GROUP CAPTAIN RAF, BRIG. GENERÁL LETECTVA JOSEF DUDA, C.B.E. - Historicky Kaleidoskop - Histo Úterý, 26 Leden :24

GROUP CAPTAIN RAF, BRIG. GENERÁL LETECTVA JOSEF DUDA, C.B.E. - Historicky Kaleidoskop - Histo Úterý, 26 Leden 2010 11:24

V letošním roce si připomínáme 30. výročí úmrtí člověka, vlastence, vojáka a hrdiny, který jako jeden z prvních vysokých důstojníků čs. letectva pozvedl prapor svobody - a téměř symbolicky jej s odstupem pěti desítek let - i jako jeden z posledních donesl ke cti a uznání.

Když za tuhé husákovské normalizace podlehl zhoubné nemoci (zřejmě 7. prosince 1977), ocitl se mezi „rytíři nebes“, kteří jej přivítali se všemi vojenskými poctami, náležejícími pouze nejvyšším velitelům. Do této hvězdné sestavy se nezařadil v hodnosti generála letectva, nýbrž ke svým žákům a válečným kamarádům-letcům přicházel jako degradovaný vojín-úderník, poznamenaný likvidační zrůdností bolševického systému, jemuž však ustavičně - až do posledních dnů svého života - vydatně vzdoroval. Jmenoval se Josef Duda a komunisté jej po roce 1948 natrvalo ocejchovali nálepkou „nepřítel československého pracujícího lidu a západní agent imperialismu“. Nutno podotknout, že s tímto cejchem vystačil nadlouho, vždyť v marxistické historické a vojenské literatuře byl až do konce 70. let 20. století vydáván v nejrůznějších propagandistických brožurách, článcích, knihách a dalších materiálech za zloducha, jenž zdařile bořil světlé zítřky socialismu. A přesto i v dělnických profesích patřil k nejlepším pracovníkům, takže komunisté jej paradoxně dávali ostatním za vzor. Na jeho život to však nemělo žádný vliv, jako občan i voják nebyl až do své smrti nikdy rehabilitován, naopak byl totalitními mocenskými orgány vydáván za nejhorší příklad antisocialistického člověka, který za žádných okolností nesmí pocítit jakoukoliv naději na plnohodnotné lidství a zaopatřené stáří. Brigádní generál letectva Josef Duda se narodil dne 9. srpna 1905 v Praze IV.- Pohořelci. Pocházel z vojenské, sokolské a veřejně činné rodiny, jejíž křesťanské založení hluboce ovlivnilo jeho duchovní přesvědčení. Vedle rodičů působili pozitivně na dospívajícího jinocha a studenta České státní reálky na Malé Straně také jeho strýcové: mladočeský politik, člen Mafie, poslanec a sokolský aktivista Otakar Šimandl a polní pilot-letec, šéfkonstruktér letecké továrny Aero a její technický ředitel ing. Antonín Husník (založena v roce 1919 v Praze-Vysočanech pod názvem Aero továrna letadel, dr. Kabeš - pozn. aut.). Kromě toho měl značnou zálibu v četbě, hudbě (hrál velmi dobře na housle), rád kreslil, maloval, začínal i fotografovat a provozoval nejrůznější sportovní hry v Sokole na Královských Hradčanech. Když v roce 1923 odmaturoval, rozhodl jeho otec, že kroky mladého muže budou směřovat do čs. armády, v níž v hodnosti kapitána oddaně sloužil. Po nezbytných přípravách a vykonaných vojenských lékařských prohlídkách nastoupil 4. září 1923 dobrovolně ke 23. odvodu a dne 14. září byl zařazen k Pěšímu pluku č. 9 Karla Havlíčka Borovského v Mostě v hodnosti nováčka s prezentací a přidělením k 1. náhradní rotě jako vojín. Vzápětí je však rozkazem přidělen jako nadpočetný frekventant do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě, kde od dělostřelectva začala jeho pozvolná, o to však strmější kariéra směrem ke stíhacímu letectvu.

1 / 16


Studia a následné zařazení V hranické „kadetce“ byl vojenský akademik Josef Duda přidělen v I. ročníku do oddílu dělostřelectva k 1. náhradní rotě, odkud byl 2. 4. 1924 přemístěn k 1. polní rotě, zatímco ve II. ročníku náležel ke 2. baterii VA. Studia absolvoval před komisí MNO s velmi dobrými výsledky, neboť byl dne 15. 8. 1925 vyřazen jako poručík dělostřelectva s následným přidělením ke 2. baterii 111. dělostřeleckého pluku v Košicích. Od září začal plnit své povinnosti u pluku, brzy však byl přemístěn ke 107. dělostřeleckému pluku v Olomouci, kde nastoupil ve školním roce 1925-26 do Aplikační školy v Učilišti pro dělostřelectvo, vedeného výhradně francouzskými důstojníky. U příležitosti zdárného ukončení AŠ vydali dne 15. 6. 1926 velitel učiliště gen. P. Bossu a velitel školy plk. P. Thaison por. děl. J. Dudovi první písemná pochvalná hodnocení, která budou mít v dalších letech vzrůstající tendenci. Při této příležitosti zvláště vyzdvihli jeho „mravní a povahové vlastnosti“, když shodně konstatovali: „Velmi dobrý a nadějný důstojník, živé a nebojácné povahy. Velmi energický a samostatný. Ve službě přesný a spolehlivý. Samostatný a dobrý instruktor. Bude míti značný vliv na podřízené. Schopný k návštěvě kurzu pro orientační důstojníky…“. Por. J. Duda nastoupil službu opět u 2. baterie 111. dělostřeleckého pluku v Košicích, jíž velel škpt. V. Červinka. Nadřízení byli sice s mladým důstojníkem spokojeni, navíc se v rámci své profese začal věnovat chovu koní a pravidelně se zúčastňoval dostihových klání, v nichž dosahoval dobrých umístění, avšak jeho zájem se stále více upínal k leteckému povolání. Začátkem roku 1928 si podal na MNO oficiální žádost s přihláškou k československému vojenskému letectvu. V dubnu téhož roku byla žádost kladně vyřízena a J. Duda je z Košic odeslán do Vojenského leteckého učiliště v Chebu, kde pod vedením škpt. let. V. Stanovského a velitele kurzu kpt. let. Vl. Černého absolvoval Kurz pěchotního dělostřelectva a jezdeckých pozorovatelů z letounu s velmi dobrým prospěchem. Dne 15. května 1928 mu byl vydán Zápisník letů č. 1, a dne 30. 5. 1928 vykonal svůj první tzv. informační let pod vedením čet. del. J. Horala, jenž uskutečnil na projekci letounu svého strýce ing. A. Husníka (jednalo se o typ Aero A-11-26.13 - pozn. aut.). Po ukončení pozorovatelského kurzu dne 31. 7. 1928 se v závěrečném Stanovského hodnocení objevila tato pochvala: „Čilý, v letounu výborný. Slibuje býti velmi dobrým pozorovatelem…“.

Letecká odborná školení V rámci 111. dělostřeleckého pluku v Košicích je od 14. 8. 1928 přemístěn k tehdy nejprestižnějšímu Leteckému pluku 3 Generála. letce M. R. Štefánika se sídlem v Nitře, jemuž velel pplk. let. R. Holeka. Plukovním rozkazem byl zařazen k peruti I./3., a dán od 8. 8. 1928 k dispozici 7. pozorovací letce, umístěné v Košicích (později byla dislokována v Olomouci - pozn. aut.) pod vedením mjr. let. Fr. Tomšovského. Zde se dále zdokonaloval a po úspěšně vykonaných zkouškách byl výnosem MNO 1. 12. 1928 jmenován dělostřeleckým pozorovatelem-letcem. V průběhu roku 1929, kdy nadále působil u 7. pozor. letky (od června nesla název: Detachement letky 7, Let. pl. 3 Gen. let. M. R. Štefánika - pozn. aut.) plnil veškeré povinnosti mu svěřené k plné spokojenosti svých nadřízených, což z rozhodnutí MNO vedlo k povýšení J. Dudy do hodnosti nadporučíka. V letce zůstal až do 30. září, kdy od 1. 10. 1929 byl zařazen do sestavy 13. pozorovací letky v Košicích pod velením kpt. let. J. Rosůlka. V letce

2 / 16


setrval jen krátce, neboť od 16. října je převelen do nově zbudovaného centra československého vojenského letectví do Vojenského leteckého učiliště v Prostějově (VLU), jehož prvním velitelem se stal plk. let. Rudolf Holeka. Npor. p. poz-let. Josef Duda je přijat do 16. Pozorovací školy pro důstojníky z povolání a vzápětí je zařazen do Školní letky 2. Leteckého školního oddílu, v němž se začal připravovat pod vedením škpt. let. Bartoňka a kpt. let. Šolty, Kaluse a Hurycha na svou budoucí dráhu vojenského stíhače-letce. Pozorovací školu výtečně absolvoval 21. 7. 1930 a rozkazem MNO byl převelen k Leteckému pluku 2 dr. Edvarda Beneše do Olomouce, kde v rámci II./2. perutě pod velením pplk. let. Fr. Kabeláče začal svou aktivní službu. Od 5. srpna sloužil nejprve u 7. pozorovací letky (k níž se znovu 10. října vrátil - pozn. aut.) a od 24. 9. 1930 u teprve nedávno vzniklé 63. zvědné letky s dislokací v Olomouci a Přerově. V průběhu roku 1931 splnil a vykonal podle plukovních rozkazů všechny stanovené úkoly na výbornou, a velitelé nad jeho výkony nešetřili chválou, což se jen zřídkakdy v zápisnících letů projevovalo. Velitel II./2. perutě pplk. let. Fr. Kabeláč se vyjádřil kladně hned dvakrát, když zdůraznil své pocity slovy: nejprve 3. 7. 1931 „Velmi dobře!“ a dne 1. 10. 1931 dokonce „Velmi dobrý výkon!“ Také MNO vyjádřilo s dosavadní činností npor. J. Dudy spokojenost, když jej dne 1. srpna 1931 jmenovalo polním pozorovatelem letcem. V březnu roku 1932 je npor. p. poz. let. Josef Duda přemístěn z Olomouce do Prahy, kde při Vojenském studijním ústavu v Letňanech absolvoval fotografický kurz, který zakončil dne 14. 5. 1932 s velmi dobrým výsledkem. Ve výkazu o studentově prospěchu neváhal ředitel kurzu dr. Chytrý tento fakt podtrhnout, když poznamenal: „Pro funkci velitele fotografické čety je velmi dobře způsobilý.“ Po návratu do Olomouce nadále plnil svěřené úkoly u fotočety 7. letky pod velením mjr. let. Fr. Mikaly (1. 7. - 31. 12. 1932 působil opět u 63. letky - pozn. aut.), a u Leteckého pluku 2 se stal od 1. 8. 1932 do 1. 4. 1933 leteckým technickým pobočníkem. Zároveň byl přeložen do skupiny vybraných důstojníků letectva, s nimiž MNO počítalo do zodpovědných velitelských funkcí. Npor. J. Dudu však tato možnost vůbec nelákala, jeho přání bylo jednoznačné a nadřízeným vojenským orgánům jej dal písemně na vědomí: „Chci létat a nadále plnit své povinnosti u polní letky a perutě.“ Mezitím jej MNO odeslalo na další speciální školení k Zemskému leteckému skladu II. v Olomouci, kde absolvoval mechanický kurz pro důstojníky letectva. (od 30. 1. do 31. 3. 1933), který zakončil závěrečnými zkouškami, při nichž zkušební komise vyjádřila jeho úsilí slovy výtečný. Také na Dudově hodnocení se podílela celá komise, která v čele s předsedou doporučila, že je pro funkci pilota technicky výtečně způsobilý. MNO proto po úspěšném vykonání všech odborných kurzů a zkoušek doporučilo, aby npor. p. pozorovatel-letec Josef Duda pokračoval ve výcviku pilotním ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově jako budoucí výkonný polní pilot-letec.

Polním stíhačem, instruktorem a vychovatelem Centrem vojenského letectví se stalo hanácké město Prostějov. Zde se prováděl výcvik výkonného a pomocného personálu, zatímco zcela zvláštní oddělení sloužila k výcviku vojenského leteckého dorostu. V roce 1930 se z VLU v Chebu (výcvik stíhačů však zde nadále probíhal - pozn. aut.) definitivně přestěhovala i nejnáročnější forma pilotního výcviku - stíhací škola, čímž se sjednotila třífazová letecká výuka pod jedno velení ve VLU v Prostějově. Na počátku roku 1933 byla MNO zřízena tzv. Letecká akademie, určená pro výcvik leteckých

3 / 16


akademiků-důstojníků, kteří se prokázali maturitou. Školili se zde důstojníci dělostřelectva, jezdectva a pěchoty (akademici vyškolení v Hranicích na Moravě byli zproštěni pěšího výcviku pozn. aut.) na letecké pozorovatele; nižší důstojníci se naopak připravovali na práci velitelů letek. Základní každoroční podmínkou však zůstával dokonalý zdravotní stav, perfektní připravenost a pevná vůle překonávat nejedny překážky tvrdého vojenského života. Npor. p. poz. let. Josef Duda zde nastoupil 1. dubna 1933. Byl mu vydán zápisník letů č. 2, signovaný leteckou autoritou, plk let. R. Holekou, velitelem učiliště. Spolu s ostatními adepty praktického pilotního výcviku byl zařazen do Pilotní školy elementární VLU, kterou vedl mjr. let. Fr. Diviš. Každodenní výcvik (až 12x za den) probíhal ve formě tzv. dvojího řízení pod velením rtm. let. Ant. Hampla na letounu Š-118-6 do doby, nežli se mjr. Diviš sám přesvědčil, že žák Duda je schopen samostatného řízení. Tento výjimečný okamžik, kdy se sen proměnil ve skutečnost, naplnil dne 17. 5. 1933, kdy na uvedeném letounu provedl s přítěží tzv. samostatný okruh. Když 14. 6. 1933 uzavíral výcvik, mohl velitel školy předat žáka k dalšímu praktickému pilotnímu výcviku u Pilotní školy pokračovací VLU a zhodnotit jeho výkony slovem výtečný. V období od 26. 6. do 1. 9. 1933 navazoval a probíhal v Pilotní škole pokračovací VLU pod vedením mjr. let. J. Mezery další náročný výcvik, jemuž se naplno s žáky věnoval čet. let. Jan Anderle. Na první samostatný okruh byl npor. Duda s přítěží připuštěn 20. července a po přezkoušení i dalších samostatných letech byl velitelem školy mjr. Mezerou (jenž žáka posoudil stupněm velmi dobrý) doporučen ke studiu v Pilotní škole stíhací v Chebu, kterou vedl známý letec mjr. let. Josef Hamšík. Ještě před odchodem z Prostějova byl 1. září 1933 npor. J. Duda výnosem MNO jmenován pilotem letcem. Pilotní školu stíhací VLU absolvoval npor. J. Duda v období od 4. 9. - 16. 11. 1933 a jeho učiteli byli skuteční mistři akrobacie: kpt. Paukert, rtm. Novák a Široký. K samostatnému okruhu se dostal 19. října, ale brzy došlo k nezaviněné nehodě, která mohla mít tragické důsledky. Dne 29. října, když trénoval na letounu B-10-15 samostatné zatáčky a pády, utrhla se mu v průběhu letu vrtule a pilot musel zvolit nouzové přistání. Npor. J. Duda dokázal nejen přežít, ale i dobře přistát, a tím zachránit cenný letoun. Za tento mimořádný čin vyslovilo MNO 10. 10. 1933 npor. p. p. l. Josefu Dudovi uznání a pochvalu za rozvahu a chladnokrevnost. , kterou projevil při cvičném letu, kdy jako pilotní žák přistál s nepoškozeným letounem na špatném a těžkém terénu v Chebu, ač se mu během letu utrhla vrtule s částí hřídele“. Pilotní školu stíhací uzavíral s dobrým pocitem i výsledkem, který jej opravňoval k dalšímu působení u stíhacího letectva. Z VLU v Chebu jej velitelé školy odeslali kmen. roz. dne 17. 10. 1933 na další praxi k Leteckému pluku 2 do Olomouce, ke 35. stíhací letce, ale záhy se stal u pluku nadpočetným a byl přemístěn do funkce vojenského instruktora, pedagoga a vychovatele do Školy leteckého dorostu VLU v Prostějově. Npor. let. Josef Duda se vrátil do špičkového leteckého zařízení, jehož druhým velitelem v pořadí se stal bývalý francouzský legionář plk. let. Bedřich Starý. Také jeho zástupci pocházeli z řad legionářů. velitel let. škol. odd. II. pplk. let. K. Stránský, J. Dršata a Fr. Diviš. Uvědomoval si, s jakou důvěrou jej MNO pověřilo, když mu svěřilo výchovu mladých adeptů vojenského letectví. Nastoupil do leteckého oddělení Vojenské akademie při VLU, jemuž velel mjr. let. Fr. Köchler a jeho zástupce, velmi obávaný kpt. let. L. Benhart (do vyhlášené sestavy „leteckých psů“ jej doplnili npor. let. Duda a Vašátko). Je celkem logické, že tito tři důstojníci si budou náramně rozumět jak ve službě, tak i mimo ni, a stanou se celoživotními přáteli. Právě těmto velitelům však mohli letci, kteří prošli jejich „drezůrou“, děkovat za bezchybné výkony, a zejména za přežití, což se nejvíce projevilo v těžkých soubojích s nacistickou Luftwaffe v období 2. světové války.

4 / 16


Během konce roku 1933 a v průběhu roku 1934 cvičil npor. Duda s vojen. akademiky a frekventanty (Hlaďo, Hon, Jaške, Klán, Klouboučník, Král, Navrátil, Punčochář, Stahl, Zeman, Jeřábek, Hájek, Herman, Netuka, Šír, Kredba, Pírko, Valenta, Gleich, Valla a další), k nimž se v roce 1935 přiřadili i vojen. akademici II. ročníku, jimž npor. Duda přímo velel (Bartoš, Fejfar, Fajtl, Fiala, Kloboučník, Mrázek, Veselý, Trojáček). Vštěpoval jim nejen teoretické a praktické letecké zkušenosti, nýbrž je příkladně vedl k mravnímu, osvětovému, vlasteneckému i sportovnímu sebeuvědomění, neboť to vše bylo hlavním smyslem působení důstojnického sboru na výchovu budoucích výkonných letců. Na konci května byla J. Dudovi zrušena přebytečnost v Leteckém pluku 2 v Olomouci a v rámci VLU jej pověřil velitel Školy na důstojníky letectva v záloze pplk. let. K. Stránský, aby vedl od 21. 8. 1934 do 16. 7. 1935 i výcvik poručíků a nadporučíků letectva (Bělohradský, Breitcetl, Dekastelo, Gigoš, Foglar, Haluzický, Hendrych, Keller, Kolpák, Králíček, Kubiznák, Mikulec, Munzar, Navrátil, Pálka, Pecl, Procházka, Ocelka, Rys, Spanilý, Svoboda, Šín, Švejda, Uvíra, Záruba, Žerovnický, Antoš, Bušina, Černík, Hurka, Krejčí, Novotný, Sadílek, Skála, Veselý). Od 14. 11. 1934 k tomu ještě přistoupil výcvik aspirantů, svobodníků aspirantů (Chmelař, Tobyška), a k témuž dni byl výnosem MNO jmenován, počínaje 1. 12. 1934, polním pilotem-letcem s právem nosit číslovaný stříbrný pilotní odznak. Ve VLU byla nemalá snaha udržet npor. p.p.l. J. Dudu pro potřeby výchovy vojenských leteckých kádrů, ale ten požádal velitele učiliště plk. let. B. Starého o uvolnění a přeřazení k aktivní polní službě. Při odchodu z VLU vyslovil 4. 7. 1935 plk. let. B. Starý npor. let. Dudovi pochvalné uznání za svědomitou činnost a velkou píli, kterou projevil ve funkci přiděleného důstojníka leteckého oddělení Vojenské akademie, s přáním mnoho zdaru v novém působišti. Z Prostějova byl rozhodnutím MNO přemístěn 30. 7. 1935 jako nadpočetný příslušník VLU k Leteckému pluku 3 Generála letce M. R. Štefánika do Bratislavy, jemuž velel pplk. let. Gustav Studený.

Velitelem na Slovensku Příchod každého zkušeného pilota a letce na Slovensko znamenal v těchto letech posílení převážně českého důstojnického sboru, tak i leteckého personálu. Npor. pol. p.let. Josef Duda se vrátil k nejvýznamnějšímu leteckému stíhacímu pluku a od konce července 1935 se vřadil do sestavy 38. stíhací letky, dislokované na letišti ve Vajnorech, jíž velel npor. let. R. Goldberger (později npor. let. Fr. Paulišta, a od ledna 1936 ji převzal kpt. let. V. Kaschtofský). Zde se nejprve stal pobočníkem velitele III/3 perutě mjr. let. Al. Kubity, ale zároveň si nenechal vzít možnost pravidelného létání, čímž posílil naději ke službě u polní stíhací letky. Za dosud prokázané vynikající výsledky jej MNO 1. října 1935 povýšilo do hodnosti kapitána letectva, což v jeho případě znamenalo, že se stal vůbec nejmladším vysokým důstojníkem čs. letectva. Od ledna 1936 působil kpt. p. p. let. J. Duda v sestavě 38. stíhací letky a od 30. dubna 1936 v rámci I/3 peruti, vedené mjr. let. Dimitrijem Jarčevským, převzal zatímní velení 64. dálkové zvědné letky dislokované v Piešťanech, která se stala základním pilířem čs. letectví po roce 1918 (původně francouzská escadrilla Bré 590). Duda velel této letce vybavené letouny A-100, B-33 a B-534 až do 14. 1. 1937, kdy převzal velení stíhací letky 37. ve Vajnorech. Zároveň mu byl 22. dubna 1936 vydán zápisník letů č. 3, v němž se uvádělo, že doposud vykonal 2070 letů v době trvání 827 hodin 17 minut. Od l5. ledna 1937 jej MNO přidělilo pro pilotní výcvik prezenčně sloužícího mužstva s určením učitel praktického létání. Nastoupil jako instruktor do

5 / 16


Pilotní školy v Nitře, které velel mjr. let. O. Bader (opět zde krátce působil za branné pohotovosti státu od 19. 11 do 16. 12. 1938 - pozn. aut.). V roli učitele praktického létání školil na letounu E-39 jako pozorovatele a střelce další nastupující vojenské piloty (Bendl, Brabec, Černý, Friedl, Haberle, Jaroš, Kolář, Koudelka, Krása, Krejčí, Linhart, Martiš, Matějovský, Náprstek, Peroutka, Poslušný, Prvonič, Ryba, Silard, Spružil, Šilhavý, Šíma, Tůma, Unčovský, Vopička, Zikmund) i zkušené poddůstojníky a rotmistry letectva (Adam, Cigoš, Breitcetl, Fabian, Hanzlíček, Hudec, Jasík, Plechatý, Špaček) až do 15. srpna 1937, kdy na chvíli převzal velení stíhací letky 37, aby jej MNO jmenovalo od 1. září 1937 velitelem stíhací letky 45 s místem určení v Piešťanech, kterou až na menší výjimku (28. 9. - 13. 10. 1938) bude vést v průběhu branné pohotovosti i po jejím skončení do osudného 14. -15. března 1939, kdy se uzavřela slavná kapitola Leteckého pluku 3 Gen. let. M. R. Štefánika. Na každého důstojníka čs. armády byla pro potřeby MNO založena tzv. kvalifikační listina, do níž každoročně nadřízení zaznamenávali svá hodnocení. Dne 30. září 1937 vypracovali zástupci velitele pluku III/3 perutě plk. let. K. Dymeš a pplk. let. Al. Kubita ve všech předepsaných bodech na kpt. let. J. Dudu následující posudky: „K představeným je přímý, oddaný, k sobě rovným kamarádský a k podřízeným přísný, ale spravedlivý…vede je k plnění povinností, má na ně dobrý vliv, dává jim dobrý příklad a dobře je vychovává…a dále pokračovali:…je houževnatý, vytrvalý letec a velmi dobrý stíhací pilot, všestranně a dobře upotřebitelný důstojník i pro samostatné úkoly a jako velitel stíhací letky je velmi způsobilý k velení nejblíže vyšší jednotce nebo k zastávání nejblíže vyšší funkce.“ Československé vojenské letectvo vzhledem k zostřené mezinárodní situaci přešlo od ledna 1938 na organizaci, která i v mírových podmínkách již vypovídala o charakteru bojové připravenosti. Letecký pluk 3 (smíšený) Gen. let. M. R. Štefánika podléhal Zemskému velitelství v Bratislavě (Slovensko a Podkarpatská Rus). Velitelství pluku a technická letka se nalézalo v Piešťanech (detachament), s hlavními letišti a školami (Vajnory, Spišská Nová Ves, Nitra, Tri Duby a Žilina) a ostatními polními letišti, na nichž byly připraveny čtyři perutě I-IV/3 + náhradní (1 cvičná a náhradní letka), sestavené ze 6 pozorovacích, 5 stíhacích, 1 zvědné letky. V průběhu celého roku bude docházet ještě k četným změnám, které vyvrcholí v období zářijové mobilizace v přesunech velitelských kádrů, perutí i letek. V přípravách, které předcházely branné pohotovosti státu, povolalo MNO kpt.let. Josefa Dudu na velitelský post do Pilotní a výcvikové školy v Piešťanech, kde s přestávkami působil od 1. 3. do 15. 7. 1938 a znovu od 1. 11. do 10. 11. 1938 (jiný údaj uvádí 19. 11.- pozn. aut.) a v Pilotní škole II - Výcvikovém středisku ve Spišské Nové Vsi od 15. 7. do 30. 10. 1938 a znovu od 17. 12. 1938 do 24. 3. 1939. Zde školil v rámci mohutné propagační akce „1000 nových pilotů republice“ budoucí piloty a vojenské letce, mezi nimiž bylo i dosti slovenských letců, kteří ve válečných letech změřili své síly po boku německých i sovětských spojenců. Dne 17. března 1938 mu byl v Piešťanech vydán zápisník letů č. 4 s těmito údaji: vykonal celkem 3569 letů v období 1108 hodin 09 minut. Od března do 15. července 1938 převzal kpt. let. J. Duda velení stíhací letky 45, spadající do rámce III/3 peruti, jíž velel škpt. let. V. Kaschtofský, a 1. dubna 1938 jej MNO jmenovalo do hodnosti štábního kapitána letectva. V pozici velitele Pilotní a výcvikové školy v Piešťanech i velitele stíhací letky 45 setrval i 21. května, kdy MNO zesílilo všechny armádní složky do stavu pohotovosti (shodou okolností v noci téhož dne byla poprvé vyhlášena bojová pohotovost čsl. stíhacích perutí a letek - pozn. aut.). Z rozhodnutí MNO byl škpt. let. J. Duda v polovině července přemístěn a určen velitelem Pilotní školy II - Výcvikového střediska ve Spišské Nové Vsi, kde zároveň až do 28. září převzal i velení Polní stíhací letky 45. V období před tzv. brannou pohotovostí státu se s piloty a

6 / 16


mechaniky perutí a letek aktivně podílel na vojenských přípravách až do vyhlášení mobilizace i v samém průběhu branné pohotovosti na těchto letounech B-534, E-39 a E-241. Mezi jeho žáky patřili čet. let. Huňavý, Lednár, J. Stehlík a voj. let. Belohrad, Dostálek, Dudík, Goldbergr, Hnát, Holka, Horečný, Horňák, Horvath, Chovanec, Jancovič, Kepka, Koštík, Kozáček, Kulovič, Lakatoš, Lang, Magyar, Majchrák, Martiš, Melničák, Mikolášek, Němec, Petroci, Petřík, Sladký, Sopko, Tichý, L. Valoušek, Vasil, Vereš, Vlčko, Vidršpan,, Vincur, Zereň, Zuber a mnozí další. K jeho žákům mj. patřil i velmi nadaný čs. vojenský letec Ján Režňák, jenž se o něco později zařadil mezi letecká esa. Po boku Luftwaffe bojoval v sestavě 13. letky slovenské armády na východní frontě, kde zaznamenal 32 jistých a 3 pravděpodobné sestřely sovětských pilotů - stal se tak nejúspěšnějším stíhačem letectva Slovenského štátu (zemřel ve věku 88 let v září 2007 v Bratislavě - pozn. aut.). V září 1938, v období vrcholící mnichovské krize, za branné pohotovosti státu byl MNO škpt. p. p. let.. Josef Duda určen k převzetí velení Polní stíhací letky 45 a ve dnech 28. 9. - 13. 10. 1938 se stal velitelem Cvičné perutě III v Piešťanech, čímž se zařadil do elitní sestavy hlavních velitelů zodpovědných za obranu státu. Zároveň ale v měsících září - prosinec 1938 zůstával i velitelem Polní stíhací letky 45 na polních letištích v Nitře a Trhovišti, přičemž dodejme, že v období od 7. - 15. 11. 1938 byl jmenován velitelem Polní peruti V/3 s dislokací ve Spišské Nové vsi. V období od 15. 11. - 15. 12 1938 znovu převzal velení Polní stíhací letky 45 s umístěním na letištích v Nitře a Piešťanech a od 16. prosince 1938, kdy docházelo k demobilizaci a k přechodu do tzv. mírového stavu, zůstával až do 14. 3. (respektive 24. 3.) 1939 velitelem stíhací letky 45. Vzhledem k nejsoučasnějším bádáním, předjímajícím 70. výročí branné pohotovosti čs. armády a letectva v roce 1938, vznikla při studiu archivních pramenů úvaha, že škpt. let. J. Duda mohl být též pověřen velením nově vytvořené tzv. Cvičné perutě III, zajišťující hlavně letecký výcvik v Nitře, Piešťanech a Spišské Nové Vsi (v zápisníku letů č. 4 je v uvedeném období podepsán rovněž jako velitel Polní perutě I/3 - pozn. aut.). Byl jsem v této souvislosti několikráte dotazován na časové zpřesnění v měsících září-říjen 1938, tedy na období, která je pro každého letce doslova stěžejní. Přesné zjišťování funkcí a zařazení jednotlivých velitelů v tomto hektickém období je u řady důstojníků a rotmistrů letectva i ostatních druhů zbraní dnes téměř nemožné, neboť údaje se od sebe dosti liší jak v kmenových listech, kvalifikačních listinách, osobních listech, v rozkazech velitelství letectva III. armády, tak i v zápisnících letů. Je tedy možné, že v období od 28. 9. - 13. 10. 1938 nebo naopak od 7. 11. - 15. 11. 1938 převzal škpt. let. J. Duda velení cvičné perutě III v Piešťanech. Naopak por. let. St. Fejfar se tak na krátký čas ujal velení Polní stíhací letky 45, kdy ji opět v listopadu přebírá škpt. let. J. Duda (viz vzájemná korespondence s kolegy-historiky: Pavlem Šrámkem, červen-červenec 2007, Jiřím Fiedlerem, září- říjen 2007 a dalšími badateli v letech 2005-07, jimž vyjadřuji svůj dík - pozn. aut.). Když skončila branná pohotovost státu, vrátil se dne 17. prosince 1938 škpt. let. J. Duda do Spišské Nové Vsi k úkolům vyplývajících z opětovného vedení Pilotní školy II. i z převzetí stíhací letky 45. Zde spoluprožíval vznik tzv. II. republiky, autonomní a separatistické snahy podkarpatoruských a slovenských představitelů, vyhlášení Slovenského štátu, nacistickou okupaci zbytkového státu, zánik RČS i zrod protektorátu Čechy a Morava. Poslední relativně svobodný let, trvající 19 minut, vykonal 14. 3. 1939 na letounu Avia B-534 (let v letce proudem). K tomuto dni také oficiálně zakončil svou činnost i Letecký pluk 3 Gen. let. M. R. Štefánika. Mezi 15. až 24. březnem předával škpt. let. Josef Duda stíhací letku 45 svému slovenskému protějšku, přičemž rekapituloval svou leteckou službu pro RČS: celkem létal na 38 typech letounů, na nichž vykonal úctyhodných 4700 letů v délce trvání 1240 hodin.

7 / 16


V zahraničí 1939 - 1945 Nežli došlo k rozloučení se Slovenskem, rozhodla se 19. 3. 1939 skupina letců v čele se škpt. let. J. Dudou, že se s nacistickou okupací země nikdy nesmíří a proti Němcům budou bojovat se zbraní v ruce. Po návratu do Prahy vznikla v bytě jeho rodičů Jana a Barbory Dudových, Bělohorská tř. čp. 159, Praha XVIII., ilegální odbojová skupina, do níž kromě celé rodiny byli zapojeni letci, dělostřelci a legionáři (škpt. děl. V. Morávek, J. Jandourek, npor. let. V. Řídkošil, J. Hudec, Polanský, por. St. Fejfar, L. Šrom, V. Šikl, čet. O. Hrubý, J. Vopálecký, a další). Duda navázal spojení s Obranou národa, Sokolem na Královských Hradčanech, s jejichž pomocí se konaly konspirační schůzky, převážely zbraně a munice apod. Později se místem ilegálních schůzek stala kavárna Fénix na Václavském náměstí, kde také došlo k určení termínu odchodu do zahraničí, který byl stanoven na 4. června 1939. Toto datum se stalo pro skupinku letců pod Dudovým velením (Hudec, Fejfar, Hrubý ) rozhodujícím mezníkem na cestě k obnově demokracie a svobody jedince i národa. Ve večerních hodinách opustili Prahu a vydali se rychlíkem směrem na Moravskou Ostravu, kde za pomoci dalších členů ON (kpt. K. Pavlík a M. Petrošová) přešli 9. června 1939 protektorátní hranice a stanuli na území Polské republiky. Z Těšína pokračovali vlakem do Krakova, kde od 8. června 1939 v sídle čs. konzulátu našli dočasný azyl. Konzul JUDr. Vl. Znojemský svůj úřad Němcům nevydal, naopak se zasloužil o založení Čs. vojenské zahraniční skupiny, kterou všemožně podporoval a nalezl pro ni i dočasné umístění v Turistickém domě na Hlavním náměstí v Krakově. Npor. let. Josefu Dudovi byla 9. června vydána legitimace s č. 253 v pořadí zahraničního odboje, podpisem se zavázal k pětileté službě v Cizinecké legii a 16. června byl určen jako velitel stočtyřicetičlenného II. lodního transportu do Gdyně, odkud zaoceánským parníkem Sobieski odplouvali od polských břehů do Francie, kam dorazili 20. června. Po vylodění v Boulogne-Sur-Mer a ubytování v místním klášteře putovali letci následujícího dne do Paříže, kde je uvítal vyslanec JUDr. Š. Osuský. Z rozhodnutí Čs. vojenské správy byl škpt. let. J. Duda určen, aby v Paříži zatím vedl a rozděloval čs. letce do skupin k rozmístění do jednotlivých center. Teprve když 1. září 1939 vypukla 2. světová válka, dostaly události poněkud rychlejší spád, což z politických i vojenských důvodů pomohlo k zřizování samostatných čs. leteckých jednotek Dne 2. září byl v hodnosti Lieutenanta-Pilote J. Duda převeden pod pravomoc francouzského letectva (LÁrmée de lÁir), a 4. září přemístěn do Ústředního stíhacího výcvikového střediska č. 6 v Chartres (Base Aériennede Chartres C.IC. 2e Groupe - Escadre dÍnstruction du C.I.C.), kde připravoval podmínky pro přijetí čs. letců a jejich přeškolování na francouzské a americké stíhací letouny. V září vykonal první let s npor. let. Fr. Novákem na Morane Saulnier M.S.230E.T., a posléze již sám cvičil s letci hlavně akrobacii (Bernard, Hanzlíček, Hlobil, Chábera, Jaške, Klán, Krátkoruký, Peřina, Štandera a další). Dne 29. září 1939 mu byl vydán zápisník letů č. 5 (Carnet Individuel des services aériens), přičemž obdržel pověření ujmout se velení tzv. České skupiny pilotů ve stíhací a výcvikové bázi v Chartres. Až do prosince plnil veškeré úkoly, které souvisely i s možným ohrožením základny ze strany Luftwaffe, avšak těsně před odchodem prvních čs. pilotů na francouzsko-německou frontu 1. prosince 1939 s nimi ještě vykonal poslední letové přípravy ve vzduchu (Bartoš, Vrána, Vybíral). V průběhu jara 1940 prováděl J. Duda pravidelný výcvik a se svým rojem hlídkoval nad okolím letiště v Chartres. Dne 6. března byl z titulu cizince škrtnut z kádru francouzských armádních důstojníků s návrhem udělit mu přibližně odpovídající hodnost v čs. armádě. Mezitím na francouzském nebi přituhlo a každého vyškoleného pilota bylo nadmíru zapotřebí. Po dubnové

8 / 16


dovolené, strávené ve společnosti válečné kmotry markýzy Lady Hadfield a jejího synovce vikomta Michaela de Buisseret ve vile La Sounjarello na St. Jean Cap Ferrat v Přímořských Alpách, následovala poměrně rychlá bojová příprava, spočívající v přeškolování na nové typy amerických stíhacích strojů Curtiss Hawk H.75C.1. Počátkem, května byl povýšen do hodnosti kapitána francouzského letectva (Le Capitaine-Pilote), ale po 10. květnu přišel německý vpád do západní Evropy, jenž Francii smrtelně zasáhl. Ve svých 35 letech, (kdy věkový limit určený pro stíhače byl již překročen), obdržel 18. 5. 1940 rozkaz k okamžitému přemístění z Chartres do frontové linie na letiště Toul-Croix-du-Metz, kam byl vtělen k polní peruti Groupe de Chasse II/5 (Escadre dÁviation Légéfe de Défense du 2 Groupe 5 Escadre), slavné Léscadrille La Fayette, jíž velel Le Capitaine Maria Monraisse, zatímco celé peruti Commandant Marcel Hugues. Vřadil se tak jako velitel české části obou letek 3. Siouxů a 4. Canards do nejtěžších vzdušných bojů bitvy o Francii, jež pozvolna spěly ke svému dramatickému vyvrcholení. O urputnosti bojů, o heroickém a čestném vystoupení čs. letců svědčí dobové kroniky a operační deníky francouzských perutí a letek. K těm, které v průběhu války vyšly ještě v Paříži (1941), patří i knižní vydání operačních deníků perutě G.Ch.II/5, jehož autorem byl Roland Tessiér, Carnets de Patrouiiles 1939-1940, z něhož uvádíme: 29. 5. 1940 „…hlídkový roj spatří brzy jednoho Dorniera Do-215, je pronásledován čtyřmi curtissy, pilotovanými kapitány Dudou, Destiaillacem, por. Boudierem podpor. Villacéquem a Světlíkem…naší střílejí, střílejí a střílejí, ale museli pronásledování vzdát pro nedostatek munice…“ 5. 6. 1940 „Skupina má k dispozici 20 letadel, od 4 hod. ráno je v pohotovosti roj devíti curtissů, startuje však až po poledni, ve 14 hod. se vše opakuje, k dispozici jsou dva roje curtissů sloužících jako ochrana bombardérů. Brzy došlo k prvním střetům s luftwaffe… při návratu je pak jeden zvědný Henschel 126 vzat do kleští našimi piloty a asi deseti z nich je ostřelován, ale podařilo se mu vrátit nad vlastní linie.“ (Cpt. J. Duda má tento sestřel v zápisníku letů č. 5 zapsán červeně slovy: guerre - pozn. aut.). Po 5. červnu, kdy Němci zahájili rozhodující ofenzívu na všech úsecích fronty, dokázali piloti G.CII/5 nejen statečně vzdorovat, ale zaznamenávali výrazné bojové úspěchy. 7. 6. 1940 „…kolem 15.30 hod. silná skupina německých bombardérů prolétává v bezprostřední blízkosti dewoitinů, moranů a curtissů…kapitáni Duda a Monraisse dostávají každý po čtyřech zásazích do svých strojů, ale v boji pokračují nezraněni, až se jim nakonec podařilo s celou sestavou pravděpodobně sestřelit Do-217.“ Nepochybně velkým dnem letky Siouxů se stal 14. červen 1940. „V odpoledních hodinách, kdy sestava patrolovala přes dvě hodiny, objevilo se najednou několik nechráněných německých bombardérů He-111. Hlídkový roj, vedený kapitány Dudou a Monraissem, s piloty-praporčíky Klánem, Světlíkem, Hebrardem a Grasem, na jednoho z heinkelů zaútočili a sestřelili jej nad vlastními liniemi…“ Capitaine Josef Duda absolvoval bitvu o Francii na strojích Curtiss Hawk H.75 č. 63, 140 a 284, na kterých zaznamenal 2 sestřely jisté a 1 jako pravděpodobný. Za tyto válečné činy byl 1. července 1940 vyznamenán francouzským Válečným křížem s dvěma armádními citacemi a palmou na stuze. Po kapitulaci Francie odletěl s spolu s českými piloty na sever Afriky, kde přistáli na polním letišti Saint-Denis du Sig u Oranu, ale jejich bojové vystoupení bylo ukončeno

9 / 16


dalším ústupem do Alžíru. V Casablance připravoval s plk. let. V. Rosůlkem a kpt. let. J. Kulhánkem evakuaci čs. letců do Gibraltaru, odkud na výzvu prezidenta Beneše měli odplout lodními transporty do Velké Británie. Velitelem těchto transportů na britských lodích Royal Scotsman a Glasgow byl určen škpt. let. J. Duda. Ve dnech 9. 7. až 21. 7. 1940 došlo k zakotvení lodí v Gibraltaru mimo přístav, 17. července se podstatná část čs. letců, spolu se skupinou Poláků a Belgičanů, nalodila naloď David Livingstone. Dne 21. července 1940 se vydalo 20 lodních konvojů se spojeneckými jednotkami ke břehům hrdého Albionu, jenž naplno nesl tíhu leteckých ataků Luftwaffe nad Londýnem. Le Capitaine-Pilote Josef Duda stanul na půdě Velké Británie ve dnech 4.-5. srpna 1940. Po vylodění ve waleském Cardiffu, a po krátkém karanténním pobytu v Cholmondeley Park u Chesteru, prošel 10. srpna vstupní branou do Čs. depa v Cosfordu, kde byl 17. srpna 1940 přijat do Dobrovolnické zálohy britského Královského letectva R.A.F.V.R.(Royal Air Force Voluntary Reserve) v nejnižší důstojnické hodnosti jako podporučík P/O (Pilot Office). Ve svazku RAF jej zaregistrovali pod číslem 83224. Obdržel zápisník letů č. 6 (Pilot´s Flying Log Book RAF) a přemístili jej na leteckou bázi RAF v Duxfordu v hrabství Cambridgeshire. Na základně pod vedením W/Cmdr Alfreda B. Woodhalla, DFC již od 12. července, našla domovské prostředí čs. 310. stíhací peruť, operačně nasazená do bitvy o Británii. Zde docházelo k aklimatizaci, zaškolování, výcviku i formování základní sestavy čs. 312. stíhací perutě (No. 312. Czech Squadron, oficiálně ustanovené 29. 8. 1940), jejíž členové mezitím nepřetržitě cvičili na britských typech letounů Miles Master Mk I. a Hawker Hurricane Mk I. Po kratším výcviku bylo 26. srpna rozhodnuto přemístit peruť na letiště Speeke, ležící v blízkosti důležitého přístavního města Liverpoolu v hrabství Lancashire, kde od 5. září zaujala bojovou pohotovost. Příslušníkům čs. perutě se dostalo mimořádné pocty, neboť jim byla jako jedinému leteckému útvaru svěřena přímá ochrana vzdušného prostoru tohoto námořního centra západní Anglie. Do čela bojově zkušené perutě byl za britskou stranu postaven S/Ldr Frank Hastings Tyson, za československou Slovák S/Ldr Ján Ambruš. Na místa prvních velitelů letek A + B (A + B Flight) byli jmenováni: P/O Josef Duda a P/0 Alois Hlobil, kteří v propůjčených hodnostech kapitánů (Flight Lieutenant) vedli piloty čs. 312. stíhací perutě do závěrečných bojů bitvy o Británii. F/Lt Josef Duda je svými 15 bojovými vzlety (od 23. 9.do 16. 11. 1940) ve světové historii trvale zapsán jako jeden z mála československých hrdinů, kteří bojovali proti obrovské přesile nepřítele. Josef Duda je úředně veden jako Battle of Britain Fighter Pilot a jeho jméno je navždy připomenuto na památníku spojeneckých letců, slavnostně odhaleného ve středu Londýna v roce 2005. Rovněž je uváděno ve všech oficiálních publikacích, vydávaných pod patronací královské rodiny, britského Ministerstva letectví, Asociace pilotů RAF a Asociace letců bitvy o Británii (Battle of Britain Association CCB). F/Lt Josef Duda byl za své bojové a velitelské výsledky ve Francii i ve Velké Británii vyznamenán u příležitosti státního svátku RČSL 28. 10. 1940 nově založeným, a firmou The Spink & Son, Ltd. London zhotoveným, nejvyšším čs. oceněním - Československým válečným křížem 1939 (v týž den dodatečně převzal i Francouzský válečný kříž 1939, na jehož stuze se skvěly dvě zlaté hvězdy s palmou - pozn. aut.). Po ukončení operační činnosti byl F/Lt J. Duda 17. 11. 1940 přemístěn od 312. stíhací perutě ke druhosledovým jednotkám RAF, kde do února 1941 plnil úlohu zalétávacího pilota a instruktora (4. Ferry Pilots Pool, FPP of Kemble, No 8 MU of Little Rissington, No 55 Operational Training Unit, OTU of Usworth a Bristol Flying School for Instructors, FSI of Yatesbury). Na konci března 1941 absolvoval s výborným prospěchem spojovací školu (Signal Schoul 2, SS of Jatesbury), v říjnu byl povýšen do čs. hodnosti majora letectva a v prosinci, kdy

10 / 16


odcházel ze školy pro instruktory na Inspektorát čs. letectva do Londýna (IČL), mu byla přiznána britská hodnost Squadron Leader (major letectva). Na IČL působil od 15. prosince, nejprve ve funkci výcvikového referenta, a posléze jako přednosta III. (studijního) oddělení se zaměřením na pilotní a výcvikové zkušenosti u perutí a letek, kurzy, stáže, studia, školy apod.. Dudovu práci pozitivně hodnotili jak náčelník štábu IČL pplk. let. Josef Schejbal, CBE, tak inspektor čs. letectva A/VCM Karel Janoušek, KCB. Dne 15. dubna 1942 bylo J. Dudovi potvrzeno povýšení do hodnosti Squadron Leader a dne 22. června přebíral v propůjčené hodnosti Wing Commander (podplukovník letectva) systematizované místo velitele Československé náhradní a výcvikové letecké jednotky v Čs. depotu St. Athanu ve Walesu. Od 15. června 1943, kdy mu byla přiznána hodnost Group Captain (plukovník letectva) byl ustanoven styčným důstojníkem mezi Velitelstvím vzdušné obrany stíhacího letectva Velké Británie ((Air Defence of Great Britain - Laison of to Head Quartes Fighter Command, HQFC, Betly Priory od Stanmore) a mezi IČL v Londýně. Tak se stal faktickým velitelem čs. stíhacího letectva právě v období, které patřilo z hlediska politického i vojenského vývoje k velice dramatickým. Jednak se rýsovalo otevření, druhé tzv. západní fronty, a také se pomýšlelo na vyslání čs. letců do formující se východní jednotky na území SSSR pod Fajfkovým velením. V obou dvou případech se G/Cpt J. Duda podílel významnou měrou, jak velitelsky, takticky i výběrem mužstva (operace Cirkus, Ramrod, Overlord. apod.) na bojových plánech a přípravách pod velením vrchního velitele spojeneckých armád, čtyřhvězdičkového generála Dwighta D. Eisenhowera a velitele spojeneckých vzdušných sil AEAF Air Chief Marsal sira Trafforda Leigh-Mallory, KCB, GCMG, DSO. Nejvyšší čs. i spojenečtí vojenští a političtí představitelé hodnotili činnost štábu i práci jeho velitele G/Cpt J. Dudy s uznáním a 1. 3. 1945 jej navrhli (těsně před odchodem k Hlavnímu velitelství MNO do Londýna) na udělení prestižní pocty - komandéra Řádu Britského impéria. V oficiálním zdůvodnění se v citaci k tomuto udělení mj. konstatovalo: „Plukovník Duda byl služebně starším československým styčným důstojníkem na Velitelství stíhacího letectva (HQFC) od 22. června 1943. Poskytl spolupráci a vynikající pomoc v otázkách týkajících se čs. leteckého personálu. Vysoká bojová výkonnost čs. perutí byla v nemalé míře zásluhou výjimečného nasazení a iniciativy plukovníka Dudy a jeho štábu.“ Za československou stranu vyjádřil dne 16. 3. 1945 své uznání G/Cpt Josefu Dudovi inspektor čs. letectva ve Velké Británii Air Marshal RNDr. Karel Janoušek, KCB, touto písemnou pochvalou: „Při Vašem odchodu na osvobozené území naší vlasti Vám uděluji písemnou pochvalu za práci, kterou jste vykonal v čsl. letectvu v Anglii. V zařazení přednosty 3. oddělení Inspektorátu čsl. letectva, velitele čsl. leteckého náhradního tělesa a konečně styčného důstojníka u HQFC jste se vždy všemožně snažil, aby čsl. letectvo mělo co nejlepší jméno a bylo počítáno mezi nejlepší. Děkuji Vám za svědomitost a píli, s kterou jste se věnoval přípravám pro budování nového čsl. letectva na půdě osvobozené vlasti, a přeji Vám na novém místě mnoho zdaru…“

Velitelem, vojínem-úderníkem a dělníkem Dne 17. května 1945 se z letištní plochy základny RAF Greydon odlepila kola dopravní Dakoty

11 / 16


Mk I. KG780 od 147. dopravní perutě RAF. Na její palubě byli členové londýnské vlády s vojenským leteckým předvojem, vedeným náčelníkem štábu Čs. vojen. mise ve Velké Británii St. Sklenovským-Bosým. Mezi pasažéry, vracejícími se po dlouhých šesti letech do vlasti, byl v hodnosti podplukovníka letectva také Josef Duda (se svými válečnými druhy pplk. let. Al. Hlobilem, K. Mrázkem, DSO, DFC, J. Schejbalem, CBE, Fr. Doležalem, DSO, DFC). Po mezipřistání v Bruselu-Évere a v Plzni-Borech dosedl letoun na pražské ruzyňské letiště, kde došlo k prvnímu setkání s rodiči a přáteli (od 17. 6. 1942 do 11. 5. 1945 byl jeho otec kpt. Jan Duda a jeho bratr npor. Alois Duda zatčeni gestapem, vyslýcháni, deportováni a uvězněni pod dohledem gestapa v Kounicových kolejích v Brně, ve Svatobořicích u Kyjova, Lutíně u Olomouce a v Plané nad Lužnicí - pozn. aut.). Vyslání předních vojenských leteckých odborníků a velitelů k Velitelství letectva Hlavního štábu MNO v Praze přišlo již pozdě, neboť podstatné pozice si pro sebe zajistili tzv. naftalíni a lidé s kolaborantskou protektorátní minulostí, kteří válečným hrdinům diktovali podmínky pod patronací KSČ. K těmto nechvalně známým typům patřil především plk. let. Josef Hanuš, jenž se zásadně podepsal na mravním profilu velitele čs. letectva, div. gen. ing. Aloisi Vicherkovi tím, že společně začali vytvářet vůči západním letcům atmosféru nedůvěry. Dne 1. 6. 1945 rozhodlo MNO, aby pplk. let. J. Duda zatímně převzal velení Vojenského leteckého učiliště (VLU) v Prostějově i s přilehlými, válkou zničenými letišti ve Stichovicích a Olomouci. Návrat do Prostějova, kde stanul jako třetí přednosta této významné letecké instituce v pořadí (po gen. let. R. Holekovi a plk let. B. Starém) znamenal skutečnou pracovní výzvu, neboť musel vše budovat z trosek znovu. Dne 1. srpna 1945 byl Josef Duda povýšen do hodnosti plukovníka letectva a zároveň mu místní Hanácký Aeroklub, pojmenovaný po generálu Vicherkovi, nabídl čestné předsednictví. Z britské strany došlo i k předání nově vznikajících vyznamenání, vztahujících se k zásluhám v bitvě o Británii: The Star 1939-45 with Battle of Britain a náprsních stužek The Defense Medal a War Medal. Když dne 30. 10. 1945 vykonal velitel čs. letectva div. gen. Al. Vicherek se svou suitou inspekční cestu po VLU, byl nadmíru potěšen, což jeho veliteli vyjádřil písemným rozkazem: „Při přehlídce Vašeho útvaru jsem se přesvědčil o velmi dobrém pokroku ve vybudování leteckého učiliště. Zásluha o tuto práci záleží především Vám. Děkuji za vykonanou dosavadní práci a doufám, že toto uznání Vám bude pobídkou k další stejně úspěšné činnosti“. Po válce MNO pokračovalo v každoročních výkazech, tj. v hodnocení důstojnického sboru. Velitelství 3. oblasti v Brně bylo ovládáno příslušníky KSČ, přesto zatím na plk. let. J. Dudu v období od 5. 5. do 31. 12. 1945 v kvalifikační listině vypracoval plk. let. Vladimír Květoň příznivé hodnocení: „Velmi iniciativní, ctižádostivý, nebojí se odpovědnosti, je samostatný, nesnadno se podřizuje, energický, rázného, vojenského vystupování, společenský…je bystrý, rychlého postřehu a rozhodování, houževnatý. Má cenné válečné zkušenosti a má snahu po dalším odborném vzdělání…velmi schopný velitel, v jednání někdy briskní až příkrý, který dalšími zkušenostmi získá potřebný velitelský klid a rozvahu…“ Zcela jinak jej však v roce 1946 hodnotil člen KSČ brig. gen. let. Ludvík Budín, který předešlé Květoňovy úvahy výrazně snížil, ale nemohl popřít, že Dudovy intelektuální a teoretické znalosti „jsou velmi dobré, je velmi nadaný, duševně pružný, dobrého postřehu a logiky, včetně velmi dobrých znalostí vojensko-leteckých, zvláště výcvikových…je schopný vésti své podřízené i důstojnický sbor jak z hlediska mravního, tak vojensko-taktického, je nebojácný, má hodnotné velitelské vlastnosti, je obezřelý pilot-letec… a hodí se lépe pro funkci velitelskou, nežli pro práci ve štábu…“ Generál Budín tak nepřímo naznačil, že posuzovaný velitel VLU je vhodným a důstojným kandidátem pro generálskou hodnost, což zatím respektoval i velitel čs. letectva

12 / 16


gen.Vicherek, když jej slovy „velmi dobrý“ ponechal v činné letecké službě. V samém závěru roku byl plk. let. J. Duda ustanoven i posádkovým velením města Prostějov a zároveň byl z rozhodnutí MNO, Hlavního velitelství letectva pověřen velením 3. oblasti v Brně, čímž fakticky převzal i podstatnou část pravomocí v poválečném čs. vojenském letectvu na Moravě. Počátkem ledna 1947 udělila Jeho Výsost král Jiří VI. plukovníkovi Dudovi komandérský kříž Řádu Britského impéria C.B.E. s rytířským titulem (The Honnorary Commander of the Most Excellent Order of the British Empire (Military Division), oficiálně zveřejněným v London Gazette i v Osobním věstníku MNO. V období od 15. l do 31. 3. 1947 jej MNO vyslalo do I. turnusu pro vybrané generály a plukovníky, který s výbornými výsledky absolvoval, což vedlo k jeho definitivnímu ustanovení ve funkci přednosty VLU v Prostějově. Z rozhodnutí prezidia Národní skupštiny jugoslávské federace byl 6. 6. 1947 dekorován Řádem„Za zasluge o narod II. třídy. Ve druhé polovině roku 1947 komunisté zesílili své totalitní praktiky na všech úrovních veřejného a politického života. Moskvou narušená a podemletá čs. demokracie dostávala tvrdé lekce v bezpečnostních složkách státu, letectvo nevyjímaje. Na plk. let. J. Dudu 30. 9. 1947 likvidačně zaútočil náčelník štábu Velitelství letectva brig. gen. J. Hanuš, který jej označil jako „důstojníka s protipokrokovým smýšlením, neoblíbeného u podřízených… s upotřebitelností pro výcvik pilotů pouze pod dozorem“ a udělil mu stupeň dobrý, s čímž v listopadu vyslovil souhlas i velitel letectva div. gen. Al. Vicherek. V této chvíli bylo o všem rozhodnuto, čekalo se jen na vhodný okamžik, kdy ozbrojené komunistické eskorty budou podle předem připravených scénářů a seznamů „akčně čistit“ tzv. agenty imperialismu a nepřátele čs. pracujícího lidu. Když 25. února 1948 nastal čas sluhů, první na ráně se ocitli čs. váleční letci. Představený VLU a VPV plk. let. Josef Duda obdržel od gen. Hanuše dne 3. 3. 1948 důvěrnou a pilnou demarši, kde se striktně nařizovalo, aby s okamžitou platností předal velení VLU, čímž se zařadil do elitního seznamu vyhozených vysokých armádních představitelů, stojících na principech demokracie a svobody. V dubnu následovalo zproštění z činné vojenské služby, v květnu dovolená s čekaným, v září přeložení do zálohy, završené v roce 1949 degradací do hodnosti vojín-úderník. Všechny propouštěcí dekrety a rozkazy MNO nesly podpis bratra legionáře, účastníka I. a II. národního odboje, ministra národní obrany, arm. gen. Ludvíka Svobody. Občan a vojín v.v. Josef Duda byl zbaven bytu služebního i osobního, stal se nezaměstnaným, byl dán do těžké kovovýroby (výpomocný dělník v Hanáckých železárnách n. p. Prostějov), až nakonec skončil jako řidič-závozník dodávkového vozu, s nímž jezdil do nabytí důchodu v roce 1965. V průběhu 50. a 60. let nepřestával vnášet námitky a stížnosti na MNO, ale také se nikdy nevzdal naděje na rehabilitaci občanskou i vojenskou. Ještě v roce 1959 si jej MNO ve své propagandistické brožuře Pokrokové tradice čs. vojenského letectva vybralo za terč nenávisti, když jej označilo „za jednoho z hlavních exponentů reakce a buržoazie, agenta imperialismu a třídního nepřítele čs. pracujícího lidu…Definitivně zhasly naděje Dudů, Náprstků a jiných vytvořit z čs. letectva smrtonosnou zbraň proti vlastnímu pracujícímu lidu a povolný nástroj západního imperialismu…“ Je pochopitelné, že s takovýmto profilem mnoho šancí na důstojný život neměl, přesto na svých mravních zásadách neochvějně setrvával a nepřestával upozorňovat komunistické státní a vojenské orgány na nepravosti a právní zlořády, čímž pomáhal svým stejně postiženým kamarádům. V rozhodujících chvílích života se vždy stával symbolem jednoty armády a národa, jak to přesvědčivě projevoval v letech 1938, 1948 a 1968. Až do své smrti nebyl rehabilitován, povýšen a ani vyznamenán (vyjma Pamětní medaile ÚV NF ČSSR v roce 1968, kterou však osobně nepřevzal). Zůstal ale milován svými spolubojovníky, válečnými kamarády-letci, s nimiž se od 60. let 20. stol. pravidelně scházel v Praze, Brně, Olomouci, Prostějově, a kteří se k němu

13 / 16


(po odchodu generála Janouška) nepřestali hlásit jako ke svému nejvyššímu veliteli a vzácnému příteli.

Návrat do české historie V roce vystoupení Charty 77 odešel občan Josef Duda do zapomnění a zdálo se, že se na něho více než na jiné vztahuje staré francouzské přísloví: Je-li někdo mrtev, je to nadlouho. Od počátku 80. let 20. století se autorovi statě pozvolna dařilo osobnost jeho strýce vřazovat tam, kam právem náležela. Od drobných článků, přes v úplnosti zachovanou a získanou pozůstalost (dokumentární, písemnou a fotografickou) až po odborné články a knižní vydání včetně morální občanské a vojenské rehabilitace. V roce 1986 se konal na Velvyslanectví Spojeného království Velké Británie a Severního Irska slavnostní akt předání komandérského stupně Řádu Britského impéria, CBE. Při této příležitosti byl autorovi předán dopis od prezidenta Evropské letecké společnosti a viceprezidenta Asociace RAF markýze de Anodio et Moya, OBE, datovaný v Paříži 5. 12. 1986, tohoto znění: „Jsem dojat, když jsem se dozvěděl, že v blízké době obdržíte odznak Řádu Britského impéria, který si tento galantní muž, se kterým jsem sloužil v St. Athanu v roce 1942, tolik zasloužil. Velitel perutě Duda byl pro své vojáky inspirací a všichni ho měli rádi, a já osobně jsem byl velmi pyšný na to, že jsem byl jedním z jeho přátel. Vzpomínám na jeho statečnost a vytrvalost, prokázanou v československých ozbrojených silách v době jejich zápasu o přežití demokracie a svobody…“ V roce 1990 FMNO vrátilo Josefu Dudovi hodnost plukovníka letectva, v témže roce jej prezident Václav Havel povýšil do hodnosti brigádního generála a v roce 2002 jej dekoroval nejvyšší poctou České republiky, Řádem Bílého lva III. třídy in memoriam za vynikající velitelskou a bojovou činnost. S daleko větším zpožděním se v Prostějově rozpomínali na svého statečného spoluobčana, přestože v něm prožil 33 let svého života, a nalezl zde i místo posledního odpočinku. Po roce 1995 na městském ústředním hřbitově přibylo k dosavadnímu označení hrobů místních levicových rodáků a členů KSČ, básníka Jiřího Wolkera a genpor. Viléma Sachera (rehabilitován 1965, v letech 1967-70 ředitel pražského Juniorhotelu) též označení místa spočinutí brig. gen. let. Josefa Dudy, CBE, které se tak stalo významnou kulturní památkou. U příležitosti 100. výročí narození tohoto hrdiny si u jeho hrobu zástupci Olomouckého kraje, města Prostějov, AČR a dalších institucí připomněli odkaz této významné české a evropské osobnosti. Od roku 2005, kdy rada a zastupitelstvo města Prostějov definitivně rozhodlo o umístění pamětní desky generálu Dudovi, nedošlo přes četné urgence a ubezpečování starosty města ing. Jana Tesaře k její realizaci. Doufejme, že se tak dříve stane v jeho rodné Praze, kde z rozhodnutí magistrátních orgánů a představitelů městské části dojde nejen k umístění podobné pocty, ale také k pojmenování některé z nově vznikajících ulic.

Řády, vyznamenání a pamětní medaile Čs. Odznak pro polní pozorovatele letce, udělen 1931 Čs. Odznak pro polní piloty-letce, udělen 1934 Československý válečný kříž 1939, dekret č. 134, udělen 28. 10. 1940

14 / 16


Československá vojenská pamětní medaile čsl. armády v zahraničí (se štítky: Francie a Velká Británie), dekret č.m. 14745, F-VB, udělena 7. 3. 1944 Československá vojenská medaile Za zásluhy I. stupně, dekret č. 369, udělena 24. 10. 1944 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem, dekret č. m. 10534, udělena 2. 3. 1946 Československý pamětní kříž Za věrnost 1939-1945, dekret, udělen 1947 Československá pamětní plaketa ÚV NF ČSSR k 50. výročí vzniku ČSR (1918-1968), udělena 28. 10. 1968, J.D.osobně nepřevzata, odeslána na dobírku poštou v listopadu 1968 Československá medaile Za zásluhy o čs. armádu I. stupně, dekret, udělena a převzata autorem 17. 9. 1990 Česká pamětní medaile k 50. výročí ukončení 2. světové války (1945-1995), autorem převzata v květnu 1995 Český Řád Bílého lva (vojenské skupiny) III. třídy, dekret udělený a parafovaný prezidentem ČR Václavem Havlem, BL III.25 V 22 IM., autorem převzat dne 28. 10. 2002 Francouzský odznak Cizinecké legie, udělen 1939 Francouzský odznak polního pilota-letce, udělen 1939 Francouzský odznak perutě II/5 La Fayette - eskadrille SIOUX , udělen v květenu 1940 Francouzský válečný kříž 1939 (La Croix de la Guerre avec palme) se dvěma zlatými hvězdami s palmou (citace z armádního rozkazu + citace z celoarmádního rozkazu), v červenci 1940 udělena stužka, odznak udělen 28. 10. 1940 Francouzská pamětní medaile Jubilé de la Liberté - Normandie 1944-1994, převzata 1994 Francouzská medaile Svobodné Francie 1939-1945 (Le medaille de la France Liberté), 1997 Britský odznak pilota královského letectva RAF, udělen v září 1940 Britská Hvězda 1939-1945 se štítkem za bitvu o Británii (The Star 1939-45 with Battle of Britain Claps), udělena 1945 Britská Medaile Za obranu 1939-1945 (The Defence Medal 1939-45), udělena ve formě stužky 1946, předána autorovi v květnu 1983 Britská Válečná medaile 1939-1945 (The War Medal 1939-45), udělena ve formě stužky 1946, předána autorovi v květnu 1983 Britský komtur Řádu Britského impéria (vojenské skupiny C.B.E. (The Most Excellent Order of the British Empire (Military Division, C.B.E.), dekret udělený a parafovaný císařem a králem J.V. Jiřím VI., leden 1947, slavnostně předán rodině na velvyslanectví SKVBSI v Praze 6. 12. 1986 Britská Pamětní medaile k 50. výročí založení čsl. leteckých perutí v RAF 1940-1945-1995 (The Medal Czechoslovak Air Force Squadrons in RAF in Great Britain 1940-1945), udělena a převzata autorem 1995 Polský odznak polního pilota-letce, udělen 1944 Jugoslávský Řád Za zásluhy o národ II. třídy (Za Zasluge o narod II. reda), ukazom Broj 374, udělen 4. června 1947, potvrzeno autorovi Velvyslanectvím RSFJ dekretem Broj 324/1987-KO v roce 1987

Prameny a literatura Ambassade de France en Republique Tchéque (Mission Militare), Prague, Central Chancery of the Orders of Knighthood, London, Ministre de la Defense, Cabinet du Ministre, Sous-Direction des Bureaux du Cabinet, Paris, Office od the Defence Attache Britisch Emabassy, Prague, Public Record Office, Kew, Richmond, England (fondy RAF, Second World War 1939-1945,

15 / 16


etc.), Service Historique de lÁrmée de lÁir (SHAA), Vincennes), France, Vojenské a osobní archívy Aloise, Jana a Josefa Dudových, Archív autora (ZMD) + Ondřeje Dudy, VHA AČR, VHŮ AČR Praha (fondy Francie, Velká Británie, kvalifikační listiny vojenských osob, MNO) a zápisníky letů č. 1-7, G/Cpt RAF, brig. gen. let. Josefa Dudy, C.B.E. z let 1928-1948 Z. M. Duda: Velitel stíhacího letectva, Naše vojsko, I. vyd. 1994, II. vyd. 2005, Praha Z. M. Duda - Josef Duda: Válečná ohlédnutí, Naše vojsko, Praha 1995 Z. M. Duda: Agónie svědomí, Votobia Praha-Olomouc 1997-1998 Encyklopedický institut ČSAV a kol.: Československý biografický slovník - heslo: Josef Duda, Academia, Nadace Charty 77, Praha 1992 Stanislav Fejfar: Deník stíhače, Kruh, Hradec Králové 1970 Jean Gisclon: Chasseurs au groupe L´ Escadrille „La Fayette“ II/5, France-Empire, Paris 1994 ICARE, No131: La Battle de France-Les Tchéques 1939-1940, Revue de láviation francaise, Volume XV, edit. Par le Syndicat National des Pilotes de Ligne France, Paris 1989 Miroslav Irra: Československé vojenské letectvo 1945-1950 - I. díl, Svět křídel, Cheb 2006 Jiří Rajlich: Na nebi sladké Francie I, II., 1997-1998, ARES Praha, reedice Naše vojsko, ARES, Praha 2003-2004 Roland Téssier: Carnets de Patrouilles 1939-1940, Editions Baudiniére, Paris 1941 Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století III. díly – heslo: Josef Duda, Paseka , Praha 1999 Kenneth G. Wyon: Men of the Battle of Britain-60th Anniversary Edition CCB Associates RAF, East Sussex, England 1999

PhDr. Mgr. Zbyněk M. Duda

16 / 16

GROUP CAPTAIN RAF, BRIG. GENERÁL LETECTVA JOSEF DUDA, C.B.E. - Historicky Kaleidoskop - Histo Úterý, 26 Leden :24

Recommend Documents