HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A
4 / 2010
Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3
Buïme opravdovým kvasem Nigérie – Bùh si tì mocnì pouije Úvaha Toma Whita Zprávy ze svìta
Nakladatelství STEFANOS nabízí: Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha. A5, 134 stran, cena 77 Kè. Richard Wurmbrand – Vítìzná víra Inspirující ètení na téma køesanské víry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè. Ken Anderson – Smìlý jako beránek ivotní pøíbìh známého èínského køesanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti. Váz. broura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè. John Bunyan – Milost pøehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè. John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf ivotní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná broura, 12×19 cm, 232 stran, cena 175 Kè. Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù v Sovìtském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè. Richard Wurmbrand – Kristus na idovské cestì Autor sám idovského pùvodu uvauje na idovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè. Sam Wellman – William Carey Kniha o ivotì anglického misionáøe v Indii. Vázaná broura, 12×19 cm, 160 stran, cena 167 Kè. Milena Kolmanová – Kruh z malièkých Povídky evangelické spisovatelky z prostøedí lyrické jihoèeské krajiny z období váleèných a pováleèných let. Vázaná, 11,5×17,5 cm, 160 stran, cena 147 Kè.
Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav historie køesanství. Vázaná broura, 12×19 cm, 112 stran, cena 165 Kè. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovìtské tajné sluby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou oponou“. A6, 230 stran, cena 83 Kè. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky v japonském zajetí za druhé svìtové války. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kè. Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem o hlubinách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè. Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná broura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kè Bratr Andrew – Pašerákem ve slubách Nejvyššího Kniha popisuje zaèátky sluby bratra Andrewa. Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali zajímat o utrpení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnì pomohla nalézt víru v Jeíše Krista. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str., cena 245 Kè
Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si mùete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky. Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese mucednici.prayer.cz (nebo www.mucednici.prayer.cz)
HLAS MUÈEDNÍKÙ 4 / 2010 FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:
1. června 1660 byla v Bostonu pro svou víru popravena kvakerka Marie Dyerová (viz článek na 3. straně obálky)
RICHARD WURMBR AND PŘED DVACE TI LE T Y NAPSAL
Buïme opravdovým kvasem „Nebo toto je vùle Boí, vaše posvìcení.“ (1. Tesalonickým 4,3) Naši milovaní! Øecké slovo pro „posvìcení“ je hagiasmos, co doslovnì znamená „být nepozemský“ (ha – „ne“, a geos – „zemský“) Ji se pomalu zaèíná pøibliovat konec dalšího roku našeho pozemského ivota, za který budeme jednou souzeni Kristem. A tam budeme dotazováni, jak jsme se pøipravili na nepozemský, nebeský ivot. A jistì i nyní je ta správná chvíle, abychom v tomto smìru sami sebe zkoumali. Naše povolání je podobno kvasu, který pùsobí, e se druzí lidé stanou køesany, Boími svatými. Jan Zlatoústý øekl: „Moc spravedlivých nespoèívá v jejich poètu, ale v milosti Ducha. Bylo dvanáct apoštolù. Hle, jak nepatrný kvas! Všichni lidé byli nevìøící. Jak veliké tìsto! Ale tìch dvanáct obrátilo svìt nohama vzhùru. Zmìòte pouhých deset lidí a brzy jich povstane dvacet, z tìch dvaceti bude sto, ze sta tisíc, a z tisíce celé mìsto. Podobnì jako svit deseti svíèek mùe osvìtlit celý dùm, je tomu i s duchovními skutky. Zmìòme pouhých deset lidí a dostaneme oheò, který osvítí všechny.“ Aby k tomu došlo, je nám potøeba posvìcení. Jak tvrdì jsme bojovali za své posvìcení v tomto roce? Sexuální podnìty i jiné ádosti tìla pøicházejí v silných impulzech a moná nás v minulosti pøemáhaly, avšak musíme s nimi opakovanì bojovat, abychom je vdy potlaèili. Musíme být èestní rovnì v penìních záleitostech a bojovat také za získání i dalších ctností. Pøesto však posvìcení znamená ještì nìco dalšího: je to láskyplné pøijetí køíe z Boích rukou, co znamená, e Krista postavíme nad všechny své pozemské touhy a potìšení a dokonce i nad své vlastní ivoty. Jak se zpívá v jedné písni: „A statky a pøíbuzní jdou a pozemský náš ivot také.“ Necháme je jít, anebo k nim pøilneme?
Vìrni v utrpení
Pøipomeòme si jména jen nìkterých køesanù, kteøí ještì nedávno trpìli v komunistickém Rusku. Pravoslavný mnich bratr Amphilochia byl muèen tím zpùsobem, e ho v mrazivém poèasí polévali nahého ledovou vodou. 1
Bratr Gregor byl umuèen k smrti. Pøedtím mu usekali všechny prsty a na zádech mu sedøením kùe udìlali znamení køíe. Bratr Macarius tušil, e by se mu mohlo stát nìco podobného. KGB ho vyzvala, aby jí poskytl informace o druhých mniších. Tajná policie to pak pouívala jako dùkazy pro jejich zatýkání. Macarius však odpovìdìl: „Moji milí, já jsem se nestal mnichem kvùli tomu, abych slouil jako zrádce, ale abych svùj ivot zdokonalil skrze modlitbu a napodobování svých pøedchùdcù ve víøe.“ Dùstojník KGB mu slíbil, e pokud se podvolí, stane se biskupem a bude poívat náleité úcty. (V Rusku toti ateistická vláda rozhodovala, kdo bude stát ve vedení církve.) Macarius odpovìdìl: „Je lepší zùstat malou perlièkou.“ Za svùj postoj byl Macarius krutì zbit, a mu krev tekla z úst, nosu a uší. ((Pr. Pr. Rus. 8/89 8/89)) Tøebae neprocházíme tak velkými zkouškami, musíme se i my posvìcovat a nést s láskou, radostí a pokorou køíe, které máme. Kdo pohrdá posvìcením, nepohrdá lidmi, ale Bohem. (1. Tesalonickým 4,8).
Zloèiny komunistické strany v Rusku
Nesmíme klamat sami sebe, komunisté se nezmìnili a mnozí, kteøí se podíleli na pronásledování køesanù, jsou u moci ještì dnes. Komunisté v Rusku zastøelili metropolitu Veniamina, otrávili patriarchu Tichona, umuèili baptisty Odintseva, Chmara, Mojsejeva a Sedlatského, letnièního køesana Voronajeva, adventistu Šèelkova, katolického metropolitu Šeptitského a øadu rabínù, mulahù, spoleènì s miliony dalších. Sovìtský historik Korolev napsal, e v roce 1919, tedy pouhé dva roky poté, co se dostal Lenin se svými soudruhy k moci, ji bylo povradìno na 200 000 duchovních. Korolev poznamenává, e „byli utopeni, probodnuti bajonety nebo ponecháni, aby umrzli. ((Molodaja gvardija, Moskva, 9/89). Ještì v roce 1986 se komunisté pod vedením Michaila Gorbaèova na svém sjezdu rozhodli „e všichni její èlenové musí energicky bojovat proti náboenství“. Z knihy Perestrojka (1987) se dovídáme, e pouze do Tambovské oblasti bylo vysláno na patnáct set protináboenských agitátorù, kteøí posílili øady ji pùsobících devíti set ateistických lektorù. V této oblasti pak mìlo fungovat tøi sta kroukù mladých ateistù. Mìsíèník Kommunist (4/88) pak potvrdil, e cílem Strany je naprostá eliminace náboenství z Ruska. Tento plátek dokonce kritizoval Stalina, nejvìtšího vraha køesanù, za to, e prý zanedbával ateistickou propagandu. (To je jako kdyby nìkdo kritizoval Hitlera, e nebyl dostateèným antisemitou.) Komunisté povradili miliony vìøících a byli si jisti, e náboenství umírá. Ale církev triumfovala! Nyní jsou to sami komunisté, kteøí ve 2
Východní Evropì bojují o pøeití. Pro tuto skuteènost neexistuje lidské vysvìtlení. Díky Bohu za tento zázrak.
Komunistický podvod
Je rovnì na místì se domnívat, e také tzv. „Glasnos“ je jen dalším komunistickým podvodem, jejím cílem je ukolébávání Západu. Násilím se vykoøenit náboenství nedokázalo; krev muèedníkù byla odjakiva semenem církve, a proto komunismus zkouší dosáhnout svých zámìrù jinými zpùsoby. V ji citovaném èlánku èasopisu Kommunist je rovnì citován Lunacharskij, autor spisu Socialismus a náboenství, který prý pøedpovìdìl, e pronásledování náboenství bude kontraproduktivní. (Po 70 letech brutálního útlaku se 70 % dospìlých Rusù pøiznává k víøe v Boha.) Lunacharskij zastává názor, e komunisté vytvoøili „náboenství bez Boha“, náboenství ateismu. „A si køesané vìøí,“ prohlašuje, „komunisté budou nenápadnì infiltrovat køesanské øady, budou se s nimi pøátelit a pøedstírat, e mají v mnoha vìcech podobné ideály. Budou pak køesany získávat pro spoleèné sociální aktivity a budou na nì pùsobit tak, aby køesané zachovávali pouze vnìjší formy náboenství, a se nakonec stanou stejnì bezbonými, jako jsme my sami.“ Ostatnì k obdobné situaci došlo ve ètvrtém století v Øímské øíši za Konstantina Velikého. Deset pøedchozích císaøù køesany pronásledovalo. Konstantin udìlal obrat o sto osmdesát stupòù, dal køesanùm svobodu a z køesanství udìlal státní náboenství. Za jeho vlády bylo kadé dítì pokøtìno a prohlášeno za køesana. Vypadalo to jako triumf køesanství – jene právì tato nová skuteènost pùsobila, e se vytrácelo pravé køesanství. Vedení církve se stále více stávalo nástrojem v rukou císaøù. V Sovìtském svazu si patriarcha Pimen snail naklonit Gorbaèova slovy: „Vyjadøujeme vám hlubokou vdìènost, e vìnujete svoji pozornost potøebám vìøících, a rovnì za to, e usilujete o znovuzavedení leninských norem.“ Leninovy normy zahrnovaly vradìní milionù køesanù a zkázu církví.
Revoluce ve Východní Evropì
Situace ve všech komunistických zemích je nyní velmi komplexní. Lidský rozum nestaèí, aby tyto souèasné zmìny pochopil. K takovému porozumìní musí být èlovìk veden Duchem svatým. Ti, kteøí spoléhají na svou dovednost plavat, odmítají vstoupit do záchranné archy a tak se sami odsuzují ke zkáze. V duchovních záleitostech není vìcí rozumu nacházet správná øešení problémù, nýbr je to otázkou osvícení shùry. Události ve Východní Evropì jsou zaráející. Komunismus se chytil do svých vlastních pastí. Svùdci jsou svedeni. Neexistuje ádné lidské 3
vysvìtlení toho, proè vládnoucí komunisté, kteøí mají v rukách všechnu moc, se jí zøíkají a pøedávají ji køesanùm, jako se tomu dìje napøíklad v Polsku. (Nìkteøí komunistiètí pohlaváøi dokonce spáchali sebevradu.) Je radostné ít a vidìt triumf Krista a také i naší misie! Komunismus utrpìl velikou (moná i smrtelnou) poráku! elezná opona se rozpadá. Zástupy lidí ve velkých spoleèenstvích, kde døíve nemìli k dispozici ani Bibli ani modlitebnu, jsou nyní svobodní. Církevní pøedstavitelé na Východì spoleènì se svými západními podporovateli, kteøí tvrdili, e za komunismu panuje náboenská svoboda, jsou dnes svým vlastním komunistickým tiskem oznaèováni za lháøe. Tento tisk navíc uveøejòuje zloèiny a masové vrady, které páchali rudí v dobì, kdy komunisté tvrdili, e k ádnému pronásledování náboenství nedochází. Nyní se èlovìk mùe v sovìtských novinách doèíst o sto tisícovém masovém hrobu nevinných lidí, kteøí byli povradìni komunisty.
Socialismus postaven na mrtvolách
Moskevské noviny Izvestija prohlašují, e socialismus byl vystavìn na mrtvolách zhruba padesáti milionù obìtí komunistického teroru. Ptejte se svých duchovních, proè o tom církve po sedm desetiletí mlèely. „Jsme vinni“ – pøiznávají komunisté – touto lidskou bídou. Není snadné ít ve spoleènosti, která má takový základ. Lidé nám nedùvìøují.“ Moscow News píší, e Berlínská zeï køièí: „Nìmecko by mìlo být sjednoceno opìt v jednu vlast.“ Svìtová rada církví na svém posledním zasedání protestovala proti apartheidu v Jiní Africe a volala po znovusjednocení Koreje. O Berlínské zdi, která oddìluje dva stejné národy, nepadlo jediné slovo. Zatímco v Evropì je komunismus na ústupu, v mnoha èástech svìta pokraèuje ve svém teroru. A proto potøebujeme vaší pomoc. Musíme nacházet vhodné odpovìdi na nové výzvy, musíme se podílet na utišování hladu celých národù po Boím slovu. Ve chvíli takové pøíleitosti nesmíme zaváhat. Potøebujeme vaše modlitby. Nech Bùh ehná všem, kteøí porozumí. Jako hlas muèednické církve vám za to z hloubi srdce dìkujeme. Váš Richard Wurmbrand
[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn ètrnáct let v komunistickém aláøi. Po odchodu na Západ zaloil se svou manelkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejím cílem je pomáhat pronásledovaným køesanùm. Tento èlánek pochází z amerického zpravodaje Hlasu muèedníkù z ledna 1990 – redakènì upraveno a zkráceno.]
4
ÚVAHA TOMA WHITA
Jak tvrdé to je? Pøestoe nás mohou obklopovat velké tragédie, v Boím království se rodí velké vìci. Kdy jsem navštívil svou sedmaosmdesátiletou matku, jako obvykle jsem si všiml jizvy, kterou má na èele. Jako mladá dívka prodìlala neštovice. Uvìdomil jsem si, e ve dvacátém století zemøelo na tuto nemoc nìkolik stovek milionù lidí. Kdy byly mé matce ètyøi roky, došlo v naší zemi na øece Mississippi k nejnièivìjší øíèní záplavì v historii. To bylo v roce 1927. Matka tuto záplavu, pokrývající 5 000 ètvereèních mil, vidìla na vlastní oèi. Pozdìji proila pochmurné období druhé svìtové války. A to, e jsem dnes køesanem, je z velké èásti díky její osobní zbonosti. Rovnì i vy jste s nejvìtší pravdìpodobností dìti, vnouèata nebo pravnouèata tìch, kteøí pøeili veliké pohromy. Souèasné tragédie mùeme sledovat ve svých barevných televizorech: je to èasto silnì emotivní podívaná. Jistì jsme pohnuti a zburcováni pøípady hromadných vrad ve školách, pøi kterých pøišla o ivot øada ákù nebo i uèitelé. Pøesto však nejhorším pøípadem takovéhoto násilí je událost z roku 1927, kdy jeden èlen školského výboru odpálil ve škole v mìstì Bath (Michigan) dynamitovou nálo, která usmrtila osmatøicet dìtí a sedm dospìlých. Dùvodem jeho hrozného skutku bylo rozhoøèení nad vlastnickou dani, kterou byl pachatel povinen zaplatit ve prospìch budování školy. A pøesto navzdory této dìsivé tragédii byl Bùh i tehdy pøi díle. Tentý rok, kdy došlo ke zmínìnému útoku v Bath, vydala vdova po Oswaldu Chambersovi dnes ji klasický køesanský spis My Utmost for His Highest, soubor Chambersových kázání ákùm a vojákùm. V tomto roce zaloil také Bob Jones køesanskou univerzitu a semináø. Billy Grahamovi bylo tehdy osm let a zaèala se rozvíjet práce mnoha dùleitých køesanských skupin. K nejvìtší americké tragédii poslední doby došlo 11. záøí 2001. Tento dìsivý èin byl na ivo pøenášen do našich obývacích pokojù a kanceláøí. Mùe si nás Bùh pouívat, i kdy se dìjí tak strašlivé události? Jistì e mùe. Více ne sedmkrát více lidí zemøelo v roce 1862 v bitvì u Antietamu v rámci americké obèanské války, která byla nejhroznìjším obdobím historie USA. A pøesto v tée dobì zaèínala svou práci øada amerických misijních hnutí v Èínì, Japonsku, Íránu nebo v Argentinì. Krátce po skonèení obèanské války se zaèala šíøit politická filozofie nazývaná anarchismus. V letech 1880–1925 byli anarchisté velmi aktivní a dokonce zavradili amerického prezidenta Williama McKinleyho. Anarchisté pouívali ke svým zámìrùm bombové útoky, kterými se snaili o spoleèenskou destabilizaci a oslabení legální vlády. Mnoho soudcù, poli5
tikù a policistù bylo zavradìno nebo zranìno dopisovými náloemi. V New Yorku zase anarchisté èasto útoèili náloemi nastraenými v automobilech. Pøesto v tìchto dobách vznikaly stovky rùzných misijních organizací a mnoho vìøících bylo promìòováno Boí milostí. Bùh nás pøece nepovolal, abychom byli solí a svìtlem svìta jen v pokojných dobách. Musíme ho vyznávat i v èasech protivenství. Kdy jsem byl po sedmnáct mìsícù vìznìn v kubánském vìzení za své misijní aktivity, dostávali jsme k jídlu zèernalé vyhublé ryby, které se pøi vaøení úplnì rozpadaly. Uchovávali je v mrazácích ruské výroby, které nebyly dvakrát spolehlivé. V té dobì jsem hodnì ztrácel na váze. Vìzeòská fotografie Toma My Amerièané, kteøí jsme byli vìznìni Whita. Svùj pøíbìh popsal v autobiografické knize Missi- v oddìlení pro cizozemské vìznì, jsme dostáles over Cuba , kterou v èeštinì vali pøece jen o nìco lepší stravu ne vìzni vydalo nakladatelství Stefanos kubánští, kteøí obývali cely v niších patrech pod názvem Akce Kuba. vìzeòské budovy. Jedné noci jsme vzali igelitový pytlík, dali do nìho rybu a trochu rýe a pak jsme tohle potravinové pøilepšení spustili po provaze kubánským vìzòùm v niším patøe. Nemohli jsme vidìt výsledek, ale vìdìli jsme, e jsme byli nìkomu uiteèní. A to bylo pro mne ve vìzení jakkoli tvrdé, vìdìl jsem, e v dìjinách církve bylo ohromné mnoství køesanù, kteøí trpìli neskonale více ne já. A tuto skuteènost máme trvale na pamìti. Letos na jaøe pøišla má snacha o zamìstnání, protoe úøad, ve kterém pracovala, byl zrušen. Vdycky jsme se snaili její rodinu podporovat. Navzdory ekonomickému útlumu jsme vdìèni, e náš misijní rozpoèet ekonomickou krizí nebyl takøka ovlivnìn. Všude kolem je to tvrdé, ale díky naším dárcùm a dobrovolným spolupracovníkùm je naše situace odlišná. Nehledì na okolnosti našich ivotù si všichni mùeme zvolit, jak budeme jednat. Mám dnes ty samé volby, jaké jsem mìl v kubánském vìzení. Kadé ráno, kdy vstávám z postele, mám tuté volbu být høíšníkem nebo svatým, zrádcem nebo anebo tím, kdo druhé posiluje. Budou mému rozhodování vládnout okolnosti anebo si v tento den zvolím slouit Bohu a budu se podílet na vytváøení rozdílu mezi svìtem a Boím královstvím? Bùh i nadále triumfuje, kdy si uprostøed tìkostí a tragédií pouívá lidi. On si mùe pouít kohokoli. Pouívá si i nás.
6
PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKE V DNES
Nigérie Bùh si tì mocnì pouije
„Abdulmasi“ se na chvíli odmlèel, a pak pokraèoval ve svém vypráv ní. Poslouchali jsme ho v tomto prašném suchopárném vyprávì mìstì, které je kolébkou nigerijského islámského fundamentalismu. Obklopeni mešitami, èernoškami v bílých burkách a na kadém rohu školami koránu, bylo snadné si pøedstavit, e lidé jako Abdulmasi mohou proívat ívat podobné v vìci. Ji ve velmi útlém vìku ho jeho rodièe dali na výchovu místnímu imámu. Abdulmasi pak vyrùstal na pøísné dietì islámu a uèil se nenávidìt køesanství. Jeho pøíbìh se podobá osudùm milionù dalších islámských mladíkù, kteøí jsou dnes po celém svìtì vzdìláváni v islámských školách, zejména pak v Nigérii a dalších západoafrických zemích. Mnohé z tìchto škol jsou výchozím bodem pro islámské militanty. Nicménì Abdulmasiho pøíbìh ukazuje, e Bùh si ke svým plánùm mùe uívat kohokoli. Jemu se podaøilo uniknout z temnot radikálního islámu a stát se svìdkem pro Krista v muslimském svìtì. Abdulmasi pokraèuje ve svém vyprávìní a popisuje, jak se k nìmu Bùh sklonil a v temnotách mu ukázal svìtlo Kristovo. Pøiznává, e kdysi trápil køesany, nyní však dostává sám tolik výhrùek, e nemùeme ani uvést jeho pravé jméno nebo uveøejnit jeho fotografii èi jeho bydlištì. Pozdìji bude Abdulmasi vypravovat, e pro svoji víru v Krista pøišel o svého nejstaršího syna. Nyní však, na poèátku svého pøíbìhu, bude Abdulmasi líèit, jak se kdysi specializoval na bombové útoky a zabíjení køesanù, a prozradí, co se odehrává v srdcích pronásledovatelù køesanù. V sedmdesátých letech, kdy chtìli místní muslimové nìjak zaútoèit na køesany, sjednali si k tomu jednoho jediného mue – Abdulmasiho. Byl expertem na náloe v automobilech, na plánování skupinových útokù, na infiltraci do køesanských shromádìní, zkrátka, byl to takový lokální James Bond islámského terorisTito mladíci jsou v tzv. almajiri, starovìké muslimské mu. tradici, podle které miliony chudých dìtí opouští své „V té dobì mi pøezdívali domovy a pobývají ve školách koránu, kde pak musí ‚pan Insekticid‘“, vzpomíná ebrat o pøeití. 7
Abdulmasi. Byl jsem snad jediný, kdo byl široko daleko schopen organizovat vradìní nevinných, zabíjení køesanù. Pokud se nìkdo chtìl zbavit hmyzu, zavolal si mì, a já jsem pak vymyslil plán, jak na køesany zaútoèit. A takový byl tehdy mùj ivot.
Školení v nenávisti
Abdulmasi patøí k tisícùm muslimù, kteøí se po celém svìtì stali zuøivými nepøáteli køesanù. Ji v pìti letech byl Abdulmasi zasvìcen do almajiri, dávného islámského zvyku, velmi rozšíøenému v západní Africe, podle kterého jsou mladí chlapci svými rodinami dáváni na výchovu místnímu imámovi neboli muslimskému uèiteli. U nìho pak takový chlapec ije spoleènì s dalšími ètyøiceti a padesáti hochy. Jejich ivot je pøísnì urèován muslimskými zvyky a pøipomíná spíše ivot vìznì. Kadé ráno musí chlapci pøeøíkávat verše z koránu, navíc v arabštinì, které nerozumí. Èiní tak nìkolik hodin dennì po øadu let, a se nauèí korán zpamìti. Pøedstavte si, e jste kadodennì nuceni pøeøíkávat Bibli od Genesis a po Zjevení v nìjakém vám neznámém jazyce, ani byste ji souèasnì znali ve své rodné øeèi. Kdy k tomu pøidáte extrémní chudobu, hlad, ízeò a absenci rodièovské lásky a vedení, moná si udìláte obrázek, jak to s takovým chlapcem, ijícím podle tradice almajiri, mùe vùbec vypadat. Kadý den v jednu hodinu po poledni chodí tito chlapci po ulicích a ebrají o nìjaké jídlo. Všechno, co dostanou, musí nejprve odevzdat svému imámovi. Ve dvì hodiny pak musí být ji zpátky a znovu pøeøíkávat a uèit se hadíth. Je-li korán pro muslimy knihou pouèení, pak je hadíth souborem naøízení. Hadíth je sbírkou výrokù pøipisovaných proroku Mohamedovi, které sepsali islámští vykladaèi zaèátkem devátého století. Ve fundamentalistických kruzích jsou to právì texty hadíth, ze kterých se muslimští mladíci po celém svìtì vyuèují koncepci dihádu, ráje a zabíjení Alláhových nepøátel. Tøebae samotný korán uèí, e se Jeíš narodil Zabití køesané leí ve spoleèném hrobì. Tento z panny, e zemøel a vydìsivý snímek pochází z nigerijského státu Plateau. stoupil na nebesa, setkal se Mrtví vìøící patøí k celkem pìti stu køesanù, které povradili militantní muslimové pøi útoku na tøi ves- Abdulmasi právì v hadíth poprvé se slovy „køesan“ nice v bøeznu tohoto roku. 8
a „nevìøící“ jako s jediným pojmem, tøebae se tato slova v samotném koránu ani nevyskytují. „Je to vyuèování nenávisti, jen a jen samá nenávist,“ prohlašuje Abdulmasi. „Pokud je ve spoleènosti nìjaké zlo… pak se to jednoduše vztáhne právì ke køesanùm. Toto sycení se nenávistí je mono trvale hlásat pouze ve svìtì naplnìném bídou, negramotností a obluzováním dìtí. Abdulmasiho jedinou útìchou byla nadìje, e jednoho dne dospìje k uèení o skuteèném ráji.
Zaslíbení ráje
Hadíth pøedstavuje ráj jako místo, kde dostanete všecko, co je vám nyní na zemi odepøeno. Pokud jste hladovìli, ráj pro vás bude pøedevším krásnou restaurací. Pokud jsme íznili, pak ráj bude místem hojnosti dobrého vína. A tak se pøedstava ráje vlastnì mìní v závislosti na tom, po èem touíte. Nicménì cesta do takového ráje zùstává stále tatá: „Pokud se mi podaøí zabít Alláhova nepøítele, pak jdu neomylnì do ráje,“ prohlašuje Abdulmasi. V sedmnácti letech se Abdulmasi usilovnì snail vymanit z chudoby a najít nìjaký druh pozemského ráje. Svého prvního dihádu proti køesanùm se zúèastnil poblí mìsta Bauchi. Tehdy se militanti ještì nevrhali na eny a dìti, ale zbili pouze køesanské mue. Bìhem útoku popadl v zápalu boje Abdulmasi nìkoho, kdo se snail utéci z domu. „Jeliko jsem si všiml, e nemá tradièní vousy, bylo mi to podezøelé a zaèal jsem ho bít. Ten èlovìk upadl a moji soukmenovci se na nìho vrhli. Tìko se mi o tom mluví, ale ten koho zabili, byl sedmiletý chlapec. Jeden z mých muù ho podøezal.“ Po tomto vraedném útoku se Abdulmasi cítil náramnì spokojenì. „Pøišlo nám to, jako kdybychom zabili pár moskytù. A kdy jsme vidìli na svých rukou krev, smáli jsme se tomu a posmívali jsme se tìm, které jsme zabili. Takové byly tehdy naše pocity. Mìli jsme za to, e jsme ztrestali Boí nepøátele, a tedy i nepøátele své.“ Celá léta il Abdulmasi v pøesvìdèení, e ivoty køesanù nemají vìtší hodnotu ne ivoty moskytù. I nadále se úèastnil zátahù na køesany. A èím více násilí spáchal, tím vìtšího se mu dostávalo uzná ní. Nakonec se pøipojil k fanatické skupinì Jama’atu Nasril Islam. A kdy mìli muslimové pocit, e køesané na severu Nigérie neprávem obsadili muslimskou pùdu, zazvonil jednoho dne Abdulmasimu telefon. Po bombovém útoku na jeden sbor, zatouil Abdulmasi vrátit se do znièeného kostela, aby se tam pokochal tím, co zpùsobil. Kdy tam ale dorazil, našel tam èleny sboru, jak se na spáleništi spoleènì modlí. „To mì rozhoøèilo!“ vzpomíná Abdulmasi. Vrátil jsem se zpátky do mešity a svým soudruhùm jsem øekl, e ti lidé jsou hrozní. ‚Myslíte si, e jsou zoufalí? Vùbec ne. Naopak radují se a jsou šastnìjší ne my!‘“ Abdulmasi byl frustrován, e køesané neodešli. Rozhodl se, e jediným zpùsobem, jak køesany vymýtit, bude infiltrace do jejich spoleèenství. 9
A právì v tuto chvíli zaèal jeho pøíbìh, kdy se potkal s mocí Ducha svatého a s Boí milostí.
Falešný køest
Abdulmasi proto navštívil jeden sbor a hovoøil s tamním pastorem. Lichotil mu, jaká má vynikající kázání, øekl mu, e je obchodníkem, a pak pronesl magická slova: „Jsem muslim, ale chci se stát køesanem.“ „Ach, ti mì milovali,“ vzpomíná Abdulmasi, „všichni mi nosili dárky, nìkteøí mì zvali domù na obìd. A tahle jejich pøízeò a láska mì omraèovaly.“ Od té chvíle zaèal Abdulmasi chodit do kostela jako opravdový vìøící køesan. Pøipojil se ke skupinì mladých a zaèal se pøipravovat na køest. Vedle toho ale dál chodil tajnì do mešity a podle pøedchozích zvyklostí se modlil a postil. Celých šest let il Abdulmasi tímto dvojím ivotem, ivotem, ve kterém mu ji kromì jeho fanatického zápalu nezbýval èas ji na nic jiného. Nemìl vlastní rodinu ani vzdìlání. Zùstával zcela odøíznut od svých døívìjších známých. Byl jako ta jedna ztracená ovce ze stoèlenného stáda. „Byl jsem úplnì zaslepený,“ vzpomíná Abdulmasi. „Opravdu jsem necítil vùbec nic, a to z toho dùvodu, e se mi vytratil jakýkoli smysl èehokoli. Mé svìdomí bylo poznamenané. Mùj vztah k Bohu byl více ménì podobný vztahu k èlovìku. O Bohu jsem toho vìdìl jen velmi málo. Myslel jsem si, e mi Bùh nikdy neodpustí, e nemùe nikdy zapomenout na to, co všechno jsem ve svém ivotì napáchal.“ Abdulmasi byl vybrán, aby se ve sboru, kam chodil, stal jedním z nových pøedstavených. Krátce na to plánovala církev uspoøádat velkou konferenci, a za tímto úèelem byl pozván jeden známý kazatel. Abdulmasi byl rozmrzelý nad tím, e nebyl jako nový sborový èinovník poádán, aby na konferenci také promluvil. A tak šel na konferenci s pøáním, aby pøítomný øeèník ztratil hlas. Abdulmasi sedìl mezi dalšími 2 000 mladými lidmi a poslouchal pastorovu øeè. Tak to šlo tøi dny. Celou tu dobu vyèkával, zda také jeho nepoádají o projev. V poslední den konference, promlouval pastor na biblický text z 1. Královské 18, kde Elijáš bojoval s Baalovými proroky. „Jak dlouho budete kolísat mezi dvìma názory,“ høímal pastor na pøítomné. „Pokud je Bùh Bohem, uctívejte ho. Jestli je Baal bohem, pak se klaòte jemu.“ Abdulmasi zastøíhal ušima. Podíval se mluvèímu do tváøe. „Kolísání mezi dvìma názory,“ pomyslel si a nevìøícnì zakroutil hlavou. „Kdo jsi ty klamající?“ vykøikl pastor. „Jak je to ji dlouho, co jsi øekl, e jsi pøijal Krista, a nemyslels to vánì? Pohleï, je-li Baal bohem, uctívej Baala. Ale je-li Bohem Bùh, pak se klaò jemu. Proè hraješ dvojí hru?“ Abdulmasi zaèal panikaøit. „Tenhle èlovìk o mnì ví,“ zhrozil se. „Kdo mu ale o mnì øekl? Za chvilku ji urèitì oznámí pøítomným moje jméno.“ Pastor ale pokraèoval. „Pokoø se,“ prohlásil. „Povstaò a budeme se za tebe modlit a Pán ti odpustí všechno, co jsi spáchal… zapomene, e 10
jsi ozbrojený lupiè, zapomene, e jsi vrah, zapomene všechny tyto vìci… povstaò!“
Milující Otec
„Je to moné?“ ptal se Abdulmasi sám sebe. „Mohl by mi Pán odpustit všechno, co jsem dìlal, všechno násilí i podvody?“ Abdulmasi si nepamatuje, e by šel k pastorovi, ale pamatuje si, e padl na Bohosluby køesanského sboru v nigerijském mìstì Dogo Nahawa, kde došlo k protikøesanským útokolena. Po šest let se brá- kùm nil tomu stát se køesanem a pak v jediném okamiku zmìnil Bùh jeho srdce a on se stal koneènì sám sebou. „A tak jsem nakonec našel Pána,“ prohlašuje Abdulmasi. „Tøebae Bùh vìdìl, co jsem byl za èlovìka, chtìl se dát poznat právì mnì. Nyní vím, e Bùh je milosrdný a milující. Nalezl jsem skuteènì milujícího Otce.“ Abdulmasi okamitì opustil konferenci. Pozdìji potkal jednoho muslimského chlapce, kterého døíve pouíval jako špeha. „Radìji se vùbec nepøibliuj k mešitì, øekl mu chlapec, slyšel jsem, co na tebe chystají. Jeho døívìjší soudruzi mu nyní vyhroovali stejnì, jako kdysi on vyhrooval køesanùm. Byli dokonce pøipraveni ho zabít. „Moje srdce se zmìnilo v jedné jediné minutì, cítil jsem jasnì, e se ve mnì nìco stalo. Ale od té chvíle také zaèalo pronásledování.“ Abdulmasi šel za pøedstaviteli sboru a pøiznal se jim, e il ve li. Pak sedìl spoleènì s devíti staršími a vyprávìl jim pravdivý pøíbìh svého ivota. Ti mui mohli stìí uvìøit, e èlovìk, kterého milovali a vzali ho mezi sebe, je takovým zpùsobem podvádìl. Tøi dny se pak spoleènì modlili a po této dobì øekli starší Abdulmasimu, e by se mìl schovat nìkam na bezpeèné místo. „Mùj synu,“ øekl mu onen pastor, Bùh si tì chce mocnì pouít.“ Abdulmasi se uchýlil k jinému pastorovi, který bydlel v dosti velké vzdálenosti, a tøebae se musel skrývat, nepøestal ani za této situace kázat muslimùm o Jeíši. „Nedokázal jsem si uchovat pokoj bez svìdectví druhým,“ vypráví. „Lidé mì sami vyhledávali, aby se pøesvìdèili o mé promìnì. A já jsem jim øíkal: ‚Podívejte se na mì, kdyby nebylo Boí milosti, nemohl bych být to, co jsem nyní.‘“
ivot v pronásledování
Abdulmasi se stal odborníkem na svìdectví o Kristu muslimùm. Ale stal se rovnì pronásledovaným èlovìkem. A tak je tomu dodnes, po tøiceti 11
letech, kdy zaèal se svou nároènou slubou. 9. února 2004 obklíèil jeho dùm zástup asi 2 000 muslimù. Ti zaèali na jeho dùm házet kamení a rozbili všechna okna. Kdy Abdulmasi vybìhl z domu, aby zamkl vstupní branku v elezném plotu, køièeli: „Zabijte ho! Ani mouchy z jeho domu nemají právo na ivot.“ Abdulmasiho soused Abdulmasi povstal jako pronásledovatel církve, ale z pøízemí vybìhl ven a nyní slouí muslimùm a vypráví jim o ivotodárné snail se nastolit poøádek. lásce Jeíše Krista. Útoèníci se ale na nìho vrhli s maèetami a zabili ho. Jeho manelka vykøikla a bìela mu na pomoc, byla však rovnì zabita. Jejich tìla pak militanti poloili a haldu pneumatik, polili je benzínem a zapálili. Abdulmasiho dìti køièely hrùzou: „Tati, tati, vidíš, co dìlají!“ „Ano, to je pøesnì to, co dìlají,“ odpovìdìl jim otec. „Musíme se pøipravit na nejhorší.“ Matka pak dìtem øekla: „Kdy na vás budou útoèit, drte si na hrudi Bibli, to je pro nì znamení, e se za ádných okolností své víry nezøekneme.“ Náhle nìkteré z dìtí vykøiklo: „Vdy oni jdou pryè.“ Kdy dav útoèníkù zmizel za rohem, popadl Abdulmasi svou rodinu a bìeli všichni do auta. Podaøilo se jim projet bránou a jeli pøímo do domu státního guvernéra. Ale o tøi roky pozdìji, v roce 2007, navštìvoval nejstarší Abdulmasiho syn univerzitu. Jednoho dne k nìmu pøistoupili tøi muslimští militanti vyzbrojení maèetami a oslovili ho jménem. „Nepøišli jsme tì okrást,“ øekli. „Pøišli jsme tì zabít, protoe jsi synem svého otce.“ Po tìchto slovech mu mui proøízli hrdlo. „Po smrti syna to byla zlá doba,“ vzpomíná Abdulmasi. „Ale ádná obì Bohu nesmí být pro nás pøíliš veliká.“ Abdulmasi i po této tragické zkušenosti pokraèuje ve slubì muslimùm. Èasto dokonce tajnì radí uèitelùm koránu, mullahùm i šejkùm, kteøí by se chtìli stát køesany. Abdulmasi je beránkem mezi vlky, který ale dùvìrnì zná vlèí doupì. Mnozí vesnièané vydávají svìdectví, e se stali køesany hlavnì díky jemu. Hlavní dùraz v Abdulmasiho slubì je na svìdectví pronásledovatelùm. „Zjistil jsem, e láska je definitivní,“ prohlašuje Abdulmasi. „Pokud si chcete získat muslimy na svou stranu, musíte je milovat, ne však nìja12
kým typem lidské lásky, ale tou láskou, kterou sami zakoušíte skrze Krista. Místo, abyste jim vyhroovali jako nepøátelùm, musíte mít s nimi lítost, a to je nìco, co s nimi vdy pohne. Vdy kdy jsem byl na jejich místì, nevìdìl jsem, co dìlám. Byl jsem kdysi pronásledovatel; nyní však skrze Boí milost mi bylo odpuštìno. A to je Boí láska. A i kdy jsme pronásledováni, nejsme rozdrceni… Umíráme, aby ostatní mohli ít.“
Hlas muèedníkù pomáhá nigerijským vdovám
Haziel Saratu, která se ještì zotavovala po nedávném porodu, koneènì ulehla po celodenní práci ke spánku. Bylo to 26. èervence 2009 ve vesnici Maiduguri kolem desáté hodiny veèer. Té noci ji i jejího manela probudila støelba, která se ozývala ze sousedství. Ráno, kdy její manel vstal, odešel se do kostela zeptat, co se v noci dìlo. Kdy dorazil na místo, Jedna z vdov v našem nigerijském støedisku v mìstì zjistil, e kostel je zcela Jos, která pouívá krejèovskou výbavu darovanou muèedníkù. Naše misie poøádá pro tamní znièený a e se stal provi- Hlasem vdovy odborné kurzy, které jim mají pomoci získázorní márnicí pro desítky vat obivu. køesanù, kteøí byli zabiti bìhem noèního útoku. Mu ihned bìel domù, aby o tom øekl Haziel. Manelka mu øekla, e by mìli odsud okamitì utéci. Ale její manel tvrdil, e je ji po všem, a ádné nebezpeèí u nehrozí. Pak odešel zpátky do kostela. Kdy se dlouho nevracel, zaèala mít jeho ena tušení nìèeho hrozného. Jeho tìlo bylo pozdìji nalezeno rozsekáno na kusy na místì, kde pøedtím táboøili muslimští útoèníci. Bìhem tohoto útoku pøišlo o ivot více ne sto lidí a mnoho en se stalo pøes noc vdovami. Haziel je jednou ze stovek vdov, kterým Hlas muèedníkù pomáhá prostøednictvím našich nigerijských projektù. Tato pomoc se soustøeïuje na to, aby tyto eny získaly kvalifikaci v nìjakém øemesle a mohly si tak získávat obivu pro sebe a své dìti. – Hlas muèedníkù, USA, èervenec 2010
Bezpeèný pøístav
Pøed deseti lety byl tehdy šestiletý Nankpak pøinucen ozbrojenými extrémisty utéci ze svého domova. Se svou matkou, sestrou a bratrem utíkali pøed násilím z nigerijského mìsta Kaduna a ukrývali se pak dva dny bez jídla a pití v hustém stromoví. Kdy se zdálo, e se situace uklidnila, 13
vyšli ze svého úkrytu, ale naneštìstí narazili na jednoho radikálního muslima vyzbrojeného maèetou. „Ten mu nás zastavil,“ vzpomíná Nankpak. „Pøikázal nám, abychom si lehli, nebo nás chtìl všechny zabít.“ Nankpak mohl pak jen sledovat, jak tento èlovìk sekl maèetou do krku matce i dvìma sourozencùm. Nakonec se násilník obrátil k nìmu a sekl ho Nigérijské dìti ve Štìpánovì støedisku, které pøišly pøi do ramene. Pak ho nechal náboenských nepokojích o své rodièe. v domnìní, e chlapec vykrvácí. Ale milostí Boí Nankpak tuto pohromu pøeil. Nyní je mu ji 16 let a je studentem ve Štìpánovì støedisku, které financuje Hlas muèedníkù. Patøí mezi dvì stì sirotkù a násilím postiených dìtí, které pøišly minimálnì o jednoho rodièe pøi útocích na køesanskou komunitu v severní Nigérii. V tomto støedisku dostávají dìti potravu, vzdìlání a pøíleitost ít mimo dosah náboenských nepokojù, pøi kterých pøišly o své rodièe. „Štìpánovo støedisko mi opravdu pomáhá,“ vypráví Nankpak. „Mohu zde chodit do školy a nauèit se mnoha vìcem. Touím se stát lékaøem, abych mohl pomáhat zranìným lidem.“ ZPR ÁV Y ZE SVĚTA SEVERNÍ KOREA Poprava pøedstavitelù podzemní církve Tøi pøedstavitelé podzemní církve byli popraveni a na dvacet jejich spoluvìøících zùstává ve vìzení. Severokorejská policie provedla zátah na dùm v osadì Kuwal-dong v kraji Pyungsung (provincie Pyongan), ve kterém zatkla všech tøiadvacet vìøících, kteøí zde byli shromádìni k „náboenské èinnosti“. Tøi „klíèoví“ pøedstavitelé byli bezprostøednì odsouzeni a popraveni. Dalších dvacet vìøících bylo údajnì posláno do pracovního tábora è. 15 v Yodoku. Aèkoli se tato událost stala v polovinì kvìtna, informace se z této uzavøené zemì dostaly ven a nyní. Pøípad rovnì potvrdila organizace 14
North Korea Intellectual Solidarity Solidarity, skupina severokorejských obráncù lidských práv, sídlící v Soulu, kteøí sledují bezpráví ve své vlasti a volají po reformì. Pùvod køesanské víry tìchto tøiadvaceti vìøících leí údajnì v Èínì, kam nìkteøí z nich cestovali z obchodních dùvodù, a kde se dostali do kontaktu s místní církví. Hlas muèedníkù spolupracuje se svou sesterskou organizací v Jiní Koreji a nejrùznìjšími zpùsoby pomáhá severokorejských aktivistùm pøi evangelizaci a zakládaní ilegálních domácích církví. Pro tyto Vánoce opìt chystáme zásilku potravin, hygienických potøeb i køesanské literatury. – Hlas muèedníkù, Kanada, øíjen 2010
UZBEKISTÁN Baptistický køesan odsouzen k desetiletému trestu Sedmadvacetiletý uzbecký køesan Tohar Haydarov byl odsouzen k desetiletému vìzení za „ilegální prodej omamných a psychotropních látek ve velkém mìøítku“. Místní køesané ale shodnì tvrdí, e jde o vykonstruovaný pøípad a e Tohar je „èlovìk s èistým svìdomím a upøímný køesan“, a k tomuto hodnocení se prý kloní nejen køesané, ale i jeho známí a pøátelé. Haydarov byl zatèen v polovinì ledna, kdy se ho policie snaila donutit, aby se odøekl své víry. Kdy to odmítl, údajnì policie umístila na jeho tìlo drogy, a další narkotika prý pozdìji nalezla rovnì v jeho bytì. Nicménì soudní testy narkotik nalezených na Toharovì tìle a v jeho obydlí byly provedeny tentý veèer, co dává vyvstat podezøení, jak je moné, e zevrubné soudní testy byly tak rychle po ruce. Tøi dny po svém zatèení øekl u soudu Tohar svým spoluvìøícím, e ho policisté zbili a pøinutili podepsat nìjaká prohlášení. Podle tìchto køesanù mìl Tohar oteklou tváø a stìí se udrel na nohou. 9. bøezna byl Tohar soudem shledán vinným a odsouzen. Jeho baptistickým spoluvìøícím nebylo dovoleno, aby svìdèili v jeho prospìch a právníkovi, kterého Toharovi najali, byl dokonce odepøen pøístup do soudní sínì. Èerstvý konvertita Haydarov patøí k Radì baptistických církví, tedy k denominaci, která dùslednì odmítá státní registraci ve všech zemích bývalého Sovìtského svazu, kde pùsobí. – Hlas muèedníkù, Kanada, øíjen 2010 PÁKISTÁN Islamisté zastøelili pìt køesanù 15. èervence zastøelili v pákistánském mìstì Sukkur (provincie Sandh) desítky maskovaných muù pìt køesanù v okamiku, kdy tito vyšli z kostela. Podle pøí-
buzných obìtí došlo k této tragédii dva mìsíce poté, co zakázaná islámská extrémistická skupina poslala církevním pøedstavitelùm výhrùný dopis. Pastor Aaron John a èlenové sboru Rohail Bhatti, Salman John, Abid Gill a Shamin Mall z Církve plného evangelia odcházeli ze svého kostela po schùzi, na které diskutovali o bezpeènosti sboru vzhledem k obdreným hrozbám. „Sotva jsme vyšli z kostela, zaèala na nás støílet skupina útoèníkù èítající nìkolik desítek muù s automatickými zbranìmi,“ prohlašuje Shahid John, syn zastøeleného pastora, který pøi útoku vyvázl jen s postøelenou rukou. Kromì nìho bylo postøeleno pìt dalších køesanù. Podle Rohail Bhattiové, manelky jednoho ze zastøelených køesanù, obdreli církevní pøedstavitelé v kvìtnu dopis od extrémistické skupiny Sip-e-Sahaba (pøed svým zakázáním se jmenovala Sipah-e-Sahaba), který obsahoval výhrùky, jejich cílem byla snaha pøimìt køesany, aby z této oblasti odešli. Podle dalších køesanských zdrojù mají extrémistické skupiny Sip-e-Sahaba a Tehrik vazbu na islámskou školu, její studenti této církvi vyhroovali ji od roku 2008. Podle køesanských zdrojù provedli tento útok 15. èervence maskovaní støelci, evidentnì mladšího vìku odpovídajícího studentùm, a to zpùsobem, který ukazuje na cvièené teroristy. Studenti z islámské školy, kteøí ji delší dobu sboru vyhroovali, patøí k sunnitské extrémistické skupinì Tehrik. Podle pøíbuzných pastor John a církevní pøedstavitel Bhatti informovali bìhem posledních dvou let o tìchto hrozbách policii, nicménì pøíslušníci místní stanice nebrali tyto hrozby vánì. Podobnì policie odmítla vzít v úvahu výhrùný dopis, který sbor obdrel v kvìtnu. Nezávislé vládní zdroje potvrdily, e došlo k zastøelení køesanù a podle zpráv vyvíjeli tamní islamisté tlak na média, aby o pøípadu nereferovala. – Compass Direct News, 29. èervence 2010 15
MAROKO Policejní zátah na domácí shromádìní 4. února tohoto roku provedla skupina asi šedesáti policistù a úøedníkù zátah na køesanský dùm v marockém mìstì Amirmiz. Pøi této akci bylo zatèeno tøináct dospìlých, pìt dìtí (vèetnì dvou nemluvòat) a rovnì jeden americký obèan. Policie vyšetøovala zadrené køesany ètrnáct hodin a všechno si dùkladnì zaznamenávala digitální kamerou a další moderní technikou. Zadrení køesané byli shromádìni v soukromém domì k biblickému semináøi, na který si pozvali jako øeèníka amerického obèana. Vìøící byli znaènì pøekvapeni, kdy ve dvì hodiny odpoledne dorazili na místo policisté v patnácti automobilech. „Je to poprvé v naší nedávné historii, kdy vládní úøady provedly tak veliký útok na tak malinkou skupinu køesanù,“ prohlásil jeden ze zadrených køesanù. Po ètrnáctihodinovém vyšetøování odvezla policie amerického obèana na letištì, odkud byl deportován ze zemì. Zbylí køesané byli propuštìni a smìli se vrátit do svých domovù. Policie jim však zkonfiskovala Bible, knihy, notebook, digitální kameru a mobilní telefon. Marocké úøady také nedávno provedly zátah na zahranièní misionáøe. Nìkolik cizincù bylo vypovìzeno ze zemì, a to vèetnì dvaceti køesanù, kteøí spravovali sirotèinec nazývaný Vesnice nadìje. Hlas muèedníkù opatøuje marockým køesanùm Bible a køesanskou literaturu a snaí se jim pomáhat i dalšími zpùsoby. Kdy jsou køesanští konvertité vyhánìni ze svých muslimských domovù, snaíme se jim najít bezpeèná útoèištì, kde by mohli prohlubovat svoji køesanskou víru. Rovnì jim pomáháme získávat zamìstnání a stojíme pøi nich i v dalších obtíných situacích. – Hlas muèedníkù, USA, èervenec 2010 16
INDIE protikøesanské násilí Dva hinduisté, kteøí byli nedávno obvinìni a odsouzeni za násilí proti køesanùm v indickém státì Urísa, byli nyní propuštìni na kauci. V srpnu 2008 vypuklo v okrese Kandhamal davové násilí namíøené proti køesanùm, které vyvolal atentát na jednoho pøedstavitele Hindutvy, co je politický proud extrémistického hinduismu. Tøebae se k této politické vradì pøi hlásili maoisté, pouili to hinduistiètí extrémisté jako záminku k útoku na køesanskou komunitu. Stovky vìøících pøišly o ivot a mnoho kostelù a domù lehlo popelem. 29. èervna 2010 byl k sedmi letùm odsouzen Manoj Pradham, èlen hinduistické nacionalistické strany, za vradu køesana Parikhita Nayaka. Pro jeho odsouzení bylo rozhodující svìdectví šestileté dcery zavradìného mue. Spoleènì s Manojem byl odsouzen další pachatel, Prafulla Mallick. Manoj byl obvinìn z celkem 14 trestných èinù, z nich se v sedmi pøípadech jednalo o zabití. 7. èervence byli Manoj a Prafulla propuštìni z vìzení, kdy jim byla dána monost, aby kadý z nich zaplatil kauci v pøepoètu ve výši asi 8 000 Kè. Zainteresovaní právníci vyjadøují nad tím znaèné podivení, nebo „bìní lidé, jsou-li usvìdèeni z takových zloèinù, nemají privilegium být tak snadno propuštìni na kauci“. Køesanská komunita ve státì Urísa je touto zprávou šokována. „Z takového soudního systému jsem velmi rozèarovaná,“ prohlašuje vdova po zavradìném køesanu Nayakaovi, která se kvùli èetným výhrùkám musí i se svými dvìma dcerami skrývat na bezpeèném místì. Hlas muèedníkù se snaí obìtem nepokojù z roku 2008 systematicky pomáhat. – Hlas muèedníkù, Kanada, záøí 2010
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ
Pamatujme na vìznìné Pamatujte na vìznì, jako byste byli uvìznìni s nimi (idùm 13,3) V Bostonu stojí socha ke cti Marie Dyerové, kvakerce, která byla dvakrát uvìznìna, dvakrát byla v exilu a nakonec byla pro svoji víru obìšena. To se stalo v sedmnáctém století. Massachusetts byl ovládán puritány. A byli tak puritánští, e netolerovali køesany, kteøí vìøili ve vnitøní svìtlo, v pøímou komunikaci s Bohem, bez knìského prostøedníka èi rituálù. Proto byl pøijat zákon, podle nìho mìl být kadý kvaker, který vstoupí do kolonie, dùkladnì zbièován, uvren do aláøe a tam podroben tvrdé práci. Dokonce i èlovìk, který se zastal kvakera pøed horlivým puritánem, byl sám zbièován a vypovìzen z kolonie. Kvaker, který nìkoho pøivedl na svou víru, byl vyhnán a pokud by se vrátil, mìl být obìšen. Marie Dyerová pøicestovala do Bostonu z Rhode Islandu, aby navštívila dva uvìznìné kvakery. Byla však zadrena, zbièována a vypovìzena s varováním, e pokud se vrátí, trest smrti ji nemine. Po tøech mìsících byla zpátky, aby peèovala o své uvìznìné spoluvìøící. Byla však opìt zatèena a odsouzena k smrti obìšením. Pøed vlastní popravou musela sledovat, jak obìsili dva kvakery. Pak ji spoutali ruce a zakryli tváø a odvedli na popravištì. V poslední chvíli však byla Marie omilostnìna a vypovìzena. Pøesto se však vrátila znovu. Vìdìla, e jsou její spoluvìøící ve vìzení. Nezalekla se ani veøejného bièování a propíchnutí jazyka havým elezem. Byla tedy znovu zatèena a pøed soudem prohlásila: „Pokud nezrušíte své nespravedlivé zákony, pošle sem Pán po mé smrti další svìdky pravdy. Mùj ivot není nièím ve srovnání se svobodou pravdy.“ I dnes jsou v mnoha zemích pro svou víru ve vìzení tisíce našich bratøí a sester. Mìli bychom být pøipraveni poloit pro nì své ivoty. – Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights
Další prùbìnì aktualizované zprávy ze svìta v èeštinì naleznete na internetových adresách www.prayer.cz mucednici.prayer.cz Mùete nám psát na naši e-mailovou adresu:
[email protected] [email protected] Další informace v angliètinì lze najít na internetových adresách: www.persecution.com www.persecution.net Starší èísla v elektronické podobì naleznete na internetové adrese: mucednici.prayer.cz
MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY Skryté kameny v základech církve 42 MUÈEDNÍKÙ Z AMMORIE rok 845 Dvaaètyøicet muèedníkù z Ammorie byli velitelé armády byzantského císaøe Theofila. Kdy byla v roce 838 Ammoria (dnes se nalézá v Turecku) obsazena arabskou armádou, muslimové zabili nebo prodali do otroctví mnoho køesanù. Vzali však dvaaètyøicet køesanských velitelù jako rukojmí a odvedli je do Samarry (dnes v Iráku), kde je uvrhli do aláøe. Tam byli dreni po sedm let. Muslimští pohlaváøi tìmto køesanským vìzòùm øekli: „Mohammed je pravý prorok a nikoli Kristus.“ Velitelé odpovìdìli: „Pokud se budou dva mui pøít o pole a jeden øekne, ‚toto pole je moje‘, a druhý, ‚nikoli je moje‘, a ten první má mnoho svìdkù, kteøí mu dosvìdèí, e to pole je jeho, zatímco ten druhý nemá svìdka ádného ne pouze sebe sama, co byste øekli – èí to pole je?“ Muslimové odpovìdìli: „No pøeci toho, který má mnoho svìdkù!“ „Správnì jste usoudili,“ øekli velitelé.
A stejnì je tomu s Kristem a Mohammedem. Kristus má mnoho svìdkù: dávné proroky, od Mojíše a po Jana Køtitele, kterého i vy uznáváte a který svìdèil o Kristu, zatímco Mohammed svìdèí pouze sám o sobì, e je prorok, a nemá ádného dalšího svìdka.“ Zaraení muslimové øekli: „Naše víra je lepší ne ta vaše køesanská, co dokazuje skuteènost, e nás Bùh nechal nad vámi zvítìzit a dal nám lepší zemi a vìtší království ne køesanùm.“ Velitelé odvìtili: „Je-li tomu tak, pak modláøští Egypané, Babyloòané, Øekové, Øímané a Peršané by museli mít kdysi pravou víru, kdy si podrobili jiné národy a vládli jim. Je tedy jasné, e vaše vítìzství síly a bohatství nedokazuje pravost vaší víry. My víme, e Bùh dává nìkdy zvítìzit køesanùm, ale jindy dopouští, aby byli trápeni a muèeni a takto byli pøivedeni k pokání a k oèištìní svých høíchù.“ Po sedm let bylo tìchto dvaaètyøicet velitelù nuceno, aby pøijali islámskou víru, k èemu však nikdy nedošlo. A tak jim nakonec muslimové v roce 845 setnuli hlavy a jejich tìla vhodili do øeky Eufratu.
Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka. V prosinci vychází dvojèíslo. Toto periodikum je registrováno u Ministerstva kultury ÈR pod evidenèním èíslem MK ÈR E 12970 Bulletin vydává obèanské sdruení POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI
K hlavním cílùm tohoto sdruení patøí: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm • informovat veøejnost o pronásledování køesanù • podporovat vydávání literatury, která vypovídá o køesanských muèednících a svìdcích víry. Obèanské sdruení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian Association (ICA). Pìt hlavních zásad této misijní organizace je zaloeno na biblickém verši epištoly idùm 13,3: 1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Jeíši Kristu
pronásledováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci. 2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám køesanských muèedníkù. 3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrùznìjším zpùsobem se snait získávat pro Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování køesanù v totalitních zemích a problémových oblastech. 5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných na køesanech. Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese: Hlas muèedníkù pošt. pøihrádka 21 377 01 Jindøichùv Hradec Úèet pro dobrovolné pøíspìvky: ÈSOB Jindøichùv Hradec è. ú.: 131257607/0300