HLAS MUÈEDNÍKÙ M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E

HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A

3 / 2011

Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3

Mít nadìji, kde už nadìje není Odzbrojování kolumbijské temnoty Úvaha Toma Whita Zprávy ze svìta

Nakladatelství STEFANOS nabízí: Hans Martin Braun

LET PŘES HRANICE Německý podnik uzavírá smlouvu se Sovětským svazem a stává se přitom objektem ruské hospodářské špionáže. Když jeden z podnikatelů, vášnivý letec, navštíví Sovětský svaz, setká se zde s podzemní církví a zjistí nečekané skutečnosti. Dojde k ilegálnímu přeletu finské hranice, který má nečekané důsledky … Autor, narozený 30. září 1934 v jižním Německu, je sám vášnivým letcem a zná křesťanské hnutí odporu v SSSR z vlastní zkušenosti. Po řadu let organizoval různé podpůrné akce, jejichž cílem bylo pomoci pronásledovaným křesťanům ve východním bloku. V této knize líčí své zkušenosti formou napínavého románu založeného na skutečných událostech. Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2. vydání, doporučená prodejní cena 138 Kč

MIMOŘÁDNÁ NABÍDKA: Objednáte-li si knihu LET PŘES HRANICE do 15. října 2011, dostanete ji za zvýhodněnou nakladatelskou cenu 112 Kč. HLAS MUÈEDNÍKÙ 3 / 2011 FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:

Odvážný kolumbijský křesťan Rolo rozdává evangelizační literaturu v tzv. „rudých zónách“ – nejnebezpečnějších místech Kolumbie.

RICHARD WURMBRAND NAPSAL

Vytrvat až do konce „Láska má nadìji.“ (1. Korintským 13) Naši milovaní! Láska má nadìji i tam, kde to odporuje zdravému rozumu. Když jsem byl ve vìzení, napsal jsem svojí rodinì: „Nejneodùvodnitelnìjší nadìje je odùvodnitelnìjší než odùvodnìné zoufalství.“ Abraham vìøil, když mu bylo 99 let, že bude mít ještì syna, který bude zakladatelem velkého a silného národa. Øekl to Bùh. To byl dostateèný dùvod, aby v to pevnì doufal. Když byl vyzván tohoto syna obìtovat, byl hotov to uèinit. Nadále doufal, že zaslíbení bude naplnìno, i kdyby mìl jeho jediný, milovaný syn zemøít. To je to, èemu Bible øíká „mít nadìji, kde již nadìje není“ (Øím 4,18). Je nadìje, která doufá i tehdy, když nám rozum øíká, že je to nesmyslné.

Nemoc není pøekážkou

Když jsem byl nedávno v Anglii, tìžce jsem onemocnìl. Lékaøi hovoøili o mrtvici, infekci a ochrnutí mnoha nervù. Došlo to tak daleko, že jsem nemohl pohnout ani jednou konèetinou ani se obrátit na lùžku. Jeden pastor se mì zeptal: „Co byste nám chtìl øíci jako poslední slova své kazatelské služby?“ Odpovìdìl jsem: „Taková služba nikdy nepøestává. Pokraèuje i po smrti. I v nebeském Jeruzalémì bude uzdravení (Zj 21,4). Nadìje sní o nemožných vìcech.“ Pak jsem dostal telefonát z Rumunska. „Jste zván, abyste kázal v nejzlovìstnìjším podzemním vìzení v Jilavì.“ (Moje žena i já jsme tam byli uvìznìni. Teï poskytuje pøístøeší nejhorším komunistùm.) Mùžete pøijít? Jakpak jste nemocen?“ Odpovìdìl jsem: „Nemoc neplatí. Pøijdeme.“ Navzdory všem okolnostem jsem doufal, aèkoli jsem byl vyøízený èlovìk, že budu moci kázat komunistickým muèitelùm, kteøí jsou nyní ve vìzení.

Usmívat se i za trýznivých muk

Toto píši o Rumunsku, zemi silné køesanské nadìje, která byla uchována i tehdy, když zdánlivì již žádná nadìje nebyla možná. V Rumunsku jsem se setkal s bývalými spoluvìzni, kteøí byli tehdy komunisty nuceni jíst vlastní výkaly a ještì se pøitom usmívat. A ti, kteøí byli nuceni je takto trápit, se pøi tìchto ohavnostech museli usmívat také. 1

Nìkteøí z vìzòù, kteøí mìli na vybranou buï brutálnì týrat jiné antikomunisty, nebo také snášet takové ohavnosti, dali pøednost tomu, že se obrátili proti svým nejbližším pøátelùm. Srdce mnohých muèitelù se zcela zatvrdilo. Nìkteøí z nich si nikdy nedokázali pøiznat svoji nesprávnou volbu. Nìkdy dostávali vìzni pøesolené jídlo a pak jim byla odpírána voda. Aby jim byl nahnán strach, byli jednou donuceni položit se na železnièní koleje. Jindy na nì zase byli vypuštìni psi, kteøí na nì útoèili. Nìkteøí byli nuceni stát po týdny ve svisle postavených bednách, ve kterých se nemohli ani pohnout. Jiní museli stát hodiny na jedné noze se zdviženými pažemi. (Zkuste to vydržet deset minut a zakusíte bolesti, které to pùsobí!) Bití gumovými obušky na chodidla bylo velice rozšíøeno. Muèitelé byli jako roboti, zbaveni lidskosti a vykonávající pouze rozkazy komunistù.

Sebevražda a dobrým úmyslem

Jedinému vìzni se pøes pøísný dozor podaøilo spáchat sebevraždu. Øekl: „Spìchám, abych povìdìl Bohu, že navzdory všemu, co jsem musel vytrpìt, mohu tyto zlosyny milovat a mohu se modlit za to, aby jim bylo odpuštìno. Bùh mi to neodepøe. Budou zachránìni.“ Teï se mì neptejte, zdali je v této myšlence nìjaká logika. Byla to pošetilost vìøícího èlovìka, který mohl ve vše doufat, i když se to zdálo šílené. Moudrý èlovìk mùže øíci: „Mohl se pøece za své muèitele modlit a zùstat pøi tom naživu. Proto nemusel spáchat sebevraždu.“ Ale tøeba mìl strach z toho, že by za velkých muk mohl zapøít Krista, jak to uèinili jiní. Nesuïme, ale hleïme, aby ve státech, kde statisíce prodìlaly takové období pronásledování, nastala zmìna smýšlení. I dnes tam panují obavy z toho, že by k takovým hrùzám mohlo opìt dojít.

Mé kázání pro rumunské vìznì

V jilavském vìzení jsem ihned získal pozornost všech vìzòù, když jsem prohlásil své téma: „Rady, kterak uniknout z vìzení.“ Dozorci se divili, jak je to možné, že èlovìk, který chce dávat takové rady, mohl být pozván do vìzení. Øekl jsem jim, že èlovìk mùže uprchnout a být úplnì volný, i když jsou stìny silné, dveøe dobøe uzavøené a okna zamøížovaná – totiž tehdy, když se povznese nad strašné okolnosti. Když byl apoštol Pavel s jinými køesany ve vìzení, napsal: „Sedíme,, ne na studené kamenné podlaze kobky, ale na nebeských místech““ (Ef 2,6 podle angl. verze). Žádné øetìzy vám nemohou zabránit v tom, abyste tam byli. Toto kázání bylo podrobnì zveøejnìno v tisku. Pak mi bylo dovoleno hovoøit nìkolik hodin v národní televizi o tom, jak je možné uniknout každému utrpení. Pozdìji jsem se dozvìdìl, že jeden z tìch, kteøí za Ceausescova tyranství vynikali zlými èiny a nyní je ve vìzení, se obrátil a rozhodl se nepodat odvolání proti trestu odnìtí svobody na patnáct let, ke kterému byl odsouzen. Øekl, že si ten trest zaslouží. 2

Nadìje pro komunistické pomahaèe

Nepovažujte nikdy za ztraceného èlovìka, který vás zradil! Mìjte nadìji ve všem, vèetnì obrácení zrádcù. Tak jako Petr když èinil pokání poté, co zapøel Ježíše. Èínský biskup G. Ting si získal jméno tím, že po desetiletí vedl hnutí, ve kterém se registrované církve spoleènì podrobily komunistickému režimu. Toto hnutí popíralo oèividné pronásledování vìøících, oslavovalo bezbožné vládce a udávalo úøadùm opravdové vìøící. Zavinilo zatèení a smrt tisícù køesanù. Boží dìti mají nadìji ve všem, dokonce i v tom, že se jidášové mohou obrátit. Tak se stalo s biskupem Tingem. Padla na nìj krev svatých. Tato krev nepadá jako kletba, ale požehnání ke spáse. Když se Ježíš modlil za ty, kdo ho ukøižovali, nemodlil se: „Odpus jim tento høích, že mì ukøižovali“, ale jednoduše: Odpus jim – všechno. Podobným zpùsobem se v komunistických vìzeních modlí uèedníci za záchranu odpadlých køesanù, kteøí je dostali do vìzení. Jsme pøece vyzýváni všichni, abychom se modlili za ty, kteøí nám zpùsobili a pùsobí nejvìtší bolest. V dùsledku takových modliteb zaujal právì tento biskup hrdinný postoj: ve shromáždìní nejvyšších vládních èinitelù byl jediným kdo pøedkládal informace – tentokrát ale nikoli na své spoluvìøící, ale poukazoval na útlak církve. Byl osobou, od které by se nìèeho takového nikdo ani v nejmenším nenadál, protože až do té doby vždy lhal, že komunisté lidem poskytují náboženskou svobodu. Teï ale popsal Ting brutální rušení domácích spoleèenství i uzavírání oficiálních kostelù. Dosvìdèil, že køesané byli biti elektrickými obušky, že byly nièeny a zabavovány Bible. Ting øekl komunistùm, že jejich teror je marný. Napøíklad pøed deseti lety prohlásili Wenshui za mìsto bez køesanù, „dnes má nejvìtší procento vìøících v Èínì“ – dodal Ting. Nato byl biskup Ting propuštìn ze svého vysokého státního místa, ale získal zato znovu své døívìjší postavení pøed Bohem. Nepovažujte nikdy za nevyhnutelnì ztraceného èlovìka, který zradil vás nebo svatou vìc. Láska má nadìji, dokonce i v navrácení tìch, kteøí bod návratu již pøekroèili. V Kristu váš Richard Wurmbrand

[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn ètrnáct let v komunistickém žaláøi. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným køesanùm. Tento èlánek pochází ze starších materiálù.]

3

PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKE V DNES

Odzbrojování kolumbijské temnoty Mnozí vìdí o válce, která zuøí v Kolumbii, i to, že v jejím pozadí stojí obchod s narkotiky. Ale ještì hloubìji v tomto konfliktu leží zápas o lidská srdce, do kterého jsou vtahováni i kolumbijští køesané. V oblastech „rudých zón“, které kontrolují guerillové skupiny, k nimž se na prvním místì øadí Ozbrojené revoluèní síly Kolumbie (FARC), prosazují povstalci násilnì marxistickou ideologii, která oponuje evangeliu. Projevování nesouhlasu s jejich doktrínou je v tìchto teritoriích životu nebezpeèné. Ale ti, jejichž srdce tíhne k vyššímu povolání v Kristu Ježíši, nacházejí odvahu vypovídat guerillám vynucovanou poslušnost. Evangelista Rolo (pøezdívka) patøí k tìm nìkolika odvážným, kteøí mají odvahu vstupovat do „rudých zón“, aby tam pøinášeli poselství o Ježíši Kristu. Rolo slouží nejenom povstaleckým vojákùm, ale i pastorùm a vesnièanùm, kteøí uvízli v jejich síti a kteøí nesmìjí opouštìt vlastní vesnice bez povolení guerillových náèelníkù. Rolo má odvahu pùsobit mezi povstalci také z toho dùvodu, že k nim kdysi sám patøil. Již ve ètrnácti letech zaèal Rolo pracovat mezi výrobci kokainu. A právì na kokainovníkové plantáži se poprvé setkal s vojáky FARC, kteøí ho vybídli, aby se k nim pøipojil. „Mluvili tehdy se mnou otevøenì a velmi pøesvìdèivì,“ vzpomíná Rolo. Povstaleètí rekruti se bìhem dne cvièili Povstalecká armáda FARC v boji a v noci studovali marxistické pøíruèky, horlivì rekrutuje mladé pøí- kde se dovídali, jak mají pomáhat chudým a jak slušníky, aby z nich udìlala pøesvìdèené marxisty. Rolo se bojovat proti státní moci. „Museli jsme rovnìž k nim pøidal již ve ètrnácti le- sledovat filmy o Che Guevarovi,“ vypráví Rolo, tech. Na obrázku jeden z tìchto „jak Che Guevara popravoval lidi, a co se stalo, mladých povstalcù míøí svou když se nìkdo odvážil vzbouøit.“ zbraní na reportéry, které ozRolo a jeho guerillový cvièitel uèinili brojenci zastavili na silnici. O chvíli pozdìji postøelil ten- jedné noci pøekvapivý objev, který na Rola znaènì zapùsobil. „Mìli jsme trénovat noèní to mladík jednu ženu. pochod bez použití jakýchkoli svítidel,“ vzpomíná. „Dva z nás jsme v naprosté tmì a zcela neslyšnì putovali pøes kopce a pastviny. Pak jsme dorazili na jeden kopec, kde jsme odpoèívali. Mùj spoleèník se ke mnì naklonil a pošeptal mi: ‚Slyšíš to, tam odsud? To jsou evangelikálové.‘ Odpovìdìl jsem mu rozpaèitì: ‚A kdo jsou to ti evangelikálové?‘ 4

Dívali jsme se asi na kilometr vzdálený kopec a vidìli tam nìjaké osvìtlené stavení, kde lidé zpívali a tleskali. Zaslechl jsem i hudební nástroje. Bylo již skoro ráno. Oèividnì to bylo celonoèní modlitební shromáždìní. Dveøe do kostela byly otevøené a uvnitø bylo zcela plno. A zatímco se zvuky bohoslužby nesly okolní krajinou, mùj spoleèník mi odpovídal na moji otázku, co ti lidé dìlají: ‚Oni prý uctívají nìjakého boha, nevím co to je. A ty staré ženy nyní vybírají peníze, které jim ostatní hází do nastavených sukní.‘ “ Pak mi mùj spoleèník øekl, abych na nìho poèkal, a nìkam odešel. Zùstal jsem na Povstalci guerillové organimístì a soustøedìnì poslouchal písnì tìch zace Revoluèní ozbrojené divných evangelikálù. Pomyslel jsem si, jak síly Kolumbie (FARC) drží své by bylo dobré být takovým evangelikálem. zbranì bìhem své vojenské Nebylo by to lepší než tohle? Z tìch povin- pøehlídky. ných marxistických pøíruèek jsem vìdìl jen to, že náboženství je lidským výmyslem, jehož zámìrem je oklamat svìdomí èlovìka. Jelikož povstalecké hnutí FARC v uplynulých desetiletích nabývalo stále vìtší síly, Rolo si na køesanství takøka ani nevzpomnìl. V roce 2001 dostal za úkol, aby støežil sklad FARC v Guaviare. Vzpomíná, že tam velitel pøi jedné pøíležitosti prohlásil: „Ti evangelikálové jsou nám k nièemu. Nepracují ve státní správì, když se pøiblíží státní armáda, neinformují nás o tom a ani jinak se nám nesnaží pomoc. Pro naši vìc se vùbec nehodí.“ A proto povstalci z FARC pøinutili evangelikální køesany, aby odešli z mìsta a své kostely uzavøeli. „Vidìl jsem, jak v jediném dni odešly z mìsta na tøi stovky køesanù,“ prohlašuje Rolo. Ale právì v té dobì zaèal pomalinku v jeho srdci pùsobit Duch svatý. „Když jsem vidìl odcházet ty lidi, zmocnil se mì hnìv. Mìl jsem rád to, co jsem dìlal. Mìl jsem v oblibì marxistickou ideologii, ale nìkde v hloubi svého srdce jsem cítil, že nechci mít srdce plné násilí, že nechci být mužem války.“ O devìt mìsícù pozdìji, když se pøíslušníci FARC støetli s kolumbijskou vládní armádou a jinými povstaleckými skupinami, utrpìla FARC porážku. A právì tehdy Rolo odevzdal svùj život Ježíši Kristu. „Poklekl jsem pod jedním velikým stromem,“ vzpomíná Rolo, „a øekl jsem v slzách Pánu, že pokud zachrání mùj život, budu mu sloužit. Po této modlitbì jsem si pøipadal, jako by ze mì spadlo nesmírnì tìžké bøemeno.“ Rolo se setkal s jedním velitelù FARC (na obrázku vpravo), který nakonec pøijal Krista. Tento èlovìk nyní bojuje o poznání, jak má Bohu sloužit uvnitø povstalecké guerilly. Je si vìdom toho, že pokud se jeho nadøízení dovìdí o promìnì, kterou prošel, bude jeho život ve smrtelném nebezpeèí. 5

Jsou to lidé

Když se Rolo v devìtadvaceti letech obrátil ke Kristu, brzy se seznámil s jedním pastorem, který si ho vzal do své péèe. „Øekl mi, že u nìho mohu zùstat tak dlouho, dokud budu chtít,“ vypráví Rolo. Pozdìji tohoto pastora doprovázel na jedné cestì, jejímž cílem bylo rozdávání Biblí. Byl to nebezpeèný výlet, proRolo s vojákem tože všude kolem docházelo k ozbrojeným støetùm, ale Rolo žádný strach necítil. „Pamatuji si, že jsme nejprve dorazili do nìjaké malé vesnice. Od první chvíle mì rozdávání Biblí velice naplòovalo,“ vzpomíná Rolo. Nakonec se s Biblemi vydal sám do mìsta, kde pùsobil jako pøíslušník FARC, aby tam daroval Bible všem svým døívìjším známým. Rolo nakonec svému pastorovi øekl, že se chce stát v rudých zónách misionáøem na plný úvazek. „Je to tam pøíliš nebezpeèné,“ odpovìdìl mu pastor. „Zabijí tì tam.“ Ale Rolo byl již rozhodnutý. „Strach z mojí mysli úplnì vymizel,“ prohlašoval. „Nebylo to z toho dùvodu, že bych si pøipadal tak silný, ale chtìl jsem jít s Biblemi i do džungle a rozdávat je povstalcùm, aby vidìli, jaká se se mnou stala zmìna. Cítil jsem to jako nìco naprosto nutného. Pøi jedné pøíležitosti jsem v rudé zónì pronikl naprosto sám s balíkem Biblí hluboko do džungle. Každý se snažil z této oblasti co nejrychleji zmizet. Pobýval jsem v domku jedné sestry. Pomalounku se mi daøilo jí pøesvìdèit, aby mi pomohla pøi mém svìdectví pøíslušníkùm FARC. Spoleènì jsme se modlili. V té dobì jsem byl zvyklý vstávat i ve ètyøi hodiny ráno a modlit se. A právì v tom domku se zaèal Pán mocnì dotýkat mého srdce. Zorganizovali jsme malou modlitební skupinku, abychom se spoleènì modlili za gueril lové vojáky. Øíkal jsem tìmto køesanùm, že se jich nemají bát, ale naopak mají se za nì modlit, že tito vojáci jsou také jen lidé. Pak se zaèalo v této obKdyž se Rolo vrátí z buše, musí se peèlivì starat o svoji lasti dít nìco zvláštního. Obcházel jsem matdodávku. 6

ky povstaleckých velitelù, dával jsem jim Bible, vydával jim svìdectví a s nìkterými jsem se i modlil. Pak se mi podaøilo uspoøádat modlitební setkání pìti tìchto žen. Pozdìji ale došlo k jedné události, která mì málem pøipravila o víru. Když jsem pøišel do organizace, která mi poskytovala Bible i finanèní podporu, a øekl tam, že to dávám guerillovým vojákùm a jejich rodinným pøíslušníkùm, zhrozili se a nechtìli mi už žádné další Bible ani peníze dát. Byla to pro mì velmi obtížná situace a bojoval jsem dokonce s myšlenkami na sebevraždu. Øekl jsem tehdy Bohu: „Zabij mì sám, když mi nedovolíš, abych byl zabit v boji, a nyní mì opouštíš.“ Všechno, co jsem mìl, mi odcházelo. Boty se mi rozpadaly, nemìl jsem ani co poøádného na sebe. Ale pak jsem se rozhodl modlit se. Bùh mi ukázal místo ze 45. kapitoly proroka Jeremiáše, kde v posledním verši stojí: Tobì dám jako koøist život na všech místech, kamkoli pùjdeš pùjdeš.“ Rolo byl slovem z proroka povzbuzen a motivován k další práci. Jeho obnošené svršky se staly pro nìho dokonce výhodou. „Bùh mi dal i v této vìci milost. Povstalci vìdìli, že jsem pastorem, a pohled na mì je znaènì vyvádìl z míry. Nevypadal jsem jako ostatní pastoøi, které znali a kteøí mìli naleštìné boty a nažehlené košile. Vidìli mì, jak putuji se svou maèetou v sešlapaných botách a obnošeném trièku. Když mì povstalci uvidìli, øekli, si, ‚co je tohle za chlapa, copak by mohl založit nìjaký sbor‘?“

„Dej mi benzín a Bible“

Rolo vydával svìdectví zapomenutým lidem v rudých zónách skoro deset let. „Když jsem se poprvé vydal do džungle, vzal jsem si na záda starý batoh, který jsem naplnil Biblemi. Nepøemýšlel jsem o tom, že bude nutné si v bance založit úèet. Neuvažoval jsem nad potøebou koupit motocykl. Jezdil jsem na kole. Pøemýšlel jsem pouze nad tím, zda Bùh stojí za mojí službou tak, jak jsem to v modlitbách pøijal. Procházel jsem v té dobì velkými zkouškami. Opustila mì manželka, dostával jsem výhrùžné vzkazy od povstalcù. Po nìkolik mìsícù jsem nemìl prostøedky ani na normální jídlo. Lidé se na mì dívali jako na úplného ztroskotance. Ale Pán mi pro- Boží slovo si hledá cestu k srdcím i guerillových postøednictvím onoho verše vstalcù. Záleží i na našich modlitbách, jak bude pøiz proroka Jeremiáše uká- jato. 7

zal, že na všech místech, kam pùjdu, obdržím od nìho koøist. A nyní jsem se na tato místa vydával – do džungle, do táborù povstalcù, na místa ovládaná guerillami. Do mnoha míst, kam Rolo zamíøil, se neodvážili vstoupit køesanští pracovníci více než tøicet let. Sbory v tìchto oblastech zanikly, když jejich èlenové odešli ve strachu o svùj život. Ten, u koho by povstalci našli køesanskou literaturu, by nemusel vyváznout živ. „Panuje zde dìsivý útlak,“ prohlašuje Rolo. Vládne zde naprostá duchovní temnota. Zmocòuje se vás tady strach, ani ne tak z války, ale leží to zde všude Na svých mnoha výletech do oblastí jako tìžké neviditelné bøemeno. Je to kontrolovaných povstaleckou skupi- doslova království strachu. nou FARC má Rolo palivo jen na jedBùh nám dal porozumìt, že Bible nu cestu. Musí dùvìøovat Bohu, že mu jsou v této oblasti dùležitìjší než kázání obstará benzín, aby se mohl vrátit. Richard Wurmbrand jednou øekl: „Ježíš a spoleèné setkání. Bible vám klade znenám pøikázal, abychom vyšli, neøekl, pokojující otázky, i když ji odložíte, dál že bychom se mìli vrátit.“ vám vrtají v mysli, a pokud jste upøímný, nakonec se Božím slovem necháte pøemoci. Bible má ohromný vliv, vìtší než cokoli jiného.“ Dnes Rolo vykonává svoji misijní èinnost beze strachu. Svoji hliníkovou loïku naplní Biblemi a pak se plaví po nejobávanìjší kolumbijské øece, na které leží nejdùležitìjší støediska obchodu s kokainem. Rozdává Bible, obleèení a potraviny lidem, kteøí žijí na bøezích této øeky, a nìkteøí z lidí mu vyprávìjí, že již dávno touží mít svoji Bibli. Èasto má Rolo benzínu sotva na jednu cestu. Ale dokonce i na tomto území, kde žádné èerpací stanice neexistují, mu Pán obstarává palivo, aby se mohl zase vydat nazpátek. „Ve své vlastní síle toho nesvedu skoro nic, a dokonèit to již nedokážu vùbec,“ prohlašuje Rolo. „Všechno je v Božích rukách. Zázraky prožívám jen tehdy, když ve víøe oèekávám na Boží pomoc. Nepostupuji sám. Vycházím s Biblemi a poselstvím evangelia, vycházím, abych povzbuzoval ostatní, povzbuzuji i pastory, kteøí byli vyhnáni. Øíkám jim: ‚Bratøi, neztrácejte odvahu. Bùh dává vítìzství i požehnání‘“. Rolo má jednu obvyklou modlitbu: „Pane, dej mi benzín a Bible. Ostatní už je na mnì.“ Hlas muèedníkù zásobuje Rola Biblemi i další køesanskou literaturou, obstaral mu novou loïku a dává mu pøíspìvky na nákup paliva. A tak Rolo s Boží pomocí mùže pokraèovat v odzbrojování kolumbijské temnoty.

8

Rozhlasové vysílání poráží temnoty

Pro mnoho vìøících jsou kolumbijská území, kde operují guerillové organizace pøíliš nebezpeèná, aby se tam mohli køesané spoleènì scházet. „Žádná církevní shromáždìní se tam nekonají,“ prohlašuje „Alex“, „a kdokoli se tam nìjaká setkání odváží zorganizovat, tøeba jen o nìkolika málo osobách, Spolupracovník Hlasu muèedníkù Russell Stendal stohned se stane terèem po- jí vedle rozhlasové vysílaèky, která v Kolumbii vysílá éteru evangelijní poøady a ètení vybraných biblicvstalcù, kteøí ho neváhají do kých pasáží. Toto neviditelné vysílání nemají guerillozabít.“ ví náèelníci pod svou kontrolou, což v nich pøirozenì Alex žije se svou rodi- vyvolává velkou nelibost. nou doslova uprostøed rudé zóny. Okolní komunity žily v relativním pokoji, dokud zde nepropuklo násilí. „Civilní obyvatelstvo uvízlo v konfliktu mezi povstalci a kolumbijskou armádou,“ prohlašuje Alex. Když armádní vojáci pøišli do naší oblasti a nemohli tam žádné povstalce najít, zaèali drancovat naše domy a snažili se za každou cenu nìkoho chytit a zabít, aby mohli vykázat nìjaké výsledky.“ Po mnoho let tak byla tato oblast naplnìna strachem a nejistotou. Ale právì uprostøed tohoto bìsnìní pøišel Alex k víøe v Ježíše Krista. Byli jsme vychováváni ve víøe v Boha svými rodièi i prarodièi, ale do kostela jsme nikdy nechodili. Široko daleko nebylo nikoho, kdo by nás náboženství uèil, a tak jsme ani nevìdìli, jak máme Pána následovat v úzkém osobním vztahu,“ vzpomíná Alex. „Pak jsme zaèali poslouchat køesanské roz hlasové vysílání, kde za znívalo jasné poselství, jak Pána následovat a kým On skuteènì je.“ Službu evangelijního rozhlasového vysílání v Kolumbii provozuje Russell Stendal, který je spolukdysi odešla od svých køesanských rodièù pracovníkem naší misie. Maria a pøipojila se ke guerillovým povstalcùm. Dnes proVliv této èinnosti je oprav- pùjèuje svùj hlas rozhlasovému vysílání evangelia du pozoruhodný a Alex v Kolumbii. 9

se nyní na této práci sám podílí. Ale ne všem toto vysílání vyhovuje, což na prvním místì platí o povstaleckých guerillách organizace FARC. Alex pøiznává, jak se ho èastokráte zmocnil strach, když kvùli své èinnosti obdržel od povstalcù výhrùžky. Ale vždycky nakoAlexovi již povstalci mnohokrát vyhrožovali, aby nec pøišel do jeho srdce od práci na vysílaèi opustil, ale on tvrdí, že mu Pán Pána pokoj, který mu dal dává sílu vytrvat. sílu jít dál. „Nikdy mì ani nenapadlo, že bych se mìl kvùli takovým výhrùžkám pøestat podílet na službì rozhlasového vysílání,“ prohlašuje kategoricky Alex. „Chci naopak setrvat, dokud se tato èinnost nedotkne srdcí všech lidí, kteøí na tomto temném místì žijí.“ A právì umístit v této oblasti tyto vysílací stanice nebylo nièím obyèejným. „Každá z tìchto vysílaèek je malým zázrakem,“ prohlašuje Rusell Stendhal. „Ale Pán sám bdìl nad jejich umístìním, nebo prostøednictvím tohoto vysílání je zde zasévána moc Božího království. Úèinek na lidi, který zde sledujeme, je vskutku mimoøádný.“ Russell, kterého v polovinì osmdesátých let povstalci hnutí FARC unesli a po pìt mìsícù drželi v zajetí, vypráví o jedineèné pøíležitosti, pøi které se jeho skupinì podaøilo umístit vysílaè na jednu horu vysokou 4115 metrù. Paradoxnì se tak stalo díky nìkolika tìžce ranìným povstalcùm. „Pán nám pomohl, abychom jim zachránili životy. Byl to sled nìkolika událostí, které vyústily v pozvání na jejich území. Díky Hlasu muèedníkù jsme v této oblasti rozdávali tamním dìtem balíèky a každé rodinì jsme darovali malé rádio na solární energii. Vyvrcholením naší práce bylo umístìní oné vysílaèky, která se tak ocitla doslova uprostøed zøejmì nejnebezpeènìjší oblasti Kolumbie.“ Russell a jeho tým musí do této oblasti, kde jsou únosy na denním poøádku, cestovat výhradnì v noci. Když dorazí k výchozímu bodu, ukryjí automobil a pak na koních stoupají na horu až k vysílaèi. „Toto sice není oblast, kde se vyrábìjí narkotika, ale vysíláme díky vysokohorskému vysílaèi do míst, kde je produkováno veliké množství drog. Tato oblast je nechvalnì známá pøedevším kvùli èastým únosùm,“ uvádí Russell. Uvádí se, že zde dochází k nejvíce únosùm nejen v Kolumbii, ale na svìtì vùbec. A tak øada lidí, kteøí zde pøicházejí k víøe v Krista, jsou bývalými únosci.“ V roce 1991 vešel v Kolumbii v platnost zákon o náboženské svobodì. Díky tomu zaèaly rùst po celé zemi evangelikální církevní budovy, 10

které byly pøedtím zakázány. Výjimku tvoøily právì oblasti kontrolované povstalci. A to je i hlavní dùvod, proè je zde køesanské rozhlasové vysílání tak dùležité. „Toto vylepšení nám umožòuje za sáhnout oblasti, které ovládají marxistické guerilly, a takto mùžeme získávat pro Krista i povstalecké vojáky,“ uvádí Corey Odden, vedoucí kanadské poboèky Hlasu muèedníkù. Od hor až do kolumbijské džungle je tak možné naladit evangelizaèní vysílání. Hlas muèedníkù proto shazuje do nepøístupných oblastí zemì na Gabriela je jednou z mnoha vìøících, padácích nejen køesanskou literaturu, kteøí žijí v oblastech kontrolovaných ale i malá rádia zn. Galcom, vyrobená guerillovými povstalci. Ke své víøe pøišla díky evangelizaènímu rozhlav Kanadì. sovému vysílání. „Gabriela“ byla kdysi velmi problémovým èlovìkem. Pokusila se o sebevraždu a pronásledovalo ji i démonické nutkání, aby zabila své vlastní dìti. Pak se ale setkala se zvìstí evangelia a Kristus ji od tìchto hrozných vìcí plnì osvobodil. Mìla také tu výhodu, že mohla poslouchat duchovní rozhlasové vysílání, které ji pomohlo rozvíjet svou novou víru v Ježíše Krista a snášet i rùzná protivenství. „Kvùli polovojenským organizacím zde zažíváme mnoho úzkostí, jelikož na rozdíl od guerillových povstalcù, kteøí vás nejprve varují, že pokud budete to èi ono dìlat, pøijdete o život, polovojenské organizace zabíjejí ihned bez pøedchozího varování,“ popisuje situaci Gabriela. Navzdory tìmto hrozbám nemá Gabriela podle svých slov strach pokraèovat ve své službì, protože víra v Krista její život od základu zmìnila. „Povstaleètí vojáci i jejich sympatizanti pøicházejí a prosí o Bible nebo rádia. A víme, že mnozí Bibli skuteènì ètou a poslouchají i køesanské rozhlasové poøady,“ uvádí Gabriela. Gabriela a Alex vìdí dobøe, že pro jejich zemi existuje jediná nadìje, a tou je poselství evangelia. Tato zvìst má moc odzbrojovat Zaèátkem osmdesátých let se evangelia pašovatemnotu, která v této zemi la do støedoamerických zemí po horských stezkách vládne. Hlas muèedníkù pøevážnì na mezcích. 11

chce i nadále nejrùznìjšími cestami podporovat odvážné kolumbijské køesany, kterým leží na srdci i spása povstaleckých rebelù.

Ètyøicetiletá služba Hlasu muèedníkù ve støední a jižní Americe

V dobì, kdy si komunismus usurpoval vládu ve východní Evropì a v nìkdejším Sovìtském svazu, musel svìt èelit další invazi ateistické ideologie, která nacházela živnou pùdu ve støední a jižní Americe. V zemích tohoto regionu vzplálo guerillové hnutí a s ním násilí, které tuto oblast uvrhlo do chaosu, nejistoty a strachu. Stejnì dìsivý byl i vliv marxismu, který se zde šíøil a mìl vliv i na církev. Hlas muèedníkù již od poèátku tìchto neblahých událostí zamìøil své úsilí na získání nových marxistù pro víru v Krista. K tomuto úèelu byla tisknuta køesanská literatura, kterou komunistická propaganda chápala jako nepøátelský vliv Západu. Ale tato èinnost pøinášela ovoce. V roce 1986 byla tato literatura masovì rozdávána povstaleckým vojákùm v El Salvadoru, a tamní køesanští aktivisté byli svìdky, jak mnozí z tìchto marxistù odložili zbranì a pøijali poselství evangelia. Komunistická propaganda dokonce zaèala infiltrovat do církve prostøednictvím tzv. „teologie osvobození“, podle níž koøenem zla není høích, ale kapitalismus. V jednom úvodníku zpravodaje naší misie z roku 1986 citoval Richard Wurmbrand církevního pøedstavitele jménem Cardenal, který byl èlenem nikaragujské komunistické vlády a který prohlásil: „Naším jediným východiskem je marxismus… není žádného osvobození mimo marxismu. A to je dùvodem, proè kážu obojí, jak revoluci, tak i nebeské království, jde o jednu a tutéž vìc.“ Další zemí, která se potýkala s násilím povstaleckých guerill, bylo Peru. Peruánské guerilly, známé jako Sendero Luminoso (Svìtlá stezka) pustošily vesnice a nastražovaly bomby v hlavním mìstì Lima. Jejich zvykem bylo shromáždit vesnické obyvatele do kostela a pak zamèenou budovu zapálit. Když se nìkomu podaøilo z hoøícího kostela uniknout, povstalci ho na místì zastøelili. Richard Wurmbrand napsal v úvodníku z roku 1988, že bìhem dvou let bylo takto v Peru zavraždìno pìtatøicet tisíc civilistù. Hlas muèedníkù na tyto události opìt zareagoval evangelizaèním vysíláním do této zemì. Jeden pøíslušník peruánské guerilly, který slyšel toto rozhlasové vysílání, poslal Hlasu muèedníkù dopis, kde stálo: „Pobýval jsem v džungli a hrál jsem Pøíslušníci sandinistických guerill v Nikaragui 12

si se svým tranzistorem. Náhodnì jsem naladil váš program. To, co jsem slyšel, bylo pro mì jako probuzení se ze sna. Stál jsem tam se svou pistolí v ruce, pøipravený zabíjet lidi, které jsem pøedtím nikdy ani nevidìl, a najednou jsem uslyšel o Nìkom, kdo prohlašuje, že máte milovat i své nejhorší nepøátele, že máte na zlo odpovídat dobrem. Ještì na tom místì, kde jsem stál, jsem zahodil svùj revolver, opustil svoji skupinu a vydal se do mìsta. Tam jsem se pøihlásil do jednoho sboru a jsem šastný.“ Hlas muèedníkù pozdìji obdržel od tohoto èlovìka ještì jeden dopis, ve kterém prohlašuje, že se vrací do džungle, aby tam vydával svìdectví o Kristu. Od té doby jsme o nìm již nikdy neslyšeli. Naše misie pokraèuje ve svém úsilí získávat guerillové povstalce pro víru v Krista. Nìkterá guerillová hnutí stále pùsobí v jižní Americe a jsou silnì ovlivnìna marxistickým pøesvìdèením. K jedné z tìchto zemí patøí i Kolumbie, kde se naše misie velmi intenzivnì angažuje v distribuci køesanské literatury a rozhlasových pøijímaèù. – Hlas muèedníkù, Kanada, kvìten 2011 ÚVAHA TOMA WHITA

Služebníci ohnì Napøíè Biblí zjevuje Bùh svou pøítomnost skrze oheò. Promlouvá k Mojžíšovi z hoøícího keøe a sestupuje na horu Sinaj v podobì ohnì (Ex 3,2 a 19,18). Dokonce i Ježíšùv návrat je popisován jako plápolající oheò. Mnozí z nás by dnes rádi vidìli takové zázraky. Pøesto si my vìøící nosíme tento zázrak sami v sobì. Je jím život mìnící oheò evangelia, který èiní vìènou zmìnu uprostøed jinak beznadìjného svìta. Jsme èástí služby Ježíše Krista, jehož služebníci jsou popisováni jako plameny ohnì (Židùm 1,7). Zatímco nìkteøí užívají oheò ke zkáze, Boží rodina dokáže dokonce použít i zbylého popele jako pøipomínku našeho duchovního ohnì. Když jsem byl v indonéském mìstì Situbondo, ukazovali mi nìkteøí tamní pastoøi kostel, který se jim podaøilo znovu vystavìt. Poté, co byl tento kostel vypálen fanatickými muslimy, kongregace se rozhodla, že vezme ohoøelý køíž z vypáleného kostela a umístí jej pøed kazatelnu v obnovené budovì. Tento ohoøelý køíž je nyní pro nì symbolem vytrvalosti a pøipomíná jim, že žádný lidmi založený oheò nedokáže udusit plameny Ducha svatého. Svatý Boží oheò motivuje vìrnou køesanskou službu ve všech zemích, kde naše misie pracovala. V Izraeli jsme udržovali kontakt s jedním bratrem, jehož církev byla mnohokrát napadena. Tato kongregace nakonec umístila v rohu své modlitebny vìdra s vodou pro pøípad, kdyby nìkdo jako mnohokrát pøedím hodil bìhem bohoslužby dovnitø zápalnou nálož. Mìli totiž duchovní 13

porozumìní toho, že žádný lidmi založený oheò nemùže zabránit Bohu, aby pøi jejich shromáždìní nebyl uprostøed nich. V Severní Koreji vláda prohlásila, že bude ostøelovat pozice v Jižní Koreji, ze kterých jsou vypouštìny naše evangelizaèní balony. Máme potvrzeno, že mnozí Severokorejci ètou evangelizaèní traktáty, které z tìchto baV Kolumbii distribuují pracovníci Hlasu muèedníkù lonù vypadávají. Nepøátelé mezi lidmi Bible a malé rozhlasové pøijímaèe. evangelia se domnívají, že svými hrozbami mohou evangelium umlèet a jeho postup zastavit. Ale je to pro nì obtížný boj, když bojují proti nìèemu, co nevidí a ani tomu nerozumí. Nedávno jsem mìl velkou radost z návštìvy jednoho našeho bratra z Myanmaru (døíve Barma). V jeho zemi vládne despotická vláda, která zatkne každého, kdo odmítne nahlásit do tøí dnù jména tìch, kteøí ho navštívili, vèetnì místních lidí. Tyto restrikce však nemohu odradit vìøící v Myanmaru od zvìstování evangelia. Zmínìný bratr nám vypravoval, že jeho otec jednou prohlásil: „Když jsou dveøe zavøené, tak se budeš shánìt po oknu.“ Když opravdu chceme, tak si oheò Ducha svatého cestu najde. Jiný køesan, pastor malajské podzemní církve, který byl døíve muslimem, mi pøi jedné pøíležitosti øekl: „Když je tento oheò uvnitø tebe, je vždycky žhavìjší než ohnì kolem tebe, nemusíš se proto bát.“ V komunistických národech, jako tøeba v Èínì nebo Vietnamu, kde jsou køesané každodennì zastrašováni a zatýkáni, se evangelium šíøí jako plameny ohnì. Napøíklad v Èínì se celá jedna kongregace opakovanì setkává pod širým nebem, když jí úøady znemožòují pøístup do její vlastní budovy. Èlenové této kongregace dobøe vìdí, že tím riskují zatèení a ztrátu zamìstnání a také skuteènì jich byla hned po prvním shromáždìní stovka zatèena. V hinduistické Indii právì ti, kteøí nevlastní skoro nic a kterým tam øíkají Nedotknutelní èi Dalité, nacházejí oheò Pánì. Pøed dvìma lety ve státì Odisha pøišly stovky køesanù doslova o všechno pøi protikøesanských nepokojích. A jiní, kteøí pøes tyto události vydávali svìdectví hinduistùm, zakoušeli útoky a pøicházeli o svùj majetek v plamenech, které zakládali jejich radikální odpùrci. V Pákistánu jsme se mohli setkat s odvážnými køesany, kteøí odmítají ukrývat své svìtlo pod vìdrem a necítí potøebu se pøed nìkým za svou víru ospravedlòovat. Nìkteøí z nich rozdávají evangelizaèní literaturu 14

i v oblastech, kde se ukrýval Usáma bin Ládin; nic nehledí na nebezpeènost okolí a podìlují se s druhými o plameny evangelia. Tøebaže moje matka ke konci života skoro nevidìla, pøesto psala svým pravnouèatùm do jejich køesanských knížek slova lásky a povzbuzení. Èinila tak skrze plameny pravdy, které jí dal Bùh, aby oslavovala jeho jméno. Jemu patøí vzdávat za všechno i skrze všechno díky a slávu. – Hlas muèedníkù, USA, srpen 2011 INFORMACE Z ČESKÉ REDAKCE

Hospodaøení za rok 2010

Milí bratøi a sestry, dìkujeme všem za finanèní i modlitební podporu. Rádi bychom Vás informovali o našem hospodaøení v uplynulém roce. Pøijaté dary èinily celkem – 1 367 000 Kè. Úroky z bìžného úètu – 2 768 Kè. Výdaje byly následující: humanitární dary – 966 657 Kè (Severní Korea, Afghánistán, Barma, Bangladéš, Srí Lanka, Nepál, Vietnam, Súdán, Laos, Kolumbie, Uzbekistán, Filipíny, Moldávie.) Náklady na bulletin (tisk, sazba, poštovné) – 211 744 Kè. Nákup publikací (Stefanos) – 56 640 Kè. Kanceláøské potøeby a ostatní výdaje – 26 761 Kè. Bankovní poplatky – 17 866 Kè. Finanèní audit – 9 000 Kè. Cestovné – 30 329 Kè. Mzdové náklady na jednoho pracovníka (úøednì schválená minimální mzda pro daný typ práce) – 168 042 Kè. Zdrav. a soc. pojištìní – 50 756 Kè. Úèetní zùstatek k 31. 12. 2010 èinil 377 580 Kè. ZPR ÁV Y ZE SVĚTA NIGÉRIE Pøi dubnových nepokojích pìt set mrtvých Ulice severonigerijského mìsta Kaduna byly posety zuhelnatìlými tìly zabitých. To byl výsledek dvoudenního násilí, pøi kterém útoèníci vraždili køesany, zapalovali domy a kostely, a podpálili dokonce i místní policejní stanici. Toto bìsnìní odstartovalo 18. dubna, když nigerijští volièi do nejvyššího státního úøadu vybrali køesana. Zatímco se køesanská vìtšina na severu Nigérie radovala, muslimská vìtšina na jihu zemì sáhla k odvetì. Nepokoje zaèaly ve zhruba tutéž dobu po vyhlášení výsledkù voleb minimálnì v pìti severních státech. Rozhnìvané zástupy zmasakrovaly stovky køesanù, vy-

pálily pøes tøi sta kostelù a znièily bezpoèet domù patøících køesanùm.

Nigerijský pracovník Hlasu muèedníkù Ugochugkwu, který je poèíta èovým instruktorem, prohlíží svùj dùm, který byl vypálen pøi dubnových útocích.

15

Než se nakonec bezpeènostním silám podaøilo nastolit jakýs takýs poøádek, pøišlo podle odhadù o život asi pìt set lidí. Další tisíce jich ze strachu pøed násilím uprchly ze svých domovù. Podle zprávy Mezinárodního èerveného køíže necelých padesát tisíc lidí žije ve stanech a uchýlilo se do táborù, které pro nì zøídila tamní vláda. Hlas muèedníkù dodává tìmto bìžencùm základní potøeby jako vodu, potraviny a další vìci. Rovnìž zprostøedkováváme nároènou lékaøskou pomoc tìm, kteøí ji potøebují. Jako i v jiných pøípadech budeme se hlavnì zamìøovat na podporu vdov a sirotkù, kterým se vždy snažíme najít nový domov a práci. – Hlas muèedníkù, USA, srpen 2011 CHIAPAS Bez domova ale vytrvalí V mexickém státì Chiapas èelí evangelikální køesané èasto nejsilnìjšímu odporu ze strany svých pøátel a bližních. Chiapané, kteøí pøijmou opravdovì køesanství, zanechávají kategoricky svých národních náboženských praktik, jež jsou smìsicí kmenového spiritismu s katolicismem, osvojeným za španìlské kolonizace. Tento „národní katolicismus“ v sobì zahrnuje takové rituály, jakými jsou zvíøecí obìti pøinášené katolickým svìtcùm anebo komunitní svátky spojené s nejhrubším pijáctvím. V nìkterých oblastech jsou køesané, kteøí se odmítají úèastnit pohanských zvyklostí, pronásledováni místními usedlíky. Domy a kostely evangelikálních køesanù jsou vypalovány a plundrovány a mnoho rodin bylo vypuzeno ze svých pùvodních komunit. Lucio se stal vìøícím pøed tøemi roky. Pøedtím holdoval nejen alkoholu, ale rovnìž i drogám. Pøestože vìdìl, co bude následovat, stane-li se evangelikálem, jeho touha následovat Krista byla silnìjší. Lucio se pozdìji stal pøedstaveným malé kongregace o jednatøiceti èlenech v Los Lla16

Lucio se svou rodinou

nos. Když ale místní usedlíci zaèali na tìchto køesanech požadovat pøíspìvky na své pijácké slavnosti, Lucio to opakovanì a dùraznì odmítal. V roce 2009 byl kvùli tomu jejich kostel místními lidmi úplnì stržen. Køesané však pokraèovali ve shromáždìních v domì jednoho z vìøících. Jedné noci v lednu 2010 pøitáhl k Luciovu domu zástup asi dvou set lidí se zapálenými pochodnìmi. Lucio tìmto lidem øekl, že neví, proè mu chtìjí ublížit, když k nim žádnou nenávist nechová, a naopak vìøí, že pøijde den, kdy budou ve víøe zajedno. Ale zástup na nic neèekal a jeho dùm úplnì vyplenil. Ostatní evangelikální køesané dopadli podobnì a staèili utéci jen s tím, co mìli právì na sobì. Hlas muèedníkù pomohl tìmto køesanùm najít støechu nad hlavou. Nakonec se jich ujaly úøady, které tìmto rodinám pronajaly velký dùm v sousedním mìstì. Ale i pak naše misie zásobuje tyto rodiny potravinami, zajišuje jim lékaøské ošetøení a dìtem možnost vzdìlání. Jako v podobných pøípadech máme i zde na pamìti ekonomickou nezávislost tìchto køesanù. Z tohoto dùvodu jim také pomáháme založit si malé živnosti. Nedávno však tito køesané projevili touhu vrátit se do své domovské oblasti, prohlásili: „Nastal èas se vrátit a získávat pro Krista ostatní, a to stojí cokoli.“ – Hlas muèedníkù, USA, srpen 2011

BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ

Dobré víno na konec „Každý èlovìk podává nejprve dobré víno a teprve když už se hosté napijí víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli“ (Jan 2,10). Zpoèátku také ten Zlý nám nabízí obèas dobré vìci: krásné sliby, sobecká potìšení. A když je jimi posléze už život opilý, následuje horší víno: rozklad života, muèivé výèitky, duchovní slepota, a na úplném konci to nejhorší – vìèné zavržení. Láska si je vìdoma, že ty nejlepší vìci mají ještì pøijít. Samotnou radostí je již poslouchání Božích pøikázání, obecenství s Kristem, s jeho svatými andìly a velké spoleèenství svatých. Pro souèasnost se však tato radost mísí s hoøkostí køíže. Nyní to je sláva v soužení, úzkostech, pronásledování a nahotì, a pøesto uprostøed tìchto slz a krveprolití neztrácí nevìsta Kristova nadìji. Dobøe ví, že její ženich má pro ni pøipravenou úžasnou hostinu a to nejlepší víno až v onom vìku nadcházejícím. Proto tolik nespìchá jako lidé, kteøí žijí v pøesvìdèení, že jejich údìlem je jen tento krátký život. Láska se nežene za výsledky. Dokáže trpìlivì snášet doèasná zklamání, utrpení i porážky. Ale koneèné vítìzství je jejím dìdictvím. Nebuïte zastrašeni sváry, ale nechte se jimi pozitivnì inspirovat. Køesané jdou stále vpøed. Naši protivníci nevìdí nic o té nevypravitelné radosti, kterou Kristus vyhradil pro ty, jež stojí na stranì pronásledovaného Božího lidu. Milujeme a vìøíme, že láska zvítìzí. Církev Kristova není ohrožována høíšným svìtem. Dokonce ani brány pekla pøed ní nemohou obstát. Spíše je to høíšný svìt, který je ohrožen existencí církve, nebo koneèné vítìzství je pøiøèeno nám. – Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights

Mùžete nám psát na naši e-mailovou adresu: [email protected]

[email protected]

Další informace v angliètinì lze najít na internetových adresách: www.persecution.com

www.persecution.net

Starší èísla v elektronické podobì naleznete na internetové adrese: mucednici.prayer.cz

MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY Skryté kameny v základech církve ARABŠTÍ KØESANÉ rok 523 V šestém století existovaly kvetoucí køesanské sbory v království Himjarovcù a Jemencù, tedy na jihu Arabského poloostrova. Tyto sbory hledaly ochranu i správu v Abyssinii, (dnešní Etiopii). Nìkdy kolem roku 523 uchvátil Jemenský trùn Himjarovec židovského pùvodu Yusuf As’ar, vzbouøil se proti Abyssinii a snažil se vyhnat ze zemì všechny Etiopany. Dobyl vojenskou pevnost v Zafaru a vypálil všechny kostely v této oblasti. Potom napadl køesany ve mìstì Najran na severu Jemenu, kde bylo køesanství nejvíce rozšíøeno. Køesané ale své mìsto bránili tak chrabøe, že je As’ar nemohl dobýt. Proto se uchýlil ke lsti a slíbil køesanùm úplné omilostnìní, pokud se mu vzdají. Køesané s vìdomím toho, že mìsto nebudou moci bránit do nekoneèna, se na radu svého vùdce Arethase vzdali. Biskup Simeon z Berth Arshamu popsal, co po této kapitulaci následovalo: Židé

shromáždili kosti všech muèedníkù a v kostele je nakupili na jednu hromadu. Pak pøivedli všechny knìze, diakony, pøedèitatele a syny a dcery smlouvy. Naplnili kostel od jedné zdi ke druhé, bylo tam podle lidí, kteøí pøišli z Najranu asi 2000 osob. Potom kostel zvnìjšku obložili døevem a zapálili je. Takto v nìm uhoøeli všichni, kdo tam byli. Bìhem následujícího týdne byly umuèeny stovky køesanù mezi nimi i zbožné ženy, které poté, co odmítly zapøít Krista, vojáci zabíjeli tìmi nekrutìjšími zpùsoby. Mnohým byla dána volba: „Zapøete Krista a køíž, staòte se židy, jako jsme my, a budete žít.“ As’arovi muži vykopali hluboké jámy, které naplnili hoølavým materiálem a následnì zapálili. Køesané, kteøí odmítli zmìnit svou víru, byli do tìchto hoøících jam hozeni. Bohatá žena jménem Ruhm byla pøinucena sledovat popravu své dcery a dìdeèka. Vojáci ji pak pøinutili, aby ochutnala krev svých nejbližších. Když se jí zeptali, jakou má chu, odpovìdìla: „Jako èistá, neposkvrnìná obì.“ Pak byla popravena i ona. Zdroj: www.christianhistorytimeline.com

Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka. V prosinci vychází dvojèíslo. Toto periodikum je registrováno u Ministerstva kultury ÈR pod evidenèním èíslem MK ÈR E 12970 Bulletin vydává obèanské sdružení POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI

K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm • informovat veøejnost o pronásledování køesanù • podporovat vydávání literatury, která vypovídá o køesanských muèednících a svìdcích víry. Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian Association (ICA). Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židùm 13,3: 1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu

pronásledováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci. 2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám køesanských muèedníkù. 3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování køesanù v totalitních zemích a problémových oblastech. 5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných na køesanech. Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese: Hlas muèedníkù pošt. pøihrádka 21 377 01 Jindøichùv Hradec Úèet pro dobrovolné pøíspìvky: ÈSOB Jindøichùv Hradec è. ú.: 131257607/0300