Evropský polytechnický institut, s.r.o. První soukromá vysoká škola na Moravě Kunovice. Finanční právo. Autor: JUDr

Evropský polytechnický institut, s.r.o. První soukromá vysoká škola na Moravě Kunovice

Finanční právo

Autor: JUDr. Ivana Pazderská

Kunovice, 2005

JUDr. Ivana Pazderská

Finanční právo Vydavatel, nositel autorských práv, vyrobil:

(C) Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2005 ISBN 80-7314-057-8

OBSAH 1

OBECNÁ ČÁST FINANČNÍHO PRÁVA .................................................................................. 5 1.1 POJEM, PŘEDMĚT A PRAMENY FINANČNÍHO PRÁVA................................................ 5 1.1.1 Postavení finančního práva v systému práva .................................................................. 5 1.1.2 Vztah finančního práva k jiným právním odvětvím ......................................................... 6 1.1.3 Finanční právo a jeho systém,právní úprava .................................................................. 7 1.1.4 Charakteristika finančně právních vztahů....................................................................... 8 1.2 INSTITUCE FINANČNÍHO PRÁVA .................................................................................. 10 1.2.1 Česká národní banka..................................................................................................... 11 1.2.2 Další instituce finančního práva ................................................................................... 12 1.3 BANKY A SPOŘITELNY.................................................................................................... 14 1.3.1 Povolení působit jako banka ......................................................................................... 14 1.3.2 Organizační struktura bank........................................................................................... 15 1.3.3 Provozní požadavky bank .............................................................................................. 16 1.3.4 Účetnictví a obchodní dokumentace.............................................................................. 17 1.3.5 Opatření k nápravě a pokuty ......................................................................................... 18

2

ROZPOČTOVÉ PRÁVO ........................................................................................................... 20 2.1 STÁTNÍ ROZPOČET ................................................................................................................. 20 2.1.1 Výdaje státního rozpočtu ............................................................................................... 22 2.1.2 Rozpočtový proces ......................................................................................................... 22 2.1.3 Hodnocení plnění státního rozpočtu.............................................................................. 23 2.1.4 Finanční kontrola .......................................................................................................... 24 2.1.5 Hospodaření organizačních složek státu a příspěvkových organizací .......................... 25 2.1.6 Hospodaření příspěvkových organizací ........................................................................ 26 2.2 MÍSTNÍ ROZPOČTY ................................................................................................................. 26 2.2.1 Rozpočtový proces ......................................................................................................... 29 2.2.2 Změny rozpočtu ............................................................................................................. 30 2.2.3 Závěrečný účet územního samosprávného celku ........................................................... 30 2.2.4 Porušení rozpočtové kázně v územních rozpočtech....................................................... 31 2.2.5 Organizace územních samosprávných celků ................................................................. 32 2.2.6 Hospodaření svazků obcí............................................................................................... 33 2.3 STÁTNÍ FONDY ....................................................................................................................... 33

3

OBECNÁ PROBLEMATIKA DAŇOVÉHO A POPLATKOVÉHO PRÁVA .................. 37 3.1 DAŇOVÁ SOUSTAVA - OBECNĚ.................................................................................... 37 3.1.1 Historie daní.................................................................................................................. 37 3.1.2 Základní prvky daňové techniky .................................................................................... 38 3.2 ÚPRAVA JEDNOTLIVÝCH DANÍ ................................................................................... 40 3.2.1 Daň z příjmu fyzických osob.......................................................................................... 40 3.2.2 Daň z příjmů právnických osob ..................................................................................... 42 3.2.3 Daň z nemovitostí .......................................................................................................... 42 3.2.4 Daň dědická, darovací, z převodu nemovitostí.............................................................. 43 3.2.5 Daň silniční ................................................................................................................... 45 3.2.6 Daň z přidané hodnoty .................................................................................................. 45 3.2.7 Spotřební daň ................................................................................................................ 46 3.3 ÚPRAVA JEDNOTLIVÝCH POPLATKŮ .......................................................................... 48 3.3.1 MÍSTNÍ POPLATKY...................................................................................................... 48 3.3.2 SOUDNÍ POPLATKY................................................................................................... 52 3.3.3 SPRÁVNÍ POPLATKY.................................................................................................. 56 3.4 ŘÍZENÍ VE VĚCECH DANÍ A POPLATKŮ................................................................... 57 3.4.1 Pojem daňového řízení, správa daní, správce daně,daňové subjekty............................ 57 3

3.4.2 3.4.3 3.4.4 4

Právní úprava daňového řízení ..................................................................................... 58 Základní zásady daňového řízení .................................................................................. 59 Jednotlivá stadia daňového řízení ................................................................................. 59

CELNÍ PRÁVO ........................................................................................................................... 66 4.1 HISTORIE CLA .................................................................................................................. 66 4.2 POJEM CLA......................................................................................................................... 66 4.3 PRÁVNÍ ÚPRAVA CLA .................................................................................................... 66 4.4 PRVKY KONSTRUKCE CELNĚPRÁVNÍHO VZTAHU................................................ 67 4.4.1 Subjekt ........................................................................................................................... 67 4.4.2 Předmět ......................................................................................................................... 67 4.4.3 Vyměření cla a splatnost cla.......................................................................................... 68 4.4.4 Osvobození od cla.......................................................................................................... 70 4.4.5 Základ a sazba............................................................................................................... 71 4.4.6 Celní řízení .................................................................................................................... 72

5

ÚVĚR............................................................................................................................................ 78 5.1 POJEM A PRÁVNÍ ÚPRAVA ÚVĚROVÝCH VZTAHŮ................................................... 78 5.2 VEŘEJNÁ PODPORA ÚVĚRU ........................................................................................... 80 5.3 STÁTNÍ PODPORA ÚVĚRU ............................................................................................. 81 5.3.1 Státní podpora bytové výstavby ..................................................................................... 81 5.3.2 Státní podpora podnikání .............................................................................................. 81

6

MĚNOVÉ PRÁVO...................................................................................................................... 85 6.1 6.2 6.3 6.4 6.5

7

DEVIZOVÉ PRÁVO .................................................................................................................. 94 7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6 7.7 7.8

8

POJEM DEVIZOVÉHO PRÁVA........................................................................................ 94 PRÁVNÍ ÚPRAVA DEVIZOVÉHO PRÁVA ................................................................... 94 SUBJEKTY DEVIZOVÉHO PRÁVA ................................................................................ 94 DEVIZOVÉ HODNOTY A HODNOTY SOUVISEJÍCÍ .................................................. 95 OBCHODOVÁNÍ S DEVIZOVÝMI HODNOTAMI......................................................... 95 DEVIZOVÁ LICENCE........................................................................................................ 95 PRÁVA A POVINNOSTI TUZEMCÚ A CIZOZEMCÚ.................................................. 97 DEVIZOVÁ KONTROLA................................................................................................... 98

ZAHRANIČNÍ PLATEBNÍ OPERACE................................................................................. 100 8.1 8.2 8.3

9

POJEM MĚNOVÉHO PRÁVA, MĚNA,PENÍZE ................................................................ 85 SOUSTAVA ČESKÝCH PLATIDEL .................................................................................. 86 OCHRANA MĚNY V ČESKÉ REPUBLICE....................................................................... 86 HOTOVOSTNÍ PENĚŽNÍ STYK, BEZHOTOVOSTNÍ OBĚH ......................................... 87 MĚNOVÉ OPERACE ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY ........................................................... 92

CHARAKTERISTIKA PLATEBNÍHO STYKU SE ZAHRANIČÍM............................. 100 JEDNOTLIVÉ FORMY MEZINÁRODNÍHO PLATEBNÍHO STYKU........................ 101 PLATEBNÍ KARTY .......................................................................................................... 112

PRÁVNÍ ÚPRAVA FINANČNÍHO TRHU ............................................................................ 113 9.1 CHARAKTERISTIKA FINAČNÍHO TRHU ..................................................................... 113 9.2 NÁSTROJE FINANČNÍHO TRHU.................................................................................... 113 9.3 TRH S INVESTIČNÍMI NÁSTROJI ................................................................................ 125 9.3.1 BURZA CENNÝCH PAPÍRŮ ...................................................................................... 127 9.3.2 MIMOBURZOVNÍ TRH .............................................................................................. 129 9.4 SUBJEKTY FINANČNÍHO TRHU .................................................................................. 130

LITERATURA .................................................................................................................................. 134

4

1

OBECNÁ ČÁST FINANČNÍHO PRÁVA Autor této části: Bc. Lenka Jančaříková

Cíle kapitoly: Cílem 1. kapitoly je, aby student zvládl základní pojmy finančního práva, které bude potřebovat pro studium jak zvláštní části finančního práva, tak v jiných předmětech oboru Finance a daně. Těmito základními pojmy jsou samotný pojem finančního práva, jeho předmět, kterým jsou finančně právní vztahy, systém finančního práva, jeho rozdělení na obecnou část a zvláštní část, subjekty finančního práva, vztah finančního práva k jiným právním odvětvím, ať už jak k veřejnoprávním, tak k soukromoprávním a právní úprava finančního práva. Při studiu se studenti zaměří zejména na finanční instituce, jejich právní úpravu a v souladu s ní na jejich činnost. Studenti zvládnou uvedenou teorii a zároveň sami již na základě nabytých znalostí budou reagovat na práce prezentované jejich kolegy a na některé vybrané články z tisku a odborné literatury. Klíčová slova: pojem finančního práva, předmět finančního práva, finančně právní vztahy, subjekty finančně právních vztahů, systém finančního práva, obecná část, zvláštní část, vztah finančního práva k jiným právním odvětvím, prameny finančního práva, jednotlivé právní předpisy finanční právo upravující

1.1

POJEM, PRÁVA

PŘEDMĚT

A PRAMENY

1.1.1

Postavení finančního práva v systému práva

FINANČNÍHO

Finanční právo je samostatným odvětvím v systému českého práva. Tato samostatnost je dána specifikem společenských vztahů, které jsou upravovány normami finančního práva. Finanční právo patří do oborů veřejnoprávních. Veřejné právo vyjadřuje nadřazenost veřejné moci v zákonem vymezených případech vůči ostatním subjektům práva. Veřejná moc je vykonávána subjekty, kterými mohou být jednak státní orgány, jednak orgány územní samosprávy a to v rámci pravomoci a působnosti stanovené těmto subjektům zákonem. Právo soukromé odpovídá vztahům rovnosti subjektů včetně státu. „ Pro dělení práva je nezbytné analyzovat také metody právní regulace. Pro jejich určení je rozhodující obsah, tj. objekt a účel regulace. Společenské vztahy jednoho a téhož druhu se mohou stávat a stávají předmětem regulací, jimiž se sledují většinou heterogenní účely a s nimi spojené hodnoty. Jednoho a téhož účelu je nezřídka možno docilovat různými metodami a různými účinky. Právní úprava je pak výsledkem a formou určení proporcí relativních preferencí či priorit. “ V teorii práva se spatřuje rozdíl mezi soukromoprávními a veřejnoprávními subjektivními právy v podstatě ve třech oblastech: 1) Soukromoprávní vztahy se vyznačují dispoziční, smluvní, autonomií subjektu práva. Příslušné vztahy jsou zčásti upraveny dispozitivními normami. Naproti tomu povaha nebo náplň veřejnoprávních subjektivních práv a povinností je vždy určena kategorickými, tj. kogentními právními normami. 5

2) Za soukromoprávní metodu regulace lze označit případy, kdy právní normy váží vznik, změnu nebo zánik příslušných právních vztahů na soukromoprávní úkony. Tato právní jednání vyjadřují vztah rovnosti subjektů. Jejich právní účinky v zásadě závisejí na vůli druhých subjektů. Naproti tomu za veřejnoprávní metodu úpravy můžeme označit, jestliže právní vztah vzniká, mění se či zaniká právním aktem orgánu veřejné moci. Tyto akty obrážejí nadřazenost orgánů veřejné moci nad ostatními subjekty práva, zejména tím, že jejich právní účinky nastávají nezávisle na vůli adresátů, a že se vyznačují tzv. předpokladem správnosti. Patří sem konstituování právních vztahů přímo ze zákona, normativním aktem nebo prostřednictvím aktů aplikace práva. 3) Pokud jde o záruky a sankce, za soukromoprávní lze považovat ty sankce, z nichž závazky vznikají přímo v důsledku protiprávního jednání nebo protiprávního stavu a spočívají zpravidla v ekvivalentu nebo části ekvivalentu hmotné, újmy způsobené deliktem. Naproti tomu veřejnoprávní jsou záruky, které se realizují aktem konstitutivní povahy a sankce, nejsou v hmotné relaci způsobené újmě. „ Zůstává skutečností, že současné období přechodu od centralistického direktivního řízení k volnému působení tržních mechanismů se vyznačuje absencí některých norem finančního práva, které by řešily aktuální problémy tohoto období. Je snaha urychleně právní normy dotvářet, následně upravovat, opravovat, novelizovat. Mnohé právní normy platí dříve, než jsou platným zákonným způsobem publikovány. Ztrácí se přehled, kontinuální provázanost norem. Objevuje se nejistota při výkladu norem. Tímto stavem dochází k nevyváženosti mezi situací v rozvoji ekonomiky, hospodářství a trhu a mezi právní úpravou, která by tento rozvoj měla zakotvovat. “ Schelle, K. a kol. Základy veřejného práva. Brno 1993. Rozeznáváme tyto druhy vztahů: • Neekvivalentní vztahy – finanční vztahy. Stát jako celek nebo jeho územní části uskutečňují nebo organizují pro fyzické osoby i právnické osoby služby, které tyto osoby neplatí nebo je platí pouze částečně. Jde například o obranu státu, zajištění bezpečnosti, školské a zdravotnické služby, sociální služby............ Na tyto činnosti musí stát nebo jim řízené instituce získat peníze prostřednictvím neekvivalentních plateb. Výdaj takto soustředěných peněz je uskutečňován státem jako celkem pomocí státního rozpočtu dále nižšími celky státoprávního uspořádání pomocí jejich rozpočtů a obcemi pomocí rozpočtu obcí. • Vztahy finanční povahy • Vztahy společenské, které vznikají v průběhu finanční činnosti státu • Vztahy spojené s řídící funkcí státu, které vznikají v průběhu práce s peněžními prostředky.

1.1.2

Vztah finančního práva k jiným právním odvětvím

Finanční právo je veřejnoprávním oborem. I když je samostatným odvětvím práva, neznamená to, že nemá styčné plochy, s dalšími právními obory. Velmi úzká souvislost je s dalšími veřejnoprávní obory, zejména s právem ústavním a s právem správním. Pokud jde o ústavní právo, tak toto je základem pro ostatní obory práva. Z hlediska práva finančního stanoví kromě základních principů našeho právního řádu zakotvených v Ústavě a v Listině základních práv i některé konkrétní finančně právní principy, zvláště v oblasti rozpočtu, daní a měny. 6

Nejužší souvislost mí finanční právo s právem správním. Je to dáno hlavně tím, že řada finančních orgánů je zároveň orgány státní správy. Činnost správních orgánů je upravena předpisy, které patří do práva správního. Dříve prakticky takřka v celé oblasti finančního práva platil minimálně podpůrně správní řád. Tato souvislost byla v důsledku přijetí nových právních norem např. pro daňovou a poplatkovou oblast zrušena. A tak vedle rozpočtového řízení, které mělo již v předchozím období vlastní právní úpravu, se nyní i řízení daňové a poplatkové řídí samostatnými ryze finančně právními procesními předpisy. To samé lze říci i o řízení na úseku měny, kde se používají jak při emisi platidel, tak při platebním styku zvláštní metody. Kombinovaná metoda řízení se používá na úseku devizového hospodářství, což znamená, že zčásti je řízení upraveno předpisy finančně právními zčásti pak správním řádem. Řada finančně právních vztahů obsahuje mezinárodní prvek a vychází z mezinárodních smluv, které jsou předmětem práva mezinárodního. Zde se projevují vazby mezi právem finančním a právem mezinárodním. Souvislost finančního práva nalezneme i s mezinárodním právem veřejným, a to je zejména v oblasti devizového hospodářství a daní. Dohody o ochraně investic a transferu kapitálu a dohody o zamezení dvojího zdanění většinou stanoví příznivější režim pro zúčastněné subjekty než domácí finanční zákonodárství. V oblasti práva trestního také nacházíme styčné plochy, neboť sankce za nejzávažnější porušení zákonů v oblasti práva finančního jsou obsaženy v trestním zákoně. „ I když je finanční právo oborem veřejného práva, neznamená to, že nemá žádné vazby s právem soukromým, zejména občanským, resp. obchodním. Je to především úsek půjček, úvěru a pojištění, ale i problematika operací s cennými papíry, které zajímají oba obory práva. V těchto případech objekt bývá stejný jako u finančně právních vztahů, tj. peníze či peněžitá plnění ale subjekty vystupují v rovnoprávním smluvním postavení. “

1.1.3

Finanční právo a jeho systém,právní úprava

Finanční právo je souhrn právních norem, které upravují vztahy vznikající v procesu tvorby, rozdělování a užívání peněžních fondů státu, tedy v průběhu finanční činnosti státu, za účelem zabezpečení jeho úloh a funkcí. Finanční činnost státu je činností značně rozsáhlou a mnohostrannou. Tato rozsáhlost, mnohostrannost a různorodost finanční činnosti a tím i finančních vztahů, vznikajících v souvislosti s ní, je i příčinou kvantitativní početnosti norem finančního práva. Každé právní odvětví tvoří určitou soustavu danou vzájemnými vztahy jejích jednotlivých institutů. To platí samozřejmě i pro právo finanční. Uspořádání jednotlivých článků finanční soustavy vyžaduje určit mezi finančně právními normami jejich obsahový vztah, souvislost a příbuznost. Společným znakem všech finančně právních norem je, že upravují finanční vztahy. Hlavním kritériem pro rozčlenění finančně právních norem bude pak jejich poslání, účel příslušného peněžního fondu, který upravují. Podpůrnými kritérii mohou být i hlediska další jako např. který finanční orgán určité finančně právní normy realizuje a podobně. Finanční právo tvoří souhrn právních norem, které upravují vztahy vznikající v procesu tvorby a používání peněžních fondů státu i dalších organizací i v průběhu operací na finančním trhu. Finančním právem jsou upravovány především ty vztahy, ve kterých vystupuje, či do 7

nichž zasahuje stát, a které se přímo nebo alespoň zprostředkovaně týkají ústředních či decentralizovaných peněžních fondů. Finanční právo je tak jako převážná většina jiných pozitivních právních oborů, členěno na dvě části - na část obecnou a část zvláštní. Náplní obecné části finančního práva,jsou obecné poznatky o právním oboru tj. problematika finanční činnosti státu a jejích organizačně právních forem, předmětu a systému finančního práva a problematika realizace finančně právních norem. Do obecné části patří rovněž otázky finančně právních vztahů ( subjekt, objekt a obsah), opomenout nelze ani problematiku pramenů práva, zejména ústavních základů oboru. Zvláštní část finančního práva je velmi obsáhlá a je tvořena desítkami zákonů a stovkami norem nižší právní síly. Zvláštní část tvoří vlastní pozitivní finanční právo a je možno podle obsahové příbuznosti jednotlivých norem členit finanční právo na: • právní úpravu rozpočtu a státních fondů, • právní úpravu daní, poplatků, cla, resp. příspěvků, • právní úpravu měny a peněžního oběhu, devizového hospodářství, včetně problematiky finančního trhu. „ Nejrozsáhlejší oblastí finančního práva je právní úprava rozpočtu a jeho příjmové stránky, tedy daní, poplatků, cla, resp. příspěvků. Do práva rozpočtového patří jak hmotněprávní tak procesněprávní normy, které upravují státní rozpočet, jeho ústavní principy, rozpočtová pravidla, rozpočtovou skladbu, státní účelové fondy i rozpočty územních samosprávných celků. Z procesně právního hlediska patří do rozpočtového práva řízení týkající se sestavování, schvalování a plnění rozpočtu tj. rozpočtový proces. “ Do práva daňového a poplatkového se řadí hmotněprávní i procesněprávní normy upravující jednotlivé daně a poplatky, vznik, obsah i zánik daňové a poplatkové povinnosti a daňové řízení. Dále je možné řadit sem i normy upravující další příjmy, např. clo. Právní úprava peněžního oběhu a měny tvoří další skupinu norem finančního práva. Tyto právní normy upravují především měnovou jednotku, soustavu platidel a jejich ochranu, emisi i pokladní operace, peněžní oběh a jeho řízení. Měnové právo velmi úzce souvisí s právem devizovým. Zatímco obecné poznatky, tzn. určení devizové příslušnosti osob, vymezení devizových hodnot apod. se novými úpravami podstatně nemění, rozšiřováním principu konvertibility se mění obsah norem devizového práva. Nově se za součást finančního práva v posledních letech bere i úsek právní úpravy finančního trhu. Kromě otázek upravených obchodním resp. občanským právem řadí se do finančního práva právní nejen úprava kapitálových a peněžních operací ale i operací s jednotlivými deriváty - futures, forwards, opce, swapy, se kterými již počítá devizový zákon.

1.1.4

Charakteristika finančně právních vztahů

Finančně právní normy jsou taková normy, které stanoví pravidla chováni subjektů, vystupujících při soustřeďování, rozdělování a využívání peněžních prostředků. Právní vztahy jsou zvláštním druhem společenských vztahů, v nichž jejich účastníci vystupují jako nositelé navzájem spjatých oprávnění a právních povinností. U každého právního vztahu musí jako nezbytný prvek existovat jeho subjekty, dále objekt právních vztahů a jejich obsah tj. oprávnění a právní povinnosti. Předpokladem vzniku a trvání právního vztahu je pak právní norma a právní skutečnosti. Charakteristickým rysem finančně právních vztahů je skutečnost, že tyto vztahy vznikají a existují v procesu právní regulace finanční činnosti

8

státu. Toto úzké sepětí finančně právních vztahů s právní úpravou finanční činnosti státu se musí nutně odrazit i v jejich prvcích. Subjekty finančně právních vztahů jsou v našem právním řádu označeny jako účastníci právních vztahů. Na jedné straně je to stát představovaný převážně svými orgány působícími na úseku řízení finanční činnosti státu a na druhé straně osoby právnické a fyzické. Zatímco stát je především subjektem oprávněným, právnické a fyzické osoby jsou většinou subjekty zavázanými, subjekty majícími vzhledem ke státu určité povinnosti. „ Objektem finančně právního vztahu je to, čeho se týkají práva a povinnosti subjektů, tj. peněžní prostředky nebo určitá peněžní plnění. Ne vždy vystupují peněžní prostředky nebo peněžní plnění ve finančně právním vztahu přímo, vždy ale jde o vztah k peněžním prostředkům nebo peněžnímu plnění, i když zprostředkovaný. “ Práva a povinnosti subjektů finančně právních vztahů, stanovené finančně právní normou jsou obsahem finančně právních vztahů. Vždy se přímo či alespoň zprostředkovaně týkají tvorby, rozdělování a používání ústředních nebo decentralizovaných peněžních fondů. Stát má z titulu plnění svojí funkce, vždy právo požadovat určité plnění ve prospěch příslušného peněžního fondu od závazných subjektů. Vznik, zánik nebo změna právního vztahu je vázána na právní skutečnosti. Právní skutečnosti mohou spočívat na vědomém volním jednání osob - potom hovoříme o právní nebo protiprávním jednání nebo může jít o právní skutečnosti, které nezávisí na lidské vůli a to mohou být právní události či protiprávní stavy. Příkladem veřejnoprávního jednání v oblasti finančního práva může být vydání rozhodnutí ve věci samé např. v daňovém řízení, protiprávní jednání znamenající porušení práva je pak např.spáchání trestného činu zkrácení daně. Právní událostí jsou události vzniklé bez závislosti na lidské vůli,na které právní norma váže vznik, změnu či zánik subjektivních práv či povinností, tj. například úmrtí daňového poplatníka. Protiprávním stavem se dá označit stav, který vznikl působením skutečnosti nezávislé na lidské vůli, ze kterého vznikají, mění se či zanikají subjektivní práva a povinnosti. Jde o protiprávním stav, který má být podle práva odstraněn, napraven a to splněním povinnosti vzniklé tomu, kdo má tzv.objektivní odpovědnost. Lze říci, že za charakteristické rysy finančně právních vztahů je nutno považovat především to, že : a) předmětem finančně právních vztahů jsou ať již přímo nebo nepřímo peněžní prostředky nebo peněžní plnění, b) jedním ze subjektů finančně právních vztahů bývá stát, představovaný většinou svými orgány státní moci nebo státní správy. Subjekty finančně právních vztahů vystupují také většinou jako nerovnoprávní partneři. Převážnou část orgánů, které zastupují stát ve finančně právních vztazích je možno zahrnout do kategorie orgánů finančních. c) finančně právní vztahy, se přímo nebo nepřímo týkají ústředních peněžních fondů státu a zprostředkovaně i fondů decentralizovaných. Peněžní prostředky resp. výsledky peněžního plnění jsou vždy v konečné fázi odváděny do některého z peněžních fondů a odtud opět přerozdělovány a používány na jiné účely. d) specifickým rysem finančně právních vztahů je jejich majetkový aspekt a projevující se v majetkové újmě na straně subjektu povinného a ve zvětšení majetkové podstaty na straně oprávněné. e) subjekty vystupují většinou jako nerovnoprávní partneři Stát vystupuje ve finančně právních vztazích nejen jako subjekt moci, ale v některých případech i jako subjekt hospodářský. Mobilizací peněžních prostředků, jejich přerozdělováním, uskutečňuje stát na základě mocenských aktů činnost materiálního, 9

majetkového charakteru. Ve finančně právních vztazích se projevují právní prvky které určují i celkovou povahu finančně právních vztahů jako vztahů mocensko - majetkových vyjádřených v peněžní formě.

1.2

INSTITUCE FINANČNÍHO PRÁVA

Ve finančně právních vztazích zastupují stát orgány státní správy, které zabezpečují realizaci výkonu státní moci na daném úseku státní správy. Na úrovni ústředních orgánů vystupuje zejména Ministerstvo financí ČR, které upravuje zákon číslo 2/1969 Sb.. Specifické úkoly plní Česká národní banka. Územními finančními orgány jsou finanční ředitelství a finanční úřady, určitá oprávnění ve finančních vztazích jsou dána i orgánům celním. Tyto orgány souhrnně označujeme finanční orgány. Určité úkoly ve finančních vztazích plní i Nejvyšší kontrolní úřad, ale za finanční orgán se nepovažuje. „ Ministerstvo financí plní v okruhu své působnosti úkoly stanovené mu v zákonech a jiných obecně závazných právních předpisech. Jeho činnost, jako činnost všech ministerstev řídí, kontroluje a sjednocuje vláda České republiky. Výčet okruhů činnosti, které jsou svěřeny Ministerstvu financí, jako vrcholnému orgánu v oblasti financí, vychází ze zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje kompetence jednotlivých ministerstev a dalších ústředních orgánů státní správy v České republice. Konkretizace jeho jednotlivých práv a povinností je obsažena v dalších právních normách. “ Ministerstvo financí je ústředním orgánem státní správy zejména pro státní rozpočet a státní závěrečný účet. Rozsah kompetence je v tomto případě vymezen zákonem o rozpočtových pravidlech. Ministerstvo financí tedy např. řídí práce na vypracování návrhu státního rozpočtu republiky a hodnotí plnění státního rozpočtu republiky. Dále řídí finanční ředitelství, (zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů), vykonává správu daní v rozsahu stanoveném zákonem o správě daní a poplatků (zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přezkoumává rozhodnutí finančních ředitelství v odůvodněných případech provádí úkony, které jinak patří do pravomoci finančních úřadů nebo finančních ředitelství. Na úseku celnictví, které je upraveno celním zákonem (zákona č. 13/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů), ministerstvo řídí oblastní celní úřady, zabezpečuje a plní úkoly v oblasti boje proti podloudnictví apod. Celní správu, včetně Generálního ředitelství cel, řídí a za její činnost odpovídá ministru financí generální ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr. Státní dozor vykonává Ministerstvo financí nad vydáváním veřejně obchodovatelných cenných papírů a obchodováním s nimi, činností střediska, veřejných trhů, obchodníka s cennými papíry, makléře a provozovatele tiskárny cenných papírů apod. Obdobná oprávnění má také Ministerstvo financí z hlediska dozoru nad činností investiční společnosti a investičního fondu a činností depozitáře. K podnikání v pojišťovnictví nebo ke změně předmětu podnikání uděluje povolení ministerstvo jako orgán státního dozoru nad pojišťovnictvím pro území České republiky. Ministerstvo financí vydává povolení ke vzniku burzy, k jejímu rozdělení, sloučení nebo splynutí s jinou burzou, jakož i k jejímu zrušení bez právního nástupce. Na úseku devizového hospodářství plní ministerstvo úkoly devizového orgánu pro vymezené subjekty napojené na státní rozpočet. Dále provádí povolovací a kontrolní činnost v oblasti poskytovaných a přijímaných vládních úvěrů.

10

Ministerstvo financí rozhoduje např. i spory ohledně práva hospodaření s národním majetkem, předloží-li ústřední orgány státní správy doklad, že se jim nepodařilo odstranit pochybnost, které z organizací přísluší právo hospodaření s národním majetkem. Ministerstvo vykonává působnost při uplatňování, regulaci a kontrole cen výrobků, výkonů, prací a služeb.

1.2.1

Česká národní banka

Česká národní banka je ústřední banka státu nezávislá na výkonné moci. Její postavení vychází z Ústavy (čl. 98) a je konkretizováno v zákoně č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. Je samostatnou právnickou osobou nezapisující se do obchodního rejstříku, působící v rozsahu vymezeném zákonem jako správní orgán, ale zároveň je jí dáno v majetkoprávních vztazích při nakládání s vlastním majetkem postavení podnikatele. Banka je nezávislá na pokynech vlády. Může vydávat na základě zákonného zmocnění obecně závazné předpisy, které mají obvykle formu vyhlášky či opatření. „ Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o stabilitu měny, do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon. “ Organizačně je Česká národní banka tvořena ústředím, pobočkami a účelovými organizačními jednotkami. Nejvyšším orgánem řídícím Českou národní banku je bankovní rada, sedmičlenný orgán, který tvoří guvernér a dva více guvernéři a čtyři vedoucí pracovníci České národní banky. Banka není vlastním hospodařením napojena na státní rozpočet, není organizační složkou státu, ani příspěvkovou organizací, nedostává dotace ze státního rozpočtu a je osvobozena od daně z příjmů právnických osob. Na všechny bankovní operace České národní banky včetně stavů na účtech, které vede, se vztahuje bankovní tajemství. Mezi hlavní úkoly České národní banky patří péče o měnu a její stabilitu Emise bankovek a mincí je výhradním právem České národní banky. Řídí devizové hospodářství, spravuje zlaté a devizové rezervy. Náleží jí i stanovení měnových kurzů a vydávání devizových povolení. Koordinace rozvoje bankovního informačního systému, dále pak vedení účtů bank , vedení účtů státního rozpočtu, státních fondů a státních finančních aktiv a pasív patří k jejím dalším úkolům. Opomenout nelze ani stanovení úrokové sazby, resp. další podmínek obchodů, určení diskontní sazby, za kterou poskytuje ČNB úvěrové prostředky obchodním bankám Banka má možnost poskytnout České republice krátkodobý úvěr nákupem státních pokladničních poukázek splatných do tří měsíců od jejich nákupu,dále též dává do prodeje státní dluhopisy, vede registr cenných papírů emitovaných Českou republikou a splatných do jednoho roku. Má také oprávnění vydávat sama krátkodobé cenné papíry se splatností do šesti měsíců a obchodovat s nimi. Udělování bankovní licence novým bankám i výkon bankovního dohledu nad činností bank a jiných osob, které mají povolení působit podle zvláštního zákona také patří mezi úkoly ČNB. Při zjištění nedostatků v jejich činnosti může banka činit opatření směřující k odstranění nedostatků a ukládat pokuty, které jsou příjmem státního rozpočtu. Z pohledu bankovnictví je Česká národní banka podstatnou institucí bankovní soustavy, která : • emituje bankovky • reguluje činnost bankovní soustavy a provádí bankovní dohled • odpovídá za měnovou politiku • vykonává bankovní služby státu 11

Česká národní banka je nezávislá instituce na vládě, kde však může vyvstat problém míry samostatnosti. Česká národní banka je vymezena těmito definičními znaky: • emisní monopol – právo emise bankovek a mincí • realizace měnové politiky – regulace množství a stabilita měny • regulace bankovního systému – povinnosti a pravidla obchodních bank. Cíle České národní banky můžeme rozdělit na následující: • hlavní, primární cíle • operativní, sekundární cíle Základní cíl ČNB tedy primární je stabilní měnový vývoj v úrovni : • vnitřní stability měny – ceny , inflace • vnější stability měny – devizový kurz, platební bilance ČNB realizuje zákonem stanovené cíle, tedy primární, operativní : • stabilita národní měny • volba ekonomických nástrojů měnové regulace • státní rozpočet • nákup a prodej obchodovatelných cenných papírů • emise vlastních cenných papírů • devizy, devizové rezervy, devizový kurz • bankovní informační systém Realizace cílů ČNB má podstatné důsledky pro bankovní soustavu. Funkce ČNB v bankovní soustavě jsou rozdílné od obchodních bank. Uvedené funkce se vyvíjí spojitě v čase. Makroekonomické funkce : 1) emise peněz 2) měnová 3) devizová Mikroekonomické funkce : 1) banka bank 2) banka státu 3) reprezentace státu 4) regulace a dohled

1.2.2

Další instituce finančního práva

Soustavu územních finančních orgánů tvoří finanční úřady a finanční ředitelství. Jde o orgány, které zabezpečují státní správu ve stanovených územních celcích, a to v oblasti správy daní, dávek, poplatků, odvodů, sankčních odvodů za porušení rozpočtové kázně, příspěvků, pokut a penále odváděných do státního rozpočtu České republiky a státních fondů (pokud k tomu není zákonem zmocněn jiný orgán). Územní finanční orgány vykonávají i správu dotací, příspěvků a jiných přídělů poskytovaných ze státního rozpočtu a ze státních fondů, pokud tato správa není zákonem svěřena jinému orgánu. Dále pak také provádějí řízení o přestupcích v oboru jejich působnosti, finanční revize či cenovou kontrolu podle zvláštních předpisů. Finanční ředitelství vykonává svoji působnost v územním obvodu tvořeném územními obvody jím řízených finančních úřadů. Územní působnost finančních ředitelství upravuje ministerstvo vyhláškou (vyhláška č. 588/1990 Sb., kterou se stanoví sídla a územní působnost finančních ředitelství a zřizují se finanční úřady a stanoví jejich územní působnost, ve znění pozdějších předpisů). Finanční ředitelství řídí finanční úřady,

12

přezkoumává rozhodnutí finančních úřadů vydaná ve správním řízení, provádí revize , cenovou kontrolu apod. Finanční ředitelství řídí a za jeho činnost odpovídá ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr financí České republiky. Finanční úřady zřizuje a jejich územní působnost stanoví ministerstvo vyhláškou. Místní příslušnost územních finančních orgánů se řídí převážně bydlištěm nebo sídlem poplatníka, plátce daní, popř. příjemcem dotace. V některých případech to však může být jiné kritérium, které rozhoduje o místní příslušnosti finančních úřadů (např. u daně z nemovitostí je to místo, kde se nachází nemovitost). Finanční úřad jako základní článek na úseku správy daní a poplatků vykonává správu daní a provádí řízení o přestupcích. Správu dotací mohou provádět také finanční úřady, ale pouze ty, které určí ministerstvo vyhláškou. Finanční úřad řídí a za jeho činnost odpovídá ředitel, kterého jmenuje a odvolává ředitel finančního ředitelství. Pokud se týká obce, jako samosprávného územního celku, z řady úkolů, které obec plní, je nutné připomenout to, že obec spravuje své záležitosti samostatně v rámci samostatné působnosti. Do této působnosti spadají takové záležitosti, které se dotýkají života obyvatel obce, jejichž význam tento rámec nepřekračuje, a které nechává zákon k relativně samostatnému rozhodování obcí (v souladu se zákony eventuelně dalšími obecně závaznými předpisy). Obcím je však svěřena také určitá působnost při výkonu státní správy, která se označuje jako přenesená působnost, tj. stát deleguje výkon státní správy v určité míře na tento samosprávný útvar. Organizačně je tato působnost zajišťována obecními úřady (městské úřady, magistrát, úřad městské části) nebo pověřenými obecními úřady, které si vytvářejí jednotlivé odbory pro zajištění jednotlivých úseků činnost. Na úseku finanční správy to budou zejména finanční odbor a kontrolní odbor, které jsou zřizovány obligatorně. Celní orgány jsou specializované orgány státní správy s odvětvovou působností v oblasti celnictví, které jsou také činné i v oblastech kontroly dovozu a vývozu, v oblasti devizové a při vybírání a správě některých daní a poplatků. Pravomoc a působnost celních orgánů vyplývá především z celního zákona ale i z některých dalších předpisů. Celní orgány vyvíjejí svou činnost v oblasti celnictví, vykonávají rovněž správu daně z přidané hodnoty a spotřebních daní vybíraných při dovozu, poplatků spojených s dovozem a vývozem, jakož i silniční daně u zahraničních osob. Celní orgány dále vykonávají kontrolu dovozu a vývozu zboží, devizových hodnot, české měny a jiných hodnot (platebních dokumentů a cenných papírů) znějících na českou měnu, projednávají celní a devizové přestupky a celní delikty a ukládají za ně sankce. Soustava celních orgánů je třístupňová a skládá se z Generálního ředitelství cel, oblastních celních úřadů a celních úřadů. Generální ředitelství cel je součástí Ministerstva financí České republiky s působností pro celé území České republiky a do jeho pravomoci patří např. řídit oblastní celní úřady a přezkoumávat jejich rozhodnutí, plnit úkoly vyplývající z mezinárodních smluv apod. Oblastní celní úřady rozhodují v prvním stupni v celním řízení ve vymezených věcech, přezkoumávají rozhodnutí celních úřadů, plní úkoly v oblasti boje proti podloudnictví atd. Celní úřady rozhodují např. o propuštění zboží do navrženého celního režimu, vyměřují a vybírají clo a některé daně a poplatky, provádějí řízení o celních přestupcích a celních deliktech apod. Vzhledem k tomu, že u nás neexistuje dosud žádný Nejvyšší finanční dvůr či obdobná instituce, plní funkci nejvyššího kontrolního článku státních financí Nejvyšší kontrolní úřad. Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví zákon č. 166/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu se vztahuje na ministerstva, jiné správní úřady a státní orgány a na fyzické a právnické osoby, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Česká národní banka kontrole úřadu nepodléhá.

13

1.3

BANKY A SPOŘITELNY

Bankami se pro účely zákona o bankách č. 21/92 Sb.ve znění pozdějších předpisů rozumějí právnické osoby se sídlem v České republice založené jako akciová společnost , které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry a dále, kterým k výkonu činností bylo uděleno povolení působit jako banka. Kromě uvedených činností může banka, pokud z povolení působit jako banka nevyplývá něco jiného, vykonávat tyto další činnosti, kterými jsou: a) investování do cenných papírů na vlastní účet; b) finanční pronájem (finanční leasing); c) platební styk a zúčtování; d) vydávání platebních prostředků, např. platebních karet, cestovních šeků; e) poskytování záruk; f) otvírání akreditivů; g) obstarávání inkasa; h) obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta • s devizovými hodnotami, • v oblasti termínovaných obchodů (futures) a opcí (options) včetně kursových a úrokových obchodů, • s převoditelnými cennými papíry; i) účast na vydávání akcií a poskytování souvisejících služeb; j) finanční makléřství; k) poskytování porad ve věcech podnikání; l) obhospodařování cenných papírů klienta na jeho účet včetně poradenství (portfolio management); m) uložení a správa cenných papírů nebo jiných hodnot; n) výkon funkce depozitáře; o) směnárenskou činnost (nákup devizových prostředků); p) poskytování bankovních informací; r) pronájem bezpečnostních schránek. Banka může vydávat hypoteční zástavní listy jen pokud je oprávnění k této činnosti výslovně uvedeno. Bez povolení působit jako banka nesmí nikdo přijímat vklady od veřejnosti, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Slovo "banka" nebo "spořitelna" smí užívat v obchodním jménu pouze právnická osoba, které bylo uděleno povolení působit jako banka.

1.3.1

Povolení působit jako banka

Žádost o povolení působit jako banka se předkládá České národní bance. Se žádostí o povolení se předkládá i návrh stanov. Náležitosti žádosti a minimální výši upsaného základního jmění která je podmínkou pro udělení povolení, stanoví Česká národní banka opatřením, které vyhlásí ve Sbírce zákonů. O udělení povolení působit jako banka rozhoduje Česká národní banka, která si před rozhodnutím vyžádá stanovisko Ministerstva financí.

14

„O udělení povolení se rozhoduje po posouzení: a) původu, dostatečnosti a složení základního jmění a dalších finančních zdrojů banky; b) odborné způsobilosti a občanské bezúhonnosti osob, které jsou na základě pracovní, mandátní či jiné smlouvy navrhovány v bance na výkonné řídicí funkce, s nimiž je spojena pravomoc a odpovědnost vymezená stanovami, c) technických a organizačních předpokladů pro výkon navrhovaných činností banky; d) reálnosti ekonomických kalkulací o budoucí likviditě a rentabilitě banky; e) způsobilosti zakladatele s podílem 10 % a více na hlasovacích právech banky k výkonu práv akcionáře při podnikání banky. “ Zahraniční banka, která hodlá zřídit pobočku na území České republiky, předkládá žádost o povolení působit jako banka České národní bance. O udělení povolení rozhoduje Česká národní banka, která si před rozhodnutím vyžádá stanovisko Ministerstva financí. Náležitosti žádosti, jakož i minimální výši poskytnutého kapitálu stanoví Česká národní banka opatřením, které vyhlásí ve Sbírce zákonů. Povolení působit jako banka se uděluje na dobu neurčitou a není převoditelné na jinou osobu. V povolení působit jako banka může být výkon některých činností vyloučen nebo omezen. Úplný seznam bank a poboček zahraničních bank působících na území České republiky vede Česká národní banka. Seznam je k nahlédnutí v ústředí a pobočkách České národní banky. Povolení působit jako banka zaniká dnem: a) kterým nabývá právní moci rozhodnutí o odnětí povolení působit jako banka, b) ke kterému se banka zrušuje, c) od kterého podle rozhodnutí valné hromady dosavadní banka nadále nebude vykonávat činnost, ke které je třeba povolení působit jako banka, d) výmazu banky z obchodního rejstříku. Povolení působit jako banka udělené zahraniční bance pro její pobočku zaniká rovněž dnem, ke kterému zahraniční banka ukončí činnost své pobočky na území České republiky, a dále dnem, ke kterému zahraniční banka pozbyla ve státě svého sídla oprávnění působit jako banka.

1.3.2

Organizační struktura bank

Banka musí mít statutární orgán a dozorčí radu. Statutární orgán musí být nejméně tříčlenný a musí být složen z vedoucích zaměstnanců banky. Člen statutárního orgánu banky nesmí být současně statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu nebo členem dozorčí rady jiné právnické osoby, která je podnikatelem. Pravomoci statutárního orgánu a dozorčí rady musí být uvedeny ve stanovách. Na dozorčí radu banky nesmějí být přenášeny pravomoci, které obchodní zákoník svěřuje představenstvu akciové společnosti. „Členové statutárního orgánu banky, kteří porušili své povinnosti z titulu člena statutárního orgánu banky vyplývající pro ně z právních předpisů nebo stanov, odpovídají společně a nerozdílně za škodu, která vznikne věřitelům banky tím, že v důsledku porušení povinnosti těmito členy statutárního orgánu banka není schopna plnit své splatné závazky. “ Banka je povinna ve stanovách také upravovat tyto následující věci: a) strukturu a organizaci banky; b) pravomoc a odpovědnost vedoucích zaměstnanců;

15

c) pravomoc a odpovědnost dalších zaměstnanců ústředí a poboček, popřípadě jiných organizačních jednotek banky, oprávněných k provádění bankovních obchodů; d) systém vnitřní kontroly. Ověřené kopie stanov a jejich změn musí být uloženy u České národní banky. Banky a pobočky zahraničních bank se zapisují do obchodního rejstříku a jsou povinny uložit u České národní banky výpis z obchodního rejstříku.

1.3.3

Provozní požadavky bank

Banky a pobočky zahraničních bank jsou povinny informovat ve svých provozních prostorách písemnou formou v českém jazyce o podmínkách pro přijímání vkladů, poskytování úvěrů a taky dalších bankovních obchodů a služeb. V informaci o službách, které spočívají v převzetí peněžních prostředků od klienta, musí být výslovně uveden vztah této služby k pojištění vkladů. Banka je povinna čtvrtletně uveřejňovat údaje o složení akcionářů, o své činnosti a finanční ukazatele v rozsahu a způsobem stanoveným opatřením České národní banky. Totéž platí i pro pobočku zahraniční banky. Banka a pobočka zahraniční banky je povinna vést agendu každé smlouvy uzavírané s klientem takovým způsobem, aby na žádost České národní banky byla bez zbytečného odkladu schopna předložit příslušné doklady v ověřeném překladu do českého jazyka. Banka nesmí uzavírat smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek pro banku, především takové, které zavazují banku k hospodářsky neodůvodněnému plnění nebo plnění zjevně neodpovídajícímu poskytované protihodnotě. Smlouvy uzavřené v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné. „Banka je povinna informovat Českou národní banku: a) o zamýšlené změně stanov týkající se skutečností, které musí být ve stanovách uvedeny na základě požadavku obchodního zákoníku nebo tohoto zákona, b) o návrzích personálních změn ve statutárním orgánu banky a na místech vedoucích zaměstnanců banky, c) o záměru otevřít pobočku nebo zastoupení v zahraničí, d) o záměru založit právnickou osobu v zahraničí nebo se na ní majetkově podílet. “ Měli bychom si vysvětlit dva pojmy, které jsou hodně podstatné. Jsou jimi finanční instituce a kvalifikovaná účast: • Finanční institucí se rozumí jiná právnická osoba než banka podle tohoto zákona, která provádí některou z činností zákona o bankách, a dále investiční společnost, investiční fond, penzijní fond a pojišťovna, které vykonávají činnosti podle zvláštních zákonů. • Kvalifikovanou účastí se rozumí přímý nebo nepřímý podíl vyšší než 10 % na základním jmění jiné právnické osoby nebo na hlasovacích právech v jiné právnické osobě nebo uplatňování významného vlivu na řízení této právnické osoby. Banka může poskytnout úvěr nebo zajištění závazků pouze v případě, že o tom rozhodne statutární orgán. „Banka je povinna zabránit: a) při provádění investičních obchodů využívání informací získaných v souvislosti s jejími úvěrovými obchody a naopak, b) při provádění investičních obchodů na vlastní účet využívání informací získaných v souvislosti s jejími investičními obchod na účet klienta a naopak, nejde-li o informace veřejně přístupné. “

16

Banky provádí úvěrové a investiční obchody. Úvěrovými obchody se rozumí činnosti týkající se poskytování úvěrů a záruk. Investičními obchody se rozumí činnosti týkající se: a) investování do cenných papírů, b) obchodování s cennými papíry, c) obchodování s právy spojenými s cennými papíry nebo odvozenými od cenných papírů, d) účastí na vydávání cenných papírů a poskytování souvisejících služeb, e) obhospodařování cenných papírů včetně poradenské činnosti. Investiční obchody na účet klienta může banka provádět pouze za nejvýhodnějších podmínek pro klienta, zejména za nejvýhodnější cenu pro klienta, které je možno při vynaložení odborné péče dosáhnout. Banka vede samostatnou evidenci o investičních obchodech prováděných na účet klienta. Banka může vydávat akcie, s nimiž je spojeno hlasovací právo, pouze jako akcie zaknihované. Kromě akcií, s nimiž je spojeno hlasovací právo, mohou banky vydávat prioritní akcie. S těmito akciemi však není spojeno hlasovací právo, a to ani v případech, kdy obchodní zákoník stanoví jinak. Důležité je vědět, že Česká národní banka může navrhnout, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady banky, pokud je v rozporu s právními předpisy nebo stanovami. Akcie, jejichž majiteli byla pozastavena akcionářská práva, se po dobu, po kterou je nadále drží tento majitel, nepovažují za akcie s hlasovacím právem. Neměli bychom zapomenout na mezibankovní styk. Banky si na území České republiky převádějí navzájem peněžní prostředky v české měně podle jednotlivých položek vytvořených na základě příkazů svých klientů výlučně prostřednictvím technického systému pro mezibankovní platební styk, který provozuje Česká národní banka. K tomu účelu vede Česká národní banka každé bance účet mezibankovního platebního styku v českých korunách. Účet mezibankovního platebního styku nemůže být předmětem výkonu rozhodnutí nebo předběžného opatření. Banky si v České republice mohou vzájemně zřizovat účty v české měně v souladu s vyhláškou České národní banky. Jestliže banka nezúčtovala částku nebo nepoužila bankovní spojení v souladu s příkazem klienta a způsobila tím chybu v zúčtování, je povinna ji opravit opravným zúčtováním. Tato banka je povinna bez odkladu převést na účet oprávněného příjemce peněžní prostředky ve správné výši a úrok vyplývající ze smlouvy za období, kdy s nimi nemohl nakládat.

1.3.4

Účetnictví a obchodní dokumentace

Banka, jakož i pobočka zahraniční banky, je povinna vést účetnictví podle zvláštního zákona. V případě, že banka má podílovou účast na jedné nebo více obchodních společnostech nebo jiných právnických osobách větší než 20 % základního jmění, musí její účetní výkazy poskytovat také souhrnné údaje o těchto obchodních společnostech nebo jiných právnických osobách. Banka ale i pobočka zahraniční banky je povinna evidovat v rámci účetnictví odděleně obchody na účet klienta a obchody na účet banky nebo zahraniční banky. Doklady o uskutečněných obchodech jsou banky a pobočky zahraničních bank povinny uschovávat po dobu nejméně 10 let. „Banka je povinna prostřednictvím auditorů podle zvláštního zákona zajistit: a) ověření účetní závěrky banky; b) ověření hospodaření banky za příslušný rok; c) vypracování zprávy o ověření účetní závěrky a hospodaření banky.

17

Vybrané auditory je banka povinna oznámit České národní bance, která je oprávněna do 30 dnů po obdržení tohoto oznámení auditory odmítnout. Banka je povinna oznámit do 15 dnů po odmítnutí Českou národní bankou nové auditory. “ Banka je povinna zveřejňovat ověřené údaje z účetní závěrky způsobem stanoveným zvláštním předpisem a vydávat za účelem zveřejnění výroční zprávu. Vykáže-li banka v běžném roce ztrátu, je valná hromada povinna rozhodnout při schvalování účetní závěrky banky za tento rok o úhradě této ztráty z vlastních zdrojů banky.

1.3.5

Opatření k nápravě a pokuty

Činnost bank a poboček zahraničních bank podléhá bankovnímu dohledu vykonávanému Českou národní bankou. Zjistí-li Česká národní banka nedostatky v činnosti banky nebo pobočky zahraniční banky, je oprávněna podle povahy zjištěného nedostatku: a) vyžadovat, aby banka nebo pobočka zahraniční banky ve stanovené lhůtě zjednala nápravu, zejména omezila některé povolené činnosti nebo ukončila nepovolené činnosti, vyměnila osoby ve vedení banky nebo pobočky zahraniční banky, vytvořila odpovídající výši opravných položek a rezerv, nebo aby banka snížila základní jmění ve stanoveném rozsahu, vyměnila členy dozorčí rady banky nebo použila zisk po zdanění přednostně k doplnění rezervních fondů nebo ke zvýšení základního jmění, b) změnit povolení působit jako banka vyloučením nebo omezením některých činností podle tohoto zákona c) nařídit mimořádný audit na náklady banky nebo pobočky zahraniční banky, d) zavést nucenou správu, e) uložit pokutu do 50 000 000 Kč, f) snížit základní jmění banky o částku odpovídající ztrátě po jejím zúčtování s rezervními a dalšími fondy za předpokladu, že ztráta přesahuje 20 % vlastního kapitálu banky. Nedostatkem v činnosti se rozumí: a) porušení podmínek stanovených v povolení působit jako banka, b) porušení tohoto zákona, zvláštních zákonů, právních předpisů a opatření vydaných Českou národní bankou, c) provádění obchodů bankou způsobem, který poškozuje zájmy jejích vkladatelů nebo ohrožuje bezpečnost a stabilitu bankovního systému, d) řízení banky osobami, které nemají dostatečnou odbornou způsobilost nebo nejsou občansky bezúhonné, e) jestliže bankou vytvořený souhrn rezerv a opravných položek nepostačuje k pokrytí rizik vyplývajících z bankou vykázaného objemu klasifikovaných aktiv. V případě, že statutární orgán nebo dozorčí rada zjistí, že banka je nebo se stane platebně neschopnou nebo že bance vznikly nebo pravděpodobně vzniknou ztráty, které způsobily nebo mohou způsobit pokles poměru kapitálu k rizikově váženým aktivům pod dvě třetiny poměru stanoveného Českou národní bankou, informuje o tom neprodleně Českou národní banku. Při přetrvávání závažných nedostatků v činnosti banky nebo pobočky zahraniční banky Česká národní banka, která si vyžádá stanovisko Ministerstva financí, povolení působit jako banka odejme; tomuto opatření nemusí předcházet zavedení nucené správy. Povolení působit jako banka může být dále odňato, jestliže: a) banka nezahájila činnost do 12 měsíců ode dne udělení povolení působit jako banka nebo jestliže po dobu 6 měsíců nepřijímá vklady od veřejnosti, b) povolení působit jako banka bylo získáno na základě nepravdivých údajů uvedených v žádosti. 18

V rozhodnutí o odnětí povolení se stanoví datum, ke kterému se odnímá povolení působit jako banka; rozhodnutí se zveřejní v Obchodním věstníku, u pobočky zahraniční banky se navíc oznámí orgánu pověřenému bankovním dohledem v příslušném státě. Ode dne právní moci rozhodnutí o odnětí povolení působit jako banka nesmí dotčená právnická osoba přijímat vklady a poskytovat úvěry a provozovat další činnosti, s výjimkou těch, které jsou nezbytné k vypořádání jejích pohledávek a závazků; do doby, než vypořádá své pohledávky a závazky, se považuje za banku podle tohoto zákona. Zrušuje-li se banka s likvidací, návrh na jmenování likvidátora může podat pouze Česká národní banka. Likvidátor předkládá České národní bance bez zbytečného odkladu účetní výkazy a doklady zpracovávané v průběhu likvidace v souladu s obchodním zákoníkem. Banky poskytují klientům služby na smluvním základě. Banka je povinna požadovat prokázání totožnosti klienta u každého obchodu, jehož hodnota převyšuje 100 000 Kč, a při pronájmu bezpečnostních schránek. Poskytnutí služeb se zachováním anonymity klienta může banka odmítnout. Na všechny bankovní obchody, peněžní služby bank, včetně stavů na účtech a depozit, se vztahuje bankovní tajemství. Existují však určité modifikace, které jsou vymezeny tímto zákonem. Samostatná práce studenta: 1. Zopakujte si z teorie práva, co znamená, že finanční právo je právem veřejným. 2. Najděte v Listině základních práv a svobod principy, které se vztahují k finančnímu právu. 3. Za použití občanského zákoníku, který je hlavní právní normou občanského práva a obchodního zákoníku, který je hlavní právní normou obchodního práva a za použití znalostí nabytých při studiu občanského práva,obchodního práva a z obecné teorie finančního práva najděte, v čem jsou styčné plochy právě mezi finančním právem a právem občanským a právem obchodním. 4. Rozeberte činnost ministerstva financí ve vztahu vždy k jednotlivým pododvětvím zvláštní části finančního práva. 5. Zabývejte se postavením České národní banky. Vyjádřete se k její nezávislosti.Porovnejte její postavení s postavením centrálních bank v jiných zemích. 6. Od roku 1991 vzniklo v České republice množství bank, ne všechny však fungují do dnešní doby. Najděte informace o tom, které banky v České republice jako banka působí, které jsou v nucené správě, které již přestaly fungovat. Vyjádřete se k možnosti založit banku v dnešní době. 7. Za použití počítačových programů sami najděte právní předpisy, ať už zákony či právní normy nižší právní síly, které jednotlivé oblasti finančního práva upravují. Shrnutí: Výsledkem 1. kapitoly je podrobná znalost obecné části finančního práva. Jedná se zejména o zvládnutí základních termínů. Těmito jsou pojem finančního práva, předmět finančního práva, jeho systém, právní úprava a vztah finančního práva k ostatním právním odvětvím, jak k odvětvím veřejnoprávním, tak k odvětvím soukromoprávním. Podrobně je nutno zvládnout problematiku finančních orgánů, se zaměřením na nejvyšší orgán, kterým je ministerstvo financí, dále finanční ředitelství a finanční úřady. Z oblasti celnictví se jedná o Generální ředitelství cel jako součást ministerstva financí, celní ředitelství a celní úřady. Důkladně se zabývá finanční právo ve své obecné části Českou národní bankou a dále postavením bank. 1.kapitola musí být tedy studenty dostatečně zvládnuta, aby mohli navázat na výuku zvláštní části finančního práva a dále aby byli schopni reagovat na články v odborném tisku a diskutovat nad zadanou problematikou.

19

2

Rozpočtové právo

Cíle kapitoly: 2.kapitola si klade za cíl naučit studenty základům rozpočtového práva. Tato jedna ze zvláštních částí finančního práva patří k jejím nejzákladnějším a nejrozsáhlejším. Do systému rozpočtového práva patří jednak státní rozpočet. Studenti musí zvládnout jak hmotně právní problematiku rozpočtového práva, tj. základní pojmy-zejména státní rozpočet, střednědobý výhled, příjmy státního rozpočtu, výdaje státního rozpočtu , tak taky procesně právní problematiku, tedy problematiku od podání návrhu státního rozpočtu až po jeho schvalování. Dále pojmy k tomu patřící, tedy zejména rozpočtové provizorium, hospodaření podle rozpočtu, kontrola rozpočtového hospodaření, státní závěrečný účet. Dále do systému rozpočtového práva patří i rozpočty místní. Studenti opět zvládnou problematiku obecně a zaměří se na rozpočty obcí a krajů, hmotně právní a procesně právní problematiku. V této kapitole je dále nutno nastudovat problematiku fondovního hospodaření a problematiku hospodaření příspěvkových organizací a organizačních složek státu. Veškerou problematiku je nutno nastudovat nejenom z tohoto učebního textu, ale je nutné sledovat i to, jak každoročně schvalování státního rozpočtu probíhá a s tím související zákon o státním rozpočtu vždy na příslušný rok. Sami studenti by měli mít i přehled o tom, jaký je rozpočet jejich obce či města. Kromě zákona o státním rozpočtu na příslušný rok musí studenti sledovat i změny ostatních předpisů upravujících problematiku rozpočtů. Klíčová slova: státní rozpočet, rozpočet obce, rozpočet kraje, střednědobý výhled, rozpočtové zásady, příjmy rozpočtů, výdaje z rozpočtů, rozpočtový proces, rozpočtové provizorium, rozpočtová opatření, plnění rozpočtu, hospodaření podle rozpočtu, závěrečné účty, fondovní hospodaření, hospodaření příspěvkových organizací, hospodaření organizačních složek státu

2.1

Státní rozpočet

Hlavní právní normou upravující problematiku státního rozpočtu je z.č.218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů /rozpočtová pravidla/. Závazné ukazatele státního rozpočtu stanoví vždy zákon o státním rozpočtu na příslušný rok Zákon číslo 218/2000 Sb. upravuje: a) tvorbu, funkce a obsah střednědobého výhledu státního rozpočtu (dále jen "střednědobý výhled"), státního rozpočtu a státního závěrečného účtu, b) příjmy a výdaje státního rozpočtu, c) státní finanční aktiva a pasiva, d) finanční hospodaření organizačních složek státu1) a příspěvkových organizací zřízených organizačními složkami státu (dále jen "příspěvková organizace"), e) finanční kontrolu, f) podmínky zřizování státních fondů, g) způsob řízení likvidity státní pokladny a likvidity státního dluhu, h) hospodaření s prostředky soustředěnými v Národním fondu. Státní rozpočet v souladu s §5 z.č.218/2000 Sb., představuje finanční vztahy, které zabezpečují financování některých funkcí státu v rozpočtovém roce. K tomuto účelu státní

20

rozpočet soustřeďuje rozpočtové příjmy vymezené v z.č.218/2000 Sb. nebo zvláštním zákonem. Státní rozpočet jako souhrn finančních dokumentů zahrnuje: a) zákon o státním rozpočtu, b) rozpis ukazatelů státního rozpočtu, c) rozpočty organizačních složek státu a změny těchto dokumentů. Státní rozpočet vychází ze střednědobého výhledu. Střednědobý výhled v souladu s §4 z.č.218/2000 Sb.obsahuje: • očekávané příjmy státního rozpočtu • odhadované výdaje státního rozpočtu v jednotlivých letech, na které je rozpočtový výhled sestavován, a to nejméně v tomto rozsahu: a) celkové příjmy, b) celkové výdaje, c) výdaje na vybrané programy reprodukce majetku, u nichž výši účasti státního rozpočtu schválila vláda d) přehled úvěrů, na něž jsou poskytnuty státní záruky. Součástí střednědobého výhledu je analýza všech splatných závazků státu. Pokud střednědobý výhled očekává schodek státního rozpočtu, obsahuje i předpokládaný způsob jeho financování. Období, na které je střednědobý výhled sestavován, je období 2 let následujících po roce, na který je předkládán státní rozpočet. Střednědobý výhled vypracovává ministerstvo financí za součinnosti správců kapitol, územních samosprávných celků a státních fondů. Po vypracování se střednědobý výhled předkládá vládě společně s návrhem státního rozpočtu. Vláda projedná návrh střednědobého výhledu současně s návrhem státního rozpočtu. Schválený střednědobý výhled předkládá vláda Poslanecké sněmovně současně s návrhem zákona o státním rozpočtu. Státní rozpočet obsahuje: a) očekávané příjmy b) odhadované výdaje státního rozpočtu v rozpočtovém roce c) financující položky d) dotační vztahy k rozpočtům územních samosprávných celků, tedy k rozpočtům obcí a rozpočtům krajů a státních fondů Příjmy státního rozpočtu tvoří,pokud zvláštní zákon nestanoví jinak: a) výnosy daní včetně příslušenství, b) pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti včetně penále, c) výnosy cel včetně sankcí a úhrad exekučních nákladů v celním řízení, d) příjmy z činnosti organizačních složek státu a odvody příspěvkových organizací, e) odvod zbývajícího zisku České národní banky, f) sankce za porušení rozpočtové kázně, g) správní a soudní poplatky, h) úhrady spojené s realizací státních záruk, i) příjmy z prodeje a pronájmu majetku České republiky, se kterým hospodaří organizační složky státu, a příjmy z prodeje pronájmu nemovitého majetku České republiky, se kterým hospodaří příspěvkové organizace, to neplatí pro příjmy z prodeje nemovitého majetku České republiky nabytého darem a děděním, j) splátky návratných finančních výpomocí poskytnutých ze státního rozpočtu

21

k)

peněžní dary poskytnuté organizačním složkám státu použité v běžném rozpočtovém roce, l) výnosy z majetkových účastí státu, m) výnosy z cenných papírů, jejichž nákup byl z prostředků státního rozpočtu, n) penále za neoprávněně použité nebo zadržené prostředky poskytnuté z Národního fondu, o) prostředky získané z Národního fondu za prostředky vydané ze státního rozpočtu podle §38 z.č.218/2000 Sb. p) pokuty, q) další příjmy stanovené zvláštním právním předpisem.

2.1.1

Výdaje státního rozpočtu

Ze státního rozpočtu se hradí: a) výdaje na činnost organizačních složek státu b) výdaje na dávky důchodového pojištění, dávky nemocenského pojištění, dávky státní sociální podpory, dávky sociální péče, výdaje na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání c) dotace a návratné finanční výpomoci územním samosprávným celkům na jinou než podnikatelskou činnost, d) dotace a návratné finanční výpomoci právnickým a fyzickým osobám na podnikatelskou činnost, e) dotace občanským sdružením a příspěvky politickým stranám, f) dotace právnickým osobám, které jsou založeny nebo zřízeny k poskytování zdravotních, kulturních, vzdělávacích a sociálních služeb g) dotace státním fondům, h) dotace fyzickým osobám, které nevyvíjejí podnikatelskou činnost a zabývají se např. chovem včel, i) peněžité vklady státu do akciových společností, j) nákup cenných papírů, k) peněžní dary poskytnuté do zahraničí, l) vklady a příspěvky mezinárodním organizacím, m) úhrada závazků ze státních záruk, n) výdaje související s plněním závazků k Evropským společenstvím, o) příspěvky fyzickým osobám podle zvláštního zákona, p) výdaje související s dluhovou službou, q) další výdaje stanovené zvláštním zákonem.

2.1.2

Rozpočtový proces

Návrh zákona o státním rozpočtu republiky vypracovává Ministerstvo financí České republiky v součinnosti se správci kapitol, územními samosprávnými celky a státními fondy. Jakmile je návrh zpracován, předkládá ho ministerstvo financí vládě České republiky.V konečné etapě se předkládá návrh Poslanecké sněmovně. Pokud je návrh schválen, je text uveřejněn ve Sbírce zákonů. Návrh státního rozpočtu předkládá vláda ke schválení Poslanecké sněmovně tak, aby mohl být schválen před 1. lednem roku, na který je rozpočet přijímán. V případě, že Poslanecká sněmovna s návrhem nesouhlasí, nebo nebyl návrh v termínu předložen k projednávání, dochází ke vzniku situace, která si vyžaduje řešit otázku financování výdajů státu v následujícím roce a za neexistence příslušné právní normy. Na tyto případy pamatuje zákon o rozpočtových pravidlech v ustanoveních věnovaných rozpočtovému provizóriu.

22

K takové situaci může tedy dojít: • buď že nebude zákon o státním rozpočtu České republiky na příslušný rozpočtový rok schválen před 1. lednem rozpočtového roku nebo • nebude návrh vládou předložen Poslanecké sněmovně před 1. lednem rozpočtového roku. Není-li Poslaneckou sněmovnou vysloven souhlas se zákonem o státním rozpočtu na příslušný rozpočtový rok před prvním dnem rozpočtového roku, řídí se rozpočtové hospodaření v době od prvního dne rozpočtového roku do nabytí účinnosti zákona o státním rozpočtu na tento rozpočtový rok objemem příjmů a výdajů státního rozpočtu schváleného pro předchozí rozpočtový rok. Výdaje státního rozpočtu se uvolňují jednotlivým kapitolám státního rozpočtu do výše 1/12 celkové roční částky v každém měsíci období rozpočtového provizoria rozhodnutím ministerstva. V případě výdajů stanovených jiným zákonem /mandatorní výdaje/ je přípustné překročení objemu výdajů, pokud k němu dochází v přímě souvislosti s financováním uloženým zákonem. Jestliže Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas se zákonem o státním rozpočtu na příslušný rozpočtovým rok před prvním dnem rozpočtového roku, ale jestliže tento nenabude v tento den účinnosti, řídí se rozpočtové hospodaření od prvního dne rozpočtového roku do doby nabytí účinnosti zákona o státním rozpočtu Poslaneckou sněmovnou schváleným zákonem o státním rozpočtu.

2.1.3

Hodnocení plnění státního rozpočtu

Za plnění státního rozpočtu odpovídá vláda Poslanecké sněmovně.Po skončení pololetí jí předkládá zprávu, v níž hodnotí vývoj ekonomiky a plnění státního rozpočtu. Ve zprávě mimo to je obsaženo rovněž hodnocení plnění rozpočtů územně samosprávných celků a vývoje státních finančních aktiv, stavu státních záruk, vývoje státního dluhu, jejich podrobnou analýzu, výhled plnění do konce roku a v případě odchýlení od schváleného státního rozpočtu informaci o krocích k zajištění stability rozpočtového hospodaření. Kromě tohoto hodnocení ministerstvo průběžně hodnotí pokladní plnění státního rozpočtu a podává o něm po uplynutí prvního a třetího kalendářního čtvrtletí informaci vládě tak, aby ji vláda předložila do konce měsíce následujícího po uplynutí kalendářního čtvrtletí rozpočtovému výboru Poslanecké sněmovny. Prostředky státního rozpočtu mohou být v příslušném rozpočtovém roce použity pouze k účelům, na které byly určeny zákonem o státním rozpočtu, pokud zákon o rozpočtových pravidlech nestanoví něco jiného. V průběhu rozpočtového roku může vzniknout potřeba, která nemá rozpočtové krytí. V takovém případě lze situaci řešit u organizační složky státu: 1. zajištěním hospodárnějšího provedení jiných úkolů 2. odsunutím či omezením některého jiného, méně naléhavého úkolu 3. použitím mimorozpočtových zdrojů organizační složky státu, kterými jsou prostředky fondů organizační složky sátu, zisk získaný hospodářskou činností vykonávanou na základě zvláštního zákona, peněžité dary a prostředky poskytnuté ze zahraničí podle jejich vymezení na základě právního aktu, kterým byly poskytnuty. U příspěvkové organizace lze situaci řešit: 1. zajistit ji omezeným provedením některých úkolů v daném rozpočtovém období, a to po projednání se zřizovatelem v rámci stanovených nákladů 2. vyššími výnosy 3. použitím prostředků fondů příspěvkové organizace 4. zvýšením příspěvku na činnost z rozpočtu zřizovatele

23

Jako další řešení problému nedostatku je možné použití rozpočtového opatření, čímž se rozumí: • přesun prostředků státního rozpočtu v rámci závazných ukazatelů a mezi závaznými ukazateli stanovenými zákonem o státním rozpočtu nebo v rámci závazných ukazatelů a mezi závaznými ukazateli stanovenými správcem kapitoly, závazné ukazatele stanovené správcem kapitoly jsou jím stanovené příjmy a výdaje podrobněji členěné v rámci závazných ukazatelů stanovených zákonem o státním rozpočtu • souvztažné zvýšení příjmů a výdajů, kterým dochází ke změně závazných ukazatelů • povolené překročení rozpočtu výdajů, kterým nedochází ke změně závazného ukazatele • vázání prostředků státního rozpočtu v rámci rozpočtu, kterým nedochází ke změně závazného ukazatele. To znamená, že tyto prostředky nemohou být použity k úhradě rozpočtových výdajů ani na přesuny. Rozpočtově nezajištěnou potřebu lze též uhradit z prostředků z vládní rozpočtové rezervy. Tyto rezervy se vytvářejí ve státním rozpočtu ke krytí nezbytných a nepředvídaných výdajů. Vládní rozpočtová rezerva se tvoří nejméně ve výši 0,3% výdajů státního rozpočtu na příslušný rozpočtový rok. O použití vládní rozpočtové rezervy rozhoduje vláda a v rozsahu jí určeném ministr financí.

2.1.4

Finanční kontrola

Ministerstvo financí nebo územní finanční orgány provádějí finanční kontrolu • organizačních složek státu, státních fondů a příspěvkových organizací • u příjemců prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, státních finančních aktiv nebo z Národního fondu nebo žadatelů o tyto prostředky • u právnických nebo fyzických osob, kterým byly poskytnuty státní záruky. Finanční kontrolou se rozumí souhrn činností, které ověřují • skutečnosti rozhodné pro poskytnutí prostředků ze státního rozpočtu nebo jiných peněžních prostředků státu, ze státního fondu nebo z Národního fondu • oprávněnost, efektivnost a hospodárnost při nakládání z prostředky státního rozpočtu, s jinými peněžními prostředky státu nebo s prostředky poskytnutými ze státního rozpočtu, ze státního fondu, ze státních finančních aktiv nebo z Národního fondu skutečnosti rozhodné pro poskytnutí státní záruky. Pokud je při kontrole zjištěno porušení rozpočtové kázně, následuje pro ten subjekt, který rozpočtovou kázeň porušil, sankce. Porušením rozpočtové kázně je • neoprávněné použití peněžních prostředků státního rozpočtu a jiných peněžních prostředků státu • neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, Národního fondu nebo státních finančních aktiv jejich příjemcem • neprovedení odvodu příspěvkovou organizací, a to že do 3 pracovních dnů po připsání částky na její účet neodvede do státního rozpočtu příjmy z prodeje a pronájmu nemovitého majetku České republiky, se kterým hospodaří, s výjimkou příjmů z prodeje nemovitého majetku, který příspěvková organizace nabyla darem nebo děděním • neuložení odvodu zřizovatelem podle §54 odst.3 zákona o rozpočtových pravidlech

24

• • •

neprovedení odvodu stanoveného zřizovatelem příspěvkové organizaci podle §54 odst.3 zákona o rozpočtových pravidlech porušení ustanovení §45 odst.2 zákona o rozpočtových pravidlech organizační složkou státu neprovedení odvodu podle §45 odst.8 a §52 odst.4 zákona o rozpočtových pravidlech

Subjekty, kterým byly prostředky ze státního rozpočtu či státního fondu poskytnuty, které porušily rozpočtovou kázeň, jsou povinny odvést do státního rozpočtu, státního fondu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu odvod ve stejné výši, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň. Zároveň jsou tyto subjekty povinny zaplatit ode dne, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně, do dne, kdy byly rozpočtové prostředky odvedeny, penále ve výši 1 promile denně z částky, které se týká porušení rozpočtové kázně, nejvýše však do výše této částky. Konečným výkazem o výsledcích hospodaření podle státního rozpočtu za uplynulý rok je státní závěrečný účet. Obsahuje údaje o výsledcích ročního hospodaření s prostředky státního rozpočtu republiky uplynulého rozpočtového roku. Jeho součástí jsou závěrečné účty kapitol, které zpracovávají a předkládají Poslanecké sněmovně samostatně jejich správci. Přílohou státního závěrečného účtu jsou souhrnné údaje o výsledcích rozpočtového hospodaření územních samosprávných celků, závěrečné účty státních fondů, přehled o státních finančních aktivech a pasivech, přehled o státních zárukách a přehled o stavech fondů organizačních složek státu. Návrh státního závěrečného účtu vypracovává ministerstvo financí v součinnosti se správci kapitol,územními samosprávnými celky a státními fondy a po vypracování návrhu je tento předkládán vládě. Současně je předkládán návrh na použití přebytku rozpočtového hospodaření, popřípadě na úhradu jeho schodku. Ke schválení Poslanecké sněmovně ho vláda předkládá nejpozději do 30. dubna kalendářního roku bezprostředně navazujícího na hodnocený rozpočtový rok. Na rozdíl od státního rozpočtu se státní závěrečný účet neschvaluje v podobě zákona a forma jeho zveřejnění není v žádném právním předpise řešena. Význam státního závěrečného účtu spočívá v tom, že je to nástroj, který umožňuje hodnocení úrovně finančního hospodaření státu v uplynulém období.

2.1.5

Hospodaření organizačních složek státu a příspěvkových organizací

Hospodaření organizačních složek státu Organizační složka státu hospodaří s prostředky státního rozpočtu, které jí stanoví správce kapitoly v rámci rozpočtu kapitoly, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, minimálně v rozsahu členění závazných ukazatelů daných zákonem o státním rozpočtu. Pokud zákon o rozpočtových pravidlech nestanoví jinak, jsou: • příjmy organizační složky státu příjmy státního rozpočtu • výdaje organizační složky státu výdaji státního rozpočtu, • přičemž příjmy a výdaje musí souviset s činnostmi, které jsou vymezeny zřizovatelem ve zřizovací listině, případně jsou organizační složce stanoveny zákonem, kterým byla zřízena. Kromě s prostředky státního rozpočtu hospodaří organizační složka také mimorozpočtovými zdroji, kterými jsou • prostředky fondů organizační složky státu • zisk získaný hospodářskou činností vykonávanou na základě zvláštního zákona 25

s

• •

peněžité dary prostředky poskytnuté ze zahraničí podle jejich vymezení na základě právního aktu, kterým byly poskytnuty.

Organizační složka státu sestavuje rozpočet příjmů a výdajů v členění podle rozpočtové skladby. Veškeré rozpočtové příjmy dosažené v rámci svého hospodaření soustřeďuje na příslušném příjmovém rozpočtovém účtu a uhrazuje všechny rozpočtové výdaje z příslušných výdajových rozpočtových účtů. Kromě těchto účtů zřizují organizační složky státu účty fondů, které jsou tvořeny podle zákona o rozpočtových pravidlech, účet cizích prostředků, účet sdružených prostředků, účty pro vnitřní organizační jednotky, o kterých vedoucí organizační složky státu rozhodl, že hospodaří se zálohou a účty, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis nebo z povahy příjmů a výdajů dané právním předpisem vyplývá, že nejsou součástí příjmů nebo výdajů státního rozpočtu. Organizační složka státu tvoří tyto peněžní fondy: • rezervní fond • fond kulturních a sociálních potřeb.

2.1.6

Hospodaření příspěvkových organizací

Příspěvková organizace hospodaří s peněžními prostředky získanými hlavní činností a s peněžními prostředky přijatými ze státního rozpočtu pouze v rámci finančních vztahů stanovených zřizovatelem. Dále hospodaří s prostředky svých fondů, s prostředky získanými jinou činností, s peněžitými dary od fyzických a právnických osob a s peněžními prostředky poskytnutými ze zahraničí. Hlavní činností příspěvkové organizace je činnost vymezená zřizovateli příspěvkové organizace zvláštním zákonem a vykonávaná příspěvkovou organizací. V případě příspěvkové organizace zřízené zvláštním zákonem je hlavní činností činnost vymezená zvláštním zákonem. Hospodaření příspěvkové organizace se řídí jejím rozpočtem, který po zahrnutí příspěvku ze státního rozpočtu nebo stanovení odvodu do státního rozpočtu musí být sestaven jako vyrovnaný. Rozpočet může zahrnovat pouze náklady a výnosy související jen s jí poskytovanými službami, které jsou předmětem její hlavní činnosti. Finanční vztahy stanovené zřizovatelem jsou a) příspěvek na provoz ze státního rozpočtu nebo odvod z provozu do státního rozpočtu b) individuální a systémové dotace na financování programů a akcí c) návratná finanční výpomoc d) odvod z odpisů Hospodářský výsledek příspěvkové organizace je tvořen výsledkem hospodaření z hlavní činnosti a ziskem vytvořeným v jiné činnosti po zdanění Příspěvková organizace tvoří tyto peněžní fondy: a) rezervní fond b) fond reprodukce majetku c) fond odměn d) fond kulturních a sociálních potřeb

2.2

Místní rozpočty

Místními rozpočty jsou rozpočty územně samosprávných celků, kterými jsou v České republice obce a kraje.

26

Právní úprava místních rozpočtů je v následujících právních předpisech: • v zákoně číslo 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů • v zákoně číslo 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích • v zákoně číslo 243/2000 Sb., který upravuje rozpočtové určení daně z přidané hodnoty,daní spotřebních, daní z příjmů, daně z nemovitostí, daně dědické, daně darovací, daně z převodu nemovitostí a daně silniční. • v zákoně číslo 250/2000 Sb., který upravuje tvorbu, postavení, obsah a funkce rozpočtů územních samosprávných celků,a stanoví pravidla hospodaření s finančními prostředky územních samosprávných celků. Upravuje také zřizování nebo zakládání právnických osob územních samosprávných celků. Ustanoveními tohoto zákona se řídí také hospodaření dobrovolných svazků obcí, pokud tento zákon nestanoví jinak. Zákon číslo 250/2000 Sb. je tedy základní právní normou pro rozpočty územních celků. Finanční hospodaření územního samosprávného celku se řídí ročním rozpočtem a rozpočtovým výhledem, je-li sestaven. Rozpočtový výhled je pomocným nástrojem územního samosprávného celku, který slouží pro střednědobé finanční plánování rozvoje jeho hospodářství. Sestavuje se zpravidla na dobu dvou až pěti let následujících po roce, na který se sestavuje roční rozpočet územního samosprávného celku. Obsahuje souhrnné základní údaje o příjmech a výdajích, zejména o dlouhodobějších závazcích a pohledávkách, o finančních zdrojích a potřebách dlouhodobě realizovaných záměrů. Rozpočet územního samosprávného celku a svazku obcí je finančním plánem, jímž se řídí financování činnosti územního samosprávného celku a svazku obcí. Sestavuje se zpravidla jako vyrovnaný. Může být schválen jako přebytkový, jestliže některé příjmy daného roku jsou určeny k využití až v následujících letech nebo jsou-li určeny ke splácení jistiny úvěrů z předchozích let . Rozpočet může být schválen jako schodkový jen v případě, že schodek bude možné uhradit, finančními prostředky z minulých let, nebo smluvně zabezpečenou půjčkou, úvěrem, návratnou finanční výpomocí nebo výnosem z prodeje vlastních dluhopisů. Kladný zůstatek finančních prostředků rozpočtového hospodaření běžného roku se převádí k použití v dalším roce, a to ke krytí rozpočtových výdajů, anebo se převádí do peněžních fondů Schodek hospodaření se uhrazuje z finančních prostředků z minulých let nebo se kryje z návratných zdrojů splatných z rozpočtu v následujících letech. Rozpočtový rok je shodný s rokem kalendářním. Obsah rozpočtu: Obsahem rozpočtu jsou 1. jeho příjmy 2. jeho výdaje 3. ostatní peněžní operace, včetně tvorby a použití peněžních fondů, pokud není v zákoně uvedeno, že probíhají mimo rozpočet. Mimo rozpočet se uskutečňují peněžní operace týkající se cizích prostředků a sdružených prostředků. ad1/ Příjmy rozpočtu obce tvoří: • příjmy z vlastního majetku a majetkových práv, • příjmy z výsledků vlastní hospodářské činnosti, • příjmy z hospodářské činnosti právnických osob, pokud jsou podle tohoto nebo jiného zákona příjmem obce, která organizaci zřídila nebo založila, • příjmy z vlastní správní činnosti včetně příjmů z výkonů státní správy, k nimž je obec pověřena podle zvláštních zákonů, zejména ze správních poplatků z této činnosti, příjmy z vybraných pokut a odvodů uložených v pravomoci obce podle tohoto zákona nebo zvláštních zákonů, • výnosy z místních poplatků podle zvláštního zákona,

27

• • • •

• •

výnosy daní nebo podíly na nich podle zvláštního zákona, dotace ze státního rozpočtu a ze státních fondů, dotace z rozpočtu kraje, prostředky získané správní činností ostatních orgánů státní správy, např. z jimi ukládaných pokut a jiných peněžních odvodů a sankcí, jestliže jsou podle zvláštních zákonů příjmem obce, přijaté peněžité dary a příspěvky, jiné příjmy, které podle zvláštních zákonů patří do příjmů obce.

Obec může v souvislosti s uskutečňováním společného programu České republiky a Evropských společenství použít prostředky poskytnuté prostřednictvím Národního fondu. Obec může k úhradě svých potřeb použít též návratných zdrojů. Ke krytí dočasného časového nesouladu mezi čerpáním rozpočtovaných výdajů a plněním rozpočtových příjmů určených k jejich úhradě může obec použít návratnou finanční výpomoc ze státního rozpočtu, z rozpočtu kraje nebo z rozpočtu jiné obce. Návratná finanční výpomoc je bezúročná. Její opožděné splácení se považuje za zadržení peněžních prostředků. Příjmy rozpočtu kraje tvoří: • příjmy z vlastního majetku a majetkových práv, • příjmy z výsledků vlastní hospodářské činnosti, • příjmy z hospodářské činnosti organizace, pokud jsou podle tohoto nebo jiného zákona příjmem rozpočtu kraje, který organizaci zřídil nebo založil, • příjmy ze správní činnosti včetně příjmů z výkonů státní správy, k nimž je kraj pověřen podle zvláštních zákonů, zejména správní poplatky z této činnosti a dále příjmy z vybraných pokut uložených v pravomoci kraje podle tohoto zákona nebo zvláštních zákonů, • výnosy daní nebo podíly na nich podle zvláštního zákona, • dotace ze státního rozpočtu a ze státních fondů, • přijaté peněžité dary a příspěvky, • jiné příjmy, které podle zvláštních zákonů patří do příjmů kraje, • prostředky získané správní činností ostatních orgánů státní správy, např. z jimi ukládaných pokut a jiných peněžních odvodů a sankcí, jestliže jsou podle zvláštních zákonů příjmem obce. Kraj může použít prostředky použité prostřednictvím Národního fondu, návratných zdrojů, návratnou finanční výpomoc ze státního rozpočtu, z rozpočtu kraje nebo z rozpočtu jiné obce, stejně jako obec. ad 2/ Výdaje z rozpočtu obce: hradí se: • závazky vyplývající pro obec z plnění povinností uložených jí zákony, • výdaje na vlastní činnost obce v její samostatné působnosti, zejména výdaje spojené s péčí o vlastní majetek a jeho rozvoj, • výdaje spojené s výkonem státní správy, ke které je obec pověřena zákonem, • závazky vyplývající pro obec z uzavřených smluvních vztahů v jejím hospodaření a ze smluvních vztahů vlastních organizací, jestliže k nim přistoupila, • závazky přijaté v rámci spolupráce s jinými obcemi nebo s dalšími subjekty, včetně příspěvků na společnou činnost, • úhrada úroků z přijatých půjček a úvěrů, • výdaje na emise vlastních dluhopisů a na úhradu výnosů z nich náležejících jejich vlastníkům, • výdaje na podporu subjektů provádějících veřejně prospěšné činnosti a na podporu soukromého podnikání prospěšného pro obec,

28

•

jiné výdaje uskutečněné v rámci působnosti obce, včetně darů a příspěvků na sociální nebo jiné humanitární účely.

Vedle těchto výdajů obec hradí ze svého rozpočtu i splátky přijatých půjček, úvěrů a návratných výpomocí a splátky jistiny vlastních dluhopisů jejich vlastníkům. Výdaje z rozpočtu kraje: hradí se: • závazky vyplývající pro kraj z plnění povinností uložených zvláštními právními předpisy, • výdaje na činnost orgánů kraje v jeho samostatné působnosti, zejména výdaje spojené s péčí o vlastní majetek a jeho rozvoj, • výdaje spojené s výkonem státní správy, ke které je kraj pověřen zvláštními právními předpisy, • závazky vyplývající pro kraj z uzavřených smluvních vztahů v jeho hospodaření a ze smluvních vztahů vlastních organizací, jestliže k nim přistoupil, • dotace do rozpočtů obcí v kraji, • závazky přijaté v rámci spolupráce s jinými územními celky nebo s dalšími subjekty, včetně příspěvků na společnou činnost, • úhrada úroků z přijatých půjček a úvěrů, • výdaje na emise vlastních dluhopisů a na úhradu výnosů z nich náležejících jejich vlastníkům, • výdaje na podporu subjektů provádějících veřejně prospěšné činnosti a na podporu soukromého podnikání prospěšného pro kraj, • jiné výdaje uskutečněné v rámci působnosti kraje, včetně darů a příspěvků na sociální nebo jiné humanitární účely. Další výdaje jsou stejné jako u obcí.

2.2.1

Rozpočtový proces

Na základě zákona č.250/2000 Sb.z. územní samosprávný celek vypracovává svůj roční rozpočet v návaznosti na svůj rozpočtový výhled a na základě údajů z rozpisu platného státního rozpočtu nebo rozpočtového provizoria, jímž a/státní rozpočet určuje své vztahy k rozpočtům krajů nebo jednotlivých obcí b/jímž rozpočet kraje určuje své vztahy k rozpočtům obcí v kraji. Návrh rozpočtu musí být vhodným způsobem zveřejněn nejméně po dobu 15 dnů před jeho projednáním v zastupitelstvu územního samosprávného celku. Připomínky k návrhu rozpočtu mohou občané uplatnit buď písemně ve lhůtě stanovené při jeho zveřejnění nebo ústně na zasedání zastupitelstva. Nebude-li rozpočet schválen před 1. lednem rozpočtového roku, řídí se jeho rozpočtové hospodaření v době do schválení rozpočtu pravidly rozpočtového provizoria. Pravidla rozpočtového provizoria potřebná k zajištění plynulosti hospodaření na vlastní úrovni i na úrovni nižších stupňů rozpočtové soustavy a u právnických osob financovaných z územních rozpočtů stanoví zastupitelstvo kraje pro hospodaření kraje, zastupitelstvo obce pro hospodaření obce, orgány svazku obcí pro hospodaření svazku obcí. Rozpočtové příjmy a výdaje uskutečněné v době rozpočtového provizoria se stávají příjmy a výdaji rozpočtu po jeho schválení. Jakmile je rozpočet schválen v zastupitelstvu územního samosprávného celku a orgánech svazku obcí, provede se jeho rozpis . Součástí rozpisu rozpočtu je sdělení závazných ukazatelů rozpočtu těm subjektům, které jsou povinny se jimi řídit. Při rozpisu rozpočtu se rozpočet člení podle podrobné rozpočtové skladby. Územní samosprávné celky a svazky obcí uskutečňují své finanční hospodaření v souladu se schváleným rozpočtem a provádějí pravidelnou, systematickou a úplnou kontrolu svého

29

hospodaření a hospodaření jimi zřízených a založených právnických osob a zařízení po celý rozpočtový rok.

2.2.2

Změny rozpočtu

Rozpočet může být po jeho schválení změněn z důvodu organizační změny, změny právních předpisů ovlivňujících výši rozpočtovaných příjmů nebo výdajů (metodické změny); patří mezi ně také cenové změny ovlivněné změnami právní úpravy regulovaných cen, nebo změny objektivně působících skutečností ovlivňujících plnění rozpočtu příjmů či výdajů (věcné změny). Změny rozpočtu se provádějí rozpočtovými opatřeními, které se evidují podle časové posloupnosti. Rozpočtovým opatřením je přesun rozpočtových prostředků, při němž se jednotlivé příjmy nebo výdaje navzájem ovlivňují, aniž by se změnil jejich celkový objem nebo schválený rozdíl celkových příjmů a výdajů, použití nových, rozpočtem nepředvídaných příjmů k úhradě nových, rozpočtem nezajištěných výdajů, čímž se zvýší celkový objem rozpočtu, vázání rozpočtových výdajů, jestliže je jejich krytí ohroženo neplněním rozpočtových příjmů; tímto opatřením se objem rozpočtu snižuje. Rozpočtová opatření uskutečňují se povinně, jde-li o změny ve finančních vztazích k jinému rozpočtu, o změny závazných ukazatelů vůči jiným osobám nebo jestliže hrozí nebezpečí vzniku rozpočtového schodku.

2.2.3

Závěrečný účet územního samosprávného celku

Po skončení kalendářního roku se údaje o ročním hospodaření územního samosprávného celku a svazku obcí souhrnně zpracovávají do závěrečného účtu. V závěrečném účtu jsou obsaženy údaje o plnění rozpočtu příjmů a výdajů v plném členění podle rozpočtové skladby a o dalších finančních operacích, včetně tvorby a použití fondů v tak podrobném členění a obsahu, aby bylo možné zhodnotit finanční hospodaření územního samosprávného celku a svazku obcí a jimi zřízených nebo založených právnických osob a hospodaření s jejich majetkem. Součástí závěrečného účtu je vyúčtování finančních vztahů ke státnímu rozpočtu, rozpočtům krajů, obcí, státním fondům a jiným rozpočtům a k hospodaření dalších osob. Územní samosprávné celky a svazky obcí jsou povinny nechat si přezkoumat své hospodaření za uplynulý rok. Předmětem tohoto přezkoumání je hospodaření podle rozpočtu, hospodaření s ostatními finančními prostředky a nakládání s majetkem. Zpráva o výsledku přezkoumání hospodaření je součástí závěrečného účtu při jeho projednávání v orgánech územního samosprávného celku a svazku obcí. Návrh závěrečného účtu územního samosprávného celku musí být vhodným způsobem zveřejněn nejméně po dobu 15 dnů před jeho projednáním v zastupitelstvu územního samosprávného celku. Připomínky k závěrečnému účtu mohou občané uplatnit buď písemně ve lhůtě stanovené při jeho zveřejnění nebo ústně na zasedání zastupitelstva. Projednání závěrečného účtu se uzavírá vyjádřením: a) souhlasu s celoročním hospodařením, a to bez výhrad, nebo b) souhlasu s výhradami, na základě nichž přijme územní samosprávný celek a svazek obcí opatření potřebná k nápravě zjištěných chyb a nedostatků; přitom vyvodí závěry vůči osobám, které svým jednáním způsobily územnímu samosprávnému celku nebo svazku obcí škodu. Do plnění rozpočtu se zahrnují jen takové příjmy, které byly skutečně přijaty, resp. takové finanční operace, které byly uskutečněny v kalendářním roce. Do plnění výdajů se zařazuje jen takové čerpání prostředků, které se uskutečnilo v kalendářním roce. Pro zařazení příjmu nebo výdaje do plnění rozpočtu v kalendářním roce rozhodující je datum připsání anebo odepsání prostředků na bankovních účtech. Územní samosprávný celek a svazek obcí může

30

přijímat nebo poskytovat zálohy na věcná plnění smluv, která se uskuteční až v následujícím roce. Územní samosprávný celek a svazek obcí může stanovit časovou použitelnost dotací nebo příspěvků ze svého rozpočtu jejich příjemcům, a to zpravidla na období do konce rozpočtového roku nebo i do pozdějšího termínu, jestliže to odpovídá účelu poskytnutých peněžních prostředků. Účelovost rozpočtových prostředků se určí individuálně ve vztahu ke konkrétnímu úkolu, odvětvově ve vztahu k potřebám daného odvětví, nebo územně ve vztahu k potřebám vymezeného území nebo jeho části anebo místa. Územní samosprávný celek a svazek obcí mají povinnost respektovat účel použití rozpočtových prostředků, který vyplývá z účelu přijatých dotací ze státního rozpočtu, ze státních fondů anebo z jiného územního rozpočtu, nebo z uzavřených smluv, podle nichž přijímá účelové rozpočtové prostředky od jiných osob, včetně účelových darů, příspěvků či půjček. Podle pravidel účelovosti může územní samosprávný celek a svazek obcí stanovit účel použití těch prostředků, jimiž dotuje činnost jiných osob anebo na ni přispívá. Rozpočtové prostředky územního samosprávného celku nevyužité do konce roku nepropadají, ale převádějí se do dalšího roku. Případná jejich účelovost se přitom zachovává. Výjimkou jsou nevyužité účelově a časově vymezené dotace nebo příspěvky, které poskytovatel požaduje po skončení roku vyúčtovat a nespotřebované peněžní prostředky vrátit. Vrácené rozpočtové prostředky jsou výdajem toho roku, kdy se uskuteční. Územní samosprávný celek i svazek obcí může při poskytování vlastních rozpočtových prostředků jiným osobám požadovat návratnost nepoužitých rozpočtových prostředků. Vrácené rozpočtové prostředky jsou v tom případě příjmem jejich rozpočtu v roce, v němž k jejich vrácení došlo. Kompenzační operací se do údajů o plnění rozpočtu zařazují vrácené přijaté zálohy a vrácené neoprávněně přijaté peněžní prostředky, a to ve stejné výši, ale v záporné hodnotě příjmů téhož rozpočtového roku, vrácené poskytnuté zálohy a vrácené neoprávněně vydané peněžní prostředky, a to ve stejné výši, ale v záporné hodnotě výdajů téhož rozpočtového roku. Postupuje se také v případě, že v daném rozpočtovém roce dojde ke vzájemné náhradě uskutečněných výdajů mezi osobami řídícími se rozpočtovou skladbou, nebo jestliže rozpočet zprostředkovává vztahy mezi rozpočtem vyššího stupně a rozpočty nižších stupňů.

2.2.4

Porušení rozpočtové kázně v územních rozpočtech

Porušením rozpočtové kázně v územních rozpočtech je každé neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků patřících či svěřených územnímu samosprávnému celku. Územní samosprávný celek uloží osobě, která se tohoto porušení kázně dopustila, odvod do svého rozpočtu ve výši částky neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků svého rozpočtu spolu s povinností zaplatit penále ve výši 1 promile denně z neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků, nejvýše však do výše této částky. Povinná osoba musí uložený odvod spolu s penále odvést do rozpočtu územního samosprávného celku ve stanovené lhůtě. Za porušení rozpočtové kázně se považuje též nesplnění povinností nebo podmínek stanovených tímto zákonem pro hospodaření územních samosprávných celků a svazků obcí anebo uložených podle tohoto zákona orgány k tomu oprávněnými. Za toto porušení rozpočtové kázně lze uložit pokutu až do výše 1 mil. Kč. O jejím uložení rozhoduje Ministerstvo financí nebo jím zmocněný finanční úřad a také okresní úřad při výkonu své kontrolní působnosti podle zvláštního zákona. Pokuta je příjmem státního rozpočtu. Penále, které v jednotlivém případě nepřekročí 1 000 Kč, se neuloží. Penále a pokutu podle nelze uložit po uplynutí 10 let počítaných od 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, v němž došlo k porušení rozpočtové kázně. Příslušný územní samosprávný celek může z důvodu zamezení tvrdosti povolit úlevu z povinností. 31

2.2.5

Organizace územních samosprávných celků

Územní samosprávný celek může ve své pravomoci k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností • zřizovat vlastní organizační složky jako svá zařízení bez právní subjektivity • zřizovat příspěvkové organizace jako právnické osoby, které zpravidla ve své činnosti nevytvářejí zisk • zakládat akciové společnosti • zakládat společnosti s ručením omezeným • zakládat obecně prospěšné společnosti podle zvláštního zákona • může se spolu s jinými osobami stát účastníkem (společníkem) na činnostech jiných osob, zejména obchodních společností nebo obecně prospěšných společností, na jejichž činnosti se podílí svým majetkem včetně peněžních prostředků Organizační složka územního samosprávného celku vzniká rozhodnutím zastupitelstva územního samosprávného celku. Organizační složka hospodaří jménem svého zřizovatele a není účetní jednotkou. Tuto formu svého hospodaření volí územní samosprávný celek pro takové činnosti, které nevyžaduje velký počet zaměstnanců, nepotřebují složité a rozsáhlé strojní nebo jiné technické vybavení, nejsou vnitřně odvětvově či jinak organizačně členěné, nevstupují do složitých ekonomických nebo právních vztahů. Pracovníci organizační složky jsou zaměstnanci zřizovatele, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Zřizovatel jmenuje vedoucího organizační složky a určí jeho práva a povinnosti Územní samosprávný celek má ve svém rozpočtu obsaženy veškeré příjmy a výdaje svých organizačních složek. Rozpočet organizační složky je součástí rozpočtu jejího zřizovatele. Organizační složka je povinna dbát, aby dosahovala příjmů stanovených rozpočtem a plnila určené úkoly nejhospodárnějším způsobem. Územní samosprávný celek dává oprávnění k dispozicím s rozpočtem organizační složky jednak svému úřadu, jednak také podle potřeby odpovědnému vedoucímu organizační složky. Při dělbě těchto oprávnění vychází z místních podmínek činnosti organizační složky, s přihlédnutím k povaze úkolů, které prostřednictvím své organizační složky zabezpečuje. Na organizační složku zřizovatel přenáší oprávnění disponovat jen s takovými peněžními prostředky, které souvisejí s její běžnou, pravidelnou činností, již je nutné zabezpečovat operativně. Tyto prostředky poskytuje zřizovatel organizační složce formou provozní zálohy v hotovosti nebo zřízením běžného účtu u banky. Zřizovatel může pověřit svou organizační složku vybíráním některých rozpočtových příjmů z její činnosti. Organizační složka tyto příjmy vybírá buď v hotovosti nebo pomocí svého běžného účtu. Peněžní průběh svého hospodaření vede organizační složka v peněžním deníku v plném členění podle rozpočtové skladby. Údaje z peněžního deníku se převádějí do rozpočtu příjmů a výdajů zřizovatele, a to v jím stanoveném termínu, nejméně však měsíčně a nejpozději před koncem roku. Nevyčerpanou zálohu je organizační složka povinna vrátit zřizovateli v jím stanoveném termínu, nejpozději před koncem roku. Zřizovatel kontroluje hospodaření se svěřeným majetkem a s peněžními prostředky organizační složky. Územní samosprávný celek dále zřizuje příspěvkové organizace, a to pro takové činnosti ve své působnosti, které jsou zpravidla neziskové a jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu. Zřizovatel vydá o vzniku příspěvkové organizace zřizovací listinu. Ke vzniku, k rozdělení, sloučení, splynutí nebo zrušení příspěvkové organizace dochází dnem určeným zřizovatelem v rozhodnutí, jímž též určí, v jakém rozsahu přecházejí práva a závazky na nové anebo přejímající organizace. Rozhodne-li zřizovatel o zrušení organizace, přecházejí dnem uvedeným v jeho rozhodnutí o zrušení její práva a závazky na zřizovatele. Skutečnosti se zveřejňují v Ústředním věstníku České republiky. Zřizovatel je povinen to oznámit Ústřednímu věstníku České republiky do 15 dnů ode dne, kdy k uvedené skutečnosti došlo. Zřizovatel provádí kontrolu hospodaření příspěvkové organizace. Příspěvková organizace se zapisuje do obchodního rejstříku; návrh na zápis podává zřizovatel. Příspěvková organizace hospodaří s peněžními prostředky získanými vlastní 32

činností a s peněžními prostředky přijatými z rozpočtu svého zřizovatele. Dále hospodaří s prostředky svých fondů, s peněžitými dary od fyzických a právnických osob, včetně peněžních prostředků poskytnutých ze zahraničí. Zřizovatel poskytuje příspěvek na provoz své příspěvkové organizaci zpravidla v návaznosti na výkony nebo jiná kritéria jejích potřeb. Pokud příspěvková organizace vytváří ve své doplňkové činnosti zisk, může jej použít jen ve prospěch své hlavní činnosti; zřizovatel může organizaci povolit jiné využití tohoto zdroje. Příspěvkové organizaci její zřizovatel může uložit odvod do svého rozpočtu, jestliže její plánované výnosy překračují její plánované náklady, a to jako závazný ukazatel rozpočtu, její investiční zdroje jsou větší, než je jejich potřeba užití podle rozhodnutí zřizovatele, nebo porušila rozpočtovou kázeň. Vztah rozpočtu příspěvkové organizace k rozpočtu zřizovatele lze během roku změnit v neprospěch příspěvkové organizace jen ze závažných, objektivně působících příčin. Rozpočet zřizovatele zprostředkovává vztah příspěvkové organizace ke státnímu rozpočtu; jde-li o příspěvkovou organizaci zřízenou obcí, též k rozpočtu kraje. Příspěvková organizace vytváří své peněžní fondy: rezervní fond, investiční fond, fond odměn, fond kulturních a sociálních potřeb.Příspěvková organizace je oprávněna uzavírat smlouvy o půjčce nebo o úvěru jen po předchozím souhlasu zřizovatele. K dočasnému krytí svých potřeb může získat od svého zřizovatele návratnou finanční výpomoc, jestliže je její vrácení zabezpečeno jejími rozpočtovanými výnosy běžného roku, nejpozději však do 31. března následujícího roku. Příspěvková organizace je oprávněna přijímat na sebe závazek ručitele jen na základě předchozího souhlasu zřizovatele, a to jen jde-li o ručení za dlužníka, jímž je zřizovatel nebo jím zřízená či založená právnická osoba. Příspěvková organizace může pořizovat věci nákupem na splátky nebo smlouvou o nájmu s právem koupě jen po předchozím souhlasu zřizovatele.

2.2.6

Hospodaření svazků obcí

Svazek obcí hospodaří s majetkem, který ze svého vlastního majetku vložily do svazku obcí jeho členské obce podle stanov svazku obcí, a dále s majetkem, který získal svou vlastní činností. Majetek vložený obcí do hospodaření svazku obcí zůstává ve vlastnictví obce. Orgány svazku obcí s ním mohou nakládat jen v souladu s majetkovými právy, které na ně členská obec přenesla podle stanov svazku obcí. Majetková práva k vlastnímu majetku obcí, která jsou vyhrazena obecnímu zastupitelstvu, nelze převést na orgány svazku obcí .Svazek obcí hospodaří podle svého rozpočtu. Obsahem rozpočtu svazku obcí jsou jeho příjmy a výdaje vyplývající z jeho činností v souladu s jeho stanovami. Svazek obcí je povinen návrh svého rozpočtu vhodným způsobem zveřejnit v obcích, které jsou jeho členy, a to nejméně po dobu 15 dnů před jeho projednáním v orgánu svazku obcí, který jej podle stanov schvaluje, aby se k němu mohli vyjádřit občané členských obcí. Připomínky k němu mohou občané členských obcí uplatnit písemně ve lhůtě stanovené při jeho zveřejnění nebo ústně na zasedání orgánu svazku obcí při jeho projednávání. Kontrolu hospodaření s majetkem svazku obcí a s jeho finančními prostředky provádí orgán určený k tomu stanovami svazku obcí. Zprávy o výsledcích této kontroly předkládá svazek obcí zastupitelstvům členských obcí. Návrh závěrečného účtu svazku obcí musí být vhodným způsobem zveřejněn v obcích, které jsou jeho členy, nejméně po dobu 15 dnů před jeho projednáním v orgánu svazku obcí, aby se k němu mohli občané členských obcí vyjádřit. Připomínky k závěrečnému účtu svazku obcí mohou občané členských obcí uplatnit buď písemně ve lhůtě stanovené při jeho zveřejní nebo ústně na zasedání orgánu svazku obcí. Závěrečný účet svazku obcí se předkládá zastupitelstvům členských obcí, a to neprodleně po jeho schválení v orgánu svazku obcí.

2.3

Státní fondy

Pro finanční zabezpečení zvlášť stanovených úkolů a hospodaření s prostředky pro ně určenými se zřizují státní fondy. Státní fondy jsou právnické osoby. V zákoně o rozpočtových

33

pravidlech je tedy dán právní základ pro vznik státních fondů. Tento zákon stanoví, že každý státní fond musí být zřízen zákonem. V zákoně, kterým se zřizuje státní fond,musí být stanoven • orgán, do jehož působnosti státní fond patří • finanční zdroje státního fondu,způsoby jejich použití • způsob financování správních výdajů státního fondu, které zahrnují správní výdaje spojené s činností zaměstnanců státního fondu a dále které zahrnují úhrady výdajů členům orgánů státního fondu stanovené zákonem. Jsou-li správní výdaje státního fondu financovány z dotací ze státního rozpočtu, vztahují se na použití těchto prostředků právní předpisy upravující hospodaření organizačních složek státu. Zůstatky prostředků státního fondu se převádějí do následujícího rozpočtového roku. Název státního fondu musí obsahovat označení „státní fond“. Poskytování dotací a návratných finančních výpomocí ze státního fondu včetně způsobu jejich poskytnutí upraví zvláštní právní předpis. Mezi skupinu státních fondů se řadí tyto státní fondy: a) Státní zemědělský intervenční fond b) Státní fond pro zúrodnění půdy c) Státní fond životního prostředí d) Státní fond kultury ČR e) Státní fond ČR pro podporu a rozvoj kinematografie f) Státní fond rozvoje bydlení g) Státní fond dopravní infrastuktury a) Státní zemědělský intervenční fond Tento státní fond byl zřízen zákonem číslo 256/2000 Sb. Tímto zákonem byl zároveň zrušen Státní fond tržní regulace v zemědělství.Fond je právnickou osobou, náleží do působnosti Ministerstva zemědělství České republiky. Fond v souladu s právními předpisy, právem Evropských společenství a mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána rozhoduje o poskytování dotace a kontroluje plnění podmínek poskytnuté dotace, provádí intervenční nákupy zemědělských výrobků a potravina zajišťuje jejich skladování, případně zpracování a prodává je případně jiným způsobem převádí, provádí činnosti související se systémem produkčních kvót, poskytuje subvence při vývozu zemědělských výrobků a potravin, rozhoduje o poskytnutí licence při dovozu a vývozu zemědělských výrobků a potravin a kontroluje plnění podmínek poskytnuté licence, provádí činnost související se systémem záruk pro zemědělskou výrobu a potraviny, ukládá, vybírá a odvádí finanční dávky z výroby cukru dle zvláštního právního předpisu a provádí další opatření podle zákona o zemědělství. Finančními zdroji jsou dotace ze státního rozpočtu účelově určené na provádění činností podle zákona, dotace ze státního rozpočtu na účelové určení na krytí správních výdajů Fondu, příjmy z prodeje zemědělských výrobků a potravin nakoupených Fondem, podpory poskytnuté Evropskými společenstvími nebo jinými zahraničními subjekty, úvěry poskytnuté z Fondu na provádění činností podle zákona, úroky z vkladů Fondu, výnosy z cenných papírů, smluvní pokuty, pokuty , odvody, pojistná plnění a jiné příjmy, prostředky z Národního fondu určené na provádění společných organizací trhu dle zvláštního právního předpisu, náklady spojené s výběrem pravomocným rozhodnutím uložených finančních dávek z výroby cukru dle zákona. O nakládání s majetkem Fondu, s nímž přísluší Fondu hospodařit, rozhoduje ředitel Fondu. b) Státní fond pro zúrodnění půdy Tento fond byl zřízen již v roce 1969 zákonem č.77/1969 Sb., novelizován byl tento zákon zákonem ČNR č.175/1982 a dále zákonem č.388/1991 Sb. Správcem Fondu je Ministerstvo 34

zemědělství. Účelem fondu je zvýšení péče o půdu a její úrodnost. Fond není zřízen jako samostatná právnická osoba, jedná se o účelově soustřeďované finanční prostředky na bankovním účtu. Příjmem Fondu jsou zejména splátky půjček dříve z Fondu poskytnutých, příjmy sankčního charakteru, zůstatky zdrojů Fondu z minulých let, apod. Výdaje Fondu jsou zejména poskytování subvencí nebo půjček, a to pouze na stanovené účely, které mají podmíněně nevratný charakter. Pokud by jich nebylo využito podle stanovených pravidel, je povinen žadatel prostředky buď všechny nebo část vrátit. c) Státní fond životního prostředí Tento státní fond byl zřízen z.č. 388/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů jako jiná státní organizace. Od data účinnosti tohoto zákona se staly součástí tohoto Fondu i fondy, které byly dříve samostatné, a to Státní fond vodního hospodářství a Fond ochrany ovzduší. Správcem tohoto Fondu je Ministerstvo životního prostředí. Pokud se týká příjmů Fondu, tvoří je různé platby jako jsou například úplaty za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, úplaty za odběry podzemní vody, poplatky za vypouštění škodlivých látek do ovzduší, poplatky podle zákona o odpadech, dotace ze státního rozpočtu, sankční platby, případně i další příjmy, které stanoví obecně závazné předpisy na jednotlivých úsecích životního prostředí. Výdaje z tohoto Fondu jsou zejména na podporu neinvestičních a investičních akcí fyzických i právnických osob, které souvisí s ochranou a zlepšováním životního prostředí, projevující se zejména v dotacích, subvencích, půjčkách, převzetí závazku i v další pomoci. Využití prostředků je účelově vázáno. d) Státní fond kultury ČR Tento Fond byl zřízen jako právnická osoba, která se zapisuje do obchodního rejstříku. Za hospodaření s prostředky Fondu odpovídá ministr kultury ČR. Finančními zdroji Fondu jsou výnosy z majetkových účastí České republiky na podnikání právnických osob v kultuře s výjimkou filmového průmyslu, výnosy z cenných papírů nabytých Fondem od jiných subjektů, výnosy z loterií, veřejných sbírek organizovaných fondem, výnosy z plakátů, pohlednic a dalších tisků vydávaných správcem Fondu, dotace ze státního rozpočtu. Výdaje z Fondu jsou zejména na konkrétní kulturní projevy. Prostředky Fondu se tedy poskytují jako účelové dotace, půjčky nebo návratné finanční výpomoci. e) Státní fond České republiky pro rozvoj kinematografie Tento Fond byl zřízen z.č.241/1992 Sb., novelizován byl z.č. 273/1993 Sb. Byl zřízen jako právnická osoba zapisující se do obchodního rejstříku. Fond spravuje Ministerstvo kultury České republiky. Finančními zdroji Fondu jsou výnosy z majetkových účastí ČR na podnikání právnických osob ve filmovém průmyslu, dotace ze státního rozpočtu, splátky půjček, splátky návratných finančních výpomocí poskytnutých Fondem žadatelům, výnosy z veřejných sbírek a loterií organizovaných Fondem, sjednané podíly na příjmech z kinematografických děl, na které byly poskytnuty prostředky Fondu, příplatky k ceně vstupného. Výdaje z Fondu jsou na stanovené projekty týkající se kinematografie, přičemž prostředky Fondu lze poskytnout jako účelové dotace, půjčky nebo návratné finanční výpomoci. f) Státní fond rozvoje bydlení Tento fond byl zřízen z.č. 211/2000 Sb.z.. Sídlem tohoto fondu je Olomouc.Účelem tohoto fondu je podpora bydlení v České republice. Příjmy tohoto Fondu tvoří dotace ze státního rozpočtu, příjem z vydaných dluhopisů, výnosy z dluhopisů a hypotečních zástavních listů nakoupených v souladu s výše uvedeným zákonem, splátky z poskytnutých úvěrů včetně příslušenství, úroky z vkladů, penále, pojistná plnění a jiné platby od fyzických a právnických osob, výnosy z veřejných sbírek organizovaných Fondem, dary a dědictví ve prospěch Fondu, prostředky z předvstupních a 35

strukturálních fondů Evropských společenství a další příjmy, pokud tak stanoví zvláštní zákon. Použít prostředky z Fondu lze pouze k rozvoji bydlení v souladu s §3 z.č. 211/2000 Sb.O použití těchto prostředků rozhodují v souladu se schváleným rozpočtem orgány Fondu, kterými jsou sedmičlenný výbor Fondu, pětičlenná dozorčí rada Fondu a statutární orgán ředitel Fondu. g) Státní fond dopravní infrastruktury Tento státní fond byl zřízen z.č. 104/2000 Sb. Jeho sídlem je Praha. Spadá pod ministerstvo dopravy a spojů. Fond využívá svých příjmů ve prospěch rozvoje, výstavby, údržby a modernizace silnic a dálnic, železničních dopravních cest a vnitrozemských vodních cest v rozsahu §2 z.č. 104/2000 Sb. Příjmy tohoto Fondu tvoří zejména převody prostředků z Fondu národního majetku, převody výnosů silniční daně, převody podílu z výnosů spotřební daně z uhlovodíkových paliv a maziv, převody z výnosů z poplatků za využití vybraných druhů dálnic a rychlostních silnic, výnosy z cenných papírů nebo veřejných sbírek organizovaných Fondem, úroky z vkladů, penále, pojistné plnění a jiné platby od fyzických a právnických osob, dary a dědictví, dotace ze státního rozpočtu. Orgány Fondu tvoří devítičlenný výbor Fondu. pětičlenná dozorčí rada a statutárním orgánem je ředitel Fondu. Samostatná práce studenta: 1. V souladu se zákonem o rozpočtových pravidlech rozeberte celý rozpočtový proces tak, jak probíhal u státního rozpočtu v letošním roce. 2. Rozeberte obecně výši příjmů a výdajů státního rozpočtu od vzniku samostatné České republiky. 3. Zamyslete se nad výší schodku státního rozpočtu v letošním roce a uveďte, jakými opatřeními byste se pokusili tento schodek snížit. 4. Pohovořte o rozpočtu vaší obce, jeho příjmech a výdajích.

Shrnutí: II.kapitola zahrnuje problematiku rozpočtového práva. Výsledkem jeho studia je zvládnutí základních pojmů z oblasti státního rozpočtu, rozpočtů územních celků, kterými jsou obce a kraje a státních fondů. Z oblasti státního rozpočtu těmi základními pojmy jsou zejména státní rozpočet, střednědobý výhled, příjmy a výdaje státního rozpočtu,rozpočtový proces od podání návrhu státního rozpočtu až po jeho schválení, hospodaření podle rozpočtu, kontrola rozpočtového hospodaření, rozpočtové opatření, státní závěrečný účet. K této problematice spadá rovněž znalost hospodaření organizačních složek státu a příspěvkových organizací. Z oblasti rozpočtů územních samosprávných celků jsou důležité opět základní pojmy jako rozpočet obce a kraje, jejich příjmy a výdaje, střednědobý výhled, a opět rozpočtový proces od podání návrhu až po jeho schválení, hospodaření podle rozpočtu, kontrola rozpočtového hospodaření, rozpočtová opatření, závěrečný účet obcí a krajů. Z oblasti státních fondů je nutná jejich znalost v souladu se zákonem o rozpočtových pravidlech a zejména s jednotlivými zákony upravujícími jednotlivé státní fondy.

36

3

OBECNÁ PROBLEMATIKA DAŇOVÉHO A POPLATKOVÉHO PRÁVA

Daně a poplatky jsou z hlediska právního platební povinností, kterou stanovuje stát zákonem k získání příjmů pro úhradu celospolečenských potřeb, tj. pro veřejný rozpočet, aniž přitom poskytuje zdaňovaným subjektům ekvivalentní protiplnění. Tato skutečnost se označuje jako nenávratnost daní na rozdíl od plateb nazývaných poplatky, které se platí jako částečná úhrada nákladů spojených s činností státních orgánů nebo za oprávnění poskytovaná poplatníkovi. Souhrn daní a poplatků platných v příslušném státě tvoří jeho daňovou a poplatkovou soustavu. /Bakeš M. a kolektiv:Finanční právo, C.H.Beck, Praha 2003, vydání třetí/ Listina základních práv a svobod České republiky stanoví, že daně a poplatky lze ukládat pouze na základě zákona. Pokud se týká daňové soustavy, ta vychází ze zákona č.212/1992, ve znění pozdějších předpisů, o soustavě daní. Na základě tohoto zákona je daňová soustava v České republice tvořena těmito daněmi: • daní z příjmů, a to daní z příjmů fyzických osob a daní z příjmů právnických osob • daní z nemovitostí • daní z převodu nemovitostí • daní dědickou • daní darovací • daní silniční • daní z přidané hodnoty • daní spotřební • daní k ochraně životního prostředí Pokud se týká poplatků, neexistuje jeden zákon, který by stanovil, které poplatky lze v České republice vybírat. Právní úprava poplatků je v několika zákonech. Soustavu poplatků tvoří: • místní poplatky • soudní poplatky • správní poplatky

3.1

DAŇOVÁ SOUSTAVA - OBECNĚ

3.1.1

Historie daní

Historicky je vznik daní spojen se vznikem a rozvojem státu. S předchůdci dnešních daní se setkáváme již ve starém Řecku a Římě. Ve starověku hrály daně, jako zdroj státní pokladny, druhořadou roli. Základními příjmy byly domény (zdroj z panovníkova majetku) a regály (poplatky za propůjčení práv patřících výhradně panovníkovi, např. právo těžby, lovu v panovnických lesích). Daně měly charakter příležitostných plateb hlavně k financování válek, potřeb krále a potřeb jeho dvora. Daně také souvisí se vznikem peněz. Nejprve si lidé mezi sebou vyměňovaly statky nebo služby, které právě vlastnily, ale postupným vývojem lidé poznávali výhody drahých kovů.

37

V 5. – 18. století se daně vyvíjely ve třech časových obdobích. V ranném období byly v podstatě shodné s předchozí etapou. Teprve období rozkvetlého feudalismu přineslo do daní řadu změn. Tyto změny souvisí s postupným rozvojem společnosti, s upevňováním státu i peněžního hospodářství. Období pozdního feudalismu se na daních projevilo intenzívně v několika směrech a vytvořilo prostor pro jejich další rozvoj. Zaváděly se první katastry. Jednalo se o seznamy nemovitostí, ve kterých byly zachyceny jednotlivé pozemky, jejich vlastníci, výměry a bonity. Tyto informace pak sloužily jako podklad pro stanovení základu majetkových daní a tím i k jejich kvalitnějšímu vyměření. V tuto dobu se už běžně používaly kovové peníze kryté zlatem. Období všeobecného růstu ekonomické síly znamenalo pro daně počátek moderní doby. Jednalo se o to, že byly v zemích střední Evropy zaváděny první osobní důchodové daně. Tyto daně reagovaly na sociální a rodinné poměry poplatníka. Zároveň se zaváděly různé úlevy a osvobození. Období mezi dvěma světovými válkami bylo ovlivněno zejména těmito skutečnostmi: koncem 1. světové války, kdy došlo ke zvyšování dosavadních daní, zaváděním jednorázových dávek z majetku, z přírůstku na majetku a zisku zbohatlíků a objevují se nové nepřímé daně – akcízy na droždí, žárovky apod. Cílem bylo získat prostředky na obnovu válkou zničeného hospodářství a dále nato, aby byly splaceny válečné dluhy. Dále došlo k nástupu velké hospodářské krize. Pokles výnosu přímých daní vlivem krize byl kompenzován zejména zaváděním přirážek k již existujícím daním a snižováním nezdanitelného minima. Posledním vlivem byla příprava na novou válku, to znamenalo velkou potřebu finančních prostředků, což nutilo vlády zvyšovat sazby daní, zavádět nové daně (např. branný příspěvek). To, co ovlivnilo rozvoj daní po 2. světové válce, byl vznik Evropského společenství. V Evropském společenství k procesu harmonizace základních daňových pravidel docházelo asi v 60. letech. Toto bylo spojeno s volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil. Daňové reformy v tržních ekonomikách v průběhu 80. let měly tři zásadní cíle – snížení celkového daňového zatížení, a to zejména u důchodových daní, rozšíření daňového základu cestou zúžení rozsahu úlev a výjimek zdanění, včetně řady druhů osvobození, nezasahování významně do objemu celkového daňového výnosu. Významná daňová reforma v České republice proběhla k 1. 1. 1993. Daňový systém měl stanoveny následující principy: spravedlnost zdanění – stejné podmínky pro různé typy subjektů, všeobecnost zdanění – zdanění podléhají všechny typy vlastnictví, účinnost zdanění – vhodným zdaněním stimulovat žádoucí aktivity (slevy na dani podnikatelům při zaměstnávání tělesně postižených občanů, úlevy při sponzoringu sportovních, kulturních, vzdělávacích, charitativních a podobných organizací apod.), harmonizace – sbližování daňové soustavy se systémy Evropské unie (zrušena daň z obratu a zavedena daň z přidané hodnoty apod.).

3.1.2

Základní prvky daňové techniky

„Daň je povinná, zákonem určená platba do veřejného rozpočtu. Je to platba neúčelová, neekvivalentní, a pravidelně se opakující buď v časových intervalech (např. každoroční placení daně z příjmů), nebo při stejných okolnostech (např. při každém převodu nemovitosti). Je nenávratná.“ KUBÁTOVÁ, K. Daňová politika. Praha: CODEX BOHEMIA, 1997, s. 9

38

Daně se rozlišují z několika hledisek. Základní členění je na daně přímé a daně nepřímé. Daně přímé jsou závislé na příjmu či hospodářském výsledku a dopadají na důchod fyzických a právnických osob přímo. Daně nepřímé jsou svázány s prodejem zboží či služeb. Dalším dělením je na daně osobní a daně uvalené na věci. Osobní daně se vztahují ke konkrétním osobám, jsou to daně z příjmu. Daně uvalené na věci se promítají v cenách statků až ke konečnému spotřebiteli. Zde patří např. daň silniční, spotřební, z přidané hodnoty, apod. Podle předmětu daně rozlišujeme daně důchodové, majetkové, univerzální a daně selektivní. Podle způsobu výpočtu rozlišujeme daně s proporciálním a progresivním zdaněním. Proporciální daň je např. daň z příjmu právnických osob. Progresivní zdanění je zřejmé u daně z příjmu fyzických osob a silniční daně. K základním prvkům daňového vztahu patří subjekt daně, je to fyzická nebo právnická osoba, která je podle zákona povinna odvádět nebo platit daň. Subjekty daně dělíme na: • poplatník, kterého můžeme definovat jako daňový subjekt, jehož předmět (příjem nebo majetek) je dani podroben – z jehož peněz je daň placena. • plátce daně chápeme jako daňový subjekt, který je ze zákona povinen odvést do veřejného rozpočtu daň vybranou od jiných subjektů nebo sraženou jiným poplatníkům pod svou majetkovou odpovědnost. Objekt daně je veličina, ze které se daň vybírá Základ daně je především v penězích stanovený daňový objekt, z něhož se daň vyměřuje. Sazba daně je měřítko, pomocí něhož se stanovuje daňový základ. Zdaňovací období je určité časové období, za které je daň vyměřena. Odpočitatelné položky jsou v zákonech konkrétně definované částky, které snižují daňový základ. Připočitatelné položky jsou v zákoně konkrétně definované částky, které zvyšují daňový základ s cílem postihnout poplatníka za společensky nežádoucího chování. Osvobození od daně znamená zproštění povinnosti platit daň v případech přesně stanovených v zákoně. Prominutí daně je výjimečný zákonný zánik již vyměřené daně konkrétního poplatníka vůči státu. Slevy na dani jsou zákonem konkrétně vymezené částky, o něž se snižuje již vypočtená daň. Splatnost daně je okamžik, do kterého má poplatník ze zákona povinnost provést příslušné plnění – zaplatit daň. Splátka daně je rozložení definitivně stanovené výše daňové povinnosti na několik časových úseků pro účely zaplacení. Záloha na daň je právní normou uložená povinnost platit část daně ještě před skončením zdaňovacího období. Účelem je zajistit plynulý příjem zdrojů do rozpočtu a snížit riziko daňových úniků.

39

3.2

ÚPRAVA JEDNOTLIVÝCH DANÍ

3.2.1

Daň z příjmu fyzických osob

Daně z příjmů jsou v ČR upravovány podle zákona o daních z příjmů č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších novelizací. Poplatník (§ 2): 1) má na území ČR bydliště nebo se zde obvykle zdržuje (min. 183 dnů v daném kalendářním roce) = rezident, u těchto se daň vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR, tak na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí, 2) nemá na území ČR bydliště ani se zde obvykle nezdržuje = nerezident, u těchto se daň vztahuje pouze na příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR. Předmět daně (§ 3): a) příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky (§ 6), b) příjmy z podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti (§ 7), c) příjmy z kapitálového majetku (§ 8), d) příjmy z pronájmu (§ 9), e) ostatní příjmy (§ 10). f) Příjmy, které jsou od daně osvobozeny upravuje § 4. Základ daně (§ 5): je částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi v daném kalendářním roce převyšují výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů. Pokud má poplatník více druhů příjmů, stanovuje se základ daně pro každý druh zvlášť, pak se tento základ daně nazývá dílčí základ daně - všechny dílčí základy se sčítají na celkový základ daně, který se pak upravuje o nezdanitelné položky. Příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky (§ 6):

• příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského

poměru a odborného poměru, v nichž poplatník dbá příkazů plátce,

• příjmy za práci členů družstev, společníků a jednatelů, odměny členů statutárních orgánů

a orgánů PO, • příjmy plynoucí v souvislosti s výkonem závislé činnosti, • funkční požitky jsou např. platy členů vlády, poslanců parlamentu, odměny za výkon funkce ve státních orgánech (obce, státní správa).

Příjmy ze závislé činnosti - pojistné na sociální (8 %) a zdravotní (4,5 %) pojištění = základ daně (ZD) Příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti (§ 7): • příjmy, které jsou vykonávány na základě, povolení, registrace, nebo souhlasu příslušného orgánu, • ZD = příjmy – výdaje (skutečné – na dosažení, udržení, zajištění příjmů; vypočítané pomocí paušálu = % z příjmů), a to ze zemědělské výroby 50 %, živnosti 25 %, příjmy z převodu práv 30 % (k výdajům vypočítaných paušálem můžeme přičíst ZP a SP).

40

Příjmy z kapitálového majetku (§ 8): jedná se např. o dividendy, úroky z CP, podíl na zisku tichého společníka, úroky z výhry, z vkladových účtů a vkladních knížek, úroky z poskytnutých úvěrů a půjček atd. ZD = příjmy - výdaje z kapitálového majetku Příjmy z pronájmu (§ 9): pronájem movitých i nemovitých věcí. ZD = příjmy – výdaje (skutečné - na dosažení, udržení, zajištění příjmů nebo paušálem 20 % z příjmů). Ostatní příjmy (§ 10): např. příjmy z příležitostných činností nebo příležitostného pronájmu, ze zděděných autorských práv, podíl na zisku při likvidaci družstva nebo obchodních společností, ceny ze sportovních soutěží, výhry v loteriích, sázkách atd. ZD = příjmy – výdaje (skutečné – na dosažení, udržení, zajištění příjmů). Nezdanitelné částky základu daně z příjmu FO (§ 15): • na poplatníka Kč 38.040,• na vyživované dítě žijící s poplatníkem v domácnosti Kč 23.520,- pro rok 2004 již částka 25 560,-, pokud se jedná o dítě, které je držitelem průkazu ZTP/P, zvyšuje se částka na dvojnásobek, • Kč 21.720,- na manželku/manžela žijícího ve společné domácnosti, který nemá vlastní příjmy přesahující ve zdaň. období 38.040,-, pokud je držitelem ZTP/P se zvyšuje částka 21.720,- na dvojnásobek, • Kč 7.140,-pokud poplatník pobírá částečný invalidní důchod, • Kč 14.280,- pobírá-li poplatník plný invalidní důchod, • Kč 50.040,- je-li poplatník držitelem průkazu ZTP/P • Kč 11.400,- ročně u poplatníka, který se připravuje na budoucí povolání a to do dovršení věku 26 let Pravidla pro daň z příjmu FO: • poplatník je povinen platit zálohy na daň a musí podávat prohlášení, • záloha na daň se zaokrouhluje na stovky nahoru, • nezdanitelné částky se mohou uplatnit pouze u 1 zaměstnavatele. Sazba daně (§ 16): daň ze základu daně sníženého o nezdanitelnou část základu daně (§ 15) a o odpočitatelné položky od základu daně (§ 34) zaokrouhleného na celá sta Kč dolů činí: Základ daně od Kč do Kč 0 109 200 109 200 218 400 218 400 331 200 331 200 a více

Daň 15 % 16380 Kč + 20% ze základu přesahujícího 109 200,38220 Kč + 25% ze základu přesahujícího 218 400,66420 Kč + 32% ze základu přesahujícího 331 200,-

Sazby daně z příjmů fyzických osob v ČR (platnost k 1.1. 2004)

41

3.2.2

Daň z příjmů právnických osob

Poplatník (§ 17): • daňový rezident je PO, která má sídlo na našem území (všechny příjmy), • daňový nerezident je PO, která má sídlo v zahraničí (příjmy získané na našem území). Předmět daně (§ 18): • předmětem daně jsou příjmy (výnosy) z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem, • u poplatníka, který není založen za účelem podnikání jsou předmětem příjmy z reklam, členské příspěvky, nájemné apod. Osvobození od daně (§ 19): např. členské příspěvky podle stanov, statutu, zřizovacích nebo zakladatelských listin, výnosy kostelních sbírek, příjmy z provozu malých vodních elektráren do výkonu 1 MW, příjmy z loterií, ČNB atd. Sazba daně (§ 21): Pro zdaňovací období započaté v roce 2004 platilo sazba 28 %, pro zdaňovací období započaté v roce 2005 sazba 26 % a pro zdaňovací období započaté v roce 2006 sazba 24 %, základ daně se zaokrouhluje na celé tisícikoruny dolů. Odčitatelné položky (§ 20, § 34): • u nepodnikatelských subjektů (tj. neziskové PO = rozpočtové, příspěvkové, zájmové sdružení, politické strany) lze odečíst daňovou ztrátu, reinvestování majetku (15 % z PC nově nakoupeného IM), 30 % příjmu základu daně (min. 100 000 – max. 3 000 000 Kč), • u podnikatelských subjektů (tj. PO, které mají za cíl dosáhnout zisku) lze odečíst ztrátu (max. 7 let, nově pak 5 let), reinvestice (15 % z PC IM), dary (min. 2000 – max. 2 % daňového základu), • podle typu společnosti, se mohou odečíst od základu daně další položky: a) v. o. s. = ZD – částky, které si společníci rozdělí mezi sebe, b) k. s. = ZD - částky vyplacené komplementářům. Minimální výše daně (§ 38 b): daň nebo daň včetně zvýšení daně se nepředepíše a neplatí, nepřesáhne-li 100 Kč nebo celkové zdanitelné příjmy nečiní u FO více než 10 000 Kč, pro rok 2004 více než 20 000 Kč. To neplatí, byla-li z těchto příjmů vybrána daň nebo záloha na daň srážkovou.

3.2.3

Daň z nemovitostí

Daň z nemovitostí je v ČR upravována podle zákona o dani z nemovitostí č. 338/1992 Sb., ve znění pozdějších novelizací. Tento zákon upravuje daň z nemovitostí, kterou tvoří: a) daň z pozemků, b) daň ze staveb.

42

Předmět daně (§ 2 a § 7): • z pozemků jsou pozemky na území ČR vedené v katastru nemovitostí; nejsou to např. lesní pozemky, vodní plochy, s výjimkou rybníků sloužících k intenzivnímu a průmyslovému chovu ryb, pozemky určené pro obranu státu, • ze staveb jsou stavby na území ČR, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí; nejsou to např. stavby, v nichž jsou byty nebo samostatné nebytové prostory, stavby přehrad, stavby, jimiž se upravuje vodní tok, stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok atd. Poplatník (§ 3 a § 8): jsou vlastníci (FO i PO) pozemků nebo staveb, které se nachází na území ČR bez ohledu na jejich bydliště a sídlo. Osvobození od daně (§ 4 a § 9): • z pozemků jsou např. pozemky ve vlastnictví státu, ve vlastnictví obce, užívané diplomatickými zástupci, tvořící jeden funkční celek se stavbou nebo její částí sloužící k vykonávání náboženských obřadů církví, pozemky, na nichž jsou zřízeny hřbitovy, atd., • ze staveb jsou např. stavby ve vlastnictví státu, stavby sloužící školám a školským zařízením, atd. Základ daně (§ 5 a § 10): • z pozemků je cena pozemku a forma jeho využívání (zemědělství, lesy, stav. pozemky atd.) • ze staveb je to výměra půdorysu nadzemní části stavby v m2 podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období. Sazba daně (§ 6 a § 11): • z pozemků je určena buď procentuelně nebo pevnou částkou na m2. Základní sazba se pak ještě násobí koeficientem podle velikosti obce, u které se nemovitost nachází, viz. tabulka, • ze staveb závisí i na poloze stavby. Sazby jsou určeny v tabulce a tato sazba se násobí koeficientem přiřazených v jednotlivých obcích. 0,3 0,6 1,0 1,4 1,6 2,0 2,5 3,5 4,5

v obcích do 300 obyvatel v obcích nad 300 obyvatel do 600 obyvatel v obcích nad 600 obyvatel do 1 000 obyvatel v obcích nad 1 000 obyvatel do 6 000 obyvatel v obcích nad 6 000 obyvatel do 10 000 obyvatel v obcích nad 10 000 obyvatel do 25 000 obyvatel v obcích nad 25 000 obyvatel do 50 000 obyvatel v obcích nad 50 000 obyvatel a ve Františkových Lázních, Luhačovicích, Mariánských Lázních a Poděbradech v Praze

Přehled koeficientů daně z nemovitostí v ČR (platnost k 1.1. 2004)

3.2.4

Daň dědická, darovací, z převodu nemovitostí

Daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí je v ČR upravována podle zákona o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí č. 357/1992 Sb., ve znění pozdějších novelizací.

43

Poplatník (§ 2, § 5 a § 8): • dědické je to dědic, který nabyl dědictví nebo jeho část ze závěti, ze zákona nebo z obou těchto právních důvodů a řízení o dědictví již bylo skončeno, • darovací je to nabyvatel; při darování do ciziny je poplatníkem vždy dárce. Nejde-li o darování do ciziny nebo z ciziny, je dárce ručitelem, • z převodu nemovitostí je to: a) převodce (prodávající), nabyvatel je v tomto případě ručitelem, b) nabyvatel, jde-li o nabytí nemovitosti při výkonu rozhodnutí nebo exekucí, c) oprávněný z věcného břemene nebo jiného plnění obdobného věcnému břemenu, d) převodce i nabyvatel, jde-li o výměnu nemovitostí, převodce i nabyvatel jsou v tomto případě povinni platit daň společně a nerozdílně. Předmět daně (§ 3, § 6 a § 9): • dědické - jsou to movité i nemovité věci, cenné papíry, peněžní prostředky v cizí i české měně, pohledávky, majetková práva, • darovací - to jsou nemovitosti a movitý majetek a jiný majetkový prospěch, • z převodu nemovitostí - to je úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem včetně vypořádání podílového spoluvlastnictví a bezúplatné zřízení věcného břemene nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni při nabytí nemovitosti darováním. Základ daně (§ 4, § 7 a § 10): • dědické - je cena majetku snížená o prokázané dluhy zůstavitele, které na dědice přešly zůstavitelovou smrtí, cenu majetku osvobozeného podle tohoto zákona od daně dědické, odměnu a hotové výdaje notáře pověřeného soudem k úkonům v řízení o dědictví a cenu jiných povinností uložených v řízení o dědictví, dědickou dávku prokazatelně zaplacenou jinému státu z nabytí majetku děděním v cizině, je-li tento majetek též předmětem daně dědické v tuzemsku, • darovací - je cena majetku snížená o prokázané dluhy a cenu jiných povinností, které se váží k předmětu daně, cenu majetku osvobozeného podle tohoto zákona od daně darovací, clo a daň placené při dovozu v případě, že se jedná o movité věci darované nebo dovezené z ciziny, • z převodu nemovitostí - je cena zjištěná podle zvláštního předpisu, platná v den nabytí nemovitosti nebo na základě smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí věci, cena bezúplatně zřízeného věcného břemene nebo jiného plnění obdobného, v případě vydržení cena zjištěná podle zvláštního předpisu, platná v den sepsání osvědčení o vydržení ve formě notářského zápisu nebo právní moci rozhodnutí soudu o vydržení, cena sjednaná, jde-li o převod nemovitosti z vlastnictví obce. Rozdělení osob do skupin pro účely výpočtu daně (§ 11): • do I. skupiny patří: příbuzní v řadě přímé (předci + potomci) a manželé, • do II. skupiny patří: příbuzní v řadě pobočné (sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety) a manželé dětí (zeťové, snachy), děti manžela, rodiče manžel, manželé rodičů a osoby, které s nabyvatelem, dárcem nebo zůstavitelem žily nejméně po dobu jednoho roku před převodem nebo smrtí zůstavitele ve společné domácnosti a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na nabyvatele, dárce nebo zůstavitele, • do III. skupiny patří: všechny ostatní fyzické osoby i právnické osoby. Sazba daně (§ 12, § 13 a, § 15 a § 14): • sazby daně dědické a darovací jsou uvedeny tabulkově v zákoně v § 9, • sazba daně z převodu nemovitostí dříve činila 5 %, od roku 2004 byla snížena na 3 %,.

44

3.2.5

Daň silniční

Daň silniční je v ČR upravována podle zákona o dani silniční č. 16/1993 Sb., ve znění pozdějších novelizací. Předmět daně (§ 2): • jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozila registrovaná v ČR nebo v zahraniční, provozovaná na území ČR a jsou používána za účelem podnikání, • nejsou speciální pásové automobily, zemědělské a lesnické traktory, vozidla, kterým byla vydána zvláštní registrační značka. Osvobození od daně (§ 3): např. jednostopá vozidla, vozidla diplomatických misí, městské hromadné dopravy, vozidla provozovaná ozbrojenými silami, civilní ochrany, vozidla sanitní a ambulantní atd. Poplatníci daně (§ 4): Fyzická osoba nebo právnická osoba, která je provozovatelem vozidla registrovaného v České republice a která je zapsána v technickém průkazu, nebo užívá vozidlo registrované v zahraničí na území České republiky, nebo zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady. Základ daně (§ 5): 3 • zdvihový objem motoru v cm u osobních automobilů s výjimkou osobních automobilů na elektrický pohon, • součet největších povolených hmotností na nápravy v tunách a počet náprav u návěsů, • největší povolená hmotnost v tunách a počet náprav u ostatních vozidel. Sazba daně (§ 6): • je pevná roční částka uvedená v zákoně, • roční sazba daně se zjistí pro každé jednotlivé vozidlo podle údajů uvedených v technických dokladech k vozidlu, Slevy na dani (§ 12): u vozidla používaného v kombinované dopravě (tj. např. přeprava vozidla z místa nakládky do nejbližší vhodné železniční stanice nebo přístavu, svoz a rozvoz nákladových jednotek – kontejnery), činí při uskutečnění: více než 120 jízd ve zdaňovacím období od 91 do 120 jízd ve zdaňovacím období od 61 do 90 jízd ve zdaňovacím období od 31 do 60 jízd ve zdaňovacím období

100 % daně 75 % daně 50 % daně 25 % daně

Přehled slev na silniční daň v (platnost k 1.1. 2004)

3.2.6

Daň z přidané hodnoty

Daň z přidané hodnoty je v ČR upravována podle zákona o dani z přidané hodnoty č. 235/2004 Sb., ve znění Z. č. 635/2004 Sb. a Z. č. 669/2004 Sb.. Předmět: • dodání zboží nebo převod nemovitosti anebo přechod nemovitosti v dražbě za úplatu osobou povinnou k dani, s místem plnění v tuzemsku, • poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani, s místem plnění v tuzemsku, • pořízení zboží z jiného členského státu EU za úplatu, uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem 45

•

podnikání, a pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou, která není osobou povinnou k dani, dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.

§2/2 zároveň uvádí, co předmětem není. Osoby povinné k dani: • jsou fyzické osoby a právnické osoby, které samostatně uskutečňují ekonomické činnosti a dále i práv. osoby, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, pokud uskutečňují ek. činnosti, plátci od 1. května 2004 jsou osoby podléhající dani, jejichž obrat za nejbližších nejvýše 12 předcházejících po sobě kalendářních měsíců přesáhne částku 1 000 000 Kč. • zrušení registrace mohou plátci požádat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data účinnosti uvedeného na osvědčení o registraci, pokud jejich obrat nepřesáhl za nejbližší po sobě jdoucí předcházejících 12 měsíců od 1.5. 2004 částku 1 000 000 Kč. Základ daně: je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce, za uskutečnění zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je, zdanitelné plnění uskutečněné nebo od třetí osoby, vyjma daně za toto zdanitelné plnění v případě jejich platby před uskutečněním zdanitelného plnění je částka přijaté platby snížená o daň. Sazba daně: od 1. května 2004 platí základní sazba 19 % a snížená 5% Správcem daně je: příslušný finanční úřad, příslušný celní úřad – při dovozu zboží s výjimkou případů, kdy daňová povinnost při dovozu zboží vzniká plátci podle §23/3.

3.2.7

Spotřební daň

Daň spotřební je v ČR upravována podle zákona o daních spotřebních č. 353/2003 Sb., ve znění pozdějších novelizací. Plátci daně (§ 4): • jsou všechny fyzické osoby a právnické osoby, které v tuzemsku vybrané výrobky vyrábějí, nebo kterými mají být vyvážené nebo dovážené, • také fyzické osoby, které vyskladní nebo použijí vybrané výrobky osvobozené od daně pro jiné účely, než jsou stanovené. Předmět daně (§ 7): jsou v tuzemsku vyrobené nebo do tuzemska dovezené vyrobené výrobky, jakož i vybrané výrobky, které se podle celního zákona považují za české výrobky a které jsou: a) umístěny ve svobodném celním skladu nebo svobodném celním pásmu, nejsou vyvezeny do zahraničí a jsou původním nebo novým vlastníkem v nezměněném stavu vráceny zpět do tuzemska, b) umístěny ve svobodném celním skladu nebo svobodném celním pásmu, prošly zpracovatelskými operacemi, nejsou vyvezeny do zahraničí a jsou původním nebo novým vlastníkem ve změněném stavu vráceny zpět do tuzemska.

46

Základ daně: je množství vybraných výrobků s výjimkou tabákových výrobků vyjádřených v měrných jednotkách. Jde o: Minerální oleje Líh Pivo Víno Tabákové výrobky - % část Tabákové výrobky - pevná část

v 1 000 litrech v litrech v hektolitrech v litrech v kusech, kilogramech cena konečnému spotřebiteli

Přehled měrných jednotek pro základ spotřební daně v ČR (platnost k 1.1. 2004)

Daň z minerálních olejů: Předmět (§ 45): motorové, technické a letecké benziny, zkapalněné ropné plyny, stlačené plyny, těžké topné oleje, směsi těchto výrobků atd., Základ daně (§ 47): množství min. olejů při teplotě 15 oC, ale to neplatí pro těžké topné oleje, pro zkapalněné plyny a pro stlačené plyny u nichž je základem daně množství vyjádřené v tunách čisté hmotnosti. Sazba (§ 48): • uvedena tabulkou v zákoně, • přepočet sazeb: dříve se používaly sazby v Kč/t, nyní pro benzin hustoty 0,750 kg/m3 a pro motorovou naftu hustoty 0,840 kg/m3, je to hustota při 15 oC, tedy při teplotě, při které jsou pohonné hmoty skladovány v podzemních nádržích. Daň z lihu: Předmět (§ 67): je líh (ethanol), včetně neodděleného lihu vzniklého kvašením, obsažených v jakýchkoli výrobcích. Sazba daně (§ 70): • je tabulkově uveden v zákoně • zavedení nové položky v sazbě daně pro líh obsažený v jiných výrobcích. Změna by měla zabránit úniků daně z lihu obsaženého v bylinných macerátech a v tekutém mýdle, • zvýšení sazeb u lihu z 23 400 Kč/hl etanolu na 26 500 Kč/hl etanolu. Daň z piva: Předmět: • výrobek uvedený pod kódem nomenklatury obsahující více než 0,5 % objemových alkoholu nebo směsi výrobku s nealkoholickými nápoji uvedené pod kódem obsahující více než 0,5 % objemových alkoholu, • malý nezávislý pivovar (§ 82): roční výroba piva není větší než 200 000 hl. Daň z vína a meziproduktů: Předmět (§ 93): • vína a fermentované nápoje a meziprodukty uvedené pod kódy nomenklatury, které obsahují více než 1,2 % objemových alkoholu nejvýše však 22 %, • vypuštění révového vína z předmětu daně: zjednodušuje správu daně tím, že výnos byl poměrně malý, • nově se předmětem staly cidry a perry: tyto výrobky byly sice zařazeny do stejného číselného kódu celního sazebníku, ale protože jsou vlastně ovocnými pivy, došlo k vyrovnání sazeb daně mezi nimi a pivem.

47

Daň z tabákových výrobků: Předmět (§ 101): tabákové výrobky, ale nově se předmětem staly tabákový odpad a droliny: v důsledku toho jsou doplněny sazby daně u nových položek celního sazebníku, protože tabákový odpad a droliny se staly materiálem pro výrobu cigaret. Zároveň byly doplněny cigarilos a lulkové, dýmkové a šňupavé tabáky, které byly omylem vypuštěny v novele z roku 1997 s účinností od 1. 1. 1998. Daň ze životního prostředí zatím v ČR není tato daň vybírána, ale je zařazena do soustavy daní.

3.3

ÚPRAVA JEDNOTLIVÝCH POPLATKŮ

3.3.1

MÍSTNÍ POPLATKY

jsou upraveny zákonem o místních poplatcích 565/90 Sb.,ve znění pozdějších novel. Zákon vymezuje pouze základní vztahy, např. kdo je plátcem, z čeho se poplatek vybírá, rozpětí sazby. Tyto poplatky vybírají obce. Poplatky zavede obec obecně závaznou vyhláškou, ve které upraví: • podrobnosti jejich vybírání • stanoví konkrétní sazbu poplatku • ohlašovací povinnost ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti • splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatků • u poplatku za užívání veřejného prostranství určí místa, která v obci podléhají poplatku za užívání veřejného prostranství Poplatky mohou být stanoveny často i diferencovaně v jednotlivých částech obcí. Obce mohou vybírat tyto místní poplatky a) poplatek ze psů, b) poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, c) poplatek za užívání veřejného prostranství, d) poplatek ze vstupného, e) poplatek z ubytovací kapacity, f) poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, g) poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj, h) poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, i) poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace. Poplatek ze psů Poplatek se platí ze psů starších tří měsíců. Platí jej držitel psa. Držitelem je fyzická nebo právnická osoba, která má trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky Osvobozen od poplatku z psů je držitel psa, který: • je osoba nevidomá • bezmocná • osoba s těžkým zdravotním postižením, které byl přiznán III. stupeň mimořádných výhod podle zvláštního právního předpisu • osoba provádějící výcvik psů určených k doprovodu těchto osob • osoba provozující útulek zřízený obcí pro ztracené nebo opuštěné psy • osoba, které stanoví povinnost držení a používání psa zvláštní právní předpis 48

Sazba • sazba poplatku ze psů činí až 1 500 Kč za kalendářní rok a jednoho psa • sazba poplatku ze psa, jehož držitelem je poživatel invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu, který je jeho jediným zdrojem příjmů, anebo poživatel sirotčího důchodu, činí až 200 Kč za kalendářní rok • u druhého a každého dalšího psa může obec horní hranici sazby zvýšit až o 50 % • v případě držení psa po dobu kratší než jeden rok se platí poplatek v poměrné výši, která odpovídá počtu i započatých kalendářních měsíců Poplatek ze psů platí držitel obci příslušné podle místa trvalého pobytu nebo sídla. Při změně místa trvalého pobytu nebo sídla platí držitel psa poplatek od počátku kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém změna nastala, nově příslušné obci. Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt platí fyzické osoby, které přechodně a za úplatu pobývají v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace, pokud tyto osoby neprokáží jiný důvod svého pobytu Poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt nepodléhají a) osoby nevidomé b) bezmocné c) osoby s těžkým zdravotním postižením, kterým byl přiznán III. stupeň mimořádných výhod podle zvláštního právního předpisu a jejich průvodci d) osoby mladší 18 let a starší 70 let nebo osoby, na které náležejí přídavky na děti e) vojáci v základní službě Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt ve stanovené výši vybírá pro obec ubytovatel, kterým je fyzická nebo právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla; tato osoba je plátcem poplatku a za poplatek ručí. Ubytovatel je povinen vést v písemné podobě evidenční knihu, do které zapisují údaje stanovené zákonem. Sazba poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt činí až 15,- Kč za osobu a za každý i započatý den pobytu, není-li tento dnem příchodu. Poplatek za užívání veřejného prostranství Tento poplatek se vybírá za zvláštní užívání veřejného prostranství, kterým se rozumí: • provádění výkopových prací • umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb • pro umístění stavebních nebo reklamních zařízení • zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí • umístění skládek • vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl Z akcí pořádaných na veřejném prostranství, jejichž výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely, se poplatek neplatí. Poplatek za užívání veřejného prostranství platí fyzické i právnické osoby, které užívají veřejné prostranství způsobem uvedeným výše. Poplatku za užívání veřejného prostranství spočívajícího ve vyhrazení trvalého parkovacího místa nepodléhají osoby zdravotně postižené Sazba poplatku za užívání veřejného prostranství činí až 10,- Kč za každý i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den. Za užívání veřejného prostranství k umístění prodejních nebo reklamních zařízení, lunaparků a jiných atrakcí může obec zvýšit sazbu až na její desetinásobek 49

Poplatek ze vstupného Vybírá se ze vstupného na kulturní, sportovní, prodejní nebo reklamní akce, sníženého o daň z přidané hodnoty, je-li v ceně vstupného obsažena Vstupným se pro účely tohoto zákona rozumí peněžitá částka, kterou účastník akce zaplatí za to, že se jí může zúčastnit. Z akcí, jejichž celý výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely, se poplatek neplatí. Sazba poplatku ze vstupného činí až 20 % z úhrnné částky vybraného vstupného. Obec může po dohodě s poplatníkem poplatek stanovit paušální částkou. Poplatek ze vstupného platí fyzické a právnické osoby, které akci pořádají. Poplatek z ubytovací kapacity Vybírá se v lázeňských místech nebo místech soustředěného turistického ruchu z ubytovací kapacity v zařízeních určených k přechodnému ubytování za úplatu Poplatku ubytovací kapacity nepodléhá a) ubytovací kapacita v zařízeních sloužících pro přechodné ubytování studentů a žáků, b) ubytovací kapacita v zařízeních sloužících pro ubytování pracovníků fyzických a právnických osob, které tato zařízení vlastní nebo k nim mají právo hospodaření, c) ubytovací kapacita ve zdravotnických nebo lázeňských zařízeních, pokud nejsou užívána jako hotelová zařízení, d) ubytovací kapacita v zařízeních sloužících sociálním a charitativním účelům Poplatek platí ubytovatel, kterým je fyzická nebo právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla.Ubytovatel je povinen vést evidenční knihu obdobně jako u poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt s výjimkou údaje o účelu pobytu. Sazba poplatku z ubytovací kapacity činí až 4 Kč za každé využité lůžko a den. Obec může po dohodě s poplatníkem stanovit poplatek roční paušální částkou. Poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst Platí jej fyzická nebo právnická osoba, které bylo vydáno povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst Poplatek neplatí • fyzické osoby mající trvalý pobyt nebo vlastnící nemovitosti ve vybraném místě, osoby jim blízké, manželé těchto osob a jejich děti • dále osoby, které ve vybraném místě užívají nemovitost ke své hospodářské činnosti • osoby, které jsou držiteli průkazu ZTP a jejich průvodci Poplatek se vybírá za vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst, do kterých je jinak vjezd zakázán příslušnou dopravní značkou. Sazba poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst činí až 20 Kč za den. Obec může po dohodě s poplatníkem stanovit poplatek také paušální částkou Poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj Tomuto podléhá každý povolený hrací přístroj. Obec není povinna poskytnout osvobození od tohoto poplatku. Poplatek za výherní hrací přístroj platí jeho provozovatel Sazba poplatku za každý výherní hrací přístroj na tři měsíce činí od 1 000 Kč do 5 000 Kč

50

Poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů Tomuto poplatku podléhá: a) fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt; za domácnost může být poplatek odváděn společným zástupcem, za rodinný nebo bytový dům vlastníkem nebo správcem; tyto osoby jsou povinny obci oznámit jména a data narození osob, za které poplatek odvádějí, b) fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba; má-li k této stavbě vlastnické právo více osob, jsou povinny platit poplatek společně a nerozdílně, a to ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu. Poplatek se platí obci, na jejímž území má fyzická osoba trvalý pobyt nebo se na jejím území nachází stavba určená nebo sloužící k individuální rekreaci. Sazbu poplatku tvoří a) částka až 250 Kč za osobu a kalendářní rok b) částka stanovená na základě skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu až 250 Kč za osobu a kalendářní rok; obec v obecně závazné vyhlášce stanoví rozúčtování nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu. V případě změny místa trvalého pobytu nebo změny vlastnictví stavby, která je určena nebo slouží k individuální rekreaci v průběhu kalendářního roku, se uhradí poplatek v poměrné výši, která odpovídá počtu kalendářních měsíců pobytu nebo vlastnictví stavby v příslušném kalendářním roce. Dojde-li ke změně v průběhu kalendářního měsíce, je pro stanovení počtu měsíců rozhodný stav na konci tohoto měsíce. Poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace Poplatek platí vlastník stavebního pozemku zhodnoceného možností připojení na obcí vybudovanou stavbu vodovodu nebo kanalizace po nabytí účinnosti zákona o vodovodech a kanalizacích. V případě, jestliže má k tomuto stavebnímu pozemku vlastnické právo více subjektů, jsou povinny platit poplatek společně a nerozdílně Poplatek se platí obci, na jejímž území se nachází stavební pozemek uvedený výše. Sazba poplatku nesmí přesáhnout rozdíl ceny stavebního pozemku bez možnosti připojení na obcí vybudovanou stavbu vodovodu nebo kanalizace a ceny stavebního pozemku s touto možností. Cena stavebního pozemku v obci se stanoví podle zvláštního právního předpisu v kalendářním roce, ve kterém nabylo právní moci kolaudační rozhodnutí pro stavbu vodovodu nebo kanalizace obcí vybudované. Výše sazby na 1m2 zhodnoceného stavebního pozemku stanoví obec v obecně závazné vyhlášce. Řízení o poplatcích vykonává obecní úřad. Působnost stanovená obecnímu úřadu podle tohoto zákona je výkonem přenesené působnosti. Obec, která poplatky spravuje, může na žádost poplatníka z důvodu odstranění tvrdosti poplatek nebo jeho příslušenství zcela nebo částečně prominout.

51

3.3.2

SOUDNÍ POPLATKY

Základním právním předpisem, který upravuje soudní poplatky, je zákon o soudních poplatcích. Předmět soudních poplatků Soudní poplatky se vybírají za řízení před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků a za jednotlivé úkony prováděné soudy a úkony prováděné správou soudů, uvedené v sazebníku poplatků. Sazebník poplatků je uveden v příloze k zákonu o soudních poplatcích. Poplatníci Poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně jsou a) navrhovatel (navrhovatelé), není-li dále stanoveno jinak, b) účastníci smíru uzavřeného ve smírčím řízení, c) dlužník ve vyrovnacím řízení, d) žalovaný (žalovaní) uplatňující svá práva vzájemným návrhem, e) fyzická nebo právnická osoba, jíž se týká provedení zápisu v obchodním rejstříku, o kterém rozhodl soud v řízení zahájeném bez návrhu, f) právnická osoba v řízení zahájeném bez návrhu, ve kterém soud rozhodl o zrušení nebo likvidaci právnické osoby nebo o jmenování likvidátora právnické osoby. g) Poplatníkem je i ten, kdo podal žalobu proti rozhodnutí orgánu veřejné správy nebo opravný prostředek proti rozhodnutí orgánu veřejné správy. Je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Tuto povinnost však žalovaný nemá v řízení o rozvod nebo o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není. Toto platí obdobně pro navrhovatele, kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako účastníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině. Poplatková povinnost navrhovatele v takovém případě zaniká uložením povinnosti zaplatit poplatek žalovanému. Poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem je odvolatel a za řízení před dovolacím soudem dovolatel. Poplatníkem poplatku za úkon je navrhovatel úkonu. Vznikne-li více poplatníkům povinnost zaplatit poplatek, platí jej společně a nerozdílně. Příslušnost Ve věcech poplatků za řízení rozhoduje soud, který je věcně a místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni. Ve věcech poplatků za řízení před odvolacím soudem a dovolacím soudem rozhoduje soud, který rozhodl o věci v prvním stupni, není-li dále stanoveno jinak. Ve věcech poplatků za řízení rozhoduje odvolací soud nebo dovolací soud, vznikne-li poplatníku povinnost zaplatit poplatek v souvislosti s odvolacím nebo dovolacím rozhodnutím o věci samé nebo v souvislosti s odvolacím nebo dovolacím rozhodnutím, jímž se řízení končí. Ve věcech poplatků za úkony rozhoduje soud nebo správa soudu, které mají úkon provést. Vznik poplatkové povinnosti 1) Jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost a) podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení b) podáním odvolání, c) podáním dovolání, d) ve vyrovnacím řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím, jímž soud prohlásí vyrovnání za skončené, e) schválením smíru ve smírčím řízení, 52

f)

uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření, g) v ostatních případech uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. 2) Jde-li o poplatek za úkon, poplatková povinnost vzniká a) sepsáním podání do protokolu u soudu, b) v ostatních případech podáním návrhu na provedení úkonu. Sazby poplatků Sazby poplatků za řízení jsou stanoveny pevnou částkou nebo procentem ze základu poplatku Sazby poplatků za úkony jsou stanoveny pevnou částkou. Sazby poplatků jsou uvedeny v sazebníku. Základ poplatku Základem procentního poplatku je cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, není-li dále stanoveno jinak. Cena příslušenství předmětu řízení tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení. Je-li v návrhu na zahájení řízení uplatněno více peněžitých plnění, je základem procentního poplatku jejich součet. Peněžitá plnění, pro která je stanovena rozdílná sazba poplatku, jsou však samostatným základem poplatku. Jde-li o opětující se peněžité plnění, je základem procentního poplatku cena odpovídající součtu všech opětujících se plnění. Jde-li o peněžité plnění na dobu neurčitou, včetně plnění požadovaného do okamžiku zaplacení jiného peněžitého plnění, na dobu života nebo na dobu delší než 5 let, je základem poplatku pětinásobek ceny ročního plnění. Nelze-li stanovit základ poplatku , je základem poplatku částka ve výši 15 000 Kč. Základ poplatku se zaokrouhluje na celá sta korun dolů a vypočtený procentní poplatek ze základu se zaokrouhluje na celé desítky korun nahoru. Pro řízení před odvolacím soudem a řízení před dovolacím soudem platí obdobně výše uvedené; při výpočtu základu poplatku se však vychází z peněžitých plnění a nepeněžitých plnění, jejichž peněžní hodnotu pro účely určení základu procentního poplatku stanoví sazebník, jsou-li tato plnění předmětem odvolání nebo dovolání. Stanovení výše poplatku Za návrh na zahájení řízení s alternativním nebo eventuálním návrhem se stanoví výše poplatku podle návrhu, který je uváděn v pořadí jako první. Jsou-li pro řízení podle jeho předmětu stanoveny v sazebníku rozdílné sazby poplatku, poplatky podle těchto sazeb se sčítají. Rozšíří-li se po podání návrhu na zahájení řízení předmět řízení, je poplatník povinen doplatit poplatek. Obdobně to platí, rozšíří-li poplatník po podání odvolání předmět řízení před odvolacím soudem nebo rozšíří-li po podání dovolání předmět řízení před dovolacím soudem. Bylo-li zčásti zastaveno řízení před prvním jednáním, sníží soud zaplacený poplatek o odpovídající část. Splatnost poplatku Poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti. Způsob placení poplatků Poplatky, které se platí v české měně, vybírají, vyměřují, doměřují a vymáhají soudy. Poplatky, které nejsou vyšší než 5000 Kč, lze platit kolkovými známkami vydanými Ministerstvem financí. Ostatní poplatky se platí na účet státního rozpočtu zřízený u České národní banky pro jednotlivé soudy. Poplatky se platí na účet soudu, který je k rozhodování o nich příslušný. Následky nezaplacení poplatku Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání nebo dovolání zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc 53

předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka, aby ve lhůtě, kterou mu určí, zaplatil poplatek soudu, který rozhodl o věci v prvním stupni. Po doručení výzvy vrátí věc tomuto soudu s pokynem, aby ji znovu předložil po zaplacení poplatku. Soud, jemuž byla věc vrácena, je výzvou odvolacího soudu vázán a po marném uplynutí v ní určené lhůty řízení zastaví. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem. Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen. Pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, začal-li již jednat o věci samé, vznikla-li povinnost zaplatit poplatek poplatníku, kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako účastníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě uvedené výše sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit, došlo-li k rozšíření návrhu na zahájení řízení v téže věci nebo rozšířil-li poplatník odvolání nebo dovolání poté, co soud začal jednat o věci samé. Nebude-li ani ve lhůtě stanovené ve výzvě příslušného soudu nebo příslušné správy soudu zaplacen poplatek, který je splatný podáním návrhu na provedení úkonu, úkon se neprovede a návrh se stane neúčinným, i když poplatník později poplatek zaplatí. O tom musí být poplatník poučen ve výzvě příslušného soudu nebo příslušné správy soudu. Povinnost zaplatit poplatek zaniká dnem, kdy se návrh na provedení úkonu stal neúčinným. Vrácení poplatku Soud vrátí poplatek z účtu soudu, jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen. Bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek. Z účtu soudu vrátí soud obdobně i poplatek, popřípadě přeplatek na poplatku zaplaceném kolkovou známkou. Poplatek ani přeplatek na poplatku se nevrací, nepřevyšuje-li částku 50 Kč, s výjimkou uvedenou dále. Soud vrátí poplatek z účtu soudu i tomu, kdo jej zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu nebo na základě nesprávného rozhodnutí soudu, kterým mu byla tato povinnost uložena. O vrácení poplatku rozhoduje, a to i bez podání návrhu, soud, který vydal nesprávnou výzvu nebo rozhodnutí. Nesprávné rozhodnutí o povinnosti zaplatit poplatek soud současně zruší. Soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání nebo dovolání, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.Soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek i v případě, bylo-li řízení zastaveno po vydání platebního rozkazu pro zpětvzetí návrhu, k němuž došlo nejpozději v poslední den lhůty k podání odporu nebo námitek proti platebnímu rozkazu. Po podání odporu nebo námitek se poplatek vrátí, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Bylo-li řízení zastaveno jen zčásti, vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku). V řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání. Bylo-li řízení o rozvod manželství zastaveno nebo byl-li vzat návrh na zahájení řízení zpět nejpozději před vydáním rozhodnutí soudem prvního stupně, vrátí soud z účtu soudu zaplacený poplatek v plné výši. Byl-li návrh na zahájení řízení o rozvod manželství vzat zpět po vydání rozhodnutí soudu, které nenabylo právní moci, aniž bylo podáno odvolání, vrátí soud z účtu soudu polovinu poplatku. Byla-li věc po zaplacení poplatku nebo po vydání usnesení, kterým byla stanovena povinnost zaplatit poplatek, postoupena jinému příslušnému soudu, vrací přeplatek (poplatek nebo jeho odpovídající část) z účtu soudu tento soud. Poplatek ani přeplatek na poplatku nelze vrátit po uplynutí 10 let od konce kalendářního roku, v němž byl zaplacen. Osvobození od poplatku Od poplatku se osvobozují řízení ve věcech a) opatrovnických, péče soudu o nezletilé, osvojení a povolení uzavřít manželství, b) sociálního zabezpečení, důchodového pojištění, státní sociální podpory, nemocenského pojištění, pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, státních dávek a sociální péče, c) vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí, d) vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, 54

e) f) g) h) a) i) j) k)

souvisejících s uplatňováním volebního práva nebo voleb rad zaměstnanců a zástupců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, dědických v prvním stupni řízení, náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě nebo nesprávným úředním postupem, způsobilosti k právním úkonům, poručenských a určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, ch) výkonu rozhodnutí k vymožení pohledávek ze soudních poplatků, z peněžitých trestů, pokut a nákladů řízení vymáhaných státem, obchodního rejstříku, týká-li se zápis fyzické nebo právnické osoby, která je v konkursu, konkursu včetně nuceného vyrovnání, s výjimkou sporů vyvolaných konkursem, sporů o plnění závazků z kolektivních smluv, ze kterých nevznikají nároky jednotlivým zaměstnancům.

Od poplatku se osvobozují tyto subjekty: a) Česká republika a státní fondy, b) územní samosprávné celky v případech, kdy se spor týká výkonu státní správy, který je na ně přenesen, c) navrhovatel v řízení o určení výživného včetně jeho zvýšení, nejde-li o vzájemnou vyživovací povinnost rodičů a dětí, d) navrhovatel v řízení o náhradu škody na zdraví včetně náhrady škody na věcech vzniklé v souvislosti s ublížením na zdraví, e) navrhovatel v řízení o náhradu škody z pracovního úrazu a nemoci z povolání, f) neprovdaná matka v řízení o příspěvek na výživu a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím, g) navrhovatel v řízení o určení rodičovství, s výjimkou navrhovatele v řízení o popření rodičovství, h) diplomatická zastupitelství cizích států a delegovaní diplomatičtí zástupci, konzulové z povolání a další osoby, jsou-li státními příslušníky cizích států, požívající podle mezinárodního práva3) výsady a imunity, je-li zaručena vzájemnost a nejde-li o poplatné úkony prováděné v osobním zájmu nebo k osobnímu prospěchu těchto osob, a) ch) cizinec v řízení o přiznání statutu uprchlíka, i) navrhovatel v řízení o vydání věci nebo uplatnění nároku podle zvláštních předpisů,4) jeli v těchto předpisech zakotven nárok na osvobození, j) navrhovatel, který uplatňuje nároky podle zákona o mimosoudních rehabilitacích,4a) k) navrhovatel v řízení o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti, l) nadace nebo nadační fond ve věcech nadačního rejstříku, m) obecně prospěšné společnosti ve věcech rejstříku obecně prospěšných společností, n) společenství vlastníků jednotek3a) v řízení o návrhu na zápis do obchodního rejstříku, o) navrhovatel v řízení o poddlužnické žalobě, p) cizí státy včetně jejich orgánů, je-li zaručena vzájemnost, q) správce konkursní podstaty v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Osvobození se vztahuje, s výjimkou dědického řízení, i na řízení a) o návrhu na nařízení předběžného opatření, b) před odvolacím soudem, c) o povolení obnovy, d) o žalobě pro zmatečnost, e) před dovolacím soudem, f) o výkon rozhodnutí. Od poplatku se osvobozují také řízení před odvolacím soudem a řízení před dovolacím soudem, jde-li o řízení o výkon rozhodnutí a o vyrovnací řízení. Od poplatku se dále osvobozuje sepsání návrhu ve věci péče soudu o nezletilé, návrhu na nařízení výkonu 55

rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti a pomoc soudu před nařízením výkonu rozhodnutí, jde-li o vymáhání výživného pro nezletilé děti.

3.3.3

SPRÁVNÍ POPLATKY

Základním právním předpisem, který upravuje správní poplatky, je zákon o správních poplatcích č. 634/2004 Sb. Tento zákon upravuje správní poplatky vyměřované a vybírané orgány státní správy České republiky, obcemi při výkonu přenesené působnosti, popřípadě právnickými osobami, pokud vykonávají státní správu na základě přenesené působnosti podle zvláštních předpisů, Rejstříkem trestů a státními archivy. Předmět poplatků Předmětem poplatků jsou úkony spojené s činností správních orgánů, které jsou vymezeny v sazebníku správních poplatků. Sazebník je uveden v příloze k zákonu o správních poplatcích. Poplatník Poplatníkem je fyzická nebo právnická osoba, která dala podnět k úkonu správnímu orgánu, nebo osoba, v jejímž zájmu nebo věci byl úkon proveden. Vznikne-li více poplatníkům za týž úkon povinnost zaplatit poplatek, zaplatí jej společně a nerozdílně. Sazby poplatků Sazby poplatků jsou stanoveny pevnou částkou nebo oplatku.Jednotlivé sazby poplatků jsou uvedeny v sazebníku.

procentem

ze

základu

Základ procentního poplatku Základem procentního poplatku je cena předmětu úkonu podle cenových předpisů. Jde-li o procentní poplatek, je poplatník povinen uvést cenu předmětu úkonu. Neučiní-li tak nebo uvede-li cenu zřejmě nízkou, zjistí cenu předmětu úkonu správní orgán na náklady poplatníka. Vyměření, splatnost poplatku a následky jeho nezaplacení Poplatky stanovené v sazebníku pevnou částkou se platí bez vyměření a jsou splatné před provedením úkonu uvedeného v jednotlivých položkách sazebníku, není-li stanoveno jinak v poznámkách k jednotlivým položkám sazebníku. Nezaplatí-li poplatník poplatek v této době, vyzve ho správní orgán, aby tak učinil do 15 dnů ode dne, který následuje po doručení výzvy. Současně ho poučí, že nebude-li výzvě vyhověno, zahájené řízení se zastaví. Proti výzvě k zaplacení poplatku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne, který následuje po doručení výzvy. Procentní poplatky se vyměřují a jsou splatné do 15 dnů od doručení výměru. Správní orgán vydá výsledek provedeného úkonu až poté, co poplatník prokáže, že poplatek zaplatil, není-li v poznámkách k jednotlivým položkám sazebníku stanoveno jinak. Nezaplatí-li poplatník poplatek ve lhůtě uvedené výše, správní orgán úkon neprovede nebo zastaví zahájené řízení, pokud to nevylučují zvláštní předpisy, podle nichž správní orgán provádí úkon podléhající poplatku. Zaplatí-li poplatník poplatek po lhůtě uvedené výše, správní orgán uzná zaplacení poplatku a postupuje v řízení tak, jako by byl poplatek zaplacen včas, pokud v mezidobí nebylo pravomocně rozhodnuto o zastavení řízení. Vrácení poplatku Správní orgán, který poplatek vybral, jej vrátí v plné výši, nedošlo-li vůbec k provedení úkonu bez viny poplatníka anebo poplatek byl zaplacen, aniž byl k tomu poplatník povinen, anebo byl-li poplatek na žádost prominut; v částce, o kterou poplatník zaplatil na poplatek více, než byl povinen nebo o kterou byl poplatek na žádost snížen nebo prominut.

56

Osvobození od poplatku Od poplatků jsou osvobozeny tyto subjekty: a) státní orgány a státní fondy, b) diplomatická zastupitelství cizích států a delegovaní diplomatičtí zástupci, konzulové z povolání a další osoby, jsou-li státními příslušníky cizích států, požívající podle mezinárodního práva výsady a imunity, je-li zaručena vzájemnost a nejde-li o úkony prováděné v osobním zájmu nebo k osobnímu prospěchu těchto osob, c) obce, jde-li o úkony prováděné orgány obcí nebo o úkony týkající se výkonu státní správy, který je na ně přenesen. Od poplatků jsou osvobozeny úkony a) související s prováděním právních předpisů o sociálním zabezpečení, o důchodovém pojištění, o státní sociální podpoře, o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie a nájemného, o nemocenském pojištění, o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění a o veřejném zdravotním pojištění, o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, o sociálně-právní ochraně dětí a ve věcech sociální péče a ve věcech branné povinnosti občanů, s výjimkou poplatku za vydání nebo výměnu průkazu mimořádných výhod pro těžce zdravotně postižené občany, b) prováděné v důsledku změny nebo opravy názvu obce, ulice, popřípadě rodného čísla a obdobných změn, které jsou důsledkem rozhodnutí z úřední moci, c) pro účely dědického řízení prováděného notářem – soudním komisařem, d) o nichž tak stanoví mezinárodní smlouvy a ujednání, kterými je Česká republika vázána, nebo zvláštní předpisy. Od poplatků jsou osvobozeny i další fyzické nebo právnické osoby, popřípadě úkony, a to v rozsahu stanoveném v sazebníku.

3.4

ŘÍZENÍ VE VĚCECH DANÍ A POPLATKŮ

3.4.1

Pojem daňového řízení, správa daní, správce daně,daňové subjekty

Daňovým řízením rozumíme postup účastníků řízení k zajištění realizace práv a závazků vyplývajících daňovým subjektům z daňových vztahů. Správou daně se rozumí právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle tohoto zákona jejich splnění ve stanovené výši a době. Správci daně jsou místně příslušné územní finanční orgány a další správní a jiné orgány České republiky a orgány obcí v České republice. Místní příslušnost správce daně, není-li v zákoně o správě daní a poplatků nebo ve zvláštním zákoně stanoveno jinak, se řídí: • u právnické osoby místem jejího sídla v České republice • u fyzické osoby bydlištěm v České republice, jinak místem, kde se převážně zdržuje, tj. v němž pobývá nejvíce dnů v roce. Jestliže nelze určit místní příslušnost, řídí se místem, kde má stálou provozovnu nebo místem, v němž daňový subjekt vykonává na území České republiky hlavní část své činnosti, jejíž výsledky jsou předmětem zdanění, popřípadě místem, v němž se nachází na území České republiky převážná část jeho nemovitého majetku.

57

Nelze-li určit místní příslušnost tak, jak je uvedeno výše,je příslušným správcem daně finanční úřad pro Prahu 1, jde-li o obor daní, k jejichž správě jsou příslušné územní finanční orgány. Vzniká-li podle daňových předpisů daňová povinnost okamžikem přechodu státní hranice, řídí se místní příslušnost místem přechodu státní hranice. U poplatků je místně příslušný ten správce daně, který je oprávněn podle zvláštních předpisů k provedení poplatného úkonu. U daní, kde předmětem zdanění je nemovitost, je místně příslušným správcem daně finanční úřad, v obvodu jehož územní působnosti se nemovitost nachází. Tento správce daně je pak povinen sdělit výsledky vyměření a případně další potřebné údaje tomu správci daně, u kterého je dána místní příslušnost podle předchozích ustanovení. Je-li předmětem zdanění převod, přechod či nabytí majetku, je místně příslušným správcem daně finanční úřad, v obvodu jehož územní působnosti a) měl zůstavitel bydliště nebo se převážnou dobu zdržoval, b) se nachází nemovitost, a to i v případě, nabývá-li se současně též movitý majetek nebo jiný majetkový prospěch, c) má bydliště nebo sídlo nabyvatel movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu, d) má bydliště nebo sídlo dárce movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu, jde-li o dar do ciziny. Je-li místně příslušných několik správců daně, řízení provede ten z nich, který je zahájil jako první, pokud se příslušní správci nedohodnou jinak. Spory o místní příslušnost mezi správci daně rozhoduje orgán jim nejblíže nadřízený a v nejvyšším stupni pak Ministerstvo financí České republiky . Nelze-li místně příslušného správce daně určit , stanoví jej ministerstvo, které může rovněž z důležitých důvodů, zejména z důvodu hospodárnosti nebo rychlosti řízení stanovit místní příslušnost jinak. Daňové subjekty Daňovým subjektem se rozumí poplatník, plátce daně a právní nástupce fyzické či právnické osoby, která je jako daňový subjekt vymezena zákonem. Poplatníkem se rozumí osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani. Plátcem daně se rozumí osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od poplatníků nebo sraženou poplatníkům. Osoby zúčastněné na řízení Daňového řízení vedeného správcem daně se zúčastňují, kromě pověřených pracovníků správce daně, daňové subjekty a třetí osoby. Třetími osobami se rozumějí a) svědci a osoby přezvědné, b) osoby, které mají listiny a jiné věci potřebné v daňovém řízení, c) znalci, auditoři a tlumočníci, d) ručitelé, poddlužníci a plátci působící v rámci zajišťovacího a vymáhacího řízení, e) správci konkursní podstaty, zvláštní správci, zástupci správce nebo vyrovnací správci, f) státní orgány a orgány obcí, g) případně další osoby, které mají povinnost součinnosti v daňovém řízení v rozsahu a způsobem stanoveným tímto zákonem.

3.4.2

Právní úprava daňového řízení

Daňové řízení je upraveno v zákoně České národní rady č.337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o správě daní a poplatků. Tento zákon upravuje správu daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně, které jsou příjmem a) státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo rezervních fondů organizačních složek státu b) rozpočtů územních samosprávných celků nebo c) státních fondů nebo Národního fondu

58

Podle tohoto zákona postupují územní finanční orgány a další správní i jiné státní orgány České republiky, jakož i orgány obcí v České republice věcně příslušné podle zvláštních zákonů ke správě daní, daňové subjekty, jakož i třetí osoby stanovené v tomto zákoně.

3.4.3 •

•

•

• •

• •

• •

Základní zásady daňového řízení

Při správě daně jednají správci daně v řízení o daních v souladu se zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy, chrání zájmy státu a dbají přitom na zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů a ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení. Správci daně postupují v daňovém řízení v úzké součinnosti s daňovými subjekty a při vyžadování plnění jejich povinností v daňovém řízení volí jen takové prostředky, které daňové subjekty nejméně zatěžují a umožňují přitom ještě dosáhnout cíle řízení. Při rozhodování hodnotí správce daně důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo. Daňové řízení je vždy neveřejné. Jakékoliv osoby, s výjimkou daňových subjektů v daňovém řízení o jejich daňové povinnosti, které byly jakkoliv zúčastněny na daňovém řízení, jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co se v řízení nebo v souvislosti s ním dozvěděly. Tato povinnost však nezprošťuje správce daně povinnosti poskytnout údaje osobě, která prokáže, že je oprávněna tyto údaje získat podle zvláštního právního předpisu. Daňové řízení je povinen správce daně i z vlastního podnětu zahájit vždy, jakmile jsou splněny zákonné podmínky pro vznik či existenci daňové pohledávky. Při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení se bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem formálně právním a liší se od něho. Všechny daňové subjekty mají v daňovém řízení před správcem daně stejná procesní práva a povinnosti. Právem i povinností všech daňových subjektů je úzce spolupracovat se správcem daně při správném stanovení a vybrání daně. Přitom jsou povinny dodržovat zákony i ostatní obecně závazné právní předpisy.

3.4.4

Jednotlivá stadia daňového řízení

Řízení přípravné Poplatník, který obdrží povolení nebo získá oprávnění k podnikatelské činnosti nebo začne provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost, je povinen do třiceti dnů podat přihlášku k registraci u místně příslušného správce daně. Tato lhůta začne běžet následující den po dni právní účinnosti povolení nebo oprávnění nebo po dni, kdy začne provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost. Začne-li poplatník vykonávat činnost nebo pobírat příjmy podrobené dani, je povinen oznámit tuto skutečnost správci daně do třiceti dnů. Poplatník je povinen oznámit správci daně do třiceti dnů zřízení stálé provozovny a její umístění na území České republiky. Zpravidla třicet dnů před zrušením této stálé provozovny oznámí tuto skutečnost správci daně. Plátce daně je povinen podat přihlášku k registraci u správce daně nejpozději do patnácti dnů od vzniku povinnosti srážet daň nebo zálohy na ni nebo daň vybírat, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Správce daně prověří údaje sdělené daňovým subjektem při registraci a v případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve daňový subjekt, aby údaje blíže vysvětlil, změnil, doplnil a doložil ve lhůtě, kterou mu určí. O provedené registraci správce daně vydá zaregistrovanému daňovému subjektu osvědčení a přidělí zaregistrovanému daňovému subjektu daňové identifikační číslo. Toto číslo je

59

daňový subjekt povinen uvádět ve všech případech při styku se správcem daně a dále, pokud tak stanoví zvláštní zákon. Pokud by daňový subjekt svoji registrační nebo ohlašovací povinnost nesplnil, zaregistruje jej správce daně z úřední povinnosti neprodleně, jakmile zjistí skutečnosti zakládající tuto povinnost. Řízení vyměřovací Daňové přiznání nebo hlášení je povinen podat každý, komu vzniká v souladu se zákonem o správě daní a poplatků nebo zvláštním předpisem tato povinnost, nebo ten, koho k tomu správce daně vyzve. Součástí daňového přiznání nebo hlášení jsou i přílohy vyznačené v příslušném tiskopise. Daňové přiznání nebo hlášení se podává nejpozději do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Jedná-li se o poplatníka, který má povinnost na základě zákona mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož přiznání zpracovává a předkládá daňový poradce, podává se daňové přiznání nejpozději do šesti měsíců po uplynutí zdaňovacího období. To platí však je v tom případě, jestliže je příslušná plná moc k zastupování podána správci daně před uplynutím neprodloužené lhůty. Zemře-li daňový subjekt dříve, než bylo podáno přiznání k dani, je právní nástupce s výjimkou právního nástupnictví státu povinen podat přiznání za zemřelý daňový subjekt do šesti měsíců po jeho úmrtí. Je-li právních nástupců více, podá přiznání kterýkoliv z nich. Nedohodnou-li se, který z nich přiznání podá, určí jej správce daně. Přejde-li právní nástupnictví na stát, tato povinnost nenastává. Není-li právní nástupce znám, podá přiznání zmocněnec ustanovený správcem daně. Zmocněnec ustanovený správcem daně podá přiznání do tří měsíců po svém ustanovení. Správce daně může lhůtu tří měsíců na žádost právního nástupce nebo zmocněnce prodloužit. Zanikne-li daňový subjekt bez provedení likvidace, je jeho právní nástupce nebo orgán, který o zrušení rozhodl, povinen podat do konce následujícího měsíce od jeho zániku přiznání za uplynulou část zdaňovacího období. Správce daně může tuto lhůtu v odůvodněných případech prodloužit až na tři měsíce. V případě likvidace trvá daňová povinnost i povinnost podávat každoročně přiznání až do skončení likvidace. Ke dni ukončení činnosti provede daňový subjekt účetní uzávěrku a nejpozději do konce následujícího měsíce podá daňové přiznání. Po skončení likvidace je likvidátor povinen podat do konce následujícího měsíce přiznání za uplynulou část zdaňovacího období. Při zrušení stálé provozovny na území České republiky jsou subjekty se sídlem v cizině povinny podat přiznání nejpozději do konce následujícího měsíce za uplynulou část roku. Daňový subjekt je povinen v daňovém přiznání nebo hlášení daň si sám vypočítat a uvést též případné výjimky, osvobození, zvýhodnění, slevy, odpočty a vyčíslit jejich výši. Dodatečné a opravné daňové přiznání nebo hlášení Jestliže daňový subjekt zjistí, že jeho daňová povinnost má být vyšší nebo daňová ztráta nižší než jeho poslední známá daňová povinnost, je povinen předložit do konce měsíce následujícího po tomto zjištění dodatečné přiznání nebo hlášení. V dodatečném daňovém přiznání nebo hlášení uvede daňový subjekt i den zjištění důvodů pro jeho podání. V této lhůtě je dodatečná daň též splatná. Nestanoví-li zákon o správě daní a poplatků nebo jiný daňový zákon jinak, dodatečné daňové přiznání nebo hlášení na daňovou povinnost nižší nebo daňovou ztrátu vyšší lze podat za podmínek stanovených výše, a to ve stejné lhůtě, která je stanovena pro dodatečné daňové přiznání nebo hlášení na daňovou povinnost vyšší nebo daňovou ztrátu nižší; účinky nastávají dnem uplynutí lhůty pro jeho podání. Pokud daňový subjekt neplatně podá dodatečné daňové přiznání ještě před stanovením daně nebo daňové ztráty, budou údaje v něm uvedené využity při jejím vyměření. Poslední známou daňovou povinností je částka daně nebo daňová ztráta ve výši, jak ji naposled stanovil pravomocně správce daně, a to bez ohledu, zda daň byla stanovena podle § 46 odst. 5, platebním výměrem, dodatečným platebním výměrem nebo rozhodnutím o opravném prostředku. 60

Před uplynutím lhůty k podání přiznání nebo hlášení může daňový subjekt podat opravné přiznání nebo hlášení. Pro vyměřovací řízení se pak použije tohoto opravného přiznání nebo hlášení a k přiznání nebo hlášení předchozímu se nepřihlíží. Řízení o opravných prostředcích 1) Odvolání Příjemce rozhodnutí se může odvolat proti stanovení daňového základu a proti jiným rozhodnutím, pro něž je to zákonem stanoveno nebo kde to zákon nevylučuje, pokud se písemně nebo ústně do protokolu svého práva odvolání nevzdal. Odvolání se podává písemně nebo ústně do protokolu u toho správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno. Odvolání musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti a musí být podáno ve lhůtě třiceti dnů ode dne, který následuje po doručení rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Neobsahuje-li podané odvolání zákonem předepsané náležitosti, vyzve správce daně odvolatele s poučením, v jakém směru musí být doplněno, a stanoví pro to přiměřenou lhůtu ne kratší patnácti dnů. Příjemce rozhodnutí se může vzdát svého práva na odvolání po celou dobu běhu odvolací lhůty; dnem vzdání se odvolání nabývá rozhodnutí, vůči kterému byl tento úkon učiněn, právní moci. Správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno, rozhodne o odvolání sám, pokud mu v plném rozsahu vyhoví. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Správce daně může rozhodnout o odvolání i v případě, že mu vyhoví pouze částečně. Proti takovému rozhodnutí je přípustné odvolání. Správce daně odvolání zamítne, jestliže a) je nepřípustné, b) je podáno po stanovené lhůtě, c) je podáno osobou k tomu nepříslušnou. Proti zamítnutí odvolání podle písmen a) až c) se lze odvolat. Pokud správce daně o odvolání sám nerozhodne, postoupí odvolání spolu s výsledky doplněného řízení, s úplným spisovým materiálem a s předkládací zprávou orgánu vyššího stupně nadřízenému správci daně, který napadené rozhodnutí vydal. rozhodnutí vydal. O odvolání proti rozhodnutí ministerstva rozhoduje ministr financí České republiky na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise. Odvolací orgán přezkoumá odvoláním napadené rozhodnutí vždy v rozsahu požadovaném v odvolání. Vyjdou-li při přezkoumávání najevo skutečnosti odvolatelem sice neuplatněné, ale mající podstatný vliv na výrok rozhodnutí, lze k nim rovněž při rozhodování přihlédnout. Při tom není odvolací orgán vázán návrhy odvolatele a může proto změnit rozhodnutí odvoláním napadené i v neprospěch odvolatele. V rámci odvolacího řízení může odvolací orgán výsledky daňového řízení doplňovat, odstraňovat vady řízení anebo toto doplnění nebo odstranění vad uložit správci daně se stanovením přiměřené lhůty. Zjistí-li odvolací orgán, že jsou splněny u správce daně prvního stupně podmínky pro rozhodnutí podle zákona, vrátí věc k rozhodnutí s odůvodněním a pokyny pro další řízení správci daně prvního stupně, který je právním názorem odvolacího orgánu vázán. Odvolací orgán rozhodnutí přezkoumá a rozhodnutí v odůvodněných případech změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne. Rozhodnutí o odvolání musí být odůvodněno, pokud se v něm nevyhovuje odvolání v plném rozsahu. V odůvodnění se musí odvolací orgán vypořádat se všemi důvody v odvolání uvedenými. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu není odvolání přípustné. 2) Stížnost Má-li poplatník pochyby o správnosti sražené daně, požádá plátce daně ve lhůtě šedesáti dnů ode dne, kdy ke srážce došlo, o vysvětlení. V žádosti uvede důvody svědčící pro jeho pochybnosti. Plátce daně je povinen sdělit poplatníkovi požadované údaje do třiceti dnů ode dne, kdy žádost obdržel, a v téže lhůtě případnou chybu opravit. Nesouhlasí-li poplatník s postupem plátce daně, může podat stížnost na postup plátce daně správci daně, v jehož 61

obvodu má plátce daně sídlo nebo bydliště, a to do třiceti dnů ode dne, kdy poplatník obdržel sdělení plátce daně. Správce daně o stížnosti rozhodne a rozhodnutí doručí poplatníkovi i plátci daně. Výrok rozhodnutí musí být odůvodněn. Proti tomuto rozhodnutí se může odvolat poplatník i plátce daně ve lhůtě třiceti dnů ode dne jeho doručení. 3) Námitka Daňový subjekt může uplatnit námitku proti jakémukoliv úkonu správce daně v souvislosti s řízením vymáhacím a zajišťovacím. Námitka musí být podána písemně nebo ústně do protokolu ve lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy se o úkonu dozvěděl, a to u správce daně, který úkon provedl. Správce daně posoudí námitky, rozhodne o nich a toto rozhodnutí odůvodní. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Podaná námitka nemá odkladný účinek pro samotné řízení. 4) Reklamace Proti postupu správce daně při placení a evidenci daně může daňový dlužník podat reklamaci. O podmínkách a způsobu vyřizování platí přiměřeně ustanovení o námitkách. MIMOŘÁDNÉ OPRAVNÉ PROSTŘEDKY 1) Obnova řízení Řízení ukončené pravomocným rozhodnutím se obnoví na žádost příjemce rozhodnutí nebo z úřední povinnosti, jestliže a) vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve v řízení a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí, b) rozhodnutí bylo učiněno na základě podvrženého nebo zfalšovaného dokladu, křivé výpovědi svědka nebo křivého znaleckého posudku nebo rozhodnutí bylo dosaženo jiným trestným činem, c) rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky a rozhodl-li příslušný orgán o ní dodatečně v podstatných skutečnostech, ovlivňujících výši stanovené daně nebo procesní postavení daňového subjektu jinak. Žádost o obnovu řízení se podává u správce daně, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Žádost musí být podána do šesti měsíců ode dne, kdy se žadatel prokazatelně dozvěděl o důvodech obnovy řízení, nejpozději však před uplynutím lhůty, ve které zaniká právo daň vyměřit nebo doměřit. Tyto lhůty nelze prodloužit ani povolit navrácení v předešlý stav. V návrhu na obnovu řízení musí být uvedeny okolnosti svědčící o důvodnosti návrhu a o dodržení lhůt. Obnovu řízení povolí nebo nařídí správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Správce daně nařídí obnovu řízení z úřední povinnosti, pokud nezaniklo právo na vyměření daně. Povolení nebo nařízení obnovy řízení má vůči takto přezkoumávanému rozhodnutí odkladné účinky až do doby doručení rozhodnutí ve věci vydaného v obnoveném řízení s výjimkou zajišťovací exekuce. Rozhodnutí o povolení nebo nařízení obnovy řízení se vysloví, v jakém rozsahu se řízení obnovuje a z jakých důvodů. Proti rozhodnutí, jímž se obnova řízení povoluje nebo nařizuje, se nelze samostatně odvolat. Byla-li rozhodnutím žádost o obnovu řízení zamítnuta, lze se proti němu odvolat. Nové řízení ve věci provede správce daně, který ve věci rozhodl v prvním stupni; rozhodl-li o obnově řízení odvolací orgán, je správce daně při řízení vázán jeho právním názorem. Novým rozhodnutím ve věci se původní rozhodnutí ruší, pokud se ho důvod obnovy řízení týká. Proti novému rozhodnutí ve věci se lze odvolat. 2) Prominutí daně Ministerstvo může v kterémkoliv stadiu daňového řízení daň zcela nebo částečně prominout z důvodů nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů. U příslušenství daně tak může učinit i z důvodu odstranění tvrdosti. Byla-li žádost o prominutí daně zamítnuta, lze novou žádost podat nejdříve po šedesáti dnech ode dne doručení zamítavého rozhodnutí. V této nové žádosti nemohou být uplatněny stejné důvody, které již obsahovala žádost 62

původní. Při opakování již odmítnutých důvodů bude nová žádost bez posouzení odložena. O odložení musí být žadatel vyrozuměn. Rozhodnutí o žádosti o prominutí daně nemusí obsahovat odůvodnění a opravné prostředky proti němu se nepřipouštějí. Týká-li se rozhodnutí podle tohoto ustanovení více daňových subjektů, lze je doručit zveřejněním ve Finančním zpravodaji. 3) Přezkoumávání daňových rozhodnutí Na žádost daňového subjektu nebo z úřední povinnosti může být rozhodnutí správce daně, které je v rozporu s právními předpisy nebo se zakládá na podstatných vadách řízení, a okolnosti nasvědčují tomu, že došlo ke stanovení daně v nesprávné výši, zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno. Shledá-li správce daně po přezkoumání rozhodnutí, že podmínky pro povolení tohoto přezkoumání nebyly splněny, přezkoumávané rozhodnutí potvrdí. Toto přezkoumání může být zahájeno nejpozději do dvou let následujících po roce, v němž nabylo přezkoumávané rozhodnutí právní moci. Tuto lhůtu nelze prodloužit ani povolit navrácení v předešlý stav. Žádost o přezkoumání podává daňový subjekt u orgánu, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno. Podnět k přezkoumání z úřední povinnosti může dát kterýkoliv správce daně, jakmile zjistí, že pro přezkoumání jsou dány zákonné podmínky. Rozhodnutí o povolení nebo nařízení přezkoumání vydává vždy instančně vyšší správce daně, a jde-li o povolení nebo nařízení přezkoumání rozhodnutí ministerstva, rozhoduje ministr financí České republiky na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise. Rozhodnutí o povolení nebo nařízení přezkoumání se doručuje daňovému subjektu, jehož se napadené rozhodnutí týká. Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky připuštěny. Rozhodnutí musí být odůvodněno, a je-li tímto rozhodnutím přezkoumání povoleno nebo nařízeno, má odkladné účinky vůči rozhodnutí přezkoumávanému. Přezkumné řízení provede správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Při tom je vázán právním názorem správce daně, který přezkoumání nařídil nebo povolil. Proti rozhodnutí o výsledku přezkoumání se lze odvolat do šedesáti dnů ode dne jeho doručení. 4) Opravy zřejmých omylů a nesprávností Stanovenou daň správce daně rozhodnutím opraví nebo zruší na žádost nebo z úřední povinnosti, pokud a) byla stanovena někomu, kdo podle zákona ji není povinen platit, b) došlo při stanovení daňové povinnosti k zřejmé chybě v počítání, psaní nebo jinému omylu, zejména jde-li o stanovení dvojí daňové povinnosti u téže daně a téhož daňového subjektu. Je-li v tomto případě stanovena dvojí daňová povinnost různě vysoká, zruší se daňová povinnost nižší. Řízení inkasní Daně se platí příslušnému správci daně v české měně. Při každé platbě musí být uvedeno, na kterou daň je platba určena. Daň lze platit a) bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky na příslušný účet správce daně, b) v hotovosti buď prostřednictvím banky nebo držitele poštovní licence na příslušný účet správce daně, nebo osobám pověřeným správcem daně výhradně přijímat od daňových dlužníků platby na daň v hotovosti; na přijatou platbu je správce daně povinen vydat potvrzení nebo výkonnému úředníku při výkonu exekuce, jde-li o platby, které mají být exekucí vymoženy a není-li v exekučním příkaze nařízeno jinak, případně pracovníku správce daně v blokovém řízení, c) kolkovými známkami, stanoví-li tak zvláštní předpis; každý správce daně, u něhož připadá v úvahu placení kolkovými známkami, je povinen mít přiměřenou zásobu kolkových známek a prodávat je daňovým dlužníkům, d) platebními známkami, jde-li o úhradu daní do územních rozpočtů a stanoví-li tak zvláštní předpis.

63

Úhrada daně se použije na úhradu daňových povinností v tomto pořadí: náklady řízení, pokuty, zvýšení daně, nejstarší nedoplatky na dani, běžné platby daní, úrok, penále. Na žádost může správce daně povolit daňovému dlužníkovi posečkání daně nebo její zaplacení ve splátkách, bylo-li by neprodlené zaplacení spojeno pro dlužníka s vážnou újmou nebo není-li z jiných důvodů možné vybrat celý daňový nedoplatek od daňového dlužníka najednou. Za dobu posečkání daně nebo splátek daně zaplatí daňový dlužník úrok z odložené částky ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí. Správce daně úrok předepíše za celou dobu posečkání a o výši úroku daňového dlužníka vyrozumí. Tento úrok je splatný do osmi dnů ode dne doručení platebního výměru. Úrok se nepředepíše, činí-li méně než 50 Kč. Řízení vymáhací Nezaplatí-li daňový dlužník splatný daňový nedoplatek včetně nedoplatku na pokutách v zákonné lhůtě, vyzve ho správce daně , aby daňový nedoplatek zaplatil v náhradní lhůtě, nejméně osmidenní. Zároveň ho upozorní , že po uplynutí této náhradní lhůty přikročí bez dalšího k vymáhání daňového nedoplatku. Proti výzvě se lze odvolat ve lhůtě patnácti dnů. Odvolání nemá odkladný účinek. Vymáhání nedoplatku provádí správce daně, u něhož je daňový dlužník evidován, daňovou exekucí. O provedení exekuce může správce daně požádat též soud nebo soudního exekutora. Exekuční titul pro daňovou nebo soudní exekuci je a) vykonatelný výkaz nedoplatků, b) vykonatelné rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění, c) splatná částka zálohy na daň. Daňová exekuce se provádí vydáním exekučního příkazu na a) přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňových dlužníků na účtech vedených u bank nebo jiné pohledávky, b) srážku ze mzdy, jiné odměny za závislou činnost nebo náhrady za pracovní příjem, důchody, sociální a nemocenské dávky, stipendia apod., c) prodej movitých věcí, d) prodej nemovitostí. Pro výkon daňové exekuce se použije přiměřeně občanského soudního řádu. Samostatná práce studenta: 1. Daň z příjmu FO FO je zaměstnancem společnosti, s.r.o. a je odměňován úkolovou mzdou. Je ženatý a uplatňuje nárok na 2 děti. Výkonová norma času na 1 výrobek je 30 minut, mzdový tarif činí 64 Kč/h. Za březen vyrobil 350 ks výrobků (výkonovou normu plní na 100 %), v daném měsíci nebyl nemocen, nečerpal dovolenou ani ošetřování člena rodiny. v osobním ohodnocení obdržel za březen 1 000 Kč. 2. Daň z příjmů PO PO má za zdaňovací období hospodářský výsledek před zdaněním upravený pro účely stanovení základu daně 267 888 Kč. Na poslední chvíli přišla na to, že z tohoto základu daně omylem vyřadila připsaný úrok z vkladového účtu ve výši 43 000 Kč. Podle potvrzení banky byla z tohoto úroku sražena daň ve výši 6 450 Kč. 3. Daň z nemovitostí Podnikatel vlastní pozemek a stavbu k podnikaní, které leží v obci s 9 000 obyvateli. Zastavěná plocha nadzemní části domu je 260 m2. Pozemek je o výměře 500 m2. 4. Daň dědická

64

Dědic je sestra zemřelého (II. příbuzenská skupina) a předmětem daně jsou movité věci v hodnotě 500 000 Kč a peněžní prostředky a vklady na osobním účtu v hodnotě 300 000 Kč. Náklady na pohřeb byly 10 000 Kč a odměna notářii 3 500 Kč. 5. Daň darovací Obdarovaný je prasynovec, jeho teta mu v červenci roku 2000 darovala automobil v hodnotě 400 000 Kč a v dubnu 2001 videokameru v hodnotě 30 000 Kč. 6. Daň z převodu nemovitostí Sourozenci mají v podílovém spoluvlastnictví nemovitost. Každý vlastní 50 %. Hodnota nemovitosti je podle zákona oceněna na 3,4 mil. Kč. Sourozenci se dohodli, že jeden z nich přenechá svůj podíl za cenu odpovídající ocenění. 7. Daň silniční Podnikatel začala používat k podnikání osobní automobil se zdvihovým objemem 1 600 mc a nákladní automobil o celkové hmotnosti 11,5 tun a 2 nápravy. 8. Daň z přidané hodnoty Podnikatel je plátce DPH, jejíž zdanitelná plnění (výnosy) jsou v základní sazbě 4 000 000 Kč a přijatá zdanitelná plnění (náklady) jsou 500 000 Kč. Ve snížené sazbě jsou 100 000 Kč výnosy a 50 000 Kč náklady. 9. Daň spotřební Lihovar produkuje 40% lihovinu. Cena bez daně za 1 l je 50 Kč. Shrnutí: III. kapitola se zabývá Obecná problematika daňového a poplatkového práva. Cílem této kapitoly bylo seznámit studenty velmi stručně s jednotlivými daněmi vybíranými v ČR, s jejich hmotněprávní úpravou i s úpravou procesněprávní, tedy s řízením ve věci daní. Mimo problematiky daní se studenti seznámili s problematikou poplatků a to konkrétně s poplatky místními, správními a soudními.

65

4

Celní právo

4.1

HISTORIE CLA

S vybíráním cla se setkáváme již ve starém Řecku a Římě. Clo se zde vybíralo za průvoz zboží přes určité město nebo přes určitý přístav. V českých zemích byla cla vybírána nejdříve ze zboží dováženého z jiných zemí. Časem byla rozšiřována i na předměty dovážené z venkova do měst, což bylo podkladem pro zavedení různých mýt, ungeltů. Pro postupně se vyvíjející cla byl založen v roce 1099 v Praze hlavní celní úřad. Výsadní postavení Prahy z hlediska celního, kde bylo soustředěno od poloviny 14. století vybírání veškerého cla za zboží procházejícího tehdejšími Čechami, trvalo až do poloviny 16. století, kdy síť celnic byla rozšířena i na další města. V roce 1775 došlo ke sjednocení celních oblastí v jedno celní území a v roce 1777 došlo k unifikaci celního řádu. Po vytvoření Československé republiky vydává tato nový celní zákon, č.114/1927. Po roce 1948 význam cla upadá a nabývá na významu až teprve po roce 1989. V roce 1993 je vydán nový celní zákon, který platí doposud, avšak s četnými změnami provedenými ke dni vstupu České republiky do Evropské unie k 1.5.2004.

4.2

POJEM CLA

Clo je možné definovat jako povinnou platbu sui genesis, stanovenou právními předpisy, která je vybírána v přímé souvislosti s přechodem zboží přes státní hranici od osob, které zboží dovážejí respektive vyvážejí nebo od osob, pro které je takové zboží dováženo nebo vyváženo. (Bakeš, M. Teoretické otázky finančního práva. Praha: Univerzita Karlova, 1979, s. 102)

4.3

PRÁVNÍ ÚPRAVA CLA

Základní právní normou upravující oblast cla je celní zákon, tj. zákon č.13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů Tento zákon upravuje některé právní vztahy v oblasti celnictví, pokud nejsou upraveny bezprostředně závaznými předpisy Evropských společenství. Těmi předpisy jsou Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství publikované v Úředním věstníku ES L 302 19.10.1992, str. 1-50. Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, publikované v Úředním věstníku ES L 253, str. 1-776. Nařízení Rady (EHS) č. 918/83 ze dne 28. března 1983 o systému Společenství pro osvobození od cla v platném znění. Nařízení Rady (EHS) č. 3330/91 ze dne 7. listopadu 1991 o statistice obchodu se zbožím mezi členskými státy v platném znění. Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o sazební a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku v platném znění.

66

Nestanoví-li celní nebo zvláštní zákon jinak, platí pro řízení před celními orgány: a) ve věcech přestupků obecné předpisy o přestupcích b) obecné předpisy o správním řízení, jde-li o řízení ve věcech: 1. celních a jiných správních deliktů, 2. zajištění zboží a věcí pro řízení o přestupcích a deliktech, 3. povolení nebo odnětí povolení být ručitelem a vydávat celní a ručící dokumenty podle mezinárodní smlouvy, 4. vyloučení osob z provozování přepravy na podkladě karnetu TIR, 5. povolení nebo odnětí povolení k zajištění celního dluhu, 6. povolení nebo odnětí povolení nezajišťovat celní dluh, 7. vydání osvědčení o původu zboží a povolení schváleného vývozce při osvědčování původu zboží a zrušení těchto povolení a osvědčení, 8. vydání závazných informací a zrušení jejich platnosti, 9. povolení nebo odnětí povolení k použití režimu s ekonomickými účinky a k provozování celního skladu, povolení změn v těchto povoleních a prodloužení jejich platnosti, 10. schválení dočasného skladu a stanovení podmínek k dočasnému uskladnění zboží, 11. povolení zjednodušeného postupu včetně místního řízení a odnětí tohoto povolení, c) v ostatních věcech obecné předpisy o správě daní a poplatků. Dalšími právními předpisy z oblasti celnictví jsou: • zákon č.185/2004 Sb., o celní správě České republiky • zákon č. 186/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o celní správě České republiky Na celní zákon navazují právní předpisy nižší právní síly. Tyto předpisy vydává většinou ministerstvo financí. Oblast cla je upravena i mezinárodními smlouvami. Obsahuje-li mezinárodní smlouva ustanovení odchylná od celního zákona nebo od předpisů podle něho vydaných, platí ustanovení mezinárodní smlouvy.

4.4

PRVKY KONSTRUKCE CELNĚPRÁVNÍHO VZTAHU

4.4.1

Subjekt

Osoba, která činí celní prohlášení vlastním jménem nebo jejímž jménem je celní prohlášení učiněno, se nazývá deklarant. S přijetím celního prohlášení, které navrhuje propuštění zboží do některého z celních režimů, je spojen vznik celního dluhu. Proto osoba , která je povinna uhradit celní dluh, se nazývá dlužník. Tímto dlužníkem je v zásadě deklarant, ale mohou jím být i jiné osoby.

4.4.2

Předmět

Předmětem celně právního vztahu je zboží. Pro celní účely se za zboží považují movité hmotné věci, elektrická energie. Nemovitosti, nehmotné věci, věci v právním smyslu nejsou předmětem úpravy celních předpisů. Když zboží přechází přes hranici, přidělují celní orgány předloženému zboží tzv. celně schválené určení.

67

ŘÍZENÍ O PŘIDĚLENÍ CELNĚ SCHVÁLENÉHO URČENÍ Řízení o přidělení celně schváleného určení se provádí na celním úřadu anebo v celním prostoru. Přímým zástupcem v řízení o přidělení celně schváleného určení může být pouze osoba, která vykonává tuto činnost jako předmět svého podnikání. Celními prostory jsou označená místa železničních stanic, přístavů, letišť a jiné prostory určené celními orgány po dohodě s vlastníky nebo oprávněnými uživateli těchto prostor.Z podnětu celního úřadu nebo na žádost osoby může být řízení o přidělení celně schváleného určení prováděno i mimo celní prostor. Náklady spojené s tímto řízením nese osoba, která o provedení řízení mimo celní prostor požádala. Ministerstvo financí stanoví vyhláškou podmínky, za kterých se řízení o přidělení celně schváleného určení provádí mimo celní prostor a výši nákladů za provedení tohoto řízení.V úsecích stanovených ministerstvem financí po dohodě s příslušnými ústředními orgány státní správy může být řízení o přidělení celně schváleného určení prováděno též za jízdy vlaku nebo plavby lodi.Celní úřad provede řízení o přidělení celně schváleného určení přednostně, a to i mimo pracovní dobu, u snadno zkazitelného zboží, živých zvířat, zboží určeného k odstranění následků havárií, přírodních katastrof a podobných událostí, nebo je-li nebezpečí z prodlení. Celní úřad provede řízení o přidělení celně schváleného určení přednostně též u zboží dováženého, vyváženého a zboží v režimu tranzitu, které je dováženo, vyváženo nebo prováženo pravidelnými jednotkami nebo formacemi ozbrojených sil smluvních stran Severoatlantické smlouvy. Protokol o ústním jednání vyhotovuje celní úřad v průběhu řízení o přidělení celně schváleného určení pouze v těch případech, jestliže ústní jednání nařídil. Základním případem celně schváleného určení zboží je jeho propuštění do celního režimu navrhovaného deklarantem.

4.4.3

Vyměření cla a splatnost cla

Způsob úhrady cla: Clo a daň lze uhradit a) bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky na příslušný účet celního úřadu, b) v hotovosti, přičemž za úhradu v hotovosti se považuje rovněž předložení šeku, jehož proplacení je zaručeno bankou 1. prostřednictvím banky nebo držitele poštovní licence na příslušný účet celního úřadu, 2. zaměstnancům celní správy pověřeným celním úřadem výhradně přijímat od dlužníků platby cla a daní v hotovosti; na přijatou platbu je celní úřad povinen vydat potvrzení, 3. výkonnému úředníku při výkonu exekuce, jde-li o platby, které mají být exekucí vymoženy, a není-li v exekučním příkaze nařízeno jinak, c) započtením přeplatku na jiném clu nebo dani, přičemž zaplacení nedoplatku cla započtením má přednost, d) kolkem, stanoví-li tak zvláštní předpis, e) převodem ze složené celní jistoty na žádost osoby, která celní jistotu složila a je povinna clo a daň uhradit; za den platby se v tomto případě považuje den, kdy celní úřad obdržel písemnou žádost složitele celní jistoty o převod s označením cla nebo daně, která má být převodem ze složené celní jistoty uhrazena. Pořadí úhrady cla a daně je následující, pokud není jinak: a) clo, b) spotřební daň, c) daň z přidané hodnoty, d) příslušenství, pokud není vyměřeno samostatným výměrem.

68

Jestliže je povolen odklad platby cla a daně, je pořadí úhrady následující: a) nedoplatky na clu podle data splatnosti, b) nedoplatky na dani podle data splatnosti, c) příslušenství podle data splatnosti. Pořadí úhrady cla a daně v případě exekuce je následující: a) clo a exekuční náklady, b) spotřební daň, c) daň z přidané hodnoty, d) příslušenství, pokud není vyměřeno samostatným výměrem. Posečkání a splátky Za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem může celní úřad kromě odkladu platby povolit na písemnou žádost také posečkání nebo splátky , avšak pouze tehdy, zajistí-li žadatel celní dluh. Ve výjimečných případech, byla-li by zajištěním celního dluhu vážně ohrožena výživa dlužníka nebo osob na jeho výživu odkázaných nebo pokud by zajištění celního dluhu vedlo k hospodářskému zániku dlužníka celní úřad nemusí zajištění celního dluhu vyžadovat Za dobu posečkání nebo splátek musí zaplatit dlužník úrok z odložené částky ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí. Celní úřad úrok předepíše za celou dobu posečkání a o výši úroku dlužníka vyrozumí. Tento úrok je splatný do 8 dnů ode dne doručení platebního výměru. Úrok se nepředepíše, činí-li méně než 100 Kč nebo byla-li by jeho vymáháním vážně ohrožena výživa dlužníka nebo osob na jeho výživu odkázaných nebo pokud by vymáhání nedoplatku vedlo k hospodářskému zániku dlužníka. Nezaplatí-li dlužník vyměřenou částku cla ve lhůtě splatnosti, celní úřad: a) učiní bez zbytečného odkladu všechna opatření, která považuje za potřebná, včetně vymáhání nedoplatku, aby zajistil zaplacení této částky cla, a b) předepíše úrok z prodlení postupem podle zvláštního právního předpisu. Celní úřad úrok z prodlení nepředepíše, • byla-li by jeho vymáháním vážně ohrožena výživa dlužníka nebo osob na jeho výživu odkázaných nebo pokud by jeho vymáhání vedlo k hospodářskému zániku dlužníka, nebo • činí-li méně než 100 Kč u jednoho případu. Celní úřad úrok z prodlení nemusí předepsat, byla-li dlužná částka zaplacena do 5 dnů po uplynutí lhůty splatnosti. Promlčení práva vymáhat nedoplatek cla Právo vybrat a vymáhat nedoplatek cla a daně se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal splatným. Bylo-li před uplynutím lhůty uvedené v předchozí větě celními orgány nebo dlužníkem zahájeno řízení nebo učiněn úkon, které směřují k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, běží lhůta znovu od konce kalendářního roku, v němž bylo zahájeno řízení nebo učiněn úkon. Úkonem k vymáhání nedoplatku cla a daně je také písemná upomínka o zaplacení cla a daně doručená dlužníkovi. Nedoplatky cla a daně lze však vymáhat nejpozději do 20 let od konce kalendářního roku, v němž počala běžet lhůta uvedená výše. K promlčení se přihlédne pouze v těch případech, jestliže je to dlužníkem namítáno a jen v rozsahu uplatňované námitky. Je-li nedoplatek cla a daně zajištěn zástavním právem na nemovitostech zápisem v příslušné evidenci, nelze do 30 let po tomto zápisu proti uplatnění zajištěného práva namítat promlčení nedoplatku. Ve stejné lhůtě nelze namítat promlčení nedoplatku cla a daně, který je zajištěn zástavním právem na věci movité.

69

4.4.4

Osvobození od cla

Podle ustanovení celního zákona je osvobozeno následující: • Cestujícím mladším patnácti let je od dovozního cla osvobozeno zboží, jehož úhrnná hodnota nepřesahuje 90 Euro. • Od dovozního cla je osvobozeno zboží členů posádek dopravních prostředků, kteří zajišťují dopravu mezi třetí zemí a Společenstvím, jehož úhrnná hodnota nepřesahuje 22 Euro při každé cestě. • Zboží požívající ochrany podle mezinárodního práva a zboží dovážené osobami se sídlem nebo trvalým pobytem mimo území České republiky, které požívají výsad a imunit podle mezinárodních smluv • Od dovozního cla je osvobozena diplomatická pošta, konzulární zavazadlo a jiná pošta požívající ochrany podle mezinárodního práva. • Od dovozního cla je osvobozena diplomatická pošta a konzulární zavazadlo Ministerstva zahraničních věcí a zastupitelských úřadů České republiky. • Zboží dovážené pro osoby požívající výsad a imunit podle mezinárodní smlouvy je osvobozeno od dovozního cla za podmínek uvedených v celním zákoně. Osobou požívající výsad a imunit se rozumí: a) diplomatická mise a konzulární úřad akreditované pro Českou republiku jako orgány cizích států, b) zvláštní mise, c) mezinárodní organizace, která požívá výsad a imunit podle mezinárodní smlouvy, d) státní příslušník cizího státu, který je členem diplomatické mise, zvláštní mise nebo konzulárního úřadu akreditovaných pro Českou republiku, který nemá v tuzemsku trvalý pobyt a je registrován Ministerstvem zahraničních věcí jako šéf diplomatické mise, člen diplomatického personálu nebo administrativně technického personálu diplomatické mise nebo jako vedoucí konzulárního úřadu, konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec, e) úředník mezinárodní organizace, který nemá v tuzemsku trvalý pobyt, není občanem České republiky, pokud je trvale přidělen k výkonu svých úředních funkcí v České republice, f) rodinný příslušník osoby uvedené v písmenu d) nebo e), pokud není občanem České republiky, nemá v České republice povolení k trvalému pobytu a je registrován Ministerstvem zahraničních věcí. Od dovozního cla je osvobozeno zboží výše uvedeným osobám za podmínky, že bude použito výlučně pro úřední potřebu těchto osob. Zbožím pro úřední potřebu se rozumí rovněž zboží určené k výstavbě, přestavbě, údržbě a zařízení nemovitostí, ve kterých tyto osoby sídlí. Od dovozního cla je osvobozeno zboží výše uvedeným osobám za podmínky, že bude použito výlučně pro vlastní potřebu a spotřebu těchto osob. Od dovozního cla je osvobozeno zboží jak dovezené přímo ze zahraničí, tak zboží propuštěné do režimu volného oběhu ze svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu nebo z režimu uskladnění v celním skladu, anebo z režimu aktivního zušlechťovacího styku v podmíněném systému. Zboží dovážené pro osoby požívající výsad a imunit je osvobozeno od dovozního cla pouze při zachování principu vzájemnosti. Celní úřad přizná osvobození od dovozního cla pouze v rozsahu, ve kterém je osvobození od dovozního cla ze stejných důvodů přiznáno osobám, které mají sídlo nebo trvalý pobyt v České republice v souvislosti s jejich působením v příslušném cizím státě.

70

Od dovozního cla je osvobozeno zboží za podmínky, že bude určeno pro osoby požívající výsad a imunit a bude jimi navrženo do volného oběhu na tiskopise celního prohlášení, jehož vzor stanoví ministerstvo vyhláškou. Celní prohlášení ověří diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise nebo mezinárodní organizace uvedené v v zákoně otiskem svého razítka a podpisem vedoucího nebo jeho zástupce. Od dovozního cla je osvobozeno zboží za podmínky, že ve lhůtě 12 měsíců, a jde-li o motorová vozidla, plavidla a letadla, ve lhůtě 24 měsíců ode dne přijetí celního prohlášení na jeho propuštění do volného oběhu nebude půjčeno nebo vypůjčeno, zastaveno, pronajato nebo postoupeno za úplatu nebo bezúplatně. Od dovozního cla je rovněž osvobozeno zboží, které dovážejí členové cizích delegací a členové jejich rodin, přijíždějící na diplomatické konference konané v České republice a členové zvláštních diplomatických misí a členové jejich rodin, přijíždějící do České republiky s diplomatickým posláním, za podmínky, že zboží bude použito pro vlastní potřebu a spotřebu těchto osob. Od dovozního cla je osvobozeno zboží za podmínky, že ústní celní prohlášení bude doloženo dokladem prokazujícím, že se jedná o osobu požívající výsady a imunity . Zboží dovážené ozbrojenými silami, civilními složkami doprovázejícími ozbrojené síly a osobami závislými na příslušnících ozbrojených sil nebo civilní složky Od dovozního cla je osvobozeno: a) technika a přiměřené množství potravin, zásob a jiného zboží dováženého ozbrojenými silami pro výhradní potřebu 1. ozbrojených sil, 2. civilní složky, 3. závislých osob, b) palivo, olej a maziva pro služební vozidla, letadla a lodě ozbrojených sil nebo civilní složky. Od dovozního cla je osvobozeno jak zboží dovezené přímo ze zahraničí a propuštěné do volného oběhu, tak zboží propuštěné do volného oběhu po předchozím umístění ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu nebo z režimu uskladňování v celním skladu anebo z režimu aktivního zušlechťovacího styku v podmíněném systému.

4.4.5

Základ a sazba

Způsob vyjádření základu cla souvisí úzce s typem používaných celních sazeb. V České republice jsou používány celní sazby valorické, proto je základem cla celní hodnota dováženého zboží. Sazby jsou stanoveny v celním sazebníku, který je vydáván vládou jako příloha vládního nařízení. Je vydáván zpravidla jedenkrát ročně. Používá pro účely klasifikace zboží Kombinovanou nomenklaturu Evropské unie.

71

4.4.6

Celní řízení

Celním řízením se nazývá postup, který uplatňují celní orgány při rozhodování, jestli se zboží propustí do navrhovaného režimu a dále jestli má být v této souvislosti zaplaceno clo a v jaké výši. Jak již bylo uvedeno v části právní úprava cla, řídí se celní řízení celním zákonem, a jestliže nestanoví celní nebo zvláštní zákon jinak, platí pro řízení před celními orgány: a) ve věcech přestupků obecné předpisy o přestupcích b) obecné předpisy o správním řízení, jde-li o řízení ve věcech: 1. celních a jiných správních deliktů, 2. zajištění zboží a věcí pro řízení o přestupcích a deliktech, 3. povolení nebo odnětí povolení být ručitelem a vydávat celní a ručící dokumenty podle mezinárodní smlouvy, 4. vyloučení osob z provozování přepravy na podkladě karnetu TIR, 5. povolení nebo odnětí povolení k zajištění celního dluhu, 6. povolení nebo odnětí povolení nezajišťovat celní dluh, 7. vydání osvědčení o původu zboží a povolení schváleného vývozce při osvědčování původu zboží a zrušení těchto povolení a osvědčení, 8. vydání závazných informací a zrušení jejich platnosti, 9. povolení nebo odnětí povolení k použití režimu s ekonomickými účinky a k provozování celního skladu, povolení změn v těchto povoleních a prodloužení jejich platnosti, 10. schválení dočasného skladu a stanovení podmínek k dočasnému uskladnění zboží, 11. povolení zjednodušeného postupu včetně místního řízení a odnětí tohoto povolení, c) v ostatních věcech obecné předpisy o správě daní a poplatků. V celním řízení je nutno nejdříve podat deklarantem celní prohlášení. Doplňující náležitosti celního prohlášení jsou stanoveny v prováděcím předpise vydaném ministerstvem financí. V celním prohlášení deklarant navrhuje režim, do kterého má být zboží propuštěno nebo navrhuje takový režim ukončit. Výsledkem tohoto řízení je tedy rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu nebo o ukončení režimu. Základními náležitostmi rozhodnutí jsou: a) označení celního úřadu, který rozhodnutí vydal, b) evidenční číslo rozhodnutí, c) datum přijetí celního prohlášení, d) datum vydání rozhodnutí, e) přesné označení deklaranta, f) popis a název zboží, g) položka celního sazebníku, h) vlastnoruční podpis pověřeného zaměstnance celního úřadu s uvedením jména, příjmení a funkce a otisk služebního razítka; v případech, kdy je rozhodnutí vydáno elektronicky, jsou vlastnoruční podpis a otisk služebního razítka nahrazeny kódem. Je-li rozhodnutím vyměřováno clo nebo daň, musí rozhodnutí kromě náležitostí uvedených výše, obsahovat: a) podpoložku celního sazebníku, b) celní sazbu zboží podle celního sazebníku, c) částku vyměřeného cla nebo daně, d) číslo účtu banky, na nějž mají být vyměřené částky zaplaceny, a její označení.

72

Rozhodnutí, kterým se zboží propouští do navrženého režimu, neobsahuje odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Jestliže celní prohlášení bylo podáno ústně nebo jiným úkonem, jímž držitel zboží vyjadřuje svou vůli, aby bylo zboží propuštěno do příslušného režimu, nemusí být rozhodnutí vyhotoveno písemně. Toto rozhodnutí se deklarantovi pouze sdělí ústně nebo jiným úkonem. Jestliže bylo výrokem rozhodnutí potvrzeno celní prohlášení podané písemně, stávají se obsah tohoto prohlášení a skutečnosti, podle nichž se zboží propustí, součástí rozhodnutí. Proti rozhodnutí může deklarant podat odvolání ve lhůtě 30 dnů ode dne, který následuje po jeho doručení; Rozhodnutí, kterým se nepropouští zboží do navrženého režimu a rozhodnutí o řádných a mimořádných opravných prostředcích musí být vyhotovena a oznámena písemně, výrok musí být vždy řádně odůvodněn. Odůvodnění není třeba, bylo-li v rozhodnutí plně vyhověno navrhovateli. Celní prohlášení může být podáno i elektronicky. V tomto případě celní úřad: a) vydá na žádost deklaranta písemné rozhodnutí, nebo b) oznámí písemně nebo elektronicky propuštění zboží uvedením identifikačních znaků celního prohlášení a data propuštění zboží, není-li požadováno vydání písemného rozhodnutí; elektronické propuštění zboží do režimu tranzitu osvědčuje celní úřad dokladem, jehož obsah, náležitosti a nakládání s ním stanoví ministerstvo financí vyhláškou. Celní orgány jsou oprávněny po propuštění zboží do navrženého celního režimu provádět následnou kontrolu, jejímž účelem je přesvědčit se o správnosti a úplnosti údajů uvedených v celním prohlášení, pravosti dokladů k němu předložených nebo připojených a o správnosti vyměřeného cla, daní a poplatků. Při následné kontrole je také ověřována existence a pravost dokladů a pravdivost údajů vztahujících se k dovozním a vývozním operacím, případně i následným obchodním operacím se zbožím uvedeným v příslušném celním prohlášení. Následná kontrola může být provedena u: a) tuzemského vývozce nebo tuzemského dovozce, b) tuzemského příjemce nebo tuzemského odesilatele zboží, c) deklaranta, d) přímého zástupce, e) dopravce zboží, f) osoby, která se přímo či nepřímo zúčastnila některé z operací se zbožím uvedených výše g) osoby, která má u sebe doklady a údaje k operacím se zbožím uvedeným v odstavci 1. Následná kontrola se provádí kontrolou obchodních dokladů a účetních záznamů a dalších písemností vztahujících se k údajům uvedeným v příslušném celním prohlášení nebo k údajům, které souvisejí s příslušnými obchodními operacemi s tímto zbožím. Je-li to potřebné pro objektivní posouzení úplnosti, správnosti a věrohodnosti předložených dokladů nebo pro zjištění existence dalších písemností vztahujících se k údajům uvedeným v příslušném celním prohlášení, mohou celní orgány provést kontrolu všech obchodních dokladů a účetních záznamů a jiných písemností evidovaných kontrolovanou osobou za určité časové období. Následnou kontrolu lze provést ve lhůtě tří let od konce roku, ve kterém vznikla povinnost zaplatit clo nebo daň. Následnou kontrolu lze v této lhůtě rovněž provést kontrolou zboží, které bylo propuštěno, je-li toto zboží k dispozici.

73

ZVLÁŠTNÍ ŘÍZENÍ PŘENECHÁNÍ ZBOŽÍ VE PROSPĚCH STÁTU Celní úřad na písemnou žádost vlastníka zboží může povolit přenechání zboží ve prospěch státu, a to v těchto případech: jestliže jsou zachovány zvláštní právní předpisy o ochraně životního prostředí, státu nevzniknou přenecháním zboží žádné náklady, kromě nákladů souvisejících s prodejem zboží, a jedná se o zboží, se kterým lze z hlediska zvláštních právních předpisů volně obchodovat a manipulovat. ZAJIŠTĚNÍ CELNÍHO DLUHU S VÝJIMKOU TRANZITNÍCH OPERACÍ Zajištěním celního dluhu se pro účely celního zákona rozumí zajištění cla a daní při dovozu zboží. Zajištění celního dluhu může být učiněno: a) převodem příslušné částky na účet celního orgánu ("celní jistota"), je-li zajišťován celní dluh, který vznikl nebo by mohl vzniknout, z jedné nebo několika operací prováděných jedním dlužníkem u jednoho celního úřadu, b) ručením, a to buď globálně za celní dluh, který vznikl nebo by mohl vzniknout z jedné nebo několika operací prováděných jedním dlužníkem ("globální záruka"), nebo individuálně za celní dluh, který vznikl nebo by mohl vzniknout z jedné operace prováděné jedním dlužníkem ("individuální záruka"), a to s použitím záruční listiny nebo záručního dokladu, nebo c) zástavním právem, je-li zajišťován celní dluh, který vznikl nebo by mohl vzniknout z jedné nebo několika operací, jiných než režim tranzitu, prováděné jedním dlužníkem; zástavním věřitelem je stát, jehož jménem jedná příslušný celní úřad, u něhož je zajištění celního dluhu zástavním právem použito. Za zajištění celního dluhu rovnocenné celní jistotě se považuje předložení šeku, jehož proplacení je zaručeno bankou, nebo předložení jiného dokladu uznaného celním úřadem jako prostředek platby. Při zajišťování celního dluhu celní jistotou uvolní celní úřad celní jistotu ihned poté, co celní dluh zanikl nebo již nemůže vzniknout. Uvolněnou celní jistotu celní úřad neprodleně vrátí složiteli nebo ji podle dispozic složitele použije k zajištění jiného celního dluhu. Není-li celní dluh ve lhůtách stanovených celním zákonem dobrovolně splněn, použije se celní jistota na úhradu cla, daní a poplatků vybíraných při dovozu, dopravného, skladného, pokuty uložené podle tohoto zákona a nákladů řízení. Případný zbytek celní jistoty se vrátí osobě, která celní dluh zajistila celní jistotou . Používání globální záruky může celní orgán povolit na žádost osoby, která ji hodlá v budoucnu používat. V žádosti o povolení, která se podává písemně, musí být veškeré údaje, které umožní celním orgánům posoudit, zda podmínky, za kterých může být povolení uděleno, jsou splněny. Držitel povolení je povinen informovat celní orgán, který povolení udělil, o všech okolnostech, které vyšly najevo po udělení povolení a zároveň mohou mít vliv na platnost nebo obsah uděleného povolení. Celní orgán, který povolení udělil, zruší jeho platnost nebo je změní, jestliže držitel povolení neplní podmínky stanovené v povolení nebo stanovené celními předpisy. Globální záruku lze použít k zajištění celního dluhu nebo dluhů, které vznikly nebo by mohly vzniknout ze zajištěných operací, až do výše zaručené částky. Uživatel globální záruky odpovídá za to, že celní dluh nebo součet celních dluhů, které vznikly nebo by mohly vzniknout ze zajištěných operací, nepřekročí zaručenou částku. Dojde-li k překročení zaručené částky, je uživatel globální záruky povinen o této skutečnosti neprodleně informovat celní orgán, který globální záruku povolil. Ručitelem může být pouze třetí osoba se sídlem nebo trvalým pobytem v Evropských Společenstvích, rozdílná od dlužníka, které to, aby byla ručitelem, povolil příslušný celní orgán na žádost: a) budoucího uživatele globální záruky, má-li být poskytnuta globální záruka,

74

b) c)

budoucího ručitele, má-li být poskytnuta individuální záruka s použitím záručního dokladu, nebo dlužníka nebo osoby, která by se dlužníkem mohla stát, má-li být poskytnuta individuální záruka s použitím záruční listiny.

Povolení může být uděleno pouze osobě, a) která řádně a včas plní povinnosti vyplývající z celních předpisů, b) jejíž finanční situace je taková, že může splnit každý celní dluh, který zaručila, c) která se nedopustila závažného nebo opakovaného porušení celních předpisů. Celní orgány odejmou udělené povolení, jestliže zjistí, že ručitel a) neplní podmínky stanovené v povolení, b) není schopen splnit celní dluh, za který se zaručil, nebo c) již nesplňuje podmínky uvedené v celním zákoně Ručitel může kdykoliv a bez udání důvodů zrušit ručitelský vztah. Zrušení nabude účinnosti šestnáctého dne ode dne písemného oznámení této skutečnosti ručitelem celnímu orgánu, který povolení udělil, a současně tímto dnem udělené povolení pozbývá platnosti. Celní orgány odejmou povolení, jestliže uživatel globální záruky o odnětí povolení požádá. Celní orgány odejmou povolení rovněž tehdy, jestliže uživatel globální záruky neplní řádně a včas povinnosti vyplývající z právních předpisů, jejichž prováděním jsou celní orgány pověřeny. Udělené povolení pozbývá platnosti: a) uplynutím doby, na kterou bylo vydáno, b) rozhodnutím celních orgánů o odnětí povolení. Ode dne pozbytí platnosti povolení nelze celní dluh zajistit záruční listinou, záručním dokladem ani osvědčením o záruce, které byly vydány v době platnosti povolení. O povolení ručitele a užívání globální záruky rozhoduje celní ředitelství, v jehož územní působnosti se mají uskutečnit operace, pro které je zajištění celního dluhu požadováno. Rozhodnutí o povolení ručitele a užívání globální záruky může být celním ředitelstvím na základě odůvodněné žádosti změněno bez ohledu na právní moc rozhodnutí nebo prodloužena jeho platnost, byla-li platnost rozhodnutí časově omezena. O povolení ručitele pro individuální zajištění celního dluhu s použitím záručního dokladu rozhoduje Generální ředitelství cel. Rozhodnutí o povolení ručitele může být Generálním ředitelstvím cel na základě odůvodněné žádosti změněno bez ohledu na právní moc rozhodnutí nebo prodloužena jeho platnost, byla-li platnost rozhodnutí časově omezena. Žádost o povolení ručitele pro individuální záruku s použitím záruční listiny se podává celnímu úřadu, u něhož bude záruka použita. Individuální záruka s použitím záručního dokladu Pro jiné operace než režim tranzitu předkládá uživatel jeden nebo několik záručních dokladů, v nichž je uvedena částka v českých korunách stanovená ručitelem tak, aby součet uvedených částek nebyl nižší než požadovaná výše zajišťovaného celního dluhu. Na záručním dokladu uvádí ručitel lhůtu jeho platnosti, a to vyznačením posledního dne této lhůty. Lhůta nesmí být delší než jeden rok od data vydání. Pro přepočet zahraniční měny na české koruny se použije kurz vyhlášený Českou národní bankou a platný první pracovní den měsíce října roku, který předchází roku, v němž bylo přijato celní prohlášení, se kterým je předkládán záruční doklad. Povolení opravňuje ručitele vydat podle vlastního výběru záruční doklady osobám, od nichž se zajištění celního dluhu požaduje.Ručitel za každý vydaný záruční doklad odpovídá až do částky v něm uvedené.

75

Individuální záruka s použitím záruční listiny Záruční listina pro individuální zajištění celního dluhu se předkládá celnímu úřadu, který zajištění celního dluhu požaduje. Celní úřad si předloženou záruční listinu po ověření její platnosti a správnosti ponechává. Plnění celního dluhu ručitelem Celní úřad doručí platební výměr o vyměření cla a daní ručiteli v případě, bylo-li vymáhání celního dluhu na společných a nerozdílných dlužnících neúspěšné. Celní úřad může požadovat splnění celního dluhu ihned po ručiteli, a) stanoví-li tak mezinárodní smlouva, b) bylo-li by vymáhání dlužného cla a daní po společných a nerozdílných dlužnících vzhledem k jejich finanční a majetkové situaci marné nebo s ohledem na náklady vymáhání nehospodárné, nebo c) zjistí-li, že byl podán návrh na prohlášení konkursu na majetek některého ze společných a nerozdílných dlužníků nebo takový konkurs byl prohlášen a nemá v konkursním řízení nárok na oddělené uspokojení. CELNÍ ZÁSTAVNÍ PRÁVO Celní zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že celní dluh, který jí odpovídá, nebude řádně a včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení ze zástavy. Zástavou je dovážené zboží, které není zbožím pocházejícím z Evropských Společenství. Celní zástavní právo vzniká v okamžiku vstupu zástavy na území Evropských Společenství. Celní orgány mohou zástavu do doby, než bude celní dluh splněn nebo zajištěn v plné výši, zajistit, a to bez ohledu na práva třetích osob. Za zajištění zástavy se považuje rovněž rozhodnutí celních orgánů, kterým uloží osobě, která zástavu drží, že ji nesmí používat, prodávat nebo s ní jiným způsobem nakládat. Celní zástavní právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky; promlčením zajištěné pohledávky však celní zástavní právo nezaniká. Celní zástavní právo zaniká i zánikem zástavy nebo zajištěním celního dluhu v plné výši. ZAJIŠTĚNÍ A PRODEJ ZBOŽÍ Celní úřad může k projednání celního přestupku nebo celního deliktu zajistit zboží, o kterém lze důvodně předpokládat, že a) bylo ke spáchání celního přestupku užito nebo určeno, anebo bylo celním přestupkem získáno nebo bylo nabyto za zboží celním přestupkem získané, nebo b) bylo ke spáchání celního deliktu užito nebo určeno, anebo bylo celním deliktem získáno nebo bylo nabyto za zboží celním deliktem získané. Celní úřad vydá o zajištění zboží rozhodnutí a doručí je osobě, které bylo zboží zajištěno. Proti rozhodnutí o zajištění zboží se může osoba, které bylo zboží zajištěno, odvolat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení. Toto odvolání nemá odkladný účinek.V rozhodnutí o zajištění zboží se uvedou důvody, pro které se zboží zajišťuje, a poučení o právech a povinnostech osoby, jíž se rozhodnutí týká. V rozhodnutí se uvede též upozornění, že zboží bude prodáno, nebude-li pokuta zaplacena. Celní úřad může prodat zajištěné zboží, u něhož nebylo vysloveno propadnutí zboží, nebo které nebylo zabráno, na úhradu pokuty, uložené za celní přestupek nebo za celní delikt, jestliže pokuta není uhrazena do 30 dnů po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena. Celní úřad může zajištěné zboží podléhající rychlé zkáze nebo zajištěná živá zvířata ihned prodat. Celní úřad prodá zboží zpravidla v dražbě a přitom postupuje podle zvláštních předpisů. Zboží, které nemohlo být prodáno v dražbě, prodá celní úřad osobám, způsobilým podle právních předpisů k nakládání s prodávaným druhem zboží. Se zbožím, které nelze prodávat nebo používat ze zdravotních, zvěrolékařských, rostlinolékařských, bezpečnostních nebo jiných důvodů, naloží celní úřad způsobem stanoveným zvláštními předpisy. 76

Z výtěžku prodeje zboží se přednostně uhradí clo a jeho příslušenství, daně a poplatky vybírané při dovozu a jejich příslušenství, náklady řízení, skladné a pokuty uložené podle celních předpisů. Zbytek výtěžku vyplatí celní úřad oprávněnému. Nepřihlásí-li se oprávněný do tří let po prodeji zboží, připadne zbytek výtěžku prodeje státu. Uplatní-li třetí osoba do tří let po prodeji zboží u celního úřadu nárok na zbytek výtěžku prodeje zboží, odkáže celní úřad tuto osobu, aby svůj nárok uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. O prodeji zboží se uvědomí osoba, které bylo zboží zajištěno. Celní úřad je oprávněn prodat, popřípadě jinak nakládat se zbožím, a) u něhož bylo vysloveno propadnutí, nebo které bylo zabráno v řízení konaném o celních přestupcích nebo v řízení konaném o celních deliktech, b) u něhož bylo vysloveno propadnutí věci, nebo které bylo zabráno v trestním řízení konaném o trestných činech spáchaných při dovozu, vývozu a tranzitu zboží, c) které deklarant přenechal ve prospěch státu.

Samostatná práce studenta: 1. Najděte v programu ASPI veškeré právní předpisy, které se vztahují k problematice celnictví. Zaměřte se nejenom na zákony, ale i předpisy nižší právní síly, které jsou pro oblast celnictví důležité. 2. Sami sledujte průběžně veškeré změny, které se v oblasti celnictví dějí.

Shrnutí: IV. kapitola se zabývá celním právem. Cílem této bylo seznámit studenty s pojmem clo, s jeho právní úpravou, celním řízením a se základními prvky konstrukce celně právního vztahu, a to se subjekty, předmětem, vyměřením, splatností cla osvobozením od cla a základem a sazbou cla.

77

5

Úvěr

Cíle kapitoly: Cílem kapitoly zabývající se úvěrovým právem je seznámit studenty s právní úpravou úvěrových vztahů, tedy s jednotlivými zákony, které se mimo jiné touto problematikou zabývají. Dále se studenti seznámí s problematikou veřejné podpory úvěru a státní podporou bytové výstavby a státní podporou podnikání. Klíčová slova: úvěr; veřejná podpora úvěru; státní podpora úvěru; státní podpora bytové výstavby; státní podpora podnikání;

5.1

POJEM A PRÁVNÍ ÚPRAVA ÚVĚROVÝCH VZTAHŮ

Úvěr patří mezi nástroje, kterými je ovlivňováno množství peněz v oběhu, a proto je považován za objekt veřejného zájmu, který je nutno určitým způsobem regulovat. Vztahy mezi věřitelem a dlužníkem jsou vztahy charakterizované smluvní volnosti stran, upravené dispozičními právními normami soukromého práva, ale vztahy upravující organizované poskytování úvěrů na finančním trhu vycházejí převážně z právních norem kogentních, typických pro právo veřejné, zejména právo finanční. Objektem úvěrových vztahů jsou peněžitá plnění. Tento fakt může zařadit uvedené vztahy do oblasti jak práva finančního, tak práva obchodního či občanského. Také postavení subjektů může podle okolností úvěr zařadit jak do práva finančního, tak do práva obchodního či občanského, a proto nelze jednoznačně zařazovat úvěr do určitého odvětví práva. Některé vztahy, zejména při vlastní realizaci úvěrových vztahů mají soukromoprávní charakter, některé, a to zejména ty, které upravují obecný rámec poskytování úvěrů a jeho dodržování, mají veřejnoprávní charakter (Bakeš M. a kol.:Finanční právo.3.aktualizované vydání.Praha:C.H.Beck,2003, 750 s., str.414) Problematika úvěrových vztahů tedy není upravena v jednom jediném předpise, ale v několika právních předpisech. Základním zákonem, který upravuje smlouvu o úvěru, je z. č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obchodní zákoník. Tento v základních ustanoveních říká, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Dlužník je oprávněn uplatnit nárok na poskytnutí peněžních prostředků ve lhůtě stanovené stranami ve smlouvě. Pokud nebyla nestanovena, může dlužník tento nárok uplatnit, dokud poskytnutí úvěru některá strana nevypoví. Poskytnutí úvěru může vypovědět dlužník s okamžitou účinností a věřitel ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena dlužníku. Smlouva však může stanovit i jinou výpovědní lhůtu. Věřitel je povinen dlužníku peněžní prostředky poskytnout, jestliže byl o to dlužníkem v souladu se smlouvou požádán, a to v době stanovené v požadavku, jinak bez zbytečného odkladu. Často je ve smlouvě sjednáváno, že úvěr lze použít pouze k určitému účelu. V tomto případě může věřitel omezit poskytnutí peněžních prostředků pouze na plnění závazků dlužníka převzatých v souvislosti s tímto účelem. Od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve výši, kterou si smluvní strany sjednaly, jinak v nejvyšší

78

přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Dalšími právními předpisy upravujícími tuto oblast jsou: • občanský zákoník, • zákon o bankách, • zákon o České národní bance • a řada dalších právních předpisů. Druhy úvěrů Úvěry můžeme členit podle několika hledisek. Podle délky období, na které je úvěr poskytnut se úvěry člení na: • krátkodobé , které jsou splatné zpravidla do jednoho roku, • střednědobé, které jsou splatné zpravidla ve lhůtě do 4 až 5 let • dlouhodobé, se splatnosti nad 5 let Podle subjektu, který úvěr poskytuje, děli se úvěry na: • bankovní, • obchodní, • konsorciální, • vládní apod. Podle osob, které úvěr čerpají, se mohou úvěry dělit na: • podnikatelské, • občanské, • veřejné Podle účelu, který plní získané prostředky u příjemce se rozlišují tyto úvěry: • provozní, • na zásoby, • na pohledávky, • investiční, • vývozní, • dovozní, • spotřební apod. Podle způsobu zajištění návratnosti na: • úvěry bianco, to jsou takové úvěry, které jsou bez zajištění, • směnečné úvěry, sem patří hlavně úvěry eskontní. Tyto úvěry spočívají v tom, že banka od majitele odkupuje směnky, u nichž ještě nenastala lhůta jejich splatnosti; tento druh úvěru bývá nazýván také úvěr negociační. Mimo výše popsané úvěry eskontní do oblasti směnečných úvěrů spadají i úvěry akceptační; Úvěry akceptační banka poskytne tím, že na žádost výstavce směnky cizí směnku akceptuje, a tímto akceptem se dostává do pozice hlavního dlužníka vůči majiteli směnky a věřitele vůči tomu, kdo na ni směnku vystavil. • úvěry lombardní jsou takové, u nichž dochází k zástavě movité věci a jmenovitě pak vybraných cenných papírů,

79

•

•

ručitelské úvěry - určitá forma bankovní záruky třetí osobě, že pokud se dlužník dostane do finanční tísně, uhradí banka tento závazek. Takový úvěr se poskytuje jen výjímečně prvotřídním klientům při hypotečních úvěrech dochází k zástavě nemovitého majetku, který je zpravidla i objektem úvěru).

Podle povahy transakce se rozlišují úvěry na: • akreditivní • směnečné, • akceptační, • záruční. Podle techniky poskytování a splácení úvěru, dělíme úvěry na • úvěry na úvěrovém účtu, jde tedy o přetržité úvěrování, • kontokorentní úvěry. Jejich základem je kontokorentní účet, což je účet smíšený - běžný a úvěrový, jsou-li peněžní výdaje klienta větší, zůstatek na účtu, dostává se tento do debetu; toto debetní saldo představuje poskytnutí kontokorentního úvěru. Výhodou je, že v limitu lze čerpat prostředky podle potřeby, ale úroky se platí až z použitý úvěr. • revolvingové úvěry. Jde o úvěry, které se automaticky obnovují na původní výši v rámci limitu sjednaného mezi bankou a komitentem, jakmile komitent část úvěru splatí.

5.2

VEŘEJNÁ PODPORA ÚVĚRU

Právní úprava veřejné podpory úvěru je v zákoně o veřejné podpoře úvěru. Veřejnou podporou se rozumí jakákoliv forma podpory, včetně programů veřejné podpory nebo výhod zvýhodňujících podnikání nebo odvětví výroby poskytované: • Českou republikou, • ministerstvem, • jiným správním úřadem, • orgánem samosprávy nebo • poskytované z veřejných prostředků. Nedovolená je taková podpora, která je poskytovaná způsobem narušujícím nebo hrozícím narušení podnikání nebo odvětví výroby, v míře, jíž může být dotčen obchod mezi Českou republikou a členskými státy Evropské unie. Taková podpora je neslučitelná se závazky České republiky vyplývajícími z Evropské dohody a je zakázána. Zákaz veřejné podpory platí, pokud zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nepovolil výjimku. Tento zákaz veřejné podpory se obecně nevztahuje na: • veřejnou podporu malého rozsahu poskytnutou příjemci v tříletém období, celkově nepřesahující částku odpovídající 100 000 EUR v přepočtu kurzem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou a platným ke dni prvního poskytnutí dané veřejné podpory, nezahrnující podporu při vývozu. Limitní částka minimální veřejné podpory se nevztahuje na veřejné podpory poskytované do tzv. citlivých sektorů, které se řídí zvláštními předpisy. Do citlivých sektorů patří uhelný a ocelářský průmysl, doprava a stavba lodí, • podpor sociálního charakteru • podpora určená k náhradě škody způsobené živelní pohromou nebo jinou mimořádnou událostí.

80

Úřad pro hospodářskou soutěž může vyhláškou povolit skupinovou výjimku ze zákazu veřejné podpory zejména veřejné podpory ve prospěch malého a středního podnikání, veřejné podpory vědě a výzkumu, veřejné podpory na ochranu životního prostředí, veřejné podpory zaměstnanosti a vzdělávání, veřejné podpory regionálního charakteru.

5.3

STÁTNÍ PODPORA ÚVĚRU

V současné době v České republice je významná podpora zejména v oblasti bytové výstavby a v oblasti podnikání.

5.3.1

Státní podpora bytové výstavby

Česká republika podporuje rozvoj bytového hospodářství: • peněžními příspěvky, což jsou přímé formy podpory, a • různými fiskálními úlevami, což jsou nepřímé formy podpory. Pokud se týká přímých forem podpory, mezi ně patří zejména: • přímá výstavba bytů a bytových domů vlastněných státem či obcemi, které jsou pronajímané za nízké nájemné • příspěvky rodinám na úhradu nájemného, • příspěvky na zdokonalení vlastnického bydlení • příspěvky na získání vlastnického bydlení apod. Pokud jde o formy nepřímé, opírají se v podstatě o daňové úlevy nejrůznějšího druhu. Zvláštní kapitolu představují podpory státu při úvěrováni bytové výstavby. Zde jsou využívány tyto hlavní formy: • vybavování peněžních ústavů poskytujících úvěry na bytovou výstavbu levnými zdroji ze státních prostředků, • poskytování prostředků na záruky splacení úvěrů na bytovou výstavbu nebo přímo přebírání takových záruk, • podpora získávání levných zdrojů na kapitálových trzích, • dotování úroků z úvěrů poskytovaných na bytovou výstavbu.

5.3.2

Státní podpora podnikání

Významnou oblastí státní podpory je oblast pojištění vývozních úvěrových rizik a financování vývozu. Pojištění vývozních úvěrových rizik je: a) pojištění krátkodobých vývozních úvěrů proti nezaplacení a tržně nezajistitelných komerčních rizik, b) pojištění dlouhodobých vývozních úvěrů proti nezaplacení v důsledku teritoriálních nebo kombinovaných teritoriálních a tržně nezajistitelných komerčních rizik, nebo nezaplacení v důsledku tržně nezajistitelných komerčních rizik, c) pojištění investic českých právnických osob v zahraničí proti teritoriálním rizikům, především proti riziku zamezení převodu výnosu z investice, vyvlastněni, nebo politicky motivovaného násilného poškození, d) pojištěni proti ztrátám vývozců spojeným s přípravou a realizací obchodních činnosti,

81

e) pojištění úvěrů poskytnutých výrobci nebo vývozci na financování výroby určené pro vývoz proti riziku nesplacení úvěru v důsledku neschopnosti výrobce nebo vývozce splnit podmínky smlouvy o vývozu, f) pojištění bankovních zánik nebo jiných služeb poskytnutých bankou vývozce zahraniční osobě za vývozce proti riziku nesplněni smluvních závazků vývozce ze smlouvy o vývozu, g) pojištění rizik kurzové ztráty české koruny vůči cizím měnám vzniklé v případě pojistného plněni v důsledku rozdílu kurzu platného při sjednán pojistné smlouvy a kurzu platného při výplatě pojistného plnění, h) zajišťovací činnost vůči zahraničním úvěrovým pojišťovnám ve vztahu k pojištění v souvislosti s účastí vývozce na dodávkách zboží nebo poskytnutí služeb dovozci uskutečněných zahraniční osobou, a to v rozsahu podílu vývozce na těchto dodávkách. Státní podpora v jiných oblastech než je výše uvedená oblast exportních operací , vychází především ze zákona č.47/2002 Sb., o státní podpoře malého a středního podnikání. Tímto zákonem se zrušuje zákon č. 299/1992 Sb., o státní podpoře malého a středního podnikání. Zákon č.47/2002 Sb., o státní podpoře malého a středního podnikání stanoví zásady pro poskytování podpory při zahájení podnikání, jakož i při upevňování ekonomického postavení malých a středních podnikatelů, přičemž se však nevztahuje na podpory poskytované do oblasti zemědělské a lesnické prvovýroby. Žadatelem o podporu musí mít osoba, která má trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky. Za malého a středního podnikatele se pro účely zákona o státní podpoře malého a středního podnikání považuje podnikatel, pokud: a) zaměstnává méně než 250 zaměstnanců, b) jeho aktiva, uvedená v rozvaze, nepřesahují 980 000 000 Kč nebo má čistý obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahující 1 450 000 000 Kč, účtuje-li v soustavě podvojného účetnictví; neúčtuje-li v soustavě podvojného účetnictví, vztahují se uvedené částky ke konečným příjmům a k úhrnu majetku a c) je nezávislý Malý a střední podnikatel uvedený výše, pokud: a) zaměstnává méně než 50 zaměstnanců, b) jeho aktiva, uvedená v rozvaze, nepřesahují 180 000 000 Kč nebo má čistý obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahující 250 000 000 Kč, účtuje-li v soustavě podvojného účetnictví; neúčtuje-li v soustavě podvojného účetnictví, vztahují se uvedené částky ke konečným příjmům a k úhrnu majetku, a c) je nezávislý, je malým podnikatelem. Malý a střední podnikatel pokud: a) zaměstnává méně než 10 zaměstnanců a b) splňuje podmínky , že jeho aktiva, uvedená v rozvaze, nepřesahují 180 000 000 Kč nebo má čistý obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahující 250 000 000 Kč, účtuje-li v soustavě podvojného účetnictví; neúčtuje-li v soustavě podvojného účetnictví, vztahují se uvedené částky ke konečným příjmům a k úhrnu majetku, a c) je nezávislý je drobným podnikatelem. Oblasti podpory: Podpora může být poskytnuta na: a) projekty zaměřené na investice, b) výchovu a vzdělávání ve vzdělávacích programech středních škol ukončených výučním listem, c) zvyšování odbornosti dospělých, 82

d) e) f) g) h) i) j) k) l)

hospodářské a technické poradenství, projekty sdružení pro rozvoj malých a středních podnikatelů a k posílení jejich postavení na trhu, získávání informací o podnikání, projekty výzkumu a vývoje, jejichž výsledky malí a střední podnikatelé využívají, projekty v regionech se soustředěnou podporou státu a v ostatních regionech, jejichž podporování státem je žádoucí z jiných důvodů, vytváření nových pracovních míst, navazování kontaktů a spolupráce se zahraničními partnery a účast na vnitrostátních i zahraničních výstavách a veletrzích, zavedení systémů zajišťujících zvýšení kvality produkce a řízení podniků a využití služeb podporujících zvýšení konkurenceschopnosti, projekty zaměřené na investice spojené s ochranou životního prostředí, poskytování technických informací a poradenských služeb nebo vybraných provozních nákladů určených na činnosti spojené s ochranou životního prostředí.

Poskytování podpory musí být v souladu s pravidly pro poskytování veřejné podpory na základě zákona č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře. Na podporu není právní nárok. Podpora se poskytuje ve formě: a) návratné finanční výpomoci, b) dotace, c) finančního příspěvku, d) záruky, nebo e) úvěru se sníženou úrokovou sazbou. Tato podpora může být použita pouze k účelu stanovenému zákonem a k účelu stanovenému programy podpory schválenými vládou na základě tohoto zákona. Zákonem č.47/2002 Sb., o státní podpoře malého a středního podnikání se zřizuje Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest, která je podřízena Ministerstvu průmyslu a obchodu. Tato agentura je státní příspěvkovou organizací, která má své sídlo v Praze. Agentura má právo hospodařit s majetkem státu a při své činnosti se řídí zvláštními zákony. Statutárním orgánem agentury je generální ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr průmyslu a obchodu. Bližší podmínky činnosti agentury a její organizační uspořádání upraví statut, který schvaluje ministr průmyslu a obchodu. Agentura plní úkoly v oblasti podpory podnikání tím, že a) poskytuje podporu malým a středním podnikatelům b) poskytuje podporu podnikatelům na základě programů schválených vládou např. podle zákona č. 218/2000 Sb. c) plní funkci určené organizace při poskytování investičních pobídek podle zvláštního zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů, d) plní další úkoly v oblasti podpory podnikání. Agentura dále poskytuje podporu podnikatelům z finančních prostředků Evropské unie. Podporu poskytují a) ministerstvo, Agentura, Česká agentura pro podporu obchodu CzechTrade a Design centrum ČR, zřízené ministerstvem.K tomuto účelu tyto subjekty, nejsou-li organizační složkou státu, zřídí ve prospěch České republiky účty u banky, která vede jejich účet, a podporu poskytují na základě písemné dohody uzavřené s ministerstvem; dohoda musí obsahovat podmínky použití prostředků státního rozpočtu, a to podle jednotlivých programů podpory, způsob jejich vyplácení příjemcům podpory, zásady nakládání s těmito prostředky na účtech banky, pravidla pro jejich zúčtování se státním rozpočtem, 83

b)

Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s., z prostředků státního rozpočtu soustředěných na účtech zřízených bankou ve prospěch České republiky.

Podrobnosti poskytování podpory jsou obsaženy v programech podpory, které na návrh ministerstva schvaluje vláda. Zveřejnění programu podpory provádí navrhovatel programu podpory v Obchodním věstníku a na své adrese ve veřejně přístupném informačním systému (Internet). Programy podpory obsahují a) název navrhovatele programu podpory, b) název subjektu, který přijímá žádosti o poskytnutí podpory, jakož i subjektu, který provádí hodnocení a výběr, c) název poskytovatele podpory, d) předmět a účel podpory, e) vymezení příjemců podpory podle zákona f) oblasti podpory, podrobnosti a formu jejího poskytování a způsob jejího užití, g) vymezení výše jednotlivých forem podpor pro jeden projekt, h) náležitosti žádosti o poskytnutí podpory a způsob jejího předložení a vyřízení, i) dobu trvání programu podpory. Žádost o poskytnutí podpory se předkládá subjektu uvedenému v příslušném programu podpory. Podpora ve formě uvedené v § 4 odst. 2 písm. a) a b) se poskytuje na základě rozhodnutí poskytovatele podpory. Podpora ve formě uvedené v § 4 odst. 2 písm. c) až e) se poskytuje na základě smlouvy mezi poskytovatelem podpory a příjemcem podpory. Jak rozhodnutí, tak smlouva, musí stanovit především příjemce podpory, účel, výši a podmínky podpory, lhůtu jejího čerpání a postup při porušení podmínek poskytování podpory. Smlouva, kterou se sjednává úvěr se sníženou úrokovou sazbou, musí dále obsahovat ujednání o způsobu zajištění závazku. Vláda předkládá Poslanecké sněmovně jedenkrát ročně zprávu o vývoji malého a středního podnikání, včetně vyhodnocení účinnosti podpor a hospodárnosti využívání prostředků státního rozpočtu podle tohoto zákona a záměr na další zdokonalení účinnosti podpor. Samostatná práce studenta: 1. V kterých právních předpisech je obsažena úprava úvěrových vztahů? 2. V souladu se znalostmi studia ekonomických předmětů rozčleňte druhy úvěrů a o těchto jednotlivých děleních pohovořte. 3. Najděte v ASPI zákon o veřejné podpoře podnikání a s tímto zákonem se seznamte 4. V ASPI najděte právní předpisy, které se týkají státní podpory bytové výstavby. Čím stát v současné době podporuje bytovou výstavu? 5. Najděte v ASPI zákon č.47/2002 Sb., o státní podpoře malého a středního podnikání a s tím to zákonem se seznamte blíže. Shrnutí: V. kapitola pojednává o problematice úvěru. Jejím cílem bylo seznámit studenty s pojmem úvěr, s právní úpravou úvěrových vztahů. Poté byli studenti seznámení s problematikou veřejné podpory úvěru a dále se státní podporou bytové výstavby a státní podporou podnikání.

84

6

Měnové právo

Cíle kapitoly: Cílem kapitoly Měnové právo je seznámit studenty s pojmem měnové právo a jeho základními termíny - měna a peníze. Probírána bude soustava českých platidel, ochrana měny v České republice, hotovostní peněžní oběh a bezhotovostní platební styk. Poslední kapitolou budou měnové operace České národní banky. Klíčová slova: měnové právo; česká národní banka; měna; peníze; ochrana měny; padělání peněz; pozměňování peněz; výroba napodobenin peněz; platební styk; hotovostní platební oběh; bezhotovostní platební oběh;

6.1

POJEM MĚNOVÉHO PRÁVA, MĚNA,PENÍZE

Měnové právo je jedním z pododvětví práva finančního. Neexistuje jeden právní předpis, který by měnové právo upravoval. Naopak měnové právo je upraveno řadou právních norem různé právní síly. Základním předpisem z měnového práva je zákon č.6/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o České národní bance. Česká národní banka je tedy pro tuto oblast vrcholnou měnovou institucí. Má výhradní právo k vydávání bankovek a mincí. Zároveň má i oprávnění a povinnost určovat měnovou politiku. Základními pojmy pro oblast práva měnového jsou pojmy měna a peníze. Měna je kategorie především právní a bývá definována jako konkrétní soustava peněz zavedená v určitém státě a systematicky upravená právním řádem tohoto státu. Aby měna mohla být za měnu považována musí vykazovat následující: • stát, na jehož území měna působí, ji musí uznat jako měnu státu • na určitém státním území musí být měna skutečně platebním prostředkem • musí být všeobecným platebním prostředkem, který je možno používat i v nebankovní sféře • musí být všeobecným ukládacím prostředkem, za tím účelem musí být rozmnožována emisí a musí proto existovat ústřední emisní banka, která peněžní masu v této měně emituje. Jak již bylo napsáno výše, vrcholnou měnovou institucí v České republice, která má právo k vydávání bankovek a mincí, je Česká národní banka. Peníze jsou kategorií ekonomickou a bývají definovány stručně jako zvláštní druh univerzálního zboží používaného k vyjadřování cen ostatního zboží, ke zprostředkování jeho koupě a prodeje a k provádění různých druhů plateb. Peníze plní tyto funkce: • vystupují jako měřítko hodnoty veškerého ostatního zboží a statků • všeobecného prostředku směny • platidla • nositele a prostředku uchování hodnoty

85

6.2

SOUSTAVA ČESKÝCH PLATIDEL

Soustavu českých zákonných peněz tvoří v současné době bankovky a mince. Mince se pak ještě dělí na mince oběžné a pamětní. Pamětní mince se mnoho neliší od mincí oběžných, protože i ony mají svoji nominální hodnotu vyjádřenou v českých korunách. Rozdíl oproti oběžným mincím je v tom, že jsou raženy z hodnotnějšího kovu a v mnohem menším počtu kusů. Bývají proto předmětem sběratelského zájmu a jejich sběratelská hodnota bývá obvykle vyšší než hodnota nominální. Oběžné mince bývají raženy z tzv. obecného kovu, kterým jsou buď slitiny běžných kovů nebo jeden čistý kov, který je z vnější strany galvanicky pokoven jiným kovem. Oběžné mince jsou v současné době vydávány v těchto nominálech: 50 haléřů, 1 Kč, 2 Kč, 5 Kč, 10 Kč, 20 Kč. Soustava českých bankovek je v současné době tvořena těmito nominály: 50 Kč, 100 Kč, 200 Kč, 500 Kč, 1000 Kč, 2000 Kč, 5000 Kč. Právní úprava zákonných peněz v České republice vychází ze zákona č. 6/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o České národní bance. Česká národní banka má výlučné oprávnění k vydávání bankovek a mincí. Právně je vydání každého nového vzoru a druhu zákonných peněz upraveno vyhláškou České národní banky, která kromě jiného stanovuje den, kdy se příslušná bankovka či mince, ať už oběžná či pamětní, uvádí do oběhu. Zároveň vyhláška České národní banky stanoví ukončení platnosti jednotlivých vzorů bankovek a mincí a způsob a dobu jejich výměny za platné bankovky a mince.

6.3

OCHRANA MĚNY V ČESKÉ REPUBLICE

Měnové právo upravuje rovněž problematiku ochrany měny. Zabývá se paděláním peněz, pozměňováním peněz a výrobou napodobenin. Padělání peněz a pozměňování peněz patří mezi trestné činy proti měně, upravené v §140144 trestního zákona. Ten uvádí následující: § 140 Padělání a pozměňování peněz (1) Kdo sobě nebo jinému opatří padělané nebo pozměněné peníze, nebo kdo takové peníze přechovává, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let. (2) Kdo padělá nebo pozmění peníze v úmyslu udat je jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty, nebo kdo padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé, bude potrestán odnětím svobody na pět až deset let. (3) Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, nebo b) spáchá-li takový čin ve značném rozsahu. § 141 Udávání padělaných a pozměněných peněz Kdo padělané nebo pozměněné peníze, jimiž mu bylo placeno jako pravými, udá jako pravé, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. § 142 Výroba a držení padělatelského náčiní (1) Kdo vyrobí, sobě nebo někomu jinému opatří anebo přechovává nástroj nebo jiný předmět určený k padělání nebo pozměňování peněz, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 při výkonu svého povolání. 86

§ 143 Společné ustanovení Ochrana podle § 140 až 142 se poskytuje též penězům jiným než tuzemským, tuzemským a cizozemským bezhotovostním platebním prostředkům, jakož i tuzemským a cizozemským cenným papírům. § 144 Ohrožování oběhu tuzemských peněz (1) Kdo neoprávněně vyrobí nebo vydá náhražky tuzemských peněz, nebo kdo takové náhražky neoprávněně dává do oběhu, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo peněžitým trestem. (2) Stejně bude potrestán, kdo a) bez zákonného důvodu odmítá tuzemské peníze, b) bez hospodářské potřeby shromažďuje drobné tuzemské peníze, nebo c) poškozuje tuzemské peníze. Výroba napodobenin znamená, že jsou vyráběny předměty, které se svou vnější úpravou podobají platným penězům, avšak bez úmyslu vydávat tyto náhražky jako pravé. Neoprávněná výroba nebo zhotovení reprodukcí a napodobenin platných bankovek a mincí, zároveň také šeků, cenných papírů a platebních karet je přestupkem podle zákona o přestupcích. Legální výroba reprodukcí a napodobenin peněz je upravena ve vyhlášce ČNB č.36/1994 Sb.

6.4

HOTOVOSTNÍ PENĚŽNÍ STYK, OBĚH

BEZHOTOVOSTNÍ

Závazná pravidla pro hotovostní peněžní oběh má vyhláška ČNB č. 37/1994 Sb., kterou se stanoví postup při příjmu peněz a nakládání s nimi a při poskytování náhrad za necelé a poškozené bankovky a mince. Pro oblast peněžního oběhu je dále velmi významný zákon č.124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech /zákon o platebním styku/. Na tento zákon navazuje z.č.125/20002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku a z.č.229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Tímto zákonem o finančním arbitrovi se zavádí nový alternativní systém pro řešení sporů z platebního styku. Zákon o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku) upravuje a) provádění převodů peněžních prostředků na území České republiky v české měně a provádění přeshraničních převodů b) vydávání a užívání elektronických platebních prostředků, c) vznik a provozování platebních systémů v jakékoli měně a práva a povinnosti jejich účastníků, jestliže se tito účastníci dohodli, že se tyto platební systémy řídí právním řádem České republiky, a dále některé povinnosti účastníků platebních systémů provozovaných podle právního řádu některého z členských států Evropské unie a dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor. Zákon se vztahuje na tyto subjekty: a) banky, pobočky zahraničních bank a jiné osoby, které provádějí nebo zprostředkovávají převody peněžních prostředků jako podnikání, jestliže tyto činnosti provádějí na území České republiky,

87

b)

fyzické a právnické osoby, které dávají přímo převádějící instituci příkaz k převodu, nebo které jsou konečnými příjemci částky převodu. U přeshraničních převodů se za příkazce nepovažují banky, pobočky zahraničních bank a jiné osoby, které provádějí nebo zprostředkovávají přeshraniční převody jako podnikání, osoby oprávněné k poskytování investičních služeb podle zvláštního právního předpisu, pojišťovny, investiční společnosti, investiční fondy, penzijní fondy a dále jiné osoby se sídlem nebo místem podnikání mimo území České republiky, které provádějí obdobné činnosti jako podnikání.

Přeshraničním převodem se rozumí převod peněžních prostředků z jednoho členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor do jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor v domácí měně kteréhokoliv členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor až do výše protihodnoty 50 000 eur. Protihodnota se přepočte podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Evropskou centrální bankou ke dni účinnosti příkazu k převodu. Pokud se týká pojmu převod, převodem se pro účely tohoto zákona rozumí operace prováděná na základě příkazu, který dal příkazce své převádějící instituci za účelem převedení peněžních prostředků ve prospěch příjemce. Převod může být uskutečněn zejména: • odepsáním z účtu příkazce nebo • složením hotovosti příkazcem a připsáním na účet příjemce nebo • výplatou hotovosti příjemci. Příkazcem a příjemcem může být tatáž osoba. Za převod s výjimkou přeshraničního převodu se nepovažuje: a) poštovní poukaz podle zvláštního právního předpisu b) platba daně a poplatku podle zvláštního právního předpisu c) platba pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle zvláštního právního předpisu d) platba pojistného na všeobecné zdravotní pojištění podle zvláštního právního předpisu Příkazem k převodu se pro účely tohoto zákona rozumí: a) bezpodmínečný pokyn příkazce daný převádějící instituci k provedení převodu, b) pokyn příkazce daný převádějící instituci k provedení převodu, jehož všechny podmínky stanovené příkazcem byly splněny. Dnem účinnosti příkazu k převodu se rozumí den, kdy příkazce splnil všechny smluvní podmínky požadované k uskutečnění převodu převádějící institucí, jejímž je klientem, podmínky stanovené zákonem a další povinnosti, jestliže tak stanoví zvláštní právní předpis. Jestliže určí příkazce den, kdy mají být peněžní prostředky na základě příkazu k převodu odepsány z jeho účtu, nastává účinnost příkazu k převodu v tento den, jsou-li splněny podmínky jeho účinnosti. Podmínkami účinnosti příkazu k převodu jsou zajištění krytí částky převodu a předání podkladů nutných k provedení převodu převádějící instituci. Převádějící instituce může ve svých obchodních podmínkách zejména stanovit povinnost příkazce předat jí příkaz k převodu přede dnem jeho účinnosti, lhůtu k jeho předání a provozní dobu, v níž je možno předávat příkazy k převodu. Převádějící instituce provádějí převody ve lhůtách stanovených níže, pokud není dán zákonný důvod lhůtu prodloužit.

88

Provádí-li převádějící instituce příkazce převody na území České republiky v české měně: a) mezi různými převádějícími institucemi, je povinna zajistit připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a předat jí podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci nejpozději následující bankovní pracovní den po dni účinnosti příkazu k převodu, nebyla-li dohodnuta lhůta kratší, b) v rámci téže převádějící instituce, je povinna poskytnout částku převodu příjemci v den, kdy nastala účinnost příkazu k převodu, nebo následující bankovní pracovní den, není-li den účinnosti příkazu k převodu bankovním pracovním dnem. Provádí-li převádějící instituce příkazce přeshraniční převod, je povinna zajistit připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a předat jí podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci ve lhůtě dohodnuté s příkazcem; není-li taková lhůta dohodnuta, do 5 bankovních pracovních dnů ode dne účinnosti příkazu k převodu. Bankovním pracovním dnem se rozumí den, ve kterém všechny převádějící instituce, které se účastní provádění nebo zprostředkování příslušné části převodu, běžně vykonávají svoji činnost. Převádějící instituce příjemce připíše částku převodu ve prospěch účtu příjemce nebo zajistí, aby částka převodu byla příjemci k dispozici, nejpozději následující bankovní pracovní den po dni, kdy byla částka převodu připsána ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a kdy tato převádějící instituce obdržela podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci, nebyla-li dohodnuta lhůta kratší. Nemůže-li převádějící instituce příjemce identifikovat příjemce částky převodu, vrátí částku převodu bez zbytečného odkladu převádějící instituci příkazce. Nepřevezme-li příjemce částku převodu, která je mu k dispozici, nebo nelze-li mu tuto částku předat z důvodů překážek na straně příjemce, vrátí převádějící instituce příjemce částku převodu převádějící instituci příkazce, a to do 3 bankovních pracovních dnů po uplynutí 6 týdnů od připsání částky na účet převádějící instituce příjemce, není-li mezi příjemcem a jeho převádějící institucí nebo mezi příkazcem a jeho převádějící institucí dohodnuto jinak. Pokud by převádějící instituce nedodržela lhůtu provedení převodu stanovenou výše, zaplatí příkazci úrok z prodlení. Převádějící instituce příkazce, zprostředkující převádějící instituce i převádějící instituce příjemce jsou povinny převést částku převodu v plné výši bez jakýchkoliv srážek. Tím není dotčeno právo převádějící instituce příjemce vůči příjemci na úhradu cen souvisejících s vedením jeho účtu za podmínky zejména, že tyto ceny nebudou v případě přeshraničního převodu vyšší než u převodu prováděného na území České republiky. Toto se nepoužije, určí-li příkazce, že cenu za provedení převodu nebo její část uhradí příjemce. VYDÁVÁNÍ A UŽÍVÁNÍ ELEKTRONICKÝCH PLATEBNÍCH PROSTŘEDKŮ Elektronickým platebním prostředkem je: a) prostředek vzdáleného přístupu k peněžní hodnotě, při jehož užívání se zpravidla vyžaduje identifikace držitele osobním identifikačním číslem přiděleným vydavatelem nebo identifikace jiným způsobem, b) elektronický peněžní prostředek. Elektronickým peněžním prostředkem je platební prostředek, který uchovává peněžní hodnotu v elektronické podobě a který je přijímán jako platební prostředek i jinými osobami než jeho vydavatelem. Česká národní banka za účelem ochrany držitelů vydává vzorové obchodní podmínky, které obsahují úpravu vzájemných práv a povinností vydavatelů a držitelů při vydávání a užívání 89

elektronických platebních prostředků a které se včetně jejich změny zveřejňují ve Věstníku České národní banky. Vydavatel informuje zájemce o vydání elektronického platebního prostředku o svých obchodních podmínkách pro vydávání a užívání elektronických peněžních prostředků. Jiné osoby než banky, pobočky zahraničních bank a osoby k tomu oprávněné na základě jednotné bankovní licence podle zvláštního právního předpisu smějí vydávat elektronické peněžní prostředky jen po předchozím souhlasu České národní banky za těchto podmínek: a) elektronický peněžní prostředek vydaný držiteli uchovává elektronické peníze v hodnotě nejvýše 4 500 Kč a současně celková částka závazků vydavatele vyplývající z nevypořádaných částek vydaných elektronických peněz nepřesáhne v žádném okamžiku částku 150 000 000 Kč, b) elektronické peněžní prostředky jsou přijímány pouze omezeným počtem poskytovatelů služeb, kteří jsou ve vztahu k vydavateli osobou ovládanou, osobou ovládající nebo osobou ovládanou stejnou osobou jako vydavatel, nebo kteří jsou s vydavatelem spojeni finančním či obchodním vztahem, kterým je zejména společný postup při získávání odbytišť nebo společná distribuční síť Elektronickými penězi je peněžní hodnota uchovávaná na elektronickém peněžním prostředku. Tyto smějí být vydávány pouze vydavatelem elektronických peněžních prostředků a pouze na základě předchozího přijetí peněžních prostředků v hodnotě ne nižší, než je hodnota elektronických peněz. PLATEBNÍ SYSTÉMY Platebním systémem se rozumí systém, který zajišťuje převody peněžních prostředků, jestliže: a) má alespoň 1. tři účastníky kromě účastníků uvedených v § 24 odst. 2 písm. a) až c), nebo 2. 2 dva účastníky kromě účastníků uvedených v § 24 odst. 2 písm. a) až c), zajišťuje-li propojení systémů uvedených v seznamu podle § 29 odst. 1, vypořádacích systémů podle zvláštního právního předpisu, nebo vypořádacích systémů uvedených v seznamu Komise Evropských společenství a je-li jedním z nich systém provozovaný podle tohoto zákona, b) je provozován na základě písemné smlouvy uzavřené mezi všemi účastníky systému nebo na základě písemných smluv uzavřených mezi provozovatelem systému a ostatními účastníky systému, c) provozovatel systému je držitelem licence k provozování platebního systému d) provádí převody peněžních prostředků podle pravidel stanovených tímto zákonem a podle standardizovaných postupů dohodnutých mezi účastníky systému, e) existenci systému a jeho název oznámí Česká národní banka Komisi Evropských společenství. Systém musí být provozován na principu zúčtování jednotlivých položek při současné kontrole jejich krytí nebo na principu zúčtování rozdílů vypočtených ze vzájemných pohledávek a závazků účastníků systému, popřípadě v kombinaci těchto principů; zároveň musí splňovat podmínky, které pro tyto principy zúčtování stanoví Česká národní banka vyhláškou. Účastníky systému mohou být: a) banky a pobočky zahraničních bank, b) jiné osoby, které jsou oprávněny přijímat vklady od veřejnosti a poskytovat úvěry podle zvláštního právního předpisu c) osoby, které jsou oprávněny poskytovat investiční služby podle zvláštního právního předpisu, 90

d) e) f)

osoby veřejného práva a osoby s jejich zárukou, osoby oprávněné vydávat elektronické peněžní prostředky na základě jednotné bankovní licence podle zvláštního právního předpisu, zahraniční osoby, jejichž činnost odpovídá činnosti osob uvedených v písmenech a) až c) a e), které při své účasti v systému odpovídají za splnění finančních závazků vyplývajících z jejich příkazů přijatých systémem.

Účastníkem systému může dále být: a) osoba, která přijímá příkazy peněžních institucí zúčastněných v systému a která je výlučným prostředníkem mezi těmito peněžními institucemi, b) osoba, která vede účty, na nichž se zúčtují příkazy peněžních institucí nebo ústřední protistrany zúčastněných v systému, a která z tohoto důvodu může peněžním institucím nebo ústřední protistraně poskytovat úvěr, tj. zúčtovatel c) osoba, která provádí započtení vzájemných pohledávek a závazků z příkazů peněžních institucí, ústřední protistrany nebo zúčtovatele, tj. "clearingová instituce" d) Česká národní banka, centrální banky jiných států a Evropská centrální banka, e) osoba, která plní úlohu podle písmena a), b) nebo c) v jiném systému, ve vypořádacím systému podle zvláštního právního předpisu, nebo v systému anebo ve vypořádacím systému, uvedeném v seznamu Komise Evropských společenství, a která při své účasti v systému odpovídá za splnění finančních závazků vyplývajících z jejích příkazů, přijatých systémem. Týž účastník může v systému zajišťovat funkci ústřední protistrany, zúčtovatele nebo clearingové instituce, popřípadě zajišťovat dvě nebo všechny tyto funkce anebo zajišťovat některou jejich část. Účastníci systému musí ve smlouvě o platebním systému stanovit provozovatele systému; provozovatelem systému může být pouze některý z účastníků systému uvedených výše. Pravidla systému tvoří nedílnou součást smlouvy o platebním systému. Tato pravidla vždy stanoví: • kdo je provozovatelem systému, • kdo může být účastníkem systému a za jakých podmínek, • práva a povinnosti účastníků systému, • způsob zajištění likvidity k zúčtování příkazů předaných systému, • způsob vypořádání vzájemných pohledávek a závazků účastníků systému, • okamžik přijetí příkazu systémem, způsob předávání příkazů a vymezení doby, v níž systém příkazy přijímá, • měnu nebo měny, v nichž je systém provozován. Licence k provozování platebního systému Žádost o udělení licence k provozování platebního systému nebo žádost o její změnu předkládá provozovatel systému písemně České národní bance. S žádostí o licenci nebo o její změnu se zároveň předkládá smlouva o platebním systému včetně pravidel systému. Licenci lze udělit, jestliže provozovatel systému má právní formu akciové společnosti, která má sídlo v České republice, má splacen základní kapitál ve výši nejméně 500 000 000 Kč, který musí být nejméně v této výši tvořen peněžitými vklady, majetek použitý ke splacení základního kapitálu má průhledný a nezávadný původ, účastníkem systému je pouze osoba, u níž je zajištěna neodvolatelnost příkazů podle zákona, má technické a organizační předpoklady pro výkon činnosti systému včetně funkčních řídících a kontrolních mechanismů a systém řízení rizik odpovídající rozsahu zamýšleného systému, osoby, které jsou navrhovány na výkonné řídící funkce provozovatele systému, s nimiž je spojena pravomoc a

91

odpovědnost vymezená stanovami, a členové statutárního orgánu provozovatele systému jsou osoby odborně způsobilé, důvěryhodné a zkušené, provozovatel systému má vypracovanou strategii a plán činnosti zamýšleného systému, které musí být podloženy reálnými ekonomickými kalkulacemi, a konečně je zajištěna likvidita zúčtování příkazů přijatých systémem, jsou zajištěna finanční rizika a vyloučena systémová rizika. Licence se uděluje provozovateli systému na dobu neurčitou, není převoditelná na jinou osobu ani nepřechází na právního nástupce. Česká národní banka může v licenci stanovit podmínky, které musí být dodržovány při provozování systému. Činnost systémů provozovaných podle tohoto zákona podléhá dohledu vykonávanému Českou národní bankou. Dalším důležitým zákonem pro tuto oblast je z.č. 254/2004 Sb. Tento zákon zakazuje hotovostní platby v částce přesahující ekvivalent 15.000,-EUR. Za bezhotovostní platby se nepovažuje vklad na vlastní účet u banky. Zákon se nevztahuje ani na platby daní, poplatků, apod. Zákon má dopad: • na praní špinavých peněz • nelegální obchody

6.5

MĚNOVÉ OPERACE ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY

a)

Hlavním cílem činnosti ČNB je péče o cenovou stabilitu a není-li tím dotčen tento její hlavní cíl ČNB podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu. Dále je výhradním právem ČNB vydávání bankovek a mincí, emise bezhotovostní peněžní masy. ČNB řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank a má oprávnění k provozování technického systému pro mezibankovní platební styk v české měně, spravuje zlaté a devizové rezervy, vydává devizové licence a náleží jí i vyhlašování měnových kurzů.

b)

Dále patří do působnosti ČNB vedení účtů bank a přijímání jejich vkladů. Vede účty státního rozpočtu, státních fondů a státních finančních aktiv a pasiv, pokud Ministerstvo financí nedohodne vedení těchto účtů s jinou bankou. Koordinuje rozvoj bankovního informačního systému.

c)

ČNB stanoví úrokové sazby a tak určuje diskontní sazbu (je to úrok, za který poskytuje ČNB úvěry jiným bankám) a některé další úrokové sazby (lombardní sazba, repo sazba), za které poskytuje úvěrové prostředky obchodním bankám.

d)

ČNB dává do prodeje státní dluhopisy, a poskytuje České republice další služby s nimi spojené, vede evidenci cenných papírů.

e)

ČNB uděluje bankovní licence novým bankám a vykonává bankovní dohled nad činností bank a jiných osob, které mají povolení působit podle zvláštního zákona. Registraci zastoupení zahraničních bank a finančních institucí vykonávajících bankovní činnosti provádí také ČNB.

92

Samostatná práce studenta: 1. Najděte sami v programu ASPI právní předpisy mající vztah k měnovému právu. 2. Vypište, v kterých nominálech jsou v současné době vydávány oběžné mince a v kterých nominálech jsou v současné době vydávány bankovky. 3. Zodpovězte, kdo je oprávněn v současné době k vydávání zákonných peněz. Na to navažte odpovědí, jakou právní formou se tak děje. 4. Najděte sami v zákoně o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), co tento zákon upravuje. Projděte si tento zákon a seznamte se se základními pojmy v něm uvedenými. 5. Prostudujte si z.č. 254/2004 Sb. Co tento zákon zakazuje a na co má dopad? Seznamte se se základními pojmy tohoto zákona. Shrnutí: VI. kapitola se zabývá problematikou Měnového práva. Po jejím prostudování se studenti naučí, co jsou to základní pojmy měna a peníze. Budou znát soustavu Českých platidel i jaká je ochrana měny v ČR. Osvojí si problematiku hotovostního peněžního styku, bezhotovostního oběhu a měnových operací ČNB.

93

7

Devizové právo

Cíle kapitoly: Cílem kapitoly Devizové právo je seznámit studenty s pojmem devizového práva, s jeho právní úpravou, subjekty devizového práva, devizovými hodnotami a obchodování s devizovými hodnotami. Studenti budou dále seznámeni s pojmy devizová licence, s právy a povinnostmi tuzemců a cizozemců, s devizovou kontrolou. Klíčová slova: pojem devizové právo; devizový zákon; tuzemci; cizozemci; devizové hodnoty; obchodování s devizovými hodnotami; devizová licence; práva a povinnosti devizových tuzemců a cizozemců; devizová kontrola;

7.1

POJEM DEVIZOVÉHO PRÁVA

Devizové právo je jedním z pododvětví práva finančního. Úzce souvisí s právem měnovým. Jedná se o souhrn právních předpisů, které upravují dispozice s hodnotami, jimiž je možné uhrazovat závazky do zahraničí /zejména peněžní prostředky cizích měn/ a některými dalšími hodnotami, souvisejícími s platebním a úvěrovým stykem se zahraničím. (Bakeš M. a kol.:Finanční právo.3.aktualizované vydání.Praha:C.H.Beck,2003, 750 s., str.469)

7.2

PRÁVNÍ ÚPRAVA DEVIZOVÉHO PRÁVA

Základní právní normou devizového práva je devizový zákon, z.č.219/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení tohoto zákona se použijí, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Devizový orgán se při výkonu působnosti podle devizového zákona řídí správním řádem s výjimkou uvedenou v ustanovení § 3 odst. 3 a § 22 odst. 6. Správní řízení se nevztahuje na postup podle § 22 odst. 1 a 4.

7.3

SUBJEKTY DEVIZOVÉHO PRÁVA

Subjekty devizového práva jsou na straně jedné devizové orgány a na straně druhé všichni ostatní účastníci devizově právních vztahů. Těmito ostatními účastníky jsou jak osoby fyzické, tak osoby právnické, tuzemské i zahraniční. Devizovými orgány jsou Ministerstvo financí a Česká národní banka. Ministerstvo financí vykonává působnost podle devizového zákona vůči organizačním složkám státu, územním samosprávným celkům, státním fondům a vůči všem osobám v oblasti úvěrů poskytovaných nebo přijímaných Českou republikou. Česká národní banka vykonává působnost podle devizového zákona vůči ostatním tuzemcům a vůči cizozemcům Ostatní osoby jsou rozděleny v devizovém zákoně na tuzemce a cizozemce.

94

Tuzemcem se rozumí fyzická osoba s trvalým pobytem v tuzemsku nebo právnická osoba se sídlem v tuzemsku. Cizozemcem jsou všechny ostatní fyzické nebo právnické osoby. Zvláštní postavení v okruhu tuzemců mají tzv. devizová místa. Devizovým místem může být: a) banka se sídlem v tuzemsku nebo pobočka zahraniční banky, které jsou v rozsahu bankovní licence udělené podle zvláštního zákona, oprávněny provádět obchod s devizovými hodnotami nebo platební styk ve vztahu k zahraničí, b) osoba, které byla udělena podle tohoto zákona devizová licence k provádění obchodu s devizovými hodnotami nebo k poskytování peněžních služeb, c) osoba, které byla podle zvláštního zákona udělena koncese a vydána koncesní listina pro směnárenskou činnost, d) osoba oprávněná k provádění obchodů s devizovými hodnotami nebo k provádění platebního styku ve vztahu k zahraničí na základě principu jednotné licence,

7.4

DEVIZOVÉ HODNOTY A HODNOTY SOUVISEJÍCÍ

Devizovými hodnotami jsou: a) peněžní prostředky v cizí měně, b) zahraniční cenné papíry c) penězi ocenitelná práva a závazky od nich odvozené (dále jen "finanční deriváty"), Cennými papíry jsou listiny nebo je nahrazující zápisy, s nimiž je spojeno právo účasti na majetku nebo právo na peněžní plnění. Zahraničními cennými papíry jsou cenné papíry, jejichž emitentem je cizozemec. Tuzemskými cennými papíry jsou cenné papíry, jejichž emitentem je tuzemec.

7.5

OBCHODOVÁNÍ S DEVIZOVÝMI HODNOTAMI

Obchodem s devizovými hodnotami se rozumí poskytování služeb třetím osobám, jejichž předmětem je nákup nebo prodej devizových hodnot provedený na vlastní nebo cizí účet, zprostředkování nebo jiné obstarání takového nákupu nebo prodeje, včetně přijímání a předávání pokynů k jeho provedení nebo zajištění. Za obchod s devizovými hodnotami se považuje i jejich směna; splácení finančního úvěru v jiné měně, než v jaké byl poskytnut nebo přijat, není směnou devizových hodnot, pokud smlouva má písemnou formu, Provádět obchody s devizovými hodnotami, provádět platební styk ve vztahu k zahraničí nebo poskytovat peněžní služby ve vztahu k zahraničí jako podnikání mohou pouze devizová místa v rozsahu stanoveném v bankovní nebo jednotné licenci nebo v devizové licenci , nestanoví-li devizový zákon jinak.

7.6

DEVIZOVÁ LICENCE

Pro provádění obchodů s devizovými hodnotami nebo poskytování peněžních služeb, jestliže je tato činnost podnikáním, uděluje Česká národní banka devizovému místu, které

95

nevykonává činnost na základě bankovní nebo jednotné licence podle zvláštního zákona devizovou licenci, nestanoví-li devizový zákon nebo zvláštní zákon jinak. Devizová licence se uděluje na žádost. Vydanou devizovou licenci nelze převést na jinou osobu, ani nepřechází na právního nástupce. Česká národní banka přihlíží při rozhodování o žádosti o udělení devizové licence zejména k technickým, organizačním a finančním předpokladům žadatele a odborné způsobilosti osob vykonávajících řídící funkce a osob provádějících obchody s devizovými hodnotami a poskytujících peněžní služby a k jejich bezúhonnosti a bezúhonnosti osob, které jsou zakladateli nebo společníky žadatele, členy jeho statutárního orgánu a dozorčí rady. Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo pro nedbalostní trestný čin majetkové povahy. Bezúhonnost se prokazuje výpisem z rejstříku trestů, který nesmí být starší než 1 měsíc. Proti rozhodnutí České národní banky lze podat rozklad k bankovní radě České národní banky. U směnárenské činnosti nahrazuje devizovou licenci vyjádření České národní banky vydané podle zvláštního zákona. Právnické osobě, pokud vykonává směnárenskou činnost v souladu s právními předpisy nepřetržitě alespoň dvanáct měsíců před podáním žádosti o devizovou licenci, může Česká národní banka udělit i devizovou licenci k prodeji cizí měny za českou měnu. V devizové licenci se stanoví: • rozsah oprávnění, • doba, na kterou se uděluje, • podmínky, které je osoba, jíž se devizová licence uděluje, povinna dodržovat. Devizová licence se nevyžaduje k provádění obchodů se zahraničními cennými papíry. Jde-li o podnikání osob, které jsou k výkonu určitých činností oprávněny na základě zvláštního zákona, nevyžaduje se devizová licence také k provádění těch obchodů s devizovými hodnotami, k provádění platebního styku ve vztahu k zahraničí nebo k poskytování peněžních služeb, k nimž jsou takto oprávněny. Česká národní banka může stanovit vyhláškou náležitosti žádosti o udělení devizové licence, určit, které obchody s devizovými hodnotami provádí pouze právnická osoba, a stanovit minimální výši jejího základního kapitálu, stanovit technické, organizační a finanční předpoklady pro provádění obchodů s devizovými hodnotami, odbornou způsobilost a bezúhonnost osob provádějících obchody s devizovými hodnotami a stanovit podmínky pro provádění obchodů s devizovými hodnotami. Vyhláška České národní banky může také stanovit postup devizových míst pro nakládání s padělanými a pozměněnými peněžními prostředky v české a cizí měně. Nabízet obchodování s devizovými hodnotami nebo poskytování peněžních služeb nesmí osoba bez odpovídajícího rozsahu stanoveného v bankovní nebo jednotné licenci nebo devizové licence nebo povolení vykonávat činnost podle zvláštního zákona. Zprostředkování peněžních úhrad do zahraničí nebo přejímání úhrad ze zahraničí může jako podnikání provádět pouze osoba, které byla udělena devizová licence k poskytování peněžních služeb. Česká národní banka vede seznam devizových míst a jim udělených devizových licencí v souladu se zákonem upravujícím informační systémy veřejné správy. Česká národní banka seznam uveřejní i způsobem umožňujícím dálkový přístup.

96

7.7

PRÁVA A POVINNOSTI TUZEMCÚ A CIZOZEMCÚ

Tuzemec se může smluvně zavazovat vůči cizozemci a plnit závazky z těchto vztahů v české nebo v cizí měně, pokud devizový nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Tuzemec může nabývat devizové hodnoty, nabývat majetek v zahraničí a dovážet a vyvážet českou i cizí měnu, pokud devizový zákon nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Cizozemec může v tuzemsku nakupovat peněžní prostředky v cizí měně za českou měnu a naopak, nabývat ostatní devizové hodnoty, nabývat nemovitosti, dovážet a vyvážet českou i cizí měnu, pokud devizový nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Oznamovací povinnost: Tuzemec je povinen oznámit za účelem sestavení platební bilance České republiky, v souladu se závazky vyplývajícími z jejího členství v mezinárodních organizacích, skutečnosti týkající se a) peněžních pohledávek a závazků vůči tuzemcům v zahraničí a vůči cizozemcům, b) přímých investic, finančních úvěrů, cenných papírů a s nimi souvisejících inkas a úhrad vůči tuzemcům v zahraničí a vůči cizozemcům, operací na finančním trhu, včetně operací prováděných prostřednictvím cizozemců, c) zřízení a stavu účtů nebo jiných forem vkladů v zahraničí, včetně svěření peněžních prostředků k uložení na účet v zahraničí, a to v rozsahu, za období, ve lhůtách a způsobem stanoveným vyhláškou České národní banky nebo na vyžádání devizového orgánu. Tuzemec je povinen, kromě skutečností uvedených výše, oznámit na vyžádání devizového orgánu skutečnosti týkající se transakcí spojených se zahraničním obchodem. Cizozemec, který podniká v tuzemsku, je povinen plnit výše uvedenou oznamovací povinnost, pokud oznamované skutečnosti souvisejí s jeho podnikáním v tuzemsku. Centrální depozitář a jiné osoby oprávněné k vedení evidence investičních nástrojů, pokud za ně tuto povinnost neplní centrální depozitář, a dále obchodníci s cennými papíry jsou povinni na vyžádání České národní banky oznámit souhrnné údaje týkající se cenných papírů, které evidují nebo mají v úschově, správě nebo které jsou u nich uloženy, a to v členění podle země sídla nebo bydliště vlastníka, země sídla nebo bydliště emitenta, druhu cenného papíru, jeho případné splatnosti, odvětvové klasifikace ekonomických činností emitenta cenného papíru a u zahraničních cenných papírů i podle odvětvové klasifikace ekonomických činností vlastníka cenného papíru. Oznamovací povinnost se plní vůči devizovému orgánu přímo nebo, pokud tak stanoví vyhláška České národní banky, prostřednictvím devizového místa. Devizová místa, jejichž prostřednictvím se oznamovací povinnost plní, jsou povinna předat oznamované skutečnosti devizovému orgánu způsobem stanoveným vyhláškou České národní banky. Depozitní povinnost: Depozitní povinnost je povinnost osob držet po určitou dobu na zvláštním účtu u banky v tuzemsku stanovené procento objemu peněžních prostředků a) z mezibankovních depozit zahraničních bank u bank v tuzemsku, b) z depozit cizozemců, kteří nejsou bankou, u bank v tuzemsku, c) z finančních úvěrů přijatých tuzemcem od cizozemce, d) získaných z vydání tuzemských dluhopisů a ostatních tuzemských cenných papírů vydaných v zahraničí, se kterými je spojeno právo na peněžní plnění. 97

Depozitní povinnost lze uložit pouze při nepříznivém vývoji platební bilance, kdy v důsledku přetrvávajícího nadměrného přílivu kapitálu hrozí prohloubení celkové nerovnováhy, které by mohlo vést k vážným hospodářským a finančním poruchám a k ohrožení stability měny a které není možné účinně odvrátit běžnými nástroji měnové politiky. Po dobu trvání depozitní povinnosti nemohou osoby, na něž se depozitní povinnost vztahuje, volně nakládat s peněžními prostředky uloženými na zvláštním účtu a nemohou převést své právo na jejich výplatu na jinou osobu. Česká národní banka a Ministerstvo financí stanoví vyhláškou rozsah a dobu trvání depozitní povinnosti, osoby, které jsou z depozitní povinnosti vyňaty, a banku, u které je veden zvláštní účet. Práva a povinnosti devizových míst Devizové místo • je povinno vyžadovat před provedením příslušné úhrady předložení zvláštního povolení, jestliže se podle devizového zákona vyžaduje. • je oprávněno vyžadovat před provedením příslušné úhrady předložení dokladů prokazujících účel požadované úhrady. • je oprávněno vyzvat příjemce úhrady ze zahraničí k označení jejího účelu v případě, že tento účel není uveden. • může provést pouze ty operace, které jsou v souladu s devizovým zákonem, právními předpisy vydanými k jeho provedení, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána a které vztahy upravené tímto zákonem upravují jinak než tento zákon, devizovými licencemi, koncesními listinami ke směnárenské činnosti vydanými podle zvláštního zákona • je povinno bez zbytečného odkladu oznámit příslušnému devizovému orgánu zjištěná porušení devizových předpisů nebo podezření z jejich porušení.

7.8

DEVIZOVÁ KONTROLA

Devizový orgán v rámci své působnosti kontroluje dodržování devizových předpisů. V této souvislosti je oprávněn vyžadovat potřebnou součinnost kontrolovaných osob, a to zejména předložení požadovaných dokladů a podání vysvětlení. Při provádění devizové kontroly na místě se vztahy mezi devizovým orgánem a kontrolovanými osobami řídí základními pravidly kontrolní činnosti stanovenými zvláštním zákonem, pokud devizový zákon nestanoví jinak. Kontrolované osoby jsou povinny v souvislosti s devizovou kontrolou poskytnout devizovému orgánu potřebnou součinnost. Zjistí-li devizový orgán, že osoba porušila devizové předpisy, nebo i překročila rozsah povolení a nedodržení podmínek stanovených v devizové licenci, koncesní listině ke směnárenské činnosti nebo ve zvláštním povolení, stanoví jí přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků, popřípadě přikáže ukončit nepovolenou činnost. Podle závažnosti a povahy porušení devizových předpisů devizový orgán ve správním řízení: a) omezí, pozastaví či odejme devizovou licenci, b) uloží peněžitou pokutu, a to i v případě, že ve stanovené lhůtě byly odstraněny nedostatky. Zjistí-li devizový orgán porušení devizových předpisů při výkonu směnárenské činnosti, může navrhnout pozastavení nebo zrušení koncesní listiny ke směnárenské činnosti.

98

Osobě, která porušila devizové předpisy, devizový orgán uloží pokutu, a to: a) při nesplnění oznamovací povinnosti včetně uvedení nepravdivých nebo neúplných údajů nebo povinnosti poskytovat součinnost devizovému orgánu při výkonu devizové kontroly až do výše 1 milionu Kč, b) při nesplnění depozitní povinnosti až do výše 0,3 % částky povinného depozita za každý kalendářní den neplnění depozitní povinnosti, c) nesplní-li povinná osoba ve stanovené lhůtě opatření k nápravě, jež jí bylo podle tohoto zákona uloženo, až do výše 1 milionu Kč, d) při jiném jednání v rozporu s devizovými předpisy až do výše 50 % částky, jíž se nedovolené jednání týká, e) při jednání v rozporu s devizovými předpisy, kdy nelze zjistit výši částky, jíž se nedovolené jednání týká, až do výše 50 milionů Kč. Při souběhu porušení devizových předpisů podle písmen a) až e) může být pokuta uložena za každé porušení devizových předpisů samostatně, a to i jedním rozhodnutím. Správní řízení pro porušení devizových předpisů lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy bylo porušení devizových předpisů zjištěno, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k porušení devizových předpisů došlo. Při určení výše pokuty se přihlíží zejména k rozsahu, způsobu a době trvání porušení devizových předpisů. Pokuta je příjmem státního rozpočtu České republiky a je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o uložení pokuty nabylo právní moci. V době její splatnosti ji vybírá devizový orgán, který pokutu uložil. Vymáhání pokuty zajišťuje finanční úřad. Samostatná práce studenta: 1. V souladu s devizovým zákonem se zabývejte tím, které jsou v České republice devizové orgány a vůči komu tyto vykonávají svoji působnost. 2. Devizové právo se zabývá rovněž tím, kdo jsou tuzemci a kdo cizozemci. Objasněte, kdo jsou tyto subjekty. Zároveň zvláštní postavení v okruhu tuzemců mají tzv. devizová místa. Kdo může být devizovým místem? Odpovědi na tyto otázky hledejte v devizovém zákoně. 3. Pro provádění obchodů s devizovými hodnotami nebo poskytování peněžních služeb, jeli tato činnost podnikáním, uděluje se devizovému místu, které nevykonává činnost na základě bankovní nebo jednotné licence podle zvláštního zákona devizovou licenci, nestanoví-li devizový zákon nebo zvláštní zákon jinak. Kdo tuto licenci uděluje? Pohovořte o tom, jak se tato licence uděluje. 4. Kdo kontroluje dodržování devizových předpisů? Po zodpovězení této otázky se zaměřte na odpověď na to, co tento orgán v této souvislosti je oprávněn vyžadovat a dále, pokud tento orgán zjistí, že určitá osoba porušila devizové předpisy, co je oprávněn učinit.

Shrnutí: VII. kapitola tvoří problematiku devizového práva. Studenti se v ní seznámili s pojmem devizového práva a s jeho základní právní úpravou, kterou je devizový zákon. Osvojili si znalosti, kdo jsou subjekty devizového práva, co jsou devizové hodnoty a hodnoty související, obchodování s devizovými hodnotami, devizová licence a práva a povinnosti tuzemců a cizozemců.

99

8

Zahraniční platební operace

Cíle kapitoly: Cílem této kapitoly je seznámit studenty nejdřív obecně o platebních operacích ve vztahu k zahraničí a poté s jednotlivými formami, které se v praxi uplatňují. Bude se jednat o placení hotovosti, hladké platby, placení prostřednictvím dokumentárního inkasa, dokumentárního akreditivu a směnek a šeků. Klíčová slova: zahraniční platební operace; platba předem; platba při dodávce; platba po dodání; smluvní platební styk; volný platební styk; placení v hotovosti; hladké platby; dokumentární akreditiv; dokumentární inkaso; směnky; šeky;

8.1

CHARAKTERISTIKA ZAHRANIČÍM

PLATEBNÍHO

STYKU

SE

Ve stycích mezi subjekty z různých států dochází k potřebě mezinárodního platebního styku. Mezinárodním platebním stykem rozumíme provádění plateb mezi rezidenty a nerezidenty určitého státu, přičemž vlastní transfer peněžních prostředků může, ale nemusí překračovat hranice států. Pokud se týká právní úpravy mezinárodního platebního styku, tak tento není upraven jen normami finančního práva, ale i normami obchodního práva, občanského práva, mezinárodního práva soukromého a veřejného apod., přičemž se používají i normy mimoprávní. Mezinárodní platby lze členit z několika hledisek. Podle časové souvislosti zejména s obchodními operacemi na platby předem, platby při dodávce a platby po dodávce. Platba předem se vyskytuje v mezinárodních vztazích zřídka. Platba při dodávce je nejčastější a v praxi se vyvinuly formy platebního styku, které poskytují dostatečné záruky oběma stranám při tomto typu platby. Platby po dodávce jsou vlastně poskytnutím dodavatelského obchodního úvěru. Mezinárodní obchodní styk se dále člení podle tohoto, jak je regulován mezinárodními dohodami, na platební styk volný a platební styk smluvní. Při smluvním platebním styku platby mezi subjekty ze dvou nebo z několika smluvních států probíhají způsobem, který stanoví smlouva. Smlouva může mít buď podobu specifické platební dohody nebo se může jednat o šířeji koncipovanou obchodní dohodu, která stanoví nejen pravidla platebního styku, ale i další pravidla. Platební dohody mohou být buď smlouvami mezivládními nebo jsou uzavírány mezi bankami obou zemí. O platební styk volný se jedná v případech, nejsou-li uzavřeny mezinárodní dohody, které by přímo stanovily závazná pravidla pro způsob provádění platebního styku. Při tomto platebním styku se používají formy a měny, na kterých se strany dohodnou.

100

8.2

JEDNOTLIVÉ FORMY PLATEBNÍHO STYKU

MEZINÁRODNÍHO

A) PLACENÍ V HOTOVOSTI Placení v hotovosti se mezinárodním platebním styku v obchodních vztazích téměř nevyskytuje. Užívá se více pouze u neobchodních vztahů, kdy jak plátcem, tak příjemcem, je fyzická osoba. B) HLADKÉ PLATY Hladké platy či prosté úhrady neboli bankovní převody jsou nejrozšířenější formy platebního styku se zahraničím, a týká se to jak obchodních, tak i neobchodních plateb. Platby jsou prováděny volně, na základě příkazu k úhradě plátce, bez jakékoliv podmínky nebo protiplnění požadovaného bankou k provedení platby po jejím příjemci. C) PENĚŽNÍ POUKÁZKY Peněžní poukázky se používají v mezinárodním platebním styku více k neobchodním platbám, k obchodním platbám pouze u menších částek. Mezinárodní poštovní peněžní poukázka je obdobou peněžní poukázky používané k vnitrostátnímu platebnímu styku. Zároveň stejně jako pošty umožňují mezinárodní platební styk pomocí peněžních poukázek i některé banky nebo i jiné instituce vydáváním vlastních mezinárodních peněžních poukázek a jejich prodejem v síti korespondentských bank a míst. D) DOKUMENTÁRNÍ AKREDITIV Smlouva o otevření akreditivu je upravena v zákoně č.503/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obchodní zákoník. Smlouvou o otevření akreditivu se zavazuje banka příkazci, že na základě jeho žádosti poskytne určité osobě (oprávněnému) na účet příkazce určité plnění, jestliže oprávněný splní do určité doby stanovené podmínky, a příkazce se zavazuje zaplatit bance úplatu. Smlouva musí být vždy v písemné formě a pokud by mělo dojít ke změně nebo ke zrušení akreditivu, lze to zase pouze písemně. Banka v souladu se smlouvou písemně sdělí oprávněnému bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy, že v jeho prospěch otvírá akreditiv, a oznámí mu jeho obsah. Nesdělí to bez zbytečného odkladu, jestliže ze smlouvy vyplývá, že tak má učinit teprve v době, kdy jí k tomu dá příkazce pokyn. V akreditivní listině musí být určeno plnění, ke kterému se banka zavazuje, doba platnosti akreditivu a akreditivní podmínky, jež má oprávněný v této době splnit k tomu, aby se mohl domáhat plnění vůči bance. Akreditivní listina může zejména obsahovat povinnost banky zaplatit určitou částku nebo přijmout směnku. Závazek banky vůči oprávněnému vzniká oznámením. Závazek příkazce vůči bance vzniká otevřením akreditivu. Úplata za otevření akreditivu bývá smluvena.Není-li smluvena, je příkazce povinen zaplatit bance úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy. Závazek, který vzniká bance z akreditivu, je nezávislý na právním vztahu mezi příkazcem a oprávněným. Nestanoví-li akreditivní listina, že akreditiv je odvolatelný, může banka akreditiv změnit nebo zrušit pouze se souhlasem oprávněného a příkazce. Stanoví-li akreditivní listina, že akreditiv je odvolatelný, může jej banka ve vztahu k oprávněnému změnit nebo zrušit do doby, než oprávněný splní podmínky stanovené v akreditivní listině. Jestliže neodvolatelný akreditiv je z podnětu banky, která je jím vázána, potvrzen další bankou, vzniká oprávněnému nárok na plnění vůči této bance od doby, kdy oprávněnému potvrzení akreditivu oznámí. Banka, která požádala o potvrzení akreditivu, a banka, která akreditiv potvrdila, jsou zavázány vůči oprávněnému společně a nerozdílně.

101

Ke změně nebo zrušení akreditivu potvrzeného další bankou se vyžaduje i souhlas potvrzující banky. Jestliže banka, která akreditiv potvrdila, poskytla plnění oprávněnému v souladu s obsahem akreditivu, má nárok na toto plnění vůči bance, která o potvrzení akreditivu požádala. Banka, která pouze oznamuje oprávněnému, že jiná banka pro něho otevřela akreditiv, odpovídá za škodu způsobenou za nesprávnost tohoto oznámení, nevzniká jí však závazek z akreditivu. Nejpoužívanějším druhem akreditivu je dokumentární akreditiv. Při dokumentárním akreditivu je banka povinna poskytnout oprávněnému plnění, jestliže bance jsou řádně předloženy během platnosti akreditivu dokumenty určené v akreditivní listině. Banka je povinna přezkoumat s odbornou péčí vzájemnou souvislost předložených dokumentů a zda jejich obsah zjevně odpovídá podmínkám stanoveným v akreditivní listině. Banka odpovídá za škodu způsobenou příkazci ztrátou, zničením nebo poškozením dokumentů převzatých od oprávněného, ledaže tuto škodu nemohla odvrátit ani při vynaložení odborné péče. E) DOKUMENTÁRNÍ INKASO Smlouva o inkasu je upravena rovněž v zákoně č.503/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obchodní zákoník Smlouvou o inkasu se zavazuje banka obstarat pro příkazce: 1. buď přijetí plnění určité peněžní pohledávky od určitého dlužníka 2. nebo obstarat jiný inkasní úkon. Banka požádá dlužníka o zaplacení peněžní částky nebo provedení úkonu vyžadovaného podle smlouvy uzavřené s příkazcem. Jestliže dlužník odmítne požadovanou částku zaplatit nebo jestliže odmítne uskutečnit požadovaný právní úkon, anebo jestliže tak neučiní bez zbytečného odkladu, podá o tom banka ihned zprávu příkazci. Při obstarávání inkasa je banka povinna postupovat s odbornou péčí podle pokynu příkazce. Banka však neodpovídá za to, že inkaso se neuskuteční. Peněžní částku nebo cenné papíry, jež banka přijala a které byly předmětem inkasního úkonu, je povinna banka předat bez zbytečného odkladu příkazci. Banka odpovídá za škodu způsobenou ztrátou, zničením nebo poškozením těchto dokumentů, ledaže jim nemohla zabránit při vynaložení odborné péče.Má-li podle smlouvy banka obstarat inkaso prostřednictvím jiné banky určené příkazcem, uskutečňuje se inkaso touto bankou na účet a nebezpečí příkazce. Úplata za obstarání inkasa bývá určena ve smlouvě a jestliže není určena, je příkazce povinen zaplatit bance úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy. Zvláštním a nejpoužívanějším druhem inkasa je bankovní dokumentární inkaso. Smlouvou o bankovním dokumentárním inkasu se zavazuje banka vydat třetí osobě dokumenty opravňující nakládat se zbožím nebo jiné doklady, bude-li při jejich vydání zaplacena určitá peněžní částka nebo proveden jiný inkasní úkon. Dokumenty uvedené ve smlouvě je banka povinna převzít a opatrovat s odbornou péčí. F) SMĚNKY A ŠEKY Směnky a šeky se řídí zákonem č. 191/1950 Sb., ve znění pozdějších novel, o směnkách a šecích. SMĚNKA Zákon směnečný a šekový nedefinuje pojem směnka. Rozlišuje směnku cizí a směnku vlastní.

102

Cizí směnka obsahuje: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, v kterém je tato listina sepsána; 2. bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. jméno toho, kdo má platit (směnečníka); 4. údaj splatnosti; 5. údaj místa, kde má být placeno; 6. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 7. datum a místo vystavení směnky; 8. podpis výstavce. Listina, v které chybí některá náležitost uvedená výše, není platná jako cizí směnka, s výhradou těchto případů: • O směnce, v níž není údaj splatnosti, platí, že je splatná na viděnou. • Není-li zvláštní údaj, platí, že místo uvedené u jména směnečníkova je místem platebním a zároveň místem směnečníkova bydliště. • Není-li ve směnce udáno místo vystavení, platí, že byla vystavena v místě uvedeném u jména výstavce. INDOSAMENT Každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem (rubopisem). Indosament je nutné napsat buď na směnku, a to na její rub nebo na list s ní spojený (přívěsek). Musí jej podepsat indosant (kdo směnku rubopisem převádí). V indosamentu nemusí být udán indosatář (na koho se směnka rubopisem převádí). Indosament může záležet i v pouhém podpisu indosantově (nevyplněný indosament, blankoindosament). Jestliže výstavce uvedl do směnky slova "nikoli na řad" nebo jinou doložku stejného významu, lze převést směnku jen ve formě a s účinky obyčejného postupu (cesse). Směnku lze indosovat (převést rubopisem) i na směnečníka, ať přijal směnku nebo ne, na výstavce nebo na každou jinou osobu směnečně závaznou. Tyto osoby mohou směnku dále indosovat. V indosamentu nesmí být žádné podmínky, proto jakákoli podmínka platí za nenapsanou. Neplatný je rovněž částečný indosament. Zní-li indosament na majitele, platí za nevyplněný. Indosamentem se převádějí všechna práva ze směnky. Jestliže není opačná doložka, indosant odpovídá za přijetí a zaplacení směnky. Indosant může zakázat další indosaci směnky; v tomto případě neodpovídá těm, na něž směnka byla dále indosována. O tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem. Přeškrtnuté indosamenty platí přitom za nenapsané. Následuje-li po blankoindosamentu další indosament, platí, že podpisovatel tohoto indosamentu nabyl směnky blankoindosamentem. PŘIJETÍ SMĚNKY Majitel směnky anebo i ten, kdo směnku má jen v rukou, může ji až do splatnosti předložit směnečníkovi v místě jeho bydliště k přijetí. Výstavce může v každé směnce ustanovit buď s určením lhůty, nebo bez něho, že směnka musí být předložena k přijetí. Výstavce může ve směnce zakázat její předložení k přijetí, nejde-li o směnku, která je splatná u třetí osoby nebo v jiném místě než v místě směnečníkova bydliště anebo která je vystavena na určitý čas po viděné. Výstavce může také ustanovit, že směnka nesmí být předložena k přijetí před určitým dnem. Nezakáže-li výstavce předložení směnky k přijetí, může každý indosant buď s určením lhůty, nebo bez něho ustanovit, že směnka musí být předložena k přijetí. Směnka vystavená na určitý čas po viděné musí být předložena k přijetí do jednoho roku od data vystavení,přičemž výstavce může tuto lhůtu zkrátit nebo určit lhůtu delší, indosanti mohou tyto lhůty zkrátit. Směnečník může žádat, aby předložení směnky k přijetí bylo ještě opakováno v den následující po prvém předložení.

103

Přijetí se píše na směnku, vyjadřuje se slovem "přijato" nebo jiným slovem stejného významu a směnečník je podepíše.Samotný pouhý podpis směnečníka na líci směnky platí za přijetí. Je-li směnka splatná v určitý čas po viděné nebo je-li třeba ji podle zvláštní doložky předložit k přijetí v určené lhůtě, musí být přijetí datováno dnem, kterého se stalo, ledaže majitel žádá, aby byl uveden den předložení. Jestliže přijetí není datováno, musí majitel, aby si zachoval svá postihová práva proti indosantům a výstavci, toto opominutí dát zjistit včas protestem. Přijetí nesmí být s jakýmikoliv podmínkami. Směnečník je však může omezit na část směnečné sumy. Jestliže napíše výstavce ve směnce jako platební místo jiné místo než místo, kde bydlí směnečník, aniž označí třetí osobu, u níž se má platit, může tuto osobu označit směnečník při přijetí. Neučiní-li tak, platí, že se příjemce sám zavázal zaplatit v platebním místě. Je-li směnka splatná v bydlišti směnečníka, může směnečník v přijetí udat adresu v tom místě, kde se má platit. Přijetím se směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. SMĚNEČNÉ RUKOJEMSTVÍ. Zaplacení směnky může být pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Záruku může dát třetí osoba nebo i ten, kdo se už na směnku podepsal. Rukojemské prohlášení se píše na směnku nebo na přívěsek a vyjadřuje se slovy "jako rukojmí" nebo jinou doložkou stejného významu; rukojmí je podepíše.V prohlášení je třeba udat, za koho se přejímá a jestliže to není udáno, platí, že se přejímá za výstavce. Směnečný rukojmí je zavázán stejně jako ten, za koho se zaručil. Zaplatí-li směnečný rukojmí směnku, nabývá práv ze směnky proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kteří jsou této osobě směnečně zavázáni. SPLATNOST SMĚNKY Směnka může být vystavena: a) na viděnou, b) na určitý čas po viděné, c) na určitý čas po datu vystavení, d) na určitý den. Směnky, u kterých je uvedena jiná doba splatnosti nebo se splatnost postupná, jsou neplatné. Ad a) Směnka na viděnou je splatná při předložení. Musí být předložena k placení do jednoho roku od data vystavení. Výstavce může tuto lhůtu zkrátit nebo prodloužit. Indosanti mohou tyto lhůty zkrátit. Výstavce může ustanovit, že směnka na viděnou nesmí být předložena k placení před určitým dnem. V tomto případě začíná lhůta k předložení od tohoto dne. Ad b) Splatnost směnky vystavené na určitý čas po viděné se řídí datem přijetí nebo datem protestu. Pokud nebyl učiněn protest, platí se zřetelem k příjemci, že se nedatované přijetí stalo v poslední den lhůty určené pro předložení směnky k přijetí. Ad c) Směnka vystavená na jeden měsíc nebo na několik měsíců po datu vystavení nebo po viděné je splatná ve shodný den měsíce, v němž má být placeno. Jestliže se stane, že v měsíci není takový den, je směnka splatná poslední den toho měsíce. Ad d)Je-li směnka splatná určitého dne v místě, jehož kalendář je odlišný od kalendáře místa, kde byla vystavena, platí pro den splatnosti kalendář místa platebního. PLACENÍ Směnku splatnou v určitý den nebo v určitý čas po datu vystavení nebo po viděné musí majitel předložit k placení v den platební nebo v jeden den ze dvou následujících pracovních dní. Směnečník může při placení směnky žádat, aby mu byla vydána opatřená potvrzením majitele o placení. Majitel nesmí odmítnout placení částečné. Při částečném placení se může směnečník domáhat, aby toto placení bylo na směnce vyznačeno a aby mu bylo o něm vydáno potvrzení.

104

POSTIH PRO NEPŘIJETÍ A PRO NEPLACENÍ Jestliže nebyla směnka zaplacena, může majitel při splatnosti směnky vykonat postih proti indosantům, výstavci a jiným osobám směnečně zavázaným. Stejné právo má majitel ještě před splatností směnky v těchto případech stanovených zákonem: 1. bylo-li přijetí zcela nebo zčásti odepřeno; 2. byla-li nařízena exekuční likvidace majetku směnečníka, ať směnku přijal nebo ne, nebo jestliže jenom zastavil směnečník své platy anebo byla-li bezvýsledně vedena exekuce na jeho jmění; 3. byla-li nařízena exekuční likvidace majetku výstavce směnky, který zakázal její předložení k přijetí. Odepření přijetí nebo placení musí být zjištěno veřejnou listinou. Jedná se o protest pro nepřijetí nebo protest pro neplacení. Protest pro nepřijetí musí být učiněn ve lhůtách určených pro předložení k přijetí. Protest pro neplacení musí být učiněn, jde-li o směnku splatnou v určitý den nebo v určitý čas po datu vystavení nebo po viděné, v některý ze dvou pracovních dní následujících po dni splatnosti. Při směnce na viděnou musí být učiněn protest pro neplacení ve stejných lhůtách, jaké jsou stanoveny v předchozím případě k protestu pro nepřijetí. Majitel musí dát zprávu o odepřeném přijetí nebo o odepřeném zaplacení svému indosantu a výstavci do čtyř pracovních dní následujících po dni protestu nebo při doložce "bez útrat" po dni předložení. Každý indosant musí do dvou pracovních dní poté, kdy dostal zprávu, vyrozumět svého indosanta o zprávě, kterou dostal, a sdělit mu jména a adresy těch, kteří předtím podali zprávu, a tak po řadě až k výstavci. Lhůty běží od přijetí předchozí zprávy. Výstavce, indosant nebo směnečný rukojmí může doložkou "bez útrat", "bez protestu" nebo jinou doložkou stejného významu na směnku napsanou a podepsanou zprostit majitele povinnosti, aby k zachování postihových práv dal učinit protest pro nepřijetí nebo pro neplacení. Doložka nezprošťuje majitele povinnosti směnku včas předložit a dát potřebné zprávy. Prokázat, že lhůty nebyly dodrženy, náleží tomu, kdo se toho proti majiteli dovolává. Doložka připojená výstavcem je účinná proti všem osobám, které se na směnce podepsaly; doložka připojená indosantem nebo směnečným rukojmím je účinná jen proti nim. Dá-li majitel učinit protest nehledě k doložce připojené výstavcem, jdou útraty na jeho vrub. Připojí-li doložku indosant nebo směnečný rukojmí, útraty protestu, byl-li přece učiněn, mohou být vymáhány na všech osobách, které se na směnku podepsaly.Všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se na ní zaručili, jsou zavázáni majiteli společně a nerozdílně. Majitel může žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, v kterém se zavázal. Stejné právo má každá osoba, která se podepsala na směnku a tuto vyplatila. Majitel může postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány; 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti; 3. útraty protestu a podaných zpráv a také i ostatní útraty; 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši. Kdo vyplatí směnku, může vymáhat na svých předchůdcích: 1. celou částku, kterou zaplatil; 2. šestiprocentní úroky z této částky ode dne, kdy zaplatil; 3. své útraty; 4. odměnu, která se vypočte podle zákona

105

SMĚNEČNÁ INTERVENCE Výstavce, indosant nebo směnečný rukojmí může udat osobu, která má v nouzi směnku přijmout nebo zaplatit (podpůrná adresa). SMĚNEČNÉ STEJNOPISY A OPISY Směnku lze vystavit ve dvou nebo více stejnopisech, které musí být v textu listiny číslovány, jinak platí každý stejnopis za zvláštní směnku. Každý majitel směnky, ve které není udáno, že byla vystavena v jediném stejnopisu, se může domáhat, aby mu na jeho náklad byly vydány další stejnopisy. Za tím účelem se musí obrátit na indosanta a ten opět na svého indosanta a tak po řadě, až se dospěje k výstavci. Byl-li zaplacen jeden stejnopis, zanikají práva ze všech stejnopisů, i když v nich není ustanoveno, že zaplacením jednoho stejnopisu pozbývají ostatní platnosti. Směnečník však zůstává zavázán z každého přijatého stejnopisu, jenž mu nebyl vrácen. Indosant, který převedl stejnopisy na různé osoby, jakož i indosanti následující jsou zavázáni ze všech stejnopisů, na nichž jsou jejich podpisy a které nebyly vráceny. Kdo zašle jeden stejnopis k přijetí, musí v ostatních stejnopisech udat jméno osoby, která má stejnopis zaslaný k přijetí. Tato osoba je povinna jej vydat řádnému majiteli jiného stejnopisu. Odepře-li to, může majitel vykonat postih jen tehdy, dá-li dříve zjistit protestem: 1. že mu na jeho žádost nebyl vydán stejnopis zaslaný k přijetí; 2. že nebylo lze dosáhnout přijetí nebo zaplacení na stejnopis jiný. Každý majitel směnky je oprávněn pořizovat si její opisy. V opise musí být přesně opakován text prvopisu s indosamenty a se všemi ostatními doložkami v něm uvedenými. Musí se v něm udat, kde končí opis. PROMLČENÍ Směnečné nároky proti příjemci se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky. Nároky majitele proti indosantům a proti výstavci se promlčují v jednom roce od data protestu včas učiněného nebo při doložce "bez útrat" v jednom roce ode dne splatnosti směnky. Nároky indosantů proti jiným indosantům a proti výstavci se promlčují v šesti měsících ode dne, kdy indosant směnku vyplatil, nebo kdy byl nárok proti němu soudně uplatněn. SMĚNKA VLASTNÍ Vlastní směnka obsahuje: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; 2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. údaj splatnosti; 4. údaj místa, kde má být placeno; 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 6. datum a místo vystavení směnky; 7. podpis výstavce. Listina, v které chybí některá náležitost uvedená výše, není platná jako vlastní směnka, s výhradou těchto případů: • vlastní směnce, v níž není údaj splatnosti, platí, že je splatná na viděnou • Není-li zvláštní údaj, platí, že místo vystavení směnky je místem platebním a zároveň místem výstavcova bydliště. • Není-li ve vlastní směnce udáno místo vystavení, platí, že byla vystavena v místě, uvedeném u jména výstavce. Zákon uvádí, v kterých případech se použijí ustanovení daná pro cizí směnku, pokud to neodporuje povaze vlastní směnky

106

PROTEST Protest musí být učiněn ve formě protestní listiny: • soudem, • notářem nebo • obecním úřadem. Směnku je možné zaplatit do rukou protestního orgánu. Oprávnění protestního orgánu k tomu, aby přijal placení, nelze vyloučit. Protestní orgán je povinen za náhradu výdajů bez prodlení vydat majiteli směnky nebo jeho zmocněnci prvopis protestní listiny a na žádost též její prostý neb ověřený opis. Rovněž je povinen protesty podle celého jejich obsahu den ode dne v pořádku časovém a číselném vpisovat do zvláštní knihy, která je list za listem opatřena pořadovými čísly; účastníkům nebo jejich právním nástupcům musí za náhradu výdajů kdykoli vydat výpis z této knihy. Na směnce nebo na přívěsku se vyznačí, že protest byl vykonán. Pokud by však došlo k opominutí tohoto záznamu, nemá to vliv na platnost protestu. ZTRACENÉ NEBO ZNIČENÉ SMĚNKY A PROTESTNÍ LISTINY Směnku, která se ztratila nebo byla zničena, lze prohlásit za umořenou. Protestní listinu, která se ztratila nebo byla zničena, lze nahradit výpisem z knihy protestů, který vydá protestní orgán . MEZINÁRODNÍHO PRÁVO SMĚNEČNÉ Způsobilost osoby směnečně se zavazovat se řídí právem státu, jehož je příslušníkem. Prohlašuje-li toto právo za rozhodující právo jiného státu, užije se práva tohoto jiného státu. Kdo není způsobilý směnečně se zavazovat podle práva uvedeného výše, je přece platně zavázán, podepíše-li se na směnku ve státě, podle jehož práva by byl způsobilý směnečně se zavazovat. Forma směnečného prohlášení se řídí právem státu, v němž bylo prohlášení učiněno. Směnečné prohlášení českého občana v cizině platí v České republice proti jiným českým občanům, vyhovuje-li požadavkům zdejšího práva stran formy. Účinky závazných prohlášení příjemce cizí směnky a výstavce vlastní směnky se řídí právem platebního místa. Účinky ostatních směnečných prohlášení se řídí právem státu, v němž byla učiněna. Lhůty k výkonu postihových práv se řídí pro všechny osoby směnečně zavázané právem místa, kde byla směnka vystavena. Právem místa vystavení směnky se řídí, zda majitel cizí směnky nabývá pohledávky, jež je podkladem jejího vystavení. Právem platebního místa se řídí, zda lze omezit přijetí cizí směnky na část směnečné sumy a zda majitel je povinen přijmout částečné placení. Stejná zásada platí pro zaplacení vlastní směnky. Forma protestu a lhůty k protestu, stejně jako i forma ostatních úkonů, jichž je zapotřebí k uplatnění nebo k zachování směnečných práv, se řídí právem státu, v němž je třeba učinit protest nebo jiný úkon. Právem platebního místa se řídí opatření, které je nutné učinit, byla-li směnka ztracena nebo ukradena. ŠEK VYSTAVENÍ A FORMA ŠEKU Šek obsahuje: 1. označení, že jde o šek, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; 2. bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. jméno toho, kdo má platit (šekovníka); 4. údaj místa, kde má být placeno; 5. datum a místo vystavení šeku; 6. podpis výstavce.

107

Listina, v které chybí některá náležitost uvedená výše, není platná jako šek, s výhradou případů uvedených dále. Jedná se o tyto případy: • Není-li zvláštní údaj, platí, že místo uvedené u jména šekovníka je místem platebním. Je-li uvedeno několik míst u jména šekovníka, je šek splatný v místě nejprve uvedeném. • Není-li těchto údajů, ani nějakého údaje jiného, je šek splatný v místě, kde má šekovník svůj hlavní závod. • Není-li v šeku udáno místo vystavení, platí, že byl vystaven v místě uvedeném u jména výstavce. Šek se vystavuje na peněžní ústav (bankéře), u něhož má výstavce pohledávku, a podle ujednání učiněného výslovně nebo mlčky, že výstavce je oprávněn šekem s touto pohledávkou nakládat. Šek nelze přijmout. Pokud by byl údaj na šeku, že se šek přijímá, platí za nenapsaný. V šeku lze ustanovit, že se má platit: a) určité osobě s výslovnou doložkou "na řad" nebo bez takové doložky; b) určité osobě s doložkou "nikoli na řad" nebo s doložkou stejného významu; c) majiteli. O šeku vystaveném pro určitou osobu s doložkou "nebo majiteli" nebo s doložkou stejného významu platí, že je vystaven na majitele. O šeku, v kterém není uvedeno, pro koho byl vystaven, platí, že je vystaven na majitele. Šek může znít na vlastní řad výstavce. Šek lze vystavit na účet třetí osoby. Nelze ho vystavit na výstavce, ledaže jde o šek vystavený mezi různými závody téhož výstavce. Šek lze učinit splatným v bydlišti třetí osoby, ať už v místě, kde má své bydliště šekovník nebo v místě jiném, ale jen tehdy, je-li touto třetí osobou peněžní ústav (bankéř). Výstavce odpovídá za zaplacení šeku. Každá doložka, kterou vyloučí tuto odpovědnost, platí za nenapsanou. Nebyl-li šek, jenž byl při vydání neúplný, vyplněn tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli šeku, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl šeku ve zlé víře anebo se při nabývání šeku provinil hrubou nedbalostí. INDOSAMENT Šek vystavený pro určitou osobu lze převést indosamentem (rubopisem), i když nezní výslovně "na řad". Šek vystavený pro určitou osobu s doložkou "nikoli na řad" nebo jinou doložkou stejného významu lze převést jen ve formě a s účinky obyčejného postupu (cesse). Šek lze indosovat (převést rubopisem) také na výstavce nebo na každou jinou osobu šekově zavázanou. Tyto osoby mohou šek dále indosovat, a to bez podmínek. Jakákoliv podmínka platí za nenapsanou. Částečný indosament je neplatný. Také indosament šekovníkův je neplatný. Zní-li indosament na majitele, platí za nevyplněný. Indosament na šekovníka platí jen jako potvrzení o placení, ledaže má šekovník několik závodů a indosament zní na jiný závod, než na který byl šek vystaven.Indosament je nutné napsat na šek nebo na list s ním spojený (přívěsek) a musí být podepsán indosantem. V indosamentu nemusí být udán indosatář (na koho se šek rubopisem převádí); indosament může záležet i v pouhém podpisu indosantově (nevyplněný indosament, blankoindosament). V posledním případě musí být indosament, aby byl platný, napsán na rub šeku nebo na přívěsek. Indosamentem se převádějí všechna práva ze šeku. Jde-li o blankoindosament, může majitel: a) vyplnit indosament svým jménem nebo jménem někoho jiného; b) dále indosovat šek blankoindosamentem nebo na určitou osobu; c) odevzdat šek osobě třetí, aniž blankoindosament vyplní a aniž šek indosuje. Jestliže tu není opačná doložka, odpovídá indosant za zaplacení šeku. Indosant může zapovědět další indosaci šeku; v tomto případě neodpovídá těm, na něž byl šek dále 108

indosován. O tom, kdo má šek, který lze převést indosamentem, v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem. Přeškrtnuté indosamenty platí přitom za nenapsané. Následuje-li po blankoindosamentu další indosament, platí, že podpisovatel tohoto indosamentu nabyl šeku blankoindosamentem. Indosament na šeku vystaveném na majitele zavazuje indosanta podle ustanovení o postihu, nemění však listinu v šek na řad. Obsahuje-li indosament doložku "hodnota k vybrání", "k inkasu", "in prokura" nebo jinou doložku vyjadřující jen zmocnění, může majitel vykonat všechna práva ze šeku, může jej však převést jen dalším zmocňovacím indosamentem. Osoby šekově zavázané mohou v tomto případě činit majiteli jen takové námitky, které by mohly činit indosantovi. Zmocnění obsažené ve zmocňovacím indosamentu nezaniká ani smrtí zmocnitelovou, ani ztrátou jeho způsobilosti k právním úkonům. ŠEKOVÉ RUKOJEMSTVÍ Zaplacení šeku může být pro celý šekový peníz anebo pro jeho část zaručeno šekovým rukojemstvím. Tuto záruku může dát třetí osoba, vyjma šekovníka, nebo i ten, kdo se už na šek podepsal. Rukojemské prohlášení se píše na šek nebo na přívěsek. Vyjadřuje se slovy "jako rukojmí" nebo jinou doložkou stejného významu; rukojmí je podepíše. O pouhém podpisu na líci šeku platí, že zakládá šekové rukojemství, nejde-li o podpis výstavce. V prohlášení třeba udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce. Šekový rukojmí je zavázán stejně jako ten, za koho se zaručil. Závazek šekového rukojmího je platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil, neplatný z jiného důvodu než pro vadu formy. Zaplatí-li šekový rukojmí šek, nabývá práv ze šeku proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdož jsou této osobě šekově zavázáni. PŘEDLOŽENÍ A PLACENÍ Šek je splatný na viděnou. Každý odchylný údaj platí za nenapsaný. Šek, který se předloží k placení přede dnem, který je v něm udán jako datum vystavení, je splatný v den předložení. Šek, který je vystaven a splatný v témž státě, je třeba předložit k placení do osmi dní. Šek, který je vystaven v jiném státě, než v kterém je splatný, je třeba předložit k placení do dvaceti dní, jsou-li místo vystavení a místo platební v témže světadílu, a do sedmdesáti dní, jsou-li místo vystavení a místo platební v různých světadílech. Přitom o šecích, které jsou vystaveny v některém státě evropském a jsou splatné v některém pobřežním státě středomořském nebo naopak, platí, že jsou vystavené a splatné v témže světadíle. Uvedené lhůty běží ode dne, který je udán na šeku jako datum vystavení. Šekovník se může při placení šeku domáhat, aby mu šek byl vydán opatřený potvrzením majitele o placení. Majitel nesmí odmítnout placení částečné. Při částečném placení se může šekovník domáhat, aby toto placení bylo na šeku vyznačeno a aby mu bylo o něm vydáno potvrzení. Šekovník, který platí indosovatelný šek, je povinen zkoumat správnost řady indosamentů, nikoli však podpisy indosantů. POSTIH PRO NEPLACENÍ Majitel může vykonat postih proti indosantům, výstavci a jiným osobám šekově zavázaným, jestliže šek včas předložený není zaplacen a je-li odepření placení zjištěno: 1. veřejnou listinou (protestem); 2. písemným, datovaným prohlášením šekovníkovým, napsaným na šek s údajem dne předložení; 3. datovaným prohlášením odúčtovny, že šek byl včas předložen a že nebyl zaplacen. Majitel musí dát zprávu o odepřeném zaplacení svému indosantu a výstavci do čtyř pracovních dní následujících po dni protestu nebo po dni zjištění stejného významu anebo při doložce "bez útrat" po dni předložení. Každý indosant musí do dvou všedních dnů poté, kdy dostal zprávu, vyrozumět svého indosanta o zprávě, kterou dostal, a sdělit mu jména a adresy těch, kdož před tím podali zprávu, a tak po řadě až k výstavci. Lhůty běží od přijetí předchozí zprávy. Dává-li se podle předchozí věty zpráva osobě, jež se na šek podepsala, 109

musí být ve stejné lhůtě podána stejná zpráva jejímu šekovému rukojmímu.Neudá-li některý indosant svou adresu nebo udá-li ji nečitelně, postačí dát zprávu indosantu, který ho předchází. Zprávu lze dát v každé formě,a také pouhým vrácením šeku. Kdo je povinen dát zprávu, musí dokázat, že ji dal v předepsané lhůtě. Lhůta je dodržena, byla-li během lhůty podána poštovní zásilka obsahující zprávu. Kdo nepodá zprávu včas, neztrácí svá práva; odpovídá však za škodu, která snad byla jeho nedbalostí způsobena, avšak jen do výše šekového peníze. Výstavce, indosant nebo šekový rukojmí může doložkou "bez útrat", "bez protestu" nebo jinou doložkou stejného významu na šek napsanou a podepsanou zprostit majitele povinnosti, aby k zachování postihových práv dal učinit protest nebo zjištění stejného významu. Doložka nezprošťuje majitele povinnosti šek včas předložit a dát potřebné zprávy. Prokázat, že lhůta nebyla dodržena, náleží tomu, kdo se toho proti majiteli dovolává. Doložka připojená výstavcem je účinná proti všem osobám, které se na šek podepsaly; doložka připojená indosantem nebo šekovým rukojmím je účinná jen proti nim. Dá-li majitel učinit protest nebo zjištění stejného významu nehledě k doložce připojené výstavcem, jdou útraty na jeho vrub. Připojí-li doložku indosant nebo šekový rukojmí, útraty protestu nebo zjištění stejného významu, byly-li přece učiněny, mohou být vymáhány na všech osobách, které se na šek podepsaly. Všechny osoby šekově zavázané odpovídají majiteli společně a nerozdílně. Majitel může žádat plnění na každé z nich nebo na několika z nich nebo na všech dohromady a není vázán pořadím, v kterém se zavázaly. Stejné právo má každá osoba šekově zavázaná, která šek vyplatila. Uplatnění nároku proti některé osobě šekově zavázané nebrání majiteli, aby se domáhal svých nároků na ostatních, třebas následují za tím, proti komu byl nárok uplatněn nejprve. Majitel může postihem žádat: 1. šekový peníz, pokud nebyl šek zaplacen; 2. šestiprocentní úroky ode dne předložení; 3. útraty protestu nebo zjištění stejného významu a útraty zpráv, jakož i ostatní útraty; 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta šekového peníze nebo v nižší dohodnuté výši. Kdo vyplatí šek, může vymáhat na svých předchůdcích: 1. celou částku, kterou zaplatil; 2. šestiprocentní úroky z této částky ode dne, kdy zaplatil; 3. své útraty; 4. odměnu, která se vypočte podle zákona Každá osoba šekově zavázaná, proti níž se vykoná nebo může vykonat postih, může se domáhat, aby jí při zaplacení postihové částky byl vydán šek s protestem nebo zjištěním stejného významu a potvrzený účet. Každý indosant, který šek vyplatil, může škrtnout svůj indosament a indosamenty po něm následující. ŠEKOVÉ STEJNOPISY Nejde-li o šek na majitele, může být každý šek, který je vystaven v jednom státě a splatný v jiném státě nebo v zámořské části téhož státu a naopak, anebo šek, který je vystaven a splatný v téže zámořské části anebo v různých zámořských částech téhož státu, vystaven v několika stejnopisech. Je-li šek vystaven v několika stejnopisech, musí být tyto stejnopisy číslovány přímo v textu listiny, jinak platí každý stejnopis za zvláštní šek. Jestliže byl zaplacen jeden stejnopis, zanikají práva ze všech stejnopisů,i když v nich není ustanoveno, že zaplacením jednoho stejnopisu pozbývají ostatní platnosti. Indosant, který převedl stejnopisy na různé osoby, jakož i indosanti následující jsou zavázáni ze všech stejnopisů, na nichž jsou jejich podpisy a které nebyly vráceny.

110

PROMLČENÍ Postihové nároky majitele proti indosantům, výstavci a ostatním osobám šekově zavázaným se promlčují v šesti měsících od uplynutí lhůty k předložení. Postihové nároky jednotlivých osob zavázaných k zaplacení šeku proti jiným takovým osobám se promlčují v šesti měsících ode dne, kdy dlužník šek zaplatil, nebo kdy byl nárok proti němu soudně uplatněn. PROTEST A NEKTERÉ JINÉ ŠEKOVÉ ÚKONY Protest musí být učiněn ve formě protestní listiny • soudem, • notářem nebo • obecním úřadem Požaduje-li se plnění ze šeku na několika osobách nebo několikráte na téže osobě, stačí k tomu jen jedna protestní listina. Šek je možné zaplatit do rukou protestního orgánu. Oprávnění protestního orgánu k tomu, aby přijal placení, nelze vyloučit. Protestní orgán je povinen za náhradu výdajů bez prodlení vydat majiteli šeku nebo jeho zmocněnci prvopis protestní listiny a na žádost též její prostý nebo ověřený opis. Rovněž je povinen protesty podle celého jejich obsahu den ode dne v pořádku časovém a číselném vpisovat do zvláštní knihy, která je list za listem opatřena pořadovými čísly; účastníkům nebo jejich právním nástupcům musí za náhradu výdajů kdykoli vydat výpis z této knihy. Na šeku nebo na přívěsku se vyznačí, že protest byl vykonán, přičemž opominutí tohoto záznamu nemá vliv na platnost protestu. Šek, který se ztratil nebo byl zničen, lze prohlásit za umořený. Protestní listinu, která se ztratila nebo byla zničena, lze nahradit výpisem z knihy protestů, který vydá protestní orgán ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA ŠEKOVÉHO Způsobilost osoby šekově se zavazovat se řídí právem státu, jehož je příslušníkem. Prohlašuje-li toto právo za rozhodující právo jiného státu, užije se práva onoho jiného státu. Kdo není způsobilý šekově se zavazovat podle práva uvedeného výše, je přece platně zavázán, podepíše-li se na šek ve státě, podle jehož práva by byl způsobilý šekově se zavazovat. Koho lze označit za šekovníka, se řídí právem státu, v němž je šek splatný. Je-li podle tohoto práva šek neplatný vzhledem k osobě šekovníkově, jsou přece platné závazky z podpisů, které byly na šek napsány ve státě, jehož právo nestanoví neplatnost z takového důvodu. Forma šekového prohlášení se řídí právem státu, v němž bylo prohlášení učiněno. Stačí však zachovat formu, kterou stanoví právo platebního místa. Jestliže se však šekové prohlášení, které je podle ustanovení uvedeného výše, neplatné, shoduje s právem státu, v němž bylo učiněno pozdější šekové prohlášení, nedotýká se vadnost formy prvého šekového prohlášení platnosti šekového prohlášení pozdějšího. Šekové prohlášení českého občana v cizině platí v České republice proti jiným českým občanům, vyhovuje-li prohlášení požadavkům zdejšího práva stran formy. Účinky šekových prohlášení se řídí právem státu, v němž byla učiněna. Lhůty k výkonu postihových práv se řídí pro všechny osoby šekově zavázané právem místa, kde byl šek vystaven. Právem státu, v němž je šek splatný, se řídí: 1. zda šek musí být splatný na viděnou nebo zda může být vystaven na určitý čas po viděné, a jaké účinky nastávají, je-li v šeku udán pozdější den než skutečný den vystavení; 2. lhůta k předložení; 3. zda lze šek přijmout, ověřit, potvrdit nebo vidovat, a jaké účinky mají tyto doložky; 4. zda majitel může žádat částečné zaplacení a zda je musí přijmout;

111

5. 6. 7. 8. 9.

zda lze šek křižovat nebo opatřit doložkou "jen k zúčtování" nebo doložkou stejného významu, a jaké účinky má křižování nebo zúčtovací doložka nebo doložka stejného významu; zda majiteli příslušejí zvláštní práva ke krytí, a jaký je obsah těchto práv; zda výstavce může šek odvolat nebo vznést odpor proti zaplacení šeku; opatření, jež nutno učinit, ztratil-li se šek nebo byl-li ukraden; zda je k zachování postihových práv proti indosantům, výstavci a jiným osobám šekově zavázaným třeba protestu nebo zjištění stejného významu.

Forma protestu a lhůty protestu, jakož i forma ostatních úkonů, jichž je zapotřebí k uplatnění a zachování šekových práv, se řídí právem státu, v němž třeba učinit protest nebo jiný úkon.

8.3

PLATEBNÍ KARTY

Platební karty jsou moderním platebním prostředkem, který umožňuje bezhotovostní platební styk na bázi inkasa. Používání platebních karet v mezinárodním obchodním styku není časté, častěji se vyskytuje jejich používání fyzickými osobami při individuálním turistickém ruchu a služebních cestách a při jejich nákupech pro osobní spotřebu.

Samostatná práce studenta: 1. K jednotlivým druhům platebních operací do zahraničí uveďte, které jsou v praxi běžně využívány a které naopak jsou využívány méně. 2. Porovnejte tyto prostředky, kterými jsou uhrazovány závazky platební v zahraničí s možnostmi placení v tuzemsku. 3. V souladu se znalostmi nabytými při studiu směnek vypracujte vzor směnky cizí tak, aby bylo možno považovat tuto směnku za směnku platnou, to znamená, že musí obsahovat veškeré náležitosti uváděné zákonem o směnkách a šecích. 4. V souladu se znalostmi nabytými při studiu směnek vypracujte vzor směnky vlastní tak, aby bylo možno považovat tuto směnku za směnku platnou, to znamená, že musí obsahovat veškeré náležitosti uváděné zákonem o směnkách a šecích.

Shrnutí: VIII. kapitola se zabývá zahraničními platebními operacemi. Studenti se v ní seznámili jednak s obecnou problematikou platebního styku se zahraničím a také s jednotlivými formami, které se uplatňují v praxi.

112

9

Právní úprava finančního trhu

Cíle kapitoly: Cílem této kapitoly je seznámit studenty s definicí finančního trhu, jeho nástroji, s trhem s investičními nástroji, s burzou cenných papírů i mimoburzovním trhem. Základními právními normami, se kterými se studenti seznámí, jsou zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu a zákon č.591/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o cenných papírech. Klíčová slova: finanční trh; nástroje finančního trhu; cenné papíry; akcie; zatímní listy; poukázky na akcie; podílové listy; dluhopisy; investiční kupony; kupony; opční lity; směnky; šeky; cestovní šeky; náložné listy; skladištní listy; zemědělské skladní listy; obchodník s cennými papíry; komise pro cenné papíry; makléř; trh s investičními nástroji; burza cenných papírů; mimoburzovní trh; investiční zprostředkovatel;

9.1

CHARAKTERISTIKA FINAČNÍHO TRHU

Finanční trh je součástí tržního mechanismu. Na něm se soustřeďuje nabídka a poptávka peněz. Finanční trh můžeme definovat jako systém vzájemně provázaných vztahů a nástrojů a institucí umožňujících soustřeďování, rozmisťování a přerozdělování dočasně volných peněžních prostředků na dobrovolném, smluvním základě, prostřednictvím tržního principu, tj. střetu nabídky a poptávky. /Bakeš M. a kol.: Finanční právo, 3. aktualizované vydání. Praha: C.H.Beck, 2003, s.527/ Finanční trh lze v závislosti na chatakteru obchodných nástrojů a časového aspektu přerozdělování rozdělit na dvě části na trh peněžní a trh kapitálový. Peněžní trh je určen pro poskytování krátkodobých půjček. Kapitálový trh je naopak určen pro financování dlouhodobých investic ze strany podniků, vlád i domácností. Finanční nástroje na kapitálovém trhu mají dobu splatnosti delší než 1 rok popřípadě nemají stanovenou splatnost vůbec.

9.2

NÁSTROJE FINANČNÍHO TRHU

Nástroji finančního trhu rozumíme předměty obchodování na finančních trzích. Na finančním trhu jsou předmětem obchodování nástroje finanční. Jak již bylo výše napsáno, dělí se finanční trh na peněžní a kapitálový. Za nástroje peněžního trhu jsou považovány cenné papíry nebo půjčky, které jsou splatné do 1-ho roku. Typickým příkladem nástrojů peněž. trhu u nás jsou směnky, státní a jiné pokladniční poukázky, mezibankovní depozita, vklady atd. Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, rozlišuje tyto investiční nástroje: a) investiční cenné papíry b) cenné papíry vydané fondem kolektivního investování c) nástroje, se kterými se obvykle obchoduje na peněžním trhu /=nástroje peněžního trhu/ d) deriváty

113

Jako investiční cenné papíry uvedené ad a/uvádí výše zmíněný zákon: • akcie nebo obdobné cenné papíry představující podíl na společnosti, se kterými lze obchodovat na kapitálovém trhu • dluhopisy nebo obdobné cenné papíry představující právo na splacení dlužné částky, se kterými lze obchodovat na kapitálovém trhu • cenné papíry opravňující k nabytí cenných papírů uvedených v předchozích dvou odrážkách, se kterými se běžné obchoduje na kapitálovém trhu s výjimkou platebních nástrojů Jako deriváty uvedené ad d/uvádí výše zmíněný zákon: -opce na investiční nástroje uvedené ad a/,b/ a c/ • finanční termínové smlouvy /zejména futures, forvardy a swapy/ na investiční nástroje uvedené ad a/, b/ a c/ • rozdílové smlouvy a obdobné nástroje pro přenos úrokového nebo kursového rizika • nástroje umožňující přenos úvěrového rizika • jiné nástroje, ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích a jejichž hodnota se odvozuje zejména z kurzu investičního cenného papíru, indexu, úrokové míry, kurzu měny nebo ceny komodity. Z finančních nástrojů jsou nejčastěji obchodovaným instrumentem cenné papíry, které upravuje zákon 591/1992 Sb. o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů. Cenné papíry Zákon 591/1992 Sb. o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů se vztahuje na cenné papíry, kterými jsou zejména akcie, zatímní listy, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupóny, kupóny, opční listy, směnky, šeky, náložné listy, skladištní listy a zemědělské skladní listy. Na cenné papíry se vztahují ustanovení o věcech movitých. Zahraniční cenný papír je cenný papír vydaný v zahraničí. Jsou-li cenné papíry stejného druhu vydány stejnou osobou ve stejné formě a stejné podobě a vznikají-li z nich stejná práva, jde o zastupitelné cenné papíry. Cenný papír může mít formu cenného papíru na doručitele, na řad nebo na jméno. Zákon může určit, že lze cenný papír vydat jen v některé z uvedených forem. Náležitosti cenných papírů Náležitosti cenných papírů stanoví zákon. Akcie Akcie je cenným papírem, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle obchodního zákoníku a stanov společnosti na jejím řízení, jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti. Akcie musí obsahovat: a) firmu a sídlo společnosti, b) jmenovitou hodnotu, c) označení formy akcie, u akcie na jméno firmu, název nebo jméno akcionáře, d) výši základního kapitálu a počet akcií k datu emise akcie, e) datum emise. Listinná akcie musí obsahovat i číselné označení a podpis člena nebo členů představenstva, kteří jsou oprávněni jménem společnosti jednat k datu emise. Zaknihovaná akcie musí obsahovat číselné označení v případech, kdy to stanoví zákon.

114

Náležitostí zaknihovaných cenných papírů však není: a) jejich číselné označení, b) podpisy nebo jejich otisky, c) údaj o povolení příslušného státního orgánu. Je-li podle zákona nutné rozlišit jednotlivé zaknihované cenné papíry, je osoba vedoucí jejich evidenci povinna pro tento účel číselné označení těmto jednotlivým cenným papírů z podnětu jejich emitenta předělit. Vydávání cenného papíru Cenný papír je vydán dnem, kdy splňuje všechny náležitosti pro něj zákonem nebo jiným právním předpisem stanovené a kdy se v souladu se zákonem stanoveným způsobem stane majetkem prvého nabyvatele (den vydání cenného papíru). Datum emise cenného papíru je datum označující den, kdy může dojít k vydání cenného papíru prvému nabyvateli. Datum emise CP určí emitent. Akcie, poukázky na akcie, podílové listy nebo dluhopisy mohou být vydány jako hromadné listiny nahrazující tyto jednotlivé cenné papíry. Práva spojená hromadnou listinou nemohou být převodem dělena na podíly. Vlastník hromadné listiny má právo na její výměnu za jednotlivé cenné papíry nebo jiné hromadné listiny. Hromadná listina musí mít náležitosti stanovené pro listinný cenný papír. Cenný papír, obsahuje-li všechny náležitosti stanovené pro něj právním předpisem, je řádně vydán i přesto, že nebyly dodrženy náležitosti postupu při jeho vydání nebo že se nestal zákonem stanoveným způsobem majetkem svého prvního nabyvatele, byl-li první nebo kterýkoliv další nabyvatel v dobré víře, že nabývá řádně vydaný cenný papír. (odpovědná je pouze osoba, která porušila povinnost při vydávání CP, poškozené osoby mají právo na náhradu škody, která se řídí podle obchodního zákoníku) Emisním kurzem cenného papíru se rozumí peněžní částka, za kterou emitent vydává cenný papír. Kupóny Pro uplatnění práva na výnos z akcie, zatímního listu, dluhopisu nebo podílového listu lze vydávat kupóny jako cenné papíry na doručitele. Listinné kupóny se vydávají v kupónovém archu. Součástí kupónového archu může být talón, z něhož plyne právo na vydání nového kupónového archu. Talón není CP. Kupón musí obsahovat údaje o: a) druhu, emitentovi a číselném označení cenného papíru, k němuž byl vydán, s výjimkou číselného označení zaknihovaného cenného papíru, b) výši výnosu nebo způsobu jeho určení, c) datu a místu uplatnění práva na výnos. Zákon o cenných papírech dále upravuje smlouvy o cenných papírech. Smlouvy o převodech cenných papírů Smlouva o úplatném převodu cenných papírů se řídí úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku. K platnosti této smlouvy se vyžaduje, aby v ní byly určeny převáděné cenné papíry a jejich kupní cena. (kupující je pak povinen zaplatit kupní cenu odpovídající nejnižšímu kurzu, za který byl takový zastupitelný CP prodáván v den uzavření smlouvy na regulovaných trzích). Bez určení kupní ceny je smlouva o koupi cenných papírů platná, jen když strany projevily vůli uzavřít ji bez určení kupní ceny. Smlouva o bezúplatném převodu cenného papíru se řídí úpravou darovací smlouvy v občanském zákoníku.

115

Smlouva o půjčce cenných papírů Smlouvou o půjčce cenných papírů se zavazuje věřitel, že převede na dlužníka určitý počet zastupitelných cenných papírů a dlužník se zavazuje převést na věřitele po uplynutí sjednané doby stejný počet zastupitelných cenných papírů a zaplatit za půjčení cenných papírů cenu, pokud byla sjednána její výše. Místo ceny v penězích lze sjednat závazek převést na věřitele větší počet zastupitelných cenných papírů, než kolik jich bylo převedeno na dlužníka. Závazkové vztahy z úplatné smlouvy o půjčce cenných papírů se řídí ustanoveními obchodního zákoníku. Závazkové vztahy z bezúplatné smlouvy o půjčce cenných papírů se řídí ustanoveními občanského zákoníku. Převod cenných papírů K převodu listinného cenného papíru dochází jeho předáním nabyvateli. K převodu listinného CP na řad se vyžaduje i rubopis. Rubopis musí být bezpodmínečný a přecházejí jím veškerá práva s papírem spojená. Smlouva o převodu listinného cenného papíru na jméno musí mít písemnou formu. Ten, na koho je cenný papír převáděn, se stává vlastníkem tohoto cenného papíru i tehdy, jestliže převodce neměl právo listinný cenný papír převést, ledaže věděl nebo musel vědět, že převodce toto právo v době převodu neměl. Obstaravatelské smlouvy Komisionářská smlouva Komisionářskou smlouvou o obstarání koupě nebo prodeje cenného papíru , která musí mít písemnou formu, se zavazuje komisionář, že zařídí vlastním jménem pro komitenta a na jeho účet koupi nebo prodej cenného papíru, nebo že uskuteční činnost k dosažení tohoto výsledku, a komitent se zavazuje zaplatit za to úplatu. Komisionářská smlouva se řídí ustanoveními obchodního zákoníku. Nedohodnou –li se strany komisionářské smlouvy jinak, musí mít komitentův pokyn, podle kterého komisionář obstarává koupi nebo prodej cenného papíru, písemnou formu. Komisionář je povinen prodat cenný papír za vyšší cenu, nebo koupit cenný papír z a cenu nižší, než která byla uveden a v pokynu, pokud má takovou možnost, tuto povinnost má i bez souhlasu komitenta. Mandátní smlouva Mandátní smlouvou o obstarání koupě nebo prodeje cenných papírů se zavazuje mandatář, že jménem mandanta a na jeho účet koupí nebo prodá cenný papír podle pokynů mandanta nebo že uskuteční činnost k dosažení tohoto výsledku, a mandant se zavazuje zaplatit za to úplatu. Smlouva o zprostředkování koupě nebo prodeje cenných papírů Smlouvou o zprostředkování koupě nebo prodeje cenných papírů se zavazuje zprostředkovatel, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost prodat nebo koupit cenný papír, a zájemce se zavazuje zaplatit za to úplatu. Smlouva o obstarání vydávání cenného papíru Smlouva o obstarávání vracení zastupitelného cenného papíru Obě musejí mít písemnou formu. Týkají se investičních cenných papírů a jako obstaravatel je může uzavřít pouze obchodník s cennými papíry. Smlouva o zprostředkování vracení cenného papíru Musí mít písemnou formu. Týká se investičních cenných papírů a jako zprostředkovatel je může uzavřít pouze obchodník s cennými papíry nebo organizátor regulovaného trhu.

116

Smlouvy o úschově, správě, uložení a obhospodařování cenných papírů Smlouva o úschově cenných papírů (pro zaknihované cenné papíry) Smlouvou o úschově cenných papírů se zavazuje schovatel převzít listinný cenný papír k uložení do samostatné nebo hromadné úschovy a uschovatel se zavazuje zaplatit za to úplatu. Smlouva musí obsahovat určení osob, které jsou oprávněny s listinným cenným papírem ukládaným do úschovy nakládat. Není-li ve smlouvě úplata určena, má schovatel právo na úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy. Schovatel je povinen vrátit uschovateli tentýž listinný CP, který mu uschovatel svěřil do úschovy. Schovatel odpovídá za škodu na uloženém listinném CP. Schovatel je povinen vést evidenci o listinném cenném papíru uloženém do úschovy. Evidence obsahuje obchodní firmu nebo název nebo jméno, identifikační číslo nebo rodné číslo a sídlo nebo místo podnikání nebo bydliště uschovatele a emitenta, druh listinného cenného papíru a jeho jmenovitou hodnotu. U samostatné úschovy listinného cenného papíru obsahuje evidence i jeho číslo a místo uložení. Není-li smlouva o úschově CP uzavřena na dobu určitou, může ji schovatel nebo uschovatel vypovědět. (pro listinné cenné papíry) Listinný CP převzatý na základě smlouvy o úschově CP může schovatel předat do úschovy jinému schovateli. Schovatel je oprávněn uložit listinný CP, který převzal do úschovy, do druhotné úschovy bez souhlasu uschovatele. Smlouva o správě cenných papírů Smlouvou o správě cenných papírů se zavazuje správce, že bude činit po dobu trvání smlouvy veškeré právní úkony, které jsou nutné k výkonu a zachování práv spojených s určitým cenným papírem, a vlastník cenného papíru se zavazuje zaplatit za to úplatu. Neníli úplata ve smlouvě určena, má správce právo na úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy. Správce je povinen plnit pokyny vlastníka CP, tyto pokyny musí být písemné. Na nesprávné pokyny je správce povinen vlastníka CP včas upozornit. Smlouva o uložení cenných papírů Smlouvou o uložení cenných papírů se zavazuje opatrovatel převzít listinný cenný papír, aby jej uložil a spravoval, a uložitel se zavazuje zaplatit za to úplatu. Není-li úplata ve smlouvě určena, má opatrovatel právo na úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy. Opatrovatel může předat listinný cenný papír do druhotné úschovy nebo druhotné úschovy a správy jen se souhlasem složitele. Smlouva o obhospodařování cenných papírů Smlouvou o obhospodařování cenných papírů se zavazuje obhospodařovatel obhospodařovat majetek zákazníka spočívající v cenných papírech nebo v peněžních prostředcích určených ke koupi cenných papírů na základě volné úvahy v rámci smluvního ujednání a zákazník se zavazuje zaplatit za to úplatu. Není-li úplata ve smlouvě určena, má obhospodařovatel právo na úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy. Smlouva musí mít písemnou formu. Imobilizace cenných papírů Smlouvu o úschově cenných papírů ukládaných do hromadné úschovy může jako uschovatel uzavřít i emitent těchto cenných papírů. V takovém případě je listinný cenný papír vydán dnem předání listiny schovateli ve prospěch jejího vlastníka. V listinných cenných papírech na řad a na jméno, které emitent svěřuje do úschovy, se neuvádí při vydání cenných papírů jméno vlastníka. Takto emitentem uložené cenné papíry nazýváme „imobilizované cenné papíry“.

117

Smlouva o zastavení cenných papírů Smlouva o zastavení cenných papírů se řídí ustanoveními občanského zákoníku o zástavním právu. Právo podzástavní nelze pro účely tohoto zákona použít. Zástavní právo, které se zřizuje na základě této smlouvy, vzniká v případě listinného cenného papíru předáním tohoto cenného papíru zástavnímu věřiteli. Ke vzniku smluvního zástavního práva k listinnému cennému papíru, který je převoditelný rubopisem, je třeba i písemné prohlášení vlastníka cenného papíru učiněné na tomto cenném papíru. Smluvní zástavní právo k zaknihovanému cennému papíru vzniká zápisem tohoto zástavního práva na účet vlastníka v evidenci investičních nástrojů. Příkaz k zápisu smluvního zástavního práva může dát zástavní věřitel, dlužník nebo zástavce. K tomuto příkazu je třeba přiložit prvopis nebo úředně ověřenou kopii zástavní smlouvy. Smlouvy o cenných papírech uzavřených na dálku Jsou-li pro uzavření smlouvy podle zákona o cenných papírech použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti dodavatelem a spotřebitele, je dodavatel povinen v souladu s právem Evropských společenství plnit stanovené povinnosti. Dodavatelem je pro účely smluv podle tohoto zákona uzavřených při použití výhradně prostředků komunikace na dálku osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy uzavřené na dálku jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti jako poskytovatel služeb. Spotřebitelem je pro účely smluv uzavřených na dálku fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy uzavřené na dálku nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Trvalým nosičem dat je pro účely smluv uzavřených na dálku nástroj, který umožňuje uchování informací tak, aby mohly být využívány během doby přiměřené účelu informace, a který umožňuje reprodukci těchto informací v nezměněné podobě. Členění cenných papírů Cenné papíry mohou být v podobě listinné nebo zaknihované. ZAKNIHOVANÝ CENNÝ PAPÍR Zastupitelné listinné cenné papíry mohou být nahrazeny zápisem do centrální evidence cenných papírů, v případě podílových listů otevřeného podílového fondu do samostatné evidence, nebo do evidence České národní banky podle zvláštního právního předpisu upravujícího činnost České národní banky. Centrální evidencí cenných papírů je evidence všech zaknihovaných cenných papírů vydaných v České republice, s výjimkou a) zaknihovaných podílových listů otevřeného podílového fondu, pokud jsou vedeny v samostatné evidenci b) zaknihovaných cenných papírů vedených v evidenci České národní banky podle zvláštního právního předpisu upravujícího činnost České národní banky. Centrální evidenci cenných papírů vede centrální depozitář a osoby oprávněné vést evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů vedenou centrálním depozitářem. Evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů vedenou centrálním depozitářem může vést a) obchodník s cennými papíry, který má v povolení uvedenou investiční službu úschova investičních nástrojů, b) investiční společnost, která má v povolení uvedenou investiční službu úschova investičních nástrojů, c) Česká národní banka, d) zahraniční osoba, jejíž předmět podnikání odpovídá činnosti osob uvedených v písmenech a) a b) a která je oprávněna poskytovat investiční služby v České republice, e) zahraniční centrální depozitář nebo zahraniční osoba oprávněná vést evidenci investičních nástrojů. 118

V samostatné evidenci investičních nástrojů mohou být evidovány a) zaknihované podílové listy otevřeného podílového fondu, b) listinné investiční nástroje v úschově, c) zahraniční investiční nástroje, svěřené obchodníkovi s cennými papíry za účelem poskytnutí investiční služby, d) investiční nástroje, které nejsou uvedeny v písmenech a) až c) a jejichž povaha to umožňuje. Samostatnou evidenci investičních nástrojů může vést centrální depozitář a v závislosti na uděleném povolení též a) obchodník s cennými papíry, který má v povolení ke své činnosti uvedenou investiční službu úschova investičních nástrojů, b) investiční společnost, která má v povolení ke své činnosti uvedenou investiční službu úschova investičních nástrojů, c) banka, která má v bankovní licenci uvedenou investiční službu úschova investičních nástrojů, d) zahraniční osoba, jejíž předmět podnikání odpovídá činnosti některé z osob uvedených v písmenech a) až c) a která je oprávněna poskytovat investiční služby v České republice. Evidenci navazující na samostatnou evidenci může vést a) obchodník s cennými papíry, který má v povolení ke své činnosti uvedenou investiční službu úschova investičních nástrojů, b) investiční společnost, která má v povolení ke své činnosti uvedenou investiční službu úschova investičních nástrojů, c) banka, která má v bankovní licenci uvedenou investiční službu úschova investičních nástrojů, d) zahraniční osoba, jejíž předmět podnikání odpovídá činnosti některé z osob uvedených v písmenech a) až c) a která je oprávněna poskytovat investiční služby v České republice, e) zahraniční centrální depozitář nebo zahraniční osoba oprávněná vést evidenci investičních nástrojů. Samostatnou evidencí investičních nástrojů je též evidence cenných papírů vedená Českou národní bankou podle zvláštního právního předpisu upravujícího činnost České národní banky. Druhy účtů Majetkový účet může být veden a) pro osobu, která je vlastníkem investičních nástrojů evidovaných na tomto účtu nebo b) pro osobu, která není vlastníkem investičních nástrojů evidovaných na tomto účtu Centrální depozitář je právnická osoba, která a) vede centrální evidenci cenných papírů v České republice, b) přiděluje cenným papírům identifikační označení podle mezinárodního systému číslování pro identifikaci cenných papírů (ISIN), c) provozuje vypořádací systém a) d)může též vést samostatnou evidenci investičních nástrojů. b) může též, pokud to má uvedeno v povolení k činnosti centrálního depozitáře¨ c) e)obstarávat splácení cenných papírů, vracení cenných papírů nebo vyplácení výnosů z cenných papírů, f) zajišťovat pro emitenta a pro své účastníky úschovu a správu investičních nástrojů, g) za účelem vypořádání obchodu s investičními nástroji prostřednictvím svého vypořádacího systému poskytovat svým účastníkům úvěry nebo půjčky, pokud jsou řádně zajištěny, nebo tyto úvěry či půjčky zprostředkovávat, 119

h) i) j) k) l)

poskytovat svým účastníkům půjčky cenných papírů vedených v centrální evidenci cenných papírů, pokud jsou řádně zajištěny, nebo tyto půjčky zprostředkovávat, spravovat peněžní prostředky a investiční nástroje složené jako jistota za splnění závazků plynoucích z vypořádávaných obchodů s investičními nástroji, zřizovat pro své účastníky účty zákazníků u zahraničních osob s obdobným předmětem činnosti jako má centrální depozitář, provádět zúčtování obchodů realizovaných na komoditních burzách podle zvláštního právního předpisu, který upravuje komoditní burzy, obstarávat pro své účastníky jiné činnosti související s činností centrálního depozitáře podle tohoto zákona.

Centrální depozitář musí mít základní kapitál alespoň 100 000 000,- Kč. Emisní kurz jeho akcií musí být alespoň z jedné třetiny splacen peněžitými vklady. Jeho obchodní firma musí obsahovat označení "centrální depozitář cenných papírů. Akcionářem centrálního depozitáře může být pouze a) obchodník s cennými papíry, b) banka, c) organizátor regulovaného trhu, d) provozovatel vypořádacího systému, e) Česká republika jednající prostřednictvím ministerstva, f) členský stát Evropské unie, g) Česká národní banka, h) centrální banka členského státu Evropské unie, i) Evropská banka pro obnovu a rozvoj, j) Evropská centrální banka, k) centrální depozitář se sídlem v zahraničí, l) osoba se sídlem v zahraničí, která vykonává na území České republiky některou z činností jako osoby uvedené v písmenech a) až d). K činnosti centrálního depozitáře je třeba povolení Komise pro cenné papíry, která toto povolení udělí na základě žádosti s připojenými požadovanými doklady, jestliže a) žadatel je akciovou společností, která vydává pouze akcie na jméno, b) žadatel prokáže připravenost vést centrální evidenci cenných papírů pro všechny zaknihované cenné papíry včetně dokumentace k této evidenci, kterou je povinna uchovávat podle zvláštního právního předpisu upravujícího archivnictví, c) žadatel splňuje podmínky uvedené v zákoně, d) adatel splňuje podmínky obdobně podle § 6 odst. 1 písm. c), g) a h), e) žadatel má věcné, organizační a personální předpoklady pro výkon činnosti centrálního depozitáře, zejména plán obchodní činnosti a návrh organizační struktury. Komise v povolení k činnosti centrálního depozitáře, které je na dobu neurčitou a) uvede den, od kterého centrální depozitář vede centrální evidenci cenných papírů, b) uvede, které činnosti je centrální depozitář oprávněn vykonávat a v jakém rozsahu, c) schválí provozní řád centrálního depozitáře Na účtu zákazníků mohou být evidovány pouze investiční nástroje, s jejichž vlastníkem majitel tohoto účtu uzavřel smlouvu o úschově investičních nástrojů. Centrální depozitář zřídí účet zákazníků osobě, která je oprávněna vést evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů vedenou centrálním depozitářem, a to za podmínek stanovených provozním řádem centrálního depozitáře. Pokud tato osoba není účastníkem centrálního depozitáře, nakládá se svým účtem prostřednictvím účastníka centrálního depozitáře. Majitel účtu zákazníků eviduje investiční nástroje vedené na účtu zákazníků odděleně od svého majetku. Nesmí bez souhlasu zástavního věřitele převést zastavený cenný papír evidovaný na tomto účtu na nového vlastníka. 120

Centrální depozitář vede evidenci emisí zaknihovaných cenných papírů. Při vydání nebo zrušení emise cenného papíru nebo na žádost emitenta centrální depozitář předá emitentovi výpis emise. Výpis emise obsahuje: a) údaje o majiteli účtu, na kterém je cenný papír evidován, b) počet kusů cenného papíru c) další údaje stanovené provozním řádem. d) informace, které centrální depozitář obdržel od majitele účtu zákazníků. Pro účely výpisu z emise je majitel účtu zákazníků povinen sdělit centrálnímu depozitáři prostřednictvím účastníka centrálního depozitáře údaje o osobě oprávněné vykonávat práva spojená s cenným papírem. Přeměna podoby cenného papíru Emitent, který rozhodl o přeměně listinného cenného papíru na zaknihovaný cenný papír, musí takové rozhodnutí bez zbytečného odkladu zveřejnit v Obchodním věstníku a uveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup včetně lhůty, ve které je vlastník cenného papíru povinen odevzdat emitentovi listinný cenný papír. Tato lhůta nesmí být kratší než 2 měsíce a delší než 6 měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o přeměně. Emitent, kterému zvláštní právní předpis ukládá vést evidenci vlastníků cenných papírů, zašle osobě uvedené v této evidenci oznámení o přeměně tohoto cenného papíru na zaknihovaný cenný papír; oznámení se posílá na adresu sídla nebo trvalého pobytu uvedenou v evidenci vlastníků cenných papírů. Pokud je vlastník cenného papíru v prodlení s vrácením listinných cenných papírů, vyhlásí emitent dodatečnou lhůtu pro jejich odevzdání. Po uplynutí této lhůty emitent prohlásí neodevzdané cenné papíry za neplatné. Na tuto skutečnost emitent upozorní při vyhlašování dodatečné lhůty. Vlastník cenného papíru, jehož emitent rozhodl o přeměně listinného cenného papíru na zaknihovaný cenný papír, sdělí emitentovi při odevzdání listinného cenného papíru číslo majetkového účtu, na který má být zaknihovaný cenný papír zaevidován. Po uplynutí lhůty uvedené výše nebo před uplynutím této lhůty, byly-li odevzdány emitentovi všechny listinné cenné papíry, nebo po uplynutí lhůty požádá emitent centrální depozitář, aby zaevidoval cenné papíry do centrální evidence obdobně jako při vydání zaknihovaného cenného papíru, a sdělí mu, na jaké majetkové účty mají být cenné papíry zaevidovány. Od podání žádosti emitenta o zaevidování cenného papíru do centrální evidence do zaevidování celé emise nelze s cenným papírem obchodovat na regulovaném trhu. Centrální depozitář vede zvláštní evidenci listinných cenných papírů, které nebyly odevzdány; to neplatí, pokud vedení takové evidence svěřuje zvláštní právní předpis jiné osobě. Listinné cenné papíry, u nichž emitent rozhodl o přeměně na zaknihované cenné papíry a které nebyly odevzdány, centrální depozitář eviduje na zvláštním technickém účtu neznámých vlastníků cenných papírů, jehož majitelem je emitent; zaevidováním na zvláštním účtu jsou tyto cenné papíry přeměněny. Emitent, který rozhodl o přeměně zaknihovaného cenného papíru na listinný, takové rozhodnutí bez zbytečného odkladu a) zveřejní v Obchodním věstníku a uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup, b) oznámí centrálnímu depozitáři a organizátorovi regulovaného trhu, na kterém je tento cenný papír přijat k obchodování. Centrální depozitář do 30 dnů ode dne, kdy obdrží oznámení emitenta o přeměně zaknihovaného cenného papíru na listinný cenný papír, předá emitentovi výpis, který obsahuje a) údaje o emisi cenného papíru, b) údaje o vlastnících cenných papírů s uvedením údajů o pozastavení nakládání s cenným papírem a údajů o zastavení cenného papíru včetně údajů o zástavním věřiteli. 121

Zrušení evidence emise zaknihovaného cenného papíru oznámí centrální depozitář a) organizátorovi regulovaného trhu, na kterém jsou tyto cenné papíry přijaty k obchodování, b) účastníkům centrálního depozitáře, kteří tuto skutečnost oznámí vlastníkům cenných papírů; majitel účtu zákazníků zruší evidenci cenných papírů ke stejnému dni jako centrální depozitář. Dnem zrušení evidence emise zaknihovaného cenného papíru vzniká vlastníkovi přeměněného cenného papíru právo na vydání listinného cenného papíru emitentem. S cenným papírem, který byl přeměněn na listinný cenný papír, nelze obchodovat na regulovaném trhu, pokud Komise neschválí vzorový výtisk listinného cenného papíru. Emitent bez zbytečného odkladu po zrušení evidence emise zaknihovaného cenného papíru zveřejní v Obchodním věstníku a uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup výzvu vlastníkům tohoto cenného papíru k převzetí listinného cenného papíru ve lhůtě stanovené podle zákona. U cenného papíru na jméno nebo na řad emitent zašle též výzvu k převzetí listinného cenného papíru na jeho adresu sídla nebo trvalého pobytu uvedenou v evidenci vlastníků cenných papírů. OBCHODNÍK S CENNÝMI PAPÍRY Obchodník s cennými papíry je právnická osoba, která poskytuje investiční služby na základě povolení Komise pro cenné papíry k činnosti obchodníka s cennými papíry. Komise udělí povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry pouze akciové společnosti: a) která vydává pouze akcie na jméno, b) která má sídlo i skutečné sídlo na území České republiky, c) která má průhledný a nezávadný původ základního kapitálu, d) která předloží plán obchodní činnosti a návrh organizační struktury obchodníka s cennými papíry, e) která má věcné, personální a organizační předpoklady pro výkon činnosti obchodníka s cennými papíry, zejména má splacen základní kapitál a její vedoucí osoby splňují podmínky schvalování osob podle zákona, f) která předloží návrh pravidel obezřetného poskytování investičních služeb a návrh pravidel jednání obchodníka s cennými papíry se zákazníky, která splňují požadavky tohoto zákona, g) na které mají kvalifikovanou účast osoby vhodné z hlediska zdravého a obezřetného vedení obchodníka s cennými papíry, h) jejíž úzké propojení s jinou osobou nebrání účinnému výkonu dozoru nad obchodníkem s cennými papíry; při úzkém propojení s osobou, která má sídlo nebo skutečné sídlo ve státě, který není členským státem Evropské unie, nesmějí právní řád takového státu a způsob jeho uplatňování včetně vymahatelnosti práva bránit účinnému výkonu dozoru nad obchodníkem s cennými papíry. V povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry Komise uvede, které hlavní a doplňkové investiční služby je obchodník s cennými papíry oprávněn poskytovat a ve vztahu ke kterým investičním nástrojům. Povolení musí obsahovat alespoň jednu hlavní investiční službu. Vlastní kapitál obchodníka s cennými papíry, který není bankou a nemá poskytování investičních služeb omezené nebo má povolenou investiční službu podle § 4 odst. 3 písm. b) zákona, musí v korunách českých činit alespoň částku odpovídající 730 000 eur. Vlastní kapitál obchodníka s cennými papíry, který není bankou a je oprávněn poskytovat investiční služby podle § 4 odst. 2 písm. a), b) a d) zákona a v souvislosti s jejich poskytováním přijímat peněžní prostředky nebo investiční nástroje zákazníků, musí v korunách českých činit alespoň částku odpovídající 125 000 eur.

122

Předmětem podnikání obchodníka s cennými papíry, který není bankou, mohou být pouze činnosti uvedené v povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry, které se uděluje na dobu neurčitou. Obchodník s cennými papíry zajistí vedení evidence a) zaknihovaných cenných papírů, s jejichž vlastníkem uzavřel smlouvu o úschově investičních nástrojů a které jsou vedeny v centrální evidenci cenných papírů na účtu zákazníků; tato evidence se vede v evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů vedenou centrálním depozitářem , b) listinných investičních nástrojů, které mu zákazníci svěřili do úschovy; tato evidence se vede v samostatné evidenci investičních nástrojů c) zahraničních investičních nástrojů, které mu zákazníci svěřili za účelem poskytnutí investiční služby; tato evidence se vede v samostatné evidenci investičních nástrojů d) investičních nástrojů, které nejsou uvedeny v písmenech a) až c) a jejichž povaha to umožňuje. Obchodník s cennými papíry při nakládání s majetkem zákazníka a) účtuje o majetku zákazníka odděleně od svého majetku, b) zavede opatření, aby majetek zákazníka spočívající v investičních nástrojích nemohl být použit k obchodu na účet jiné osoby než tohoto zákazníka, s výjimkou případu, kdy zákazník udělil obchodníkovi s cennými papíry písemný souhlas, c) nepoužívá majetek zákazníka spočívající v peněžních prostředcích k obchodu na účet jiné osoby než tohoto zákazníka, d) zajistí jednoznačnou identifikaci majetku zákazníka. Obchodník s cennými papíry vykonává odborné obchodní činnosti při poskytování investičních služeb prostřednictvím zaměstnance, který má povolení k činnosti makléře s příslušnou specializací. Druhy odborných obchodních činností, které musí obchodník s cennými papíry vykonávat prostřednictvím makléře, stanoví prováděcí právní předpis. Makléř může být zaměstnancem pouze jednoho obchodníka s cennými papíry. Obchodník s cennými papíry je povinen mít materiální a personální vybavení přiměřené povaze a rozsahu jím poskytovaných služeb. Obchodník s cennými papíry je povinen vést v elektronické podobě deník obchodníka s cennými papíry, ve kterém eviduje údaje stanovené zákonem. Makléř Makléř je fyzická osoba, která na základě povolení Komise vykonává odbornou obchodní činnost při poskytování investiční služby. Komise udělí povolení na dobu neurčitou k činnosti makléře na základě žádosti, jestliže žadatel složil makléřskou zkoušku a je důvěryhodný. V některých případech stanovených zákonem Komise může prominout složení makléřské zkoušky. Povolení k činnosti makléře obsahuje druh odborné specializace makléře. Obsahem makléřské zkoušky je, podle specializace makléře, prověření znalosti investičních nástrojů a obchodování s nimi, znalosti vnitřních předpisů organizátorů regulovaných trhů, znalosti právních předpisů upravujících kapitálový trh s důrazem na znalosti pravidel obezřetného poskytování investičních služeb a jednání obchodníka s cennými papíry se zákazníky. Jednání obchodníka s cennými papíry se zákazníky Obchodník s cennými papíry a) je povinen poskytovat investiční služby s odbornou péčí spočívající zejména v kvalifikovaném, čestném a spravedlivém jednání v nejlepším zájmu zákazníků a řádného fungování trhu, b) je povinen požadovat od zákazníka, podle druhu a rozsahu zákazníkem požadovaných investičních služeb, informaci o jeho hospodářské situaci, zkušenostech v oblasti investic do investičních nástrojů a cílech, které mají být požadovanou službou dosaženy,

123

c) d) e) f) g) h) i) j)

je povinen informovat zákazníka úplně, pravdivě a srozumitelně o každé podstatné skutečnosti související s poskytnutím investiční služby, zejména o možných rizicích, je povinen požadovat písemný souhlas zákazníka k poskytnutí investiční služby, ze které vyplývají další finanční závazky, je povinen informovat neprodleně zákazníka o obchodech, které pro něho uzavřel, nelze-li se vyhnout střetu zájmů, je povinen dát přednost zájmům zákazníka před zájmy vlastními a při střetu zájmů zákazníků musí jednat spravedlivě, plní pokyny zákazníků za nejlepších podmínek a vyřizuje je v pořadí, v jakém je přijal, je povinen podrobně informovat zákazníka o podmínkách poskytování náhrad z Garančního fondu obchodníků s cennými papíry a na žádost zákazníka jej informovat o způsobu uplatňování nároku na výplatu náhrady, při propagaci svých investičních služeb je povinen používat pravdivé informace, při poskytování investičních služeb formou uzavírání smluv při použití výhradně prostředků komunikace na dálku je povinen dodržovat povinnosti stanovené zvláštním právním předpisem upravujícím cenné papíry.

GARANČNÍ FOND OBCHODNÍKŮ S CENNÝMI PAPÍRY je právnická osoba, která se zapisuje do obchodního rejstříku. Zabezpečuje záruční systém, ze kterého se vyplácejí náhrady zákazníkům obchodníka s cennými papíry, který není schopen plnit své závazky vůči svým zákazníkům. Garanční fond a) kontroluje placení příspěvků do Garančního fondu, protože každý obchodník s cennými papíry je povinen platit příspěvek do Garančního fondu b) informuje Komisi o výši příspěvků, které jednotliví obchodníci s cennými papíry zaplatili Garančnímu fondu za příslušný kalendářní rok, a uveřejňuje tyto informace způsobem umožňujícím dálkový přístup do 30. dubna následujícího roku, c) zajišťuje ověřování nároků na vyplacení náhrad z Garančního fondu, d) zajišťuje vyplácení náhrad z Garančního fondu. Garanční fond je řízen pětičlennou správní radou, která je jeho statutárním orgánem. Předsedu, místopředsedu a ostatní členy správní rady Garančního fondu jmenuje a odvolává ministr financí. Členové správní rady Garančního fondu jsou jmenováni na období 5 let, a to i opakovaně. Nejméně 1 člen je jmenován z řad zaměstnanců Komise, a to na návrh prezidia Komise. Nejméně 2 členové jsou jmenováni z řad členů představenstva nebo zaměstnanců obchodníků s cennými papíry. Správní rada vydává po předchozím souhlasu ministerstva financí statut Garančního fondu. Prostředky Garančního fondu lze použít na a) náhrady plynoucí z neschopnosti obchodníka s cennými papíry splnit své závazky spočívající ve vydání majetku zákazníků zákazníkům, z důvodu přímo souvisejícího s jeho finanční situací, b) splátky přijatých úvěrů, c) úhradu nákladů na činnost Garančního fondu. Poskytování náhrady z Garančního fondu Komise pro cenné papíry bez zbytečného odkladu oznámí Garančnímu fondu, že a) obchodník s cennými papíry z důvodu své finanční situace není schopen plnit své závazky spočívající ve vydání majetku zákazníkům a není pravděpodobné, že je splní do 1 roku, nebo b) soud prohlásil konkurz na majetek obchodníka s cennými papíry nebo vydal jiné rozhodnutí, které má za následek, že zákazníci obchodníka s cennými papíry se nemohou účinně domáhat vydání svého majetku vůči obchodníkovi s cennými papíry.

124

9.3

TRH S INVESTIČNÍMI NÁSTROJI

Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu uvádí, co se rozumí regulovaným trhem s investičními nástroji. Regulovaným trhem s investičními nástroji se rozumí trh a) který má stanovená pravidla pro přijímání investičních nástrojů k obchodování, b) na kterém se obchoduje pravidelně, c) který má stanovená pravidla pro tvorbu kurzů investičních nástrojů, d) který pravidelně uveřejňuje kurzy investičních nástrojů dosažené při obchodování, e) který podléhá dozoru dozorového úřadu státu, ve kterém má sídlo a skutečné sídlo, f) uvedený v seznamu regulovaných trhů zveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie, který uveřejňuje Komise podle zvláštního právního předpisu. Podle podmínek pro přijetí investičního nástroje k obchodování může být regulovaný trh rozdělen na a) oficiální trh s cennými papíry, který může být v souladu s vnitřními předpisy organizátora regulovaného trhu rozdělen na více částí, b) speciální trh s investičními nástroji, které nejsou cennými papíry Organizátor regulovaného trhu může organizovat též volný trh. Volným trhem je trh s investičními nástroji, pro který podmínky pro přijímání investičních nástrojů k obchodování, podmínky pro vyloučení investičních nástrojů z obchodování, podmínky pro pozastavení obchodování s investičními nástroji a případné informační povinnosti spojené s přijetím investičních nástrojů k obchodování stanoví organizátor regulovaného trhu ve svých všeobecných obchodních podmínkách. Organizátor regulovaného trhu uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup a ve svém sídle na místě přístupném veřejnosti užší prospekt cenného papíru přijatého k obchodování na volném trhu. Obchodem uzavřeným na regulovaném trhu je uzavření smlouvy o koupi a prodeji investičního nástroje na regulovaném trhu, a) na jejíchž podstatných náležitostech se strany dohodly prostřednictvím automatizovaného obchodního systému organizátora regulovaného trhu v souladu s vnitřními předpisy organizátora regulovaného trhu, nebo b) která byla uzavřena mimo automatizovaný obchodní systém organizátora regulovaného trhu a následně zahrnuta mezi smlouvy uzavřené prostřednictvím automatizovaného systému v souladu s vnitřními předpisy organizátora regulovaného trhu. Vypořádání obchodů uzavřených na regulovaném trhu zabezpečuje organizátor regulovaného trhu. Organizátor regulovaného trhu uveřejňuje a) aktuální kurz investičního nástroje, se kterým se obchoduje na jím organizovaném trhu, b) závěrečný kurz investičního nástroje, se kterým se obchoduje na jím organizovaném trhu; závěrečný kurz se uveřejňuje po skončení obchodního dne v kurzovním lístku. Podmínky pro přijetí cenného papíru k obchodování na oficiálním trhu Kótovaný cenný papír je cenný papír přijatý k obchodování na oficiálním trhu. Organizátor regulovaného trhu může přijmout akcie nebo dluhopisy k obchodování na oficiálním trhu, a) jestliže byl uveřejněn prospekt těchto akcií nebo dluhopisů a od jeho uveřejnění uplynul alespoň 1 den,

125

b) c)

d)

e)

f) g)

h)

i)

j)

k)

jestliže právní postavení emitenta těchto akcií nebo dluhopisů je v souladu s právem státu, ve kterém má emitent sídlo a skutečné sídlo, jestliže kurz akcie nebo její předpokládaný kurz násobený počtem vydávaných akcií dosahují v korunách českých částky odpovídající alespoň 1 000 000 eur; pokud nelze předpokládaný kurz odhadem určit, musí dosahovat alespoň uvedené částky vlastní kapitál emitenta akcií; podmínka nejnižší částky nemusí být splněna, pokud již emitent vydal akcie stejného druhu a tyto akcie byly přijaty k obchodování na regulovaném trhu, na kterém se o přijetí akcií k obchodování žádá, nebo pokud bude zajištěno bezproblémové obchodování s těmito akciemi, jestliže celková jmenovitá hodnota emise dluhopisu dosahuje v korunách českých hodnoty odpovídající alespoň 200 000 eur; podmínka nejnižší celkové jmenovité hodnoty nemusí být splněna, pokud bude zajištěno bezproblémové obchodování s těmito dluhopisy, jestliže emitent těchto akcií nebo dluhopisů zveřejnil účetní závěrku podle zvláštního právního předpisu upravujícího účetnictví nejméně za 3 po sobě následující účetní období předcházející účetnímu období, ve kterém je podána žádost o přijetí cenného papíru k obchodování na regulovaném trhu; podmínka zveřejnění účetní závěrky za 3 po sobě následující účetní období nemusí být splněna, jestliže emitent existuje podle zápisu do příslušného rejstříku méně než 3 roky a přijetí akcií nebo dluhopisů k obchodování na oficiálním trhu je v zájmu emitenta nebo investorů a jestliže investoři mají dostatek informací nezbytných k posouzení emitenta a cenného papíru, jestliže tyto akcie nebo dluhopisy splňují požadavky práva státu, podle kterého byly vydány, jestliže není vyloučena ani omezena převoditelnost těchto akcií nebo dluhopisů; akcie mohou být též přijaty k obchodování na oficiálním trhu, pokud je jejich převoditelnost omezena pouze požadavkem souhlasu orgánů společnosti a pokud jejich přijetí k obchodování nenaruší obchodování na tomto trhu, je plně splacen emisní kurz těchto akcií nebo dluhopisů; emisní kurz nemusí být plně splacen, pokud to zvláštní právní předpis dovoluje a pokud je zajištěno bezproblémové obchodování s nimi a pokud je v jejich prospektu výslovně uvedeno, že emisní kurz nebyl splacen a jsou uvedena opatření, která byla v souvislosti s tím přijata, jestliže alespoň 25 % akcií, které mají být přijaty k obchodování na oficiálním trhu, je ve vlastnictví veřejnosti členských států Evropské unie, nebo je-li ve vlastnictví veřejnosti členských států Evropské unie alespoň takové procento akcií, které zaručuje bezproblémové obchodování na oficiálním trhu; to není třeba, jestliže 1. vlastnictví akcií veřejností členských států Evropské unie má být zajištěno teprve obchodováním na tomto trhu a organizátor regulovaného trhu usoudí, že požadovaného vlastnictví veřejností bude dosaženo během krátké doby po přijetí akcií k obchodování, nebo 2. akcie téhož emitenta a druhu jsou přijaty k obchodování na obdobném oficiálním trhu státu, který není členským státem Evropské unie, a v tomto státě je ve vlastnictví veřejnosti takový jejich objem, který zaručuje bezproblémové obchodování na oficiálním trhu, jestliže se žádost o přijetí k obchodování vztahuje na všechny dluhopisy stejné emise nebo na všechny akcie stejného druhu; žádost o přijetí k obchodování nemusí zahrnovat akcie držené za účelem ovládání emitenta nebo na akcie, se kterými nelze na základě dohody po určitou dobu obchodovat, pokud obchodováním pouze s částí akcií stejného druhu nevzniknou investorům žádné nevýhody; skutečnost, že se žádost o přijetí k obchodování na oficiálním trhu vztahuje pouze na část akcií stejného druhu, musí být výslovně uvedena v prospektu spolu s uvedením důvodu, jestliže akcie nebo dluhopisy, které jsou listinnými cennými papíry, jsou vytištěny v souladu s požadavky kladenými na tisk listinných cenných papírů podle práva státu, ve kterém má emitent sídlo; pokud tyto požadavky nedosahují úrovně požadavků kladených na tisk listinných cenných papírů v České republice, uvede se tato skutečnost

126

výslovně v prospektu; pokud se neuveřejňuje prospekt, uveřejní se tato skutečnost způsobem umožňujícím dálkový přístup, l) pokud je emitentem těchto akcií nebo dluhopisů osoba se sídlem ve státě, který není členským státem Evropské unie, a tyto akcie nebo dluhopisy nebyly přijaty k obchodování na oficiálním trhu burzy ve státě, ve kterém má emitent sídlo a skutečné sídlo, ani ve státě, ve kterém je ve vlastnictví veřejnosti největší podíl těchto akcií nebo dluhopisů, ale organizátor regulovaného trhu, na kterém se žádá o přijetí, je přesvědčen, že důvodem nepřijetí k obchodování není ochrana investorů, m) jedná-li se o vyměnitelné dluhopisy, prioritní dluhopisy nebo dluhopisy s opčním listem, které mají být vyměněny za akcie, a akcie stejného druhu jsou již přijaté k obchodování na oficiálním trhu nebo investorům jsou k dispozici všechny informace nezbytné k posouzení hodnoty těchto akcií, n) jestliže emise těchto akcií nebo dluhopisů byla vydána v jedné podobě a všechny její kusy mají stejnou jmenovitou hodnotu a stejné identifikační označení podle mezinárodního systému číslování pro identifikaci cenných papírů, o) jestliže emitent těchto akcií nebo dluhopisů nemá sídlo a skutečné sídlo ve státě, který je členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a přitom je ohodnocen ratingovou agenturou uvedenou v seznamu ratingových agentur vedeném Komisí pro cenné papíry, nebo se s akciemi obchoduje na zahraničním regulovaném trhu uvedeném v seznamu regulovaných trhů vedeném Komisí pro cenné papíry, p) pokud organizátorovi regulovaného trhu nejsou známy okolnosti, které by v případě přijetí těchto akcií nebo dluhopisů k obchodování na oficiálním trhu mohly vést k poškození investorů, k ohrožení jejich zájmů nebo k ohrožení důležitých veřejných zájmů. Prospekt cenného papíru musí obsahovat veškeré informace, které jsou nezbytné pro investory a jejich odborné poradce k přesnému a správnému posouzení cenného papíru, majetku a závazků emitenta, jeho finanční situace, zisku a ztrát a budoucího vývoje jeho podnikání a budoucí finanční situace. Informace obsažené v prospektu musejí umožňovat odborné a zasvěcené posouzení investice. Prospekt musí být formulován srozumitelně, způsobem umožňujícím snadnou analýzu. Minimální náležitosti prospektu stanoví prováděcí právní předpis. Prospekt schvaluje Komise na žádost emitenta, obchodníka s cennými papíry nebo organizátora regulovaného trhu. Zákon stanoví, co je přílohou žádosti. V České republice může organizovat regulovaný trh burza nebo organizátor mimoburzovního trhu.

9.3.1

BURZA CENNÝCH PAPÍRŮ

Burza je právnická osoba, která organizuje trh s investičními nástroji pro osoby oprávněné uzavírat burzovní obchody. K činnosti burzy je třeba povolení Komise pro cenné papíry, jež udělí povolení na dobu neurčitou k činnosti burzy pouze akciové společnosti, a) která vydávává pouze akcie na jméno, b) která má sídlo i skutečné sídlo na území České republiky, c) která má základní kapitál alespoň 100 000 000 Kč, d) která má průhledný a nezávadný původ základního kapitálu, e) která má věcné, personální a organizační předpoklady pro výkon činnosti burzy, zejména 1. splacen základní kapitál, 2. její vedoucí osoby splňují podmínky schvalování osob obdobně podle § 10,

127

f)

na které mají kvalifikovanou účast osoby vhodné z hlediska zdravého a obezřetného vedení burzy, g) u které úzké propojení s jinou osobou nebrání účinnému výkonu státního dozoru nad burzou; při úzkém propojení s osobou, která má sídlo a skutečné sídlo ve státě, který není členským státem Evropské unie, nesmějí právní řád a způsob jeho uplatňování včetně vymahatelnosti práva bránit účinnému výkonu státního dozoru nad burzou, h) která předloží návrh burzovních pravidel, která obsahují zejména strukturu trhů, které burza organizuje, podmínky pro přijímání investičních nástrojů k obchodování na jednotlivých trzích a informační povinnosti spojené s přijetím investičních nástrojů k obchodování na jednotlivých trzích; návrh burzovních pravidel Komise neschvaluje. Valná hromada burzy Jednání valné hromady se mohou s hlasem poradním účastnit generální ředitel burzy a zástupce Komise. Valná hromada schvaluje řád burzovního rozhodčího soudu a jeho změny včetně sazebníku poplatků za řízení před ním. Akcionář burzy má na jednání valné hromady hlasovací právo podle jmenovité hodnoty svých akcií, nejvýše však 20 % z celkového počtu hlasů. Burzovní komora Burzovní komora je statutárním orgánem burzy a plní funkci představenstva. Na zasedání burzovní komory musí být přítomna alespoň polovina členů burzovní komory. Burzovní komora rozhoduje prostou většinou hlasů. V případech stanovených zákonem musejí být přítomny alespoň dvě třetiny členů burzovní komory a rozhodnutí musí být schváleno alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných členů.

Burzovní komora a) schvaluje burzovní pravidla a jejich změny, b) vyhlašuje výběrové řízení na funkci generálního ředitele burzy, jmenuje generálního ředitele burzy a odvolává jej, c) uděluje předchozí souhlas k převodu akcií burzy, d) rozhoduje o přijetí investičních nástrojů k burzovnímu obchodu, e) uděluje a odnímá členství na burze. Burzovní výbory Burzovní komora může zřídit k výkonu činností uvedených v zákoně burzovní výbory, které jsou orgánem burzy a mohou být stálé nebo dočasné. Tyto musí mít svůj schválený statut a musí přijmout svůj jednací řád. Předsedu a členy burzovního výboru jmenuje a odvolává burzovní komora. Generální ředitel burzy a) přijímá opatření, jejichž účelem je zabránit ohrožení činnosti burzy nebo zájmů jejích akcionářů a účastníků kapitálového trhu, zejména mění harmonogram burzovního dne, pozastavuje zčásti nebo zcela obchodování na burze a zrušuje burzovní obchod, nestanoví-li tento zákon jinak, b) jmenuje svého zástupce, který ho zastupuje a přijímá opatření podle písmene a). Burzovní obchod Burzovním obchodem je obchod uzavřený na burze. Jedná-li se o obchod podle § 42 odst. 1 písm. b) zákona, musí být za podmínek stanovených burzovními pravidly alespoň jednou smluvní stranou osoba oprávněná uzavírat burzovní obchody. Burzovní obchody může uzavírat a) člen burzy, kterým může být obchodník s cennými papíry nebo zahraniční osoba s povolením k poskytování investičních služeb, kteří splňují podmínky stanovené burzovními pravidly a zaplatili poplatek za udělení členství. 128

b) c) d) e)

Česká národní banka, Česká republika jednající prostřednictvím Ministerstva financí Česká konsolidační agentura, osoba, které to umožňují burzovní pravidla, jestliže je druhou stranou obchodu osoba uvedená v písmenech a) až d) a jedná-li se o burzovní obchod uzavřený mimo automatizovaný obchodní systém burzy.

Burzovní rozhodčí soud Burzovní rozhodčí soud rozhoduje spory z burzovních obchodů, pokud se strany nedohodnou jinak. Burzovní rozhodčí soud zřizuje burza. Burzovní rozhodčí soud může též rozhodovat spory z ostatních obchodů s investičními nástroji, spory z podnikání na kapitálovém trhu, peněžním trhu, pojišťovacím trhu a trhu penzijního připojištění, pokud se na tom strany dohodnou.

9.3.2

MIMOBURZOVNÍ TRH

Organizátor mimoburzovního trhu organizuje na základě povolení Komise pro cenné papíry trh s investičními nástroji. Komise udělí povolení k organizování mimoburzovního trhu pouze akciové společnosti, a) která vydává pouze akcie na jméno, b) která má sídlo a skutečné sídlo v České republice, c) která má základní kapitál alespoň 10 000 000 Kč, d) která má průhledný a nezávadný původ základního kapitálu, e) která má věcné, personální a organizační předpoklady pro organizování mimoburzovního trhu, zejména 1. splacen základní kapitál, 2. její vedoucí osoby splňují podmínky schvalování osob obdobně podle § 10, f) která předloží návrh pravidel obezřetného poskytování služeb organizátora mimoburzovního trhu a návrh pravidel jednání organizátora mimoburzovního trhu se zákazníky, která jsou v souladu s tímto zákonem, g) na které mají kvalifikovanou účast osoby vhodné z hlediska zdravého a obezřetného vedení organizátora mimoburzovního trhu, h) u které úzké propojení s jinou osobou nebrání výkonu dozoru nad organizátorem mimoburzovního trhu; při úzkém propojení s osobou, která má sídlo a skutečné sídlo ve státě, který není členským státem Evropské unie, nesmí právní řád a způsob jeho uplatňování včetně vymahatelnosti práva bránit účinnému výkonu dozoru nad organizátorem regulovaného trhu, i) která předloží návrh pravidel obchodování na mimoburzovním trhu obsahující zejména strukturu trhů, které organizátor mimoburzovního trhu organizuje, podmínky pro přijímání investičních nástrojů k obchodování na jednotlivých trzích a informační povinnosti spojené s přijetím investičních nástrojů k obchodování na jednotlivých trzích. V povolení k organizování mimoburzovního trhu , které je na dobu neurčitou, Komise a) uvede investiční nástroje, se kterými může organizátor mimoburzovního trhu organizovat trh, b) schválí pravidla obchodování na mimoburzovním trhu, c) může stanovit podmínky, které žadatel musí splnit před zahájením organizování trhu s investičními nástroji, popřípadě dodržovat při jeho organizování. Předmětem podnikání organizátora mimoburzovního trhu mohou být pouze činnosti uvedené v povolení k organizování mimoburzovního trhu a činnosti související. Organizátor mimoburzovního trhu dodržuje pravidla obchodování na mimoburzovním trhu.

129

9.4

SUBJEKTY FINANČNÍHO TRHU

Na finančním trhu se setkáváme především se dvěma okruhy subjektů. Jedná se o subjekty pociťující relativní /přechodný/ přebytek peněžních prostředků, které jsou ochotní na finančním trhu umístit své peněžní přebytky reprezentující jejich odloženou spotřebu. Na druhé straně jsou subjekty pociťující relativní /přechodný/ nedostatek peněžních prostředků, které si hodlají na finančním trhu /buď za účelem výrobních či jiných podnikatelských investic nebo za účelem časově předsunuté spotřeby na úkor budoucích příjmů/ peněžní prostředky opatřit /vypůjčit/. První okruh subjektů je /právně poněkud nepřesně/ nazýván zapůjčovatelé, věřitelé či investoři, pro druhý okruh subjektů se vžilo označení /opět poněkud nepřesné/ vypůjčovatelé, dlužníci, příjemci investic, anebo-ve vztahu k sekuritizovaných nástrojům finančního trhu-emitenti. Mezi investory příjemce investic /emitenty/ vstupuje potom třetí kategorie subjektů finanční trhu-finanční zprostředkovatelé. Ti mají za úkol v co nejširším / a nejen v právním/ smyslu slova zprostředkovat tok peněžních prostředků jakož i protisměrný tok instrumentů finančního trhu mezi věřiteli a dlužníky, spolupůsobit směrem k vytváření a střetu nabídky a poptávky po penězích jako základním předmětu obchodu na finančním trhu. /Bakeš M. a kol.:Finanční právo, 3.aktualizované vydání. Praha: C.H.Beck, 2003, s.573/ Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu uvádí, kdo je investičním zprostředkovatelem: Investiční zprostředkovatel je osoba, která poskytuje investiční službu přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních cenných papírů nebo cenných papírů vydaných fondem kolektivního investování, avšak a) nepřijímá peněžní prostředky nebo investiční nástroje zákazníků, b) pokyny předává pouze bance, obchodníkovi s cennými papíry, zahraniční osobě, která má sídlo v členském státě Evropské unie a jejíž předmět podnikání odpovídá činnosti banky, nebo obchodníka s cennými papíry, organizační složce zahraniční osoby, která má povolení, investiční společnosti, investičnímu fondu, nebo zahraniční osobě oprávněné veřejně nabízet a vydávat své cenné papíry fondu kolektivního investování v České republice. Činnost investičního zprostředkovatele může zaregistrovaná u Komise pro cenné papíry.

vykonávat

pouze

osoba,

která

je

Investiční zprostředkovatel a) vede evidenci přijatých a předaných pokynů týkajících se investičních nástrojů, b) dodržuje pravidla jednání se zákazníky, c) zavede administrativní postupy a mechanizmus vnitřní kontroly nezbytné pro řádný výkon činnosti investičního zprostředkovatele. STÁTNÍ DOZOR Dozoru Komise pro cenné papíry podléhá a) obchodník s cennými papíry, b) makléř, c) zahraniční osoba s povolením k poskytování investičních služeb, která poskytuje služby v České republice prostřednictvím organizační složky, d) investiční zprostředkovatel, e) osoba, která používá služeb investičních zprostředkovatelů, f) emitent cenného papíru, g) burza, h) organizátor mimoburzovního trhu,

130

i) j) k) l) m) n) o) p) q) r)

provozovatel vypořádacího systému, účastník vypořádacího systému, centrální depozitář, účastník centrálního depozitáře, osoba, která vede evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů, osoba, která vede samostatnou evidenci investičních nástrojů, osoba, která vede evidenci navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů, provozovatel tiskárny, která má povolení k tisku kótovaných listinných cenných papírů, institucionální investor, osoba, která má sídlo v České republice a je účastníkem vypořádacího systému provozovaného podle právního řádu jiného členského státu Evropské unie, s) nucený správce obchodníka s cennými papíry, který není bankou, nucený správce burzy, organizátora mimoburzovního trhu, provozovatele vypořádacího systému a centrálního depozitáře, t) osoba, která veřejně nabízí cenné papíry, u) zasvěcená osoba v) osoba, jejíž jednání může být tržní manipulací w) osoba, která má povinnost oznámit Komisi podezření na manipulaci s trhem x) osoba, která se podílí na rozhodování emitenta a má povinnost informovat Komisi o svých obchodech s investičními nástroji y) osoba, která má povinnost oznámit Komisi podezření na využití vnitřní informace Státnímu dozoru nepodléhá vydávání cenných papírů Českou národní bankou, vedení evidence cenných papírů Českou národní bankou, provozování vypořádacího systému Českou národní bankou a obchodování České národní banky s investičními nástroji a cennými papíry, které nejsou investičními cennými papíry. OPATŘENÍ K NÁPRAVĚ A ODNĚTÍ POVOLENÍ Komise pro cenné papíry může uložit osobě podléhající státnímu dozoru, která porušila tento zákon nebo rozhodnutí vydané podle tohoto zákona, opatření k nápravě zjištěného nedostatku odpovídající povaze porušení a jeho závažnosti. Komise může dále a) nařídit mimořádné provedení auditu, b) nařídit změnu auditora, c) pozastavit nejdéle na dobu jednoho roku některou činnost podléhající státnímu dozoru, d) zakázat činnost podléhající státnímu dozoru, e) pozastavit obchodování s cennými papíry, f) zavést nucenou správu, g) změnit rozsah povolení uděleného podle tohoto zákona, h) odejmout povolení udělené podle tohoto zákona. STÁTNÍ DOZOR NAD BURZOU Státní dozor nad činností burzy vykonává Komise pro cenné papíry. Komise je při výkonu státního dozoru nad burzou oprávněna a) kontrolovat burzovní obchod z hlediska dodržování právních předpisů a burzovních pravidel; o zjištěném porušení právního předpisu nebo burzovních pravidel informuje burzovní komoru, b) účastnit se zasedání burzovní komory a zasedání burzovního výboru, c) pozastavit výkon rozhodnutí burzovní komory nebo rozhodnutí burzovního výboru na dobu nejdéle 7 kalendářních dnů, pokud odporuje právnímu předpisu nebo burzovním pravidlům, d) požadovat, aby burzovní komora nebo burzovní výbor odstranili ve stanovené lhůtě zjištěné nedostatky, e) vyžadovat od orgánů burzy informace a doklady, které souvisejí s burzovním obchodem, 131

f)

vyžadovat od orgánů burzy informace o burzovních obchodech uzavíraných osobami oprávněnými uzavírat burzovní obchody.

STÁTNÍ DOZOR NA KONSOLIDOVANÉM ZÁKLADĚ Dozorem na konsolidovaném základě se rozumí sledování a regulace rizik u konsolidačních celků, jejichž součástí je obchodník s cennými papíry, za účelem omezení rizik, kterým je obchodník s cennými papíry vystaven na základě své účasti v konsolidačním celku. Dozor na konsolidovaném základě vykonává Komise pro cenné papíry, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Komise je oprávněna pro účely dozoru na konsolidovaném základě a) vyžadovat informace a dokumenty od osoby zahrnuté do konsolidačního celku, b) provést kontrolu u osoby zahrnuté do konsolidačního celku; o zahájení, účelu a výsledcích kontroly na místě informuje příslušný dozorový úřad, c) požádat o provedení kontroly u osoby zahrnuté do konsolidačního celku příslušný dozorový úřad, včetně zahraničního, s uvedením důvodu žádosti, d) provést na žádost příslušného dozorového úřadu, včetně zahraničního, kontrolu u osoby zahrnuté do konsolidačního celku; o zahájení a výsledku kontroly informuje příslušný dozorový úřad. Za nedostatek v činnosti osoby zahrnuté do skupiny ovládajícího obchodníka s cennými papíry může Komise ovládajícímu obchodníkovi s cennými papíry uložit opatření k nápravě zjištěného nedostatku, jestliže tento nedostatek může negativně ovlivnit činnost obchodníka s cennými papíry, který je součástí skupiny ovládajícího obchodníka s cennými papíry. Komise může dále a) nařídit zajištění mimořádného provedení auditu osoby, která je součástí skupiny ovládajícího obchodníka s cennými papíry, na náklady ovládajícího obchodníka s cennými papíry, b) zakázat nebo omezit uzavírání obchodů s investičními nástroji s osobami, které jsou součástí skupiny ovládajícího obchodníka s cennými papíry. Za nedostatek v činnosti osoby zahrnuté do skupiny finanční holdingové společnosti může Komise finanční holdingové společnosti uložit opatření k nápravě zjištěného nedostatku, jestliže tento nedostatek může negativně ovlivnit činnost obchodníka s cennými papíry, který není bankou a je součástí skupiny finanční holdingové společnosti. Komise může dále a) nařídit zajištění mimořádného provedení auditu osoby, která je součástí skupiny finanční holdingové společnosti, na náklady finanční holdingové společnosti, b) zakázat nebo omezit uzavírání obchodů s investičními nástroji s osobami, které jsou součástí skupiny finanční holdingové společnosti. RATINGOVÉ AGENTURY Osoba, jejímž předmětem podnikání je hodnocení kvality investičního nástroje nebo účastníka kapitálového trhu může požádat Komisi o zápis do seznamu ratingových agentur uznaných Komisí. Komise zapíše do seznamu ratingových agentur ratingovou agenturu, která má předpoklady pro kvalifikované hodnocení investičního nástroje nebo účastníka kapitálového trhu, zejména a) věcné, organizační a personální vybavení, b) je-li fyzickou osobou, je důvěryhodná a odborně způsobilá, nebo je-li právnickou osobou, její vedoucí osoby jsou důvěryhodné a odborně způsobilé, c) kritéria pro hodnocení kvality investičního nástroje nebo účastníka kapitálového trhu.

132

Samostatná práce studenta: 1. Vyhledejte si zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu a seznamte se s ním, jako se základním zákonem pro oblast kapitálového trhu. Které investiční nástroje tento zákon rozlišuje? 2. Co má za úkol na základě zákona o podnikání na kapitálovém trhu centrální depozitář? 3. Zabývejte se tím, jaké jsou orgány burzy a co mají tyto orgány za úkol 4. Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu uvádí, kdo je investičním zprostředkovatelem. Najděte v tomto zákoně, kdo může tímto investičním zprostředkovatelem být a jaká je jeho činnost. 5. Obchodník s cennými papíry vykonává odborné obchodní činnosti při poskytování investičních služeb prostřednictvím zaměstnance, který má povolení k činnosti makléře s příslušnou specializací. Kdo může být makléřem a jaké musí splňovat podmínky?

Shrnutí: Poslední kapitola se zabývá problematikou právní úpravy finančního trhu. Studenti nabyli znalosti v oblasti charakteristiky finančního trhu, jeho nástrojů, trhu s investičními nástroji a subjekty finančního trhu

133

Literatura [1] BAKEŠ M. a kol.:Finanční právo.3.aktualizované vydání.Praha:C.H.Beck,2003, 750 s., [2] GAWEL, J. a kol. Daně 1998. Praha: CATHY, 1998. 260 s. ISBN 80-902474-0-7. [3] HRDLIČKA, Š. Daňové zákony v roku 2003. Bratislava: PEREX, 2003. 152 s. [4] KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. Praha: KODEX BOHEMIA, 1997. [5] VANČUROVÁ, A. a kol. Daňový systém 2000 aneb učebnice daňového práva. Praha: VOX, 2000. 293 s. ISBN 80-86324-05-2. [6] SVÁTKOVÁ, S. Bakalářské minimum z daní. Praha: TRIZONIA 1994. 342 s. ISBN 8085573-24-5. [7] Zákon č. 212/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o soustavě daní [8] Zákon č. 16/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o dani silniční [9] Zákon č. 338/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o dani z nemovitostí [10] Zákon č. 353/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů,o daních spotřebních [11] Zákon č.357/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí [12] Zákon č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o daních z příjmů [13] Zákon č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o dani z přidané hodnoty [14] Zákon č. 337/1992., ve znění pozdějších předpisů, o řízení ve věcech daní a poplatků [15] Zákon č. 565/1990, ve znění pozdějších předpisů, o místních poplatcích [16] Zákon č. 634/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o správních poplatcích [17] Zákon č.549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o soudních poplatcích [18] Zákon č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celní zákon [19] Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství publikované v Úředním věstníku ES L 302 19.10.1992, str. 1-50. [20] Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, publikované v Úředním věstníku ES L 253, str. 1-776. [21] Nařízení Rady (EHS) č. 918/83 ze dne 28. března 1983 o systému Společenství pro osvobození od cla v platném znění. [22] Nařízení Rady (EHS) č. 3330/91 ze dne 7. listopadu 1991 o statistice obchodu se zbožím mezi členskými státy v platném znění. [23] Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o sazební a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku v platném znění. [24] Zákon č.185/2004 Sb., o celní správě České republiky [25] Zákon č. 186/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o celní správě České republiky [26] Zákon č.6/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o České národní bance [27] Zákon č.124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech /zákon o platebním styku/. [28] Zákon č.125/20002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku [29] Zákon č.229/2002 Sb., o finančním arbitrovi.. [30] Zákon č. 151/1950 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon o směnkách a šecích [31] Zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obchodní zákoník [32] Zákon č.219/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, devizový zákon [33] Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu [34] Zákon č.591/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o cenných papírech [35] Zákon č. 59/2002 Sb., o veřejné podpoře podnikání, ve znění zákona číslo 130/2002 Sb. [36] Zákon č.47/2002Sb., o státní podpoře malého a středního podnikání

134

Název: Finanční právo Autor: JUDr. Ivana Pazderská Vydavatel, nositel autorských práv, vyrobil: Evropský polytechnický institut, s.r.o., Osvobození 699, 686 04 Kunovice Náklad: 25 ks Počet stran: 134 Rok vydání: 2005

ISBN 80-7314-057-8

I SBN 8 0 - 7 3 1 4 - 0 5 7 - 8

9 788073 140571