Českoslovenští letci na východní frontě - Historicky Kaleidoskop - Historicky Kaleidoskop Pondělí, 25 Leden :25

Českoslovenští letci na východní frontě - Historicky Kaleidoskop - Historicky Kaleidoskop Pondělí, 25 Leden 2010 17:25

Výstava Vítězný boj československých a spojeneckých letců a paradesantní brigády je věnovaná 60. výročí jejich bojů ve 2. světové válce. Trvalá přenosná expozice dokládá originálními dobovými snímky a dokumenty protifašistický odboj Čechů a Slováků na východní frontě, především v SNP, Karpatech a v Moravsko-ostravské operaci.

Výstava také zaznamenává mezinárodní účast příslušníků 32 národů a národností v SNP a vojenskou pomoc povstání ze strany spojeneckých mocností. Zvláštní pozornost věnuje vzniku a bojům čs. letectva, paradesantní brigády a zejména 1. čs. smíšené letecké divize na různých úsecích východní fronty. Mobiliář expozice tvoří 25 panelových konstrukcí s 390 snímky, 35 modely letadel a dokumenty. Množství schémat, mapy cílů a barevná identifikace v jazyce českém, slovenském, ruském a anglickém umožňuje návštěvníkům rychle se orientovat v dané problematice. Rádi bychom přiblížili slovy a několika obrázky výstavu těm, kteří ji neměli možnost navštívit.

Mnichovská zrada Vojenská expanze hitlerovského Německa uvrhla svět do nejstrašnějšího kataklyzmatu 20. století, jemuž padly za oběť miliony lidských životů. Jedním z prvních mocenských snah Německa bylo Československo. Mnichovská dohoda z 29. září 1938, která byla bezohledným diktátem čtyř mocností vůči Československu, uzavřela celou první kapitolu československých dějin. Československo, jak ho vytvořila Versailleská mírová smlouva po 1. světové válce, tím zaniklo, a co z něho zbylo, představovalo takzvanou druhou republiku, která se od 19. listopadu nazývala Česko-Slovensko. Podmínky mnichovské dohody, které Československo 30. září 1938 přijalo, jej hluboko zasáhly, a nejen územním poničením. Měly za následek jeho vnitřní přetvoření, které znamenalo i konec československé demokracie. Po půlroční existenci tzv. druhé republiky došlo v polovině března 1939 k její likvidaci. V režii Berlína byl na Slovensku vyhlášen samostatný stát, celou Podkarpatskou Rus i část východního Slovenska obsadila armády horthyovského Maďarska. Zbývající území Čech a Moravy okupovali nacisté, kteří je 16. března 1939 výnosem A. Hitlera začlenili jako Protektorát Čechy a Morava do Velkoněmecké říše. Nový státní útvar byl zbaven vlastní armády a zahraničního zastoupení, v oblasti společenského, politického, hospodářského a kulturního života nahradily demokratická práva totalitní režim a tzv. vůdcovský princip. Nacisté se snažili co nejrychleji zapojit ekonomiku protektorátu do svých služeb a zcela ji podřídit válečným cílům. A pro budoucnost chtěli cílevědomou germanizační politickou zčásti asimilovat, zčásti fyzicky likvidovat český národ a české země beze zbytku „vtělit“ do Říše. I pro slovenský národ byla závislost na hitlerovském Německu faktem, který v blízké

1/7


budoucnosti musel nutně vést k neštěstí a zkáze. Proto přimknutí k protihitlerovské koalici, v níž významné místo po 22. červnu 1941 zaujal Sovětský svaz, bylo pro naše národy historickou nezbytností.

Slovenské národní povstání Odboj na Slovensku, vrcholící Slovenským národním povstáním, neměl jen vojenský význam. Řešil také národní dilema: jasně deklarovat, že přes existenci „samostatného“ slovenského státu v době fašistického útlaku je slovenský národ pro dílo obnovy a upevnění Československa. Do SNP se zapojili příslušníci 32 národů ze čtyř kontinentů v počtu 8400 osob. Účastnili se bojů v různých partyzánských jednotkách, do kterých přicházeli ze zajateckých, pracovních a koncentračních táborů z Polska, Německa, Maďarska a Rakouska. Celkem bylo v povstání zapojeno 60 000 vojáků, 20 000 partyzánů, 40 000 příslušníků závodních a národních revolučních výborů. Z jiných národů bojovalo v SNP přibližně 3000 sovětských občanů, 2000 Čechů, 700 Maďarů, 250 Francouzů, 200 Němců, 100 Poláků, 80 Jugoslávců, 50 Američanů a Angličanů, 50 Rumunů, 40 Bulharů a dalších.

Pomoc spojenců Za povstání působily při velitelství 1. čs. armády na Slovensku tři vojenské mise spojeneckých mocností: Sovětská mise 1. ukrajinského frontu pod velením mjr. Ivana Ivanoviče Skripky-Studentského, Americká vojenská mise v čele s por. Jamesem Holtem Greenem, Britská vojenská mise vedená mjr. Seymourem. Vojenskou materiální pomoc poskytl Sovětský svaz. Přímou pomoc povstání zabezpečoval 5. Orelský bombardovací sbor sovětského letectva vzdušným mostem. V období od 4. 9. do 24. 10. 1944 uskutečnil 1199 letů a dopravil na povstalecké území 1928 osob a 639,1 tuny materiálu. Letadla letectva USA Boeing B-127, B-17G Flying Fortress ze 483. bombardovací skupiny dopravila z italské základny v Bari na letiště Tri Duby 17. 9. a 7. 10. 1944 celkem 24 tuny vojenského materiálu. V rámci britské pomoci v operaci „Manganese Windproof“ shodila v prostoru Tri Duby posádka letadla Halifax ze 148. perutě RAF v noci z 19. na 19. 9. 1944 kontejnery s radiomateriálem, zdravotnickými potřebami a vysadila čtyřčlennou skupinu SOE. Celková hmotnost výsadku byla 1680 kg. S britskou misí přiletěla také skupina Amsterdam, složená ze židovských dobrovolníků, vedených Chaivou Reikovovou.

Československé letectvo v SSSR Historie čs. leteckých jednotek v SSSR tvoří zvláštní kapitolu dějin, protože vznikla za velice zajímavých a složitějších podmínek než pozemní jednotky. Po rozbití Československa v roce 1939 směřovaly cesty mnoha letců na východ, zejména do Polska a Sovětského svazu, odkud byli v letech 1939-1941 odsunuti na Západ, kde zakotvili v Britském královském letectvu. Vybudovat čs. letecké jednotky v SSSR do léta 1943 nebylo reálné. Umožnil to až obrat ve válečné situaci na rusko-německé frontě a vítězný nástup sovětské armády. Sladěním zájmů čs. exilové vlády v Londýně, čs. vojenské mise v Moskvě a vrchního velení Rudé armády vznikl

2/7


prostor pro její realizaci, a to za předpokladu, že bude k dispozici vycvičený letecký personál. V září 1943 bylo vrchní velení Rudé armády ochotno poskytnout pro vytvoření letecké jednotky potřebný materiál včetně 32 letounů i pozemního leteckého personálu za podmínky, že vycvičené piloty dodají čs. letecké jednotky z Velké Británie. Zároveň však také začal výcvik leteckých odborníků z náhradního praporu: 25 pilotů se připravovalo v sovětské pilotní škole ve Vjaznikách, 10 leteckých mechaniků ve Volsku, 90 mužů z řad 1. čs. armádního sboru procházelo základním leteckým výcvikem v Telavi. V lednu 1944 bylo z RAF uvolněno 20 stíhačů a jeden důstojník pozemní letecké služby, které vybralo čs. exilové ministerstvo obrany. V tomto období, po Vánoční dohodě v roce 1943, začaly na Slovensku ilegální přípravy na ozbrojené vystoupení vyúsťující v celonárodní povstání. V Banské Bystrici působila pevně organizovaná skupina důstojníků v čele s pplk. J. Golianem, která připravovala povstání po vojenské stránce. Organizační strukturu povstalecké armády tvořilo šest taktických skupin a jedna skupina letecká pod krycím názvem Kollár. V organizování leteckých příprav sehrál rozhodující úlohu mjr. gšt. J. Tóth, který prosadil novou koncepci: přesun části letecké výstroje a výzbroje pro potřebu branců povolaných do Letecké školy v Banské Bystrici do Hájník u Zvolena, kde bez německého zásahu mohl výcvik probíhat. Paralelně s činností mjr. gšt. Tótha po linii mjr. letectva O. Ďumbaly a stotníka let. Kubicy probíhaly postupně od jara do léta 1944 ilegální přípravy na letišti Tri Duby. Pro nedostatek letounů se některé letecké jednotky zapojily do povstání jako pěší. V rámci celé letecké skupiny spolu bojovalo celkem 3449 mužů, z toho jednotky letecké skupiny povstalecké armády, včetně 1. čs. samostatného stíhacího leteckého pluku škpt. F. Fajtla po jeho příletu ze SSSR dne 17. 9. 1944, dosáhly počtu 954 osob.

Bojová činnost Kombinované letky Po projevu gen. F. Čaltoše dne 29. 8. 1944 v 19.05 hodin, v němž oznámil příchod německých okupačních jednotek na Slovensko, byli všichni příslušníci letiště Tri Duby uvedeni do nejvyšší bojové pohotovosti. Velitelem letiště byl stotník let. Belo Kubica a jeho zástupcem npor. let. M. Šinglovič. Na letišti se již v prvních dnech povstání soustřeďovali letci z různých částí Slovenska, a tak také zde vznikla povstalecká Kombinovaná letka, která se významně zapsala do historie SNP jako první letecká jednotka na území Slovenska, která bránila vzdušný prostor nad celým povstaleckým územím. Letka, jejímž velitelem byl npor. let. M. Šinglovič, byla sice vyzbrojená zastaralou technikou, ale proti nepřátelské přesile poskytovala významnou pomoc a podporu pozemním jednotkám povstaleckého vojska. Měla 29 pilotů, 15 pozorovatelů, 30 technických a leteckých mechaniků a dalších. K dispozici měla 13 bojových letounů, z toho devět bojeschopných, mimo školních, dopravních a průzkumných. Současně s funkcí stíhacího a bombardovacího letectva vykonávala letka také průzkumné a kurýrní lety ve prospěch obklíčených a odříznutých jednotek na Oravě. Bez naváděcího a kontrolního systému dokázali letci ve vzdušných soubojích sestřelit sedm nepřátelských letounů. Na zemi poškodili tři německé Ju 87. Často způsobili nepříteli ztráty při útocích na pozemní cíle, vykonávali celou řadu průzkumných a spojovacích letů, jejichž význam se vymyká statistickému hodnocení. Při bombardování letiště Tri Duby německou luftwaffe zahynuli dva piloti a 21 příslušníků letky. Činnost letky neskončila odletem velitele letiště ani velitele letky a dalších jejích příslušníků do SSSR. Velení letky i funkci velitele letiště převzal npor. V. Kriško. Navzdory zredukovanému

3/7


počtu plnili letci všechny činnosti a bránili Tri Duby až do 25. 10. 1944, kdy se přemístili na Donovaly, odkud se ráno 28. 10. vydali na partyzánský způsob boje do hor, ve směru na Kozí hřbet. V SNP vykonali letci Kombinované letky celkem 350 operačních letů v trvání 460 hodin. Kromě operační činnosti se létající personál intenzivně podílel na budování vzdušného mostu mezi letišti na území SSSR a letištěm Tri Duby, kterým proudila vojenská materiální pomoc SNP.

Stíhači v SSSR Po skončení výcviku čs. letci z RAF vytvořili 128. československou samostatnou peruť. Za den jejího vzniku byl označen 3. květen 1944, kdy českoslovenští piloti na letišti Ivanovo poprvé vzlétli na sovětských strojích La-5FN. Dne 18. května 1944 přelétla peruť na letiště Kubinka, kde koncem měsíce dokončila pilotní výcvik. Letecký pozemní personál tvořili příslušníci Rudé armády. Dnem 1. června 1944 byl zřízen 1. čs. samostatný stíhací letecký pluk v SSSR. Protože se zpozdil výcvik frekventantů ve Vjaznikách, kteří měli doplnit předepsané stavy, byl pluk organizovaný do dvou perutí s celkovým počtem 22 pilotů a 22 stíhacích letounů La-5FN. Podřízen byl sovětské 2. letecké armádě (2. LA) genplk. S. A. Krasovského, bojující v rámci 1. ukrajinského frontu v prostoru Proskurov. Jeho velitelem se stal škpt. let. F. Fajtl, zástupcem škpt. let. J. Klán. Ve dnech 20. – 22. 7. 1944 se příslušníci pluku přesunuli na letiště Proskurov. Zde se dozvěděli o vypuknutí SNP a na vlastní žádost a po schválení velením 2. LA zasáhl jejich pluk významně do bojů v SNP. Operačně působil v týlu nepřítele z letiště Zolná a později i z letiště Tri Duby až do 25. 10. 1944. Pluk chránil vzdušný prostor nad povstaleckým územím, podporoval pozemní jednotky, ničil nepřátelské pozemní cíle a plnil také úkol daný osobně gen. R. Viestem: všestranně podporovat ze SSSR letecky přesunované jednotky 2. čs. paradesantní brigády a udržet stůj co stůj letiště Tri Duby. Pluk měl v operační činnosti 22 stíhaček La-5FN, 22 stíhacích pilotů a 84 příslušníků pozemního personálu. Za téměř čtyřicetidenního působení pluku na povstaleckém území sestřelili stíhači devět nepřátelských letounů, pravděpodobně ještě další tři a vážně poškodili sedm letadel ve vzdušných soubojích. Na zemi zničili šest letounů německé luftwaffe. O bojové produktivitě pluku svědčí i množství úspěšných zásahů na pozemní cíle. Při náletech na pozemní cíle zahynuli tři piloti, další pilot pluku por. Borovec padl v pozemních bojích s nepřítelem v horách. Spolu sním padli i mladší lejtěnant (podpor.) Medveděv a staršina Šapošnikov. Pluk celkem uskutečnil 563 operačních letů v trvání 376 hodin a 10 minut. První čs. samostatný stíhací letecký pluk právě tak jako Kombinovaná letka vedl bojovou činnost v SNP až do 25. 10. 1944. Na rozkaz sovětského velení a z rozhodnutí velitelství letecké skupiny Kollár přeletělo 11 letounů pluku a letu schopné letouny KL na sovětskou stranu. Pozemní sledy obou jednotek přešly na partyzánský způsob boje do hor. Po návratu pluku do SSSR probíhalo po reorganizaci a doplnění jeho další nasazení v rámci 1. čs. smíšené letecké divize.

Parašutisté v bitvě o Karpaty a v SNP Významnou jednotkou, která byla budována na území SSSR, byla 2. čs. paradesantní brigáda, první takticko-operační výsadková jednotka v historii čs. armády. Zformovala se v Jefremově

4/7


(Tulská oblast) v lednu 1944. Tvořili ji příslušníci první slovenské pěší divize, kteří u Melitopolu v počtu 2807 vojáků a důstojníků přešli dobrovolně na sovětskou stranu, a příslušníci záložního útvaru vyslaného z Buzuluku. V prosinci 1943 v táboře Usmani (Voroněžská oblast) vznikl pluk slovenských dobrovolníků, který byl v lednu 1944 přesunut do Jefremova. Z pluku se začala formovat vojenská jednotka v čele s velitelem pplk. V. Přikrylem. Den vydání prvního rozkazu velitele brigády 19. 1. 1944 v Jefremově je současně dnem vzniku 2. čs. paradesantní brigády v SSSR. Začátkem dubna 1944 doplnili řady příslušníků brigády volyňští Češi z vesnic a měst osvobozených sovětskou armádou na Ukrajině. Od 1. 2. do 15. 4. 1944 prošla brigáda tvrdým výcvikem, v němž absolvovala 16 500 seskoků s úrazovostí nepřesahující jedno procento. Od 30. 4. do 17. 5. 1944 se brigáda postupně přesunula do Proskurova a následně do Przemyšlu, kde jí byl 4. září vydán rozkaz k nástupu na určený úsek karpatského frontu. Tehdy měla brigáda 2933 osob. Vzdálenost 128 km na bojový úsek do Karpat překonala brigáda pěšky za 48 hodin. Bez odpočinku postupně vystřídala 121. střeleckou divizi a převzala 20 km široký úsek na čáře Haczow-Sanoczek na levém křídle 38. sovětské armády, kde sehrála významnou úlohu v souvislosti s přenesením hlavního úderu z centra na levé křídlo 38. armády. V době 11. – 19. září 1944 brigáda prolomila tři dobře vybudovaná a urputně bráněná nepřátelská postavení, pronikla do hloubky 12 km a osvobodila 12 polských obcí. Utrpěla však značné ztráty: 143 mrtvých, 438 raněných a 49 nezvěstných. Její stav se snížil o 630 mužů. Po bojích v Karpatech se parabrigáda soustředila 22. 9. 1944 v Kroščenku k přípravě odletu na pomoc SNP. V té době měla brigáda v bojové pohotovosti 2144 příslušníků. Přesun se uskutečnil postupně od 25. 9. do 15. 10. 1944. Jednotky brigády byly nasazovány na nejtěžší úseky bojů u Jalné, Kozelníku, Dobré Nivy, Pliešovcu, Sásy a Detvy a v ústupových bojích u Brezna, Šalkové, Sliače, Badína, v Moštenické dolině, na Kozím hřbetu. S jejím jménem jsou spojena místa bojů na Solisku, Lazisku, v Krpáčové, Dolní Lehotě, Mýtě pod Ďumbierom a také osvobození Čierneho Balogu. Po vojenské stránce vnesla brigáda do povstaleckých bojů ofenzivní chápání boje, dokázala, že i s relativně malými silami lze dosáhnout vynikajících bojových úspěchů a že i přes několikanásobnou převahu nepřítele je možno docílit významných výsledků na každém svěřeném úseku. 28. 10. 1944 vydal velitel parabrigády rozkaz k přesunu přes Kečku-Kozí hřbet na Prašivou. Tímto dnem přešla brigáda na partyzánský způsob boje, v němž pokračovala až do samotného konce války.

Letci v Moravsko-ostravské operaci Myšlenka vybudovat vyšší čs. leteckou jednotku v SSSR se začala uskutečňovat v druhé polovině roku 1944. Tehdy již byly zkušenosti z činnosti a bojů povstalecké Kombinované letky a 1. čs. stíhacího leteckého pluku „Zvolenského“ v SNP, probíhal výcvik 25 pilotů v pilotní škole ve Vjaznikách, 90 osob z 1. čs. armádního sboru přicházelo k základnímu leteckému výcviku v Telavi a 10 leteckých mechaniků ve Volsku. Dále do SSSR přeletěla Skupina vzdušných zbraní, základ slovenského vojenského letectva. Začátkem října 1944 byla do SSSR odsunuta skupina letců, kteří bojovali v SNP jako pěšáci, a další letci ze Slovenska, kteří přeletěli na sovětskou stranu jednotlivě. Po soustředění všech letců, kteří se po přeletu na sovětskou stranu dostali do pásma 1. ukrajinského frontu, který podporovala 2. letecká armáda, její velitel genplk. S. A. Krasovský souhlasil s okamžitým přecvičením jedné stíhací a jedné bitevní letky určených na pomoc SNP.

5/7


Vyšší letecká jednotka v SSSR se na základě souhlasu vrchního velení Rudé armády, v souladu s rozhodnutím čs. exilové vlády v Londýně a za podpory spojenců formovala již v rámci Čs. letecké skupiny v SSSR, vzniklé ve druhé polovině roku 1944 a podřízené velitelství 2. LA genplk. Krasovského. Zahrnovala všechny čs. letecké jednotky a složky včleněné do organizační struktury 2. LA. Velitel 2. LA dostal za úkol zabezpečit materiálně-technické vybavení, dokončit výcvik a přecvičení na sovětskou leteckou techniku. Výcvik probíhal v prostoru Przemyšl: 1. čs. slp na letouny La-5FN (letiště Przeworsk), 2. čs. slp na letouny La-5FN (letiště Przemyšl) a 3. čs. bilp na letouny Il-2m3 (letiště Stubno), a to i za velmi nepříznivých povětrnostních podmínek. Štáb 2. LA rozhodl dne 1. 11. 1944 o reorganizaci, resp. vzniku 1. čs. stíhacího leteckého pluku (velitel mjr. F. Fajtl), 2. čs. stíhacího leteckého pluku (velitel mjr. I. Haluzický) a 3. čs. bitevního leteckého pluku (velitel mjr. M. Guljanič). S postupem fronty přešla Čs. letecká skupina dnem 7. 12. 1944 do podřízenosti sovětské 8. LA genpor. Ždanova. Zde z rozhodnutí generálního štábu byl dán souhlas k organizaci čs. letecké divize o třech plucích, skládající se z velitelství divize a tří leteckých pluků s příslušnými jednotkami. Velením byl pověřen pplk. L. Budín, zástupcem mjr. let. J. Trnka. Vznikem 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR se zintenzívnila i příprava štábu divize a bojová připravenost pluků k aktivní účasti v bojích za přímé osvobození Československa. V dubnu 1945 došlo k přesunu blíže k frontě, kde se letcům divize jako největšímu seskupení čs. letců bojujících v zahraničí dostalo cti bojovat na jednom z nejdůležitějších směrů v určeném bojovém prostoru Moravsko-ostravské operace. Tento den, 14. duben, patří k nejvýznamnějším mezníkům v historii divize.

Na frontě Z polního letiště Poremba, vzdáleného od linie fronty jen 18 km, směřovaly na bojiště první vlny bitevních a stíhacích letounů. Bojová činnost divize spočívala v podpoře a ochraně vojsk za přímé součinnosti s nimi a v taktickém průzkumu. Od svítání do setmění čs. letci neúnavně napadali zuřivě se bránícího nepřítele a pomáhali tak vojskům sovětské armády a 1. čs. tankové brigádě v postupu vpřed. Nepřítel se úporně bránil, za podpory mohutné protiletadlové palby kladl přímo fanatický odpor. Prostor Moravské Ostravy a přístupy k ní bránilo na 50 německých baterií protiletadlového dělostřelectva a na 200 letounů Fw 190 a Me- 109 chránilo bojovou sestavu nacistických vojsk. Letci divize prováděli bitevní údery v taktické hloubce nepřátelské obrany ve skupinách 6 – 8 letadel Il-2m3 tak, že zatímco se jedna skupina vracela z bojiště, druhá, chráněná stíhači 1. slp, startovala na svůj úkol. Den co den rostl počet uskutečněných letů a vyšplhal se i přes stovku. Například 15. dubna bylo provedeno 107 operačních vzletů a stíhač rtn. Kostík v souboji poškodil Fw 190. Dne 16. dubna bojová činnost čs. letců ještě zintenzívnila. S úspěchy rostl i bojový elán letců. Na letounu Il-2 palubní střelec rtn. R. Husman, ač sám raněn, sestřelil jeden Fw 190. Rovněž kpt. Koza v těžkém, nerovném souboji se čtyřmi Me- 109 jeden poškodil a sám byl střelbou dalšího zasažen. Boj si vyžádal i oběti. Letoun Il-2 s osádkou rtm. Slatinský – pilot a des. Bilka – střelec byl 19. dubna zasažen hustou palbou protiletadlového dělostřelectva. Letoun se v plamenech zřítil a na zemi shořel. Z posledního letu nad Ostravou před jejím osvobozením se nevrátil na základnu pilot rtn. Gucman. Zasažen PLD přelétl v hořícím letounu linii fronty, ale při přistání vybuchla benzinová nádrž a pilot, který již neměl dost sil vyprostit se z kabiny, uhořel. Střelec des. Valko vyvázl s těžkým zraněním. Zahynulo devět letců divize. Dva z

6/7


nich, Slatinský a Bilka, spočinuli v rodné zemi. Minka, Mudroň, Gucman, Vaculík, Síč, Chromek a Markech jsou pochováni na hřbitovech v příhraničí Polské republiky. Zátěž osádek, létajících na frontu 3 – 4x denně, byla značná. O nic menší nebyla ani zátěž letecko-technického personálu. Až 40 % letounů se vracelo z boje na základnu značně poškozených silnou nepřátelskou protiletadlovou palbou. Letouny se musely i za mrazivého počasí opravovat venku a znovu připravovat k nasazení do boje. Poslední bojovou akcí byl 2. května 1945 nálet bitevníků na nádraží v Těšíně (sedm bojových vzletů). Poprvé byla nad cílem použita automatická fotokamera a pořízeny snímky. Divize provedla 587 operačních vzletů v trvání 504 hodiny mimo lety uskutečněné ve prospěch 8. LA. Osvobozením Ostravy a Těšína skončila operace, která měla za cíl osvobodit moravsko-ostravský průmyslový region a urychlit kapitulaci německých vojsk, a která v bojích o osvobození vlasti přímo na její půdě byla jednou z nejtěžších. V uznání bojových zásluh byla 1. čs. smíšená letecká divize v SSSR třikrát citována v rozkazu vrchního velení Rudé armády za dobytí Opravy, Ostravy a Těšína a navržena k vyznamenání.

Návrat do vlasti Osvobozením Nového Jičína sovětskými vojsky 9. 5. 1945 skončily boje i pro 1. čs. smíšenou leteckou divizi v SSSR a její bojové nasazení ve 2. světové válce. Počínaje 10. květnem se všechny tři její pluky přesunuly na půdu osvobozené vlasti na letiště Albrechtičky (dnešní Mošnov), kde byly provedeny přípravy k přesunu divize do Prahy. Ten se uskutečnil 14. května 1945 (letiště Kbely a Letňany). Pozemní sledy divize dorazily do Prahy 22. 5. 1945. Společně s nimi se přesunul i 2. čs. stíhací pluk z Balice, v němž k 1. 5. 1945 ukončilo bojovou přípravu 23 letců. Národ by nikdy neměl zapomenout na to, co se dělo v letech války. Bojové vystoupení letců a 2. čs. paradesantní brigády na východní frontě a území okupované vlasti stále ještě čeká na své objektivní historické zhodnocení. Jeho účastníci, z nichž nemálo po útrapách válečných prožilo i mírové, propouštění z armády, nezákonný postih a věznění, si to nezaslouží. Zatímco oni, a naši váleční veteráni vůbec, neváhali dát pro svou vlast v sázku i oběť krve, vlast k nim není tak velkorysá a zůstává jim mnoho dlužná.

Doc. Ing. Ján Daňko, CSc. Foto: VHÚ Praha, HM SNP Banská Bystrica, VHÚ Trnava, archiv Sdružení čs. zahraničních letců – Východ, osobní archivy Antonína Droppy, Jána Daňka, Vladimíra Švárného

7/7

Českoslovenští letci na východní frontě - Historicky Kaleidoskop - Historicky Kaleidoskop Pondělí, 25 Leden :25

Recommend Documents