Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur

John Smith

MISE 0 - Kotvení u SB 1

Flotilní kapitán

Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur

Kapitán John Smith rázoval po pracovně neustále z jednoho místa na druhé. Stále si nemohl odpustit, že při posledni bitvě v systému Beta Lankal přišli o jednu ze sekcí Posseidonu a několik jeho velmi dobrých přátel včetně prvního důstojníka zahynulo. Snažil se říkat si, že na každém muži i ženě pod jeho velením záleží stejně, že každý má být stejně důležitý pokud dělá rozhodnutí. Ale nemohl si pomoci, někteří z nich mu byli bližší... Proto raději zasedl za svůj stůl a začal si pročítat hlášení o probíhajících opravách. "Nová sekce by měla přiletět z loděnic na Utopia Planitia během několika hodin", řekl si spokojeně Smith po přečtení všech hlášení. Vypnul počítač a pohodlně se uvelebil na pohovce... _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus)

3. 6. 2004, 7:33

N Kadet 4. ročníku

Založen: 02. 06. 2004 Příspěvky: 39 Umístění: Akademie HF

miesto: osetrovna ....hlavna sestra Netisa, kontroluje pristroje, biolozka a vakciny, aby bolo vsetko pripravene na prichod hlavneho lekara, popripade pacientov. Vsetko ma svoje miesto ..." aa regenerator koze ten patri sem....." a uklada ho do vitriny, vedla ostatnych pristrojov. Ked skontroluje vsetko na osetrovni zapne PZH: .."Oznamte druh, pricinu ..... " "to staci doktor" skoci mu do reci "potrebola som vyskusat ci vas program bezi v ramci parametrov" "ak vas nic netrapi, tak sa rad vypnem" hovori PZH a ani necaka na odpoved a uz sa vypina. "To je nevychovanec .." povzdychne si Netisa a odchadza z osetrovne do svojej kajuty.

3. 6. 2004, 18:37

John Smith

V kapitánově pracovně...

Flotilní kapitán

Smith zrovna začínal usínat když ho probudilo zapípání interkomu. =/\= Můstek kapitánovi, chtěl jste pane vědět až dorazí sekundární sekce =/\= "Už jsem na cestě", odpověděl Smith a zvedl se z pohovky. Upravil si ještě uniformu a nově vyměněnými dveřmi vstoupil na můstek...


Na můstku bylo docela rušno neboť většina lodi již byla téměř opravena a nyní se dolaďovali maličkosti. A jedna z těchto maličkostí bylo to, že jim chyběla prostřední sekce...a tuto věc se právě chystali napravit... _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus)

3. 6. 2004, 19:16

John Smith Flotilní kapitán

"Otevřete volací kanál na sekundární sekci", rozkázal Smith. Praporčík u OPS, kterého zatím kapitán vůbec neznal, rozkaz okamžitě potvrdil a obrazovku vyplnila tvář muže ve zlaté uniformě Hvězdné Flotily.

Založen: 01. 06. 2004

"Poručík Andrew Andraschko", představil se muž a jemně se usmál. "Myslím že jsem vám přivezl chybějící část lodi a zároveň jsem tu, abych se nahlásil jako váš nový šéfinženýr, pane" Smith se také úsmal: "Už bylo na čase, poručíku". Poté usedl do kapitánského křesla a vydal sérii rozkazů k zahájení reintegrační sekvence. _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur

Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur

"I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus)

4. 6. 2004, 6:45

Andrew Andraschko

Nová služba

Nadporučík

Andrew se pohodlně usadil v křesle v místnosti, ze které kontaktoval kapitána a hlavou mu běžely myšlenky právě na něj. Jaký asi je, co bude dělat? Jaká zde bude posádka? Po posledním fiasku s Takarou na Hamunaptře se trochu obával přijetí, ale kapitán vypadal zkušeně. Nic o něm ale ještě nevěděl, přestože měl, nenašel zatím čas projít si záznamy svého velícího a dalších spoludůstojníků, krom pár svých nejližších lidí. "Požádal jste o hodnocení stavu lodě, pane?"

Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon

Vysoký muž, podle vzhledu inženýr, podával Andremu PADD, zatímco stál v pozoru vedle něj. "Och ano, děkuji." Andrew si projel hlášení o lodi, jejím stavu a chybách, které msuí ještě opravit. Většina z nich se dá ale opravit za pohybu. Andrew se dlouze zahleděl z blízkého okna na hvězdy a povzdech si: "Zase doma." Naposledy upravil Andrew Andraschko dne 6. 7. 2004, 19:04, celkově upraveno 1 krát

4. 6. 2004, 14:23


"Všechny sekce ohlásily. že reintegrační sekvence proběhla úspěšně", nahlásil praporčík od OPS. "Dobrá práce", zhodnotil situaci Smith a ještě se otočil na praporčíka: "Informujte našeho nového šéfinženýra, že se má po zabydlení dostavit do mé pracovny" Praporčík James Lennard potvrdil rozkaz a Smith se opět vrátil do své pracovny... _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur

"I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus)

5. 6. 2004, 8:34

John Roco Praporčík

V trasportní místnostu jedna se pomalu zhmotňovala postava. Za několik sekund později stál na ploše muž ve zlaté uniformě. "Zdravím vás crewmane, vítejte na Poseidonu", řekl muž obsluhující transportér. "Děkuji vám, jsem rád, že zde mohu být" odpověděl crewman John Roco a pomalu se rozlížel. Po té straré kocábce třídy Centaur, kterou se dopravoval na StarBase 1 to byla úchvatná změna. Bylo to poprvé co viděl loď třídy Prometheus. Nakonec se pomalým krokem vydal směrem na palubu 3, kde podle padu, který držel v ruce měla být jeho kajuta.

Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon 5. 6. 2004, 23:37


Po vydatnom spanku, som sa prebrala vo svojej novej, vonavej kajute. Otvorim oci


a stele tomu nemozem uverit :" ...som na hviezdnej lodi, na tej najlepsej hviezdnej lodi .." je to uzastny pocit. Obliekam si uniformu a odchadzam do lodneho baru. " Hadam tam bude niekto z posadky. " pomysli si Netisa. Az teraz si zacina vsimat ako ta lod vlastne vyzera. ".. je to nadhera !" pomaly sa blizi k turbovutahu. Vtupuje dnu, zada prikaz a turbovytah sa pohne. Behom par sekund zastavuje a dvere sa otvaraju. Netisa vytupuje a mieri do baru uz sa nemoze dockat dobrej ciernej kavy.

6. 6. 2004, 13:41

John Thunder Kadet 4. ročníku


Po vylodění na SB 1 z vesmírné lodi USS Interpid na které jsem sloužil jen krátkou dobu jsem byl převelen na USS Posseidon jako vědecký dustojník. Musím řict že jsem sem se těšil na palubu USS Posseidonu je to velmi moderní plavidlo a sloužit na ní bude pro me opravdu výzva. Po krátké návstě se konečně transportuji na USS Posseidon. Právě jsem se objevil v transportní místnosti 1 a Praporčík obsluhující transportér říká "Vítejte na palubě Posseidonu"...odpovídam..."Děkuji praporčíku". Nejdříve sem šel do své kajuty odložit zavazadla. Hned potom jsem zašel za kapitánem ohlásit se na palubě. Vešel jsem do kapitánovy pracovny "Pane, crewman 3 třídy John Thunder se hlásí napalubě"...kapitán odpovídá... "Vítejte na palubě"..a řekl..."Běžte se zabylet" "Děkuji pane". A tak jsem šel do své kajuty.

6. 6. 2004, 18:44

Andrew Andraschko

Zabydlení se

Nadporučík

Andrew vešel do turbovýtahu stále zahleděn do PADDu. "Kajuty." Turbovýtah se rozjel, avšak po chvíli se s velikým skřípěním zastavil. Andrew zvedl hlavu. "Kajuty!"


Andrew opakoval svůj rozkaz bez úspěchu. Výtah se nerozjel. Co mu tedy zbylo? Povzdechl, položil PADD a sehnul se. Rukou odstranil jeden kryt a podíval se na obvody. Vypadali, že jsou v pořádku. Zamyšleně se tedy podrbal na hlavě a zvedl se: "Počítači, co se to tu děje?" řekl trochu naštvaně "Turbovýtah jedna se nehýbe. Uvízl někde v půli cesty do kajut." "Turbovýtah jedna byl zastaven uměle ze strojovny." "Proč?" "Převody energií kvůli spojovacímu cyklu. Nepotřebné systémy byly krátkodobě vyřazeny." Andrew si povzdechl a sedl si zády k panelu, který odkryl. Spojovací fáze může trvat nějakou chvíli a na světě neexistuje možnost, jak to urychlit. Respektive by mohl zavolat do strojovny a požádat je, aby si pospíšili, což se mu ale nechtělo. Věděl, jak je k naštvání, když za vámi někdo stojí a komanduje vás. Sice se troch divil, že neskontrovali, jestli je někdo ve výtazích, ale jelikož je loď v docích, určitě se nerozpakovali změnit rozvod energie při sebemenších problémech. Andre poslepu nahmatal PADD, vyjel si technické plány lodi a prohlížel si je, když se ozval intercom. =/\= Pane, tady je OPS. Jste v pořádku? =/\= „Ano, jsem. Co potřebujete?“ =/\= Až si vybalíte, mohl by jste se dostavit ke kapitánovi? =/\= “Jistě, dorazím co nejdříve.“

=/\= Dobře pane. Během dvou minut by se měli turbovýtahu znovu rozjet. =/\= “Díky za informace.“ O pět minut později Andrew otevřel dveře svojí kajuty. „Světlo!“ Místnost se zalila světlem. Standartní důstojnická kajuta, v pravém rohu byly jeho zavazadla. Došel k nim, rozepnul největší vak a vytáhl z něj několik věcí, které dostal při odchodu ze základny. Pár si jich postavil na stůl, několik do rohu. Pak si povzdechl a konečně se do toho pustil. Asi za hodinu byla celá kajuta postavená podle jeho představ. Změnil teplotu vzduchu, mírně upravil vlhkost, naprogramoval si oblíbenou hudbu, přesunul květiny, rozestavil svoje oblíbené složky, sundal standartní obraz a pověsil na zeď dva svoje obrázky. Také přesunul křesla a pohovky. Když skončil, vše vyzkoušel ve svém obvyklém rituálu, který dělá už.. jak dlouho? Od doby co byl na akademii? Asi od druhého ročníku. To bude ono. Svlékl se, připravil si župan. Pak si vlezl do sprchy, pustil jazzovou hudbu a osprchoval se. Nesnášel sonické sprchy. Vždy žádal o kajutu s klasickou sprchou. Ano, možná je její výkon zastaralý, ale pocit teplé vody na kůži se nedá nijak vyjádři a už vůbec ne něčím nahradit. Když vylezl, pečlivě se otřel modrým froté ručníkem, oblékl si župan a přešel k replikátoru. Tou dobou už hrála asi třetí píseň. „Pu Erh, teplý.“ Tiché bzučení a zhmotnění šedivého šálku potvrdilo myšlenky, které mu letěly hlavou. Vše si udělal přesně tak, jak to má rád. Se šálkem, ze kterého stoupal dým si sedl do měkkého křesla a, zatímco pil, pozoroval hvězdy. Když dopil, vstal, oblékl si čistou uniformu, župan pověsil opět do koupelny a vyšel ven z kajuty. _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 6. 6. 2004, 18:51



Ked vysla hlavna sestra z baru namierila si to k turbovytahu, chodbou sa presuvali ludia od udrby a snazili sa lod dokonale opravit. Dorazila k turbovytahu a dvere sa otvorili."Osetrovna" zaznel povel. Turbovytah sa pohol po kratkej chvili, ktora sa mi zdala neuveritelne dloha sa dvere konecne otvorili. Netisa s ulavou vystupila " opat som to zvladla" a namierila si to na osetrovnu. Na osetrovni sa zatial nic nedialo a tak mala dost casu sa lepsie zoznamit s celou osetrovnou. "Bol to moj sen pracovat na osetrovni na hviezdnej lodi, aj ked zatial ako hlavna sestra ale dufam, ze ked sa budem nadalej vzdelavat raz budem ...." prerusila prud myslienok a opat sa vratila do prace.

6. 6. 2004, 20:15

Andrew Andraschko

Kapitánova pracovna část 1.- John Smith a Andrew Andraschko

Nadporučík

Andrew přistoupil ke dveřím kapitánovi pracovny. Upravil si uniformu, shodil smítka ze svojí uniformy a zazvonil. V hlavě přemýšlel, jaké asi hodnocení přijde z Hamunaptry. Snad to bude dobré. Nikdo si tam nestěžoval, tak proč by posílali špatný záznam? No a když už (v hlavě si pohrával s hodnocením od Takary), snadno to vysvětlí. Dveře se otevřeli a Andrew vešel.


Kapitán tou dobou právě seděl ve své pracovně a pročítal záznamy nových členů posádky. Právě došel na poručíka Andreho Andraschka, svého nového inženýra. Jeho záznam byl velmi obsáhlý a na jeho konci bylo napsáno poslední hodnocení. Skládalo se z pouhých tří slov a podpisem - "velmi schopný důstojník, zapsala nadporučík Takara". To na Smithe udělalo dojem a už se těšil až se s Andrewem setká osobně. Právě se zvedal z křesla aby už pro něj někoho poslal, když v tom zapípaly dveře a dovnitř vstoupil poručík Andraschko. Andrew se postavil do pozoru s rukama za zády asi dva metry od stolu velitele. „Volal jste mne, pane?“

"Ano poručíku", odpověděl stejným tónem kapitán "Doufám že už jste se zabydlel a vyhovuje vám kajuta kterou inženýři na vaše přání speciálně upravili. Dnes není příliš obvyklé že by někdo dával přednost vodě před sonickou sprchou" " Andrew přikývl. „Jistě pane, zabydlel jsem se a už jsem jí i ozkoušel. Je to zvláštní, ale možná by jste to mohl někdy zkusit. Třeba by se vám to také zalíbilo.“ "Uvidíme, možná to vyzkouším", odpověděl velmi jednoduše Smith. "Samozřejmě jsem vás nepovolal pouze kvůli zhodnocení sprch", řekl poručíkovi a lehce se usmál. Andrew opět přikývl... "Všechny vaše předchozí hodnocení prozrazují, že jste jedním z nejlepších inženýrů, které může Hvězdná Flotila v současnosti nabídnout a já jsem rád, že vás převeleli zrovna na mou loď." Poté přistoupil o jeden krok a natáhl k Andremu pravou ruku:"Vítejte na palubě, poručíku" Andrew nabízenou ruku přijal a stiskl ji. „Děkuji pane, je to pocta s vámi sloužit a větší pocta když o mne takto mluvíte. Chtěl bych se vás zeptat co tuto loď čeká? Jaké budeme mít úkoly, alespoň zběžně.“ Smith udělal pár kroků směrem k velkému oknu, které mu poskytovalo nádherný výhled na Hvězdnou základnu 1. Jakmile si Andrew stoupnul vedle něj, kapitán začal hovořit: "Nejprve budeme muset dokončit opravy škod, které na naší lodi zanechala ta zatracená cardassianská flotila. Kromě toho musíme sehnat dostatek kvalifikované posádky. Ale jakmile oba tyto úkoly splníme, čeká nás cesta k Hvězdné Základně 184 kde převezmeme velení nad flotilou." Andrew mlčky vytáhl PADD a podal ho kapitánovi. Když si ho kapitán prohlédl, zjistil, že je to asi padesátimístný seznam víceméně vážných, nebo i méně závažných poškození: „Sepsal jsem si to když jsem měl chvilku. Během pár dní bude loď už připravena. Ale ptal jsem se z jiného důvodu, pane. Jestli víte, na hvězdné základně Hamunaptra funguje počítač, nebo spíše kybernetická forma inteligence, známá po jménem ARTIn. Poslední dobou jsem hodně studoval podobné druhy kybernetické inteligence a tak se chci zeptat, zdali by jste mi povolil menší pokusy na vaší lodi. Povolení od příslušných institucí mám, to se nebojte.“ Andrew se zhluboka nadechl: „Moje povinnosti tím zanedbávat nebudu, ale chtěl bych využít aktivně svoje nynější zkušenosti s touto problematikou. Jde hlavně o váš souhlas a o funkci, kterou tato loď bude plnit.“ "Nejsem si plně jist poručíku, co si mám o tom myslet. Na této lodi je možné téměř vše ovládat z můstku pomocí počítače, ale přesto dávám přednost tomu, aby takovou práci vykonávali lidé protože vím, že se na ně mohu spolehnout. Jistě chápete že se mi tedy zrovna umělá inteligence která by mohla převzít řízení vlajkové lodi flotily která na nás čeká u základny 184 zrovna nelíbí." Na chvíli se Smith odmlčel a pak pokračoval: "I přesto by mne však zajímalo, jaké potenciální výhody by mohl tento výzkumný program poskytnout, pokud ho povolím" Poručík mlčel, a díval se na hvězdy. Pak se znenáhla otočil ke kapitánovi a zeptal se: „Mohl bych si dát něco k pití? Mile rád vám to vysvětlím, ale mám celkem žízeň.“ _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 6. 6. 2004, 20:49


Když jsem konečně dokončil úpravu své kajuty k obrazu svému šel jsem obhlédnout svoje nové pracoviště. Šel jsem k turbovýtahu a nastoupil do něj řekl jsem.."Astrometrická laboratoř". Když jsem dorazil do astrometriky nemohl jsem uvěřit svým očím. Na USS Interpidu sice byla velmi vyspělá astrometrika ale s Posseidonem se rozhodně nemohla rovnat. Je to jistě nejlepší astrometrika na hvězdných lodí flotily. Jelikož jsem na palubě posseidonu zatím jediný vědecký důstojní měl jsem více práce ale to mi opravdu nevadilo. Po službě jsem šel do své kajuty, přišel jsem k replikátoru a řekl...."Horký čaj" a pak jsem si vzal svoji oblíbenou knihu a četl jsem.... Založen: 06. 06. 2004 Příspěvky: 44 Umístění: Akademie HF 6. 6. 2004, 21:08



John pomalu mířil ke kajutě, která mu měla být přidělena. Nespěchal. Bylo to poprvé co byl na palubě lodi třídy Prometheus a chtěl si to užít. Vlastě to bylo jeho úplně první přidělení od doby co opustil výcvikový kurs. Jak už je to vlastně dlouho, dva týdny? Pomyšlení na to ho překvapilo, připadalo mu to jako celé měsíce od závěrečného ceremoniálu. Tolik se toho za těch pár dní stalo. Ale teď už je tady, USS Poseidon třída Prometheus a vlajková loď flotily Theta. Většina lidí s bezpečnostní kurzu o takovém místě jenom snila. Něco jiného jsou samozřejmě absolventi Akademie. John nesl těžce, že se mu Akademii nepodařilo dokončit. Když tam před čtyřmi lety nastupoval něco takového by ho ani ve snu nenapadlo. Realita ho ale o iluze brzy připravila, nakonec odešel ke konci 3. ročníku. Je pravda, že odejít nemusel ale neusále se učit být i vědcem ho ubíjelo.... Jenže tohle nebyla Akademie a on už nebyl kadet, věděl že tady bude moci uplatnit to co umí opravdu dobře, práci bezpečnostního důstojníka. To byla jedna z mála věcí ve kterých na Akademii exceloval. Taky to byl důvod proč ho teď přidělili na Poseidon. Vzpomněl si jak mu profesor Chang před rokem řekl, že když se mu podaří Akademii dokončit stane se nejlepším bezpečnostním důstojníkem, jakého kdy Flotila měla. Jenže tenkrát ho neposlouchal a rozhodl se raději odejít, a podstoupit bezpečnostní výcvik HF … Ze vzpomínek ho probralo zapípaní lodního navigačního systému, byl u své kajuty. Vešel dovnitř, byla to normální poddůstojnická kajuta, v jaké spával při závěrečné tréningové misi ve vesmíru na palubě lodi třídy defiant USS Cartago. Uvnitř bylo místo pro dvě osoby a John předpokládal, že dostane ještě nějakého spolubydlícího. Svoji cestovní tašku položil křeslo a zamířil si to přímo k replikátoru. „Raktagino“ V replikátoru se materializoval šálek horké kávy, John ho vzal a opřel se do křesla. Věděl co teď musí udělat, jít se ohlásit kapitánovi. Byl zvědavý jaký ten muž asi bude, podle toho co se dočetl v záznamu je to jeden z nelepších velitelů Flotily, jistě to bude čest pod ním sloužit. Dopil Raktagino upravil si uniformu a vyšel z kajuty ven. Když došel k turbovýtahu čekalo ho však nepříjemné překvapení. Kvůli nějakým opravám nebo něčemu takovému byly výtahy mimo provoz. Podle displaye vedle John zjistil, že výtahy nejedou kvůli zásahu ze strojovny a budou fungovat za několik minut. John se během čekání jenom tak rozhlížel kolem sebe. Teď si teprve všimnul, že loď není vůbec v tak perfektním stavu jak se na první pohled zdálo. Všude okolo pobíhali inženýři a zpravovali, rekalibrovali a vylaďovali všechno možné. Věděl, že byl Poseidon nedávno v nějaké velké bitvě a dokonce přišel o jednu ze sekcí ale žádné detaily neznal. Naštěstí po několika minutách čekání se výtahy opět rozjely a John Roco se vydal na můstek. Když se otevřely dveře výtahu John Roco zůstal několik sekund nemně zírat. Můstek byl skutečně úžasný. John sice znal plány, ale skutečnost ho stejně překvapila. Po několika vteřinách váhání se vydal směrem ke kapitánově pracovně. „Kapitán je momentálně zaneprázdněn“, ozval se náhle poručík u taktické stanice, který měl momentálně velení.. „Jestli si s ním potřebujete promluvit, musíte chvilku počkat“ „Ah, ano rozumím, počkám“, odpověděl John. „Vy jste tu noví crewmane, že?“ pokračoval poručík.

„Ano to je pravda, právě jsem se chtěl ohlásit“. „Pojďte sem, jestli chcete, seznámím vás s výzbrojí naší lodě, jako bezpečnostního důstojníka vás to bude určitě zajímat“. „Ano děkuji, to by bylo skvělé“, odpověděl John a vydal se směrem k taktické stanici. Naposledy upravil John Roco dne 8. 6. 2004, 19:15, celkově upraveno 1 krát 7. 6. 2004, 22:10

John Smith

Kapitánova pracovna část 2.- Andrew Andraschko a John Smith

Flotilní kapitán

Andrew se nadechl, napil džusu a zahleděl se na kapitána, který očividně také přemýšlel co na to říci. Andrew si uvědomoval, že stojí proti veliteli, který si prosadí svůj názor a tak je tato debata velice důležitá pro další pokračování jeho kariéry. Nezbylo mu, než tiše čekat na kapitánovu odpověď. Smith si lehce usrkl jahodové šťávy. Smith byl velmi skeptický ohledně návrhu mít na palubě počítač schopný vlastního myšlení, ale pokoušel se to nedávat příliš najevo což se mu celkem dařilo.


"Podívejte poručíku. Velím lodím již 11 let a za tu dobu jsem nepotřeboval počítač, který by za mne rozhodoval nebo mi radil. Tento ARTIn nebo jak jste ho pojmenoval mi jde silně proti srsti. Ať už je tento počítač jakkoliv dokonalý, nikdy nemůžete vyloučit že si uvědomí sám sebe a nebude se mu líbit to co dělá. Tak nám například vypne podporu života a zbaví se nás. ářčáářTento projekt samostatně jednajícího palubního počítače byl zpracován už v 23.století profesorem Daystromem, ale multitronická inteligentní počítačová jednotka M5 se ale ukázala nebezpečnou a projekt byl zastaven. Jak můžete vyloučit že se to nestane znova ?ářčáářNavíc jak už jsem řekl, Prometheus má nový typ počítace, který je schopný řídit loď samostatně bez posádky" Andrew se pousmál. Naprosto jistě věděl, že Smith toto namítne. „Ne, to vyloučit nemohu, ale tady jde o to, že bych pracoval ve velice těžkých podmínkách a tento typ počítače, myslím tím prototypy mini-počítačů, je vybaven speciálními směrnicemi a navíc já ho nehodlám zapnout do hlavního počítače. Tady nejde o to, že bych vám sebral loď, chci jen pokračovat ve výzkumu. Navíc nezapomeňte, že já budu mít oproti němu vždy pár karet v rukávu.“ Smith si zamyšleně mnul bradu. Zdálo se že po poslední Andreho větě poněkud polevil. "V tom případě bych chtěl aby jste se přesně vyjádřil, jak velký rozsah je tohoto projektu. A také jaké technické vybavení a zázemí k němu budete potřebovat." Andrew si chvíli pohrával se skleničkou. „No, nic než vás souhlas.. prozatím a občas nějakou diagnostiku od hlavního počítače. Časem by jsme to mohli vyzkoušet v simulátoru, nebo tak nějak. Tento typ počítače, který děláme je totiž v základech. Nejsme schopni dát mu jakékoliv větší možnosti, protože by je nezvládl. Musíme na to jít hezky pomalu.“ "Dobrá poručíku, uděluji vám povolení pokračovat ve výzkumu této pokud to tak mohu nazvat umělé formy života.", řekl nakonec Smith a dopil svou skleničku. Poté pokračoval: "Podmínku však je že nebude za žádných okolností napojen na lodní systémy bez mého vědomí." Nakonec se ještě zeptal zda šéfinženýr s jeho rozhodnutím souhlasí. Souhlasil _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus)

7. 6. 2004, 22:12

Radim Rouce

Vstup na palubu

Crewman 2. třídy

Konečně jsem se dostal na loď. Po roce na Hvězdné základně 173 jsem už


potřeboval změnu, plavidlo, které se pohybuje a nevisí jen staticky ve vesmíru. USS Berlin mě rychle převezla ze SB173 na USS Poseidon, za což jsem jim neskonale vděčný. Jakmile jsem se materializoval na transportní plošině, přítomný technik mě pozdravil. "Vítejte na palubě, navigátore!" "Děkuji. Máte pro mě nějaké rozkazy?" zeptal jsem se. Pochopitelně jsem měl na mysli rozkazy kapitána. "Ne. Všichni nově příchozí se mají nejprve zabydlet ve svých kajutách a postupně se hlásit na svých stanovištích." Kývl jsem tedy hlavou na rozloučenou a odebral jsem se do turbovýtahu. Ten mě bez problémů dovezl až na mou palubu, což mě trochu překvapilo, protože technik se mezi řečí zmínil o nějakých menších problémech. Asi mám štěstí.

8. 6. 2004, 12:10

Radim Rouce

Kajuta

Crewman 2. třídy


Vstoupil jsem do své komůrky. Skutečně to není žádná sláva, ale co by mohl crewman 2. třídy chtít, že? Doufám, že se brzy dočkám povýšení... a dalšího a dalšího. Mezitím jsem si vybalil pár svých oblíbených svršků, všechno ostatní si později zreplikuji. Na stolek jsem položil fotografii svých zemřelých rodičů a všech mrtvých manželek a nasával jsem atmosféru tohoto plavidla. Myslím, že se mi tu bude líbit. Asi bude na čase podívat se na můstek. Vyšel jsem na chodbu a ignoroval poděšené pohledy ostatních členů posádky. Oni si zvyknou. Vstoupil jsem do turbovýtahu a přikázal: "Můstek!"

8. 6. 2004, 12:13

Amon Travt

New employment

Založen: 07. 06. 2004 Příspěvky: 33 Umístění: Project Galaxy

Podporučík Amon Travt procitl z chvilkového oblouznění, jež bylo následkem dematerializace a materializace transportérem. „Dobrý den pane, vítejte na palubě,“ ozval se hned poddůstojník u transportní konzole a jež byl předem informován, kdo je nový příchozí. Amon ho pokynutím hlavy se slovy dobrý den také pozdravil. Poté se otočil a podíval se na svoje zavazadla, která stála asi metr od něho. „Mohl by jste mi moje zavazadla transportovat do mé nové kajuty?“ zeptal se ho Amon. „Samozřejmě pane,“ potvrdil poddůstojník a zadal pár příkazů. Zavazadla se rozplynuly v záži transportního světla. „Děkuji.“ „Máte se zabydlet ve své kajutě a následně se hlásit u kapitána.“ „Děkuji.“ „Pane,“ ozval se ještě poddůstojník, když Amon opouštěl transportní místnost 1. Prošel chodbou a ocitl se v prostorách ubikací starších důstojníků. Velice rychle nalezl právě tu svou. Byly to přímo protější dveře. Vešel dovnitř. „Světlo,“ řekl. Místnost se rozzářila. Přímo proti dveřím bylo obrovské okno, které směřovalo přímo před loď. Jeho věci byly v pravém zadním koutě hlavní místnosti. V místnosti napravo pak byla ložnice a místnost nalevo byl záchod spolu s koupelnou. Amon začal roztřizovat svoje věci. Dával na dosud pusté zdi obrazy na prázdné police malá umělecká díla a svojí knihovnu. Svoje housle umístil na stolek. Svoje zbraně nechal zatím v bedně, kterou umístil do ložnice.

Podporučík

Poté, co se zabydlel si objednal v replikátoru Earl Gray horký. Replikátor jenom nesouhlasně zapípal. Amon to zopakoval. Nic. Ani na potřetí se mu to nepovedlo. Poté se pouze objevil nápis porucha replikátoru. To Amonovi moc na štěstí nepřidalo. Trochu rozmrzelý vlezl do sonické sprchy. Nakonec se vydal směrem do kapitánovi pracovny. Plány lodi třídy Prométheus poměrně důkladně studoval, takže zamířil neomylně k výtahům. Stiskl tlačítko u dveří a čekal, než přijede výtah. Nic nepřijelo. Stiskl ještě jednou. Zase nic. Znovu stiskl tlačítko. Po pěti minutách ho to trochu přestalo bavit. „Super. Doopravdy bezvadně seřízená škatule plná součástek,“ řekl si sám pro sebe, když zamířil k údržbářským tunelům. _________________

Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity." 8. 6. 2004, 19:59

Amon Travt

coridors, coridors and coridors at all

Podporučík


"Že jsem se na to nevykašlal," stěžoval si Amon, když prolézal údržbářským koridorem. "Pár slov a rozvědka by admirála Liu za její podraz potopila, ale to jsme si museli hrát na samaritány. Vždyť přeci dokázala v konfliktu zvítězit. Ano. V konfliktu, který se vůbec nemusel odehrát v takové šíři, jenom kdyby nechala rozvědku dělat svou práci." Vylezl z koridoru a zamířil po žebři dále nahoru. "Mohl jsem být ještě na akademii. Mohl jsem popíjet s Romanovem v baru sklenky a snažit se naverbovat kadety. Ale to ne. Já se tady nyní musím zrovna plahočit údržbářskými koridory. Ještě, že mě alespoň nevyloučili díky ní z rozvědky a nechali mi u ní mojí hodnost. Alespoň můžu podle federačních předpisů nosit kteroukoli uniformu z těch čtyř." Vyhoupl se na žebř. Pokračoval dále. "Naposledy jsem se takhle koridory mimo simulátor prodíral při odchvatu na Fort Pierce. Kdyby tu Romanov byl, nejspíš by to napálil faserem přímo do ovládacího panelu výtahu." Konečně se dostal na úroveň můstku. Urovnal si uniformu a vyšel. Za sebou slyšel, jak se otevřel výtah. "Už je spravili," zaradoval se jeden technik. "Klid, klid, klid," napomínal se Amon. Poté zamířil přes můstek ke kapitánově kajutě. Zazvonil na dveřní zvonek a oznámil: "Hlavní bezpečnostní důstojník odporučík Amon Travt" _________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity."

8. 6. 2004, 21:19

Andrew Andraschko

strojovna

Nadporučík

Andrew odcházel z poradní místnosti v dobré náladě a tak prošel poloprázdným můstkem celkem bez povšimnutí. Překvapila ho kapitánova kladná reakce, ale nehodlal se tím nějak zabývat. Prostě může pokračovat ve svém výzkumu a to mu bohatě stačí. Co taky nadělá? Nehodlá svěřovat velení nepřátelům, ani nehodlá ohrožovat Federaci. Jde přece jen o neškodný výzkum. Vše je kryto hesly a podprogramy… Andrew vešel do turbovýtahu a, stále zamyšlen, prohodil: „Strojovna.“ Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon

Ani nevěděl, proč to řekl, ale nepřišlo mu to jako špatný nápad. Původně chtěl sice jet do kajut, ale budiž. Když se dveře otevřeli, stál přímo naproti strojovně. Slyšel jen monotónní hučení nového jádra, jelikož mu veliké dveře s varováním zakrývali výhled, ale veliká skla po stranách mu přeci jen umožnila, aby nahlédl, než vstoupí. Všehovšudy tam byli jen tři inženýři. Vypadalo to, že stále vyrovnávají energetické rozvody. Andrew si však nemohl být jistý. Měl chuť ještě dále pozorovat jejich práci, ale procházející párek vědců mu připomněl, jak hloupě musí vypadat, když špehuje „klíčovou dírkou“ vlastní inženýry. Upravil si tedy uniformu a vešel dveřmi, které se s tichým zasyčením otevřeli.. Inženýři ztichli a podívali se na něj. Vytušil jejich otázku. „Zdravím vás, jsem váš nový šéfinženýr.“ Andrew moc dobře věděl, jak oblíbený byl jeho předchůdce a tudíž čekal podobný postoj. Stále viděl, že se s tím nesrovnali. Jak by ale mohli? Sám si vzpomněl na otce. „Vítejte.“ Řekl konečně nejblíže stojící poddůstojník. Rychle si přehodil PADD do druhé ruky a nabídl Andremu ruku. Poručík se usmál, ruku přijal a pevně jí stiskl. „Všiml jsem si, že máte problémy s energetickými zdroji, že?“

„Ano, správně.“ Odvětil nejvzdálenější černovlasý mladík stojící u konzole. „Nedaří se nám udržet na lodi správný tok energie. Snažíme se to spravit, ale nejde to.“ Andre pomalu přistoupil k jeho konzoli, rukou ho pobídl aby ustoupil a pak se podíval na zobrazovaná data. Odchylka nebyla markantní, ale stačila, aby si pár lidí v kajutách neposvítilo. „Zkoušeli jste zvýšit výkon jádra?“ „Ne, teď jsme se chystali.“ Vložil se konečně do hovoru třetí mladík. „Je to zbytečné, problém není v jádře, ale ve vedení.“ „Počítač přece zahlásil, že spojení proběhlo bez problémů a vše funguje v rámci normálních parametrů.“ Opanoval první. „To vůbec nevadí. Počítač neprochází vedení, prochází spojovanou část. Ale loď utrpěla značné poškození. Je možné, že vedení na nějakém místě prostě nefunguje. Možná ho ruší nějaká jiná věc, což je dost pravděpodobné. Stačí třeba blízké magnetické pole.“ Andrew se poškrábal ve vlasech a pokračoval: „Chyba musí být někde dál od spojované části, jinak by jí počítač našel. Hm.. co hangáry? To by mohlo být ono. Počítači, proveď diagnózu energetického vedení v okruhu dvaceti metrů okolo hangárů.“ =/\= Provádím… vyčkejte… probíhá analýza =/\= „Vážně si myslíte, že to bude fungovat?“ řekl skepticky třetí technik. „Já tomu dokonce věřím, víš?“ =/\= Analýza dokončena – nalezen poškozený objekt- proražená datová banka v hangáru jedna- označení 39A gama =/\= „Jak jste to sakra udělal?“ „Stačí odhadnout odchylku a máte přesné místo.“Andrew se zasmál a vytáhl svůj PADD „nebo mít kompletní seznam neopravených škod na lodi.“ Inženýři něco zakleli, sebrali vybavení a odešli. Jen jeden, ten černovlasý, zůstal a kontroloval výkon. Andrew se vydal po schůdkách nahoru k pracovně hlavního inženýra. Veliké dveře již nesli jeho jméno. Poručík Andrew Andraschko. Ach jak lahodně to zní pro ucho. Dveře se otevřeli a ukázali vzorovou pracovnu tak, jak jí viděl na technických plánech. Obrovský černý stůl, asi mahagon, s počítačem, skříň s vitrínami, replikátoru, dvě veliké umělé květiny v rozích, obrázek třídy lodě třídy Prométheus na zdi. Prostě krása. Andre sice věděl, že si pracovnu upraví, ale už teď ho uchvátila. Pomalu si sedl do koženého křesla a zapnul počítač. Na obrazovce mu vyskočilo logo hvězdné flotily a pak naskočila výzva: =/\= Prosím vložte autorizaci včetně jména pro verbální ověření identity =/\= „Poručík Andrew Andraschko, osmdesát sedm, nula osm, čtrnáct, beta dva.“ Předříkával pomalu v odpověď Andrew. Na displeji po chvíli naskočila uvítací zpráva a pak již klasický LCARS. Na obrazovce se točil model lodi a jeden po druhém na něm byly vyznačovány body i popisem, kde je loď poškozena, jak a kdy se to stalo a kdy se má toto místo opravit. Andrew se pousmál a pustil se do práce. _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 8. 6. 2004, 22:04


John byl fascinován tím co viděl. Taktické sytémy Poseidonu byly úžasné. Sice měl nastudovány plány třídy prometheus, ale Poseidon se od nich přeci jen trochu lišil. "No, přeci jen to je vlajková loď", řekl si pro sebe.


Podle někteých studií by se prometheus mohl v multo-vektorovém módu klidně postavit i samotnému Sovereignu a John o tom po této rychlé instruktáži nepochyboval. V tom ale jeho pozornost upoutalo něco jiného. Z kapitánovi pracovny vyšel muž ve zlaté uniformě a nepatrně se usmíval. John odhadl, že to bude nejspíše nový hlavní inženýr, který přiletěl s novou sekcí z Utopia Planitia. Zamířil do turbovýtahu a odjel. Sotva se za ním zavřeli dveře, na můstek vešel jiný důstojník. Toho už John poznal s jistotou, jeho záznam znal víc něž dobře. Byl to podporučík Travt, hlavní bezpečnostní důstojník a hlavně Johnův budoucí přímí nadřízený. Přešel můstek a zazvonil u kapitánovi pracovny. Za další vteřinu vešel dovnitř. John věděl, že je to poloviční betazoid a poloviční vulkánec. Ještě nikdy nikoho takového nepotkal a musel si přiznat, že ho ta kombinace trochu děsila. Podle záznamu však soudil, že mu bude rozhodně skvělím příkladem.

8. 6. 2004, 22:49

Amon Travt Podporučík

Chvilku po zazvonění se před Amonem otevřeli dveře. Než však vstoupil ještě zaznamenal periferním vlněním že ho někdo pozoruje. Poté již vstoupil. Kapitán seděl za svým stolem a patrně studoval jeho spis. "Podporučík Amon Travt se hlásí na palubě, pane." _________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence Založen: 07. 06. 2004 Příspěvky: 33 Umístění: Project Galaxy

"What we do in live, echoes in eternity."

8. 6. 2004, 23:14


Dnes byla moje žadost kapitánovy o přeložení na pilota raketoplanu přijata a tak jsem se hlásil v hangaru 1. Provedl jsem na třech raketoplánech typu 5 kompletní diagnostiku všech systémů a nenalezl jsem žádné poruchy. Jen na jednoum z nich byla menší odchylka v toku plazmy ale nic vážného menší seřízení vše napravilo. Dokud Posseidon zůstává v doku SB1 zůstává mou povinnstí provádět udržubu na raketoplánech. Založen: 06. 06. 2004 Příspěvky: 44 Umístění: Akademie HF

Po službě jsem zašel na holopalubu a pustil si program jedné malé Chicagské ho spůdky z 30let 20 století a potom jsem šel do své kajuty a studoval jsem nějaké návhry na nové raketoplány... Naposledy upravil John Thunder dne 10. 6. 2004, 15:45, celkově upraveno 1 krát

9. 6. 2004, 23:03

Tatjana Igorevna Ozerova Lodní mistr


prichod na lod

Po nekolika pohovorech, rozhovorech a testech dostala Tana vyrozumeni o jejim novem, tentokrat jiz sluzebnim, prideleni-USS Posseidon, vedecka sekce. S jistym skodolibym usmevem ji bylo sdeleno, ze Posseidon je v doku a dokoncuji se na nem opravy po mohutnem poskozeni, takze cela vedecka sekce a dalsi "nepotrebny" personal ma volno. Nadavkem k tomu se z ni stava lodnik 2.tridy, gratulujeme. Tana se na zjevne neformalniho logistickeho porucika usklibla v podobnem duchu, podekovala mu a odesla si zaridit par nakupu na stanici. Jedna z nejtezsich veci v zivote pro Tanu je cesta transportnim paprskem. Jednak trpi transportni nevolnosti, ne silnou, ale dost na to, aby ztratila chut k jidlu a navic ji ani jeji technicke vzdelani nepresvedcilo o normalnosti tohoto druhy dopravy. Proto nevahala a sla se zeptat do doku, zda-li k Posseidonu neleti v nejblizsi dobe raketoplan. Mistni prepravni nacelnik ji sice ponekud nerudne sdelil, ze leti, ale jen nakladni a tak neprichazi v uvahu, aby se s takovym raketoplanem svezla. Nastesti velici praporcik je mlady kluk a Tana, nastesti ci bohuzel, nevaha vyuzit sveho divciho kouzla, aby dosahlai sveho. Stacilo par sluvek obdivu k jeho zlute uniforme, parkrat se usmat a hle, misto v raketoplanu je na svete. Raketoplan byl pripraven ke startu, takze sotva se Tana vmackla mezi bednu se soucastkami a pilotni kreslo, jiz vyrazil. Kratkou cestu ve stisnenem prostoru

prestala bez vetsich problemu. V nakladovem doku Posseidona podekovala pilotovi za cestu a k mirnemu uzasu okolo stojiciho personalu se vydrapala po bednach ze clunu. Pak jiz slo vsechno jako po masle, sluzbu konajici praporcik sice neco zbrblal o nedockavych vedatorech co mu pridelavaji praci a nechavaji se vozit raketoplnem, ale nakonec ji odskrtl na seznamu posadku a pridelil kajutu. Tana se honem vydala do kajuty, preci jen cim drive tam bude, tim je vetsi sance, ze si v trojluzkove ubykaci zabere lepsi misto. Kupodivu spechala zbytecne, na dverich mistnosti zatim neni nici cedulka a ve vnitr take nikdo neni. Bohuzel to znamena nezarizenou cimru. No, co se da delat. Tana si prohledla spolecnou mistnost, koupelnu a pak ve spaci mistnosti zabrala nepalandove luzko pod oknem. v duchu si udelala poznamku, ze az se dostane na stanici musi udelat par nakupu, aby to tu vypadalo trosku utulne. Tana vysla z kajuty, nechala zreplikovat stitek se jmenem a prilepila ho na cedulku u dveri-ubykace 882a, Tatjana Igorevna Ozerova. Ale co ted? Tana se sice zalogovala do vedeckeho systemu Posseidona, ale zaroven zjistila, ze je na palube jediny vedecky "dustojnik". Ostatni zatim nedorazili, krom nekolika lodniku treti tridy a par kadetu na praxi. Inu zanesla do pocitace, ze prebyra stanoviste a prosla hlaseni jednoho snaziveho kadeta, zapsala poznamku vyrizeno, at toho pozdejsi hlavni vedecky dustojnik nema tolik . Pri porchzeni databaze zjistila, ze je treba dodelat spoustu oprav, doinstalovani koncovych zarizeni, softwaru a vubec ji pobyhani techniku a inzenyru rusilo na tolik, ze se rozhodla na chvilku zanevrit na zajimavy clanek o konzervovani pamatek bio-hmotou a radeji se rozhodla rozpomenout na sve technicke koreny a jit se pozeptat do strojovny zda-li by se jim nehodila ruka navic. A jeje, hlavni inzenyr je zaroven i druhy dustojnik lodi, takze ma na starosti posadku, vzhledem k tomu, ze prvni dustojnik jeste nedorazil. Nu coz, tak se mu muze rovnou ohlasit. Do strojovny se Tana dostala pomerne hladce, jen jednou zabloudila. Kdyz dorazila prede dvere pracovny sefinzenyra, zadala paddu at do sebe stahne plan lodi a pak zazvonila na porucika Andrew Andraschko. Zvonek snad ani jeste nedoznel, kdyz se ozvalo "vstupte". Tana: "Lodnik druhe tridy, Tatjana Igorevna Ozerova se hlasi do sluzby jako vedecky dustojnik, pane. Vzhledem k tomu, ze vetsina vedeckeho personalu ma volno kvuli opravam, napadlo mi, ze byste mozna uvital pomocnou ruku. " porucik Andrew Andraschko: "Vitejte na palube. Uz aby tu byl prvni dustojnik, sam nevim, kde mi hlava stoji kvuli dodelavkam, praci a jeste do toho starosti o posadku." Rychle si prohledl slozku Ozerove. "Hm, pomocnou ruku, ano vidim, mate vystudovanou polytechniku, myslim, ze Vas uzijeme, Ozerova." _________________ Ing. Tatjana Igorevna Ozerova, hlavní sestra USS Posseidon 10. 6. 2004, 13:24


Kapitán seděl ve své pracovně a pokračoval v pročítání spisů nových členů posádky. Tuto činnost již prováděl již přes tři hodiny. Řekl si že už je čas aby si dal na chvíli pauza a zamířil k replikátoru. "Horkou čokoládu", zadal příkaz počítači. Horká čokoláda patřila již od dětství mezi jeho nejoblíbenější nápoje a nikdy se jí ve skutečnosti nedokázal vzdát. V replikátoru se zhmotnil černý šálek, ze kterého se lehce valila pára přesně jak měl Smith rád. Vzal tedy šálek do ruky a posadil se s ním za stůl. Ze skříňky vyndal cukřenku a lehce šálek osladil a chystal se část upít, když v tom někdo zazvonil na dveře jeho pracovny. Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur

Z interkomu se ozvalo: "Hlavní bezpečnostní důstojník podporučík Amon Travt" Smith řekl jednoduše: "Vstupte !" a do místnosti vešel můž ve zlaté uniformě Hvězdné Flotily. Důstojník se rychle se rozhlédl a postavil se do pozoru. "Podporučík Amon Travt se hlásí na palubě, pane." "Podporučíku, vítejte na palubě Posseidonu", odvětil kapitán Měl jste nějaké problémy se sem dostat pane Travte ?

Ne neměl, pane. Pokud je to kapitáne vše, musím ještě zařídit kompletní kontrolu taktického oddělení lodi. Smith se pousmál a odpověděl: "Jistě, můžete jít" Po odchodu Amona se vrátil ke své čokoládě která zatím poněkud vychladla a pokračoval ve čtení spisů... _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) 10. 6. 2004, 19:12



Sotva se za podporučíkem Travtem zavřely dveře a kapitán se chystal konečně vychutnat si svoji horkou čokoládu, zvonek zazvonil znovu. „Vstupte“, povzdechl si mírně kapitán a položil šálek na zase stůl. Do místnosti vešel mladý poddůstojník, ve zlaté uniformě. „Crewman 2. třídy John Roco se hlásí do služby pane!“, řekl předpisově. „Pohov crewmane, vítejte na palubě.“ „Děkuji pane, jsem rád že tady můžu být“ „Právě tu byl váš nadřízený, podporučík Travt. Pokud jste to ještě neudělal neprodleně se u něj nahlaste“, pokračoval kapitán. „Ano pane, to udělám.“ „Výborně, můžete jít.“ John kývnul na pozdrav a odešel. Ještě jednou se rozhlédl po můstku a pokračoval do turbovýtahu. „Počítači, lokalizuj podporučíka Travta.“ „Podporučík Travt je v kanceláři hlavního bezpečnostního důstojníka, paluba 7“, odpověděl počítač monotónním hlasem. „Paluba 7“, řekl John a výtah se rozjel. Cestou dolů tak trochu očekával, že se výtah zastaví. Podle toho co zaslechl mezi důstojníky na můstku se to dnes stávalo poměrně často. Na palubu 7 dojel ale naštěstí bez úhony a tak se vydal směrem k bezpečnostní kanceláři. Když došel až k ní, zastavil se. Věděl že první dojem může být klíčový pro celou další spolupráci s jeho nadřízeným a tak nechtěl nic pokazit. Zhluboka se nadechl a zazvonil.

10. 6. 2004, 22:41

John Thunder

Kapitánova kajuta část.1 - Delta Flyer - dokončení Kapitán

Kadet 4. ročníku

Když jsem si prohlížel spisy rúzných prototypů raketoplanů narazil jsem na spis raketoplánu Detla Flyer který navrhl Tom Paris z Voyageru. Specifikace byly velmi zajímavé štíty posíleny borgskou technologií,phasery a torpéda, zdálo se že je to velmi silný a vybavený raketoplán. Byl jsem přesvědčen že by se na Posseidonu v budoucnu měl velké využití a tak jsem zašel za kapitánem. Zazvonil jsem u kaptitánovi kajuty "Dále" řekl kapitán Založen: 06. 06. 2004 Příspěvky: 44 Umístění: Akademie HF

"Co máte na srdci crewmane?" "No pane procházel jsem spisy experimentálních raketoplánů našel jsem jeden který by se nám tu mohl hodit, pane" "Tak o co jde?" "Jde o raketoplán Delta flyer který byl navržen a zkostruován na palubě hvězdné lodi Voyager když ješte byly v delta quadrantu. Myslel jsem že by jsme ho mohly použít v budoucnu. Ve sředisku testovacích raketoplánů již byly dva kusi vyrobeny a otestováný. Možná by jsem jeden mohly nechat zařadit na naši loď"...řekl jsem.... Naposledy upravil John Thunder dne 11. 6. 2004, 20:03, celkově upraveno 1 krát

11. 6. 2004, 14:10

Amon Travt

Vřelé přijetí

Podporučík


Amon se probíral lejstrama ve své nové pracovně. Byla poměrně prostorná i když taková strohá, co se týče vybavení. Rozhovor s kapitánem byl velice krátký. Kapitánovi byla zpřístupněna i utajovanou část záznamu, takže dobře věděl, kdo Amon Travt je. Amon musel ocenit, že se ho tedy moc nevyptával. Po skončení rozhovoru se Amon otočil a odcházel z kapitánovi kajuty. Venku ještě jedním okem zahlédl člověka ve zlatavé uniformě jak směřuje do kapitánovi pracovny. Právě, když uklízel jeden arch nějakých spisů do šuplíku uslyšel zvenčí blížící se dupavé kroky, které se neustále přibližovali. Kroky se náhle nerozhodně zastavili. Amon již odhadoval, že to bude asi jeden z jeho podřízených. Asi půl minuty se nic nedělo a pak se ozval zvonek. „Vstupte,“ ozval se Amon. Dovnitř vstoupila postava, kterou před chvílí viděl na můstku. „Crewman 2.třídy John Roco se hlásí do služby, pane,“ okamžitě spustil, když se postavil před Amonův stůl a při tom ho pozdravil. Amon ho také pozdravil. Poté začal mluvit. „Takže své povinnosti doufám znáte. Nestrpím, pokud je nebudete plnit v pořádku. Pokud se dozvím, že nějakou zanedbáváte budete mít problémy. Dále. Budete se účastnit pravidelných cvičení. Jediná omluva je kdyžtak od kapitána nebo doktora. Jinak je nepřítomnost neomluvitelná. Váš spis toho o vás moc nevypovídá, takže se budete muset podrobit nejdříve fyzickým a dovednostním zkouškám,ať víme, na čem jsme. Dnešek máte na ubytování. Zítra se hlašte na stanovišti bezpečnosti. Nějaké dotazy?“ optal se na konec svého proslovu Amon. _________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity." Naposledy upravil Amon Travt dne 11. 6. 2004, 20:38, celkově upraveno 1 krát

11. 6. 2004, 16:01



John se na Travta podíval lehce zaskočen tím náhlím monologem. „Ne pane“, odpověděl nakonec. „Výborně, takže zítra v 6:00, odchod!“ John vyšel ven z kanceláře. Podporučík Travt rozhodně nebyl důstojníkem, který by někomu dal něco zadarmo, na druhou stranu John tušil, že pokud bude své povinnosti plnit kvalitně a s nasazením tak s ním bude vycházet dobře. Nastoupil do výtahu a zadal: „Paluba 6, kajuty posádky.“ Přemýšlel jak asi budou vypadat ty dovednostní testy o kterých se podporučík zmínil. Patrně půjde o nějaké bojové cvičení nebo tak něco, možná by si měl trochu zatrénovat. Posledních pár dní byl tak zaneprázdněn stěhováním se, že mu na cvičení nezbylo příliš času. „Počítači zastavit, nový směr paluba 5, simulátor 2“ O pár sekund později výtah zastavil a John vyšel ven. Když dorazil k simulátoru a zjistil, že v něm momentálně nikdo není vstoupil dovnitř. Na displayi si nechal zobrazit seznam tréninkových programů, které byli v databázi, ale žádný se mu nezamlouval. „Počítači, nahraj program Roco Beta 6, z osobní databáze crewmana Johna Roca. Přístupový kód Alfa Tango 6“ „Varování, tento program obchází některé bezpečnostní protokoly, jeho spuštěním se vystavujete riziku.“ „Proveď“, řekl John. Roco Beta 6 byl jeho osobní tréninkový program, který simuloval boje pozemským bojovým uměním kung-fu. Pro větší realističnost v něm byly vyřazeny některé bezpečnostní protokoly, takže člověk sice nemohl zemřít nebo přijít k nějakému těžšímu zranění, ale mohl si odnést četné šrámy, případně zlomenou ruku. Ačkoliv jsou ve Federaci momentálně s oblibou vyučována klingonská bojová umění, John měl radši toto staré pozemské. Když ještě studoval na Akademii vedl dokonce malý kurz tohoto stylu boje. „Spustit program“, řekl John a před ním se objevil první první protivník. Rozeběhl se proti Johnovi a zaútočil, ten ale jeho ránu vykryl a silným úderem levou rukou ho srazil k zemi. „Počítači, začni program od úrovně 8“ Proti Johnovi se zhmotnil další protivník a tentokrát jako první zaútočil John. Pokusil

se o kop do hlavy ale protivník se včas stihl sehnout a napadl Johna zboku pěstí. Ten ale ránu zblokoval a krásným kopem z otočky zasáhl nepřítele do hrudníku a ten se svalil k zemi. Po asi hodině vyšel John Roco ze simulátoru ven, na čele měl několik krvavých šrámů a taky mu tekla krav z nosu. Lehce kulhavým krokem se vydal směrem na ošetřovnu, která byla na stejné palubě. Když vešel byla ošetřovna prázdná, jediným kdo tam byl byla hlavní sestra. „Dobrý večer“, pozdravil ji John. 11. 6. 2004, 20:16

N

Kadet 4. ročníku


Netisa akurat dokočila svoju prácu a chystala sa trochu si oddýchnuť. Mala v pláne opäť navštíviť bar, "možno tam niekoho stretnem a spoznám nových členov posadky". Posledný krát ešte skontrolovala miestnoť. Bola spokojná, všetko bolo na svojom mieste. "Už môžu začať prichádzať pacienti", pomyslela si. Nestačila urobiť ani krok a otvori si dvere. Dnu vošiel, teda skôr dokríval mladý crewman. Na tvári mal pár "pekných" šrámov. "Dobrý večer crewman, zdá sa že váš protivník vás nemal príliš rád", a pousmiala sa. Netisa pristúpila k Johnovi a pomohla mu posadiť sa na biolôžko. "Mimochodom volám sa Netisa", povedala siahla po kožnom regenerátore. "Ja som John" sťažka sa usmial mladík. Netisa jemne ošetrila drobné ranky na jeho tvári a zastavila krvácanie nosa. Potom sa zamerala na nohu. Vzala do ruky tricorder a skontrolovala stav tkaniva a kosti okolo čerstvej "modriny" kosť bola v poriadku, len tkanivo bolo mierne poškodené. Pozrela na Johna "trošku si to prehnal s tréningom, kosť je v poriadku je to iba silno udreté, praskla ti cievka a preto ta modrina. Ale to nič dám ti do poriadku." Vzala opäť kožný regenerátor a opatrne prechádzala tesne nad opuchlinou. Toto trvalo trošku dlhšie a John sa začal mierne "hmíriť". Pokojne na neho pozrela, bol ako malý chlapec už už to chcel mať za sebou, "viem, že to trvá trochu dlho ale s výsledkom budeš aj ty spokojný" John sa pozrel s trochou poruzumenia, nebol z tých, ktorým by príliš záležalo na fyzickom vzhľade. Nakoniec Netisa dokončila svoju prácu a Johnovi sa uľavilo, "konečne skončila" pomyslel si. Netisa po svojom telepatikom výcviku vedela veľmi dobre čítať ľudskú myseľ a táto poznámka ju pobavila, trošku sa pousmiala "už som skoro hotová ...." pri týchto slovách sa Johnová tvár skrátila do smiešnej grimasi. Netisa sa už neudržala a s chuťou sa zasmiala. "...ešte ti aplikujem kubík glukozy, aby sa tvoj organizmus rýchlejšie zregeneroval a môžeš ísť" povedala Netisa a Johnovi sa evidentne uľavilo. "Ďakujem, moja mrzutosť nebola nič osobné len veľmi nerád vysedávam na ošetrovni", povedal ospravedlňujúco a poberal sa preč. "Zatiaľ ahoj a ešte raz ti ďakujem" Pevným krokom odkráčal z ošetrovne. Dvere sa zatvorili a Netisa zostala sama. Dumala či sa jej oplatí ísť ešte do baru, alebo do svojej kajuty. Poodkladala naradie, ktoré použila bolo už dosť hodín a nakoniec sa rozhodla, že nastal čas na odpočinok a zamierila do svojej kajuty. Už sa nemohla dočka kedy sa vystrie na postely.

12. 6. 2004, 21:56


John vyšel z ošetřovny. Ačkoliv tam nechodil moc rád musel uznat, že Netisa odvedla svou práci perfektně protože ho noha už vůbec nebolela. Už bylo celkem pozdě večer a John měl za sebou náročný den a tak vydal do své kajuty. Když dorazil, zjistil že je tam stále sám což ho celkem potěšilo. Vybalil některé svá

zavazadla a snažil se strohou kajutu trochu zútulnit. Na zeď pověsil několik fotografií rodiny a přátel a na stolek dal stříbrný pohár pro vítěze mezihvězdného mistrovství v taktických operací, které se svým týmem vyhrál před rokem, těsně před tím, než odešel z Akademie. Ještě nařídil počítači aby ho vzbudil ve čtvrt na šest ráno a zalehl do své nové postele.

Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon 13. 6. 2004, 18:37

John Smith

Kapitánova pracovna, o 2 hodiny později

Flotilní kapitán


John právě dokončil rozhovor s komodorem Kohenem z centra testování experimentálních raketoplánů v Austrálii. Předtím si samořejmě nachal od crewmana Thundera převést všechny informace týkající se DeltaFlyeru do svého počítače. Nápad mít tento raketoplán na palubě se mu po přečtení technických specifikacích velice zalíbil. Deltaplán mohl mít mnohá využití, na která by bylo zbytečné posílat celou loď. Ale na rozdíl od obyčejných raketoplánů či Runaboutů se dokázal mnohem lépe ubránit proti případné agresi. Smithovi bylo již od počátku jasné, že bude muset uplatnit všechen svůj vliv, aby tento raketoplán získal. Podle komodora měla být první funkční verze určená pro rozvědku Hvězdné Flotily. Po dlouhých přemlouváních se však podařilo Johnovi přemluvit komodora Kohena. aby mu nechal poslat jeden exemplář. Smith se usmál, když pomyslel na výraz komodora jak mu dával svolení. Úsměv však okamžitě zmizel z jeho tváře, když si všiml na stole nedopitého a nyní již vychladlého šálku čokolády. Vzal tedy šálek do ruky a nechal replikátor, aby ho proměnil zpět na energii... _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus)

14. 6. 2004, 17:47

T'Rel

Náčelník

V transportnej miestnosti sa zjavila mihotavá žiara, ktorá nabila ženskej podoby. Rozhliadla sa po okolí, odzdravila službukonajúceho a istým krokom vyšla von mieriac do svojej kajuty, ktorú si našla za pomoci počítača. Bola jej pridelená kajuta 882a podla jej hodnosti. Na dverách stál štítok s menom Tatjana Igorevna Ozerova s čoho usúdila, že jej spolubívajúca už dorazila. Vošla dovnútra, položila si batožinu na volnú postel a znova vyšla von do koridoru. Vydala sa na mostík ohlásit sa kapitánovi.


Kapitánova pracovna: Zrazu sa ozval zvonček na dverách a John skoro spadol. Behom svojho premýšlania sa totiž začal vo svojom kresle húpať. "Dalej." Odpovedal. Dvere sa so zasyčaním otovrili a do pracovne vošla Vulkánka a v ruke držala padd. Kapitán na nu chvílu zazeral, a potom sa natiahol pre padd, ktorý mu podávala. Na ženu svojej rasy mala neobyčajne, až po ramená, dlhé vlasy, a čo bolo ešte zaujímavejšie, mala modré oči. Dokonca i krivky jej tela boli vzrušujúce. John uznal, že je velice pôvabná. Mala podmanivý pohlad, tenké a súmerné pery. "Crewman 2. triedy T'Rel sa hlási do služby, pane!" "Vitajte na palube. Čo hovíte na lod?" Očakávajúc zrejme niečo iného pri prvom rozhovore s kapitánom T'Rel zneistela, pokial je to u vulkáncov vôbec možné. "Má, velice zaujímavú technológiu." "Ano to má..." odpovedal kapitán automaticky a dalej študoval pracovné záznami T'Rel. Až po chvíli odložil padd a pozrel sa na nu. "Máte nejakého koníčka?" opítal sa kapitán. "Vo volnom čase sa zaujímam o komaratívnu xenobiolójgiu." Myslel som ničo normálne, zastonal v duchu John.

"Dobre crewmane môžete íst a ešte raz vítajte na palube." T'Rel sa bez slova otočila a odišla, kapitán Smith osamol vo svojej pracovne. _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." 14. 6. 2004, 19:44

T'Rel Náčelník


Teraz by bolo vhodné sa hlásit u hlavného taktické dôstojníka. Pomyslela si T'Rel. "Počítač, lokalizuj Poručíka Sovika!" =V=Beeeeep. Poručík Sovik sa nenachádza na palube.=V= T'Rel sa teda rozhliadla po mostíku ako keby sa chcela ubezpečit o správnosti počítačovho výroku. Ale skôr pátrala po šéfovi bezpečnosti. "Počítač lokalizuj Šéfa Bezpečnosti!" =V=Beeep. Šéf Bezpečnosti Podporučík Amon Travt sa nachádza vo svojej pracovni.=V= T'Rel teda vykročila k turbovítahu. Mostík vnímala ako zaujímavý... Po tom čo ju počítač nasmeroval na správne miesto, pristúpila k dverám kancelárie šéfa bezpečnosti a zazvonila. _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive."

14. 6. 2004, 22:08

Tatjana Igorevna Ozerova

pracovna hlavniho inzenyra 2| T.I.Ozerova, A.Andraschko

Lodní mistr

Porucik Andraschko se zacal cim dal tim vice zahloubavat do spisu, az si Tana zacina myslet, ze si prepnul soubor na nejakou dulezitou a veskrze zajimavou praci, z ktere ho pred chvilkou vytrhla a na ni zapomnel. Ovsem kdyz konecne promluvi pozna Tana, ze ho trapilo neco jineho. Andrew Andraschko: "Vite, ne ze bych nestal o pomoc, ale mam problem jak Vas oslovovat. Protokol udava, ze hodnosti, zel, zde jsou dve varianty lodnik a crewman. Pricemz lodnik je tak trochu zastaraly pojem, ale Vy mu zjevne davate prednost a ja ne. .. " Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 30 Umístění: USS Posseidon

Porucik se odmlci a zjevne hleda slova, jak pokracovat. Tu se Tana rozhodne na ni k nevidanemu kroku. Tana: "Pane, jestli dovolite, mela bych reseni. Jsem Tatjana Igorevna." A nesmele podava porucikovi ruku. Andrew chvíli seděl a díval se Taně do očí, pak se usmál, vstal a nabízenou ruku přijal. Nestiskl jí příliš silně ale vroucně a přátelsky s ní potřásl. „Já jsem Andrew.“ Svým způsobem to bylo dost proti jeho kodexu, sám nevěděl, proč jí kývl na tykání. Jindy by to zdvořile odmítl, ale dnes.. dnes prostě udělá výjimku. Pak pokynul Taně aby si sedla a znovu se zahloubal do složky: „Ještě spolu projdeme složku.. Hm… tady v záznamu máš, že nemáš ráda transportní paprsky. Trpíš nějakými příznaky, nebo jde jen o psychickou záležitost? A ještě se chci zeptat, zdali tě to omezuje ve službě?“ Když porucik prijal podavanou ruku, Tane se ulevi. Preci jen, rozmiska s nadrizenym dustojnikem, ještě před zacatkem poradne sluzby není jeji nejvroucnejsi prani. Bohuzel při jeho pvnich slovech ji malinko zatrne, Andraschko zjevne moc s rasijaninami nepracoval, jinak by vedel, ze to nebyla nabidka na tykani, ale pokus o usnadneni pracovni komunikace mezi nimi. Tana se zhluboka nadechne a pokusi se jemne zazehnat trapat. Tana: „Andrew, asi jste mi nerozumel. Vazim si toho, ze mi navrhujete tykani, ale nezlobte se, nezname se zatím tak dobře a nevim, jestli nejlepsi napad, abychom si

zatím tykali. V me vlasti je zvykem, ze si spolupracovnici ci kolegove rikaji jmenem i otcestvem, je to zdvorilosti osloveni, asi jako v civilnim zivote o nekom reknete, pan Andraschko. Myslela jsem, ze by nam to usnadnilo praci a „dohadovani“ nad mou hodnosti. Andrew se zarazil. Bylo vidět, jak hledá ta správná slova a nakonec se omezil jen na: "Takže to se mi moc nepovedlo, že?" Tana: „Tezko rici. Mozna jsem to mohla navrhnout zretelneji. Andrew, divim se, ze to nemam v zaznamech zretelneji zapsana. Trpim, lehkou transportni nevolnosti. Mozna je to puvodem psychicke, ale není az tak silne, aby to vyzadovalo lecbu“. Rekne a když vidi, ze porucik proti Andrew neprostetuje, konecne se ji ulevi. První bariera prolomena. „Vyuzijete minja při opravach lodi?“ Andrew se zahleděl do svých spisů. Pak se podíval na ní a navrhl: "Máme nahlášený poškozený turbovýtah. Před chvílí se zasekl blízko kajut. Myslím, že by bylo fajn, kdyby jsme se na to podívali." Tana: „My?“ Malinko v ni hrkne a vubec ji nedojde, ze je ted pekne neuctiva. Andrew se pousmál: "Nikoho jiného teď nemám." _________________ Ing. Tatjana Igorevna Ozerova, hlavní sestra USS Posseidon 15. 6. 2004, 0:07



Loď se silně otřásla. „Útočný šik gama 6“, zavelel kapitán Smith. „Pozor autoseparace za 3…2…1… separační cyklus zahájen.“ „Poručíku T´Rel, koncentrujte palbu na generátory štítů“ „Ano pane“. Další otřes, v levé části můstku vybuchla konzola a důstojník u ní byl na místě mrtví. „Bez efektu, phasery neproniknou jejich štíty“, ohlásila T´Rel. „Kvantová torpéda, plný rozptyl! Máme už kontakt s komandérem Travtem?“ „Ještě ne pane, i kdyby se Hazard teamu už maják podařilo umístit, trvá 10 minut než se plně nabije.“, ohlásila důstojnice u operační konzole. „Štíty na 60 procentech“, řekla T´Rel poté, co lodí otřásl další výbuch. „Úhybné manévry sekvence delta!“ Všechny tři části Poseidonu začali divoce manévrovat ale přesto si je našlo několik dalších zásahů. „Štíty na 20 procentech!“ „Otevřít kanál ke flotile. Hirohito a Averia a Sealoxer ať se přesunou na pozici 6 a zaútočí ze zálohy“ „Pane Pythagoras volá o pomoc, jsou velmi těžce poškozeni“ „Na obraz“ Na hlavní obrazovce se objevila loď třídy ambasador, měla několik znatelných trhlin v trupu a chyběla jí jedna gondola. „Přibližte se na dosah transportérů a přeneste na palubu jen živé!“ „Ano pane!“ „Bezpečnostní týmy jsou na určených pozicích pane“, ohlásil John Roco. „Výborně nadporučíku, ať je neopouštějí za žádnou cenu.“ „Pane, posádka Pythagora je na palubě“, řekla důstojnice u OPS ale její slova zanikla v další mohutné explozi. „Štíty jsou dole, ablativní pancíř je v pořádku“, oznámila T´Rel. „Pozor, vetřelci ve strojovně, pozor vetřelci ve strojovně“, hlásil naléhavě počítač. „Nadporučíku“, kývnul kapitán na Johna.

„Postarám se o to“, odvětil a vyrazil z můstku. Když doběhl ke strojovně, pět bezpečnostních důstojníků právě proniklo dovnitř, kromě mrtvých nepřátel uvnitř leželo také několik důstojníků flotily. „Andrew!“, zakřičel John. „Jsem v pořádku“, ozvalo se zpoza rohu místnosti. „Máme tu ale jiný problém, ta poslední rána poškodila jádro, mám tady mikrotrhliny.“ „Dokážeš to opravit?“, zeptal se John. „Na to není čas, musíme vyhodit jádro.“ „Pane, odpalovací mechanismus nereaguje“, ohlásil jeden z inženýrů. „Přepnout na záložní.“ „Nic“ „Tak jo, všichni hned ven. Počítači přepni na transportní únikový program a vztyč kolem jádra silové pole desítku.“ „Pozor mikrofraktura v jádře, k protržení dojde za 30 sekund“, ozval se náhle počítač. První důstojníci se právě odhmotnili v transportním paprsku. John ale věděl, že za 30 sekund se z hlavní sekce dokáže dostat sotva polovina posádky. „Pozor protržení jádra za 20 sekund“ Další a další důstojníci se měnily v proud energie, stále jich ale většina zůstala. „Pozor protržení jádra za 10 sekund“ „Protržení jádra za 5…4…3…2…1“ … John Roco se s vyděšeným výrazem probudil na své nové posteli. Málem se při tom praštil do hlavy a vrchní postel. Stále ho mrazilo po zádech. Pomalu si ale uvědomoval kde je a co se děje. Byl to jenom sen. Jenomže John měl přeci jenom trochu obavy. Jeho prapradědeček totiž nebyl člověk, podle toho co se v jeho rodině vypráví to byl člen neznámé rasy, který zkoumal lidstvo. Při tom se ale zamiloval do jeho praprababičky a měl s ní potomka. Od té doby měli někteří členové jeho rodiny slabé telepatické zážitky, jasnozřivé schopnosti. Neuměli to nijak ovládat nebo řídit a ani se o to nesnažili ale občas se jim to prostě stávalo. John Roco doufal, že tohle nebyl jeden z těch případů a zase si lehnul ve snaze myslet na něco jiného. 15. 6. 2004, 22:55

Andrew Andraschko

U výtahu-Tatjana Igorevna Ozerova / poručík A. Andraschko

Nadporučík

Andrew vešel do turbovýtahu, následován Tanou. Vytáhl trikordér a pomalu projížděl přes obvody. Věděl, co hledá. „Povězte mi, Tano, máte dost atypické jméno. Jste opravdu Ruska?“ Jako by nestačilo, ze pote co opustili Andrejovu pracovnu, připadala si Tana jako pejsek co cupitá za paníčkem, který má jasny cil. Ještě ve výtahu začne Andrew okamžité sledovat okolí, jako by už předem věděl, kde je chyba. I když možná proto, je on inženýr a Tatjana vědec. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon

Tana: "Atypické jméno? Já žiji v domnění ze je zcela normální. To též bych mohla říci o Vašem. Ano, jsem Ruska. Otec je Rus, maminka Ruska a já tim pádem také. Sice jsem chvilku studovala na Ukrajině, ale ta je již pres sto let součásti Ruského společenství na Zemi. Udivuje Vás to?" Andrew se pousmál: „Ne, neudivuje a tím atypickým jménem jsem se vás nemínil dotknout. Člověk považuje za atypické vše, co sám nikdy nezkoušel, či nepoznal. Já se nikdy snad, kam moje paměť sahá, nesetkal člověkem podobného jména. Třeba vám přijde mé jméno atypické a máte na to plné právo.“ Andrew se znovu pousmál, sbalil trikordér a odkryl změť elektronických částí: „A jaké to je v Rusku, pokud vás moje otázka neuráží? Nikdy jsem tam nebyl, ale vždy jsem si jí představoval jako nádhernou lesnatou část Země. Přestože byla v 21. století příroda značně poškozena, prý už je dnes opravdu nádherná a vyléčená. Prosím, skenujte mi to zde“ Tana: "Nedotknul jste se, jen jste mi připomněl názor mého dědušky. Ten tvrdil, ze americká kultura je příliš zahleděna do sebe, a tak si nestihá všímat, ze není ve vesmíru sama."

Tana ke konci věty nemluví moc souvisle, poněvadž se ji údaje na trikorderu moc nezdají a tak se co nejvíce natahuje do škvíry za panely aby mela lepší rozhled a stihla oskenovat více kabelu. Nutno říci, ze pro poručíka to musí poměrné působivé představení, vzhledem k tomu ze tana napůl leží na boku, napůl na zadech a ještě se kroutí ve snaze najit vhodnou polohu. Po chvilce má nasbírané dost dat a tak se vysouká z otvoru. Začne data vyhodnocovat s pomoci záznamu uložených v počítači. Tana: " Mimochodem, víte, ze jsem vlastně přímý potomek Sergeje Pavlovice Koroljova?" „Ne, to je velice zajímavé. Tudíž máte vesmír v rodině!“ Andrew sklopil trikordér a usmál se. Našel problém, aby řekl pravdu, nebylo to to, co se mu teď honilo hlavou. Pohrával si s myšlenkou, že pozve Tanu na drink. Neměl ale dnes ani chuť, ani čas. Přemýšlel tedy, že by jí pozval někdy do budoucna. Kdy ale? Běželo mu hlavou, co si o něm asi tak myslí. „Je to prasklý vodič, nejspíš ho něco roztříštilo, budeme to muset ale obejít. Z téhle strany se k němu nedostaneme. Pojďte.“ Tfuj, další položka, kterou si Tana zapisuje do svého seznamu neoblíbených věcí je protahováni se jefriskými průlezy k zadní časti turbovýtahu. Naštěstí poručík Andraschko celou cestu šel ve předu a tak nemusela pracně hledat v paddu kudy se má jít dál. Konečně se dostali k oněm panelům a vynadali je. Ale co to? Bobek?! Na vesmírné lodi? A další, další? Cela Hromádka? Aha, tady se objevuji původci celého problému. Jeden šedivý a jeden bílý čumáček tu spí v hnízdě udělaném z izolací kabelu a zpevněném několika kousky drátu. Není divu, ze mě turbovýtah poruchu. Někomu asi utekli a ten někdo je tak nedbali, ze mu to vábec nevadí. Potkani tu jsou již delší dobu a zařídili se docela podomácky. Tana na to chvilku nevěřícně kouká a pak se připojí k docela hurónskému Andrewově smíchu Andrew se sice smál, ale pak zvážněl: „Co s nimi? Nemůžeme je tu nechat. Předpokládám, že je budeme muset zabít.“ Andrew miloval zvířata a myšlenka, že by je musel usmrtit se mu příčila víc, než zabít člověka. Svým způsobem to tak občas opravdu bylo. Tana se zděsí! Andrew by chtěl zabit tak milá zvířátka? Radši je honem zvedne i s pelíškem do náruče. Potkánci se asi dobře nacpali, takže jim vůbec nevadí, ze se přemisťuji. Tana vůči nim jihne čím dal tim víc. Tana: " Zabit? To ne! Jestli by to nevadilo, tak já si je vezmu a postarám se o ne lip, než předchozí majitel. Co myslíte, Andrew?" A udělá na poručíka smutné prosící oči.. Andrew si na jednu stranu oddechl, na druhou stranu mu bylo jasné, co to znamená. Kdyby se o tom dozvěděli nahoře, zvlášť kapitán, byl by to přestupek jako hrom, přesto se ale slyší říkat: „O čem to vlastně mluvíte? Jací potkani? Na lodi přece žádní, kromě dvou, které jste již sebou přinesla nejsou a na ty máte speciální povolení druhého důstojníka této lodě, že si je můžete nechat, jen je ještě musíte nechat prohlédnout, jestli jsou v pořádku a jestli jim ta přeprava neudělala zle. A co se týče tohohle vadného úseku, byl přepálen při útoku a tak se to také bude opravovat. Pchá. Potkani, kdyby tady byli potkani, to by bylo papírování, zkoušek, jestli nejsou infekční a dalších věcí. A navíc, kapitán by přece potkany na lodi nepřipustil. Kromě těch vašich, které máte ohlídané.“ Tatjana na Andrewa vděčně pohledne. Pohladí spící potkánky a zamíří s nimi na ošetřovnu. Tana: "Moc diky, Andrew, máte to u mě. Já s nimi zaskočím na ošetřovnu a pak skočím do krámku na Starbase pro nějaké hračky a klec, ať nemají nápady na nepovolené výlety po lodi". A šťastna s potkany v náruči opustí zadní část turbovýtahu.

Andrew se podíval na bobky a rozsekaný uzel, pak na mizející vlnící partie Táni, která mizela v průlezu a povzdechl si: „A to mám hodnost poručíka a ona je crewman!“ _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 16. 6. 2004, 14:46

Amon Travt Podporučík


Jakmile se za bezpečnostním důstojníkem zabouchly dveře, vrátil se Amon k prohlížení spisů a sklízení nepotřebných leister. Přes dveře byl ještě slyšet dupot, který produkoval odchozí. Patrně to bude chtít nějaký tréning. Poté si nechal v replikátoru udělat horký Earl Gray, který si postavil vedle terminálu. Zvolil pár položek a začal si prohlížet nejnovější zprávy. Opřel se do křesla a začal upíjet čaj. Když zrovna usrkával další doušek narazil na zprávu ohledně přemisťování druhého prototypu Deltaplánu na palubu. V tu chvíli se slušně zakuckal čajem a trvalo mu poměrně dlouho, než se zase zklidnil. Docela se divil, že si ho nechala rozvědka vzíti skoro před nosem, ale co se stalo, stalo se. Jelikož mu ještě některá zavazadla zůstala uskladněna na akademii, rozhodl se, že se pro ně nyní staví. Během chvilky měl od velícího potvrzené, že se může vrátit na akademii. Vyšel z kajuty, uzamknul ji a zamířil do transportní místnosti 3. Těsně poté, co se za ním zaklaply dveře transportní místnosti se otevřeli dveře turbovýtahu a vystoupila žena ve žluté uniformě, jež zamířila k jeho dveřím. Amon řekl transportnímu důstojníkovi, kam ho má přesunou a náhle zmizel v záři transportního světla. _________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity."

16. 6. 2004, 20:31


Konečně dnes dorazil první exemplář Delta plánu. Když jsem přišel do hangáru 1 nemohl jsem uvěřit svým očím byl o mnoho větší než raketoplán třídy 5 a také mnohem modernější. Nejdříve jsem si porádně prohlédl všechny jeho systémy a pak jsem provedl kompletní diagnostiku a doladil impulsní trisky. Měl posílené zbraně borgskou technologií a také nastandartní výzbroj včetně fotónových torpéd. Vypadá to že si na Voyageru dost pohráli s tímto raketopánem četl jsem že na něm úspěsně otestovali i transwarp pohon a quantový proudový pohon.

Založen: 06. 06. 2004 Příspěvky: 44 Umístění: Akademie HF 16. 6. 2004, 21:56

Tatjana Igorevna Ozerova Lodní mistr


na osetrovne

Jak Tana jde s potkancim hnizdem v naruci po chodbach lodi, vzbuzuje docela pozornost ostatni posadky, ale nikdo se ji neodvazi zeptat, kde k tem krasnym(bezesporu ) zviratkam prisla. Jedinna vec, ktera ji prinutila na chvilku si pokravat s myslenkou, ze by se stavila v kajute a dala potkanky do nejake krabicky, byla, ze by narazila na kapitana. Pry je to docela drsnak. Pak se ale uklidnila myslenkou, ze kapitan ma na starost spoustu veci a dva potkanicci mu na lodi vadit nebudou. Konecne vstupuje na osetrovnu. Ta je kupodivu temer prazdna, az na vrchni sestru. Asi ma lekarsky personal podobne volno jako vedecky. Ted ji nezbyva, nez doufat, ze Netisa ma rada zviratka. Ale proc by nemela mit? Vzdyt neni zadny stary mrzuty doktor, a tak si Tana doda odvahy a oslovi ji. Tana: "Ahoj. Muzu Te pripravit o trosku casu? Potrebovala bych prohlednout mazliccky, jestli jsou v poradku." Tu si Tana uvedomi, ze halvni sestre tyka, kdyz predtim ani nebyli

predstaveny..trosku zcervena, ale zatim to nevypada, ze by ji to vadilo, tak pokracuje. "Promin, jde mi z nich hlava kolem, nastesti jsou tedka nabasteni, tak simuluji andilky . Ja jsem Tana." _________________ Ing. Tatjana Igorevna Ozerova, hlavní sestra USS Posseidon 16. 6. 2004, 23:17

Andrew Andraschko

Soukromí je pro všechny

Nadporučík

„Pane, to nevypadá jako kdyby to bylo poškozené při boji. Přijde mi to spíše jako kdyby to nějaké zvíře…“ „Oceňuji váš zájem, ale je to poškozené při boji a tak to také bude v záznamu. Rozumíme si?“ „Ano pane, nicméně považuji za svojí povinnost…“ „Nebojte se, je to na mojí a jedině mojí zodpovědnost.“ Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon

Inženýr konečně zmlkl a tak se Andrew mohl konečně soustředit na práci. Ty chundelaté potvory udělali daleko větší poškození, než se zprvu zdálo. Andrew už viděl hodně, ale aby dvě malé příšerky prožrali tolik kabelů za tak krátkou dobu, to snad ani není možné. Díky bohu, že teď od nich bude pokoj, nechtěl by vidět, co by se stalo, kdyby tu byly ještě týden. A proč je vlastně nezachytil počítač? Snad taky nemá poruchu? Možná že je nemohl zachytit, byl vlastně z části vypnutý. Stejnak si to bude muset ověřit. „Pane?“ ozval se znovu inženýr. Andrew pomalu začínal litovat, že si ho sem zval na pomoc, víc ho rozptyloval, než mu pomáhal. „Ano?“ „Co to bylo za zvířata?“ „Tuším, že krysy, proč se ptáte?“ Andrew vystrčil hlavu zpoza hromady obvodů. „Já jen, že jsem našel další dvě.“ Andrew vyskočil tak rychle, že se hlavou praštil o nějaké vedení a padl tudíž zase na zem. „Co že jste to našel???“ zaúpěl. „Nic pane, omlouvám se, dělal jsem si legraci.“ Andrew toho měl akorát tak dost. Pomlácenou hlavu, celodenní papírování a teď opravování rozkousaných izolací společně s tímhle vtipálkem. „Když máte tolik humoru, dodělejte to tady sám.“ Andrew se vysoukal a odešel, držíce se za poraněné místo. Celkem rychle se mu tam udělala boule, z čehož sice neměl radost, ale alespoň to nebylo rozseknuté a tudíž nemusí na ošetřovnu. Ale co teď? Andrew osaměl na vyprázdněné palubě. Pak si vzpomněl na to, že se ještě chtěl podívat na rozbitý replikátor v kajutě nějakého nového člena posádky. Zajel si tedy do strojovny, ze skladu si vzal opravářskou sadu a vstoupil do výtahu: „Kajuty vyšších důstojníků.“ Když dojel, nechal se vést PADDem, kde měl zobrazenou kajutu onoho důstojníka. Hm.. Amon Travt? Není to náš nový bezpečnostní důstojník? Andrew se zastavil u nástěnného počítače a projel si seznam posádky. Vida, je to on. Snad bude doma. Andrew došel ke dveřím jeho kajuty a zazvonil. Po chvíli znovu, ale nikdo mu neotevřel. No co nadělám? „Počítači, odjisti a otevři dveře. Autorizace poručík Andrew Andraschko, alfa omega

870814/2179.“ =/\= Autorizace potvrzena =/\= Andrew vešel: „Počítači, světla.“ Místnost ozářilo světlo. Andrew si všiml, že tu leží zavazadla, ale kvůli tomu tu nebyl. Přešel k replikátoru: „Horkou čokoládu.“ Ozvalo se zapraskání, ale replikátor ani nezapočal se materializací. Andrew si povzdechl a sundal kryt. Letmým pohledem našel chybu, ale zjistil, že to asi teď nedokáže opravit. Rozhodně ne tak, aby to fungovalo. Bude se muset vyměnit několik gelových vaků a dva spoje. Andrew vytáhl tři vadné vaky, prohlédl si je, odložil, pak vytáhl další dva, prohlédl je a znovu odložil. Nakonec vytáhl poslední a usmál se. Ten je funkční. Hm.. co teď. Mřížka by se dala takhle upravit… V ruce mu zazářil svářecí mechanizmus.. tohle se dá takhle, tohle sem. Hm, tohle propojíme… Po dvou hodinách byl spokojen, vstal, vše znovu uzavřel a zajistil. Replikátor se bude muset vyměnit, ale prozatím bude fungovat. Andrew si pro jistotu objednal hořkou čokoládu s dvěma cukry. Vida, opravdu to funguje. Trochu jí upil. Vynikající. „Počítači, až se vrátí podporučík Amon Travt, přehraj mu následující zprávu kterou označ mým jménem: Omlouvám se, že jsem narušil soukromí vaší kajuty, podporučíku, ale měl jste nahlášený rozbitý replikátor. Časem s bude muset nechat vyměnit, ale prozatím funguje. Kdyby se znovu porouchal, neprodleně to nahlaste." Po posledním slově se za ním zavřeli dveře a zamířil k sobě. _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 18. 6. 2004, 15:06

T'Rel

Náčelník


T'Rel čakala asi tak desat sekúnd kým zazvonila po druhý raz a ani potom sa nikto neozval. Možno zmenil svoju pozíciu kým som sem prišla. Premýšlala. "Počítač lokalizuj podporučíka Travta!" =V=Podporučík Amon Travt sa nenachádza na palube. Bol prenesený na Akadémiu.=V= informoval ju ženský hlas počítača. T'Rel pri tomto výroku len zdvihla pravé obočie uvedomujúc si skutočnost, že sa museli minút. Preto zvolila jedinú prijatelnú alternatívu. Počkat kým sa jeden z jej nadriadeních dostaví a zatial sa 'zabýva'. "Počítač, informuj ma ked sa vráti podporučík Travt alebo poručík Sovik!" =V=Beeep=V= A T´Rel si to namierila naspät do turbovítahu. O niečo neskôr ju v dobývaní Travtovej kajuty vystriadal Andraschko. _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive."

18. 6. 2004, 21:29


miesto: osetrovna Založen: 02. 06. 2004 Příspěvky: 39 Umístění: Akademie HF

Netisa sedi za stolom a so zaujmom cita, teda snaži sa zo zaujmom. Nemôže sa sústredit. Tu vojde na ošetrovnu mladá žena. Netisa sa zodvihne hlavu vstáva od stola a prichádza k navštevníkovi ošetrovne. " Co to tu máme nový clenovia posádky " povie a usmeje sa na Tanu. "Ja som Netisa" povie sestra a hned sa živo zaujíma o Taniných milácikov. "Som rada, že si prišla doteraz som sa snažila sústredit sa na cítanie ale dnes z toho nic nebude. Je to nudné. Takto sa môžeme aj porozprávat a popritom prezriem

týchto "malých"." Tani sa ulavilo, trošku sa bála, nie každý znáša potkanov. "vyzerajú v dobrej kondícii, povie sestra a natiahne ruku, že si jedného od Táni vezme "... tak ako malý" prihovori sa Netisa k zvieratkupopritom berie do ruky trikorder, "tvoj kožušok je v poriadku, zúbky sú správne zbúsené, teda aspon pokial siahajú moje vedomosti o hlodavcoch" usmeje sa Netisa na Tanu "zdá sa, že tomuto krásavcovi nic nechýba" a podá zvieratko Tani ".. a teraz druhý "pán na holenie" , vezme si Netisa druhého potkana a snaží sa ho vyšetrit ale nie je to take jednoduché. "prosím ta skús ho chytit ty, možno bude pokojnejší." Tána ho berie do rúk a potkaník sa razom upokojil. " to je ono zdá sa, že im nic nechýba, obaja sú úplne zdraví" zahlási napokon Netisa a upokojí Tánu. " sú to celkom milé zvieratká, ako si k ním prišla?" Na to Tana trosku zvaznie ale nakoniec povie pravdu o tom ako ich nasli s porucikom Andraschkom. Obe sa tomu zasmeju. “Ak by ti to nevadilo prisla by som ich obcas pozriet a popritom si pokecame” povie Netisa “ no, ze vahas budem len rada” prida Tana “ako ich budes volat? ... jeden je sivy druhy biely a obaja su chlapci .... “ tato otazka zostala vysiet vo vzduchu, Tana nemala este ani cas rozmyslat ako ich pomenuje. “to si musim rozmysliet, este som nemala cas o tom premyslat, vsetko sa zbehlo tak rychlo...” “to nic nieco nas napadne”, povie Netisa a sibalsky pozrie na Tanu. drobcekovia sa zrejme preberali z letargie a hladali co by “zbodli” “ale ale chlapci, nic tu bohuzial pre vas nemam ale ..” Netisa kraca k replikatoru a zada prikaz “surovu mrkvu, jablko a pozemske piskoty” zaznie znamy zvuk a objavi sa vsetko co si zelala. vezme mrkvu a nasmeruje ju k zvieratkam, tie si mrkvu najprv dokladne prezru a potom sa do nej s chutou im vlastnou pustia. Potom ako si naplnili bruska opat si hladaju miesto na oddych. Tana to zbada, berie si ich do narucia a hovori im “chlapci tu nie, vezmem vas do kajuty tam si oddychnete” , s umevom pozrie na Netisu “dakujem” “to je v poriadku su to predsa clenovia nasej posadky” doda Netisa a obe sa smeju Tana odchadza spokojna s osetrovne. “to bolo mile” pomysli si Netisa ” aspon som sa nemusela venovat tomu nudnemu clanku, ktory ma vsak teraz neminie”. Netisa opat sada k stolu a zahlbuje sa do citania.... 20. 6. 2004, 17:35

Sovik

Prichod na lod

Poručík


Vulkansky transport sa vynoril z warpu na okraji Slnenej sustavy a vydal sa impulzom na cestu k Zemi. Po kratkom lete pristal v dokoch stanice. Vacsinu letu som stravil citanim niekolko tisic stranovej vedeckej prace svojho brata, T'Mona. Nedostal sa ani do polovice a uz ho cakaju povinnosti na palube Posseidonu. Zmotnil som sa v transportnej miestnosti, uplne inej ako vsetky ktore som doposial videl. Jej tvary a krivky uz nemali jasnu strukturu, skor sa podobali dielam niektorych vulkanskych architektov (ktori hladali umenie a harmoniu v zlozitych matematickych krivkach). - "Vitam vas na palube Posseidonu, jednej z najmodernejsich lodi federacie, porucik Sovik." privital ma mlady transportny technik. - "Pocitac, prosim navigaciu do skladu 3." - "Preco ste sa netransportovali priamo tam?" - "Nebol dovod zbytocne zatazovat nakladne transportery." Prikyvol som mu este na pozdrav a vydal som sa pre zbytok mojich veci do CB3. Po chodbach sa valili davy technikov a inzinierov konciacich dennu smenu. Navigacny system lode naozaj fungoval bezchybne a po 15tich minutach som uz stal pred dverami mojej novej kaujty. Kajuty vyssich dostojnikov su rozlohou dost velke, antigravitacny vozik s vecami som nechal stat v prednej izbe a zacal som sa vybalovat. O necelu hodinu som uz mal kajutu zariadenu persne podla mojich predstav. Sadol som si k terminalu, prihlasil som sa a vybavil registracne formality. Zajtra sa ako prve musim hlasit u kapitana. Vsimol som si ako sa postupne stlmilo osvetlenie, pocitac ohlasil prechod do nocneho rezimu. Osprchoval som sa, rozsveitil sviecky a zacal meditovat. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon

Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 20. 6. 2004, 20:41

T'Rel

Sovikova kajuta

Náčelník


Zastavím pred dverami Sovikovej kajuty. Zazvoním a po chvíli sa zvnútra ozve: "Vstúpte!" Vstúpim do neosvetlenej kajuty vyšších dôstojnníkov. Je to trochu iný rozmer ako stiesnené kajuty crewmeberov. Prítmie a svetlo zapálených sviečok ju sice zmenšuje ale stále sa dá povedat, že je priestranná. Sovik-predpokladám-sedí pred jednou väčšou sviečkou so skríženými nohami a pozerá na mna. Na chvílu sa zarazím, pretože poznám, že práve meditoval. Ale ked už som ho vyrušila pristúpim bližšie a priamo poviem: "Prepáčte že vás vyrušujem. Ja som T'Rel, taktický důstojník a váš podriadený. Týmto sa u vás hlásim do služby. Je tu niečo, čo by ste odomna ešte dnes vyžadoval?" _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive."

21. 6. 2004, 22:24

Sovik Poručík

Moj zrak bol uz sice priviknuty na tmu, ziara sviecky mi vsak nedovolila vzhliadnut T'Relinu tvar. Hlas mala nizzsi, prijemny no ako u vsetkych vulkancov bez naznaku akejkolvek emocionalnej modulacie. Na chvilu som sa zamyslel, preco mladi vulkanci a vulkanky s takou oblubou smeruju na akademiu hviezdnej flotily a nerozvijaju redsej svoje schopnosti dalej na Vulkane. Nie velmi prijemne prekvapeny touto neskorou navstevou som sa rozhodol pre priamu konfrontaciu: - "T'Rel, preco ste isli k hviezdnej flotile? " _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon

Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 Naposledy upravil Sovik dne 30. 9. 2004, 23:47, celkově upraveno 1 krát

22. 6. 2004, 12:06

T'Rel

Náčelník

S údivom mierne povytiahnutým obočím sa pozrem na Sovika ale ten, zdá sa, k svojej otázke nič dodávat nehodlá. Je zvláštne, že sa ma na to píta, ale zato nie nepochopitelné. Chvílu zapremýšlam a potom pokojne odpoviem: "Ako malú ma vždy fascinovala myšlienka preskúmavat iné kultúry, jazyky a sociálne štruktúry. Neskôr som dospela k názoru, že by bolo ovela efektívnejšie preskúmavat vesmír viac 'organizovaným' spôsobom spolu s kolegami a vyspelou technológiou akoby som mala sama sama cestovat s jednej lode na druhú."


Potom ču mu to takto poviem, si uvedomím, že sú to i iné 'osobné' dôvody, ktoré momentálne nechcem spomínat. Patrične som odpovedala, a tým mám odpracované. Pristúpim k Sovikovi o pol kroka bližšie aby som mu dala najavo že nikam odchádzat nehodlám, kým mi neodpovie na moju otázku, alebo mi nedá iné inštrukcie. _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive."

22. 6. 2004, 21:14

John Roco

První ráno na palubě

Praporčík

Noční hodiny na palubě Poseidonu pomalu plynuly, byl to rušný den. Na palubu přišly desítky nových členů posádky a také probíhaly horečné opravy, loď také obdržela celou zbrusu novou sekci. Ač už bylo poměrně pozdě v noci, na chodbách


bylo pořád celkem dosti rušno, každý z nově příchozích byl zvyklý na jiný časový posun a bude to trvat několik dnů než si zvyknou. Na palubě lodi byl udržován jako na všech Federačních lodích 24-hodinový denní cyklus. Noc, jakkoliv je to ve vesmíru nesmyslný pojem, se vyznačovala snížením úrovně osvětlení o 50% na všech palubách, uzavřením obchodů a podobně. John Roco strávil posledních deset měsíců v San Francisku a tak se ho tento přechod vlastně netýkal. Když se v devět večer vrátil z ošetřovny celkem rychle usnul a až na drobnou noční můru o jejímž významu už přestal jakkoliv přemýšlet se mu spalo celkem dobře. Na službu na lodi se těšil už dlouho a teď byl konečně tady, byl to příjemný pocit. „Johne Roco, je pět hodin patnáct minut, váš budíček“, oznámil počítač příjemným hlasem, který si John sám nastavil. Byl to hlas jeho přítelkyně z Akademie, který používal už několik let a zvykl si na něj. Pomalu se vybatolil z postele a dal si sonickou sprchu. Pořád neměl žádného spolubydlícího a tak se o ni nemusel s nikým dělit. Když skončil oblékl na sebe uniformu, vyšel z kajuty ven a zamířil do hlavní jídelny. Už se těšil až pozná zbytek posádky.

22. 6. 2004, 22:06

Sovik Poručík

Som mal taky pekny post napisany a omylom som to cele zmazal (klikol na spat )


- "Hlaste sa zajtra o 1400 v mojej kancelarii. Nemozem vam slubit ani objavy ani prieskum, no verim ze raz prijde cas aj na to." T'Rel pokyvla hlavou, obratila sa a odisla. - Dobru noc, pomyslel som si s kuskom lutosti, ze T'Rel, ako i vacsina vulkancov, asi nikdy nebude rozlisovat dobru a zlu noc. Nikdy sa im nebudu snivat nadherne sny, kvoli ktorym by som najradsej zostal este niekolko hodin v posteli, no nezaziju ani nocne mory rusiace ich pokojny spanok. Cely ich zivot su len odtiene sedej logiky. S touto smutnou myslienkou som pozhasinal vsetky sviecky okrem jednej malej v kute, znizil teplotu v kajute a lahol si spat. Rano ma predcasne zobudilo ostre slnko presvitajuce cez otvorene dvere hangaru stanice a okno kajuty az k mojej posteli. Poteseny prijemnym rannym privitanim som s radostou zacal listovat v zozname vulkanskych jedal v databaze replikatora. Po vydatnych ranajkach v slnkom zaliatej kajute som par minut zlahka pomeditoval a teraz uz bez usmevu s typickou vulkanskou vaznostou, som sa vydal na mostik. Interier mostika bol az prilis persvetleny, nechcem vediet ako je to na osetrovni ked uz tu to vyzera ako v operacnej sale. Len zopar stanic bolo obsadenych dostojnikmi, zato na mnohych paneloch chybali poklopy a niekolko inzinierov pobehovalo sem a tam. Zastavil som pred dverami kajuty a stlacil 'zvoncek'. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381

23. 6. 2004, 20:52

Andrew Andraschko

Sabotáž

Nadporučík

=/\= trrr trrr trrr trrr =/\= „Bože!!!“ Andrew se převalil na bok. Pomalu otevřel oči a… no samozřejmě. Někdo mu volá. Pomaloučku se posadil a promnul si oči. Pak konečně vstal a přešel k počítači, který má na svém stole. Klikl na potvrzení. Ukrutné pípání ustalo. Na obrazovce se objevil opálený mužský obličej, s hnědými kudrnatými vlas ve žluté uniformě hvězdné flotily. Nicméně hodnost poručíka byla jen propůjčená. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon

„Nazdar ospalče, doufám, že jsem tě nevzbudil.“ Zazubil se volající. Andrew zívl.

„Jestli tě to zajímá, tak ano. Včera jsem měl těžký den. Krysy a tak.“ „Krysy?“ „To máš jedno. Nebude ti vadit když si dám čaj?“ „Nebude, klidně do toho.“ Pokrčil muž na obrazovce ramena. Andrew vstal, přešel k automatu na pití: „Čaj. Zelený drak, řekněme pět minut louhovaný. Teplota třicet pět stupňů.“ V replikátoru se pomalu zhmotnil zelený šálek čaje. Andrew ho vzal oběma rukama, usrkl, pak se pořádně napil a sedl si zpět k počítači. „Tak to vybal, Patriku, co se děje? Snad mne nebudíš v osm ráno jen tak kvůli ničemu.“ „To víš že ne. Mám pro tebe zprávy. Je možné že se ti budou líbit, je možné že ne.“ „Mluv, prosím tě, nebo ti tu usnu.“ Andrew měl pocit, že vlastně ani nežertuje. „No dobrá, dobrá. Jsi nějak nerudný, takhle po ránu.“ muž si odkašlal a pokračoval: „Petersnova mřížka se zhroutila.“ Andrew sebou cukl tak, že se polil. „Cože?“ „Slyšel jsi dobře. Není schopná unést stupňující nárůst dat ve svojí matrici.“ „Děláš si ze mě srandu? Vždyť jsem mu sám gratuloval. Měl potvrzení z vědeckého institutu na Andorii že to mřížka zvládne!“ „Nezvládla. Je tam chyba v sekundárním programu. Bohužel její opravení je nemožné.“ Andrew chvíli seděl a přemýšlel. Pak se zahleděl jako do dálky a řekl: „To znamená že…“ „...jedině tvůj program zůstal ve hře. Škoda že jsi odešel. Mohl jsi tu teď začít okamžitě pracovat. Peterson je rudý vzteky, tvoje matrice zatím nevykazuje žádné vady. Máš někde u sebe kopii?“ „Samozřejmě. A pracovat můžu i tady, vrhnu se na to hned jak bude chvilka času. Stejně teď pracujeme s minimálním procentem dat.“ „To je pravda, ale nezapomeň, že Peterson ti půjde v patách. Má tě rád asi tak jako ty jeho.“ Andrew se usmíval. Vida, tohle nezačalo tak špatně. Třeba to bude ještě den, letělo mu hlavou. „Každopádně díky za zprávy z fronty, nemohl jsi pro mne mít lepší pozdravy, poručíku.“ „Nemáš zač, nicméně teď ta špatná část. Peterson tě podezřívá ze sabotáže. Jedině ty jsi měl jeho data po návratu v Andorii v ruce.“ Andrew mávl rukou: „V tomhletom směru mám čisté svědomí, Patriku. Stačí jednoduchý test vzorků z Andorie a vzorků pak a dokážou, že data jsou naprosto stejná nezměněná.“ „S tím počítám. Už byla vyslána loď, aby to přezkoumala, nicméně víš co ti hrozí, kdyby se obvinění potvrdilo.“

„Samozřejmě. Okamžitá degradace a možná i výpověď z hvězdné flotily.“ „Ne to, co tě může potkat, mluvíš nějak moc klidně.“ „Prosím tě, snad nevěříš tomu, že bych ten vzorek opravdu poškodil?“ „Ne, to ne. Ale takové obvinění je celkem závažná věc.“ „To si moc dobře uvědomuji, nicméně jsem naprosto nevinný. Měl bych se snad bát?“ Patrik chvíli mlče. Andrew si všiml, že to ticho je příliš dlouhé na bezmeznou kamarádskou důvěru. „Snad ne. No, to je zatím vše, doufám, že se ti daří dát to tam u vás dohromady.“ Andrew zavyl: „Ani nemluv. Loď je všude samá díra. Je už provozuschopná, nicméně bude ještě trvat týdny, než jí dáme pořádně do pucu. Zlaté velitelství.“ Muž se zazubil: „Odešel jsi dobrovolně, poručíku. Alespoň se tam nenudíš.“ „No, to vážně ne. Budu muset jít, takže pozdravuj všechny a když se zase někdy ozveš, nebude mi to vadit.“ „Spolehni se. Zatím.“ „Zatím.“ Muže na obrazovce vystřídalo logo Federace. Andrew ale ještě několik minut seděl a přemýšlel, co to má všechno za účel. Případně kdo by mohl sabotovat Petersonův vzorek? Kdo ví. Snad nikdo, třeba se na Andorii jen spletli. Jistotou je, že za několik hodin přijde veliteli oznámení o podezření ze sabotáže na poručíkovu osobu. Skvělý způsob, jak se představit. No, to je jedno. Andrew dopil čaj , vstal, oblékl se a vyšel a chodbu. _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 27. 6. 2004, 20:07

John Roco

Jídelna

Praporčík


Lodní jídelna na Poseidonu se od standardů Flotily svým provedením celkem lišila. Trojúhelníkové provedení trupu lodi umožnilo návrhářům flotily vnést do jinak celkem strerotypního designu trochu invence. Byla to velká oválná místnost s barovým pultem uprostřed. Jelikož byla umístěná na úplném čele lodi byla více jak z poloviny prosklená. To umožňovalo nádherný rozhled do třech stran, a že se zrovna bylo na co koukat… Když John Roco vešel dovnitř naskytl se mu pohled na jednu z nejkrásnějších scenérií co kdy viděl. Loď právě přelétala hranici dne a noci a vycházející slunce právě začínalo osvětlovat západní Evropu a Afriku. Země ,dnes s téměř jasnou oblohou, se třpytila jako obrovský drahokam a nad ní se jako stříbrný šperk vznášel Hlavní vesmírný dok Federace. Tato více než sto let stará stavba houbovitého tvaru měřila ve skutečnosti na výšku několik kilometrů, ale v porovnání z planetou na pozadí teď působila titěrným dojmem. John se vydal k jednomu s replikátorů v zadní stěně a objednal si Rachtagino a talíř míchaných vajec. Potom se rozhlédl po místnosti. V tuto ranní hodinu byla téměř prázdná ale přeci jen tu pár lidí bylo. John se rozhodl vyhledat nějakou společnost, v kajutě byl zatím sám a od svého včerejšího příjezdu si s nikým příliš nepopovídal. Do jídelny náhle vešla žena s tmavými vlasy a zlatým límcem a posadila se k jednomu ze stolů. John zamířil k ní. „Mohu se k vám připojit?“zeptal se jakmile k ní dorazil „Jistě, pokud chcete“ odpověděla. John se tedy posadil a znovu se pokochal výhledem. „Já jsem John Roco“ přestavil se. „T´Rel, odpověděla mu a poprvé se na něj podívala. Až teď si John všiml jejích špičatých uší. Vulkánka, pomyslel si. S vulkány měl docela bohaté zkušenosti a jeho

nejlepší přítel z akademie byl poloviční vulkánec. Věděl, že to nejsou zdaleka jenom bezcitné počítače jak si někteří myslí ale velice složití a zajímavý lidé. Přesto se však neubránil drobnému zklamání protože věděl, že si s ní o východu slunce příliš nepopovídá. „Takže, jak se vám líbí na lodi?“ zeptal se. 28. 6. 2004, 22:40

Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur

Recommend Documents