FINANCE 8. část. Eva Kociánová

Kociánová, E. Finanční analýza a finanční plánování

1

FINANCE – 8. část

FINANČNÍ ANALÝZA A FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ

Eva Kociánová

Ostrava 2006


2

OBSAH MODULU FINANČNÍ ANALÝZA A FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ 1 Finanční analýza ..................................................................................................................................5 1.1 Podstata a význam finanční analýzy ...........................................................................................7 1.2 Základní údaje pro finanční analýzu ..........................................................................................8 1.3 Metody a postupy provádění finanční analýzy...........................................................................9 1.3.1 Metody finanční analýzy.......................................................................................................10 1.4 Základní ukazatele finanční analýzy.........................................................................................10 1.4.1. Ukazatele finanční stability (zadluženosti) podniku.............................................................11 1.4.2 Ukazatele rentability ..............................................................................................................13 1.4.3 Ukazatele aktivity ..................................................................................................................15 1.4.4 Ukazatele likvidity ................................................................................................................17 1.4.5 Čistý pracovní kapitál ...........................................................................................................19 1.4.6 Ukazatele kapitálového trhu...................................................................................................20 1.5 Opakovací cvičení .......................................................................................................................22 2 Finanční plánování.............................................................................................................................28 2.1 Plánování a cíle podniku............................................................................................................29 2.1.1 Vazba finančního plánu na ostatní části podnikového plánu.................................................32 2.1.2 Části finančního plánu podniku .............................................................................................34 2.2 Dlouhodobé finanční plánování .................................................................................................36 2.2.1 Plánování prodeje (odbytu)....................................................................................................36 2.2.2 Plánování investiční činnosti ................................................................................................38 2.2.3 Plánování dlouhodobých finančních zdrojů..........................................................................39 2.2.4 Hodnocení rizika ...................................................................................................................40 2.3 Krátkodobé finanční plánování .................................................................................................41 2.3.1 Specifika ročního finančního plánování ................................................................................41 2.3.2 Plánování výnosů, nákladů a zisku ........................................................................................43 2.3.3 Plánování krátkodobé likvidity ..............................................................................................44 2.3.4 Plánování rozvahy..................................................................................................................45 Seznam použitých značek, symbolů a zkratek ...................................................................................52 Informativní, navigační, orientační.................................................................................................52 Ke splnění, kontrolní, pracovní .......................................................................................................52 Výkladové ..........................................................................................................................................53 Náměty k zamyšlení, myšlenkové, pro další studium ....................................................................53


STRUČNÉ SEZNÁMENÍ S PROBLEMATIKOU 8. ČÁSTI PŘEDMĚTU FINANCE: FINANČNÍ ANALÝZA A FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ Finanční řízení podniků zahrnuje různé fáze - od prvních podnikatelských kroků, tj. od rozhodnutí se o oboru činnosti, právní formě podnikání, obstarání si potřebného kapitálu pro podnikání, jeho použití do různých majetkových forem, k rozvoji podniku prostřednictvím realizace investičních projektů atd. Významnými fázemi finančního řízení podniků sloužícími k posouzení výsledků hospodaření, finanční situace a v neposlední řadě ke stanovení dalších předpokladů a možností růstu tržní hodnota podniku jsou: ♣ FINANČNÍ ANALÝZA a ♣ FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ. Obě uvedené oblasti patří k základním principům finančního řízení. Finanční analýza je svým obsahem i významem velmi rozsáhlá. Výklad je zaměřen na: - podstatu a význam finanční analýzy, - základní údaje pro finanční analýzu, - metody a postupy provádění finanční analýzy, - základní ukazatele finanční analýzy a interpretace výsledků pro zjištění kvality finanční situace podniku. Finanční plánování je počátkem podnikatelské činnosti, provází podnik v průběhu celé jeho existence. Cílem kapitoly Finanční plánování je: objasnit význam a podstatu finančního plánování v souvislosti se stanovenými podnikovými cíli a zvolenou finanční politikou; objasnit specifika dlouhodobého a krátkodobého finančního plánování.

3


CÍL 8. ČÁSTI PŘEDMĚTU FINANCE: FINANČNÍ ANALÝZA A FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ Po úspěšném a aktivním absolvování této ČÁSTI Budete umět Budete umět: • vysvětlit podstatu a význam finanční analýzy a finančního plánování, • interpretovat výsledky finanční analýzy, • posoudit pomocí výsledků poměrových ukazatelů finanční zdraví podniku, • orientovat se v problematice finančního plánování.

Získáte Získáte: • možnost zhodnotit dosažené výsledky při realizaci podnikatelské činnosti, • znalosti o významu finančního plánování v kontextu s posláním a cíli podnikání, • znalosti o významu finančního plánu v rámci celkového podnikového plánu.

Budete schopni Budete schopni: • vysvětlit podstatu základních poměrových ukazatelů a jejich význam pro hodnocení jednotlivých činností podniku, • interpretovat získané poznatky z oblasti finanční analýzy, • aplikovat metody finanční analýzy na konkrétní podmínky podniku, • posoudit vzájemné vazby v rámci celkového podnikového plánu ČAS DOPORUČENÝ K PROSTUDOVÁNÍ Je obtížné stanovit univerzálně dobu potřebnou k prostudování. Rámcově – 40 hodin.

4


5

1 FINANČNÍ ANALÝZA

STRUČNÉ SEZNÁMENÍ S OBSAHEM KAPITOLY FINANČNÍ ANALÝZA Finanční analýza je významnou součástí řízení podniku.

a rozhodování

Podstata a význam finanční analýzy – V rámci této podkapitoly je uvedena základní charakteristika finanční analýzy.

Základní údaje pro finanční analýzu – Pro kvalitní provedení finanční analýzy je důležité mít odpovídající podklady vycházející z hospodaření podniku (účetní výkazy, statistické údaje ....).

Metody a postupy provádění finanční analýzy –Je nezbytné zvolit vhodný metodický postup a vědět, jaké jsou možnosti (způsoby) srovnání výsledků finanční analýzy.

Základní ukazatele finanční analýzy –Do této části kapitoly jsou zařazeny poměrové ukazatele sloužící ke zhodnocení různých oblastí hospodaření podniku, včetně jejich vypovídací schopnosti.

6


CÍLE KAPITOLY FINANČNÍ ANALÝZA Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY •

Cíl kapitoly budete umět, interpretovat výsledky analýzy, a tím posoudit finanční Budete umět zdraví firmy.

Získáte: •

Získáte

možnost provádět ve svém podniku (oboru) finanční rozbory v různém rozsahu a podle výsledků se rozhodnout o dalším postupu v podnikání.

Budete schopni: •

interpretovat získané poznatky z oblasti finanční analýzy,

•

pracovat se základními poměrovými ukazateli,

•

aplikovat metody finanční analýzy na konkrétní podmínky podniku.

ČAS DOPORUČENÝ K PROSTUDOVÁNÍ Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 23 – 25 hodin.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY FINANČNÍ ANALÝZA Finanční analýza, finanční zdraví, procentní rozbor, poměrové ukazatele, ukazatele zadluženosti, úrokové krytí, úrokové zatížení, ukazatele rentability, ukazatele aktivity, doba obratu, rychlost obratu, pravidlo solventnosti, likvidnost, ukazatele likvidity, čistý pracovní kapitál, ukazatele kapitálového trhu.

Budete schopni


7

1.1 Podstata a význam finanční analýzy Pojem finanční analýza je termín, kterým se označuje rozbor finanční situace podniku. Finanční analýza představuje soubor metod a aktivit použitelných k vyhodnocení informací, zejména z účetních výkazů, za účelem posouzení finanční situace a perspektivy podniku. Finanční analýza je nepostradatelná při přípravě podkladů pro finanční řízení a rozhodování a jejich využití v souvislosti s finančním plánováním, v neposlední řadě při finanční kontrole plnění přijatých rozhodnutí. Obsahová náplň finanční analýzy je dána potřebami jejích uživatelů, Uživatelé finanční kterými jsou : analýzy ♦ ♦ ♦ ♦ ♦ ♦ ♦

investoři, manažeři, obchodní partneři (zákazníci, dodavatelé), zaměstnanci, banky a jiní věřitelé stát a jeho orgány, a jiní.

Za finančně zdravý je možné považovat podnik, který je v dané chvíli i Finanční zdraví perspektivně schopen naplňovat smysl své existence, to znamená, že je podniku schopen trvale dosahovat takové míry zhodnocení vloženého kapitálu, která je požadována investory vzhledem k výši rizika, s jakým je příslušný druh podnikání spojen. Potřeba finanční analýzy je spojena s požadavky na efektivní chování podniku (požadavky v souvislosti s návratností investic, s efektivností řízení alokace kapitálu apod.). Podnikový management se proto nutně musí zajímat o finanční situaci, vhodnost struktury kapitálu, hodnocení struktury majetku, platební schopnost, výnosnost činnosti podniku.


1.2 Základní údaje pro finanční analýzu Pro každou úlohu finanční analýzy jsou společné čtyři základní charakteristiky, kterými se řídí postup analýzy. Jsou to: • • • •

vstupní data, metody analýzy, provedení analýzy, interpretace výsledků analýzy.

Vlastním výpočtům v rámci finanční analýzy předchází etapa sběru a přípravy dat. Rozhodující zdroje informací pro finanční analýzu je možné rozdělit do Zdroje informací pro následujících skupin: finanční analýzu 1. Finanční informace • účetní výkazy a výroční zprávy, • vnitropodnikové informace, • prognózy finančních analytiků a vedení firmy, • burzovní informace aj. 2. Kvantifikovatelné nefinanční informace • firemní statistika produkce, odbytu, zaměstnanosti …, • prospekty, interní směrnice. 3. Nekvantifikovatelné informace • zprávy a komentáře vedoucích pracovníků jednotlivých útvarů podniku, ředitelů, auditorů, • nezávislá hodnocení a prognózy, • komentáře odborného tisku.

8


9

1.3 Metody a postupy provádění finanční analýzy

Možnosti nebo způsoby srovnání výsledků finanční analýzy jsou: • • • •

srovnávání v čase (analýzy trendů), srovnávání v prostoru (mezipodniková srovnání), srovnávání skutečnosti s plánem (návaznost na následující kapitolu – Finanční plánování), srovnávání na základě expertních zkušeností (odborných odhadů).

Způsoby srovnání výsledků finanční analýzy

Pro potřeby rozboru účetních výkazů lze použít dva základní metodické postupy: Metodické postupy l. Procentní rozbor Procentní rozbor uvádí podíly jednotlivých položek rozvahy na celkových aktivech, resp. pasivech, nebo podíl jednotlivých údajů výsledovky k částce tržeb. Obvykle se kombinuje s hodnocením vývojových tendencí. Vychází proto z rozvah sestavených k různým datům resp. z výsledovek za různá období. 2. Poměrové ukazatele Druhým postupem je konstrukce poměrových ukazatelů. Poměrový ukazatel se vypočítá jako poměr jednoho nebo několika údajů k jiné položce nebo skupině položek z účetních výkazů. Poměrové ukazatele jsou zpravidla uváděny v podobě vztahu hodnoty k jedné (jednotce) např. 2:1. Lze je vyjádřit i výsledným číslem, např. v %.


1.3.1 Metody finanční analýzy

Metody provádění finanční analýzy je možné rozdělit do dvou základních Metody FA částí – deterministické metody a matematicko-statistické metody. Deterministické metody se používají pro analýzu vývoje a odchylek pro menší počet období. Jsou standardním nástrojem provádění finanční analýzy v podniku. Patří sem např. analýza trendů (horizontální analýza), která slouží k posouzení časových změn ukazatelů, analýza citlivosti sloužící k posouzení nejistoty při analýze finančních výsledků podniku. Základnou finanční analýzy jsou poměrové ukazatele. Matematicko-statistické metody vycházejí z údajů za delší časové období, slouží ke posouzení determinantů a faktorů vývoje a k určení kauzálních závislostí a vazeb. Jsou založeny na exaktních metodách.

1.4 Základní ukazatele finanční analýzy

Základem finanční analýzy jsou poměrové ukazatele, absolutní a rozdílové Skupiny poměrových ukazatele hrají doplňkovou úlohu. ukazatelů Ukazatele finanční analýzy jsou shrnuty do několika skupin. Stanovení počtu skupin a jejich obsahu není zcela jednotné, záleží především na tom, jaká hlediska při finančním rozboru chceme akceptovat. 1. skupina 2. skupina 3. skupina 4. skupina 5. skupina

ukazatele finanční stability (ukazatele zadluženosti); ukazatele rentability; ukazatele aktivity; ukazatele likvidity; ukazatele kapitálového trhu.

10


11

1.4.1. Ukazatele finanční stability (zadluženosti) podniku Ukazatele finanční stability vyjadřují různými způsoby zadluženost podniku. Uvádějí se v procentech. Mezi ně lze zařadit: Ukazatel podílu vlastního kapitálu na aktivech (Equity Ratio) =

VK A

(1.1)

VK ….vlastní kapitál A …... celková aktiva -

charakterizuje dlouhodobou finanční stabilitu podniku, udává, do jaké míry je podnik schopen krýt svůj majetek vlastními zdroji, udává, jak vysoká je jeho finanční samostatnost.

Ukazatel celkové zadluženosti =

CK A

(1.2)

CK …. cizí kapitál -

tzv. ukazatel věřitelského rizika, hodnotí přiměřenost zadlužení, čím je vyšší hodnota ukazatele, tím je vyšší finanční riziko pro věřitele podniku.

Obdobnou vypovídací schopnost má i následující ukazatel: Ukazatel zadluženosti vlastního kapitálu (Debt/Equity Ratio) =

-

CK VK

hodnotí míru finanční samostatnosti u stabilních společností by se hodnota ukazatele měla pohybovat mezi 80 až 120 % (to závisí i na postoji k riziku podnikatele).

Zadluženost zatěžuje finanční hospodaření v několika směrech: o úhrada úroků věřitelům, o splacení dluhu ve stanoveném termínu. Proto je součástí hodnocení dlouhodobé finanční stability podniku také posouzení finančních důsledků jeho zadluženosti. Nejčastěji se používají následující ukazatele:

(1.3)


12

Ukazatel úrokového krytí =

EBIT úroky

(1.4)

EBIT ..... zisk před úhradou úroků a daní -

-

udává, kolikrát je zajištěno placení úroků, tj. kolikrát jsou úroky kryty výší výdělku (tj. ziskem před úroky a daněmi, o který se dělí vlastnící i věřitelé) čím vyšší je hodnota ukazatele, tím je finanční situace podniku lepší. Je-li hodnota ukazatele rovna 100 %, potom podnik vydělává jen na úroky/zisk = 0/. Hodnota ukazatele pod 100 % znamená, že podnik si svou činností nevydělá ani na úhradu úroků.

Opakem ukazatele úrokového krytí je ukazatel úrokového zatížení. Úrokové zatížení = -

úroky EBIT

vyjadřuje, jakou část celkového vytvořeného efektu odčerpávají úroky, pokud má podnik dlouhodobě nízké úrokové zatížení, může si dovolit vyšší podíl cizího kapitálu.

(1.5)


13

1.4.2 Ukazatele rentability Při konstrukci ukazatelů rentability se vychází z následujících kategorií zisku: EBIT - zisk před úroky a daněmi( Earnings before Interest and Taxes), EBT - zisk před zdaněním ( Earnings before Taxes), EAT - zisk po zdanění (čistý zisk - Earnings after Taxes). Základním kritériem hodnocení finančního zdraví podniku je výnosnost vloženého kapitálu. Míra zisku nebo také rentabilita vloženého kapitálu je obecně definována jako poměr zisku a vloženého kapitálu. Podle toho, jaký typ kapitálu je při konstrukci ukazatelů použit, rozlišují se tyto ukazatele rentability: -

ukazatel rentability aktiv = ROA (Return on Assets,) ukazatel rentability dlouhodobě investovaného kapitálu = ROCE (Return on Capital Emploeyd), ukazatel rentability vlastního kapitálu = ROE (Return on Equity), ukazatel rentability tržeb = ROS (Return on Sales), ukazatel rentability nákladů.

Výdělková schopnost majetku, do něhož byl investován kapitál je vyjádřena ROA relativní výnosností aktiv:

ROA =

EBIT aktiva

(1.6) -

-

bývá považován za klíčové měřítko rentability, protože poměřuje zisk s celkovými aktivy investovanými do podnikání bez ohledu na to, z jakých zdrojů jsou financovány, respektuje skutečnost, že výnos z prostředků získaných z cizích zdrojů musí pokrýt úroky (věřitelům) a přinést další efekt představující zisk (vlastníkům).

Rentabilita dlouhodobých zdrojů vyjadřuje efekt z dlouhodobých investic. ROCE

EBIT ROCE = VK + Dl.záv. (1.7)


14

VK ……… vlastní kapitál Dl.záv. ….. dlouhodobé závazky -

smyslem tohoto ukazatele je vyjádřit efekt z dlouhodobých investic. Ukazatelem se hodnotí význam dlouhodobého investování prostřednictvím vlastního kapitálu spojeného s dlouhodobým cizím kapitálem, tj. zvýšení potenciálu vlastníka využitím dlouhodobých finančních zdrojů.

Tyto uvedené ukazatele měří všeobecnou efektivnost vloženého kapitálu bez ohledu na to, odkud kapitál pochází.

Rentabilita vlastního kapitálu se vyjadřuje pomocí vztahu: ROE ROE =

-

EAT VK

(1.8) vyjadřuje celkovou výnosnost vlastních zdrojů (jejich zhodnocení v zisku), úroveň rentability vlastního kapitálu je závislá na rentabilitě celkového kapitálu ( RCELK . KAPITÁLU =

EBIT ) CELK .KAPITÁL

a úrokové míře cizích kapitálu.

ROS

Kromě uvedených vztahů pro výpočet rentability se často používají i další varianty ukazatelů ziskovosti: Rentabilita tržeb (ROS) =

EAT T

(1.9) T……. tržby -

ukazatel charakterizuje vztah čistého zisku k tržbám, tedy tržní úspěšnost podniku, tržní úspěšnost je podmíněna mnoha faktory, cena nemusí být vždy rozhodující; svou roli hraje např. marketingová Rentabilita nákladů strategie, cenová politika, reklama.

Rentabilita nákladů =

EAT N

(1.10)

N ……náklady celkem - vyjadřuje, kolik čistého zisku podnik dosáhne vložením 1 Kč celkových nákladů


-

15

čím vyšší je hodnota ukazatele, tím více jsou zhodnoceny náklady vložené do hospodářského procesu.

1.4.3 Ukazatele aktivity

Pomocí ukazatelů aktivity je charakterizována efektivnost využití podnikového majetku – jako celku i jeho jednotlivých složek (fixních aktiv, zásob, pohledávek apod.). Jde o ukazatele vyjadřující relativní vázanost kapitálu v různých formách aktiv podniku. V rámci hodnocení aktivity jsou používány dva základní typy ukazatelů: 1. Rychlost obratu majetkových částí podniku (také obrátka aktiv) – vyjadřuje kolikrát (počet obrátek) se za určitou dobu přemění majetek (jeho části) v peněžní prostředky. 2. Doba obratu aktiv, příp. jeho částí, vyjadřuje, jak dlouho je kapitál vázán v majetku podniku. Jinými slovy, jak dlouho trvá, než se z něj kapitál postupně uvolní, přemění se v peněžní prostředky.

Základními ukazateli sledovanými v této souvislosti jsou: Rychlost obratu celkových aktiv (obrátka) =

T A

(1.11) Rychlost obratu aktiv

T ..... tržby za období A ..... celková aktiva -

ukazatel měří intenzitu využití celkových aktiv, čím je ukazatel vyšší, tím lépe podnik využívá svůj majetek.

Doba obratu celkových aktiv =

A ⋅d T

d …… počet dnů v období -

vyjadřuje, za jak dlouho se celková aktiva postupně přemění v peněžní prostředky, hodnota ukazatele je určena obratem fixního a oběžného majetku, čím je podíl fixních aktiv vyšší, tím delší je doba obratu celkového majetku podniku.

Doba obratu aktiv (1.12)


16

V praktickém řízení podniku je reálné posuzovat tyto ukazatele pro určité části majetku. Pro posouzení platební schopnosti podniku je významné, jak rychle se v peněžní prostředky transformují zásoby (příp. jejich části) a pohledávky. Rychlost obratu zásob =

T zásoby

zásoby ⋅d T - ukazatel charakterizuje úroveň běžného provozního řízení, - je citlivý na změny v dynamice výkonů.

Doba obratu zásob =

Rychlost obratu pohledávek =

T pohledávky

pohledávky Doba obratu pohledávek = ⋅d T - udává, za jak dlouho jsou odběratelem uhrazovány faktury, - vypovídá o strategii řízení pohledávek (credit management), - ukazatel je významný z hlediska plánování peněžních toků.

(1.13)

(1.14) Doba obratu zásob

(1.15)

Doba obratu pohledávek (1.16)

Z hlediska platební schopnosti firmy je důležité mít přehled o splatnosti závazků. O tom vypovídá ukazatel doby obratu závazků. závazky ⋅d T - udává, na jak dlouho poskytli dodavatelé podniku (odběrateli) odklad placení, - charakterizuje platební morálku podniku vůči svým dodavatelům.

Doba obratu závazků =

(1.17) Doba obratu závazků

Pro podnik je významné posouzení ukazatelů (1.16) a (1.17) ve vzájemné souvislosti. Jde o snahu udržet tzv. „pravidla solventnosti“. Doba obratu pohledávek < Doba obratu závazků

(1.18) „Pravidlo solventnosti“


17

Udržování tohoto vztahu je pro podnik výhodné, protože než mu nastane povinnost platit závazky, předpokládá se, že od svých odběratelů už dostal zaplaceno. Podnik má tedy dostatek peněžních prostředků na úhradu svých splatných dluhů. V případě částí oběžných aktiv, pomocí kterých se zjišťuje doba obratu, rychlost obratu nebo doba obratu závazků se berou v úvahu průměrné hodnoty.

1.4.4 Ukazatele likvidity

Ukazatele likvidity slouží ke zjištění, zda podnik bude či nebude mít potíže se splácením těch závazků, které jsou splatné v blízké budoucnosti (obecně během následujícího roku). Platební schopnost je jednou z nejvýznamnějších charakteristik finanční situace. Odráží krátkodobou finanční stabilitu podniku. Likvidita podniku závisí na jeho schopnosti inkasovat splatné pohledávky, na kvalitě a kvantitě výrobků k prodeji apod. K ZAPAMATOVÁNÍ 1 •

likvidita podniku = platební schopnost podniku, jeho momentální schopnost uhradit splatné závazky,

•

likvidita majetku (likvidnost) = schopnost (vlastnost) jednotlivých částí majetku podniku přeměnit se postupně v peněžní prostředky. Je jednou z charakteristik konkrétního druhu majetku a označuje míru obtížnosti přeměny majetku v hotové peníze.

Poměrové ukazatele likvidity poměřují to, čím je možno platit (čitatel) k tomu, co je třeba zaplatit (jmenovatel). Likvidita podniku se podle všeobecně přijaté konvence hodnotí poměrem oběžných aktiv, resp. jejich vybraných složek proti aktuálně splatným závazkům. Ukazatel běžné (celková) likvidity (Current Ratio) =

OM KZ

(1.19)


18

OM … oběžný majetek KZ …. závazky krátkodobého charakteru, tj. krátkodobé závazky + běžné bankovní úvěry + krátkodobé finanční výpomoci + ostatní splatná pasiva krátkodobého charakteru

Zásoby jsou nejméně likvidní složkou oběžného majetku (nákup, dlouhý výrobní a odbytový cyklus, příp. zastaralé a neprodejné výrobní zásoby, úhrada pohledávek). Proto je následující ukazatel upraven o vliv této části oběžných aktiv ukazatel pohotové likvidity (také rychlý test). Ukazatel pohotové likvidity (Quick Ratio – Acid Test Ratio) =

OM − zásoby KZ

(1.20)

Při vyjádření tohoto podílu se berou v úvahu z oběžných aktiv jen pohotové prostředky, tj. pokladní hotovost, peníze na bankovních účtech, krátkodobé cenné papíry a je vhodné brát v úvahu pohledávky v tzv. čisté výši, tj. pohledávky po korekci opravnou položkou k pohledávkám. Čitatel ukazatele je vhodné upravit o nedobytné a pochybné pohledávky.

Platební schopnost podniku je možné z krátkodobého hlediska sledovat pomocí ukazatele okamžité (pokladní) likvidity. Ukazatel okamžité likvidity (Cah Ratio) =

pohotové peněžní prostředky KZ

(1.21)

Tento ukazatel není příliš stabilní ( v čitateli hotovost, peníze na účtech, šeky, příp. směnečné pohledávky, některé druhy krátkodobých cenných papírů), může sloužit k dokreslení úrovně likvidity podniku. Kromě výše uvedených ukazatelů je vhodné používat ukazatele konstruované na bázi peněžních toků (CF), které vyjadřují schopnost podniku hradit splatné závazky v průběhu daného období na základě skutečně držených peněz v době splatnosti závazků (přehled o peněžních tocích = tokový výkaz, rozvaha = výkaz sestavovaný k určitému období – 3. část předmětu FINANCE).

Ukazatel likvidity na bázi CF =

CF KZ

(1.22)


19

PRŮVODCE TEXTEM: K posouzení platební schopnosti podniku je možné použít i rozdílové ukazatele, a to tzv. čistý pracovní kapitál.

1.4.5 Čistý pracovní kapitál V každém podniku k realizaci hladkého průběhu obratového procesu – resp. ČPK k zajištění platební schopnosti podniku a v důsledku toho i jeho finanční stability – je nezbytně nutná určitá kladná velikost čistého pracovního kapitálu. Výše a význam ČPK jsou určeny skladbou bilance podniku. Pokud má mít podnik zajištěnou likviditu, měla by být jeho krátkodobá aktiva vyšší než krátkodobé závazky a tudíž dlouhodobé zdroje, tj. vlastní kapitál a dlouhodobé závazky, mají převyšovat dlouhodobá (fixní) aktiva. Uvedené plyne z bilančního principu: AKTIVA = PASIVA. Vymezení ČPK Existuje dvojí přístup k vymezení velikosti ČPK : •

ČPK z pozice pasiv = přístup vlastníka podniku, který rozhoduje o použití dlouhodobého kapitálu pro zabezpečení běžné činnosti podniku: ČPK = (VK + CKdl.) – SA

Jde o uplatnění dlouhodobého pohledu na kapitál a majetek podniku. •

ČPK z pozice aktiv = přístup finančních manažerů podniku, kterým vlastník podniku svěřuje pravomoc a ukládá odpovědnost za financování běžné činnosti podniku. Pro finanční management je čistý pracovní kapitál částí dlouhodobého kapitálu vázaného v oběžném majetku (v trvalé části OM):

(1.23)


ČPK = OM – KZ

20

(1.24)

V tomto případě jde o krátkodobý pohled na majetek a kapitál podniku. Čistý pracovní kapitál zde představuje část oběžného majetku, která se během roku přemění v pohotové peněžní prostředky a po jejich použití ke splacení krátkodobých závazků může být reziduální část použita k uskutečnění podnikových záměrů. Oba způsoby stanovení čistého pracovního kapitálu shodně prokazují, že jeho konstrukce je založená na rozlišení: • •

oběžného a neoběžného majetku, dlouhodobě a krátkodobě vázaného kapitálu.

V souvislosti s výše uvedeným je zřejmá vzájemná provázanost s ukazateli Vazba ČPK aktivity. Velikost ČPK je ovlivněna především následujícím: s ukazateli aktivity -

dobou obratu zásob, dobou obratu pohledávek, dobou obratu krátkodobých závazků, mírou pravidelnosti obrátek zásob, pohledávek, krátkodobých závazků.

1.4.6 Ukazatele kapitálového trhu

Ukazatele kapitálového trhu čerpají vstupní data kromě účetních údajů především z údajů kapitálového trhu. Z toho plynou určitá omezení pro podniky, které nemají právní formu akciové společnosti a tedy nevlastní akcie volně obchodovatelné na kapitálových trzích.


21

Zisk na akcii (Earnings Per Share, EPS): EPS =

EAT počet kusů kmenových akcií

(1.25)

Čistým ziskem (EAT) se rozumí celkový zisk společnosti po zdanění výplatě přednostních (prioritních) dividend. Pomocí tohoto ukazatele je možno zjistit, jakou maximální výši dividend je možno vyplatit ze zisku společnosti na jednu akcii. Růst hodnoty EPS vede ke zvyšujícímu se zájmu investorů, a tím k růstu ceny akcií a růstu hodnoty společnosti. Ukazatel neposkytuje informaci o výši dividendy na kmenovou akcii. To souvisí s přijatou dividendovou politikou. Ukazatel P/E (Price-Earnings Ratio): P/E =

tržní cena akcie čistý zisk na jednu akcii

(1.26)

Pomocí ukazatele se odhaduje počet let potřebných ke splácení ceny akcie jejím výnosem. Ukazuje, kolik jsou investoři ochotni zaplatit za jednu jednotku měny vykazovaného zisku. Dividendový výnos (Dividend Yield): DY =

dividenda na kmenovou akcii tržní cena akcie

Tento ukazatel vyjadřuje výnosnost akcie. Zohledňuje již skutečnou výši vyplácené dividendy. V případě zvýšení tržní ceny akcie a nezměněné výše dividendy bude hodnota ukazatele méně příznivá – výnosnost proti předchozímu období poklesne. Zisk nevyplácený formou dividendy nepředstavuje pro akcionáře bezprostřední užitek, i když zvyšuje cenu akcie. Investor bude zřejmě ochoten akceptovat nižší dividendový výnos tehdy, bude-li mít určitou jistotu, že tento pokles bude v budoucnu vykompenzován.

(1.27)


22

Payout Ratio (výplatní poměr): PR =

dividenda na komenovou akcii čistý zisk na jednu akcii

(1.28)

Tento ukazatel určuje, jaká část čistého zisku je vyplácena v dividendách. Poskytuje informace o reinvestiční aktivitě společnosti a její strategii. Market-To-Book Ratio: MTB R =

suma tržních cen všech akcií účetní hodnota akcií

(1.29)

Ukazatel vypovídá, jaký je poměr tržní hodnoty firmy (Market Value) k její účetní hodnotě (Book Value). Prosperující podnik by měl mít tržní cenu vyšší než je účetní hodnota, neboť má vytvořen svůj goodwill.

Účetní hodnota akcie (Book Value per Share): BVperS =

vlastní kapitál počet kmenových akcií

Ukazatel odráží výkonnost a růst společnosti, žádoucí je růst hodnoty ukazatele.

1.5 Opakovací cvičení

KONTROLNÍ OTÁZKY 1 1. V čem spatřujete základní význam finanční analýzy. 2. Jaké jsou hlavní zdroje informací pro finanční analýzu? 3. Vysvětlete základní finanční ukazatele používané ve finanční analýze. 4. Jaké znáte ukazatele rentability? 5. Pomocí kterých ukazatelů se hodnotí oblast finanční stability firmy? 6. V čem spočívá vypovídací schopnost ukazatelů likvidity a aktivity?

(1.30)


TESTY 1. Označte zakroužkováním správnou odpověď: 1.1 Vztahy mezi výsledky hospodaření a vloženými zdroji jsou obecně charakterizovány prostřednictvím těchto ukazatelů: a) likvidity b) zadluženosti c) aktivity d) rentability 1.2 Známe-li vzorec : a) b) c) d)

pohledávky , jde o stanovení: jednoden.tržby

obrátky pohledávek rentability pohledávek doby obratu pohledávek průměrného měsíčního stavu pohledávek.

1.3 Mezi některými finančními ukazateli existuje vzájemný vztah. Je tomu tak i v případě doby obratu pohledávek a doby obratu závazků? a) rozhodně ne b) snaha je, aby doba obratu pohledávek byla kratší než doba obratu závazků c) snaha je, aby doba obratu závazků byla kratší než doba obratu pohledávek d) ano, musí se rovnat. 1.4 Ukazatel rentability tržeb vypočteme následujícím způsobem: a) poměr nákladů a výnosů b) poměr čistého zisku a tržeb c) rozdíl mezi náklady a výnosy d) rozdíl mezi čistým ziskem a tržbami 2. Označte písmenem P výrok, který je pravdivý a písmenem N výrok nepravdivý: a) Krytí potřeb převážně vlastními zdroji vede k vyšší finanční stabilitě a pružné reakci na finanční potřeby podniků. b) Pokud má podnik dlouhodobě nízké úrokové zatížení, může si dovolit vyšší podíl cizích zdrojů. c) Likvidností chápeme obecnou schopnost podniku hradit své závazky.

23


SAMOSTATNÝ ÚKOL 1 PŘÍKLAD 1: S využitím údajů v níže uvedených účetních výkazech proveďte finanční analýzu daného podniku se zaměřením na tyto oblasti hospodaření: 1. Vypočtěte a interpretujte hodnoty ukazatelů rentability, celkového kapitálu a vlastního kapitálu. 2. Proveďte analýzu zadluženosti, posuďte meziroční změny. 3. Proveďte analýzu aktivity hlavních položek aktiv (zásob, pohledávek, dlouhodobého hmotného majetku, stálých aktiv) a zjistěte, jak ovlivňují obrat celkových aktiv. 4. Na základě výpočtu příslušných ukazatelů (včetně čistého pracovního kapitálu) posuďte likviditu podniku, charakterizujte problémy a omezení jejich vypovídací schopnosti.

24


25

ROZVAHA (v tis.Kč) 31.12.2006

31.12.2005

Aktiva: Stálá aktiva: Pozemky Budovy, stroje, zařízení Dlouhodobý finanční majetek Stálá aktiva celkem:

1000 2300 700 4000

1000 2100 800 3900

Oběžná aktiva: Zásoby Pohledávky Finanční majetek Oběžná aktiva celkem:

1100 700 500 2300

1000 500 400 1900

AKTIVA CELKEM:

6300

5800

Vlastní kapitál: Základní kapitál Fondy ze zisku Nerozdělený zisk minulých let Vlastní kapitál celkem:

2500 1200 500 4200

2500 1100 500 4100

Cizí kapitál: Dlouhodobý úvěr Krátkodobé závazky Cizí zdroje celkem:

700 1400 2100

600 1100 1700

PASIVA CELKEM:

6300

5800

Pasiva:


26

VÝKAZ ZISKU A ZTRÁTY (v tis. Kč) 31.12.2006

31.12.2005

Tržby

8000

7500

Provozní náklady: Výrobní spotřeba Osobní náklady Odpisy Provozní náklady celkem:

4420 2410 500 7330

4100 2320 500 6920

Provozní výsledek hospodaření (zisk před úroky a daněmi – ZUD) Nákladové úroky

670 70

580 60

Zisk před zdaněním (ZD) Daň z příjmů

600 186

520 162

Výsledek hospodaření za účetní období (zisk po zdanění = ČZ)

414

358

PŘÍKLAD 2: Podnik X má oběžný majetek ve výši 10 000 tis. Kč a krátkodobé závazky činí 7 000 tis. Kč. Podnik Y disponuje s oběžnými aktivy ve výši 8 000 tis. Kč, podnik Z ve výši 12 000 tis. Kč. U podniku Y jsou krátkodobé závazky 3 000 tis. Kč, podnik Z má krátkodobé závazky v objemu 9 000 tis. Kč. Porovnejte uvedené tři podniky z hlediska jejich platební schopnosti, a to pomocí ukazatele běžné likvidity a čistého pracovního kapitálu. Výsledky porovnejte a interpretujte.

SHRNUTÍ KAPITOLY FINANČNÍ ANALÝZA Finanční analýza je oblast, která představuje významnou součást komplexního finančního řízení podniku.. Zajišťuje zpětnou vazbu mezi předpokládaným efektem řídících rozhodnutí a skutečností. Svým obsahem je úzce spojena s finančním účetnictvím – využívá údaje z rozvahy, výsledovky, přehledu o peněžních tocích. Účelem a smyslem finanční analýzy je provést pomocí speciálních metodických prostředků diagnózu finančního zdraví (stability) podniku. Základním metodickým nástrojem finančního rozboru jsou poměrové ukazatele. Jsou formou číselného vztahu, do kterého jsou uváděny finančně-účetní informace. Ukazatele se sdružují do skupin, nejčastěji do uvedených pěti skupin.


První skupina sdružuje ukazatele zadluženosti, které hodnotí finanční strukturu podniku. Zahrnuje ukazatele posuzující strukturu vloženého kapitálu z hlediska vlastnictví. Druhou skupinu tvoří ukazatele rentability, tj. různé formy míry zisku jako všeobecně akceptovaného vrcholového ukazatele efektivnosti podniku. Třetí skupina zahrnuje ukazatele aktivity. Jde o ukazatele stupně využití podnikových aktiv – ukazatele rychlosti a doby obratu jednotlivých částí majetku podniku. Čtvrtá skupina – ukazatele likvidity (platební schopnosti). Jejich cílem je vyjádřit se k potenciální schopnosti podniku hradit včas své splatné závazky. Pátá skupina pak zahrnuje ukazatele, které vycházejí z údajů kapitálového trhu.. Znalost a schopnost pracovat s uvedenými ukazateli je jedním ze základních předpokladů pro uvedení další fáze v rámci finančního řízení a rozhodování, a to je kapitola pojednávající o finančním plánování.

27


2 FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ

STRUČNÉ SEZNÁMENÍ S OBSAHEM KAPITOLY FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ Kapitola je po objasnění podstaty a významu finančního plánování rozdělena do několika navazujících částí: 2.1 Stanovení poslání a cílů podniku – Finanční plán je nedílnou součástí celkového podnikového plánu – mezi jeho jednotlivými částmi existují úzké přímé a zpětné vazby. Finanční plánování se zaměřuje na naplnění základních a dílčích cílů podniku. Tomu odpovídá i základní struktura finančního plánu: - plánový výkaz zisku a ztráty, - plánový peněžní tok, - plánová rozvaha. 2.2 Dlouhodobé finanční plánování – v rámci plánových výkazů jsou zde vyjádřeny vize podniku v perspektivě několika let (záleží na oboru podnikání). S těmito aktivitami souvisí zvýšené riziko, které je třeba brát v úvahu, počítat s faktorem času apod. 2.3 Krátkodobé finanční plánování – krátkodobý (roční) finanční plán je nedílnou součástí dlouhodobého finančního plánu, jehož část na nejbližší období se rozpracovává do konkrétnější podoby, v závislosti na možné změně vnitřních i vnějších podmínek hospodaření. 2.4 Metody dlouhodobého finančního plánování – jsou uvedeny pro UPRAVIT !!!! konkrétnější představu studujících o postupech sestavování finančního plánu. Tuto část doplňuje poslední podkapitola, a to je: 2.5 Souhrnný příklad – student se seznámí (ve zjednodušené podobě) s tvorbou jednotlivých plánových výkazů v rámci dlouhodobého finančního plánování. 2.6 Otázky k procvičení

28


29

CÍLE KAPITOLY : Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: •

orientovat se v problematice finančního plánování;

•

sestavit základní části finančního plánu.

Získáte: •

znalosti o cílech podniku a možnostech je dosáhnout;

•

znalosti o finanční politice podniku;

•

znalosti o vzájemných vazbách v rámci podnikového plánu;

•

znalosti o částech finančního plánu a jejich vazbách;

•

znalosti o specifikách dlouhodobého a krátkodobého finančního plánování;

Budete schopni: •

popsat jednotlivé části finančních plánů a objasnit jejich vazby.

ČAS DOPORUČENÝ K PROSTUDOVÁNÍ Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je asi 15 hodin.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ Poslání podniku, finanční politika podniku, podnikový plán, přímá vazba, zpětná vazba, plánová rozvaha, plánový výkaz zisku a ztráty, plánové hotovostní toky, prognóza prodeje, rozpočet investičních výdajů, rozpočet dlouhodobého externího financování; plánování výkonů nákladů a zisku; kritický bod rentability (bod zvratu), fixní náklady, variabilní náklady, procentní podíl na tržbách, regresní metoda.

2.1 Plánování a cíle podniku

Budete umět

Získáte

Budete schopni


30

Plánování je komplexní rozhodovací proces, který spočívá v navrhování, hodnocení, výběru cílů a cest (způsobů) jejich dosažení. Plánování Finanční plánování je nedílnou součástí celkového plánování podnikatelské činnosti. Obecně je možné konstatovat, že procesu plánování se nevyhne žádný subjekt, který chce začít podnikat, který už podniká nebo který končí svou podnikatelskou činnost. Jinými slovy: plánování provází podniky od jejich vzniku (resp. ještě před jejich vznikem) až do konce jejich existence. Aby mohl podnik dosahovat stanovené finanční cíle a rozvíjet se, musí být respektovány finanční zásady a kritéria, které se promítají i do finančního plánu (výsledek finančního plánování).

Úkolem plánování je: • • •

Úkol plánování

připravit koncepci podniku na základě dostupných informací, číselně tuto koncepci konkretizovat, stanovit časový průběh realizace.

Zajištění růstu výkonnosti firmy a její podnikatelské prosperity v náročném tržním prostředí vyžaduje pečlivé plánování budoucích aktivit firmy. Náplní Poslání a cíle podniku těchto plánovacích procesů je: • •

stanovení cílů, které chce podnik dosáhnout z krátkodobého i dlouhodobého hlediska, stanovení způsobů (cest) dosažení těchto cílů.

Podstatou plánování je: • přemýšlení o budoucnosti, a to: - o cílech podniku, - o vývoji podnikatelského okolí, které firmu na jedné straně ohrožuje, ale zároveň přináší i rozvojové příležitosti; •

a transformace těchto informací do určitých dokumentů vymezujících budoucí fungování podniku a její aktivity.

Vrcholem pyramidy podnikových cílů je jeho poslání. Jde o obecné vyjádření hlavních směrů činnosti podniku, vyjádření toho, proč existuje, jaká je oblast jeho působnosti. Poslání by mělo vyjadřovat hlavní orientaci podniku, předpoklady jeho vnitřního a vnějšího chování. Zároveň by mělo specifikovat přednosti, o které se chce podnik opírat – např. chce být podnikem s nejvyšší kvalitou výrobků, podnikem reagujícím s maximální rychlostí na měnící se požadavky odběratelů.


Vyjasnění poslání podniku vytváří předpoklady pro stanovení strategických podnikových cílů. Jejich formulace je konkrétnější, pracuje s veličinami číselně vyjádřenými. Příklady strategických cílů: -

uspokojení poptávky odběratelů a postavení podniku na trhu, ochrana životního prostředí:, inovace výrobního programu a technologií, finanční oblast.

Poslední uvedená skupina podnikových cílů má významné postavení v rámci celkové činnosti podniku a úzce se vztahuje k finančnímu plánování. Finanční Finanční cíle cíle je možné formulovat např. takto: • • • • • •

zvyšování tržní hodnoty podniku z hlediska jeho vlastníků (růst tržní hodnoty podniku = základní cíl podnikání), dosažení určité hodnoty zisku, zajištění určitého růstu podniku, např. prostřednictvím tempa růstu tržeb, dosažení určité úrovně rentability vlastního a celkového kapitálu, dosažení optimální kapitálové struktury, zabezpečení dostatečné finanční schopnosti podniku (schopnost podniku hradit své závazky z krátkodobého i dlouhodobého hlediska).

Podnik si stanovil cíle, kterých chce svou činností dosáhnout. Dalším krokem je formulaei způsobů jejich uskutečnění. K dosažení cílů vede realizace opatření v oblasti investiční činnosti, výzkumu, vývoje, marketingu, personalistiky. Opatření jsou zabezpečována plánováním potřeby a užití finančních zdrojů. S tím neodmyslitelně souvisí přijetí zásad finanční politiky podniku. Finanční politika podniku formuluje zásady pro způsob financování jeho Finanční politika činnosti. Dává odpověď na otázky, např.: podniku - jak smějí být jednotlivé finanční zdroje používány? - kde lze získat dodatečný kapitál? jaká smí být zadluženost? - jaký rozsah majetku má být uložen v peněžních prostředcích a peněžních ekvivalentech? - jaká jsou omezení růstu majetku a tržeb s ohledem na peněžní toky? - kolik se má vyplácet na dividendách? Odpovědi představují „soubor přikázání“, jak se vyhýbat příliš riskantnímu podnikání, které by mohlo vést k ohrožení finančního zdraví, v konečném důsledku snad i k zániku podniku.

PRŮVODCE TEXTEM Na formulování cílů a politik navazuje podnikový plán, který vyjadřuje

31


podnikovou strategii na cestě k realizaci cílů v příštích několika letech. Finanční plán je součástí podnikového plánu, který propojuje všechny aktivity s kvantifikovaným finančním cílem a s časově rozvrženými strategickými záměry.

2.1.1 Vazba finančního plánu na ostatní části podnikového plánu Volba podnikatelské strategie spolu se soustavou podnikových cílů vytváří předpoklady pro tvorbu dlouhodobého (strategického) plánu podniku. Struktura plánu a jeho jednotlivé složky (dílčí plány) odpovídají jednotlivým funkčním záměrům podniku. Před zahájením plánovacích činností je nezbytné kromě stanovení cílů a způsobů jejich dosažení provést průzkum trhu (analýzu a prognózu tržní poptávky); zda bude mít podnik zajištěn odbyt. Na zjištěné výsledky pak navazuje podnikový plán jako celek a v konkrétní podobě dílčí plány. Metody plánování, ani náplň plánu není stanovena žádným vnějším nařízením, záleží na podnikatelském subjektu a zaměření jeho činnosti. Obecně je možné do podnikového plánu zahrnout např. tyto části: • plán prodeje (odbytu) a marketingu, ten musí být výrobně zabezpečen • ⇒ plán výroby; výroba musí být zabezpečena potřebnými vstupy ⇒ - plán zásobování, - plán investic, - plán inovací, - personální plán; tyto plány musí mít své zdrojové (finanční) zabezpečení ⇒ •

⇒ FINANČNÍ PLÁN

32


Tvorba finančního plánu podniku představuje iterativní zpětnovazební proces, který tvoří součást procesu tvorby podnikového plánu. Věcné části podnikového plánu poskytují základní vstupní informace pro tvorbu finančního plánu, vyjadřují požadavky na objem finančních zdrojů k nákupu surovin, materiálů, realizaci investic, mzdové a sociální zabezpečení zaměstnanců podniku apod. (přímé vazby). Na jedné straně jsou požadavky, na druhé straně finanční realita, která nebude schopna zajistit předpoklady věcných částí podnikového plánu. Možný nedostatek finančních zdrojů vzhledem k požadavkům pak vede ke korekci plánů zdrojového zabezpečení (např. omezení výzkumu a vývoje, omezení realizace investic nebo jejich převedení na pozdější dobu). To se zpětně projeví v možnostech výroby (úprava plánu výroby) a samozřejmě ve velikosti plánovaného odbytu (změna plánu prodeje a marketingu) – zpětné vazby. Základním úkolem finančního plánu je zabezpečit realizaci podnikového plánu, Základní úkol potřebnými finančními zdroji (vlastními i cizími). finančního plánu

K ZAPAMATOVÁNÍ 2 Vazby mezi finančním plánem a ostatními částmi podnikového plánu: • •

přímé vazby – každý dílčí plán prostřednictvím výnosů a nákladů ovlivňuje finanční plán; zpětné vazby – výstupy finančního plánu (disponibilní finanční zdroje) působí na realizovatelnost dílčích plánů; obvykle si vynucují určité korekce těchto plánů.

Těsné vazby neexistují jen mezi finančním plánem a ostatními částmi plánu, ale i uvnitř finančního plánu – jde o vzájemné vztahy jednotlivých částí finančního plánu: plánová rozvaha, plánová výsledovka, plánový výkaz peněžních toků (kapitola 2.1.2).

33


KONTROLNÍ OTÁZKY 1 1) Co je základním úkolem plánování? 2) Jaký je rozdíl mezi posláním a cíli podniku? 3) Jaké znáte finanční cíle podnikání a který z nich je na vrcholu pyramidy cílů? 4) Jak se projevuje zpětné působení (zpětná vazba) finančního plánu na ostatní části podnikového plánu? 5) Jaké vazby existují mezi finančním plánem a věcnými částmi podnikového plánu? 6) Jaké důvody vedou ke korekci v jednotlivých částech podnikového plánu?

2.1.2 Části finančního plánu podniku Ústřední postavení v soustavě dílčích částí podnikového plánu zaujímá finanční plán, je syntetizujícím prostředkem, protože všechny podnikové aktivity jsou ve svém důsledku převedeny na peníze. Finanční plán hraje tedy určitou integrující roli a má charakter komplexního plánu. Tvoří jej tyto složky: 1.

SOUSTAVA FINANČNÍCH UKAZATELŮ: - ukazatele charakterizující cíle, které chce podnik dosáhnout (zadluženost, rentabilita, likvidita…); - slouží k posouzení různých variant plánu.

Prostřednictvím vhodně zvolených ukazatelů finanční analýzy je možné posoudit finanční zdraví podniku. Hodnocení finanční situace by mělo potvrdit, zda prováděná politika vede k dosažení stanoveného cíle nebo zda je nutné finanční politiku, kterou firma realizuje, upravit. 2.

PLÁNOVÝ VÝKAZ ZISKU A ZTRÁTY: a) plán výnosů (plyne z plánu odbytu), b) plán nákladů (plyne z plánu výroby, zásobování, investic, inovací, personálního plánu).

Na základě rozdílu plánu výnosů a plánu nákladů dostaneme plánovou výsledovku. Ta slouží ke stanovení předpokládaného výsledku hospodaření. Do této části plánovacích činností patří i plán rozdělení výsledku hospodaření.

34


3.

PLÁNOVÉ HOTOVOSTNÍ TOKY v rozdělení podle: - provozní činnosti, - investiční činnosti, - finanční činnosti.

4.

PLÁNOVÁ ROZVAHA:

Souvisí velmi úzce s plánovými peněžními toky. Rozvaha shrnuje předpokládaný vývoj majetku v daném plánovacím období i finanční krytí tohoto majetku.

35


36

2.2 Dlouhodobé finanční plánování Cíle, které jsou ve finančním plánu specifikovány, vyžadují ve většině případů Specifika dobu delší než jeden rok. Dlouhodobé finanční plánování má svá specifika: dlouhodobého finančního 1) jádrem dlouhodobého finančního plánování je investiční plánování rozhodování a dlouhodobé financování; 2)

středem pozornosti dlouhodobého finančního plánování jsou příjmy a výdaje zachycené v plánu peněžních toků;

3)

plán peněžních dokumenty: -

toků

provázejí

tři

„satelitní“

plánovací

prognóza prodeje, rozpočet investičních výdajů rozpočet dlouhodobého externího financování.

2.2.1 Plánování prodeje (odbytu) Východiskem podnikového plánování je prognóza tržních podmínek. Na jejich základě je pak možné usuzovat, jak velký bude objem prodeje a v závislosti na uplatňovaných cenách zpracovat plán tržeb. Obchodní úsek se snaží prosadit v plánu co nejvyšší objem prodej a tudíž i tržeb. Klíčovou otázkou v této souvislosti je prognóza, zda poptávka kupujících poroste, klesne nebo bude stagnovat. Chybná prognóza může mít vážné Nadměrný růst následky: tržeb může vyvolat napětí ve 1) Rozšíří-li se poptávka po produkci podniku více, než na jakou se finančních připravil, nebude schopen uspokojit své zákazníky. Objednávky se zdrojích


budou hromadit, dodací lhůty se prodlouží, odběratele nebudou spokojeni. Své zakázky pak budou směrovat k jiným dodavatelům. V konečném důsledku to může pro podnik znamenat snížení jeho podílu na trhu, bude promarněna příležitost růstu podniku; 2)

Příliš optimistická prognóza naopak povede k nadměrnému vybavení podniku zařízením, zásobami. Pokud poptávka po výrobcích bude oproti předpokladům nižší, povede tato skutečnost k poklesu ukazatelů doby obratu, k růstu fixních nákladů na jednotku produkce, zároveň výše fixních nákladů bude mít za následek pokles rentability. V případě, že podnik použil k financování svého rozvoje úvěr, mohou se stát těžko řešitelné i problémy s likviditou.

Prodej je možné prognózovat různými způsoby: -

prostřednictvím selské logiky, využívají se matematicko-statistické metody (metoda nejmenších čtverců, pohyblivé /klouzavé/ průměry aj.), často se využívají procentní vztahy z minulého období, pragmatickými postupy: ankety mezi zákazníky, dodavateli apod.

37


38

2.2.2 Plánování investiční činnosti Investiční činnost je determinována interními rozhodnutími. Účinky těchto rozhodnutí se projeví neodvratně v době, která následuje většinou s velkým časovým odstupem od rozhodnutí. Tzn., že očekávané přínosy z investice, kterým odpovídá prognóza prodeje, nemusí nastat v případě, že sám podnik nebo jeho okolí se vyvíjí jinak, než se předpokládalo. Investiční činnost se plánuje, investice je nutné zahrnout do plánu Důvody plánování peněžních toků, protože uvažovaná investice ovlivní výdaje (kapitálové investiční činnosti výdaje), které bude nutné v souvislosti s realizovaným investičním projektem vynaložit. Zároveň ovlivní i velikost příjmů (6. část předmětu FINANCE) – investiční projekt je většinou realizován proto, aby v budoucnu zvýšil tržby a disponibilní zisk, jinými slovy, aby rostla tržní hodnota podniku (základní cíl podnikání). Příčinou realizace investičních projektů mohou být i jiné důvody, např. snižování podílu podniku na znečišťování životního prostředí. V rámci investičního plánování, při výběru investičních projektů se berou v úvahu cílové finanční ukazatele, např. minimální vnitřní výnosové procento, limit prostředků na investiční výdaje, průměrné kapitálové náklady, limit prostředků na investiční výdaje aj. Cíle investiční činnosti Při posuzování finančních důsledků investiční činnosti je třeba rozlišovat investiční projekty podle stanoveného cíle: • cílem je obnova opotřebeného majetku, • cílem je rozšíření nedostatečných kapacit, • cílem jsou technologické inovace.

Investiční výdaje, které jsou spojeny s realizací investičních projektů, jsou rozděleny na jednotlivá plánovací období. Jejich výši zachycuje rozpočet investičních výdajů, který je nedílnou součástí dlouhodobého finančního plánu. Rozpočet investičních výdajů je rozdělen na delší období s rozčleněním na jednotlivé roky. V druhém roce a následujících letech může dojít k odlišnostem proti plánu, proto je nutné v krátkém období investiční výdaje korigovat. Zároveň je vhodné počítat v plánu s určitou rezervou.


39

2.2.3 Plánování dlouhodobých finančních zdrojů Vytvořený rámcový finanční plán se porovnává s připravovanými investičními projekty. Pro ty se vypracuje harmonogram investiční výstavby a vstupují do plánu peněžních toků třemi veličinami: 1) 2) 3)

tržbami, ziskem po zdanění (disponibilní zisk), investičními výdaji.

Zapracováním plánu investičních výdajů do plánu peněžních toků se upřesní potřeba finančních zdrojů – pro ni se pak vypracovává další část dlouhodobého finančního plánu, tj. rozpočet dlouhodobého externího financování. Dlouhodobé externí zdroje jsou využívány v případě, že podniku nestačí k pokrytí jeho potřeb interní finanční zdroje (nerozdělený zisk). Řešení jejich nedostatku mohou být různá. Situaci lze např. řešit: •

bankovním úvěrem – Firma musí zapracovat do plánu peněžních toků: - příjem z poskytnutého úvěru, - splátky poskytnuté úvěru. Úroky z úvěru se do plánu peněžních toků promítnou přes zisk po zdanění. •

emisí dluhopisů (toto řešení přichází v úvahu především u velkých firem, které mají dobrou finanční situaci),

•

dodavatelským úvěrem (v případě, že má podnik uzavřeny obchodně-úvěrové kontrakty a vztahy mezi ním a dodavatelem jsou na dobré úrovni),

•

projektovým financováním.

Druhy dlouhodobého externího kapitálu


40

2.2.4 Hodnocení rizika Je třeba si uvědomit, že v rámci finančního plánování má obecnou platnost existence neurčitosti, která je důsledkem: 1)

jednak neurčitost budoucího vývoje

2)

a rovněž neurčitosti minulého vývoje (ve fázi příprav a úvah o finančním plánu nejsou zpravidla dostatečně známy dosažené výsledky).

Výše uvedené jsou možné předpoklady vzniku rizika chyb, kterých je možno Účelem finančního se při plánování dopustit. Navíc je nezbytné uvažovat i v tom směru, že plánování je mj. budoucnost může přinést zcela jiné výsledky, než s kterými se při plánování omezování rizika počítalo, díky dnes neznámým okolnostem,. Tyto a jiné možnosti vzniku rizika je třeba zohlednit při plánovací činnosti. Příprava plánu nutí k zamyšlení nad budoucností podniku, je třeba předvídat některá ohrožení, počítat s nepředvídanými událostmi. Sestavený plán průběžně porovnat se skutečností – to je předpokladem včasného varování a jeho využití k přehodnocení původních záměrů. Hlavní zdroj rizika vychází z prognózy prodeje a z plánované ziskovosti. Proto je nanejvýš vhodné jistit se proti odchylnému vývoji prodeje a ziskovosti variantním zpracováním plánu na základě: • • •

pesimistické, optimistické a reálné předpovědi.

Na tomto variantním přístupu je založena analýza citlivosti, jejíž podstatou je určit činitele, které ohrožují výsledek nejpodstatněji. Další možností posuzování reálnosti plánů je použití modelů a simulací. Kromě toho by se mělo v plánu počítat i s ústupovými cestami a s možnostmi využití nenadálých příležitostí.


41

2.3 Krátkodobé finanční plánování O krátkodobé finanční plánování se jedná v případě, že doba, na kterou jsou plánovány různé činnosti a potřebné zdroje krytí nepřesáhne 1 rok. Výsledkem a základem krátkodobého finančního plánování je roční finanční plán. V praxi to neznamená, že nemohou být sestaveny plány na kratší období, např. čtvrtletní, měsíční, týdenní. Záleží na konkrétní podnikové činnosti. Roční finanční plán vzniká konkretizací a zpřesněním záměrů pro daný rok Roční finanční plán v dlouhodobém finančním plánu – jde tedy v podstatě o součást dlouhodobého je nedílnou součástí finančního plánu. Nelze požadovat, aby roční finanční plán lpěl na splnění dlouhodobého plánu záměrů, které byly v dřívějších letech předpokládány pro daný rok v dlouhodobém plánu. Roční finanční plán musí být aktualizací dlouhodobého plánu. 2.3.1 Specifika ročního finančního plánování • •

• •

Plánovanému roku předchází období, za které je známa očekávaná skutečnost. Zisk jako cíl je limitován krátkodobě nezaměnitelnými faktory provozního potenciálu výrobní kapacita limituje tržby, instalovaná technologie předurčuje náklady ⇒ předpoklad existence optimálního výkonu podniku, při kterém je provozní zisk maximální). Důležitou součástí ročního finančního plánování je plánování výnosů, nákladů a zisku. Základním cílem ročního finančního plánování je zabezpečení likvidity (platební schopnosti) podniku.


•

Při ročním finančním plánování lze rozlišit tři kroky: 1)

sestavení plánové výsledovky v kalkulačním členění na základě plánu výnosů, nákladů a zisku:

tržby přímý materiál přímé mzdy variabilní nepřímé náklady fixní nepřímé náklady z toho odpisy zisk před zdaněním daň z příjmů zisk po zdanění 2) -

plán peněžních toků:

z provozní činnosti – navazuje na plánovou výsledovku a na rozpočet příjmů a výdajů v oblasti čistého pracovního kapitálu, z investiční činnosti – navazuje na rozpočet investičních výdajů, z finanční činnosti – navazuje na rozpočet externího financování, 3)

sestavení plánové rozvahy.

42


43

2.3.2 Plánování výnosů, nákladů a zisku Jedním ze specifik ročního finančního plánování je sestavení plánu výnosů, nákladů a zisku. Podstatnou část výnosů tvoří tržby. Tak jako u dlouhodobého finančního Plánování tržeb plánování i v kratším období je odhad tržeb klíčovou otázkou. Při jejich plánování je nutné specifikovat, s kterými změnami působícími na velikost tržeb (objem výroby, ceny a jejich změny, výše prodeje na obchodní úvěr a za hotové apod.) se počítá a jaký bude jejich vliv na vývoj tržeb v relativním vyjádření. Klade se velký důraz na plánování tržeb a nákladů, protože obě veličiny jsou základním kamenem pro propočet zisku. Náklady se podle jejich vztahu k objemu produkce člení na fixní (stálé; do určitého objemu výroby se nemění) a variabilní (proměnlivé se změnami Náklady v objemu produkce). Na základě znalosti (odhadu) velikosti tržeb a nákladů je možné stanovit tzv. kritický bod rentability (bod zvratu). Jde o stanovení takového objemu výroby, kdy se náklady rovnají tržbám. Předpokládá se, že každá další jednotka výroby Bod zvratu bude přinášet zisk: Předpoklad: T = N Platí: P . Q = F + (v . Q)

(2.1)

T …… tržby (Kč) N …... celkové náklady (Kč) P …… cena za jednotku produkce (Kč) Q …... objem produkce (v techn. jednotkách) F …… celkové fixní náklady (Kč) V …... variabilní náklady na jednotku produkce Vypočítáme množství produkce vyhovující základnímu předpokladu: Q=

F P−v

(2.2)

ŘEŠENÝ PŘÍKLAD 2-1 Cena jednoho výrobku je 50,- Kč. Celkové fixní náklady činí 1 200,-Kč,


variabilní náklady na jeden výrobek jsou 30,- Kč. Od jakého vyráběného množství začne podnik dosahovat zisk? Dosazením do vzorce (2.2) zjistíme, že Q = 1 200: 20 = 60 kusů. 2.3.3 Plánování krátkodobé likvidity Základním cílem krátkodobého finančního plánování je zajištění likvidity v rámci plánovaného období. Pro krátkodobé finanční plánování je typické, že se zabývá především oblastmi, které jsou v rámci dlouhodobého finančního plánu stanoveny pouze globálně. Jedná se o oblast oběžného majetku a krátkodobých závazků (krátkodobého kapitálu). Předpokladem platební schopnosti v jednotlivých obdobích je příznivý poměr celkových příjmů a výdajů v plánovaném období. Úkolem plánování a realizace plánu je vytváření záruk, aby při výkyvech v příjmech a výdajích nedošlo k platebním potížím. Základem řízení likvidity podniku je systematické doplňování čistého pracovního kapitálu v rámci dlouhodobého finančního plánování. To znamená, že příliv čistého pracovního kapitálu musí odpovídat růstu výkonů. V kapitole Finanční analýza bylo uvedeno, že ukazatel běžné likvidity, ani ČPK nevedou k reálnému posouzení platební schopnosti podniku. Větší vypovídací schopnost mají další ukazatele likvidity: pohotová a okamžitá likvidita. Ještě více zjistíme o úrovni platební schopnosti, pokud použijeme údaje o peněžních tocích v členění z provozní, investiční a finanční činnosti. Proto základem ročního finančního plánu je plán peněžních toků.

K ZAPAMATOVÁNÍ 3 Platební neschopnost podniku snižuje jeho možnosti získávat externí finanční zdroje (bankovní úvěry, další dodávky na obchodní úvěr) a ohrožuje plynulost jeho výrobní činnosti

44


2.3.4 Plánování rozvahy Plánování výnosů, nákladů a zisku vede k sestavení plánového výkazu zisku a ztráty. Ten poskytuje základní údaje pro sestavení plánu peněžních příjmů a výdajů (zisk, úroky, odpisy). Při zpracování plánu peněžních toků získáme údaje o změnách v majetku podniku a jeho finančních zdrojích. To je podkladem pro sestavení plánové rozvahy (bilance). Rozvaha se sestavuje souběžně s plánem peněžních toků: každá změna majetkových položek a závazků se promítá do stavů na konci období. Z výše uvedeného plyne, že není možné části ročního finančního plánu sestavovat odděleně, všechny tři části na sebe úzce navazují.

SHRNUTÍ KAPITOLY FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ Finanční plánování je významnou částí finančního řízení a rozhodování podniku. Jde o rozhodování o dalším činnostním zaměření podniku v souladu se vytyčenými cíli. Proto je nutné brát v úvahu možnosti, které podnik má ve způsobu financování, investování kapitálu a v oblasti peněžního hospodaření. Finanční plánování nejen navazuje na podnikové cíle, zároveň se řídí přijatou finanční politikou. Finanční plány jsou konstruovány tak, aby v co největší míře zabezpečovaly maximalizaci tržní hodnoty firmy. Zde je nutné připomenout, že v plánových výpočtech vystupuje jako zástupný cíl zisk, který lze ovlivnit jen v dlouhodobém horizontu. Proto je základem finančního plánování dlouhodobé plánování. V ročním (nebo kratším) intervalu se způsoby dosažení zisku podrobněji konkretizují. Dlouhodobý finanční plán je zjednodušeným modelem budoucích stavů a toků ve finančním hospodaření podniků. Jeho podstatou je rozhodování v přítomnosti o aktivitách, jejichž důsledky nastanou v pozdějších obdobích. Dlouhodobému finančnímu plánování předchází analýza finanční situace podniku. Základem dlouhodobého finančního plánu je plán peněžních toků, z něj pak vychází plánová rozvaha a plánový výkaz zisku a ztráty. Plán peněžních toků je doprovázen třemi satelitními dokumenty: • •

plán tržeb (navazuje na prognózu odbytu), rozpočet investičních výdajů (navazuje na plánované investiční projekty),

45


•

rozpočet dlouhodobého externího financování.

V rámci krátkodobého finančního plánování se finanční plán přizpůsobuje disponibilním vstupům. Dlouhodobé záměry podniku se transformují na taktiku, která odpovídá aktuálním příležitostem podniku. Základním úkolem krátkodobého finančního plánování je zajištění platební schopnosti firmy. Kvalita finančního plánu se hodnotí podle jeho důsledků pro vývoj tržní hodnoty podniku. Klíčem k posouzení, zda byl naplněn základní cíl, je hodnocení finančního plánu podle výnosnosti.

KONTROLNÍ OTÁZKY 2 1. Jaké rozhodovací úlohy řeší finanční plánování? 2. Proč je zisk nejčastěji cílem finančního plánu? 3. Proč je dlouhodobý finanční plán základem finančního plánování? 4. Vyjmenujte součásti dlouhodobého finančního plánu. 5. Jaký je význam analýzy finanční situace podniku? 6. Jaká je vazba mezi prognózou trhu a plánem tržeb? 7. Co je základem pro vypracování plánového výkazu zisku a ztráty v ročním finančním plánu? 8. Co je základním úkolem krátkodobého finančního plánování?

46


SHRNUTÍ 8. ČÁSTI PŘEDMĚTU FINANCE: FINANČNÍ ANALÝZA A FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ: Cílem zpracování první kapitoly této části bylo seznámení s podstatou a významem finanční analýzy, s postupy její realizace a interpretace výsledků analýzy k posouzení finančního zdraví podniku. Druhá kapitola byla zaměřena na základní poznatky z oblasti finančního plánování. Kromě hlavních cílů, které podnik svou činností sleduje, věnuje se kapitola oblastem finančního plánování z časového hlediska – dlouhodobému a krátkodobému finančnímu plánování. V souvislosti s tím jsou uvedena specifika obou oblastí a základní části dlouhodobého a krátkodobého finančního plánu. Kapitoly 8. části předmětu FINANCE na sebe velmi úzce navazují, tvorba finančního plánu se neobejde bez zhodnocení stávající finanční situace podniku, stejně jako plnění a kontrola plnění plánu nezbytně vyžaduje konstrukci a propočty jednotlivých finančních ukazatelů.

KLÍČOVÁ SLOVA 8. ČÁSTI PŘEDMĚTU FINANCE: FINANČNÍ ANALÝZA A FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ Finanční analýza, finanční zdraví, procentní rozbor, poměrové ukazatele, ukazatele zadluženosti, úrokové krytí, úrokové zatížení, ukazatele rentability, ukazatele aktivity, doba obratu, rychlost obratu, pravidlo solventnosti, likvidnost, ukazatele likvidity, čistý pracovní kapitál, ukazatele kapitálového trhu. Poslání podniku, finanční politika podniku, podnikový plán, přímá vazba, zpětná vazba, plánová rozvaha, plánový výkaz zisku a ztráty, plánové hotovostní toky, prognóza prodeje, rozpočet investičních výdajů, rozpočet dlouhodobého externího financování; plánování výnosů, nákladů a zisku; kritický bod rentability (bod zvratu), fixní náklady, variabilní náklady.

47


POUŽITÁ LITERATURA DLUHOŠOVÁ, D. Finanční řízení a rozhodování podniku. Praha: EKOPRESS, 2006. ISBN 80-86119-58-0 GRÜNWALD, R.-HOLEČKOVÁ, J. Finanční analýza a plánování podniku.VŠE, Praha, Fakulta financí a účetnictví, 2002. ISBN 80-7079-587-5 KOLEKTIV AUTORŮ Sbírka příkladů z financí podniku. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, 1997. ISBN 80-7078-451-2. VALACH, J. A KOL. Finanční řízení podniku. Praha: EKOPRESS, 1999, dotisk 2002. ISBN 80-86119-21-1

ŘEŠENÍ A ODPOVĚDI KAPITOLA 1: FINANČNÍ ANALÝZA TESTY:

1.

2.

1.1 1.2 1.3 1.4

d) c) b) b)

a) N, b) P, c) N

PŘÍKLAD 1: 1.

Ukazatele rentability: RÚVK = (EBIT / ÚVK) . 100 (resp.: (EBIT / A) . 100) 2005: 10 % 2006: 10,63 % RVK = (EAT / VK) . 100 2005: 8,73 % 2006: 9,86 %

2. a)

Ukazatele zadluženosti: uk. podílu vlastních zdrojů na aktivech = (VK / A) . 100 2005: 70,69 % 2006: 66,7 %

48


b)

uk. celkové zadluženosti = (CK / A) . 100 2005: 29,3 % 2006: 33,3 %

c)

uk. zadluženosti vlastních zdrojů = (CK / VK) . 100 2005: 41,5 % 2006: 50,0 %

d)

uk. úrokového krytí = (EBIT / úroky) . 100 2005: 6,97 2006: 6,91

e)

uk. úrokového zatížení = (úroky / EBIT ). 100 2005: 14,35 % 2006: 14,46 %

3. Ukazatele aktivity RO zásob = T / zásoby 2005: 7,5 x 2006: 7,27 x DO zásob = (zásoby . d) / T 2005: 48 dní 2006: 49,5 dní RO pohledávek = T / pohledávky 2005: 15 x 2006: 11,43 x DO pohledávek = pohledávky . d / T 2005: 24 dní 2006: 31,5 dní RO dl. hmot.majetku = T / dl.hmot.majetek 2005: 2,419 x 2006: 2,424 x DO dl. hmot.majetku = (dl. hmot.majetek . d) / T 2005: 148,8 dní 2006: 148,5 dní RO stálých aktiv = T / stálá aktiva 2005: 1,923 x 2006: 2 x DO stálých aktiv = (stálá aktiva . d) / T 2005: 187,2 dní 2006: 180 dní

49


RO celk. aktiv = T / A 2005: 1,29 x 2006: 1,27 x DO celk. aktiv = (A . d) / T 2005: 274,4 dní 2006: 283,5 dní Pro zjištění vlivu doby obratu jednotlivých částí majetku podniku na době obratu celkových aktiv sečteme dobu obratu zásob, pohledávek a stálých aktiv pro rok 2005 a 2006. Např. rok 2006: 49,5 + 31,5 + 180 = 261 dní. Doba obratu aktiv = 283,5 dní. Pro zjištění vlivu doby obratu jednotlivých částí majetku podniku na době obratu celkových aktiv sečteme dobu obratu zásob, pohledávek a stálých aktiv pro rok 2005 a 2006. Např. rok 2006: 49,5 + 31,5 + 180 = 261 dní. Doba obratu aktiv = 283,5 dní. Doba obratu krátkodobého finančního majetku se běžně nepočítá vzhledem k jeho struktuře, i když je teoreticky možné stanovit dobu obratu krátkodobých cenných papírů. Přesto si stanovíme dobu obratu celého finančního majetku: (500 . 360) : 8000 = 22,5 dní. To je chybějící počet dní do celkové doby obratu majetku podniku. Stejně lze postupovat u roku 2005, zde ale vzhledem k zaokrouhlení výsledků, dojde k určité diferenci. Není třeba provádět propočty pro rychlost obratu, protože vypovídací schopnost těchto ukazatelů je shodná. 4. Likvidita podniku: BL = OM / KZ 2005: 1,73 : 1 2006: 1,64 : 1 Pohotová likvidita = OM – zásoby / KZ 2005: 0,82 : 1 2006: 1,57 : 1 Okamžitá likvidita= pohotové prostředky / KZ (bereme v úvahu celý finanční majetek, protože ze zadání nevyplývá jeho podrobnější struktura). 2005: 0,363 : 1 2006: 0,357 : 1

50


51

PŘÍKLAD 2:

X

Y

Z

OA

10 000

8 000

12 000

KZ

7 000

5 000

9 000

ČPK

3 000

3 000

3 000

BL

1,43 : 1

1,6 . 1

1,33 : 1

Z výsledků je patrné, že, i když mají všechny tři podniky stejnou výši ČPK, pokud jde o jejich platební schopnost, nejsou na tom stejně. Nejlepší hodnotu dosahuje podnik Y, o něco horší podnik X a nejnižší hodnotu dosáhl podnik Z. Přesto ani jeden z nich (pokud nebereme v úvahu žádné konkrétní okolnosti, např. strukturu oběžných aktiv, skutečnou splatnost krátkodobých závazků) nedosahuje takových hodnot, které by svědčily o uspokojivé platební situaci.


SEZNAM POUŽITÝCH ZNAČEK, SYMBOLŮ A ZKRATEK Informativní, navigační, orientační Průvodce studiem Průvodce textem, podnět, otázka, úkol Shrnutí Čas potřebný k prostudování Nezapomeň na odměnu a odpočinek

Ke splnění, kontrolní, pracovní Kontrolní otázka Samostatný úkol Test a otázka Řešení a odpovědi, návody

52


Výkladové K zapamatování Řešený příklad

Náměty k zamyšlení, myšlenkové, pro další studium Použitá literatura

53

FINANCE 8. část. Eva Kociánová

Recommend Documents