HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A

HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A

5–6 / 2011

Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3

Bùh nám dává to, co sám považuje pro nás za dobré Pákistán – køesané pod palbou Bláznovství anebo skutky heroismu? – úvaha Toma Whita Zprávy ze svìta

Nakladatelství STEFANOS nabízí: Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha. A5, 134 stran, cena 77 Kè. Richard Wurmbrand – Vítìzná víra Inspirující ètení na téma køesanské víry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè. Ken Anderson – Smìlý jako beránek Životní pøíbìh známého èínského køesanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti. Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè. John Bunyan – Milost pøehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè. John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf životní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran, cena 175 Kè. Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù v Sovìtském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè. Richard Wurmbrand – Kristus na židovské cestì Autor sám židovského pùvodu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè. Sam Wellman – William Carey Kniha o životì anglického misionáøe v Indii. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 167 Kè. Hans Martin Braun – Let pøes hranice Napínavý román z prostøedí ruské podzemní církve se špioná�ní zápletkou. Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2.vydání, cena 138 Kè

Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav historie køesanství. Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran, cena 165 Kè. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovìtské tajné služby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou oponou“. A6, 230 stran, cena 83 Kè. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky v japonském zajetí za druhé svìtové války. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kè. Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem o hlubinách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè. Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kè Bratr Andrew – Pašerákem ve službách Nejvyššího Kniha popisuje zaèátky služby bratra Andrewa. Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali zajímat o utrpení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnìž pomohla nalézt víru v Ježíše Krista. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str., cena 245 Kè

Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si mùžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky. Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz)

HLAS MUÈEDNÍKÙ 5–6 / 2011 FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:

Muslimští radikálové v Pákistánu protestují po zprávě, že by Asia Bibiová mohla být zproštěna obžaloby.

RICHARD WURMBRAND NAPSAL

Bùh nám dává to, co sám považuje pro nás za dobré „Náš Pán nám dá, co je dobré.“ (Žalm 85,13)

Naši draze milovaní! Pøestože toto je v Písmu napsáno, trpí mnozí nepopsatelné zlo. Mnoho bratøí bylo øadu let ve vìzení a mnozí jsou vìznìni i dnes. V bývalém SSSR zavírali komunisté vìøící do psychiatrických léèeben a léèili jejich jediné šílenství – lásku k Bohu. Dnes jsou køesané ve vìzeních v muslimských státech. Stále dostáváme nové zprávy o zatýkání køesanù v tìchto zemích. Naposledy to byla zpráva ze Spojených arabských emirátù. Policisté tam zatkli úèastníky neoficiálního shromáždìní a pak je ve vìzení nutili stát po dva dny na jedné noze. Zkuste to sami na patnáct minut a poznáte, jak je to bolestivé. Když se nìjaký vìzeò postavil na druhou nohu, byl krutì zbit. V rumunském vìzení Aiud byli vìzni násilím nuceni polykat sklo. Nadporuèice Vidal Neditèová se „specializovala“ na bití mužù holí pøes pohlaví. (Pozdìji byla sama uvìznìna a bita svými spoluvìzeòkynìmi.) Vìzòùm byla také podávána pøesolená strava, kterou nemohli nièím zapít. Byli nuceni po celý den a noc bìhat dokola ve své cele, aniž se smìli zastavit. Když se na chvíli zastavili, pustili na nì cvièené psy. Takovým zpùsobem si na vìzních vynucovali komunisté doznání, na jehož základì je pak odsoudili. Avšak žádná z tìchto procedur nepùsobila takovou bolest, jako jedna stále hlodající otázka: Bùh je všemohoucí. Mùže všechno. Zaslíbil dát, „co je dobré“. Proè potom zakoušíme toto dìsivé utrpení? Byl jsem v Rumunsku ve vìzení s pastorem, který o této otázce dnem a nocí rozjímal. Nakonec spáchal sebevraždu. Panna Marie musela èastokrát, jako všichni ostatní zbožní Židé, zpívat slova tohoto Žalmu. „Pán dá, co je dobré.“ Pøesto musela se svým novorozeným dítìtem v chudobì uprchnout ze zemì. Z ruky svých bližních také musela pøijímat køíž ponižování. Jan Køtitel zpíval tហslova. Nakonec byl sat na žádost tanèícího dìvèete. Také apoštolové byli vìznìni a bièováni. 1

Muèedníci snášeli veliká utrpení, dokonce i smrt, pøestože vìøili v Toho, který je ujišoval, že jim dá dobré. Jak je to možné? Je nezvratnou skuteèností, že ne všichni køesanští vìzni zùstali trvale vìrni tváøí v tváø tomu, co museli snášet. Urèitý poèet z nich svou víru zapøel, aby tak unikl muèení a strádání. Na místì nejkrutìjšího muèení, v rumunském vìzení „Pitešti“, se nìkteøí vìzni úèastnili muèení svých bratøí v nadìji, že tak sami uniknou vlastnímu muèení. Kde jsou Boží zaslíbení, že nám dá dobré? Dostali jsme dopis od amerického køesana, který nám píše, že naše zprávy nemohou být pravdivé, nebo je psáno, že z Jeho ruky nás nikdo nevyrve (Jan 10,28). Známe tato zaslíbení, ale fakta jsou naprosto neúprosná a mohou zvrátit pøesvìdèení toho, který nad Božím slovem nesprávným zpùsobem uvažuje. Ježíšùv slib je, že Bùh dá svým dìtem, co je dobré. Je to však zaslíbení týkající se budoucnosti, v jistých pøípadech snad vzdálené budoucnosti.

Jste bohové

Èlovìk vidí božskost toho, co se mu v pøítomnosti dìje, pouze pod podmínkou, že se dívá ze správné perspektivy. Jsme-li stvoøeni jen pro omezený prostor života zde na zemi, utrpení nedává smysl. Jsme však povoláni k nìèemu mnohem vznešenìjšímu. Ježíš øíká: „Jste bohové.“ Život zde na lidské úrovni je pouze zaèátkem nìèeho naprosto odlišného. Sv. Irenej napsal: „Bùh se stal èlovìkem, abychom se mohli stát bohy.“ Až se ukáže, budeme jako On. Ti, kteøí vìøí a pøemáhají omyly pøítomného pozemského života, trvajícího jen nìkolik desetiletí, dostanou privilegium vládnout nad národy a sedìt s Ním vìènì na Jeho trùnu, ze kterého byl stvoøen a je øízen vesmír. Dnes víme o milionech galaxií, v porovnání se kterými je naše zemì jako zrno prachu. Proè potøebujeme v této naší krátké pøítomné existenci trpìt? Je to nepøíjemná vìc. Ale jednoho dne budeme vládnout a kralovat spolu s Ním. Rozpoznejte toto své veliké povolání! Potøebujeme zakusit tìžkosti a dramata pøítomného života, abychom porozumìli, v èem bude spoèívat soud nad národy (Daniel 7,22; 1 Korintským 6,2). Je potøeba, abychom v souèasném životì pøijali to nejpotøebnìjší, co budeme pro své budoucí královské a božské povolání potøebovat.

Zázraky v našem životì

Bùh nás však nevede jen tak pøes pøítomné potíže, ale zjevuje nám v nich svou pøítomnost. Dokonce pro nás koná zázraky, aby nám ukázal svou lásku. Bezprostøednì po svržení komunismu ve východní Evropì jsme se rozhodli zøídit v Rumunsku køesanskou tiskárnu. Avšak velké tiskaøské zaøízení stojí celé jmìní. Právì v tu dobu zkrachovala hlavní tiskárna 2

východonìmecké komunistické strany. Nikdo již nevìdìl, kdo by ještì èetl jejich bláznivé ideály. Zaøízení bylo zakoupeno v aukci již jen za zbytkovou cenu – naší misií! Tak jsme získali právì to, co jsme potøebovali. Pak jsme potøebovali skladištì pro knihy, které jsme hodlali tisknout ve velkých nákladech. Bùh naplnil tuto naši potøebu a vyhlédl pro nás døívìjší protiletadlový kryt nìkdejšího komunistického diktátora Ceausesca, který pøesnì vyhovoval našim požadavkùm. Tento kryt má však vlastní historii. Když Ceausescu stavìl svùj ohromný palác (mnohem vìtší než je tøeba Bílý dùm), muselo být nìkolik sousedních domù strženo, aby byl vytvoøen potøebný prostor. Mezi nimi byl i hlavní stan tajné policie, v jehož podzemí bylo vìzení. A tak se stalo, že jsme byli posláni na místo, kde byli vìznìni bratr Rascol, moje žena a mnoho dalších køesanù. Tyto døívìjší cely, ve kterých jsme spoleènì s ostatními trpìli, se staly skladištìm pro naše Bible a køesanskou literaturu. Byly to cely, kde jsme snili o tom, že po možném pádu komunismu napíšeme o našich prožitcích a zápasech. Když jsme skladištì (s touto zvláštní historií) knih navštívili, tanèili jsme s manželkou radostí – jako kdysi tancovali Miriam nebo David k slávì Boží. Hospodin nám dal, co je dobré.

K jakému druhu knìží patøíme?

Každý køesan je povolán ke knìžské službì. Bible hovoøí o dvou druzích knìží: synech Eliho, kteøí si neprávem pro sebe brali nejlepší èásti z masa obìtovaného Izraelci, Bohu pak nechávali jen, co zbylo (1 Samuelova 2). Podobnì i mnoho køesanù uspokojuje nejprve své vlastní zájmy a Bohu nechává jen zbytek. Naproti tomu Áron postavil službu Bohu a církvi na první místo a sám se spokojil s tím, co zbylo (Leviticus 2,10). Co je v naší mysli na prvním místì? Hledáme nejprve Království Boží? Je naše energie, èas, pøíjem zasvìcen službì Jemu, s nìjakými zbytky pro naše užití? Nebo je Bùh jako nìjaký žebrák, který dostává jen almužnu poté, když se nejprve nasytila naše chtivost? Malíø van Gogh byl pùvodnì kazatelem v chudé hornické vesnici v Belgii. Stal se nejskromnìjším ze všech – v bydlení, stravì, ošacení. Své posluchaèe pøemáhal evangelikálním zápalem. Bìhem epidemie tyfu dal všechno, co mìl, na potøebné obvazy, dokonce i tìch nìkolik cárù, které mìl na sobì. Byl hanìn svými vlastními náboženskými pøedstavenými, kteøí mu øekli, že není dostateènì kultivovaný, aby se mohl stát pastorem. Pak objevil svùj malíøský talent. Dnes po více jak devadesáti letech mají jeho malby mnohamilionové hodnoty. Avšak van Gogh sám nemìl z malování žádné pøíjmy. Dál se životem protloukal v nejhlubší bídì. V ní tvoøil mistrovská díla. Podobnì také „mistrovská díla“ misijního úsilí je možné tvoøit i bez velkých penìžních èástek. 3

Jestliže nebudeme mít peníze na tištìní Biblí, budou opisovány ruènì. Dìlalo se to tak po 16 století. My však mùžeme, díky pøíspìvkùm, které nám zasíláte, pokraèovat v jejich tištìní. Jestliže nejsou peníze na pomoc rodinám køesanských muèedníkù, budou, aè hladoví, milovat Boha stejnì jako døíve. Pronásledované podzemní církve se nikdy nedovolávají pomoci. Ani ty, které trpí v muslimských státech. Bùh nás pøed více jak dvaceti lety vedl k tomu, abychom založili tuto první mezinárodní organizaci, která si vzala za cíl seznamovat svìt s životy hrdinù víry. Dìkujeme všem, kteøí nám spontánnì pomáhají svými penìžními dary. Z nich jsou tištìny Bible a køesanská literatura, poøizována tiskaøská zaøízení, nakupovány potraviny a léky. Všechno pak je dopravováno nebo pašováno na místa urèení. Dìkujeme také stejnou mìrou za vaše modlitby i projevy køesanské lásky.

Èím se vìzni sytí

V komunistických vìzeních nejsou Bible ani jiné knihy. Nìkteøí však mìli výbornou pamì a tak mezi námi ústnì kolovaly biblické pasáže nebo básnì. Jednou z nejproslulejších byla báseò od Trajána Dorza (také vìznì). Zde je její pøeklad: Ó,drahé Nemluvnì, zneviditelna krás, pøišlos zas mezi nás, spát s námi v chladu na slámì, zrodit se bídou hladu trápit se náramnì, že jsme zlí a špatní – sobci! Ty jsi z nebe vysokosti, neseš dobro s èistou nìhou, øeku lásky bezebøehou. Vítají Tì, vzácný hosti? Co my lidé za to dáme? Koledy Ti zazpíváme. Èlovìk už je plémì zmijí: ti co pìjí, také plivou, jejich ruce tvrdì bijí a na hlavu bolestivou z trnù korunu Ti tlaèí, zde se smìjí – tamti pláèí. Boží Synu, jsi tak jiný! v mémsrdci je plno viny. Pøišlos, na svìt Boží dítì a mé oèi milují Tì. 4

Život chci Ti z lásky dát, pøišels za mne umírat. Takové básnì mìly na ty, kteøí je recitovali, tak velký vliv, že byli pøipraveni na stvrzení tìchto veršù zemøít. I my máme krásná tvrzení v písních, které zpíváme jako svobodní lidé. Kéž by nás také pøipravily trpìt za pravdy v nich obsažené.

Mìj v nenávisti svùj život

Za komunismu bylo u nìkterých køesanek v Rusku zvykem položit poblíž svého zrcadla obrázky uvìznìných køesanských žen (jako byla napø. Galina Vilèinskaja), které v dùsledku špatné stravy, nedostatku slunce a tìžké práce pøišla o všechny vlasy a zuby. Pravoslavní køesané a katolíci mívají ve svých domácnostech obrazy svatých a dávných muèedníkù. Proè bychom potom nesmìli ukazovat obrazy tìch, kdo trpí pro Krista v souèasnosti? Takové obrazy nás mohou vyuèovat o nadøazenosti duchovní krásy nad krásou fyzickou. Láska k vlastnímu vnìjšímu vzhledu mùže èasto tvoøit v srdci Jidáše. Nataša Lazarovová vydávala v Rusku podzemní køesanský èasopis. Pozdìji byla za tuto èinnost uvìznìna. Po návratu z vìzení ve vydávání pokraèovala a byla uvìznìna znovu. Tentokrát však dostala vysoký trest. Ale komunisté zvolili jinou taktiku. Ukázali jí obrázek Aidy Skripnikovové, baptistického dìvèete neobyèejné krásy. Pak ji ukázali obrázek tohoto dìvèete po jejím propuštìní po tøech letech vìzení. Všechna její krása byla pryè. Také jí ukázali obrázek mladé katolické jeptišky Sadunaity – potom její zuboženou tváø po propuštìní. Ukázali jí obrázek Vilèinské, která ve vìzení pøišla v 21 letech o zuby i vlasy. „Tohle tì èeká,“ øekli jí komunisté, „nebudeš-li s námi spolupracovat a podávat zprávy o vašich spolupracovnících.“ „Co ode mne žádáte?“ Lazarovová ve strachu zapomnìla, že Ježíš s tváøí nejvyšší krásy se nechal zohyzdit bièováním, nechal se poplivat; jeho zakrvavené tìlo se chvìlo vyèerpáním; obìtoval svùj vzhled ještì pøedtím, než obìtoval život. Stal se „tak nevzhledným, že jsme po nìm netoužili“ (Izajáš 53,2). Zapomnìla na Pannu Marii, která se zlomeným srdcem plakala jako matka pod køížem. Zajímala se o svého trpícího Syna spíše než o svùj úèes nebo vnìjší vzhled. Aby zachránila svou fyzickou krásu, zradila Lazarovová padesát jiných køesanù, svých spolupracovníkù z podzemní církve. Vìdìla, že je mùže èekat kruté vìzení. Ježíš vyuèoval: „Nemá-li kdo v nenávisti sám sebe, nemùže být mým uèedníkem“ (Lukáš 14,26). „Køesan“ je vysoký titul. Lazarovová nechtìla zaplatit náležitou cenu; stala se Jidášem. Pøesto byla odsouzena na šest let. Pøijmìme z takových tragédií pouèení. 5

Varujme se zrady ve svých vlastních životech. Nadto však milujme i Jidáše navzdory jejich nevìrnosti. Lenin, zakladatel komunismu, napsal: „Náboženství je jakási duchovní pálenka.“ Marx uèil: „Náboženství je opium lidstva.“ Ale ne všichni, kdo pùvodnì hlasovali pro komunismus, vìdìli, co èiní. Dnes však mnozí vìdomì volí ty, kteøí nenávidí Boha jen nìkolik let poté, co je sami zbavili moci. Pøipomíná nám to proroctví ze Zjevení 20,7, kde dokonce i po tisícileté Kristovì vládì lásky bude satan propuštìn z vìzení, kde byl na pøechodnou dobu držen. Neklamme sami sebe. Jeho vliv na nás není nikterak povrchní. Své koøeny má i v srdcích køesanù, kteøí již prožili triumfy víry. Známe nìkteré, kteøí i po mnohaletém vìzení pro víru nakonec kapitulovali a stali se horlivými satanovými služebníky. Lidské srdce je nestálé. Úzkostlivì ho støežme. Usilujme, aby bylo zachováno v trvalé èistotì.

Vrátí se v Rusku komunisté k moci?

Ti, kdo považují komunismus ve východní Evropì za jednoznaènì ukonèenou záležitost, se evidentnì mýlí. Pøi volbách na Slovensku prokázal mnohem vìtší vliv, než se oèekávalo. V Polsku si ve svobodných volbách vìtšina obyvatel zvolila komunistu za prezidenta. Také v Rumunsku, kde byli komunisté pøed nedávnem svrženi, se znovu dostali k moci. Ve svobodných volbách hlasovala vìtšina populace pro tuto stranu. Pøi nedávných prosincových parlamentních volbách v Rusku získala ze všech stran nejvíce hlasù právì komunistická strana. Tato skuteènost pøedstavuje velké nebezpeèí, že získá znovu moc. Podle zprávy Alexandra Jakovleva, který je hlavou Jelcinova Úøadu pro vyšetøování politických zloèinù, bylo v Sovìtském svazu v letech 1917–1980 umuèeno nebo zabito kolem 200 000 duchovních. Ještì pro další ilustraci: Komunisté pronásledovali 500 000 náboženských aktivistù, znièili 40 000 kostelù, více než polovièku synagog, když pøedtím zastøelili tisíce èlenù církví. Zpráva dále uvádí: „Duchovní byli køižováni pøed vchody do kostelù, zastøeleni, uškrceni, v zimì hozeni do vody, kde zmrzli.“ A Jakovlev ještì dodává: „Masové popravy náboženských pøedstavitelù a èlenù církví byly veøejné!“ Podle Jakovleva se ale nyní, po sedmdesátileté nemilosrdné represi náboženství, znovuvzkøíšená ruská komunistická strana „zamilovala“ do náboženství, aby si vylepšila svùj veøejný image. Po pokusu znièit náboženství, však „zamilovanost do náboženstvi“, bez pokání svìdèí o extrémním morálním úpadku. Jakovlev doufá, že tato zpráva povede pøedstavitele komunistické strany k „veøejné lítosti“ (National and International Religion Report, 11. prosinec 1995). Vzhledem k takovému morálního úpadku komunistù lze od nich oèe6

kávat jen to nejhorší. Udìlejme vše, co je v našich silách, aby byli pøivedeni ke Kristu.

Tajné tištìní

V jedné nejmenované zemi, kde zuøí nejhorší protikøesanský teror, jsem mohl navštívit tajnou tiskárnu a setkat se s mladými køesany, kteøí pro šíøení evangelia riskují život i svobodu. V jednu chvíli jsem pocítil nutkání zout si boty, jak to uèinil Mojžíš, když se setkal s Bohem (Exodus 3,5). Právì držím ve své ruce Bibli, která tam byla vytištìna. Pøináší zprávu, že Syn Boží sestoupil z nebes, aby pøinesl svìtlo a spasení, za které zaplatil svou vlastní krví. Tito mladí obrácení køesané kráèí pøesnì v Jeho šlépìjích. Kolik z nás je pøipraveno riskovat a trpìt pro Boha? Mezi knihami, které tam byly tištìny, jsem vidìl i své knihy – Muèen pro Krista a další. Poznamenal jsem: „Je tolik vynikajících a slavných køesanských autorù. Proè tisknete právì moje knihy?“ „Ceníme si i jiných knih,“ odpovìdìli, „ale vedle Bible potøebujeme nejvíce tvoje knihy, protože vyprávìjí pøíbìhy o mnoha souèasných hrdinech a muèednících víry, kteøí trpìli za fašismu nebo komunismu. Takové pøíklady jsou právì to, co potøebujeme.“

Práce mezi muslimy

Katalánec Raymond Lull je nejznámìjší misionáø mezi muslimy. Pøed sedmi sty lety se vzdal kariéry univerzitního profesora a šel jim kázat evangelium. Na konci svého života napsal: „Byl jsem úžasnì bohatý. Mìl jsem ženu a dìti. Užíval jsem všechny radosti života. Ale rád jsem se všeho zøekl, abych mohl pøinést muslimùm pravdu o Kristu. Studoval jsem arabštinu. Byl jsem uvržen do vìzení a bièován. Nyní jsem již stár, ale nevzdávám se. Chci vytrvat podle Boží vùle až do smrti.“ Jeho touha byla splnìna. V roce 1314 byl kamenován v Alžíru, ale zachránili ho janovští obchodníci, kteøí ho odvezli domù. O rok pozdìji zemøel v kruhu svého malého stádce obrácených. Nìkolik køesanù následovalo jeho kroky. Je mezi nimi nìkolik i z naší misie. Dnes máme oproti Lullovi jednu výhodu, kterou nemohl znát. Zøídili jsme tajné tiskárny s velmi výkonným zaøízením. (Podobnou máme také v Èínì.) Obvykle nezveøejòujeme podrobnosti. Osobnì jsem však navštívil jednu z tìchto muslimských zemí. Není do ní dovolenou pøicestovat ani Židu ani køesanskému duchovnímu. Jsem Raymond Lull na staré rytinì obojí, Žid i køesan. Pøesto jsem tuto zem 7

navštívil. Protože Bùh dìlá zázraky, mohl jsem tam osobnì povzbudit mnoho køesanù z podzemí. Naše misie má øadu tiskáren (v Indii, Nìmecku, Austrálii, Rumunsku a Albánii). Tiskárny v muslimských zemích jsou korunou našeho misijního úsilí. Srdeènì dìkujeme za vaši podporu. Díky Bohu povstali hrdinové víry v mnoha zemích. Až v nebi poznáme rozsah této služby pronásledovaným. V Kristu váš Richard Wurmbrand

[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn ètrnáct let v komunistickém žaláøi. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným køesanùm. Tento èlánek pochází ze starších materiálù.]

PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKE V DNES

Pákistán – køesané pod palbou Isha a Isham na své matce hodnì lpìly. Když ale byla v èervnu 2009 obvinìna a uvìznìna za údajné rouhání, vidìly ji od té doby jen nìkolikrát. „Matka nás velmi miluje,“ vypráví Isham pracovníku Hlasu muèedníkù. „Brala nás sebou na tržištì a každý den jsme jí pomáhaly v domácnosti. A než jsme šly do školy, vždycky nás peèlivì vypravovala.“ Dvanáctiletá Isha a osmiletá Isham již musí žít bez matky celé dva roky a naposledy ji mohly vidìt letos v bøeznu. Zatímco se dcerky modlí za propuštìní své matky z vìzení, sedí Asia Bibiová sama v malé cele a èeká na možnou popravu. Jejím „zloèinem“ bylo to, že otevøenì hovoøila o své víøe. Asia je obyèejná pákistánská køesanka, námezdní èesaèka ovoce, nicménì velmi živá co se týèe pøíkazu Pánì o zvìstování pravdy ve svém národì. Dnes v Pákistánu militantní muslimové považují lidi jako je Asia Bibiová za rouhaèe. Pravda evangelia je uráží a pøivádí k zlosti a domnívají se, že slouží Alláhovi, když vypalují kostely a zabíjejí køesany. Po Asiinì uvìznìní, nemohl její manžel Ashiq brát dìti pøíliš èasto sebou, když ji šel do vìzení navštívit. Ale naposledy projevila Asia pøání, aby sebou vzal jejich dcery, protože se jí po nich velmi stýskalo. Dìvèata z toho mìla ohromnou radost. 8

Tøebaže byla jejich návštìva velmi krátká, byly velmi šastné, že mohou zase vidìt svoji maminku, která nevìøila svým oèím, jak dcerky vyrostly. Aèkoli by se s matkou rády objaly, nemilosrdnì jim v tom bránily møíže. Mohly se jen pøes nì s matkou vzájemnì dotýkat koneèky prstù. Když Ashiq odvádìl dìvèata z vìzení, øekla Isham matce: „Vra se brzy.“ Radost nad shledáním s matkou ale po návratu rychle vyprchala, a místo Salman Taseer, guvernér provincie Pandžáb, navští- ní zaplavil dìvèata smuvil Asia Bibiovou ve vìzení a vyzýval k jejímu propuš- tek nad opìtovným roztìní, tøebaže je muslimem. Pozdìji byl za podporu køes- louèením. anské ženy zavraždìn èlenem vlastní ochranky. Než byla Asia Bibiová zatèena, živila se jako èesaèka ovoce na jedné farmì v pákistánské provincii Pandžáb. Jednoho dne, když svým muslimským spolupracovnicím pøinesla na pole vodu, ženy ji odmítly pít s odùvodnìním, že jí tato nevìøící žena poskvrnila. Muslimské èesaèky se Bibiová také posmívaly kvùli její køesanské víøe a prohlašovaly, že její køesanský prorok se narodil bez otce. Asia jim na to odpovìdìla: „Náš Kristus obìtoval svùj život na køíži za naše høíchy. Co pro vás udìlal váš prorok? Náš Kristus je živý, váš prorok je mrtvý. Náš Kristus je pravý prorok Boží a váš pravý není.“ Asiiny kolegynì oznámily tyto „rouhavá slova“ místním muslimským pøedákùm. O pìt dní pozdìji si nìkolik mullahù a místních islámských aktivistù pøijelo pro Asii Bibiovou, aby ji odvezli na vesnický úøad. Tam ji nakonec zbili lidi ze zástupu, který se tam kvùli ní sebìhl. Její argumenty, kterými se chtìla proti obvinìní bránit, nikdo ani nevyslechl. Tøebaže se dostavilo i nìkolik vesnièanù, kteøí se jí chtìli zastat, islamisté je zastrašili pohrùžkami násilí, takže nakonec odešli s nepoøízenou. Asia byla zatèena a skonèila ve vìzení. Dozorci ji øíkali, že když pøistoupí k islámu, bude urèitì okamžitì propuštìna. To však Asia Bibiová rezolutnì odmítla slovy: „I kdybyste mì zabili, Ježíše nikdy neopustím.“ Hlas muèedníkù pomáhá Asii Bibiové i její rodinì od prvních okamžikù, kdy jsme se dovìdìli o jejím zatèení. Prostøednictvím našich fondù posíláme finanèní podporu jejímu manželovi Ashiqovi i jejich malým dcerám, kterým hradíme veškeré náklady na vzdìlání. Pomáhali jsme rovnìž sestavit právní odvolání proti rozsudku smrti, který byl nad ní vynesen. Za posledních sedmnáct mìsícù se vzhledem k výhrùžkám radikálù 9

musela rodina Asie Bibiové pìtkrát pøestìhovat. I v této záležitosti jí naše misie pomáhala. Sedmnáct mìsícù po svém zatèení byla Asia Bibiová soudem shledána vinnou z porušení pákistánského zákona è. 295 (nechvalnì proslulý zákon o rouhání proroku Mohamedovi) a odsouzena k trestu smrti. Tøebaže ještì nebyl nikdy žádIsha a Isham se nadšenì zavìsily na svoji matku, když ný pákistánský køesan ji smìly navštívit bìhem jejího transportu do jiného na základì tohoto zákovìzení v øíjnu 2009. na popraven, existují však pøípady, kdy extrémisté zavraždili takto obvinìné køesany po jejich propuštìní z vìzení. Pøípad Asie Bibiové se postupnì dostal do mezinárodního tisku a køesané v zahranièí volali po jejím propuštìní, zatímco islámští extrémisté v Pákistánu požadovali vykonání popravy. Maulana Yusef Qureshi, imám v známé péšavárské mešitì Mohabbat Khan, vydal na Asia Bibiovou fatvu a nabídl 6 000 dolarù tomu, kdo ji zabije. Její rodina a pøátelé se obávají, že by se ji mohl nìkdo buï z øad vìzòù anebo dozorcù pokusit zabít ve vìzení . Z tohoto dùvodu nevychází ze své cely a jí pouze potravu, kterou jí pøinese manžel, nebo panují rovnìž obavy, že by ji mohl otrávit tøeba nìkdo z kuchyòského personálu. Aèkoli Asia neumí èíst, má u sebe Bibli a jedné køesance je dovoleno, aby z ní Asii èetla. Smìjí se spolu rovnìž i modlit. Ashiq svou ženu navštìvuje dvakrát do mìsíce a bìhem návštìvy se vzájemnì posilují. „Vždycky jí vyprávím o Hlasu muèedníkù, že jste od poèátku s námi v našem soužení,“ prohlašuje Ashiq. „Také ji stále pøipomínám, že se za ni po celém svìtì modlí mnoho køesanù, a že tyto modlitby jistì pøinesou øešení naší situace. Tímto zpùsobem se snažím, aby neklesala na duchu.“ Ashiq také vypráví, že zatèení a uvìznìní jeho ženy pøineslo celé jejich rodinì nejenom útrapy, ale rovnìž veliké duchovní obživení. „Dokonce i naše malé dcerky prohlásily, když jsem je varoval, aby byly nanejvýš opatrné: ‚Pokud nás zabijí pro Krista, není to nic zlého, nebojíme se toho.‘ “ Ashiq nás prosil, abychom se i nadále modlili za propuštìní Asie, aby jejich rodina mohla být zase úplná. Je pøesvìdèen, že je to Boží zkouška, ve které mají osvìdèit vìrnost. Ashiq pøitom cituje Ježíšova slova, že „kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ 10

Úkolem naší misie je, abychom nejen stáli pøi soužených, ale abychom i nesli jejich bøemena. Stojíme pøi Asii Bibiové a její rodinì a zùstaneme pøi nich tak dlouho, dokud nás budou potøebovat.

Vražda Asiiných zastáncù

V souvislosti s kontroverzním rozsudkem smrti nad Asia Bibiovou byli zavraždìni dva pákistánští politici, kteøí se odsouzené ženy veøejnì zastávali. Guvernér Salman Taseer Jedna pracovnice Hlasu muèedníkù se setkala s mannavštívil Asii ve vìzení želem Asie Bibiové a s jejími dcerami, aby je podpoøila 20. listopadu 2010 a vyjád- a spoleènì se modlili. øil pøesvìdèení, že by mìla být propuštìna. Federální ministr pro menšiny Shahbaz Bhatti hájil Asii Bibiovou od samého zaèátku jejího zatèení. Oba tito politici byli úkladnì zavraždìni. Guvernéra Taseera, který byl muslimského vyznání, zastøelil 4. ledna 2011 jeden z èlenù jeho vlastní ochranky. Pøi policejním výslechu uvedl, že svùj èin spáchal kvùli tomu, že se guvernér zasazoval o zrušení pákistánského zákona o rouhání. Ministr Shahbaz Bhatti, køesan, který dlouhodobì bojoval za práva køesanù v Pákistánu, byl zavraždìn 2. bøezna 2011 ve svém automobilu, když na nìho støíleli ètyøi samopaly ozbrojení útoèníci. Bhatti již pøedtím obdržel øadu výhrùžek kvùli svým nekompromisním postojùm vùèi zákonu o rouhání a dalším aktivitám coby obhájce lidských práv. Krátce pøed svou smrti Bhatti vydal prohlášení, ve kterém vyjádøil odhodlání nedbat hrozbám tìch, kteøí mu usilují o život a kteøí se snaží v Pákistánu „prosazovat pøedstavy své radikální filozofie“. Bhatti ve svém projevu prohlásil: „Vìøím v Ježíše Krista, který dal svùj život za nás. Vím, co znamená jít cestou køíže… a jsem pøipraven za svou vìc i zemøít. Svùj život jsem zasvìtil službì svojí komunitì i všem trpícím lidem a za obhajobu jejich práv neváhám položit vlastní život.“ Islámské teroristické skupiny odpovìdné za Bhattiho vraždu – Tanzeem Al-kajda a Tehrik-e-Taliban – zanechaly na místì atentátu své pamflety, kde stojí psáno: „S požehnáním a pomocí Alláha vás mudžahedíni pošlou jednoho po druhém do pekla.“ Pamflet dále prohlašuje, že Bhattiho vražda „je názornou lekcí pro nevìøící svìt“ a vyzývá ostatní islamisty, 11

Muslimští radikálové zablokovali cestu po poplašné zprávì, že køesan Imran Ghafur spálil nìkolik stránek z koránu.

Falešná obvinìní z rouhání

aby nikdy netolerovali ani tu nejmenší neúctu k proroku Mohamedovi“. Jeden pøíbuzný zavraždìného ministra Bhattiho sdìlil zástupci naší misie, že Shahbaz mìl ve zvláštní oblibì biblické verše z Matoušova evangelia 5,10–11: „Blaze tìm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, nebo jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživì mluvit proti vám všecko zlé kvùli mnì.“

Pákistánský zákon 295 je také èasto zneužíván proti zcela nevinným køesanùm v rùzných majetkoprávních sporech a rozmíškách. Aèkoli si záležitost Asie Bibiové získala pozornost mezinárodního spoleèenství jakožto první kauza, kdy v této zemi byla odsouzena podle zákonu 295 k smrti žena, je od 1. èervence 2009 další mladý pákistánský køesan ve vìzení na základì obvinìní podle zákona o rouhání. V lednu 2010 vynesl soud nad Imranem Ghafurem trest doživotí za údajné znesvìcení koránu. V roce 2009 Imran praImran se svým otcem pracovali v rodinném obchùdku coval v malém rodinném ve Faisalabádu. Po nepokojích, které vyvolaly zvìsti o tom, že Imran údajnì spálil stránky z koránu, se obchùdku ve Faisalabádu rodina musela odsud odstìhovat. a v posledních patnácti letech provozoval hned v tìsném sousedství svou obchodní živnost horlivý muslim Haji Liaqat Abdul Ghafoor. Tento obchodník byl znaènì protikøesansky naladìný, což dával Imranovi, jeho otci i bratrovi silnì najevo. 1. èervence 2009 Haji Liaqat zahlédl, jak Imran ve svém krámku pálí nìjaké papíry, a následnì ho obvinil, že šlo o stránky z koránu. Zaèal hned køièet, že Imran znesvìtil korán a rouhal se islámu a Mohamedovi. 12

Podle jiných sousedù, „zástup rozhnìvaných muslimských mužù bez ohledu na fakta napadl Imrana a krutì ho zbil, pak tito muži vydrancovali jeho krám a nakonec Imrana odvlekli na policii“. Tito sousedi charakterizují Haji Liaqata jako skalního muslima a pøíslušníka jedné islámské radikální skupiny. Policie ho pozdìji obvinila ze zneužití tlampaèe v místní mešitì k vyvolání poulièních nepokojù. Po Imranovì zatèení se dav rozvášnìných muslimù pøed policejní stanicí dále zvìtšoval a nakonec zaèal skandovat: „Povìste toho, kdo znesvìtil svatý korán! Køesané jsou psi!“ Pak zaèali nìkteøí ze zástupu házet kameny do oken policejní sta- Imran Ghafur byl obnice, jiní na silnici zapalovali pneumatiky a mávali vinìn z rouhání a odsouzen k doživotnímu transparenty s islámskými slogany. trestu. Imran byl nakonec odsouzen k doživotnímu vìzení a pokutì 100 000 rupií (pøes 20 000 Kè). Hlas muèedníkù podporuje Imranovu rodinu a v minulém roce jsme mu obstarali nového obhájce, který proti rozsudku podal odvolání k nejvyššímu soudu. Dva roky po svém zatèení zùstává Imran v ústøedním vìzení ve Faisalabádu.

Stržení kostela

Obyèejná disputace mezi køesany a muslimy v Pákistánu vede èasto k násilí, protože muslimové zde na køesany nahlížejí jako na nevìøící, kteøí nemají stejná práva jako muslimská vìtšina obyvatelstva. V listopadu minulého roku slovnì napadl pastora Sarwar Masiha z jednoho vesnického sboru poblíž Láhaur jistý rozhnìvaný soused. „V této vesnici si žádný kostel stavìt nebudete!“ køièel na pastora onen èlovìk jménem Muhammad Habib Bhatti. „V naší vesnici máme mešitu a kostel tady nepotøebujeme!“ O den pozdìji, 15. listopadu se u kostela objevil Muhammad Bhatti s osmi soukmenovci, kteøí byli obleèeni do policejních uniforem. „Køièeli na nás a vyhrožovali nám,“ potrosky jsou zbytky kostela, který byl v Láhauru pisuje událost jeden ze Tyto znièen jako výsledek slovní disputace s muslimskými svìdkù. Muži následnì za- sousedy. Transparent nad sutinami vyzývá ke spraèali házet po køesanech vedlnosti. 13

kameny a cihly a zranili takto jedno tøíleté dítì. Nakonec se objevil buldozer, který celou stavbu strhl. Rozbìsnìní muslimové potom ještì na ruinách kostela spálili nìkolik Biblí. Po nìkolika dnech nabídli vesniètí úøedníci køesanùm odškodné ve výši 50 000 rupií, když na celou záležitost zapomenou. To køesané odmítli a požadovali, aby byli útoèníci po zásluze potrestáni. Køesané prohlašují, že mnoho z jejich muslimských sousedù nemá ke stavbì kostela ani k jejich pravidelným shromáždìním žádné výhrady. Hlas muèedníkù pomáhá postiženému sboru s výstavbou nové budovy.

Køesané nuceni opouštìt své domovy

Rodina Fareeda Masiha je jednou z pouhých sedmi køesanských rodin, které žijí ve mìstì Kot Radha Kishan. Tito køesané nemají ani svou modlitebnu ani svého pastora, a proto se Fareed rozhodl, že bude konat biblické setkání ve svém domì. Když ale zaèal poèet vìøících na shromáždìních narùstat, nesli to nìkteøí z jeho muslimských sousedù znaènì nelibì. Nelíbil se jim ani zpìv ani modlitby, které z jeho domu bylo možné zaslechnout. Proto zaèali Fareeda varovat, aby shromáždìní v jeho domì pøestala. Fareed se velmi brzy stal cílem jejich útokù. Dostal nìkolik ran a kopancù a jeden rozhnìvaný muslim ho dokonce napadl s nožem v ruce. Navzdory tìmto útokùm se ve Fareedovì domì nadále konala køesanská shromáždìní. Jednoho dne vtrhli do jeho domu radikální muslimové, právì když tam byli na návštìvì jeho pøátelé a pøíbuzní, kteøí pøišli na modlitební setkání u pøíležitosti narozenin Fareedova syna. Muslimští radikálové Fareeda a jeho manželku ztloukli a požadovali, aby setkání ukonèili a konvertovali k islámu. Vetøelci rovnìž z domu odnesli všechno vybavení a pøinutili tak Fareeda, aby se uchýlil k pøíbuzným. Nakonec Fareed pøišel kvùli svému køesanskému vyznání i o zamìstnání. Kvùli extrémnímu tlaku islamistù konvertovali i nìkteøí køesané k islámu. Fareed a jeho manželka ale zùstali ve víøe pevní. Pokraèují dál v poøádání biblických setkání, nyní ovšem na jiném místì. Hlas muèedíkù pøispívá Fareedovì rodinì na živobytí a také jsme mu opatøili rikšu, aby mohl mít svou nezávislou živnost. Asia Bibiová, Imran Poté co Fareed pøišel o práci øidièe rikši, koupila mu naše misie vlastní rikšu, aby tak získal ekonomickou Ghafur, pastor Masih i Fanezávislost. reed Masih a mnozí další 14

pákistánští køesané žijí dál ve stínu islámského fanatismu. Oni však dál nesou køíž Kristùv, a tak mohou další jejich krajané poznat pravdu. Jako jejich bratøi a sestry ve víøe jsme jejich hlasem ve svìtì a máme úkol pøinášet o nich svìdectví. – Hlas muèedníkù, USA, srpen 2011

Vietnam – nejhledanìjší obyvatelstvo 14. prosince 2010 znièil buldozer biblickou školu mennonitské církve v Ho Èi Minovì mìstì ve Vietnamu. Komunistická vláda zmobilizovala asi stovku policistù, kteøí vytvoøili kolem místa demolice zhruba pùlkilometrový kruh. Nìkolik dalších stovek pøíslušníkù policie operovalo uvnitø uzavøené oblasti. Dva policisté napadli elektrickým obuškem øeditele školy pastora Hong Quang Nguyen, poté, co mu pøedtím svázali ruce za zády. Kníže tohoto svìta tem- Tato tøída biblické školy promovala jen nìkolik týdnù noty je vždy ohrožován pøedtím, než byla budova školy úøednì znièena. aktivním køesanstvím. Když byla budova biblické školy znièena, pøišla na øadu nedaleká chlapecká ubytovna. Pozdìji se policejní velitelé setkali s køesanskými pastory této oblasti a snažili se je zastrašit pøed další spoluprací s pastorem Quangem. Jen nìkolik týdnù pøed znièením této biblické školy v ní probìhla slavností promoce osmadvaceti studentù tøíletého biblického studia. Dvì tøetiny tìchto Tajný snímek jednoho z køesanù, který vyfotografostudentù pak pocházejí val vietnamské policisty bìhem zátahu na mennonitz domorodých kmenù Jo- skou biblickou školu. 15

rai, Bahnar, Hre, Kor, Steing a Hmong. Podle slov tamních køesanských pøedstavitelù tito absolventi „hovoøí slovo Boží s mocí a jejich pùsobením vznikají nové skupinky vìøících“. Pod rouškou sloganù komunistické propagandy, jako je tøeba „v zájmu národní jednoty“, se vláda již nìkolikrát snažila biblické studenty rozehnat. Již v roce 1996, tehdy na jiném místì, policie znièila první mennonitskou biblickou školu, kterou tehdy pastor Quang založil. Tehdy rovnìž zkonfiskovali velké množství køesanských knih a nahrávek. Od té doby provedla policie na mennonitskou školu ještì další tøi razie, tu pøedchozí v roce 2007. Ta, kterou úøady nechaly znièit 15. prosince 2010, fungovala tøi roky. Abychom lépe porozumìli tamním událostem, hovoøili jsme s jednou z biblických studentek, která navštìvovala mennonitskou školu pastora Quanga. Nyní chodila do tøetího roèníku, a první vážné pronásledování na své kùži zakusila v pouhých ètrnácti letech. Zde je svìdectví této mladé dívky z vietnamských hor:

Ètrnáctiletá Ráchel ve vìzení

Jsem z naší rodiny nejmladší. Mùj otec je zemìdìlec. Patøíme ke kmeni, který žije v horách. Máme tam malý domek, který je zasvìcen službì Pánu a v nìmž se scházejí køesané k pravidelným shromáždìním. Když mi bylo asi šest let, uvìøila jsem, když mùj dìdeèek èetl z Bible. Bylo to z Janova evangelia 3,16. To místo jsem mìla velmi ráda a zaèala jsem je øíkat ostatním dìtem. Pán mì mnohokrát ochránil. Èasto jsem stála pøed ostatními dìtmi, zpívala jim nìjakou píseò nebo jsem jim vyprávìla nìjaký pøíbìh z Bible. A nebylo to jen v naší vesnici, ale i v okolních vsích. Když mi bylo ètrnáct let, pøišlo k našemu domu mnoho lidí v uniformách a vyhrožovali nám i ostatním køesanùm, že jestli nepøestaneme s naší vírou, tak nás jednoho dne dají všechny do vìzení. A to se nakonec i stalo. Bylo to zrovna pøed Vánoci a v našem domì bylo právì asi dvacet dìtí. Sedìli jsme na hlinìné podlaze a já jsem jim vyprávìla z Bible a zpívala. Dìti žijící ve vietnamských horách se v nedìlní škole Ti policisté pøijeli na mouèí o Ježíši Kristu. Vláda ale považuje takové nekontrolované šíøení evangelia za škodlivé a od podobných torkách. Dìti z nich mìly veliký strach. Nìkteré ale setkání se snaží vìøící co nejvíce odrazovat. 16

zùstaly se mnou, jiné se daly s køikem na útìk. Já jsem se také hroznì bála. Vidìla jsem, že mají zbranì a obušky a rùzné další vìci, a tak jsem se radìji schovala. Ale policisté mì snadno našli a strèili mì do nìjaké dodávky. Nìkteøí lidé z vesnice pøibìhli a ptali se jich, proè mì zatkli. A policisté jim sdìlili, že jsem porušila zákon. Když jsme odjíždìli z vesnice, vidìla jsem, jak pøed námi jedou ozbrojení policisté na motocyklech. Krátce pøed mým zatèením jsem byla u pastora Quanga v Ho Èi Minovì mìstì, abych tam studovala Boží slovo. Vesnièané vždycky Boha hledali. Ale zdejší úøady nechtìjí, aby lidé byli zbožní tím zpùsobem, jako jsme my. Naši pøedstavitelé by chtìli, aby byl Vietnam buddhistickou zemí. A tak mì Pán povolal, abych chodila a mluvila Boží slovo, tøebaže jsem ještì malá. A policie ve mnì vycítila svého odpùrce. Když naše kolona dorazila na policejní stanici, mìla jsem veliký strach a modlila jsem se k Bohu. Nemìla jsem dùvìru k jídlu, které mi pøedložili, a tak jsem radìji zùstala o hladu. Po tøech dnech si ale policisté všimli, že jsem velice slabá a hned mi pøinesli chléb a musela jsem ho sníst. Dali mì do cely s jednou ženou a dvìma muži. Ptali se mì, co jsem spáchala zlého. A já jsme jim øekla svoje svìdectví. Policisté mi øekli: „Stát tì od malièka krmí, tak proè nechceš poslouchat, co ti øíkáme.“ Bìhem mìsíce, který jsem ve vìzení strávila, nikdo z naší vesnice nepøišel, aby se zeptal, co se se mnou dìje. Tak se báli policie. V té dobì byl mùj otec daleko z domova. Když se doslechl o mém zatèení, byla jsem ve vìzení už tøi týdny. Otce ke mnì nepustili a dovolili, aby mi poslal nìjaké obleèení. Ve vìzení jsem si zpívala a chválila Boha a modlila se. Nìkteøí o mnì prohlašovali, že jsem se ve vìzení urèitì zbláznila. Pán ke mnì promluvil a pøipomnìl mi Žalm 24,4–5, kde stojí psáno: „Ten, kdo má èisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije svou duši, ten, kdo nepøísahá lstivì. Ten dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy.“ Bùh mi rovnìž pøipomnìl, co prohlašuje v Genesis 28,15, totiž že bude s námi, a pùjdeme kamkoli.“ Jedna policistka se mnì zeptala, proè jsem navští- Když bylo Ráchel (napravo) ètrnáct let byla uvìznìna vila pastora Quanga, a do- za zvìstování evangelia vesnickým dìtem. Policie ji dala: „To se nebojíš, že tì od té doby stále sleduje. 17

prodá jako otrokyni?“ A pak se pokoušela mi namluvit nejrùznìjší nepravdy o tom, co jsem tam vidìla. Když jsem její slova odmítla, zaèala mì bít a políèkovat. Ale nebála jsem se v tu chvíli žádného èlovìka, protože Hospodin je mùj pastýø, mùj ochránce, a proto se nebudu bát. Bìhem mìsíce stráveného ve vìzení jsem hovoøila o evangeliu s mnoha lidmi. Vždy jsem je nabádala: „Nebojte se. Vìøte v Pána a pak od nìho pøijmete pokoj.“ Není nic, co by mì mohlo potkat, aby to nebylo v Božím plánu k utvrzení a vyzkoušení mojí víry. Doba, po kterou Pán dovolil, abych byla ve vìzení, mne doslova promìnila. Stala jsem se silnìjší a smìlejší pøi hlásání Božího slova. Policisté mne také pøinutili, abych stále asi patnáct minut na pøipínáèkách, které mi dali pod chodidla. Stále jsem proti zdi a modlila se: „Pane, pomoz mi.“ Jakmile bych chtìla ustoupit, ihned by se na mne vrhli. Bylo to hrozné, nemohla jsem tu bolest déle vydržet, a tak jsem nakonec omdlela a probrala se asi až za hodinu. Vìøím, že mi Pán pomohl, abych to nìjak vydržela. Nakonec si na policejní stanici zavolali mého otce, aby si mì odvedl domù. Když jsme na jeho motorce stoupali do naší vesnice, cítila jsem velkou úlevu. Když mne uvidìli naši vesnièané, nìkteøí plakali, jiní na mne radostnì volali. Mnozí byli tím, co jsem prožila a s pomocí Boží vydržela, posilnìni a zaèali sami mluvit smìleji Boží slovo. Policie mne již šest let nepøetržitì sleduje. Mám rovnìž o rok starší kamarádku, která byla podobnì jako já ve vìzení. Setkáváme se vždy nìkde na odlehlém místì, abychom nebyli policii na oèích, a vzájemnì se posilujeme ve víøe.

Ráchel bìží k cíli

Pøi jednom policejním zátahu na biblickou školu byl pastor Quang pøinucen podepsat úøední dokument obsahující jména pøítomných studentù a èísla jejich legitimací.

18

Tato odvážná dívka nyní studuje biblickou školu pastora Quanga. Do konce studia jí chybí ještì jeden rok. Její zkušenosti z vìzení coby ètrnáctileté dívky povzbuzují ve víøe ostatní studenty. Ráchel sama prohlašuje: „Když nìkteøí ze studentù vidí, že k nám pøichází policie, mají veliký strach. Snažím se je povzbudit, aby se nebáli, a pøipomínám jim, že Pán má seèteny i vlasy na jejich hlavì a že bez jeho vùle jim ani vlas z hlavy nespadne. Vždy nám

zaslíbil, že s námi bude do skonèení svìta.“ Ráchel nám také sdìlila, že by se ráda stala laickou uèitelkou. „Chci chodit po naší zemi od vesnice k vesnici a sdílet s lidmi Boží slovo. Nebojím se dalšího zatèení a jsem pøipravena na utrpení.“ Pastor Hong Quang Nguyen se rovnìž nebojí. Od roku 1979 byl již vietnamskými úøady zatèen pìtkrát. Obvinìní, která Pastor Quang založil ve Vietnamu jedinou skautskou byla proti nìmu vznesena, organizaci, která zde pùsobí. Její èlenové se snaží konat ve svém okolí prospìšné práce. byla stále tatហ– „ilegální shromáždìní“ nebo „ilegální kázání“. Jeho poslední tøíletý trest byl v roce 2005 pøerušen díky protestu mezinárodní veøejnosti, který iniciovala naše misie. Pastor Quang nám øekl, že bìhem pobytu ve vìzení pøivedl k víøe nìkolik desítek vìzòù. Vietnamská vláda povoluje v zemi jen nìkolik biblických škol. Jedna škola tak pøipadá asi na 30 milionù obyvatel. Ostatní skupiny se musí scházet v domácnostech jen v nepatrných poètech deseti až patnácti èlenù. Nìkteré neregistrované sbory musejí nìkdy dokonce podplácet policejní úøedníky, aby se pak jejich èlenové mohli scházet ve vìtším poètu. Sbory založené pastorem Quangem mají od ostatních církví ve Vietnamu jednu odlišnost. Jsou to otevøená a rostoucí spoleèenství, která nechtìjí dìlat žádné kompromisy se státem, které by následnì vedly k zasahování komunistických úøadù do aktivit církve. Pastor Quang prohlašuje: „Registrace u komunistických Èeská poboèka v tomto roce finanènì podpoøila (èásúøadù nevede ke svobodì tkou 2450 dolarù) projekt ICA, v jehož rámci obdrželi vietnamští pastoøi motocykl, který jim pomáhá pøi jenáboženství, ale naopak jich pastoraèní èinnosti. Na obrázku je jeden z nich, k ještì vìtšímu pronásle- pastor Y Djik z vesnice Chu A, správní støedisko Pleiku, provincie Gia Lai. dování a podøízenosti.“ 19

V roce 2002 pastor Quang založil další organizaci, která mìla dokladovat Kristovu lásku ostatním lidem. Šlo o chlapeckou a dívèí unii køesanských skautù. Tito skauti, kteøí jsou jedinou skautskou organizací ve Vietnamu, jsou rozdìleni do ètyø úrovní: dìti, dorostenci, mladí a dospìlí. Jejich náplní je tiše chodit po svém okolí a konat užiteèné a prospìšné vìci. A tato organizace funguje ve Vietnamu dodnes. Tøebaže jejich úkolem není evangelizace, nejsou i tak úøadùm pøíliš po chuti. Mají však dovoleno se veøejnì organizovat. Ani po násilném uzavøení biblické školy nezùstali její studenti neèinnými. Za tøi týdny rozdali zhruba tøi tisíce traktátù a vìnovali se dalším aktivitám. Nyní se poohlížejí po novém místì. Hlas muèedníkù se chce finanènì podílet na vzniku dalšího zaøízení, kde by tato biblická škola mohla pùsobit. – Hlas muèedníkù, USA, duben 2011

Srí Lanka – „Nechte dìti pøíjít ke mnì“ Bylo to v noci v odlehlé èásti Srí Lanky. Šestiletý Nimal a jeho dvanáctiletá sestra Nirmala již spali, když je náhle probudil veliký hluk. K jejich rodinnému domku dorazil zástup rozhnìvaných lidí, kteøí oknem vhodili do domu zápalnou nálož. Když explodovala, dùm se otøásl a uvnitø zaèalo hoøet. Rodièe ihned dìti odnesli do bezpeèí a požár uhasili, èímž zabránili zkáze svého domu, a pøedevším ochránili životy svých dìtí. Nemohli již ale zabránit duševnímu šoku, kterým dìti pøi této události prošly. Nešlo navíc o první útok, který tato rodina zakusila. Tito køesané již dobøe vìdí, že chtìjí-li hlásat evangelium ve své zemi, musí se pøipravit nést dùsledky. Již mnohokrát této rodinì nìkdo vyhrožoval smrtí. Otec obou dìtí prožil øadu nemilých pøíhod. Jednou ho kamion schválnì vytlaèil se silnice právì v místì, kdy byla rokle, naštìstí se do ní nezøítil. Jindy ho kontaktoval nìjaký èlovìk, který pøedstíral zájem o køesanství. Nakonec ale vyšlo najevo, že ho chtìli vlákat do jednoho domu, kde mu hrozilo možná i smrtelné nebezpeèí. Ale žádný z tìchto inciTento kostel ve srílanském mìstì Boraluwewa znièili dentù tohoto køesana nev roce 2004 tamní buddhisté. zastrašil ani jeho víru ne20

znejistil. On odmítá na tyto hrozby dát a pøerušit svou službu. A jelikož byly podobné incidenty namíøené proti jejich otci, Nimal se svého otce v dìtské prostotì zeptal: „Abys sloužil Bohu, tak musíš umøít? Nirmaly se zase zmocnil strach a zaèala mít bolesti hlavy a jiné pøíznaky, které Vnitøek kostela ve srílanské Kesbawa, který byl takto nemìly jiné než psychické znièen již pøed nìkolika lety. pøíèiny. Dokonce se jí kvùli tomu zhoršil ve škole prospìch. Její otec se cítil bezmocný. „Já naši situaci unesu, ale co bude s mými dìtmi?“ posteskl si jejich otec. „Já opravdu nevím, jak je mám utìšit.“ Lidé z vedení Národní køesanské evangelikální aliance Srí Lanky (NKEASL) se o tìchto dvou dìtech dovìdìli a pozvali je na dìtský prázdninový tábor, který NKEASL ve spolupráci s naší misií každoroènì organizuje. Zámìrem poøadatelù tohoto tábora je posílit a povzbudit dìti køesanù, kteøí zakoušejí pronásledování. V tomto táboøe se jim dostává pøimìøeného biblického vyuèování a mohou také navazovat nová a èasto trvalá pøátelství s ostatními dìtmi, kteøí žijí v podobné situaci. Èasto tím nejdùležitìjším je pro tyto dìti zjištìní, že to nejsou jen ony, kdo prožívají takové tìžkosti. V táboøe jsou dìti rozdìleny do tøí vìkových skupin, 14–17, 10–13 a 6–9. Každý rok se volí nìjaké ústøední duchovní téma a dìti se také vìnují bìžným prázdninovým aktivitám. Posledního tábora se zúèastnilo dvaasedmdesát dìtí z devatenácti krajù Srí Lanky. Bìhem táborového života tyto dìti rovnìž získávají nový osvobozující pohled na rùzné etnické tøenice, ke kterým v této zemi dochází, a které v roce 1980 uvrhly Srí Lanku do obèanské války. Tøebaže tato válka v roce 2009 skonèila, nìkteré neblahé dùsledky nadále pøetrvávají. Od jejího skonèení v zemi narùstá poèet evangelikálních køesanù. Kvùli rozvoji církví pod- Nápis na troskách tohoto kostela v Boraluwewa lze nikají tamní protikøesan- pøeložit takto: „Od tohoto dne na vìky již žádný kosské radikální organizace tel!“ 21

rùzné aktivity, které mají tento rùst køesanství zamezit. Ty jdou dvìma základními smìry. První se týká srílanské legislativy, hlavnì zavedení zákona proti náboženským konverzím. A za druhé se tito extrémisté snaží zastrašovat køesany buï nejrùznìjšími pohrùžkami, anebo pøímo brutálním násilím. Podle organice Operation World bylo na Srí Tento velký transparent nese protikøesanskou výzvu: Lance v roce 2010 znièeno „Buddhisté, probuïte se! Zniète vražedné køesanské nebo poškozeno asi 250 církve!“ kostelù. Pro rodinu Nimala a Nirmaly byla cesta do tohoto tábora sice hodnì dlouhá, leè velmi pøínosná. Dìti byly povzbuzeny a nauèily se, jak mají pøekonávat traumata, která jim život v køesanské menšinì na Srí Lance pøináší. Nimal a Nirmala však patøí jen mezi mnoho dalších dìtí, kterým se snažíme prostøednictvím tìchto køesanských táborù pomáhat.

Zmìnit slzy ve vítìzství

Pøed dvìma lety se Jan a Ondøej (zmìnìná jména) vrátili se svými rodièi domù z krátké návštìvy pøíbuzných. Ale na to, co je doma èekalo, nebyli rozhodnì pøipraveni. Z jejich domu a pøilehlého kostela zbyly jen sutiny. V dobì, kdy byli pryè, zapálili neznámí útoèníci jejich dùm i sousední budovu kostela. Požár znièil støechu i zdi a všechno osobní vlastnictví této rodiny se promìnilo na hromadu popela. Cílem útoèníkù byla evidentnì snaha pøekazit hlásání evangelia, a zamezit znaènému rùstu tohoto sboru, ve kterém byl otec Jana a Ondøeje pastorem. Podobnì jako v pøípadì rodiny Nimala a Nirmaly, nešlo o první pøípad, kdy se rodina setkala kvùli své víøe s pronásledováním. Šestnáctiletý Jan a tøináctiletý Ondøej byli v šoku, když uvidìli, co se s jejich domem a kostelem stalo. Jan bìžel hledat mezi trosky své hudební nástroje, kytaru a soupravu bubínkù, které používal pøi bohoslužbách. Když zjistil, že jsou zcela znièené, rozplakal se a nìkolik dní byl celou událostí hluboce zasažen. I jeho studium bylo neblaze ovlivnìno, protože pøi požáru pøišel o všechny své školní sešity a uèebnice. Ondøej na celou událost reagoval trochu odlišnì. Velmi se bál toho, aby útoèníci nepøišli znovu a tak po øadu nocí velmi špatnì spal. Podobnì jako otec Nirmaly a Nimala i rodièe Jana a Ondøeje se sice sami dokázali s celou situací vyrovnat, ale nevìdìli si pøíliš rady se svými syny, kteøí se uzavøeli do sebe a tìžko se s celou událostí smiøovali. Když 22

se o této události dovìdìli pøedstavitelé NKEASL, pozvali oba hochy na náš prázdninový tábor, aby se tam odreagovali, navázali nová pøátelství a získali nové duchovní obživení. Dnes jejich otec prohlašuje, že se oba synové již cítí jako døív. Díky darùm našich ètenáøù mùžeme tak traumatizovaným srílanským dìtem pomáhat, aby získali nazpìt svou duchovní a duševní rovnováhu. Pa- Dìti s nìkterými táborovými pracovníky matujme na tyto dìti také ve svých modlitbách. Jeden šestnáctiletý hoch, který cestoval pøes osm hodin autobusem, aby se úèastnil prázdninového tábora, øekl: „Vyrovnával jsem se s velmi tìžkou situací… Ale díky Bohu za možnost, že se tohoto tábora mohu zúèastnit.“ Jiný zase prohlašuje: „Nauèil jsem se zde mnoha vìcem a našel i odpovìdi na øadu otázek a problémù, které mì dlouhou dobu sužovaly… Dìkuji Všemohoucímu Bohu za tuto pøíležitost.“ Ježíš svým uèedníkù øekl: „Nechte dìti pøijít ke mnì a nebraòte jim“ (Matouš 19,14). Modlíme se, aby tyto tábory pomáhali dìtem pronásledovaných køesanù následovat Ježíše Krista a povzbudit je v jejich nelehkých životních situacích, se kterými se ve své zemi èasto setkávají. – Hlas muèedníkù, Kanada, èervenec 2011

Indie – pomoc dìtem pronásledovaných køesanù „Vidím svého otce poøád pøed sebou,“ prohlašuje tøináctiletá Turani a se slzami v oèích dodává, „byl umuèen.“ Pracovníci Hlasu muèedníkù se setkali s Turani v jejich dvoupokojovém polorozboøeném cihlovém domeèku jen nìkolik dnù po tragické smrti jejího otce. Turanin otec Saul Pradhal se již nikdy nevrátil ze svého nového zamìstnání, které získal v nedaleké cihelnì, a kam nastoupil 10. ledna 2011. Tento venkovský kazatel z indického státu Odisha (døíve Urísa) nechtìl zprvu tuto práci pøijmout. Lidé, kteøí mu ji nabídli, totiž byli èleny radikální hinduistické organizace, která byla v podezøení, že stála za brutálními útoky na køesany v tomto indickém státì v roce 2008. Nicménì Saul potøeboval peníze. Jeho dùm v roce 2008 pøi protikøesanských nepoko23

jích znièen a on potøeboval podporovat svoji ženu, dvì dcery a také svoji sestru. Saulova rodina tìlo nalezla otcovo poblíž místního rybníka. Policie se nejprve snažila tvrdit, že Saul zemøel pøirozenou cestou na podchlazení, ale lidé, kteøí mu dali práci, se nakonec pøiznali k vraždì. Policisté se pak snažili vdovu pøesvìdèit, aby žalobu nepodávala, ale ta trvala na potrestání tìch, kteøí jejího manžela zabili. „Vrate mi manžela živého, a já žalobu stáhnu,“ øekla policejnímu náèelníkovi. Po setkání se Saulovou rodinou poskytla jedna z poboèek Hlasu muèedníkù rodinì peníze na stavbu nového domku. „Mnohé orgaTato dívka jménem Priya z dìt- nizace sice také uveøejnily Pradhalùv pøíbìh, ského domova v Sideras drží ale žádná pomoc odnikud nepøišla, uvedl jev ruce svou první Bibli. den z køesanských pøedstavitelù v tomto regionu. Hlas muèedníkù rovnìž zaplatil obìma dcerám zavraždìného pastora školné a vdovì poskytl prostøedky k otevøení malé živnosti. Hinduistiètí extrémisté nadále pokraèují ve svých útocích na køesanskou menšinu ve státì Odisha. Za první polovinu roku 2011 došlo jen ve zdejším okrese Malkangiri k patnácti útokùm. O minulých Vánocích na Štìdrý den vtrhlo do kostela ve vesnici Kovi Konda 200 radikálù a vážnì pøitom zranili nìkolik køesanù. Bìžnì pak radikálové takto pøepadávají modlitební shromáždìní a bijí pøítomné køesany a nezastavují se ani pøed tìhotnými ženami a dìtmi. Nìkteré køesanské rodiny se již kvùli tomu vystìhovaly do jiné oblasti. Hlas muèedníkù pomáhá dìtem pronásledovaných køesanù také prostøednictvím naší spolupráce s dìtským domovem v Sideras, který poskytuje domov a vzdìlání dìtem, které byly postiženy pøi nepokojích v roce 2008 ve státì Odisha. Toto protikøesanské násilí propuklo, když byl zavraždìn pøedák jisté extrémistické hinduistické organizace. Tøebaže se k odpovìdnosti za atentát pøihlásila jedna marxistická skupina, rozlícení hinduisté pøepadávali zdejší vesnice, nièili domy, kostely i obchody a pøinutili mnohé k útìku. – Hlas muèedníkù, Kanada, èervenec 2011

Indonésie – pøíbìh Ishmaela Zasvìcený muslim Ishmael (pøezdívka) mìl blízko k alkoholu, hráèství, prostituci a k dalším neøestem. Vším tím chtìl naplnit svùj stereotypní život øidièe autobusu na letišti. Byl však i horlivým muslimem, který navštìvoval rùzné mešity a nakonec se také pøipojil k jedné radikální skupinì vyznávající džihád. V prosinci 2005 Ishmael v této skupinì dostal 24

úkol, aby pøerušil vánoèní bohoslužby, které vedl jistý pastor Ibrahim. Ale místo narušitelského èinu se Ishmaelova srdce dotkl Duch Svatý a on prožil duchovní promìnu. Když poslouchal pastora Ibrahima, jak káže o Ježíši Kristu, chtìl se dovìdìt nìco víc. „Cítil jsem, že se nìco stalo v mém srdci,“ vzpomíná Ishmael. „Pastor mi dal Bibli a korán Nìkdejší horlivý indonéský muslim Ishmael vypráví a øekl mi, abych pøemýšlel o svém obrácení. o svém životì.“ Po šest mìsícù studoval Ishmael jak korán, tak i Bibli. Po této dobì byl již zcela rozhodnut stát se køesanem a nechat se pokøtít. Jeho život se od té doby dramaticky zmìnil a jeho manželka Faiza k tomu poznamenává: „Chtìla jsem se dovìdìt, co tak velice mého manžela zmìnilo.“ Avšak nìkolik pøíbuzných Ishmaleovou zmìnou nebylo zrovna nadšeno. Jeho širší pøíbuzenstvo se ho zøeklo a úøady vypudily rodinu z jejich bydlištì. Nakonec ho muslimská komunita donutila odejít na jiné místo. Navzdory tomuto vývoji Ishmael prohlašuje, že se ve víøe utvrdil a nikdy již nechce svého Spasitele opustit. Necelý rok po svém obrácení se Ishmael stal køesanským pracovníkem na plný úvazek. Na motocyklu objíždí nové køesany, kteøí opustili islám a nyní potøebují duchovní vedení a posílení. S pomocí pastora Ibrahima rovnìž káže v nìkolika domácích církvích složených z muslimských konvertitù. „Všem vyprávím, jak jsem se setkal s Ježíšem,“ prohlašuje Ishmael. „Jsem velmi šastný a mám velkou radost, když se mohu setkat každý pátek se skupi- Ishmael byl èlenem islamistické skupiny vyznávající nou pìtatøiceti až ètyøiceti džihád, od které dostal úkol, aby narušil bohoslužby vìøících a chválit s nimi vedené pastorem Ibrahimem. Na tomto obrázku jsou èlenové islamistické skupiny Laskar Izzul Islam, kteøí spoleènì Pána.“ protestují pøed soudní budovou, kde pøed soudem sta– Hlas muèedníkù, nuli køesané obvinìní z toho, že vyprávìli o Ježíši nezletilým dìtem. Kanada, leden 2011 25

Èína – pøíbìh Joshui Wanga Syn zemìdìlce Joshua Wang vyrostl v ateistickém prostøedí komunistické propagandy, která za veškerými životními tìžkostmi vidìla tøídní boj. Také násilná revoluce v Èínì byla pro Joshuu dùsledkem tohoto boje. Když v roce 1989 došlo k protestùm demokraticky smýšlejících mladých Èíòanù na námìstí Tiananmen, a policie tam tehdy zastøelila tisíce demonstrantù, Joshua Wang byl mezi úèastníky ale vyvázl nakonec jen s pouhým disciplinárním trestem. Po této události ale ztratil o komunistickém režimu veškeré iluze a zaèal hledat pravdu a smysl života. Jedné noci naladil na svém pøijímaèi nìjakou køesanskou stanici. „Když jsem poslouchal toto vysílání, ve kterém se poøád hovoøilo o Bohu a Bibli, vzbudilo to ve mnì zvìdavost, o co zde vlastnì bìží,“ vzpomíná Joshua. A tak brzy chtìl získat Bibli. „Jednoho dne jsem šel kolem jakéhosi kostela a uvažoval jsem, že bych se mìl podívat dovnitø, ale pak jsem si to rozmyslel ve strachu, že by to mohlo mít pro mì negativní dopady. Byl to dùsledek ateistických pomluv a pøedsudkù, které jsem od dìtství slyšel kolem sebe.“ O náboženství Joshua vìdìl jen to, co se uèil ve škole, tedy nic jiného než donekoneèna omílané marxistické mantry, že náboženství je opium lidstva a že je to pouze berlièka pro slabochy. Nakonec ale neodolal a pøesvìdèil jednoho z pøátel, aby s ním šel do kostela. Pozdìji se mu rovnìž podaøilo koupit Bibli. Jelikož Joshuu a další jeho pøátele stále v duchu pronásledovala událost na námìstí Tiananmen, která v tìchto mladých lidech vyvolala nenávist ke komunistickému režimu, pøidali se tito mladí k hnutí odporu, které se snažilo o zmìnu pomìrù v Èínì. Tyto aktivity však nakonec vedly k jejich zatèení. A tak se Joshua ocitl ve vìzení, kde zprvu snil o odplatì komunistùm, ale také zaèal stále více toužit po duchovních vìcech a èetbì Bible. Když strávil ve vìzení rok, byl obvinìn ze „šíøení protirevoluèní propagandy“ ale nakonec byl propuštìn, nebo hrál v hnutí odporu jen okrajovou roli. Ještì ve vìzení se zaèal modlit a po propuštìní pøijal Ježíše jako svého Spasitele. O nìkolik let pozdìji zaèal Joshua sloužit Bohu na plný úvazek. „Už nemám v srdci nenávist a touhu po pomstì, protože moje srdce a mùj život naplnila láska Boží,“ proV Èínì jsou Bible k sehnání také pøed kostely státní církve. Mnoho hlašuje Joshua. „Láska Kristova mì pudí lidí po desetiletích ateistické sloužit druhým, aby i oni poznali, že Syn indoktrinace hledá v této veliké Boží je Spasitelem høíšníkù.“ zemi pravdu. – Hlas muèedníkù, Kanada, leden 2011 26

ÚVAHA TOMA WHITA

Bláznovství, anebo skutky heroismu? Jeden náš saúdskoarabský kontaktní pracovník mi øekl, že mezinárodní letecká spoleènost Swiss International Air Lines nesmí létat nad Mekkou, protože na jejich letadlech jsou namalované èervené švýcarské køíže. Tøebaže aerolinky se svými køíži do Saúdské Arábie nesmìjí létat, nemohou duchovní pøedáci této zemì zabránit tomu, aby køíž Ježíše Krista nepromìòoval srdce muslimù, kteøí pøijali Ježíše jako Pána. Muslimské vlády zakazují køesanským konvertitùm, aby si zmìnili svoji náboženskou pøíslušnost ve svých osobních dokladech z islámu na køesanství. Nìkteøí køesané dokážou skuteènost, že mají ve své legitimaci napsanou pøíslušnost k islámu, i využít k prospìchu evangelia. Jeden èerstvý vìøící mi vyprávìl: „Šel jsem na každoroèní pou do Mekky a kráèel jsem kolem Kaaby se statisíci ostatních poutníkù. Tu jsem se vždycky zeptal èlovìka, který šel vedle mì, zda má nìkoho v rodinì nemocného, za koho by chtìl, abych se pomodlil. Když jsme pak chodili v kruhu kolem èerného kamene, vyprávìli mi o svých nemocech a strastech, a já jsem jim potom øekl, že se za nì budu modlit ve jménu Issa, Al Massih (Ježíš, Mesiáš). A oni mi potom dìkovali za mé modlitby.“ Mnozí køesanští zahranièní dìlníci, kteøí v Saúdské Arábii pracují, hovoøí o této zemi jako o „pekle“, nikoli ovšem pro tamní horké podnebí, ale kvùli protikøesanskému duchovnímu klimatu. V této zemi není ani jeden køesanský kostel a po soukromých shromáždìních køesanských zahranièních dìlníkù, slídí tamní náboženská policie, tzv. mutawa. Pastor Richard Wurmbrand mìl kdysi pøíležitost navštívit jednu saúdskoarabskou domácnost, kde krásnì zpívala skupina filipínských køesanù, kteøí v Saúdské Arábii pracovali. Avšak dnes jsou køesanští dìlníci z Indie, Filipín a dalších zemí, biti, zatýkáni a vyhošováni tìmi, kteøí víru v Ježíše Krista doslova ïábelsky nenávidí. Co si potom myslet o nìkterých výjimeèných køesanech, kteøí nacházejí odvahu evangelizovat saúdské obyvatele otevøenì, pøímo na veøejných prostranstvích? Mìli bychom se na takové lidi dívat jako na blázny nebo jako na smìlé vìøící, kteøí kráèejí ve šlépìjích apoštola Petra, který kázal o Letnicích nebo Pavla, kázajícího na Areopagu? Pøipomeòme zde Mussie Eyoba, Eritrejce, který se stal køesanem pøed dvìma roky, právì v dobì kdy pracoval v Saúdské Arábii. Tento 27

køesan byl 12. února 2011 zatèen pøed mešitou v Džiddì, druhém nejvìtším saúdsko-arabském mìstì, za to, že kázal muslimùm. Dozvìdìli jsme se, že Mussie zaèal kázat 9. února pøed eritrejskou ambasádou a po tøech dnech se pøesunul k mešitì. Kázat muslimùm je v Saúdské Arábii považováno za veliký zloèin a Mussiemu nyní hrozí trest smrti. Mussie Eyob Saúdské úøady se nejdøíve domnívaly, že Mussie je urèitì duševnì nemocný. Byl však vyšetøen tamními lékaøi a prohlášen za svéprávného. Následnì ho pøevezli do nechvalnì známého a pøísnì støeženého vìzení Briman. Pøátelé a rodinní pøíslušníci, kteøí ho 5. bøezna navštívili, uvedli, že sice ztratil na váze, byl ale v relativnì dobrém rozpoložení. Avšak èlenové jeho rodiny mají o jeho zdraví velké obavy. Zatèení Mussie Eyoba pøedcházelo zatèení dvou indických køesanù, jednatøicetiletého Yohana Nese a osmadvacetiletého Vasantha Sekhar Vary. Oba jmenovaní byli zatèeni pøi zátahu Muttawy na domácí shromáždìní køesanù. Tito muži byli obvinìni z toho, že se snaží obracet muslimy ke køesanství. Byli surovì biti a policie se z nich snažila vytlouci jména pastorù a dalších køesanù v Saúdské Arábii. Pamatujme v modlitbách i na tyto odvážné svìdky. V domovinì Mussie Eyoba jsou køesané zamykáni do kovových kontejnerù. V Saúdské Arábii mìl Eyob svobodu hlásat evangelium a úøady mìly zase svobodu ho zatknout. Nyní má Eyob svobodu kázat evangelium svým spoluvìzòùm. Mussie Eyob je zasvìceným køesanem, který se stal jako apoštol Pavel bláznem pro Krista. A blázen se nikdy pøíliš neohlíží na okolnosti a ani na to, co si o nìm lidé myslí. Dívá se Bùh na bláznovství nìkterých køesanù a na to, že jejich jednání nepøináší viditelné a hmatatelné ovoce? Anebo mnohem spíše zkoumá naše zámìry, pohnutky, naše srdce i naší touhu následovat Ježíše a naplòovat naše velké poslání víry? V našich bulletinech popisujeme situace i osobní charaktery køesanù z nejrùznìjších koutù zemì, kteøí se ocitli uprostøed nepøátelského svìta a kteøí odvážnì následují Krista bez ohledu na to, jak bláznivì se lidem kolem jeví. Nemùžeme jistì obsáhnout takové množství svìdkù víry, ale snažíme se vám pøinášet alespoò svìdectví tìch, které jsme na jejich cestách potkali. – Tom White, øeditel americké poboèky Hlasu muèedníkù, èervenec 2011 28

BIBLICK Á ÚVAHA

Køesan na závodní dráze? Nevíte, že ti, kdo bìží na závodišti, všichni sice bìží, ale jen jeden, že obdrží cenu? Bìžte tak, abyste jí dosáhli. (1. Korintským 9,24) Je poslední den v tomto roce a tak zase uplynula èást našeho životního bìhu i bìhu víry, o kterém zde Pavel hovoøí. Musím, bratøi a sest ry, pøiznat, že mám znaèné problémy s tímto Pavlovým podobenstvím i s obdobnými obrazy, které tu a tam v Novém Zákonì nacházíme. Tedy ne, že bychom našemu textu nerozumìli, že by to bylo místo nìjak zastøené èi nesrozumitelné. Právì naopak, je to velmi jasný a lapidární obraz. Také katolická vìrouka tento výrok vykládá právì oním zpùsobem, který je hned po ruce, který se nám doslova nabízí. Napøíklad v poznámkách jednoho staršího katolického pøekladu o tomto verši mùžeme èíst: Jako nestaèí jen vstoupiti na závodištì, ale tøeba se mnohého zøíci a vyvinouti nejvìtší úsilí, má-li kdo zvítìzit, tak také nestaèí jenom vstoupiti do Církve, ale je potøeba býti pohotový k nejvìtšímu odøíkání a obìtavosti k získání vìèné spásy. (NZ 1948, pøeklad Dr. P. Škrabal). Ano, to je vskutku logická aplikace našeho Pavlova podobenství. Jenže Pavlùv obraz a ještì mnohem více tento zmínìný výklad jaksi neodpovídá tomu základnímu zacílení evangelijní zvìsti. Má-li život køesana mít právì takovýto charakter, má-li být životem jakéhosi vrcholového sportovce, pak lze sotva porozumìt tomu, v jakých „vodách“ si Ježíš hledal vítìze našeho závodu, zvaného køesanská víra èi život køesana. Má to vùbec logiku, hledat vítìze takovéhoto klání mezi tìmi, kteøí jsou k závodìní snad nejménì vhodní? Víme dobøe, že Ježíš nacházel své uèedníky zejména mezi celníky, tedy lidmi zkorumpovanými a oportunními, mezi osobami morálnì padlými jako tøeba nevìstky, èi mezi hrubými a nevzdìlanými rybáøi a jinými podobnì šedivými postavièkami. Zatímco na stranì druhé si Ježíš k tìm morálnì vznešeným, odøíkavým a nábožensky vzdìlaným, tedy k tìm, kteøí mìli k takovému bìhu ty nejlepší pøedpoklady, vytváøel zøetelný odstup, až to nìkdy skoro vypadá, že ani vùbec nechce, aby v nìho uvìøili – zatvrdil jim srdce, zalepil uši, oslepil oèi (Mk 4,11–12; Lukáš 8,9). Podivné vítìze Ježíš hledá. Jako by nìkdo hledal geniální vìdce mezi žáky zvláštní školy nebo vrcholové sportovce mezi tìmi, kteøí mají ètyøku z tìlocviku, èi hudebníky mezi tìmi, co neudìlali zkoušku ani do obyèejné hudebky. A teï by mìli bìžet, a snažit se být nejlepšími, a dokonce vyhrát závod nad celou tou náboženskou elitou svého národa. A na povzbuzení do tohoto podivného bìhu jim Ježíš ještì øekne: A nepøedbìhnete-li ve své spravedlnosti minimálnì o nìkolik kol zákoníky a farizeje, tak do Božího království nevejdete. (Matouš 5,20). To tedy znamená, že tenhle bìh nebude nìjaká uzavøená paralympiáda druhoøa29

dých a hendikepovaných, jak by si snad mohl nìkdo myslet, ale bude to doslova bìh na život a na smrt s velmistry a pøeborníky náboženské spravedlnosti. Není pak ovšem divu, že se mnozí takového bìhu zaleknou. Vždy promyslíme-li povolání køesana z této stránky, nemùže nás pøekvapit, když nìkdo padne pøed Ježíšem spoleènì s Petrem a øekne, Pane, já jsem pøece èlovìk høíšný, proè se obracíš zrovna na mne? To pøece nemùžeš myslet vážnì! Vždy se znám, dneska jsem pln horlivosti, ale zítra už ochabnu a všichni se kolem mì pøeženou a nechají mì za sebou, a já už je nikdy nedohoním. Nebude lepší, abych se potichu vytratil a bìh vzdal? A nebude i pro Tebe lepší, když si povoláš ty, kteøí mají opravdové pøedpoklady, tedy nejvyšší morální úroveò, železnou vùli, nezlomné odhodlání a mimoøádnou sílu všeho druhu? Anebo by jiní mohli zase reptat asi následovnì, tak my jsme si, Pane, mysleli, že to u tebe bude jiné než ve svìtì. Velebil jsi Otce, že své evangelium zjevil nám malièkým, druhoøadým, slabým a ve svìtì za nic položeným. A najednou ejhle! No, vlastnì se to dalo pøece èekat, že to nakonec bude u Tebe stejné, že zase budou mít výhodu ti lepší, silnìjší, ti s pìti, ètyømi nebo tøemi talenty a høivnami, zatímco já, který mám sotva jeden, jsem holt odsouzen, abych zùstal daleko za nimi, a nakonec jim ještì odevzdal i to málo co mám. Tak to je tedy ale opravdu hoøké zklamání! Ostatnì je vùbec vhodné, aby apoštol Pavel používal právì takový obraz ze sportovního klání? Pøipodobòovat duchovní život køesana k tomu, jak to chodí ve sportu? Pavel sotva tušil, jak právì toto podobenství bude i po dvou tisíciletích mimoøádnì aktuální. Právì za našich dnù dosahuje nejrùznìjší sportovní soutìžení pøímo bizarních a obludných rozmìrù. Ale duchovního na tom není zhola nic. Tyhle ty nejrùznìjší strkanice, snaha druhého pøedbìhnout, pøedèit, vyøadit z boje, tyhle ty hokejové a fotbalové rvaèky, a stále vìtší zištnost, agresivita a primitivita sportovcù i jejich fanouškù, tohle má být pro nás duchovní inspirací? Myslí to apoštol vùbec vážnì? Není to mnohem spíše pøesný opak toho, jak by to mìlo v našem køesanském životì vypadat? Abychom se koneènì dobrali nìjakých závìrù, zaènìme s tím, o jakou spravedlnost v našem životì vlastnì bìží. Jako vyznavaèi reformace dobøe známe pojem spravedlnosti Boží, spravedlnosti Kristovy. Vìøíme, že je nám skrze víru zadarmo, bez našich zásluh, pøiøknuta, pøidána. Na druhé stranì ale Nový Zákon obsahuje také místa, kde se tento reformaèní pojem na první pohled nìjak vytrácí, kde jsme tak nìjak ponecháni sami sobì, svému usilování a svému bìhu. A právì toto Pavlovo sportovní podobenství takto pùsobí. Ale zpátky k té spravedlnosti shùry. Spravedlnost Boží, Kristova, ta není prostì jen o mnoho dokonalejší než ta naše spravedlnost lidská a než byla spravedlnost zákoníkù a farizejù. Je to také spravedlnost úplnì jiného druhu a charakteru a obsahuje v sobì jednu u lidí nevídanou božskou vlastnost. Když se v Písmu hovoøí o lidské spravedlnosti, pak zjišujeme, že tato spravedlnost je nepøenosná, na rozdíl od høíchu, který se nesmírnì 30

ochotnì a pohotovì pøenáší i na druhé. Již ve Starém Zákonì, u proroka Ezechiela, èteme, že spravedlivý nemùže svou spravedlností vykoupit, tedy zachránit nikoho druhého, a to platí i o tak záøných osobách, jakými byli Noe, Job nebo Daniel (Ez 14,12). A Nový Zákon je ještì skeptiètìjší, když prohlašuje, že spravedlivý, a zde bychom asi mìli rozumìt po lidsku spravedlivý èlovìk, bude jen sám stìží zachránìn, natož pak, aby dokázal svou spravedlností zachránit nìkoho dalšího. Boží spravedlnost je však neskonale dokonalejší. V Listì Øímanùm èteme, že poslušností jednoho, totiž Ježíše Krista, se mnozí stanou spravedlivými. Kristus tedy nebyl spravedlivý jen sám pro sebe, jen aby dokázal, že je nejlepší a že je ten jediný opravdový svatý, ale svou spravedlnost nám všem nabízí zdarma, a to skrze pouhou víru. Není tedy divu, že po této spravedlnosti z víry se jako první natáhli právì ti, o kterých již byla øeè a kteøí v lidské spravedlnosti nejvíce selhali. Zde ucítili novou šanci. I když si mohli dobøe spoèítat, že nikdy nebudou moci naplnit všechno to, co jim Ježíš naøizuje, pøesto jím byli vnitønì fascinováni a neodolatelnì pøitahováni. Chodili za ním, protože mìl slova vìèného života. Kam jinam by mìli jít. Nikoho z nich nikdy neodsuzoval, byl k nim laskavý, promíjel viny, nikoho nevyhánìl a neštítil se tìch, kteøí byli od ostatních v pohrdání. Byl opravdový Spasitel. Je-li tedy Kristova spravedlnost takovéhoto druhu, pak bychom i my mìli usilovat o spravedlnost, ze které by mìli užitek i druzí a která by mìla vykupitelské vlastnosti. A právì touto všechny lidi zahrnující spravedlností Ježíš nejvíce pobuøoval náboženský svìt své doby? Vrame se ale na závìr znovu k Pavlovu textu. Nabízí se otázka, zda k nìmu není nìjaký lepší výklad než ten, který z nás dìlá atlety na závodní dráze a kteøí se mají za pomoci svých ostrých loktù dostat pøed druhé. Když Ježíš pøedložil pohanské ženì ještì mnohem tvrdší podobenství o hostinì privilegovaných dítek a psech, kterým nepatøí chléb ze stolu pánù, žena se tím nenechala odradit, ale ihned poskytla Ježíšovi vlastní kontravýklad jeho podobenství. A z Písma víme, že se Ježíšovi její aplikace velice zalíbila. Co kdybychom udìlali nìco podobného s Pavlovým obrazem. Nevíte, že ti, kdo bìží na závodišti, všichni sice bìží, ale jen jeden, že obdrží cenu? Bratøi a sestry, kdo je tím jedním, který má na tuto cenu nárok? Je to nìkdo z nás. Což celé Písmo nevydává svìdectví o tom jednom jediném spravedlivém, o jediném opravdovém vítìzi nad høíchem, pokušením a ïáblem? Budeme-li na náš dnešní text nahlížet tímto zpùsobem, pak z nìho mùžeme pøijmout ještì další povzbuzení. Tu získanou cenu si Pán Ježíš nenechává pro sebe, ale nabízí ji nám. To je ta vykupitelská Boží spravedlnost. Náš bìh tedy není bìhem o naše vítìzství, bìhem o naši lidskou sobeckou spravedlnost, kterou bychom mohli dávat na odiv a jí se mohli holedbat nad druhými. Bojujeme o to, abychom byli úèastni na cenì, kterou pro nás Kristus již vybojoval. A to se dìje vírou. Bojujeme zápas, abychom v této víøe setrvali, a slavná cena Kristova vítìzství se 31

vztahovala i na nás. A jako lidé sledují své sportovní šampiony a radují se z jejich vítìzství, jako by bylo jejich, èímž jsou tìm rozumným kolem k smíchu, upnìme mnohem spíše my svùj vnitøní zrak na Ježíše Krista, aby se jeho vítìzství promítalo i do našich životù a nic se nedejme odradit, že to svìtu pøipadá pošetilé. Pak zaslechneme a uposlechneme i výzvu našeho Žalmu: Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte pøímé srdce. Pak se také nebudeme bát, když to bude vypadat, že nìjak zaostáváme, a že se nìkdo dravìjší, silnìjší a sebejistìjší dostává pøed nás. Bìh víry má úplnì jiná pravidla než klání tohoto svìta. Nezapomeòme, že na konci budou mnozí první posledními a poslední prvními. –sf– ZPR ÁV Y ZE SVĚTA FILIPÍNY Starší církve zavraždìn na Mindanao MacArthur Arbado, starší baptistického sboru Carmen, Cotabato byl zavraždìn 10. listopadu, když se vracel ze své farmy. Útoèníci ho støelili do nohy, do bøicha a do zad. Nakonec mu usekli hlavu jeho vlastní maèetou. MacArthur po sobì zanechal vdovu s tøinácti dìtmi. Aèkoli jeho farmu obklopují pozemky muslimù, mìl se všemi sousedy dobré vztahy. Dokonce mu mnoho z nich øíkalo „strýèku“. Èasto se ho jeho pøátelé snažili obrátit na islám, ale on stál ve své víøe pevnì a naopak jim vyprávìl o køesanství. Má se za to, že za jeho vraždu nesou zodpovìdnost èlenové jedné muslimské separatistické skupiny, která v této oblasti operuje. Pamatujme v modlitbách na jeho manželku Lolitu i jejich dìti, a také na sbor, který navštìvovali. – Hlas muèedníkù, Kanada, 15. prosince 2011 SOMÁLSKO Islamistiètí extrémisté v Somálsku sali sedmnáctiletého køesana Radikálové ze skupiny al-Šabáb 25. záøí zavraždili místního mladíka. Vraždì pøedcházelo dlouhodobé sledování skupin32

ky biblického studia, kterou organizovali chlapcovi rodièe v osadì nedaleko hlavního mìsta Mogadišu. O incidentu informoval místní novináø. Islámští radikálové zaèali rodinu Guleda Jama Muktara sledovat bezprostøednì po pøíjezdu z Keni v roce 2008. „S rodinou se znám osobnì, jsou to køesané a ve svém domì vedli tajné studium Bible,“ uvedl zdroj. Podle informací oèitých svìdkù èlenové al-Šabáb dorazili ke Guledovu domu v šest hodin ráno, kdy se chlapec vypravoval do školy. Rodièe již tou dobou pracovali na místním tržišti. „Sousedé zaslechli z domu køik, který náhle utichl,“ dodal zdroj. Sousedé informovali rodièe, kteøí se okamžitì vrátili domù a syna bez meškání pohøbili, kvùli obavám z dalších násilností. Celá rodina následnì uprchla. Nejedná se o ojedinìlý pøípad. V lednu byla pro svou køesanskou víru brutálnì zavraždìna matka ètyø dìtí, na jaøe byl zastøelen køesanský mladík a v záøí bylo nalezeno tìlo uneseného køesanského konvertity, kterému nìkdo uøízl hlavu. Muslimští extrémisté z hnutí al-Šabáb (skupina s vazbami na al-Kajdu) stále ovládají jižní a centrální èást zemì. Vlády nìkolika západních zemí oznaèily al-Šabáb za teroristickou organizaci. – Compass Direct, 31. 10. 2011

BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ Nauè nás poèítat naše dny. (Žalm 90,12) Jistý Amerièan naléhal na svého pøítele, který právì pøicestoval do Ameriky z Thajska: „Rychle, pospìšme si, a chytíme ten autobus!“ Když již sedìli v autobuse, øekl šastný Amerièan: „Získali jsme tøi minuty.“ Jeho thajský pøítel se ho zeptal: „Co s nimi hodláš dìlat?“ Lidé žijící v rozvinutých západních zemích na tuto otázku vìtšinou nemají odpovìï. Naše generace zapomnìla, co znamená normální chùze. Víme pouze, co je to spìch a jízda autem. O Ježíši však neèteme, že by nìkdy bìžel; on pouze kráèel. V jeho dobì existovaly dvoukolové vozy, konì a velbloudi, ale nemáme zprávu, že by je kdy použil. Jen jednou je zmínìno, že Ježíš jel na zvíøeti – avšak na takovém, jehož jízda byla ještì pomalejší než lidská chùze. Je dobøe, když se snažíme ušetøit každou minutu. Každá minuta je drahokamem, jehož hodnotu si ale èasto uvìdomujeme, až když je pozdì. Vypráví se pøíbìh o muži, který za soumraku kráèel podél øeky. Tu narazil na sáèek, obsahující kaménky. Sebral jej a zbytek cesty se bavil tím, že kaménky házel postupnì do vody. Líbilo se mu, jak kamínky dopadaly na hladinu vody s typickým „žblunknutím“. Když došel domu, zbyly mu v sáèku již pouze dva. Doma na svìtle zjistil, že sáèek obsahoval drahokamy. Horeènì se snažíme ušetøit cenné minuty, které následnì promrháme v neužiteèných aktivitách, rozhovorech a zábavách. Pokladník je odpovìdný za každý haléø, který mu projde rukama. Èlovìk, který žil sedmdesát let se bude Bohu zodpovídat za tøicet sedm milion minut. – Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights

Mùžete nám psát na naši e-mailovou adresu: [email protected]

[email protected]

Další informace v angliètinì lze najít na internetových adresách: www.persecution.com

www.persecution.net

Starší èísla v elektronické podobì naleznete na internetové adrese: www.hlas-mucedniku.cz

MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY Skryté kameny v základech církve LIZZIE ATWATEROVÁ 15. srpna 1900 Bìhem Boxerského povstání v Èínì na pøelomu devatenáctého a dvacátého století nebyl v této zemi v bezpeèí žádný cizinec. Boxeøi bojovali proti všem zahranièním vlivùm vèetnì køesanských misionáøù. Diplomaté uprchli do bezpeèí v Pekingu, ale misionáøi žijící v odlehlých provinciích nemìli mnoho voleb kam se uchýlit. Místní úøedníci v mìstì Fenzhou v provincii Šan-si byli misionáøùm pomìrnì pøíznivì naklonìni, a proto se tam uchýlila øada misijních pracovníkù v nadìji, že tam v bezpeèí pøeèkají povstání až do konce. Záhy však guvernér Šan-si, který byl naklonìn Boxerùm, najmenoval ve Fenzhou nové magistrátní úøedníky. Tito nechali okamžitì všechny cizince pozatýkat. Jedna z misionáøek, Lizzie Atwaterová, byla v té dobì tìhotná. 3. srpna 1900 napsala svým rodièùm poslední dopis: Drazí, toužím spatøit vaše drahé tváøe, ale obávám se, že na této zemi se již neshledáme… Pán je mi podivuhodnì blízko

a On mì nikdy nezklame. Byla jsem velmi vyèerpaná a úzkostná z myšlenek, zda je pro nás ještì šance na život, ale Bùh mì od toho vysvobodil a nyní se modlím jen za milost, abych tuto hrùzu snášela stateènì až do konce. Bolest bude brzy za mnou, a pak pøijde to sladké uvítání tam nahoøe! Mé malinké dìátko pùjde se mnou. Myslím, že mi je Bùh dá v nebi a moje drahá matka bude tak šastná, až nás uvidí. Nemohu si pøedstavit uvítání našeho Spasitele. Ach, jaké to bude vynahrazení za všechny tyto dny nejistoty. Drazí, žijte v Boží blízkosti a nelpìte tolik na pozemských vìcech. Není žádné jiné cesty, na které bychom mohli získat tento Boží pokoj plný porozumìní… ty dva roky, co jsem vdaná, byly tak plné štìstí. Zemøeme spoleènì, mùj drahý manžel i já. Jsme zde v hrozné separaci. Pokud se nám nyní podaøí uniknout, bude to zázrak. Posílám láskyplné pozdravy vám všem i všem drahým pøátelùm, kteøí na nás vzpomínají. O dvanáct dní pozdìji byli Lizzie, její manžel i jejich nenarozené dítì a dalších šest misionáøù popraveni. Zdroj: www.asiaharvest.org

Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka. V prosinci vychází dvojèíslo. Toto periodikum je registrováno u Ministerstva kultury ÈR pod evidenèním èíslem MK ÈR E 12970 Bulletin vydává obèanské sdružení POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI

K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm • informovat veøejnost o pronásledování køesanù • podporovat vydávání literatury, která vypovídá o køesanských muèednících a svìdcích víry. Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian Association (ICA). Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židùm 13,3: 1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu

pronásledováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci. 2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám køesanských muèedníkù. 3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování køesanù v totalitních zemích a problémových oblastech. 5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných na køesanech. Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese: Hlas muèedníkù pošt. pøihrádka 21 377 01 Jindøichùv Hradec Úèet pro dobrovolné pøíspìvky: ÈSOB Jindøichùv Hradec è. ú.: 131257607/0300