HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A
4 / 2012
Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3
Poehnání pláèe Svìdectví køesanù v Nigérii Z aktivit Hlasu muèedníkù Zprávy ze svìta
Nakladatelství STEFANOS nabízí: Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha. A5, 134 stran, cena 77 Kè. Richard Wurmbrand – Vítìzná víra Inspirující ètení na téma køesanské víry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè. Ken Anderson – Smìlý jako beránek ivotní pøíbìh známého èínského køesanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti. Váz. broura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè. John Bunyan – Milost pøehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè. John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf ivotní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná broura, 12×19 cm, 232 stran, cena 175 Kè. Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù v Sovìtském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè. Richard Wurmbrand – Kristus na idovské cestì Autor sám idovského pùvodu uvauje na idovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè. Sam Wellman – William Carey Kniha o ivotì anglického misionáøe v Indii. Vázaná broura, 12×19 cm, 160 stran, cena 167 Kè. Hans Martin Braun – Let pøes hranice Napínavý román z prostøedí ruské podzemní církve se špioná�ní zápletkou. Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2.vydání, cena 138 Kè
Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav historie køesanství. Vázaná broura, 12×19 cm, 112 stran, cena 165 Kè. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovìtské tajné sluby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou oponou“. A6, 230 stran, cena 83 Kè. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky v japonském zajetí za druhé svìtové války. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kè. Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem o hlubinách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè. Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná broura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kè Bratr Andrew – Pašerákem ve slubách Nejvyššího Kniha popisuje zaèátky sluby bratra Andrewa. Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali zajímat o utrpení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnì pomohla nalézt víru v Jeíše Krista. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str., cena 245 Kè
Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si mùete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky. Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz)
HLAS MUÈEDNÍKÙ 4 / 2012 FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:
Tato krví potřísněná Bible byla nalezena v nigerijském kostele, který byl přepaden příslušníky militantní islamistické skupiny Boko Haram..
RICHARD WURMBRAND NAPSAL
Poehnání z pláèe Blaze tìm, kdo pláèou, nebo oni budou potìšeni. (Matouš 5,4)
Naši milovaní! setkali jste se nìkdy s køesanem, který by prosil Boha o poehnání pláèe? Neádáme obvykle mnohem spíše poehnání radosti èi rùzných uspokojení? Naše organizace Hlas muèedníkù pøináší velmi neobvyklé myšlenky lidí, kteøí ádají o poehnání plynoucí z pláèe. Mnozí z tìchto muèedníkù by mohli ít pokojným a moná i radostným ivotem. Zøekli se však rùí, které dostávají ostatní, a nechali si pro sebe jen trní. Pochopili, e nic neoslavuje Jeíše více, ne kdy jsou podobni tomu jedinému Králi, který si pro sebe zvolil trnovou korunu. Nìkteøí køesané ijí v dobrovolné chudobì, aby se tak mohli pøiblíit ostatním. Jiní ijí ivot naplnìný modlitbou a neutrácejí èas v neuiteèných konverzacích. Zøíkejme se zbyteèných slov o neuiteèných vìcech. Jeíš jednou øekl: „… z kadého planého slova, je lidé promluví, budou skládat úèty v den soudu“ (Matouš 12,36). Kdo z nás pøi takovém soudu obstojí? Letos na jaøe podøezali fanatiètí muslimové v Alíru sedm køesanù, kteøí neøekli proti svým vrahùm jediné slovo ani neebrali o své ivoty. Namísto toho slyšeli veliký chór oslavených muèedníkù všech dob, volající: „Pojïte, pøidejte se k naší písni!“ Tito obìtaví vìøící šli do Afriky s vìdomím, jaká tam na nì èíhají nebezpeèí. Tisíce bílých køesanù se ji na tomto nešastném kontinentì stalo muèedníky. Byli si však také vìdomi, e mu s èernou pletí riskoval svùj ivot, aby z vìzení zachránil proroka Jeremiáše, nebo e jiný Afrièan, Simon z Kyrény, nesl Jeíšùv køí na Golgotu (Jeremiáš 38,12; Matouš 27,32). Jak milé a pøíjemné jsou v Jeíšových oèích tváøe tìchto oddaných muèedníkù, zavradìných v Alíru! Milovali ho nejkrajnìjší láskou. Nejkrajnìjší láska není nikdy uspokojena, ale touí po lásce stále vìtší. Je lépe mít tuto stále rostoucí lásku k Jeíši ne naplnìnou lásku tohoto svìta. 1
Jan Stanesku
Mùj nìkdejší spoluvìzeò, rumunský diakon Jan Stanesku, se pro svou víru dostal do vìzení. Plukovník Albon, øeditel tábora nucených prací, obdrel informaci, e se nìkdo odváil kázat ve vìzeòské cele. Nechal se zavést do udané cely, aby osobnì odhalil viníka. Mìl sebou prut na mrskání vìzòù a kdy se nikdo nepøiznal, øekl: „Dobrá, budou zmrskáni všichni.“ Na jednom z koncù cely nastala obvyklá procedura provázená køikem a slzami. Kdy pøišla øada na Staneska, øekl mu plukovník: „Ještì nejsi pøipraven? Okamitì se svleè!“ Stanesku odpovìdìl: „Je Bùh v nebesích a ten vás bude soudit.“ V tu chvíli by byl jeho osud zpeèetìn a urèitì by ho utloukli k smrti. Ale právì v ten okamik vstoupil do cely dozorce a øekl: „Plukovníku, jste naléhavì volán do kanceláøe. Pøišli za vámi nìjací generálové z ministerstva.“ Kdy Albon odcházel, øekl Staneskovi: „Brzy se opìt uvidíme.“ Avšak generálové pøišli plukovníka zatknout (komunisté nenávidìli a zatýkali bez jakéhokoli dùvodu) – a za hodinu se Albon ocitl ve stejné cele, tentokrát ovšem jako vìzeò. Rada obyvatel cely ihned vyskoèila a chtìla ho zlynèovat. V té chvíli se Stanesku útoèníkùm postavil a sesazeného nepøítele bránil vlastním tìlem. Utril pøitom od zmrskaných vìzòù mnoho ran. Stanesku byl skuteèným knìzem, královským knìzem. Pozdìji jsem se ho zeptal: „Kde jsi vzal k nìèemu takovému sílu?“ Odpovìdìl: „Miluji vroucí láskou Jeíše. Mám ho stále pøed oèima. Vidím ho, i kdy se mì zmocòuje nepøátelství. Je to Jeíš, který mì chrání, abych neudìlal horší vìcí, ne dìlají komunisté.“ Dejme si pozor na víru bez køíe! Svou víru musíme stále hájit pøed bludem køesanství bez utrpení, bez køíe. Je tragédií, e právì v americké televizi je moné èasto slyšet tvrzení: „Jestlie èlovìk stojí dokonale v pøítomnosti všemohoucího Boha, nemùe být nemocen.“ Osobnì jsem však vidìl v komunistických vìzeních mnoho skuteèných svatých, kteøí z hladu onemocnìli tuberkulózou. Jiní byli krutým muèením zmrzaèeni. Mnozí zemøeli. Stanesku, který znal poehnání plynoucí z pláèe, pokraèoval: „Milost Boí pùsobí poehnání v øíši duchovní i materiální. Jako jeho dìti se nesmíme dìsit všech souení, která nás mohou ve svìtì potkat. I kdy pøicházejí tìkosti, svítí nám Boí svìtlo a naplòuje nás jeho pokoj.“ Vìzòové dnešních komunistických táborù ve Vietnamu a Laosu nemají peníze, aby koupili chléb svým dìtem. Jejich vlastnictví bylo zkonfiskováno. Kde je jejich materiální poehnání? Kde je materiální poehnání tìch, kteøí se stali obìmi muslimských bombových útokù (vèetnì køesanù). Epištola idùm 10,34 popisuje znièení majetku prvních køesanù a uvádí, e jejich vìèné vlastnictví na nì èeká v nebesích. Stanesku porozumìl, e zasvìcení køesané mohou zùstat pokojní za všech situací. 2
Zvláštní poehnání pro ty, kdo nesou køí
V knize, která byla tajnì vytištìna podzemní pravoslavnou církví, napsal S. Lavrov: „Jeden èlovìk cestoval k bøehu Azovského moøe. Uvidìl tam pøi práci rybáøe. Napadla ho pøitom myšlenka: »Kdyby v moøi nebyly ryby, nikdo by v nìm ryby nechytal. Kdyby neexistoval Bùh, pak by k nìmu nikdo nemluvil, ani by se k nìmu nemodlil. Nikdo nechodí ke studni, ve které není voda. Kdyby v církvi nebyla pøítomna Boí milost, nikdo by ji nenavštìvoval. Jedinì blázen by sestoupil do suterénu a tam hlásal, e na svìtì nesvítí slunce. Skuteènì pro ty, kteøí zùstávají v suterénu, slunce opravdu nesvítí. Stejnì tak není Bùh pro ty, kteøí setrvávají v temnotách zla a v popírání Boha.«“ I kdy tento køesan il pod krutým pronásledováním, promlouvá k nám o svých zkušenostech záøivými slovy: „Bùh je bohatství, plnost ivota a lásky. Všechna krása, všechna moc, všechno dobro je jedinì v Bohu“. Píše to za situace, kdy èlenové církve byli vìznìni, muèeni a zabíjeni. Za takových podmínek jistì také plakal, ale v tom pláèi nalezl zaslíbené poehnání pro ty, kdo pláèou. Pravoslavný knìz Mikoláš Ivassjuk byl zavradìn v Cardou (Turkmenistán) krátce pøed Vánocemi roku 1978. Jedné noci vtrhlo do jeho domu šest muù v policejních uniformách. Následujícího rána byl Ivassjuk nalezen mrtev. Mìl vyloupané oèi (podobnì jako tomu bylo v pøípadì baptisty Viktora Sadletského), na tìle mìl stopy po pálení cigaretami a kovovými pøedmìty i nesèetné øezné rány. Smrt mu zøejmì pøivodily a dvì kulky, které byly nalezeny v jeho hlavì. Zanechal po sobì pìt dcer. Takové jsou skutky satanovy. Vrada byla spáchána veèer o svátku sv. Mikoláše, jeho jméno knìz nesl. Mìl to být i výsmìch tomuto svìtci. Na místì takové krutosti a zármutku, publikovala podzemní pravoslavná církev knihy, které byly naplnìné radostí, jásáním a uctíváním Jeíše. Rada tìchto køesanù proívala takové vìci, nebo upínala svùj zrak k Nìmu.
Jon Kazaku
Jon Kazaku byl jedním z mých nejlepších pøátel. Za nacistické okupace Rumunska riskoval svùj ivot tím, e unášel dìti z idovských ghet a tak je zachraòoval od jisté smrti. V jednu chvíli se ve smrtelném nebezpeèí ocitli idovští køesané v mìstì lasi. Jedenáct tisíc idù ji zde bylo zavradìno. Ostatní nesmìli opustit mìsto. Na mou ádost vydal jeden úøedník, který byl naším pøítelem, zatykaè na nìkteré idovské køesany. Díky tomu mohli pohodlnì cestovat vlakem jako „vìzni“, støeeni ozbrojeným Kazakem. Kdy bezpeènì dorazili do Bukurešti, zatykaèe jsme roztrhali a vìznì ukryli v našem domì. Jeden z tìch uprchlých vìzòù je nyní luterským pastorem v Nìmecku. Podobnì jako Kazaku zvolil si i on za vzor Mistra, který pøišel hledat to, co zahynulo. 3
Genadij Šimanov
Jak nádhernou duší byl køesan Genadij Simanov! Protoe byl aktivním vìøícím a snail se pøivádìt druhé ke Kristu, zavøeli ho do psychiatrické léèebny. Zde s ním diskutoval Dr. Šafran: „Proè se nevzdáš svých postojù a nezachráníš si tak ivot, svobodu, štìstí i svou rodinu? Vdy si mùeš v tichosti podstatu své víry zachovat. Ustaò pouze s její propagací. Pøináší ti to jen samé neštìstí. Síly pøece nejsou vyrovnané. Celý stát stojí proti tobì. Za tìchto okolností se kadý boj stává sebevradou. A jaký je postoj vašeho náboenství k sebevradì? Je zakázaná. Tak vidíš… “ Šimanov vstoupil do hovoru: „K mým známým patøí jeden knìz, mùj soused. Bydlíme ve stejném domì. Má vysoké postavení na moskevském patriarchátu a je to velmi vzdìlaný èlovìk. Je úèastníkem všech delegací církve v zahranièí. Jednoho dne mi øekl: »Náboenství a ivot, to jsou dvì naprosto odlišné vìci a není moné míchat jednu s druhou.«“ Dr. Šafran poznamenal: „Opravdu, mimoøádnì inteligentní èlovìk. Mùe ti pomoci ke správnému rozhodnutí, ke kterému se sám nemùeš dobrat. Nebo snad chceš muèednickou korunu?“ Šimanov odpovìdìl: „Nemohu oddìlit náboenství od ivota, nebo mým ivotem je Jeíš.“
Pøíklady víry
V Rumunsku to èasto vypadalo, jako by znovu il Basil Veliký, nebo jsme mohli slyšet jeho slova, která opakovali svatí dvacátého století. Kdy bylo jednomu pastorovi vyhroováno deportací, odpovìdìl: „Kam mne chcete poslat do exilu? Vdy budu ve svìtì mého Otce, a mì pošlete kamkoli.“ Na hrozbu konfiskace majetku znìla jeho odpovìï: „To, co je skuteènì cenné, zùstane se mnou. Potøebovali byste hodnì vysoký ebøík, abyste mì o to pøipravili nebo svùj poklad mám v nebesích.“ „Tak vás tedy zabijeme.“ „Pro nás køesany není smrt hrozbou, ale nadìjí. Vìøíme, e jí vstoupíme do lepšího ivota.“ „Jste blázen! Neusmrtíme vás, ale zavøeme pod zámek do samovazby, mezi kovové stìny a nikdo vás nebude smìt navštívit.“ „Mám pøítele, který mùe projít i kovovými stìnami. Od lásky Kristovy mì odlouèit nemùete.“ * * * Kiwanukas, dùvìrník naší misie v Ugandì, zemøel v roce 1977. Spoleènì se ètrnácti dalšími køesany byl zavradìn úderem kladiva do hlavy. Pak mu uøízli hlavu a odnesli ji do paláce presidenta Idi Amina. Jeho tìlo hodili do jezera. Dalšího køesana, biskupa Luwumbi, se president Amin ptal, zda má zbranì. Kdy mu biskup ukázal jako svou jedinou zbraò Bibli, støelil ho Amin do úst a pak do prsou. Tito vrahové køesanù také pili krev a jedli maso svých obìtí. K tomu je inspiroval satan. I pøes taková utrpení šíøí Kristova nevìsta dál poznání nádhery svého enicha jak v Ugandì, tak po celém africkém kontinentì. 4
Kdy pláèeme s plaèícími, zaèínáme rozumìt Boímu vìènému poehnání a útìše. Neplýtvejme svùj èas honbou za iluzorním poehnáním èasného štìstí. Nechme se inspirovat pøíkladem hrdinù víry, kteøí milovali nejzazší láskou a svou radost ukládali do skladiš v nebesích. Dìkujeme vám, e s námi pamatujete na pronásledované køesany, jak pøítomné, tak i minulé. Dìkujeme za vaši duchovní i materiální podporu naší práce. Bez ní bychom nebyli schopni konat svìøené Boí dílo. Stejnì jako se modlíte vy za nás a naši slubu, modlíme se i my za vás, aby Bùh poehnal vašemu zasvìcení se Jemu. V Kristu váš Richard Wurmbrand
[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn ètrnáct let v komunistickém aláøi. Po odchodu na Západ zaloil se svou manelkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejím cílem je pomáhat pronásledovaným køesanùm. Tento èlánek pochází ze starších materiálù. Redakènì upraveno.]
PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKE V DNES
Nigérie – svìdectví víry zpeèetìné krví
Krví potøísnìná Bible, která je na obálce tohoto èísla našeho bulletinu, je symbolem toho, co v souèasnosti znamená být køesanem na severu Nigérie. Bible byla nalezena v kostele sboru Deeper Life Church (stát Gombe), který 5. ledna 2012 pøepadli pøíslušníci islámské militantní skupiny Boko Haram. Onoho dne hovoøil duchovní jmenovaného sboru Chenma Ngwaba pøi ètvrteèním odpoledním shromádìní, Sokoto kdy znenadání zaèali doKatsina Jigawa Borno vnitø kostela støílet okny Kano Yobe Zamfara 8 zabitých 26 zabitých tøi povstalci. „Støelba zaKebbi sáhla skoro kadého, kdo Kaduna Bauchi Gombe se tam v tu chvíli nacházel,“ Niger 28 zabitých Adamawa prohlašuje Chenma, který 21 zabitých Plateau 182 zabitých sám pøišel pøi tomto inci99 raněných dentu o manelku a deseKogi 19 zabitých 20 zabitých tiletého syna. Útok naštìstí 19 raněných pøeila jeho šestimìsíèní dcerka. Bìhem útoku pøistáty s právem šaríja šlo o ivot ještì dalších ostatní státy osm vìøících a asi dvacet jich bylo postøeleno. 5
Po útocích v prosinci 2011, pøi kterých bylo zabito pìtaètyøicet køesanù a zranìno nejménì dalších sedmnáct, vyhlásila skupina Boko Haram ultimátum, v nìm poadovala, aby se do tøí dnù vystìhovali ze severní Nigérie všichni køesané, jinak se stanou obìtí dalšího násilí. V následujících mìsících bylo pøi útocích na církve, køesanské vesnice a ètvrtì zabito minimálnì 342 køesanù. Vyobrazená mapa názornì ilustruje mnoství obìtí v jednotlivých regionech Nigérie. Navzdory takovým hrùzám se odvání køesané ve státì Gomba odmítají podøídit diktátu strachu. „Køesané nejsou zastrašeni,“ prohlašuje reverend Soja Bewarang, president nigerijské denominace Church of Christ. „Vìøíme Písmu, ve kterém nás Jeíš pouèuje, e pokud pronásledovali jeho, budou tak èinit i jeho následovníkùm. Nejsme zastrašeni, ale naopak v tìchto podmínkách je naše víra spíše na vzestupu.“
U všech v nenávisti
Suleiman Abdulai je nigerijský køesan, který pronásledování pøijímá jako Jeíšovo zaslíbení. Jeho muslimská rodina na nìho naléhala, aby se Krista zøekl, a dokonce se ho – tìsnì pøedtím ne se ho definitivnì zøekli – pokoušeli pøi jedné pøíleitosti zabít. Ale jak zaslíbil Jeíš v desáté kapitole Matoušova evangelia, Duch svatý mu sám poskytl slova, aby mohl dát správnou odpovìï tìm, kteøí ho obviòovali. A kdy se po nìm pídili ti, kteøí ho chtìli zabít, Pán se sám postavil na jeho obranu. Tøebae víra v Krista pøipravila Suleimana o celou rodinu, svìtské vlastnictví i spoleèenskou reputaci, získal mnohem víc, kdy uposlechl Jeíšovy výzvy, aby na sebe vzal svùj køí a následoval ho. Suleiman se narodil do bohaté muslimské rodiny na severu Nigérie. Chytrý mladý mu se sympatickým zevnìjškem rád pouíval svého nabroušeného jazyka a vysokého intelektu v disputacích s køesany, pøi kterých se je snail znemonit. Bláhovì se domníval, e èím více pokoøení køesanùm zpùsobí, tím vìtší pøíznì nebes se mu dostane. Postupnì se ale jeho dùvìra v islám zaèala vytrácet, zvláštì poté, co s jednou kolegyní z práce jménem Elisabetha navštívil køesanské shromádìní. Tato první zkušenost s církevním spoleèenstvím uvrhla mladého mue do pochybností nad svou muslimskou vírou. Bìhem kázání mìl intenzivní pocit, e pastor hovoøí pøímo k nìmu a pøesnì popisuje jeho døívìjší konání. Suleiman byl po návštìvì shromádìní doslova otøesen. Suleiman nyní káe v kostele, ve kterém kdysi pùsobil Pln hnìvu obvinil svoji kolegyni, e sama pastora køesan, který ho pøivedl ke Kristu 6
proti nìmu naoèkovala. Kdy to ale rezolutnì odmítla, rozhodl se, e kazatele sám podrobí zkoušce. Pøíští nedìli se nenápadnì vkradl bìhem bohosluby do kostela a posadil se do zadních lavic. Ale znovu mu to pøipadalo, jako kdyby kazatel mluvil pøímo k nìmu. „Pastor øíkal vìci, které jsem nikdy nikomu o sobì neøekl,“ vzpomíná Suleiman. Po návštìvì pouhých dvou køesanských bohoslueb byl pøinucen, aby hledal pravdu. Nakonec svùj ivot vydal Kristu, zaèal studovat Bibli a vyprávìl o své nové víøe tìm, kteøí byli ochotni ho vyslechnout. Kdy se k Suleimanovì rodinì donesla zvìst, e opustil islám, ihned byl pøí buznými vyhledán a vyslechnut. „Ty jsi uvìøil v Krista?“ ptali se Suleinama, který jim ochotnì vyprávìl o tom, co proil. Ale jeho slova pøíbuzné ještì více popudila a zaèali na nìm vyzvídat, kolik mu prý v církvi dali za jeho obrácení penìz. „Nejde pøece o peníze,“ odporoval Suleiman, „v církvi ani peníze nazbyt nemají, ale dostalo se mi tam vnitøního svìtla.“ Rodina mu dala nìkolik týdnù na rozmyšlenou a také se obrátila na muslimské pøedstavitele s prosbou, aby se modlili za jejich odpadlého syna. Kdy se ale po nìkolika týdnech se Suleimanem ádná zmìna nestala, jeho otec na nìho udeøil, aby se svého nového náboenství okamitì zøekl. Suleiman mu však øekl: „Není to moné, protoe jsem nalezl pravdu.“ Následnì se rodina rozhodla, e pošle Suleimana na èas k jeho sestøe, která ila Saúdské Arábii, v nadìji, e by tam zase mohl „pøijít k sobì“. Kdy se mu ale dostalo od sestry nepøátelského pøijetí, odešel z jejího domu a odcestoval do Mekky, kde se snail najít si práci. Aèkoli je do tohoto nejsvìtìjšího mìsta islámu dovoleno vstoupit pouze muslimùm, Suleiman s tím vzhledem k svému muslimskému jménu nemìl potíe. Pobyt v Mekce znamenal pro Suleimana definitivní rozchod s islámem. „Od té doby jsem vìdìl, e islám není od Boha,“ prohlašuje Suleiman. Kdy v Mekce pobýval v táboøe pro zahranièní dìlníky, doslechl se o jednom èlovìku, který v táboøe onemocnìl. „V islámu není obvyklé se modlit za nemocné,“ vysvìtloval Suleiman. „Ale já se rozhodl se za nìho modlit. Ten mu se mì zeptal, jak se chci za nìho modlit, a já jsem mu odpovìdìl, e se pomodlím ve jménu Isa (Jeíš).“ Protoe byl tento èlovìk ji zoufalý, nijak se nezpìèoval a souhlasil a po Suleimanovì modlitbì byl bezprostøednì uzdraven. „Øekl jsem mu, e jsem se stal køesanem a on mì pak vzal na rùzná místa v Saúdské Arábii, kde jsme spolu kázali.“ Oba mui vyprávìli evangelium kdykoli k tomu mìli dobrou a bezpeènou pøíleitost a ochotného posluchaèe. Suleimana to však táhlo zpátky do Nigérie, chtìl toti poádat o ruku svoji bývalou kolegyni Elizabeth. Po svatbì vzal Elizabethu na návštìvu ke své rodinì. Ale jeho nejbliší zùstali vùèi nìmu i jeho køesanské manelce zcela odmítaví. V jednu chvíli se všichni kolem Suleimana sebìhli a køièeli na nìho, aby s køesanstvím skoncoval. „Zøekni se Krista, nebo tì zabiju,“ køièel na nìho jeho otec. Jeho tety plakaly a prosily ho: „Proè se ho nemùeš zøíci? Tak alespoò pøedstírej, e se ho zøíkáš!“ 7
Elizabetha, která v tu chvíli sedìla ve vedlejším pokoji a slyšela, co se dìje, se doslova tøásla strachy. Byla si jista, e odtud nevyjdou iví. Jak hodiny ubývaly, Suleimanovi zaèaly pomalu docházet síly. „Kdy se nátlak mých pøíbuzných vystupòoval na nejvyšší míru, uslyšel jsem v duchu jasnì hlas, který mi øíkal: »Zapøeš-li mì pøed Na ulicích vìtších mìst v severní Nigérii jsou umístìny èlovìkem, zapøu tì pøed tyto pokyny ke chválení Alláha. Opodál stojící vrak svým Otcem«. Uvìdomil policejního auta, které se stalo cílem bombového jsem si, e Jeíš byl tam útoku, pak výmluvnì ilustruje jaký má islám ve sku- v onu chvíli se mnou.“ teènosti vliv na stabilitu této zemì. Pln dùvìry, e Bùh je v tu chvíli s ním, øekl Suleiman své rodinì: „Nehodlám zapøít toho, komu slouím. Jsem pøipraven zemøít, nebo vím, e Kristus je zde, se mnou.“ V tu chvíli pocítil impuls, e má návštìvu ukonèit. Proto odešel do vedlejší místnosti, vzal svou enu za ruku a oba odešli z jeho rodného domu. „Kdy jsme byli ji venku, pobídl jsem manelku, a se radìji dáme na útìk.“ Tímto nenadálým útìkem se oba novomanelé zøejmì vyhnuli smrtelnì nebezpeèné konfrontaci se Suleimanovou rodinou. Ale pøíbuzní Suleimana stejnì na pokoji nenechali. Aèkoli jim nesdìlil svoji novou adresu, podaøilo se jim ji vyslídit na jednom úøadì. Jednoho dne, kdy nebyl Suleiman naštìstí doma, dorazilo k jeho pronajatému domu nìkolik ozbrojených muù. Ti celý dùm prohledali, ale kdy doma nikoho nenašli, zmizeli. Sousedé pak Suleimanovi povìdìli, co se u nìho doma dìlo. Suleiman pochopil, e unikl smrti jen díky Boí ochranì. „Tato zkušenost mì ještì více posílila a pohnula mì, abych slouil Bohu opravdu celým svým srdcem.“ Kdy se Suleimanovým rodièùm nepodaøilo syna dostihnout a zabít, veøejnì se ho zøekli. Dnes o deset let pozdìji se jeho dìti se svými prarodièi dosud ani jedinkrát nesetkaly a jeho manelka je od té nešastné návštìvy také nevidìla. „Musel jsem opustit svoje rodièe, které jsem mìl tak rád… a to mì ještì dnes velice trápí,“ øíká Suleiman. „Jsem nyní zcela odøíznut od svých sourozencù i celé své bývalé komunity. Kdy jsem tehdy odevzdal svùj ivot Kristu, zamknul jsem se ve svém pokoji a hoøce jsem plakal. Nebylo to kvùli tomu, e jsem jen ztrácel, ale kvùli tomu, e nejsou na cestì do nebe.“ Suleiman je nyní evangelistou a veøejným øeèníkem, který vydává svìdectví o své víøe v Krista, rozdává Bible, diskutuje se všemi zájemci o náboenských otázkích a rovnì povzbuzuje ty, kteøí podobnì jako 8
on opustili islám a pøijali køesanství. Suleiman prohlašuje, e cítí povinnost varovat druhé pøed falešným náboenstvím a naléhat na nigerijské køesany, aby ke svým muslimským spoluobèanùm pøistupovali v duchu Kristovy lásky. Øíká tìmto vìøícím: „PoSuleiman se celou rodinou schází kadé ráno ke spokud nedokáu zmìnit nic leèné modlitbì. Prosil nás o pøímluvné modlitby za ani u sebe, jak mohu chtít svoji rodinu, která prochází nejednou tìkostí. mìnit nìco ve svìtì?“ Situace je taková, e øada muslimù, kterým Suleiman vydává svìdectví, jeho poselství pøijímá, vìtšina z nich se ale zalekne veøejného vyznání své víry. Vìdí, e pokud tak uèiní, budou na tom s velkou pravdìpodobností jako Suleiman: zøeknou se jich nejbliší pøíbuzní, dostanou veøejnou nálepku a stanou se terèem násilných útokù islámských extrémistù. Avšak Suleiman se nenechává sírat strachem, protoe ví, komu uvìøil, a má pevnou víru v Boí ochranu. V evangeliu našel odpovìï na vnitøní nepokoj, který se ho zmocòoval. Nyní je pøesvìdèen, e køesané v Nigérii nedìlají zdaleka všechno, aby vydali svìdectví svým muslimským spoluobèanùm. „Nemìli bychom být ustrašení, kdy nìkomu svìdèíme o Kristovì lásce,“ prohlašuje Suleiman. „Máme pøece na své stranì moc Boí, kdy se snaíme oslovovat umírající svìt kolem nás.“ V tomto roce se chce Suleiman zamìøit na rozhovory z rùznými muslimskými pøedáky. „Kdokoli by mì zabil jako islámského odrodilce, bude jeho odmìna dvojnásobná,“ prohlašuje. „Ale my se bát nebudeme. Budeme jim kázat evangelium.“ Suleiman nás také poprosil o pøímluvné modlitby za svoji ochranu, souèasnì ale jedním dechem dodal: „Pro mne je smrt ziskem.“
Hledání vìèné slávy
Køesané v severní Nigérii vìdí, e jsou obklopeni temnou øíší islámské ideologie a jsou si dobøe vìdomi toho, e mohou kdykoli pøijít o ivot. Tøebae vztah mezi køesany a muslimy rùzných domorodých kmenù byl po léta napjatý, islámské sekta Boko Haram se snaí ještì více eskalovat rùznými násilnými èiny na køesanech, policistech nebo vládních úøednících. Jméno této organizace, které je kombinací arabštiny a jazyku hausa, se pøekládá jako „západní vzdìlání je zakázáno“. Boko Haram si vzala za cíl vymýtit ze zemì západní vliv, k nìmu samozøejmì poèítá i køesanství. Gloria Daudaová uprchla s celou rodinou v lednu tohoto roku ze státu Yobe a snaila se nalézt nìjaké bezpeènìjší místo pro ivot. Oba manelé 9
mìli pøitom dobrou práci, Gloria byla zdravotní sestrou a její manel hlavním lékaøem na chirurgickém oddìlení. Jako èlenové malé køesanské minority v Yobe, kteøí navíc ili v pøíhranièní oblasti, kde skupina Boko Haram má svoji základnu, ji delší dobu cítili nutkání tuto oblast opustit. Pozdìji byli navíc svìdky, jak teroristé ve státì Yobe znièili stovky kostelù, kdy z pùvodního poètu 488 budov zùstalo pouhých osm. „Nikdo si netroufnul odhadnout, kdo další se stane cílem jejich násilí,“ prohlašuje Gloria. „Oni sice prohlašují, e mají spadeno na vládu, ve skuteènosti však jejich útoky míøí na køesany.“ A kdy skupina Boko Haram vydala prohlášení, e všichni køesané musí opustit sever Nigérie, a škola, kam jejich dìti chodily, byla vypálena teroristy, rozhodla se rodina definitivnì k odchodu. Uchýlili se do mìsta Jos, kde poèet køesanù a muslimù je pøiblinì vyrovnaný. Jene ani mìsto Jos nebylo ušetøeno nepokojù a v uplynulých letech zde došlo k øadì násilných støetù a bombových útokù na církev. Kdy Gloria se svou rodinou dorazila do Jos, ubytovali do hotelu Tati, ve kterém vláda zøídila bydlení, asi pro stovku køesanských rodin, které musely uprchnout ze svých domovù. Rodina obývala malý pokojík s pøilehlou koupelnou. K dispozici byl rovnì spoleèný dvùr hotelu, kde si obyvatele mohli vaøit na otevøeném ohni nebo povìsit prádlo. Kdy manelé odešli do Jos, zanechali doma Gloriinu dvaadvacetiletou neteø jménem Hajara, která pøedtím bydlela s nimi. Hajara byla také jediným køesanem v pøíbuzenstvu. Její muslimští rodièe byli velmi chudí, a tak Hajara pomáhala Glorii s výchovou dìtí. A kdy se pak rodina uchýlila do Jos, dohodla se nejprve Gloria s Hajarou, e zùstane doma a bude pomáhat svým rodièùm. Avšak o mìsíc pozdìji Hajara zatelefonovala Glorii a prosila ji, zda by nemohla pøijet za nimi, protoe si ji na nì zvykla a postrádala je. A tak se k nim 25. února tohoto roku Hajara opìt pøipojila. Celý veèer si potom radostnì hrála se ètyøletou dcerkou Glorie Shiprou. Následujícího rána se rodina hodlala zúèastnit bohoslueb, které se konaly ji od sedmi hodin v hlavním kostele nigerijské denominace Church of Christ. Gloria vzala Hajaru, Shipru a jejich sedmiletého synka Jedidiaha jejich autem, zatímco Gloriin manel Dauda èekal na jednoho z pøátel, který ho mìl vzít do kostela pozdìji. Kdy bohosluby zaèaly, sedla si Gloria do pøeplnìného hledištì, kde se v tu chvíli maèkalo nìkolik, stovek vìøících. Hajara pak odvedla dìti do nedìlní školy. Gloria si ještì všimla, e kdy se Hajara vrátila, posadila Hajara pomáhala Glorii s vý- se na jedno uprázdnìné místo u dveøí. Deset minut po sedmé hodinì budovou chovou ètyøleté dcerky Shipry. otøásl výbuch. Prostory kostela byly napl10
nìny kouøem prachu, jak betonové a døevìné trosky dopadly na podlahu. Gloria ohluchlá výbuchem se v první chvíli otoèila, aby se podívala po Hajaøe. Ale nevidìla ji. Napadlo jí, e Hajara se šla podívat po dìtech do nedìlní školy, a proto bìela tam. Ubezpeèila se, e dìti jsou v poøádku, ale Hajara nebyla k nalezení. Gloria odved- Zbytky auta, ve kterém sebevraedný útoèník odpálil la dìti do auta a pak se vrá- smrtící nálo, která pøipravila o ivot Hajaru. tila, aby se znovu podívala po své neteøi, ale nikde ji nenašla. Pozdìji, kdy také dorazil Gloriin manel, bylo ohlášeno místním kostelním rozhlasem, e došlo k sebevraednému útoku. Zoufalé rodiny hledaly své postrádané pøíbuzné, zatímco ostatní prohledávali zbytky auta, které útoèník naplnil výbušninami a odpálil na parkovišti pøed kostelem. Všude kolem se válela spousta zbytkù nejrùznìjších vìcí a také mnoství støepù z roztøíštìných skel zaparkovaných aut. „Bylo to hrozné,“ vzpomíná Gloria, „radìji jsme odsud utekli.“ Pak se Gloria dovìdìla dìsivou zvìst, e v troskách u dveøí bylo nalezeno mrtvé tìlo Hajary. Gloria vzpomíná, e se v tu chvíli zhroutila na zem a køièela zoufalstvím. „Celý týden jsme skoro vùbec nejedla. Zùstala jsem leet v posteli a nechtìla jsem nikoho vidìt. Hlavou se mi honila nutkavá otázka: »Jak mùe Bùh dopustit, aby se nìco takového stalo jeho lidu?« Byla jsem plná bezmocného hnìvu.“ „Postupem èasu jsem se ale z toho šoku zaèala vzpamatovávat. Ale skuteènost, e nás Hajara musela tak mladá opustit, byla velmi bolestivá. Bible øíká, e i kdy budeme procházet nejrùznìjšími vìcmi, bude stát Pán pøi nás a bude nám pomáhat.“ Gloria by si nikdy nevybrala, aby trpìla právì tímto zpùsobem, ale nyní ví, e vìøící v Krista musí poèítat i s takovými zkouškami, které provìøí zralost naší víry. Následující nedìli se Gloria s celou rodinou opìt úèastnila bohoslueb. Rodina Glorie ije stále s dalšími uteèenci v Jos. Kdy K oné tragické události ješ- pøišla o svoji neteø Hajaru, poznala teprve sílu spotì poznamenává: „Hajara leèenství, kdy se ji mnozí køesané snaili potìšit. 11
Køesané v nigerijském mìstì Kaduna se scházejí ve svém kostele i pøes to, e byl vypálen muslimskými militanty.
byla dívka z chudých pomìrù, která zemøela èestnou smrtí muèedníka. Vím nyní, co je to být pronásledován, ale také vím, co to znamená duchovní uzdravení. Vdy nás na konci cesty èeká vìèná sláva.“ Hlas muèedníkù slouí pronásledovaným nigerijským køesanùm, k nim patøí Suleiman nebo Gloria, kteøí ijí v kadodenním ohroení.
Hlas muèedníkù pamatuje o tìchto Vánocích na nigerijské køesany
22. ledna tohoto roku probudil obyvatele mìsta Tafawa Balewa (stát Bauchi) zvuk støelby a detonací. Pøíslušníci skupiny Boko Haram napadli v tu chvíli kostel Evangelikální církve Západní Afriky (ECZA) a k nìmu pøilehlé domy. Pøi útoku bylo zabito sedm køesanù. Tøebae byli vìøící tohoto dvoutisícového mìsta útokem muslimských extrémistù zarmouceni a vyburcováni, pøekvapeni pøíliš nebyli. Ji dlouhou dobu zde s nimi bylo zacházeno jako s obèany druhé kategorie – byli propouštìni z práce, byl jim odpírán pøístup k vodì a mnoila se i fyzická napadení. „Ji tøi roky tady nemáme ádný klid,“ prohlašuje jeden z tamních obyvatel. „Kadý den budeme muset znovu pøecházet z jednoho místa na druhé.“ Kdy musejí dospìlí snášet takové tìkosti, trpí tím pochopitelnì nemálo i jejich dìti. „Podívejte se na naše malé dìti, nemáme èas, abychom si s nimi sedli a uèili je Boímu slovu,“ povzdechla si jedna z matek. Pastoøi ve strachu pøed útoky extrémistù zkracují bohosluby, jak jen to jde. Pøed ètyømi lety nálo nastraená v nedìlní škole vánì poranila malého chlapce, který se ji snail vynést ven. Výbušnina mu však detonovala v ruce a zpùsobila mu váné poranìní rukou. Dìti køesanù rovnì èelí problémùm kvùli své víøe i v køesanských školách. Muslimští výrostci nìkdy házejí na školní budovy kameny anebo schválnì vykonávají tìlesnou potøebu v prostorách pøed školami. Køesané v Tafawa Balewa touí, aby v jejich mìstì vládl pokoj, a tak se obracejí i na køesany v ostatních èástech svìta a prosí je o pøímluvné modlitby. „Tito lidé nás zámìrnì všemonì suují, proto vás prosíme, abyste pamatovali na nás v našem pokoøení,“ prohlašuje jedna tamní prostá køesanka. Kadý rok o Vánocích vybíráme s našimi partnerskými organizacemi urèitý region, ve kterém pak rozdáváme mezi dìtmi pronásledovaných køesanù vánoèní balíèky a pøiváíme i další studijní a evangelizaèní materiály pro horlivé církevní pracovníky. V tomto roce jsme se rozhodli podpoøit nigerijské køesany, kteøí v poslední dobì èelí stále 12
vìtšímu pronásledování. Podle Komise amerického ministerstva zahranièí pro náboenskou svobodu došlo v Tafawa Balewa jen za uplynulých rok k tøiadvaceti útokùm na køesanskou komunitu. Kromì toho mnoho vìøících z obavy pøed násilím z této oblasti uprchlo. Tito køesané vìtšinou podobným èinem ztratili takøka veškeré své vlastnictví. A tak naše vánoèní balíèky budou jistì povzbuzením jak pro dìti, tak dospìlé. Máme však i balíèky pro angaované køesanské pracovníky. Oba typy balíèkù budou distribuovány ve státech Plateau, Bauchi (sem patøí i mìsto Tafawa Balewa), Kano, Maiduguri a Gombe. Všude tam procházejí køesané stále vìtším mnostvím protivenství. – Hlas muèedníkù, USA, listopad 2012 Z AKTIVIT HLASU MUČEDNÍKŮ
Nepál Rozdávání Biblí
Pracovníci Hlasu muèedníkù rozdali v srpnu tohoto roku ve venkovských oblastech Nepálu na dva tisíce Biblí. Jeden z tamních pastorù, který má na starosti na tøináct sborù, vyprávìl, jak se vydal na cestu do hlavního mìsta Káthmándú, aby se tam pokusil získat alespoò Bible v antikvariátech. Ve spoleèenstvích, které spravuje vlastní Bibli jen 38 vìøících z celkového poètu více jak 600 køesanù. Právì kdy byl v Káthmándú, dovìdìl se o našem biblickém projektu a pøedloil nám jména 634 vìøících, kteøí potøebují Bibli. Velmi se podivil nad tím, e køesané dostanou tyto Bible zdarma. V Nepálu jsou køesanští konvertité, kteøí opouštìjí islám nebo buddhismus, povaování za asociální ivly a èasto jsou i veøejnì zbiti. Proselytismus je zde dokonce protizákonný a tìm, kteøí jsou z nìho obvinìní, hrozí a tøíletý trest vìzení. Tøi mìsíce poté, co zmiòovaný pastor pøedloil ádost o Bible, dorazili zástupci Hlasu muèedníkù do jeho domovské vesnice. „Stále ještì mám pøed oèima ten den, kdy jsem dorazil do Káthmándú, abych tam sehnal alespoò nìkolik Biblí z druhé ruky,“ napsal nám onen pastor. „Nyní zde ale máme všichni nové krásné Bible. Tohle není jen tak lecjaké poehnání, ale je to pøímo naplnìní Boího plánu v našich ivotech.“ Tento Nepálští vìøící si vdìènì odnášejí své nové Bible. 13
pastor nám rovnì napsal, e se vìøící jeho kongregace zavázali k modlitbì, aby i další potøební køesané v Nepálu mohli proít podobnou radost a v rámci našeho projektu koneènì dostat vlastní Bible. – Hlas muèedníkù, USA, listopad 2012
Vietnam Odvaha víry
Kdy Hlas muèedníkù vydal v USA svùj první bulletin, tisíce Amerièanù v té dobì bojovalo v jihovýchodní Asii ve snaze pøedejít komunistické hrozbì v této oblasti. Po znovusjednocení Vietnamu v roce 1976 pod komunistickou vládou bylo na køesany pohlíena jako na agenty západního imperialismu a vlivu a stali se proto pøedmìtem brutálního útlaku. Podobnì jako Èína i Vietnam pøijal „komunistický kapitalismus“, aby mìl podíl na zisku na svìtových trzích. Vláda rovnì pozmìnila svoji veøejnou rétoriku ohlednì náboenství, ovšem jen z toho dùvodu, aby tak ještì více otevøela cestu vietnamskému exportu. Nedávno naši pracovníci navštívili Vietnam a zúèastnili se nelegálních shromádìní jedné køesanské kongregace, která se otevøenì schází ve své vlastní budovì, a pøitom úøady do bìhu sboru takøka nezasahují. Kromì toho vláda v uplynulých letech rovnì povolila nìkolik velkých shromádìní, kdy se k bohoslubám nebo k evangelizaèním shromádìním sešly tisíce lidí. Nicménì se poøád ještì stává, e úøady na poslední chvíli stáhnou vydané povolení pro veøejné shromádìní a pak zastavují autobusy plné køesanù, kteøí na shromádìní pøijídìjí z velkých mìst. Zatímco se situace køesanù ve Vietnamu postupnì zlepšuje, co platí zejména pro ty z velkých mìst, situace vìøících na venkovì, k nim patøí i ti, kteøí ijí mezi více jak padesátkou etnických skupin, zùstává stále neutìšená. Tito kmenoví vìøící vìtšinou èelí pronásledování jak kvùli své etnické pøíslušnosti, tak i kvùli svému køesanskému vyznání. Jedním z tìchto kmenových vìøících je i bratr Vue, pro kterého nebylo nijak snadné studovat Bibli ve vietnamštinì. Kdy se doslechl, e na jihu zemì lze sehnat Bible pøímo v jazyku jeho kmene, rozhodl se obìtovat všechny Shromádìní vietnamských køesanù z kmene peníze, které jeho rodina Hmong. Hlas muèedníkù zásobuje kmenové køesany ve Vietnamu jak literaturou tak rùznou mate- uspoøila na obivu, a vydat se na skoro dva tisíce kiloriální pomocí. 14
metrù dlouhou cestu, aby si mohl tuto Bibli opatøit. Vue byl pøesvìdèen, e jeho rodina potøebuje duchovní chléb ivota více ne rýi. Chtìl také pøivézt Bibli nejen pro svoji potøebu, ale doufal, e pøiveze výtisky i dalším vìøícím z vesnice. Kdy Vue Bible skuteènì sehnal, naplnil jimi svùj batoh a vydal se na zpáteèní cestu. Ale jen nìkolik kilometrù pøed domovem byl zadren hlídkujícími policisty, kteøí u nìho nalezené Bible zkonfiskovali a Vua vzali do vazby. A kdy byl nakonec po deseti dnech propuštìn, vydal se Vue na zbývající cestu domù bez Biblí, bez penìz a tedy bez zaopatøení pro své nejbliší. A tak se rodina musela po nìkolik dní ivit jen z toho, co si našli v dungli. O jejich situaci se však dovìdìli vìøící z jejich vesnice, kteøí jim pøišli na pomoc. Vue, který prohlašuje, e jeho rodina se ocitla bez potravy ji nìkolikrát, pokraèuje ve zvìstování evangelia ve svém okolí. Tøebae ho policie zatkla ji nejménì ètrnáctkrát, Vue prohlašuje, e ádný strach nepociuje, protoe je pøesvìdèen, e mu Pán vdy znovu pomùe. „Kdy jsem byl ve vìzení,“ vzpomíná Vue, „chválil jsem nepøetritì Boha a setrvával jsem v tom pøesvìdèení, e je-li to Boí vùle a Pán mì tam chce mít, pak se nebudu nikterak zdráhat tam zùstat.“ Jeliko tito kmenoví køesané ijí ze svého obecenství s Kristem, jejich víra promlouvá k srdcím ostatních vesnièanù. Právì takoví lidé, kteøí vzhledem k své chudobì ijí jen na okraji spoleènosti, jsou pøedmìtem zájmu Jeíše Krista, který opustil nebesa a vlastní krví zaplatil výkupné za svùj lid. – Hlas muèedníkù, USA, listopad 2012 ZPR ÁV Y ZE SVĚTA TURKMENISTÁN Policejní zátah a pokutování vìøících V nedìli 23. záøí pøepadli policisté uniformovaní i v civilu dùm jedné baptistické rodiny ve mìstì Tašauz (Dasoguz) na severu zemì v dobì probíhajícího shromádìní. Vlastníka stavení, sedmasedmdesátiletého Begjana Shirmedova policisté potupnì chytili za límec a vyvlekli z jeho domu. Kolem patnácti vìøících bylo následnì vyslechnuto a policie jim zabavila náboenskou literaturu. Kdy se osmašedesátiletá Begjanova manelka ohradila proti hrubému zacházení, zaèali ji policisté tlouci do rukou, dokud nezaèala krvácet. Zaèátkem mìsíce v tomté mìstì pro-
vedla policie zátah na jiné náboenské setkání v soukromém domì. Pøi tomto incidentu byli tøi køesané pokutováni za porušení „zákona o náboenských organizacích“. Výše pokuty za odmítání úøední registrace náboenskou spoleèností anebo za úèast na neregistrovaném shromádìní má podle pøíslušné vyhlášky tvoøit pìti a desetinásobek minimální mzdy. Jeden z pokutovaných køesanù jménem Oleg Piyashev, který má jak ruské tak turkmenské obèanství, pøicestoval do Turkmenistánu právì z Ruska. Tomu úøady ještì tého dne na letišti zabránily nasednout do letadla a opustit Turkmenistán. – Hlas muèedníkù, Kanada, 4. øíjna 2012 15
ÍRÁN Propuštìní pastora Nadarkhaniho, avšak zatýkání a vìznìní køesanù pokraèuje Podle zpráv byl íránský pastor Youcef Nadarkhani, který byl uznán vinným z odpadlictví a v roce 2010 odsouzen k trestu smrti, propuštìn z vìzení. Na soudním líèení 8. záøí bylo jeho obvinìní z odpadlictví staeno. Byl však odsouzen vzhledem ke svým evangelizaèním aktivitám k tøíletému trestu. Avšak èas, který ji ve vìzení strávil (dva roky a jedenáct mìsícù) se mu zapoèetl k jeho novému trestu. Soud také pøijal penìní kauci a propustil ho o jeden mìsíc døív. Pastor Youcef se tak mohl opìt pøipojit ke své manelce a dvìma dìtem. Podle obdrených zpráv však dochází i nadále k alarmujícímu nárùstu represí vùèi køesanùm v Íránu. V posledních týdnech se mnoí pøípady jejich zatèení. Lze doloit, e od roku 2010 bylo v Íránu prokazatelnì zatèeno a uvìznìno kolem tøí stovek køesanù. Sedm køesanù bylo zadreno a dáno do vazby bìhem modlitebního setkání, kdy bezpeènostní síly obsadily dùm ve mìstì Šíráz v provincii Fars. Pìt dalších køesanù skonèilo ve vìzení Abdel-Abad ji pøed osmi mìsíci, kdy je policie zadrela rovnì bìhem zátahu na domácí shromádìní v Šírázu. Tito vìøící byli obvinìni z organizování ilegálních skupin, úèasti na ilegálních církevních setkáních, z podnìcování druhých k odporu vùèi islámskému zøízení a ze znevaování svatých postav islámu pøi køesanské evangelizaci. Mezitím byl z vìzení propuštìn køesanský umìlec Vahid Zarday, který nyní èeká na soudní proces. Tento køesanský konvertita je uznávaným hudebním skladatelem a byl rovnì zatèen i se svou manelkou na jednom setkání podzemní církve. Po svém zatèení byl ihned pøevezen do vìzení Vakil-Abad, které je nechvalnì známé svou pøe16
plnìností, chabou hygienou, pokoøováním vìzòù a hromadnými popravami. – Hlas muèedníkù, Kanada, 18. øíjna 2012 INDIE Dva útoky na køesany Skupina køesanù v indickém státì Maháráštra se nedávno stala terèem útoku, pøi kterém byli tito vìøící zbiti a obvinìni z násilného obracení lidí na køesanskou víru. Útoèníky byli hinduistiètí fundamentalisté, kteøí na tyto køesany pøepadli pøi modlitebním shromádìní a bili nejenom mue, ale i eny a dìti. Jeden z køesanù musel být následnì hospitalizován. Místní hinduistiètí pøedáci se snaili køesany pøemluvit, aby nepodávali trestní oznámení s odvoláním na zachování pokoje v osadì. Pozdìji však sami obvinili køesanského pastora Ruzi D’souza a další církevní pøedstavitele, e se podíleli na násilných konverzích, co je v Indii nejvíce rozšíøené zástupné obvinìní køesanù. Na základì této aloby pak místní policie zatkla jedenáct køesanù. Navíc podle zpráv hinduistiètí aktivisté napadli ještì tý veèer dùm pastora a znovu zaútoèili na pøítomné vìøící a pøivodili jim nìkolik zranìní. Pøi jiném incidentu zaútoèili hinduistiètí extrémisté na asi dvacítku køesanù bìhem køestního shromádìní v oblasti Balasore (stát Odisha). Extrémisté vtrhli uprostøed probíhajícího obøadu a zaèali tlouci a slovnì uráet pøítomného pastora i další shromádìné køesany. Kdy se na místo dostavila policie, pøinutila køesany nasednout do nákladního automobilu a odvezla je k výslechu. Zadrení køesané byli obvinìni na základì zákona proti náboenským konverzím, který byl v tomto indickém státì pøijat, a který zakazuje náboenské konverze provádìné „násilím, pøemlouváním nebo oklamáním“. Tento diskutabilní zákon je pak velmi èasto zneuívám proti køesanùm. – Hlas muèedníkù, Kanada, øíjen 2012
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ
Zachovávání spoleèné harmonie „Aby všichni byli jedno.“ (Jan 17,21) Britské vydavatelství New Society provedlo pøed èasem psychologický výzkum v hudebních orchestrech. Ten pøekvapivì ukázal, e hráèi na dechové a strunné nástroje mají vìtšinou o sobì vzájemnì špatné mínìní. Hráèi na døevìné dechové nástroje, zvláštì hobojisté, jsou zase svými kolegy v orchestru povaováni za neurotiky. Podobnì houslisté a violisté chovají jedni k druhým nevrlý a odmítavý postoj. Je potom zvláš zajímavé, e tito lidé mající sklon k vzájemné nevraivosti, dokáou v rámci celku vytvoøit tak efektní øád a harmonii. V okamiku, kdy dirigent pozdvihne svojí taktovku, všechny tyto negativní emoce ustupují. Nyní je na poøadu jediná spoleèná vìc: úspìch koncertu. Je tomu tak, e dìti tohoto svìta jsou obèas moudøejší ne dìti svìtla. Je logicky nevyhnutelné, e køesané, mui i eny, tak rozdílných pùvodù, temperamentù, ivotních zkušeností, kulturní úrovnì, národù, ras, a sociálních tøíd spolu v mnoha vìcech i pocitech nesouhlasí, ba cítí jeden vùèi druhému nepøátelství. Nejsme pøece jen úèastníky boské pøirozenosti, ale jsme také i lidé. Avšak tato lidská stránka by mìla být odloena ku prospìchu spoleèného uctívání Boha a spoleènému úsilí slouit Bohu. Zeptejte se sami sebe, co je vìtší: úèel, kterému spoleènì slouíme, anebo záleitost, ve které se lišíme? Pak jistì pøijmete ten správný postoj lásky. – Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights Mùete nám psát na naši e-mailovou adresu:
[email protected] [email protected] Navštivte nás na Facebooku: www.facebook.com/hlas.mucedniku Další informace v angliètinì lze najít na internetových adresách: www.persecution.com www.persecution.net Starší èísla v elektronické podobì naleznete na internetové adrese: www.hlas-mucedniku.cz
MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY Skryté kameny v základech církve HENRY MARTYN – 16. øíjna 1812 Henry Martyn se vydal do Indie v dobì, kdy misionáøe povaovala Britská východoindická spoleènost (BVS) za hrozbu svých obchodních zájmù. Avšak Bùh urèil Henrymu ivotní cestu, na které mìl být prospìšný jak BVS, tak indickému lidu. V roce 1805 odešel do Indie jako kaplan BVS, co bylo postavení, které mu umoòovalo pøekládat Nový Zákon do urdštiny, arabštiny a perštiny. Avšak jeho práce vyadovala veliké obìti, které musel v prùbìhu šesti let strávených v Indii èasto pøinášet. První ètyøi roky kázal Henry Martyn Evropanùm a Indùm v rámci svého vojenského postu. V té dobì také zaloil školu a poèal se svým pøekladem Nového Zákona do urdštiny. Martyn byl pøesvìdèen, e pokud nevìøící budou moci èíst Bibli ve svém jazyce, dokáe jim Písmo zastínit jiné náboenské texty, napøíklad korán. Navzdory rùzné kritice trávil Martyn mnoství èasu s místním obyvatelstvem,
které uèil o Jeíši Kristu. Martynovi se však èasto stýskalo po domovì a propadal i depresím, jak lze vyèíst z jeho deníku, nebo byl daleko od rodiny a neenatý. Pøesto byl rozhodnut zùstat v Indii dokud ho Pán nepošle nìkam jinam. „Cítím, e všechna pozemská spojení jsou nedùleitá,“ napsal pøi jedné pøíleitosti, „jsem narozen pouze pro Boha.“ V roce 1811 Henry odplul do Persie v nadìji, e se tam zlepší jeho chatrné zdraví, a rovnì e bude moci dál pilovat svùj perský pøeklad Nového Zákona. Jeho snem bylo pøedat tento Nový Zákon perskému šáhovi, co se mu ale nikdy nesplnilo. V následujícím roce se Martyn vydal po souši do Anglie. Doufal, e se v domácím prostøedí vylepší jeho tuberkulóza. Svou vlast ji ale nespatøil. Zemøel 16. øíjna 1812, kdy se svými prùvodci dorazil do tureckého mìsta Tokat. Bylo mu jednatøicet let. Henry Martyn vìdìl, e jeho práce není zbyteèná. V den svých posledních narozenin si do deníku poznamenal: „Slovo Boí si našlo svoji cestu do Persie, a posílá-li je tam Pán, není v satanovì moci zabránit mu v jeho postupu.“
Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka. V prosinci vychází dvojèíslo. Toto periodikum je registrováno u Ministerstva kultury ÈR pod evidenèním èíslem MK ÈR E 12970 Bulletin vydává obèanské sdruení POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI
K hlavním cílùm tohoto sdruení patøí: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm • informovat veøejnost o pronásledování køesanù • podporovat vydávání literatury, která vypovídá o køesanských muèednících a svìdcích víry. Obèanské sdruení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian Association (ICA). Pìt hlavních zásad této misijní organizace je zaloeno na biblickém verši epištoly idùm 13,3: 1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Jeíši Kristu
pronásledováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci. 2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám køesanských muèedníkù. 3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrùznìjším zpùsobem se snait získávat pro Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování køesanù v totalitních zemích a problémových oblastech. 5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných na køesanech. Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese: Hlas muèedníkù pošt. pøihrádka 21 377 01 Jindøichùv Hradec Úèet pro dobrovolné pøíspìvky: ÈSOB Jindøichùv Hradec è. ú.: 131257607/0300