HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A

HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A

4 / 2012

Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3

Požehnání pláèe Svìdectví køesanù v Nigérii Z aktivit Hlasu muèedníkù Zprávy ze svìta

Nakladatelství STEFANOS nabízí: Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha. A5, 134 stran, cena 77 Kè. Richard Wurmbrand – Vítìzná víra Inspirující ètení na téma køesanské víry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè. Ken Anderson – Smìlý jako beránek Životní pøíbìh známého èínského køesanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti. Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè. John Bunyan – Milost pøehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè. John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf životní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran, cena 175 Kè. Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù v Sovìtském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè. Richard Wurmbrand – Kristus na židovské cestì Autor sám židovského pùvodu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè. Sam Wellman – William Carey Kniha o životì anglického misionáøe v Indii. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 167 Kè. Hans Martin Braun – Let pøes hranice Napínavý román z prostøedí ruské podzemní církve se špioná�ní zápletkou. Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2.vydání, cena 138 Kè

Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav historie køesanství. Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran, cena 165 Kè. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovìtské tajné služby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou oponou“. A6, 230 stran, cena 83 Kè. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky v japonském zajetí za druhé svìtové války. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kè. Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem o hlubinách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè. Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kè Bratr Andrew – Pašerákem ve službách Nejvyššího Kniha popisuje zaèátky služby bratra Andrewa. Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali zajímat o utrpení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnìž pomohla nalézt víru v Ježíše Krista. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str., cena 245 Kè

Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si mùžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky. Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz)

HLAS MUÈEDNÍKÙ 4 / 2012 FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:

Tato krví potřísněná Bible byla nalezena v nigerijském kostele, který byl přepaden příslušníky militantní islamistické skupiny Boko Haram..

RICHARD WURMBRAND NAPSAL

Požehnání z pláèe Blaze tìm, kdo pláèou, nebo oni budou potìšeni. (Matouš 5,4)

Naši milovaní! setkali jste se nìkdy s køesanem, který by prosil Boha o požehnání pláèe? Nežádáme obvykle mnohem spíše požehnání radosti èi rùzných uspokojení? Naše organizace Hlas muèedníkù pøináší velmi neobvyklé myšlenky lidí, kteøí žádají o požehnání plynoucí z pláèe. Mnozí z tìchto muèedníkù by mohli žít pokojným a možná i radostným životem. Zøekli se však rùží, které dostávají ostatní, a nechali si pro sebe jen trní. Pochopili, že nic neoslavuje Ježíše více, než když jsou podobni tomu jedinému Králi, který si pro sebe zvolil trnovou korunu. Nìkteøí køesané žijí v dobrovolné chudobì, aby se tak mohli pøiblížit ostatním. Jiní žijí život naplnìný modlitbou a neutrácejí èas v neužiteèných konverzacích. Zøíkejme se zbyteèných slov o neužiteèných vìcech. Ježíš jednou øekl: „… z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat úèty v den soudu“ (Matouš 12,36). Kdo z nás pøi takovém soudu obstojí? Letos na jaøe podøezali fanatiètí muslimové v Alžíru sedm køesanù, kteøí neøekli proti svým vrahùm jediné slovo ani nežebrali o své životy. Namísto toho slyšeli veliký chór oslavených muèedníkù všech dob, volající: „Pojïte, pøidejte se k naší písni!“ Tito obìtaví vìøící šli do Afriky s vìdomím, jaká tam na nì èíhají nebezpeèí. Tisíce bílých køesanù se již na tomto nešastném kontinentì stalo muèedníky. Byli si však také vìdomi, že muž s èernou pletí riskoval svùj život, aby z vìzení zachránil proroka Jeremiáše, nebo že jiný Afrièan, Simon z Kyrény, nesl Ježíšùv køíž na Golgotu (Jeremiáš 38,12; Matouš 27,32). Jak milé a pøíjemné jsou v Ježíšových oèích tváøe tìchto oddaných muèedníkù, zavraždìných v Alžíru! Milovali ho nejkrajnìjší láskou. Nejkrajnìjší láska není nikdy uspokojena, ale touží po lásce stále vìtší. Je lépe mít tuto stále rostoucí lásku k Ježíši než naplnìnou lásku tohoto svìta. 1

Jan Stanesku

Mùj nìkdejší spoluvìzeò, rumunský diakon Jan Stanesku, se pro svou víru dostal do vìzení. Plukovník Albon, øeditel tábora nucených prací, obdržel informaci, že se nìkdo odvážil kázat ve vìzeòské cele. Nechal se zavést do udané cely, aby osobnì odhalil viníka. Mìl sebou prut na mrskání vìzòù a když se nikdo nepøiznal, øekl: „Dobrá, budou zmrskáni všichni.“ Na jednom z koncù cely nastala obvyklá procedura provázená køikem a slzami. Když pøišla øada na Staneska, øekl mu plukovník: „Ještì nejsi pøipraven? Okamžitì se svleè!“ Stanesku odpovìdìl: „Je Bùh v nebesích a ten vás bude soudit.“ V tu chvíli by byl jeho osud zpeèetìn a urèitì by ho utloukli k smrti. Ale právì v ten okamžik vstoupil do cely dozorce a øekl: „Plukovníku, jste naléhavì volán do kanceláøe. Pøišli za vámi nìjací generálové z ministerstva.“ Když Albon odcházel, øekl Staneskovi: „Brzy se opìt uvidíme.“ Avšak generálové pøišli plukovníka zatknout (komunisté nenávidìli a zatýkali bez jakéhokoli dùvodu) – a za hodinu se Albon ocitl ve stejné cele, tentokrát ovšem jako vìzeò. Rada obyvatel cely ihned vyskoèila a chtìla ho zlynèovat. V té chvíli se Stanesku útoèníkùm postavil a sesazeného nepøítele bránil vlastním tìlem. Utržil pøitom od zmrskaných vìzòù mnoho ran. Stanesku byl skuteèným knìzem, královským knìzem. Pozdìji jsem se ho zeptal: „Kde jsi vzal k nìèemu takovému sílu?“ Odpovìdìl: „Miluji vroucí láskou Ježíše. Mám ho stále pøed oèima. Vidím ho, i když se mì zmocòuje nepøátelství. Je to Ježíš, který mì chrání, abych neudìlal horší vìcí, než dìlají komunisté.“ Dejme si pozor na víru bez køíže! Svou víru musíme stále hájit pøed bludem køesanství bez utrpení, bez køíže. Je tragédií, že právì v americké televizi je možné èasto slyšet tvrzení: „Jestliže èlovìk stojí dokonale v pøítomnosti všemohoucího Boha, nemùže být nemocen.“ Osobnì jsem však vidìl v komunistických vìzeních mnoho skuteèných svatých, kteøí z hladu onemocnìli tuberkulózou. Jiní byli krutým muèením zmrzaèeni. Mnozí zemøeli. Stanesku, který znal požehnání plynoucí z pláèe, pokraèoval: „Milost Boží pùsobí požehnání v øíši duchovní i materiální. Jako jeho dìti se nesmíme dìsit všech soužení, která nás mohou ve svìtì potkat. I když pøicházejí tìžkosti, svítí nám Boží svìtlo a naplòuje nás jeho pokoj.“ Vìzòové dnešních komunistických táborù ve Vietnamu a Laosu nemají peníze, aby koupili chléb svým dìtem. Jejich vlastnictví bylo zkonfiskováno. Kde je jejich materiální požehnání? Kde je materiální požehnání tìch, kteøí se stali obìmi muslimských bombových útokù (vèetnì køesanù). Epištola Židùm 10,34 popisuje znièení majetku prvních køesanù a uvádí, že jejich vìèné vlastnictví na nì èeká v nebesích. Stanesku porozumìl, že zasvìcení køesané mohou zùstat pokojní za všech situací. 2

Zvláštní požehnání pro ty, kdo nesou køíž

V knize, která byla tajnì vytištìna podzemní pravoslavnou církví, napsal S. Lavrov: „Jeden èlovìk cestoval k bøehu Azovského moøe. Uvidìl tam pøi práci rybáøe. Napadla ho pøitom myšlenka: »Kdyby v moøi nebyly ryby, nikdo by v nìm ryby nechytal. Kdyby neexistoval Bùh, pak by k nìmu nikdo nemluvil, ani by se k nìmu nemodlil. Nikdo nechodí ke studni, ve které není voda. Kdyby v církvi nebyla pøítomna Boží milost, nikdo by ji nenavštìvoval. Jedinì blázen by sestoupil do suterénu a tam hlásal, že na svìtì nesvítí slunce. Skuteènì pro ty, kteøí zùstávají v suterénu, slunce opravdu nesvítí. Stejnì tak není Bùh pro ty, kteøí setrvávají v temnotách zla a v popírání Boha.«“ I když tento køesan žil pod krutým pronásledováním, promlouvá k nám o svých zkušenostech záøivými slovy: „Bùh je bohatství, plnost života a lásky. Všechna krása, všechna moc, všechno dobro je jedinì v Bohu“. Píše to za situace, kdy èlenové církve byli vìznìni, muèeni a zabíjeni. Za takových podmínek jistì také plakal, ale v tom pláèi nalezl zaslíbené požehnání pro ty, kdo pláèou. Pravoslavný knìz Mikoláš Ivassjuk byl zavraždìn v Cardžou (Turkmenistán) krátce pøed Vánocemi roku 1978. Jedné noci vtrhlo do jeho domu šest mužù v policejních uniformách. Následujícího rána byl Ivassjuk nalezen mrtev. Mìl vyloupané oèi (podobnì jako tomu bylo v pøípadì baptisty Viktora Sadletského), na tìle mìl stopy po pálení cigaretami a kovovými pøedmìty i nesèetné øezné rány. Smrt mu zøejmì pøivodily až dvì kulky, které byly nalezeny v jeho hlavì. Zanechal po sobì pìt dcer. Takové jsou skutky satanovy. Vražda byla spáchána veèer o svátku sv. Mikoláše, jehož jméno knìz nesl. Mìl to být i výsmìch tomuto svìtci. Na místì takové krutosti a zármutku, publikovala podzemní pravoslavná církev knihy, které byly naplnìné radostí, jásáním a uctíváním Ježíše. Rada tìchto køesanù prožívala takové vìci, nebo upínala svùj zrak k Nìmu.

Jon Kazaku

Jon Kazaku byl jedním z mých nejlepších pøátel. Za nacistické okupace Rumunska riskoval svùj život tím, že unášel dìti z židovských ghet a tak je zachraòoval od jisté smrti. V jednu chvíli se ve smrtelném nebezpeèí ocitli židovští køesané v mìstì lasi. Jedenáct tisíc Židù již zde bylo zavraždìno. Ostatní nesmìli opustit mìsto. Na mou žádost vydal jeden úøedník, který byl naším pøítelem, zatykaè na nìkteré židovské køesany. Díky tomu mohli pohodlnì cestovat vlakem jako „vìzni“, støeženi ozbrojeným Kazakem. Když bezpeènì dorazili do Bukurešti, zatykaèe jsme roztrhali a vìznì ukryli v našem domì. Jeden z tìch uprchlých vìzòù je nyní luterským pastorem v Nìmecku. Podobnì jako Kazaku zvolil si i on za vzor Mistra, který pøišel hledat to, co zahynulo. 3

Genadij Šimanov

Jak nádhernou duší byl køesan Genadij Simanov! Protože byl aktivním vìøícím a snažil se pøivádìt druhé ke Kristu, zavøeli ho do psychiatrické léèebny. Zde s ním diskutoval Dr. Šafran: „Proè se nevzdáš svých postojù a nezachráníš si tak život, svobodu, štìstí i svou rodinu? Vždy si mùžeš v tichosti podstatu své víry zachovat. Ustaò pouze s její propagací. Pøináší ti to jen samé neštìstí. Síly pøece nejsou vyrovnané. Celý stát stojí proti tobì. Za tìchto okolností se každý boj stává sebevraždou. A jaký je postoj vašeho náboženství k sebevraždì? Je zakázaná. Tak vidíš… “ Šimanov vstoupil do hovoru: „K mým známým patøí jeden knìz, mùj soused. Bydlíme ve stejném domì. Má vysoké postavení na moskevském patriarchátu a je to velmi vzdìlaný èlovìk. Je úèastníkem všech delegací církve v zahranièí. Jednoho dne mi øekl: »Náboženství a život, to jsou dvì naprosto odlišné vìci a není možné míchat jednu s druhou.«“ Dr. Šafran poznamenal: „Opravdu, mimoøádnì inteligentní èlovìk. Mùže ti pomoci ke správnému rozhodnutí, ke kterému se sám nemùžeš dobrat. Nebo snad chceš muèednickou korunu?“ Šimanov odpovìdìl: „Nemohu oddìlit náboženství od života, nebo mým životem je Ježíš.“

Pøíklady víry

V Rumunsku to èasto vypadalo, jako by znovu žil Basil Veliký, nebo jsme mohli slyšet jeho slova, která opakovali svatí dvacátého století. Když bylo jednomu pastorovi vyhrožováno deportací, odpovìdìl: „Kam mne chcete poslat do exilu? Vždy budu ve svìtì mého Otce, a mì pošlete kamkoli.“ Na hrozbu konfiskace majetku znìla jeho odpovìï: „To, co je skuteènì cenné, zùstane se mnou. Potøebovali byste hodnì vysoký žebøík, abyste mì o to pøipravili nebo svùj poklad mám v nebesích.“ „Tak vás tedy zabijeme.“ „Pro nás køesany není smrt hrozbou, ale nadìjí. Vìøíme, že jí vstoupíme do lepšího života.“ „Jste blázen! Neusmrtíme vás, ale zavøeme pod zámek do samovazby, mezi kovové stìny a nikdo vás nebude smìt navštívit.“ „Mám pøítele, který mùže projít i kovovými stìnami. Od lásky Kristovy mì odlouèit nemùžete.“ * * * Kiwanukas, dùvìrník naší misie v Ugandì, zemøel v roce 1977. Spoleènì se ètrnácti dalšími køesany byl zavraždìn úderem kladiva do hlavy. Pak mu uøízli hlavu a odnesli ji do paláce presidenta Idi Amina. Jeho tìlo hodili do jezera. Dalšího køesana, biskupa Luwumbi, se president Amin ptal, zda má zbranì. Když mu biskup ukázal jako svou jedinou zbraò Bibli, støelil ho Amin do úst a pak do prsou. Tito vrahové køesanù také pili krev a jedli maso svých obìtí. K tomu je inspiroval satan. I pøes taková utrpení šíøí Kristova nevìsta dál poznání nádhery svého ženicha jak v Ugandì, tak po celém africkém kontinentì. 4

Když pláèeme s plaèícími, zaèínáme rozumìt Božímu vìènému požehnání a útìše. Neplýtvejme svùj èas honbou za iluzorním požehnáním èasného štìstí. Nechme se inspirovat pøíkladem hrdinù víry, kteøí milovali nejzazší láskou a svou radost ukládali do skladiš v nebesích. Dìkujeme vám, že s námi pamatujete na pronásledované køesany, jak pøítomné, tak i minulé. Dìkujeme za vaši duchovní i materiální podporu naší práce. Bez ní bychom nebyli schopni konat svìøené Boží dílo. Stejnì jako se modlíte vy za nás a naši službu, modlíme se i my za vás, aby Bùh požehnal vašemu zasvìcení se Jemu. V Kristu váš Richard Wurmbrand

[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn ètrnáct let v komunistickém žaláøi. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným køesanùm. Tento èlánek pochází ze starších materiálù. Redakènì upraveno.]

PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKE V DNES

Nigérie – svìdectví víry zpeèetìné krví

Krví potøísnìná Bible, která je na obálce tohoto èísla našeho bulletinu, je symbolem toho, co v souèasnosti znamená být køesanem na severu Nigérie. Bible byla nalezena v kostele sboru Deeper Life Church (stát Gombe), který 5. ledna 2012 pøepadli pøíslušníci islámské militantní skupiny Boko Haram. Onoho dne hovoøil duchovní jmenovaného sboru Chenma Ngwaba pøi ètvrteèním odpoledním shromáždìní, Sokoto když znenadání zaèali doKatsina Jigawa Borno vnitø kostela støílet okny Kano Yobe Zamfara 8 zabitých 26 zabitých tøi povstalci. „Støelba zaKebbi sáhla skoro každého, kdo Kaduna Bauchi Gombe se tam v tu chvíli nacházel,“ Niger 28 zabitých Adamawa prohlašuje Chenma, který 21 zabitých Plateau 182 zabitých sám pøišel pøi tomto inci99 raněných dentu o manželku a deseKogi 19 zabitých 20 zabitých tiletého syna. Útok naštìstí 19 raněných pøežila jeho šestimìsíèní dcerka. Bìhem útoku pøistáty s právem šaríja šlo o život ještì dalších ostatní státy osm vìøících a asi dvacet jich bylo postøeleno. 5

Po útocích v prosinci 2011, pøi kterých bylo zabito pìtaètyøicet køesanù a zranìno nejménì dalších sedmnáct, vyhlásila skupina Boko Haram ultimátum, v nìmž požadovala, aby se do tøí dnù vystìhovali ze severní Nigérie všichni køesané, jinak se stanou obìtí dalšího násilí. V následujících mìsících bylo pøi útocích na církve, køesanské vesnice a ètvrtì zabito minimálnì 342 køesanù. Vyobrazená mapa názornì ilustruje množství obìtí v jednotlivých regionech Nigérie. Navzdory takovým hrùzám se odvážní køesané ve státì Gomba odmítají podøídit diktátu strachu. „Køesané nejsou zastrašeni,“ prohlašuje reverend Soja Bewarang, president nigerijské denominace Church of Christ. „Vìøíme Písmu, ve kterém nás Ježíš pouèuje, že pokud pronásledovali jeho, budou tak èinit i jeho následovníkùm. Nejsme zastrašeni, ale naopak v tìchto podmínkách je naše víra spíše na vzestupu.“

U všech v nenávisti

Suleiman Abdulai je nigerijský køesan, který pronásledování pøijímá jako Ježíšovo zaslíbení. Jeho muslimská rodina na nìho naléhala, aby se Krista zøekl, a dokonce se ho – tìsnì pøedtím než se ho definitivnì zøekli – pokoušeli pøi jedné pøíležitosti zabít. Ale jak zaslíbil Ježíš v desáté kapitole Matoušova evangelia, Duch svatý mu sám poskytl slova, aby mohl dát správnou odpovìï tìm, kteøí ho obviòovali. A když se po nìm pídili ti, kteøí ho chtìli zabít, Pán se sám postavil na jeho obranu. Tøebaže víra v Krista pøipravila Suleimana o celou rodinu, svìtské vlastnictví i spoleèenskou reputaci, získal mnohem víc, když uposlechl Ježíšovy výzvy, aby na sebe vzal svùj køíž a následoval ho. Suleiman se narodil do bohaté muslimské rodiny na severu Nigérie. Chytrý mladý muž se sympatickým zevnìjškem rád používal svého nabroušeného jazyka a vysokého intelektu v disputacích s køesany, pøi kterých se je snažil znemožnit. Bláhovì se domníval, že èím více pokoøení køesanùm zpùsobí, tím vìtší pøíznì nebes se mu dostane. Postupnì se ale jeho dùvìra v islám zaèala vytrácet, zvláštì poté, co s jednou kolegyní z práce jménem Elisabetha navštívil køesanské shromáždìní. Tato první zkušenost s církevním spoleèenstvím uvrhla mladého muže do pochybností nad svou muslimskou vírou. Bìhem kázání mìl intenzivní pocit, že pastor hovoøí pøímo k nìmu a pøesnì popisuje jeho døívìjší konání. Suleiman byl po návštìvì shromáždìní doslova otøesen. Suleiman nyní káže v kostele, ve kterém kdysi pùsobil Pln hnìvu obvinil svoji kolegyni, že sama pastora køesan, který ho pøivedl ke Kristu 6

proti nìmu naoèkovala. Když to ale rezolutnì odmítla, rozhodl se, že kazatele sám podrobí zkoušce. Pøíští nedìli se nenápadnì vkradl bìhem bohoslužby do kostela a posadil se do zadních lavic. Ale znovu mu to pøipadalo, jako kdyby kazatel mluvil pøímo k nìmu. „Pastor øíkal vìci, které jsem nikdy nikomu o sobì neøekl,“ vzpomíná Suleiman. Po návštìvì pouhých dvou køesanských bohoslužeb byl pøinucen, aby hledal pravdu. Nakonec svùj život vydal Kristu, zaèal studovat Bibli a vyprávìl o své nové víøe tìm, kteøí byli ochotni ho vyslechnout. Když se k Suleimanovì rodinì donesla zvìst, že opustil islám, ihned byl pøí buznými vyhledán a vyslechnut. „Ty jsi uvìøil v Krista?“ ptali se Suleinama, který jim ochotnì vyprávìl o tom, co prožil. Ale jeho slova pøíbuzné ještì více popudila a zaèali na nìm vyzvídat, kolik mu prý v církvi dali za jeho obrácení penìz. „Nejde pøece o peníze,“ odporoval Suleiman, „v církvi ani peníze nazbyt nemají, ale dostalo se mi tam vnitøního svìtla.“ Rodina mu dala nìkolik týdnù na rozmyšlenou a také se obrátila na muslimské pøedstavitele s prosbou, aby se modlili za jejich odpadlého syna. Když se ale po nìkolika týdnech se Suleimanem žádná zmìna nestala, jeho otec na nìho udeøil, aby se svého nového náboženství okamžitì zøekl. Suleiman mu však øekl: „Není to možné, protože jsem nalezl pravdu.“ Následnì se rodina rozhodla, že pošle Suleimana na èas k jeho sestøe, která žila Saúdské Arábii, v nadìji, že by tam zase mohl „pøijít k sobì“. Když se mu ale dostalo od sestry nepøátelského pøijetí, odešel z jejího domu a odcestoval do Mekky, kde se snažil najít si práci. Aèkoli je do tohoto nejsvìtìjšího mìsta islámu dovoleno vstoupit pouze muslimùm, Suleiman s tím vzhledem k svému muslimskému jménu nemìl potíže. Pobyt v Mekce znamenal pro Suleimana definitivní rozchod s islámem. „Od té doby jsem vìdìl, že islám není od Boha,“ prohlašuje Suleiman. Když v Mekce pobýval v táboøe pro zahranièní dìlníky, doslechl se o jednom èlovìku, který v táboøe onemocnìl. „V islámu není obvyklé se modlit za nemocné,“ vysvìtloval Suleiman. „Ale já se rozhodl se za nìho modlit. Ten muž se mì zeptal, jak se chci za nìho modlit, a já jsem mu odpovìdìl, že se pomodlím ve jménu Isa (Ježíš).“ Protože byl tento èlovìk již zoufalý, nijak se nezpìèoval a souhlasil a po Suleimanovì modlitbì byl bezprostøednì uzdraven. „Øekl jsem mu, že jsem se stal køesanem a on mì pak vzal na rùzná místa v Saúdské Arábii, kde jsme spolu kázali.“ Oba muži vyprávìli evangelium kdykoli k tomu mìli dobrou a bezpeènou pøíležitost a ochotného posluchaèe. Suleimana to však táhlo zpátky do Nigérie, chtìl totiž požádat o ruku svoji bývalou kolegyni Elizabeth. Po svatbì vzal Elizabethu na návštìvu ke své rodinì. Ale jeho nejbližší zùstali vùèi nìmu i jeho køesanské manželce zcela odmítaví. V jednu chvíli se všichni kolem Suleimana sebìhli a køièeli na nìho, aby s køesanstvím skoncoval. „Zøekni se Krista, nebo tì zabiju,“ køièel na nìho jeho otec. Jeho tety plakaly a prosily ho: „Proè se ho nemùžeš zøíci? Tak alespoò pøedstírej, že se ho zøíkáš!“ 7

Elizabetha, která v tu chvíli sedìla ve vedlejším pokoji a slyšela, co se dìje, se doslova tøásla strachy. Byla si jista, že odtud nevyjdou živí. Jak hodiny ubývaly, Suleimanovi zaèaly pomalu docházet síly. „Když se nátlak mých pøíbuzných vystupòoval na nejvyšší míru, uslyšel jsem v duchu jasnì hlas, který mi øíkal: »Zapøeš-li mì pøed Na ulicích vìtších mìst v severní Nigérii jsou umístìny èlovìkem, zapøu tì pøed tyto pokyny ke chválení Alláha. Opodál stojící vrak svým Otcem«. Uvìdomil policejního auta, které se stalo cílem bombového jsem si, že Ježíš byl tam útoku, pak výmluvnì ilustruje jaký má islám ve sku- v onu chvíli se mnou.“ teènosti vliv na stabilitu této zemì. Pln dùvìry, že Bùh je v tu chvíli s ním, øekl Suleiman své rodinì: „Nehodlám zapøít toho, komu sloužím. Jsem pøipraven zemøít, nebo vím, že Kristus je zde, se mnou.“ V tu chvíli pocítil impuls, že má návštìvu ukonèit. Proto odešel do vedlejší místnosti, vzal svou ženu za ruku a oba odešli z jeho rodného domu. „Když jsme byli již venku, pobídl jsem manželku, a se radìji dáme na útìk.“ Tímto nenadálým útìkem se oba novomanželé zøejmì vyhnuli smrtelnì nebezpeèné konfrontaci se Suleimanovou rodinou. Ale pøíbuzní Suleimana stejnì na pokoji nenechali. Aèkoli jim nesdìlil svoji novou adresu, podaøilo se jim ji vyslídit na jednom úøadì. Jednoho dne, když nebyl Suleiman naštìstí doma, dorazilo k jeho pronajatému domu nìkolik ozbrojených mužù. Ti celý dùm prohledali, ale když doma nikoho nenašli, zmizeli. Sousedé pak Suleimanovi povìdìli, co se u nìho doma dìlo. Suleiman pochopil, že unikl smrti jen díky Boží ochranì. „Tato zkušenost mì ještì více posílila a pohnula mì, abych sloužil Bohu opravdu celým svým srdcem.“ Když se Suleimanovým rodièùm nepodaøilo syna dostihnout a zabít, veøejnì se ho zøekli. Dnes o deset let pozdìji se jeho dìti se svými prarodièi dosud ani jedinkrát nesetkaly a jeho manželka je od té nešastné návštìvy také nevidìla. „Musel jsem opustit svoje rodièe, které jsem mìl tak rád… a to mì ještì dnes velice trápí,“ øíká Suleiman. „Jsem nyní zcela odøíznut od svých sourozencù i celé své bývalé komunity. Když jsem tehdy odevzdal svùj život Kristu, zamknul jsem se ve svém pokoji a hoøce jsem plakal. Nebylo to kvùli tomu, že jsem jen ztrácel, ale kvùli tomu, že nejsou na cestì do nebe.“ Suleiman je nyní evangelistou a veøejným øeèníkem, který vydává svìdectví o své víøe v Krista, rozdává Bible, diskutuje se všemi zájemci o náboženských otázkích a rovnìž povzbuzuje ty, kteøí podobnì jako 8

on opustili islám a pøijali køesanství. Suleiman prohlašuje, že cítí povinnost varovat druhé pøed falešným náboženstvím a naléhat na nigerijské køesany, aby ke svým muslimským spoluobèanùm pøistupovali v duchu Kristovy lásky. Øíká tìmto vìøícím: „PoSuleiman se celou rodinou schází každé ráno ke spokud nedokážu zmìnit nic leèné modlitbì. Prosil nás o pøímluvné modlitby za ani u sebe, jak mohu chtít svoji rodinu, která prochází nejednou tìžkostí. mìnit nìco ve svìtì?“ Situace je taková, že øada muslimù, kterým Suleiman vydává svìdectví, jeho poselství pøijímá, vìtšina z nich se ale zalekne veøejného vyznání své víry. Vìdí, že pokud tak uèiní, budou na tom s velkou pravdìpodobností jako Suleiman: zøeknou se jich nejbližší pøíbuzní, dostanou veøejnou nálepku a stanou se terèem násilných útokù islámských extrémistù. Avšak Suleiman se nenechává sžírat strachem, protože ví, komu uvìøil, a má pevnou víru v Boží ochranu. V evangeliu našel odpovìï na vnitøní nepokoj, který se ho zmocòoval. Nyní je pøesvìdèen, že køesané v Nigérii nedìlají zdaleka všechno, aby vydali svìdectví svým muslimským spoluobèanùm. „Nemìli bychom být ustrašení, když nìkomu svìdèíme o Kristovì lásce,“ prohlašuje Suleiman. „Máme pøece na své stranì moc Boží, když se snažíme oslovovat umírající svìt kolem nás.“ V tomto roce se chce Suleiman zamìøit na rozhovory z rùznými muslimskými pøedáky. „Kdokoli by mì zabil jako islámského odrodilce, bude jeho odmìna dvojnásobná,“ prohlašuje. „Ale my se bát nebudeme. Budeme jim kázat evangelium.“ Suleiman nás také poprosil o pøímluvné modlitby za svoji ochranu, souèasnì ale jedním dechem dodal: „Pro mne je smrt ziskem.“

Hledání vìèné slávy

Køesané v severní Nigérii vìdí, že jsou obklopeni temnou øíší islámské ideologie a jsou si dobøe vìdomi toho, že mohou kdykoli pøijít o život. Tøebaže vztah mezi køesany a muslimy rùzných domorodých kmenù byl po léta napjatý, islámské sekta Boko Haram se snaží ještì více eskalovat rùznými násilnými èiny na køesanech, policistech nebo vládních úøednících. Jméno této organizace, které je kombinací arabštiny a jazyku hausa, se pøekládá jako „západní vzdìlání je zakázáno“. Boko Haram si vzala za cíl vymýtit ze zemì západní vliv, k nìmuž samozøejmì poèítá i køesanství. Gloria Daudaová uprchla s celou rodinou v lednu tohoto roku ze státu Yobe a snažila se nalézt nìjaké bezpeènìjší místo pro život. Oba manželé 9

mìli pøitom dobrou práci, Gloria byla zdravotní sestrou a její manžel hlavním lékaøem na chirurgickém oddìlení. Jako èlenové malé køesanské minority v Yobe, kteøí navíc žili v pøíhranièní oblasti, kde skupina Boko Haram má svoji základnu, již delší dobu cítili nutkání tuto oblast opustit. Pozdìji byli navíc svìdky, jak teroristé ve státì Yobe znièili stovky kostelù, kdy z pùvodního poètu 488 budov zùstalo pouhých osm. „Nikdo si netroufnul odhadnout, kdo další se stane cílem jejich násilí,“ prohlašuje Gloria. „Oni sice prohlašují, že mají spadeno na vládu, ve skuteènosti však jejich útoky míøí na køesany.“ A když skupina Boko Haram vydala prohlášení, že všichni køesané musí opustit sever Nigérie, a škola, kam jejich dìti chodily, byla vypálena teroristy, rozhodla se rodina definitivnì k odchodu. Uchýlili se do mìsta Jos, kde poèet køesanù a muslimù je pøibližnì vyrovnaný. Jenže ani mìsto Jos nebylo ušetøeno nepokojù a v uplynulých letech zde došlo k øadì násilných støetù a bombových útokù na církev. Když Gloria se svou rodinou dorazila do Jos, ubytovali do hotelu Tati, ve kterém vláda zøídila bydlení, asi pro stovku køesanských rodin, které musely uprchnout ze svých domovù. Rodina obývala malý pokojík s pøilehlou koupelnou. K dispozici byl rovnìž spoleèný dvùr hotelu, kde si obyvatele mohli vaøit na otevøeném ohni nebo povìsit prádlo. Když manželé odešli do Jos, zanechali doma Gloriinu dvaadvacetiletou neteø jménem Hajara, která pøedtím bydlela s nimi. Hajara byla také jediným køesanem v pøíbuzenstvu. Její muslimští rodièe byli velmi chudí, a tak Hajara pomáhala Glorii s výchovou dìtí. A když se pak rodina uchýlila do Jos, dohodla se nejprve Gloria s Hajarou, že zùstane doma a bude pomáhat svým rodièùm. Avšak o mìsíc pozdìji Hajara zatelefonovala Glorii a prosila ji, zda by nemohla pøijet za nimi, protože si již na nì zvykla a postrádala je. A tak se k nim 25. února tohoto roku Hajara opìt pøipojila. Celý veèer si potom radostnì hrála se ètyøletou dcerkou Glorie Shiprou. Následujícího rána se rodina hodlala zúèastnit bohoslužeb, které se konaly již od sedmi hodin v hlavním kostele nigerijské denominace Church of Christ. Gloria vzala Hajaru, Shipru a jejich sedmiletého synka Jedidiaha jejich autem, zatímco Gloriin manžel Dauda èekal na jednoho z pøátel, který ho mìl vzít do kostela pozdìji. Když bohoslužby zaèaly, sedla si Gloria do pøeplnìného hledištì, kde se v tu chvíli maèkalo nìkolik, stovek vìøících. Hajara pak odvedla dìti do nedìlní školy. Gloria si ještì všimla, že když se Hajara vrátila, posadila Hajara pomáhala Glorii s vý- se na jedno uprázdnìné místo u dveøí. Deset minut po sedmé hodinì budovou chovou ètyøleté dcerky Shipry. otøásl výbuch. Prostory kostela byly napl10

nìny kouøem prachu, jak betonové a døevìné trosky dopadly na podlahu. Gloria ohluchlá výbuchem se v první chvíli otoèila, aby se podívala po Hajaøe. Ale nevidìla ji. Napadlo jí, že Hajara se šla podívat po dìtech do nedìlní školy, a proto bìžela tam. Ubezpeèila se, že dìti jsou v poøádku, ale Hajara nebyla k nalezení. Gloria odved- Zbytky auta, ve kterém sebevražedný útoèník odpálil la dìti do auta a pak se vrá- smrtící nálož, která pøipravila o život Hajaru. tila, aby se znovu podívala po své neteøi, ale nikde ji nenašla. Pozdìji, když také dorazil Gloriin manžel, bylo ohlášeno místním kostelním rozhlasem, že došlo k sebevražednému útoku. Zoufalé rodiny hledaly své postrádané pøíbuzné, zatímco ostatní prohledávali zbytky auta, které útoèník naplnil výbušninami a odpálil na parkovišti pøed kostelem. Všude kolem se válela spousta zbytkù nejrùznìjších vìcí a také množství støepù z roztøíštìných skel zaparkovaných aut. „Bylo to hrozné,“ vzpomíná Gloria, „radìji jsme odsud utekli.“ Pak se Gloria dovìdìla dìsivou zvìst, že v troskách u dveøí bylo nalezeno mrtvé tìlo Hajary. Gloria vzpomíná, že se v tu chvíli zhroutila na zem a køièela zoufalstvím. „Celý týden jsme skoro vùbec nejedla. Zùstala jsem ležet v posteli a nechtìla jsem nikoho vidìt. Hlavou se mi honila nutkavá otázka: »Jak mùže Bùh dopustit, aby se nìco takového stalo jeho lidu?« Byla jsem plná bezmocného hnìvu.“ „Postupem èasu jsem se ale z toho šoku zaèala vzpamatovávat. Ale skuteènost, že nás Hajara musela tak mladá opustit, byla velmi bolestivá. Bible øíká, že i když budeme procházet nejrùznìjšími vìcmi, bude stát Pán pøi nás a bude nám pomáhat.“ Gloria by si nikdy nevybrala, aby trpìla právì tímto zpùsobem, ale nyní ví, že vìøící v Krista musí poèítat i s takovými zkouškami, které provìøí zralost naší víry. Následující nedìli se Gloria s celou rodinou opìt úèastnila bohoslužeb. Rodina Glorie žije stále s dalšími uteèenci v Jos. Když K oné tragické události ješ- pøišla o svoji neteø Hajaru, poznala teprve sílu spotì poznamenává: „Hajara leèenství, když se ji mnozí køesané snažili potìšit. 11

Køesané v nigerijském mìstì Kaduna se scházejí ve svém kostele i pøes to, že byl vypálen muslimskými militanty.

byla dívka z chudých pomìrù, která zemøela èestnou smrtí muèedníka. Vím nyní, co je to být pronásledován, ale také vím, co to znamená duchovní uzdravení. Vždy nás na konci cesty èeká vìèná sláva.“ Hlas muèedníkù slouží pronásledovaným nigerijským køesanùm, k nimž patøí Suleiman nebo Gloria, kteøí žijí v každodenním ohrožení.

Hlas muèedníkù pamatuje o tìchto Vánocích na nigerijské køesany

22. ledna tohoto roku probudil obyvatele mìsta Tafawa Balewa (stát Bauchi) zvuk støelby a detonací. Pøíslušníci skupiny Boko Haram napadli v tu chvíli kostel Evangelikální církve Západní Afriky (ECZA) a k nìmu pøilehlé domy. Pøi útoku bylo zabito sedm køesanù. Tøebaže byli vìøící tohoto dvoutisícového mìsta útokem muslimských extrémistù zarmouceni a vyburcováni, pøekvapeni pøíliš nebyli. Již dlouhou dobu zde s nimi bylo zacházeno jako s obèany druhé kategorie – byli propouštìni z práce, byl jim odpírán pøístup k vodì a množila se i fyzická napadení. „Již tøi roky tady nemáme žádný klid,“ prohlašuje jeden z tamních obyvatel. „Každý den budeme muset znovu pøecházet z jednoho místa na druhé.“ Když musejí dospìlí snášet takové tìžkosti, trpí tím pochopitelnì nemálo i jejich dìti. „Podívejte se na naše malé dìti, nemáme èas, abychom si s nimi sedli a uèili je Božímu slovu,“ povzdechla si jedna z matek. Pastoøi ve strachu pøed útoky extrémistù zkracují bohoslužby, jak jen to jde. Pøed ètyømi lety nálož nastražená v nedìlní škole vážnì poranila malého chlapce, který se ji snažil vynést ven. Výbušnina mu však detonovala v ruce a zpùsobila mu vážné poranìní rukou. Dìti køesanù rovnìž èelí problémùm kvùli své víøe i v køesanských školách. Muslimští výrostci nìkdy házejí na školní budovy kameny anebo schválnì vykonávají tìlesnou potøebu v prostorách pøed školami. Køesané v Tafawa Balewa touží, aby v jejich mìstì vládl pokoj, a tak se obracejí i na køesany v ostatních èástech svìta a prosí je o pøímluvné modlitby. „Tito lidé nás zámìrnì všemožnì sužují, proto vás prosíme, abyste pamatovali na nás v našem pokoøení,“ prohlašuje jedna tamní prostá køesanka. Každý rok o Vánocích vybíráme s našimi partnerskými organizacemi urèitý region, ve kterém pak rozdáváme mezi dìtmi pronásledovaných køesanù vánoèní balíèky a pøivážíme i další studijní a evangelizaèní materiály pro horlivé církevní pracovníky. V tomto roce jsme se rozhodli podpoøit nigerijské køesany, kteøí v poslední dobì èelí stále 12

vìtšímu pronásledování. Podle Komise amerického ministerstva zahranièí pro náboženskou svobodu došlo v Tafawa Balewa jen za uplynulých rok k tøiadvaceti útokùm na køesanskou komunitu. Kromì toho mnoho vìøících z obavy pøed násilím z této oblasti uprchlo. Tito køesané vìtšinou podobným èinem ztratili takøka veškeré své vlastnictví. A tak naše vánoèní balíèky budou jistì povzbuzením jak pro dìti, tak dospìlé. Máme však i balíèky pro angažované køesanské pracovníky. Oba typy balíèkù budou distribuovány ve státech Plateau, Bauchi (sem patøí i mìsto Tafawa Balewa), Kano, Maiduguri a Gombe. Všude tam procházejí køesané stále vìtším množstvím protivenství. – Hlas muèedníkù, USA, listopad 2012 Z AKTIVIT HLASU MUČEDNÍKŮ

Nepál Rozdávání Biblí

Pracovníci Hlasu muèedníkù rozdali v srpnu tohoto roku ve venkovských oblastech Nepálu na dva tisíce Biblí. Jeden z tamních pastorù, který má na starosti na tøináct sborù, vyprávìl, jak se vydal na cestu do hlavního mìsta Káthmándú, aby se tam pokusil získat alespoò Bible v antikvariátech. Ve spoleèenstvích, které spravuje vlastní Bibli jen 38 vìøících z celkového poètu více jak 600 køesanù. Právì když byl v Káthmándú, dovìdìl se o našem biblickém projektu a pøedložil nám jména 634 vìøících, kteøí potøebují Bibli. Velmi se podivil nad tím, že køesané dostanou tyto Bible zdarma. V Nepálu jsou køesanští konvertité, kteøí opouštìjí islám nebo buddhismus, považování za asociální živly a èasto jsou i veøejnì zbiti. Proselytismus je zde dokonce protizákonný a tìm, kteøí jsou z nìho obvinìní, hrozí až tøíletý trest vìzení. Tøi mìsíce poté, co zmiòovaný pastor pøedložil žádost o Bible, dorazili zástupci Hlasu muèedníkù do jeho domovské vesnice. „Stále ještì mám pøed oèima ten den, kdy jsem dorazil do Káthmándú, abych tam sehnal alespoò nìkolik Biblí z druhé ruky,“ napsal nám onen pastor. „Nyní zde ale máme všichni nové krásné Bible. Tohle není jen tak lecjaké požehnání, ale je to pøímo naplnìní Božího plánu v našich životech.“ Tento Nepálští vìøící si vdìènì odnášejí své nové Bible. 13

pastor nám rovnìž napsal, že se vìøící jeho kongregace zavázali k modlitbì, aby i další potøební køesané v Nepálu mohli prožít podobnou radost a v rámci našeho projektu koneènì dostat vlastní Bible. – Hlas muèedníkù, USA, listopad 2012

Vietnam Odvaha víry

Když Hlas muèedníkù vydal v USA svùj první bulletin, tisíce Amerièanù v té dobì bojovalo v jihovýchodní Asii ve snaze pøedejít komunistické hrozbì v této oblasti. Po znovusjednocení Vietnamu v roce 1976 pod komunistickou vládou bylo na køesany pohlížena jako na agenty západního imperialismu a vlivu a stali se proto pøedmìtem brutálního útlaku. Podobnì jako Èína i Vietnam pøijal „komunistický kapitalismus“, aby mìl podíl na zisku na svìtových trzích. Vláda rovnìž pozmìnila svoji veøejnou rétoriku ohlednì náboženství, ovšem jen z toho dùvodu, aby tak ještì více otevøela cestu vietnamskému exportu. Nedávno naši pracovníci navštívili Vietnam a zúèastnili se nelegálních shromáždìní jedné køesanské kongregace, která se otevøenì schází ve své vlastní budovì, a pøitom úøady do bìhu sboru takøka nezasahují. Kromì toho vláda v uplynulých letech rovnìž povolila nìkolik velkých shromáždìní, kdy se k bohoslužbám nebo k evangelizaèním shromáždìním sešly tisíce lidí. Nicménì se poøád ještì stává, že úøady na poslední chvíli stáhnou vydané povolení pro veøejné shromáždìní a pak zastavují autobusy plné køesanù, kteøí na shromáždìní pøijíždìjí z velkých mìst. Zatímco se situace køesanù ve Vietnamu postupnì zlepšuje, což platí zejména pro ty z velkých mìst, situace vìøících na venkovì, k nimž patøí i ti, kteøí žijí mezi více jak padesátkou etnických skupin, zùstává stále neutìšená. Tito kmenoví vìøící vìtšinou èelí pronásledování jak kvùli své etnické pøíslušnosti, tak i kvùli svému køesanskému vyznání. Jedním z tìchto kmenových vìøících je i bratr Vue, pro kterého nebylo nijak snadné studovat Bibli ve vietnamštinì. Když se doslechl, že na jihu zemì lze sehnat Bible pøímo v jazyku jeho kmene, rozhodl se obìtovat všechny Shromáždìní vietnamských køesanù z kmene peníze, které jeho rodina Hmong. Hlas muèedníkù zásobuje kmenové køesany ve Vietnamu jak literaturou tak rùznou mate- uspoøila na obživu, a vydat se na skoro dva tisíce kiloriální pomocí. 14

metrù dlouhou cestu, aby si mohl tuto Bibli opatøit. Vue byl pøesvìdèen, že jeho rodina potøebuje duchovní chléb života více než rýži. Chtìl také pøivézt Bibli nejen pro svoji potøebu, ale doufal, že pøiveze výtisky i dalším vìøícím z vesnice. Když Vue Bible skuteènì sehnal, naplnil jimi svùj batoh a vydal se na zpáteèní cestu. Ale jen nìkolik kilometrù pøed domovem byl zadržen hlídkujícími policisty, kteøí u nìho nalezené Bible zkonfiskovali a Vua vzali do vazby. A když byl nakonec po deseti dnech propuštìn, vydal se Vue na zbývající cestu domù bez Biblí, bez penìz a tedy bez zaopatøení pro své nejbližší. A tak se rodina musela po nìkolik dní živit jen z toho, co si našli v džungli. O jejich situaci se však dovìdìli vìøící z jejich vesnice, kteøí jim pøišli na pomoc. Vue, který prohlašuje, že jeho rodina se ocitla bez potravy již nìkolikrát, pokraèuje ve zvìstování evangelia ve svém okolí. Tøebaže ho policie zatkla již nejménì ètrnáctkrát, Vue prohlašuje, že žádný strach nepociuje, protože je pøesvìdèen, že mu Pán vždy znovu pomùže. „Když jsem byl ve vìzení,“ vzpomíná Vue, „chválil jsem nepøetržitì Boha a setrvával jsem v tom pøesvìdèení, že je-li to Boží vùle a Pán mì tam chce mít, pak se nebudu nikterak zdráhat tam zùstat.“ Jelikož tito kmenoví køesané žijí ze svého obecenství s Kristem, jejich víra promlouvá k srdcím ostatních vesnièanù. Právì takoví lidé, kteøí vzhledem k své chudobì žijí jen na okraji spoleènosti, jsou pøedmìtem zájmu Ježíše Krista, který opustil nebesa a vlastní krví zaplatil výkupné za svùj lid. – Hlas muèedníkù, USA, listopad 2012 ZPR ÁV Y ZE SVĚTA TURKMENISTÁN Policejní zátah a pokutování vìøících V nedìli 23. záøí pøepadli policisté uniformovaní i v civilu dùm jedné baptistické rodiny ve mìstì Tašauz (Dasoguz) na severu zemì v dobì probíhajícího shromáždìní. Vlastníka stavení, sedmasedmdesátiletého Begjana Shirmedova policisté potupnì chytili za límec a vyvlekli z jeho domu. Kolem patnácti vìøících bylo následnì vyslechnuto a policie jim zabavila náboženskou literaturu. Když se osmašedesátiletá Begjanova manželka ohradila proti hrubému zacházení, zaèali ji policisté tlouci do rukou, dokud nezaèala krvácet. Zaèátkem mìsíce v tomtéž mìstì pro-

vedla policie zátah na jiné náboženské setkání v soukromém domì. Pøi tomto incidentu byli tøi køesané pokutováni za porušení „zákona o náboženských organizacích“. Výše pokuty za odmítání úøední registrace náboženskou spoleèností anebo za úèast na neregistrovaném shromáždìní má podle pøíslušné vyhlášky tvoøit pìti až desetinásobek minimální mzdy. Jeden z pokutovaných køesanù jménem Oleg Piyashev, který má jak ruské tak turkmenské obèanství, pøicestoval do Turkmenistánu právì z Ruska. Tomu úøady ještì téhož dne na letišti zabránily nasednout do letadla a opustit Turkmenistán. – Hlas muèedníkù, Kanada, 4. øíjna 2012 15

ÍRÁN Propuštìní pastora Nadarkhaniho, avšak zatýkání a vìznìní køesanù pokraèuje Podle zpráv byl íránský pastor Youcef Nadarkhani, který byl uznán vinným z odpadlictví a v roce 2010 odsouzen k trestu smrti, propuštìn z vìzení. Na soudním líèení 8. záøí bylo jeho obvinìní z odpadlictví staženo. Byl však odsouzen vzhledem ke svým evangelizaèním aktivitám k tøíletému trestu. Avšak èas, který již ve vìzení strávil (dva roky a jedenáct mìsícù) se mu zapoèetl k jeho novému trestu. Soud také pøijal penìžní kauci a propustil ho o jeden mìsíc døív. Pastor Youcef se tak mohl opìt pøipojit ke své manželce a dvìma dìtem. Podle obdržených zpráv však dochází i nadále k alarmujícímu nárùstu represí vùèi køesanùm v Íránu. V posledních týdnech se množí pøípady jejich zatèení. Lze doložit, že od roku 2010 bylo v Íránu prokazatelnì zatèeno a uvìznìno kolem tøí stovek køesanù. Sedm køesanù bylo zadrženo a dáno do vazby bìhem modlitebního setkání, když bezpeènostní síly obsadily dùm ve mìstì Šíráz v provincii Fars. Pìt dalších køesanù skonèilo ve vìzení Abdel-Abad již pøed osmi mìsíci, když je policie zadržela rovnìž bìhem zátahu na domácí shromáždìní v Šírázu. Tito vìøící byli obvinìni z organizování ilegálních skupin, úèasti na ilegálních církevních setkáních, z podnìcování druhých k odporu vùèi islámskému zøízení a ze znevažování svatých postav islámu pøi køesanské evangelizaci. Mezitím byl z vìzení propuštìn køesanský umìlec Vahid Zarday, který nyní èeká na soudní proces. Tento køesanský konvertita je uznávaným hudebním skladatelem a byl rovnìž zatèen i se svou manželkou na jednom setkání podzemní církve. Po svém zatèení byl ihned pøevezen do vìzení Vakil-Abad, které je nechvalnì známé svou pøe16

plnìností, chabou hygienou, pokoøováním vìzòù a hromadnými popravami. – Hlas muèedníkù, Kanada, 18. øíjna 2012 INDIE Dva útoky na køesany Skupina køesanù v indickém státì Maháráštra se nedávno stala terèem útoku, pøi kterém byli tito vìøící zbiti a obvinìni z násilného obracení lidí na køesanskou víru. Útoèníky byli hinduistiètí fundamentalisté, kteøí na tyto køesany pøepadli pøi modlitebním shromáždìní a bili nejenom muže, ale i ženy a dìti. Jeden z køesanù musel být následnì hospitalizován. Místní hinduistiètí pøedáci se snažili køesany pøemluvit, aby nepodávali trestní oznámení s odvoláním na zachování pokoje v osadì. Pozdìji však sami obvinili køesanského pastora Ruzi D’souza a další církevní pøedstavitele, že se podíleli na násilných konverzích, což je v Indii nejvíce rozšíøené zástupné obvinìní køesanù. Na základì této žaloby pak místní policie zatkla jedenáct køesanù. Navíc podle zpráv hinduistiètí aktivisté napadli ještì týž veèer dùm pastora a znovu zaútoèili na pøítomné vìøící a pøivodili jim nìkolik zranìní. Pøi jiném incidentu zaútoèili hinduistiètí extrémisté na asi dvacítku køesanù bìhem køestního shromáždìní v oblasti Balasore (stát Odisha). Extrémisté vtrhli uprostøed probíhajícího obøadu a zaèali tlouci a slovnì urážet pøítomného pastora i další shromáždìné køesany. Když se na místo dostavila policie, pøinutila køesany nasednout do nákladního automobilu a odvezla je k výslechu. Zadržení køesané byli obvinìni na základì zákona proti náboženským konverzím, který byl v tomto indickém státì pøijat, a který zakazuje náboženské konverze provádìné „násilím, pøemlouváním nebo oklamáním“. Tento diskutabilní zákon je pak velmi èasto zneužívám proti køesanùm. – Hlas muèedníkù, Kanada, øíjen 2012

BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ

Zachovávání spoleèné harmonie „Aby všichni byli jedno.“ (Jan 17,21) Britské vydavatelství New Society provedlo pøed èasem psychologický výzkum v hudebních orchestrech. Ten pøekvapivì ukázal, že hráèi na dechové a strunné nástroje mají vìtšinou o sobì vzájemnì špatné mínìní. Hráèi na døevìné dechové nástroje, zvláštì hobojisté, jsou zase svými kolegy v orchestru považováni za neurotiky. Podobnì houslisté a violisté chovají jedni k druhým nevrlý a odmítavý postoj. Je potom zvl᚝ zajímavé, že tito lidé mající sklon k vzájemné nevraživosti, dokážou v rámci celku vytvoøit tak efektní øád a harmonii. V okamžiku, kdy dirigent pozdvihne svojí taktovku, všechny tyto negativní emoce ustupují. Nyní je na poøadu jediná spoleèná vìc: úspìch koncertu. Je tomu tak, že dìti tohoto svìta jsou obèas moudøejší než dìti svìtla. Je logicky nevyhnutelné, že køesané, muži i ženy, tak rozdílných pùvodù, temperamentù, životních zkušeností, kulturní úrovnì, národù, ras, a sociálních tøíd spolu v mnoha vìcech i pocitech nesouhlasí, ba cítí jeden vùèi druhému nepøátelství. Nejsme pøece jen úèastníky božské pøirozenosti, ale jsme také i lidé. Avšak tato lidská stránka by mìla být odložena ku prospìchu spoleèného uctívání Boha a spoleènému úsilí sloužit Bohu. Zeptejte se sami sebe, co je vìtší: úèel, kterému spoleènì sloužíme, anebo záležitost, ve které se lišíme? Pak jistì pøijmete ten správný postoj lásky. – Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights Mùžete nám psát na naši e-mailovou adresu: [email protected] [email protected] Navštivte nás na Facebooku: www.facebook.com/hlas.mucedniku Další informace v angliètinì lze najít na internetových adresách: www.persecution.com www.persecution.net Starší èísla v elektronické podobì naleznete na internetové adrese: www.hlas-mucedniku.cz

MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY Skryté kameny v základech církve HENRY MARTYN – 16. øíjna 1812 Henry Martyn se vydal do Indie v dobì, kdy misionáøe považovala Britská východoindická spoleènost (BVS) za hrozbu svých obchodních zájmù. Avšak Bùh urèil Henrymu životní cestu, na které mìl být prospìšný jak BVS, tak indickému lidu. V roce 1805 odešel do Indie jako kaplan BVS, což bylo postavení, které mu umožòovalo pøekládat Nový Zákon do urdštiny, arabštiny a perštiny. Avšak jeho práce vyžadovala veliké obìti, které musel v prùbìhu šesti let strávených v Indii èasto pøinášet. První ètyøi roky kázal Henry Martyn Evropanùm a Indùm v rámci svého vojenského postu. V té dobì také založil školu a poèal se svým pøekladem Nového Zákona do urdštiny. Martyn byl pøesvìdèen, že pokud nevìøící budou moci èíst Bibli ve svém jazyce, dokáže jim Písmo zastínit jiné náboženské texty, napøíklad korán. Navzdory rùzné kritice trávil Martyn množství èasu s místním obyvatelstvem,

které uèil o Ježíši Kristu. Martynovi se však èasto stýskalo po domovì a propadal i depresím, jak lze vyèíst z jeho deníku, nebo byl daleko od rodiny a neženatý. Pøesto byl rozhodnut zùstat v Indii dokud ho Pán nepošle nìkam jinam. „Cítím, že všechna pozemská spojení jsou nedùležitá,“ napsal pøi jedné pøíležitosti, „jsem narozen pouze pro Boha.“ V roce 1811 Henry odplul do Persie v nadìji, že se tam zlepší jeho chatrné zdraví, a rovnìž že bude moci dál pilovat svùj perský pøeklad Nového Zákona. Jeho snem bylo pøedat tento Nový Zákon perskému šáhovi, což se mu ale nikdy nesplnilo. V následujícím roce se Martyn vydal po souši do Anglie. Doufal, že se v domácím prostøedí vylepší jeho tuberkulóza. Svou vlast již ale nespatøil. Zemøel 16. øíjna 1812, když se svými prùvodci dorazil do tureckého mìsta Tokat. Bylo mu jednatøicet let. Henry Martyn vìdìl, že jeho práce není zbyteèná. V den svých posledních narozenin si do deníku poznamenal: „Slovo Boží si našlo svoji cestu do Persie, a posílá-li je tam Pán, není v satanovì moci zabránit mu v jeho postupu.“

Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka. V prosinci vychází dvojèíslo. Toto periodikum je registrováno u Ministerstva kultury ÈR pod evidenèním èíslem MK ÈR E 12970 Bulletin vydává obèanské sdružení POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI

K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm • informovat veøejnost o pronásledování køesanù • podporovat vydávání literatury, která vypovídá o køesanských muèednících a svìdcích víry. Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian Association (ICA). Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židùm 13,3: 1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu

pronásledováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci. 2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám køesanských muèedníkù. 3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování køesanù v totalitních zemích a problémových oblastech. 5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných na køesanech. Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese: Hlas muèedníkù pošt. pøihrádka 21 377 01 Jindøichùv Hradec Úèet pro dobrovolné pøíspìvky: ÈSOB Jindøichùv Hradec è. ú.: 131257607/0300