HLAS MUÈEDNÍKÙ M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E

HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A

5–6 / 2013

Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3

Dobrá zpráva pro ty, kdo prožívají smutné Vánoce Svědectví pronásledovaných křesťanů Úvaha Merva Knighta Zprávy ze světa

N A K L A DAT E L S T V Í S T E FA N OS N A B ÍZ Í : Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha. A5, 134 stran, cena 77 Kè. Richard Wurmbrand – Vítìzná víra Inspi rující ètení na téma køesanské ví ry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè. Ken Anderson – Smìlý jako beránek Životní pøíbìh známého èínského køesanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti. Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè. John Bunyan – Milost pøehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè. John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf životní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran, cena 175 Kè. Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù v Sovìtském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè. Richard Wurmbrand – Kristus na židovské cestì Autor sám židovského pùvodu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè. Sam Wellman – William Carey Kniha o životì anglického misionáøe v Indii. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 167 Kè. Hans Martin Braun – Let pøes hranice Napínavý román z prostøedí ruské podzemní církve se špioná�ní zápletkou. Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2.vydání, cena 138 Kè

Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav historie køesanství. Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran, cena 165 Kè. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovìtské tajné služby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou oponou“. A6, 230 stran, cena 83 Kè. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky v japonském zajetí za druhé svìtové války. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kè. Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem o hlubi nách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè. Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kè Bratr Andrew – Pašerákem ve službách Nejvyššího Kniha popisuje zaèátky služby bratra Andrewa. Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali zajímat o utr pení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnìž pomoh la nalézt víru v Ježíše Krista. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str., cena 245 Kè

Nabízené knihy z nakladatelství STEFA NOS si mùžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky. Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz)

HLAS MUÈEDNÍKÙ 5–6 / 2013 FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:

V Pákistánu si křesťané před vstupem do kostela zouvají obuv. Tyto boty zanechané před kostelem Všech svatých v Péšávaru patří těm, kteří byli v neděli 22. září zabiti nebo zraněni při nejhorším útoku na křesťany v historii této země. (viz Hlas mučedníků 4/2013, str.15)

RICHARD WURMBRAND NAPSAL

Dobrá zpráva pro ty, kdo prožívají smutné Vánoce Jeho bratři v něj nevěřili! “ (Jan 7,5) Naši milovaní, někteří lidé se domnívají, že jelikož Panna Marie počala bez hříchu, neměla porodní bolesti. Měla však jistě tu největší ze všech bolestí: poznání, že porodila „muže bolesti, důvěrně seznámeného s trýzní“ (Izajáš 53,3 Hegerův překlad). Jako zbožná Židovka musela znát Marie proroctví, že její Syn bude jednou svým lidem odmítnut, že bude bičován a ukřižován. A tak se i stalo. Dokonce ani jeho bratři v něho nevěřili, což znamená, že nevěřili ani jí. Ti, kteří mu byli nejbližší a nejdražší „říkali, že se pomátl“ (Marek 3,21). Nikdo z její rodiny při ní nestál, když plakala pod křížem. Byla sama, i když slavila jeho narozeniny.

Tvůj dům bude spasen Mnozí z nás budou o těchto Vánocích také sami. Dokonce i uprostřed lidí a vánočního spěchu. Mnozí máme nevěřící rodiny. Některých se zřekli vlastní rodiče, některé opustil jejich životní partner, jiní žijí v konfliktu se svými dětmi. Pro ty, kteří o těchto Vánocích pláčou, mám znamenitou zprávu: „Budeš spasen ty i tvůj dům“ (Skutky 16,31). Uchovávej všechny ty, kteří tě opustili, ve svém srdci, a budou v nebi společně s tebou. Jistý čtyřletý chlapec prohlásil: „Bůh má modré oči.“ Když se ptali, jak to může vědět, odpověděl: „Jsem stvořen k Božímu obrazu a mám modré oči.“ Bůh miluje i naše rodiče, životní partnery nebo děti, a to i ty, kteří jsou nevěrní jemu i nám. Prostě je miluji a jsem stvořen k Božímu obrazu. Přeji jim, aby se mnou byli v nebi. Totéž si přeje i Bůh. Nemám jedinou ušlechtilou touhu, kterou by se mnou nesdílel. A co si Bůh přeje, to i naplní. Důvěřujte mu ohledně těch, které chováte hluboko v srdci, třeba i na smrtelné posteli. Je psáno: „Po Abrahamově smrti požehnal Bůh jeho synu Izákovi“ (Genesis 25,11). Vaši milovaní nemohou uniknout požehnání, které na nich spočívá díky vaší upřímné zbožnosti.

Komunista zachránil Bible před spálením V Rumunsku žili jedni staří manželé, kteří měli po léta velké trápení. Jejich syn byl nejen recidivista, ale přidal se také ke komunistické straně a k tajné policii, která pronásledovala křesťany. 1

Jednoho dne mu nadřízení nařídili, aby zničil velké množství zkonfiskovaných Biblí a jiné křesťanské literatury. Tato literatura byla zabavena kurýrům, kteří se ji snažili propašovat do země nebo byla zabavena rumunským křesťanům při domovních prohlídkách. Náš tajný policista se právě v té době dověděl, že jeho staří rodiče zemřeli. Vzpomínal, s jakou láskou rodiče uchovávali svou Bibli a jak i jeho, když byl ještě chlapec, vyučovali biblickému poselství. Rozkaz, že má tyto knihy spálit, nedokázal splnit. Nalezl způsob, jak zkonfiskovanou literaturu postupně předat podzemní církvi, těm, kterým byla určena. A tak bylo tisíce kusů křesťanské literatury zachráněno.

Hodnota slz Ve čtvrtém století žila v severní Africe svatá žena jménem Monika, která měla zhýralého syna. Žil v hříchu a hrozných náboženských představách. Když od své matky uprchl do Itálie, Monika kvůli němu velice plakala. Jistý biskup jí řekl: Věř, že dítě tolika slz nemůže být ztraceno.“ Její syn se jmenoval Augustin. Později se stal jedním z nejdůležitějších učitelů křesťanství v celé historii. Budete-li na Štědrý večer sami, daleko od svých milovaných, ať již fyzicky či duchovně, nestěžujte si, nemluvte mnoho, ale pouze plačte před Bohem. Kdyby všechny brány nebes byly pro vás uzavřeny, stále ještě zůstává otevřena brána slz.

Zastřelení za křest Mnoho křesťanů se staví za křest dětí, jiní až za křest těch, kdo uvěřili, ale jistě všichni budeme zasaženi následující událostí, která se před lety stala v komunistické Albánii, kde byli věřící krutě pronásledováni. Jistá křesťanská žena byla zatčena v těhotenství a své dítě porodila v pracovním táboře. Musela tvrdě pracovat a pro novorozené dítě nebylo jiné místo než na zemi, kde muselo ležet spolu s ostatními. Časem se jí podařilo zjistit, že mezi vězněnými muži, kteří pracovali nedaleko, je také jeden kněz. Kněz, který neměl jinou možnost jak novorozeně pokřtít, si naslinil prsty, protáhl ruku plotem z ostnatého drátu, který je odděloval, a na čele novorozeněte udělal znamení kříže. Sliny měly nahradit vodu. Ježíš také při jedné příležitosti použil sliny jako prostředek milosti. Někdo však tuto scénu pozoroval a podal udání. Kněz byl zastřelen a dítě bylo matce odebráno, aby bylo uchráněno před „nebezpečným“ vlivem náboženství. Jaké Vánoce tato matka v pracovním táboře asi prožívala? Ale Spasitel měl moc naplnit ji radostí, která přemohla i děsivý zármutek nad dítětem, které bylo pro ni ztraceno právě proto, že je chtěla přinést Kristu.

I v nebi existuje pláč Duším, které prožívají takovou bolest, můžeme přinést dobrou zprávu. Když po Ježíšově narození byla zabíjena v Betlémě nemluvňata, plakala v nebi Ráchel (Matouš 2,18). Nebesa by nemohla být svatým místem, kdyby 2

tam vládla jen radost a nebylo by tam místa pro soucit a nářek nad těmi, kteří se na zemi trápí. Ti, kdož jsou příčinou tolika slz, nemohou zůstat ztraceni. Poslyšme Boží slova, kterými potěšuje Ráchel i všechny matky v podobném zármutku: „Přestaň plakat, s oka slzy setři, jest odměna za tvoje útrapy… I naděje je pro tvou budoucnost: do krajů svých se vrátí tvé děti“ (Jeremiáš 31,16–17; Hegerův překlad). Budeš mít opět své dítě, ať již zde nebo až na věčnosti. Věř Božímu slovu více než tvrdým životním faktům. A tak až budeme poslouchat radostné vánoční koledy, vzpomeňme si na ty, kteří jsou pro svou víru ve vězení. Jaké mají asi Vánoce? Vzpomeňme si na jejich rodiny, na jejich děti, které kvůli nim pláčou. Trpím snad nějakým druhem šílenství? Jsem snad jediný, kdo se nedokáže plně radovat, aniž by si nejprve nepřipomenul, že v téže době jsou někde moji bratři ve víře sklíčeni a strádají? Což to i vy necítíte podobně? Nemáte nutkání přinést alespoň nepatrnou pomoc těm, kteří o svátcích budou plakat? Prožívala Panna Maria jako jiné matky, které porodily syna, jen radost a pocit štěstí? Byla šťastná, že unikla Herodovu hněvu nebo plakala s matkami, jejichž synové byli zavražděni v Betlémě? Pro všechny, kteří tráví Vánoce v zármutku, máme dobrou zprávu. Ježíš „ubohost naši na sebe převzal, bolesti naše snášel“ (Izajáš 53,4). Už je nemusíme dál nést. Ježíš trpěl na kříži s jistotou, že tímto utrpením dosáhl pro nás u Otce smíření. Neseš-li svůj kříž tak, jak ho nesl on – láskyplně a vytrvale – přineseš i ty ovoce a budeš mít hojný přístup do jeho království společně s celým svým domem a všemi milovanými.

Spasení není individuální Bůh nikdy nedává své spasení pouhému jednotlivci. Nikdo z nás nebude na věčnosti uzavřen v nějaké nádherné „samotce“, oddělen od všech, které kdysi miloval. Juda (3. verš.) prohlašuje, že spasení je „společné“. Jestliže Bůh trestá hřích do třetí až čtvrté generace, prokazuje své milosrdenství tisícům těch, kteří ho milují (Exodus 20,5). Hleďte, aby těch, kteří patří k vašemu domu, bylo co nejvíce, protože budou spaseni, podobně jako byli zachráněni domácí Rachaby. Ať vám Bůh o Vánocích požehná. Svou sváteční radost také sdílejte s někým, kdo prožívá zármutek. V Kristu váš

[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn čtrnáct let v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům. Tento článek pochází z vydání amerického zpravodaje z prosince 1990. Redakčně upraveno.]

3

BIBLICK Á ÚVAHA

Pozdravení z dálky Biblické texty: „David Gádovi odvětil: »Je mi velmi úzko. Nechť tedy prosím padneme do rukou Hospodinu, neboť jeho slitování je nesmírné, jen ať nepadnu do rukou lidských.«“ (2. Samuelova 24,14) „Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.“ (Židům 10,31) „Šimeón a Lévi, bratři, jejich zbraně – nástroj násilí. V jejich kruh ať nevstupuje moje duše, s jejich spolkem zajedno ať není moje sláva…“ (1. Mojžíšova, 49,5–6) Od nepaměti se křesťané pozastavují nad vyhlazovacími válkami starého Izraele. Na Hospodinův rozkaz Izraelci vybíjeli celé národy. Byly to ovšem národy propadlé klatbě, veskrze modlářské, praktikující ty nejhorší kulty, zahrnující i lidské oběti. A přesto ke křesťanskému duchu tyto války nějak nepatří a nekorespondují s poselstvím a duchem evangelia. Rozhodující distanc na toto téma pak vyjádřil Pán Ježíš pokáráním svých učedníků, kteří chtěli na lidi odmítající jejich Mistra svolat oheň z nebe. „Nevíte, čího jste ducha, nepřišel jsem lidi zahubit, ale spasit,“ napomenul učedníky Ježíš. Duchu Kristovu a duchu evangelia je tedy takové vyhlazení odpůrců cizí. Jak potom ale vysvětlit Mojžíšovy vyhlazovací války? Někteří se domnívají, že k nim vlastně nedošlo a že jsou celá inkriminovaná prohlášení pouhým vyjádřením expresivním, tedy jakousi historickou fikcí, starověkým románem. Jde o vyhlazení asi v tom smyslu, jako když v hněvu někdo dnes prohlásí: „já toho člověka zabiji.“ – ačkoli k tomu nikdy přirozeně nedojde. Jen si třeba na dveře pověsí jeho portrét a pak se do něho trefuje šipkami. Nebo, když by někdo napsal válečný fiktivní román, do kterého by promítl své vnitřní postoje – třeba jak po mnichovské zradě došlo k válce mezi Čechy a Němci a v ní by se Češi fašistickému Německu postavili a své území jejich agresi ubránili, ačkoli tomu bylo ve skutečnosti úplně jinak. Ale po několika staletích, až lidé nebudou takřka nic vědět o tom, co se skutečně stalo, by takový román možná na čtenáře působil jinak než na nás, kteří máme pamětníky těchto událostí stále mezi sebou. Uvědomme si, že v těch dávných dobách, kdy Izraelci vyšli z Egypta, neexistovala žádná opravdová historická věda a kronikáři psali u královských dvorů hlavně to, co se líbilo a co oslavovalo vladaře (podobně jako ještě před nedávnem socialističtí historici). Z tohoto důvodu třeba ani nemáme mimobiblické zprávy o odchodu Izraelců z Egypta. Těžko by to tehdejší faraónovi kronikáři popravdě zapsali, totiž že Farao dostal – odpuste mi ten výraz – notně na frak, když přece byl pro Egypťany doslova jedním z božstev. Když si přečteme nějaké tehdejší texty, které jsou vůči faraónům až nesnesitelně servilní – asi tak jako dnešní Severokorejci ke svým diktátorům – pochopíme, že egyptské rány nemohly být v Egyptě nikdy popravdě zapsány. A tak možná je tato událost skryta v nějakém egyptském vyprávění, které je ovšem úplně odlišné od 4

toho, jenž máme v Bibli. Nemohlo tomu být v té dávné historii Izraele podobně? Nejde tedy jen o tzv. zvěstnou alegorii tehdejších svatopisců? Nejsou zde popsány války, ke kterým ve skutečnosti nikdy nedošlo anebo proběhly úplně jinak? Nejsou ta vyhlazení jen symbolickým aktem? Otázka tedy zní: Nejsou Mojžíšovy vyhlazovací války jen vyprávěním podobného druhu? Osobně o tom velmi vážně pochybuji. Jsem přesvědčen, že k těmto událostem skutečně došlo. Pochybovat o tom je myslím takřka něco takového, jako když dnes jistí lidé tvrdí, že holo- Šimeón a Lévi pobíjejí šekemské a přicaust je smyšlenka a nikdy k němu nedo- vádějí svou sestru Dínu domů. Dřevoryt z latinské Bible amsterodamské šlo. Dobrá tedy, vyhlazovací války byly, ale z roku 1657. jak tedy potom mohou být vysvětleny ve světle poselství Nového zákona? Snad nám k tomu poslouží příběh, který známe ze života praotce Jákoba. Ten se svou rodinou a služebnictvem kdysi tábořil u města Šekem. Zřídil tam oltář a vzýval tam jméno Hospodinovo. Pak se stalo, že syn náčelníka toho města znásilnil Jákobovu dceru Dínu. Dívku si však zamiloval a chtěl si ji vzít za ženu. Jákobovi synové se však uchýlili ke lsti a muže města nakonec nemilosrdně vybili. Jákob ovšem s jejich skutkem nesouhlasil a o jejich plánech nevěděl. Nicméně spojením obou rodů by rozhodně došlo k nebezpečí, že výlučná víra v Hospodina bude ohrožena a celý rod ovlivní pohanské modlářství. Nepochybně z hlediska pozdějšího Mojžíšova zákona byl čin Jákobových synů zcela logický ba dokonce vyznavačský a jeho pozdější obdoba, kdy se Izraelci chtěli smísit s Moábci, dopadla přesně podle scénáře Jákobových synů. Tehdy Pinchas, vnuk kněze Árona, probodl dceru moábského náčelníka a nějakého Izraelce přímo při činu smilstva a dostal za to od Hospodina trvalou pochvalu. A přesto v době praotce Jákoba byl tento obdobný čin jeho synů zlý a špatný. Byla to dokonce pro Jákoba jedna z nejtemnějších chvil jeho života a Jakob na tento incident nikdy nezapomněl a nikdy se s ním také nesmířil. Naopak Jákob chtěl odpustit tomu, který jeho dceru znectil, neboť ke svému činu zaujal správný vztah! Jen tak lze vysvětlit prokletí, které na smrtelné posteli vyřkl nad hlavními strůjci tohoto krvavého skutku, nad svými syny, Šimeónem a Lévim: „Šimeón a Lévi, bratři, jejich zbraně – nástroj násilí. V jejich kruh ať nevstupuje moje duše, s jejich spolkem zajedno ať není moje sláva.“ Nevím zda si to Izraelci kdy uvědomili, že jejich praotec Jákob, který byl později od Hospodina nazván Izraelem, tedy tím, od něhož je celý jejich národ odvozen, uvedl tímto výrokem celé starozákonní kněžstvo pod kletbu! Levi je přece rodem z něhož byl povolán první velekněz Árón a celý kněžský rod. Rovněž Mojžíš pochází z tohoto kmene. Jákob se tedy vlastně zde duchovně 5

distancoval od celého starozákonního kněžstva: „V jejich kruh ať nevstupuje moje duše, s jejich spolkem zajedno ať není moje sláva,“ prohlašuje. Toto napětí ve skutečnosti vyvrcholilo mnohem později, v oné temné noci, když pozemský velekněz z rodu Lévi roztrhl své roucho a vyřkl ortel smrti nad Veleknězem nebeským, nad Spasitelem Ježíšem. Ježíš skutečně nikdy nepatřil ani tělesně ani duchovně mezi starozákonní kněžstvo. Byl s ním vždy v zásadním rozporu a napětí. Sám pocházel z kmene Juda, který Jákob-Izrael naopak významně a zásadně požehnal: „Tobě, Judo, tobě vzdají čest tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá ruka; synové tvého otce se ti budou klanět… Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde, toho poslouchat budou národy.“ Nová smlouva uzavřená prostřednictvím Ježíšovy oběti zrušila starou smlouvu, a tedy staré kněžstvo. Pozdějším zničením chrámu přestala i pravidelná oběť. Dnešní Židé již neobětují a funkci kněží převzali rabíni a kantoři. Nový zákon ve skutečnosti nazývá zákon a tedy působení starozákonního kněžstva za službu smrti a odsouzení. Ježíšova duše a sláva do spolku Lévi skutečně nikdy nevstoupila. Avšak pozor! Tím zákon nerušíme, ale zase jen potvrzujeme. Zákon sám rozhoduje o sobě a Písmo jako Boží slovo vykládá sebe samo. Vyhlazovací války, i když byly vedeny na Boží pokyn, nebyly konány podle Božího Ducha, resp. v celém Božím Duchu. Rozhodně se pak neděly v Duchu Ježíšově. Ve Starém zákoně můžeme číst, že vykonání soudu je pro Hospodina dílo nevlastní a práce cizí. Je to jen naše omezenost, myslíme-li si, že když je Hospodin všemohoucí, dělá jen to, v čem má zalíbení a co je mu milé. Ale je-li všemohoucí, pak má moc k tomu, aby konal i to, v čem zalíbení nemá. Ale máme zaslíbení, že Hospodinův hněv je na chviličku, ale milosrdenství Boží je věčné, jak to připomíná žalmista. Teď možná někdo namítne, že to, co je zde předkládáno, je takříkajíc nesmysl nebo přinejmenším protimluva! Jak by mohly být vedeny starozákonní války na Boží pokyn a přitom nikoli v plném Božím Duchu? Plně s tím souhlasím. Ale cožpak v Bibli není celá řada určitých protimluv? Tak například významný izraelský král Jehú vyhladil na Boží pokyn proklatý dům Achabův v tehdejším královském sídle Jizreelu. Když Jehú vykonal všechno, co měl, stalo se k němu Hospodinovo slovo: „Poněvadž jsi dobře udělal, co je v mých očích správné, poněvadž jsi Achabovu domu učinil všechno tak, jak jsem to měl v úmyslu, tvoji synové do čtvrtého pokolení budou sedět na izraelském trůnu“ (2. Král. 10,30). Jehú však sám rovněž zklamal, když zachoval kult dvou zlatých býčků v Bét-elu. Později nalézáme u proroka Ozeáše tento podivný Boží výrok: „Potrestám Jehúův dům za krev prolitou v Jizreelu.“ (Ozeáš 1,4). Proč Bůh trestá potomstvo krále Jehú za to, co tento král učinil na přímý Boží pokyn a za co sklidil původně pochvalu? Proč netrestá spíše jeho potomstvo za to, co král zanedbal? Odpověď lze nalézt těžko. Snad jen v tom, že pokud sám selhávám, sotva mám právo vykonávat jakýkoli soud nad někým druhým. Izraelci vyhladili modlářské národy, které činily to, co je Hospodinu odporné. A pak, když zaujali jejich místo, propadli témuž a čteme v Písmu, že Izraelci konali věci ještě horší než národy, které 6

byly v zemi před nimi. Neztratili tím vlastně oprávnění k tomu tyto národy vyhnat? Nejsou nakonec všechny pogromy a dokonce i samotný holocaust jen ozvěnou tohoto selhání, které nakonec vyvrcholilo v odmítnutí Božského Spasitele? Nemají vlastně Izraelci projít dlouhou Boží školou, ve které musí pochopit, že ač jsou národem vyvoleným, nejsou zde sami pro sebe, ale pro druhé národy, aby jim duchovně sloužili svým příkladem a aby nakonec všichni došli smíření? Bůh svůj lid neopustil a vede ho dál svými cestami. Všechny národy na zemi mají nakonec poznat, že Božím konečným řešením není nikdy vyhlazení druhého, ale že předně máme činit pokání ze svých vlastních selhání a hříchů. Bůh si člověka nevyvoluje pro jeho lepší tělesné dispozice, ale ze svého záměru. Ba naopak, Bůh si, jak víme, často vyvoluje to, co je na světě nepatrné, opovrhované a za nic položené. To proto, aby to, co si myslí, že něco je, zahanbil. Takto se svému vyvolení učíme i my křesťané. V Ježíšově podobenství o nemilosrdném služebníkovi nám Ježíš vypráví o dvou služebnících, z nichž jeden dlužil svému pánu nesmírné, nikdy nesplatitelné jmění a jemu zase dlužil jiný služebník téhož pána jistou nevelikou částku. Tomu prvnímu Pán odpustil celý dluh. A on pak nemilosrdně vymáhal svůj dluh na svém dlužníku. Byl za to uvrhnut do vězení, dokud nesplatí celý dluh. Ten ale splatit nelze, a proto mu může pomoci opět pouze milost a slitování. Oddejme se tedy Ježíšovu Duchu smíření. Jeho duše a sláva není ve spolku těch, kteří vedou vyhlazovací války. Nám snad nehrozí, že bychom se chtěli chopit fyzické zbraně. Ale hrozí nám to, že můžeme odsuzovat a soudit, zatracovat a proklínat. Slyšel jsem na vlastní uši jednoho misionáře, jak tvrdil, že všichni pohané žijící před Kristem nebo ti, ke kterým nedorazilo evangelium, budou bez rozdílu zavrženi. Aniž by se jakkoli zkoumalo, cokoli učinili! Není to něco strašného, když člověk posílá miliony lidí do pekla, ačkoli mu nic neudělali a ačkoli to ani nikde Boží slovo nepraví, než jen jakési lidské troufalé schéma? Jsou lidé, kteří budou prohlašovat, že nikdo jiný než ten z jejich církve či skupiny nebude spasen! Víme kolik násilí a zla spáchala středověká církev. I v protestantském Švýcarsku 16. století nechávali evangelíci upalovat ty, jejichž názory považovali za heretické. Rovněž mezi dnešními Izraelci jsou značně podobné radikální a teroristické skupiny jako mezi teroristy muslimskými. Nedávno mě velmi oslovil příběh jedné současné Židovky. Zamlada byla horlivou přívrženkyní sionismu, ovšem jen do chvíle, kdy byla svědkem jednoho masakru spáchaného Izraelci na Palestincích – viděla zabité ženy i děti. Záhy na to se jako mladá žena stala obětí palestinského atentátu, při kterém byla zraněna a jedna její spolužačka a kamarádka byla dokonce zabita. Pachatel byl nakonec zadržen v Anglii a odsouzen na mnoho let do vězení. Uplynulo přes dvacet let. Ta izraelská žena najednou musela chtě nechtě myslet na onoho uvězněného teroristu. Nemohla na něho zapomenout, přemýšlela a přemýšlela, proč udělal něco tak hrozného. Tento vnitřní proces vyvrcholil tím, že mu poslala do vězení dopis, ve kterém napsala, že mu odpouští. Onen terorista jí pak odpověděl, že se ve vězení úplně změnil. Popsal svůj příběh, ve kterém uváděl, jak se stal obětí zrůdné výchovy 7

k nenávisti. Prosil tu Izraelitku za odpuštění. Žena pak začala pomocí právníků žádat na oficiálních místech o jeho propuštění. Nakonec ho ve vězení navštívila. Snad se tehdy v jistém smyslu naplnilo proroctví o tom, že se vlk a beránek budou spolu pást, tedy spíše jakási předchuť tohoto proroctví. Počínání této ženy však nemilosrdně odsuzovali její židovští spoluobčané a dokonce jí všemožně vyhrožovali a častovali nadávkami. Jen připomínám, že tato žena ani nebyla nijak zvlášť nábožensky založená. Pamatujme, že Ježíšova sláva a duše nepřebývá tam, kde vládne násilí, odsuzování, zatracování, ale kde vládne smíření a odpuštění. Tam bychom měli všichni v tajemném běhu času a dějin doputovat. Když říkám doputovat, myslím na to, že smíření může být také jen na oko, společensky povinné a verbální. Může to být jen laciné, momentální rozpoložení nebo jen gesto učiněné z nutnosti na objednávku okolí. To jsem dnes neměl na mysli. Skutečné smíření je ovocem díla, které s námi na této zemi koná Bůh. Každé ovoce ovšem musí nejdříve vyrůst a uzrát. Jablka vyrostou a uzrají za několik měsíců. Nebeské ovoce si často žádá mnoha let. Sotva mohli třeba Židé odpustit Němcům hned po válce. Takové smíření je otázkou možná i více generací. I my si v sobě neseme různé křivdy. Nejsou to jen křivdy konkrétních lidí, ale i křivdy dějin, doby, lidských schopností, postavení a okolností. Ptáme se často, proč je to a ono takové a proč to není lepší a jiné. A tu nám evangelium nabízí cestu, cestu hlubokou a často dalekou, snad celoživotní. Dojít tam, kde je nám všechno jasné, i když ve skutečnosti nevíme o nic víc než na jejím začátku. Ale kde můžeme přece říci Bohu to, co kdysi řekl Job ke konci svého utrpení: „Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný… Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám. Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit; budu se tě ptát a poučíš mě. Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem. Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu.“ -sf-

PRONÁ SLEDOVANÁ CÍRKE V DNES

Filipíny Zvěstování evangelia pod hledáčkem nepřátel Nuncio si dobře uvědomuje, že nejen on, ale i jeho nejbližší se mohou snadno stát obětí násilného útoku. Důvodem je Nunciovo neohrožené evangelizační úsilí. Třebaže jsou Filipínci národem, kde křesťanství je většinovým náboženstvím, na části tamního ostrova Mindanao, kde Nuncio již pětadvacet let působí, žije místní muslimské etnikum Moro (někdy se užívá název Bangsamoro). Z tohoto domorodého obyvatelstva povstali muslimští radikálové, kteří na Mindanao vytvořili militantní skupinu nesoucí ná8

zev Islámská osvobozenecká fronta Moro (IOFM). „Na tomto místě působí již pouze pět křesťanských pastorů,“ prohlašuje Nuncio. „I za ně buď Bohu chvála!“ Hlas mučedníků podporuje Nunciovu evangelizační činnost různými způsoby: opatřili jsme mu motocykl, dodáváme mu křesťanskou literaturu a Bible. Nuncio Jeden z příslušníků IOFM již přivedl k víře v Krista řadu svých krajanů a většina z nich následně zakusila moc Boží v podobě uzdravení. Nunciovi se rovněž podařilo získat pro Krista i několik členů zmíněné teroristické skupiny IOFM. Evangelista také vykonává tajně křty nových konvertitů, a to většinou v noci. Jenže jeho evangelizační aktivity na sebe pochopitelně poutají pozornost islamistů, kteří mu již několikrát vyhrožovali zabitím. Kromě výhrůžek se ho islamisté také snažili uplatit, když přijme islám. Byla to z jejich strany hra. Domnívali se, že pokud by Nuncio opustil křesťanství, zřekli by se své víry i ti, které on přivedl ke Kristu. Když ale ani v tomto neuspěli, oznámili mu, že pokud se své víry nezřekne, jsou jeho dny sečteny. To bylo v roce 2010. Nuncio však ani před touto výhrůžkou necouvl a konal svoji službu nadále. O několik dnů později navštívil Nuncia jeden Filipínský evangelista Nuncio starý přítel, který se mezitím přidal k IOFM a patřil dokonce k jejím velitelům. „Tento můj přítel mi sdělil, že dostal za úkol mě zabít,“ vypráví Nuncio. Onen rebel ale místo vykonání rozkazu Nunciovi řekl, že musí okamžitě stůj co stůj z této oblasti odejít, jinak islámská osvobozenecká fronta pověří jiného člověka, který již Nuncia šetřit nebude. Následujícího dne časně z rána nasedl Nuncio i se svojí rodinou do člunu a odplul do jiné oblasti. Ale Nuncio své spoluvěřící nedokázal úplně opustit. Každý měsíc přijížděl do svého starého působiště, aby posiloval ty, které přivedl k víře a účastnil se alespoň částečně života svého dřívějšího společenství. V říjnu 2012 podepsala filipínská vláda s IOFM Autonomní oblast smlouvu o vytvoření nového muslimského auto- Bangsamoro na filipínnomního území na ostrově Mindanao nesoucí ském ostrově Mindanao. 9

název Bangsamoro, které by spravovala sama IOFM. Mnozí však v tomto ujednání vidí první krok k vytvoření muslimského státu a pozdější přijetí zákona šaría. Navzdory nepříznivému politickému klimatu pokračují věrní filipínští evangelisté, k nimž patří i Nuncio, ve své službě mezi obyvatelstvem převážně muslimské oblasti. „Myslím, že by jim měly vždy patřit naše modlitby, abychom mohli na jejich území naplnit naše evangelizační povolání,“ prohlašuje Nuncio.

Nepál Pronásledování neubývá Od zrušení monarchistického zřízení v roce 2008 dochází v Nepálu ke stále většímu vlivu, jak marxistické ideologie, tak hinduistického nacionalismu. S tímto neblahým jevem se množí i případy útoků na křesťanské konvertity, kteří žijí v tamním pro křesťany stále nepřátelštějším prostředí. V minulém roce byl jistý pastor, který přivedl deset lidí ke Kristu, uvězněn a obviněn z toho, že zabil krávu, což se v hinduistickém prostředí rovná téměř zabití člověka. V tomto roce došlo na jiném místě země ke zničení kostela a v březnu byl přinucen tamní evangelista známý pod jménem Parakram uprchnout s celou svojí rodinou do jiné vesnice. Místní hinduisté mu totiž vyhrožovali, že ho zbijí a znásilní mu manželku. K jednomu z nejhorších útoků na křesťany v Nepálu v po- Pracovníci Hlasu mučedsledních letech došlo 23. května 2009. Tohoto dne vybuchla níků této rodině pomáhali, katolickém kostele Nanebevzetí Panny Marie v hlavním zejména při hledání bezpečměstě Káthmándú během nedělních bohoslužeb nastra- nějšího místa k bydlení. Ve žená nálož. Ve chvíli exploze bylo v kostele kolem dvě stě padesáti věřících. Tři křesťanské ženy přišly o život a dal- všech třech zmíněných příších patnáct osob bylo zraněno, včetně jednoho z kněží. padech bylo důvodem útoku Přivolaná policie záhy našla při prohlídce budovy kos- křesťanské svědectví těchto tela ještě další nálož, která však naštěstí nevybuchla. Po věřících. vyšetřování incidentu byla zatčena jistá sedmadvacetiletá V loňském roce Hlas mužena, která se k činu přiznala s odůvodněním, že „miluje čedníků založil útočištné hinduismus a nenávidí křesťany a všechna ostatní náboženství“. Avšak v pozadí útoku pravděpodobně stála mili- domy pro pronásledované tantní skupina Nepálská obranná armáda, jejíž letáky se křesťany ve více jak patnácobjevily na místě výbuchu. Jedním z cílů této organizace je ti zemích. Do těchto domů „očistit“ zemi od všech cizích náboženství. Hlas mučedníků tehdy společně s dalšími organizacemi zajišťoval lékařskou se mohou uchýlit křesťané, péči zraněným křesťanům. Na snímku jsou otřesení věřící kterým kvůli jejich svědeczáhy po výbuchu. tví hrozí bezprostřední ne10

bezpečí, buď ze strany jejich příbuzných, což bývá hlavně u nových konvertitů, anebo od různých extrémistů či vládních úřadů. Těmto věřícím se zde dostává kromě ubytování také pastorační péče. Mohou si zde odpočinout, získat opět rozvahu a duchovní sílu, aby následně pokračovali ve své křesťanské službě v nějaké jiné oblasti. Vedle toho se v těchto domech někteří křesťané od- Nepálští křesťané jsou místními radikálními hinduisty nejborně připravují na nějaké různějšími způsoby vybízeni, aby odešli ze své země. nové zaměstnání a je zde postaráno rovněž i o jejich děti. Do jednoho z našich nepálských útočištných domů se rovněž uchýlil již výše zmíněný evangelista Parakram. Tento horlivý křesťan se později usídlil i se svojí rodinou v nové vesnici, kde bezprostředně přivedl k víře tři hinduisty. Když jsme se ho ptali, zda nelituje svého úsilí, když se musí potýkat s tolika problémy, odpověděl: „Můj opravdový domov není tady, ale v nebesích. Sloužím proto Pánu jak nejlépe dovedu.“ Jeho oblíbeným veršem z Bible jsou slova proroka Jeremiáše: „Požehnaný buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu“ (17,7).

Keňa Důvěra v Boží péči Když Melissa přišla o svoji matku bylo jí šest let. 1. července 2012 šla jako obvykle se svojí matkou do kostela v keňském městě Garissa, které leží poblíž hranice se Somálskem. Melissa odešla do nedělní školy, zatímco její matka Sandra šla na bohoslužbu s ostatními členy sboru Africa Inland Church. Bohoslužby však náhle přerušili ozbrojení muži, kteří vtrhli do kostela a okamžitě začali na přítomné křesťany střílet z automatických zbraní. Melissa a ostatní děti v nedělní škole se jen vystrašeně tiskly navzájem k sobě. Když zabijáci dostříleli, ihned se dali na útěk. Později si pro děti přišli jejich rodiče. Melissu ale vyzvedla blízká kamarádka Sandry, která holčičce řekla, že její matka je v nemocnici. Následujícího dne se Melissa dozvěděla, že její matka zemřela. Tento brutální útok, za kterým stojí členové militantní muslimské skupiny al-Šabáb, si vyžádal čtrnáct mrtvých a osmapadesát zraněných. Dvanáct dětí se toho dne stalo sirotky. Hlas mučedníků je od onoho tragického 11

dne podporuje. Melissa je nyní v péči svých prarodičů. Podobně jako mnoho dalších lidí v této oblasti jsou i nejbližší příbuzní Melissy zemědělci. Tamní velmi suché podnebí však působí značně nejisté a kolísavé výnosy. Podpora Hlasu mučedníků poskytuje rodině Melissy záruku, že Odvoz zraněných po útoku militantních muslimů na křesbudou mít vždy co k jídťanský sbor v keňském městě Garissa. lu a že Melissa bude moci chodit do školy. Naše podpora je však také pro tuto rodinu dobrým svědectví o tom, že církev jako tělo Kristovo má o ně péči. Ačkoli rodiny zabitých křesťanů v Garisse, které truchlí nad ztrátou svých drahých, nacházejí současně mocnou útěchu v zaslíbeních Písma a také ve vědomí, že ve svém soužení nejsou zapomenuti.

Pásmo Gazy Příběh Pauliny Ayyadové Manžela Pauliny Ayyadové zabili teroristé ve městě Gaza v roce 2007. Její manžel Rami Ayyad byl vedoucím křesťanského knihkupectví Palestinské biblické společnosti. Ačkoli mu muslimští extrémisté pravidelně vyhrožovali a dvakrát v jeho knižním skladě vybuchla nastražená nálož, Rami vždy své manželce opakoval: „Ježíš je láska mého života a proto ho nikdy nezapřu, ať by se dělo cokoliv.“ V sobotu 6. října 2007 byl Rami unesen třemi muži. Paulina je v telefonickém rozhovoru bezprostředně po útoku popsala jako osoby s výrazně dlouhými vousy, které jsou typické pro muslimské fundamentalisty. V časných ranních hodinách následujícího dne byl její manžel nalezen mrtev poblíž svého knižního skladu. Jeho tělo neslo četné stopy po bodných a střelných ranách. Rami Ayyad po sobě zanechal nejen manželku a dvě malé děti, ale v době vraždy jeho žena navíc ještě čekala třetí dítě. Mladá vdova prožívala po těchto událostech velikou hořkost a také nenávist k těm, kteří dokázali spáchat tak ohavný čin. „Naučila jsem se tehdy obviňovat Boha a nepřetržitě jsem se ho ptala: »Jaké dobro tohle může přinést, jaké dobro mě může čekat po smrti mého manžela?« Nenáviděla jsem muslimy a moje nenávist se postupem času ještě Rami Ayyad zvětšovala.“ 12

Potom promluvil Bůh prostřednictvím třetí kapitoly knihy Kazatel. Paulina přijala pohled víry: že Bůh ustanovil čas smrti jejího manžela a že pachatelé pouze vykonali to, co bylo předzvěděno. „Tohle byl prv ní bod na začátku mojí cesty vedoucí k odpuštění,“ prohlašuje Paulina. „Tehdy jsem jim sice odpustila, bylo to však hodně povrchní a někde v hloubi duše moje Pauline Ayyadová se musela po smrti manžela sama stahořkost přetrvávala.“ o tři děti. Ve víře zakouší, že Bůh sám nahrazuje jejím Několik měsíců po Ra- rat dětem zavražděného otce. miho smrti přesídlila Biblická společnost svoji kancelář i zaměstnance z Gazy. Paulina odešla s ostatními. Toto území již nebylo vzhledem k aktivitám hnutí Hamas bezpečné. Paulina se s třemi dětmi usídlila v Betlémě na Západním břehu. Mnozí křesťané z různých koutů světa jí poskytovali materiální i duchovní podporu. Ale i na tomto novém místě a za nových okolností musela Paulina bojovat s návaly hořkosti a nenávisti vůči vrahům svého manžela. Proces odpuštění, který v její duši již předtím započal, byl nakonec přiveden Boží milostí k vítěznému cíli. Na jedné konferenci v roce 2012 Paulina pochopila, že muslimové, kteří žijí kolem ní, jsou právě ti, kterým má přinášet svědectví o Boží lásce. „Znenadání jsem poznala, že jsem těmto lidem konečně opravdově odpustila,“ vzpomíná Paulina. „Bylo mi, jako kdybych byla znenadání někým úplně jiným a cítila jsem se, jako bych měla nového ducha, nové srdce i novou mysl. K tomu, co se tehdy stalo, co Bůh dopustil v našich životech, jsem najednou dokázala přitakat.“ Dnes se Paulina angažuje v několika programech, které mají za cíl oslovovat muslimské ženy v teritoriu Betléma. Také pracuje v malém obchůdku s dárkovými předměty pro turisty, který je kousek od kostela jejího sboru. Může tak lépe uživit své tři děti. Hlas mučedníků se ve spolupráci s Palestinskou biblickou společností podílí na podpoře Pauliny a jejích dětí. V tomto roce jsme například dodávali do jejího obchůdku část zboží. Paulina ve svém životě nezakusila jen onu hroznou událost, která změnila úplně její život, ale viděla na vlastní oči při díle Boží péči. „Šest let po manželově smrti mi najednou začalo docházet, že se mi vlastně dostalo veliké cti, když jsem se stala vdovou po křesťanském mučedníkovi,“ prohlašuje Paulina. Ježíš se pro nás stal skutečností. Mé poselství ke všem vdovám zní: nepohřbívejte se svými manžely i sebe. Ne, vyjděte ven a staňte se svědectvím. Objevte Ježíše, který vás chce pozdvihnout z vaší bídy a používat si vás na svých zázračných cestách, který chce, abyste přinášeli čest a slávu jeho jménu.“ 13

Jako součást Kristova Těla máme pověření pomáhat vdovám a sirotkům, k nimž patří třeba Paulina nebo Melissa. Ale všichni společně jsme závislí ve všem, co konáme, na Boží vůli. Jen skrze něho může být naše úsilí opravdu plodné a přinášet opravdové ovoce útěchy a vnitřního uzdravení a odpuštění.

Vietnam Svědectví víry z kmene Hmongů Manželský pár Tuam a Paj ze severního Vietnamu přijal víru v Krista pouhé čtyři týdny před tím, než je policie na příkaz místního úřadu zatkla a surově zbila. Tamní úředníci se ovšem nestarali o to, jak dlouho již oba manželé věří, ale rozhodli se proti novým konvertitům tvrdě zakročit. Když se dověděli o jejich křesťanské víře, předvolali si na policejní Paj, křesťanská žena z kmene Hmongů, si sama na své kůži stanici oba manžele. Polizkusila, co znamená, když si z jejího lidu někdo dovolí věřit cejní úředníci se nejdříve v Ježíše Krista. obrátili na manželku Paj. „Ty věříš v Ježíše?“ zeptali se jí. Když žena přitakala, přikázali jí, že s tím musí okamžitě přestat. Ale Paj vyšetřovatelům řekla: „Budu věřit v Ježíše i nadále, a i kdyby mě to stálo život, své víry se nevzdám.“ Po těchto slovech ji jeden z policistů začal bít do tváře obuškem, povalil ji na zem a přimáčkl ji tváří k zemi. Když přestali s bitím, řekli manželům, že se musí i se svými třemi syny znovu vrátit ke kmenovému náboženství, jinak že přijdou o svůj dům, dobytek i půdu. Ale ani tato hrozba manžele nepřiměla, aby se vzdali Křest nové věřící z kmene Hmong. své nové víry v Ježíše. Pas14

tor, který tuto rodinu přivedl k víře jim sice nabídl podporu, ale bydlel nějakých dvacet kilometrů daleko. Policejní úředníci jim dali týden na to, aby se rozhodli. Ještě před vypršením lhůty Paj a Tuam uprchli z vesnice a sebou si vzali jen pár věcí, které unesli. Přišli o dům, dobytek a navíc se k nim všichni příbuzní obrátili zády. Malý sbor, který se v jejich provincii nacházel, se pro ně stal jediným útočištěm. Tato církev je však velice chudá, a proto Hlas mučedníků převzal nad touto rodinou záštitu. Poskytli jsme jim prostředky na nový dům. Naši zástupci se s těmito manželi setkali jen několik dnů po jejich útěku z rodné vesnice. Od té doby se zranění Paj již zahojilo a manželský pár se nyní modlí za to, aby ve své nové životní etapě, která se před nimi otevírá, obstáli ve všech zkouškách a zůstali ve své víře pevní.

Nigérie Zázračné přežití Nathan Wali pracoval jako inspektor jedné stavební společnosti ve městě Damaturu, ležícím na severu Nigérie ve státě Yoba. 5. ledna 2012 se Nathan jako obvykle vrátil po práci do dřevěného domku, který sloužil zaměstnancům firmy jako ubytovna. Krátce po jeho příchodu do ubikace nečekaně vstoupili čtyři po zuby ozbrojení mu- Pronásledování křesťanů v Nigérii patří k těm nejhorším ži a zamkli za sebou dveře. zkouškám dnešní církve. Proto se naše misie v této zemi „Všichni jste nevěřící, a to- snaží co možná nejvíce angažovat. Na snímku jeden z nigehle je vaše poslední chvíle!“ rijských pastorů, kterému teroristé vypálili kostel, ukazuje křičeli útočníci na přítom- smutně na trosky, které zbyly z jeho sborové budovy. né a přikázali všem, aby si lehli na podlahu. Nathan pochopil, že tito muži patří k nechvalně proslulé militantní skupině Boko Haram, jejímž hlavním cílem je vymýtit ze země křesťanství. Útočníci nejprve zastřelili Yugunda, Nathanova spoluvěřícího z církve a jeho dvanáctiletého syna. Pak se obrátili na Mohammeda, inženýra stavební společnosti. „Nejsem nevěřící,“ protestoval, „jsem muslim!“ Ale oni mu řekli: „Proč tedy bydlíš s nevěřícími, což jsme tě už jednou nevarovali?“ A po těchto slovech ho zastřelili také. Potom usmrtili ještě jednoho muže a nakonec přišel na řadu Nathan. Ten ještě v zoufalství stačil vykřiknout: „Bože zachraň mě!“ A potom jen ucítil, jak mu výstřel odmrštil hlavu dozadu. 15

Tento čtyřiadvacetiletý nigerijský mladík jménem Godwin přišel o levou ruku, když na něho zaútočila skupina radikálních muslimů ozbrojených mačetami a noži. I přes rychlou lékařskou pomoc mu však nebylo možné končetinu zachránit. Hlas mučedníků mu v rámci našeho lékařského programu později opatřil moderní protézu paže. Velkou starost však Godwin má nejen o to, aby se vnitřně vyrovnal s touto traumatickou situací, ale také aby si dokázal najít nějaké smysluplné zaměstnání.

Ještě než odešli, polili teroristé dřevěnou ubikaci benzínem a zapálili. Nathan ale útok přežil a podařilo se mu hořící dům opustit. Když celý od krve požádal muslimy ze sousedství o pomoc, byl odmítnut, protože se tito lidé báli pomsty od teroristů z Boko Haram. Nakonec mu pomohl jiný soused a zavolal Nathanova bratra. Nathan ale neměl dostatek peněz na lékařskou péči. Něco málo peněz dostal od zaměstnavatele, ale to zdaleka nestačilo. Proto naše misie zaplatila v tomto roce několik chirurgických zákroků, při kterých mu lékaři provedli nezbytnou rekonstrukci obličeje. Nathan také našim zástupcům celou událost popsal a vyznal, že jen díky Boží milosti vyvázl z této tragédie živ. – Hlas mučedníků, USA, listopad 2013

Srí Lanka Pastoři prohlašují: „Jsme v ohrožení“ V roce 2009 byl na Srí Lance přijat zákon zakazující náboženskou konverzi, který označuje opuštění buddhismu a přijetí křesťanství za nelegální. To má za následek vzrůstající pronásledování křesťanů v zemi ze strany buddhistických nacionalistických skupin. Pracovníci Hlasu mučedníků nedávno měli příležitost navštívit dva srílanské pastory – Lasantha a Dayaratne, kteří znají pronásledování tak říkajíc z první ruky. Na podzim minulého roku byl pastor Lasantha fyzicky napaden buddhistickými extrémisty poté, co byl falešně obviněn z rozbití buddhistické sochy a spálení jakési posvátné knihy. Zástupce vedení Hlasu mučedníků hovoří se srílanskými Útočníci se však začali cítit pastory během své návštěvy v květnu tohoto roku zahanbeně, když manželka 16

pastora začala volat o pomoc, a raději odešli. Avšak hrozby pastorovi přicházely nadále. „Pronásledování je na Srí Lance stále na vzestupu, protože lidé přicházejí ke spasení,“ prohlašuje pastor Lasantha. „Jsme považováni za hrozbu!“ Pastor Dayaratne působí v jiné převážně buddhistické oblasti, která je ponuře nazývána „pohřebištěm misionářů“. Zmíněný pastor a jeho manželka spravují dětský domov Agapé ve městě Tissamaharama, ve kterém je pečováno o děti ve věku od tří do osmnácti let. Jedná se o děti zneužité, opuštěné, o sirotky a podobně potřebné. Nedávno se však pastor Dayaratne stal terčem různých falešných obvinění a pomlouvačné mediální kampaně, za níž evidentně stojí radikální buddhisté. Tento odpovědný a starostlivý člověk byl obviněn, že násilím obrací děti na křesťanskou víru. Výsledek tohoto nařčení byl ten, že 4. dubna tohoto roku přijela k dětskému domovu policie s autobusem, naložila všechny přítomné děti a odvezla je pryč. Podle jedné úřední zprávy se praví, že Národní úřad pro ochranu dětí neshledal po prohlídce v dětském domově nic závadného. Ale na základě tlaku „jistých skupin“ vydal soud nařízení o přemístění všech dětí z dětského domova. Věřící na Srí Lance se však i navzdory vzrůstajícímu pronásledování drží naděje víry. Pastor Ajith, jehož členové sboru obdrželi výhružné varování, že mají přestat chodit na bohoslužby, a který sám kvůli svému náboženskému vyznání dostal výpověď z pronajatého bytu, vyjádřil svými slovy nejlépe postoj věřících této země: „Nebojíme se. Pronásledování sice přichází, ale Bůh sám nám poskytne sílu, abychom mu dokázali čelit. Nemodlíme se, aby se nám pronásledování vyhnulo, ale abychom v něm obstáli.“ Hlas mučedníků velmi pozorně sleduje situaci na Srí Lance a snaží se pronásledovaným křesťanům různým způsobem pomáhat. – Hlas mučedníků, Kanada, říjen 2013

Pákistán Víra navzdory nebezpečí Pákistán je znám jako země, kde jsou křesťané pronásledováni muslimskými extrémisty. Tato hrozba však nedokáže zabránit věřícím v šíření evangelia. Hlas mučedníků na sebe přijal závazek pomáhat na místech, která jsou křesťanské zvěsti i jejich věrným svědkům silně nepřátelská. Jedním z takových evangelistů je Qabil Matar. Ten působí v jedné z nejnebezpečnějších oblastí na světě – v horách mezi Pákistánem a Afghánistánem. Je to domovská oblast Talibanu a mnoha dalších muslimských extrémistických a teroristických skupin. Před pěti lety byl Qabil zajat příslušníky Talibanu, kteří se dověděli o jeho evangelizačním úsilí. Extrémisté s ním zacházeli velmi krutě, ale i po této neblahé zkušenosti pokračuje Qabil ve své službě v tomto extrémně nebezpečném regionu. K lidem, se kterými Qabil hovořil o naději v Kristu, patří například tero17

rista Fahad Asim, někdejší vězeň, který se Qabilovi svěřil, že nemůže v noci spát, protože ho pronásledují myšlenky na množství lidí, které připravil o život. Qabil se mu snažil vysvětlit, že Ježíš přišel na svět, aby obětoval svůj život za naše hříchy, a že pokud bude svých hříchů litovat, dojde i on odpuštění a věčné spásy. Tento bývalý terorista pak byl zjevně Qabilovým svědectvím osloven a prohlásil, že jeho slova pro něho velkým povzbuzením. Jiným odvážným pákistánKřest nového věřícího v jedné z nejnebezpečnějších ským evangelistou je Tahir. oblastí světa, která je domovem Talibanu a dalších Ten zorganizoval skupinku islámských teroristických skupin. věřících, kteří rozdávají křesťanskou literaturu o muslimských svátcích. (Takové události jsou pro pákistánské muslimy velmi důležité.) Tyto svátky přitahují ohromné množství lidí a často se na nich rekrutují noví bojovníci džihádu, kteří jsou pak cvičeni v táborech al-Kajdy. V tak nebezpečném prostředí musí křesťané rozdávat svoji literaturu velmi rychle a obezřetně a pak se ztratit nenápadně v davu lidí dříve než propukne nějaké pozdvižení. Tahir a jeho přátelé při jedné příležitosti unikli jen o vlásek jisté smrti, když je pronásledovalo terénní auto plné teroristů, kteří se doslechli o jejich aktivitách. I přes trvalé nebezpečí jsou tito evangelisté rozhodnuti šířit v Pákistánu dobrou zprávu evangelia. Hlas mučedníků poskytuje evangelistům jako jsou Qabil a Tahir nejen přímou finanční pomoc, ale opatřili jsme jim např. motocykly, které jim usnadní dopravu do odlehlých oblastí. Dále je zásobujeme literaturou a materiály potřebnými k evangelizaci. – Hlas mučedníků, Hlas mučedníků podporuje pákistánské evangelisty, kteří Kanada, říjen 2013 využívají muslimských svátků k šíření evangelia. 18

Laos Pálení Biblí nemůže umlčet evangelium V květnu tohoto roku vládní úředníci provedli razii v domech křesťanů v laoských vesnicích. Bible, které při prohlídkách našli, policisté veřejně spálili na hranicích. Při pálení věřící protestovali a plakali. Tento nestoudný akt vládních úřadů je v naprostém protikladu k oficiálně deklarované politice o svobodě o praktikování čtyř hlavních náboženství v zemi, mezi něž patří i křesťanství. Ve skutečnosti se náboženská svoboda laoských křesťanů netýká – jsou zatýkáni, vězněni, úředně šikanováni, vyháněni ze svých domovů a rodných vesnic, je jim odpíráno vzdělání a jsou známy i případy kru- Toto je nový dům, který Hlas mučedníků nechal postavit jedné chudé křesťanské vdově, která byla kvůli své víře tého mučení. vyhnána z rodné vesnice. Křesťané ze zmíněné vesnice hovoří o tom, že za veřejným pálením Biblí stála stížnost některých buddhistických radikálů, kteří si stěžovali, že křesťané svým učením zamořili celou vesnici a jsou hrozbou buddhistickému dědictví předků. Thérevádská forma buddhismu je v komunistickém Laosu nejrozšířenějším náboženstvím a často u je u příslušníků horských kmenů kombinována s animismem. Sestra Sengkam, která v Laosu zastupuje Hlas mučedníků, tuto vesnici navštívila a společně s tamními křesťany vypracovala oficiální stížnost adresova- Sestra Sengkam se v Laosu zasazuje o prosazování ústavnou provinční vládě. Sestra ních práv utlačované křesťanské menšiny. 19

Sengkam je mezi křesťany v Laosu dobře známa právě svou advokátní činností, což pro ni znamená také osobní riziko. „Ty Bible byly spáleny a pokud se nezasadím o zdejší komunitu, co se stane příště?“ prohlašuje sestra Sengkam. „Co by to bylo za svědectví, kdybychom proti takovému jednání neprotestovali, a jaký by to potom mělo dopad na nové křesťany? Tyto zastrašovací techniky úřadů by na ně spolehlivě zabíraly a mnozí by nakonec úplně odpadli od víry. Když nás ale budou vidět stát ve víře pevně, budou jednat stejně.“ Hlas mučedníků podporuje úsilí sestry Sengkam a křesťané z inkriminované vesnice se i díky ní otevřeně postavili proti policejnímu zásahu a nezákonnému pálení Biblí. Tito vesničtí křesťané jsou velmi chudí a nemohou zaplatit všechny výdaje, které jsou nutné, aby se celá záležitost dostala do pozornosti vyšších úřadů. Sestra Sengkam se setkala s provinčními úředníky a celý případ jim předložila se slovy: „Je to vaše zodpovědnost, aby se celá záležitost vyřešila, než se ještě více vyhrotí… Jako křesťané jsme smutní, když se pálí naše Bible, které jsou pro naši víru tak velice důležité. Žádám, aby se v této věci zjednala náprava! Z jakého důvodu mohou buddhisté svobodně vyznávat svoji víru, zatímco naše bohoslužebná místa nám zavíráte?“ Další setkání, kterého se má zúčastnit na pětadvacet zástupců z řad úředníků, vesnických předáků a křesťanských pastorů, již bylo dohodnuto. „Taková setkání jsou velmi cenná,“ prohlašuje Sengkam. „Můžeme na nich diskutovat o všech případech a jasně vyjadřovat svoje pohledy. Pokud se úřady k něčemu zavážou, pak jim to můžeme v případě nutnosti připomínat a na jejich sliby se odvolávat.“ I přes pronásledování hovoří sestra Sengkam o tom, že byla svědkem založení šestačtyřiceti domácích církví. Nyní plánuje vytvořit program pro vzdělávání nových pastorů domácích církví, neboť si uvědomuje naléhavou potřebu duchovního růstu křesťanů z horských etnik. Se svými spolupracovníky již uspořádala několik seminářů pro kmenové křesťany a počty věřících se na těchto akcích stále zvětšují. Hlas mučedníků chce i nadále sestru Sengkam v jejích aktivitách podporovat. – Hlas mučedníků, Austrálie, říjen 2013

Egypt Cesta kříže Evangelista „Jabari“ se podílí na práci v tajné síti buněk křesťanských konvertitů, kteří opustili islám. Jelikož se počet těchto konvertitů každodenně zvětšuje (odhaduje se jich až na sedm milionů), podněcují muslimští vůdci policii, aby tyto konvertity zatýkala, vyslýchala i mučila. Cílem toho je získávat informace o tajných setkáních a jménech křesťanských představitelů. 20

Jsou zaznamenávány i pokusy infiltrovat mezi konvertity policejní špehy. Tajná policie vyslýchala Jabariho již šestkrát a během posledních dvou výslechů byl i krutě mučen. „Vysvlékli mě úplně do naha, svázali mi nohy a pověsili mě hlavou dolů. Ještě dnes cítím následky tohoto mučení. Mlátili mě na ta nejcitlivější místa.“ Tito egyptští představitelé domácích společenství dostáJabari rovněž hovoří o se- vají od Hlasu mučedníků křesťanskou literaturu a další xuálním zneužívání a mu- materiály. čení a to vše kvůli tomu, že odmítl prozradit jména svých spoluvěřících. Věděl, že by je čekalo zatčení a mučení. Mučení ovšem není pro egyptské křesťany nic nového. Různým vlnám pronásledování čelí již od prvního století. Od revoluce před dvěma lety zde přišla násilným způsobem o život téměř stovka koptických pravoslavných křesťanů, což je více než za předchozích deset let. Egyptská křesťanská menšina se obává především stále větší islamizace země. Mnozí věřící již raději zemi opustili a předpokládá se, že tento počet se bude nadále zvětšovat. Jelikož v zemi v posledních letech značně sílil vliv muslimského bratrstva, rozmáhalo se i zabíjení, útoky na kostely i únosy žen. Jabari svoji křesťanskou službu zasvětil křesťanským konvertitům a jejich duchovnímu růstu. „Sedíme společně celé hodiny a rozmlouváme nad nejrůznějšími tématy z Bible. Snažím se jim vysvětlovat všechno, na co se mě ptají, a také rozvíjet a inspirovat jejich nová křesťanská hlediska. Lidé jen těžko opouštějí své zvyky a představy, založené na islámském náboženství, ve kterých byli vychováni,“ říká Jabari. Hlas mučedníků zásobuje egyptské křesťanské aktivisty Biblemi a křesťanskou literaturou, která jim pomáhá přijmout pohledy Písma. V tomto roce jsme vytiskli celkem šedesát tisíc kusů souboru několika brožurek, které obsahují odpovědi na nejčastější otázky křesťanských konvertitů v Egyptě. Autorem této brožurky je jeden káhirský lékař, který sám byl původně muslimem a později konver- Členové muslimského bratrstva a jejich přívrženci protestují toval ke křesťanství. v Káhiře kvůli svržení prezidenta Mohameda Mursího. 21

Hlas mučedníků také v Egyptě financoval vytištění Nového zákona a dalších křesťanských titulů, například některých knih Richarda Wurmbranda. Další částí naší práce je podpora rozhlasového vysílání, finanční podpora křesťanského knihkupectví a podpora křesťanských vdov a sirotků. V Egyptě jsme rovněž rozdávali audio nahrávky Písma pro slepce a negramotné. Tyto nahrávky často používají i lidé, kteří mají strach vlastnit klasickou Bibli. Jabari takovým rizikům dobře rozumí. Jeho šest zadržení a výslechů mu jasně připomíná, že služba, které zasvětil svůj život, by ho mohla také snadno o život připravit. Ale Jabari není připraven se svojí práce vzdát. Prohlašuje, že by tak učinil jedině na Boží pokyn. „Považuji se za Božího dělníka a moje úsilí se nikdy nebude moci srovnat s tím, co pro mně vykonal Ježíš.“ Poslední vývoj v Egyptě je bouřlivý. Prezident Mohammed Mursí z Muslimského bratrstva byl násilně zbaven funkce. Na ulicích vládnou nepokoje a mnoho lidí přišlo o život. Přicházely zprávy o útocích na křesťany okamžitě poté, co egyptská armáda oznámila, že sesadila muslimského prezidenta a jeho kabinet. Skalní muslimové jsou z pádu svého prezidenta nesmírně pobouřeni a svůj hněv si vylévají na křesťanech a jejich vlastnictví. Pamatujme na situaci v Egyptě i na tamní křesťany ve svých modlitbách. – Hlas mučedníků, Jižní Afrika, srpen 2013

Súdán Rozhodnutí setrvat „Súdán se již velmi dlouho zmítá v hluboké krizi a křesťané zde procházejí nejhorším utrpením,“ prohlašuje bratr Cole, zástupce Hlasu mučedníků pro daný region. „Obyvatelé Súdánu jsou sužováni jak chudobou tak neustávajícím válečným konfliktem. Súdánský prezident provádí politiku, která je zodpovědná za genocidu domorodého obyvatelstva v oblasti Modrého Nilu a Núbijského pohoří. Co se týče utrpení, jsou křesťané kvůli svému náboženství pochopitelně na prvním místě.“ Eskalace násilí v súdánském státě Kordofan na jihu země způsobila, že 2,4 milionu obyvatel zde přišlo o přístřeší a proto Křesťanští pracovníci v Súdánu se společně s naším týmem mnohým nezbylo nic jiného než uprchnout do Jižnímodlí za Wiliama. 22

ho Súdánu. Hlas mučedníků pomáhá ve dvou utečeneckých táborech v Jižním Súdánu. V jednom z těchto táborů je převážná většina utečenců muslimského vyznání, kteří pocházejí z Núbijského pohoří, kde muslimové tvoří asi sedmdesát procent obyvatelstva. Bombardování tohoto regionu armádou muslimského severu a vyhnání jeho obyvatelstva tak dává nečekanou příležitost křesťanům vydávat svědectví. „Tito věřící nehledí na Jeden z pastorů, který slouží v utečeneckém táboře na jihu chudobu, válku a těžkosti Súdánu. jako na něco, co jim bere víru v Boha,“ prohlašuje Cole. „Naopak, považují tuto situaci za příležitost, ze které může vzejít i značné duchovní obohacení. Chválí Boha uprostřed jedné z nejobtížnějších současných situací na zemi.“ Křesťané žijící v Núbijském pohoří přistupují ke své situaci pragmaticky. Někteří křesťanští otcové posílají své rodiny do utečeneckých táborů na jihu, které jsou vcelku bezpečné, a sami se pak starají o své usedlosti. Vedle toho vydávají rovněž svědectví svým muslimským sousedům. Do utečeneckých táborů také přicházejí pastoři, aby sloužili lidem, kteří se dostali do svízelné životní situace. Ačkoli pastoři v táborech pocházejí z nejrůznějších denominací, bratr Cole uvádí, že skupina asi třiceti pastorů vytvořila dobrý tým, jehož členové pak duchovně povzbuzují utečence. „Tato skupina utečeneckých pastorů nám jednak pomáhá při vyhledávání křesťanských rodin, které potřebují naši pomoc, a také při vlastní distribuci materiálu.“ Jedním z těchto obětavých pastorů je také Wiliam, který překládá Bibli do jazyka jistého kmene žijícího v núbijských ho- Vykládání materiální pomoci Hlasu mučedníků, kterou do rách, který je prý evange- Súdánu pravidelně letecky dopravujeme. 23

liem skoro nedotčen. Lidé tohoto kmene ještě nikdy neměli Bibli ve svém dialektu. Wiliam je jedním z mála lidí na světě, který může tuto práci vykonávat, protože dobře rozumí onomu dialektu. Když na severu začaly padat bomby, Wiliam se sbalil a odešel do utečeneckého tábora, kde pokračuje ve své překladatelské práci. Jakmile bude jeho dílo kompletní, naše misie chce jeho překlad vytisknout a rozdávat ho lidem, kterým byl určen. Křesťané, kteří zůstali na sever od utečeneckých táborů v núbijských horách Súdánu, přesunuli svoje obydlí blíž horským útesům, které je chrání před leteckými pumami. Tito věřící pokračují dál ve své službě. Například křesťané z jedné převážně křesťanské vesnice založili ve vedlejší převážně muslimské vesnici nové společenství. To začalo s deseti nově obrácenými. Když se jejich rodinní příslušníci dověděli o konverzi, začali vyhrožovat křesťanům z té sousední křesťanské vesnice a varovali je, aby se u nich už nikdy neukázali. Ale podle zpráv, které mají, stojí tito nově obrácení stále pevně ve víře. Současná hrozivá situace má však i svoji lepší stránku. Podle zainteresovaných pracovníků se zde nyní evangelium šíří rychleji než tomu bylo za předchozích třicet let. – Hlas mučedníků, Jižní Afrika, srpen 2013

Turecko Svědectví o Boží milosti Pastor Emre je pokorný nicméně energický turecký křesťan. V lednu 2013 se dozvěděl, že asi dvanáct osob – některým z nich se dokonce podařilo infiltrovat do církve a patřila mezi ně i chůva jeho dětí – se připravovalo spáchat na něho atentát. I přes toto děsivé odhalení a bolestnou pravdu o zradě se Emre rozhodl setrvat ve své práci pro Boží království v Turecku a odpustit těm, kteří se proti němu spikli. Tento pastorův postoj byl pro mnohé Turky dobrým svědectvím. Jak to pěkně poznamenal jeden z členů jeho sboru: „Odpuštění je v Turecku spíše cizorodým prvkem; někteří je možná uznávají jako správný princip, ovšem jen do té doby, než se stane nějaká křivda jim samotným. A v tomto Emre přinesl mnohým lidem živoucí svědectví o odpuštění – vzácný jev, jak pro věřící, tak pro nevěřící.“ Dokonce samotný Emre vyjádřil podivení nad tím, jak velmi se jeho srdce změnilo od doby, kdy byl ještě mladíkem. Vyrostl v jednom tureckém regionu, který je v této zemi notoricky známý kvůli častému násilí. K tomu poznamenává, že právě ten „starý Emre“ v něm by se spiklencům velmi rád pomstil. Ale právě díky tomuto incidentu pochopil, že „starý Emre“ zemřel a narodil se v něm Emre „nový“. A tak namísto aby přijal mentalitu vendety, zřekl se Emre jakéhokoli zlého smýšlení k těm, kteří usilovali o jeho život. 24

V jiné části Turecka naši pracovníci navštívili krásný obchod jistého křesťana, ve kterém jsme opravdově cítili přítomnost Božího pokoje. Radostná atmosféra, kterou působil jak lidský přístup, tak příjemně zařízené prostředí, byl v ostrém kontrastu k depresivně působícímu okolí. Není tedy žádným divem, že sem běžně zavítá velké množství lidí. Tento rušný obchod zde vede „Ali“, muž, který je sám jakýmsi živoucím divem. Před mnoha lety opustil islám a stal se vášnivým následovníkem Ježíše Krista. Ali nám vyprávěl, jak kdysi, v době Pastor Emre od policie obdržel množství jeho mládí, jeho rodina bojovala s bí- důkazů o spiknutí dvanácti osob, kteří pládou a nemocemi. Jako muslim nevě- novali jeho vraždu. děl nic o pokoji a nechápal proč Bůh dopouští, aby jeho rodina procházela takovým množstvím trápení. Alimu připadalo, že tento Bůh se o ně vůbec nestará, je nepřítomný, vzdálený a odtažitý. Ale později se mu dostala do rukou Bible a Ali v ní začal číst. Když pak přišel na místo v Janově evangeliu, kde se říká, že „Ježíš zaplakal“ (Jan 11,35), byl úplně otřesen. Opravdu se Bůh může o lidi tak hluboce a osobně zajímat? Ali zápasil s těmito myšlenkami a začínal tušit pravdu. Později se Alimu přihodila závažná nehoda, při které chybělo jen málo, a přišel o život. Tehdy se mu náhle před očima vybavil plačící Ježíš, jak o něm kdysi četl v Bibli. A právě to byl ten klíčový okamžik, kdy se rozhodl přijmout Ježíše za svého Spasitele a Pána. Od té doby se Ali stal horlivým křesťanem. Obecenství s ním bylo pro nás velmi povzbuzující a zakoušeli jsme totéž duchovní společenství jako s pastorem Emre a dalšími křesťany Turecko balancuje mezi muslimským sekulana Blízkém východě. rismem a skalním islamistickým vlivem. Hlas – Hlas mučedníků, Kanada, červen mučedníků podporuje křesťanské rozhlasové vysílání do této země. 2013 25

Bangladéš Mučedníci našich dnů 5. července tohoto roku šel Jewel ke svému strýci na pravidelné křesťanské setkání. Bylo to asi pět kilometrů chůze. Z těchto schůzek se vracel většinou velmi pozdě, neboť kromě biblického vyučování tato setkání zahrnovala ještě modlitbu a pak společné jídlo. Když se však Jewel nevrátil ani do druhého rána, jeho manželka Taslima se ho vydala hledat. Společně s pěti dalšími věřícími chtěli projít celou cestu od jejich domu až do domu Jewelova strýce. Skupina nakonec Jewela našla oběšeného na stromě. Jewel se narodil jako muslim, ale konvertoval ke křesťanství pouhý rok předtím, než byl zavražděn. Během tohoto roku neohroženě svědčil o své víře a rozmlouval o evanTaslima a Jolly nyní začaly svou geliu s mnoha muslimskými sousedy. V jipozemskou pouť bez Jewela. hozápadní části Bangladéše, kde Jewel žil, je asi devadesát procent obyvatelstva muslimského vyznání a protože zde panuje velká chudoba, mnozí se uchylují k extremismu. Za ten jediný rok křesťanského života přivedl Jewel řadu svých sousedů k víře v Krista. I přes několik výhrůžek ze strany islámských fundamentalistů bylo pro něho zvěstování evangelia naléhavější, než se starat o bezpečí svého pozemského života. Jewel s Taslimou bydlel u svých muslimských rodičů a nikterak před nimi svojí křesťanskou víru netajil. Ti se o jeho nové náboženské přesvědčení nijak nezajímali, ale po synově smrti vypudili ze svého domu Taslimu i s osmiletou dcerkou Jolly. Nikdo v celé vesnici nebyl ochoten se křesťanské vdovy a její dcery ujmout. Jewelovi rodiče se rovněž rozhodli, že o vyšetřování vraždy svého syna se nebudou nikterak zajímat. Nicméně identita jeho vrahů byla všeobecně známou skutečností a tito lidé se dál volně pohybovali, jako by se nic nestalo. Jsou-li křesťané zabiti pro svoji víru v Krista, jejich pozemská služba je tím dokonána. Odkaz jejich života i víry často inspirují ostatní věřící k větší smělosti a obětavosti. Ti, kteří po nich zůstanou, se stávají jakýmisi žijícími mučedníky, svědky toho, jak Bůh konal v životech jejich milovaných a pokračují často i v jejich svědectví. Hlas mučedníků cítí za své povolání být nejenom hlasem těch, kteří byli pro svoji víru zabiti, ale i těch, kteří zde po nich zůstali. Po smrti svého manžela potřebovala Taslima naléhavě nějaké přístřeší k životu i vlastní hospodářství, které by je i s dcerou dokázalo uživit. Hlas 26

mučedníků jí obstaral kousek půdy s domkem a také malé stádo koz. Taslima chová kozy, které pak prodává na místním trhu a takto dokáže sebe i dceru uživit. Plánujeme, že budeme Taslimu podporovat zhruba dva roky a za tu dobu doufáme, že nabude již ekonomické soběstačnosti. Ale i tak je pro Taslimu a její dceru život stále těžký a smutný. Oběma se po otci rodiny velmi stýská a často Hlas mučedníků podporuje v Bangladéši krejčovské kursy se cítí velmi opuštěné. Tas- pro křesťanské ženy, aby jejich rodiny mohly získat větší stupeň ekonomické nezávislosti. lima i její křesťanští přátelé však věří, že Jewelova smrt se dotkla srdcí mnoha lidí, včetně mírumilovných muslimů, a vyjádřili přání o přímluvné modlitby, aby se tato tragická událost stala semenem v zemi, které vyklíčí a nakonec přinese mnohé ovoce. Evangelium se dotýká srdcí mnoha Bangladéšanů. Jedna z partnerských organizací naší misie pomáhala v této oblasti při výstavbě více než osmi set malých domků. Konají se zde rovněž evangelizační semináře pro křesťany. Mnozí muslimové pozitivně reagují na rozhlasové vysílání, které zde Hlas mučedníků sponzoruje. Objevují se pochopitelně i výhrůžky, ale mnohem častěji se chtějí lidé, které trápí jejich hříchy a touží po pokoji, dovědět něco více o Kristu. Pamatujme na tuto zemi ve svých modlitbách. – Hlas mučedníků, USA, prosinec 2013

Ú VA H A M E RVA K N I G H TA

Válka je vyhraná! „Porážka Osy Berlín-Řím-Tokio je nyní jistá.“ Na tato slova jsem narazil, když jsem četl knihu Churchill a generálové od Barrieho Pitta. Winston Churchill, britský premiér v době druhé světové války, se právě dozvěděl o japonském útoku na Pearl Harbour. Když si po okamžicích velkého rozrušení uvědomil všechny okolnosti, jedna věc mu byla jasná: Spojené státy se nyní ponořily do totálního válečného konfliktu a Spojenci, posilněni o Ameriku coby průmyslovou velmoc, tuto válku zcela jistě vyhrají. Nikdo 27

nevěděl, jak dlouho by měla válka trvat a jaké vítězství má být v ní vybojováno, ale vítězství je nepochybné. Řečeno s Churchillem: „Rozrušen a plný dojmů si jdu lehnout a budu spát spánkem útěšným a plným vděčnosti.“ V rámci tohoto nazírání Churchilla a jeho spojenců, s důvěrou ve vítězství, bychom měli posuzovat zuřivý boj během nadcházejících let. Za posledních několik desítek let jsem měl tu čest setkat se v totalitních zemích s mnoha bratřími a sestrami, kteří vedli zápas s mocnostmi zla. Byli to mladí i staří, pozoruhodní lidé Bible, kteří byli povoláni, aby povstali a zasadili se o dobro a spravedlnost v onom boji, který je rozpoután o lidské duše. Hlas mučedníků po mnoho let spolupracoval s br. Allenem Yuanem a jeho sítí domácích církví v Číně. Když před několika lety v jednadevadesáti letech zemřel, působil tento starý a křehký muž v řadách policejních úředníků tak velké obavy, že se pokoušeli omezit přípravy jeho pohřbu. Ptal jsem se jednoho z jeho blízkých spolupracovníků, z čeho tyto obavy policie pramení. A dostalo se mi této odpovědi: „Protože i přes dvaadvacet let strávených ve vězení a šestatřicet let pronásledování nebyl Allen Yuan nikdy obětí, ale vždy vítězem.“ Jaký podivuhodný a nezdolný postoj v poznání skutečnosti, že porážka zla je neodvratná a vítězství jisté. Nevíme, jak dlouho to bude trvat a jak obtížné boje nás čekají, ale protože jsme spojenci Krále králů a Pána pánů, víme, že válka je vyhraná. V Bibli čteme o mnohých hrdinech víry. Jedenáctá kapitola epištoly Židům popisuje víru a naději některých mužů a žen, kteří vybudovali naše křesťanské dědictví. Obyčejní lidé svojí doby, na které Bůh položil svoji ruku a dal jim odvahu a udatnost vykonat neobyčejné skutky. William MacDonald ve svém komentáři ke knize Skutků uvádí: „Skutky apoštolů pulzují životem a dějem. Vidíme v této knize Ducha svatého při práci, jak církev formuje, zmocňuje a rozšiřuje její vliv… cítíme něco z duchovního nadšení, které je přítomno, když Bůh koná své dílo. A současně cítíme napětí, které povstává, jak tomu hřích a satan vzdorují a oponují.“ Kniha Skutků se píše dál. Velkou část napsali obyčejní lidé dnešních dnů. Věřící na mnoha místech současného světa – v Iráku nebo ve Vietnamu, v Severní Koreji nebo v Kolumbii nebo v řadě jiných zemí, kde panuje nesvoboda, a kde hřích a satan stojí v opozici Božímu dílu. Nechme se inspirovat slovy Wanga Mingdao, jednoho z otců hnutí domácích církví v Číně: „Kvůli odvážnému a pevnému postoji apoštolů se evangelium šířilo dál a církev rostla. Věřící, kteří nově povstávali, následovali odvahu apoštolů, stáli na svém místě a evangelium pronikalo do celého světa.“ A také i dnes, v různých obtížných končinách světa, stojí odvážně na svých místech věrní následovníci Pána Ježíše Krista, naplňují své povolání, šíří evangelium a budují církev. Ať přitom musí obětovat cokoli, drží se svého chápaní duchovní reality, že nejsou oběťmi, ale vítězi! Připomínáme si Ježíšova slova z 16. kapitoly Matoušova evangelia: „… zbu28

duji svou církev, a pekelné brány ji nepřemohou.“ Můžeme spát spánkem vděčnosti a lidí zachráněných, můžeme se ale také probudit a povstat. Je potřeba, abychom porozuměli, že si máme podat ruce s našimi spoluvěřícími v zemích nesvobody a společně s nimi bojovat zápas o budování církve. Válka je vyhraná, ale mnoho zápasů je ještě potřeba vybojovat.

– Merv Knight, bývalý dlouholetý tajemník ICA a zakladatel Hlasu mučedníků v Austrálii Z P R ÁV Y Z E S V Ě TA ÍRÁN Zdravotní stav uvězněného křesťana se zhoršuje Vahid Hakkani, konvertita ke křesťanství uvězněný pro svou víru v íránském Šírázu, se v současné době nachází v kritickém zdravotním stavu. Vahid byl společně s několika dalšími křesťany odsouzen v říjnu 2012. V říjnu 2013 odvolací soud potvrdil vyměřený trest v délce tří let a osmi měsíců odnětí svobody. Podle zdrojů obeznámených se situací se Vahidův stav den za dnem zhoršuje a kromě vnitřního krvácení značně pohubl. Navzdory vážným zdravotním problémům soudce původně zamítl žádost o křesťanovu hospitalizaci mimo areál věznice, protože dosud nebyl vynesen konečný rozsudek. Nakonec mu soudce umožnil opustit věznici na dva měsíce. Aby však vůbec mohl do nemocnice nastoupit, musel Vahid složit vysokou kauci. Kromě toho zástupce soudu prohlásil, že se čas strávený v nemocnici nebude započítávat do výkonu trestu a pobyt ve věznici se o příslušnou dobu prodlouží. – Mohabat News, 22. listopadu 2013 VELKÁ BRITÁNIE V britském parlamentu zaznělo: křesťanství je „nejpronásledovanějším náboženstvím“ Ve Westminsterském paláci v Londýně proběhla tříhodinová debata o situaci křesťanů ve

světě. Členům Dolní sněmovny bylo oznámeno, že pronásledování křesťanů je na vzestupu – statisticky vyjádřeno je každých jedenáct minut ve světě zabit jeden křesťan a křesťanství je v celosvětovém měřítku „nejpronásledovanějším náboženstvím.“ Ze seznamu zemí, ve kterých je život pro křesťany považován za nejobtížnější, byly zdůrazněny země jako Sýrie, Severní Korea, Eritrea, Nigérie, Irák a Egypt. Člen Dolní sněmovny Jim Shannon prohlásil o pronásledování křesťanů, že jde o „největší příběh na světě, který nebyl nikdy vyprávěn“. Shannon řekl, že ačkoli je právo na svobodu smýšlení, svědomí a náboženství obsaženo ve Všeobecné deklaraci lidských práv, v mnoha zemích není uplatňováno. Shannon prohlásil, že jen v tomto roce zakusilo přímo pronásledování na dvě stě milionů křesťanů, zatímco na pět set milionů číhá „nebezpečí v jejich bezprostředním okolí“. Poslanec také uvedl, že syrští křesťané „uvízli v tamním konfliktu mezi dvěma opozičními tábory“ a zmínil „zvláštní cílení“ na převážně křesťanské oblasti v Sýrii, takové jako je Sadad a Maaloula. Člen Dolní sněmovny Sammy Wilson prohlásil, že ze syrského města Homs odešlo padesát tisíc křesťanů, zatímco v Súdánu bylo tamním režimem za posledních třicet let zabito na dva miliony křesťanů. K tomu rovněž poznamenal, že „během po29

Propagandistické plakáty pod lyžařským svahem hory Masik. Lyžování v této zemi je však výsadou pouze pro elity tamního režimu.

sledních měsíců byly stovky lidí z Nigérie, Eritreje, Kazachstánu, Číny a dalších zemí poslány do vězení jen z důvodu své víry a navíc bez jakéhokoli soudního procesu. Také je jim často odpírán kontakt s právními zástupci a občas se ani nedovědí, z čeho jsou vlastně obviněni. Kvůli děsivým podmínkám mohou ve vězení velmi strádat… A toto se netýká jen muslimských zemí. Od Maroka po Pákistán žijí křesťané v muslimských zemích pod trvalou hrozbou, ale není to jen tam.“ V diskuzi zazněly odkazy na nedávnou přednášku baronky Warsiové ve Washingtonu, včetně jejího tvrzení, že „z té části světa, kde bylo křesťanství šířeno jako první, se zdá, že křesťanská komunita odchází a ti, kteří tam setrvávají, čelí pronásledování.“ Poslanec Nigel Dodds uvedl, že „pronásledování křesťanů na jedné straně není ničím novým“, ale že je „ohromující“, kolik dnes křesťanů přichází násilně o život. V souvislosti s Irákem citoval Dodds slova iráckého anglikánského duchovního a významného aktivisty v boji o lidská práva Canona Andrewa Whitea, který prohlásil, že „křesťané se v naší zemi obávají chodit dokonce i do kostela, protože se jejich sbor může stát kdykoli cílem vražedného útoku. Všechny kostely v zemi jsou terčem… Bývalo u nás kolem jednoho a půl milionu křesťanů, nyní jich zbývá již jen kolem dvou set tisíc… Iráckých křesťanů žije dnes více v Chicagu než u nás“. 30

Sir Edward Leigh prohlásil, že zbývající počet křesťanů v Iráku se bude spíše blížit šesti stům tisícům, ale i tak jde a šokující a alarmující číslo, a že „tyto poměry se od invaze stále zhoršují“. Člen Dolni sněmovny Rehmen Chishti uvedl: „Pocházím z muslimského prostředí a můj otec byl imám… Vím však, že je naprosto oprávněné a správné na toto téma hovořit.“ Chishti pronásledování křesťanů označil za „naprosto neakceptovatelné“ a za „velmi smutné selhání státu“. Chishti dále citoval svého „dobrého přítele“ někdejšího biskupa z Rochesteru, Michaela Nazir-Aliho: „Řekl mi, že k pronásledování křesťanů dochází ve více než sto třiceti zemích ze současných sto devadesáti zemí světa.“ Během této debaty byly rovněž zmíněny a popisovány útrapy křesťanů v Číně a Malajsii. S připomínkou, že v době debaty je britský premiér právě na návštěvě v Číně, vystoupil poslanec David Rutley s údaji o mohutnosti křesťanské komunity v Číně a vyjádřil přesvědčení, že by se mělo apelovat na čínskou vládu, aby zahájila s křesťanskými skupinami hlubší dialog. Mezitím jedna z britských organizací pro lidská práva uvedla, že počet zemí, které jsou ohledně lidských práv mimořádně riskantní, stoupl za posledních pět let o sedmdesát procent. Toto tvrzení se opírá o studii vypracovanou společností Maplecroft, která zkoumala situaci lidských práv ve všech zemích světa od roku 2008. Ve své publikaci Human Rights Risk Atlas uvádí, že počet zemí s alarmující situací lidských práv vzrostl z původních dvaceti na současných třicet čtyři. Jde přitom převážně o země Středního východu a Afriky. Tento seznam pak vede Sýrie, následovaná Súdánem, Demokratickou republikou Kongo, Pákistánem, Somálskem, Afghánistánem a Irákem. - World Watch Monitor, 5. 12. 2013

ALŽÍRSKO Opětovné útoky na církev Pastor sboru v jižním Alžírsku informoval o podrobnostech nejnovějšího útoku na svoji církev – v pořadí již třetí téhož druhu. Podle pastorových slov tyto útoky dokazují, že někteří Alžířané si ve své zemi církev nepřejí. Zmíněný pastor, který si přeje zůstat v anonymitě, uvádí, že na jeho sbor zaútočila 12. listopadu kolem třiadvacáté hodiny jakási skupina lidí, kteří se snažili zapálit kostel. „Několik lidí se pokoušelo dostat do prostoru sboru,“ prohlašuje. „Venku před vchodem do kostela útočníci zapálili pneumatiku, kterou se pak snažili vhodit dovnitř. Ale naštěstí se jim to nepodařilo, protože plot zakončený ostnatým drátem byl na ně příliš vysoký. Pak se snažili rozbít vchodové dveře ke kostelu a potom vstupní dveře do budovy.“ Útočníci se nakonec rozutekli před přijíždějící policií. Policie však vyšetřování odložila, třebaže pastor podal oficiální oznámení o útoku. Pastor uvedl, že tyto útoky považuje za znamení, že tato skupina nesouhlasí s existencí křesťanské církve ve městě. „Jsou zde lidé, kteří se snaží nás zastrašit a vypudit nás odtud. Domnívám se, že růst naší komunity je znepokojuje,“ prohlásil pastor. V roce 2010 se skupině útočníků podařilo překonat vstupní bránu a dostat se na pozemek sboru. Poté se narušitelé pokusili ukrást kříž ze střechy kostela. O dva roky později, v listopadu 1012, obdržel zmiňovaný pastor několik výhrůžek zabitím, které evidentně souvisely s promítáním kontroverzního filmu Innocence of Muslims, který je mnohými považován za výrazně protiislámský. Tyto hrozby navíc současně zmiňovaly i vypálení kostela. Tentokrát útok zřejmě souvisí se slavením muslimského svátku ášúrá. Pastor uvedl, že sbor hodlá kvůli identifikaci případných dalších útočníků nainstalovat kolem kostela bezpečnostní kamery. - World Watch Monitor, 27. listopadu 2013

TANZANIE Mladý křesťan zabit při útoku na církevní shromáždění Další křesťanský představitel ze severní Tanzanie přišel o život během útoku na církev. Dva další křesťané byli vážně zraněni. Útok, ke kterému došlo 22. října asi hodinu po půlnoci, provedli neznámí útočníci ozbrojení mačetami v době, kdy se v napadeném letničním sboru konaly celonoční bohoslužby. Násilníci vyzbrojení mačetami způsobili několika přítomným křesťanům sečná zranění na různých místech těla. Motiv útoku však zůstává nejasný. K tomuto incidentu došlo v oblasti známé jako Pasiansi in Ilemela, která je okresem provincie Mwanza, ležící při břehu jezera Victoria, o které se Tanzanie dělí s Ugandou a Keňou. Zabitým mužem byl pětatřicetiletý Elias Lunyamila Meshack. Členové jeho sboru ho popisují jako dobrého člověka a prohlašují, že jeho smrt všechny členy sboru velice zasáhla. Další dva vážně zranění křesťané byli převezeni do nemocnice. Jeden z nich byl později propuštěn, ale druhý zůstával v kritickém stavu. Podle posledních vyjádření lékařů by se však měl uzdravit i on. Vedoucí napadeného letničního společenství Eliabu Sentozi uvedl, že nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo o loupežné přepadení, neboť útočníci z kostela nic neodnesli. Místní policejní náčelník potvrdil, že k incidentu došlo a požádal členy napadeného společenství, aby vyčkali na výsledky úředního vyšetřování. - World Watch Monitor, 6. listopadu 2013 SEVERNÍ KOREA Veřejná poprava osmdesáti odsouzených – někteří z nich se provinili vlastněním Bible Začátkem listopadu bylo v Severní Koreji veřejně popraveno asi osmdesát lidí. Prohřeškem některých z nich bylo sledování jihokorejských filmů nebo pouhé vlastnění Bible. Jihokorejské noviny JoongAng Ilbo přinesly zprávu, že tzv. kriminálníci byli 3. listopadu po31

praveni v celkem sedmi velkých městech. Jde o zatím největší hromadnou popravu za vlády Kim Čong-una. Jeden ze zdrojů, který je dobře obeznámen s vnitřními poměry v Severní Koreji, zmíněným novinám sdělil, že v každém z těchto měst bylo popraveno kolem deseti lidí. Sám jednu z těchto poprav sledoval ve městě Wonsan. Podle jeho slov odsouzené přivedli na městský stadion, na hlavy jim navlékli plátěné sáčky a přivázali je ke kůlům. Následně byli zastřeni kulometem před zraky příslušných úředníků. Na tuto „podívanou“ místní úřady nechaly svolat asi deset tisíc lidí včetně malých dětí, kteří museli popravu povinně sledovat. „Slyšel jsem od místních obyvatel, kteří byli mezi přihlížejícími, že mrtvoly popravených byly prostřílené kulometem natolik, že je nešlo ani identifikovat,“ uvádí zmíněný zdroj novin JoongAng Ilbo. Většina z popravených se provinila sledováním ilegálně zakoupených videokazet jihokorejských filmů, prostitucí či vlastněním Bible. Příbuzní nebo známí popravených uvádějí, že za tyto údajné zločiny se v Severní Koreji lidé běžně posílají do pracovních táborů. Důvod popravy proto není úplně jasný. Jeden vládní úředník poznamenal, že k popravám došlo ve městech, které jsou středisky ekonomického rozvoje. Wonsam je přístavní město, které chce prý Kim proměnit na turistickou destinaci – vystavět tam letiště, hotely a lyžařský areál na blízké hoře Masik. Souběžné popravy v sedmi velkých městech někteří pozorovatelé přičítají extrémní snaze režimu předejít veřejným nepokojům nebo sympatiím ke kapitalismu, které by mohla vyvolávat plánovaná na turisty zaměřená výstavba. Společné téma poprav byly zločiny, které nějak souvisely s Jižní Koreou – jako sledování jihokorejských filmů – a byly klasifikovány jako narušování veřejné morálky. Severokorejský zákon připouští trest smrti za spiknutí proti vládě, zradu a terorismus. Ale tamní režim je znám svými veřejnými popravami za menší přestupky – náboženské aktivity, používání mobil32

ního telefonu nebo krádež potravin. Záměrem tohoto tvrdého postupu je nepochybně snaha zastrašit vlastní obyvatelstvo. V každém případě se nekonala žádná poprava v hlavním městě Pchjongjangu, kde se Kim spoléhá na poslušnost severokorejské elity. Mladý diktátor pokračuje v hlavním městě ve výstavbě luxusních a rekreačních zařízení včetně nového vodního parku. - FoxNews, USA, 12. listopadu 2013 SÝRIE Nevinné děti tragicky zahynuly při raketovém útoku 11. listopadu pět malých dětí přišlo o život a mnoho dalších utrpělo zranění, když radikálové zasáhli dvěma raketami křesťanskou školu. Děti právě nastupovaly do školního autobusu, aby odjely domů na oběd. Podle zdrojů Hlasu mučedníků radikálové směřují své rakety na křesťanské objekty (včetně škol) často – snaží se tak dosáhnout vylidnění křesťanských osad. „Jedná se o skutečně velkou tragédii. Nicméně tyto děti, jejichž životy byly násilně (a předčasně) ukončeny, zažívají v současné době nesmírné štěstí a požehnání,“ uvedla editorka Hlasu mučedníků Karyn Marianne. „Bezpochyby se již setkaly s naším Pánem Ježíšem tváří v tvář, a dobře víme, jak velice je miluje. Stále jsou však zapotřebí modlitby za přeživší děti a jejich rodiny, stejně jako za učitele a další příslušníky truchlící komunity. Kéž je pro ně očekávání nebe ještě reálnější, a kéž nalézají naději a útěchu v přítomnosti svatého Ducha.“ Zatímco místní komunita křesťanů truchlí nad tragickou ztrátou, modleme se, aby poznali „Otce milosrdenství a Boha veškeré útěchy, [který] nás potěšuje v každém soužení“ (2. Korintským 1,3b–4a) a nalezli v něm spočinutí. Proste, aby uzdravil zraněné děti, které útok přežily – na těle i na duchu. Modlete se, aby skrze modlitby, odpuštění a milost celá místní komunita stala jasným světlem pro své pronásledovatele. - Hlas mučedníků, Kanada, 28. listopadu 2013

BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ

Naplňujme své pověření

„Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb“ (Jan 21,9) Učedníci byli hladoví a Pán Ježíš jim obstaral pokrm. V tomto případě jej dokonce připravil pro učedníky sám osobně. Při jiných příležitostech Bůh pověřil anděla, aby pečoval o Božího člověka. Když prorok Eliáš usnul pod stromem, dotkl se ho anděl a řekl mu: „Vstaň a jez! Vzhlédl, a hle, v hlavách podpopelný chléb, pečený na žhavých kamenech, a láhev vody“ (1. Královská 19,6). Je snadné v tyto zázraky věřit, když máme sami dostatek jídla, ale v některých částech světa jsou křesťané ve vězení, kde mají za pokrm polévku uvařenou z vody znečištěnou výkaly, ve které občas plavou kousky hnoje. Za takovou stravu musí ještě otrocky pracovat. Naši uvěznění bratři ale netrpí jen fyzicky. Jejich víra je také pod velkým tlakem. Pochybnosti narůstají. „Hospodin je všemohoucí. Dokázal obstarat potravu pro první apoštoly nebo Eliáše. Proč neobstará rovněž pečenou rybu nebo chléb i pro mě? Proč mám jíst potravu znečištěnou výkaly?“ Bůh obstarává nezbytnou potravu pro všechny křesťanské vězně. Nesvěřuje však tento úkol jen andělům, ale také spoluvěřícím vezňů. Jako pověřil kdysi anděla, aby nasytil Eliáše, pověřuje křesťany žijící ve svobodném světě, aby opatřovali potravu svým uvězněným bratřím. Je tragické, že mnozí z těch, kteří jsou žádáni, aby sytili mučedníky, všelijak zpronevěřují to, co jim Bůh za tímto účelem svěřil a odmítají tak svatý nárok Božích svědků. Bůh rovněž opatřuje svobodu pro křesťany žijící v zemích s protikřesťanskými vládami. Avšak dnešní Mojžíšové a Jozuové, ti, které Bůh pověřil, aby se starali o svobodu na světě a svobodu Božího lidu, často stávkují. Farao je uplatil a oni jsou nyní na jeho straně. Nemohli byste udělat něco vy pro svobodu světa? Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights ELEKTRONICKÉ KNIHY Vybrané tituly z nakladatelství Stefanos si můžete pořídit také ve formě elektronických knih za zvýhodněnou cenu (nákupem elektronické verze ušetříte ve srovnání s tištěnou knihou přibližně dvě třetiny ceny). Naše elektronické knihy jsou vhodné pro všechny běžné čtečky e-knih, například Kindle Keyboard, Kindle 4/5, Kindle Paperwhite, Sony PRS-T1/T2, Bookeen Cybook Odyssey, PocketBook 6xx, „eReading“ a další. Elektronické knihy je možné zakoupit přímo na našich internetových stránkách nebo v knihkupectví KOSMAS.cz (e-knihy zakoupené na Kosmasu můžete někomu věnovat jako dárek). Při nákupu na našich stránkách můžete e-knihu získat zdarma jako prémii k tištěné verzi knihy. Podrobnější informace a formulář na případné dotazy naleznete na adrese www.hlas-mucedniku.cz Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu: [email protected] [email protected] Navštivte nás na Facebooku: www.facebook.com/hlas.mucedniku Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách: www.persecution.com www.persecution.net Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz

MUČEDNÍCI KŘESŤANSKÉ VÍRY Skryté kameny v základech církve

LEONARD DOBER (1706 –1766 )

Po porážce stavovského povstání v roce 1621 byli členové Jednoty bratrské vypuzeni z naší vlasti do exilu v různých zemích. Později se někteří z nich uchýlili na panství hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa (1700–1756), kde vznikla tzv. Obnovená Jednota bratrská. V roce 1730 sdělil hrabě Zinzendorf Moravským bratřím svoji touhu evangelizovat Panenské ostrovy. Tuto výzvu slyšel také Leonard Dober, kterého nadchla, a ve které uslyšel i své vlastní povolání. V duchu si ovšem dovedl představit pronásledování, které ho čeká, má-li se sám nechat prodat do otroctví, aby mohl tamní obyvatele evangelizovat. Dovedl si představit hrozné pracovní podmínky a ještě horší skutečnost lidského ponížení otroka. Ale žádná oběť pro něho nebyla vysoká, když pomyslel na to, co Kristus vytrpěl a snesl pro něho. A tak se stal Leonard Dober v osmnácti letech prvním moravským

misionářem na Panenských ostrovech mezi otroky pracujícími na třtinových plantážích. Ale pronásledování na něho nedolehlo ani tak od otrokářů, jako od jeho spoluvěřících. Když se dověděli, že chce jít na Panenské ostrovy, posmívali se mu a tropili si z něho blázny, neboť nechápali, jak by se mohl k těmto otrokům vůbec dostat. Tento posměch a opovržení se ještě vystupňovaly, když se dověděli, že se chce sám nechat prodat do otroctví. Dober přibyl na Panenské ostrovy na konci roku 1730. Nestal se však otrokem na plantáži. Místo toho pracoval jako sluha v domě guvernéra. Brzy se však této služby vzdal, protože jeho pozice mu připadala příliš nadřazenou otrokům z plantáže a měl za to, že by jim nemohl evangelium věrohodně zvěstovat. Uchýlil se proto do špinavé chatrče, aby se přiblížil úrovni otroků. Za tři roky své služby přivedl k obrácení asi třináct tisíc otroků. Později se Dober vrátil zase ho Ochranova, kde také zemřel. Třebaže Leonard Dober nezemřel mučednickou smrtí, přinesl mimořádnou oběť, aby mohl zvěstovat evangelium otrokům na Panenských ostrovech. A byl přitom nepochybně připraven obětovat v této služ-

Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka. V prosinci vychází dvojèíslo. Toto periodikum je registrováno u Ministerstva kultury ÈR pod evidenèním èíslem MK ÈR E 12970 Bulletin vydává obèanské sdružení POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI

K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm • informovat veøejnost o pronásledování køesanù • podporovat vydávání literatury, která vypovídá o køesanských muèednících a svìdcích víry. Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian Association (ICA). Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židùm 13,3: 1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu

proná sledová ni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci. 2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám køesanských muèedníkù. 3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování køesa nù v totalitních zemích a problémových oblastech. 5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných na køesanech. Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese: Hlas muèedníkù pošt. pøihrádka 21 377 01 Jindøichùv Hradec Úèet pro dobrovolné pøíspìvky: ÈSOB Jindøichùv Hradec è. ú.: 131257607/0300