábora. Po svém propuštìní dál tajnì kázal. V roce 1974 byl zatèen znovu a odsouzen na pìt let do pracovního tábora. Když byl propuštìn, musel dalších pìt let žít ve vnitøním exilu. Georgi byl nakonec zbaven sovìtského obèanství a vyhoštìn ze zemì. Uchýlil se do USA, kde založil misijní organizaci Russian Gospel Ministries International, která pomáhala køesanùm v Sovìtském svazu. Podobnì jako jeho dìd a otec, trpìl i Georgi pro Krista až do své smrti v roce 1998.

Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka. V prosinci vychází dvojèíslo. Toto periodikum je registrováno u Ministerstva kultury ÈR pod evidenèním èíslem MK ÈR E 12970 Bulletin vydává obèanské sdružení POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI

K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm • informovat veøejnost o pronásledování køesanù • podporovat vydávání literatury, která vypovídá o køesanských muèednících a svìdcích víry. Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian Association (ICA). Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židùm 13,3: 1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu

proná sledová ni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci. 2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám køesanských muèedníkù. 3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením v bývalých- komunistických zemích. 4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování køesa nù v totalitních zemích a problémových oblastech. 5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných na køesanech. Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese: Hlas muèedníkù pošt. pøihrádka 21 377 01 Jindøichùv Hradec Úèet pro dobrovolné pøíspìvky: ÈSOB Jindøichùv Hradec è. ú.: 131257607/0300