HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A
5–6 / 2011
Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3
Bùh nám dává to, co sám povauje pro nás za dobré Pákistán – køesané pod palbou Bláznovství anebo skutky heroismu? – úvaha Toma Whita Zprávy ze svìta
Nakladatelství STEFANOS nabízí: Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha. A5, 134 stran, cena 77 Kè. Richard Wurmbrand – Vítìzná víra Inspirující ètení na téma køesanské víry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè. Ken Anderson – Smìlý jako beránek ivotní pøíbìh známého èínského køesanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti. Váz. broura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè. John Bunyan – Milost pøehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè. John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf ivotní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná broura, 12×19 cm, 232 stran, cena 175 Kè. Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù v Sovìtském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè. Richard Wurmbrand – Kristus na idovské cestì Autor sám idovského pùvodu uvauje na idovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè. Sam Wellman – William Carey Kniha o ivotì anglického misionáøe v Indii. Vázaná broura, 12×19 cm, 160 stran, cena 167 Kè. Hans Martin Braun – Let pøes hranice Napínavý román z prostøedí ruské podzemní církve se špioná�ní zápletkou. Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2.vydání, cena 138 Kè
Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav historie køesanství. Vázaná broura, 12×19 cm, 112 stran, cena 165 Kè. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovìtské tajné sluby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou oponou“. A6, 230 stran, cena 83 Kè. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky v japonském zajetí za druhé svìtové války. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kè. Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem o hlubinách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè. Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná broura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kè Bratr Andrew – Pašerákem ve slubách Nejvyššího Kniha popisuje zaèátky sluby bratra Andrewa. Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali zajímat o utrpení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnì pomohla nalézt víru v Jeíše Krista. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str., cena 245 Kè
Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si mùete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky. Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz)
HLAS MUÈEDNÍKÙ 5–6 / 2011 FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:
Muslimští radikálové v Pákistánu protestují po zprávě, že by Asia Bibiová mohla být zproštěna obžaloby.
RICHARD WURMBRAND NAPSAL
Bùh nám dává to, co sám povauje pro nás za dobré „Náš Pán nám dá, co je dobré.“ (alm 85,13)
Naši draze milovaní! Pøestoe toto je v Písmu napsáno, trpí mnozí nepopsatelné zlo. Mnoho bratøí bylo øadu let ve vìzení a mnozí jsou vìznìni i dnes. V bývalém SSSR zavírali komunisté vìøící do psychiatrických léèeben a léèili jejich jediné šílenství – lásku k Bohu. Dnes jsou køesané ve vìzeních v muslimských státech. Stále dostáváme nové zprávy o zatýkání køesanù v tìchto zemích. Naposledy to byla zpráva ze Spojených arabských emirátù. Policisté tam zatkli úèastníky neoficiálního shromádìní a pak je ve vìzení nutili stát po dva dny na jedné noze. Zkuste to sami na patnáct minut a poznáte, jak je to bolestivé. Kdy se nìjaký vìzeò postavil na druhou nohu, byl krutì zbit. V rumunském vìzení Aiud byli vìzni násilím nuceni polykat sklo. Nadporuèice Vidal Neditèová se „specializovala“ na bití muù holí pøes pohlaví. (Pozdìji byla sama uvìznìna a bita svými spoluvìzeòkynìmi.) Vìzòùm byla také podávána pøesolená strava, kterou nemohli nièím zapít. Byli nuceni po celý den a noc bìhat dokola ve své cele, ani se smìli zastavit. Kdy se na chvíli zastavili, pustili na nì cvièené psy. Takovým zpùsobem si na vìzních vynucovali komunisté doznání, na jeho základì je pak odsoudili. Avšak ádná z tìchto procedur nepùsobila takovou bolest, jako jedna stále hlodající otázka: Bùh je všemohoucí. Mùe všechno. Zaslíbil dát, „co je dobré“. Proè potom zakoušíme toto dìsivé utrpení? Byl jsem v Rumunsku ve vìzení s pastorem, který o této otázce dnem a nocí rozjímal. Nakonec spáchal sebevradu. Panna Marie musela èastokrát, jako všichni ostatní zboní idé, zpívat slova tohoto almu. „Pán dá, co je dobré.“ Pøesto musela se svým novorozeným dítìtem v chudobì uprchnout ze zemì. Z ruky svých bliních také musela pøijímat køí poniování. Jan Køtitel zpíval tá slova. Nakonec byl sat na ádost tanèícího dìvèete. Také apoštolové byli vìznìni a bièováni. 1
Muèedníci snášeli veliká utrpení, dokonce i smrt, pøestoe vìøili v Toho, který je ujišoval, e jim dá dobré. Jak je to moné? Je nezvratnou skuteèností, e ne všichni køesanští vìzni zùstali trvale vìrni tváøí v tváø tomu, co museli snášet. Urèitý poèet z nich svou víru zapøel, aby tak unikl muèení a strádání. Na místì nejkrutìjšího muèení, v rumunském vìzení „Pitešti“, se nìkteøí vìzni úèastnili muèení svých bratøí v nadìji, e tak sami uniknou vlastnímu muèení. Kde jsou Boí zaslíbení, e nám dá dobré? Dostali jsme dopis od amerického køesana, který nám píše, e naše zprávy nemohou být pravdivé, nebo je psáno, e z Jeho ruky nás nikdo nevyrve (Jan 10,28). Známe tato zaslíbení, ale fakta jsou naprosto neúprosná a mohou zvrátit pøesvìdèení toho, který nad Boím slovem nesprávným zpùsobem uvauje. Jeíšùv slib je, e Bùh dá svým dìtem, co je dobré. Je to však zaslíbení týkající se budoucnosti, v jistých pøípadech snad vzdálené budoucnosti.
Jste bohové
Èlovìk vidí boskost toho, co se mu v pøítomnosti dìje, pouze pod podmínkou, e se dívá ze správné perspektivy. Jsme-li stvoøeni jen pro omezený prostor ivota zde na zemi, utrpení nedává smysl. Jsme však povoláni k nìèemu mnohem vznešenìjšímu. Jeíš øíká: „Jste bohové.“ ivot zde na lidské úrovni je pouze zaèátkem nìèeho naprosto odlišného. Sv. Irenej napsal: „Bùh se stal èlovìkem, abychom se mohli stát bohy.“ A se ukáe, budeme jako On. Ti, kteøí vìøí a pøemáhají omyly pøítomného pozemského ivota, trvajícího jen nìkolik desetiletí, dostanou privilegium vládnout nad národy a sedìt s Ním vìènì na Jeho trùnu, ze kterého byl stvoøen a je øízen vesmír. Dnes víme o milionech galaxií, v porovnání se kterými je naše zemì jako zrno prachu. Proè potøebujeme v této naší krátké pøítomné existenci trpìt? Je to nepøíjemná vìc. Ale jednoho dne budeme vládnout a kralovat spolu s Ním. Rozpoznejte toto své veliké povolání! Potøebujeme zakusit tìkosti a dramata pøítomného ivota, abychom porozumìli, v èem bude spoèívat soud nad národy (Daniel 7,22; 1 Korintským 6,2). Je potøeba, abychom v souèasném ivotì pøijali to nejpotøebnìjší, co budeme pro své budoucí královské a boské povolání potøebovat.
Zázraky v našem ivotì
Bùh nás však nevede jen tak pøes pøítomné potíe, ale zjevuje nám v nich svou pøítomnost. Dokonce pro nás koná zázraky, aby nám ukázal svou lásku. Bezprostøednì po svrení komunismu ve východní Evropì jsme se rozhodli zøídit v Rumunsku køesanskou tiskárnu. Avšak velké tiskaøské zaøízení stojí celé jmìní. Právì v tu dobu zkrachovala hlavní tiskárna 2
východonìmecké komunistické strany. Nikdo ji nevìdìl, kdo by ještì èetl jejich bláznivé ideály. Zaøízení bylo zakoupeno v aukci ji jen za zbytkovou cenu – naší misií! Tak jsme získali právì to, co jsme potøebovali. Pak jsme potøebovali skladištì pro knihy, které jsme hodlali tisknout ve velkých nákladech. Bùh naplnil tuto naši potøebu a vyhlédl pro nás døívìjší protiletadlový kryt nìkdejšího komunistického diktátora Ceausesca, který pøesnì vyhovoval našim poadavkùm. Tento kryt má však vlastní historii. Kdy Ceausescu stavìl svùj ohromný palác (mnohem vìtší ne je tøeba Bílý dùm), muselo být nìkolik sousedních domù streno, aby byl vytvoøen potøebný prostor. Mezi nimi byl i hlavní stan tajné policie, v jeho podzemí bylo vìzení. A tak se stalo, e jsme byli posláni na místo, kde byli vìznìni bratr Rascol, moje ena a mnoho dalších køesanù. Tyto døívìjší cely, ve kterých jsme spoleènì s ostatními trpìli, se staly skladištìm pro naše Bible a køesanskou literaturu. Byly to cely, kde jsme snili o tom, e po moném pádu komunismu napíšeme o našich proitcích a zápasech. Kdy jsme skladištì (s touto zvláštní historií) knih navštívili, tanèili jsme s manelkou radostí – jako kdysi tancovali Miriam nebo David k slávì Boí. Hospodin nám dal, co je dobré.
K jakému druhu knìí patøíme?
Kadý køesan je povolán ke knìské slubì. Bible hovoøí o dvou druzích knìí: synech Eliho, kteøí si neprávem pro sebe brali nejlepší èásti z masa obìtovaného Izraelci, Bohu pak nechávali jen, co zbylo (1 Samuelova 2). Podobnì i mnoho køesanù uspokojuje nejprve své vlastní zájmy a Bohu nechává jen zbytek. Naproti tomu Áron postavil slubu Bohu a církvi na první místo a sám se spokojil s tím, co zbylo (Leviticus 2,10). Co je v naší mysli na prvním místì? Hledáme nejprve Království Boí? Je naše energie, èas, pøíjem zasvìcen slubì Jemu, s nìjakými zbytky pro naše uití? Nebo je Bùh jako nìjaký ebrák, který dostává jen almunu poté, kdy se nejprve nasytila naše chtivost? Malíø van Gogh byl pùvodnì kazatelem v chudé hornické vesnici v Belgii. Stal se nejskromnìjším ze všech – v bydlení, stravì, ošacení. Své posluchaèe pøemáhal evangelikálním zápalem. Bìhem epidemie tyfu dal všechno, co mìl, na potøebné obvazy, dokonce i tìch nìkolik cárù, které mìl na sobì. Byl hanìn svými vlastními náboenskými pøedstavenými, kteøí mu øekli, e není dostateènì kultivovaný, aby se mohl stát pastorem. Pak objevil svùj malíøský talent. Dnes po více jak devadesáti letech mají jeho malby mnohamilionové hodnoty. Avšak van Gogh sám nemìl z malování ádné pøíjmy. Dál se ivotem protloukal v nejhlubší bídì. V ní tvoøil mistrovská díla. Podobnì také „mistrovská díla“ misijního úsilí je moné tvoøit i bez velkých penìních èástek. 3
Jestlie nebudeme mít peníze na tištìní Biblí, budou opisovány ruènì. Dìlalo se to tak po 16 století. My však mùeme, díky pøíspìvkùm, které nám zasíláte, pokraèovat v jejich tištìní. Jestlie nejsou peníze na pomoc rodinám køesanských muèedníkù, budou, aè hladoví, milovat Boha stejnì jako døíve. Pronásledované podzemní církve se nikdy nedovolávají pomoci. Ani ty, které trpí v muslimských státech. Bùh nás pøed více jak dvaceti lety vedl k tomu, abychom zaloili tuto první mezinárodní organizaci, která si vzala za cíl seznamovat svìt s ivoty hrdinù víry. Dìkujeme všem, kteøí nám spontánnì pomáhají svými penìními dary. Z nich jsou tištìny Bible a køesanská literatura, poøizována tiskaøská zaøízení, nakupovány potraviny a léky. Všechno pak je dopravováno nebo pašováno na místa urèení. Dìkujeme také stejnou mìrou za vaše modlitby i projevy køesanské lásky.
Èím se vìzni sytí
V komunistických vìzeních nejsou Bible ani jiné knihy. Nìkteøí však mìli výbornou pamì a tak mezi námi ústnì kolovaly biblické pasáe nebo básnì. Jednou z nejproslulejších byla báseò od Trajána Dorza (také vìznì). Zde je její pøeklad: Ó,drahé Nemluvnì, zneviditelna krás, pøišlos zas mezi nás, spát s námi v chladu na slámì, zrodit se bídou hladu trápit se náramnì, e jsme zlí a špatní – sobci! Ty jsi z nebe vysokosti, neseš dobro s èistou nìhou, øeku lásky bezebøehou. Vítají Tì, vzácný hosti? Co my lidé za to dáme? Koledy Ti zazpíváme. Èlovìk u je plémì zmijí: ti co pìjí, také plivou, jejich ruce tvrdì bijí a na hlavu bolestivou z trnù korunu Ti tlaèí, zde se smìjí – tamti pláèí. Boí Synu, jsi tak jiný! v mémsrdci je plno viny. Pøišlos, na svìt Boí dítì a mé oèi milují Tì. 4
ivot chci Ti z lásky dát, pøišels za mne umírat. Takové básnì mìly na ty, kteøí je recitovali, tak velký vliv, e byli pøipraveni na stvrzení tìchto veršù zemøít. I my máme krásná tvrzení v písních, které zpíváme jako svobodní lidé. Ké by nás také pøipravily trpìt za pravdy v nich obsaené.
Mìj v nenávisti svùj ivot
Za komunismu bylo u nìkterých køesanek v Rusku zvykem poloit poblí svého zrcadla obrázky uvìznìných køesanských en (jako byla napø. Galina Vilèinskaja), které v dùsledku špatné stravy, nedostatku slunce a tìké práce pøišla o všechny vlasy a zuby. Pravoslavní køesané a katolíci mívají ve svých domácnostech obrazy svatých a dávných muèedníkù. Proè bychom potom nesmìli ukazovat obrazy tìch, kdo trpí pro Krista v souèasnosti? Takové obrazy nás mohou vyuèovat o nadøazenosti duchovní krásy nad krásou fyzickou. Láska k vlastnímu vnìjšímu vzhledu mùe èasto tvoøit v srdci Jidáše. Nataša Lazarovová vydávala v Rusku podzemní køesanský èasopis. Pozdìji byla za tuto èinnost uvìznìna. Po návratu z vìzení ve vydávání pokraèovala a byla uvìznìna znovu. Tentokrát však dostala vysoký trest. Ale komunisté zvolili jinou taktiku. Ukázali jí obrázek Aidy Skripnikovové, baptistického dìvèete neobyèejné krásy. Pak ji ukázali obrázek tohoto dìvèete po jejím propuštìní po tøech letech vìzení. Všechna její krása byla pryè. Také jí ukázali obrázek mladé katolické jeptišky Sadunaity – potom její zuboenou tváø po propuštìní. Ukázali jí obrázek Vilèinské, která ve vìzení pøišla v 21 letech o zuby i vlasy. „Tohle tì èeká,“ øekli jí komunisté, „nebudeš-li s námi spolupracovat a podávat zprávy o vašich spolupracovnících.“ „Co ode mne ádáte?“ Lazarovová ve strachu zapomnìla, e Jeíš s tváøí nejvyšší krásy se nechal zohyzdit bièováním, nechal se poplivat; jeho zakrvavené tìlo se chvìlo vyèerpáním; obìtoval svùj vzhled ještì pøedtím, ne obìtoval ivot. Stal se „tak nevzhledným, e jsme po nìm netouili“ (Izajáš 53,2). Zapomnìla na Pannu Marii, která se zlomeným srdcem plakala jako matka pod køíem. Zajímala se o svého trpícího Syna spíše ne o svùj úèes nebo vnìjší vzhled. Aby zachránila svou fyzickou krásu, zradila Lazarovová padesát jiných køesanù, svých spolupracovníkù z podzemní církve. Vìdìla, e je mùe èekat kruté vìzení. Jeíš vyuèoval: „Nemá-li kdo v nenávisti sám sebe, nemùe být mým uèedníkem“ (Lukáš 14,26). „Køesan“ je vysoký titul. Lazarovová nechtìla zaplatit náleitou cenu; stala se Jidášem. Pøesto byla odsouzena na šest let. Pøijmìme z takových tragédií pouèení. 5
Varujme se zrady ve svých vlastních ivotech. Nadto však milujme i Jidáše navzdory jejich nevìrnosti. Lenin, zakladatel komunismu, napsal: „Náboenství je jakási duchovní pálenka.“ Marx uèil: „Náboenství je opium lidstva.“ Ale ne všichni, kdo pùvodnì hlasovali pro komunismus, vìdìli, co èiní. Dnes však mnozí vìdomì volí ty, kteøí nenávidí Boha jen nìkolik let poté, co je sami zbavili moci. Pøipomíná nám to proroctví ze Zjevení 20,7, kde dokonce i po tisícileté Kristovì vládì lásky bude satan propuštìn z vìzení, kde byl na pøechodnou dobu dren. Neklamme sami sebe. Jeho vliv na nás není nikterak povrchní. Své koøeny má i v srdcích køesanù, kteøí ji proili triumfy víry. Známe nìkteré, kteøí i po mnohaletém vìzení pro víru nakonec kapitulovali a stali se horlivými satanovými sluebníky. Lidské srdce je nestálé. Úzkostlivì ho støeme. Usilujme, aby bylo zachováno v trvalé èistotì.
Vrátí se v Rusku komunisté k moci?
Ti, kdo povaují komunismus ve východní Evropì za jednoznaènì ukonèenou záleitost, se evidentnì mýlí. Pøi volbách na Slovensku prokázal mnohem vìtší vliv, ne se oèekávalo. V Polsku si ve svobodných volbách vìtšina obyvatel zvolila komunistu za prezidenta. Také v Rumunsku, kde byli komunisté pøed nedávnem svreni, se znovu dostali k moci. Ve svobodných volbách hlasovala vìtšina populace pro tuto stranu. Pøi nedávných prosincových parlamentních volbách v Rusku získala ze všech stran nejvíce hlasù právì komunistická strana. Tato skuteènost pøedstavuje velké nebezpeèí, e získá znovu moc. Podle zprávy Alexandra Jakovleva, který je hlavou Jelcinova Úøadu pro vyšetøování politických zloèinù, bylo v Sovìtském svazu v letech 1917–1980 umuèeno nebo zabito kolem 200 000 duchovních. Ještì pro další ilustraci: Komunisté pronásledovali 500 000 náboenských aktivistù, znièili 40 000 kostelù, více ne polovièku synagog, kdy pøedtím zastøelili tisíce èlenù církví. Zpráva dále uvádí: „Duchovní byli køiováni pøed vchody do kostelù, zastøeleni, uškrceni, v zimì hozeni do vody, kde zmrzli.“ A Jakovlev ještì dodává: „Masové popravy náboenských pøedstavitelù a èlenù církví byly veøejné!“ Podle Jakovleva se ale nyní, po sedmdesátileté nemilosrdné represi náboenství, znovuvzkøíšená ruská komunistická strana „zamilovala“ do náboenství, aby si vylepšila svùj veøejný image. Po pokusu znièit náboenství, však „zamilovanost do náboenstvi“, bez pokání svìdèí o extrémním morálním úpadku. Jakovlev doufá, e tato zpráva povede pøedstavitele komunistické strany k „veøejné lítosti“ (National and International Religion Report, 11. prosinec 1995). Vzhledem k takovému morálního úpadku komunistù lze od nich oèe6
kávat jen to nejhorší. Udìlejme vše, co je v našich silách, aby byli pøivedeni ke Kristu.
Tajné tištìní
V jedné nejmenované zemi, kde zuøí nejhorší protikøesanský teror, jsem mohl navštívit tajnou tiskárnu a setkat se s mladými køesany, kteøí pro šíøení evangelia riskují ivot i svobodu. V jednu chvíli jsem pocítil nutkání zout si boty, jak to uèinil Mojíš, kdy se setkal s Bohem (Exodus 3,5). Právì drím ve své ruce Bibli, která tam byla vytištìna. Pøináší zprávu, e Syn Boí sestoupil z nebes, aby pøinesl svìtlo a spasení, za které zaplatil svou vlastní krví. Tito mladí obrácení køesané kráèí pøesnì v Jeho šlépìjích. Kolik z nás je pøipraveno riskovat a trpìt pro Boha? Mezi knihami, které tam byly tištìny, jsem vidìl i své knihy – Muèen pro Krista a další. Poznamenal jsem: „Je tolik vynikajících a slavných køesanských autorù. Proè tisknete právì moje knihy?“ „Ceníme si i jiných knih,“ odpovìdìli, „ale vedle Bible potøebujeme nejvíce tvoje knihy, protoe vyprávìjí pøíbìhy o mnoha souèasných hrdinech a muèednících víry, kteøí trpìli za fašismu nebo komunismu. Takové pøíklady jsou právì to, co potøebujeme.“
Práce mezi muslimy
Katalánec Raymond Lull je nejznámìjší misionáø mezi muslimy. Pøed sedmi sty lety se vzdal kariéry univerzitního profesora a šel jim kázat evangelium. Na konci svého ivota napsal: „Byl jsem úasnì bohatý. Mìl jsem enu a dìti. Uíval jsem všechny radosti ivota. Ale rád jsem se všeho zøekl, abych mohl pøinést muslimùm pravdu o Kristu. Studoval jsem arabštinu. Byl jsem uvren do vìzení a bièován. Nyní jsem ji stár, ale nevzdávám se. Chci vytrvat podle Boí vùle a do smrti.“ Jeho touha byla splnìna. V roce 1314 byl kamenován v Alíru, ale zachránili ho janovští obchodníci, kteøí ho odvezli domù. O rok pozdìji zemøel v kruhu svého malého stádce obrácených. Nìkolik køesanù následovalo jeho kroky. Je mezi nimi nìkolik i z naší misie. Dnes máme oproti Lullovi jednu výhodu, kterou nemohl znát. Zøídili jsme tajné tiskárny s velmi výkonným zaøízením. (Podobnou máme také v Èínì.) Obvykle nezveøejòujeme podrobnosti. Osobnì jsem však navštívil jednu z tìchto muslimských zemí. Není do ní dovolenou pøicestovat ani idu ani køesanskému duchovnímu. Jsem Raymond Lull na staré rytinì obojí, id i køesan. Pøesto jsem tuto zem 7
navštívil. Protoe Bùh dìlá zázraky, mohl jsem tam osobnì povzbudit mnoho køesanù z podzemí. Naše misie má øadu tiskáren (v Indii, Nìmecku, Austrálii, Rumunsku a Albánii). Tiskárny v muslimských zemích jsou korunou našeho misijního úsilí. Srdeènì dìkujeme za vaši podporu. Díky Bohu povstali hrdinové víry v mnoha zemích. A v nebi poznáme rozsah této sluby pronásledovaným. V Kristu váš Richard Wurmbrand
[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn ètrnáct let v komunistickém aláøi. Po odchodu na Západ zaloil se svou manelkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejím cílem je pomáhat pronásledovaným køesanùm. Tento èlánek pochází ze starších materiálù.]
PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKE V DNES
Pákistán – køesané pod palbou Isha a Isham na své matce hodnì lpìly. Kdy ale byla v èervnu 2009 obvinìna a uvìznìna za údajné rouhání, vidìly ji od té doby jen nìkolikrát. „Matka nás velmi miluje,“ vypráví Isham pracovníku Hlasu muèedníkù. „Brala nás sebou na trištì a kadý den jsme jí pomáhaly v domácnosti. A ne jsme šly do školy, vdycky nás peèlivì vypravovala.“ Dvanáctiletá Isha a osmiletá Isham ji musí ít bez matky celé dva roky a naposledy ji mohly vidìt letos v bøeznu. Zatímco se dcerky modlí za propuštìní své matky z vìzení, sedí Asia Bibiová sama v malé cele a èeká na monou popravu. Jejím „zloèinem“ bylo to, e otevøenì hovoøila o své víøe. Asia je obyèejná pákistánská køesanka, námezdní èesaèka ovoce, nicménì velmi ivá co se týèe pøíkazu Pánì o zvìstování pravdy ve svém národì. Dnes v Pákistánu militantní muslimové povaují lidi jako je Asia Bibiová za rouhaèe. Pravda evangelia je uráí a pøivádí k zlosti a domnívají se, e slouí Alláhovi, kdy vypalují kostely a zabíjejí køesany. Po Asiinì uvìznìní, nemohl její manel Ashiq brát dìti pøíliš èasto sebou, kdy ji šel do vìzení navštívit. Ale naposledy projevila Asia pøání, aby sebou vzal jejich dcery, protoe se jí po nich velmi stýskalo. Dìvèata z toho mìla ohromnou radost. 8
Tøebae byla jejich návštìva velmi krátká, byly velmi šastné, e mohou zase vidìt svoji maminku, která nevìøila svým oèím, jak dcerky vyrostly. Aèkoli by se s matkou rády objaly, nemilosrdnì jim v tom bránily møíe. Mohly se jen pøes nì s matkou vzájemnì dotýkat koneèky prstù. Kdy Ashiq odvádìl dìvèata z vìzení, øekla Isham matce: „Vra se brzy.“ Radost nad shledáním s matkou ale po návratu rychle vyprchala, a místo Salman Taseer, guvernér provincie Pandáb, navští- ní zaplavil dìvèata smuvil Asia Bibiovou ve vìzení a vyzýval k jejímu propuš- tek nad opìtovným roztìní, tøebae je muslimem. Pozdìji byl za podporu køes- louèením. anské eny zavradìn èlenem vlastní ochranky. Ne byla Asia Bibiová zatèena, ivila se jako èesaèka ovoce na jedné farmì v pákistánské provincii Pandáb. Jednoho dne, kdy svým muslimským spolupracovnicím pøinesla na pole vodu, eny ji odmítly pít s odùvodnìním, e jí tato nevìøící ena poskvrnila. Muslimské èesaèky se Bibiová také posmívaly kvùli její køesanské víøe a prohlašovaly, e její køesanský prorok se narodil bez otce. Asia jim na to odpovìdìla: „Náš Kristus obìtoval svùj ivot na køíi za naše høíchy. Co pro vás udìlal váš prorok? Náš Kristus je ivý, váš prorok je mrtvý. Náš Kristus je pravý prorok Boí a váš pravý není.“ Asiiny kolegynì oznámily tyto „rouhavá slova“ místním muslimským pøedákùm. O pìt dní pozdìji si nìkolik mullahù a místních islámských aktivistù pøijelo pro Asii Bibiovou, aby ji odvezli na vesnický úøad. Tam ji nakonec zbili lidi ze zástupu, který se tam kvùli ní sebìhl. Její argumenty, kterými se chtìla proti obvinìní bránit, nikdo ani nevyslechl. Tøebae se dostavilo i nìkolik vesnièanù, kteøí se jí chtìli zastat, islamisté je zastrašili pohrùkami násilí, take nakonec odešli s nepoøízenou. Asia byla zatèena a skonèila ve vìzení. Dozorci ji øíkali, e kdy pøistoupí k islámu, bude urèitì okamitì propuštìna. To však Asia Bibiová rezolutnì odmítla slovy: „I kdybyste mì zabili, Jeíše nikdy neopustím.“ Hlas muèedníkù pomáhá Asii Bibiové i její rodinì od prvních okamikù, kdy jsme se dovìdìli o jejím zatèení. Prostøednictvím našich fondù posíláme finanèní podporu jejímu manelovi Ashiqovi i jejich malým dcerám, kterým hradíme veškeré náklady na vzdìlání. Pomáhali jsme rovnì sestavit právní odvolání proti rozsudku smrti, který byl nad ní vynesen. Za posledních sedmnáct mìsícù se vzhledem k výhrùkám radikálù 9
musela rodina Asie Bibiové pìtkrát pøestìhovat. I v této záleitosti jí naše misie pomáhala. Sedmnáct mìsícù po svém zatèení byla Asia Bibiová soudem shledána vinnou z porušení pákistánského zákona è. 295 (nechvalnì proslulý zákon o rouhání proroku Mohamedovi) a odsouzena k trestu smrti. Tøebae ještì nebyl nikdy ádIsha a Isham se nadšenì zavìsily na svoji matku, kdy ný pákistánský køesan ji smìly navštívit bìhem jejího transportu do jiného na základì tohoto zákovìzení v øíjnu 2009. na popraven, existují však pøípady, kdy extrémisté zavradili takto obvinìné køesany po jejich propuštìní z vìzení. Pøípad Asie Bibiové se postupnì dostal do mezinárodního tisku a køesané v zahranièí volali po jejím propuštìní, zatímco islámští extrémisté v Pákistánu poadovali vykonání popravy. Maulana Yusef Qureshi, imám v známé péšavárské mešitì Mohabbat Khan, vydal na Asia Bibiovou fatvu a nabídl 6 000 dolarù tomu, kdo ji zabije. Její rodina a pøátelé se obávají, e by se ji mohl nìkdo buï z øad vìzòù anebo dozorcù pokusit zabít ve vìzení . Z tohoto dùvodu nevychází ze své cely a jí pouze potravu, kterou jí pøinese manel, nebo panují rovnì obavy, e by ji mohl otrávit tøeba nìkdo z kuchyòského personálu. Aèkoli Asia neumí èíst, má u sebe Bibli a jedné køesance je dovoleno, aby z ní Asii èetla. Smìjí se spolu rovnì i modlit. Ashiq svou enu navštìvuje dvakrát do mìsíce a bìhem návštìvy se vzájemnì posilují. „Vdycky jí vyprávím o Hlasu muèedníkù, e jste od poèátku s námi v našem souení,“ prohlašuje Ashiq. „Také ji stále pøipomínám, e se za ni po celém svìtì modlí mnoho køesanù, a e tyto modlitby jistì pøinesou øešení naší situace. Tímto zpùsobem se snaím, aby neklesala na duchu.“ Ashiq také vypráví, e zatèení a uvìznìní jeho eny pøineslo celé jejich rodinì nejenom útrapy, ale rovnì veliké duchovní obivení. „Dokonce i naše malé dcerky prohlásily, kdy jsem je varoval, aby byly nanejvýš opatrné: ‚Pokud nás zabijí pro Krista, není to nic zlého, nebojíme se toho.‘ “ Ashiq nás prosil, abychom se i nadále modlili za propuštìní Asie, aby jejich rodina mohla být zase úplná. Je pøesvìdèen, e je to Boí zkouška, ve které mají osvìdèit vìrnost. Ashiq pøitom cituje Jeíšova slova, e „kdo vytrvá a do konce, bude spasen.“ 10
Úkolem naší misie je, abychom nejen stáli pøi souených, ale abychom i nesli jejich bøemena. Stojíme pøi Asii Bibiové a její rodinì a zùstaneme pøi nich tak dlouho, dokud nás budou potøebovat.
Vrada Asiiných zastáncù
V souvislosti s kontroverzním rozsudkem smrti nad Asia Bibiovou byli zavradìni dva pákistánští politici, kteøí se odsouzené eny veøejnì zastávali. Guvernér Salman Taseer Jedna pracovnice Hlasu muèedníkù se setkala s mannavštívil Asii ve vìzení elem Asie Bibiové a s jejími dcerami, aby je podpoøila 20. listopadu 2010 a vyjád- a spoleènì se modlili. øil pøesvìdèení, e by mìla být propuštìna. Federální ministr pro menšiny Shahbaz Bhatti hájil Asii Bibiovou od samého zaèátku jejího zatèení. Oba tito politici byli úkladnì zavradìni. Guvernéra Taseera, který byl muslimského vyznání, zastøelil 4. ledna 2011 jeden z èlenù jeho vlastní ochranky. Pøi policejním výslechu uvedl, e svùj èin spáchal kvùli tomu, e se guvernér zasazoval o zrušení pákistánského zákona o rouhání. Ministr Shahbaz Bhatti, køesan, který dlouhodobì bojoval za práva køesanù v Pákistánu, byl zavradìn 2. bøezna 2011 ve svém automobilu, kdy na nìho støíleli ètyøi samopaly ozbrojení útoèníci. Bhatti ji pøedtím obdrel øadu výhrùek kvùli svým nekompromisním postojùm vùèi zákonu o rouhání a dalším aktivitám coby obhájce lidských práv. Krátce pøed svou smrti Bhatti vydal prohlášení, ve kterém vyjádøil odhodlání nedbat hrozbám tìch, kteøí mu usilují o ivot a kteøí se snaí v Pákistánu „prosazovat pøedstavy své radikální filozofie“. Bhatti ve svém projevu prohlásil: „Vìøím v Jeíše Krista, který dal svùj ivot za nás. Vím, co znamená jít cestou køíe… a jsem pøipraven za svou vìc i zemøít. Svùj ivot jsem zasvìtil slubì svojí komunitì i všem trpícím lidem a za obhajobu jejich práv neváhám poloit vlastní ivot.“ Islámské teroristické skupiny odpovìdné za Bhattiho vradu – Tanzeem Al-kajda a Tehrik-e-Taliban – zanechaly na místì atentátu své pamflety, kde stojí psáno: „S poehnáním a pomocí Alláha vás mudahedíni pošlou jednoho po druhém do pekla.“ Pamflet dále prohlašuje, e Bhattiho vrada „je názornou lekcí pro nevìøící svìt“ a vyzývá ostatní islamisty, 11
Muslimští radikálové zablokovali cestu po poplašné zprávì, e køesan Imran Ghafur spálil nìkolik stránek z koránu.
Falešná obvinìní z rouhání
aby nikdy netolerovali ani tu nejmenší neúctu k proroku Mohamedovi“. Jeden pøíbuzný zavradìného ministra Bhattiho sdìlil zástupci naší misie, e Shahbaz mìl ve zvláštní oblibì biblické verše z Matoušova evangelia 5,10–11: „Blaze tìm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, nebo jejich je království nebeské. Blaze vám, kdy vás budou tupit a pronásledovat a livì mluvit proti vám všecko zlé kvùli mnì.“
Pákistánský zákon 295 je také èasto zneuíván proti zcela nevinným køesanùm v rùzných majetkoprávních sporech a rozmíškách. Aèkoli si záleitost Asie Bibiové získala pozornost mezinárodního spoleèenství jakoto první kauza, kdy v této zemi byla odsouzena podle zákonu 295 k smrti ena, je od 1. èervence 2009 další mladý pákistánský køesan ve vìzení na základì obvinìní podle zákona o rouhání. V lednu 2010 vynesl soud nad Imranem Ghafurem trest doivotí za údajné znesvìcení koránu. V roce 2009 Imran praImran se svým otcem pracovali v rodinném obchùdku coval v malém rodinném ve Faisalabádu. Po nepokojích, které vyvolaly zvìsti o tom, e Imran údajnì spálil stránky z koránu, se obchùdku ve Faisalabádu rodina musela odsud odstìhovat. a v posledních patnácti letech provozoval hned v tìsném sousedství svou obchodní ivnost horlivý muslim Haji Liaqat Abdul Ghafoor. Tento obchodník byl znaènì protikøesansky naladìný, co dával Imranovi, jeho otci i bratrovi silnì najevo. 1. èervence 2009 Haji Liaqat zahlédl, jak Imran ve svém krámku pálí nìjaké papíry, a následnì ho obvinil, e šlo o stránky z koránu. Zaèal hned køièet, e Imran znesvìtil korán a rouhal se islámu a Mohamedovi. 12
Podle jiných sousedù, „zástup rozhnìvaných muslimských muù bez ohledu na fakta napadl Imrana a krutì ho zbil, pak tito mui vydrancovali jeho krám a nakonec Imrana odvlekli na policii“. Tito sousedi charakterizují Haji Liaqata jako skalního muslima a pøíslušníka jedné islámské radikální skupiny. Policie ho pozdìji obvinila ze zneuití tlampaèe v místní mešitì k vyvolání poulièních nepokojù. Po Imranovì zatèení se dav rozvášnìných muslimù pøed policejní stanicí dále zvìtšoval a nakonec zaèal skandovat: „Povìste toho, kdo znesvìtil svatý korán! Køesané jsou psi!“ Pak zaèali nìkteøí ze zástupu házet kameny do oken policejní sta- Imran Ghafur byl obnice, jiní na silnici zapalovali pneumatiky a mávali vinìn z rouhání a odsouzen k doivotnímu transparenty s islámskými slogany. trestu. Imran byl nakonec odsouzen k doivotnímu vìzení a pokutì 100 000 rupií (pøes 20 000 Kè). Hlas muèedníkù podporuje Imranovu rodinu a v minulém roce jsme mu obstarali nového obhájce, který proti rozsudku podal odvolání k nejvyššímu soudu. Dva roky po svém zatèení zùstává Imran v ústøedním vìzení ve Faisalabádu.
Strení kostela
Obyèejná disputace mezi køesany a muslimy v Pákistánu vede èasto k násilí, protoe muslimové zde na køesany nahlíejí jako na nevìøící, kteøí nemají stejná práva jako muslimská vìtšina obyvatelstva. V listopadu minulého roku slovnì napadl pastora Sarwar Masiha z jednoho vesnického sboru poblí Láhaur jistý rozhnìvaný soused. „V této vesnici si ádný kostel stavìt nebudete!“ køièel na pastora onen èlovìk jménem Muhammad Habib Bhatti. „V naší vesnici máme mešitu a kostel tady nepotøebujeme!“ O den pozdìji, 15. listopadu se u kostela objevil Muhammad Bhatti s osmi soukmenovci, kteøí byli obleèeni do policejních uniforem. „Køièeli na nás a vyhroovali nám,“ potrosky jsou zbytky kostela, který byl v Láhauru pisuje událost jeden ze Tyto znièen jako výsledek slovní disputace s muslimskými svìdkù. Mui následnì za- sousedy. Transparent nad sutinami vyzývá ke spraèali házet po køesanech vedlnosti. 13
kameny a cihly a zranili takto jedno tøíleté dítì. Nakonec se objevil buldozer, který celou stavbu strhl. Rozbìsnìní muslimové potom ještì na ruinách kostela spálili nìkolik Biblí. Po nìkolika dnech nabídli vesniètí úøedníci køesanùm odškodné ve výši 50 000 rupií, kdy na celou záleitost zapomenou. To køesané odmítli a poadovali, aby byli útoèníci po zásluze potrestáni. Køesané prohlašují, e mnoho z jejich muslimských sousedù nemá ke stavbì kostela ani k jejich pravidelným shromádìním ádné výhrady. Hlas muèedníkù pomáhá postienému sboru s výstavbou nové budovy.
Køesané nuceni opouštìt své domovy
Rodina Fareeda Masiha je jednou z pouhých sedmi køesanských rodin, které ijí ve mìstì Kot Radha Kishan. Tito køesané nemají ani svou modlitebnu ani svého pastora, a proto se Fareed rozhodl, e bude konat biblické setkání ve svém domì. Kdy ale zaèal poèet vìøících na shromádìních narùstat, nesli to nìkteøí z jeho muslimských sousedù znaènì nelibì. Nelíbil se jim ani zpìv ani modlitby, které z jeho domu bylo moné zaslechnout. Proto zaèali Fareeda varovat, aby shromádìní v jeho domì pøestala. Fareed se velmi brzy stal cílem jejich útokù. Dostal nìkolik ran a kopancù a jeden rozhnìvaný muslim ho dokonce napadl s noem v ruce. Navzdory tìmto útokùm se ve Fareedovì domì nadále konala køesanská shromádìní. Jednoho dne vtrhli do jeho domu radikální muslimové, právì kdy tam byli na návštìvì jeho pøátelé a pøíbuzní, kteøí pøišli na modlitební setkání u pøíleitosti narozenin Fareedova syna. Muslimští radikálové Fareeda a jeho manelku ztloukli a poadovali, aby setkání ukonèili a konvertovali k islámu. Vetøelci rovnì z domu odnesli všechno vybavení a pøinutili tak Fareeda, aby se uchýlil k pøíbuzným. Nakonec Fareed pøišel kvùli svému køesanskému vyznání i o zamìstnání. Kvùli extrémnímu tlaku islamistù konvertovali i nìkteøí køesané k islámu. Fareed a jeho manelka ale zùstali ve víøe pevní. Pokraèují dál v poøádání biblických setkání, nyní ovšem na jiném místì. Hlas muèedíkù pøispívá Fareedovì rodinì na ivobytí a také jsme mu opatøili rikšu, aby mohl mít svou nezávislou ivnost. Asia Bibiová, Imran Poté co Fareed pøišel o práci øidièe rikši, koupila mu naše misie vlastní rikšu, aby tak získal ekonomickou Ghafur, pastor Masih i Fanezávislost. reed Masih a mnozí další 14
pákistánští køesané ijí dál ve stínu islámského fanatismu. Oni však dál nesou køí Kristùv, a tak mohou další jejich krajané poznat pravdu. Jako jejich bratøi a sestry ve víøe jsme jejich hlasem ve svìtì a máme úkol pøinášet o nich svìdectví. – Hlas muèedníkù, USA, srpen 2011
Vietnam – nejhledanìjší obyvatelstvo 14. prosince 2010 znièil buldozer biblickou školu mennonitské církve v Ho Èi Minovì mìstì ve Vietnamu. Komunistická vláda zmobilizovala asi stovku policistù, kteøí vytvoøili kolem místa demolice zhruba pùlkilometrový kruh. Nìkolik dalších stovek pøíslušníkù policie operovalo uvnitø uzavøené oblasti. Dva policisté napadli elektrickým obuškem øeditele školy pastora Hong Quang Nguyen, poté, co mu pøedtím svázali ruce za zády. Kníe tohoto svìta tem- Tato tøída biblické školy promovala jen nìkolik týdnù noty je vdy ohroován pøedtím, ne byla budova školy úøednì znièena. aktivním køesanstvím. Kdy byla budova biblické školy znièena, pøišla na øadu nedaleká chlapecká ubytovna. Pozdìji se policejní velitelé setkali s køesanskými pastory této oblasti a snaili se je zastrašit pøed další spoluprací s pastorem Quangem. Jen nìkolik týdnù pøed znièením této biblické školy v ní probìhla slavností promoce osmadvaceti studentù tøíletého biblického studia. Dvì tøetiny tìchto Tajný snímek jednoho z køesanù, který vyfotografostudentù pak pocházejí val vietnamské policisty bìhem zátahu na mennonitz domorodých kmenù Jo- skou biblickou školu. 15
rai, Bahnar, Hre, Kor, Steing a Hmong. Podle slov tamních køesanských pøedstavitelù tito absolventi „hovoøí slovo Boí s mocí a jejich pùsobením vznikají nové skupinky vìøících“. Pod rouškou sloganù komunistické propagandy, jako je tøeba „v zájmu národní jednoty“, se vláda ji nìkolikrát snaila biblické studenty rozehnat. Ji v roce 1996, tehdy na jiném místì, policie znièila první mennonitskou biblickou školu, kterou tehdy pastor Quang zaloil. Tehdy rovnì zkonfiskovali velké mnoství køesanských knih a nahrávek. Od té doby provedla policie na mennonitskou školu ještì další tøi razie, tu pøedchozí v roce 2007. Ta, kterou úøady nechaly znièit 15. prosince 2010, fungovala tøi roky. Abychom lépe porozumìli tamním událostem, hovoøili jsme s jednou z biblických studentek, která navštìvovala mennonitskou školu pastora Quanga. Nyní chodila do tøetího roèníku, a první váné pronásledování na své kùi zakusila v pouhých ètrnácti letech. Zde je svìdectví této mladé dívky z vietnamských hor:
Ètrnáctiletá Ráchel ve vìzení
Jsem z naší rodiny nejmladší. Mùj otec je zemìdìlec. Patøíme ke kmeni, který ije v horách. Máme tam malý domek, který je zasvìcen slubì Pánu a v nìm se scházejí køesané k pravidelným shromádìním. Kdy mi bylo asi šest let, uvìøila jsem, kdy mùj dìdeèek èetl z Bible. Bylo to z Janova evangelia 3,16. To místo jsem mìla velmi ráda a zaèala jsem je øíkat ostatním dìtem. Pán mì mnohokrát ochránil. Èasto jsem stála pøed ostatními dìtmi, zpívala jim nìjakou píseò nebo jsem jim vyprávìla nìjaký pøíbìh z Bible. A nebylo to jen v naší vesnici, ale i v okolních vsích. Kdy mi bylo ètrnáct let, pøišlo k našemu domu mnoho lidí v uniformách a vyhroovali nám i ostatním køesanùm, e jestli nepøestaneme s naší vírou, tak nás jednoho dne dají všechny do vìzení. A to se nakonec i stalo. Bylo to zrovna pøed Vánoci a v našem domì bylo právì asi dvacet dìtí. Sedìli jsme na hlinìné podlaze a já jsem jim vyprávìla z Bible a zpívala. Dìti ijící ve vietnamských horách se v nedìlní škole Ti policisté pøijeli na mouèí o Jeíši Kristu. Vláda ale povauje takové nekontrolované šíøení evangelia za škodlivé a od podobných torkách. Dìti z nich mìly veliký strach. Nìkteré ale setkání se snaí vìøící co nejvíce odrazovat. 16
zùstaly se mnou, jiné se daly s køikem na útìk. Já jsem se také hroznì bála. Vidìla jsem, e mají zbranì a obušky a rùzné další vìci, a tak jsem se radìji schovala. Ale policisté mì snadno našli a strèili mì do nìjaké dodávky. Nìkteøí lidé z vesnice pøibìhli a ptali se jich, proè mì zatkli. A policisté jim sdìlili, e jsem porušila zákon. Kdy jsme odjídìli z vesnice, vidìla jsem, jak pøed námi jedou ozbrojení policisté na motocyklech. Krátce pøed mým zatèením jsem byla u pastora Quanga v Ho Èi Minovì mìstì, abych tam studovala Boí slovo. Vesnièané vdycky Boha hledali. Ale zdejší úøady nechtìjí, aby lidé byli zboní tím zpùsobem, jako jsme my. Naši pøedstavitelé by chtìli, aby byl Vietnam buddhistickou zemí. A tak mì Pán povolal, abych chodila a mluvila Boí slovo, tøebae jsem ještì malá. A policie ve mnì vycítila svého odpùrce. Kdy naše kolona dorazila na policejní stanici, mìla jsem veliký strach a modlila jsem se k Bohu. Nemìla jsem dùvìru k jídlu, které mi pøedloili, a tak jsem radìji zùstala o hladu. Po tøech dnech si ale policisté všimli, e jsem velice slabá a hned mi pøinesli chléb a musela jsem ho sníst. Dali mì do cely s jednou enou a dvìma mui. Ptali se mì, co jsem spáchala zlého. A já jsme jim øekla svoje svìdectví. Policisté mi øekli: „Stát tì od malièka krmí, tak proè nechceš poslouchat, co ti øíkáme.“ Bìhem mìsíce, který jsem ve vìzení strávila, nikdo z naší vesnice nepøišel, aby se zeptal, co se se mnou dìje. Tak se báli policie. V té dobì byl mùj otec daleko z domova. Kdy se doslechl o mém zatèení, byla jsem ve vìzení u tøi týdny. Otce ke mnì nepustili a dovolili, aby mi poslal nìjaké obleèení. Ve vìzení jsem si zpívala a chválila Boha a modlila se. Nìkteøí o mnì prohlašovali, e jsem se ve vìzení urèitì zbláznila. Pán ke mnì promluvil a pøipomnìl mi alm 24,4–5, kde stojí psáno: „Ten, kdo má èisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneuije svou duši, ten, kdo nepøísahá lstivì. Ten dojde poehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy.“ Bùh mi rovnì pøipomnìl, co prohlašuje v Genesis 28,15, toti e bude s námi, a pùjdeme kamkoli.“ Jedna policistka se mnì zeptala, proè jsem navští- Kdy bylo Ráchel (napravo) ètrnáct let byla uvìznìna vila pastora Quanga, a do- za zvìstování evangelia vesnickým dìtem. Policie ji dala: „To se nebojíš, e tì od té doby stále sleduje. 17
prodá jako otrokyni?“ A pak se pokoušela mi namluvit nejrùznìjší nepravdy o tom, co jsem tam vidìla. Kdy jsem její slova odmítla, zaèala mì bít a políèkovat. Ale nebála jsem se v tu chvíli ádného èlovìka, protoe Hospodin je mùj pastýø, mùj ochránce, a proto se nebudu bát. Bìhem mìsíce stráveného ve vìzení jsem hovoøila o evangeliu s mnoha lidmi. Vdy jsem je nabádala: „Nebojte se. Vìøte v Pána a pak od nìho pøijmete pokoj.“ Není nic, co by mì mohlo potkat, aby to nebylo v Boím plánu k utvrzení a vyzkoušení mojí víry. Doba, po kterou Pán dovolil, abych byla ve vìzení, mne doslova promìnila. Stala jsem se silnìjší a smìlejší pøi hlásání Boího slova. Policisté mne také pøinutili, abych stále asi patnáct minut na pøipínáèkách, které mi dali pod chodidla. Stále jsem proti zdi a modlila se: „Pane, pomoz mi.“ Jakmile bych chtìla ustoupit, ihned by se na mne vrhli. Bylo to hrozné, nemohla jsem tu bolest déle vydret, a tak jsem nakonec omdlela a probrala se asi a za hodinu. Vìøím, e mi Pán pomohl, abych to nìjak vydrela. Nakonec si na policejní stanici zavolali mého otce, aby si mì odvedl domù. Kdy jsme na jeho motorce stoupali do naší vesnice, cítila jsem velkou úlevu. Kdy mne uvidìli naši vesnièané, nìkteøí plakali, jiní na mne radostnì volali. Mnozí byli tím, co jsem proila a s pomocí Boí vydrela, posilnìni a zaèali sami mluvit smìleji Boí slovo. Policie mne ji šest let nepøetritì sleduje. Mám rovnì o rok starší kamarádku, která byla podobnì jako já ve vìzení. Setkáváme se vdy nìkde na odlehlém místì, abychom nebyli policii na oèích, a vzájemnì se posilujeme ve víøe.
Ráchel bìí k cíli
Pøi jednom policejním zátahu na biblickou školu byl pastor Quang pøinucen podepsat úøední dokument obsahující jména pøítomných studentù a èísla jejich legitimací.
18
Tato odváná dívka nyní studuje biblickou školu pastora Quanga. Do konce studia jí chybí ještì jeden rok. Její zkušenosti z vìzení coby ètrnáctileté dívky povzbuzují ve víøe ostatní studenty. Ráchel sama prohlašuje: „Kdy nìkteøí ze studentù vidí, e k nám pøichází policie, mají veliký strach. Snaím se je povzbudit, aby se nebáli, a pøipomínám jim, e Pán má seèteny i vlasy na jejich hlavì a e bez jeho vùle jim ani vlas z hlavy nespadne. Vdy nám
zaslíbil, e s námi bude do skonèení svìta.“ Ráchel nám také sdìlila, e by se ráda stala laickou uèitelkou. „Chci chodit po naší zemi od vesnice k vesnici a sdílet s lidmi Boí slovo. Nebojím se dalšího zatèení a jsem pøipravena na utrpení.“ Pastor Hong Quang Nguyen se rovnì nebojí. Od roku 1979 byl ji vietnamskými úøady zatèen pìtkrát. Obvinìní, která Pastor Quang zaloil ve Vietnamu jedinou skautskou byla proti nìmu vznesena, organizaci, která zde pùsobí. Její èlenové se snaí konat ve svém okolí prospìšné práce. byla stále tatá – „ilegální shromádìní“ nebo „ilegální kázání“. Jeho poslední tøíletý trest byl v roce 2005 pøerušen díky protestu mezinárodní veøejnosti, který iniciovala naše misie. Pastor Quang nám øekl, e bìhem pobytu ve vìzení pøivedl k víøe nìkolik desítek vìzòù. Vietnamská vláda povoluje v zemi jen nìkolik biblických škol. Jedna škola tak pøipadá asi na 30 milionù obyvatel. Ostatní skupiny se musí scházet v domácnostech jen v nepatrných poètech deseti a patnácti èlenù. Nìkteré neregistrované sbory musejí nìkdy dokonce podplácet policejní úøedníky, aby se pak jejich èlenové mohli scházet ve vìtším poètu. Sbory zaloené pastorem Quangem mají od ostatních církví ve Vietnamu jednu odlišnost. Jsou to otevøená a rostoucí spoleèenství, která nechtìjí dìlat ádné kompromisy se státem, které by následnì vedly k zasahování komunistických úøadù do aktivit církve. Pastor Quang prohlašuje: „Registrace u komunistických Èeská poboèka v tomto roce finanènì podpoøila (èásúøadù nevede ke svobodì tkou 2450 dolarù) projekt ICA, v jeho rámci obdreli vietnamští pastoøi motocykl, který jim pomáhá pøi jenáboenství, ale naopak jich pastoraèní èinnosti. Na obrázku je jeden z nich, k ještì vìtšímu pronásle- pastor Y Djik z vesnice Chu A, správní støedisko Pleiku, provincie Gia Lai. dování a podøízenosti.“ 19
V roce 2002 pastor Quang zaloil další organizaci, která mìla dokladovat Kristovu lásku ostatním lidem. Šlo o chlapeckou a dívèí unii køesanských skautù. Tito skauti, kteøí jsou jedinou skautskou organizací ve Vietnamu, jsou rozdìleni do ètyø úrovní: dìti, dorostenci, mladí a dospìlí. Jejich náplní je tiše chodit po svém okolí a konat uiteèné a prospìšné vìci. A tato organizace funguje ve Vietnamu dodnes. Tøebae jejich úkolem není evangelizace, nejsou i tak úøadùm pøíliš po chuti. Mají však dovoleno se veøejnì organizovat. Ani po násilném uzavøení biblické školy nezùstali její studenti neèinnými. Za tøi týdny rozdali zhruba tøi tisíce traktátù a vìnovali se dalším aktivitám. Nyní se poohlíejí po novém místì. Hlas muèedníkù se chce finanènì podílet na vzniku dalšího zaøízení, kde by tato biblická škola mohla pùsobit. – Hlas muèedníkù, USA, duben 2011
Srí Lanka – „Nechte dìti pøíjít ke mnì“ Bylo to v noci v odlehlé èásti Srí Lanky. Šestiletý Nimal a jeho dvanáctiletá sestra Nirmala ji spali, kdy je náhle probudil veliký hluk. K jejich rodinnému domku dorazil zástup rozhnìvaných lidí, kteøí oknem vhodili do domu zápalnou nálo. Kdy explodovala, dùm se otøásl a uvnitø zaèalo hoøet. Rodièe ihned dìti odnesli do bezpeèí a poár uhasili, èím zabránili zkáze svého domu, a pøedevším ochránili ivoty svých dìtí. Nemohli ji ale zabránit duševnímu šoku, kterým dìti pøi této události prošly. Nešlo navíc o první útok, který tato rodina zakusila. Tito køesané ji dobøe vìdí, e chtìjí-li hlásat evangelium ve své zemi, musí se pøipravit nést dùsledky. Ji mnohokrát této rodinì nìkdo vyhrooval smrtí. Otec obou dìtí proil øadu nemilých pøíhod. Jednou ho kamion schválnì vytlaèil se silnice právì v místì, kdy byla rokle, naštìstí se do ní nezøítil. Jindy ho kontaktoval nìjaký èlovìk, který pøedstíral zájem o køesanství. Nakonec ale vyšlo najevo, e ho chtìli vlákat do jednoho domu, kde mu hrozilo moná i smrtelné nebezpeèí. Ale ádný z tìchto inciTento kostel ve srílanském mìstì Boraluwewa znièili dentù tohoto køesana nev roce 2004 tamní buddhisté. zastrašil ani jeho víru ne20
znejistil. On odmítá na tyto hrozby dát a pøerušit svou slubu. A jeliko byly podobné incidenty namíøené proti jejich otci, Nimal se svého otce v dìtské prostotì zeptal: „Abys slouil Bohu, tak musíš umøít? Nirmaly se zase zmocnil strach a zaèala mít bolesti hlavy a jiné pøíznaky, které Vnitøek kostela ve srílanské Kesbawa, který byl takto nemìly jiné ne psychické znièen ji pøed nìkolika lety. pøíèiny. Dokonce se jí kvùli tomu zhoršil ve škole prospìch. Její otec se cítil bezmocný. „Já naši situaci unesu, ale co bude s mými dìtmi?“ posteskl si jejich otec. „Já opravdu nevím, jak je mám utìšit.“ Lidé z vedení Národní køesanské evangelikální aliance Srí Lanky (NKEASL) se o tìchto dvou dìtech dovìdìli a pozvali je na dìtský prázdninový tábor, který NKEASL ve spolupráci s naší misií kadoroènì organizuje. Zámìrem poøadatelù tohoto tábora je posílit a povzbudit dìti køesanù, kteøí zakoušejí pronásledování. V tomto táboøe se jim dostává pøimìøeného biblického vyuèování a mohou také navazovat nová a èasto trvalá pøátelství s ostatními dìtmi, kteøí ijí v podobné situaci. Èasto tím nejdùleitìjším je pro tyto dìti zjištìní, e to nejsou jen ony, kdo proívají takové tìkosti. V táboøe jsou dìti rozdìleny do tøí vìkových skupin, 14–17, 10–13 a 6–9. Kadý rok se volí nìjaké ústøední duchovní téma a dìti se také vìnují bìným prázdninovým aktivitám. Posledního tábora se zúèastnilo dvaasedmdesát dìtí z devatenácti krajù Srí Lanky. Bìhem táborového ivota tyto dìti rovnì získávají nový osvobozující pohled na rùzné etnické tøenice, ke kterým v této zemi dochází, a které v roce 1980 uvrhly Srí Lanku do obèanské války. Tøebae tato válka v roce 2009 skonèila, nìkteré neblahé dùsledky nadále pøetrvávají. Od jejího skonèení v zemi narùstá poèet evangelikálních køesanù. Kvùli rozvoji církví pod- Nápis na troskách tohoto kostela v Boraluwewa lze nikají tamní protikøesan- pøeloit takto: „Od tohoto dne na vìky ji ádný kosské radikální organizace tel!“ 21
rùzné aktivity, které mají tento rùst køesanství zamezit. Ty jdou dvìma základními smìry. První se týká srílanské legislativy, hlavnì zavedení zákona proti náboenským konverzím. A za druhé se tito extrémisté snaí zastrašovat køesany buï nejrùznìjšími pohrùkami, anebo pøímo brutálním násilím. Podle organice Operation World bylo na Srí Tento velký transparent nese protikøesanskou výzvu: Lance v roce 2010 znièeno „Buddhisté, probuïte se! Zniète vraedné køesanské nebo poškozeno asi 250 církve!“ kostelù. Pro rodinu Nimala a Nirmaly byla cesta do tohoto tábora sice hodnì dlouhá, leè velmi pøínosná. Dìti byly povzbuzeny a nauèily se, jak mají pøekonávat traumata, která jim ivot v køesanské menšinì na Srí Lance pøináší. Nimal a Nirmala však patøí jen mezi mnoho dalších dìtí, kterým se snaíme prostøednictvím tìchto køesanských táborù pomáhat.
Zmìnit slzy ve vítìzství
Pøed dvìma lety se Jan a Ondøej (zmìnìná jména) vrátili se svými rodièi domù z krátké návštìvy pøíbuzných. Ale na to, co je doma èekalo, nebyli rozhodnì pøipraveni. Z jejich domu a pøilehlého kostela zbyly jen sutiny. V dobì, kdy byli pryè, zapálili neznámí útoèníci jejich dùm i sousední budovu kostela. Poár znièil støechu i zdi a všechno osobní vlastnictví této rodiny se promìnilo na hromadu popela. Cílem útoèníkù byla evidentnì snaha pøekazit hlásání evangelia, a zamezit znaènému rùstu tohoto sboru, ve kterém byl otec Jana a Ondøeje pastorem. Podobnì jako v pøípadì rodiny Nimala a Nirmaly, nešlo o první pøípad, kdy se rodina setkala kvùli své víøe s pronásledováním. Šestnáctiletý Jan a tøináctiletý Ondøej byli v šoku, kdy uvidìli, co se s jejich domem a kostelem stalo. Jan bìel hledat mezi trosky své hudební nástroje, kytaru a soupravu bubínkù, které pouíval pøi bohoslubách. Kdy zjistil, e jsou zcela znièené, rozplakal se a nìkolik dní byl celou událostí hluboce zasaen. I jeho studium bylo neblaze ovlivnìno, protoe pøi poáru pøišel o všechny své školní sešity a uèebnice. Ondøej na celou událost reagoval trochu odlišnì. Velmi se bál toho, aby útoèníci nepøišli znovu a tak po øadu nocí velmi špatnì spal. Podobnì jako otec Nirmaly a Nimala i rodièe Jana a Ondøeje se sice sami dokázali s celou situací vyrovnat, ale nevìdìli si pøíliš rady se svými syny, kteøí se uzavøeli do sebe a tìko se s celou událostí smiøovali. Kdy 22
se o této události dovìdìli pøedstavitelé NKEASL, pozvali oba hochy na náš prázdninový tábor, aby se tam odreagovali, navázali nová pøátelství a získali nové duchovní obivení. Dnes jejich otec prohlašuje, e se oba synové ji cítí jako døív. Díky darùm našich ètenáøù mùeme tak traumatizovaným srílanským dìtem pomáhat, aby získali nazpìt svou duchovní a duševní rovnováhu. Pa- Dìti s nìkterými táborovými pracovníky matujme na tyto dìti také ve svých modlitbách. Jeden šestnáctiletý hoch, který cestoval pøes osm hodin autobusem, aby se úèastnil prázdninového tábora, øekl: „Vyrovnával jsem se s velmi tìkou situací… Ale díky Bohu za monost, e se tohoto tábora mohu zúèastnit.“ Jiný zase prohlašuje: „Nauèil jsem se zde mnoha vìcem a našel i odpovìdi na øadu otázek a problémù, které mì dlouhou dobu suovaly… Dìkuji Všemohoucímu Bohu za tuto pøíleitost.“ Jeíš svým uèedníkù øekl: „Nechte dìti pøijít ke mnì a nebraòte jim“ (Matouš 19,14). Modlíme se, aby tyto tábory pomáhali dìtem pronásledovaných køesanù následovat Jeíše Krista a povzbudit je v jejich nelehkých ivotních situacích, se kterými se ve své zemi èasto setkávají. – Hlas muèedníkù, Kanada, èervenec 2011
Indie – pomoc dìtem pronásledovaných køesanù „Vidím svého otce poøád pøed sebou,“ prohlašuje tøináctiletá Turani a se slzami v oèích dodává, „byl umuèen.“ Pracovníci Hlasu muèedníkù se setkali s Turani v jejich dvoupokojovém polorozboøeném cihlovém domeèku jen nìkolik dnù po tragické smrti jejího otce. Turanin otec Saul Pradhal se ji nikdy nevrátil ze svého nového zamìstnání, které získal v nedaleké cihelnì, a kam nastoupil 10. ledna 2011. Tento venkovský kazatel z indického státu Odisha (døíve Urísa) nechtìl zprvu tuto práci pøijmout. Lidé, kteøí mu ji nabídli, toti byli èleny radikální hinduistické organizace, která byla v podezøení, e stála za brutálními útoky na køesany v tomto indickém státì v roce 2008. Nicménì Saul potøeboval peníze. Jeho dùm v roce 2008 pøi protikøesanských nepoko23
jích znièen a on potøeboval podporovat svoji enu, dvì dcery a také svoji sestru. Saulova rodina tìlo nalezla otcovo poblí místního rybníka. Policie se nejprve snaila tvrdit, e Saul zemøel pøirozenou cestou na podchlazení, ale lidé, kteøí mu dali práci, se nakonec pøiznali k vradì. Policisté se pak snaili vdovu pøesvìdèit, aby alobu nepodávala, ale ta trvala na potrestání tìch, kteøí jejího manela zabili. „Vrate mi manela ivého, a já alobu stáhnu,“ øekla policejnímu náèelníkovi. Po setkání se Saulovou rodinou poskytla jedna z poboèek Hlasu muèedníkù rodinì peníze na stavbu nového domku. „Mnohé orgaTato dívka jménem Priya z dìt- nizace sice také uveøejnily Pradhalùv pøíbìh, ského domova v Sideras drí ale ádná pomoc odnikud nepøišla, uvedl jev ruce svou první Bibli. den z køesanských pøedstavitelù v tomto regionu. Hlas muèedníkù rovnì zaplatil obìma dcerám zavradìného pastora školné a vdovì poskytl prostøedky k otevøení malé ivnosti. Hinduistiètí extrémisté nadále pokraèují ve svých útocích na køesanskou menšinu ve státì Odisha. Za první polovinu roku 2011 došlo jen ve zdejším okrese Malkangiri k patnácti útokùm. O minulých Vánocích na Štìdrý den vtrhlo do kostela ve vesnici Kovi Konda 200 radikálù a vánì pøitom zranili nìkolik køesanù. Bìnì pak radikálové takto pøepadávají modlitební shromádìní a bijí pøítomné køesany a nezastavují se ani pøed tìhotnými enami a dìtmi. Nìkteré køesanské rodiny se ji kvùli tomu vystìhovaly do jiné oblasti. Hlas muèedníkù pomáhá dìtem pronásledovaných køesanù také prostøednictvím naší spolupráce s dìtským domovem v Sideras, který poskytuje domov a vzdìlání dìtem, které byly postieny pøi nepokojích v roce 2008 ve státì Odisha. Toto protikøesanské násilí propuklo, kdy byl zavradìn pøedák jisté extrémistické hinduistické organizace. Tøebae se k odpovìdnosti za atentát pøihlásila jedna marxistická skupina, rozlícení hinduisté pøepadávali zdejší vesnice, nièili domy, kostely i obchody a pøinutili mnohé k útìku. – Hlas muèedníkù, Kanada, èervenec 2011
Indonésie – pøíbìh Ishmaela Zasvìcený muslim Ishmael (pøezdívka) mìl blízko k alkoholu, hráèství, prostituci a k dalším neøestem. Vším tím chtìl naplnit svùj stereotypní ivot øidièe autobusu na letišti. Byl však i horlivým muslimem, který navštìvoval rùzné mešity a nakonec se také pøipojil k jedné radikální skupinì vyznávající dihád. V prosinci 2005 Ishmael v této skupinì dostal 24
úkol, aby pøerušil vánoèní bohosluby, které vedl jistý pastor Ibrahim. Ale místo narušitelského èinu se Ishmaelova srdce dotkl Duch Svatý a on proil duchovní promìnu. Kdy poslouchal pastora Ibrahima, jak káe o Jeíši Kristu, chtìl se dovìdìt nìco víc. „Cítil jsem, e se nìco stalo v mém srdci,“ vzpomíná Ishmael. „Pastor mi dal Bibli a korán Nìkdejší horlivý indonéský muslim Ishmael vypráví a øekl mi, abych pøemýšlel o svém obrácení. o svém ivotì.“ Po šest mìsícù studoval Ishmael jak korán, tak i Bibli. Po této dobì byl ji zcela rozhodnut stát se køesanem a nechat se pokøtít. Jeho ivot se od té doby dramaticky zmìnil a jeho manelka Faiza k tomu poznamenává: „Chtìla jsem se dovìdìt, co tak velice mého manela zmìnilo.“ Avšak nìkolik pøíbuzných Ishmaleovou zmìnou nebylo zrovna nadšeno. Jeho širší pøíbuzenstvo se ho zøeklo a úøady vypudily rodinu z jejich bydlištì. Nakonec ho muslimská komunita donutila odejít na jiné místo. Navzdory tomuto vývoji Ishmael prohlašuje, e se ve víøe utvrdil a nikdy ji nechce svého Spasitele opustit. Necelý rok po svém obrácení se Ishmael stal køesanským pracovníkem na plný úvazek. Na motocyklu objídí nové køesany, kteøí opustili islám a nyní potøebují duchovní vedení a posílení. S pomocí pastora Ibrahima rovnì káe v nìkolika domácích církvích sloených z muslimských konvertitù. „Všem vyprávím, jak jsem se setkal s Jeíšem,“ prohlašuje Ishmael. „Jsem velmi šastný a mám velkou radost, kdy se mohu setkat kadý pátek se skupi- Ishmael byl èlenem islamistické skupiny vyznávající nou pìtatøiceti a ètyøiceti dihád, od které dostal úkol, aby narušil bohosluby vìøících a chválit s nimi vedené pastorem Ibrahimem. Na tomto obrázku jsou èlenové islamistické skupiny Laskar Izzul Islam, kteøí spoleènì Pána.“ protestují pøed soudní budovou, kde pøed soudem sta– Hlas muèedníkù, nuli køesané obvinìní z toho, e vyprávìli o Jeíši nezletilým dìtem. Kanada, leden 2011 25
Èína – pøíbìh Joshui Wanga Syn zemìdìlce Joshua Wang vyrostl v ateistickém prostøedí komunistické propagandy, která za veškerými ivotními tìkostmi vidìla tøídní boj. Také násilná revoluce v Èínì byla pro Joshuu dùsledkem tohoto boje. Kdy v roce 1989 došlo k protestùm demokraticky smýšlejících mladých Èíòanù na námìstí Tiananmen, a policie tam tehdy zastøelila tisíce demonstrantù, Joshua Wang byl mezi úèastníky ale vyvázl nakonec jen s pouhým disciplinárním trestem. Po této události ale ztratil o komunistickém reimu veškeré iluze a zaèal hledat pravdu a smysl ivota. Jedné noci naladil na svém pøijímaèi nìjakou køesanskou stanici. „Kdy jsem poslouchal toto vysílání, ve kterém se poøád hovoøilo o Bohu a Bibli, vzbudilo to ve mnì zvìdavost, o co zde vlastnì bìí,“ vzpomíná Joshua. A tak brzy chtìl získat Bibli. „Jednoho dne jsem šel kolem jakéhosi kostela a uvaoval jsem, e bych se mìl podívat dovnitø, ale pak jsem si to rozmyslel ve strachu, e by to mohlo mít pro mì negativní dopady. Byl to dùsledek ateistických pomluv a pøedsudkù, které jsem od dìtství slyšel kolem sebe.“ O náboenství Joshua vìdìl jen to, co se uèil ve škole, tedy nic jiného ne donekoneèna omílané marxistické mantry, e náboenství je opium lidstva a e je to pouze berlièka pro slabochy. Nakonec ale neodolal a pøesvìdèil jednoho z pøátel, aby s ním šel do kostela. Pozdìji se mu rovnì podaøilo koupit Bibli. Jeliko Joshuu a další jeho pøátele stále v duchu pronásledovala událost na námìstí Tiananmen, která v tìchto mladých lidech vyvolala nenávist ke komunistickému reimu, pøidali se tito mladí k hnutí odporu, které se snailo o zmìnu pomìrù v Èínì. Tyto aktivity však nakonec vedly k jejich zatèení. A tak se Joshua ocitl ve vìzení, kde zprvu snil o odplatì komunistùm, ale také zaèal stále více touit po duchovních vìcech a èetbì Bible. Kdy strávil ve vìzení rok, byl obvinìn ze „šíøení protirevoluèní propagandy“ ale nakonec byl propuštìn, nebo hrál v hnutí odporu jen okrajovou roli. Ještì ve vìzení se zaèal modlit a po propuštìní pøijal Jeíše jako svého Spasitele. O nìkolik let pozdìji zaèal Joshua slouit Bohu na plný úvazek. „U nemám v srdci nenávist a touhu po pomstì, protoe moje srdce a mùj ivot naplnila láska Boí,“ proV Èínì jsou Bible k sehnání také pøed kostely státní církve. Mnoho hlašuje Joshua. „Láska Kristova mì pudí lidí po desetiletích ateistické slouit druhým, aby i oni poznali, e Syn indoktrinace hledá v této veliké Boí je Spasitelem høíšníkù.“ zemi pravdu. – Hlas muèedníkù, Kanada, leden 2011 26
ÚVAHA TOMA WHITA
Bláznovství, anebo skutky heroismu? Jeden náš saúdskoarabský kontaktní pracovník mi øekl, e mezinárodní letecká spoleènost Swiss International Air Lines nesmí létat nad Mekkou, protoe na jejich letadlech jsou namalované èervené švýcarské køíe. Tøebae aerolinky se svými køíi do Saúdské Arábie nesmìjí létat, nemohou duchovní pøedáci této zemì zabránit tomu, aby køí Jeíše Krista nepromìòoval srdce muslimù, kteøí pøijali Jeíše jako Pána. Muslimské vlády zakazují køesanským konvertitùm, aby si zmìnili svoji náboenskou pøíslušnost ve svých osobních dokladech z islámu na køesanství. Nìkteøí køesané dokáou skuteènost, e mají ve své legitimaci napsanou pøíslušnost k islámu, i vyuít k prospìchu evangelia. Jeden èerstvý vìøící mi vyprávìl: „Šel jsem na kadoroèní pou do Mekky a kráèel jsem kolem Kaaby se statisíci ostatních poutníkù. Tu jsem se vdycky zeptal èlovìka, který šel vedle mì, zda má nìkoho v rodinì nemocného, za koho by chtìl, abych se pomodlil. Kdy jsme pak chodili v kruhu kolem èerného kamene, vyprávìli mi o svých nemocech a strastech, a já jsem jim potom øekl, e se za nì budu modlit ve jménu Issa, Al Massih (Jeíš, Mesiáš). A oni mi potom dìkovali za mé modlitby.“ Mnozí køesanští zahranièní dìlníci, kteøí v Saúdské Arábii pracují, hovoøí o této zemi jako o „pekle“, nikoli ovšem pro tamní horké podnebí, ale kvùli protikøesanskému duchovnímu klimatu. V této zemi není ani jeden køesanský kostel a po soukromých shromádìních køesanských zahranièních dìlníkù, slídí tamní náboenská policie, tzv. mutawa. Pastor Richard Wurmbrand mìl kdysi pøíleitost navštívit jednu saúdskoarabskou domácnost, kde krásnì zpívala skupina filipínských køesanù, kteøí v Saúdské Arábii pracovali. Avšak dnes jsou køesanští dìlníci z Indie, Filipín a dalších zemí, biti, zatýkáni a vyhošováni tìmi, kteøí víru v Jeíše Krista doslova ïábelsky nenávidí. Co si potom myslet o nìkterých výjimeèných køesanech, kteøí nacházejí odvahu evangelizovat saúdské obyvatele otevøenì, pøímo na veøejných prostranstvích? Mìli bychom se na takové lidi dívat jako na blázny nebo jako na smìlé vìøící, kteøí kráèejí ve šlépìjích apoštola Petra, který kázal o Letnicích nebo Pavla, kázajícího na Areopagu? Pøipomeòme zde Mussie Eyoba, Eritrejce, který se stal køesanem pøed dvìma roky, právì v dobì kdy pracoval v Saúdské Arábii. Tento 27
køesan byl 12. února 2011 zatèen pøed mešitou v Diddì, druhém nejvìtším saúdsko-arabském mìstì, za to, e kázal muslimùm. Dozvìdìli jsme se, e Mussie zaèal kázat 9. února pøed eritrejskou ambasádou a po tøech dnech se pøesunul k mešitì. Kázat muslimùm je v Saúdské Arábii povaováno za veliký zloèin a Mussiemu nyní hrozí trest smrti. Mussie Eyob Saúdské úøady se nejdøíve domnívaly, e Mussie je urèitì duševnì nemocný. Byl však vyšetøen tamními lékaøi a prohlášen za svéprávného. Následnì ho pøevezli do nechvalnì známého a pøísnì støeeného vìzení Briman. Pøátelé a rodinní pøíslušníci, kteøí ho 5. bøezna navštívili, uvedli, e sice ztratil na váze, byl ale v relativnì dobrém rozpoloení. Avšak èlenové jeho rodiny mají o jeho zdraví velké obavy. Zatèení Mussie Eyoba pøedcházelo zatèení dvou indických køesanù, jednatøicetiletého Yohana Nese a osmadvacetiletého Vasantha Sekhar Vary. Oba jmenovaní byli zatèeni pøi zátahu Muttawy na domácí shromádìní køesanù. Tito mui byli obvinìni z toho, e se snaí obracet muslimy ke køesanství. Byli surovì biti a policie se z nich snaila vytlouci jména pastorù a dalších køesanù v Saúdské Arábii. Pamatujme v modlitbách i na tyto odváné svìdky. V domovinì Mussie Eyoba jsou køesané zamykáni do kovových kontejnerù. V Saúdské Arábii mìl Eyob svobodu hlásat evangelium a úøady mìly zase svobodu ho zatknout. Nyní má Eyob svobodu kázat evangelium svým spoluvìzòùm. Mussie Eyob je zasvìceným køesanem, který se stal jako apoštol Pavel bláznem pro Krista. A blázen se nikdy pøíliš neohlíí na okolnosti a ani na to, co si o nìm lidé myslí. Dívá se Bùh na bláznovství nìkterých køesanù a na to, e jejich jednání nepøináší viditelné a hmatatelné ovoce? Anebo mnohem spíše zkoumá naše zámìry, pohnutky, naše srdce i naší touhu následovat Jeíše a naplòovat naše velké poslání víry? V našich bulletinech popisujeme situace i osobní charaktery køesanù z nejrùznìjších koutù zemì, kteøí se ocitli uprostøed nepøátelského svìta a kteøí odvánì následují Krista bez ohledu na to, jak bláznivì se lidem kolem jeví. Nemùeme jistì obsáhnout takové mnoství svìdkù víry, ale snaíme se vám pøinášet alespoò svìdectví tìch, které jsme na jejich cestách potkali. – Tom White, øeditel americké poboèky Hlasu muèedníkù, èervenec 2011 28
BIBLICK Á ÚVAHA
Køesan na závodní dráze? Nevíte, e ti, kdo bìí na závodišti, všichni sice bìí, ale jen jeden, e obdrí cenu? Bìte tak, abyste jí dosáhli. (1. Korintským 9,24) Je poslední den v tomto roce a tak zase uplynula èást našeho ivotního bìhu i bìhu víry, o kterém zde Pavel hovoøí. Musím, bratøi a sest ry, pøiznat, e mám znaèné problémy s tímto Pavlovým podobenstvím i s obdobnými obrazy, které tu a tam v Novém Zákonì nacházíme. Tedy ne, e bychom našemu textu nerozumìli, e by to bylo místo nìjak zastøené èi nesrozumitelné. Právì naopak, je to velmi jasný a lapidární obraz. Také katolická vìrouka tento výrok vykládá právì oním zpùsobem, který je hned po ruce, který se nám doslova nabízí. Napøíklad v poznámkách jednoho staršího katolického pøekladu o tomto verši mùeme èíst: Jako nestaèí jen vstoupiti na závodištì, ale tøeba se mnohého zøíci a vyvinouti nejvìtší úsilí, má-li kdo zvítìzit, tak také nestaèí jenom vstoupiti do Církve, ale je potøeba býti pohotový k nejvìtšímu odøíkání a obìtavosti k získání vìèné spásy. (NZ 1948, pøeklad Dr. P. Škrabal). Ano, to je vskutku logická aplikace našeho Pavlova podobenství. Jene Pavlùv obraz a ještì mnohem více tento zmínìný výklad jaksi neodpovídá tomu základnímu zacílení evangelijní zvìsti. Má-li ivot køesana mít právì takovýto charakter, má-li být ivotem jakéhosi vrcholového sportovce, pak lze sotva porozumìt tomu, v jakých „vodách“ si Jeíš hledal vítìze našeho závodu, zvaného køesanská víra èi ivot køesana. Má to vùbec logiku, hledat vítìze takovéhoto klání mezi tìmi, kteøí jsou k závodìní snad nejménì vhodní? Víme dobøe, e Jeíš nacházel své uèedníky zejména mezi celníky, tedy lidmi zkorumpovanými a oportunními, mezi osobami morálnì padlými jako tøeba nevìstky, èi mezi hrubými a nevzdìlanými rybáøi a jinými podobnì šedivými postavièkami. Zatímco na stranì druhé si Jeíš k tìm morálnì vznešeným, odøíkavým a náboensky vzdìlaným, tedy k tìm, kteøí mìli k takovému bìhu ty nejlepší pøedpoklady, vytváøel zøetelný odstup, a to nìkdy skoro vypadá, e ani vùbec nechce, aby v nìho uvìøili – zatvrdil jim srdce, zalepil uši, oslepil oèi (Mk 4,11–12; Lukáš 8,9). Podivné vítìze Jeíš hledá. Jako by nìkdo hledal geniální vìdce mezi áky zvláštní školy nebo vrcholové sportovce mezi tìmi, kteøí mají ètyøku z tìlocviku, èi hudebníky mezi tìmi, co neudìlali zkoušku ani do obyèejné hudebky. A teï by mìli bìet, a snait se být nejlepšími, a dokonce vyhrát závod nad celou tou náboenskou elitou svého národa. A na povzbuzení do tohoto podivného bìhu jim Jeíš ještì øekne: A nepøedbìhnete-li ve své spravedlnosti minimálnì o nìkolik kol zákoníky a farizeje, tak do Boího království nevejdete. (Matouš 5,20). To tedy znamená, e tenhle bìh nebude nìjaká uzavøená paralympiáda druhoøa29
dých a hendikepovaných, jak by si snad mohl nìkdo myslet, ale bude to doslova bìh na ivot a na smrt s velmistry a pøeborníky náboenské spravedlnosti. Není pak ovšem divu, e se mnozí takového bìhu zaleknou. Vdy promyslíme-li povolání køesana z této stránky, nemùe nás pøekvapit, kdy nìkdo padne pøed Jeíšem spoleènì s Petrem a øekne, Pane, já jsem pøece èlovìk høíšný, proè se obracíš zrovna na mne? To pøece nemùeš myslet vánì! Vdy se znám, dneska jsem pln horlivosti, ale zítra u ochabnu a všichni se kolem mì pøeenou a nechají mì za sebou, a já u je nikdy nedohoním. Nebude lepší, abych se potichu vytratil a bìh vzdal? A nebude i pro Tebe lepší, kdy si povoláš ty, kteøí mají opravdové pøedpoklady, tedy nejvyšší morální úroveò, eleznou vùli, nezlomné odhodlání a mimoøádnou sílu všeho druhu? Anebo by jiní mohli zase reptat asi následovnì, tak my jsme si, Pane, mysleli, e to u tebe bude jiné ne ve svìtì. Velebil jsi Otce, e své evangelium zjevil nám malièkým, druhoøadým, slabým a ve svìtì za nic poloeným. A najednou ejhle! No, vlastnì se to dalo pøece èekat, e to nakonec bude u Tebe stejné, e zase budou mít výhodu ti lepší, silnìjší, ti s pìti, ètyømi nebo tøemi talenty a høivnami, zatímco já, který mám sotva jeden, jsem holt odsouzen, abych zùstal daleko za nimi, a nakonec jim ještì odevzdal i to málo co mám. Tak to je tedy ale opravdu hoøké zklamání! Ostatnì je vùbec vhodné, aby apoštol Pavel pouíval právì takový obraz ze sportovního klání? Pøipodobòovat duchovní ivot køesana k tomu, jak to chodí ve sportu? Pavel sotva tušil, jak právì toto podobenství bude i po dvou tisíciletích mimoøádnì aktuální. Právì za našich dnù dosahuje nejrùznìjší sportovní soutìení pøímo bizarních a obludných rozmìrù. Ale duchovního na tom není zhola nic. Tyhle ty nejrùznìjší strkanice, snaha druhého pøedbìhnout, pøedèit, vyøadit z boje, tyhle ty hokejové a fotbalové rvaèky, a stále vìtší zištnost, agresivita a primitivita sportovcù i jejich fanouškù, tohle má být pro nás duchovní inspirací? Myslí to apoštol vùbec vánì? Není to mnohem spíše pøesný opak toho, jak by to mìlo v našem køesanském ivotì vypadat? Abychom se koneènì dobrali nìjakých závìrù, zaènìme s tím, o jakou spravedlnost v našem ivotì vlastnì bìí. Jako vyznavaèi reformace dobøe známe pojem spravedlnosti Boí, spravedlnosti Kristovy. Vìøíme, e je nám skrze víru zadarmo, bez našich zásluh, pøiøknuta, pøidána. Na druhé stranì ale Nový Zákon obsahuje také místa, kde se tento reformaèní pojem na první pohled nìjak vytrácí, kde jsme tak nìjak ponecháni sami sobì, svému usilování a svému bìhu. A právì toto Pavlovo sportovní podobenství takto pùsobí. Ale zpátky k té spravedlnosti shùry. Spravedlnost Boí, Kristova, ta není prostì jen o mnoho dokonalejší ne ta naše spravedlnost lidská a ne byla spravedlnost zákoníkù a farizejù. Je to také spravedlnost úplnì jiného druhu a charakteru a obsahuje v sobì jednu u lidí nevídanou boskou vlastnost. Kdy se v Písmu hovoøí o lidské spravedlnosti, pak zjišujeme, e tato spravedlnost je nepøenosná, na rozdíl od høíchu, který se nesmírnì 30
ochotnì a pohotovì pøenáší i na druhé. Ji ve Starém Zákonì, u proroka Ezechiela, èteme, e spravedlivý nemùe svou spravedlností vykoupit, tedy zachránit nikoho druhého, a to platí i o tak záøných osobách, jakými byli Noe, Job nebo Daniel (Ez 14,12). A Nový Zákon je ještì skeptiètìjší, kdy prohlašuje, e spravedlivý, a zde bychom asi mìli rozumìt po lidsku spravedlivý èlovìk, bude jen sám stìí zachránìn, nato pak, aby dokázal svou spravedlností zachránit nìkoho dalšího. Boí spravedlnost je však neskonale dokonalejší. V Listì Øímanùm èteme, e poslušností jednoho, toti Jeíše Krista, se mnozí stanou spravedlivými. Kristus tedy nebyl spravedlivý jen sám pro sebe, jen aby dokázal, e je nejlepší a e je ten jediný opravdový svatý, ale svou spravedlnost nám všem nabízí zdarma, a to skrze pouhou víru. Není tedy divu, e po této spravedlnosti z víry se jako první natáhli právì ti, o kterých ji byla øeè a kteøí v lidské spravedlnosti nejvíce selhali. Zde ucítili novou šanci. I kdy si mohli dobøe spoèítat, e nikdy nebudou moci naplnit všechno to, co jim Jeíš naøizuje, pøesto jím byli vnitønì fascinováni a neodolatelnì pøitahováni. Chodili za ním, protoe mìl slova vìèného ivota. Kam jinam by mìli jít. Nikoho z nich nikdy neodsuzoval, byl k nim laskavý, promíjel viny, nikoho nevyhánìl a neštítil se tìch, kteøí byli od ostatních v pohrdání. Byl opravdový Spasitel. Je-li tedy Kristova spravedlnost takovéhoto druhu, pak bychom i my mìli usilovat o spravedlnost, ze které by mìli uitek i druzí a která by mìla vykupitelské vlastnosti. A právì touto všechny lidi zahrnující spravedlností Jeíš nejvíce pobuøoval náboenský svìt své doby? Vrame se ale na závìr znovu k Pavlovu textu. Nabízí se otázka, zda k nìmu není nìjaký lepší výklad ne ten, který z nás dìlá atlety na závodní dráze a kteøí se mají za pomoci svých ostrých loktù dostat pøed druhé. Kdy Jeíš pøedloil pohanské enì ještì mnohem tvrdší podobenství o hostinì privilegovaných dítek a psech, kterým nepatøí chléb ze stolu pánù, ena se tím nenechala odradit, ale ihned poskytla Jeíšovi vlastní kontravýklad jeho podobenství. A z Písma víme, e se Jeíšovi její aplikace velice zalíbila. Co kdybychom udìlali nìco podobného s Pavlovým obrazem. Nevíte, e ti, kdo bìí na závodišti, všichni sice bìí, ale jen jeden, e obdrí cenu? Bratøi a sestry, kdo je tím jedním, který má na tuto cenu nárok? Je to nìkdo z nás. Co celé Písmo nevydává svìdectví o tom jednom jediném spravedlivém, o jediném opravdovém vítìzi nad høíchem, pokušením a ïáblem? Budeme-li na náš dnešní text nahlíet tímto zpùsobem, pak z nìho mùeme pøijmout ještì další povzbuzení. Tu získanou cenu si Pán Jeíš nenechává pro sebe, ale nabízí ji nám. To je ta vykupitelská Boí spravedlnost. Náš bìh tedy není bìhem o naše vítìzství, bìhem o naši lidskou sobeckou spravedlnost, kterou bychom mohli dávat na odiv a jí se mohli holedbat nad druhými. Bojujeme o to, abychom byli úèastni na cenì, kterou pro nás Kristus ji vybojoval. A to se dìje vírou. Bojujeme zápas, abychom v této víøe setrvali, a slavná cena Kristova vítìzství se 31
vztahovala i na nás. A jako lidé sledují své sportovní šampiony a radují se z jejich vítìzství, jako by bylo jejich, èím jsou tìm rozumným kolem k smíchu, upnìme mnohem spíše my svùj vnitøní zrak na Jeíše Krista, aby se jeho vítìzství promítalo i do našich ivotù a nic se nedejme odradit, e to svìtu pøipadá pošetilé. Pak zaslechneme a uposlechneme i výzvu našeho almu: Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte pøímé srdce. Pak se také nebudeme bát, kdy to bude vypadat, e nìjak zaostáváme, a e se nìkdo dravìjší, silnìjší a sebejistìjší dostává pøed nás. Bìh víry má úplnì jiná pravidla ne klání tohoto svìta. Nezapomeòme, e na konci budou mnozí první posledními a poslední prvními. –sf– ZPR ÁV Y ZE SVĚTA FILIPÍNY Starší církve zavradìn na Mindanao MacArthur Arbado, starší baptistického sboru Carmen, Cotabato byl zavradìn 10. listopadu, kdy se vracel ze své farmy. Útoèníci ho støelili do nohy, do bøicha a do zad. Nakonec mu usekli hlavu jeho vlastní maèetou. MacArthur po sobì zanechal vdovu s tøinácti dìtmi. Aèkoli jeho farmu obklopují pozemky muslimù, mìl se všemi sousedy dobré vztahy. Dokonce mu mnoho z nich øíkalo „strýèku“. Èasto se ho jeho pøátelé snaili obrátit na islám, ale on stál ve své víøe pevnì a naopak jim vyprávìl o køesanství. Má se za to, e za jeho vradu nesou zodpovìdnost èlenové jedné muslimské separatistické skupiny, která v této oblasti operuje. Pamatujme v modlitbách na jeho manelku Lolitu i jejich dìti, a také na sbor, který navštìvovali. – Hlas muèedníkù, Kanada, 15. prosince 2011 SOMÁLSKO Islamistiètí extrémisté v Somálsku sali sedmnáctiletého køesana Radikálové ze skupiny al-Šabáb 25. záøí zavradili místního mladíka. Vradì pøedcházelo dlouhodobé sledování skupin32
ky biblického studia, kterou organizovali chlapcovi rodièe v osadì nedaleko hlavního mìsta Mogadišu. O incidentu informoval místní novináø. Islámští radikálové zaèali rodinu Guleda Jama Muktara sledovat bezprostøednì po pøíjezdu z Keni v roce 2008. „S rodinou se znám osobnì, jsou to køesané a ve svém domì vedli tajné studium Bible,“ uvedl zdroj. Podle informací oèitých svìdkù èlenové al-Šabáb dorazili ke Guledovu domu v šest hodin ráno, kdy se chlapec vypravoval do školy. Rodièe ji tou dobou pracovali na místním trišti. „Sousedé zaslechli z domu køik, který náhle utichl,“ dodal zdroj. Sousedé informovali rodièe, kteøí se okamitì vrátili domù a syna bez meškání pohøbili, kvùli obavám z dalších násilností. Celá rodina následnì uprchla. Nejedná se o ojedinìlý pøípad. V lednu byla pro svou køesanskou víru brutálnì zavradìna matka ètyø dìtí, na jaøe byl zastøelen køesanský mladík a v záøí bylo nalezeno tìlo uneseného køesanského konvertity, kterému nìkdo uøízl hlavu. Muslimští extrémisté z hnutí al-Šabáb (skupina s vazbami na al-Kajdu) stále ovládají jiní a centrální èást zemì. Vlády nìkolika západních zemí oznaèily al-Šabáb za teroristickou organizaci. – Compass Direct, 31. 10. 2011
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ Nauè nás poèítat naše dny. (alm 90,12) Jistý Amerièan naléhal na svého pøítele, který právì pøicestoval do Ameriky z Thajska: „Rychle, pospìšme si, a chytíme ten autobus!“ Kdy ji sedìli v autobuse, øekl šastný Amerièan: „Získali jsme tøi minuty.“ Jeho thajský pøítel se ho zeptal: „Co s nimi hodláš dìlat?“ Lidé ijící v rozvinutých západních zemích na tuto otázku vìtšinou nemají odpovìï. Naše generace zapomnìla, co znamená normální chùze. Víme pouze, co je to spìch a jízda autem. O Jeíši však neèteme, e by nìkdy bìel; on pouze kráèel. V jeho dobì existovaly dvoukolové vozy, konì a velbloudi, ale nemáme zprávu, e by je kdy pouil. Jen jednou je zmínìno, e Jeíš jel na zvíøeti – avšak na takovém, jeho jízda byla ještì pomalejší ne lidská chùze. Je dobøe, kdy se snaíme ušetøit kadou minutu. Kadá minuta je drahokamem, jeho hodnotu si ale èasto uvìdomujeme, a kdy je pozdì. Vypráví se pøíbìh o mui, který za soumraku kráèel podél øeky. Tu narazil na sáèek, obsahující kaménky. Sebral jej a zbytek cesty se bavil tím, e kaménky házel postupnì do vody. Líbilo se mu, jak kamínky dopadaly na hladinu vody s typickým „blunknutím“. Kdy došel domu, zbyly mu v sáèku ji pouze dva. Doma na svìtle zjistil, e sáèek obsahoval drahokamy. Horeènì se snaíme ušetøit cenné minuty, které následnì promrháme v neuiteèných aktivitách, rozhovorech a zábavách. Pokladník je odpovìdný za kadý haléø, který mu projde rukama. Èlovìk, který il sedmdesát let se bude Bohu zodpovídat za tøicet sedm milion minut. – Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights
Mùete nám psát na naši e-mailovou adresu:
[email protected]
[email protected]
Další informace v angliètinì lze najít na internetových adresách: www.persecution.com
www.persecution.net
Starší èísla v elektronické podobì naleznete na internetové adrese: www.hlas-mucedniku.cz
MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY Skryté kameny v základech církve LIZZIE ATWATEROVÁ 15. srpna 1900 Bìhem Boxerského povstání v Èínì na pøelomu devatenáctého a dvacátého století nebyl v této zemi v bezpeèí ádný cizinec. Boxeøi bojovali proti všem zahranièním vlivùm vèetnì køesanských misionáøù. Diplomaté uprchli do bezpeèí v Pekingu, ale misionáøi ijící v odlehlých provinciích nemìli mnoho voleb kam se uchýlit. Místní úøedníci v mìstì Fenzhou v provincii Šan-si byli misionáøùm pomìrnì pøíznivì naklonìni, a proto se tam uchýlila øada misijních pracovníkù v nadìji, e tam v bezpeèí pøeèkají povstání a do konce. Záhy však guvernér Šan-si, který byl naklonìn Boxerùm, najmenoval ve Fenzhou nové magistrátní úøedníky. Tito nechali okamitì všechny cizince pozatýkat. Jedna z misionáøek, Lizzie Atwaterová, byla v té dobì tìhotná. 3. srpna 1900 napsala svým rodièùm poslední dopis: Drazí, touím spatøit vaše drahé tváøe, ale obávám se, e na této zemi se ji neshledáme… Pán je mi podivuhodnì blízko
a On mì nikdy nezklame. Byla jsem velmi vyèerpaná a úzkostná z myšlenek, zda je pro nás ještì šance na ivot, ale Bùh mì od toho vysvobodil a nyní se modlím jen za milost, abych tuto hrùzu snášela stateènì a do konce. Bolest bude brzy za mnou, a pak pøijde to sladké uvítání tam nahoøe! Mé malinké dìátko pùjde se mnou. Myslím, e mi je Bùh dá v nebi a moje drahá matka bude tak šastná, a nás uvidí. Nemohu si pøedstavit uvítání našeho Spasitele. Ach, jaké to bude vynahrazení za všechny tyto dny nejistoty. Drazí, ijte v Boí blízkosti a nelpìte tolik na pozemských vìcech. Není ádné jiné cesty, na které bychom mohli získat tento Boí pokoj plný porozumìní… ty dva roky, co jsem vdaná, byly tak plné štìstí. Zemøeme spoleènì, mùj drahý manel i já. Jsme zde v hrozné separaci. Pokud se nám nyní podaøí uniknout, bude to zázrak. Posílám láskyplné pozdravy vám všem i všem drahým pøátelùm, kteøí na nás vzpomínají. O dvanáct dní pozdìji byli Lizzie, její manel i jejich nenarozené dítì a dalších šest misionáøù popraveni. Zdroj: www.asiaharvest.org
Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka. V prosinci vychází dvojèíslo. Toto periodikum je registrováno u Ministerstva kultury ÈR pod evidenèním èíslem MK ÈR E 12970 Bulletin vydává obèanské sdruení POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI
K hlavním cílùm tohoto sdruení patøí: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm • informovat veøejnost o pronásledování køesanù • podporovat vydávání literatury, která vypovídá o køesanských muèednících a svìdcích víry. Obèanské sdruení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian Association (ICA). Pìt hlavních zásad této misijní organizace je zaloeno na biblickém verši epištoly idùm 13,3: 1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Jeíši Kristu
pronásledováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci. 2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám køesanských muèedníkù. 3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrùznìjším zpùsobem se snait získávat pro Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování køesanù v totalitních zemích a problémových oblastech. 5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných na køesanech. Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese: Hlas muèedníkù pošt. pøihrádka 21 377 01 Jindøichùv Hradec Úèet pro dobrovolné pøíspìvky: ÈSOB Jindøichùv Hradec è. ú.: 131257607/0300