GENERALI TOP TALENT 2007

GENERALI TOP TALENT 2007

Návrh koncepce penzijní reformy v ČR

Jan Krejsa


ÚVOD.................................................................................................................................................... 3 NUTNOST REFORMY....................................................................................................................... 4 Demografický vývoj ......................................................................................................................... 4 Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí................................................................................... 5 Mezinárodní závazky....................................................................................................................... 6 IDEÁLNÍ DŮCHODOVÝ SYSTÉM? ............................................................................................... 7 Finanční udržitelnost a soběstačnost.............................................................................................. 7 Záchytná síť...................................................................................................................................... 8 Vztah mezi výší důchodu a výší příspěvku .................................................................................... 8 Diverzifikace rizik ............................................................................................................................ 8 Jednoduchost a efektivnost ............................................................................................................. 9 Motivace k setrvání na pracovním trhu......................................................................................... 9 Neutralita ........................................................................................................................................ 10 DŮVODY K PŘECHODU KE KAPITÁLOVÉMU SYSTÉMU .................................................. 11 Neschopnost průběžně financovaných důchodových systémů vyrovnat se s nepříznivým demografickým vývojem ............................................................................................................... 11 Odlišná citlivost na rizika.............................................................................................................. 12 Efektivita kapitálového systému ................................................................................................... 12 Nízká závislost důchodu na výši příspěvku ................................................................................. 13 Nestabilita průběžně financovaných důchodových systémů v rámci jednotného trhu ........... 15 NAVRHOVANÝ DŮCHODOVÝ SYSTÉM ................................................................................... 16 Druhy vyplácených důchodů – invalidní a pozůstalostní ........................................................... 16 Invalidní důchody......................................................................................................................... 16 Pozůstalostní důchody.................................................................................................................. 17 První pilíř – rovný důchod ............................................................................................................ 17 Výše důchodu ............................................................................................................................... 18 Výše pojistného ............................................................................................................................ 18 Vyměřovací základ u OSVČ ......................................................................................................... 19 Doba pojištění, minimální a maximální....................................................................................... 21 Náhradní doby.............................................................................................................................. 22 Druhý pilíř – mzdová složka ......................................................................................................... 23 Povinné nebo dobrovolné přispívání ........................................................................................... 23 Soukromé nebo státní fondy ......................................................................................................... 24 Podoba fondů ............................................................................................................................... 25 Regulace administrativních nákladů............................................................................................ 26 Společné pojistné.......................................................................................................................... 27 Třetí pilíř?....................................................................................................................................... 27 Modifikace důchodů v závislosti na počtu dětí ............................................................................ 28 Stropy pojistného ........................................................................................................................... 29 VÝSLEDNÉ PARAMETRY............................................................................................................. 31 ZAVEDENÍ A NÁKLADY REFORMY.......................................................................................... 33 ZÁVĚR................................................................................................................................................ 35 Použitá literatura ............................................................................................................................... 36

Jan Krejsa

2

GENERALI TOP TALENT 2007 ÚVOD Reforma penzijního systému v České republice patří mezi nejskloňovanější politická a ekonomická témata a představuje bezesporu jednu z nejdůležitějších společenských a ekonomických výzev s dopady na několik následujících generací. Velmi často jsou používány termíny jako stárnutí populace, udržitelnost a krize penzijního systému, reforma, politický konsensus nebo rostoucí deficit. Většina komentářů a analýz vztahujících se k důchodovému systému se shoduje na skutečnosti, že český důchodový systém je ohrožen nepříznivým demografickým vývojem, s nímž se současný důchodový nebude bez zásadní reformy schopen vyrovnat. Cílem této práce je navrhnout přijatelnou reformu penzijního systému v České republice v návaznosti na zadání studentské soutěže Generali Top Talent. Podoba takového systému by měla vycházet především z těchto zásad: zajistit finanční udržitelnost penzijního systému, penzijní systém zjednodušit a zefektivnit, zvýšit závislost důchodu na výši příspěvku a snížit rizika systému. Při zpracování práce byla použita zejména metoda komparativní, systémová a kauzální analýza a finanční modelování.

Jan Krejsa

3

GENERALI TOP TALENT 2007 NUTNOST REFORMY Na úvod se pokusím stručně načrtnout nejdůležitější důvody, které prokazující nutnost reformy důchodového systému. Nejdůležitějším z nich je nepříznivý demografický vývoj, který je příčinou dlouhodobé finanční neudržitelnosti důchodového systému. Podpůrným důvodem pro reformu nebo přinejmenším korekci důchodového systému je legislativa Evropské unie v současnosti připomenutá nedostatečnou implementací směrnice o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění. Demografický vývoj S ohledem na udržitelnost penzijního systému je demografický vývoj České republiky označován za mimořádně nepříznivý. Problémy spojené s demografickým vývojem spočívající zejména v prudkém poklesu porodnosti a naopak prodlužování očekávané délky dožití. Zatímco v roce 1975 se pohybovala porodnost okolo 1,9 a k této hodnotě se přibližovala i v roce 1991, v devadesátých letech došlo k pozoruhodnému poklesu; v roce 1996 činila porodnost 1,2 a v roce 2000 dosáhla pouhých 1,14, což je výrazně pod mírou považovanou nutnou k prosté reprodukci ve výši 2,1.1 Očekávaná délka dožití se od roku 1970 do počátku devadesátých let pohyboval okolo 70 let, ale do současnosti vzrostla o více než 5 let a předpokládá se její další nárůst.2 Důsledky nízké míry porodnosti a rostoucí očekávané délky dožití zobrazují následující grafy struktury populace podle věkových skupin: Struktura populace podle věkových skupin

Sruktura populace podle věkových skupin v roce 2050

60 50

%

40

18,7

29,9

30 20 10

12,7

38,6

0 2003

2010 0 - 19

2020

2030

20 - 54

2040 55 - 64

2050 65 -

2065

0 - 19

20 - 54

55 - 64

65 -

Pramen: B.Burcin a T.Kučera: Prognóza populačního vývoje České republiky na období 2003 – 20653

Z uvedených grafů je zřejmý výrazný nárůst podílu věkové skupin nad 65 let a pokles podílu věkové skupiny 20- 54 let. V roce 2050 tento vývoj znamená, že v pracovní věku (skupina 20 – 54 a 55 – 64) let) bude pouze polovina populace, což může produkovat značný tlak na finanční udržitelnost důchodového a celého sociálního systému.4 Promítneme-li aktuální demografický vývoj do skutečného počtu nových důchodců a celkového počtu důchodců je i z velmi krátké časové osy patrný nárůst osob pobírající starobní penze.

1

OECD: Ageing and Employment Policies, Czech Republic, str. 31 OECD: Ageing and Employment Policies, Czech Republic, str. 31 3 Obdobné údaje v prognóze ČSÚ, viz doprovodný materiál výkonného týmu Demografie 4 Grafy zahrnují i prognózovanou migraci, kterou jsem vzhledem k přibližně konstantnímu vývoji v textu opomenul. 2

Jan Krejsa

4

GENERALI TOP TALENT 2007 Celkový počet důchodců

Počet nových důchodců 1 600 000 120 000

1 400 000

100 000

1 200 000 1 000 000

80 000

800 000

60 000

600 000

40 000

400 000

20 000

200 000 0

0 2000

2001

2002 Muži

2003 Ženy

2004

2005

2000

2006

2001

2002 Muži

Celkem

2003 Ženy

2004

2005

2006

Celkem

Pramen: Důchodové statistiky ČSSZ, vlastní výpočty

Trend se bude v následujících letech ještě prohlubovat, protože důchodového věku budou dosahovat silné poválečné ročníky. Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí Udržitelnost veřejných financí v současnosti úzce souvisí s demografickým vývojem, neboť zejména ve státním rozpočtu se zvyšuje podíl mandatorních výdajů, mezi nimiž dominují výdaje na důchodové zabezpečení. Stávající důchodový systém nemá nástroje, jimiž by se dokázal vyrovnat s nepříznivým demografickým vývojem naznačeným výše. Uvedená fiskální neudržitelnost je patrná zejména z analýzy dosahovaného deficitu v prognózovaném období.5 Podle výpočtů by měl důchodový systém do roku 2023 vykazovat mírné přebytky, nicméně v dlouhodobém horizontu by nereformovaný důchodový systém vytvářel deficit na úrovni 4-5% HDP ročně, což představuje kumulovaný dluh cca 110% HDP v roce 2065.6 Saldo důchodového systému

Kumulované saldo důchodového systému

1

20

0

0 -20

-1 %

%

-40

-2

-60

-3 -80

-4

-100

-5

-120

2005 2010 2015 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050 2055 2060 2065

2005 2010 2015 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050 2055 2060 2065

Pramen: Popis základní varianty

Porovnáme-li uvedené údaje s maastrichtskými kritérii, je zřejmé, že Česká republika by v důsledku rostoucího salda měla značné problémy s dodržením přinejmenším dvou kritérií, podle nichž schodek veřejných rozpočtů nesmí v běžném roce přesáhnout 3 % HDP a veřejný dluh nesmí přesáhnout 60 % HDP. 5

Výkonný tým: Popis základní varianty, Předpokladem těchto výsledků je stabilní úroková míra a minimální zákonná valorizace důchodů. V případě dosažení uvedeného salda lze předpokládat, že úrokové sazby by se zvyšovaly s nárůstem rizikové prémie a klesajícího ratingu České republiky. Rovněž předpoklad minimální zákonné valorizace není příliš silný, neboť na základě politickým rozhodnutí docházelo v posledních letech ke zvyšování nad minimální úroveň. 6

Jan Krejsa

5


Mezinárodní závazky Bylo již uvedeno, že nepřijetí penzijní reformy zpochybňuje schopnost České republiky splnit maastrichtská kritéria, nicméně absence reformy může být považována za právní problém rovněž s ohledem na nedostatečnou transformaci Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/41/ES ze dne 3. června 2003, o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi. Právní předpisy členských států měly být upraveny do souladu s touto směrnicí do 23. září 2005. Uvedená směrnice vychází z pojetí jednotného vnitřního trhu ES v oblasti finančních služeb a jejím cílem je umožnit přeshraniční přístup k penzijnímu připojištění všem občanům členských zemí a současně zaručit zásady obezřetného dohledu nad těmito institucemi ve všech zemích EU.7 Nedostatečná implementace směrnice vede k absenci právního rámce upravujícího instituce penzijního pojištění běžně existující v členských státech EU a možnosti zaručované směrnicí, aby podniky na území České republiky přispívaly do penzijních institucí v jiných členských státech a aby penzijní instituce na území České republiky poskytovaly penzijní pojištění pro podniky v jiných členských státech Při zachování stavu chybějící implementace hrozí České republice přinejmenším tři okruhy žalob; žaloba na porušení Smlouvy, v řízení o předběžné otázce a na náhradu škody.8 Byť se otázka včasné a řádné implementace jedné směrnice může zdát jako podružná vhledem k předchozím důvodům, neměla by být evropská legislativa pouštěna ze zřetele, neboť v budoucnu lze očekávat další iniciativu na poli důchodových systémů.9

7

Tomášek M.: Penzijní reforma má podle EU i právní rozměr, www.ihned.cz Blíže viz. Tomášek M.: Penzijní reforma má podle EU i právní rozměr, www.ihned.cz 9 Viz kapitola Nestabilita průběžně financovaných důchodových systému v rámci jednotného trhu 8

Jan Krejsa

6

GENERALI TOP TALENT 2007 IDEÁLNÍ DŮCHODOVÝ SYSTÉM? Tuto kapitolu si dovolím uvést poněkud netradičně citátem: „Ideální důchodový systém a ideální reforma neexistuje.“ Tuto větu v různých variacích nalezneme v závěrečné zprávě tzv. Bezděkovy komise přinejmenším devětkrát.10 Znamená uvedené vyjádření, že je irelevantní, jakým způsobem bude provedena reforma důchodového systému, jaké parametry a jakým způsobem budou upraveny, nebo snad že je marné pokoušet se o jakoukoli reformu důchodového systému. Zcela jistě ne. Výkonný tým uvedenou formulací reagoval na skutečnost, že výhody každého důchodového systému jsou doprovázeny určitými nevýhodami,11 že životní cíle, zájmy a postoje všech lidí jsou natolik odlišné, že je nelze dokonale sladit.12 I přes uvedené tvrzení a závěry se pokusím formulovat rysy, které by měl „ideální“ důchodový systém splňovat. Obecné zásady by měly být přijatelné pro většinu populace, přestože ani případná shoda nad obecnými rysy „ideálního“ důchodového systému nezaručuje, že si různí lidé budou představovat splnění těchto rysů stejným způsobem.13 Formulace těchto zásad má proto význam především jako určitý korektiv a kontrola, zda se je podařilo naplnit navrhovaným systémem.14 Finanční udržitelnost a soběstačnost Samozřejmým předpokladem dlouhodobého fungování důchodového systému je jeho finanční udržitelnost. Pro splnění tohoto předpokladu by měl být důchodový systém zvolen v takové formě, aby nároky z důchodového systému neohrožovaly finanční stabilitu veřejných financí. Finanční udržitelnost důchodového systému je ale nedostatečným požadavkem. Důchodový systém by měl být především soběstačný, tzn. že důchodový systém by neměl být dotován finančními prostředky z jiného systému; veškeré výdaje důchodového systému by měly pokrývat příjmy, které se vyberou v rámci důchodového systému. Dotace do systému jsou přípustné pouze v situaci, kdy dochází k reformě systému, která může přinášet zvýšené transformační náklady. Výsledná podoba by měla být plánována takovým způsobem, aby byla schopná se vyrovnat demografickými, kapitálovými a dalšími riziky. Soběstačností důchodového systému je míněna rovněž „schopnost“ důchodového systému poskytnout takovou výši starobního zabezpečení, která zajistí slušnou životní úroveň; důchodový systém je v tomto pojetí soběstačný, pokud v převážné míře nenutí poplatníky spořit na důchod další formou mimo rámec důchodového systému. Vedle pozitivního vymezení soběstačnosti důchodového systému je vhodné postulovat i negativní vymezení – cílem důchodového systému by nemělo být řešení problémů ostatních sociálních a ekonomických systémů. Vliv důchodového systému na další sociální a ekonomické problémy může být zohledněn, ale důchodový systém jím nemůže být zatěžován.15 Tento postulát souvisí rovněž s níže uvedenou zásadou jednoduchosti. 10

Závěrečná zpráva, str. 3, 9, 12, 40, 50, 64, 65, 84 Závěrečná zpráva, str. 9 12 Závěrečná zpráva, str. 65 13 S určitou nadsázkou lze v této souvislosti předpokládat, že tři osoby, které by navrhovaly ideální důchodový systém na základě rysů, na nichž se shodly, by posléze prezentovaly čtyři odlišné varianty důchodového systému. 14 Obdobná kritéria pro posouzení důchodového systému viz. Hemmigs P., Whitehouse E.: ASSESING THE 2005 CZECH PROPOSAL FOR PENSION REFORM, 2006, str. 17 11

15

Viz. Špidla V.: Budoucnost odpovědné sociální politiky, Program 21, 4/2002, s. 2: „Úkolem důchodového systému je zajistit důchodové zabezpečení ve stáří a v uznaných situacích, což je případ invalidity. Nic jiného.“ nebo Havlíčková K:

Jan Krejsa

7


Záchytná síť Důchodový systém by měl všem osobám zjišťovat alespoň minimální životní standart, který by umožňoval uspokojování základních potřeb. Všechny osoby bez ohledu na výši příspěvků by měly mít minimální standart zajištěný záchytnou sítí tak, aby dávky poskytované z důchodového systému neklesaly pod hranici chudoby. Záchytná sít zaručuje, že starobní zajištění některých důchodců nemusí být financováno jinými systémy sociální zabezpečení a v tomto ohledu má být důchodový systém komplexní, tj. řešit starobní zajištění pro všechny zúčastněné osoby s různým sociálním postavením a nepřesouvat problémy spojené s důchodovým zabezpečením na jiné sociální systémy. Protože jde skutečně pouze o záchytnou síť, jejímž cílem je výhradně přerozdělení příspěvků16 ve prospěch důchodců s nízkými příjmy a ochrana před hmotnou nouzí, může být minimální výše důchodu stanovena na poměrně nízké úrovni tak, aby skutečně vyplácený důchod společně s dalšími složkami důchodového systému přesahoval hranice chudoby. Vztah mezi výší důchodu a výší příspěvku Pokud důchodový systém poskytuje všem osobám minimální životní standart prostřednictvím záchytné sítě, musí být určen způsob jak stanovit skutečnou výši důchodů. V drtivé většině17 případů je výše důchodu různými způsoby odvozována od výše příjmů v předdůchodovém věku. Je pochopitelné, že zejména v tomto ohledu se budou představy různých sociálních skupin o míře závislosti důchodu na výši příjmu diametrálně odlišovat. Uvedená otázka je v teorii řešena různými koncepcemi spravedlivého zdanění a přerozdělení.18 V tomto ohledu si dovolím ponechat otázku míry závislosti otevřenou a bližší názor bude prezentován v samostatné kapitole. Nicméně už v tuto chvíli lze uzavřít, že výši důchodu by měla nějakým způsobem záviset na výši předdůchodového příjmu, z něhož se odvozuje výše příspěvku do systému. Diverzifikace rizik Důchodový systém a pozice účastníků tohoto systému je charakteristická dlouhodobostí. Je zřejmé, že fungování důchodového systému je ohroženo různými riziky, příkladmo lze uvést riziko demografické, investiční nebo politické. Absence diverzifikace rizika zvyšuje zranitelnost důchodového systému, která může ohrožovat finanční stabilitu systému nebo sociální situaci důchodců. Diverzifikace rizik naopak zvyšuje stabilitu důchodového systému, které je dosaženo na úkor výnosu důchodového systému.19 V tomto ohledu je vhodné porovnat očekávání spojená s důchodovým systém s klasickým investičním trojúhelníkem tvořeným výnosností, rizikem a likviditou. Vzhledem k dlouhodobosti Penzijní reforma formou komplementární konverze, část Parametrické změny, II/ 2002: „Úkolem důchodového systému není řešit celospolečenské problémy jako nezaměstnanost, nutnost péče o bezmocné osoby, ekonomický růst apod. To je záležitost jiných systémů – sociálního, politiky zaměstnanosti. Tyto vmetky je třeba z důchodového systému odstranit.“ 16 Záchytná síť je výrazem redistribučního principu. 17 Výjimkou je tzv. rovný důchod („flat rate“), který je stanoven na nízké úrovni a výrazně akcentuje nedistribuční princip. Na druhou stranu však předpokládá individuální vytváření finančních zdrojů na důchodový věk, takže i takovém případě existuje vztah mezi důchody a příspěvky, byť není regulován důchodovým systémem. 18 Různé pojetí daňové spravedlnosti viz. Kubátová K.: Daňová teorie a politika, str. 101 a násl. 19 Závěrečná zpráva, str. 9.

Jan Krejsa

8

GENERALI TOP TALENT 2007 systému a poměrně striktnímu rozdělení na fáze, kdy se do systému přispívá a kdy se z něho čerpá, je přijatelná nízká likvidita „investovaných“ prostředků. Málokdo by rovněž od důchodového systému očekával výrazné zhodnocení „investovaných“ prostředků. Účastníci důchodového systému výměnou za nízkou likviditu a nízký výnos výrazně akcentují nízké riziko. K minimalizaci výše uvedených rizik je nezbytné si uvědomit, že průběžně a kapitálově financovanými systémy, stejně jako s dávkově a příspěvkově definovanými systémy jsou spojena odlišná rizika a výše těchto rizik. Z toho důvodu lze předpokládat, že minimalizaci rizik by přispěla kombinace odlišných systémů.20 Jednoduchost a efektivnost Jednoduchost a efektivnost jsou úzce propojené požadavky. S fungováním jednoduchého systému budou pravděpodobně spojeny nižší náklady, a to přímé i nepřímé. Jednoduchost však navíc umožňuje účastníkům systému snáze se dlouhodobě rozhodovat a dosahovat očekávaných cílů. Požadavek efektivnosti systému chápaný jako minimalizace nákladů důchodového systému pravděpodobně nevyvolává vážnější kontroverze. Nicméně naplnění tohoto požadavku může určovat výslednou podobu důchodového systému, neboť průběžně financovaný systém je zpravidla spojen s nižšími náklady než kapitálově financované systémy. Snaha o zvyšování efektivnosti systému prostřednictvím snižování nákladů proto může vést k úvahám o regulaci nákladů subjektů podílejících na se na fungování důchodového systému. Pojem efektivnosti se však neomezuje jen na minimalizaci nákladů, efektivitu jednotlivých systémů lze poměřovat výší příspěvků, které musí poplatník zaplatit, aby dosáhl určité výše důchodu. Efektivnost důchodového systému však může být posuzována i z odlišného pohledu. Přestože jsem výše uvedl, že cílem důchodového systému by nemělo být řešení dalších společenských, „nepenzijních“ cílů, lze za efektivní považovat takový systém, který k řešení těchto cílů přispívá.21 Motivace k setrvání na pracovním trhu Motivace osob k setrvání na pracovním trhu a odložení pobírání důchodů má několik vzájemně provázaných důvodů. Prvním z nich je zachování finanční udržitelnosti důchodového systému. Důchodový systém, který by motivoval k předčasným odchodům do důchodu, by ohrožoval svou finanční stabilitu, a to zejména v případě průběžně financovaných dávkově definovaných systémů. Naopak vhodně nastavená motivace k pozdějším odchodům do důchodu může zvýšit finanční stabilitu důchodového systému. Nicméně v tomto ohledu je nutné si uvědomit, že hlavní motivací pro pozdější odchod do důchodu bude zvýšení důchodu, resp. obecně finančního přínosu spojeného s pozdějším odchodem do důchodu, který musí vynahradit kratší dobu pobírání důchodu, a proto nelze očekávat zásadní vliv na výdaje důchodového systému.22 Pozdější odchod do důchodu bude mít ale zásadní vliv na trh práce. Podle prognózy demografického vývoje bude spolu s nárůstem osob v důchodovém věku klesat počet osob v pracovním věku, a proto je velmi důležitý způsob, jakým důchodový systém motivuje k setrvání na pracovním trhu. Dostatečný počet zaměstnanců je nezbytný pro udržení hospodářské výkonnosti a ekonomického 20

V zásadě jde o obecný předpoklad diverzifikace investičního rizika, které je závislé na počtu investičních nástrojů a jejich vzájemné korelaci. 21 Např. je prokázáno, že kapitálově financovaný systém přispívá k tvorbě úspor v ekonomice a k rozvoji kapitálových trhů. 22 Naopak nevhodně nastavený systém, který umožňuje předčasné odchody do důchodu, může v průběžném systému zásadně zvýšit výdaje důchodového systému.

Jan Krejsa

9

GENERALI TOP TALENT 2007 růstu České republiky, a proto je motivace k setrvání na trhu práce v tomto ohledu důležitější než zajištění finanční udržitelnosti.23 Doporučení, jakým způsobem motivovat osoby k setrvání na trhu práce, přesahují téma této práce, a proto odkazuji na publikaci OECD, kde jsou podrobně zpracovány.24 Neutralita Neutralitou důchodového systému je míněno stejné zacházení s osobami, které se nacházejí v obdobné situaci. Z důchodového systémy by měly být odstraněny prvky, které zvýhodňují určitou sociální skupinu, přestože k tomu není závažný ekonomický nebo společenský důvod. Podmínkou pro dodržení zásady neutrality je, že bude existovat shoda na vymezení odlišných sociálních skupin a důvodů, které ospravedlňují odlišné zacházení s nimi. Zásada neutrality tedy nepopírá nutnost odlišného zacházení, neboli určité formy diskriminace, ale vyžaduje, aby bylo odlišné zacházení ospravedlněno závažnými důvody; v tomto ohledu zásada neutrality nezpochybňuje princip solidarity ani uplatňování redistribuce a vytvoření záchytné sociální sítě. Přesto má zásada neutrality neopomenutelný význam při přípravě reformy důchodového systému, neboť v důchodovém systému existují prvky odlišného zacházení bez přijatelného ospravedlnění. Příkladem může být např. poskytování vdovských a vdoveckých důchodů. Skutečnost, že některá osoba žila v manželském svazku, není dostatečným důvodem pro to, aby obdržela pozůstalostní důchod, na který nemají nárok osoby, které spolu žily společně bez uzavření manželství. Zásada neutrality má ovšem i další, pozitivní rovinu, která je v určitém ohledu obecnější formou postulované závislosti důchodu na výši příjmu. Neutrální důchodový systém by kromě odstranění diskriminací měl pozitivní formou zohledňovat příspěvky do systému, přičemž příspěvky nemusí být bezprostředně vymezeny pouze finančně.25

23

Dokladem může být studie nizozemské společnosti SEO, podle níž by mělo v roce 2050 chybět Česku na 1,5 milionu pracovníků, viz. Studie: ČR bude trpět největším nedostatkem pracovníků v EU, www.ihned.cz 24 OECD: Ageing and Employment Policies, Czech Republic, str. 14 a násl. 25 Viz. kapitola Modifikace důchodu v závislosti na počtu dětí

Jan Krejsa

10

GENERALI TOP TALENT 2007 DŮVODY K PŘECHODU KE KAPITÁLOVÉMU SYSTÉMU Vzhledem k výše uvedeným parametrům, které požadujeme u „ideálního“ důchodového systému, se zdá nejvhodnější zkombinovat průběžně financovaný důchodový systémem s kapitálově financovým důchodovým systémem. Tato kapitola by proto měla shrnout důvody, která podporují zavedení kapitálového pilíře. Neschopnost průběžně financovaných důchodových systémů vyrovnat se s nepříznivým demografickým vývojem Základní rozdílem mezi průběžně a kapitálově financovaným důchodovým systémem je odlišná veličina, na jejímž vývoji jsou závislé výnosy důchodového systému. Zatímco v průběžně financovaném systému jsou výnosy závislé především na demografickém vývoji, ve fondovém systému závisí především na růstu finančních trhů. Základní parametry, které ovlivňují podobu a udržitelnost průběžně financovaného důchodového systému jsou: - okruh pojištěných osob, - pojistná částka odváděná do systému, - povinná doba pojištění (a náhradní a vyloučené doby), - věk odchodu do důchodu (motivace k předčasným a pozdějším odchodům do důchodu), - typy důchodů (starobní, invalidní, pozůstalostní), - výše důchodů. Průběžně financovaný důchodový systém může reagovat na nepříznivý demografický vývoj úpravou uvedených parametrů, např. snížením vyplácených důchodů, prodloužením povinné doby pojištění, zvýšením věku odchodu do důchodu apod., ale všechny tyto parametrické změny mají své reálné limity. Věk odchodu do důchodu a povinná doba pojištění je limitována přinejmenším zdravotním stavem starších osob a délkou života. Zvyšování pojistného může vést k efektu Lafferovi křivky a snižování důchodů ohrožuje sociální standart současných a budoucích důchodců. Rozhodující veličinou, která určuje výnosy a potažmo udržitelnost průběžně financovaného důchodového systému, je proto demografický vývoj, tj. zejména poměr počtu osob přispívajících do systému a počtu důchodců. Nejdůležitějšími parametry, které určují výnosy fondově financovaných důchodových systémů, jsou: - výnosy dosahované na kapitálových trzích, - míra a způsob regulace kapitálových trhů, - výše administrativních nákladů. Z uvedeného přehledu je zřejmé, že udržitelnost průběžně financovaného důchodového systému silně závisí na demografickém vývoji, a proto je účelné zvýšit význam fondového financování zejména v situaci České republiky, která je charakteristická mimořádně nepříznivým demografickým vývojem.26

26

Ani fondový systém však není ušetřen nepříznivého demografického vývoje; prodlužování délky dožití vede ke snižování nově vyplácených důchodů.

Jan Krejsa

11

GENERALI TOP TALENT 2007 Odlišná citlivost na rizika Bylo prokázáno, že průběžně a fondově financované důchodové systémy jsou v odlišné míře citlivé na rizika spojená s finanční udržitelností důchodových systémů. Zatímco průběžný systém je citlivý zejména na demografická rizika, jak bylo ukázáno výše, fondový systém je citlivý na vývoj kapitálových trhů. Riziko kolísání hodnoty investičních nástrojů je krátkodobě poměrně vysoké, což může být problematické v krátké době před výplatou důchodu, a to zejména v případě, pokud by byla vyplácena naspořená částka najednou. Toto riziko je nižší, pokud je naspořená částka vyplácena postupně, neboť tímto způsobem se prodlužuje časový horizont. Stabilita průběžného systému může být kromě demografické krize narušena v případech významných ekonomických krizí, kdy dochází k výraznému poklesu zaměstnanosti. Další odlišností mezi průběžným a fondových systémem je možnost diverzifikovat rizika mezinárodně, o které lze uvažovat ve fondovém systém prostřednictvím investic do mezinárodních aktiv. Odlišnou míru citlivosti můžeme pozorovat i u rizika, které lze označit jako politické. Průběžně financovaný systém je snáze ovlivnitelný rozhodováním politiků, což je patrné i v České republice při rozhodování o valorizaci důchodů. Fondový systém a prostředky v něm uložené, které jsou spravovány soukromými společnostmi, je politicky motivovanému rozhodování vystaven daleko méně. V širším měřítku lze proto hovořit rovněž o diverzifikaci mezi soukromý a veřejný sektor. Za využití analogie a určité modifikace lze diverzifikaci rizika důchodového systému prostřednictvím využití dvou nezávislých systémů odůvodnit rovněž teorií minimalizace nadměrného daňového břemene. Pokud při stanovení důchodu v závislosti na příspěvcích v rámci jednoho systému dochází k nespravedlivě pociťované redistribuci prostředků, která produkuje distorzi, je pravděpodobné, že využití dalšího, odlišně formulovaného systému může riziko distorze snížit, neboť jedna velká deformace má významnější důsledky než několik malých.27 Pro ilustraci odlišného fungování průběžně a fondově financovaných důchodových systémů lze využít simulace citlivosti průběžně a fondově financovaného důchodové systému na konvergenci v úrovni produktivity práce, která se odráží v dynamice průměrné mzdy, která byla provedena expertním týmem.28 Efektivita kapitálového systému Využití investičních nástrojů během spoření výrazně zvyšuje efektivitu kapitálového financování penzí oproti průběžným systémům, která se projevuje zvýšením náhradového poměru, resp. snížením výše příspěvků, které musí poplatník zaplatit, aby dosáhl určité výše důchodu. Srovnání dávkově definovaného průběžného systému, NDC modelu a kapitálového systému zobrazují následující grafy převzaté od Lukáška a Havlíčkové. Z uvedených grafů je patrné, že nejefektivnějším je kapitálový systém a proto je žádoucí zvýšit jeho význam v důchodovém systému.29

27

Kubátová K.: Daňová teorie a politika, str. 129 Viz. Výkonný tým: Simulace citlivosti průběžného a fondového systému na konvergenci v úrovni produktivity práce 29 Parametry viz. Lukášek J., Havlíčková K.: Jaká bude cena důchodu, www.mesec.cz 28

Jan Krejsa

12


Zdroj: Lukášek J., Havlíčková K.: Jaká bude cena důchodu

Nízká závislost důchodu na výši příspěvku Důchodový systém v České republice je charakterizován poměrně silnou progresí a výraznou redistribucí, která se projevuje v nízké závislosti výše poskytovaných důchodů na příjmu, který osoby dosahovaly před odchodem do důchodu. Uvedená skutečnost je zejména patrná při mezinárodním srovnání, které v několika zprávách zpracovala OECD a Světová banka. Jako příklad výrazné progrese a redistribuce může sloužit např. ukazatel hrubého náhradového poměru (Gross Replacement Rate), který porovnává výši hrubého důchodu k hrubému příjmu dosahovaného v předdůchodovém věku.30 Níže uvedené grafy rozdělují evropské země do skupiny podle výše závislosti mzdy na poskytovaném důchodu, samostatně je společně s Českou republikou uvedena skupina srovnatelných zemí ze střední a východní Evropy.

30

Obdobný ukazatel představuje tzv. čistý náhradový poměr (Net Replacement Level), porovnávající čisté příjmy dosahované v předdůchodovém věku a čistý důchod. Další relevantní ukazatele jsou např. relativní penzijní úroveň (Relative Pension Level) porovnávající výši příjmu dosahovaného v předdůchodovém věku a výši důchodu poměřovanou průměrným příjmem v ekonomice, nebo důchodové bohatství (Pension Wealth) rovnající se současné hodnotě penze k průměrnému výdělku v ekonomice. Pokud se v této práci používá náhradového poměru je míněn hrubý náhradový poměr.

Jan Krejsa

13

GENERALI TOP TALENT 2007 Hrubý náhradový poměr Nízká závislost

Hrubý náhradový poměr Střední závislost

90

90

80

80

70

70

60

60

50

50

40

40 30

30

20

20

10

10

0

0

0,5

0,5 Belgie

0,75

1,0

Dánsko

Irsko

1,5

2,0

Velká Británie

0,75

1,0

1,5

2,0

2,5

2,5 Švýcarsko

Francie

Německo

Hrubý náhradový poměr Vysoká závislost

Island

Norsko

Rakousko

Hrubý náhradový poměr Střední a východní Evropa

140

80

120

70

100

60

80

50 40

60

30

40 20

20

10

0

0

0,5

0,75

1,0

1,5

2,0

2,5

Finsko

Řecko

Itálie

Lucembursko

Nizozemí

Portugalsko

Španělsko

Švédsko

0,5

0,75 Bulharsko Maďarsko Polsko

1,0

1,5

Česká republika Lotyšsko Slovensko

2,0

2,5

Estonsko Litva

Pramen: Pension Panorama, World Bank and OECD

V prvních třech grafech jsou uvedeny vyspělé evropské země řazené podle stupně závislosti, přičemž z uvedených grafů je zřejmé, že -

v první skupině dosahuje hrubý náhradový poměr u trojnásobné mzdy okolo 20%,

-

v druhé skupině dosahuje hrubý náhradový poměr u trojnásobné mzdy přibližně 30 - 50%,

-

v třetí skupině dosahuje hrubý náhradový poměr u trojnásobné mzdy 60 – 90%.

Průměr hrubého náhradového poměru výše uvedených vyspělých zemí včetně dalších mimoevropských zemí31 dosáhl 74,6 % u poloviny průměrného příjmu a 42,1 % u příjmu trojnásobně vysokého oproti průměru. Česká republika, která u trojnásobku průměrného příjmu dosahuje 21,7% hrubého náhradového poměru, se evidentně řadí mezi země s nízkou závislostí mezi výší důchodu a výší předdůchodového 31

K první skupině s nízkou závislostí výše důchodu na výši příjmu patří Kanada a Nový Zéland, k druhé skupině Japonko, Korea a USA.

Jan Krejsa

14

GENERALI TOP TALENT 2007 příjmu, což je patrné zejména ve skupině srovnatelných středo- a východoevropských zemí, jejichž úroveň důchodů je středně až vysoce závislá na předdůchodovém příjmu a průměr dosáhl 63,7% u poloviny průměrného příjmu a 46,5% u příjmu trojnásobně vysokého oproti průměru.32 Jak bylo uvedeno již výše, nízká závislost výše důchodu charakterizuje výrazně progresivní a redistributivní důchodový systém. Vysoká míra redistribuce a progresivity přitom demotivuje skupinu obyvatel s vyššími příjmy, kteří tak nemohou očekávat výši důchodu adekvátní výši příspěvků. Subjektivně posuzovaná spravedlnost33 poměru důchodu k výši příjmu dostává ekonomické konotace ve světle Lafferovi křivky; nízká závislost mezi výší důchodů a výši odvodů do systému může tyto osoby motivovat k nahrazování práce volným časem nebo vyhledávání daňových úniků. Z tohoto důvodu by se měla reforma penzijního systému zaměřit na snížení míry progresivity a redistribuce. Nestabilita průběžně financovaných důchodových systémů v rámci jednotného trhu Dalším důvodem, který by měl přispět k rozhodnutí zvýšit význam kapitálově financovaného pilíře, je zabudovaná nestabilita průběžně financovaných důchodových systémů plynoucí z dichotomie jednotného vnitřního trhu EU a nejednotného systému důchodových systémů, kterou prokázal Schneider na základě jednoduchého dynamického modelu s překrývajícími se generacemi (OLG model).34 Závěry Schneidera lze sestupně shrnout v závislosti na modifikacích předpokladů OLG modelu. •

Za předpokladu dokonalé mobility je efektivní alokace pracovní síly narušena existencí průběžně financovaných důchodových systémů, pokud nedojde k absolutnímu sjednocení důchodových systému v rámci jednotného trhu.

•

V případě nedokonalé mobility je efektivní alokace narušena, pokud obyvatelé správně posuzují neefektivnost důchodových systémů v jednotlivých zemích.

•

Pouze v případě, kdy je mobilita pracovní síly výrazněji omezena a obyvatelé nemají představu o demografickém vývoji a perspektivách důchodových systému, je možné, že odlišné důchodové systémy mohou koexistovat v rámci jednotného trhu bez narušení efektivnosti alokace pracovní síly. Podmínkou efektivní koexistence je však vysoké tempo růstu populace v jednotlivých zemích a velmi omezený počet obyvatel ochotných odejít ze země.35

Schneider uzavírá, že vysoká úroveň důchodových dávek a výrazné odlišnosti v průběžně financovaných důchodových systémech jednotlivých zemí zvyšuje ztrátu efektivnosti způsobené přemísťováním pracovní síly. A protože je v současnosti zřejmá nemožnost naprosté unifikace průběžně financovaných důchodových systému a splnění dalších předpokladů, může být jediným východiskem omezení průběžně financovaných důchodových systémů a zvýšení významu kapitálově financovaných důchodových systémů.

32

Obdobné výsledky viz. Pension Panorama, World Bank and OECD, str. 40 Různé pojetí daňové spravedlnosti viz. Kubátová K.: Daňová teorie a politika, str. 101 a násl. 34 Schneider O.: Důchodové systémy v Evropě a rozšíření Evropské unie 35 Schneider O.: Důchodové systémy v Evropě a rozšíření Evropské unie 33

Jan Krejsa

15

GENERALI TOP TALENT 2007 NAVRHOVANÝ DŮCHODOVÝ SYSTÉM Druhy vyplácených důchodů – invalidní a pozůstalostní Při konstrukci důchodového systému je nezbytné se hned na počátku rozhodnout, které druhy důchodů mají být vypláceny, jakým způsobem a z které pilíře důchodového systému. V současnosti jsou vypláceny starobní, invalidní a pozůstalostní důchody. Starobní zaopatření je primárním účelem důchodového systému, a proto jeho role není zpochybňována. Vedle starobního zabezpečení však musí být věnována pozornost rovněž invalidním a pozůstalostním důchodům, které v současnosti tvoří přibližně 28 % vyplácených dávek, přičemž invalidní důchody představují cca 70 % nestarobních důchodů. Invalidní důchody V případě invalidních důchodů se nabízí možnost odstranit zabezpečení invalidních osob z důchodového systému a financovat je jiným sociálním nebo zdravotním systémem. Invalidní důchody však podle mého názoru mají místo v českém důchodovém systém zejména z těchto důvodů: -

invalidita je trvalou nebo přinejmenším dlouhodobou pracovní neschopností,

-

přesunutí do jiného sociální systému by si pouze vyžádalo přesunutí finančních prostředků na jejich úhradu,

-

počet invalidních osob zpravidla roste s věkem,

-

financování invalidity je tradiční součástí českého důchodového systému.

Vzhledem k těmto skutečnostem se domnívám, že invalidní důchody by měly zůstat součástí důchodového systému, přestože potřeba úhrady invalidních důchodů je vyvolána primárně zdravotním stavem invalidních osob a nikoli stářím. Otázkou však zůstává, jakým způsobem by měly být invalidní důchody financovány. Základní úroveň financování invalidních důchodů, které jsou vyvolány zdravotním stavem, musí být zajišťována v rámci státního, průběžného systému, neboť invalidé zpravidla nemají možnost naspořit dostatek prostředků do druhého pilíře. Ovšem jakým způsobem určit výši invalidních důchodů, pokud je účelem státního systému vytvářet záchytnou sociální síť ve formě rovného důchodu, která se samo o sobě nachází pod hranicí chudoby? Za nejvhodnější řešení považuji odvádět část pojistného náležejícího do průběžného systému do pojistných produktů zdravotního pojištění, které by kryly riziko invalidity. V takovém případě by se invalidní důchod skládal z rovného důchodu a pojistného plnění, jehož výše by byla závislá na výši placeného pojistného. Díky pojištění by byl do systému vtažen další subjekt, který by snižoval riziko prostřednictvím diverzifikace, a pravděpodobně by i snížil finanční náročnost celého systému. Dalším důvodem, proč by měla být mzdová složka hrazena z komerčního pojištění, je adaptace lidí na reformu důchodového systému. Pokud by se zvyšovala hranice odchodu do důchodu a invalidní důchod by byl výhodnější než starobní důchod po povinné délce spoření, je pravděpodobné, že zejména nízko příjmové skupiny obyvatel by měly tendenci předčasně odcházet do invalidních důchodů. Tento morální hazard by byl potlačen, pokud by důchod z průběžného systému byl v obou situacích totožný, mzdová složka by rovněž v obou případech byla závislá na výši příspěvků a zejména by existoval subjekt, který by byl schopen kontrolovat a regulovat odchod do důchodu. Tímto subjektem by mohly být zdravotní pojišťovny, které mají finanční zájem, aby lidé neodcházeli

Jan Krejsa

16

GENERALI TOP TALENT 2007 do invalidních důchodu, a vzhledem k podrobné znalosti zdravotního stavu pojištěnců disponují účinnými nástroji kontroly. Pozůstalostní důchody Zcela odlišný postoj zastávám k financování pozůstalostních důchodů, s nimiž je podle mého názoru spojeno několik problémů. Za prvé považuji vdovské a vdovecké důchody v současné podobě za relikt minulosti, kdy bylo obvyklé, že ženu živil muž.36 Vyplácení vdovských a vdoveckých důchodů je nespravedlivé vůči partnerům, kteří společně žijí nesezdaní, případně vůči osobám, které jsou rozvedené.37 Za druhé jde o popření individuální odpovědnosti za své starobní zaopatření. Argumentem pro zachování těchto důchodů je naopak skutečnost, že se osoba po ztrátě partnera může ocitnout v obtížné situaci, zejména z důvodu jednorázových nákladů a úhrady „fixních“ životních nákladů. V takovém případě je však sporné, zda vdovské a vdovecké důchody nenahrazují systémy sociální péče nebo podpory.38 Dalším důvodem pro zachování pozůstalostních důvodů může být argument, že zůstavitel přispíval do systému, aniž by z něho čerpal. Přijmeme-li poslední uvedený argument jako východisko naší úvahy, považuji za spravedlivé a logické, aby pozůstalostní důchody byly přesunuty do kapitálového systému. Účelem prvního pilíře je poskytnout důchodcům rovný důchod ve formě záchytné sociální sítě, aniž by byla zohledněna výše příspěvků do systému – princip ekvivalence je maximálně potlačen ve prospěch principu redistribuce. Proto považuji za nesystémové, aby pozůstalostní důchody byly vypláceny z tohoto pilíře. Naopak v případě druhého pilíře, jehož účelem je zajistit vazbu mezi výší příspěvku a výši důchodu prostřednictvím spoření na vlastní účet, je vhodné, aby nevyplacená, naspořená částka byla předmětem dědictví. V tomto případě by bylo možné poskytnout celou částku přednostně osobě, která s poplatníkem žila ve společné domácnosti a podílela se úhradě nákladů na společné potřeby, což bude zpravidla manžel/ manželka, resp. obecně partner. Přesunutí pozůstalostních důchodů do kapitálového systému by snížilo finanční náročnost prvního pilíře a vyplácení zbývající části z kapitálového systému by zároveň přesněji odráželo výši prostředků, které si partneři uspořili na důchod. Sirotčí důchody mají zanedbatelnou roli a podle mého názoru nepatří do důchodového systému, protože jejich výplata se poskytuje pouze do dosažení zletilosti, resp. počátku výdělečné činnosti. Zčásti bych proto jejich úhradu vyřešil stejně jako u vdovských a vdoveckých důchodů a zčásti je financoval z dalších systémů sociální péče a podpory. První pilíř – rovný důchod První pilíř důchodového systému je v mém návrhu tvořen průběžným systémem, jehož cílem je především získat dostatek prostředků pro vytvoření záchytné sítě, která má zajistit minimální životní standart všem důchodcům. Průběžný systém by tedy měl produkovat základní úroveň důchodu společnou pro všechny; výslednou dávkou průběžného systému by proto byl rovný důchod, což v této části důchodového systému znamená plné uplatnění redistribučního principu.

36 V tomto ohledu zastávám stejné stanovisko jako Havlíčková K:, Penzijní reforma metodou komplementární konverze 37 Uvedená skutečnost je v příkrém rozporu se zásadou neutrality vymezenou výši. Důchodový systém by zcela jistě neměl motivovat k některým formám rodinného soužití. 38 Viz např. pohřebné, pro osoby, které hradily náklady pohřbu.

Jan Krejsa

17

GENERALI TOP TALENT 2007 Důvodem pro poskytování dávek ve formě rovného důchodu je jeho jednoduchost. Díky nulové závislosti mezi výši příspěvku a důchodu zcela odpadá složitá administrativa související s výpočtem důchodu závislého na výši příspěvku. Výše důchodu Nejdůležitějším parametrem průběžného systému je bezpochyby výše pojistného a dávka důchodu. Jak bylo již uvedeno, primárním cílem prvního pilíře je vytvořit záchytnou sociální síť, které zajistí, aby se nízko příjmové skupiny obyvatel nedostaly v důchodovém věku pod hranici chudoby. Hranice chudoby je zpravidla odvozována od životního minima. Nicméně v České republice se životní minimum stanovené zákonem39 pohybuje pouze cca okolo 15 % průměrné mzdy, a proto je nelze využít pro stanovení výše rovného důchodu (ostatně systém sociálních dávek poskytuje občanům vyšší příjem než životním minimum). Z porovnání jednotlivých evropských států vyplývá, že se životní minimum pohybuje přibližně v rozmezí 19-30%. Expertní tým arbitrárně stanovil hranici chudoby na 24,5 %. Explicitní stanovení hranice chudoby však nevyžaduje, aby rovný důchod odpovídal hranici chudoby. Rovný důchod ve formě záchytné sociální sítě se může nacházet mírně pod hranicí chudoby, pokud v kombinaci s druhým pilíře tuto hranici překročí. Za rozumnou výši rovného důchodu považuji úroveň ve výši 20% průměrné mzdy, které v kombinaci se spořením do fondu zajistí překročení hranice chudoby i při relativně krátké době přispívání (viz kapitola Výsledné parametry). Pro zachování relativní úrovně starobních důchodů vůči průměrné mzdě, musí být výše důchodu poskytovaného z průběžného systému valorizována mzdově. Mzdová valorizace současně zaručuje, že se poskytovaný důchod nesníží pod hranici chudoby ani během doby pobírání důchodu. Výše pojistného V návaznosti na požadovanou úroveň důchodu musí být stanovena výše pojistného, která je schopna „ufinancovat“ částku vyplácených důchodů. Protože mým cílem je v tomto bodě navrhnout penzijní systém ve stabilní fázi, je nezbytné výši pojistného odvozovat pro dobu, kdy se relativně ustálí věková struktura obyvatel. Podle demografické prognózy40 se přibližně v roce 2050 se ustálí poměr podílu aktivní části populace k části populace v důchodovém věku přibližně na úrovni 5/3. Výhodou rovného důchodu, tj. dávkově definovaného průběžného systému, je jeho jednoduchost; s vědomím určitého zjednodušení proto můžeme vztah mezi výší důchodu a výší pojistného principiálně vyjádřit velmi jednoduchým vzorcem uvedeným níže.41 Tato zjednodušení by měla být zčásti vyrovnána parametrem k. Je zřejmé, že parametr k představuje rozhodující veličinu určující smysluplnost celého vzorce. Parametr k můžeme určit odhadem nebo vypočítat jeho hodnotu na základě dat poskytovaných Českou správou sociálního pojištění. Pro zvýšení věrohodnosti jsem v dále uvedeném výpočtu využil druhé možnosti. První rovnice vyjadřuje rovnováhu průběžného systému, kde se příjmy rovnají příspěvkům 39

Podle ust. § 2 zákona č. 110/2006, o životním a existenčním minimu, činí životní minimum 3 126,-. B.Burcin a T.Kučera: Prognóza populačního vývoje České republiky na období 2003 – 2065, Bezděk V.: The public pension systém in the Czech republic from the point of view of public finance, str. 7 41 Ke zjednodušujícím předpokladům patří především zanedbání studentů, invalidů a nezaměstnaných, stropy sociálního pojištění, odlišná konstrukce u osob samostatně výdělečně činných, sleva pojistného za vychovávané děti atd.Dalším zjednodušením tohoto vztahu je jeho statičnost, která nepředpokládá rostoucí hranici pro odchodu do důchodu, která může měnit poměr aktivní populace k důchodcům. 40

Jan Krejsa

18

GENERALI TOP TALENT 2007 (1)

k ⋅ AP ⋅ P = DP ⋅ D

k …. Parametr zohledňující nezaměstnané, studenty, invalidy a další zjednodušující předpoklady AP … Podíl aktivní populace (v %) P …. Pojistné (v %) DP …. Podíl populace v důchodovém věku (v %) D …. Výše důchodu (jako % průměrné mzdy)

Banální matematickou úpravou dostáváme podobu vzorce, která nám umožňuje vypočítat pojistné. (2)

P = D⋅

DP k ⋅ AP

Parametr k byl určen na základě dostupných údajů prostřednictvím tohoto vzorce: (3)

k=

VP pAP ⋅ PM ⋅ P

k …. Parametr zohledňující nezaměstnané, studenty, invalidy a další zjednodušující předpoklady VP…..Vybrané pojistné v roce 2006 (cca 269 mld.Kč) pAP …Počet lidí v pracovním věku (cca 6,04 mil) PM ….Průměrná mzda (20.000,- Kč) P …. Pojistné (28 %)

Dosazením uvedených údajů získáme hodnotu parametru k 0,8. Dosazením do rovnice (2) zjišťujeme, že pojistné, které postačuje k financování rovného důchodu ve výši 20 % průměrné mzdy za situace, kdy poměr ekonomicky aktivní populace k důchodcům odpovídá 5/3, činí přibližně 15 %. Jak bylo již uvedeno, jsem si vědom maximálního zjednodušení při tomto výpočtu, nicméně se domnívám, že je pro přibližnou představu využitelný, a to zejména s ohledem na skutečnost, že vzhledem k navrhovaným parametrickým úpravám (omezení náhradních dob, prodloužení minimální doby pojištění, zvýšení vyměřovacího základu u OSVČ, reforma invalidních a pozůstalostních důchodů atd.) je koeficient „opatrný“ a v budoucnu by mohl být spíše vyšší, což by snížilo potřebnou sazbu pojistného.42 Vzhledem k reformě invalidních důchodů by na jejich úhradu mělo postačovat pojistné ve výši 4%. Vyměřovací základ u OSVČ

Osoby samostatně výdělečně činné mají v současném systému odlišné postavení oproti zaměstnancům. Pojistné odvádí pouze z 50% rozdílu příjmů a výdajů, mají nižší sazbu sociálního pojistného a mají relativně nízký minimální a maximální vyměřovací základ. V důsledku těchto odlišností by se OSVČ v případě navrhovaného systému podílely pouze malou měrou na financování prvního pilíře a zároveň by obdržely relativně nízký důchod z druhého pilíře. Uvedené odlišnosti jsou evidentně v rozporu s formulovanou zásadou neutrality. Porušení zásady neutrality v takové míře nemůže být odůvodněno ani podporou samostatné činnosti, neboť primárním účelem penzijního systému není zlepšovat podnikatelské prostředí, ale zajistit slušnou životní úroveň 42

V důsledku parametrických úprav by se první pilíř měl v době vyplácení rovného důchodu dostávat do přebytku, který by mohl sloužit k úhradě transformačních nákladů.

Jan Krejsa

19

GENERALI TOP TALENT 2007 v důchodu. Participace OSVČ na důchodovém systému by se proto měla v maximální možné míře přiblížit zaměstnancům. Z tohoto důvodu je nutné zvýšit vyměřovací základ a sjednotit stropy pojistného se zaměstnanci (viz níže). Při stanovení vyměřovacího základu musí být pojistné ve stejné sazbě vybíráno pouze z určité části rozdílu příjmů a výdajů, neboť v případě zaměstnanců je základem výpočtu hrubá mzda a nikoli celkové náklady zaměstnavatele. Vyměřovací základ OSVČ, jehož výše by odpovídala zaměstnancům, činí přibližně 74% rozdílu příjmů a výdajů.43 K této výši by se proto měl vyměřovací základ přibližovat. Na problém s odpisy v této souvislosti upozornila Havlíčková: Pokud budou OSVČ platit pojistné stejně jako zaměstnanci, budou platit pojistné i z části, kterou vydaly na investice, což je de facto nedobrovolné úvěrování státu.44 Řešením pro výpočet vyměřovacího základu může být považovat za výdaj celou investice už v roce pořízení. Protože toto řešení by zkomplikovalo výpočet vyměřovacího základu,45 přiklonil bych se ke stanovení nižšího procenta. Vyměřovací základ lze proto postupně stanovit cca na 65% rozdílu příjmů a výdajů.46 Hranice odchodu do důchodu

Jak bylo výše prokázáno průběžný systém je závislý na demografickém vývoji, a proto je nezbytné stanovit hranici odchodu do důchodu a povinnou dobu pojištění v závislosti na demografickém vývoji. Demografická prognóza předpokládá poměrně výrazný nárůst předpokládané doby dožití, a proto je nutné přizpůsobit oba parametry této skutečnosti. Při stanovení těchto parametrů musíme zohlednit skutečnost, že příjmy průběžného systému by se měly rovnat výdajům průběžného systému, přičemž poměr příjmů a výdajů systému je ovlivňován dobou odchodu do důchodu. Zvýšením hranice odchodu do důchodů se snižuje počet důchodců a zprostředkovaně výdaje systému ve prospěch aktivní části populace a příjmů systému. Je pochopitelné, že zajistit rovnováhu příjmů a výdajů není možné pouze prostřednictvím zvyšování hranice odchodu do důchodu, nicméně zvyšování této hranice má poměrně významný vliv na jeho finanční vyrovnanost. Za nejvhodnější nástroj, na jehož základě by byla stanovena doba odchodu do důchodu, považuji poměr mezi průměrnou dobou strávenou v důchodu a dobou přispívání do systému. Průměrnou dobu strávenou v důchodu lze určit rozdílem průměrné doby dožití a statutární hranice pro odchodu do důchodu.47 V současnosti se pohybuje okolo 19 let u mužů a 27,5 let u žen.48 Dobu přispívání do systému je nejvhodnější stanovit jako rozdíl mezi statutární věkem odchodu do důchodu a dosažením zletilosti. Toto kritérium je vhodnější než např. minimální doba pojištění, neboť zde existuje přímá vazba mezi tímto ukazatelem a hranicí odchodu do důchodu, což umožňuje určit výše uvedený poměr pobírání důchodu / přispívání do systému jako jednoznačné kritérium pro posouvání hranice odchodu do důchodu.

43

Výpočet: Má-li zaměstnanec mzdu o výši 100, je jeho situace srovnatelná s náklady OSVČ, jehož rozdíl mezi příjmy a výdaji odpovídá 134,5, což jsou náklady zaměstnavatele po zaplacení pojistného (bez zohlednění zdravotního pojištění). Příslušný poměr vypočteme 100/134,5 = 0,74. Při výpočtu opomíjím vliv daňového štítu. 44 Havlíčková K:, Penzijní reforma metodou komplementární konverze 45 Odlišovat výpočet vyměřovacího základu od základu daně by zcela popíralo v současnosti opačnou tendenci. 46 Ke zvyšování vyměřovacího základu by mohlo docházet každý rok od startu reformy o 5%. 47 V této souvislosti je nezbytné si uvědomit, že průměrná délka života téže „průměrné“ osoby, resp. téhož ročníku narození je při narození odlišná od průměrné doby dožití ve věku odchodu do důchodu. Vysvětlení viz. http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/nadeje_doziti_a_prumerny_vek 48 Výkonný tým: Závěrečná zpráva, str. 74

Jan Krejsa

20

GENERALI TOP TALENT 2007 Pokud se v současnosti uvedený poměr pohybuje přibližně 20/40 (0,5) u mužů, znamená prodloužení délky dožití o tři roky, že se hranice pro odchod do důchodu posune o dva roky (průměrná délka přispívání by se zvýšila o dva roky a průměrná doba strávená v důchodu by se zvýšila o jeden rok). Jinými slovy, pokud se hranice průměrné doby dožití zvýší cca o 10 let,49 pak by se hranice odchodu do důchodu měla zvýšit přibližně o sedm let a průměrná doba strávená v důchodu přibližně o tři roky. V nejbližší době by měla být zvýšena hranice odchodu do důchodu na 65 let, na čemž se shoduje i většina politických stran, a posléze by byla zvyšována podle uvedeného poměru. Ke zvyšování hranice odchodu do důchodu by mělo docházet automaticky v závislosti na očekávané délce dožití, aby tento mechanismus nebyl ohrožován neochotou politiků k realizaci tohoto kroku. Doba pojištění, minimální a maximální

V závislosti na zvyšování hranice odchodu do důchodu je vhodné přizpůsobit tomuto trendu délku minimální doby pojištění. Pokud se v současnosti uvažuje o 35 letech povinné doby pojištění, považuji tuto lhůtu za minimální. V této souvislosti je nezbytné si uvědomit štědrou úpravu náhradních dob pojištění, a proto je možné uvedených 35 let minimální délky pojištění při hranici odchodu do důchodu v 65 letech považovat za přijatelné pouze v případě, že náhradní doby pojištění budou redukovány. V opačném případě by bylo vhodnější prodloužit minimální dobu pojištění na 40 let.50 Shrneme-li výše uvedené, minimální doba pojištění by měla být stanovena v závislosti na dvou parametrech: na hranici odchodu důchodu a úpravě náhradní doby pojištění. Srovnáme-li dobu odchodu do důchodu stanovenou na 65 letech a navrhovanou minimální dobu pojištění o délce 35 let, pak v konkrétním případě nikdo nemusí 12 let přispívat do systému a současně minimální doba pojištění může být o několik let zkrácena v důsledku využití náhradních dob pojištění. Na důchod tak reálně může dosáhnout člověk, který přispíval do systému např. 30 let. Vzhledem k tomu, že pravidlo o minimální době pojištění ve spojení s náhradními dobami není nijak tvrdé, měla by být zrušena možnost zkrácené minimální doby pojištění při dosažení hranice odchodu do důchodů.51 Existence rovného důchodu by rovněž znemožňovala předčasné odchody do důchodu. Současně s povinnou minimální dobou pojištění jsem pro zavedení maximální doby pojištění do státního systému, která by měla výrazně motivovat k pozdějšímu odchodu do důchodu a setrvání na trhu práce. Za přijatelné považuji pravidlo, podle něhož by osoba přestala platit pojistné do státního pilíře při splnění jedné z níže uvedených podmínek, a to podmínky, která nastane později: -

dosažení hranice odchodu do důchodu,

-

přispívání do systému minimální povinnou dobu pojištění plus např. pět let.

Protože průběžný systém bude poskytovat rovný důchod i při pozdějším odchodu do důchodu, je možné přispěvatele efektivně motivovat pouze snížením pojistného. Uplatnění maximální doby pojištění by bylo podmíněno nevyplácením důchodu z prvního pilíře po dobu výkonu práce. Pokud by poplatník měl zájem pobírat důchod, maximální doba pojištění by se neuplatnila, poplatník by mohl bez omezení pracovat, ale musel by platit pojistné do prvního pilíře. Výhodou maximální doby pojištění je, že vydělá jak důchodový systém, který „ušetří“ vyplácení důchodu po dobu, kdy poplatník pracuje, tak i poplatník, který získá výrazně vyšší čistý příjem a 49

Viz. tj. např. v období do roku 2065 B.Burcin a T.Kučera: Prognóza populačního vývoje České republiky na období 2003 – 2065 50 Úprava náhradní doby pojištění viz. další subkapitola. 51 Viz. § 29 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění

Jan Krejsa

21

GENERALI TOP TALENT 2007 případně vyšší důchod z kapitálového pilíře. Úmyslně jsem v předchozí větě použil slova případně, protože poplatníkovi by byla ponechána možnost rozhodnout se, jakým způsobem naloží s prostředky v kapitálovém pilíři. Nabízí se čtyři možnosti po dosažení maximální doby pojištění: -

poplatník bude do kapitálového systému přispívat, aniž by čerpal důchod, což mu zajistí zvýšený důchodu v důsledku delší doby přispívání a kratší doby výplaty důchodu,

-

poplatník bude do systému přispívat a zároveň si nechá vyplácet důchod, který se zvýší v důsledku delší doby přispívání,

-

poplatník nebude přispívat a nebude pobírat důchod a po ukončení pracovní činnosti si nechá vyplácet důchod zvýšený v důsledku kratší doby výplaty důchodu,

-

poplatník nebude přispívat a nechá si vyplácet důchod při dosažení hranice odchodu.

Kromě motivace k setrvání na pracováním trhu by maximální doba pojištění zároveň zohlednila nevýrazné využití stropů pro placení pojistného (viz. níže) Na závěr této subkapitoly je nutné se vzhledem k určité zvláštnosti českého důchodového systému pozastavit u hranice odchodu do důchodu a doby pojištění u žen. Hranice odchodu do důchodu i doba pojištění stanovena by měla být sjednocena pro ženy i pro muže, neboť nižší hranice odchodu do důchodu žen dvojnásobně znevýhodňuje muže z důvodu průměrně kratší doby dožití a zpravidla vyšších příjmů.52 Rovněž v otázce zamýšlené podpory rodin s dětmi plně souhlasím s Havlíčkovou, podle níž je užitečné podporovat rodiny především v době výchovy dětí.53 Náhradní doby

Při reformě důchodového pojištění by měla být v souladu se stanovením hranice odchodu do důchodu a povinné doby pojištění provedena revize náhradních dob. Existují v zásadě dvě možnosti: -

minimalizovat náhradní doby pojištění a současně „zkrátit“ minimální dobu pojištění,

-

zachovat náhradní doby pojištění a prodloužit minimální dobu pojištění, aby byla zachována odpovídající doba, kdy bude poplatník přispívat do systému.

Výhodou první varianty je její jednoduchost. Poplatník má jednoznačně stanoveno, kolik let musí do systému skutečně přispívat, aby získal nárok na důchodu, aniž by situace byla komplikována náhradními dobami. Předpokladem sociální únosnosti takového přístupu je dostatečně „krátká“ doba pojištění, která musí vytvořit rezervu pro životní období, kdy nelze po poplatníkovi spravedlivě požadovat, aby do systému přispíval,54 nebo kdy by přispívání do systému bylo neúčelné.55 Takový přístup však může být neefektivní, protože krátká minimální doba pojištění se vztahuje i na osoby, které se neocitnou ve zvláštní sociální situaci. K vyplácení rovného důchodu jim tak postačuje krátká doba pojištění, což snižuje motivaci osob přispívat do systému a setrvat na trhu práce. Výhodou druhého přístupu je právě sociální únosnost. Systém zohledňuje životní situace, které jsou společensky považovány za žádoucí (mateřství, péče o bezmocné), případně umožňuje získat důchod osobám, které se ocitly v nepříznivé životní situaci, kdy nejsou schopny přispívat do systému, což je např. problém nezaměstnaných. 52

Odkaz na průměrně vyšší příjmy mužů v souvislosti se znevýhodněním mužů je logický, pokud si uvědomíme, že navrhovaný důchod průběžného systému je ve formě rovného důchodu stejného pro muže i ženy, a neexistuje tedy závislosti mezi výší příjmu a výší důchodu. 53 Havlíčková K:, Penzijní reforma metodou komplementární konverze 54 Např. péče o děti, nemohoucí osoby. 55 Např. doba nezaměstnanosti, kdy poplatník pobírá sociální dávky z veřejných rozpočtů a přispívání by proto znamenalo pouze přelévání peněž z jednoho veřejného zdroje do druhého.

Jan Krejsa

22

GENERALI TOP TALENT 2007 Domnívám se, že nejvhodnějším přístupem je určitá kompromisní varianta obou přístupů, tj. zachovat náhradní doby, ale vyloučit ty, které nelze považovat za spravedlivé. Zcela jistě by měla být z náhradních dob vyloučena doba nemoci, která je na rozdíl od invalidity pouze přechodnou záležitostí, a je ošetřena nemocenským pojištěním. Dále považuji za vhodné, aby z náhradních dob pojištění byla vyloučena doba studia. Důvodem této redukce je skutečnost, že absolventi zpravidla dosahují vyššího příjmu, a je proto nevhodné, aby studium bylo zvýhodňováno rovněž při stanovení povinné doby pojištění.56 Omezena na kratší časový úsek nebo plně zrušena by měla být rovněž náhradní doba po dobu nezaměstnanosti. Máme-li nyní určit poměr povinné doby pojištění k hranici odchodu do důchodu, považuji za přijatelné, aby při hranici odchodu do důchodu 65 let činila minimální doba pojištění 35 let při výše uvedené redukci náhradních dob. V takovém případě existuje dostatečná rezerva pro studium, nemoci a další životní situace, kdy poplatník nepřispívá do systému. Druhý pilíř – mzdová složka Jestliže průběžně financovaný první pilíř dávkově definovaný ve formě rovného důchodu má zajistit minimální sociální záchytnou síť, pak druhý pilíř musí plně zajišťovat vztah výše důchodu na dosahovaném příjmu. Cílem druhého pilíře je proto, aby výše vypláceného důchodu alespoň zčásti odrážela předdůchodovou životní úroveň, neboli zatímco v prvním pilíři dominuje princip redistribuce v druhém pilíři princip ekvivalence. Kapitálově financovaný a příspěvkově definovaný pilíř by výrazně zvýšil diverzifikace rizika důchodového systému. Vzhledem k nepříznivému demografickému vývoji není primárním cílem reformy snižovat pojistné, ale splnit výše uvedené vlastnosti ideálního důchodového systému. Proto by při zachování stávající výše pojistné zbývalo na odvod do druhého pilíře 9% pojistného. Povinné nebo dobrovolné přispívání

Primárním cílem důchodového systému je zajistit slušnou životní úroveň v postaktivním věku, která převyšuje záchytnou sociální sít a přibližuje životní úroveň v důchodu životní úrovni v aktivním věku.57 Otázka povinného nebo dobrovolného přispívání je sporem o pojetí lidské povahy. Na jedné straně můžeme předpokládat zodpovědné, plně informované lidi, kteří jsou schopni odhadnout, v jaké výši a formě mají ukládat prostředky, aby měli odpovídající životní úroveň v důchodovém věku. V takovém případě je možné ponechat důchodové zabezpečení převážně na soukromé iniciativě, případně poskytovat pouze minimální výši důchodu, např. ve formě rovného důchodu.58 Podle druhého přístupu nezanedbatelná část populace není dostatečně zodpovědná a informovaná, aby byla schopna se soukromou iniciativou zajistit do důchodového věku. Toto chování se často označuje jako myopické.59 Přijatelnějším je pro mne druhý přístup, a i proto jsem formuloval výše uvedený princip soběstačnosti důchodového systému, podle něhož má být důchodovým systémem poskytována slušná životní úroveň. Soběstačnost důchodového systému rovněž odpovídá tradičnímu pojetí důchodového 56

V tomto přístupu se shoduji s K. Havlíčkovou: Penzijní reforma metodou komplementární konverze. Rovněž si musíme uvědomit, že studium je podporováno daňovým systémem. 57 Viz výš uvedená soběstačnost důchodového systému. 58 Takové pojetí je obvyklé v anglosaských zemím, např. Irsku, Austrálii, Velké Británii. Příkladem takového přístupu je rovněž návrh ODS ve formě rovného důchodu. 59 Hochmeister T.: Makro a mikro efekty důchodových reforem, str. 2

Jan Krejsa

23

GENERALI TOP TALENT 2007 systému v České republice a obvyklým očekáváním spojeným s výší důchodu poskytovaného ze systému. Z výše naznačených důvodů se jednoznačně přikláním k povinné formě druhého pilíře. Na jedné straně sice první pilíř zajišťuje minimální životní úroveň, ta se však nachází pod hranicí slušné životní úrovně. Pokud užívám pojmu slušné životní úrovně, je samozřejmé, že slušná životní úroveň bude pociťována velmi subjektivně. Tato skutečnost však nemusí vést k odmítnutí tohoto pojmu, pokud si uvědomíme, že cílem druhého pilíře je zvýraznit rozdíly mezi výší důchodů, a to v závislosti na výši příjmů. Pojem slušné životní úrovně proto nepředpokládá jednotnou výši, naopak se musí v absolutních číslech lišit. Vzhledem k rovnému důchodu poskytovanému ze státního systému nepovažuji za vhodné ani uplatnění opt-outu. Jeho využití na jedné straně snižuje diverzifikaci rizik důchodového systému a na druhé straně může vést k efektu oversellingu, případně nepříznivému výběru.60 Soukromé nebo státní fondy

Pokládáme-li tuto otázku, je nezbytné vymezit důvody, kterou mohou ovlivňovat rozhodnutí lidí, kterému ze systému dát přednost. V případě soukromých fondů může na prvním místě vystupovat obava z bezpečnosti uložených prostředků, resp. rizika platební neschopnosti penzijních fondů. Významnou roli při rozhodování představují administrativní náklady spojené se správou vložených prostředků; zpravidla se uvádí, že vyšší náklady jsou spojeny se soukromými penzijními fondy, neboť v rámci nákladové položky musí být hrazena reklama a přičten musí být rovněž fondy požadovaný zisk. Tyto položky proto mohou podstatně ovlivnit rentabilitu vložených prostředků a potažmo rozhodnutí o jejich uložení.61 Státní fondy jsou spojeny s rizikem využití vložených prostředků k financování deficitů veřejných rozpočtů. Výši administrativních nákladů i riziko platební neschopnosti lze alespoň zčásti řešit vhodnou regulací. Přesto považuji riziko platební neschopnosti za zásadní. U části obyvatelstva totiž může existovat značná nechuť svěřovat své prostředky soukromých subjektům, byť úpadek penzijních fondů není pravděpodobný. Nicméně riziko platební neschopnosti nelze vyloučit a v takovém případě neexistuje dostatečně silné ospravedlnění pro to, aby stát ukládal jednotlivcům povinnost svěřovat část svých prostředků soukromoprávním subjektům. Jediným ospravedlněním této povinnosti může být státní garance platební schopnosti soukromých fondů. Případná garance státu za všechny penzijní fondy by však neúměrně zvyšovala závazky státy, tj. v širším pojetí i zadlužení státu, a mohla by vést k morálnímu hazardu penzijních fondů. Z těchto důvodů považuji za vhodnější, aby stát spravoval vlastní státní fond, který by existoval jako alternativa soukromým fondům.62 Minimální riziko platební neschopnosti státu jako podstatná výhoda státního fondu by bylo kompenzováno nízkým výnosem tohoto fondu, který by nabízel výhradně silně konzervativní portfolio investičních nástrojů. Cílem státního fondu by tedy nebylo výrazněji zhodnocovat prostředky klientů, ale především udržovat jejich reálnou hodnotu. Vzhledem k výše uvedenému riziku zneužívání státního fondu k úhradě deficitů veřejných rozpočtů, je nezbytné, aby prostředky vložené do státního fondu byly striktně odděleny od státního rozpočtu a nemohly být využívány k jinému účelu, než pro který byly do fondu vloženy. I tomto případě však 60

Hochmeister T.: Makro a mikro efekty důchodových reforem, str. 17. Efekt over-selling je uváděn na příkladu Velké Británie a Polska. Zčásti se tento efekt projevil pravděpodobně i na Slovensku. 61 Expertní tým v závěrečné zprávě předpokládal náklady ve výši 2% ročně, Schneider v posudku k této zprávě uvádí 1,8 % u českých a 1,2 % u chilských penzijních fondů. 62 A to i přesto, že např. mezi zeměmi OECD přibližně v jedné třetině má poměrně velký význam povinné spoření do soukromých fondů, viz. World Bank, Pension Panorama, str. 33

Jan Krejsa

24

GENERALI TOP TALENT 2007 existuje riziko zneužití, pokud budou prostředky státního fondu využívány k financování vládních obligací, proto by měl být správce fondu nezávislý na exekutivě. Podoba fondů

Při rozhodování o podobě fondů je primární otázkou, zda mají mít účastníci důchodového systému možnost vkládat své prostředky do libovolných investičních nástrojů nebo má být výběr omezen pouze na státem regulovaný počet specifických subjektů. Připomene-li výše uvedené vlastnosti „ideálního“ důchodového systému, zejména soběstačnost důchodového systému ve formě zajištění slušné životní úrovně, pak je vhodné omezit volnost63 v rozhodování mezi různými investičními nástroji na licencované subjekty,64 jejichž regulace zajistí bezpečné uložení prostředků. Důvodem takového omezení je zejména snaha zamezit individuálnímu investování s vysokým rizikem, které by mohlo vést ke ztrátě prostředků vložených do druhého pilíře. Samozřejmým předpokladem úspěšného fungování penzijních fondů je udělování licencí, regulace činnosti a corporate governance fondů, regulace investičního portfolia a dohled. V těchto oblastech lze bez vážnějších problémů navázat na stávající legislativu. Přesto je nezbytné provést určité změny, pokud by mezi licencované subjekty byly zahrnuty současné penzijní fondy. Především je nezbytné oddělit majetek akcionářů fondů od majetku klientů, zavést principy účtování a krytí majetku podle vzoru podílových fondů, případně oddělit roli kumulace prostředků od výplaty důchodů.65 Poměrně zásadní otázkou je regulace portfolia. Vzhledem k funkci penzijních fondů, kterou je především bezpečné uložení a zhodnocení prostředků pro stáří, je vhodné regulovat volatilitu a koncentraci portfolia. Existují dva základní přístupu: liberálnější „prudent man rule“ a explicitní stanovení kvót. Přestože se zdá, že využití „prudent man rule“ vede k dosažení lepších výsledků, je v českých podmínkách jednodušší alespoň zpočátku navázat na stávající legislativu využívající explicitních kvót, neboť „prudent man rule“ předpokládá vyspělý kapitálový trh, propracovanou legislativu a tradici.66 Vzhledem k navrhované existenci státního fondu však není nutné, aby všechny možnosti byly omezeny na ryze konzervativní portfolia. Nabídka investičního portfolia fondů by naopak měla odpovídat rozdílnému přístupu k riziku v rámci populace. Dobrým příkladem může být Slovensko, kde penzijní fondy nabízejí konzervativní, vyváženou a růstovou skladbu portfolia. Vzhledem k existenci státního fondu by výnos soukromých fondů nebyl garantován. Přesto by bylo vhodné zvýšit bezpečnost vložených prostředků. Nabízí se např. možnost zřízení garančního fondu penzijních fondů, případně důsledné zajišťování pojistných, resp. penzijních kmenů. Rozhodnutí pro některou z uvedených variant by však vyžadovalo podrobnější analýzu rizik spojených s fungováním penzijních fondů a analýzu nákladů a přínosů souvisejících s takovou formou garance. S fungováním penzijních fondů je spojeno i riziko výraznějšího poklesu hodnoty vložených prostředků krátce před odchodem do důchodu, což by mohlo poměrně zásadně snížit vyplacenou částku. Pro minimalizaci tohoto rizika by bylo vhodné stanovit, že naspořené částky mohou být vypláceny pouze formou anuity, což by prodloužilo délku investičního období. Další možností by byla nabídka „uzamknutí“ hodnoty naspořených částek určitou dobu před odchodem do důchodu. 63

Omezení volnosti investování by mělo platit pouze do určité výše pojistného placeného do druhého pilíře, a to do stanoveného stropu pro pojistné – viz. kapitola níže. 64 Licencované subjekty se však nemusí omezovat na penzijní fondy v současné podobě, lze uvažovat např. i o podílových fondech. 65 Kohout P.: Otazníky a omyly kolem penzijních systémů, www.ihned.cz. Oddělení investování od výplaty lze provést zřízením státního clearingového centra, viz. níže. 66 Hochmeister T.: Makro a mikro efekty důchodových reforem, str. 18

Jan Krejsa

25

GENERALI TOP TALENT 2007 Jednalo by se o určitou obdobu „zajištěných“ investičních fondů běžně nabízených v současnosti, u nichž náhradou za garanci hodnoty je snížený výnos. Pokud by byl uplatněn „švédský“ model, jak je navrhováno níže, mohla by tuto roli substituovat možnost převedení naspořených prostředků do státního nebo soukromého konzervativního fondu určitou dobu před odchodem do důchodu. Za nevhodnou a kontraproduktivní naopak považuji jakoukoli přímou regulaci výnosů penzijních fondů.67 Regulace administrativních nákladů

Výše administrativních nákladů poměrně významně ovlivňuje rentabilitu penzijních fondů, a to zejména v systémech, kde fondový pilíř má pouze doplňkovou roli, což zpochybňuje výhodnost soukromých fondů. Administrativní náklady se skládají z jednorázových poplatků za zřízení účtu, poplatků za správu a vedení účtu a dále z provizí penzijních zprostředkovatelů a marketingových nákladů, které mohou tvořit až polovinu administrativních nákladů.68 Redukci administrativních nákladů lze ponechat na konkurenci penzijních fondů při stanovení určitých omezujících opatření nebo přenést administrativní náklady na státní organizaci. Pokud je výše nákladů ponechána na konkurenci penzijních fondů, musí být tržní mechanismus maximálně usnadněn, což předpokládá dostatek informací u klientů a možnost jejich porovnání a zhodnocení. Z tohoto důvodu je možné penzijním fondům uložit povinnost explicitně uvádět výši nákladů, případně uvádět čistý výnos fondů po odečtení nákladů. Vzhledem k tomu, že všechny fondy nabízejí velmi obdobný produkt a jejich počet je omezený, považuji za účelné zřídit veřejný portál, kterého by se penzijní fondy povinně účastnily a který by přehledně porovnával jednotlivé nákladové položky a jejich souhrnnou výši ve stejné struktuře. Při snižování administrativních nákladů jsou možné i další nástroje: např. omezit přestup klientů mezi fondy, případně zavést jejich povinnou finanční participaci na přestupu, nebo direktivně stanovit maximální absolutní nebo relativní výši administrativních nákladů, případně jejich kombinaci apod. Druhou možností redukce administrativních nákladů je jejich přesun na stát. V tomto případě je možné se inspirovat švédským modelem, v jehož rámci je zřízena agentura s funkcí clearingového centra. Pojistné je odváděno přímo státní agentuře, která je v agregované podobě převádí na účty penzijních fondů. Přínosem státního clearingového centra je především redukce marketingových nákladů a zejména nákladů spojených se získáváním klientů, neboť penzijní fondy vůbec nepřichází do styku s penzijními fondy. Nicméně i v tomto systému klienti určují, do kterého fondu mají být příspěvky poukazovány a mohou být přesvědčování reklamou. I v tomto modelu proto existují důvody pro omezení přestupu a pro regulaci reklamy penzijních fondů a pro zřízení obdoby výše uvedeného portálu, kde by byly zahrnuty všechny penzijní fondy, uveden jejich aktuální výnos, skladba portfolia a další informace. Elektronický portál by podstatně zpřehlednil odvětví penzijních fondů a usnadnil rozhodování klientů. Ostatně portál by mohl sloužit jako jediné přípustné místo pro reklamu penzijních fondů, které by zadáváním reklamy financovaly provoz portálu. Předpokladem výhodnosti tohoto „švédského“ modelu je schopnost státu poskytovat tyto služby s nižšími náklady; výhody spočívají v úsporách z rozsahu, vyloučením penzijních zprostředkovatelů, vyplácení důchodů z obou pilířů jediných subjektem. 67 68

Hochmeister T.: Makro a mikro efekty důchodových reforem, str. 18 Hochmeister T.: Makro a mikro efekty důchodových reforem, str. 19

Jan Krejsa

26

GENERALI TOP TALENT 2007 Vzhledem k tomu, že Česká správa sociálního zabezpečení musí i v současnosti určovat výši jednotlivých důchodů,69 domnívám se, že zavedení tohoto modelu by mohlo snížit administrativní náklady i v českých podmínkách. Společné pojistné

Zatímco v prvním pilíři zohledňují zvláštní sociální situace náhradní doby, ve druhé pilíři takový institut chybí. Absence náhradní doby má své opodstatnění; druhý pilíř představuje mzdovou složku, a proto je výše důchodu závislá na skutečně zaplacených příspěvcích. Nicméně v případě rodičovství (zejména čerpání mateřské a rodičovské dovolené) je absence institutu náhradních dob nespravedlivou; zatímco jeden z rodičů přispívá do fondu a zvyšuje si důchod, druhý z rodičů si péčí o děti snižuje výši svého důchodu. Uvedená nespravedlnost může být pociťována zejména v případě nesezdaných párů, rozvedených osob, případně neharmonických rodin. Z tohoto důvodu by měla být v rámci druhého pilíře stanovena povinnost společného pojištění rodičů, v jehož rámci by byla polovina pojistného určeného do druhého pilíře odváděna do fondu druhého z rodičů. Domnívám se, že tuto povinnost lze omezit na dobu mateřské a rodičovské dovolené, kdy je možnost vydělávání omezena nejvíce. Provedení tohoto opatření u nesezdaných osob by mohlo být součástí rozsudku, jímž se stanoví vyživovací povinnost. Třetí pilíř? V současnosti tvoří další pilíř vedle průběžného systému složka dobrovolného penzijního připojištění. Základní data shrnuje následující tabulka: Počet (tis.) Penzijní připojištění Přírůstek (%) Objem (mld. Kč) Státní příspěvky Přírůstek (%) poukázané za rok Objem (mld. Kč) Příspěvky účastníků Přírůstek (%) Objem (Kč) Průměrný měsíční Přírůstek (%) státní příspěvek Objem (Kč) Průměrný měsíční příspěvek účastníka Přírůstek (%)

2000 2 372 2,47 9,084 88,98 326,17

2001 2 534 6,8 2,658 7,6 10,04 10,5 90,24 1,4 340,27 4,3

2002 2 621 3,5 2,77 4,2 10,957 9,1 89,83 -0,5 354,02 4

2003 2 739 4,5 2,93 5,8 11,77 7,4 96,02 6,9 383,69 8,4

2004 2 963 8,2 3,222 10 13,146 11,7 97,73 1,8 396,84 3,4

2005 3 279 10,7 3,683 14,3 15,335 16,7 98,65 0,9 407,9 2,8

2006 3 593 9,6 4,162 13 17,607 14,8 102,19 3,6 430,75 5,6

Zdroj: Ministerstvo financí ČR

Na první pohled vypadají uvedené údaje optimisticky: trvalý nárůst počtu účastníků i objemu průměrného příspěvku. Ve skutečnosti jsou však příspěvky poměrně nízké a jen velmi nevýrazně ovlivní výši penze. Naopak čisté daňové náklady státní podpory dosahují výše 40% příspěvku, což je nejvyšší údaj v zemích OECD; přibližně dvojnásobek průměru.70 Další součástí tohoto pilíře je podpora státu spočívající v daňových úlevách na životní pojištění. Vzhledem k uvedeným údajům a podobě druhého, kapitálově financovaného pilíře považuji za logické zrušit státní podporu penzijního připojištění a životního pojištění pro účastníky zreformovaného systému. Penzijní fondy by měly společně s dalšími subjekty možnost zúčastnit se druhého pilíře za splnění licenčních podmínek. 69

Právě tato činnost by mohla být v činnosti ČSSZ nahrazena vedením individuálních účtů „švedského“ modelu, neboť většina administrativy v rámci prvního pilíře by vzhledem k existenci rovného důchodu odpadla. 70 Hemmings P., Whitehouse E.: Assesing The 2005 Czech Proposal for Pensions Reform, str. 7

Jan Krejsa

27

GENERALI TOP TALENT 2007 Zrušením podpory současného penzijního připojištění se však otázka třetího pilíře nevyčerpává. Jak bylo již výše uvedeno, evropská legislativa předpokládá implementaci směrnice o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi. Třetí pilíř by proto mohl být zčásti tvořen v souladu s uvedenou směrnicí. Lze očekávat, že třetí pilíř bude v souhrnu pouze dotvářet dva hlavní pilíře, ale zejména u nízko příjmových skupin obyvatel by mohl sehrát i výraznější roli. Modifikace důchodů v závislosti na počtu dětí

Za nejdůležitější téma třetího pilíře považuji problematiku zohledňování počtu vychovaných dětÍ v důchodovém systému. Vzhledem k závislosti průběžně financované části systému na demografickém vývoji, je vhodné uvažovat o modifikaci důchodů v závislosti na počtu vychovaných dětí. Je otázkou přístupu, zda zahrnovat děti do výpočtu pojistného nebo nikoli. Přístup, podle něhož je v průběžném systému rozhodující počet dětí, které jednotlivé osoby vychovaly, důsledně zastávala pracovní skupina ING ve svém návrhu důchodové reformy.71 Tento systém vychází z pojetí, že „PAYG není pojišťovací systém prostřednictvím, kterého si kupujeme důchod nebo jinak řečeno šetříme na stáří. PAYG je clearingové centrum, kam pracující (vnučky, vnoučata a děti našich důchodců) platí důchody svých rodičů a prarodičů. Příspěvkem do PAYG nejsou peníze nýbrž řádně vychované děti.“ Druhý přístup označuje uvedená tvrzení za poněkud zúžený, technicistní pohled na podstatu důchodového systému. Stejně jako nelze popřít závislost průběžného systému na demografickém vývoji, nelze současně popřít závislost důchodu na počtu let placení pojistného a výše příspěvků, což je dobře patrné např. v průběžně financovaném NDC modelu. Ospravedlnitelný je proto i přístup, podle něhož je odvádění pojistného především „spořením“, byť jsou z odvedeného pojistného v průběžném systému financováni současní důchodci a peníze nikde „uložené neleží“. Placením pojistného totiž poplatníkům vzniká právní nárok na důchod ve stanovené výši a způsob využití zaplaceného pojistného do doby výplaty důchodu je pouze „technickou“ záležitostí.72 Jaké vůbec jsou důvody pro zohlednění počtu dětí? Domnívám se, že existují především dva: motivovat ke zvýšení porodnosti nebo zvýšit zásluhovost. K prvnímu důvodu jsem skeptický. Druhý důvod má určité opodstatnění v průběžném systému závislém na demografickém vývoji.73 Zohlednit počet dětí je možné v zásadě dvěma způsoby: modifikací pojistného nebo formou asignace. Oba způsoby lze realizovat v několika variantách v závislosti na pilíři, jehož se modifikace bude týkat. Každá z variant má svá negativa; finanční nebo administrativní náročnost, ztrátu výhody dlouhodobého investování, nevhodné zohlednění skutečného přínosu.74 Za podstatné však považuji, aby počet dětí byl zohledňován výhradně v pilíři, jehož se týká, totiž v průběžně financovaném, a proto považuji asignace za nesystémové. Za nejjednodušší tak považuji modifikaci pojistného určeného do prvního pilíře. Poplatník by měl možnost snížit si pojistné při narození třetího a čtvrtého dítěte o jedno procento, a to do dosažení jejich zletilosti. Poplatníkům se dvěma dětmi, které zaručují prostou reprodukci, by bylo zachováno standardní pojistné. Poplatníkům s méně než dvěma dětmi by se zvýšilo pojistné do státního pilíře 15 let před odchodem do důchodu o jedno, resp. o dvě procenta, pokud by vychoval pouze jedno, resp. 71

ING Česká a Slovenská republika: Penzijní reforma pro Českou republiku Neboli průběžný systém je v České republice charakteristický existencí implicitní deficitu. 73 Havlíčková K.: Chceme svým dětem přispívat na důchod přímo?: Ve vztahu k důchodům je to čistě otázka ekonomická - lidé s dětmi do systému přispívají dvakrát - jednou pojistným na důchody rodičů, podruhé dětmi na důchody vlastní. Bezdětní pouze jednou, ale do výše jejich důchodu se to nepromítne - mají nárok na stejný důchod. Přitom výchova dětí stojí peníze, které by bezdětní bez problému mohli na své zabezpečení použít. 74 Přínosem do systému totiž nejsou děti, ale děti, které vydělávají. 72

Jan Krejsa

28

GENERALI TOP TALENT 2007 dvě děti. Výhodou tohoto pravidla je jeho jednoduchost, neutralita, finanční nenáročnost. Nevýhodou skutečnost, že zohledňuje počet děti a nikoli jejich skutečné příspěvky. Stropy pojistného Pokusíme-li se o stručné mezinárodní srovnání na základě údajů Světové banky a OECD, můžeme konstatovat, že ve vyspělých státech obvykle stropy existují a zároveň jsou relativně nízké,75 naopak ve východní Evropě, Jižní Americe a na Středním Východě stropy zpravidla absentují nebo jsou velmi vysoké.76 Uvedené údaje však mohou naznačit pouze tolik, že srovnatelné skupiny zemí, mají podobný přístup k zavádění stropů. Jaké jsou tedy důvody zavádění stropů pojistného? Zavedení stropů má pochopitelně vliv pouze na skupiny obyvatel s nadprůměrnými příjmy. Jedním z důvodů jejich zavedení je snížení odvodového zatížení této skupiny poplatníků, která má v ekonomice díky vysoké přidané hodnotě poskytované práce neopomenutelný význam. Dalším motivem je zvýšení ekvivalence mezi příspěvky a důchodem. Pokud neexistují stropy, vysoko příjmové skupiny poplatníků očekávají relativně vysoký důchod, neboli požadují dosažení přijatelného náhradového poměru. Naopak při zavedení stropů je pro ně přijatelný relativně nižší důchod a tedy i nižší náhradový poměr. Poplatníci jsou v takovém případě motivováni k dodatečnému spoření, aby si v důchodu udrželi přijatelnou životní úroveň. Lze proto shrnout, že vysoký náhradový poměr snižuje potřebu stropů a naopak.77 Skutečnost však s uvedeným předpokladem koresponduje pouze zčásti; existují státy s výrazně ekvivalentním systém, které mají nízké stropy,78 a naopak existují státy se silně solidárními systémy, které mají stropy vysoké nebo žádné.79 Konkrétní důvody, proč není výše uvedený předpoklad v jednotlivých státech splněn, proto musíme hledat v dalších veličinách. Např. lze předpokládat, že relativně nízká sazba pojistného nevyžaduje příliš nízké stropy, neboť odvodové zatížení poplatníků je nízké. Za rozhodující při stanovení stropů však považuji funkci penzijního systému a očekávání, která jsou s ním spojená. Pokud stát poskytuje rovný důchod, který je absolutně neekvivalentní, může být pojistné pojímáno spíše jako daň, která slouží především k financování záchytné sociální sítě. Má-li v takovém případě pojistné charakter a účel daně, je v realitě obtížně představitelné zavedení stropů, tj. degresivního zdanění.80 V řadě států, kde v určité formě existuje rovný důchod nebo důchod velmi blízký rovnému, se tento přístup skutečně uplatňuje, viz. např. Dánsko, Irsko, Austrálie, Nový Zéland nebo Nizozemí, kde je první pilíř ve formě rovného důchodu.81 Paradoxně se tak v případě plně solidárního systému dostáváme do protikladu oproti výše předpokládanému pravidlu. Nevede však rovný důchod při absenci stropů k absolutní demotivaci vysoko příjmových skupin obyvatel? Za splnění určitých podmínek tomu tak nemusí být. Při vymezení těchto podmínek je

75

Stropy veřejných penzí 16 zemí OECD jsou na úrovni 190% průměrného příjmu, pokud započítáme příspěvkově definované a zaměstnanecké systému činí průměr 17 zemí OECD 275 %, viz. Pension Panorama, World Bank and OECD, str.13 76 Pension Panorama, World Bank and OECD, str.13 77 Problém českého penzijního systému, kde je zavedení stropů pojistného aktuální otázkou, spočívá v nežádoucí kombinaci absence stropů a výrazně solidárního systému, tj. nízkého náhradového poměru vysoko příjmových skupin obyvatel. Tato kombinace pochopitelně snižuje jejich motivaci odvádět vysoké pojistné a zvyšuje pravděpodobnost skrývání skutečných příjmů. 78 Např. Švédsko a Francie 79 Např. Austrálie, Irsko, Dánsko, Nový Zéland 80 Naprostá většina daňových systémů má naopak zabudovány spíše progresivní prvky. 81 Nutno ovšem uznat, že některé státy uplatňují zcela opačné pravidlo, viz. např. Kanada, Velká Británie

Jan Krejsa

29

GENERALI TOP TALENT 2007 vhodné rozlišit dvě situace; důchodový systém poskytuje pouze rovný důchod nebo důchodový systém poskytuje důchod závislý na výši placených příspěvků. Pokud důchodový systém poskytuje pouze rovný důchod, je absence stropů pro poplatníky s vysokými příjmy přijatelná, je-li sazba pojistného nízká. Pokud důchodový systém poskytuje rovný důchod a složku důchodu závislou na příspěvcích, porovnávají poplatníci celkové pojistné a míru ekvivalence. Udržuje-li se celkové pojistné v takovém systému na přijatelné úrovni a zároveň i poplatníci s vysokými příjmy mají díky mzdové složce důchodu zajištěnou slušnou životní úroveň, tj. relativně vysoký náhradový poměr, je absence stropů ospravedlnitelná. Shrneme-li uvedené, můžeme konstatovat, že absence stropů je i případě rovného důchodu akceptovatelná, pokud je pojistné určené na rovný důchod nízké a přiměřený náhradový poměr vysoko příjmových osob je zajištěn dalšími pilíři, aniž by celkové zatížení překročilo únosnou mez. Domnívám se, že navrhovaný důchodový systém, kde je na rovný důchod určeno 15%82 mzdy splňuje uvedenou podmínku, a proto není nutné zavedení stropu na část pojistného určenou do prvního pilíře. Naopak se domnívám, že je možné zavést dobrovolný strop pro pojistné určené do druhého pilíře např. v úrovni dvojnásobku průměrné mzdy. Důvodem tohoto návrhu je splnění primárního cíle penzijního systému, tj. zajištění slušné životní úrovně - již při dvojnásobku průměrné mzdy dosahuje důchod cca 90 % průměrné mzdy,83 což zaručuje slušnou životní úroveň, která může poplatníkům zcela postačovat. A pokud je zajištěna slušná životní úroveň, je zbytečné, aby stát nutil poplatníky ukládat další prostředky na účet penzijního zabezpečení. Dobrovolný strop poplatníkům umožňuje rozhodnout se, zda budou i nad tuto úroveň spořit do penzijního fondu, nebo budou prostředky ušetřené na pojistném investovat do jiné formy penzijního zabezpečení (např. využije jiných, rizikovějších nástrojů, než které nabízí licencované penzijní fondy), nebo je použijí odlišným, zcela libovolným způsobem. Následující tabulka zobrazuje odvodové zatížení v závislosti na násobku průměrné mzdy, za předpokladu, že poplatník využije dobrovolného stropu pojistného; jde degresivní sazbu, u níž se průměrná sazba s narůstajícím příjmem přibližuje 20 %. Násobek průměrné mzdy Průměrná sazba

1 28,00%

2 28,00%

3 25,33%

4 24,00%

5 23,20%

6 22,67%

Zdroj: vlastní výpočty

82 83

Zbývající 4% procenta plynoucí do prvního pilíře jsou určena na invalidní důchody. Za předpokladu, že reálný výnos druhého pilíře činí 2%ročně

Jan Krejsa

30

GENERALI TOP TALENT 2007 VÝSLEDNÉ PARAMETRY Primárním cílem jakéhokoli důchodového systému je zabezpečit slušnou životní úroveň v důchodovém věku. Z výše uvedeného je zřejmé, že současný systém by tento základní cíl nebyl v důsledku nepříznivého demografického vývoje schopen v následujících desetiletích splnit. Základní srovnání mikroekonomických ukazatelů současného a navrhovaného systému nabízí graf individuálního náhradového poměru a relativní penzijní úrovně84 při různých násobcích průměrné mzdy. Individuální náhradový poměr

Relativní penzijní úroveň

80,0% 120,0%

70,0% 100,0%

60,0% 50,0%

80,0%

40,0%

60,0%

30,0% 40,0%

20,0% 20,0%

10,0%

0,0%

0,0% 0,5

0,75

1

Navrhovaný systém

1,5

2

Současný systém

2,5

0,5

0,75

1

Navrhovaný systém

1,5

2

2,5

Současný systém

Pramen: Závěrečná zpráva, vlastní výpočty

Je zřejmé, že navrhovaný systém nabízí výrazně větší závislost výše důchodu na předdůchodové mzdě, aniž by se zároveň snížila úroveň důchodů u nízko příjmových skupin.85 Při hodnocení výsledků je nutné si uvědomit, že porovnáváme navrhovaný důchodový systém v roce 2065 s výsledky stávajícího systému v současnosti; v roce 2065 by byl rozdíl ještě více zřetelný.86 Opustíme-li velmi striktní předpoklad, že reálný výnos fondů činí ročně pouze dvě procenta,87 můžeme v navrhovaném systému porovnat, jakou část důchodu tvoří první a druhý pilíř. První graf zobrazuje výsledek za výše uvedených parametrů, druhý graf zobrazuje stav, pokud je reálná výnosnost fondů 3% ročně.88

84

„Relative Pension Level“ porovnává na ose x mzdu před vstupem do důchodu s výší důchodu zobrazené na ose y jako procento průměrné mzdy. 85 Při výpočtu navrhovaného systému jsem předpokládal, že pojistné do fondů činí 9% průměrné mzdy, poplatník 40 let přispívá, 20 let pobírá důchod, nevyužije dobrovolných stropů pojistného a výnos fondů činí 2% ročně. 86 Výsledky dnešního systému v daném roce viz. Havlíčková K., Lukášek J.: Jaká bude cena důchodu, www.mesec.cz 87 Např. průměrný výnos penzijních fondů v ČR za posledních 7 let se pohyboval okolo 5,5 % a v posledních letech se ustálil na cca 3% (zdroj: www.finance.cz). Pension Panorama, World Bank and OECD předpokládá při prognóze výnosnost ve výši 3,5%, viz str. 27 88 Porovnáme-li výslednou strukturu důchodu, přibližuje se navrhovaný systém Nizozemsku, Lucembursku nebo Japonsku.

Jan Krejsa

31

GENERALI TOP TALENT 2007 Relativní penzijní úroveň (3%)

Relativní penzijní úroveň (2%) 180%

140%

160%

120% 140%

100%

120%

80%

100% 80%

60%

60%

40% 40%

20%

20%

0% 0,33

0,5

1

I. Pilíř

2

0% 0,33

3

0,5

1

I. Pilíř

II. Pilíř

0,33 94,04% 106,83% 31,03% 35,25%

Náhradový poměr (2%) Náhradový poměr (3%) Rel. penz. úroveň (2%) Rel. penz. úroveň (3%)

0,5 73,44% 86,22% 36,72% 43,11%

1 53,44% 66,22% 53,44% 66,22%

2

3

II. Pilíř

2 43,44% 56,22% 86,88% 112,45%

3 40,11% 52,89% 120,32% 158,67%

Pramen: vlastní výpočty

Poměrně razantní nárůst podílu druhého pilíře při zvýšení výnosnosti fondů na 3% zřetelný zejména u vyšších příjmů není překvapivý a pouze dokládá význam složeného úročení při spoření na důchod a efektivitu kapitálového systému.89 Podstatné je však v této souvislosti povšimnout si i druhého konce tabulky a grafů, tj. osob s třetinou průměrné mzdy, což v současnosti odpovídá minimální mzdě. V obou případech se jejich individuální náhradový poměr pohybuje okolo 100% a přesahuje 30% průměrné mzdy. Uvedené údaje znamenají, že ani osoby s minimální mzdou se v navrhovaném systému neocitnou pod hranicí chudoby.90 Naopak jejich životní úroveň zůstane zachována nebo se i mírně zlepší. Z hlediska implicitní daně zavedení druhého pilíře zmírňuje variaci implicitní daně ve státním pilíři a přibližuje systém pojistně matematické neutralitě.91 Stanovení maximální doby pojistného by zároveň mělo posunovat motivovat k setrvání na trhu práce a posunovat implicitní daň do záporu. Využijeme-li způsob hodnocení použitý Hemmingsem a Whitehousem, 92 můžeme sestavit tuto tabulku, která hodnotí navrhovaný důchodový systém s ohledem na zásady formulované pro ideální důchodový systém výše: Finanční udržitelnost

Záchytná síť

Vztah příspěvků a důchodů

Diversifikace rizik

Jednoduchost a Setrvání na efektivnost pracovním trhu

Neutralita

Současný systém

Navrhovaný systém

Protože si uvědomuji, že není korektní, aby autor hodnotil vlastní návrh, pokusil jsem se posoudit navrhovaný systém v souladu s hodnocením, které výše uvedení autoři tabulky přiřadili návrhům jednotlivých politických stran. 89

Blíže např. Škaloud M.: Složený úrok, reforma penzí a neznalosti matematiky, www.mesec.cz Dokonce i v případě, že by poplatník s třetinou průměrné mzdy přispíval pouze 20 let s výnosem 2% získal by důchod ve výši 24,4% průměrné mzdy, což odpovídá hranici chudoby stanovené expertním týmem. 91 Výkonný tým: Závěrečná zpráva, str. 54 92 Hemmings P., Whitehouse E.: Assesing The 2005 Czech Proposal for Pensions Reform, str. 17 90

Jan Krejsa

32


ZAVEDENÍ A NÁKLADY REFORMY Předmětem předchozích kapitol byl návrh přijatelného penzijního systému, který by byl schopen vyrovnat se s budoucím demografickým a ekonomickým vývojem. Vzhledem k tomu, že součástí navrhovaného systému je kapitálově financovaný pilíř, je pro úspěch navrhované reformy podstatný způsob přechodu k danému cíly, neboť s reformou jsou spojeny transformační náklady způsobené výpadkem příjmů státního pilíře v důsledku odvádění části pojistného do penzijních fondů. Na výdajové straně jsou tendence k deficitu potlačovány parametrickými úpravami státního systému (zvýšení odchodu do důchodu, prodloužení minimální délky spoření, zvýšení pojistného u OSVČ atd.). Parametrické změny však nemohou zcela eliminovat transformační náklady na příjmové straně, jejichž výše bude záviset na počtu osob, které se zapojí do nového systému, způsobu přechodu do tohoto systému a rychlosti reformy. Při rozhodnutí o způsobu reformy se nabízejí tři možnosti:93 -

nárazové snížení pojistného a důchodů ve státním průběžném systému,

-

částečný přechod do systému počínaje mladšími ročníky,

-

metoda komplementární konverze.

Na první pohled vypadá velmi lákavě metoda komplementární konverze prezentovaná Havlíčkovou; při jejím využití může docházet k relativně nízkému deficitu, metoda je flexibilní a umožňuje zachovat stávající výši důchodu.94 Základní nedostatek metody komplementární konverze však shledávám v samotném východisku, ve snaze nikoho nepoškodit. Relativně nízkého deficitu je zde dosaženo tím, že pojistné je do penzijních fondů odváděno ve výši, která má nahradit ztrátu důchodu ze státního pilíře, čehož je dosaženo postupným zapojování poplatníků do systému počínaje nejstaršími. V důsledku toho se však snižuje doba spoření do fondů a klesá prospěch z dlouhodobého spoření do fondů. Zkrácení doby spoření považuji za problematické zejména u nejmladších poplatníků, kteří jsou nuceni po část doby odvádět příspěvky podle původního systému a až po určité době mají možnost spořit do fondů. Podle mého názoru by měl být přístup opačný; osoby, které vstupují na pracovní trh nebo jsou na něm krátce by měly být po celou dobu zapojeny do reformovaného systému a nedoplácet na reformu zkrácením doby svého spoření. Jde o zachování principu, podle něhož by se zásadní pravidla neměla měnit v průběhu „hry“. A pokud je nutné změnit pravidla, ať se tak povinně děje pouze pro nově příchozí; ostatním účastníkům má být dána možnost (nikoli povinnost) zapojit se do „hry“ se změněnými pravidly. Má-li být dodržena tato zásada, je pochopitelné, že vedle metody komplementární konverze považuji za nevhodné plošné nárazové snížení pojistného a důchodů ve státním pilíři. Reforma důchodového systému, resp. přechod do druhého pilíře by byl proveden postupně počínaje ročníky vstupujícími na pracovní trh v době zavedení reformy. Ostatní poplatníci by měli možnost se do druhé pilíře zapojit dobrovolně, neboli se zčásti vyvázat ze státního pilíře. Jejich důchod ze státního pilíře by byl vypočítán kombinací stávajícího a reformovaného systému v závislosti na době strávené ve stávajícím systému. Důchod ze stávajícího systému by se při odchodu do důchodu snížil o každý rok, který poplatník využil vyvázání ze systému, až k hranici rovného důchodu. Při výpočtu důchodu ze státního pilíře by se využilo následujícího vzorce: 93

Havlíčková K:, Penzijní reforma metodou komplementární konverze, str. 3 Z toho důvodu považuji metodu komplementární konverze za nejlepší řešení v případě, že by společně s důchodovou reformou nebyla provedena celková reforma veřejných financí a níže navrhované řešení by nebylo možné provést bez nadměrného zvýšení daňové kvóty nebo zadlužení státu. 94

Jan Krejsa

33

GENERALI TOP TALENT 2007 D = SD − ( SD − RD) ⋅

n m

D …… výsledný důchod ze státního pilíře SD …. důchod, kterého by poplatník dosáhl v současném systému RD….. rovný důchod n …… počet let, kdy se vyvázal ze současného systému m ….. celkový počet let přispívání do systému

Možnosti úhrady transformačních nákladů jsou v současnosti značně omezené. Příjmy z privatizace jsou prakticky vyčerpány a poslední možné příjmy jsou využívány na úhradu běžného hospodaření státního rozpočtu. Z toho vyplývá, že jedinou reálnou možností je uhradit transformační náklady ze státního rozpočtu. Vzhledem k současnému stavu veřejných financí může být úhrada nákladů provedena zvýšením daní nebo zvýšením zadlužení. Ani jedna z možností není ve větším měřítku vhodná a přijatelná. Podmínkou úspěšné reformy penzijního systému proto musí být souběžná reforma veřejných financí jako celků, zejména reforma zdravotnictví a sociálního systému tak, aby mohly být náklady transformace uhrazeny alespoň z části z úspor po provedení reformy veřejných financí. Na druhou stranu nelze očekávat, že veškeré náklady reformy by mohly být uhrazeny z úspor, a proto je nutné specifikovat další zdroje. V případě daňového řešení považuji vzhledem k vysokému zatížení práce za přijatelné daň z přidané hodnoty, spotřební daně, případně ekologické daně. Pokud bylo zvoleno dluhové financování, je možné uvažovat o dlouhodobých dluhopisech. Náklady by mohly být zčásti hrazeny i díky přebytkům prvního pilíře, kterých vzhledem k parametrickým úpravám dosahovat v době, kdy začnou být vypláceny rovné důchody. Pokud jde o vyčíslení nákladů transformace, lze využít propočtů výkonného týmu, neboť navrhovaný důchodový systém představuje v hrubých rysech kombinaci systému ODS a KDU-ČSL.

Jan Krejsa

34

GENERALI TOP TALENT 2007 ZÁVĚR Cílem předložené práce bylo navrhnout přijatelnou reformu penzijního systému v České republice. Nutnost reformy byla prokázána především nepříznivým demografickým vývojem a finanční neudržitelností současného systému. K dosažení konsensu o podobě navrhovaného systému by měla přispět formulace rysů, které by měl splňovat „ideální“ důchodový systém. K těmto rysům patří finanční udržitelnost a soběstačnost, poskytování záchytné sociální sítě, zajištění přiměřeného vztahu mezi výší důchodu a výší příspěvku, diverzifikace rizik, jednoduchost a efektivnost, motivace k setrvání na pracovním trhu a neutralita. Na základě těchto zásad se nejvhodnějším ukázalo zkombinovat průběžně a kapitálově financované a dávkově a příspěvkově definované pilíře. První pilíř by měl být tvořen průběžným systém, který by poskytoval rovný důchod ve výši 20% průměrné mzdy. V rámci průběžného systému by musely být provedeny parametrické změny spočívající v úpravě hranice odchodu do důchodu, minimální doby pojištění, redukci náhradních doby a úpravě vyměřovacího základu OSVČ. Hranice odchodu do důchodu a minimální doba pojištění by se automaticky zvyšovala v závislosti na prodlužování průměrné doby dožití. Ke zvýšení motivace setrvání na trhu práce by měl být systém doplněn maximální dobou pojištění. S cílem adekvátně ohodnotit příspěvky do systému by pojistná sazba do prvního pilíře byla modifikována v závislosti na počtu vychovaných dětí. Druhý pilíř by byl tvořen povinnými příspěvky do licencovaných soukromých fondů, které by byly doplněny státním fondem s konzervativním portfoliem. Do fondů by bylo odváděno pojistné ve výši 9% mzdy a jejich účelem by bylo zajištění závislosti výše důchodu na výši mzdy, tj. zejména zvýšení náhradového poměru u osob s nadprůměrnými příjmy. Ke snížení administrativních nákladů by ČSSZ převzala funkci clearingového centra po vzoru švédského modelu a fondům by převáděla pojistné v agregované formě, aniž by klienti přišli do styku s fondy. K dalšímu snížení administrativních nákladů by sloužil veřejný portál povinný pro všechny fondy, kde by byly dostupné relevantní informace ve stanovené struktuře a který by byl financován příjmy z reklamy zadávané fondy. V době rodičovské a mateřské dovolené by pojistné odváděné do fondů bylo povinně rozdělováno mezi rodiče. Třetí pilíř by měl pouze marginální roli tvořenou zaměstnaneckými institucemi penzijního pojištění. Podpora penzijní připojištění a životního pojištění by byla zrušena. V rámci systému by byly zavedeny pouze dobrovolné stropy pojištění na pojistné hrazené do druhého pilíře od dvojnásobku průměrné mzdy. Stropy na pojistné do prvního pilíře by nebyly uplatňovány, protože pojistné by výrazněji získávalo daňový charakter. Revizí by prošla podoba nestarobních důchodů. Invalidní důchody by byly poskytovány ve formě rovného důchodu a pojistného plnění zdravotních pojišťoven, kam by byla odváděna část pojistného. Pozůstalostní důchody by byly přesunuty do druhého pilíře jako přednostní nárok na zdědění odbytného pro osoby žijící se zůstavitelem v domácnosti. Pokud by reforma byla provedena společně s celkovou reformou sociálního a zdravotního systému, považuji za nejvhodnější zavést reformu postupně počínaje nejmladšími ročníky a dobrovolně pro starší osoby. Transformační náklady by byly hrazeny z úspor, dlouhodobých dluhopisů, případně zvýšení nepřímých daní. Pokud by nebyla provedena souběžně reforma celkových veřejných financí, bylo by výhodnější využít metody komplementární konverze, aby se snížil transformační deficit.. Výsledné parametry prokázaly, že navrhovaný důchodový systém splňuje formulované rysy „ideálního“ důchodového systému a je proto přijatelnou variantou při formulaci reformy důchodového systému.

Jan Krejsa

35


Použitá literatura: Bezděk V.: The public pension system in the Czech republic from the point of view of public finance, PIE Discussion Paper Series 2005 Burcin B. a Kučera T.: Prognóza populačního vývoje České republiky na období 2003 – 2065, Havlíčková K.: Chceme svým dětem přispívat na důchod přímo? Havlíčková K: Penzijní reforma formou komplementární konverze, ISEA 2002 Hemmings P., Whitehouse E.: Assesing The 2005 Czech Proposal for Pensions Reform, OECD 2006 Hochmeister T.: Makro a mikro efekty důchodových reforem, 2005 ING Česká a Slovenská republika: Penzijní reforma pro Českou republiku, 2005 Kohout P.: Otazníky a omyly kolem penzijních systémů, 2007, www.ihned.cz Kubátová K.: Daňová teorie a politika, ASPI, 2006 Lukášek J., Havlíčková K.: Jaká bude cena důchodu, www.mesec.cz Ministerstvo financí ČR: Základní ukazatele vývoje penzijního připojištění v České republice, 2007 Schneider O.: Důchodové systémy v Evropě a rozšíření Evropské unie, FINANCE A ÚVĚR 11/2002 Studie: ČR bude trpět největším nedostatkem pracovníků v EU, www.ihned.cz Škaloud M.: Složený úrok, reforma penzí a neznalosti matematiky, www.mesec.cz Špidla V.: Budoucnost odpovědné sociální politiky, Program 21, 4/2002, Tomášek M.: Penzijní reforma má podle EU i právní rozměr, www.ihned.cz OECD: Ageing and Employment Policies, Czech Republic, 2004 Výkonný tým: Popis základní varianty, 2005 Výkonný tým: Závěrečná zpráva, 2005 Whitehouse E.: Pension Panorama, World Bank, 2007

Jan Krejsa

36

GENERALI TOP TALENT 2007

Recommend Documents