USS Scorpion Nalodění

MISE 0

USS Scorpion Nalodění

Nalodění členů posádky USS Scorpion a příprava na odlet z Hvězdné základny 135.

Theta Fleet www.thetafleet.org 29.1.2006 – 6.2.2006

Název: Vstříc novým zítřkům… Autor: Lokace: Kajuta T’Prala Mladá ţena se špičatýma ušima stála za oknem své nové kajuty na USS Scorpion a přemýšlela nad tím, kam se její cesty dále vydají. Bylo to teprve pár dní, kdy jí bylo nabídnuto místo zástupce šéfinţenýra na nové lodi třídy Sovereign. Nabídka ji v první chvíli překvapila, ale téměř okamţitě ji přijala. Scorpion sice nemohl poskytnout takový luxus jako Hvězdná základna 135 na které strávila posledním pár měsícům, ale o ten T’Prala nikdy nestála a tak nyní stála ve své nové kajutě, na palubě nové lodi o kterou se bude od této doby starat. T’Prala sklopila svůj zrak od vnitřku doku, jehoţ pohled se jí přes okno naskýtal. Otočila se a pomalou klidnou chůzí přešla aţ k čalouněné křeslu do kterého se usadila. Před ní na stolku byla vyrovnaná spousta hlášení a technických údajů o Scorpionu, aţ do příchodu šéfinţenýra totiţ měla T’Prala na starost celou inţenýrskou sekci a potřebovala se blíţe seznámit s kaţdým aspektem lodi. Většina vyšších důstojníků totiţ měla na loď teprve dorazit. Vzala jeden z horních paddů a po opření v křesle se do něj začetla. Bylo to hlášení o příchodu jejího bývalého kolegy, které v ní vyvolalo vzpomínky, jeţ se snaţila poslední půlrok vytěsnat ze své mysli… Flotilní kapitán John Smith stál na můstku své lodi USS Excalibur a byl nezvykle tichý. Po jeho pravici se nacházela komandér Edon, oba důstojníci se však dívali na výhled na hlavní obrazovce. Po několika měsících skrývání a útěků se měla během pár minut konečně otevřít brána do kvadrantu Alpha, brána, jenţ je měla dovést domů. T’Prala seděla za inţenýrskou stanicí na můstku a mlčky pozorovala svou konzoli. Ticho přerušil aţ naléhavý hlas OPS. „Kapitáne, zaznamenávám flotilu nepřátelských lodí na našem kurzu, budou tu za 35 sekund“ „Červený poplach, všichni na bojová stanoviště“, vykřikla Anara a společně s kapitánem se hned usadili do křesel uprostřed můstku. Ještě před chvílí klidnou atmosféru vystřídal zvuk sirény oznamující všem nadcházející bitvu. Uvnitř Smithe se nyní střídaly pocity hněvu se strachem. Jak se jen mohli dozvědět o jejich pozici kterou se snaţili tak moc zamaskovat ? Tohle byla jejich poslední šance dostat se domů, zařízení cizí rasy které našli při výsadku na Vendelous III bylo jen na jedno pouţití a sekvence jiţ byla spuštěna. Museli se zvládnout poslední tři minuty ubránit neţ se otevře tunel… „Kolik lodí praporčíku ?“, otočil se Smith na praporčíka Dalbyho. Operační důstojník otázku čekal a měl jiţ vyvolané poţadované údaje. Bylo to ovšem horší neţ kdokoliv předpokládal. Jedna mateřská loď a osmnáct křiţníků, z toho jak věděli kaţdý mohla nést okolo třiceti stíhačů. Nepřátelské lodě byly oproti federálním mnohem slabší jak ve výzbroji tak ve štítech, ale tuto nevýhodu mnohonásobně nahrazovali jejich počtem. Ani mocná loď třídy Excalibur nemohla snést takovýto útok nehledě na to, ţe ještě nestihli opravit všechny škody od jejich posledního setkání.

„Nechť všechny lodě vypustí stíhače a runabouty, nemusíme tuto bitvu vyhrát, stačí nám udrţet se neţ se vytvoří tunel do naši galaxie. Excalibur si veme mateřskou loď a Pythagoras se zaměří na křiţníky, ostatní lodě se pokusí udrţet stíhače od zařízení…“ O několik měsíců později nyní podporučík T’Prala poloţila PADD zpět na stůl. Byla to nejhorší bitva kterou kdy zaţila, během ní byl zničen mimo jiné USS Aventine a také poslední z transportních lodí, kterou se jim podařilo obnovit. Nebylo zapotřebí zdůrazňovat kolik bylo na těchto lodích důstojníků a civilistů, všichni v posádce si to uvědomovali. Cena za cestu domů byla obrovská, ale to nejhorší mělo pro T’Pralu teprve přijít… „Jsou všechny lodě venku ?“, obrátil se tehdy kapitán Smith na Dalbyho. Ten přejel zručnými prsty rychle konzoli a přikývl, nakonec se přecijen dostali do kvadrantu Alpha. Excalibur byl poslední federální lodí, která vstoupila do nově vytvořeného tunelu. Za zádí ještě viděli výbuch Aventine, jak se do něj zasekly poslední výboje z nepřátelského křiţníku. O chvíli později vletěla do tunelu spousta malých stíhačů připravených rozsévat smrt. „Proveďte detonaci zařízení“, přikázal Smith a za okamţik uţ bylo vidět, jak se vír destabilizuje a nakonec se úplně zhroutil. Toho si ovšem byli vědomi i piloti stíhačů kteří tunelem taktéţ proletěli a jejich útoky se staly ještě agresivnějšími neţ předtím. „Seskupují se kapitáne k dalšímu útoku“, oznámil Dalby zatímco se phasery Excaliburu i Pythagora snaţili najít své cíle a jeden po druhém je ničit. Tou dobou se uţ ale stíhače rozdělili do dvou velkých skupin a kaţdá mířila k jedné z posledních zbývajících lodí. Ještě neţ stihl Dalby oznámit ţe jsou na kolizním kurzu, kapitán uţ to dávno věděl. „Úhybný manévr, převést všechnu energii do štítů na pravoboku.“ Uţ jak vydával tyto rozkazy a obcházel konzole ale věděl, ţe uţ je pozdě a štíty je v ţádném případě dostatečně neochrání. „Všichni se připravte na náraz“, to byl jeho poslední rozkaz co si T’Prala pamatovala předtím neţ se loď začala prohýbat pod nárazy stíhaček… Kapitán Smith byl mezi prvními co náraz nepřeţili, výbuch konzole vedle které stál ho odmrštil aţ přes půli můstku. A rozhodně nebyl posledním, po celé lodi se ozývaly exploze vybuchujících sekcí, loď na kterou byl Smith kdysi tak pyšný se postupně měnila na kus spáleného kovu. V ozvěně výbuchůa křiku lidí počítač hlásil selhání podpory ţivota a čas do protrţení warpjádra, to bylo to poslední co si T’Prala z Excaliburu pamatovala… Probudila se aţ o několik hodin později na palubě USS Sokrates, lodi třídy Nebula, která byla ještě s dalšími vyslána na místo, na kterém jedna z hvězdných základen zachytila podivnou anomálii… Ze vzpomínek ji vyrušil aţ zvuk pípnutí komunikátoru. =/\= Promiňte ţe vás madam ruším, ale právě jsme dokončili diagnostiku warppohonu jak jste ţádala a našli jsme pár nesrovnalostí =/\=

=/\= Rozumím, hned jsem tam =/\= odpověděla a zvedla se z křesla. Práce inţenýra nikdy nekončí a tak se vydala vstříc novým zítřkům… Název: Home Sweet Home Autor: Lokace: Kajuta Williama Bormana Uf, uţ mě bolej nohy z toho věčnýho chození po stanici, pomyslel si mladý praporčík. Čekání na novou loď ho čím dál víc nebavilo. Trávil na této stanici uţ třetí den. Mělo to být jeho první umístění, kdyţ nepočítá cvičné lodě Antietam a Renown. Usmál se, kdyţ si uvědomil, ţe díky tomu mizernému kurzu té aplikované psychologie, kam chodil stejně jen kvůli té blondýně ve třetí řadě u okna, má teď místo důstojníka přes morálku na lodi třída Sovereign. Bude muset navštívit kapitána, dojít si na ošetřovnu, převzít pracoviště, seznámit se z posádkou. To zas bude práce. A hele! Loď uţ zakotvila. Sebral ze země odloţená zavazadla a doslova se rozeběhl k nástupnímu mostu. Proběhl okolo houčku lidí, kteří hořečně diskutovali o nové lodi. Prošel přechodovou komorou a konečně jeho nohy stanuly na palubě. Všiml si blízkého poddůstojníka, musel být tak o patnáct let starší neţ William. "Poddůstojníku!" oslovil jej. Muţ se otočil a zahleděl na nově příchozího: "Ano, pane?" "Jsem nový důstojník přes morálku, praporčík Borman, mohl byste mi ukázat cestu ke kajutě?" "Ano pane, dvě paluby dolů, sekce 17." "Děkuji. Nashledanou, kdyby jste potřeboval pomoci s morálkou, zastavte se." "Dobře pane." Will sjel dvě patra výtahem, přešel dlouhou chodbou a na dvěřích uzřel nápis: "William Borman, ensing" Naťukal na zámek svůj autorizační kód a vstoupil do místnosti. Tak neosobní to tu je, pomyslel si. Hodil objemné zavazadlo. Menší postavil na stolek. Nábytek, jestli se tomu tak dá říkat, byl v kajutě typický jako na všech lodích flotily. Musí si sem dát nějaký dřevěný stůl a ...a lampičku! Otevřel velkou skříň, tak velkou, ţe by se do ni sám vešel a začal vybalovat velké zavazadlo. "Počítači hudbu. Pozemská 80. tá léta 20. století." Začala mu k vybalování hrát příjemná sviţná melodie. Vyndaval svršty uniforem, trička, kalhoty, najednou objevil něco, co rozhodně nebylo jeho. Jak se mu do kufru mohla dostat podprsenka? Musela být Marty, ne, byla Marty, určitě, ale jak se tam dostala? Přibalila mu ji tam snad jeho přítelkyně úmyslně nebo to byla nehoda? Kaţdopádně ji ji bude muset co nejdříve poslat. A chybí mu jedno tričko. Takhle to dopadá, kdyţ balíte dva najednou a na poslední chvíli. Kdyţ jakţ takţ dobalil lehl si na postel, aby dospal. Název: Comeback Autor: Martin Cross Lokace: Kajuta Martina Crosse Uţ od transportní místnosti na USS Scorpionu jsem si byl vědom do čeho se vracím, to co mi tak moc scházelo, ale naopak jsem měl i špatné vzpomínky a nemohlo se to vytratit z mého

mozku, ano, uţ to byl více jak rok, co jsem naposledy pokusil pocit jít na misi, ve které se riskoval ţivot pro ostatní, ale taková je tato práce, a musíte s tím počítat vţdy a všude... Byl to den jako jiný a měli jsme jít na průzkumnou misi na jednu z planet, kde jsme měli zjistit, jestli je tu čistý vzduch. Jenţe vše se vyvíjelo jinak, uţ od začátku mi to tam nějak nevonělo. Nakonec se to vyvinulo v nečekanou přestřelku s nepřítelem, jelikoţ jak jsme posléze zjistili to byla jedna ze základen nepřátel, kde měli sklady zbraní a to jsme my nevěděli. V této přestřelce byl zajat můj bývalí nadřízený 1st Lieutenant B. G. Farkas, který v té době velel četě. Podle hlášení, co jsem četl po akci k nim přilétli uspávací granáty a celá jeho skupina byla zatčeni. Ihned jsme tedy je šli zachránit, pod mým velením, jelikoţ jsem byl druhý nejvyšší hodnosti této akce, nakonec jsme se dostali aţ k nim, ale bohuţel mezitím stihli zabít celou ochranku pana Farkase, naneštěstí on ještě ţil, tak jsme se dostali rychle pryč, ale potkal nás značný odpor, a kdyţ uţ jsme nastupovali do raketoplánu, tak jsem si všiml červené tečky na Bartovi a tedy ihned jsem skočil před něj a dostal jsem to do zad, poté jsme se dostali zpět na SB McKinley a já jsem byl hospitalizován, bylo to velmi váţné a hrozilo mi ochrnutí spodní části těla, naneštěstí se podařilo lékařům vytáhnout kulku, která byla blízko míchy a hrozilo, ţe mi ji při operaci poškodí. Nakonec vše dobře dopadlo a byl jsem postaven mimo sluţbu dokud nebudu dokonale fit, počítaje s tím, ţe se vrátím do sluţby. Po návratu do sluţby jsem byl povýšen do hodnosti 1st Lieutenant za záchranu ţivota a příkladnou sluţbu a bylo mi přiděleno místo Velitele čety na lodi USS Scorpion, které jsem s radostí přijal. I přes to, co se tehdy stalo, na to do smrti nezapomenu... Došel jsem aţ ke své kajutě, a uţ kdyţ jsem vstupoval, tak jsem věděl, ţe ţádný den nebude lehký, staré časy se vrací. Všechny věci, i kdyţ nebylo mnoho, jsem si vybalil a sednul jsem si do svého nového křesla, poté jsem zavřel oči a vzpomínal, kdyţ mi najednou došlo, ţe musím projít mariňáckou sekci... Název: New post,new authority,new game Autor: Martel Tarkin Lokace: Země, USS Scorpion Dlouhou chodbou zdobenou řady soch a obrazů, lemovanou stojícími stráţemi procházel konzul Tarkin. Po 6 měsících byl konečně zpět z galaxie M104. Nemohl tomu pomale ani věřit, ţe ještě někdy spatří toto místo – sídlo Diplomatického sboru Rady Federace na Zemi. Jeho kroky byly neomylně vedeny do jednacího sálu 2. V jeho nitru vládla podivná harmonie strachu, ale zároveň vzrušení. Věděl, ţe za těmi dveřmi bude sedět výkonný výbor, jenţ se bude ptát na události v galaxii M104. Sám moc dobře Tarkin nevěděl, co jim vlastně hodlá říct a na co se budou ptát. Dveře příslušného jednacího sálu se objevily v dohledu. Byly velké, vyrobené z ebenového dřeva, do něhoţ byly zapuštěny zlaté ornamenty. Nad dveřmi pak viselo logo Federace a vedle dveří, z kaţdé strany, stál jeden příslušník zdejší diplomatické stráţe. Nebylo moţno je přehlédnout. Jejich výsostné uniformy připomínající staré romantické doby zářily do okolního prostoru, jako majáky září pro lodě na moři. „Konzul Tarkin?“

Pronesl muţ vycházející z bočních dveří. Jeho věk odhadl Mat tak na 50 let. Po menší chvíli ho i Martel poznal. Byl to zdejší správce, pracoval to v dobách, kdy byl Tarkin pouhým atašé na SB1 McKinley. „Ano, to jsem já.“ „Vítejte zpět na Zemi, Vaše Excelence. Jen račte vstoupit. Jste netrpělivě očekáván.“ To věděl konzul moc dobře i sám a nemusel mu to v ţádném případě nikdo připomínat. Jeho ţaludek se sevřel ještě více. Původní harmonie byla nahrazena prostrou nevolností. Správce otevřel za Tarkina dveře a pokynul mu pro vstup do jednacího sálu. Tomuto pozvání uţ se nedalo odolat, a tak konzul Martel Tarkin vstoupil do jámy lvové. „Vítejte zpět na Zemi, konzule Tarkina.“ Uvítal ho známý hlas. Kdyţ se mladý diplomat rozhodl po místnosti, zjistil i jeho původce. Přímo včele konferenčního stolu seděla velvyslankyně Sakkath. Na jejím pravém rameni jiţ nebyly 4 úlky, nýbrţ 5 úlků. Povýšila, stala se z ní generální tajemnice Rady Federace. „Děkuji. Mohu říci, ţe jsem zde rád.“ „Tomu věříme.“ Teprve nyní si Mat uvědomil, ţe v místnosti jsou další členové výboru. V rychlosti je spočítal. Bylo jich celkem 15, včetně předsedající. Ta si nyní vzala do ruky padd, toliko oblíbenou pomůcku ve Federaci. „Konzule Tarkine, můţete nám popsat situaci, jenţ vyvstala s ohledem na Vám známé okolnosti?“ Konzul si jenom oddychl a přijal nabízené místo. Pustil se do velmi dlouhého vyprávění o situaci v galaxii M104. Začal u počátečních bojů, stabilizování kolonie a boji, který byla Federace a Hvězdná flotila, nucena vést pro své přeţití. „Jedinou naší výhodou byly na tamní poměry vyspělé technologie a um našich lidí, Vaše Excelence. Naše lodě představovaly palebnou sílu několik jejich těţkých křiţníků, naše štíty byly ekvivalentem pro planetární štíty. Naší nevýhodou však byl malý počet bojeschopných plavidel, které by se nepříteli postavily. I tak si myslím, ţe situace byla zvládnuta dobře.“ Chválil před komisí Martel výpravu v galaxii M104. Kdyţ se to tak vezme, tak ani nelhal. Všechny události tak nastaly a skutečně se tak odehrály. Některé detaily bojů si však záměrně nechával pro sebe, i kdyţ byl přesvědčen, ţe o nich budou tihle jedinci vědět. „Konzule Tarkine, byl jste to Vy, kdo navrhl oslabit flotily druhu známého jako…“ Velvyslankyně začala hledat v paddu. Nijak moc jí to tedy nešlo, a tak se rozhodla pro rychlejší řešení. „…Ehm…jistě víte, jaký druh mám na mysli, pomocí vytvoření supernov?“ Tohle byla ještě ta méně špatná zpráva. Ano, byl to on, kdo přišel s tím nápadem. A téţ to byl on, kdo ho celou dobu kryl. Tuto akci provedla diplomatická mise pod jeho vedení společně

SFI. Akce se zdařila – eldarské síly byly skutečně oslabeny. „Ano, madam. Bylo to nutností pro přeţití Federace a také pro udrţení rovnováhy sil, kterou bychom naší pasivitou mohli zapříčinit. Navíc se Federace sama ocitla v ohroţení, kdyţ eldarské lodě, vyzbrojeny vyspělejší technologií, zaútočily na Diag-Prime, naši předsunutou pozorovací základnu.“ „Uznávám, ţe se Vaše výpověď kryje s výpovědí podplukovníka a SFI, coţ potvrzuje domněnku, ţe situace byla skutečně kritická. Co nám ještě můţete říci k navrţení zbraně hromadného ničení proti Rookům?“ Tohle uţ byl kámen úrazu. Rookové jako takoví nikdy nepředstavovali hrozbu pro Federaci. Měla s nimi smlouvu o neútočí, kterou konzul sám vyjednal. „Nenazval bych to přímo návrhem, madam. Bylo nutností si v případě napadení umět poradit s Rooky. Rookové jsou velmi paranoidní rasa, snaţící se bránit za kaţdou cenu, a to i proti domnělému nepříteli, Vaše Excelence, tedy v našem případě i Federaci. Tato zbraň byla jenom pojistkou pro naši suverenitu a v krajním případě je přeci úkolem Diplomatického sboru hájit zájmy Federace, chránit Federaci, a jak jste sama řekla, někdy i proti ní samé.“ Nastalo ticho. Místností se linul zvuk padající vody ze zdejších fontánek, sluneční paprsky se začaly drát do místnosti a zcela automaticky počítač začal ztemňovat světla, aby v místnosti zůstalo stávající tlumené osvětlení. Mezi jednotlivými členy komise nyní probíhal tichý rozhovor. Zcela očividně si předávali mezi sebou své poznatky.Tu a tam jejich pohledy sklouzly na mladého konzula Tarkina. Ten jen seděl a pro jistotu snad ani nedýchal. Byl tady uţ jednou a nezbyly z toho příjemné pocity. Po nekonečném čekání se znovu slova ujala velvyslankyně 5. stupně Sakkath. „Konzule, jaké jsou, podle Vás, známá bezpečnostní rizika z galaxie M104? Budou schopni podle Vašich lidí a Vás schopni vytvořit podobný vír jako my?“ „Ne, nebudou. Jejich technologie je na mnohem niţší úrovni neţ naše, madam. Jsou tam vleklé války, tudíţ produkce jednotlivých států směřuje především do výstavby lodí, nikoliv technologií. Vyhrávají války jenom díky početní převaze. Jednotlivé druhy jsou na dost podobné úrovni, coţ ukazuje na moţnost jisté spolupráce. Nicméně se nedomníváme, ţe by pro nás znamenali hrozbu. Mít tam tak jednu bojovou flotilu, můţeme si v té galaxii začít diktovat podmínky. Naše lodě, zařízení a technologie jsou ve všech ohledech lepší, madam.“ Lehké kývnutí bylo dáno v odpověď. Komise se znovu začala o něčem radit. Mat v duchu prosil o propuštění z téhle společnosti. Chtěl být nyní dost daleko odsud, kdekoliv… Nastala další chvíle, v níţ se mohl konzul zaposlouchat do padající vody. Byl to skutečně velmi zklidňující element. Tento poklidný stav přerušila opět předsedající, kdyţ začala svou řeč. „Komise dospěla k závěru.“ Pronesla zvučným hlasem, v němţ se zrcadlila autorita a neproniknutelnost. Jakmile tohle předsedkyně řekla, všichni ostatní členové výboru odešli. V místnosti zůstal jen Tarkin a Sakkath.

„Konzule, Vaše počínání v galaxii M104 bylo z hlediska zákonů Federace, jejich principů a hodnost naprosto, ale naprosto neadekvátní. Lidé by moţná pouţili výrazu jako příšerné, skandální, pobuřující, či jim podobná adjektiva. Opatření, které jste tam vytvářel, překračovala únosnou zákonnou mezi a vytvářela ony pomyslné okovy nedůvěry pro Federaci.“ Postupovala směrem k Tarkinovi. Ten zcela poslušně vstal a začal ji doprovázet na její cestě k oknům. Nevěděl proč, ale zpravidla se toto dělalo, kdyţ byla situace nepříjemná. „Na druhou stranu, jak jste jiţ podotkl, je nutné něco obětovat pro to, aby naše ideály mohly dál ţít a my je mohli dále šířit. V tomto případě bylo nutno pro obranu Federace vyvinout značné úsilí, kdyţ zdejší velení Hvězdné flotily nebylo schopno na situaci řádné reflektovat. Ani to ovšem nebude Radě Federace stačit jako omluva pro Vaše činy, konzule. Proto jsme se rozhodli pro jistý návrh. Snad s ní budete souhlasit… … Tato komise Vás shledá vinným z porušení zákonů Federace a Vaše jednání v galaxii M104 bude klasifikováno jako vyţadující dalšího šetření. Toto šetření však uţ bude spadat výhradně do naší kompetence. Obvinění proti Vám nebudou zveřejněna, protoţe všichni, co se vrátili jsou povaţováni za velké, dejme tomu, hrdiny. Komise po měsíci uzavře šetření s tím, ţe nedošlo k prokázání hlavních skutkových podstat a není zcela přesně moţné určit, zdali došlo k porušení federálních zákonů. Souhlasíte?“ Byla to poměrně směšná otázka. Kdyby to Martel nepřijal, stálo by ho to všechno, takhle z toho vyvázne poměrně lacino. V diplomatických kruzích si asi musí zvyknout na tento přístup. Jako odpověď dal kývnutí hlavou. Sakkath pochopila. „Takţe jsme dohodnuti. Jde vidět, ţe uvaţujete velmi prozíravě.“ „A co se mnou tedy bude po neoficiální stránce?“ Otázal se Tarkin. Z hrdla se mu tato slova linula jen velmi, velmi těţce. Uţ se viděl jako atašé Federace na Vulkánu, či jiném pěkném místě. „Po neformální stránce máte naše uznání. Sice jste provedl řadu chyb, ale s ohledem na okolnosti, Vaši nezralost a stres panující na druhé straně jste předvedl velmi uspokojující výkon hájící výraznou měrou zájmy Federace. Součástí naší úmluvy je i Vaše povýšení na vyslance a i místo jsme Vám sehnali.“ Vyslance? To zní skvěle. Pomyslel si Martel. Srdce mu rozbušilo radostí. Vyslanec. Druhá část tohoto povýšení však uţ tak radostná nebyla. Povýšení můţe být pouze oficiální. „A mohl bych se zeptat, jaké umístění mi bylo přiřazeno?“ „Budete přiřazen na vlajkovou loď flotily Theta jako hlavní diplomat a zmocněnec Federace se všemi právy a povinnostmi této funkci náleţící. Budete přímo odpovědný jen výborům a Radě Federace. Samozřejmě, nesmíte zapomenou na své poslání. Diplomatický sbor ví, jak ocenit jedince, jenţ se snaţí být Federaci nápomocni za kaţdých okolností. Ale být Vámi, tentokráte bych to nehnala do takových extrémů.“

Odpověděla s obvyklou chladností Sakkath. Otočila se na místě a přešla zpět ke svému křeslu. Ze své části stolu poté vzala znovu do rukou padd. „Na USS Scorpion, třídy Sovereign, Vás přepraví USS Bluestar, třídy Excelsior. A ten na Vás jiţ čeká na orbitě, v docích SB1 McKinley. Tudíţ pokud nejsou ţádné další otázky, tak Vás čeká jiţ Vaše nové působiště.“ Vyslanec Tarkin se uklonil na znamení úcty a rozloučení. O několik okamţiků později se jeho těla zmocnila modrá záře transportního paprsku… *************************** USS Scorpion *************************** USS Bluestar vystoupila z warpu. Na místo pruhů se opět objevily hvězdy na pozadí planety. Nad její orbitou se vznášel federální stanice, SB 135. Po ukotvovacích procedurách se Martel Tarkin mohl konečně dostavit na své působiště. Jiţ na přistávací rampě jej čekala delegace Diplomatického sboru. 8 členů diplomatické stráţe tentokráte oděných do standardních uniforem Hvězdné flotily a další 3 osoby v kombinézách diplomatů. „Vítejte na SB 135, Vaše Excelence. Jsem konzul Even Trall, Váš nový zástupce pro působnost flotily Theta se stálým přiřazením na SB 135 jako vztyčného bodu.“ Přímo vyčerpávající hlášení. Jenom škoda ţe tento muţ neměl i další tituly, jistě by se nyní hodily a podání hlášení by zabralo více času. Mezi tvářemi zahlédl Tarkin i jemu známou tvář – prokonzula Hans, alias Hanu. S ní si vyměnil krátký pohled a ona ihned zaujala své místo po Tarkinově pravém boku. „Děkuji za přivítání. Můţete se vrátit ke svým povinnostem, konzule Tralle.“ Diplomat s gestem loučení opustil v doprovodu svého pobočníka skupinu. Martel se otočil na Hans. „Tak jsme zase spolu. Máte radost?“ Hana se jako tradičně nenechala vyvést z míry. „Jsem potěšena, ţe s Vámi opět smím spolupracovat.“ To byla výmluvná odpověď. Bylo ovšem na místě poznamenat, ţe flotila Theta je poměrně velkou flotilou a zkušenosti a schopnosti prokonzula jsou jistě na místě. Tarkin nepochyboval, ţe by snad nebyla příleţitost, aby je projevila. To uţ se ovšem skupina vydala na cestu na USS Scorpion. Ochranka zaujala svou pozici doprovodu. Na místní poměry dosti nezvyklé, aby osoba byla doprovázena takto početnou ochrankou. Po krátké chůzi se přímo před nimi začal rýsovat masivní trup USS Scorpion. Ačkoliv Tarkin

upřednostňoval lodě třídy Galaxy, musel sám připustit, ţe i tato třída má něco sebe. Prošly po vyznačené cestě a po kontrole se dostaly do plavidla. Interiéry představovaly skutečný skvost oproti galaxii M104, kde kaţdý bral zavděk byť jen trochu pohodlí a odpočinku. Tarkin věděl, ţe by nebylo dobré, aby se po lodi producíroval s takto početnou osobní stráţí, a tak zvolil nejkratší cestu. I tak ovšem potkali dostatek zdejší posádky, včetně několika důstojníků. Pro jistotu jim Martel nevěnoval příliš mnoho pozornosti a soustředil se na cestu. Její konec nastal a vyslanec Martel Tarkin se dostal do své kajuty na palubě USS Scorpion. Název: Nový domov Autor: Lokace: USS Orion/ USS Scorpion Kapitánova pracovna třídy ambasador , jako diplomaticko - průzkumné třídy , byla jednou z nejkomfortnějších . John Watson, kapitán Orionu, seděl ve své pracovně a čekal na Torleka , který se měl za nedlouho hlásit na USS Scoprion . Houpající se ve svém koţeném křesle málem upadl , kdyţ se ozval zvonek dveří. "Dále." " Á náš vzácný host. Moc se mi nelíbila ţádost zpravodajského oddělení vyzvednout Vás na Nimbu. Bylo to pro nás nemalé zdrţení od původního kurzu, ale rozkazy jsou rozkazy. Stejně nechápu, proč Georg doporučil na tuto misi právě Vás , ale to uţ není moje starost ."Kapitán se zvedl ze stolu a podal Torlekovi padd " Instrukce z velení máte, tady jsou seště podrobnosti a aktualizované informace. Nyní se hlaste v transportní místnosti 1 . A hodně štěstí Nadporučíku tedy teď vlastně jen praporčíku." "Ano pane provedu , děkuji" Po rozhovoru s kapitánem jsem zašel do své kajuty ,vzal si své osobní věci , oblékl si svou novou uniformu. S Mek`lethem v jedné a s objemným batohem v druhé ruce vyrazil do transportní místnosti. Dveře transportní místnosti se se zasyčením otevřely a Torlek zachodu rozkázal transportnímu důstojníkovi: "Kontaktujte Scorpion a poţádejte o povolení k transportu" "Povolení uděleno" "Energii" Transportní paprsek se známým zvukem rozloţil Torleka na atomy a opět ho sloţil na palubě Scorpionu. "Vítejte na palubě praporčíku" Torlek puze pokynul hlavou na pozdrav a kvapně odešel Před transportní místností se zeptal na cestu do své kajuty. "Počítači na jaké palubě se nachází kajuta praporčíka Torleka?" Počítač odpověděl známím hlasem .

Tato kajuta se nachází na palubě č.22. Vyrazil tedy dosvé kajuty , kde si vybalil své věci a šel do lodního baru.

Název: Těţké sny provinilce Autor: Lokace: Kajuta Jasona Lwa Bondarevského …v okolí zuřila bitva a přesto jediné co Jason slyšel byl jeho vlastní přerývavý dech. Kaţdý další nádech byl obtíţnější o krev nateklou ve zmoţených plících, kaţdý další nádech byl těţší zlomeným ţebrem, jeţ se vteřinu za vteřinou nořilo stále hloub. Od Jasonovo úst odlétl další chuchvalec zpola sraţené krve a za ten krátký okamţik, neţ dopadl k zemi, umřeli další dva vojáci. Ne, to nemohl dovolit. Palba sítí pokračovala dál se zoufale stejnou neúčinností a v Jasonovi planul vztek mocnější bolesti. On mohl za to, ţe tu teď lidé umírají a on tomu musí zabránit. Z kloktavým bubláním se z jeho úst vydral zoufalý skřek, kdyţ se vzpínal paralyzující bolesti a stůj co stůj nutil kaţdý jednotlivý sval do poslušnosti. Kdyţ uţ pak běţel, šlo jen o jediné. Vydrţet. Na kratičký okamţik se v Damorcově očích objevil šok a překvapení. Pak uţ mysli zbavený Jason, ovládaný do poslední molekuly jeho vnitřní bestií, s planoucím šílenstvím v očích udeřil zbraní jako kyjem. Udeřil nadlidskou silou a moţná i silou vymykající se chápání bojovné rasy proti níţ bojoval. Udeřil silou jeţ zlomila nezlomitelnou zbraní. Pomyslný David i Goliáš pak odlétli kaţdý na jinou stranu. Jason znovu narazil do zdi od níţ se před krátkým okamţikem s takovou obtíţí odlepil. Z jeho rukou zůstaly jen rozdrcené kosti obalené organickou hmotou, vzdáleně se podobající masu. I taková je cena za nadlidskou cílu. Zatím co byl Damorc lapen a zabíjen, z Jasona unikal ţivot. Uţ nevnímal bolest ani vztek. Vzpomínky na ţivot byly tak vzdálené… S trhnutím se probral z tisícátého opakování jeho kaţdonoční můry. Zpocený hrůzou a srdcem staţeným úzkostí a strachem. Noc co noc se mu tento sen vracel a on mu pomalu začínal podléhat. Zradil federaci a měl za to zaplatit smrtí. Místo toho byl zachráněn a vrcholem ironie dokonce i povýšen. Nenáviděl se. Nenáviděl se, jak jen člověk můţe nenávidět sebe sama. A do této propasti se propadal hloub a hloub bez vyhlídky na záchranu. 2:11 hlásil archaický digitální budík na nočním stolku. Jason měl v plánu vstát aţ kolem sedmé hodiny a tak znovu ulehl a zavřel oči. Snad se mu znovu povede usnout. Bylo to zvláštní. Budíky a obzvláště ty digitální byly v dnešní době jiţ těţkým archaismem. Noční stolky naproti tomu nikoliv. Jako takový to byl vynález mnohem starší a přece tu budou ještě staletí po nás. Zvláštní. Pak uţ Jason opět spal. …leţel upoutaný na lůţku. Přístroje pečlivě pracovaly na regeneraci jeho těţce poničeného těla. Nemohl se hýbat, nemohl dělat nic. O to hůř, kdyţ venku probíhaly boje. USS Excalibur,

na jehoţ palubě se Jason nacházel, byl v jejich centru. Lodí otřásaly neviditelné výbuchy osvětlení ošetřovny občas vypadávalo. Neklamné znamení blíţící se prohry. Jason uţ před nějakou chvílí dosáhl vrcholu zoufalství. Tolik přeţil, tolik bolesti vytrpěl a tak daleko došel, aby teď umřel upoutaný na lůţku? To nebylo spravedlivé! Nejhorší byla ta bezmocnost. Jason se v ní utápěl… Zoufalství ho opětovně vytrhlo ze spánku. Hodiny ukazovali jen o deset minut více, ale podporučík Jason Lew „Medvěd“ Bondarevskij si byl naprosto jistý, ţe uţ neusne. První ráno na jeho nové lodi začínalo poněkud dříve, neţ předpokládal… Název: Odpor je marný Autor: Lokace: USS Scorpion 8:00 – USS Scorpion, kajuta 0147 V jedné z mnoha kajut seděl na jedné z mnoha postelí mladý poddůstojník. Pročísl si vlasy a v ruce drţel insignii lodního mistra. Zdobila jej jen lehce zakřivená přímka, po které teď přejíţděl lehce prstem a vzpomínal na poslední chvíle v galaxii M104. Bylo zvláštní, ţe posledních několik dní si vůbec nepamatuje a poslední dva a půl týdne od jeho nehody si pamatuje jen matně. Teď měl však povznášející pocit přicházející takřka do jakési vnitřní euforie. Byl rád, přímo šťastný, ţe je mezi těmi, co přeţili. A teď na něj čeká nový úkol. Bral to velmi jednoduše, spíše jen jako jakousi novou kapitolu svého ţivota. Tak krátkého ţivota. Vţdyť mu před několika málo dny bylo teprve 19. Krásný věk, avšak pro HF poněkud nevhodný. Teď byl ale na lodi. Na jeho nové lodi. Na staronové pozici, spokojený a dokonce povýšený. Co více si mohl přát? Snad jen, aby tu byl Chris, nebo Carl, nebo Luis. Ale ti jsou uţ jen minulostí. PJ začínal cítit dostavující se depresi, a tak rychle vstal a staré vzpomínky hodil za hlavu. Za patnáct minut se má hlásit v hangáru. Nechtěl první den zameškat. 8:25 – USS Scorpion, hlavní hangár, uvítací briefing. V menší místnosti oddělené od hangáru sedělo asi 20 pilotů. Většinou jim nebylo více jak 25 let a teď tu seděli a poslouchali ponaučení o tom, proč tu jsou a co budou v dalších dnech, měsících a potaţmo letech, dělat. „… Takţe z toho vyplývá, ţe při bojích se nemusíte o nic více strachovat neţ-li zbytek posádky dokud se tu nerozsvítí tohle světlo. To pro vás bude jako boţské znamení! A doufám, ţe jste tu věřící, budete to potřebovat! Kdyţ totiţ vyletíte tam ven, kde je plno nepřátel, kteří po vás jdou stejně jako vy po nich, tak si pište, ţe pár desítek tisících tera joulů ve štítech vám moc nepomůţe! Jakmile vyletíte, musíte zapojit všechny své smysly a hlavně se vyhýbat torpédům nebo předmětů, které jsou větší neţ vy. V podstatě jste jako vajíčko, které se vznáší ve vakuu plném bleskově létajících kamínků, oblázků, kuliček všelijakého bordelu! Prostě aţ se tohle světlo rozsvítí, budete dělat to, co vás poslední tři roky učili! Jinak co? Jinak je po vás! Otázky?“

Jeden z crewmanů se nesměle postavil s pronesl: „A vy tu budete náš velící?“ Podporučík se zarazil, jako by uvaţoval, jestli uţ to říkal a nakonec jen odsekl: „Ne. Zítra balím kufry, naštěstí.“ Neodpustil si tu poznámku na konec a většina osazenstva si viditelně oddechla. Pak přišel rozkaz na rozchod a kdyţ vycházel PJ z místnosti, říkal si, co si vlastně odnesl za novinku. Po přibliţně dvou aţ třech vteřinách uváţení došel PJ k názoru, ţe ten chlápek byl magor a vesele si to trádoval do kajuty s divným pocitem nadcházejícího briefingu, který měl být oficiální a ne jen na rychlo svolaný, jako tento a jen pro piloty… Název: Uvítání s lodí Autor: Lokace: USS Scorpion V hlavě mi silně pulsovala krev a nervy jsem měl jako nit naplou. V momentě kdy transportér doletěl na velice blízkou vzdálenost, plně automaticky zatočil a nasměroval si to přímo k hangárovým vratům. Během chvilky se dveře pomaličku otevřely a plavidlo se vší lehkostí zajelo dovnitř. Federace to má velice vymakaně promyšlené - blesklo mi v tu chvíli hlavou. Docela mě mrzelo, ţe mi nebylo povelo vzít si s sebou na loď svojí phaserovou pušku po strýci, ale bylo mi sděleno, ţe dostanu výkonější zbraně. To jsem tedy zvědav... Během mého rozjímání se transportér zastaví a otevřou se výstupní dvířka. Se vší hbitostí vylezu a se zvukem dopadu stojím pevně na podlaze hangáru. Loď je jiţ od pohledu honosná, přecijen mě mrzí, ţe jsem zapomněl vychutnat lodní exteriér, protoţe jsem nestačil sledovat vybavení transportéru a okolí kolem SB. V místnosti bylo pár inţenýrů a zrovna se dostavil jeden z pilotů, takţe tu bylo docela i rušno na můj vkus. Jsem spíš samotář, ale kdyţ přijde na věc, tak jsem i extrovert, a to hlavně uprostřed bitvy. (Zatím jsem ţádnou nezaţil, ale simulacemi jsem procházel jiţ mnohokrát.) Mírným úklonem opětuji pozdrav jednoho z techniků a vydám se směrem do své kajuty, následně podat hlášení. Na chodbě, musím podotknout velice luxusní chodbě jsem našel přehledný plánek lodi. Asi po 10 minutách pátrání jsem se dohledal své místnůstky, kde budu trávit svůj volný čas. Zamrazilo mi v zádech, kdyţ jsem viděl tu dálku. Mimojiné jsem musel "proklouznout" pár turbovýtahy a projít 5ti chodbami. V myšlenkách se mi honí spoustu věcí, třeba proč nemám kajutu blíţe hangáru. Nakonec jsem cestu přecejen našel, ale musel jsem se samozřejmě 2x ptát na cestu. Jedny řadové dveře značily nápis s mojí osobou, to byla moje kajuta. Vyslovil jsem svůj autorizační kod a s pípnutím se otevřely dveře. Nejdřív nakloním hlavu a pak celým tělem přejdu práh místnosti. Nikdy jsem na ţádné lodi neslouţil, nemohu posoudit jak to vypadá tam, ale s mým skromným venkovským příbytkem se to ani nedá srovnávat. Je fakt, ţe nejsem zhýčkán moderní technikou a dám spíše na starší vybavení...předsi jen se na moderní zvyká ale lépe. Lehnu si na postel a přemýšlím o první misi, těším se...ale na druhou stranu z ní mám panickou hrůzu - snad nezemřu jako tenkrát strýc. Na to jsem snad příliš mladý...mám své ambice. Najednou jsem si vzpomněl na příslib, který jsem si dal ještě před tím, neţ jsem byl na lodi. "Počítači, ztemni světla o 45%..." Jako zprávný voják vím, ţe se šetřit energií musí, nebo jinak - plýtvat se nesmí. Rád bych si téţ pustil něco ze 70.let 20.století...ano, tu muziku přímo miluji. Teď to ale neudělám, chci mít klid a pohodu, aspoň pro začátek.

Sednu si za stolek a studuji plánek lodi, primární cíl není abych se vyznal v lodi, ale abych navrhl nové bojové rozestavení při krizové situaci pozemních sil. Ano, moţná přeháním..ale to uţ jsem já. Těţký workoholik...ale to zdaleka není vše, co o mně ještě tahle loď neví. Uţ se těším na nějakou uvítací akci... Název: Oheň Autor: James McKenely Lokace: Kajuta poručíka Jamese Mckenelyho Loď byla v dezolátním stavu.James pracoval poslední dva dny nepřetrţitě 24 hodin a nevěděl kam dřív skočit.Povídalo se, ţe za chvíli bude otevřena brána do jejich galaxie, jenţe Jamesovi to bylo jedno.Byl tak otupělý z toho kolik lidí zemřelo.Dalších 21 lidí za poslední týden.Pomáhal mu jen jeden člověk-doktor, nějaký poddůstojník, jeho zástupce zemřel před pár týdny.Prý mu to rozdrtilo hlavu.Právě teď s doktorem zapínali přes jednoho člena posádky vak.Pyšný praporčík, kterého sotva znal od vidění.To, co mělo přijít za několik hodin později bylo ještě horší... * Za 2 hodiny později * Byli uţ v tunelu vedoucím k jejich domovu.Rozkaz o nárazu přišel pozdě.O 4 sekundy přišel obrovský náraz, James se nestačil chytit.Pamatuje si jen jak letí na plexisklo své pracovny, potom jen jak jeho vlastní stůl ho přimáčkl ke zdi, takţe nemohl tomu nebohému doktorovi pomoci.Viděl na vlastní oči hoří.Asi se něco porouchalo, protoţe automatický protipoţární systém nezasáhl.Doktor se zmítal ve ţlutočervené záři asi minutu, potom padl k zemi.Poté slyšel jak páčí někdo dveře ošetřovny a potom uţ nic.Probral se na základně nebo kde.Otřes mozku, málem zlomený krční obratel, zlomené ţebro a noha, to vše mu vyléčili, ale ne ten záţitek s ohněm.Nikdy to doktorovi nepátral, ne ţe by mu byl lhostejný, ale to kvůli strachu, pevně věřil, ţe to přeţil, ikdyţ rozum mu říkal něco jiného. Měl velké štěstí, tak mladý a uţ tak na vrcholu.Akademii vyšel v 15, bez vyznamenání a to mu napovědělo, ţe to nikam slavně nedotáhne, ovšem dlouhé a skvělé slouţení na jeho první lodi bylo první povýšení, ale James neblaze tušil, ţe to má něco společného s výpravou do cizí galaxie, něco jako, kdyţ tam padneš, tak ne jako nízká hodnost.James tušil, ţe to nebude lehké, ale snad to povýšení bylo za jeho dobrou sluţbu.Kdyţ se vrátili, dostal další povýšení, tentokrát na poručíka.Těm jejich hemzům o tom, ţe podrţel loď nad vodou, ţe jsem měl štěstí a přeţil a ţe jsem si to uţ dávno zaslouţil, ţe ošetřoval jako správný doktror, tak tomu James nevěřil.Vysvětlil si to po svém: spousta vysokých hodností zemřelo a tak tu díru mezi kapitány a praporčíky potřebovali zalepit a tak učinili. * Základna * James se prubudil.Byl úplně zpocený.Vstal a šel se osprchovat.Kdyţ se myl, přemýšlel.Zase se mu zdálo o "doktorovi".Mimoděk se podíval na hodiny a zhrozil se, protoţe uţ za 12 minut se musí hlásit kapitánovi.Rychle se usušil a začal se soukal do uniformy.Šlo to těţko, protoţe uniformu po povýšení neměl na sobě.Byla hrozně naškrobená.Kdyţ uţ si učesal nepoddajné

zbývalo k nahlášení kapitánovi pouhopouhých 7 minut.Sebral lodní pytel s věcmi a vyřítil z kajuty a upalovat k nejbliţšímu transportéru.Byl tam za 2 minuty tudíţ zbývalo 5 minut.Rychle pověděl kam potřebuje a obsluha přikývla.James slyšel jak příjemný zvuk transporu a pak mu pohled zakryla modrá zář. Název: nástup Autor: Tolbin Jaxom Lokace: USS Scorpion Hvězdné datum 59075.2 Do vyplutí zbývá přibliţně jeden den Tolbin vyšel ze dveří své kajuty na základně 135 a vydal se směrem k zakotvené lodi. Nemohl se dočkat. První umístění a hned na jedné z nejlepších lodí Flotily. Jeho záliba ve zbraňových a počítačových systémech tady bude více neţ uspokojena. Jen lituje, ţe loď není vybavena pulsními phasery, o nichţ se učili na škole. Jejich technologie ho přímo fascinuje. Ale těch 16 generátorů phaserů typu XII ho zaměstná aţ dost. A to počítačové jádro! Na lodích třídy Sovereign jsou prý dokonce dvě. Uţ aby byl ve strojovně… Tolbin prošel průchodem do lodi. „Počítači, kde je kajuta lodního mistra Tolbina Jaxoma?“ „Paluba 7, sekce 3.“ „Díky,“ řekl ze zvyku Kdyţ došel do kajuty, začal si vybalovat své věci. „Počítači, hudbu.“ „Prosím specifikujte“ `No jo sakra,` pomyslel si „Joran Belar.“ „Specifikujte skladbu.“ „Boţe to je jedno, vyber něco náhodně, jen uţ hraj.“ Během vybalování přemýšlel o své budoucí práci. Bude určitě cenným členem posádky, kapitán určitě vyuţije téměř 400 let jeho ţivotních zkušeností, nehledě na to, ţe vystřídal tolik profesí, ţe je uţ těţko dokáţe spočítat. Musí se jít hned seznámit se svým pracovištěm, prohlédnout si počítač, zvyknout si na rozvrţení jeho ovladačů… Po příchodu do strojovny uviděl podporučici T’Pralu, Vulkánku, zástupkyni šéfinţenýra. Šéfinţenýr sám zatím nepřišel na loď. „Inţenýr lodní mistr Tolbin Jaxom se hlásí do sluţby.“ Zasalutoval své nadřízené. „Výborně loďmistře. Seznamte se se svým pracovištěm.“ „Ano madam.“ Opět zasalutoval a začal obchůzku strojovny. Podíval se, z které konzoly se ovládá který systém, pak obešel všechny své spolupracovníky a seznámil se s nimi. Ještě nějakou dobu obcházel strojovnu. „Počítači, čas.“ „Dvacet dva hodin, čtyřicet tři minut.“ `Hm, nejvyšší čas si jít lehnout`

Název: Tajná mise Autor: Lokace: Země/ USS Scorpion 8:00 Země, Los Angeles, Ředitelství zpravodajské sluţby HF V centru města se tyčily desítky mrakodrapů. Ale jen jeden má naší pozornost. Je to 30ti patrová budova ve které se nachází ředitelství zpravodajské sluţby HF. Do budovy vešla mladá a krásná ţena. Mohlo by jí být mezi 25 aţ 30 lety. Vešla do haly. Byl to opravdu hezký pohled. Modrý koberec a uprostřed bylo logo SFI. Kolem byly všude informační panely, takţe se tu skoro nikdo nemohl ztratit. Namířila si to rovnou do jednoho z deseti výtahů, které jsou rozmístěny vedle sebe do řady. Vešla do jednoho z nich. Dveře se otevřely známým syčivým zvukem který je snad slyšet u kaţdých dveřích. ``Třicáté patro, sekce Alfa`` Výtah se rozjel. Asi po půl minutě bylo slyšet pípnutí, ţe se výtah zastavil. Dveře se otevřely a Sydney vešla do opravdu dlouhé chodby. Namířila si to do sekretariátu. Vešla dovnitř a naskytl se jí podobný pohled, jako dole v hale. Modrý koberec, uprostřed logo SFI, mapa Alfa kvadrantu a také akvárium s rybičkami. Sekrtářka měla svůj stůl naproti dveřím kanceláře ředitele. Postarší ţena si všimla Sydney. Podívala se na ní a zeptala se: ``Mohu pro vás něco udělat?`` Sydney si teprve teď všimla, ţe na ni někdo mluví a šla k ní. ``Ano. Přišla jsem za ředitelem Sloanem. Očekává mě.`` Sekrétářka se podívala do seznamu lidí, kteří měli mít s ředitelem schůzku. `` Ach ano, tady vás mám. Momentíček.`` Poté sekretářka zmáčkla stolní komunikátor. `` Pane je tu agentka Bristowová.`` `` Ať jde dál.`` Ozval se starší hlas. `` Můţete vstoupit.`` Oznámila přátelským hlasem Sydney. Sydney kývla s úsměvem, jako ţe rozumí. Stoupla si před dveře a zazvonila. Po menší pauzičce se ozval starší hlas. `` Vsupte!.`` A také tak učinila. Vstoupila do Středně velké, potemělé místnosti. Uprostřed stál stůl z pravého dubu, coţ se jen tak dnes nevidí. Na pravé zdi vysela vlajka Federace a hned vedle znak SFI. Na levé byla velká konferenční obrazovka. Arvin Sloane. Ředitel SFI a dlouholetý přítel rodiny Brostowových vstal ze svého pohodlného a měkého křesla. Přistoupil k Sydney a podal jí na pozdrav ruku. `` Rád tě zase vidím. Jak je to dlouho, co jsme se neviděli?`` Zeptal se s úsměvem. `` Dva

měsíce. Tenkrát, kdyţ jsi mě poslal na Romulus.`` `` Uţ si vzpomínám. Tu situaci s praetorem jsi vyřešila skvěle.`` `` Asi jsi mě nepozval jen na přátelský rozhovor?`` `` Ne to teda ne. Chci tě poslat na moţná nebezpečnou misi ale potřebuju vědět, jestli do toho chceš jít.`` `` Nebezpečná? Tohle slovo po Romulusu neznám.`` Odpověděla s úsměvem Sydney. `` Jsi naše nejlepší agentka a tuhle situaci můţeš vyřešit jenom ty. Chtěla jsi nekdy slouţit ve Hvězdné Flotile?`` `` Párkrát jsem o tom uvaţovala, ale pak jsem si to rozmyslela. Proč se ptáš?`` `` Podle našich informací se uvnitř Federace objevilo vnitřní zlo.`` `` Vnitřní?`` `` Ano. Je to organizace, která si říká SD-Aliance. Je to skupina lidí, kteří chtějí převzít moc nad flotilou a pak díky vojenskému převratu dosadit svého člověka do úřadu prezidenta. SDAliance se dělí do několika sekcí. Zatím jsme zjistili, ţe jich je 12. Jestli se jim to povede, bude to konec demokracie na Zemi a Federace bude mít diktátora. To by vedlo k tomu, ţe by Federaci začal opuštět jeden svět za druhým a jít vůči ní do opozice.`` A odkud tohle všechno víte?`` Zeptala se trochu s údivem Syd. `` Dobře, ţe se na to ptáš. Podařilo se nám do SD-6 dostat jednoho z našich lidí. Tvého otce.`` `` Ty si se snad zbláznil! Co kdyţ ho odhalí, co bude pak. Určitě ho zabijou!`` Rozčílala se Syd. Nemohla tomu uvěřit. `` Uklidni se. Po tobě je Jack jedním z našich nejlepších agentů jakého jsme kdy měli. A to co ses do dnešního dne u nás naučila máš přeci od Jacka a ode mě.`` `` Tak dobře. Ale jestli se mu něco stane, tak ti nakopu zadek.`` Arvin se pousmál a pokračoval `` ještě ti něco chci říct o SD-Alianci. Tato organizace navazuje na praktiky stejnojmené organizace ze začátku 21. století. Podle toho co o ni ještě víme je, ţe mají svou centrálu v Londýně. Nemůţeme proti nim zatím zasáhnout, protoţe se zatím ničeho neprovinili. Oni po sobě dokáţou zamést stopy tak, ţe kdyby se o nás dozvěděli nikdy bychom je uţ nedokázali najít. Moţná vás bude zajímat, ţe SD-Alianci ze začátku 21. století rozbil váš předek. Ona stejně jako vy byla dvojitou agentkou. Asi to máte v rodině.`` `` A teď k tvojí misi.`` Arvin si sednul na svou milovanou ţidli a vytáhl ze stolů několik paddů. `` Tady jsou tvoje rozkazy. O naší akci ví včetně tebe pouze 7 lidí. Musel jsem to osobně projednat s prezidentem a admirálem Craswellem. Byla jsi zařazena na USS Scorpion. Je to loď třídy Sovereign II. Budeš pracovat ve zpravodajském oddělení pod velením poručíka Lorie Robertsové. Budeš spolupracovat s Komandérem Ravenem, Hlavním diplomatickým důstojníkem Tarkinem a šéfkou bezpečnosti T`Rel. Tito tři lidé budou jediní na lodi, kterým můţeš důvěřovat. Oni o naší misi na Scorpionu ví. Kaţdého, koho na lodi potkáš, nebo naváţeš nějaký vztah pečlivě prostuduj. Mohl by být agentem SD-Aliance. Bude tam také jeden z našich lidí. Nehledej ho on si tě najde sám. Na lodi jsou tři agenti SD-Aliance. Dostaneš hodnost Lodního mistra. To by bylo asi všechno. Jo a ještě něco. Máš hodinu na to, aby ses nalodila a nahlásila se kapitánovi. `` Hodinu?`` s úţasem se zaptala. `` Ano neměj paniku. Aţ tady skončíme, pojedeš výtahem do dvacátého patra. Tam je naše transportní místnost pro agenty. Povolení k transportu jiţ máme od kapitána. Aţ se ohlásíš transportujeme do tvé kajuty tvoje věci. To by bylo asi uţ opravdu všechno.`` Oba najednou vstali z křesel a podali si na rozloučenou ruce.

`` Hodně štěstí. A aţ se vrátíš chci kompletní hlášení, jak to všechno dopadlo.`` `` Jasně to samozřejmě dostaneš.`` Oba se na sebe usmáli. `` Můţeš jít.`` Syd se otočila a namířila si to rovnou ke dveřím. Otevřeli se známým syčivým zvukem. Prošla kolem sekretářky a obě se rozloučili úsměvem. Vešla na chodbu a šla k výtahu, kterým před chvilkou přijela. Vešla dovnitř a dala počítači rozkaz. `` 20. patro sekce Beta.`` Výtah se rozjel a za pět vteřin se zastavil. Bylo slyšet známé zasyčení, coţ dokazoval, ţe se otevřely dveře. Vešla do transportní místnosti. Vypadá stejně jako většina lodích HF. Kývla na pozdrav transportnímu s uniformou hvězdné flotily a šla rovnou k transportní placce, jak jí s radostí říkala. `` Proveďte transport rozkázala poddůstojníkovi ve středním věku. Kolem dokola se najednou objevila známá světle modrá záře. Objevila se v transportní místnosti č. 2 na USS Scorpion. Za konzolí stál mladý proprčík ve ţluté uniformě. Praporčík se na ní usmál a spustil `` Vítejte na USS Scorpion slečno. Máte se okamţitě nahlásit kapitánovi.`` Praporčík si Syd nedůvěřivě prohlíţel a aţ teď jí dosšlo, ţe ještě neměla čas se převléci do uniformy hvězdné flotily. Sydney sestoupila z placky, podívala se na praporčíka. `` Děkuji za přivítání. `` Namířila si to rovnou ke dveřím a hned na proti ní se objevil turbovýtah. Vstoupila do něj. Dveře se otevřely stejným syčením, jako snad všude na lodích HF. `` Můstek `` rozkázala počítači. Tourbovýtah se rozjel a po deseti vteřinách se zastavil. Kdyţ vešla na můstek, skoro jí to vyrazilo dech. Byl ještě větší a krásnější, neţ si myslela. Chvilku se rozkoukávala aţ si jí všimnul první důstojník. Vstal z kpitánského křesla a šel k ní. `` Mohu pro vás něco udělat lodní mistře? `` zeptal se z úsměvem. `` Ano jdu se ohlásit kapitánovi. `` a opětovala úsměv. `` Kapitán je ve své pracovně. `` `` Děkuji `` a namířila si to tam, kam jí ukázal první důstojník. Nyní stála před pracovnou Komandéra Ravena. Zazvonila ale nepřicházela ţádná odpověď. Tak to zkusila ještě jednou a konečně se ozvalo `` Vstupte! `` Název: Again? Autor: Thomas Rover Lokace: USS Scorpion, kdesi v mléčné dráze Dávno, uţ jen ve vzpomínkách: Tom drţel v rukou hlavu své sestry. Hned po návratu z galaxie Theta opustil Thomas Flotilu. Nyní, v den kdy se oba, Elizabeth i Thomas, vrátili na Zemi, měli konečně čas přemýšlet, vzpomínat, truchlit a plakat. "...Proč?" zeptala se Tomova sestra, asi uţ po sté. Zvedla svou hlavu, která doposud leţela v podporučíkově klíně, a pohlédla na Toma. "Nevím," odpověděl nepřítomně Thomas. On uţ Andreiovu smrt nějak zpracoval. Bolelo ho to, ale bolest uţ šla snést.

Koukal z okna, kde nad horizontem zapadalo slunce. Slunce. Západ slunce uţ neviděl hodně dlouho. Sluţba na hvězdné lodi s sebou nese některé nevýhody, podobné této. Ale lodě, vyslané do tajemných dálek plných nepřátel... Tam nejsou moţné ani vycházky... Thomasovi myšlenky začali směřovat k tajemnému nepříteli. K někomu, kdo musel o UFP vědět dříve neţ Federace věděla o něm. O někom, kdo neváhal bez předchozího varování, vzkazu, prosby, čehokoliv, zmasakrovat tisíce nevinných. Tisíce kolonistů. Tisíce moţných budoucích přátel a spojenců. Lidí co nikdy nepoznal ... a nepozná. Proč? Běhalo Tomovi hlavou. Odpověď byla na snadě: protoţe chtěli rozšířit své působiště do nové galaxie. Ale to mu jako diplomatovi nestačilo. Učil se povahy lidí, dokonce povahy a tendence impérií. Ale proč by někdo bez váhání udělal takový masakr, aniţ by nepřítele kontaktoval. Tom vzpomínal na projekt Galaxy, kdy Federace vyslala kolonizační Flotilu, aby začala prozkoumávat novou galaxii. Ale po výletu z červí díry na Thetu jiţ čekal nepřítel a málem ji zničil. Nepřítel alespň celou flotilu odřízl bez kontaktu s domovem... V galaxii M104 byla vystavěna kolonie. Všichni nyní chtěli pouze jedno: jít domů. A tak po nějaké době se podařilo vytvořit vír domů. Ale nepřítel se to opět dozvěděl a flotilu napadl. Při zdrcující bitvě bylo zničeno mnoho lodí a zmařeno mnoho ţivotů. Na lodi, na které Thomas slouţil, na Excaliburu, vyhaslo mnoho ţivotů. Mezi mrtvými byl kapitán Smith, poručík Diixe,... a taky Andrei Nortonov, Elizabethin snoubenec ... V tvrdé realitě: Tom políbil svou sestru, která ho doprovodila aţ k nové lodi, nesoucí majestátní název: Scorpion. Elizabeth ztrátu svého snoubence jiţ překousla. A nyní oba stáli v transportní místnosti, která měla Toma přenést do nové epizody jeho ţivota. „Měj se Tome,“ usmála se na něj. „Ty taky Liz,“ odvětil a uţ asi potřetí ji obejmul a dal pusu na tvář. Poté uţ se konečně obrátil na transportního důstojníka, který tomu všemu mlčky přihlíţel. „Na Scorpiona…“ řekl. „Nejste vy náhodou podporučík Rover?“ Zeptal se člen obsluhy transportéru. Avšak nenechal Toma ani odpovědět a uţ pokračoval. „Máte se po vybalení věcí stavit v kanceláři vyslance Tarkina.“ „Beru na vědomí,“ odpověděl Tom a zamířil k transportní plošině. Kdyţ procházel kolem Eliz, tak si vzal tašku s osobními věcmi, kterou tam prve postavil a zamířil na plošinu. Ještě stihl mrknout na svou sestru, neţ se zmizel v transportním paprsku …

Název: Převrţený kontejner se štěstím Autor: Thomas Johnson Lokace: Akademie Hvězdné Flotily " ... a tím bych tedy viděl kapitolu plasticity času uzavřenou." Dlouhé, celou místností prostoupené šero jsem přerušil zmáčknutím tlačítka na mém stolku. Simulace, jeţ ještě před chvílí proletovala nad hlavami mladých praporčíků, se rozplynula stejně rychle, jako jejich naděje na delší, ničím nerušený spánek. Učebnou se rozhostily ostré paprsky umělého osvětlení. " Věřím, ţe Vám základy temporální dynamiky k něčemu uţitečnému budou. Pokud je neupotřebíte hned při prvních zkouškách z obecné teoretické fyziky, které Vás čekají uţ za dvanáct dní, " trochu škodolibě jsem se podíval přísně důstojníkům do stresovaných tváří, " pak si alespoň odnesete poznatky, které Vaši budoucí velitelé jistě ocení." Sesedl jsem ze stolu a procházel lavicemi. " Jenom si představte, ţe ani ne před 400 lety by Vás učili, ţe čas je jenom relativní, vůbec byste se nemohli dozvědět nic o jeho hyperbolickém průběhu při inverzi gravitačního působení. A za hypotézu protrţení temporální kontinuity časoprostoru nadiony by Vás asi vyhodili od maturity. Buďte rádi, ţe ţijete v této době." Povzdechl jsem si. " Tak tedy děkuji za pozornost a na viděnou příští semestr, věřím, ţe vedení tento nepovinný seminář opět otevře. " Praporčíci si stoupli, já mávl `pohov` a s předstíranou spořádaností vybíhali z učebny. Stěny začínaly okorávat samotou a já doufal, ţe se sem po studentských prázdninách budu moci vrátit. Po příletu z Galaxie M104 mne sice ocenili a přesunuli na Akademii HF vést dobrovolné semináře z fyziky kvůli mým `skvělým dosavadním výsledkům`, ale já si myslím, ţe mě potřebovali někam uklidit. Tak jako tak, učit se mi líbí, jen kdyby to bylo někde jinde neţ na nástavbovém studiu pro praporčíky. Probral jsem se z meditace a zjistil, ţe sál uţ je prázdný. Posbíral jsem po desce stolu roztroušené PADDy a naposledy se trochu nostalgicky podíval po třídě. " Počítači, uklidit učebnu. " Ještě jsem chvíli pozoroval, jak se ţidle zvedly a po podlaze se začíná sunout zaměřovací paprsek, který transportoval všechnu špínu pryč, a pak jsem vykročil ven. Procházel jsem vláčnými rozlámanými koridory a snaţil se vypadat dobře naladěně. Někdy mě zastavili kadeti, kterým jsem přednášel astrofyziku či dynamiku těles a vyptávali se na spoustu věcí. Rád jsem podněcoval jejich zájem o vědu, ale dnes odpoledne jsem byl uţ docela unavený a mé kroky mířily co nejrychleji do mé kajuty. Zrovna jsem čekal na turbovýtah, kdyţ mne za zády oslovila nějaká zadýchaná ţena. "Pane, mám vyřídit, ţe byste se měl dostavit do kanceláře velitele Akademie. Prý to spěchá." "Chm, to nefunguje interkom, podporučíku ? ... Dobře, tak děkuji." Pronesl jsem a

rezignovaně se vydal na cestu po okruţní promenádě. Cesta uběhla rychleji, neţ jsem očekával. Vešel jsem do kanceláře sekretářky. Nikdo však u stolu nebyl a já začal cítit, ţe tohle se protáhne ještě nadlouho. Na mysl se mi prodírala lahodná představa postele. Rozestlané, s měkkým polštářem, tichá hudba na pozadí a ... "Pane, promiňte, ale utekl jste mi ..." Ona podporučice vbíhala za stůl a shodu mačkala interkom. "Admirále, poručík Johnson je tu." "=/= Rozumím, puste ho dál, Kate. =/=" Kate mi pokynula a já srovnávaje si uniformu vstoupil. Admirál Kříţ seděl za svým velikým mahagonovým stolem, přes který ho skoro ani nebylo vidět a něco psal do PADDu. V křesle u konferenčního stolku popíjel čaj můj bývalý vědecký instruktor z dob vlastních studií komodor T`Challo. Pokynul mi hlavou. Znal jsem ho ještě jako komandéra. "Dobrý večer, poručíku, posaďte se ... prosím." Admirál byl nějak dobře naladěn. Takto nevypadal při mém orodování na instruktorské radě za udrţení semináře kosmologie pro třetí ročník. "Dáte si čaj ? Nebo něco ostřejšího ?" "Ne, děkuji, stačí čaj." Odpověděl jsem rychle překvapeně. Komodor na mne uznale kývl. "Vrcholná Sencha, loňská sklizeň." Rozpačitě jsem se usmál. Začínal jsem mít z tohoto setkání špatný pocit. "Jak se perou praporčíci s uzavřenými integrály, slyšel jsem, ţe si Vás chválí ..." Pronášel admirál pomalu, jak se soustředil na bezúhonný přenos dvou čajových šálků od replikátoru aţ ke stolku. "Ehm, rozumím si s nimi dobře, říkali i oni, ţe by si seminář přáli i příští semestr. Myslíte, ţe ho Rada schválí ?" "Věřím, ţe ano. Ostatně, vţdy, kdyţ jsem se přimluvil, tak to prošlo. Třetí ročník prý ..." Komodor T`Challo si poposedl a s přísným pohledem si odkašlal. "Myslím, ţe bychom mohli jít rovnou k věci, pane." Admirál nasadil svůj odzbrojující dobrácký výraz, T`Challo byl někdy aţ příliš konfliktní. "Dobrá, pane Johnsone, znovu jsme otevřely sloţku projektu Galaxy a nemohli jsme si nevšimnout Vašich přínosů. Velitelský sbor ocenil hlavně Vaše studie ohledně nového pohledu na vývoj galaktických jader a stabilizaci subprostorového tunelu při cestě zpět." Začalo mi tlouct srdce rychleji, admirál vstal, já instinktivně také. "Počítači, záznam. Poručíku Thomasi Johnsone, tímto vás povyšuji do hodnosti nadporučíka s okamţitou platností. Gratuluji." "Gratuluji." T`Challo se snad i usmál. Byl jsem úplně mimo, nepředpokládal jsem, ţe by se tohle mohlo stát ještě takových pět let. Stál jsem jako solný sloup a mozek mi pomalu začal informace vstřebávat. "Nadporučíku, co byste řekl také změně působiště ? Bylo by to takové druhé ocenění za zásluhy..." Komodor mluvil laskavě, ale přísně. Změna působiště ? První, co se mi objevilo před očima, byl Vulkánský teoretický institut. Nemohl jsem tomu uvěřit. Hrozně dlouho jsem o tom snil, učit na této prestiţní univerzitě. Věděl jsem, ţe nemám profesorský titul, ale standartní praktika byla vyslat doktoranta vést

pouze malé cykly přednášek a dodělat si příslušné formální vzdělání uţ přímo tam. "Pane, ehm, rád bych ... Mám Akademii rád, ale ..." "Výborně, věříme, ţe se to pro Vás přímo hodí. Musíme Váš potenciál přeci vyuţít. Vězte, ţe takové výsady si neuţívá kaţdý." "Jsem si vědom, pane. Cením si toho ..." Bylo to jasné. Oči mi kmitaly, jak přepaden štěstím nemohl jsem se soustředit. Bylo mi 22 let, nikdy jsem nepředpokládal, ţe tak zásadní skok v mé kariéře vůbec nastane, natoţ aby byl v takhle mladém věku. Visel jsem na admirálově kaţdém pohybu rtu, slovo od slova jsem byl víc a víc přesvědčený, ţe se mi můj celoţivotní sen vyplní. Učit v plné D`Terově aule ... "Výborně, proto je mi potěšením předat Vám převelení na pozici hlavního vědeckého důstojníka USS Scorpion." Vyhrkl naráz natěšeně admirál Kříţ. Zůstal jsem stát jako omráčený. Jedenáct metrů široká tabule v hlavní aule Vulkánského institutu stále visela přede mnou, ale jaksi se vzdalovala. Po chvíli mi došlo, co se stalo. Sesunul jsem se do křesla a snaţil se udrţet si překvapený a spokojený výraz. Uvnitř propuklo zoufalství a zklamání. "Vidím, ţe to nadporučíka znatelně zasáhlo. Říkal jsem Vám, ţe tohle nemohl čekat." T`Challo vypadal spokojeně. "Nadporučíku, nemusíte se vůbec obávat. Chápu, ţe velitelské funkce jsou i hodně o zodpovědnosti, ale nemusíte se podceňovat, jsme přesvědčeni, ţe se na tuto pozici skvěle hodíte." Sledoval jsem oba důstojníky, se zkamenělým úsměvem na tváři se snaţil dávat dojem šťastného člověka. "A teď trochu k povaze mise. USS Scorpion je vlajková loď obnovené flotily Theta." Unavenýma očima jsem vzhlédl. "Loď se vydává do sektoru 233, nalézá se tam úkaz, který je třeba řádně zdokumentovat. Všechny materiály uţ máte nahrané v osobní databázi." "Omlouváme se, ale za deset minut čekáme ještě někoho jiného, takţe nás, prosím, nadporučíku omluvte." T`Challo vypadat trochu nervózně, coţ bylo u něj docela neobvyklé. "Rozumím, kdy a jak se mám dostat na loď ?" "Pouţijte prostředků dle uváţení. Scorpion je u StarBase 135. Měl byste se kapitánu Jacku Ravenu hlásit co nejdříve. Šťastnou plavbu nadporučíku." "Děkuji, pane. Mohu odejít ?" "Běţte, Johnsone." Vypotácel jsem se z kanceláře celý bílý. Opřel jsem se o stůl sekretářky. "Prosím vás, mohla byste mi zajistit let k SB 135, spěchá." "Ano, pane, ozvu se Vám hned, jak to bude moţné." "Díky." ----------"Počítači, nahrát třicet dva kredity z účtu T. Johnsona. Autorizace Johnson 0754 omikron-

kappa. Aktivovat nadstandartní holografické procesory. Program Velkoplošné scenérie IV. Lokace prázdná D`Torova akustická aula. Proveď!" Název: The beginning Autor: Lokace: USS Scorpion Jdu dlouhou chodbou smerem k hangáru. Uniforma s hodností lodního mistra, je úplně nová. Trošku mě to štve, protoţe vypadám jak nějaký uhlazený chlapeček, přitom jsem jiţ nějakou dobu slouţil, asi jsem neměl mlátit toho důstojníka, moţná bych byl uţ praporčík. Ale stalo se, alespoň mě nevyhodili a dostal jsem převelení na tu novou loď, myslím ţe se jmenuje USS Scorpio. Uţ to jméno je jak dělané pro vlajkovou loď. A ta čest slouţit na vlajkové lodi o tom se mi nikdy nesnilo, kdyby to otec a bratr veděli. Ty se teďka někde plácají na nějaké kocábce a já, já jsem na vlajkové lodi. Hlavou mi víří myšlenky a celý se dmu pýchou. Pak dojdu na konec chodby a projdu dveřmi ho doku, kde je naše loď... ... pohled který se mi naskytne jedním z oken mě vyrazí dech, tak krásnou loď jsem ještě neviděl. Chvilku tam stojím a kochám se tou krásou. Pak pomaličku vyrazím ke vchodu do lodi. Jdu velmi pomalu, v hlavě mám jen tu loď. Myslím ţe jsem se zamiloval... ... dojdu ke vchodu, kde stojí jeden ze členů bezpečnosti, kouknu se na jeho hodnost, praporčík, zasalutuji mu a vychrlím: "Praporčíku, taktický důstojník Caine se hlásí do sluţby. Nevíte kde mám kajutu?". Praporčík se koukne na PADD a po chvilce odpoví: "Vítejte na palubě, lodní mistře, vaše kajuta se nachází na desáté palubě, sekce dvě." Rozloučím se s ním a pokračuji na palubu deset, celou cestu sleduji interiér lodi... ... asi za půl hodinku, jsem oklikou došel na palubu deset, stačil jsem si obhlédnout část lodi. Zbytek obhlédnu někdy jindy, teď jsem zvědav na svou kajutu. Dojdu ke dveřím od kajuty a otevřu. Kajuta není moc velká, ale je slušně zařízená, jen s tou výzdobou budu muset něco udělat, mumlám si tam pro sebe. Pomalu začnu vybalovat věci a uklízet si je do skříní. Pak si začnu rozmisťovat svou sbírku mečů... ...asi za hodinu jsem konečně spokojen a sednu si k jednomu z terminálů a začnu psát zprávu své nevlastní sestře Eleanor: Drahá sestřičko, jak se ti vede? Stále chceš studovat medicínu? Omlouvám se, ţe jsem se tak dlouho neozval, ale měl jsem toho teď moc, snad to pochopíš. Stále mě nepovýšili, ale byl jsem převelen na USS Scorpion, je to nádherná loď a navíc je to loď vlajková. Jsem zde jako taktický důstojník, sice to není to co jsem dělal předtím, ale po tom incidentu jsem rád, ţe mě nezavřeli. No teď asi budu končit a půjdu si prohlédnout loď. Napiš brzy tvůj milující bratr Solomon. Název: Přílet Autor: Lokace: Kajuta 425 - Martin Mitchell Martin, mladý pilot Hvězdné flotily se připravoval na transport na USS Scorpion. Byl mírně vzrušený z toho ţe konečně po měsících nudné sluţby na StarBase 135 bude moc poznávat

nové světy, nové lidi, proskoumávat galaxii, vše o čem snil uţ při základním výcviku. Najednou zablesklo modré světlo a on se objevil v transportní místnosti lodě třídy Sovereign, všechno napětí které uvnitř měl z něj rázem spadlo. Mitchell zamířil do své kajuty, byl tak nadšený ţe si skoro nevšiml ţe na chodbě porazil poručíka Dantina. " a, a promiňte, pane. Já nechtěl, ještě jednou se moc omlouvám" zakoktal Martin " To nic loďmistře, kam máte namířeno? " zeptal se ho poručík " Do své kajuty, pane. Právě jsem dorazil!" " Tak pokračujte" dořekl poručík Mitchell zasalutoval a zmizel kdesi v pravé chodbě která vedla k jeho kajutě. Konečně stál před dveřmi svého nového domova, domova který několik příštích měsíců neopustí. Při těchto myšlenkách si vzpomněl na Atlantu, na svůj dům, svou ţenu, zmocnil se ho pocit úzkosti všechny své bliţní neviděl uţ několik let. Chvilku postával přede dvěřmi aţ nakonec vstoupil. Kajuta byla menší neţ očekával ale zato tam měl obrovské okno zkrs které viděl celou flotilu jako na dlani. Martin si sedl a zaposlouchal se do hudby kterou si pustil. Teď začal jeho nový ţivot. Název: Přistání... Autor: Lokace: Servisní paluba USS Scorpion Jen malé zablesknutí stačilo k tomu, aby se stíhačka třídy Peregrine vynořila kousek od bojového stroje o mnoho většího, o mnoho silnějšího…o mnoho zrádnějšího a smrtonosnějšího. Jen malý okamţik stačil k tomu, aby malá rakev se objevila vedle té veliké. Helen na to nemyslela, jelikoţ zrovna oblétala warpové motory, aby se dostala k hangáru v zadní části talíře. „Scorpio, tady Peregrine 265, ţádám o povolení k přistání.“ „Peregrine 265, tady Scorpion. Přibliţte se ke vstupu. Ruční, rychlost 105.“ „Scorpio, tady Peregrine 265. Ověřte: říkal jste ruční přiblíţení?“ „Potvrzuji, Peregrine 265. Ruční přiblíţení.“ Helen přetočila svůj Peregrine po vodorovné ose tak, aby kokpit jejího stroje byl nahoře a ona tak mohla do hangáru vstoupit tak jak správně měla. „Potvrzuji, Scorpio. Vstupuji do hangáru, ruční přiblíţení. Rychlost 105.“ Impulsní trysky se zaţehly a Peregrine vstoupil do hangáru, kde se za pomoci manévrovacích trysek usadil na sestupné rampě do servisní paluby. „Podvozek na místě, magnetické zámky uzamčeny. Jménem Scorpionu Vás vítám na palubě, Tauron. Je nám ctí, ţe jste tu s námi.“ Helen znovu zkontrolovala poslední body dokovacího procesu a převáděla všechny hlavní systémy stíhačky do pohotovostního reţimu. Poté, co byla zadokována, vypnula svůj EVA, sundala si rukavice a počkala, aţ se kokpit otevře. Jeden z techniků jiţ byl na místě a kontroloval povrch stíhačky. Poté, co jí jiný technik přistavil ţebřík k výstupu, se nadechla, zavřela oči a dodala si odhodlání. Rychle se vyhoupla z kokpitu a sešla na servisní palubu. Tam uţ stál jeden z inţenýrů, palubní důstojník Mending. Jak viděl Helen, přešel do pozoru, ačkoliv Helen byla niţší hodnost. Ostatní technici jiţ prováděli kontrolu jejího stroje a

nenechali se ani jedním z nich rušit.. „Dobré ráno, pane. Šéf Mending. Budu Váš vrchní údrţbář, dokud jste na palubě.“ „Dobré ráno, Šéfe. Lodní mistr Helen Cain.“ „Je mi potěšení, ţe vás poznávám, pane,“ pokračoval Mending a podal Helen ruku. Ta jí ač nerada, ale přijala a poté zamířila okamţitě z hangáru. „Máte vypnuté automatické přistávání, Šéfe? Celé přistání jsem dělala ručně.“ „Zde je prozatím vše ruční, poddůstojníku. Pro tuto palubu nejsou prozatím nainstalovány ţádné systémy automatického přistávání. Nařízení poručíka Dantina.“ „Váţně?“ podivila se Helen a zamítavě pokývala hlavou. Poté se okamţitě odebrala východem z hangáru. Šéf se mírně pousmál, podivil se nad chováním poddůstojníka Cain a šel si za svou prací. Hangárem se ozvalo hlášení. „Pozor na vstup na servisní palubu. Přistává Danube. Volno. Rampa připravena.“ Název: Call of Duty Autor: Thomas A. Chadwick Lokace: Vězení/pre-misijní zasedačka maríny - USS Scorpion Vyslanec Tarkin přikývl vězeňské ostraze, kdyţ procházel okolo ní, pochvalujíce si její výcvik. Specialistka aţ moc vzorově drţela „pozor“ a její salutování bylo aţ do nebe volající svým perfektním zjevem. Tvrdý dril, ano, jedině ten mohl někoho tak vycepovat. Vyslanec přešel k vězeňské kóji 111B, kde viděl poručíka Chadwicka, který právě shyboval. Jen tak nahlédl a poté zavrtěl hlavou. „To mi něco připomíná.“ Chadwick ho aţ teď zaznamenal a seskočil na zem, kde přešel do vzorového pozoru. „Velvyslanče Tarkine, pane…“ Tarkin přikývl a Thomas uvolnil svůj postoj. „Omlouvám se, ţe jsem nebyl při vašem příletu a nepozdravil vás se zbytkem jednotky. Vlezli Vám do zadku k Vaší spokojenosti, pane?“ Tarkin se pousmál a obhlédl vězeňskou kóji. „Takţe Federace koukám zatím stále nestrávila tvou sluţbu v zahraničních sloţkách, koukám. Jak tomu říká marína? Ţoldnéřská kolaborace s nepřítelem?“ Chadwick si při slově kolaborace cynicky zasmál. Vţdyť konzul sám musel vědět jak to tam vypadalo a co Thomase přesvědčilo ke sluţbě nepříteli. „Rozhodnutí nadřízeného tupce, tohle,“ řekl Chadwick a rozhodil rukama, aby tak naznačil co tím myslí. Přitom však nepozorovaně obhlédl konzula. „To ty si zařídil transfer sem do pohodlí hvězdné lodi?“ „Och…vsadím se, ţes na to čekal celý den, abys to mohl říci. A ano, byl jsem to já. Však uvidíš, ţe to nebylo zbytečné.“ „Většinu odpoledne, ano. Takţe co?“ „Jo, jo, správně…“ řekl Martel a Thomas si všiml, ţe neodpověděl na druhou otázku. „Takţe jak je dlouho, co si mne rozkázal uvěznit? „Šest měsíců.“ „Ano, šest měsíců, dva týdny, tři dny a 14 hodin. Vypadá to, ţe stárneme, co? Vypadá to, ţe bitva u Eltharionu byla teprve před několika týdny…“ „Jo, uţ nějaká ta voda uplynula od té doby. Eldaři definitivně padli, smiř se s tím.“ „Stále stejný Tarkin, vůbec si se nezměnil.“ „Eldaři byli zlo. Bylo nutné je vyhubit.“ „A co si myslíš, ţe se tím změnilo? Vše?! Však on se tam najde někdo, kdo jejich místo vyplní, to mi věř. Jejich domovské světy zůstaly. Pokořili jsme jen jejich flotilu. Víš, byl jsem tam, v jejich Impériu. Viděl jsem mnohé věci. Buďme rádi, ţe jsme mi teď tady a ne tam. Já

vím ţe Eldaři se jiţ nikdy nevrátí…“ „Tak jsem to nemyslel. A ty víš jak..“ „Víš ty co? Měl bys jít. Začínám mít chuť praštit dalšího nadřízenýho tupce.“ Tarkin se pousmál. „Jak si přeješ. Ale mám tu něco pro tebe,“ řekl a šáhl do své tuniky, odkud vytáhl insignie kapitána maríny. „Jsi propuštěn a zproštěn veškerých obvinění proti tobě vznesených. Jsi povolán zpět do sluţby. Hlas se u velitele tohoto plavidla. Tímto tě jmenuji do hodnosti kapitána jako velitele pěších vojsk USS Scorpion.“ Thomas zůstal nevěřícně stát. Coţe to Martel před chvílí řekl? Tarkin si musel toho nevěřícného pohledu všimnout, protoţe to jak se pousmál…a poté se otočil a odešel. Po chvíli dorazila vězeňská eskorta, která mu donesla šaty, u kterých Thomas nevěřil, ţe je kdy uvidí. Byla to uniforma koloniální maríny… Zasedačka byla víceméně standardní. Projektor s řečnickým pultem vepředu, čtyři odstupňované řady sedaček s jednotným stolkem pro řadu odstupňované od první řady s 30ti křesly po tu poslední z deseti. Místnost byla jen velmi málo zaplněná, sedělo tam jen několik lidí, ani ne dvacet. Kapitán poznal jen jednoho z nich, nadporučíka Crosse, jehoţ sloţku viděl tehdy, kdyţ nastupoval na SB1 McKinley. Kapitán vešel a obešel všechny sedačky zprava. „Pozor!“ zařval kdyţ obcházel své „kluky“; přičemţ si dál četl sloţku o svém úkolu. Vojáci se však bavili dál. Chadwick pohlédl s nechutí na ty, co nerozuměli či neposlechli tu jasnou výzvu. „HEJ! To znamená ţe se máte vyhrabat na nohy, zelenáči!“ zařval, a přešel za pultík, kam odloţil své sloţky. „Přidali jste se k maríně, chlapci a děvčata, ne do mateřské školky!“ řekl uţ méně hlasitým, ale o to pichlavějším hlasem. „Sednout!“ „Jsem kapitán Thomas A. Chadwick, váš velitel. Vojáci mi říkají VuK, a vy mne povaţujte za Boha. Bojovali jste jiţ předtím, ale teď vkráčíte do úplně nového světa, takţe si dávejte pozor. Nemáme čas na secvičení jednotky na nějaké cvičné misi v holopalubě, takţe to budeme muset stihnout „za běhu“. Dnes.“ Vojáci hleděli na kapitána s překvapením, vlastně ani neskrývali své zděšení. Na projekci za kapitánovými zády se objevil konstrukční nákres zbrojnice T/B sekce. „Toto je bezpečnostní zbrojnice zde na lodi, místo, které bylo vybráno k otestování vašich schopností. Kaţdý z vás si dnes zjistí, jak je na tom toto místo s ostrahou, kde má slabé místa, která by se dala vyuţít, a vypracuje plán na jeho přepadení, jenţ odevzdá ještě dnes. Já jeden z nich vyberu a ten se uskutečníte jako jeden tým.“ „Taky se ti zdá, ţe má nějaký úraz…?“ zašeptal jeden z vojáků. „Will, ţe?“ ozval se okamţitě Chadwick. „Ano, Boţe…pane“ „Ne uţ pro tento den, odteď je tvůj kódový znak „Hammy“. A kdyţ Bůh říká „Hammy“, ty posloucháš. Moţná kdyby ses tohle naučil uţ v přijímači, mohl si tu dnes stát ty a ne já,“ setřel kapitán poručíka. „Ten šátek dolů, serţante,“ dodal, kdyţ pohlédl na vojáka po Willovo pravici. Poté co se tak stalo, Chadwick opět přešel ke svému pultíku. „Bude to cvičná mise.“ Plán za kapitánem se oddálil a ukázal spojnici mezi zbrojnicí a skladem na 16té palubě. „Zde budete začínat -“ kapitán ukázal na skladiště. „- A odsud by jste se měli s co nejmenší pozorností dostat aţ ke zbrojnici, kde provedete přepad. Nikdy jste neměli s něčím takovým co dočinění. Místní bezpečnost je výborně vycvičená, takţe si nemyslete, ţe to bude jako houska s máslem. Budu na vás hodný, takţe můţete vyuţít jakýchkoliv metod. Ale je to JEN cvičení. Takţe ať vás nesvrbí prsty na spouštích a pojistku mějte laskavě na omráčení. Je to jasné? Nějaké dotazy?!“ Název: Alea Iacta Est Autor:

Lokace: USS Scorpion Jak ten čas letí. Jiţ před měsícem dostal Tom zprávu, která obsahovala jeho přeřazující rozkaz aby se z akademie dostavil na USS Skorpion. Měsíc uběhl jako voda a Tom se ocitl na vlajkové lodi Hvězdné Flotily. Právě seděl na posteli ve své kajutě a přemýšlel jak by si ji vyzdobil. Kdyţ však byl uprostřed svých myšlenek, tak se ozval počítač. „Za 5 minut začíná naplánovaná prohlídka Hangáru.“ Tom úplně zapomněl na pravidelnou kontrolu, kterou do počítače naprogramoval jako první při vstupu do pokoje. Sundal si tedy civil a oblékl si uniformu, která mu padla jako ulitá. Jakmile se doupravil vyšel ze dveří do nového světa, jenţ téměř neznal. Jedinou jeho láskou bylo vţdy létání a proto do hangáru pospíchal tím nejrychlejším tempem, které dokázal vyvinout. Po projití několika chodeb se Tom ocitnul před Hangárem č.1. Malou chvíli ztěţka oddechoval ale během několika okamţiků opět nabral dech a s plnou vervou vešel dovnitř. Vevnitř bylo minimálně deset stíhaček a byly úplně nové. „Počítači, vyhledej loď lodního mistra Thomase Jacka Stormmage.“ dokončil Tom svůj poţadavek ale uţ v podvědomí věděl, ţe počítač řekne „Loď lodního mistra Thomase Jacka Stormmage se nachází napravo od vedoucí lodi.“oznámil mu počítač. Vyrazil tedy směrem ke své lodi a viděl ţe i jiní piloti nemohou beze svých strojů být. Mlčky dorazil k lodi, otevřel dveře a zůstal stát v němém úţasu. Takový komfort, pomyslel si. Takhle se neměl ani na obchodní lodi svého otce. Po notné chvíli ticha se Tom rozhodl, ţe si pomalu projde celou loď ale stejně jako vţdy skončí v křesle zasněný nad všemi věcmi, které uţ nemusí udělat. Název: obhlídka zbraní Autor: Tolbin Jaxom Lokace: zbraňové systémy Hvězdné datum 59077.3 Lodní mistr Tolbin Jaxom vyšel ze své kajuty a zamířil k turbovýtahu. „Paluba 5.“ řekl, kdyţ se za ním dveře výtahu zavřely Tolbin se rozhodl, ţe si ještě před vyplutím prohlédne generátory štítů a phaserů. Musí se seznámit s jejich konstrukcí a polohou, aby je v případě poškození mohl v boji rychle opravit. Kdyţ přišel ke dveřím místnosti, ve kterých je umístěn jeden z generátorů phaserů, dveře se neotevřely. Stiskl tlačítko na ovládacím panelu. „Vyţadována autorizace úrovně 5.“ Ozval se počítač „Sakra, já mám jen jedničku.“ Stiskl svůj komunikátor „Lodní mistr Tolbin Jaxom poručíku Dortzovi“ „Slyším.“ „Pane, potřeboval bych autorizaci ke vstupu ke generátorům štítů a phaserů, rád bych se seznámil s jejich konstrukcí.“ „Rozumím, na kdy to potřebujete?“ „Pokud moţno okamţitě aţ do odletu.“ Poručík odešel k nejbliţšímu panelu. „Počítači, přidej autorizaci na vstup do oblasti 2 lodnímu mistru Jaxomovi. Autorizace poručík Oliven Dortz, alfa-fi-foxtrot-9-8“

„Autorizace potvrzena, vstup pro lodního mistra Jaxoma do oblasti 2 povolen.“ „Dortz Jaxomovi, máte to mít“ „Děkuji pane, Jaxom konec.“ Tolbin vešel do místnosti s generátorem, začal prohlíţet jeho ovládání, pak sundal panel a zkoumal zapojení kabelů a vůbec vnitřní strukturu generátoru. Hm, moc se neliší od desítky, jen je trochu robustnější a těch kabelů je tu o něco víc, pomyslel si. Trochu se přehrabal v kabelech, aby viděl do míst, která jimi byla zakryta. Vytáhl trikordér, který si přinesl s sebou a proskenoval vnitřek generátoru. Pak zase vrátil kryt na místo a odešel z místnosti. Obešel celou chodbu, aby se podíval, kde jsou ostatních 7 generátorů, které jsou na této palubě umístěny. Pak dojel na palubu 10 a obešel místnosti zbylých 8 generátorů umístěných na lodi. Pak se vydal ke generátoru štítů. Zopakoval stejný postup jako u phaserů. Hm, tyhle automodulativní štíty jsou úplně jinak konstruované neţ ty standardní, o kterých jsme se učili. Budu se to muset naučit skoro celé znova. I ovládání je jinak řešené. Tady asi strávím hodně času… Z místnosti vyšel Tolbin aţ krátce před odletem, aby ještě stihl obejít ostatní generátory a včas nastoupil do sluţby. Spolupracoval: poručík Oliven Dortz Název: Dedukce Autor: Thomas Johnson Lokace: USS Scorpion / hangáry, laboratoře Namodralé slunce pokrývalo soustavu potichým jasem, prodíral se atmosférami planet stejně snadno, jako plaxonovými okny vesmírných lodí. Pobledlá světla Hvězdné základny 135 rotovala rychleji, neţ bylo pro stanice podobné velikosti typické, na snímku s dlouhou expozicí by vytvářely veliký disk duhy. A loď třídy Sovereign byla jednou z těch světlých barev. Dnes tento kolos vypadal jako dětská hračka oproti monstru, při jehoţ útrobách se nalézal. Kvanta malých dopravních raketoplánů vylétávajících ze základny vypadala jako hejna vos krouţících okolo svého ohromného úlu ... Alespoň tak se scenérie jevila z USS San Marino, která před malou chvílí vystoupila z warpu a po odeslání menšího náladu měla namířeno zase další světelné roky dál. Proto ani nedokovala. Byl jsem velmi dobře naladěn ... -----------------"Jime, je dnes na programu vlastně ještě nějaká dodávka, nebo uţ můţeme uklidit ?" volal jeden z poddůstojnické obsluhy hangáru USS Scorpion. Čas zde dnes ubíhal pomalu, kargo bylo ze stanice i jediné zde dokující lodi naloţeno včera a od rána nebylo nic moc na práci. "Myslím, ţe nám ještě přijdou atmosférické vzorky od USS San Marino, hned potom se dáme do inventury." houkl kolega vycházeje z místnosti pro personál, nesouce tři nápoje a kalhoty přeloţené přes rameno. "Díky ... Ještě se mi nestalo, ţe bych jeden den měl takovou smůlu." zavrčel třetí

sluţbukonající. Seděl na jedné z beden a sápal se po čistém oblečení. "Podívej, nemůţeš hned dnešek nazývat nešťastným, protoţe Ti upadl klíč na nohu, spadl jsi z plošiny a převrhl na sebe barel s vzorky kapalných hydrokarburů. Odkud vlastně byly ?" "Myslím, ţe Beta Orionis IV. Sestra tam letěla na prázdniny, říkala, ţe tam ţije snad jediná civilizace, která během svého vývoje nikdy nepouţila ropu jako zdroj energie ..." "Chápu, proč tam jela. Láká jí příroda, co ?" Crewman si oblékl kalhoty a zadíval se na ten nepořádek. Rozlité vzorky, neuspořádané bedny, nevyloţené zásoby a tři skladníci hrající karty na jednom z kontejnerů. "Přeci jenom bychom měli moţná uklidit ten svinčík teď, ne aţ na konci směny." "Snímáš, prosím Tě ..." ---------------V transportní místnosti číslo čtyři vypadala situace jinak. Dva mladí praporčíci nesměle přešlapovali a kontrolovali práci o dobrých patnáct let staršího, zjevně otrkaného poddůstojníka. Ten se snaţil nereagovat nijak podráţděně na jejich všetečné rady a poučky. "Náčelníku, hlavně ty statické konvertory musí být volné. Určitě víte, jaký je to pak nepříjemný pocit, kdyţ kaţdou vaši molekulu musí prohnat přes ty dynamické a transport tak trvá nejméně třikrát déle." Poznamenal jeden z nich a ťukal přes jeho rameno na levý horní roh konzole. "Já přeci vím, pane." Zamručel náčelník a odsunul praporčíkovu ruku z ovládání amplitudy zaměřovacího prstence. "Marku, ještě ta podlaha !" Křikl ten druhý a seskočil z vyvýšeného místa určeného pro transportní konzoli a rychle sbíral poházené drobky. "To je hrozný, člověk by řekl, ţe důstojníci mají jít posádce příkladem a ten poslední jedl při transportu ... No řekněte, náčelníku." Mumlal vybíraje v pokleku malé kousky vulkánského chleba ze záhybů koberce. "Ano, nemělo by se to, ale ti lidé mají za sebou galaktické bitvy, kdeţto vy, pane, jste vyšel minulý měsíc z Akademie." Náčelníka nijak nermoutila dojem neslušného chování. Někdy je dosti těţké poslouchat, jak se ty děti snaţí vypadat důleţitě. Pokýval hlavou a upravil tok plasmy v EPS obvodech. "Chápu, ţe jste z tohodle úkolu trochu nervózní, ale nemusíte být. Vţdyť uţ Vás čekají jenom dva podpraporčíci, důstojníky jsme uţ transportovali všechny." "Mýlíte se, náčelníku, ještě musíme přeci transportovat jednoho nadporučíka z té nezadokované lodi. Nějaký ... Johnson. Neznáte ho ?" Dumal praporčík. "Je mi líto, pane. Nikdy jsem se s člověkem toho jména nesetkal ... eh, tak uţ hlásí, ţe jsou na San Marinu připraveni. Vy také ?" "Počkejte, náčelníku. Ehm ... Marku, postav se víc doleva, vţdyť bychom mu stáli úplně v cestě." Popostrkovali se oba před transportní plošinou. "Dobře, hele, ale já podávám ruku první, ty vítáš na palubě." "Coţe ? Zase já ? Zase to spletu ..." "Ale minule jsem přece ..." "Aktivuji transport ..." Pronesl zlomyslně náčelník a sjíţděl pomalu prsty po stupnici přenosu energie přes částicové rekombinátory. Na plošině se objevila modře světélkující postava. Praporčíci se pořád strkali na výhodnější místa a sledovali průběh transportu.

Kdyţ poslední zbytkové fotony unikli, napřáhl první z nich ruku a druhý spustil naučenou frázi: "Pane, jménem celé posádky Vás vítáme na palubě USS Scorpion. Doufáme, ţe se Vám ... eh ?" Z plošiny sestoupil mladý lodník v tmavě ţluté uniformě. Usmíval se na praporčíky a byl zjevně zaraţen takovým přivítáním. "Pane, lodník James Janetty se hlásí na palubě. Mám zajistit zpětné přepravení raketoplánu na palubu USS San Marino." Všichni přítomní pouze mrkali šokem ... ---------------"Raketoplán 0027 ţádá o přistání v servisním hangáru tři. Přibliţovací kurz 71 na 52 na 00." Prsty jsem měl křečovitě roztaţené, aby kaţdý byl na jednom z ovládacích prvků letu. Jemně jsem pohyboval regulátorem náklonu a sniţoval úhel klesání. Levým ukazováčkem jsem sjel o pár centimetrů níţe a zpomalil jsem na dvou desetinový tah. "Rozumíme, ehm ... hangár připraven, přistání povoleno navigační sekcí. Potvrzujeme, kurz 71 na 52 na 00." Hlásila obsluha skladiště. Srovnal jsem se více po směru osy a ještě více zpomalil. Přeříkával jsem si šeptem jednotlivé kroky. Pamatoval jsem si je sice z akademického výcviku stále dobře, ale nikdy se nezapřelo, ţe jsem létání nikdy v lásce moc neměl. Byť mou mladickou vášní bývala hra na klavír, prsty mi v této rozevřené pozici začínaly po hodině letu vţdycky skoro odumírat. "Rozumím, raketoplán 0027, jdu na přistání." Avšak nikde jinde, dokonce ani na nebezpečné misi v galaxii M104, neţ na postu instruktora v Akademii Hvězdné Flotily není ţivotně důleţité umět pilotovat. Přesvědčil jsem se o tom několikrát. Kaţdý pátek jsou všechny transportní místnosti zcela plné, dokonce i v těch důstojnických či profesorských se tvořily řady dlouhé aţ na chodbu. Všichni letěli domů nebo uţít si víkend v San Franciscu. Tyto situace mě přímo donutily naučit se létat na nějaké pouţitelné úrovni. A tak mi to nějak přirostlo za těch pár měsíců k tělu. Pořád jsem ale při pilotování vypadal nehorázně směšně ... Raketoplán proletěl silovým polem a dosedl na vyznačený obdélník docela přesně. Na mé poměry. Stiskl jsem tlačítko prolézaje kolem beden s kdoví s čím, plošina se začala spouštět. Při pohledu na ty kontejnery se mi znovu vybavil ryšavý úsměv komandéra, kdyţ jsem zaţádal o povolení, letět s raketoplánem převáţejícím nějaké vzorky místo lodníka, který se transportuje a vrátí se s raketoplánem zpět. "Hochu, doufám, ţe nám pomůţeš to vyloţit, přece se s tím nebudeme tahat sami. Hehe ..." volal mým směrem jeden ze tří skladníků a ozval se smích ostatních dvou. Pomalu mi začalo docházet, proč se komandér San Marina také podobně smál. Nasadil jsem kamennou tvář a vyšel ze člunu. Výraz poddůstojníků byl naprosto nezaměnitelný. Ţaludek se mi svírat potlačovaným smíchem. Nejstarší se vzpamatoval první a začal koktat. "Pa ... pane. My ... nevěděli, ţe jste ..." Teatrálně jsem se rozhlédl po tom neskutečném nepořádku a potom po kartách, poloslečeném skladníkovi a nevyloţeném kargu. "Ale nic se neděje." Dva z nich byli v mém věku a ten, co jsem s ním `mluvil`, asi o pět let

starší. "Ale asi si budu muset promluvit s velitelem operační sekce ..." Přisadil jsem si. "Ale ... pane, my jsme teď měli plno práce, nestačili jsme to v tom shodu uklidit ani ..." Podíval jsem se směrem ke skladníkovi drţícímu ještě sklenku s nápojem a nohami na bedně. "Ano, to vidím. Nenechte se rušit, pánové." Dal jsem se rychle do chůze k nejbliţším dveřím. Nemohl jsem vydrţet, pukal jsem smíchy. Dveře se otevřely a přede mnou se objevily obrovské sloupy na sebe navršených kontejnerů zásob aţ do obrovské výšky. "Pane, tady je sklad potravin, musíte tamtěmi dveřmi ..." Se skrývaným studem jsem co nejrychleji opustil prostory hangáru. `Dobrá, tak jste srovnali na 1:1.` ------------Hnal jsem si to chodbou a aţ po docela dlouhé cestě si uvědomil, ţe nevím, kam jdu. Cestu do tohoto sektoru jsem chtěl strávit studiem lodních nákresů palub, ale narazil jsem na takový holoprogram ... kde jsem strávil velkou část letu. Inu, na Akademii byly holopaluby zpoplatněné. "Počítači, umístění vědeckých laboratoří." ~~~ Zpracovávám neupřesněný dotaz ... Loď obsahuje dvanáct samostatných vědeckých pracovišť. Z toho čtyři velké obecně vědecké laboratoře - všechny opatřené prostředím analytických senzorů lodi, dvě astrolaboratoře včetně astrometriky, komplex výzkumného pracoviště teoretické fyziky a matematiky, laboratoř xenobiologie, lingvistické universum, antropologické stanoviště a vědecké simulátorové centrum. Kterou z lokací chcete nalézt ? ~~~ Nejprve jsem byl překvapený, ale pak jsem si vzpomněl na jednu z mála kapitol, které jsem stihl během letu přečíst. Loď je vybavená novým komunikačním procesorem, daleko vyspělejším neţ na původních třídách Sovereign. Nejen, ţe neodpovídal tak často ‚Neplatný dotaz‘ či ‚Specifikujte, prosím‘, ale dokonce zde jde i nastavit oslovování hodností a jménem kaţdého člena posádky. Avšak, toto asi aktivovat nebudou, jak je vidět. Je to docela škoda, byla by to zajímavá změna. „Hlavní laboratoře ... s mojí pracovnou.“ Dodal jsem rychle, protoţe jsem uţ tušil, jak se počítač chystá vyjmenovávat všechny dostatečně ‚hlavní‘ pracoviště. „Vědecké laboratoře 1 se nacházejí na třetí palubě, oddělení sedm, sekce pátá, chodba C/12, dveře 1542-B, 1544-B, 1544-C, 1545-A či 1546-B.“ „Děkuji.“ Odpověděl jsem rezignovaně a zmateně. A zamířil k turbovýtahu. ------------Dveře se zasyčením otevřely. Jejich počet opravdu odpovídal velikosti laboratoře. Byla opravdu veliká nad mé očekávání, a to ţe mám o třídě Sovereign vysoké mínění. Skládala se z několika skleněnými stěnami oddělených hal zaplněných přístroji nejrůznějších tvarů i velikostí. Vše, včetně stěn, mělo bělostný nádech a bylo precisně čisté. ‚Tak to se asi brzy změní, aţ sem zavítají první osadníci ...‘ pomyslel jsem si nevrle. Prošel jsem se všemi prostory a pak zamířil do dveří s popiskem PRACOVNA VELITELE SEKCE. Místnost, jeţ se přede mnou objevila, byla také mnohem větší, neţ jsem si představoval, ale přestoţe stylově, ne příliš příjemně zařízena. Stejně jsem hodlal udělat zde

změny, vylepit své plakáty, rozmístit modely a jiné atributy nutné k alespoň částečné mé relaxaci ... A nyní, rád bych byl upřímný, proto nebude asi toto sebevyjádření příliš typické. Jsa pohnut pod snůškou dnes jiţ jinam mne zavádějících myšlenek, ohnut a pokořen před tyranií mého omezeného rozletu ducha beznadějně oloupaného a v zajímavé hudbě Rachmaninova šíleného díla, které tak s nadějnou touhou po nových světech a lepší společnosti blekotá v jinotaji kolize mých snah, i nedokrveného a poraţeného mozku, vykostěn a očištěn od všech těch na první pohled lahodně vypadajících vnitřních orgánů do časného rána okorávajících při potmnělém osvětlení, zbaven moţnosti rozkvětu v literární dílně talentovaných, mne obklopujících kmenů do výšin tak obskurně v netradičně uniformním zpoceném vzduchu vyvolávajících svá jména na důkaz své nadřazenosti, já upadám. Vlezle a beznadějně tímto předhazuji Vám všem, ţe ... prostě nemůţu vymyslet hezký konec logu. Název: Nalodění Autor: Pavel "homn" Hotty Lokace: Země, AHF Nadporučík Pavel Hotty čekal ve velké transportní místnosti. Čekal, aţ se transportuje skupinka netrpělivých kadetů a usmíval se. Byl nějakou dobu na Zemi, potom, co se vrátil z nebezpečné mise do vzdálené galaxie. Přesto věděl, ţe se na planetě nezdrţí dlouho. Půl roku bylo maximum. Táhlo ho to do vesmíru. Miloval ţivot na hvězdných lodích, průzkum nových světů a civilizací. Neţ se transportuje na USS Skorpion, musel navštívit jednu osobu na AHF. Nemohl odletět bez toho, aniţ by se stavil, zvláště, kdyţ nastupoval na místo hlavního lodního poradce. Před tím, neţ stiskl tlačítko, vedle komodorových dveří, podíval se pečlivě na jmenovku. Stálo na ní „Komodor Sandra Back“. Kolikrát na ty dveře zvonil, kdyţ byl ještě kadet? No, mockrát. Komodor Back byla cenným zdrojem a konzultacím s kadety se nevyhýbala. „Vstupte!“ Uslyšel Pavel známý hlas a vstoupil do pracovny. Komodor Sandra Back seděla za svým pracovním stolem. Vůbec se nezměnila a kdyţ vzhlédla a poznala, kdo přišel, usmála se. Úsměv Sandře moc slušel, ani to se nezměnilo. „Kadet Pavel Hotty! To je opravdu překvapení!“ Sandra vstala ze svého křesla, přešla k Pavlovi a stiskla mu ruku. „Dobrý den, madam. Rád vás vidím.“ „Tu madam si nechte, nadporučíku! Pokud mě nechcete naštvat“ Dodala Sandra ţertem, „a posaďte se“ To Pavel váţně nechtěl, byla jen taková malá oplátka za „kadeta“. Jako kadet by s komodorem takto neţertoval, ale jak se říká, některé věci se mění a jiné ne. Sednul ji do nabídnutého křesla, komodor před něj postavila sklenici limonády. Pavel musel Sandře aspoň v krátkosti povědět, co proţil na minulé misi. Kdyţ se dostal ke svému novému zařazení, komodor Back jen spráskla ruce.

„Hlavní poradce!? Tak to bude Jack Raven potřebovat všechny svaté !!“ „Znáte kapitána Jacka Ravena? Jaký je?“ „Ale nadporučíku, takové vyzvídání ….. ale budete ho muset poznat sám. Jsem zvědavá, jak dopadnete.“ „To já také, komodore.“ „A teď uţ mazejte, nadporučíku. Jedno vám prozradím. Nedochvilností by jste na kapitána Ravena dojem neudělal.“ Pavel by málem odešel, aniţ by komodorovi předal malý dárek, který jí přinesl. Rychle proto sáhl do svého zavazadla a vyndal malou krabičku. Komodor ji nedůvěřivě otevřela. V krabičce byla krásně vyvedená nášivka se znakem HF a písmeny CSBEF. Jen pár kadetů a samozřejmě komodor Back vědělo, co ty písmena znamenají. „Vy si nedáte pokoj, ţe?“ Usmála se Sandra. „Ale děkuji vám a pozdravujte ostatní spoluţáky. Na takovou nezvedenou bandu se opravdu nedá zapomenout.“ Pavel si s komodorem potřásl rukou a měl se k odchodu. „Hodně štěstí, nadporučíku a někdy se zase stavte!“ Rozloučila se komodor Sandra Back. Pavel přešel k poručíkovi, který velel obsluze transportéru a předal mu svůj povolávací rozkaz. Poručík je pozorně prohlédl a vrátil je Pavlovi. „Hodně štěstí, pane.“ „Děkuji, poručíku.“ Pavel si stoupl na transportní plošinu. Za několik málo okamţiků jiţ bude na palubě lodi USS Skorpion. Název: ??? Autor: Lokace: Bajor - DS9 Vietor my šľahá do tváre a od skaly sa odráţa opäť ku mne. Vytiahnem skobu a zarazím ju do skaly. Zaistím si lano a k vrcholu najvyššej hory Bajoru ma delí uţ len pár metrov. Pomaly sa dostávam k vrcholu. Do skaly zarazím poslednú skobu a zaistím si lano. Potom uţ len pár prehmatov a vyčerpaný sa vytiahnem na vrchol hory. Sadnem si a kochám sa prenádherným výhľadom na Bajor. Som síce Bajoran, ale toto je moja prvá návšteva na Bajore. Moji rodičia ušli pred Kardesiánskou okupáciou a ja som sa narodil na Marse. Takţe sa viac cítim človekom ako Bajoranom, no a nosenie náušnice mi tieţ vadí. Môj výhľad mi preruší transportný paprsok a predo mnou sa objaví, akýsi chlap v uniforme

hviezdnej flotily s hodnosťou kapitána. „Poručík Seroquel John, predpokladám“, povie chlap predo mnou. „Pokiaľ viem tak hviezdnu flotilu som opustil, hneď po návrate s M104, po smrti mojej zeny a bol som podporučík. Takţe neviem kto ste a čo chcete, ale zjavne máte zlé informácie ohľadne mňa.“ „Som kapitán Peter Boor veliteľ DS9. Flotila Theta sa opäť zaloţila a vlajková loď má posádku, hlavne z ľudí, ktorý sa vrátili zo sektoru Theta. Myslím, ţe je to dosť zaujímavá ponuka a na lodi je zopár vašich priateľov. Tak čo vi na to poručík?“ Od návratu z pekla uţ ubehol nejaký ten čas, ktorý som strávil túlaním po planétach a môj ţivot sa stal nebezpečnejší ako v M104. Po smrti mojej ţeny Adi, počas preletu tunelom späť môj ţivot stratil zmysel a ja som sa púšťal stále do väčších a horších nebezpečenstiev, len aby som nemohol myslieť na ňu. A teraz prišla ponuka vrátiť sa späť. Otázka je či to vlastne ešte stále chcem. Tento môj nový ţivot mi celkom vyhovoval a moja malá loďka, preţila uţ mnoho útokov a nebezpečenstiev. Ale aj ten starý mal čosi do seba. Po M104 som stratil kontakt ku všetkým čo poznám a stal som sa samotárom strateným v nekonečnom vesmíre. Moji nový priatelia ak sa to tak dá nazvať boli rebely, priekupníci a ferengiovia. A teraz je tu moţnosť vrátiť sa späť do flotily? „Tak aká je vaša odpoveď poručík?“ Len som pozrel na kapitána a kývol som hlavou na súhlas. Moţno je to chyba a moţno šanca začať znova. =/= Boor DS9, dva k transportu. Po chvíľke sme sa ocitli na palube hviezdnej stanice DS9. S kapitánom sme vstúpili na plošinu výťahu, kapitán zadal povel OPS. A po chvíľke sme stáli na veliteľskom stanovišti DS9. Prešli sme do kapitánovej pracovne. Posadili sme sa k stolu a kapitán začal. Najprv mi podal krabičku s novou hodnosťou, zablahoţelal mi a potom prešiel k veci. „Vaše nové pôsobenie bude na vlajkovej lodi USS Scorpio, budete tam, ako navigačný dôstojník. Je to loď triedy Soverenign. Je zakotvená pri stanici SB135. Poletíte svojou loďou, alebo potrebujete odvoz?“ „Radšej tam poletím svojou loďou. Nemal by som ju tu kde nechať a moţno mi kapitán povolí ponechať si ju na lodi.“ „Ako chcete, tu sú všetky informácie, ktoré potrebujete,“ podal mi kapitán Boor Pad a pokračoval „ mal by ste vyraziť čo najskôr, loď je uţ pripravená, o dva dni štartuje na svoju prvú misiu.“ „Ďakujem“, povedal som.

Potom som si uţ len podal ruku s kapitánom a odišiel som na promenádu. Mal som tam ešte jeden nevyriešený problém. Stál som pred barom ferengiho Quarka. Vošiel som teda dnu a sadol som si k baru. Quark ma hneď sopzoroval, okamţite mu bolo jasné o čo ide. „Johny!!... Tak ako sa darí aký bol výlet na Bajor?“ „Prestaň Quark, nie som tu preto, aby som sa bavil o mojom horolezectve, som tu pre svoje latinum.“ „Ja viem, viem, ale ešte ho nemám, príď zajtra.“ „To nepôjde dnes odchádzam, takţe si vezmem tú cievku, alebo svoje latinum“ „Odchádzaš? Mám tu ešte pár zaujímavých zakázok“, nahol sa ku mne cez bar a povedal takmer nepočuteľným šepotom. „S tým je koniec Quark, odchádzam späť do flotily, takţe chcem svoj profit!“ „No tak dobre, ale je to škoda, naša spolupráca bola prínosom pre oboch.“ „To áno, tú nebezpečnú prácu som robil ja a profit si berieš ty. Koľko si dostal za tú romulánsku stabilizačnú cievku čo som ti priniesol? A pozri čo si dal mne!“ „Dobre, dobre, nechajme to tak. Tu je tvoje latinum a na rozlúčku nechceš niečo pekného?“, ukázal Quqrk na jednu z jeho andoriániek. Ja som sa len pousmial a pokrútil hlavou na znak, ţe nemám záujem. Vzal som svoje latinum a odišiel som. Cesta na loď bola dlhá a únavná a hlavne nudná. Konečne som dorazil k SB135. Dostal som povolenie na pristátie a potom som si to hneď namieril priamo na moju novú loď. Cestou som si pozrel na zoznam posádky. Na lodi bolo pár ľudí, ktorých som poznal, Georg, Pavol, Oliven a PJ. Svojích pár vecí som si hodil vedľa postele vo svojej kajute a potom som sa postavil pred okno a pozeral som sa do nekonečnosti vesmíru. „Tak a je to tu zas!“ Název: Máme zelenou... Autor: Lokace: Hangár Ten zvuk znamenal jediné. Protáhlý, budící a nesmírně otravný. Bojový poplach. Helen zrovna pročítala jednu povídku ve své palubě, kdyţ to přišlo. Naštěstí na sobě měla svůj EVA oblek, takţe zde čas ušetřila. Ozval se ten odporný, budící a nesmírně protáhlý zvuk. Bojový poplach. Pozor, přibližují se kontakty, označeno jako nepřátelská plavidla. Všichni se připraví na bojové manévry. Kdyţ vyběhla ze své kajuty, div ţe se tam nesrazila s dalším z pilotů, P.J. Foxem. Rychle se

mu vyhnula a aniţ by mu cokoliv řekla, vyběhla směrem k hangáru. Jeho kroky jí zněly stále za zády a kdyţ uţ byli skoro u hangáru, Peter přidal a předehnal jí, takţe byl v hangáru první. Tam jiţ probíhal ten nesmírná aktivita bojového poplachu. Všechny paluby, přepnout na záložní zdroje. Technici běhali okolo Peregrinů, kontrolovali naposled ty věci, které mohly být zapomenuty a které mohly znamenat problém. Peter běţel ke svému, Helen taktéţ. Do hangáru vběhl velitel a šel rovnou ke svému stroji. Byl následován ostatními piloty, Stormmagem, Mitchellem či Rychterou. To uţ ale Pegasus byl otlačován techniky na start. Peregrine mají zelenou. „Tauron, taky Jokker. Mám kontrolu, čekej.“ „Peregrine 2-6-5, volno, vpřed.“ „Nav-con…zelená. Kontrolní interval…“ Helen potvrdila, ţe systémy jí ukazují „vše v pořádku“. „Mag-cap připraven. Pozitivní tah…hodně štěstí, Tauron,“ řekla kontrola startu a poté jiţ impulsní motory jejího Peregrinu zabraly plnou silou vpřed a katapultovaly její stroj do volného vesmíru. Těsně za ní, z druhého stanoviště, vyletěl stíhač P.J. Foxe a velitele letky. Po chvíli je následovaly i další stíhačky. Helen se zařadila do formace po levici velitele. Ostatní stíhačky následovaly její akci a postupně se taktéţ dořazovaly do formace. „Rozevřená formace. Nenechte je uţít zaměřovací počítače. A drţte se mimo palbu Scorpionu,“ ozval se na letecké frekvenci velitel Rychtera. V té proletěli okolo zadních gondol a přetočili své stroje tak, aby Scorpion podletěli a prohlédli situaci v přední části lodě. A najednou jim to všem došlo. „Dantin všem Peregrinům. Přerušit. Opakuji, přerušit. Gratuluji vám. Tohle bylo dobře provedené cvičení.“ Helen se musela pousmát. Připadala si hloupě. Bojový poplach…Scorpion je v boji? Ne, stále dokoval v hangáru. Mělo jí být jasné hned jak se to vyhlásilo, ţe se jedná o cvičení. „Rozpuste formaci a připravte se na přistání dle pořadí,“ oznámil Richtera. Helen strhla svůj stroj doleva a za pomoci pomocných trysek přetočila svůj Peregrine tak, aby svou setrvačností letěl do strany a jí tak dopřál ten nádherný pohled na ubíhající loď. „Tauron pro Dantina. Dobrá rozcvička po ránu. Gratuluji,“ řekla do frekvence, jen tak pro zlepšení své nálady. Kontrola pomlčela a tak Helen přešla k formalitám. „Peregrine 2-6-5 připraven k přistání,“ oznámila a zaţehla impulsní motory. Její stíhačka okamţitě získala potřebnou akceleraci a poté, co udělala otočku okolo warpové gondoly, jiţ mířila zpět na přistávací palubu. „Peregrine 2-6-5, tady Scorpion, máš povolení k přistání. Rychlost 1-7-5, přibliţ se k levému perimetru. Zelené světlo, potvrď.“ „Potvrzuji,“ odpověděla Helen a zkorigovala kurs, aby nehonila světla. Mírná korigace těsně před přistáním jiţ seděla na přistávací palubě. Zavřela oči, zatímco se její stíhačka nořila do útrob lodi směrem k servisní palubě. Chtělo by to kávu. A to teprve den začíná… Název: Beginning Autor: Martin Cross Lokace: Marine's section Den pokračoval, vydal jsem se projít mariňáckou sekci, vše tu bylo poměrně stejně vybavené jak na SB. jen v mnohem menších měřítkách, první místo kam jsem si zamířil bylo moje oblíbené, holosimulátor. "Počítači, aktivuj simulaci z 1. 2. 2380." poţádal jsem si, hned jak jsem vešel do něj.

"Simulace aktivována." ozvalo se. Ihned jsem měl phaserovou pulsovou pistolí Typ III ("3P", "trojité P"), ruční nůţ a lehký bojový oblek ("Srdce"), byl jsem v temném lese, ţádnou svítilnu jsem neměl, úkol byl dostat se nepozorovaně hluboko do základny nepřítele a zabít nejvýše postaveného člena romulanské rady (moje oblíbená simulace), v lese byl naprostý klid jen byl cítit lehce studený vánek, chvílemi jsem slyšel kroky nepřítele, ale vţdy utichly v chladné hluché noci. Po 15 minutách jsem se dostal k cíly, veškeré smysly mě neopustili, blíţil jsem se zezadu k romulanskému diplomatovi, abych mu svýma rukama zlomil vaz,z ničeho nic, ale se rozsvítilo, vše zmizelo, jen má výstroj zůstala, zůstal jsem naprosto klidný jako správný mariňák v nečekaných případech... "Měl byste si lépe krýt záda, poručíku." ozval se neznámý hlas za mnou, s noţem u mích ledvin. "A vy byste si měl lépe krýt své břicho, ať uţ jste kdokoliv." odpověděl jsem ihned, okamţitá reakce. Neznámý člověk cítil na své uniformě chladnou ocel noţe, na které byl odraz světel. Zaloţil jsem nůţ zpět do krytu. "Ah, abych se představil jsem kapitán Chadwick a budu váš přímí nadřízený, řekl jsem si, ţe vám to sdělím osobně." odloţil nůţ, pousmál se a poté vyslovil naprosto jasně. "Eeh, kapitáne, omlouvám se, nadporučík Cross." ihned jsem zasalutoval a odpověděl jsem s údivem. "Pohov, poručíku, nemusíte se omlouvat, teď k věci. Za 30 minut buďte v zasedačce." "Rozkaz, kapitáne, budu tam." zasalutoval jsem. "Počítači, vypni simulaci." zmizeli všechny věci. "Simulace vypnuta." ozvalo se a odešel jsem pryč. Došel jsem zpět na svůj pokoj, vysprchoval se, převlékl do čisté uniformy, vzal si PADD a odebral se do zasedačky. Byl to kousek, takţe jsem tam byl ještě o 5 minut dříve, všichni mariňáci v místnosti povstali a zasalutovali, dejte si pohov jsem řekl a sedl jsem si do pohodlného křesla pro velitele. Po 5 minutách přesně na čas přišel kapitán Chadwick. Objasnil nám náš úkol, ihned jsem na něm začal pracovat a psal do PADDu. Budeme dvě skupiny po 3 se základní výbavou, jelikoţ se jedná o nepřátelskou loď a musí se nějak na ni dostat a se zbraněmi těţko, první skupina se vydá přes šachty do zbrojnice a počká na signál první skupiny, ale pozor na senzory rozmístěných tam a kamerové systémy, druhá skupina se vydá do důstojnických šaten a převleče se do důstojnických uniform bezpečnostních důstojníků, nepozorovaně se turbovýtahem dostanou do sekce, kde je centrum kamerových systémů a nahrají tam vir, jednoduchým napojením zařízení, které vypadá jako propisovací tuţka, ten jen v kamerách udělá bordel a hlavní kamery, které sledují budou na vedlejších obrazovkách místo na hlavních, poté dají signál první skupině a ta se proplíţí šachtami aţ ke zbrojnici, druhá skupina dojde ke zbrojnici a tam zabaví stráţné, mezitím je zezadu omráčí první skupina na signál, odtáhne je na bezpečné místo, kde je nikdo nenajde a druhá skupina v uniformách je nahradí a bude předvádět stráţné zbrojnice, vše se stane neţ přijde, kontrola, která chodí kaţdých 15 minut do zbrojnice vše kontrolovat, kdyţ přijde, naši jakoby stráţní zasalutují a nechají otevřít kontrolu dveře, které jsou na autorizaci, poté ho zezadu omráčí, schovají. Vyberou zbraně a mohou provést přepad a následné moţné obsazení lodě... Přijdu za kapitánem a předám mu PADD s mým návrhem a dodám, ţe je vše naplánováno do

vybrání zbrojnice a poté je nechán otevřené pokračování například na obsazení lodi. Poté se odeberu na večeři a na nějaký lahodný nealkoholický drink. Název: Ta rána! Autor: Lokace: USS Scorpion a přilehlé okolí ;-) BOJOVÝ POPLACH ! rozezněl se kajutou a všemi podobnými stejný zvuk. PJ vyskočil z postele a neţ-li by jste řekli ţlutomodrobílečervenorůţové ráno nad obzorem, měl PJ na sobě uniformu. Dveře se nestihly snad ani otevřít, ale PJ prostě prošel, div se nesrazil s Cainovou. Byla to nová ‚pilotka‘, prostě nový kolega. PJ ji viděl teď vlastně po třetí, ale zatím byl náramně spokojen. Škoda jen, ţe je jí 28. Sotva zahnal myšlenku, která se pomalu chýlila někam, kam by neměla, byl v hangáru a seděl ve stíhači. „Peregrine 4-5-4, máte volno, vpřed. Hodně štěstí.“ Zaznělo v kokpitu. „Rozumím, volno, dejte tu na sebe pozor.“ Odpověděl PJ, ale jakmile se otevřely vrata hangáru, uviděl v dálce kus dokovacího zaměření a po vteřinovém uvaţování, kdy jeho nervové buňky a spoje v mozku vyprodukovaly několik málo miliard synapsí, si uvědomil, ţe zřejmě jde o cvičení. Zabral za ‚plyn‘ a uţ se řítil ven těsně za stejným strojen s označením 2-6-5. „Cainová.“ Řekl si pro sebe, ale to uţ se řítil ven a řadil se do formace. PJ oslnila záře slunce, která byla ale byla ihned redukována automatickým ztmavením průzorů v kokpitu. „Rozevřená formace. Nenechte je uţít zaměřovací počítače. A drţte se mimo palbu Scorpionu.“ Ozval se ve Rychter a PJ se jen lehce pousmál, kdyţ viděl Skorpion v docích a na senzorech nic neobvyklého. „Dantin všem Peregrinům. Přerušit. Opakuji, přerušit. Gratuluji vám. Tohle bylo dobře provedené cvičení.“ Prohlásil Dantin a PJ se uţ spokojeně viděl v baru, jak se konečně nasnídá. „Rozpuste formaci a připravte se na přistání dle pořadí.“ Oznámil Rychtera a PJ si vypnul komunikaci, dělal to tak kaţdé cvičení, jakmile byl dán rozkaz k návratu. Proč? Chtěl si ztíţit přistání bez navigace. Vyznat se v tom, ţe tu kolem poletuje pár dalších stíhačů a přitom neudělat chybu. … Bar tu byl opravdu prostorný. PJ pojídal něco, jako sendvič, ale se svojí vlastní úpravou. Byl sytý, ale rád si ještě něco přidal. Díky tomu, ţe často posiloval, potřeboval to. Bylo tu liduprázdno. Seděl tu jen on a nějací dva Boliniané, modří asi jako ta Země venku. Kdyţ PJ dojedl, sedl si k oknu a jen tak se díval, byl tu asi nejlepší výhled na zemi. Nad celou Evropou a Afrikou bylo bezvadně jasno a PJ mohl lehce odhadnout, ţe v Paříţi musí mít ještě noc, zatímco v Moskvě uţ to vypadá na probuzení. Jinými slovy, slunce teď svými paprsky půlilo Zemi někde střední Evropou, přes Saharu aţ dolů do jiţní Afriky. Byly to asi poslední chvilky před misí a neznámem, co je čeká tam, kam je pošlou …

Název: Farewell to arms? Autor: Bhaelin sh´Thaar Lokace: Kolonie Virgo III Nalil do sebe dalšího panáka a třískl prázdnou sklenicí o stůl. „Neměl bys uţ pít.“ Mínil divoce vyhlíţející zarostlý muţ stojící za pultem a utírající prázdný půllitr. „Nebudeš mi říkat, co mám dělat!“ Vybuchl rozloţitý Andorián. „Budu si pít, kdy se mi zachce a kolik se mi zachce!“ Škytl a upustil skleničku z roztřesených prstů. S cinkotem se skutálela na podlahu. Andorián se jí pokusil zvednout, ale jak se sehnul, ztratil na vysoké barové ţidli rovnováhu a neohrabaně se svezl na zem sám. Barman se nahnul přes bar, aby se ujistil, ţe se jeho v poslední době pravidelnému zákazníkovi nic váţného nestalo. „Sorry, kámo. Dneska ti uţ nenaleju.“ Ušklíbl se při pohledu na bezmocného opilce. Pohled by to byl moţná směšný, ale takových se našlo v některém z mnoha barů na kolonii Virgo III spousta. Málokdo z postav potácejících se v pozdních hodinách ztichlými ulicemi, či podřimujícími ve špinavých průchodech by se mohl pochlubit tím, ţe slouţil jako důstojník v Hvězdné Flotile. Někdejší podporučík Bhaelin sh´Thaar mohl. Ale to byla dávná minulost. Dávná? Ani náhodou. Byl to sotva rok, co se trosky Flotily Theta vrátily z tragické mise v galaxii M104. Tehdy tam Bhaelin slouţil jako taktický důstojník vlajkové lodi. Po návratu se ale změnil. Opustil Flotilu a uchýlil se mezi pochybné „přátele“, které si stihl udělat ještě před začátkem studií na Akademii. Především šlo o partu kolem Daniela Crosse a Sama Jamesona, dvou zběhlých studentů Akademie HF, kteří získali jisté konexe na pašerácké podsvětí UFP. Ač bylo „Travellerovi“ Crossovi sotva pětatřicet, ve světě mimo zákon uţ něco znamenal. Bhaelin si nedělal iluze o jejich svatouškovství, ale byli to někdejší přátelé jeho bratrance a k němu se chovali slušně, kamarádsky. A začal pít. Starý Bhaelin se definitivě ztratil a zůstala pouhá troska na okraji společnosti přivydělávající si různými bokovkami. „Jsme venku z tunelu.“ Hlásil operátor. „Výborně.“ Liboval si Bhaelin. Na řídícím středisku taktické sekce panovala poměrně uvolněná atmosféra. Po půl roce nekonečných bojů a mnoha ztrát se konečně vraceli domů. „Co nepřátelé?“ Zajímal se Anderson.

„Jsou kolem nás stíhači.“ „Kolik?“ „Hodně…“ „Seskupují se k dalšímu útoku!“ Zazněl v interkomu hlas z můstku. „Obsluha phaserů, palte dle libosti.“ Štěkl rozkaz Bhaelin. Bylo ale pozdě a nepřátelských stíhačů příliš mnoho. „Všichni se připravte na náraz!“ Ozval se kapitán Smith. Loď se začala prudce otřásat. Konzole v taktickém středisku nápor nevydrţely a začaly jedna po druhé vybuchovat. Praporčík Anderson s výkřikem odlétl jako první. Exploze a následné střepiny mu rozervaly hrudník. O moc lépe se nevedlo ani ostatním. Bhaelin se instinktivně vrhl k zemi… Všichni jeho přátelé z oddělení tam zemřeli. Starého Greevese, který se tak bál toho, ţe neumře doma v Montaně, zabil příslušník neznámé rasy krátce po příletu. Zemřel po pár dnech po napadení přes veškeré úsilí přehlcených lékařů… Umírali další lidé. Bojovalo se a mnohokrát zblízka. V urputných střetáních létaly vzduchem končetiny a bojovníci padali jako mouchy… A jeho nejlepší přítel, jakého kdy poznal, Anderson zahynul na dosah od domova… Proto se dal do sluţeb Federace? Proto odešel… Avšak skončil ve špíně a úpadku. A byl by tam snad shnil napořád. Osud s ním měl ale jiné plány. “Jdi se trochu prospat.“ Poradil mu barman. „Uleví se ti. Říkal ‚Samuraj‘, ţe zítra pro tebe budou mít nějakou práci.“ Bhaelin neochotně poslechl a těţkopádně se začal sbírat z podlahy. Začal pomalu vrávorat ke dveřím, kdyţ tu se v nich objevila postava v uniformě. Bhaelin s obtíţemi zaostřil svůj zrak a poznal příslušníka Hvězdné Flotily. Příchozí muţ ho spatřil taky a namířil si to k němu. „Podporučík sh´Thaar?“ Otázal se přísně. „Ne.“ Odvětil klidně Bhaelin. „Jen to ‚sh´Thaar‘“ Neznámý se ušklíbl. „Posaďte se.“ Vyzval ho. „Mám pro vás návrh.“ Bhaelin poslechl, i kdyţ si v duchu říkal, ţe stejně určitě odmítne. „Tak jako pro všechy bývalé členy posádek Flotily Theta, máme i pro vás návrh na návrat do sluţby. Co říkáte místu Bezpečnostního důstojníka na vlajkové lodi USS Scorpion, poručíku sh´Thaare?“

„Ţe ten, kdo to místo dostane, bude mít hezký flek.“ Zazubil se Andorián. Přestoţe ho alkohol zmáhal, nepřipravil ho o jeho často jízlivý humor. „To jistě.“ Usmál se důstojník. „Mám to brát tak, ţe zájem nemáte?“ „To si pište, ţe nemám!“ Bouchl Bhaelin pěstí do stolu, aţ nadskočily skleničky a popelník na něm poloţené. I přes alkoholové opojení byly vzpomínky na nasazení na Excaliburu příliš ţivé a jasné. „V tom případě mi ovšem nejspíš nezbude, neţ vás zatknout za přechovávání a distribuci kontrabandu.“ Pronesl muţ, nadporučík od SFI, klidně a oči se mu zúţily při pohledu na Andoriána. „Důkazů máme víc neţ dost.“ Bhaelin se podivil. „Kdyţ…“ Škytl. „Kdyţ je to tak, proč mi tedy nabízíte místo…a povýšení?“ „Protoţe o vás stojíme. Jste hodnocen výborně a minimálně vaše fyzické přednosti jsou nesporné. Na místo Bezpečnostního důstojníka USS Scorpion jste nejlepším moţným kandidátem.“ „Pak…Pak mi nejspíš nezbývá, neţ nabídku přijmout.“ Ušklíbl se Bhaelin. „Kdyţ tedy pominu druhou moţnost.“ Zasvítily mu oči. „To je?“ „Jsme tady sami a je noc.“ Vysvětloval Andorián. „Zbavit se vás by nebylo těţké…“ „Mám dost důvodů domnívat se, ţe to neuděláte.“ Zaútočil nadporučík, ovšem tělo měl napjaté, kdyby se obrovitý Andorián přeci jen nezachoval tak, jak očekával. Bhaelin zavrčel. „Máte sakra pravdu, dostal jste mě…“ Muţ se usmál. „Raketoplán bude čekat ráno na portu 5. Pokud nepřijdete do 9.00, budeme vás povaţovat za zločince a vydáme zatykač.“ Bhaelin se aţ podivil té důvěře, kterou v něj ten nadporučík vloţil, kdyţ mu dal prakticky celou noc na případný útěk. Samozřejmě v té chvíli netušil, ţe ho z povzdálí sleduje celý tým agentů, aby právě takovému pokusu zabránil. Neměl ovšem uţ čas o tom víc přemýšlet, protoţe pití ho definitivně zmohlo, a tak si hlavou ustlal přímo na stole a v pár vteřinách uţ zařezával. Jeho poslední myšlenkou bylo, ţe za tím vším musí být něco víc neţ pouhý zájem o fyzicky zdatného jedince… Název: Prichod FO Autor: T’Rel Lokace: USS Scorpion Raketoplán Hydra se pomalu blíţil ke své mateřské lodi. David vzhlédl ze svého místa ven na přibliţující se trup hvězdné lodi. Zářil ještě novotou. Ale to nebylo jediné, co zářilo. Mimoděk

si David sáhl na stojáček své červené uniformy a nahmatal tři plné pecky. Bude to poměrně nezvyk. Velet skoro všem na palubě lodi. Po návratu z jiné galaxie chtěl David nějaké klidné místo, nejlépe u Země nebo Vulkánu. Ale nakonec bylo rozhodnuto jinak. A tak David přijal toto umístění. A bude se snaţit jak nejlépe to bude moţné. David se otočil na další osobu na palubě raketoplánu a usmál se na ní. Hleděl přímo na svojí nádhernou ţenu T`Rel. "Jak si uţíváš cestu, lásko?" T’Rel vzhliadne od konzoli kopilota: "Mal by si zrovnať kurz podľa letovej kontroly." Odpovie zcela nezaujate. Raketóplán sa teda galantne natočí pod kontrolou pilota a teraz smeruje do hangáru okolo gondolí Scorpionu. Mladá práporčíčka pracujúca ako technický personál hangáru, ktorá má po prílete raketoplánu skontrolovať jeho technický stav len čaká kedy zakotví. Nespustila oči z T’Rel, ktorá opatrne vykročí na rampu. Pozoruje ju, ako prichádza, pomaly a dôstojne, uhlíkovo čierne vlasy sa sa jej ľahko vlnia. Ţena pocíti náhly súcit s tou krehkou ţenou, ktorá sa k nej blíţi po rampe. Znova sa pozrie na zväčšujúce sa vyklenutie T’Relineho bruška. Ešte nemala príleţitosť vidieť tehotnú vulkánku.. "Vítejte na palubě, komandére. Náčelníku." Pozdraví praporčíce Davida a T`Rel. T`Rel odpoví pouze kývnutím hlavy "Děkuji, praporčíku. Kapitán je uţ na palubě?" zeptá se David "Ještě ne, pane. Teprve má dorazit." David přikývne nasrozuměnou, hodí si přes rameno svojí i T`Relinu brašnu a v doprovodu své překrásné ţeny opustí hangár. Cestou koridorem ho zdravily všichni důstojníci, které potkaly. To bylo pro Davida poněkud nezvyklé. On si na takové věci zrovna nepotrpěl. Došly aţ do své kajuty. Byla to manţelská kajuta a proto prostorná. Zdála se luxusnější jak jejich minulá. David poloţil obě brašny na zem a došel k oknu. Chvíly hleděl ven, kdyţ najednou něco pocítil, ţe T`Rel stojí vedle něho.Objal jí a políbil na tvář. Poté jí od sebe trochu odtáhl a spočíne rukou na jejím břiše. "Jsi si tímhle opravdu jistá? Stále mám pocit, ţe na Vulkánu nebo Zemi by to bylo lepší...." "Môj názor uţ poznáš. Nečakaný príchod dieťaťa by nemal narušiť tvoju kariéru." David prikývne a hlboko si povzdychne, stále nie spokojný....jeho kariéra stúpla na úkor tej jej. Občas má pocit viny ţe ju uviedol do druhého stavu. Hlavne po tom objave vyzerala TRel dosť skľúčené. Vedel ako si vulkánci radi všetko plánujú. Ale na druhej strane sa tešil na maličkého, ktorý tu onedlho bude pobehovať po kajute. David se ještě jednou trochu smutně usměje a opět políbí T`Rel. Poté se odvrátí od okna a dojde pro brašny. Ostatní jejich zavazadla jsou zatím v nákladovém prostoru. David si udělal v duchu poznnámku, aby co nejdříve zařídil jejich doručení do kajuty. Zvedne jednu brašnu,

poloţí jí na stůl a začne vyndavat obsah. Najednou se zastaví a začne si prohlíţet obsah své ruky. Je to jejich svadební fotka. Byl to ten nejúţasnější Davidův den a i T`Relin, i kdyţ to zvenčí nedala najevo. Avšak, David jí vidí do hlavy. "Kam si dáme tohle, lásko?" T’Rel sa zahľadela na fotku neveľkého rozmeru. Ona v bielych svadobných šatách a David vo sviatočnej uniforme hviezdnej flotily.

"Zatiaľ to poloţ na stolík. Zariaďovaniu kajuty sa budem venovať neskôr." David prikývne a obaja sa poberú s kajuty von za svojimi povinnostami...

Název: Sterilita Autor: Lokace: ranč u Zeleného koně, ošetřovna USS Scorpion Planeta solárního systému, ve kterém se nachází SB135 Pohodu vlahého letního večera z ničeho nic narušil dusot kopyt , ptáci u napajedla se však stěţí pohnuli, zřejmě to tu není nic mimořádného. Po chvilce se frekvence dopadu kopyt zvolňuje a z nafialového přítmí se vyloupl kůň i jezdec, vlastně jezdkyně. S mírný zaškobrtnutím sklouzla ze sedla, poplácala koně po boku a pustila ho k vodě. Odhrnula slepené vlasy z čela a opláchla si obličej,krk i šíji. Ach, voda, chladivé zázrak dávající ţivot. Z hledění na vlnky honící jedna druhou a plující neznámo kam, ji vytrhlo koňské zafrkání. Ano, připozdívá se, je třeba vrátit koně. Vzala ho za uzdu a vyrazila zkratkou přes les ke koralu. Sotva se objevila na dohled vyběhli ze stavení dva pacholci, jeden otevřel vrata a druhy se od ní pokusil vzít koně. Nechápavě se na něj podívala. čeledín: „Dovolte pani, vemu od vas to zviře. Jistě ste po projiţďce unavena a chcete se oplachnout. Jděte do domu a udělejte si pohodlí, vaše loď tu bude aţ za dvě hodiny.“ Juanita: „Chcete mi říct, ţe mám toho koně, který mě celé odpoledne nosil nechat nevyhřebelcovaného?“ Teď byla řada na čeledínovi, aby se na ni nechápavě podíval. čeledín: „Ale to je moje práce pani. Vy jste za projiţďku zaplatila, nemuţete tedy tady dělat sluţebnou praci.“ Juanita s úsměvem podala uzdu čeledínovi. A cestou do domu se bavila místním nářečím, které jakoukoliv dlouho hlásku nemilosrdně zkracovalo. A na místních zvycích ohledně platících turistů. Rozhodně nebyl poslední týden špatný a ta trocha luxusu stála za zbytek peněz co měla z grantu na škole. Transportní místnost USS Scorpion Proud lidí, kteří se naloďovali se zdál být nekonečný, navíc se do toho motali civilisté a vůbec klasický zmatek,jak se kaţdý snaţí uţít na poslední chvíli z dovolené co se dá. Takţe prskající černovláska vystřelivší z místnosti kamsi ho vůbec nezajímala a mechanicky začal další přenos. Juanita opravdu měla důvod k prskání a ke spěchu, v tom ruchu na stanici nabrala dvou hodinové zpoţdění, takţe má tak tak čas zamířit na ošetřovnu neţ jí začne směna. Ještě, ţe se velícímu důstojníkovi nahlásila jiţ při příletu do sektoru a pak si teprve vybrala dovolenou. Sice ji trochu vadilo, ţe se nestihne převléci do uniformy,ale co bílý plášť nesrovnalost skryje, ostatně nebude to poprvé. Ošetřovna Vešla na ošetřovnu a lehce se jí zatmělo před očima. Evidentně tu ještě nikdo z vyššího personálu nebyl a tak vypadala perfektně sterilně. Nikde výzdoba, ni obrázek, ni ztlumené světla..jen sterilní, odstrašující prostředí, pak se tu mají pacienti cítit dobře. Copak návrháři flotily ještě nepřišli na to, ţe ţivé bytosti mají taky psychickou část?

Honem vklouzla do pracovny sluţbu konajícího lékaře, sice na její civilní šaty koukali dva pracovníci buhvíjaké sekce divně,ale kdyţ se dveře po zadání kódu otevřeli nekomentovali to. Honem vklouzla do pláště správné velikosti a vyšla ven. Znechuceně se rozhlédla po ošetřovně, prudce pohodila hlavou aţ její dlouhé, lesklé vlasy zavlály a otočila se na ty dva, vlastně uţ jen jednoho, druhý se někam vypařil. Juanita: „Jsem doktorka Montoya, co vás trápí?“ A aniţ by vlastně čekala na odpověď zamířila ke skříňce se scanery. "Lodní mistr Tolbin Jaxom" zasalutoval jí voják. „Nic madam, jen dělám nějakou diagnostiku systémů...“ řekl inţenýr. Alespoň podle jeho zlaté uniformy a toho co dělal, se dalo soudit, ţe patří do technické sekce. Koukal na Juanitu poněkud zkoumavě a zřejmě byl trochu nesvůj... Juanita si povzdechla, hned první člověk, kterého tu potkala a je z ošetřovny nesvůj. Musí se to tu upravit takhle to nejde. Juanita: „Dobře a uţ jste byl na vstupní prohlídce?“ Ještě ne madam, nejsem na lodi dlouho a chtěl jsem se nejdřív seznámit se svým pracovištěm... Bylo na něm vidět, ţe to zdaleka není jediný důvod, proč se ještě k prohlídce nedostavil. Byl v obličeji červenější, neţ by bylo normální... Při jeho slovech se Montoye zablesklo v tmavých očích a ukázala na nejbliţší prázdné biolůţko. Inţenýr se zřejmě chtěl vzpouzet takové ztrátě času,ale pak si to rozmyslel a lehl si na lůţko. Zatímco Juanita nastavuje scaner na trilly a na trilly s jejich symbionty, přístroj si to přebere.. Juanita: „Vy nevíte, ţe kaţdý člen posádky se musí po přibytí na loď hlásit svému velícímu a dostavit se v co nejkratším čase na vstupní lékařskou prohlídku? Ach tak,jestli si vaše mumlání vykládám správně, tak jste měl tolik práce, ţe jste zapomněl. Zajímavé,myslím, ţe můţeme dojít ke kompromisu, vy maličko upravíte ošetřovnu a já zapomenu, ţe jste se nedostavil na vstupní prohlídku včas, Co vy na to?“ "Upravíte? No, mám v plánu tady udělat jisté úpravy, ale zřejmě jiného druhu, neţ máte na mysli " řekl inţenýr zmateně. Začínal mít pocit, ţe se schyluje k něčemu, co se mu asi nebude líbit... Juanita se opatrnosti trilla musela pousmát. Scan proběhl a tak ho uvolnila z lůţka. „Takţe, ţijete v symbióze 2 roky, hostitel je 21let stár. Fyzicky zcela zdráv. Psychické problémy ze souţití ani jeden nemáte, předpokládám? "Kdepak madam. Naprosto v pořádku. Na to dává komise velký pozor uţ před sloučením. Vybírají vhodné kandidáty velmi pečlivě. Většina kandidátů je odmítnuta. Pro sloučení je vybrán sotva kaţdý desátý. Ještě nikdy se nestalo, ţe by se zmýlili. Také je nutné vybrat správnou kombinaci hostitele a symbionta, třeba ani já bych nemohl přijmout některé symbionty" inţenýr byl zřejmě ve svém ţivlu, evidentně ho bavilo mladou lékařku poučovat o něčem, co byl téměř její obor. Pak se jeho pohled opět změnil na téměř ustaraný. "Jak jste to myslela s tou úpravou madam?" Juanita během řeči mladíka přikyvovala a obdařila trilla zářivým úsměvem. Přeci jen nestrávila 6let studiem psychiatrie nadarmo, teď díky zdánlivě starostlivé otázce na věc, která je kaţdému trillovi jasná od mala prolomila ledy.

„Jednoduše, ošetřovna přeci neslouţí jenom k navráceni fyzického zdraví,ale medicína, která má ošetřovnu za nástroj, se stará i o duševní zdraví pacientů. A zde konstruktéři udělali základní chybu, toto místo se skvěle hodí k samotnému ošetření ran a nemoci, ale to nestačí. Vy mi zde pomůţete nainstalovat pár obrazů, květinu, ladění světla do barev a dalších pár drobností. Samozřejmě, mohu o to zaţádat oficiální cestou, ale radši bych někoho kdo má smysl pro detail a dokáţe se pro věc zapálit. Coţ vy beze sporu umíte.“ Domluví a je jasné, ţe zapálení pro věc je i naráţka na ono opomenutí. Teď ji nezbývá neţ doufat, ţe trill na její nabídku přistoupí, přeci jen, oficiální styk s vojáky, brr. "No Audrid, můj třetí hostitel, měl za koníčka všelijakou uměleckou tvorbu, rád maloval, vytesal i pár soch a psal i poezii, takţe bych asi pomoci mohl. Já sám sice umělecké sklony nemám, ale přece jen vám určitě budu moct pomoci." Bylo ale vidět, ţe z toho valnou radost nemá, zřejmě by se radši věnoval přístrojům a systémům... Juanite: „Skvělé, takţe jsme domluveni. Jinak, můţete vstát, jste schopen sluţby bez výjimky. Brzy vám pošlu seznam a dobu kdy budu mít noční sluţbu, takţe by bylo moţno začít s úrpravami. Pěkný den.“ created by doctor J.Montoya and lodní mistr T.Jaxom. Název: Farewell to smugllers Autor: Bhaelin sh´Thaar Lokace: Star Base 135 / USS Scorpion „Za čtvrt hodiny se hlaste v transportní místnosti čtyři, poručíku.“ S těmito slovy ho propustil poddůstojník na příjmu v hangáru. Měl tedy 15 minut na to, aby se na základně 135 trochu porozhlédl. Bylo to málo času zajít do některého z barů, a tak se rozhodl, ţe se jen projde po promenádě, neţ se vydá na cestu k transportu na své nové působiště. Uţ se chystal k odchodu, kdyţ v tom mu někdo poklepal na rameno. „Tady jsi.“ Zavrčel za ním hlas. „Zmizel jsi dost rychle a dalo práci tě najít.“ Otočil se. Byl to ‚Traveller‘. „Co to máš na sobě?“ Ušklíbl se jeho „přítel“ při pohledu na ţlutou uniformu Flotily. „Odcházím.“ Vysvětlil mu Bhaelin. „Nastupuju zpět k Flotile.“ „Děláš si srandu? A co my? Naše…práce?“ Bhaelin ho zatáhl kus stranou. „Hele.“ Sykl. „Měl jsem dvě moţnosti – Flotilu s povýšením nebo vězení. Co myslíš, ţe jsem si vybral?“

„Dan říkal, ţe se tam předevčírem ochomejtal někdo z SFI.“ Zavrčel ‚Traveller‘. „Kdybys bejval řekl…“ „Moţná, ţe jsem ani nechtěl…“ Zauvaţoval Andorián nahlas. „Děláš si srandu?“ Uţasl ‚Traveller‘. „Je konec, Crossi. Nebyl to ţivot pro mě.“ Vzpomněl si na ty promarněné večery se sklenicí ve špinavých barech. Ne, takhle ţít nechtěl. Chtěl dokázat něco víc. „Nevidíme se naposled.“ Prorokoval mu ‚Traveller‘ a měl se ke kvapnému odchodu, protoţe s blíţila hlídka bezpečnosti. „Najdu si tě.“ Varoval ho na rozloučenou. Bhaelin se lehce otřásl, ale obavy rychle přebila myšlenka, ţe se blíţí termín jeho transportu na Scorpion. Přidal do kroku, aby to do transportní místnosti stihl.

O půl hodiny později se jiţ zabydloval ve své nové kajutě. Dost mu připomínala staré ubytování na Excaliburu…a vyvolávala nepříjemné vzpomínky. Rozhodl se, ţe je musí zaplašit a jako nejlepší místo se mu zdála návštěva baru. Do sluţby nastupoval aţ za několik hodin, a tak měl ještě na nějakou tu skleničku nárok. Nesmí to ale přehnat… Dopadne to dobře, ujišťoval sám se a jal se hledat cestu k místnímu baru. Název: Starships mine Autor: Martel Tarkin Lokace: USS Scorpion, kancelář vyslance Tarkina Bylo chvíli po prvním vstupu vyslance Tarkina do jeho pracovny. Byla jiţ vybavena tak, jak na USS Westwind. Otočil se na Hans, jenţ stála v jejím typickém pozoru, kterému ovšem nechyběla noblesa. Kouty pracovny zdobily standardy Diplomatického sboru a Federace. Před velkým oknem stál nádherný velký černý stůl vybavený počítače, paddy, osvětlením, prostě vším, co má mít správný pracovní stůl vysoce postavené osoby. Za ním bylo neméně impozantní křeslo. Nábytek i flóra dokonale ladily. Pracovna byla dokonce vybavena menšími vodopády, asi tak 1 m, ale jak jiţ Tarkin zjistil, krom hvězd jsou i tyto vodopády velmi účinné jako odreagovalo. „Vaše práce?“ Otázal se své pobočnice. „Ano, myslím, ţe takto vypadala Vaše bývala kancelář, Vaše Excelence. Nechala jsem donést i Vaše osobní předměty jako sošky a další. Jsou rozmístěny tak, aby ladily s místností. Jenom Vaši 3 metrovou sochu boha Rea z vykopávek v Gíze jsem dala do Vaší loţnice. Nikam jinam

se nehodila.“ Odpověděla. Na ní to byl poměrně velký výkon. Její odpovědi vţdy byly strohé a úsečné. Nemluvila příliš ráda, pokud nemusela. Avšak to jí nebránilo vykonávat svou funkci v Diplomatickém sboru. „Nevěděl jsem, ţe máte i vkus.“ Poznamenal ironicky Tarkin a přešel ke svému stolu. Hans ho následovala. Bez povolení se však neposadila. Martel jí to zcela velkodušně povolil. Ten její ladný pohyb mohl svému pobočníkovi jenom závidět. „Nevíte zřejmě o hodně mých dalších vlastnostech a přednostech.“ Znělo to pomale jako hrozba. Minimálně s přídechem hrozby ve stylu – nestarej se o věci, do kterých ti nic není. V Matovi se však vzbouřila vlna emocí. Na tohle jednání nebyl zvyklý. „Moţná vím, moţná nevím. Koneckonců nemusím je znát, pokud je dokáţete vyuţít v náš prospěch. A náš prospěch znamená můj prospěch. A nezapomínejte, ţe je zde neustále jistá moţnost větší spolupráce.“ Hans znejistěla. Tarkina sice zaţila při různých akcích, ale rozhodně nevěděla o jeho přesvědčovacích metodách. Nyní asi pochopila, co myslela Sakkath tím, kdyţ říkala, ţe Martel Tarkin je schopným členem Diplomatického sboru Rady Federace. Ten malej zmetek se prostě neštítil ničeho, coţ jí ovšem naprosto vyhovovalo. Federace se musí chránit všemi dostupnými prostředky. „Větší spolupráce?“ Dotázala se na oko zvědavě. Kdo jí neznal, skutečně by si myslel, ţe je zvědavá. SFI v ní přišla skutečně o schopného jedince k velkému štěstí Diplomatického sboru. „Ano. Mám v úmyslu Vás z mého pobočníka, jmenovat na mého zástupce pro věci v řízení. Mělo by Vám to dát větší moc, co se týče jistých operací nezbytných pro dobrý chod naší sekce.“ V odpověď bylo dáno jenom lehké přikývnutí. Konzul velmi rychle pochopila, ţe tím chtěl Tarkin naznačit, ţe bude mít prostě více své práce pro dobro Federace. A nebylo divu – v galaxii M104 bylo několik lodí, jen pár důleţitých osob, jen malé riziko pro vnitřní nebezpečí Federace, tady je ovšem celá flotila bitevních lodí, miliony jedinců představující nebezpečí. Její myšlenky však přerušil její nadřízený. „Bude to mnohem větší hra, vyšší a nebezpečnější liga. Jak to tak ovšem bývá, tak v této hře jsou také vyšší ceny za vítězství, konzule. Já věřím, ţe naší spoluprací na tyto ceny dosáhneme ke spokojenosti Federace a naší sekce.“ Znovu bylo lehké přikývnutí jako odpověď. Skutečně, moc toho nenamluvila. Jak ovšem známi – mluviti stříbro, mlčeti zlato. „Co je v mém programu?“

Ze svého pláště vyndala padd. Pomocí několika kliků vyvolala na jeho display vyslancův program, respektive jeho návrh. „Máte ještě dnes uvítání se všemi Vám podřízenými předsedy jednotlivých diplomatických oddělení. Dále je na programu oběd s velitelem stanice. Je to náš člověk, který ví, ţe Federace se musí bránit všemi prostředky. Je bývalým důstojníkem SFI a zde slouţí jen dočasně. Nový velitel stanice má být brzy jmenován.“ „Fajn. Ty předsedy… No, nějak to uděláme. Rozešlu jim pěkné dopisy s instrukcemi. Nemyslím, ţe je nezbytně nutné, abych s nimi mluvil. A ještě k tomu se všemi. Pokud jsou na svých místech, tak svou práci vykonávali asi dobře. Aţ nějaký udělá chybu a nebude se nám hodit, tak si ho popravím sám. Co se týče velitele stanice, tak ten oběd domluvte. Trošku pozdní oběd nebude špatný.“ A je to za mnou. Řekl si pro sebe vyslanec a spokojeně se otočil k oknu. Hans však byla jiného názoru. „A co kapitán Raven? Budete se s ním chtít vidět?“ Martel po ní hodil jenom jeden, za to dostatečně jasný pohled. „Rozumím. Nemáte čas.“ „Pokud je to všechno, tak můţete jít, konzule. Připravte nás na odlet.“ Konzul Hans se mírně uklonila a potichu opustila místnost. Kdyby dveře nezasyčely, snad by ani nedalo poznat, ţe odešla. Naštěstí tu ty dveře jsou. Tarkin zmáčkl tlačítko svého počítače a místo výhledu oknem, jenţ bylo i velkou obrazovkou, se objevila flotila kolem SB v pozadí planety, nad níţ byla stanice. Poté se lehce nadechl a dlouze vydechl… „A tohle všechno je teď MOJE.“ Pronesl potichu vyslanec a na jeho tváři se objevil ledový úsměv. Název: First steps on the bridge Autor: David Daniel Jackson Lokace: USS Scorpion David se rozloučí polibkem se svojí ţenou a pořeje jí hodně štěstí. Poté se vydá na můstek. Vyhledá nejbliţší tubrovýtah a zadá místo určení. Kdyţ se otevřeli dveře výtahu, uvidí David, ţe zde je opravdu mozek celé lodi. Pravda, některé konzole jsou ještě oblepené krycí fólií a některé sou rozebrané, ale atmosféra toho místa tu je. David se nadehne a skoro s bázní vstoupí dovnitř. Poručík, který právě velel sluţbě a seděl v kapitánském křesle, Davida spozoroval, zvedl se a postavil se do pozoru.

"Pane, vítejte na můstku." Pozdravil Davida "Přejete si převzít můstek?" "Moţná za chvíly, poručíku ." Odpoví David, snaţe si vybavit jméno poručíka. Po pár vteřinách toho nechá a zapíše si do paměti, ţe si má důkladněji pročíst záznamy posádky "Nejprve se porozhlédnu kolem." "Jistě, pane." Odpoví poručík s vědoucím úsměvem a opět si sedne. David se opět porozhlédne po můstku. Najednou si všimne jedné ţeny, v uniformě zpravodajství, dobívající se do kapitánovy pracovny, v domění, ţe tam je velící důstojník. "Klidně vstupte, lodní mistře. Pokud se nepletu, tak jediné co tam naleznete je tým inţenýrů, kteří kapitánovy instalují výbavu. Kapitán samotný zatím není na palubě." Ţena se zatváří trochu zaraţeně, ale pochopí svůj omyl. David se na ní povzbudivě usměje a pokračuje v prohlídce můstku. Ke své mírné nelibosti zjišťuje, ţe kdyţ se k někomu přiblíţí, ten ztuhne a začne pracovat usilovněji, jen aby se komandérovy zavděčil. To David nemá rád. On je pro kamarádský styl velení. Ale to se určitě poddá, aţ ho posádka pozná. Zatím kaţdému věnuje povzbudívý úsměv a nebo uznalé poplácání po ramenou. Nakonec se vrátí zpět ke kapitánskému křeslu "Teď uţ bych si sedl, poručíku." Řekně David s úsměvem a poručík se tedy zvedne. David si sedne na uvolněné místo. Křeslo je pohodlé. K mírné nelibosti ale zjistí, ţe jeho křeslo ještě nebylo nainstalováno. No, snad brzy. Jinak bude mít Jack smůlu, protţe David rozhodně nemíní celou sluţbu na této lodi stát. "Něco k hlášení, poručíku?" Zeptá se David a zaposlouchá se do odříkáváného hlášení. Tak se začíná velet... Název: Úkol Autor: Lokace: Kajuta John Will, Marine's section V zatemnělé místnosti bylo párkrát slyšet ospalé vzdechnutí řadového marináka, vymyslel si docela nereálný úkol. Nemám na to, na svém PADDu zmáčkl tlačítko DELETE a hodil ho do rohu místnosti. "Počítači, najdi v databázi hudební skupinu Deep Purple a spusť na pozadí." Počítač hlasitě pípl a pokojem se linula úţasná rocková hudba. Konečně něco pozitivního na téhle lodi, můţu si pohodlně dopřát to, co jsem doma nemohl. Na akademii byl tvrdý dril, ikdyţ nepředpokládám ţe tady bude klídek pohodička. Moţná bych měl napsat rodině, měla by vědět o mém slouţení na USS Scorpion, nechci aby se dozvěděli o mně aţ při oznámení mé smrti. Nejsem morbidní, ale prostě mám pohled realisty...u mého adrenalinového povolání je moţné vše. Nebudu radši myslet na rodinu, ještě bych se dostal k mé minulosti a to nemám zapotřebí rozebírat. Zrovna přemýšlím co dělat, určitě by se něco našlo..., kdyţ v tom zapípá komunikátor. "Pan Will? Máte se dostavit do sekce pro Marínu, kapitán má pro Vás nějaký úkol." Hned poté, jak ţenský hlásek zkončil, sebou prudce škubnu a trošku se upravím, abych nevypadal jak nějaký hastroš. Ta ţenská se měla aspoň představit, kdyţ mi volala...pomyslím si ještě ve spěchu. Copak jsem nějaký podřadný člen posádky, ţe jim ani nestojí se představit?! Radši to nebudu rozebírat, mohl bych mít ještě potíţe. Rukou si pročešu vlasy a

namířím si to ven z kajuty. Na chodbě nikde nikdo, zřejmě jsou jiţ všichni na svých stanovištích, nebo jsou naopak všichni ve své kajutě. Sekce pro marínu...kde to je? Oči mi sjedou do plánku lodi, který visí na zdi - architekti dobře věděli proč instalovat mapu na kaţdém kroku, to se jim zase musí nechat. Očima sleduji gigantický papír, na kterém je detailní rozpis místností celé lodi. Uf, není to sice tak daleko jak do hangáru, ale pěkná dálka to určitě je. Doufám ţe nepřijdu pozdě...nakonec se radši rozeběhnu, projistotu. Během necelých pěti minut tu zpropadenou sekci konečně najdu, plánek nelhal...naštěstí. Zvednu pravou ruku a zasalutuji, protoţe vidím v místnosti vyšší důstojníky. Od pohledu asi polovina vojáku jiţ byla připravená v řadě. (Četl jsem si seznam posádky, tak vím kolik marináků na lodi zhruba máme.) Podívám se do očí na našeho velitele - podle hodnosti na uniformě se kapitán dost dobře pozná. Znova zasalutuji, abych ho neurazil...zrovna se na mě totiţ upřeně podíval. Celou dobu stojím jak solný sloup spolu se zbytkem čekajících vojáků na poslední opozdilce. Kapitán je jiţ nervozní, ale čeká dál...po chvíli přiletí poslední marín s výmluvou ţe nenašel cestu - docela ho chápu, ale měl tedy vykročit trochu dřív a né jako pako naposlední chvíli. Přemýšlim o tom co asi do téhle doby dělal, ale z mého přemýšlení všechny vytrhne kapitán. Celá místnost ho poslouchá jak jedno velké ucho a v tom nás všechny šokuje...hned zezačátku myslící úkol? Na tyhle věci nejsem ţádný expert, trochu zaraţen si vezmu PADD z místa, odkud si všichni PADDy brali předem připraven na napsání svého projektu. Ihned poté se přesunu se do rohu místnosti, aby mě nikdo nerušil. Jak začít...v hlavě mi koluje krev a mozkové závity pracují na plné obrátky, nakonec se rozhodnu a začnu psát... Jelikoţ se jedná o známou lod - konkrétně naší. mohli bysme vyuţít toho, ţe nás bezpečnostní tými znají a nějak se toho zajímavě zhostit. Plán je takový... vVybereme jednoho- nebo dva maríny, kteří budou hrát hlavní roli. Zcela neozbrojeni vběhnou do zbrojnice a začnou řvát něco ve smyslu, ţe v té a té kajutě se zranil jeden člen posádky a ţe na něj zaútočil jeden pomatený host... tím odvedou pozornost a členové bezpečnostního týmu poběţí za dvěma či jedním marinákem. Dovedou je do mé (nebo nějaké) kajuty, kde bude připraven jeden marín, který bude předstírat bezvědomí (Dotyčný bude mít plynovou masku a v ruce bude drţet nějaký uspávací plyn, který nepozorovaně ukradne na ošetřovně). Bezpečáci k němu zřejmě přistoupí a v momentě kdy všichni přijdou do místnosti, "simulant" odjistí plyn a vypustí ho do prostoru. Milí zachránci budou spinkat...(ti dva marýni budou venku a ten s plynovou maskou bezpečáky sváţe a opustí místnost, kterou zamkne na svůj autorizační kod.) Mezitím 20 marináku vejde do zbrojovny, budou se samozřejmě cestou skrývat, ale měli by celou akci stihnout do 5 minut, protoţe pak přicházejí hlídky. Vzít ze zbrojnice pár zbraní...granáty, apd. Taky bych zhotovil speciální "billlboard" s nápisem..."Neztratilo se tady nic, nadporučíku Sovik?" Poté se rychle vytratit se zbraněmi do nejbliţší kajuty, nejlépe někoho z marínu, z důvodu přítomnosti nějaké osoby. Ostatní vojáky bych zapojil do celé akce, aby odváděli pozornost a nějak nenápadně odváděli lidi z prostoru mezi skladištěm a zbrojovnou...například z důvodu kontaminace prostoru. Dopíšu poslední slovo, zakroutím hlavou..něco ve smyslu jako: "Co jsem to vymyslel za pitomost?", zvednu se a kráčím směrem ke kapitánovi. Jsem jeden z prvních, takţe v té práci to je hodně vidět... Mám chvilku takový pocit a nutkání zmáčknout znovu tlačítko DELETE, ale nakonec se přemůţu a podám PADD kapitánovi spolu s uloţenou prací. Beze slova si ho předáme z ruky do ruky, zasalutuji a za pár okamţiků salutuji znovu, protoţe rychle padám z tohodle prokletého místa znovu do své kajuty. Mám rád bitevní pole a ne nějaké psaní, jako pro nějaké studenty. Během cesty "domů", (takhle uţ budu odteď nazývat svojí kajutu) jsem přemýšlel o svojí práci a reakci kapitána...určitě mě zabije, jen nevím jak...

Název: odloţený odlet Autor: Tolbin Jaxom Lokace: strojovna, kajuta Tolbina Jaxoma Hvězdné datum 59077.9 Lodní mistr Jaxom právě vyšel z ošetřovny, kam šel původně prohlédnout konzoly, ale vyvinulo se to tam trochu jinak neţ čekal. Doktorka po něm chce výzdobu ošetřovny, aby se tam pacienti cítili dobře. Nejsou snad od morálky a psychiky poradci? Jeho předchozí hostitel slouţil jako poradce na hvězdné lodi, takţe do toho dobře viděl. No bude se s tím muset poprat. Ještě ţe jeden z jeho hostitelů byl umělec, teď se mu to bude hodit. Zamyšleně vešel do strojovny a pustil se do své obvyklé činnosti. Po chvíli vešel do strojovny šéfinţenýr. Tolbinovi bylo divné, ţe se nikdo nechystá k odletu, ačkoli do něj zbývala necelá hodina. Třeba byl odloţen. Zeptal se tedy svého nadřízeného. „Pane, odlet bude podle plánu nebo byl odloţen? Já jen, ţe nikdo nedělá potřebné přípravy.“ „Odlet byl odloţen, loďmistře. Původní termín byl moc uspěchaný a nestihly se dokončit všechny potřebné přípravy, především nalodit potřebné zásoby.“ „Rozumím. Na kdy byl tedy naplánován odlet?“ „Odletíme pravděpodobně za týden, konečné rozhodnutí je ale na kapitánovi.“ „Samozřejmě. Děkuji pane, jen jsem byl trochu zmatený…“ „V pořádku loďmistře.“ Po nějaké době Tolbin ve strojovně osaměl. Došel k replikátoru a poručil si raktajino. Došel s kávou ke konzole, poloţil ji na ni a začal se opět věnovat své práci. „Počítači, čas.“ =Patnáct hodin, dvacet pět minut= „Hm, času dost.“ Tolbin potřeboval dokončit svá měření, neţ půjde připravovat tu výzdobu. Kvůli tomu incidentu nestihl na ošetřovně dodělat to, co chtěl, bude si muset vzít své nářadí zase s sebou. Obcházel různé konzoly ve strojovně a prováděl různé diagnostické testy. ‘Snad to půjde. Tyhle systémy jsou trochu jiné neţ ty modelové, co byly na škole. Ty odpovídaly spíš lodím třídy Galaxy. Snad to kapitán schválí, přece jen to ještě nikdo nezkoušel…‘ přemítal. „Počítači, dej mi vědět v 19 hodin“ =potvrzeno, časové upozornění nastaveno= Tolbin se zabral do práce, ani nevnímal občasný provoz ve strojovně, viděl jen svou práci… Najednou se ozvalo =Je devatenáct hodin= „Dík“ ‘Budu muset jí připravit ty ozdoby, zejtra na to nebude čas…‘

Tolbin se odebral do své kajuty a strávil několik hodin u replikátoru replikováním různých slavných obrazů, sošek a podobně. Pak si nechal vyrobit zmenšeninu ošetřovny a přemýšlel, jak to rozmístit a co jak upravit. Stejně to ještě bude muset s tou doktorkou probrat. „Počítači, kdy má nejbliţší sluţbu doktorka Monota?“ =doktorka Monota není na seznamu členů posádky= ‘Sakra jak ona se jmenovala…‘ „Počítači, vyjmenuj lékaře na seznamu posádky USS Scorpion, kteří jsou jiţ ve sluţbě.“ =Poručík James McKenely, praporčík Apoc Alipsa, praporčice Juanita Montoya= „Kdy má nejbliţší sluţbu posledně jmenovaná?“ =Praporčice Juanita Montoya má nejbližší službu zítra od dvaceti dvou hodin do nula pěti hodin= „Počítači, nastav upozornění na zítra, dvacet jedna hodin, čtyřicet pět minut.“ =Potvrzeno, časové upozornění nastaveno= „Fajn, a teď si jdu lehnout.“ Název: Serving & Assess Autor: Thomas A. Chadwick Lokace: Zasedačka NP Kapitán převzal poslední PADD s úkoly, který jen tak zbězně ho shlédl, aby si cosi potvrdil. "Dobrá, dámy a pánové, podívám a zhodnotím je,".řekl a přikývl nadporučíkovi. "Máte volno do té doby, neţ to vše projdu a ohodnotím. Poté si vás znovu sem svolám, takţe buďte na příjmu. Rozchod," přikázal a sám vyšel ze zasedačky mezi prvními. Zdálo se, ţe velící bude zajímavý chlap. Kdyţ začal chrlit svoje moudra hned ode dveří, nezbylo neţ doufat, ţe je to typ velícího, s kterým se dá vyjít alespoň v akci. Nicméně kdyţ se hned při druhém nádechu stihl pasovat na Boha, dost lidí v zasedačce to náramně pobavilo. Bohuţel se někteří o tento svůj dojem podělili se svýcm přísedícím. První zkouţku vševědoucvnosti splnil bůh Chadwick na výbornou. Jeho všemohoucnost si uţ pak nedovolili testovat a tak uţ jen mlčeli. Boţí hněv se průběţně stačil obrátit průběţně na další osoby, nejenom na nadporučíka, ale přesněji řečeno i na serţanta a na jiţ od pohledu hyperaktivního poručíka, který vyuţil příleţitosti, aby se blýsknul svými vyznamenáními. ...no kdoví, jak tohle bude pokračovat, snad z nás nebude tak špatnej tým... Název: První krok Autor: James McKenely Lokace: Uss Scoprion Modré světlo začalo ustupovat, aţ zmizelo úplně.James koukal okolo sebe, nacházel se v transportní místnosti.Usmál se na muţe, obsluhujcí transportér a vyrazil.Nevěděl kolik mu zbývá času, naštěstí věděl kde se nachází můstek, 100%, no přibliţně ví, spíš mlhavě, vlastně vůbec.Věděl jen ţe bude ve předku lodi. James se zaškrábal na hlavě, musí se asi někoho zeptat.Naštěstí nemusel, záchrana přišla v podání zabudovaného lodního počítače, během pár sekund zjistil kde je a o něco málo víc kde je můstek. ***

O několik minut později *** Setkání s prvním důstojníkem trvalo o trošku déle, neţ kdyby tam byl někdo jiný, s FO se znali, slouţili na stejné lodi.Prohodili pár vět typu-Jak ses měl atd, nemohli si moc popovídat, protoţe byli na můstku, ale James doufal, ţe se setkají třeba někde v baru. Z hodnosti komandéra ho trochu mrazilo, protoţe je něco jiného být praporčík a povídat si s poručíkem, neţ poručík s komandérem.Nechal tyto myšlekny být a rychle zamířil na ošetřovnu. Tam ho čekalo nemilé překvapení, ještě ve dveřích spozoroval jstou osobu, otočenou jemu zády.Neváhal ani sekundu, otočil se a rychle zamířil pryč od ošetřovny.Měl rád kdyţ vstoupí na ošetřovnu poprvé, bude tam sám.Šel ke své kajutě.Cestou potkal svého člověka.Modré označení, praporčík, muţ.Ideální člověk.Zastavil ho a oslovil: "Mohl byste pro mě něco udělat ?" Praporčík zaváhal, oči mu sjeli na ramena, hledal hodnost. "Samozdřejmě pane" s těmito slovy zasalutoval. "Nechte těch familiérností a přineste mi do kajuty rozvrh ....ehm.....jak se tomu řiká.....hlídek na ošetřovně no...." zakoktal se James, ale necítil se trapně. "Jistě pane" a uţ se mladý praporčík chtěl rozběhnout kamsi. "Počkejte, jmenuju se James McKenely, bez jména byste těţko našel kajutu" zarazil ho James. "Ano pane" a praporčík odběhl. *** O dvě hodiny později *** James se válel ve své kajutě, v pohodlném oblečení.Sluţbu měl aţ večer, přesněji v 11:2612:48.Nechápal proč to musí být na minuty, ale přijde tam v čas.Bude se snaţit vyhnout se té osobě.Chtělo se mu spát, tak se rozhodl, ţe půjde do baru, tam si dá kafe a potom půjde sem, vybalit si.Moc se mu teda nechtělo. Nakonec vyhrál bar, takţe se opět převlékl a vyšel z kajuty.Zamířil-směr bar. V baru to vřelo, James seděl u výčepu a pil kávu.Přemýšlel co ho zase čeká s touhle lodí.Ať to bude cokoli, tak to bude lepší neţ kdyţ byli v tý jiný galaxii.To byl teda nápad, letět neznámo kam a doufat, ţe tam nikdo nebude.Objednal si panáka.Nevěděl jakýho tam ukázal na zelenou lahev.Barman pozvedl obočí, ale nalil mu.James ho do sebe kopnul. "Voduuu" rychle řekl James. "Jojo, proto se mu taky řiká super cloumák.Pokud se vám netočí svět před očima tak jste dobrej, taky je."podal mu barman sklenku vody.

James se napil.Pálení v krku bylo pryč, avšak vydění dvojtě a jisté pokupování baru nezmizelo. *** O x hodin později *** Začal řvát budít.James jen klepnul rukou a zastavil to hrozné kvílení. "Počítači kolik je hodin ? " "11:20 pozemského času." odpověděl. James se zvednul, ale hlava se mu zamotala, klesnul zpět.Zkusil to znovu.Tentokrát to bylo v pořádku.Vyšel z kajuty a zamířil na ošetřovnu. Byl tam za chvíli a stál před dveřmi.Vstoupil.Nikde nikdo, tedy alespoň to vypadalo, ţe tu nikdo není.Nadechl se a vydechnul.Rychle vstoupil do své pracovny. Teď si vzpomněl.Zapomněl na svůj bílí plášť, který je teď v jeho kajutě. "No snad to přeţiju" řekl si sám pro sebe.Sedl na křeslo a vyťukal něco na jeho počítači.Displej se změnil na odpočítavací čislice.Ještě mu zbývá hodina a 18 minut.Opět na něj začínala padat únava přestoţe spal dlouho.Hodil nohy na stůl a začal přemýšlet o všem moţným.Byl šťastný, ţe je zase na lodi. Název: Nalodění Autor: Alexei Stukov Lokace: SB Nacházím se na Starbase poblíţ planety ve federaci a čekám na nalodění a nahlášení se na lodi. Skrz průzor hledím na nejnovější a krásnou loď třídy Sovereign na které budu slouţit. Poručíku... poučíku Stukove. Zavolá na mě nějaký poddůstojník. Ano, co si přejete? Hloupá otázka co? Asi mě dete zavézt na loď nu dobrá. Začnu se hrnout k poddůstojníkovi a ten jenom s otevřenou pusou čeká aţ přijdu a poté oba běţíme do hangáru. ... Běţný let obyčejnou lodí určenou k dopravě důstojníků na lodě.... Jakmile vyjdu z lodě do hangárů poděkuji obsluze a jdu sviţným krokem na můstek. Cestou jsem se musel několikrát ptát počítače jestli jdu správně načeţ vlezu do supermoderního vejtahu a "letím" si tak na můstek. Pane, Poručík maríny Alexei Stukov se hlásí do sluţby.. Řeknu veliteli lodě jakmile přijdu k jeho křesílku. To je dobře ţe uţ jste tady Poručíku Stukove. Kapitán Thomas A. Chadwick vás čeká ve výcvikové místnosti. Načeţ se slovsy Díky PANE odejdu z můstku do výše zmiňované místnosti.

... Jakmile vejdu do místnosti první osoby které si všimnu je starý známý Cross, nyní můj nadřízený. Všimně si mě a oba se usmějeme. Přijdu tedy ke kapitánovi. Kapitáne, Poručík Stukov se hlásí do sluţby. Kapitán mi popřál mnoho štěstí a spokojenost s tím ţe jsem také na lodi a ihned mi dal PADD s úkolem který mi dal pro zkoušku zkušeností a taktiky. Název: Rozkaz zněl jasně Autor: Alexei Stukov Lokace: USS Scorpion Nacházím se v jedné zapadlé místnosti na lodi s úkolem vymyslet přepad zbrojnice na naší lodi. Prohlíţím zadání úkolu na PADDu: ROZKAZ ZNĚL JASNĚ, OBSADIT ZBROJNICI. Úkol: Obsadit zbrojnici Situace: Nacházíte se na 16té palubě na lodi třídy Sovereign ve skladišti a úkolem je dostat se do zbrojnice v 6té palubě. Nepřítel: Bezpečnost Spojenci: Mariňáci Další osoby: ROZKAZ ZNĚL JASNĚ, OBSADIT ZBROJNICI. Úkol: Obsadit zbrojnici Situace: Nacházíte se na 16té palubě na lodi třídy Sovereign ve skladišti a úkolem je dostat se do zbrojnice v 6té palubě. Nepřítel: Bezpečnost Spojenci: Mariňáci Další osoby: civilisté, velící důstojníci a posádka všech sekcí. Provedení: Rozdělím týmy do několika druţstev. Menší část půjde po chodbách a zbytek vyuţije průlezů. Jako první úkol musíme vyřadit obsluhu komunikačních a kamerových systémů. Naštěstí to máme po cestě. To udělá první tým v jehoţ čele budu já a druhý tým povede osoba s druhou nejvyšší hosností. (počítám s tím ţe nejvyšší budu já) Druhá skupina půjde průlezy nepozorovaně aţ nad zbrojnici. První skupina se taktéţ nepozorovaně dostane do centra komunikačních a kamerových systémů. Pokud cestou 1. skupina potká nějakého nepřítele tak ho zneškodní tou nejtiţší metodou, Zabití není nutné, ale pokud to bude nezbytné tak mrtvolu ukryjí s dalšími

zneškodněnými protivníky na skryté místo kde nebudou dělat problémy a ještě je raději imobilizují. Jakmile tímto způsobem 1. skupina zaujme pozice v kontrolní místnosti dá smluvený signál druhé skupině, která bude jiţ na svých pozicích poblíţ zbrojnice. Po zabrání kontrolní místnosti 2. skupina zneškodní stráţné u zbrojnice a pár členů se převklékne do uniforem stráţných a budou předstírat ţe hlídají jiţ zmiňovanou zbrojnici. To samé udělá i 1. skupina ale v komunikačním místnosti. Zbytek z 2. skupiny zabere zbrojnici jako takovou. Konec mise. Překontroluji PADD se svým výtvorem. Vstanu ze ţidle a jdu vrátit PADD kapitánovi. Tak tady je ten úkol. Název: ...Closed Trial... Autor: Thomas A. Chadwick Lokace: Zasedačka NP Zasedačka vřela očekáváním. To, ţe si je teď nechal kapitán svolat, bylo přinejmenším…zvláštní. Nezvyklé. Vlastně, kaţdý z nich tam i očekával, s čím kapitán přijde. Všichni mimo poručíka Stukova. Dveře se otevřely a kapitán vešel. V tváři měl cosi jako nevěřícnost. Nevěřícnost, pod kterou bublal vztek a zklamání. Došel k pultíku a otočil se na své muţe. PADD, jenţ měl v ruce, na něj poloţil a zhluboka se nadechl. „Prošel jsem vaše taktické plány, pánové a dámy. Jak bych to hodnotil? Hůř neţ beznadějně. Vlastně těţko uvěřit v takovou beznaděj. Vy se nazýváte mariňáky? Kaţdý průměrný sedmnáctiletý kluk z kolonií by vaše plány rozmetal jak vítr listí,“ řekl bodavým hlasem, při kterém ani nemusel řvát, aby kaţdý v té místnosti pocítil to zklamání, jaké cítil sám kapitán Chadwick. „Z veškerou úctou, to není fér,“ ozval se poručík Will. „Ano, pane, to byl teprve náš první den,“ přisadil serţant Eierhow. „Ano, váš první….a jistě ne poslední, to si myslíte, ţe? Ale já vám něco řeknu. Ten, kdo vám dá znovu pušku do ruky, bude šílenec. Já nejsem šílenec. Záleţí mi na ţivotě kaţdého jednoho z vás. Já nehodlám vaše těla balit do vlajek a potřásat si s ručkami vašich matek. Do dovolání jste všichni staţeni z pohotovostních oddílů. Dnes vám odpadá vaše osobní volno. Holopaluba dvě, ve tři hodiny odpoledne. Rozchod.“ Thomas přecházel ode stěny ke štěně přes svou palubu a přemýšlel nad svými „kluky“. Byla to beznaděj. Ještě horší, neţ jací byli branci během dominionských válek. Zhluboka dýchal a snaţil se nabrat dostatek klidu na to, aby mohl konstruktivně myslet. Zastavil se a přešel ke stolku, kde měl konvici s pitím. Otevřel jí, přičichl a rozmýšlel se, zda-li to je ještě k pití. Uslyšel za sebou kroky. A cynicky přidušený smích. Thomas v něm poznal podporučíka Bondarevskiho. „Co to děláš, TA? Nemůţete odvolat z pohotovostního stavu odvolat devadesát procent svých lidí hned první den,“ začal. „Právě jsem to udělal,“ odpověděl mu TA a usoudil, ţe to k pití je. Proto si nalil skleničku a s tou se otočil vstříc podporučíkovi. „Podívej se. Mám dvě stě mariňáků v papírech a dvaatřicet v rozpisu. Jen tolik. Pokud budete okamţitě potřeba, jsme bezmocní, ne dokud neodvoláš ten tvůj rozkaz. Nemůţeme ani udrţet hlídky zde na lodi. Chraň Bůh, aby přišel rozkaz k vašemu okamţitému nasazení…“

„Boţe chraň,“ potvrdil mu kapitán. „Zkus s tím prostě prozatím vyjít.“ „S dvaatřiceti mariňáky nevykouzlím armádu. A proto tu jste! Aby jste byly armáda!“ „Tak začni čarovat, protoţe já svůj rozkaz nezměním. Důvody proč jsem napsal v hlášení, moţná by sis ho měl znovu pročíst,“ ukončil Thomas diskusi a otočil se k odchodu. Kdyţ uţ byl skoro u dveří, podporučík se na něj otočil, aby řekl své poslední slovo. „Kapitáne Chadwicku, to není prosba.“ Thomas se na něj otočil a vrátil se, aby mu mohl čelit znovu tváří v tvář. „Podporučíku Bondarevski, to já jsem velitel pozemních jednotek, pane. Moje práce je velmi váţná, pane. Nikdy, opakuji – nikdy, nepropustím do pohotovostní sluţby někoho, kdo není připraven.“ „Takţe o to tu jde? O to co se dělo v M104? To nejsou oni…to je Thelonius.“ Thomas se přiblíţil tak, ţe jeho tvář dělilo od té podporučíkovo jen několik centimetrů. Jeho hlas byl plný hněvu. „Opatrně.“ „Odstup,“ odpověděl stejným hlasem podporučík. Thomas ještě chvíli hleděl do podporučíkovo očí načeţ se otočil a odešel. „Jestli VuK říká, ţe nejsou připraveni, tak nejsou připraveni,“ komentoval komandér Jackson podporučíkovo stíţnost. „Nedal jim ani šanci. Odvolal je hned po prvním dnu.“ „Je jedním z nejlepších mariňáků, kterého tu máme. Stačí jedno cvičení, abys poznal, jestli se k tomu někdo hodí nebo ne. Má ten dar.“ „O to se nehádám, pane. Jen si myslím, ţe jeho osobní pocity mu nedovolují objektivní pohled.“ „Prosím, sedněte si, podporučíku,“ řekl na to komandér a nabídl podporučíkovi ţidli. „Jaké pocity?“ „Jde o jeho chráněnce, Thelonia. Zemřel při bitvě nad Eltharionem v M104.“ „Mluvili jsme o té bitvě.“ „Opravdu?“ „Mluvili jsme o mnoha věcech. Kdyţ jsem byl poţádán, aby byl velitelem, věděl jsem, ţe to uvolní jistý tlak. On o tom ví. Je profesionál, on si poradí.“ „Okej,“ připustil Jason a zvedl se ze ţidle. „Jen jsem chtěl říct, ţe by jste si o tom měl s ním promluvit, pane. V galaxii M104 se stalo hodně věcí. Pravda, neusmíval by jste se tak, kdyby jste tam byl.“ „Promluvím s ním.“ „Děkuji,“ řekl podporučík a uţ byl skoro na odchodu, kdyţ se ještě otočil, aby něco dodal. „Osobně…myslím si, ţe chce vykoupit vinu. Za to co tam v galaxii M104 udělal. Asi proto je na ně tak ostrý.“ „Vinu? Proč? Co udělal v misi Theta?“ Podporučík se zatvářil překvapeně. „Myslel jsem, ţe jste říkal…“ „Co udělal?“ „To bych neměl říkat já, pane. Uţ tak jsem řekl více neţ hodně. Musíte se ho zeptat sám, pane. Je mi líto,“ utnul to Jason a otočil se k odchodu. „Podporučíku…“ „Ne, komandére, na to se musíte zeptat jeho osobně,“ řekl Jason, neţ prošel dveřmi ven… Thomas hleděl na ve skříňce umístěnou fotku své jednotky ještě z dob, kdy všichni…byli s ním. Neţádám tě o nějaké speciální zacházení, ne tebe. Prostě pokud na to nemám, řekni to. Ne, Thelo, klidně leť na Eltharion. Je to jiţ bezpečná zóna. Díky Luco. Pozor, zpráva pro kapitána Chadwicka: Prosím, ohlaste se v kajutě FO. Thomas se ustrašeněn otočil ze svého zamyšlení a poté přikývl. Zavřel skříňku a otočil se, aby

vykonal rozkaz. Komandér hleděl ze svého výhledu ven, kdyţ se ozval zvonek. „Ano, vstupte,“ odpověděl a přešel za svůj stůl. Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil kapitán Chadwick. Komandér na něj pohlédl a spustil to, co mu chtěl říci. „VSO tu byl před chvílí.“ „Věděl jsem to,“ odpověděl mu na to Thomas. „Byl tu kvůli těm vojákům ,které jsi odvolal z činné sluţby.“ „Musí cvičit a stát se vojáky, jak jsem jiţ říkal,“ ohradil se kapitán. Komandér pohlédl na svůj stůl, kde měl PADD s kapitánovo zprávou. „Myslí si, ţe vaše osobní pocity vám nedovolují objektivní pohled, kapitáne.“ Thomas se zamyslel a chvíli nechal působit ticho. „Opravdu?“ „Vaše pocity ohledně někoho jménem Thelonius.“ „O to tady nejde.“ „Dobře…“ potvrdil komandér a shlédl kapitána, jako by na něm hledal jakékoliv známky toho, ţe lţe. „VSO mi řekl však něco jiného.“ Komandér obešel svůj stůl, aby mohl kapitánovi pohlédnout přímo do očí. „Na něco bych se vás chtěl zeptat přímo,“ začal a zahleděl se na kapitána, ten si zkousával ret. Jistě věděl, o čem tu komandér mluví. „Řekl, ţe se můţete cítit vinný za něco, co jste udělal v galaxii M104. Co jste tam udělal?“ „To nevím, musíte se zeptat podporučíka.“ „Ptám se vás.“ „Já…“ kapitán uhnul pohledem a pohlédl do země. Poté svůj zrak opět obrátil tak, aby hleděl komandérovi přímo od očí. „Opravdu nevím, o čem to mluvil.“ „Neţertujte se mnou, kapitáne. To si od vás nezaslouţím.“ Kapitán se nadechl, jako by chtěl něco říci, poté vydechl a znovu se nadechl. Pohlédl znovu na komandéra. „Já…vedl jsem eldarské jednotky proti Federační základně na planetě Eltharion. Já vím ţe jsem za to nemohl, ţe jsem byl tak naprogramovaný…ale kdybych to neudělal, mí přátelé mohli ţít a dnes by tu moţná byli s námi. A kdyţ uţ světolodě byly na orbitě…eldarští válečníci neušetřili nikoho na povrchu. Měl jsem prozřít jiţ kdyţ začala ofenzíva. Měl jsem Eldary zradit dříve, neţ kdyţ ohroţovali Exculibur, který přiletěl posádce na Eltharionu na pomoc. Ale já to neudělal a mí přátelé umírali, aby to zlo zastavili. Vychází mi z toho, ţe kdybych byl já lépe připraven, mohl jsem se postavit našemu nepříteli dřív a on nemusel zabít člověka, kterého jsem měl rád víc neţ cokoliv ve svém ţivotě,“ Thomas sklopil oči a hleděl do země. „To já můţu za smrt všech těch lidí na té planetě,“ dodal a pohlédl zpět na komandéra. Jeho pohled, plný pokory a uvědomění si vlastních chyb a vlastní viny, čekal na rozsudek jeho činů. Komandér se procházel po palubě společně s konzulem Tarkinem a bavili se o vězni, kterého nechal konzul tranferovat na palubu Scorpionu. „Dle jeho sloţky je to výborný voják. Ale nevím proč nemám přístup k některým informacím, které se týkají toho, jaké akce v misi Theta prováděl.“ „Komandére, není radno hledat pravdu o tom co se tam dělo. Bojoval proti hrůznějšímu nepříteli, neţ jakého jsme měli tu čest potkat. Eldaři, jak se nazývali, byly o mnoho pokročilejší a starší rasa, neţ my a on jim muset čelit měsíce. Jejich zbraní nebyli jen jejich technologie, ale i jejich slova, filozofie a jejich lţi o lepším světě, který existoval prý tehdy, kdyţ oni vládli galaxii M104.“ „Já vím, četl jsem vaší zprávu o Eldarech.“ „To co se tam psalo nebylo ani zlomek toho, kým eldaři jsou a proti komu jsme tam museli čelit. Čemu poručík Chadwick musel čelit.“ „Takţe se to týká jeho?“ „Bojoval hodně dlouho. Zvládl se postavit tomu, a nakonec vyhrál. Ale to není důleţité.

Nechtěl jsem…“ „Bojoval pod jejich praporem, ţe? Uvěřil tomu, jejich lţím a intrikám.“ Konzul ač nerad, musel přikývnout. „On Federaci nezradil, komandére.“ „Udělal jsi to proto, ţe kdesi v hlouby tebe samotnému si věřil, ţe jsou vyvolení vládnout, ţe? A oni zabili tvé přátele.“ Chadwick uhnul pohledem a do očí mu vstoupily slzy. Komandér na něj hleděl se stejnou přísností, kterou na něj hleděl po celou dobu rozhovoru. „Bylo to veliká chyba,“ snaţil se to obhájit Chadwick a jiţ se ani nepokoušel zadrţet slzy smutku nad svými chybami i nad smrtí svých přátel. „Protoţe já…“ Chadwickovi selhal hlas. „…protoţe oni byli tak vznosní a archaičtí. Hodni toho, aby o nich psala historie. Nechtěl jsem, aby mí přátelé umírali, aby umíral kdokoliv z naší expedice..ale..nedokázal jsem si připustit to, ţe pod tou slupkou dobra, v jaké jsou je viděl já…ţe pod ní bylo jen zkorumpované zlo.“ Komandér neprojevil na své masce jakékoliv pocity. „Vrátíš všechny mariňáky do pohotovostního stavu.“ „Udělám to, ale chtěl bych, aby jste věděl…“ „Dělej to, co máš,“ odpověděl chladně komandér. Chadwick jiţ potlačil slzy a nyní opět hrdě hleděl do komandérovo očí. „Ano, pane.“ „A odejdi odsud, dokud ještě můţeš.“ Název: Alkohol je prevít... Autor: Bhaelin sh´Thaar Lokace: USS Scorpion - Bar/Ošetřovna Dveře se před ním se zasyčením otevřely a Bhaelin vstoupil do baru. Namířil si to rázným krokem k pultu, kdyţ tu ho upoutala postava sedící v jednom tmavším rohu. James sebou trhnul, protoţe byla skoro půlnoc a najednou se sem vřítil dvoumetrový dlouhán.Osvětlení bylo mizerný, takţe nemohl rozpoznat kdo to je.Málem na ošetřovně usnul, proto si dal kafe, raději nechat ošetřovnu několik minut ladem neţ aby tam prospal cenou noc a potom ho někdo budil.Bylo by mu trapně. "Jamesi, jsi to ty?" Vykřikl Bhaelin a hrnul se k němu. Jamese McKenelyho znal velmi dobře, protoţe s ním procházel uţ od Akademie stejnými nástrahami a úskalími sluţby. Ovšem poté, co po návratu z M104 odešel z Flotily, uţ Jamese neviděl. Aţ teď... James byl velice překvapen. Nevěděl, ţe tu bude jeho starý známý Bhaelin. "Ahoj Bhaeline, jak se máš ?" pozdravil ho James.Uţ měl dopito a nechtěl, aby ošetřovna zůstala prázdná a tak se zeptal: "Byl jsi uţ na preventivní prohlídce ?" James si byl jistý ţe ne. "Ehm..."

Bhaelin trochu znejistěl a poškrábal se na hlavě. "Víš, právě jsem se nalodil...a ještě jsem neměl čas..." Bhaelin byl vyvedený z míry víc neţ obvykle (pokud ho uţ tedy něco z míry dokázalo vyvést). Hlavně proto, ţe takovou Jamesovu reakci při prvním setkání po několika měsících nečekal. Cítil se teď trochu trapně. "V pořádku.Pojď já tě vyšetřím.Stejně mám sluţbu, tak je to jedno.Jsem rád ţe jsme vypadli z tý galaxie, tahle mi připadá stokrát bezpečnější" James se zvedl a šel s Bhaelinem k východu. Bhaelin postupně následoval svého přítele na místo, které z duše nesnášel. Má to alespoň jednu výhodu, říkal si - aspoň si nesedne k baru a nestihne se opít. Trochu ho překvapila Jamesova slova o tom, ţe si doma v Mléčné dráze připadá bezpečnější. Jemu teda nepřišla bezpečná ani trochu, ovšem pak si uvědomil, ţe James se asi pohyboval v trochu jiném prostředí neţ on. A taky bylo aspoň jasné, co můţe člověk od svého protivníka tady čekat. To v M104 ne a mnohokrát se o tom krutě přesvědčili... Napadlo ho, ţe by měl s Jamesem nějak navázat řeč, jenţe ať přemýšlel jak přemýšlel, ţádné téma ho nenapadalo. James s Bhaelinem došli aţ na ošetřovnu.Rozhovor váznul, proto se zanasnaţil James na něco se zeptat, aby se Bhaelin rozpovídal: "Koukám, ţe jsi poručík, blahopřeju, ehmmm....co děláš kdyţ nejsi zrovna na ošetřovně ?" "Vrátil jsem se na staré místo u Bezpečnosti." Odvětil Bhaelin. "Ta Taktika bylo moc papírování a málo akce." Zazubil se. O své nedávné minulosti se radši moc nezmiňoval. James jen pokýval hlavou a popadl lékařský trikordér. "Hmmm vypadá to, ţe jsi zdráv aţ na.....ty jsi pil, jsou tu slabý stopy po alkoholu." Kdyby byl Bhaelin člověk, tak by zrudl. Pak se ale ovládl a jen krátce a pokud moţno klidně se zeptal. "No a?" V duchu se připravoval na to, jak ho začne James obviňovat ze špatné ţivotosprávy a bude mu dávat rady, jak se chovat. Nebo ţe se dokonce začne šťourat v jeho minulosti... "Hmmmm, proč ses opil ? Vypadáš nějak divně stalo se něco ?" Nic co bys musel vědět. Pomyslel si Bhaelin.

"Ale...taková hloupost...byl trochu dlouhej večer a vůbec..." Přál by si, aby u tohohle rozhovoru nebyl. James totiţ nebyl včerejší a byl obvykle schopen odhalit, kdyţ mu Bhaelin něco tajil. "Hele ty mi něco zatajuješ ?" zeptal se James.Byl nesmírně zvědavý co se stalo. A je to tady... Jak z toho ven? Horečně přemýšlel. "Tak tedy." Odkašlal si. "Pravda je taková, ţe jsem neţil v právě v té nejlepší společnosti...Nechci o tom mluvit." Dodal rychle, kdyţ viděl, jak si ho James upřeně prohlíţí. "Aha, no....seš zdráv, kromě toho alkoholu" "To bys snad měl vědět ty, ne? Ty jsi doktor." Usmál se Bhaelin, který uţ zase nabyl své ztracené rovnováhy. "Já o ničem nevím." "Jestli chceš, můţu ti na to dát léky, protoţe kocovina není příjemná" říkal James Bhaelinovi, ovšem spíše přemýšlel.Stopy alkoholu byli odeznívající, jak znal Bhaelina určitě si nedal panáka a šel, takţe se to muselo stát před několika dny. "Kde jsi byl neţ ses nalodil ? " Doufal, ţe ho neprokoukne. "Všude moţně." Prohodil bezstarostně Bhaelin. "Dost jsme cestovali." "Jsme ? Ty jsi byl s někým ??" zeptal se James a zdálo se mu , ţe udeřil do černého . Bhaelin se na chvíli zarazil. "No byl." Potvrdil po chvíli. "Je na tom snad něco špatného?" Pronesl nepřátelským tónem. "Nene, jistěţe ne" "No tak." Zamračil se Bhaelin. "A vlastně...proč tě to zajímá? Pil jsem dřív, teď během sluţby uţ pít nebudu, tak nevidím ţádný problém." Doufal přitom, ţe to, co říká, bude pravda. James věděl, ţe tu nějaký problém, který Bhaelin nechce řešit. "Dobře, ale ten alkohol je dosti silný, mohl by mít nějaké následky, kde jsi to vůbec pil, protoţe některý smíchaniny alkoholu můţou dělat neplechu" pokusil se o další bod, na kterém by se chytil. "Chtěl bys vědět, co přesně jsem pil?" Napadlo Bhaelina. "Tak to uţ teda fakt nevím...bylo toho...hodně." "A hlavně kde ? Protoţe některý podniky dělají alkohol načerno, snad ti nemusím vyjmenovat

co by se stalo kdyby jsi se napil něčeho zakázanýho" "Co?" Zeptal se Bhaelin bezelstně. Teď opravdu nechápal, kam tím James míří. Samozřejmě, ţe takový Romulanský leţák byl v inventáři, který se v koloniích jako byla Virgo II běţně točil...dokonce i horší lektvary... Bojí se o teď jeho zdraví nebo kariéru? S napětím tedy čekal na odpověď. " No, ţe do některejch podnicích dal zákazníkovi třeba drogy, samozřejmě mu to neřeknou.Taková upravená droga se můţe vyvolat po několika dnech s různými příznaky.Kombinace drog je spousta a na všechny nejsou protilátky, takţe třeba po příznaku přijde ţe nemůţeš hejbat prstem, nebo rukou.Kde jsi to pil ??" zeptal se James. "To se mi stát nemohlo!" Vyštěkl Bhaelin. "To by jim u ´Travellera´ neprošlo!" Sotva to vyslovil, uvědomil si, ţe se podřekl. Teď uţ nezbývá neţ to uhrát tak, aby tomu James uvěřil... James dělal, ţe si toho nevšímá."Musíme udělat komplexní vyšetření" ´Traveller´....hmmm... "To znamená co?" Zeptal se Bhaelin nejistě. Ani trochu se mu Jamesův tón nelíbil. "Všechno co jsi v ţivotě viděl u doktorů co dělají, potrvá to asi 14 dní, a to 12 hodin denně.Asi tě zbavím sluţby na neurčitě, díky bohu ţe to doktoři můţou." James doufal, ţe tohle Bhaelin chtít nebude. Bhaelin chvíli vypadal, ţe na Jamese a uškrtí ho nebo tak něco. Pak se stáhl do sebe a zaútočil jako zvíře zahnané do kouta. "Co je ti sakra do mé minulosti?! Nic! Nic ti do ní není, tak jí nech bejt! A nech bejt mě! " Rázně se zvedl odstrčil Jamese z cesty a měl se k odchodu. "Nemám jinou moţnost Bhaeline.Kdybych to nechal plavat a něco se ti stalo a dozvěděli se, ţe o tom vím, jdu sedět.Bylo by to zanedbání zdravotní péče.Nic mi do tvé minulosti není, ale musím udělat komplexní vyšetření.Vlastně bych nemusel kdyby...." Jamesovi se nelíbil kam se rozhovor upíná, ale neměl na vybranou, myslel si ţe mu pomůţe kdyţ se to doví. "Kdyby co?!" Bhaelin se nad Jamesem tyčil jako Goliášem nad Davidem a vypadal dost hrozivě. "Kdybych ti řek, ţe jsem se ten poslední rok ţivil jako pašerák?! Ţe jsem po večerech chlastal v zapadlejch barech a spal na tam podlaze?! To jsi chtěl slyšet?! A teď mi řekni, co s tím uděláš?!" James před ním couval a vypadal čím dál tím menší... "Pašerák ??? Proč ?" Jamesovi bylo mizerně.Bhaelin vypadal, ţe kaţdou chvílí na něho

skočí. Jeho představa o příjemném povídání se pomalu rozpadala. Bhaelin zaváhal. "Já...ani nevím." Vypadal najednou překvapeně a zmateně. "Po návratu z M104...a té poslední bitvě...nevěděl...nevěděl jsem, čemu a komu věřit..." S Andoriánem se udála velká změna. Před chvílí byl rozohněný, ţe by byl schopen zabíjet a najednou stál uprostřed místnosti a nevěděl, co dělat nebo co říct... Před očima mu znovu vyvstanuly nepříjemné vzpomínky... James nechtěl říkat, ţe by ho tahle "práce" ani nenapadla. "Pašerákem ? Čeho ?" James nebyl zvědavý, v jeho otázce byla silná trpkost. "Co já vím?" Vyhrkl Bhaelin. "Všeho...Nevybírali jsme si...ale...Ale to uţ je pryč." Opět se mu vracela sebekontrola a klid. "Jsem zpátky a stejný jako dřív." Pokusil se o přátelský výraz, ale jeho přítel ho pozoroval se zjevnou nedůvěrou. "Ví o tom flotila ? " James nechtěl uvěřit, ţe byl z něho pašerák. Bhaelin si vzpoměl na poručíka SFI, který ho kontaktoval...ale to James vědět nemusel. "Neví...a doufám, ţe se to ani nedozví." Pronesl s důrazem. " Ode mě ne, ale jestli se ještě jednou dotkneš alkoholu udělám ti komplexní prohlídku na kterou nezapomeneš." Varoval ho James důrazně. "Jen pokud neuvidím pít taky tebe." Zašklebil se Bhaelin. Setkal se jen s málo lidmi, kteří by opravdu nikdy nepili. "Jenţe já vím kdy přestat Bhaeline, ty očividně ne, kdyţ jsi řikal, ţe jak jsi na lodi, tak uţ jsi nepit.Musel ses dost zřídit kdyţ to nechalo stopu po takovou dobu." Na Jamese to bylo uţ trochu moc, chtěl to ukončit. "Dobrá." Pronesli Bhaelin slavnostně. "Přestávám s nezřízeným pitím...Slibuju." Pozvedl přitom pravou ruku, ale dával si dobrý pozor na to, aby James nezahlédl jeho zkříţené prsty...

Spolupracoval : Lt. James McKenely Název: Setkání Autor: Lokace: Paluba 6

Helen uţ nemohla vydrţet to neustálé postávání a nic nedělání. Od včerejšího cvičení, které bylo spíše takové úvodní, neţ aby mělo jiný smyl; se nic nedělo a její Pegasus musel projít opravou utěsnění kokpitu. Ne, nevěděla, zda jí víc štve to nic nedělání a to ţe nebyly vypsány hlídky; či to, ţe její miláček nemá tu správnou pedikúru pod jejím dohledem. A to nebyl špatný pápad. Helen odloţila sklenku s pitím, které pila, na stolek a zvedla se z lůţka. Protáhla své ztuhlé tělo a převlékla se do letecké kombinézy. Usmála se na sebe do zrcadla a nechala své vlasy se rozpustit na ramena. Zavřela skříňku a vyšla z kajuty. No, co teď? Pousmála se a pak se rozhodla, ţe půjde se podívat na své baby. Vydala se chodbou k výtahům a přemýšlela, zda se dnešní den uděje něco, co by stálo za zmínku.. Thomas se právě vracel z ošetřovny. Nevěděl, co to má za důvod; ale ani hodinu potom, co šel po chodbě z ošetřovny; ţe opět na nikoho nenarazil. Došel tedy zpět k výtahu, stiskl tlačítko a dveře se s tichým zasyčením otevřely. Vstoupil do výtahu a řekl. „Paluba 6.“ Opět na chvíli pocítil mírné trhnutí, ale na to si bude muset zvyknout. Netrvalo to ani deset sekund a uţ se dveře opět otvíraly. Za nimi viděl přicházet Helen. Ano, musel si přiznat, ţe mu připadla půvabná. Ale ne, zavrtěl hlavou a vyšel. Jakmile si byl jist, ţe ho zahlédla, zamával jí a pospíšil si, aby si s ní mohl promluvit. „Ahoj Helen, jak se máš?" počkal na odpověď, ale asi Helen zaskočil, protoţe vypadala, jako by jí vytrhl z hlubokého zamyšlení. Tedy pokračoval."Já jdu zrovínka z ošetřovny a hledám něco čím bych si zlepšil náladu.“ řekl a usmál se. Přitom si Helen poočku prohlédl. „No ne, tobě to v tý kombinéze fakt sluší. Ještě sem tě v ní neviděl.“ Helen jako by najednou došlo, kam tím míří. A docela se jí to zamlouvalo. "Díky, a co, dobrý? Jsi ok?" Thomas se trochu začervenal. "Jo, dobrý, prošel jsem," řekl a domlčel se, co na to Helen. Kdyţ nic, tak zase převzal iniciativu. "Kam jdeš?" Helen tak rozhodila rukama. "Jen tak, procházím se kvůli pleti..." kdyţ viděla, ţe Thomas to nějak nepochopil, dodala. "Chtěla jsem se projít, moţná se podívat na servisní palubu na stíhačky." "Pěkný...tak jo. I kdyţ, nezašla bys radši do baru?" Helen se zamyslala. "Tak jo," odpověděla a usmála se na Thomase. "Jo, ale počkej, musím se taky převlíknout." Kdyţ Thomas vyšel ze své kajuty, Helen tam stále čekala, opřená o zeď a cosi ťukající do svého PADDu, který odkudsi vyhrabala. Moţná se pro něj vrátila do své kajuty, to Thomas nevěděl, ale kdyţ si všimla, ţe uţ je Thomas hotový, přikývla a strčila ho do boční kapsy. "Tak co, jdeme? " řekla, kdyţ k ní Thomas došel Ten přikávl a oba zamířili k výtahu. Název: réveil et examen médical Autor: Lokace: kajuta/ošetřovna Probuzení jako kaţdé jiné. Lodní Mistr Thomas Jack Stormmage zrovna vstával. Nevstával však z postele ale 2 metry od ní ze země. Pomalu se posadil a chtěl se postavit ale v tu ránu se praštil o desku svého stolu. Opět zapomněl stůl přesunout do kouta ke zdi. V tom si Tom vzpomněl na svůj sen. Opět se mu

zdálo, ţe sedí v kabině svého Corsaira a létá mezi braky lodí zničených Dominionem. Tuhle noční můru Tom má od svého prvního letu v Corsairu. Uţ s tím byl i u psychiatra avšak ani ten mu nedokázal pomoct ale určitě to mělo co dělat s jeho bratry...oni postavily s otcem Corsaira. Zatímco vzpomínal na brášky, oblékal se do své uniformy a jen tak aniţ by si to uvědomoval si začal číst vzkazy na PADDu, pořád nějaký oznámení kt. okamţitě mazal. Našel ale i uţ několikáté upozornění od doktora, ţe by se měl co nejdřív hlásit na ošetřovně. Zasunul tedy Padd do kapsy. „Ten den začíná stejně špatně, tak proč bych si nezašel ještě na ošetřovnu aby byl ještě horší.“ řekl si Tom Šel pomalu k turbo výtahu a cestou k němu potkal jen málo lidí. Moţná to bylo tím, ţe bylo docela brzo ráno a nikomu se asi nechtělo moc z postele. Došel ke dveřím a ty se se zasyčením otevřely. Vešel dovnitř a řekl: „Paluba 15“ řekl a pocítil jemné trhnutí. Během několika vteřin se ocitl na palubě 15 avšak tady ještě nebyl a znejistěl. Nazdrař bůh se pustil lidu prázdnou chodbou a po chvíli u jedněch dveří viděl viset cedulku která hlásala : HLAVNÍ LÉKAŘ poručík James McKenely. Neţ ale stačil zaťukat, dveře se sami otevřely. Proti němu vyšel takový mladíček v lékařské uniformě avšak měl frčky poručíka. TJ se postavil do pozoru a zasalutoval. Poručík k němu zvedl hlavu změřil si ho pohledem „Vy musíte Lodní mistr Thomas Jack Stormmage. Já jsem poručík James McKenely. Zrovna jdu sice na kávu ale na vás si čas udělám okamţitě.“ poručík se otočil a vešel opět do ošetřovny. TJ ho následoval ale moc se mu tam nechtělo, protoţe doktory neměl rád, zvláště pak kdyţ to byly takovíhle mladíčci. „Lehněte si támhle na postel a trochu se uvolněte.“ řekl doktor a došel si pro něco ke stolu. Za chviličku se vrátil se skenerem v ruce a začal zjišťovat TJův zdravotní stav. Ještě několik tichých momentů, během kterých si doktor prohlíţel údaje a po chvíli konečně promluvil. „Tak nejdříve k tomu méně závaţnému. Co mi povíte na váš nízký adrenalin??“řekl doktor a lehce se přitom pousmál. „To nic není, pane. Jakmile si sednu ke kormidlu tak mi adrenalin opět vylítne.“řekl Tom a přitom se pěkně zasmál. „No tak dobrá to necháme být ale rád bych věděl kde jste přišel ke dvěma zlomeným ţebrům?“zeptal se poručík a na čele mu vyvstalo několik vrásek. „To jsou moje vzpomínky na akademii, pane. Obě zlomeniny pochází z druhého ročníku kdy sem byl pod velením brigádního generála Alexandra Romanova. Já nechci aby se zahojily s pomocí techniky ale aby tomu byl ponechán normální průběh.“dořekl TJ a cítil, ţe toho chce po svém nadřízeném a lékaři hodně. „V tom případě vás tedy mohu propustit ale rád bych aby jste na sebe dával pozor. Zvlášť v bojových simulátorech se sníţenou úrovní bezpečnostních protokolů“upozornil ho doktor ale Tom věděl, ţe tenhle doktor konečně ví jak svou práci dělat. Zvedl se tedy z postele, opět se postavil do pozoru ale tentokrát mu poručík pouze potřásl rukou a popřál TJovi hezký den. Tom prošel dveřmi a opět byl na liduprázdné chodbě. Rozhodl se tedy ţe si zajde do kajuty a potom se uvidí co bude dál.

Název: Jeden upřímný rozhovor... Autor: Thomas A. Chadwick Lokace: Kajuta TA Chadwicka "Kapitáne?" To slovo bylo horší neţ zásaz atomem. Ne kvůli tomu jak znělo, ne kvůli tomu, dko ho pronesl...ale kvůli tomu kde a kdy ho pronesl. Prokonzul Hans rozhodně neměla co v kajutě velitele pěších vojsk dělat. To, ţe jí kapitán neslyšel, znamenalo, ţe dveřmi asi neprošla...ale jak by se sem dostala? Byla agentem SFI....a to je asi ten důvod.... "Ano, prokonzule?" odpověděl kapitán, aniţ by na sobě nechal znát, jak moc se vyděsil, kdyţ ho prokonzul oslovila. "Vyslanec Tarkin by rád s vámi mluvil," řekla bez jakýchkoliv okolků Hans. "Ok, dostavím se aţ to tu dodělám," odpověděl TA. Hans se zamračila a sklopila displej jeho počítače. "Teď." Thomas se jí usmál a Hans to postřehla okamţik předtím, neţ se to stalo. I ten okamţik stačil aby se pokusila s tím něco udělat. Ale stejně jí to nepomohlo. Thomas chytil její ruku nad zápěstím a jeho tvář se z přívětivé změnila v chladně výhruţnou. Jeho machanická paţe zesílila stisk. "To uţ nikdy nedělejte, prokonzule," řekl bezbarvy, avšak chladně temným hlasem TA. Poté její ruku pustil. Pohled Hansiných očí by mohl zabíjet. "Jen se o to pokuste..." pokračoval. Hans se však otočila a z jeho kajuty odešla. "To bylo skutečně velkolepé, kapitáne." Ozval se hlas vyslance Tarkina. Seděl v otočeném křesle. Jak teatrální. Thomas sebou lehce škubl, ne moc, ale naznačilo to, ţe s další osobou nepočítal. "Jsi skutečně dobrý, ale konzul Hans by tě dostala. Udělal jsi 2 fatální chyby - nepodíval ses pod její plášť a také jsi nereagoval na její gesto. V tomto křesle mohl sedět někdo jiný neţ já. A pro tebe by to bylo daleko horší, Thomasi." Thomas si neušetřil svůj cynismus. "Nezemřel bych poprvé, ale to vy jistě víte. Takţe, co mi chcete?" "Stráţe, můţete jít." Řekl Tarkin tichým zlověstným hlasem. Z rohu místnosti se odpoustaly dvě postavy, na rozloučen se lehce uklonily. Jejich chování svědčilo o elitním výcviku v bezpečnostních sloţkách. Poté se vyslancův pohled opět soustředil jenom na Thomase. "To si myslíš, ţe tě sem nechám převést jen tak? Neriskuji svůj krk jenom kvůli tomu, abys tady začal dělat scény, kapitáne. Vím, ţe jsi dobrý voják, vím, ţe jsi dobrý velitel, ale nepřeháníš to trochu?" "Řekl jsem to komandérovi a řeknu to i vám. Neodpovídají standardům. A já nehodlám skládat vlajky a potřásat rukou s matkami těch namyšlených rádoby-vojáčků," nedal se zlomit Thomas. "A co vám do toho je, velvyslanče?" "Rádoby vojáčků, zajímavé pojmenování. Víš, ţe nadporučík Cross mi dělal osobní stráţ? Ţe

se utkal s velmi nepříjemným druhem a přeţil? Ţe zachránil několik desítek lidí?" Tarkinovi to samozřejmě bylo jedno, ovšem s ohledem na zdejší situaci. Uměl udělat rozruch ve Hvězdné flotile, ale zase přílišný rozruch je moc, navíc takto neřízený rozruch. "nedokázal pochopit ani jednoduchou úlohu s ještě jednoduším zadaním...ale to je jedno. Komadér mi uţ vysvětlil, kde jsou hranice, takţe si to můţete ušetřit. Je to vše, co jste chtěl?" zeptal se Thomas. Tahle konverzace se mu přestávala líbit. "Ale pokud by jste chtěl ještě něco...jsem jedno ucho." Ano, Thomas si nemohl ušetřit svůj cynismus. "To je dobře, ţe jsi jedno ucho." Odfrkl Martel Tarkin, protoţe chtěl jeho pozornost. Přešel k oknu v místnosti. "Vidíš ty hvězdy. Jsou tak krásné, tak smrtelně krásné." Řekl, jakoby zcela zcestně vyslanec. "Nechci ti dávat přednášku, Thomasi. Vím, čím jsi prošel. Vím to a vím to moc dobře. Byl jsem to já, kdo nařídil čtení tvého mozku pomocí čtečky mysli. A jenom díky mě tady teď stojíš. Nechci za to nic. Udělal jsem to pro dobro celé Federace. Tvá ztráta by byla větší zlo, neţ to stávající. Ale uvědom si jedno - tví muţi v tobě sice mají vídět Boha, ale také v tobě musí vidět osobu, o kterou se mohou opřít." Pokýval váţně hlavou Tarkin. Ručním gestem pozval kapitána blíţe k sobě, blíţe k oknu. "Můţu na ně být Ďábel zde, ale v boji jsme jedni bratři," řekl jako by mezi řečí Thomas a prohlédl si ještě jednou místnost. Bylo na něm vidět, ţe nemá rád někoho koho nezná za svými zády. Kdyţ se patřičně přesvědčil, přešel k oknu. "Moţná ti budu zas o trochu více věřit...ale ne moc, aby sis nemyslel," řekl, kdyţ k oknu došel. Lehké usmání byla reakce na Thomasovu oznámení o důvěře. Proč tohle vţdycky někdo řekne. Thomas Johnson, zdejší hlavní vědecký důstojník, mu podobnou větu řekl, kdyţ ho Tarkin nechal decentě neutralizovat. Ano, zachránil mu ţivot a poskytl všemoţné kompenzace, ale stejně... "V boji je málo. V boji se za svého velitele postaví jen ta jednotka, která mu věří. Jednotka, která v něm vidí svého otce - autoritu, rádce, pomocníka, ale také něco víc. Víš, těţko se to popisuje, ale poznal jsem to ve svém bývalém učiteli, velvyslanci Matrixovi. Mohl jsem udělat cokoliv, a to cokoliv mi dal seţrat, ale zároveň jsem věděl, ţe on bude první, kdo se za mou stopou a mou vírou pustí." Tarkin se zlehka nadechl. Thomas sledoval poměrně upřeně hvězdy venku. Vesmír byl klidný, tichý. Kolem zrovna proletěla letka stíhačků ze Scorpiona. Jejich formace se sevřela, aby se záhy v jednom jediném okamţiku rozpustila. "Uvědom si to, kapitáne. Není jenom Bůh, ale také cesta v jeho víru."

"Tak pravíme," řekl Thomas a Tarkin v tom slyšel....ano, něco víc, neţ jen ten jeho zavylí cynismus. Ano, řekl to...uvědoměle. "K tomu se dopracujeme. Cukr a bič, říká se...bič a cukr, říkám já. Někdy se k tomu dopracujeme. A to s tím Bohem...to tam máš agenty nebo se o mě nese taková libozvučná zvěst?" "Ale Thomasi, nebudeme si předstírat, ţe tady je nějaké soukromí. A uţ vůbec ho nehledej v instruktáţní místnosti." Z jeho slov Mat pochopil, ţe si je vědom váţnosti situace. "Víš, jak se jeden Bůh dostal na místa ostatních, třebas antických bohů?" "Mno, jak?" řekl s zájeme Thomas. "Jednoduše - antičtí bohové byli krutí a nemilosrdní, nahradil je však jeden Bůh, jenţ sliboval, ţe se všichni dostanou do nebe podle způsobu svého ţivota. Většina lidí byla chudá a chudý člověk měl tedy k chudobě blíţe. A ţit v chudobě měl kaţdý světec, apoštol a mnoho dalších. Či tak nějak se to pravilo. Chceš, aby v tobě viděli Boha, ale i v tom starověkém Řecku měl Bůh své, dalo by se říci, mluvčí. Nadporučíci, poručíci, serţanti, ti všichni prezentují svého "Boha". Ale co kdyţ ho prezentují ve špatném světle? Máš 200 mariňáků, 200 muţů, za něţ zodpovídáš, kterým budeš velet. Ale není Boha, pokud v něj někdo nevěří, Thomasi. A pokud oni nebudou svého Boha prezentovat dobře, tak věřící v něj nebudou věřit." "Díky," řekl jen Thomas a odvrátil se od výhledu. Martel vycítil Thomasovo rozpoloţení. Poloţil svou ruku na jeho rameno. "Vím, jaké to je ztratit své blízké. Vím, jaké to je domněle selhat. Ale ty nejsi Bůh. Ano, můţeš si na něj hrát, ale nejsi v ţádném případě Bůh. Jenom on nedělá chyby. Jenom on je podle teologie dokonalý, neomylný apod. Víš, Thomasi, moţná je na čase si připustit, ţe strategie a taktika se nemusí slučovat. Kdyţ jsem nechal odpalit dvě hvězdy, věděl jsem, co to znamená. Zničit eldarské síly byl strategický cíl, ovšem taktika k dosaţení tohoto cíle byla zcela nekonveční, ale nutná." Vyslanec dal ruku z Thomasova ramene a šel se posadit do křesla. Na stolku si nabídl občerstvení. Bylo docela chutné. Nevěděl, ţe kapitán maríny dokáţe ocenit takto chutné jídlo, takto chutné ovoce. "A ty nyní taky stojíš před strategickým cílem - nenechat své muţe zemřít - ale pro ten strategický cíl nevidíš taktiku, Thomasi. Nejdříve musíš umět ten cíl prosadit, neţ ho začneš realizovat." Thomas se ještě otočil na Tarkina, ale pak, bez jediného slova, odešel Tarkin zůstal v místnosti kapitána Chadwicka sám. V klidu pojídal to dobré ovoce, co se před ním nabízelo. "Chutná?" Ozval se za jeho zády hlas jeho pobočnice, konzula Hans. Tarkin jenom příkývl.

"Vskutku, velmi dobré. Opatře mi ho také." "Jistě. Jak si přejete. Můţeme jít?" "Ano, můţeme jít. Myslím, ţe naše účely jsme tím splnili, konzule. Nebo máte jiný názor?" "Ne, Vaše Excelence. Kapitán jistě nyní nad tím bude bloumat, coţ mu zabere jistý čas. Ale ta Vaše upřímná řeč. Chvílemi jsem myslela, ţe si padnete kolem krku a budete brečet." "Bez hloupých poznámek." Dodal Tarkin a v doprovodu Hans opustil místnost i on... Created by Martel Tarkin & MCpt. Thomas A. Chadwick Název: Nová lod Autor: George Legion Lokace: USS SKORPIO Do mého vědomí pronikal nepříjemný zvuk budíku,a nabýval na síle,bylo to jak ve zlým snu. Chvíli mi trvalo neţ,jsem ho zpracoval a otevřel jsem oči,opravdu se mi to nezdálo,bylo ráno. To snad není moţný,je to chvíle co jsem si šel lehnout,ale bylo to více jak 16 hodin co jsem spal. Vyplíţil jsem se ze své postele a orientoval se na koupelnu,po dobré hodině ve sprše jsem vylezl a jsa konečně probuzen jsem očekával co se dnes bude dít. Byl jsem uţ skoro měsíc na Zemi a pořád jsem čekal na nové zařazení.Ale to stále nepřicházelo,moc jsem si myslel o sobě.Vrátil jsem s Theta kvadrantu v hodnosti poručíka,zástupce OPS na U.S.S Pythagoras.Nebo spíše to co z něj zbylo,naše lod nás zachránila,ale za cenu nesmírného poškození.Kdyţ jsme byli konečně doma zbyl z lodi,skoro vrak. Ztráty dosáhli 60%,přesto jsme všichni z našeho ročníku přeţili. Konečně to přišlo,bylo mi nabídnuto místo na nové lodi třídy Sovereign USS Skorpion postupem do hodnosti nadporučíka,tak to mě opravdu dostali,tohle jsem opravdu nečekal. Vyuţil jsem svou šanci a přijal místo na lodi,moje ţádost byla přijata a kladně vyřízena. Přesto jsem byl mile překvapen,kdyţ jsem se stal Velitelem sekce. Byl to velké ocenění,ale zároveň to bylo více odpovědnosti,a více práce. Ted uţ tu nebyl šef jeţ by za vás případný omyl opravil,ted to bylo jen a jen na vás. Ted jsem byl odpovědný jedničce.A co jsem slyšel tak se jím stal bývalý poručík z Exkalibru Jakson,po návratu z Theta kvadrantu byl povýšen na korvetního kapitána. Ohledně kapitána Ravena,tak toho jsem blíţe neznal,ale podle toho co jsem slyšel patřil k těm velitelům co zbytečně neriskují ţivot své posádky a zároveň neustoupí od cíle ani o píd. Zabalil jsem své věci,ještě jednou prohledl místnost a opustil jsem svůj přechodný domov.Klidnou chůzí jsem kráčel k přistávací ploše,první raketoplán mněl startovat v 7:00,nikdo zde zatím ještě nebyl,a do startu chybělo něco málo přes 10 minut. Přemýšlel jsme co bude následovat,nejdůleţitější bylo,bych vycházel se svými podřízenými. Pokud bych je dostatečně nemotivoval,mohl bych taky jednoho dne skončit na dlaţbě.

Těch deset minut uteklo jako voda,a kousek ode mne přistál raketoplán. Otevřela se zadní rampa a vykoukl na mne postarší loďmistr. „loďmistr Hawkins,pane“ „dobré ráno,Hawkinsi“ „vám taky nadporučíku,máme vás dopravit nahoru do doku,prejste novej OPS USS Skorpion“ „vidím,ţe se zprávy šíří rychle“ „to víte svět je malej“ „takţe jedem nahoru“ Motory,naskočili a mi jsme opustili planetu,raketoplán se prodíral atmosférou,za chvíli jsme dosáhli nízké oběţné dráhy a vydali k doku. Sledoval jsem svoji budoucí lod USS Skorpion třídy Sovereign. Pythagoras to zrovna nebyl,ale co se dá dělat. Konečně jsme minuli dok a blíţili se ke Skorpionu,jeho hangár se pomalu otevíral. Přistáli jsme v hangáru,zavřeli se za námi vrata,a já konečně vstoupil na palubu lodi. Uvítal mne mladý praporčík,šel jsem za ním ke své kajutě,pozoroval jsem dění okolo,přípravy ke startu jistě vrcholili,a podle tváří jsme poznával některé staré spolubojovníky z Theta kvadrantu. Tím lépe,lidé ze zkušenostmi se vţdycky hodili. Stal jsem ve své nové kajutě,rozhlédl jsem se a hodnotil klady nového obydlí. Uznal jsem za plně vyhovující a vybalil si část věcí. Kdyţ jsme se zabydlel,uznal jsem za vhodné hlásit se svému nadřízenému. Vyšel jsem ze své kajuty a vydal se směrem k turbovýtahu. „můstek“ Turbovýtah se rozjel,přemýšlel jsem jak se uvedu,ale pak jsem to hodil za hlavu. Nějak bude,nějak bylo“ Vědom si slov instruktora z akademie poručíka Stona,ţe OPS je svým způsobem nejdůleţitější tvor na palubě. A hodnocení mých mentorů s předešlých misií,neviděl jsem to nijak růţově. Konečně jsme stál na můstku…………………… Název: Přesnost nade vše Autor: Lokace: SB 135 - U.S.S.Denver - U.S.S. Scorpion Runbout třídy Danube stál osamocen v hangáru na Starbase 135 a jeho zapnuté motory si potichu brumlali před startem. Devaron Grey se dnes cítí jinak. Je to tím ţe dnes nastupuje na vlajkovou loď třídy Sovereign. Konečně sem se dočkal a můj ţivot nebude jen o věčném tvrdnutí na základnách. Pomyslel si a přehodil si svůj vak přes rameno. Uţ uţ se chtěl rozejít k runboutu kdyţ za sebou zaslechl známí hlas. Hlas své matky.

„Devarone! Devarone Greyi ihned se zastav!!“ Křikla na něj jeho matka Ammanda a rázným krokem směřovala následována jeho otcem Leonardem. Dev se zastaví a pomalu se otočí na své rodiče. Matka vypadá hodně rozzuřeně ale otec se zdá být klidný. „Uţ jsme si o tom promluvili a ty si stále nepřišel k rozumu?!“ Vyprskla jeho matka a astavila se těsně u něj. „Uţ nejsem malej kluk mami! Mám právo se rozhodnout sám. Je to můj ţivot a sám si ho tvořím.!“ Opětuje palbu a pevně zmáčkne svůj vak. „Jsme tvoje rodiče a máme o tebe starost.! Vţdyť tě tam můţou zabít!“ Křičí stejným tónem Ammanda. „Teď se otočíš a půjdeš s námi domů. Je ti to jasné?!“ Mladík se hluboce nadechne a zahledí se matce do očí. „Ne.“ „No vidíš jak si rozumný…..coţe? Ne?! Jak se opovaţuješ tohle říct? No tak Leonarde řekni něco!“ S těmito slovy drcne Leonarda do břicha. Otec Devarona se napřímí a pohlédne na něj. „Běţ synu. Máš celý ţivot před sebou. Uţij si to plným douškem.“ Řekne hrdě otec a s úsměvem pohlédne na překvapenou Ammandu. Na mladíkově tváři se objeví úsměv „ Díky tati.“ Kývne na otce a ohlédne se přes rameno na poddůstojníka mávajícího na něj. „Uţ mě volají. Musím jít. Budu vám psát.“ Řekne a pomalu odchází od dvojice. Pak se zastaví a ohlédne se na ně. „ Mám vás rád“ A s těmito slovy se vydá rychlím krokem do runboutu zanechávajíc za sebou zaraţenou matku a hrdě se usmívajícího otce. Po vstupu do runboutu pohodí vakem ke stěně a vejde do pilotní kabiny. Na vlastní ţádost si vyţádal pilotování této loďe na palubu Scorpionu. „Tak se na to podíváme“ Řekl s výdechem dosedající mladík a začal jezdit prsty po konzoly. Runboutem projel otřes a lehké škubnutí jak se odlepil od země a prudce vylétl do prostoru Starbase. Ostatní členové posádky v pilotní kabině na něj nevěřícně hleděli. Někteří se lehce chytali konzole. Runbout kličkoval mezi plavidly a nabíral ještě větší rychlost směřujíc k zavírajícím se vratům. „Ehm..neměli bychom počkat na povolení k výletu ze základny?“ Namítne vyděšeným tónem jeden z poddůstojníků a sleduje předním hledím jak je mezi vraty malá škvírka a stále se zmenšuje. „Blbost.“ Odsekne Devaron a přidá na rychlosti. Škvíra mezi vraty je jen tak tak pro runbout a stále se zmenšuje. „ Tak se drţte panstvo“ Křikne a všichni přítomní se chytnou konzol a ani nedutají. Runbout od vrat dělí uţ jen milimetry. Lehce se natočí a prudce vlétne do škvíry. Runbout se otřese a je slyšet jakési skřípění. Loď vylétne se zajiskřením z vrat zanechávajíc za sebou kusy nátěru. „Tak sme to zvládli ne?“ Řekne vesele pilotující mladík a mrkne okem po vystrašených poddůstojnících. Ti jen hledí na Devarona a nemají slov.

Runbout s černou rýhou na pravém boku letí směrem k stále se přibliţujícímu Skorpionu. Uţ jen kousek od nového dobrodruţství. Pomyslel si mladík a nasměroval loď směrem na hlavní hangár umístěný v zadní části talíře. „Tady U.S.S. Denver. Ţádáme o povolení zadokovat.“ Ohlásila poddůstojnice u spojovací konzole. Chvilku se nic neděje ale pak se z interkomu ozve čísi hlas. „Povolení uděleno U.U.S. Denver. Můţete zadokovat do hangáru 4.“ Pak lehce zapraskalo a bylo ticho. „Rozumím“ odpoveděla komunikační a lehce kývla na Devarona který kývnutí opětoval a namířil runbout směrem na určené místo. Věděl ţe letí moc rychle ale tyto situace zvládal na výbornou tak to nebyl ţádný problém. Těsně před silovým polem zrychlil a v hangáru těsně minul nějaké bedny. S prudkým zaduněním dosedl přesně do vyznačené částí pro runbouty a začal vypínat motory. „Děkuji ţe jste letěli s touto společností ale prosím vyčkejte neţ plavidlo plně zastaví a motory budou vypnuty.“ Řekne pobaveně mladý pilot a sleduje posádku jak se snaţí urychleně vyklidit palubu. On sám se taky pomalu zvedne z pilotního křesla a dojde si pro vak. S přehozeným vakem přes rameno vyleze z runboutu na hladkou podlahu hangáru ve kterém byl zmatek a všichni pobíhali sem a tam. Jeden technik přiběhl k runboutu a vytřeštěnýma očima hleděl na rýhu v boku. „Co je todle?“ Tazavě se optal autora této nehody. Mladík se lehce usmál „ Menší škobrtnutí. To se stává“ S těmito slovy se vydal k servisnímu výtahu směřujícího ven z hangáru. Měl bych se vysprchovat a pak se pustit do obhlídky vozového parku. Pomyslel si kdyţ pokračoval chodbou k výtahu. Po nalezení své kajuty hodil mladík svůj vak někam do rohu a prudce dopadl na postel. Ve vteřině usnul.

Název: Not hee..not now..not her.. Autor: Lokace: všude moţně po lodi "Takhle se nechat vézt...pch!" odfrkla si jedna část Mortovy mysli, kdyţ raketoplán vystoupil z warpu. Byla ale přehlasována většinou, která říkala, ţe v tomhle stavu by neuřídil ani tříkolku. Raketoplán změnil kurz a do výhledu pomalu vplula Základna 135. Největší věc stvořená člověkem, jakou kdy viděl. Jak se raketoplán přibliţoval, za obzorem planety se začala vynořovat tři slunce místní soustavy. Mort raději zavřel oči. Z těch světel ho zase začala bolet hlava. Uţ si ani nepamatoval, co včera pil. Pil, aby zapomněl. Ano, zapomněl, ale ne to, co zapomenout chtěl. Pomalu se začal

propadat do temné krajiny snů a vzpomínek... ..aby ho vzápětí jemné drcnutí upozornilo, ţe jeho kočár uţ dorazil na místo. Povzdechl si a se zavazadlem na rameni vstoupil na palubu svého nového domova. O lékařskou prohlídku a ohlášení se u nadřízeného později.. Mort leţel na posteli ve své kajutě, pročítal si na PADDu sloţky pilotů squadrony, a jak dostal za úkol, sestavoval rozpis zařazení pilotů do letek a rojů. Kajuta to byla, pravda, trochu menší, neţ na Excaliburu, ale tam bylo větší snad úplně všechno. Mort ještě nestačil pořádně vybalit, přesto uţ aspoň vyzdobil kajutu tak, aby se cítil aspoň trochu jako doma. Tradiční kilt rodu McCuddenů zavěšený na stěně hned pod starodávným bat`lethem, přenosný minibar a na něm pár fotek - rodina, pes, a v neposlední řadě fotka bandy rozesmátých mladíků v pilotních kombinézách. K ne příliš příjemným Mortovým zvykům patřilo to, ţe při práci často přemýšlel nahlas, a při pročítání záznamů tak také činil. "Hmm..`Určitý odstup od ţen a aţ atypická nervozita v jejich přítomnosti`..Fox je ještě mládě, z toho vyroste. Nemůţe se jim vyhýbat věčně. Tak ho dáme..ááá, tady to je..Modrý roj jako číslo Cainové, to bude ono. A teď se podíváme na toho Mitchella.." Tok Mortových myšlenek přerušilo pípnutí komunikátoru. "Hangár 3 pro velitele McCuddena, máme tu něco-" "Wirewizzi, jsi to ty?" "Jasně, kterej jinej šílenec by se ti moh starat vo mašinu, Morte?" "Jen totální magor, Wire, jen totální magor." "Ten největší, věř mi, Morte. No k věci. Přivezli ti Sekáče, chceš se na něj mrknout?" Mort viditelně oţil. "Si piš, brácho. Budu tam cobydup. Mort konec." O chvíli později, hangár 3, z Mortovy kajuty co by turbovýtahem dohodil V rozlehlém hangáru Scorpionu panoval chaos, jako ostatně v kaţdém hangáru. Mechanici se hemţili kolem Peregrinů, po zemi byly roztahány všemoţné kabely, a hluk dosahoval místy aţ prahu bolesti. Najít svůj stroj ale pro Morta nebylo vůbec těţké. Mezi řadami nablýskaných stíhaček, čerstvých z výrobní linky, působil poněkud oprýskaný a na několika místech očouzený Peregrine, jehoţ jméno znělo podle nápisu pod kresbou postavy v kápi s kosou `Reaper`s Apprentice`, jako pěst na oko. Mort láskyplně poplácal bok stroje. "Tak, zase spolu." "Jestli chceš, seţenu vám prstýnky." ozval se rozjívený hlas za Mortem, patřící tmavému muţi ve středních letech. Nathaniel "Wirewizz" Coleman pocházel z Jamajky, a jak patrno z přezdívky, byl to skutečný mág s dráty a elektronikou. "Leda kdyţ mi půjdeš za svědka" opáčil stejným tónem Mort. Krátce, ale vřele se pozdravili. Mortova pozornost se ale upírala drtivou většinou na stroj. Se "Sekáčem" létal uţ v galaxii M104. "No tak v první řadě bude asi chtít trochu přelakovat, co řikáš?" obrátil se Mort na mechanika. "jen to tak nech, budeš nepřátele uchechtávat k smrti!" zazubil se Jamajčan. Mort jiţ otevíral ústa k odpovědi, ale byl přerušen nesmělým "ehm" přicházejícím odkudsi za jeho zády. Otočil se, aby spatřil skupinu mladíků, zjevně patřící k jeho peruti. "Dobrý den, pane. Víte, říkali jsme si..jestli byste s námi..nezašel na oběd..víte..abychom se lépe poznali a tak.."

Mort se s prosebným výrazem otočil k Wirewizzovi a neslyšně naznašil: "dostaň mě z toho" Ten se jen ušklíbl: "Jen běţ. Na tvý kraksně je práce dost a pude mi to líp kdyţ mi nebudeš čumět přes rameno." "Tak se zatim měj" bylo jediné, na co se Mort zmohl. Jídelna, zas o něco později Mladí piloti se ukázali jako překapivě zábavná společnost poté, co se trochu `otrkali`. U stolu se bavili o všem moţném, specifikacemi čtrnácté verze Peregrinu počínaje a komentováním místního personálu ţenského pohlaví konče. "Koukej na tamtu bloncku. Ta je!" "Na tu nemáš, mrkni na frčky, poručík od zpravodajců. Pane, co vy na ni?" Mort se otočil, aby zjistil, ţe uţ mu jeho kuře na kari vůbec nechutná. "co je vám, pane? Vypadáte, jako byste zahlédl ducha." "moţná by bylo lepší, kdyby to duch byl." odtušil temně Mort a vstal od stolu. "Tak pozítří na cvičení, kluci." Sborové "Nashle, pane" uţ Mort nevnímal, spěchal do kajuty. Kajuta 447, za chvíli Fotografie nadskočily, jak Mort vzteky praštil do stolu a zároveň vypustil prastarou skotskou kletbu, na kterou byl krátký i univerzální překladač. "Náhoda je blbec, teda pokavaď to náhoda je" prskal. Ne tady..ne teď..ne ona Název: Pilotův přílet Autor: Lokace: Cestou k USS Scorpion Z návratu z galaxie M104 si Kevin moc nepamatoval. Po tom co bylo rozhodnuto ţe se flotila vrací do kvadrantu Alpha, byl převelen na palubu USS Pythagoras jako pomocný inţenýr pro zbraně a štíty, vzhledem k tomu ţe se jim věnoval ve studiu na Akademii. Těsně před vyhlášením bojového poplachu byl na 15. palubě kde spolu s lodním mistrem Sergejevičem opravovaly dva emitéry které nějak nepracovaly tak jak měly, moţná to bude tím ţe posledně dostaly přímý zásah i kdyţ co na palubě Pythagora nedostalo nějaký ten zásah. Podařilo se jim opravit jeden a zrovna se přesunovaly ke druhému kdyţ kousek od nich explodovala stěna. Kevin dostal ‘kouskem‘ zdi do hlavy a ztratil vědomí, bohuţel ne dost rychle takţe si ještě všiml toho jak dopadl jeho soukmenovec a kolega byl to dost nepěkný pohled a Kevin si ho bude pamatovat aţ do smrti a moţná ještě díl. Kdyţ se probral byl na ošetřovně. Po několika dnech byl z ošetřovny propuštěn a zůstával většinou ve své kajutě. Opravy probíhaly pouze do té míry aby byla loď schopná doplut na nejbliţší základnu. O několik týdnů později se Kevin vrátil na Akademii na zemi. Dokončil svůj výcvik v oblasti navigace a taktiky, nebyl sice nejlepší ze třídy a ani se o to nesnaţil chtěl být jen tak dobrý aby dostal místo na nějaké zastrčené základně někde daleko od nepřátel. Dostal místo ne nějaké těţařské základně jako pilot raketoplánu, vozil vytěţený materiál na zásobovací lodě a zpátky na stanici vozil zásoby. Po několika měsících kdy se snaţil zapomenout na to co se stalo jednoho dne dokoval na

palubě USS Miranda. „Tady raketoplán 15-76 ţádám o povolení k přistání?“ „USS Miranda máte povolení k přistání v hangáru 3, ruční řízení.“ „Rozumím, máte tam nějaké problémy s navigací?“ „Něco v tom smyslu.“ „Rozumím jdu na to.“ Obletěl loď třídy Shelly k hangáru 3, srovnal raketoplán s palubou hangáru, zpomalil na přibliţovací rychlost, začal klesat a současně sniţovat rychlost aţ se zastavil nad magnetickými plochami a dosedl na palubu Mirandy. „Hezké přistání podpraporčíku.“ Ozvalo se kdyţ Kevin vyšel z raketoplánu. Otočil se směrem odkud zazněl hlas. Zahlédl poručíka hvězdné flotily. Kevin zasalutoval. „Mohu s vámi mluvit někde kde nebude tolik lidí.“ „Samozřejmě.“ Opověděl Kevin a vydaly se směrem k baru. Po několika okamţicích dorazily do baru. Poručík si objednal nějaký čaj, Kevin si objednal replikovaný staročínský čaj na uklidnění. „Poslouchám.“ „Řekněme ţe bych vám mohl nabídnout místo pilota raketoplánu na vlajkové lodi znovu obnovené flotile Theta hodnost praporčíka.“ „Proč bych o to měl stát jsem rád kde jsem vy jste nebyl v M104 ţe?“ „Ne proč?“ „Proto to nemůţete pochopit.“ „Bude tam několik vašich spoluţáku a dalších lidí kteří se vrátily z M104, moţná by vám mohly pomoci ve vaší situaci s vaší psychikou. Obáváme se ţe pokud se nedáte brzy do pořádku budeme vás muset stáhnout ze sluţby a poslat zpět na Zemi, které se zdaleka vyhýbat.“ „Koukám ţe moc na vybranou nemám co. Kdy je odlet?“ „Odlétáte s námi ještě dnes.“ „Co na to kapitán stanice?“

„Souhlasí co jiného mu zbývá, ale dostane za vás náhradu. Teď se vrátíte na stanici a máte 30 minut na sbalení vašich věcí.“ S tímto se Kevin zvedl a ani se na poručíka nepodíval. Vrátil se do hangáru, nasedl do raketoplánu a bez jakýchkoliv dalších slov odletěl zpátky na stanici. Na stanici přistával bez jakýchkoliv pomocných systémů a beze slov. Po přistání se odebral do své kajuty kde si sbalil všechny své věci a vydal se směrem k transportní místnosti. „Transport na Mirandu.“ Po přenesení na palubu USS Miranda kde ho očekával poručík s ním se Kevin ani nepozdravil a vzdal se směrem ke kajutám pro pasaţéry. Po několika hodinách vystoupila Miranda z warpu . Kevin pohlédl směrem k planetě na obzoru a zahlédl zárodky flotily která aţ bude v plné síle bude velmi sinou. Do jeho kajuty vešel poručík. „Ano?“ prohlásil Kevin dost nevrle místo pozdravu. „Jsme tady připravte se na transport na palubu USS Skorpion vašeho nového domova.“ Kevin vzal svůj bágl, od poručíka si vzal insignie praporčíka a vyšel z kajuty bez dalšího slova. Došel k transportní místnosti. „Potřebuji transport na Scorpion .“ prohlásil Kevin bez jakýchkoliv dalších slov a nějakého vysvětlování. Po odeznění paprsků z transportu se rozhlédl po místnosti. Bylo na ní poznat ţe se jedná o novou loď. Veškeré vybavení bylo netknuté netestované v boji. Snad to vydrţí byla to sice modernější loď neţ Pythagoras ale v několika málo měsících uvidíme co dokáţe. „Pane praporčíku vítejte na palubě.“ „Děkuji, ne ţe bych měl na vybranou.“ opáčil neurčitě Kevin a vyšel z místnosti. „Počítači, kde se nachází kajuta praporčíka Khatara?“ „Paluba 15, sekce 7.“ Kevin se vydal směrem k turbo výtahu. „Paluba 15.“ Po několika vteřinách zasyčely dveře výtahu a Kevin vyšel směrem ke své kajutě. Kdyţ došel ke dveřím zjistil s ironii ţe mu byla přidělena stejná kajuta jako ta na Pythagoras. Po zadání autorizačního kódu vešel do kajuty která byla velmi prostorná vzhledem k té kterou měl na těţařské stanici bohuţel mu to také připomnělo dobu strávenou v galaxii M104. Název: Nástup do sluţby Autor: Oliven Dortz

Lokace: Ario III / USS Scorpion -–– Výskumná stanica Ario, Systém Ario, orbita Ario III ––„Na dnes sme skončili Folio, uvidíme sa zajtra.“ „Pravdaţe Oli. Maj sa. A pokús sa dnes vyspať.“ Oliven odišiel z inţinierskej sekcie stanice slabo osvetlenou chodbou na hlavný koridor, ktorým sa vydá do svojej kajuty. Dvere sa pred ním otvárali a za ním zatvárali bez toho aby nad tým uvaţoval. Túto cesto pozná veľmi dobre, ba lepšie ako sám seba, pomyslel si. Pred dverami svojej kajuty sa zhlboka nadýchol a vstúpil dnu. Miestnosť nebola osvetlená a Oliven to tak mal rád. Cez okná prenikalo rozmazané svetlo neďalekej hviezdy. Dopadalo na dláţku pri posteli a vytváralo obrazec krásy na šedastom sfarbení koberca. Podišiel k oknu a ako mal vo zvyku, zahľadel sa ním von. Pár minút pozeral na planétu pod ním. Nebola vidieť celá. Výhľad mal na juţnú polovicu planéty. Planéta typu J, stredné veľký plynný obor, zafarbený do červeno-zelenkastej farby. Oliven sledoval búrku, ktorá ľahkosťou menila obraz planéty. Posadil sa na posteľ. Chvíľu pozeral na panel pred seba, v pravom dolnom rohu blikala ikonka novej správy. Nemal chuť si ju prečítať. Na stolíku vedľa neho leţala kôpka PADDov. Zobral prvý po ktorý sa načiahol a začal ho čítať. Stanica Ario sa venovala výskumu mikroorganizmov a vírov. Oliven bol jeden z mála ľudí, ktorí nemali na stanici pred menom Dr. Na stanici ţilo 43 ľudí. Prevaţne virológov, mikrobiológov a podobných zameraní. Poručík Oliven Dortz, šéf inţinier výskumnej stanice Ario. On a chief Félix Mass, ktorého kaţdý prezíval Folio, sa starali o beh stanice. Prakticky však išlo o rutinnú prácu, kontrola, sem tam diagnostika, par pokazených replikátorov, nič významné. Olivenovi to však vyhovovalo. Po návrate bol povýšený, ako asi všetci účastníci, nie práve úspešnej misie. Na túto pozíciu prišiel pár týţdňov po návrate s M104. O tento post poţiadal a bol sem preloţený Pár krát sa spojil s Pavlom a Georgom, John sa vytratil, nikto o ňom nič nevedel. Na stanici našiel presne to čo hľadal. Ţil samotársky, s vedcami mal len profesionálny vzťah. Za kamaráta povaţoval len Folia, ale vzťah k nemu bol chladnejší. Oliven pociťoval odpor viazať sa. Po zdrvujúcich záţitkoch na predošlom pôsobišti sa rozhodol oddeliť od zvyšku sveta. Aspoň na čas. Čas sa však neúprosne rútil naprieč budúcnosti. Uţ to bolo vyše 5 mesiacov. Tak ako vţdy po konci sluţby tak i teraz, snáď dnes uţ 2. raz, čítal svoje denníky. Denníky z galaxie M104. On ich však len nečítal. Znova a znova ich preţíval. Bol k viazaný putom, ktoré nedokázal prerušiť, spomienky, pocity, pred očami obrazy na ktoré by najradšej zabudol, ale nedokázal. Vţdy ich prečítal všetky. Takmer celú noc čítal, vôbec nespal. Uţ tretí deň nezaţmúril oči. Nasledujúci deň poobede bol Oliven s Foliom v jednej z údrţbárskych sekcií. Riešili problém chybnej senzorovej sieti v jednom z vedeckých laboratórií. „Poručík Dortz, prečo ste dnes neprišli na ku mne.“ Ozval sa veliteľ stanice Dr. Sobro. Veliteľ bol civil. Jeden z významných vedcov. Viedol projekty na stanici a bol priamy nadriadený i šéf inţiniera stanice. Bol jediný z vedcov, ktorému Oliven dôveroval.

„Prosím pane ?“ „Poslal som vám správu aby ste sa u mňa dnes zastavili.“ Oli si spomenul na správu na panely a ticho zahrešil. Folio, ktorému to neušlo sa uškrnul. „Hneď tam budem, pane.“ „Budem tu na vás čakať.“ „Budeš to musieť dokončiť sám.“, povedal Foliovi a opustil miesto. „Bez problémov, pane.“ V pracovni veliteľa stanice sedel Oliven naproti svojmu veliacemu. „Poručík, obaja vieme, ţe si svoju prácu plníte 100%.“, na chvíľu sa odmlčal „Obaja však taktieţ vieme, ţe váš terajší ţivotný štýl nie je práve najchvályhodnejší. Viem čím ste prešli, ale šesť mesiacov je šesť mesiacov. Nemyslíte, ţe je čas na zmenu ?“ Pozrel na svojho podriadeného. Bol však sklamaný, čakal, aspoň akú takú reakciu. Šéf inţinier však nepohol ani brvou. „Kam tým mierite, pane ?“, spýtal sa s nezúčastneným hlasom. „Mierim tým tam, ţe flotila Theta bola obnovená.“ Na tvári Olivena sa objavilo prekvapenie, ktoré však rýchlo potlačil. „A vám bolo ponúknuté miesto šéf inţiniera na lodi USS Scorpion. Poručík, ako priateľ vám odporúčam aby ste túto ponuku prinajmenšom riadne zváţili.“ „Ďakujem pane. Kedy chcete vedieť moju odpoveď ?“ „Nie ţe by som sa vás chcel zbaviť, som s vašou pracou na stanici spokojný, ale vo vlastnom záujme čo najskôr.“ „Rozumiem, pane.“ „Môţte ísť poručík.“ Po pár hodinách strávených v sluţbe sa vrátil Oliven do svojej kajuty. Bol rozhodnutý ponuku odmietnuť. Nie ešte nebol pripravený na zmenu. Alebo áno ? Na panely si zobrazil informácie o USS Scorpion. Pár hodín čítal. „Dortz veliteľovi.“ „Počúvam poručík.“ „Rozhodol som sa.“ „To rád počujem, smiem vedieť ako ?“ ––o 2 dni neskôr, USS Scorpion ––Prvú návštevu strojovni uţ mal za sebou. Zbeţne sa zoznámil so systémami lode. Ešte zostávalo spoznať podriadených. Sedel vo svojej kajute drţiac PADD. Pozrel na titulok, kde stálo „Osobný denník O. Dortz“. Drţal ho v ruke a pozeral naň, nečítal, iba naň hľadel. Keby ho niekto videl, myslel by si, ţe sa zbláznil. Hral sa s PADDom v rukách. Točil sním, mierne pohadzoval a sem tam sa zahľadel na jeho obsah. Táto póza pretrvávala niekoľko desiatok minút. Zazvonil zvonček, rýchlo spratal PADDy do šuplíka.

„Vstúpte.“, dvere sa otvorili a za nimi stál Pavel. „Ahoj Pavel, nečakal som, ţe ma niekto príde navštíviť tak skoro. Určite si sledoval príchody aby si vedel, kto prišiel.“, dodal s úsmevom. Pavel se podíval na Olivena. Vypadal malinko jinak, neţ si jej Pavel pamatoval. Pozorně se na něj podíval, ale jeho telepatický smysl mu prozradil mnohé. "Ahoj Olivene! Tak jak to jde, stará vojno?" „Posaď sa.“ "Musím sa priznať, ţe som trocha nervózny z tohto nového miesta. Pripomína to i trocha nepríjemných spomienok. Predsa len Theta je Theta. Veď sme toho uţ spolu preţili dosť.", nachvíľu sa obzrel von oknom, ako keby tam niečo bolo. "A ako sa máš ty ? čo si robil tých 6 mesiacov po rozpustení ?" Pavel vešel s Olivenem do kajuty a dvěře se za nimi zavřely. "Těch 6 měsíců strašně rychle uteklo. Neţ jsem obešel všechny známé, kteří se chtěli na vlastní oči přesvědčit, ţe jsem naţivu, zabralo mi to skoro polovinu času. Ale abych nezapomněl, mám tě pozdravovat od komodora Sandry Back. Johna a George samozřejmně také." "Ďakujem, inak ja som sa nedokázal s Johnom spojiť. Strávil som celý čas ako šéf inţinier na jednej vedeckej stanici. Nebolo to ţiadne vzrušenie a presne to som hľadal. Po tých rušných mesiacoch v M104 som potreboval exil.", nachvíľu pomlčal. "Aj som rad, ţe ta vidím. Predsa ešte tie udalosti, i keď sú 6 mesiacov staré, sa mi nepodarilo úplne zahnať. Občas ťa prídem navštíviť." "Hlavný poradca", dodal s provokačným podtónom. Pavel působil jako vţdy velice uvolněně, ale ve skutečnosti uţ pracoval. Cítil Olivenovi pocity i to, proč si vyhledal pro jiné inţenýry nezajímavou práci. Pavel měl štěstí, ţe se poradkyně T`jol, se kterou trávil na minulé misi tolik času, v pořádku vrátila z mise. Oliven takové štěstí neměl a pár jeho kolegů se nevrátilo, coţ mu rozhodně na náladě nepřidalo. A pak tu byl ten Olivenův menší problém, na který se přeci jen těţko zapomíná. Chtělo to čas a správný přístup a Pavel doufal, ţe bude moci Olivenovi zařídit obojí. "Ano, šéf-inţenýre." Usmál se Pavel na Olivena. Uţ jsi poznal svoji zástupkyni? "Ešte nie, zajtra ráno idem prvý krát do sluţby a tak sa chystám, ţe spravím v strojovni menšiu zoznamovačku.“ Oliven si však povedal, ţe nebude hneď spomínať svoje problémy. Nechá to ešte chvíľu tak, aby si aj Pavel uţil nástup na novej lodi tak ako sa patrí. I keď vedel, ţe ako skúsený poradca by zvládol určite oboje naraz. "Uţ si sa stretol s Johnom a Georgom ? A sú tu vôbec uţ ? Nebolo by zlé ochutnať miestnu ponuku nápojov v bare." :-) "John by tady uţ měl být, ale ještě jsem ho nepotkal. Georg by měl taky dorazit, ale nevím,

jestli se tak uţ stalo. A do baru určitě zajdeme. Musíme si u místních barmanek rezervovat nějaký šikovný stůl, dokud ještě nějaké volné jsou. Raději to zařídím hned dneska." "Aţ se trošku zabydlíš ve strojovně, měl bych k tobě menší prosbu. Zvládneš zapojit jednu starší holografickou matrici?" Oliven sa skoro zadusil na vlastnej sline. "Je to tá matica ktorá si myslím, ţe to je ?" Pavel věděl, ţe v tomhle je naprosto zbytečné zapírat. "Jo, je, ale nech si to pro sebe. Vyzvednul jsem ji v jednom simulátoru na akademii, kde jsem ji před odletem zanechal. Nebylo to zrovna snadné, ale přeci jen, nadporučíka se vyptávají méně neţ kadeta a tak se mi ji podařilo nepozorovaně odnést." "Díval jsem se do dokumentace a je to starší model holografického zařízení, neţ je na Scorpiovi, ale myslím, ţe ty si s tím poradíš." "To nebude problém. Budeš ju chcieť mať opäť u seba v kajute ? Niekedy ti ju prídem spraviť. Ozaj keď si bol na Akadémii ako sa ma Sandra ?" "No, holografické emitory jsou po celé lodi a já potřebuji asistentku. Myslím, ţe Katka bude výborná, protoţe mě dobře zná (hodně dobře :)) Ale jak bude reagovat, aţ ji oţivíš, toho se malinko bojím ..... Přece jen jsem ji nechal na zemi a odletěl někam mimo naši galaxii. Neměl jsem ale jinou moţnost, jak víš." "Komodor se vůbec nezměnila. Pořád je tou naší skvělou třídní. Rozhodně zajdi na akademii, aţ se vrátíme z této mise." "Dobre, veď ešte sa s tebou spojím a dohodneme sa bliţšie aj na čase. Snáď sa na Akadémiu dostanem niekedy. Inak ďakujem ti, ţe si sa zastavil. Ešte ak máš viac času tak skús zariadiť to naše stretnutie. Ja mam toho ešte veľa a onedlho sa idem nahlásiť kapitánovi." Oliven sa postavil a odprevadil Pavla k dverám. "I já si musím s kapitánem promluvit. Zatím se měj. V tom baru to zařídím hned, stejně se tam totiţ musím stavit." Na to Pavel odešel z Olivenovi kajuty. Pár minút po Pavlovom odchode sa Oliven pobral ku FO. Kapitán ešte nebol na palube a tak všetko vybavoval FO USS Scorpion. Cestou na mostík stretol pár známych tvári z misie v M104. Blíţil sa ku mostíku. Turbo výťah stúpal nahor. Napravil si uniformu a vystúpil z výťahu. Podišiel ku kapitánovmu kreslu, kde sedel FO. "Poručík Oliven Dortz sa hlási do sluţby, pane." David vzhlédne na muţe, který ho oslovil. "Dortz, Dortz. Šéfinţenýr, ţe?" David se zvedne z křesla a nabídne poručíkovy ruku "Vítejte

na palubě." "Ďakujem, pane. Teším sa na sluţbu s vami." Olimu sa uţ podarilo trocha uvolniť a zbaviť sa počiatočného stresu "Chcel by som sa opýtať, či mate na strojovňu nejaké pred štartové poţiadavky." David se usměje a podívá se kolem po můstku. "Poručíku, mám pocit, ţe Vaše oddělení bude zatím nejvytíţenejší. Máme jěště několik nefunkčních konzolí, replikátory jsou jen divoký sen. Ale to zatím počká. Zaměřte se na motory a senzory." "Ano, ten počká. Moje ţena bude muset snést mé kulinářské umění." Odpoví David a následně se krátce zasměje "Iba dúfam, ţe nebudeme mať lekársku pohotovosť." uškrnul sa. "Bude to všetko, pane ? Ešte toho na dnes mam viac neţ dosť." "Vše, poručíku. Odchod." Zavelí David a sedne si zpět do kapitánského křesla ––nasledujúci deň ráno ––– Prvý deň v sluţbe. Ešte večer všetkých svojich podriadených informoval správou o rannej schôdzi inţinierskej sekcie lode. Nastal ten čas, poručík sedel vo svojej pracovni a očami sledoval čas. „Ešte 10 minút.“, zamrmlal popod nos Dnes prišiel skôr. Aby videl kaţdého člena strojovne prichádzať. Desať minút ubehlo ako voda. Všetci uţ očakávali začiatok a tak ich Oliven nechcel sklamať. Napravil si uniformu, skontroloval hodnosť a vyšiel z pracovne do stredu strojovne. „Zdravím, ako iste viete som Poručík Oliven Dortz a od tejto chvíle som váš priamy nadriadený. Osobne sa zoznámime neskôr. Tak pustime sa do toho čo nás čaká v najbliţšej dobe...“ ––created by o.d., guests lt. Pavel Hotty & FO David Daniel Jackson Název: Seznamovani 1 Autor: Pavel "homn" Hotty Lokace: USS Scorpion USS Scorpion – Bar „Přední desítka“ Pavel vešel do baru. Najít ho, nebylo nijak těţké, protoţe bar pro důstojníky, tzv. „Přední

desítka“, byl na všech lodích, které měli talířovou sekci, vţdy na stejném místě. Z lodní databáze věděl, ţe „Přední desítku“ měli na starosti sestry Janackovi. Monika, Lucka a Petra. Přešel k velkému barovému pultu, za kterým stála rudovlasá ţena v pěkně střiţených šatech. Nejstarší sestra, Monika, kdyţ si všimla nově příchozího, postavila na místo čistou skleničku a přešla k Pavlovi. Její bohatá sukně jí těsně obepínala pevné boky a hezky se vlnila při chůzi. Podíval se jí proto raději do očí, ale to si moc nepomohl. Bohatý účes z rudých kadeří jí velice slušel. Jeho pohled se zastavil v jejích medových očích a telepatie mu prozradila její silnou auru, kterou mívají velitelské typy. Monice bylo kolem 35 let a působila velice charismaticky. „Vy budete náš nový poradce, Pavel Hotty ….“, řekla Monika, neţ stačil něco říci. „Monika Janáčková, předpokládám?“ Snaţil se rychle získat pevnou půdu pod nohama. „Správně, nadporučíku!“ „Velice, mě těší, madam.“ Pavel se mírně uklonil. „Představíš nás, sestřičko?“ Ozvalo se za Pavlovými zády. Mírně se otočil a spatřil dlouhovlasou rudovlásku, jak se na něj usmívá. Šaty měla podobné, jako její starší sestra, jen malinko jinak střiţené s mnohem kratší sukní. „Naše prostřední sestřička, Lucka, nadporučík Pavel Hotty“, představila nás Monika. „Vítejte v „Přední desítce“, nadporučíku“, pověděla melodickým hlasem Lucka, vzala z barového pultu tácek s pitím a odtančila obsluhovat. Mohlo jí být tak kolem 28 a Pavel nebyl jediný v baru, komu se líbilo, s jakou ladností se pohybuje při obsluhování důstojníků v baru. „Koketa.“ Dodala Monika, aby si opět získala Pavlovu pozornost. Pavel se otočil k Monice a všiml si mladinké, na krátko ostříhané rudovlásky, která na něj a Moniku právě zamávala. „To je naše nejmladší sestřička, Petra.“ Petře bylo kolem dvaceti. Její oblečení bylo opět v podobném střihu, jako u jejich sester, jen místo klasické sukně měla sukni kalhotovou. Zrovna obsluhovala partičku mladých pilotů raketoplánů a barem se občas nesl mladiství smích. „Bar je opravdu v těch nejlepších rukou, m….“ Monika zvedla přísně prst a lehce jej přiloţila na Pavlova ústa. „Moniko …“ Pavel se zmohl jen na přikývnutí. Asi bude posílat své pacienty do baru místo terapie. Z lodní databáze navíc zjistil, ţe Monika má diplom z psychologie, takţe budou opravdu v dobrých rukou. Přešli k barovému pultu a sedli si na barové stoličky. „Našel by se prosím nějaký pěkný stůl pro čtyři důstojníky? Řekněme kaţdý večer od 8 hodin?“

„Můţeš s tím počítat. Ať se u mě tví přátelé staví, já uţ je nasměruji správným směrem.“ Moničino chování bylo tak přirozené a bezstarostné. „Nechceš jít dělat poradkyni?“ „Ne díky, musím dávat pozor na své mladší sestry.“ „To ti docela věřím. Mladí důstojníci jsou docela vynalézaví ve svádění šikovných barmanek.“ „Na mě si ale nepřijdou!“ Mrkla na něj Monika. Monika byla skvělá společnice a čas v baru rychle plynul. Domluvil se na menší neoficiální spolupráci mezi barem a jeho oddělením. Přeci jen, jeho případní pacienti chodili raději do baru, neţ na konzultace s poradci. Název: Kapitán na můstku Autor: Natalia Youds Lokace: Někde poblíž DS12, O DVA DNY DŘÍVE... Mezi mnoha starými vraky vznášející se na orbitě plynného obra se vysokou rychlostí proháněli tři stihačky Peregrine. Obratně manévrovali mezi troskami a pronásledovali dvě malé lodě neznámého typu. "Echo dva pro velitele, vzdálenost cíle, 700 metrů." "Echo jedna rozumí, připravte se zahájit palbu, zaměřujte pohonné systémy." Stihačky se přibliţovali stále těsněji k cíli, který mezi troskami nedokázal manévrovat zdaleka tak účinně jako oni. Po několika sekundách se dostali na dostřel a vypálili salvu mikrotorpéd. Věstšina z nich zasáhla cíl. "Echo jedna ostatním," ozval se uţ podruhé ţenský hlas. "Jeden je vyřazen, pokračujeme za druhým cílem." Peregriny ještě více zrychlili, druhý cíl v panice zrychloval a začal naráţet do menších úlomků. Obratné stihače ho ale tím spíše doháněli a vzápětí spustili palbu. Nepřítel neměl šanci, salvy torpéd společně s pulsními phasery ho zasáhly plnou silou. Jeho trup se rozlomil a roztříštil o nejbliţší vrak. Velitelka letky si spokojeně zvednula hledí. "Dobrá práce, pánové. Dvojko, vezmi tu první loď do vleku. Vracíme se na stanici." "Rozumím komandére." --------- O 20 minut později ------------

Natálie vypnula všechny motory a vysoukala se z kokpitu. Ihned si to k ní namířil postarší technik. "Dobré ráno Erle," zavolala na něj Nat. "Dobré, to se teprve uvidí." Odpověděl technik a z obavami si prohlíţel škrábance na černém, značně upraveném Peregrinu postrádající znaky HF. "Tak co s ním provedla tentokrát?" Natálie se ušklíbla: "Stabilizátory zase nešli tak ja měli, a leví motor táhne jen na 93 procent." Erol si smutně povzdechl a zavrtěl hlavou. Natálie se na něj usmála a přišla k němu blíţ. "Nic s čím by sis nedokázal poradit." "Právě," ušklíbl se Erol. "Jo, abych nezapoměl. Hawks tě chce hned vidět." "Řekl hned?" Podivila se Nat. "Přesně tak, a vypadal ţe to myslí váţně." Natalie udělala rezignované gesto: "Dobře, dobře. Hned se za ním stavím." Cestu do OPS stanice znala dobře, takţe ani ne za tři minuty zvonila na dveře s nápisem: Komodor James Hawks, Velící důstojník Deep Space 12 "Vstupte," ozvalo se mechanicky zevnitř. Kdyţ Natalie vstoupila dovnitř, komodor ani nevzhlédnul od PADDu, který zrovna četl. "Ahoj Nat, posaď se. Jaký byl let?" "Uţitečný." Odpověděla Nat. Komodore se usmál: "Takţe další úspěšná mise." Natalie seděla v křesle a čekala co z Hawkse vypadne. Ten konečně zvednul oči od PADDu a podíval se na ni. "Jsem zvědavý jestli náš nový velitel letectva bude také tak schopný." Nat zbystřila: "Coţe?! Co tím sakra myslíš `nový velitel` "? "Tím myslím, drahá Natalie, ţe tu uţ dloho nebudeš. Čeká tě převelní." V ten moment komandér málem vyletěle z kůţe: "To nemůţeš myslet váţně! Řekla jsem, ţe odsud nikam nechci. Jak ses mohl opováţit mi něco takovýho udělat, dohodli jsme se ţe..."

"Brzdi, brzdi, brzdi..." Zastavoval ji komadér v obraném gestu. "Mám tady pro tebe převelení na USS Scorpion, s...," komodor udělal dramatickou pauzu. "S hodností kapitána." Natálie na krátkou chvíli zůstala stát jako přimraţená. Nakonec se usmála: "Vlastní loď?" Komodor kývnul: "Je to třída Sovereign II, a má mimo jiných vymoţeností i docela velkou letku stihačů." Natalie na moment zamyslela: "To beru," řekla na konec. "Nic jiného jsem ani nečekal," prohlásil komodor. "Ale teď si koukej rychle sbalit. Máš sm hlásit okamţitě, kapitáne." Natálie kývla a otočila se ke dveřím, kdyţ uţ byla téměř u nich ozval se ještě komodor: "A Nat...hodně štěstí." Kývla na znamení ţe rozumí a odešla z pracovny, komodor sklonil oči zpátky k PADDu a jenom tak do prázdna ještě prohodil: "Budeš ho potřebovat."

USS Scorpion SOUČASNOST... David zrovna poslouchal jedno z hlášení o stavu lodi, kdyţ se ozval důstojník u operační konzole. "Pane, volá nás raketoplán Hikaru. Na jejich palubě se nachází kapitán. V hangáru by měly přistát do 15 minut." No konečně, Jacku. Tohle ti spočítám. Měl si tu bejt uţ prá několika hodinama. "Poručíku, převezměte můstek. Budu v hangáru." Zavelí David a zamíří k turbovýtahu. Po zadání místa určení, se výtah poslušně rozjede. Konečně Jack. David uţ pomalu začal šílet. Stýskalo se mu po době, kdy velel jen jedné sekci. To byly časy. Klid a pohoda. A teď. Celá loď. Navíc nedostavěná. A do toho ho uvrtal Jack. Milej zlatej, já ti to fakt spočítám. David vyskočí z výtahu právě v okamţiku, kdy kapitánův raketoplán dosedne na podlahu hangéru. Nasadí svůj nejpřísnější výraz, kdyţ se začnou otevíra dveře raketoplánu. Chvilku ho podusim a pak ho teprve přivítám, slibuje si v myšlenkách David. Avšak skutečnost dopadne jinak. Z raketoplánu nevystoupí očekávaný Jack, ale mladá ţena. Davidovy mírně poklesne čelist. Ale pak se rychle vzpamatuje. Postavíse do předpisového pozoru.< "Komandér Jackson, madam. Vítejte na palubě!"

"Kapitán Natálie Youds, zdravím vás komadére." Řekla a přitom si prvního důstojníka zkoumavě prohlédla. "Ehm, rád Vás poznávám, madam." Vypraví ze sebe David. Tohle bude asi nějaký omyl. Nějaký velký omyl. A nebo Jackův pokus o vtip. To bude ono. Dohodl se s nějakou známou, a ušil to na mě. "Mohu se zeptat, madam, zdali je s Vámi kapitán Raven?" "Můţete," prohlásila Nat s kamenou tváří. David se v duchu obrní. "A je s Vámi, madam?" Kapitán se zvědavě ohlédne do raketoplánu ze kterého vystopila: "Zdá se ţe není," řekla prvnímu důstojníkovi stále s téměř kamenou tváří. Cukání v koutcích se však uţ neubránila. "Rozumím, madam." Co se to sakra.... "Obávám se, ţe jsme ale nebyly informováni o ţádných změnách, madam." Natálie se usměje: "Já vím, komadére. Admirál eh..." Na moment za zamyslí. "Prostě ten admirál na základně 135, mi řekl ţe budete asi překvapen." Potom podá Davidovy PADD a pokračuje: "Jack Raven byl na poslední chvíli převelen na jedno velmi důleţité místo, které nemohl vykonávat někdo jiný. V PADDu máte od něj dopis, který by vám to měl vše vysvětlit. Scorpion bude ode dneška pod mojím velením." "Komandére." Zamumlá pro sebe David, zatím co si čte PADD. "Rozumím, madam. Myslím, ţe by jste se ráda podívala na můstek." Řekna David a ustoupí z cesty. "Dobrý nápad," souhlasí kapitán a vydá se směrem ke dveřím hangáru. "Chápu, ţe jste očekávali někoho jiného, ale věci jsou takové jaké jsou." "Rozumím, madam. Ať uţ jsou důvody Velitelství jakékoliv, jistě jsou pádné. Nepřísluší mi o nich diskutovat." Pronese David hlasem naprosto bez emocí. Výhoda manţelství s Vulkánkou. "Já a kapitán Raven jsme přátelé, proto mě překvapilo, ţe sem ho zde neviděl." "Jak je na tom loď?" "Jak vidíte, madam. Jsme funkčí. Ale do bojové akce bych zatím neletěl. Avšak, na průzkum mlhoviny jsme připraveni." Řekne David a přivolá výtah. Kapitán spokojeně kývne hlavou. Dveře výtahu se otevřou a oba nastoupí dovnitř. "Co posádka, jsou uţ všichni na palubě?"

"Většina, madam. Máme skoro všechny vyšší důstojníky. Chybí pouze hlavní taktický a bezpečnostní. Avšak ostatní důstojníci v jeho sekci to zvládájí. V kaţdé sekci je dostatek důstojníků, aby byla operativní." "Fajn, ráda bych z téhle základny vypadla co nejdříve, co vy?" "Stačí vydat rozkaz, madam a můţeme letět." Turbovítah se zastaví a dveře odhalí pohled na čerstvě dokončený můstek. Natálie zůstane chvíli stát jako opařená. Byla uţ na spoustě lodí a zakláden, ale takový pocit ještě nikdy neměla. Tohle byla její loď a její posádka. Vlastně si to ještě nestačila uvědomit. Aţ tahle chvíle je tak nějak zasáhla. Pomalím krokem překročila prah turbovýtahu a vstoupila na můstek. David vystoupí krok za novým kapitánem. Nepozrovaně se uměje na výrazem v její tváři. Poté nasadí sluţební výraz a hlas. "Posádko, pozor! Kapitán na můstku!" Všichni se, postaví do ukázkového pozoru a po očku překvapeně sledují oba příchozí. Všichni stejně jako David očekávali kapitána Ravena.Natálie pomalu vejde doprostřed můstku: "Pohov." "Posádko, pohov!" Zavelí David hlasem o něco silnějším neţ kapitán. Celé osazenstvo můstku přejde v předpisový pohov, zrak stále na novém kapitánovy. David pomalu dojde ke kapitánovy a postaví se vpravo dozadu, za její rameno. Místo všech prvních důstojníků. Ať je první důstojník kdekoliv, vţdy je tady na to místě. "Jsem kapitán Natalie Youdsová, nová velící USS Scorpion. Jack Raven byl na poslední chvíli převelen jinam." Osazenstvo můsku stále upíralo zraky na kapitána a čekalo co ještě řekne. "Vraťte se ke své práci a připravte loď ke startu, uţ brzy poletíme." Potom se otočila na prvního důstojníka: "Komadére." A pokynula směrem k pracovně. David přikývne a následuje kapitána Kdyţ vejdou do pracovny kaptán pokyne Davidovi, aby se posadil. Sama se opře o stůl. "Cestou sem jsme měla jenom velmi málo času procházet informace o naší následující misi, moţná byste mě s tím mohl trochu seznámit." David se podívá na nabízené křeslo ale zůstane stát. "V sektoru 233 zmizelo romulanské průzkumné plavidlo. Byla tam následně objevena

mlhovina neznámé třídy, která se skládá z dosud neznámích prvků. Předpokládá se, ţe mlhovina můţe mít něco společného se zmizením plavidla Romulanů. Naše sondy zachytily z mlhoviny vycházející nějaký signál, avšak ten se nepovedlo rozluštit. Flotila vysílá nás, aby jsme zjistily vše o zmizení romulanského plavidla a rozluštily onen signál." "Hmm, takţe přiletět k mlhovině, proskenovat ji a zjistit co se stalo s romulanskou lodí, hračka." Natálie se podívala oknem do nitra stanice. "Co na to Romulané?" "Nejsem diplomat, kapitáne a nemám z této oblasti ţádné informace. Doporučuji promluvit si s velvyslancem Tarkinem." David se odmlčí "Pokud mohu mluvit za sebe, madam, nedivil bych se kdyby jsme tam Romulany potkaly." Při vyslovení Tarkinova jmnéna kapitán zpozorní: "S kým?!" David trochu překvapeně zamrká "Velvyslanec Martel Tarkin, madam. Náš hlavní diplomatický důstojník." Nat se ukšlíbne a obrátí oči v sloup: "No dobře promluvím s ním." Jejich rozhovor přeruší interkom: "Trasportní místnost 1, komandéru Jacksonovi. Chtěl jste vědět aţ dorazí poslední členové posádky." David se dotkne komunikátoru. "Rozumím. Jackson konec." David se otočí na kapitána. "Madam, pokud mě omluvíte." Kapitán mávne rukou: "Prosím". "Madam." kývne David hlavou na rozloučeno a odejde z pracovny. Kdyţ se za ním zavřou dveře, Natalie se posadí do křesla. "Tak, a hra začíná..." Created by: Natalia Youds & David Jackson Název: Nevyzpytatelné jsou cesty páně Autor: Bhaelin sh´Thaar Lokace: USS Scorpion - Simulátor / Bezpečnostní oddělení

Boxovací pytel znovu zaduněl pod úderem Andoriánovy mocné pěsti. Bhaelin byl právě v simulátoru, kde si vybíjel vztek, který se v něm nahromadil během setkání s Jamesem na ošetřovně. Co si to o něm myslí! Copak on nikdy v ţivotě neudělal blbost? Sakra! Sakra! Rány na nebohý pytel přímo pršely zprava i zleva. Ta poslední prošla skrz koţený potah a zastavila se aţ hluboko v písku uvnitř. Pomalu zaťatou pěst vytáhl. Černý písek se vzniklým otvorem pomalu sypal ven. Fyzika v simulátoru fungovala bezvadně. Bhaelin chvíli prudce oddechoval. Pak se otočil a vypadal, jako ţe odchází. Po dvou krocích se ale náhle otočil, jeho mohutné tělo se nějak podivně otočilo ve vzduchu a pravá noha zasáhla z děsivou prudkostí těţce zkoušený boxovací pytel. Po dlouhé době si připomněl bojové umění dher´rzorh a s uspokojením zjistil, ţe ještě alespoň pár kopů nezapomněl. Síla kopu urvala pytel z jeho zavěšení a mrštila s ním na zeď ztemnělé simulované tělocvičny. Tento poslední výbuch agrese účinně poslouţil pro vybití zbytku vzteku…ale také pocitu viny, který hryzal jeho svědomí. Najedou se zase cítil dobře a těšil se na nadcházející sluţbu. Na návrat zpět. V tom zapípal komunikátor. Kam sakra hodil ten vrchní díl uniformy? Aha, sem na lavičku. =/= Sh´Thaar slyší. =/= =/= Tady velící náčelník T´Rel. Poručíku, mám pro vás úkol. =/= Bhaelin zpozorněl. Do sluţby měl přece ještě 2 hodiny čas. =/= Všechny sekce provádějí před odletem cvičení, aby se členové týmů navzájem poznali a sehráli. I naše oddělení si jedno takové udělá. Na starost ho budete mít vy. =/= =/= Ano, madam. Ehm…O jaké cvičení přesně půjde? =/= =/= To je ten váš první úkol, poručíku. T´Rel konec. =/= Spojení bylo rázně ukončeno. Bhaelin ještě chvíli vstřebával, co se právě dozvěděl. Chvíli byl mimo, ale velmi rychle se zorientoval. Přinejmenším úplně zapomněl na Jamese a nedávný rozhovor s ním. Svou pozornost teď věnoval nově svěřenému úkolu. Bezpečnostní cvičení? Co by tak mohli cvičit? Horečně přemýšlel a doufal, ţe jeho hlava brzy něco kloudného vymyslí. O hodinu později – Konferenční místnost Bezpečnostního oddělení V poměrně malé místnosti se shromáţdilo asi dvacet lidí ve ţlutých uniformách náleţejících k oddělení bezpečnosti na USS Scorpion. V čele celého shromáţdění stanul statný Andorián s hodností poručíka. Ten nelenil a začal svůj proslov. „Pánové…a dámo.“ Všiml si také jednoho crewmana ţenského pohlaví. „Účelem našeho

dnešního setkání není nic jiného neţ bezpečnostní cvičení. Účelem tohoto cvičení má být především vzájemné poznání a utvoření skutečně efektivního týmu, na který bude tahle loď hrdá.“ Bhaelin se sám divil, kde se v něm berou všechny ty hlouposti, které teď plácá. „No.“ Odkašlal si a pokračoval. „Jako objekt zájmu našeho cvičení jsem vybral místo na lodi, které patří k těm nejzranitelnějším. Která místa patří k nejzranitelnějším?“ Zvedl náhle prst a zatvářil se jako učitel při zkoušení. „Strojovna.“ Tipoval jeden mladý praporčík. „Můstek“ „Jádro počítače.“ „Středisko OPS.“ Ozývaly se další lokace. „Velmi dobře.“ Pochválil je Bhaelin. „Ale ani jedno z těch míst na mysli nemám. Zaměříme se na Sklad zbraní.“ Místností projela vlna zašumění, ve které se mísil údiv s nesouhlasem. Andorián se jen potutelně usmál a začal vysvětlovat důvod své volby. „Kdyţ je na lodi vyhlášen bezpečnostní poplach, kam směřují kroky člena bezpečnosti nejdřív?“ „Do skladu zbraní.“ Ozval se znovu praporčík v první řadě. Bhaelinovi se tento snaţivý důstojník zalíbil. V něčem mu navíc připomínal Andersona… „Velmi správně. A co stane, kdyby tam nenalezl to, pro co tam jde, coţ jsou phaserové pušky?“ „Problém.“ Konstatoval praporčík. „Přesně tak.“ Triumfoval Bhaelin. Ještě teď na sebe byl hrdý, ţe vymyslel právě tohle. Kdyţ se ruch v sálu utišil, začal s instruktáţí. „Takţe účelem cvičení bude ověřit, jestli je ostraha skladu schopná reagovat dostatečně rychle, pruţně a správně na nenadálé ohroţení někým, kdo se pokusí do skladu vniknout a odcizit z něj zbraně či jiné uskladněné vybavení. Náš tým se rozdělí na dvě skupiny. První bude mít za úkol sklad ubránit, druhá jej přepadnout a vykrást. Budeme pracovat odděleně a ani jedna skupina nebude vědět, co ta druhá chystá a jak se chystá své akce provést. Přitom musí být sama připravena na vše. Útočící skupina si alespoň vyzkouší, jaké to je plánovat útočnou operaci proti dobře bráněnému postavení. Dovoleno je vše, co nezpůsobí váţné zranění. Phasery mějte nastavené na omráčení. Bránící skupinu povedu já osobně. Já uţ na bráněná postavení útočil mnohokrát. Zbývá vybrat velitele útočné skupiny. Musí to být někdo s dostatkem kreativního myšlení. Měl by být pokud moţno chytřejší, neţ jsem já. Troufl by si někdo?“ Zeptal se a odmlčel se. Chvíli se nedělo nic, přesně jak očekával. Pak se k Bhaelinově

překvapení zvedl jeden nenápadný praporčík v zadní řadě. „Kdyţ dovolíte, pane, já bych to zkusil.“ Na Bhaelina udělala jeho kuráţ dojem. „Výborně, praporčíku...?“ „Dixon. Praporčík Tommy Dixon, pane.“ Zasalutoval mladík a postavil se do pozoru. „Pohov.“ Mávl rukou Bhaelin. „To je vše pro společnou část akce. Rozdělení do týmů jsem provedl podle směn, aby byla budoucí sehranost větší. První směna je se mnou, druhá s praporčíkem Dixonem. Jeho druţstvo, odchod.“ Zavelel. „Najděte si někde konspirační místo a vymyslete nějaký zatraceně dobrý plán. Hodně štěstí.“ „A my.“ Obrátil se ke zbytku muţstva, včetně oné crewmanky a aktivního praporčíka. „Budem doufat, ţe jsou naše hlavy lepší neţ ty jejich.“ Velká hra mohla začít. A to Bhaelin ještě netušil, co všechno ho čeká… Název: Návrat Autor: Lokace: USS Squirell, USS Scorpion USS Squirell Lorie pozorovala StarBase 135 ze své dočasné kajuty. Po ukončení ThetaFleet byla převelena na USS Squirell jako hlavní navigátor. Dočasné působiště. Po akci v galaxii M104 neměla nikde stání. Všechno, co se tam stalo, se zdálo tak neskutečné. Její převelení na USS Excalibur i její poslání zjistit sabotéra celé akce. Trochu se zarazila, chvíli uvěřila, ţe je opravdu Lorie, obyčejná geoloţka ze Země. Touţila být zase tou trochu naivní a hodně vzteklou Lorii, co trávila spoustu času v simulátoru a hrála si na dospělou. "Lorie Roberts na můstek!" ozvalo se její komunikátor. Zapnula si uniformu a odpověděla. "Jsem na cestě." Naposled se podívala na svoji kajutu a uvědomila si, ţe ji není ani trochu líto, ţe loď opouští. Vstoupila na můstek a ohlásila se. "Kapitán Mayersová Vás očekává ve své pracovně, poručíku." Kývla na srozuměnou a vydala se tam. "Poručíku." Přivítala ji. "Posaďte se." "Ne, děkuji, postojím." Chtěla být co nejdříve pryč. Kapitán se ušklíbla. "Jako vţdy jste strohá, myslela jsem, ţe alespoň dnes..." Zarazila se. "Transportní Vás co nejdříve beamne na základnu, našich sluţeb je potřeba jinde. Chci se rozloučit, byla jste výborný důstojník a věřím, ţe to dotáhnete daleko. Pokud..." Opět se zarazila. "Pokud trochu změníte přístup k posádce, Lorie." Změnila tón. Lorie mlčela. "USS Squirell je skvělá loď, přeji hodně štěstí." "I já Vám, poručíku." Vrátila se k formálnosti.

O den později. USS Scorpion byl Sovereign, jak se patřilo. Zářil novotou. Jak nepodoben malému defiantu, na kterém trávila posledních pár měsíců. Lorie se mračila. Vyrazila k jídelně, replikátor v její kajutě ještě nebyl v provozu a hlad ji donutil konečně vyjít ven. Protáhla se mezi stojícími muţi u dveří a potlačila zaklení. Všichni byli ve výborné náladě. Aţ na ní. Objednala si těstoviny, které se mínila vzít s sebou. Otočila se, kdyţ uslyšela smích. Trochu jí zatrnulo, kdyţ ho spatřila. Rychle se odvrátila. Dost nepříjemně zavrčela na obsluhu, vzala si jídlo a vyrazila seřvat mechaniky, proč ještě nezprovoznili její replikátor. Odpoledne vyrazila na můstek. "Lorie Roberts, hlavní navigátor se hlásí na můstku." Důstojník, konající sluţbu se k ní otočí. "Vítám Vás. Komandér Jackson si s Vámi bude chtít promluvit, poručíku. Domluvte si s ním, kdy si na Vás najde čas." Lorie kývla. "Rozumím." Dostala povolení opustit můstek a vyrazila zpět do své kajuty. Večer si plánovala jít zaplavat. Dorazila do své kajuty. Aţ teď na ní dolehl celý den. Mortimer Ezekiel McCudden. Mělo ji napadnout, ţe tu bude. Jejich ţivotní cesty se kříţily na její vkus aţ příliš často. Kdyţ odešla na Excalibur, potkala ho uţ v raketopánu, i kdyţ se snaţila mu ze všech sil vyhnout. A tady ho potká znovu. Vztek se v ní nahromadil. Shodila skleněnou vázu, kterou si přivezla ze Země. Kdyţ uviděla na zemi střepy, něco v ní se zlomilo. Zhluboka se nadechla, potlačila svoje nechtěné myšlenky a vyrazila do simulátoru. Název: Conversation with FO Autor: David Daniel Jackson Lokace: pracovna FO David přecházel po své pracovně jako lev v kleci. Nyní ho čekalo něco, na co se absolutně netěšil. Ale patřilo to k jeho povinnostem a on jich dostojí. ještě jednou si přečetl zprávu na PADDu. Nebylo to nic extrémě závaţného. Avšak i tak se to musel řešit. Pokárání a moţná důtká v záznamu. To bude podle Davida stačit. Aktivuje komunikátor. "Komandér Jackson praporčíku Greyovy. Okamţitě se dostavte do mé pracovny. Jackson konec." David si sedne do ţidle. Na tohle se ale opravdu netěší. Ozve se komunikátor na praporčíkově hrudi. „Komandér Jackson praporčíku Greyovy.Okamţitě se dostavte do mé pracovny. Jackson konec." Devaron urychleně vyskočí z postele kde před nějakou dobou usnul a zmateně kouká kolem sebe. „Co to? Proč já?“ řekne rozrušeně a mírně roztřesenýma rukama se dotkne komunikátoru.“Emm…tady praporčík Grey. Hned tam budu.“ Srdce mu buší a kdyţ vychází ze své kajuty v pomačkané uniformě. Kolena se mu třesou a v hlavě mu běţí zpětně myšlenky a stále dokola si opakuje proč by ho komandér chtěl vidět. Výtah se rozjede a praporčík nervózně postává a také mu začíná být vedro. Kdyţ se výtah zastaví, mladík nejistým krokem vyjde do chodby i kdyţ nemá ponětí kde je komandérova

pracovna. Po několika optání se, praporčík nalezne onu hledanou pracovnu. Roztřesenýma rukama se opatrně dotkne zvonku a mírně naskočí kdyţ se hned ozve “Vstupte“ Devaron se hluboce nadechne a vstoupí do místnosti kde se ihned postaví do pozoru. „Hlásím svůj příchod, pane“ Řekne třepavým hlasem a na čele mu začíná rašit pot. David nasadí kamenou tvář. Pak se podívá do oči příchozímu praporčíkovy. Kdyţ promluví, z jeho hlasu čiší chlad. "Víte proč sem si Vás zavolal, praporčíku?" Praporčík uhne pohledem a pravdivě odpoví „Ne,pane“ David pár vtěřin mlčky kouká praporčíkovy přímo do očí. Poté vezmě do ruky PADD a začne číst. "Porušení rychlostních pravidel, nevyčkání na povolení k přístání, poškození raketoplánu Hvězdné Flotily." David opět vzhlédne praporčíkovy do očí "Máte k tomu co říct, praporčíku?" Teď si vzpomněl co se stalo a cítil jak mu pot stéká po zádech. Pak se odhodlá na nějakou odpověď. „Jsem si vědom porušení pravidel ale chci jen říct ţe jsem testoval manévrovací schopnosti tohoto stroje.“ Dokončil větu a začali se mu klepat kolena. David vyskočí ze ţidle. "Praporčíku, pochybuji, ţe jste k tomu měl povolení. A riskoval jste bez povolení s majetken Flotily a navíc i se svým ţivotem! Jak jste si mohl myslet, ţe Vám to projde. Jste důstojníkem Flotily. Tuhle uniformu jste nedostal jen z legrace. Patří k ní práva a povinnosti. A vy je musíte dodrţovat. Bezpečnostní protokoly pro přistání na lodi nebyly vymyšleny jen tak pro zábavu. A vy jako navygační důstojník by jste se jimi měl řídit především. Je to jasné?" Toto prohlášení je o to horší, ţe je proneseno naprosto bez emocí. Ani stopa naštvání nebo hrozby. Devaron ztuhne při výroku komandéra a ještě se více postaví do pozoru. „Ano,pppane“ Vykoktá ze sebe a pot cítí snad všude. „Uţ se to nebude pakovat“ Snaţí se zachránit situaci. Hlava se mu začíná točit jako na kolotoči. "Ano, to opravdu nebude." Přikývne David a přejde k oknu, zady k praporčíkovy. "Do Vašeho záznamu bude zaznamenána důtka. Dále budete po své sluţbě místo volného času vykonávat opravy toho raketoplánu." David se ohlédne přes rameo na praporčíka "Máte k tomu nějaké dotazy?" Praporčíkovi spadnul kámen ze srdce. Nechtěl totiţ hned první den dostat vyhazov. Jak by to potom vysvětloval otci? Matka by byla určitě ráda. Uţ klidnějším tónem se zmohl jen na

"Ne,pane" David se opět obrátí k oknu "Odchod."Zavelí David. Kdyţ slyší, ţe se otevřely dvře, ještě dodá "A uţ Vás v mé pracovně nechci potkat, praporčíku." Devaron se co nejrychleji otočí a odchází skoro poklusem pryč. Teď má v hlavě jen jedno. Dojít do kajuty a dát si pořádnou sprchu. Název: Práce sem, práce tam Autor: Lokace: Ošetřovna Nadporučík Pavel Hotty vešel na ošetřovnu. Musel absolvovat povinnou zdravotní prohlídku. Na tu se moc netěšil (a kdo ano ;-)), ale doufal, ţe bude mít sluţbu Praporčík Juanita Montoya. Rád by se seznámil s touto mladou lékařkou, která se také zajímala o psychiatrii a pediatrii. Pavel to s dětmi moc neuměl a protoţe na lodi byli i děti, byla by pro Pavla pomoc praporčice vítaná. Rozhlédl se po skoro prázdné ošetřovně. V kanceláři sluţbu-konajícího lékaře zahlédl pohyb. Telepaticky cítil, ţe ten někdo uvnitř, je ţena. Do setkání s poručíkem McKenelym schází jen pár minut, a tak chce být připravena na vše. Z toho co o něm zatím ví, to je skvělý doktor, či spíše chirurg a ti jak víme končí svojí práci ukončovacím stehem. V lepším případě doporučí návštěvu psychologa. Juanita čas od času nechápe jak si někdo s tímto přístupem můţe myslet, ţe se umí perfektně postarat o pacienty. V zamyšlení začne sbírat svoje věci a jak tak couvá narazí do něčeho měkkého, automaticky do toho praští rukou, ať se to odsune. Oproti očekávání se „to“ ovšem neodsune ale zafuní. Juanita se překvapeně otočí a zčervená. Juanite: „Uh, promiňte, mohu vám nějak pomoci..“ koukne na výloţky „nadporučíku?“ Mladá doktorka má ve tváři roztomilé červánky a Pavel cítí její rozpaky. Sám trošku bojuje se svými, ale trvá to jen okamţik. „Naštěstí to nebylo tak moc do měkkého, praporčíku, jinak by jste měla jeden naléhavý případ … :-)“ Dodá poradce vesele.„Poradce Pavel Hotty“, lehce se ukloní „a vy musíte být praporčík Juanita Montoya? Hm, konečně někdo z flotily kdo moţná chápe, ţe Hvězdná Flotila není armáda. Ale kdo ví, první zdání můţe klamat, a kdyţ uţ tu má nějaký ten čas ţít. „Ano pane. Dávám ovšem přednost oslovení titulem doktorko. Mohu vám tedy s něčím pomoci?“ „Těší mne, doktorko.“ Pavel si urovná uniformu. „Schází mi vstupní prohlídka, tak jestli máte minutku?“ Ukáţe směrem do ošetřovny. S úsměvem projde dveřmi kolem poradce k bioscaneru. „Prosím“ řekne a ukáţe rukou k přístroji. Hotty si stoupne na vyţádané místo a přístroj začne snímat. „Jste poloviční

betazoid, 30let stár a z toho co vím a přístroj odečítá jste zdráv. Tedy aţ na vlasy, ale to jistě víte. Jinak řečeno, jste schopen sluţby bez omezení. Nebo máte nějaké potíţe?“ Pavel si prohrábne své bílé vlasy způsobem, jako by je měl aţ po ramena. Juanite se trošku usměje. Poradce se snaţí prolomit ledy. Rozhodně to není ţádný studený čumák. „V pořádku, děkuji za prohlídku.“ Pavel cítí, ţe Juanite na někoho čeká, na šéf-lékaře, pokud se neplete, ale rád by si s ní ještě promluvil. „Mohu se vás zeptat, doktorko, na vaši psychiatrickou specializaci?“ Juanita: „Samozřejmě, potřebujete poradit?“ „Odborná pomoc se hodí vţdy. Doufám, ţe nikdo z posádky nebude potřebovat psychiatra, zvláště já ne“, usmál se Pavel, „ale mít moţnost poradit se nad sloţitým případem, to vţdy rád uvítám.“ To je zvláštní, kaţdý hned doufá, ţe psychiatra nebude potřebovat..ale doktora by klidně navštěvovali..pffff. Juanita: „a vám by tak vadilo jít k psychiatrovi?“ Spíše se ušklíbne neţ usměje. Pavlovi se líbila jistá mladická otevřenost a také to, ţe Juanita zapomněla aspoň trošku na hodnosti. Měl raději neformální vztahy při práci. Rozhodně to urychlovalo komunikaci a také to bylo daleko přirozenější. Byl docela zvědavý, jestli se tato mladá doktorka osmělí. Cítil, ţe dělá svoji práci s nadšením, ale ţe jí trošku vadí ta formálnost. „Bylo by to poprvé, ale jak se říká, všechno je jednou poprvé.“ Juanita: „Ale to přeci není odpověď na otázku, zda-li by vám vadilo jít za psychiatrem.“ Dodá zatímco nastavuje scaner zase do klidové polohy. „Nebo mi na to nechcete odpovědět?“ „Máte pocit, ţe by poradci měli občas vyhledat pomoc psychiatra?“ Pavel to řekl celkem váţně, ale v očích mu pobaveně jiskřilo Montoya málem protočí oči, co to sem plete? „Asi stejně často jako kdokoliv jiný. Dobře, beru, ţe mi na otázku nechcete odpovědět.“ „To je takový starý vtip mezi poradci, ale abych vám odpověděl na vaši otázku.“ Pavel se na chvilku zamyslel. „Pokud budu potřebovat psychiatra, přijdu za vámi.“ Znělo to sice trošku dvojsmyslně, ale přesně to se Pavlovi na té odpovědi líbilo ;-) by nadporučík Pavel Hotty & doktorka Juanita Montoya Název: Přebrání plavidla Autor: Lokace: USS Scorpion: kajuta 1279, hangár 3

Kevin chvíli přemýšlel o tom co se událo v galaxii M104, po několika okamţicích toho však nechal a vešel do kajuty. Počkal aţ se ta ním zavřou dveře, poté začal vybalovat své věci. Veškeré dekorační prvky z kajuty odstranil, nechtěl a nebude si tady připadat jako doma, ne po tom jakým způsobem sem byl převelen. Následně vybalil veškeré uniformy doplnil na ně novou hodnost praporčíka a uklidil je, aţ na jednu, do skříně. Přešel do koupelny kde si sundal starou uniformu, dal ji na vyčištění a dal si pořádnou sprchu. Asi po půl hodině vyšel ze sprchy. Byl čas se ohlásit svému nadřízenému, z dat která dostal před odchodem na Scorpion zjistil ze mu bude velet ţenská, jediné co na tom bylo dobré ţe ona tam byla také. Oblékl si novou uniformu a vyrazil do její pracovny, pomocí PADDu který dostal a kde bylo skoro všechno našel správnou cestu, musel si sice dvakrát ověřit zda jde správně, jednou se dokonce musel vrátit protoţe se vydal jinou chodbou, ale nakonec tam zdárně dorazil. Na visačce vedle dveří bylo na cedulce napsáno „Velitel letových operací/hlavní navigátor poručík Lorie Roberts“. Zazvonil na zvonek a vzápětí se ozvalo. „Dále.“ Kevin vešel postavil se do pozoru zasalutoval a zpustil. „Madam, pilot raketoplánu praporčík Kevin Khatar se hlásí do sluţby.“ nahlásil předpisově a bez známky jakékoliv emoce. „Dobrá, zde máte rozpis sluţeb a určený stroj o který se budete starat.“ odpoví poručice také bez emocí a podává Kevinovi PADD. „Odchod.“ „Provedu.“ Kevin opustil kancelář podíval se do PADDu kdy má první sluţbu a vydal se do baru. Na navigačním PADDu našel nějaký menší bar kde nebude pravdě podobně tolik lidí. Kdyţ dorazil do baru objednal si jídlo a pití a přešel k jednomu prázdnému stolu. Během jídla studoval rozpis svých sluţeb a přidělený raketoplán. Zjistil ţe se jedná o jeho oblíbený typ 11, bohuţel tento neměl úpravy které si Kevin udělal za pomoci jednoho inţenýra, jediného kamaráda kterého na té těţařské měl. Jemu to tak vyhovovalo, se všemi ostatními tam měl pouze vztah pracovní a veliteli letových operací nemohl přijít na jméno úplně. Ale Vasilij Květov to byl jiný případ, během jedné akce kdy zkoušely nějaké úpravy ne jednom raketoplánu typu 18 se nějaký testovaný obvod zkratoval a vyřadil z provozu řízení, tehdy jim oběma Vasilij zachránil ţivot protoţe se blíţily na kolizním kurzu k jednomu asteroidu. Nakonec dokázal zprovoznit alespoň řízení, takţe Kevin mohl uhnout loď z kolize. Bude mu ten lišák hodně chybět. Po oběde se vydal do hangáru 3 kde by měl být jeho nový stroj. Došel do hangáru. Uvnitř panoval docela zmatek, právě vrcholily předletové přípravy a dokončovalo se nakládání metariálu. Kevin došel k raketoplánu s kódovým označením 12-11, který měl na starosti. Začal ho obcházet a prohlíţet si trup, gondoly, magnetické zámky a výpustě zbraní aby na ničem nebyla ani známka jakéhokoliv poškození. Zrovna se chystal vejít na palubu kdyţ se za ním ozval nesmělý hlas. „Promiňte pane ale tam nesmíte tento prostor je určen pouze piloty.“ Kevin se klidně otočil a podíval se kdo to k němu mluví. Díval se do tváře velmi mladého lodního mistra, zřejmě sluţbukonající servisák.

„Praporčík Kevin Khatar, já mám tohohle broučka pilotovat a tak jsem se přišel přesvětčit jestli je v pořádku. Jak tak na vás koukám tak s tímto postupem jste se ještě nesetkal ţe?“ prohlásí Kevin kdyţ zahlédne v jeho očích překvapení. „To tedy rozhodně ne, ostatní spoléhají na nás, ale vy asi nebudete hned kaţdému věřit ze?“ odpověděl mistr klidně. Kevin si aţ teď všiml ţe lodní mistr je alespoň z části betzoid. „Ne to máte pravdu, zaţil jsem několik situací kdy se piloti spoléhaly na servis v hangáru a stálo je to krk. Tím nechci říci ţe jste neschopní, pouze nedůvěřuju všem hned. Vy jste na mě ale docela zapůsobil, ale uvidíme aţ jak se ukáţete po profesní stránce.“ s tím prohlášením se otočil a vešel na palubu. Vešel do nákladového prostoru, zkontroloval zda jsou zámky na uchycení nákladu v pořádku, neshledal ţádnou závadu, ale to ţe ji nenašel ještě neznamená ţe tam není. Přešel do prostoru pro cestující pohodlné, účelné a také bez viditelné závady. Konečně dorazil do kabiny, byla čistší a novější neţ jeho 15-73 na stanici, bohuţel to zde bylo uděláno přesně podle plánů a pokud by se dostal do boje potřeboval by ještě jednoho taktika, ve svém starém stroji měl místo obyčejné ploché navigační konzole, větší lomenou která měla dvě části na levé bylo ovládání navigace a na pravé straně zjednodušené ovládání zbraní a štítů. Bude si muset promluvit s poručicí jestli by mu dovolila tuto úpravu i na tomto stroji. Náhle zaslechl řinčení nářadí a květnaté nadávky, podíval se oknem odkud to přišlo a zahlédl tam navigačního praporčíka jak opravuje poškozený raketoplán. Onen pilot nevypadal zrovna šťastně ţe musí opravovat. Kevin vyšel ven, došel k lodnímu mistrovy a zeptal se ho. „Omlouvám se ale nějak jsem si nezapamatoval vaše jméno.“ „Lodní mistr Samuel Black. Omlouvám se zapomněl jsem se představit.“ odpoví a zasalutuje. „V pořádku, co se to tady děje proč ten pilot opravuje ten raketoplán?“ „Rozkaz komandéra, pan Grey dělal machry a poškodil loď, navíc bez povolení takţe mu komandér udělil důtku a musí ve svém volnu loď opravit.“ „Devaron Grey?“ zeptal se Kevin nevěřícně. „Ano, vy ho snad znáte?“ „Ano byl nějakou mým spoluţákem na Akademii.“ odpověděl Kevin otočil se a odešel z hangáru. Název: Si vis pacem, para bellum Autor: Bhaelin sh´Thaar Lokace: USS Scorpion - Bezpečnostní oddělení Bhaelin neprodleně pokračoval s dalšími přípravami na cvičení. Začal seznamováním s týmem. Měl k ruce praporčíky Davise, Graye a Taavika, lodního mistra Pařízka a crewmany Thompsona, Corwina, Brolcha a Fitzgeraldovou. Kdyţ vyslechl jména všech, představil se sám.

„Já jsem poručík sh´Thaar, pro přátele Bhaelin. Po dobu naší sluţby na USS Scorpion budeme tvořit tým. Slovem tým já rozumím jednotku, kde se kaţdý můţe plně spolehnout na ostatní a ostatní zase na něj.“ „Zkrátka tři mušketýři.“ Zahuhlal zezadu crewman Corwin. „Aţ na to, ţe je nás devět.“ Upozornil ho Bhaelin. „Ale jinak to zhruba odpovídá…Ale je tu jedna důleţitá věc – v týmu neexistují hodnosti. Crewman je stejně dobrý jako poručík, pokud má v ruce phaserovou pušku a umí s ní zacházet. Je mi jedno na co jste byli zvyklí u jiných velitelů. Vím, ţe někteří velitelé si ve své autoritě libují, ale na to já nejsem zvědavý. Nejsem o nic lepší, neţ jste vy, jen mám o pár kousků kovu na límci víc. Samozřejmě nesmíte zapomenout, ţe existují i vyšší nadřízení neţ jsem já a k těm budete muset udrţovat patřičnou úctu i nadále, ale pod mým velením si jsou všichni rovni. Chci, abychom se oslovovali křestními jmény, pokud to tedy nedělá někomu velké problémy…“ Bhaelin zvolil takový přístup jednak kvůli svému dávnému přesvědčení, které mohl naplno ventilovat aţ teď, kdyţ měl zcela na povel vlastní jednotku, ale hlavně kvůli vzpomínkám na nedávnou minulost. Copak mohl poţadovat autoritu poté, co poslední půl rok dělal? Ale jak bylo řečeno, ani by o ní příliš nestál. Teď snil o bezpečnostním týmu, jaký Flotila ještě nepoznala a na jaký bude moct být hrdá. „Mě to vyhovuje.“ Prohlásil vesele crewman Corwin. „Já jsem nějakej Wesley, ale říkaj mi Wes, poručíku.“ Vstal a natáhl ruku. „Bhaeline.“ Opravil ho drobně Androrián a potřásl mu pravicí. Takto se mu postupně představili praporčíci Andrew Davis, Elijah Gray a Vulkánec Taavik, lodní mistr Jaromír Pařízek a crewmani Joshua Thompson, Alexis Fitzgeraldová a nakonec Trill Brolch. Kdyţ bylo po uvítací ceremonii, pustil se Bhaelin do plánování mise. Pomocí projektoru zobrazil na plátně za sebou plán skladu zbraní. „Takţe tohle je naše Alamo.“ Zahájil instruktáţ. „Sem.“ Ukázal na jednu z polic, kde byly uloţeny zbraně. „Se nesmí nikdo dostat. A na nás bude zajistit, aby se to nestalo. Nějaké návrhy ?“ „Co se tam prostě rozestavit, dát kaţdýmu do ruky phaserovou pušku a čekat, aţ přijdou?“ Navrhoval Corwin. „Raději bych něco, co bychom mohli opravdu pouţít, kdyby na to přišlo v reálu.“ Zamračil se Bhaelin. „Během mise můţu těţko udrţovat ve skladu zbraní větší ozbrojenou jednotku. Ale přesto bych rád plán, jak pruţně zareagovat.“ „Já bych začal otázkou.“ Ozval se trochu nesměle Andy Davis. „Kudy se můţe narušitel dostat do skladu.“ „Tak určitě hlavními dveřmi.“ Nechal se slyšet Taavik.

„Před těmi ovšem stojí hlídka.“ Upozornil ho Davis. „Takţe tu by musel nejdřív nějak zneškodnit.“ „To by nemusel bejt aţ takovej problém.“ Ušklíbl se Corwin. „Na chodbě se nemá kde krejt.“ „Hlídka je přece dvoučlená. Tak dáme jednoho z nich dovnitř.“ Přišla s nápadem Lex Fidzgeraldová. „A jak asi ten vevnitř zjistí, co se tomu venku stalo?“ Corwin začal hrát roli věčného pesimisty. „Uslyší výstřely?“ Navrhl Brolch. „A kdyţ se nebude střílet?“ Bhaelin měl radost, ţe se debata začala pěkně rozvíjet, ale na druhou stranu cítil, ţe nikam nevede. Rozhodl se proto zasáhnout. „Nejde nám o hlídku, ale o to, aby se narušitel nedostal dovnitř. Kdo všechno můţe dovnitř?“ „Kapitán, F/O, hlavní T/B, hlavní bezpečnostní, velitelé druţstev…“ Vypočítával Davis. „A pak kaţdý, kdo zná kód ke dveřím, které jsou standardně zamčené.“ Doplnil ho Taavik. „Z toho plyne co?“ „Co?“ „Ţe se dovnitř nedostane jen tak někdo, i kdyţ vyřídí venkovní hlídku, protoţe nebude znát kód.“ Poučil ho Bhaelin. „Samozřejmě se nepředpokládá, ţe by útočník patřil mezi osoby s hlasovou autorizací.“ „Stráţ by mu musela otevřít?“ Zeptal se trochu nesměle Thompson. „Proč by to dělala?“ Oponoval Taavik a povytáhl obočí. „Najdou si nějakou záminku.“ Hádal Gray. „A z toho vyplývá co?“ Směroval je opět Bhaelin. „Stráţ musí být ostraţitá a dávat si pozor na to, co se bude dít. Za ţádnou cenu nesmí otevřít sklad, pokud nebude mít ověřeno, kdo dotyčného posílá. Na stráţi budou po dobu cvičení Andy s Brolchem a Taavik s Wesem. Budou se střídat po dvou hodinách.“ „No jo.“ Poškrábal se na hlavě Gray. „Ale co kdyţ se přeci jen dovnitř dostanou?“ „Pak musí být zbytek druţstva připraven okamţitě zasáhnout. Před skladem i uvnitř jsou kamery a při sebemenším náznaku něčeho nekalého je třeba vyhlásit poplach. Kamery budou mít na starost Fidzgeraldová a Thompson. Ostatní a ti, co nebudou drţet pohotovostní sluţbu budou někde k ruce. Během tří minut musíme být připraveni obsadit únikové cesty ze skladu.

Raději ještě dřív, protoţe útočníci mohou pracovat rychle. Lepší plán mě prozatím nenapadl. Jestli ale někdo něco má…“ „A co jefferiesův průlez?“ Bhaelinovi došlo, o čem to Taavik mluví. Do skladu zbraní vedl jeden východ ze sítě jefferiesových průlezů. Tudy by se mohl někdo protáhnout a obejít tak venkovní stráţ… „Od čeho máme kamery?“ Crewman Corwin měl zdá se jasno. „Můţou je vypnout.“ Dala najevo svůj nesouhlas Alex. „Tak poplašné zařízení.“ Přišel s nápadem Brolch, expert na bezpečnostní systémy. „Kdyţ nastraţíme zařízení, které bude monitorovat pohyb u ústí průlezu, nebo pohyb jeho mříţe a budeme doufat, ţe to vetřelce nenapadne, coţ předpokládám, tak to vyhlásí poplach i bez kamer.“ „To je skvělý nápad.“ Zvolal Bhaelin. „Výborně.“ „To samé můţeme udělat i u hlavních vstupních dveří.“ Podotkl Gray. Bhaelin se usmál. Tohle bude sakra dobrý tým… Název: Začátek Autor: Hamish Alexander Lokace: USS Scorpion Hamish vystoupil z runaboutu, který ho dovezl na jeho nové umístění, USS Scorpion. Uţ na první pohled z okénka runaboutu se Hamish rozhodl, ţe třída Sovereign je, hned po klingonských Bird of Prey, nejladnější dámou z vesmírných lodí. "Stačí se chvíli plíţit s phazerem v ruce po havarovaném D`Deridexu a hned vás převelí na loď třídy Sovereign." pomyslel si Hamish a nad tou vzpomínkou se ušklíbl. Práve vycházel z turbovýtahu v patře s kajutami pro posádku. Došel ke své kajutě a po straně dveří nahmatal vypínač otvírání dveří. Klimatizace ze vnitř na něj vyfoukla vzduch vonící novotou a on vstoupil dovnitř. "Hehe senza! Tahle kajuta je tak dvakrát větší neţ ta má minulá." zaradoval se do prázdna své kajuty a začal vybalovat své věci a přemýšlet, kam co dá. "Dost, to udělám aţ potom." řekl si a zalezl do sprchy. Kdyţ stál patřičně vymydlený a oblečený do své nové uniformy, usadil se do křesla a začal z paddu studovat, co můţe od této lodi čekat a taky si přečetl záznami svých podřízených. "Měl bych te se osobně seznámil s ostatními taktickými důstojníky a potom provést prohlídku zbraní a štítů, jak jsem vyrozuměl, tak hlavní T/B důstojník není na palubě a práce by měla probíhat i bez něj." prohlásil v něm jeho profesionální duch. Nakonec klepl do svého komunikátoru: "Praporčík Q`targht Ght`plat a pánové Galíček a corWin du Masigny ať se za 10 minut hlásí před skladem torpéd číslo 1. Čeká nás trocha práce na rozehřátí." Hamish sviţným krokem vyšel ze své kajuty vstříc svým novým povinnostem...