ds
EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRNĚ Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brně I Betlémský kostel a kostel J. A. Komenského (Červený kostel) Opletalova 6, 602 00 Brno, tel: 542 211 453, 542 210 332 email:
[email protected], http://www.cervenykostel.cz kazatelé: Jiří Gruber a Olga Tydlitátová, faráři seniorátní kazatelé: Jiří Šimsa a Jaroslav Vítek kurátor: Václav Matoulek, past. pracovnice: Marie Melicharová
nedělní
Farní sbor ČCE v Brně - Husovicích Netušilova 26, 614 00 Brno, tel: 545 212 420 email:
[email protected], http://www.ccehusovice.cz kazatel: Štěpán Hájek, farář kurátor: Vladimír Zikmund
Kociánka
Neděle:
9.00 škola
10:00 setkání v Losově sále
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brně II Blahoslavův dům, Lidická 79, 602 00 Brno, tel: 541 212 469 email:
[email protected], http://brno-ii.evangnet.cz kazatelé: Martin Horák a Alexandra Hauserová, faráři kurátor: Jaroslav Kučera, past. pracovnice: Klára Němečková
Farní sbor ČCE v Brně - Židenicích Kostel Jílkova 74, fara Konečného 8, tel: 530 324 052 email:
[email protected], http://zidenice.evangnet.cz kazatelé: Pavel Kašpar a Marta Židková, faráři kurátor: Miroslav Maňák, past. pracovnice: Jana Kašparová Diakonie ČCE - středisko v Brně Hrnčířská 27, 602 00 Brno, tel: 549 242 279, 541 248 401 email:
[email protected] http://brno.diakonie.cz ředitel: Jan Soběslavský
k biblická
hodina
nedělní
pěvecký
Setkávání - brněnský evangelický měsíčník. Ročník 2015 (XVII). Vydávají sbory Českobratrské církve evangelické Brno I a Brno II. Odpovědní redaktoři: Jiří Gruber, Martin Horák. Obálka Iva Tůmová. Registrováno pod číslem MK ČR E12109. Doporučená cena jednotlivého čísla 15 Kč. Roční předplatné 150 Kč, sponzorské 200 Kč. Redakce: 602 00 Brno, Opletalova 6. Vychází 10x ročně.
19:30
Biblická pro děti
setkání
Pátek:
20:00
Neděle:
9:00 škola
10:00 setkání v modlitebně
18:30
Evangelická akademie, Vyšší odborná škola sociálně právní Opletalova 6, tel: 542 221 741, email:
[email protected] Střední zdravotní škola Evangelické akademie Šimáčkova 1, 542 213 593, email:
[email protected], http: // www.eabrno.cz ředitelka: Hana Svobodová
ÚVODNÍK Milí čtená i! Tímto číslem začínáme již sedmnáctý ročník. Původní novost a svěží nápady se již dávno vyčerpaly. Nyní jde spíš o věrnost. Redaktorů i čtená ů. Ale i ona může dát časopisu sílu a život. Zatím se vždy každý měsíc s výjimkou prázdnin poda ilo sestavit číslo, v kterém p evažovaly původní články a kde bylo možné se dočíst o většině toho, co se děje v našich čty ech brněnských evangelických sborech. Myslím, že jednou budou jednotlivé ročníky Setkávání dobrým pramenem a záznamem, o čem jsme p emýšleli, zač jsme se modlili, co jsme organizovali a nabízeli lidem, které nějak zaujalo evangelium a život církve. Ale nevycházíme kvůli budoucím historikům. Vycházíme a píšeme pro vás, kte í si nové číslo časopisu koupíte a p ečtete. I když většina pravidelných a osvědčených rubrik zůstane v letošním ročníku zachována, chtěli jsme i pro tento rok vymyslet něco nového. Nebylo to snadné, protože většinu obvyklých témat jsme již v minulých ročnících pro nejbližší léta vyčerpali: Desatero, Modlitba Páně, Ježíšova podobenství, Žalmy, Apokryfy, církevní rok, kostely a modlitebny brněnského seniorátu, samofinancování církve atd. Ale p ece jen jsme ještě něco nového našli. Letošní ročník bude ve znamení biblické botaniky. Na titulní stránce se objeví rostlina či strom, o němž se píše v Bibli, a uvnit čísla najdete zamyšlení, které vlastnosti tohoto ke e či byliny využili proroci, Ježíš nebo apoštolé ve svém svědectví. Další nová rubrika nese název „O čem se hovo í“ a chceme se v ní zabývat aktuálními společenskými tématy. Tam, kde se to bude nabízet, pokusíme se vyjád it i k esťanský pohled na danou problematiku. Tuto rubriku si vzala na starost nová členka redakční rady sestra Jana Vondrová a těšíme se, že do našeho spisování vnese nové a mladistvé pohledy. Někdy nám bývá vytýkáno, že se až p íliš věnujeme historii. Je to pravda, ale je t eba si uvědomit, že historie pat í do života církve ještě jiným než čistě vzpomínkovým a poučujícím způsobem. Pro k esťany je historie svědectvím o živém a jednajícím Bohu. Víra nežije jen tím, co má bezprost edně p ed sebou, ale čerpá sílu z toho, co s námi a pro nás Bůh již učinil a co platilo nejen včera, ale může nás podržet i dnes a zítra. Proto chceme letos otiskovat ukázky z kázání, která byla vyslovena zhruba p ed padesáti až sto lety, a uvědomit si, v čem jsou tato slova pravdivá a stále pot ebná. Tuto rubriku nazvanou „Z půdních archivů“ si vzal na starost nový spolupracovník redakční rady bratr Pavel Čermák. Církevním otcům, kte í působili v prvních stoletích po Kristu a pat í ke společným učitelům východní i západní tradice, se bude věnovat nová ada, kterou p islíbila vést sestra Jana Nechutová. Seriál Osobnosti české reformace z pera Ladislava Hájka bude pokračovat a chceme ho letos obohatit informacemi o kostelech kdysi evangelických.
1
Většina tradičních rubrik bude i v tomto ročníku plynule pokračovat (Otazníky nad Biblí, Díky a prosby, Bylo, Bude, Kniha, Cestujeme, Lidé ve sboru, Ze staršovstva). Uvítáme však i vaše p íspěvky, zejména o různých akcích, které se dějí v našich sborech, a ovšem i vaše názory a pohledy na současné smě ování církve a společnosti. V tomto roce končí dlouholetou práci v redakční radě bratr Ji í Novák. Děkujeme mu za adu zajímavých seriálů, které pro nás p ipravil, a vě íme, že s námi bude nadále podle svých možností spolupracovat. Děkujeme všem, kte í si Setkávání p edplatí a pravidelně čtou. Děkujeme také za všechny p ipomínky, které členům redakční rady sdělíte, abychom měli lepší zpětnou vazbu. Za celou redakční radu vám všem p eji klidné a radostné prožití vánočních svátků a Boží požehnání do nového roku. Ji í Gruber
BYLO Odpoledne křesťanské služby v Brně I Poslední neděli uplynulého církevního roku jsme se sešli odpoledne v sále na Opletalově - tradičně spíš starší generace, až na několik velmi milých výjimek. Program si p ipravila budoucí sestra fará ka našeho sboru Jana Špinarová. Jako hlavní téma si vybrala povídání o Okrašlovacím spolku ve Znojmě, jehož je členkou. Zní to poněkud starosvětsky, tyto a podobné spolky totiž vznikaly v poslední t etině 1ř. století, kdy poněkud polevil tlak rakouské monarchie na naše země. Činnost spolků pak byla utlumována nebo zcela zanikla během obou válek ve 20. století a posléze za komunistické totality. Ve Znojmě byla obnovena v roce 1řř2. Občanský spolek nadšených dobrovolníků se stará o obnovování cest, vysazování d evin, opravuje pamětní desky, vyhlídky, lavičky, značkuje turistické cesty a podobně. P ednáška byla doplněna promítáním snímků krásného okolí města Znojma. Zaujala mě také úvodní pobožnost na text z Lukáše 17 kap. o uzdravení deseti malomocných, z nichž jen jeden p išel za uzdravení poděkovat. Takže sestra Jana mluvila o vděčnosti a dále o vztazích mezi lidmi a postoji k životu. Umět poděkovat, poprosit, umět potěšit druhého, radovat se z toho, co máme, a nelamentovat nad tím, co nemáme. Poradila nám, abychom zkusili jeden den si na nic nestěžovat a jen děkovali Bohu za to dobré. Za uzdravení jako cestu k novému životu, a to životu s Bohem. Protože toto odpolední setkání bylo v režii K esťanské služby, dozvěděli jsme se od sestry Marušky Melicharové, co tato sborová skupina dělá, a z jejího referátu bych ráda tlumočila prosbu, abyste nám oznamovali p ípadná onemocnění nebo hospitalizaci vašich blízkých. Rádi nemocné i osamělé navštívíme. P íjemné byly i p estávky, kdy jsme měli možnost si popovídat a občerstvit se tím, co laskavé sestry do kuchyně dodaly. Ludmila Marková
2
Šachy pro Diakonii - potřetí!!!
Do minulého čísla už se nevešla zpráva o (snad) již tradiční akci v Blahoslavově domě, šachové simultánce spojené s jarmarkem domácích lahůdek členů sboru a jejich p átel. Letos se vrata pro tuto akci otevírala 15. listopadu. Za šachovnice usedlo 21 hráčů, mezi nimiž byla ada zkušených matadorů této akce: Jan Pokorný, Jan Soběslavský, Dušan Lacko, Roy Doušek, ale i ada tvá í, se kterými se setkáváme právě a jen u šachovnic. Soupe e letos vyzval GM David Navara, šachová jednička ČR, obrovský talent, mezinárodní hvězda, profesionál, ale také člověk se srdcem na pravém místě. David Navara je evangelík, o naší simultánce se dozvěděl a sám se p ihlásil, že by rád s jejím dalším ročníkem vypomohl. Z takové odezvy nejde než mít radost. Dlužno podotknout, že svým soupe ům nic nedaroval, jedinou letošní remízu uhrál Bohuslav K ena. Domácí borec František Osvald podlehl, ale dokázal velmistrovi vzdorovat nejdéle ze všech účastníků. Prokazatelně nejstarším ze zúčastněných byl dr. Jan Pokorný (ř6), který se prokázal jako zkušený hráč a zdatný soupe velmistra; zahrál proti němu 2Ř tahů. V poledne se znavení šachisté i další hosté p esunuli do Losova sálu, kde se doslova vrhli na stoly plné dobrot. Kucha i a kucha ky se letos opět „vycajchnovali“ (odpusťte mi, prosím, ten výraz, nemohu jinak!). Segedínský guláš, pep ové maso, polévka, utopenci, mrkvový dort, domácí chleba hned od dvou peka ů, cheescake, bůček, a mnoho, mnoho dalšího. Uspokojit bylo možné snad všechny chutě. Strávníci obcházeli stoly opakovaně, nevyhnuli se ani tomu, na kterém byly vystaveny lahve vín z Nosislavi, jejichž nákupem bylo rovněž možné podpo it výstavbu chráněného bydlení.
3
Za akcí i letos stálo více než 60 statečných dobrovolníků. Celkový výtěžek akce i následného prodeje vín p esáhl 50 000 Kč. A v Nosislavi už se staví. Jsou to potěšující zprávy. Děkuji ještě jednou Vám všem, kdo jste se na nich jakýmkoliv způsobem podíleli. Saša Hauserová
Konvent brněnského seniorátu Čtvrté zasedání čty icátého konventu brněnského seniorátu se konalo 22. 11. v Losově sále Blahoslavova domu. Po úvodní bohoslužbě boskovického fará e Ji ího Bureše, písni a modlitbě, zahájil p edseda konventu Štěpán Hájek vlastní jednání. Kromě něho seděli za p edsednickým stolem brat í J. Kučera, P. Freitinger a J. Klimek. Po zkontrolované prezentaci byla zjištěna účast 64 zvolených konventuálů s platnými volebními hlasy, což byl vzhledem k platnosti mnohých voleb, které následovaly, důležitý údaj. Vzápětí došlo k volbě zapisovatelů, skrutátorů (sčítačů hlasů) a verifikátorů. Další volby stanovených kandidátů byly písemné na p ipravené očíslované papírky, takže jsme byli vždy informováni, o kterou volbu se jedná, a ohlášený výsledek je počtem lístků doložený. Volby se mnohdy opakovaly v důsledku nedosažení nadpoloviční většiny. Pokusím se vzpomenout na hlavní výsledky volebního snažení. Náměstkem seniora Ji ího Grubera se stal fará Filip Keller, druhým náhradníkem z ad kazatelů Martin Horák, náhradníky z ad laiků byl znovu zvolen René Pikna a Kamil Vystavěl. Jako poslanci p íštího synodu (2015-2019) byli zvoleni rovněž Filip Keller a Ji í Bureš a z ad laiků byli jako synodálové zvoleni brat í Tomáš Rozbo il a Petr Zajíc. Jejich náhradníky se stali J. Soběslavský a Jaromír Klimek. Do komise pastý ské rady byla nově zvolena J. Slámová. Dále došlo k návrhu kandidátů pro volby do budoucí synodní rady (SR) na pozici synodního seniora. Z ad fará ů získal největší počet hlasů D. Ženatý, J. Gruber a O. Titěra, z laiků pak na funkci synodního kurátora V. Zikmund, E. Zadražilová a M. Maňák. V dalším programu byl též zvolen bratr fará Vítek do role brněnského seniorátního fará e pro období od 1.12.2014 do 31.12.2015. Bratr senior Ji í Gruber vyjád il poděkování Ing. J. Slámovi za dlouholetou práci v poradním odboru stavebním a vyzval sbory k hledání vhodného náhradníka. Na konventu byla p ednesena též zpráva o činnosti Diakonie. V následné rozpravě bylo konstatováno, že navrhovaná tendence slučovat st ediska by ještě víc oddálila kontakt se sbory. Zazněl názor, že nejde jen o podporu finanční, ale o živou spolupráci p i konkrétních akcích, a to by se z ejmě lépe da ilo p i vazbě konkrétního sboru na jedno st edisko. Je pot eba vnášet diakonská témata do života sborů. V té souvislosti byla kladně hodnocena činnost dobrovolníků, kterou zprost edkovala J. Kašparová. Zprávu o činnosti škol Evangelické akademie p ednesla editelka H. Svobodová. Upozornila na postoj ministra školství, který sdělil návrh, že by do budoucna mohlo dojít k požadavku spolufinancování církví p i pokrytí provozních nákladů škol.
4
V další rozpravě jsme byli informováni o zda ilém průběhu jarního synodu, který se poprvé konal na Moravě, a to na Vsetíně. Hlavním tématem byly návrhy na p echod k novému financování. V té souvislosti jsme byli též informováni o chystaném novém platebním ádu pro kazatele. K základu určenému dle tarifního za azení se budou p ičítat p íplatky za další pracovní nasazení. Konvent se dále věnoval úvahám o strategii působení naší církve. Zazněl názor, že kromě péče o církevní budovy by měla církev též rozvíjet DaR (diakonské a rozvojové projekty), a to za spolupráce obcí i dotací z EU. Tento návrh vyvolal adu otázek typu, kdo p ipraví takové projekty a kdo je dokáže uvést v činnost, p ípadně ochrání p ed nezdarem. Z pléna zazněly už některé typy činností, jako je práce s romskými dětmi, školky v p írodě, z ízení nízkoprahových klubů pro mládež apod. Souhrnně to vyjád il fará Sedláček z Miroslavi slovy sloužit městu, být sociálně misijní, navázat spolupráci s místní komunitou, s odborníky i laiky. Padla též otázka, zda by nebylo vhodné investovat do něčeho, co by p inášelo i zisk. Dovolila jsem si uvést návrh na provozování sociálního bydlení v zakoupeném a opraveném objektu, s finanční podporou města na nájmy. Podpůrná část nájmu by byla rozhodně nižší, než je tomu nyní, a tudíž pro města výhodná. Církev jako provozovatel by p i dobré organizaci měla z nájmů zisk, který by jí umožnil vytvo it pracovní místa pro solidní a pracovité k esťany jako správce, sociální pracovníky apod. Můj dovětek, který nebyl vysloven: Máme ve svých sborech ještě nějaké takové lidi, kteří by byli ochotni se takto angažovat, nebo bychom si je museli vypůjčit z jiných církví? Jak málo nás dělí od přílivu migrantů a připravit se i na tuto situaci považuji za víc než prozíravé. O tom, že zatím nechceme riskovat, svědčí i následné hlasování o procentuální výši p íspěvku na DaR. Konvent rozhodl: 15 %. Byly vysloveny některé úkoly a doporučení, jako nap .: - aby se sbory rozhodly pro jednoho dodavatele energií, neboť to umožní množstevní slevu; - aby SR p ipravila návrh o poskytnutí finanční pomoci p i zajištění bydlení fará ů odcházejících do důchodu; - aby SR zpracovala směrnici pro uplatnění nově vzniklých laických kazatelů; - aby synod vytvo il manuál, jak zviditelnit práci Diakonie. SOM (seniorátní odbor pro mládež) po vedením fará ky A. Hauserové nabízí víkendovou jarní brigádu ve sboru, za jídlo a stravu pro 10-15 lidí. Na závěr bylo poděkováno všem za účast, sboru Brno II za p íst eší i pohostinnost. Zasedání, i když trvalo s jednou p estávkou bezmála osm hodin, bylo dob e organizačně zvládnuté. P ehled, kde se v jednání nacházíme, zajistil Mirek Maňák promítáním dataprojektorem na zeď, a za to mu pat í rovněž dík. Zasedání konventu bylo zakončeno biblickým slovem z Ko 3, 12-17 a krátkou modlitbou. Jana Slámová
5
BIBLICKÁ BOTANIKA Cedr Cedr libanonský (cedrus libani) je stále zelený jehličnatý strom z čeledi borovicovitých. Pochází z horských oblastí severní Afriky a dnes roste kromě Libanonu ještě v Sýrii, na Kypru a v Turecku. Dorůstá do výše 20-40 metrů a kmen může být až 3 m široký. Kůra je tmavě šedá, větve vodorovné, jehlice čty hranné a tmavě zelené. D evo má ze všech jehličnanů nejbělejší, protože má nejméně prysky ice. Některé exemplá e mohou být staré dva až t i tisíce let. Cedr roste na horách (1300-2000 m) a dob e snáší mrazy a sněhovou pokrývku. Pot ebuje zásaditou půdu, a proto roste často na vápencovém podloží. V Čechách byl cedr poprvé vysazen roku 1Ř12 v zámecké zahradě v Hluboši a najdeme ho v adě parků. Pěkný exemplá cedru atlaského v Brně lze nalézt v zahradě domu na Preslově ulici v Jiráskově čtvrti. Byl zde vysazen ve dvacátých letech minulého století. Cedr byl ceněn p edevším pro své d evo, které je mimo ádně trvanlivé, pěkně voní a destilací se z něho získává olej, který sloužil ke konzervaci. Cedrové d evo nehnije a netrouchniví a proto se používalo ke stavbě chrámů (1 Kr 6,9-1Ř), domů (Pís 1,17 a 2 Pa 2,2), lodí (Ez 27,5) a nábytku. Cedrová knihovna zaručovala, že svitky nebo kodexy nebudou napadeny hmyzem. Cedrové d evo sloužilo také p i očistné oběti od malomocenství (Lv 14,4 a Nu 19,6). Dnes není tento materiál na trhu, protože cedrové háje byly v minulosti z velké části vykáceny. Zbylé stromy jsou chráněny v rezervacích, ale vysazují se nové, zejména v Libanonu. V Bibli se o cedru píše na více než sedmdesáti místech. Byl považován za první ze všech stromů (1 Kr 5,13) a ozdobu libanonských hor (Iz 35,2 a 60,13). Cedrové d evo bylo symbolem bohatství, podobně jako st íbro. 1 Kr 10,27 Král Šalomoun měl v Jeruzalémě stříbra jako kamení a cedrů jako planých fíků, jakých roste mnoho v Přímořské nížině. Básníkům posloužil cedr jako obraz mužné krásy: Pís 5,15 Jeho stehna jsou sloupy z bílého mramoru, spočívající na patkách z ryzího zlata. Vzhled má jak Libanón, je ztepilý jak cedr. K rozložitosti a nádhe e cedru je p irovnána sazenice Božího lidu. Ž 80,10 Připravil jsi pro ni všechno, zapustila kořeny a rozrostla se v zemi. Hory přikryla svým stínem, její ratolesti jsou jak Boží cedry.
6
Ez 17,23 -24 Zasadím ji na vyvýšené hoře izraelské a vyžene větve, ponese plody a stane se nádherným cedrem. Pod ním bude bydlit všechno ptactvo, všechno, co má křídla, bude bydlit ve stínu jeho větvoví. Všechny stromy pole poznají, že já Hospodin jsem ponížil strom vysoký a povýšil strom nízký; nechal jsem uschnout strom zelený a dal vypučet stromu suchému. Já Hospodin jsem promluvil a také to učiním. Nu 24,5 Jak skvělé jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky, Izraeli! Rozprostírají se jako úvaly, jako zahrady nad řekou, jako vonné stromoví vysázené Hospodinem, jako cedry při vodách. K cedru je p irovnán člověk spravedlivý i Boží moudrost. Ž 92,13 Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanónský cedr. Sir 24,12 Zakořenila jsem u lidu plného slávy, na panství Páně, v jeho dědictví. Vyrostla jsem tam jako cedr na Libanonu, jako cypřiš na hoře Hermonu. Rozdíl mezi cedrem a trním sloužil jako p íklad nesoumě itelnosti. 2 Kr 14,9: Jóaš, král izraelský, poslal Amasjášovi, králi judskému, odpověď: "Na Libanónu vzkázalo trní libanónskému cedru: »Dej svou dceru za ženu mému synovi. I přešlo tudy libanónské polní zvíře a to trní rozšlapalo. Současně byl cedr obrazem lidské síly a pýchy, kterou Hospodin nenechá vyrůst až do oblak. Prorok ukazuje pád velmocí, jakými byly Egypt a Asýrie, na obrazu libanonského cedru, který byl p es svou krásu a velikost nakonec pokácen. (Ez 31). Podobný soud však může dopadnout také na lid Boží. Ž 29, 5 Hospodinův hlas poráží cedry, Hospodin poráží cedry libanónské. Iz 2,12 Neboť den Hospodina zástupů přijde na každou pýchu a povýšenost, na všechno, co se povznáší - to bude sníženo -, na všechny cedry Libanónu, vysoké a vznosné, na všechny bášanské duby, na všechny vysoké hory a na všechny pahorky vyvýšené, na každou vypínající se věž a na každou strmou hradbu, na všechny zámořské lodě i na veškerou okázalost. Sehnuta bude zpupnost člověka, ponížena bude lidská povýšenost, v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin. Cedrový nábytek a obložení (táflování) bylo považováno za symbol p epychu. V tomto smyslu neváhá prorok napsat na adresu svého krále Jójakíma: Jr 22,13 Zda proto budeš králem, když se budeš naparovat v cedroví? Zdali se tvůj otec nenajedl a nenapil? Když uplatňoval právo a spravedlnost, tehdy se mu dobře vedlo. Když se zastával utištěného a ubožáka, tehdy bývalo dobře. Zda to neznamená, že mě znal? je výrok Hospodinův. Ale tvé oči a tvé srdce nezajímá nic než vlastní zisk, prolévání nevinné krve, páchání útisku a křivd. Podle Cyrila Alexandrijského je cedrové d evo obrazem těla Kristova, protože nepodléhá zkáze. K cedru byla někdy p irovnávána i Marie, protože nosila ve svém těle Boha, podobně jako byla cedrovým d evem obklopena schrána smlouvy (1 Kr 6, 18). Ji í Gruber
7
O ČEM SE HOVOŘÍ Lesní školky jako alternativa Les jako h iště a p íroda jako učitelka. A to za každého počasí. Takový princip razí už několik desítek let lesní mate ské školy. V posledních letech rychle p ibývají i v České republice, ačkoli česká legislativa k nim p íliš vst ícná není. Pedagogové v lesních školkách p ipravují program, který navazuje na roční období. Pomůckami jsou často p írodniny. Klacek slouží jako tužka, kameny jako počitadlo. Inspirací pro hry je barva květin, vůně d eva nebo hemžící se mravenci. Děti se pohybují v pro ně p irozeném prost edí a podle zahraničních výzkumů jsou nap íklad méně náchylné k nemocem. V zimě si snadno uvědomí krásu teplého domova, protože jako zázemí těmto za ízením obvykle slouží sruby, maringotky, jurty nebo velké stany. Většinu času ale tráví venku. Lesní školky mají dlouholetou tradici hlavně ve Skandinávii. Průkopnicí se stala Dánka Ella Flatau, která v roce 1ř54 vy ešila nedostupnost školky pobytem s dětmi v lese. Velkou podporu mají také v Německu, kde k jejich rychlému rozší ení p ispělo legislativní uznání a s tím spojená možnost státního financování. Navíc náklady na z ízení jsou nízké a poptávka vysoká. V České republice je v současné době podle Asociace lesních mate ských škol p es stovku těchto za ízení a další p ibývají. Vznikají hlavně ve velkých městech. P esto má tato forma p edškolní péče poměrně nejistou budoucnost. Dosud fungovala spíš v legislativním vakuu na poli neziskové činnosti. Lesní školky nemohly být za azeny do rejst íku škol, což nap íklad znamená, že krajské hygienické stanice nemají povinnost je kontrolovat, ale také to, že nedosáhnou na peníze od státu. Proto provoz musí plně hradit rodiče. V posledních měsících se o lesních školkách často mluví v souvislosti se zákonem o dětských skupinách. V původním znění znamená pro většinu podobných za ízení konec. Nastavuje totiž jednotné parametry pro všechny formy pravidelné péče o děti. Těm, kdo je nesplní, hrozí sankce a zákaz činnosti. Zákon eší nap íklad výšku, ve které má být umístěno umyvadlo. Takové požadavky ale provozovatelé lesních školek často nejsou schopni splnit už kvůli principům, ze kterých tato pedagogika vychází. Pokud by ale vše splnili, dosáhli
8
by na státní dotace. V p ípadě, že to nezvládnou, jejich školky zaniknou, protože registrace u ministerstva bude povinná. Už nebude možné fungovat v dosavadním vakuu. Proti zákonu se zvedla vlna nevole. P íznivci lesní pedagogiky sepsali několik peticí a sesbírali desítky tisíc podpisů. Nepomohlo, že Senát vrátil zákon do Poslanecké sněmovny, nepomohlo ani prezidentovo veto zákona. Na začátku listopadu jej poslanci p ehlasovali. Vládní koalice ale slíbila novelu, která bude k lesním školkám p íznivá. Jak to dopadne, je těžké p edvídat. Jisté ale je, že i p es legislativní boj p ibývá rodičů sympatizujících s lesní pedagogikou. Protože buduje v dětech úctu k p írodě a k životu, která se z našeho p etechnizovaného světa tiše vytrácí. Jana Vondrová
Lesní rodinný klub na Tišnovsku - už pět let s dětmi venku V íjnu p ed pěti lety zahájila svou činnost snad první lesní mate ská škola na Moravě. Bylo to u nás na Tišnovsku. Vlaštovky environmentální p edškolní výchovy se objevovaly tu a tam. Občasné hlídání u srubu na Liberecku, lesní školka v jurtě za Prahou či rodičové hlídající děti u Bouzova… K tomuto průkopnickému kroku můžeme p ipsat nadšení aktivních maminek, které začaly školku provozovat pod záštitou sdružení Za sebevědomé Tišnovsko. Inspirace naší školky pochází z Rakouska. V tuzemsku tehdy nebyly žádné podobné zkušenosti. I díky postupně získanému know-how se naše školka stala spoluzakladatelem Asociace lesních mate ských škol. Dnes je u nás pod touto asociací vedeno p es 120 školek, kam chodí bezmála 3 000 dětí. Indiánské týpí u lesa, kou praskajícího ohně a vůně smoly. Polní kuchyňka a suchý záchod. Oproti normální školce dost spartánské podmínky a vybavení. Rodiče tahali barely s pitnou vodou p es louku, společnými brigádami pomáhali budovat zázemí a rubat d evo. To koneckonců dělají dodnes. Dobrovolná péče a starost o prost edí, kde děti tráví čas, tak rodiče stmeluje. Všední den ve školce: Každý den ráno začíná ve většině rodin hekticky balením batůžků, návštěvou koupelny, snídáním… Jen to vezení do školky je trochu jiné. V klasické školce bychom pomohli dítku s p ezutím do bačkor a p edali jej učitelce ve dve ích. V lesní variantě zaparkuji na konci vesnice, nasadím synkovi batůžek, ve kterém je pláštěnka, náhradní oblečení a hlavně svačina, a vyrazíme cestou necestou k týpí, kde školka začíná den. Společně se tak naskýtá hezká ranní procházka s mudrujícím potomkem. To byste se divili, co se vše během takové cesty nedozvíte. V klidu a o samotě tak probereme vše důležité, je na to čas a nikdo nás neruší. Pobyt venku uklidňuje. Dojdeme k tábo išti, kde se už vždy
9
míhají nějaké děti, které mají po ránu prostor na volnou hru. Mají tu více prostoru k pohybu, nep etéká tu nadbytečná energie, i sociální vazby mezi dětmi jsou jednodušší. Děti vnímají prost edí kolem sebe a tu spoustu podnětů a krásy p írody všemi smysly. I rodiče či pedagogové musí do lesní školky p ijít pěšky, nebo aspoň na kole, a tak na chvilku zapomenou na starosti všedního dne a určitou míru strhanosti. Komunitní charakter školky způsobí, že většinou rodiče u týpí prohodí nejen pár slov. Děti pak po ranním uvítání většinou vyráží na výpravu do lesa, t eba teď v zimě sledovat stopy zvě e v bahně, nebo ulamovat rampouchy na „vodní meče“. Oběd občas va í na ohni p ímo na tábo išti, jindy mají piknik v p írodě, anebo je možné, že jim některý rodič p iveze teplou baštu ve várnici. Odpoledne je většinou klid, čtení pohádek, kreslení, modelování a jiná tvorba. Pak odpolední vyzvedávací vycházka s maminkou či tatínkem a hurá domů. Tak to chodí v běžný den. Pátek je pak extra. To se jde většinou někam do divadla, galerie, do ZOO, planetária, na koně… prostě se vyráží někam jinam, často i s rodiči, kte í program mnohdy utvá ejí. Výhody a nevýhody školky: Děti nejsou nemocné, jsou odolnější, otužilé. Celý den, a to i v zimě, vydrží venku. Nevýhodou je finanční stránka. Lesní školka nedostává dotace jako ostatní školská za ízení a tak se rodiče musí na náklady provozu složit společně. P edevším na kvalitního pedagoga. Proto školkovné vyjde na cca 3 000 Kč za měsíc. Na druhou stranu, investice do dětí, jakou lepší znáte? I tak to na pokrytí základních výdajů úplně nestačí a peníze je t eba hledat i jinde dalšími brigádami, projekty a dary. Stejně t eba v Brně se za podobnou školku platí bezmála jednou tolik. A nebojte se, tato školka není žádná sekta. Většina rodičů jsou vysokoškoláci, kte í pracují nap . jako architekti, učitelé, p írodovědci, právníci apod. Jsou to lidé tvůrčí, a tak školka žije i v průběhu roku jednotlivými akcemi, jako vítání jara, slunovraty, lampionové slavnosti apod. Koncept lesních školek je vyzkoušený ve Skandinávii, Německu i Rakousku, u nás za poslední roky zaznamenal také slušný úspěch. Jen v posledních měsících je pro ně poměrně nejisté legislativní prost edí. Návrh poslanecké sněmovny na zavedení tzv. dětských skupin, který by lesní školky v podstatě zrušil, p ijala nejtěsnější stojedničkou poslanecká sněmovna. Dnes už je na světě i znění novely, která lesní školky vrací do hry. Proto si dovolím lesní školce, dnes putující mezi P edklášte ím a Brusnou (letní a zimní varianta), pop át více jistoty do dalšího fungování. Je to moc hezká varianta ke klasickému p edškolnímu vzdělávání… P ijďte se někdy za námi podívat. Na dálku můžete zatím shlédnout t eba web: http://lesniklub.tisnovsko.eu/. Nebo zkuste náš Facebook: Lesní rodinný klub na Tišnovsku. Jan Duda Jan a Zdenka Dudovi s dětmi se účastní života sboru Brno II.
10
CÍRKEVNÍ OTCOVÉ Aurelius Augustinus K esťanské spisovatele nejstarší doby, p ibližně do 6. stol., označujeme jako autory patristické (pater - otec, tedy otcové církve). Naše nová série bude věnována právě jim, jak ecky píšícím autorům Východu, tak západním otcům. Jedni i druzí měli zakladatelský význam pro teologii i zbožnost následujících staletí (také se k nim až do dneška vracíme), ovšem bezprost edněji působili na naši západní oblast auto i latinští. Z nich největší, ač nikoli nejstarší, byl Aurelius Augustinus. Proto právě jím tento seriál otvíráme, v následujících číslech Setkávání se pak vrátíme k chronologické adě otců eckých i latinských. Aurelius Augustinus, svatý Augustin, žil v letech 354 - 430, byl biskupem v africkém městě Hippo Regius (v dnešním Alžírsku); zajímavý a pro čtená e p itažlivý by byl i jeho životní běh, o tom však spíš jindy a na jiném místě. V první adě je totiž t eba upozornit na to, jak ovlivnil myšlení a spiritualitu dalších staletí až do novověku. Jeho vrcholným dílem je v tomto ohledu spis O boží obci (De civitate Dei), obrana (apologie) k esťanství proti výtkám, že zavinili pád íma a jeho dobytí barbary, a zároveň systematické dílo filozofie dějin. Dějiny lidstva se podle něj dějí v neustálém st etu boží obce a obce pozemské, který vyvrcholí teprve na konci lidské historie; Augustin ji dělí do sedmi epoch od Adama do dne posledního soudu, je tedy také jedním ze zakladatelů st edověkých eschatologických p edstav. Další Augustinův text zapůsobil podstatně na vývoj a podobu západní k esťanské zbožnosti: jsou to jeho Vyznání (Confessiones). Autor v nich podává svůj životopis, zejména svou duchovní cestu ke k esťanství; ve druhé části spisu mluví o některých základních pojmech a otázkách rodící se k esťanské teologie. Text je psán v první osobě, Augustin zůstává na silně subjektivní a emocionální rovině, a spis bývá označován jako první subjektivně-lyrické dílo k esťanské, ne-li veškeré latinsky psané literatury od samého počátku; mluví se o něm i jako o básni v próze. Pro další vývoj k esťanského myšlení a evropské kultury vůbec je zásadní spis K esťanská vzdělanost (De doctrina christiana), v němž jsou položeny teoretické základy kazatelského umění, homiletiky; toto dílo má zakladatelský význam též pro hermeneutiku (exegezi) a pro sémiotiku (vztah mezi věcmi a jejich znaky). Augustin zde také naznačuje způsob, jímž má nastupující k esťanská vzdělanost využívat kulturní dědictví pohanské antiky a nově je zpracovávat.
11
Vedle teologických spisů, kde se Augustin projevil mimo jiné jako skvělý vykladač Písma, vedle naučných (katechetických) spisů, vedle polemik se vznikajícími sektami (hereze) máme od Augustina veliký soubor jeho korespondence, z níž se dozvíme mnohé nejen ze života a působení autora samotného a jeho korespondenčních partnerů, ale také o cestách tehdejšího k esťanství, o jeho bojích a pastý ských starostech. A pro p edstavu, aspoň nejhrubší, o dědictví, jež zanechal, p ipomeňme, že z něj v několika ohledech vychází teologie i zbožnost tak velikého teologa, jakým byl Martin Luther, nebo tak velikého myslitele, jakým byl Blaise Pascal. Z Augustinových výroků jsou jistě nejznámější a nejčastěji citované věty z úvodu k jeho Vyznáním - o boží velikosti, lidské nepatrnosti, a o tom, že lidské srdce nedojde pokoje, dokud nespočine ve svém Pánu. Dop ejme si ještě jeden, je z Výkladu Žalmů: “Každý člověk je v tomto životě cizincem…, každý nosí své nitro sám pro sebe, a každé nitro je všem ostatním uzavřeno…Mnozí, aby neučinili místo Bohu, hledají jen to své, jen to své milují, jen ze své moci se radují, jen vše jejich osobní je předmětem jejich zájmu. Kdo však chce udělat místo Bohu, má se radovat ne z tohoto soukromého, ale z toho společného. To učinili první křesťané…“ Kdo si chce z Augustina něco p ečíst, může sáhnout po p ekladech díla O boží obci a Vyznání, upozorňuji ale, že jsou to stále nově vydávané p eklady z první poloviny 20. století a dnešnímu čtená i jejich dikce někdy v porozumění spíše p ekáží. P esto stojí tato četba aspoň za pokus. Co je však možno bez rozpaků doporučit, je útlá knížka Milana Machovce „Svatý Augustin“, již se poda ilo vydat v době tání šedesátých let (Orbis, 1ř67), a pak knížka slavného norského romanopisce Josteina Gaardera s titulem „Vita brevis - List Florie Aemilie Aureliovi Augustinovi“ (Odeon 1řř7); je to apokryf, a ten p irozeně nelpí na historické pravdě, ale rozhodně učiní Augustina čtená i blízkým a snad i milým. Jana Nechutová
Z PŮDNÍCH ARCHIVŮ Povzbuzení do všedního dne Milí čtená i, v rámci p ipravované série článků „Z půdních archivů povzbuzení do všedního dne“ bychom vám rádi p edstavili texty kázání, modliteb a biblických úvah, které byly po dlouhou dobu, některé po více než šedesát let, uloženy na půdě jednoho rodinného domu. Auto i textů už adu let nejsou s námi, domníváme se však, že obsah jejich slov je stále živý a byla by škoda, kdyby nemohla promlouvat ke generacím vnuků, vnuček a pravnuků pisatelů. K těmto potomkům pat ím i já a moje manželka. Je jasné, že biblická zvěst byla psána za zcela jiných společenských i duchovních okolností, nep ekvapuje však aktuálnost obsahu, který budiž povzbuzením do všedního dne dnešního k esťana.
12
Hlavní motivací ke zve ejnění byla vzácná slova bratra fará e Jana Pokorného, jimiž děkoval gratulantům ke svým pětadevadesátinám. Z nich si dovolíme citovat alespoň část: „Jinak bych vám všem přál do budoucnosti, aby tady stále platilo to základní, co je napsáno na kostele na Pellicově ulici: „My kážeme Krista“ (1K 1,23a), aby šlo o víru christocentrickou, soustředěnou na tu jednu drahou postavu, na Pána Ježíše Krista, a aby se tady plnilo to, co je napsáno na hrobě mého dědečka (prvního českého evangelického fará e v Brně): ,Králi věků nesmrtelnému, neviditelnému, samému moudrému Bohu budiž čest a sláva na věky věků´(1Tm 1,17), aby se všechno dělo ke cti a slávě Boží“. Domníváme se, že v tomto duchu byla psána i slova kázání a modliteb autorů, jejichž činnost lze z časového hlediska většinou za adit do 30. - Ř0. let dvacátého století. Z teologického pohledu se vyznačují biblickým a reformovaným způsobem kazatelské praxe. Samoz ejmě kázání neuvádíme celá, ale jen úryvky. D íve se kázalo mnohem déle než dnes. Zve ejňujeme snad ty nejpodstatnější části, které nás p i výběru a čtení mnoha stránek povzbudily, dodaly posily do plnění všedních povinností a naplnily nás vděčností k Pánu Bohu za vše, co od Něj každého dne dostáváme. I když statí zvěstovatelů Slova bude v konečném důsledku pouze devět, okruh kazatelů, jejichž kázání ležela už dlouhou dobu v „půdním archívu“, je širší. P edstaveny, nebo p ipomenuty, vám budou slova kazatelů, kte í měli vztah k brněnským sborům, jako nap íklad Antonína Vence, Josefa Jadrníčka, Emila Stehlíka, Jana P emysla Šebesty, Josefa Závodského a Viktora Hájka, ale i jiných - Václava Kej e, Adolfa Novotného, Miloše Biče a dalších. Rádi bychom uve ejnili i část kázání Jana Karafiáta a Ferdinanda Císa e. Co íci závěrem. Budeme vděční, když vás evangelijní zvěst, pramenící z textů kázání a modliteb, osloví a dodá vám radost, tak jako nám p i jejich výběru. Do prvních dnů nadcházejícího roku vám p inášíme povzbuzení od Adolfa Novotného (viz obrázek). Text je vybrán z pomůcky pro denní četbu Písma svatého „Na každý den“, s neuvedeným rokem vydání. Genesis 1,1: „Na počátku stvořil Bůh nebe i zemi“ Na počátku nového roku se všichni zamýšlíme nad tím, co nám asi tento rok p inese a jaký rok to bude. Budoucnost leží p ed námi jako zav ená kniha a my bychom se rádi podívali na konec, jak to dopadne. Ale to není možné. Proroci nejsme a na jasnovidce nevě íme. Nezbývá než trpělivě obracet v oné knize
13
času list za listem, prožívat den za dnem, a těšit se tím, že je někdo, kdo všecko ví a všecko zná, kdo také všecko ídí a dob e ídí. Je to ten, který stál na začátku všeho a podle jehož vůle vznikl tento svět. Vě íme však nejen v Boha Stvo itele, ale také v Boha - Spasitele, který nás tak miloval, že pro nás p išel na tento svět, aby nám pomohl a nás vykoupil. S touto vírou chceme jít do nového roku. Chceme radostně konat všecky své povinnosti a starosti svě it Pánu Bohu. „Uval na Hospodina cestu svou a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví“ (Žalm 37, 5). Pro Setkávání p ipravil Pavel Čermák
OSOBNOSTI REFORMACE Václav Bítovský z Bítova (před 1580 - 1628) Není známo, kdy a kde se narodil, nevíme nic o jeho mládí, ačkoliv byl z významného rodu moravsko-slezských rytí ů. Naproti tomu den a místo jeho smrti známe p esně. Pocházel ze staré evangelické rodiny, vlastnící statky na Opavsku. Tam Václav prožil své mládí. Otec zem el brzy a Václav p evzal po něm hospodá ství. Nespokojil se s tím, chtěl být i ve ejně činný. V době p edbělohorské se stal členem zemského soudu opavského knížectví. Manželství uzav el s Bohunkou Prusinovskou z Víckova, významnou osobou, o níž bude dále eč. Život Václava Bítovského začal brzy neblaze ovlivňovat dlouhý a tvrdý spor o majetek s Albrechtem z Valdštejna. Ten se stal Václavovým p íbuzným po sňatku se šlechtičnou Lukrécií Nekšovou z Landeku, vdovou, která hospoda ila na Vsetínsku, na rozlehlém rodinném majetku. Ten získala dědictvím po otci Václavu Nekšovi, ale značná část majetku byla vázána na otcovu podmínku závěti, podle níž dědictví může užívat jen do své smrti a po ní má dědictví p ejít na členy rodu z Víckova. S těmi byli totiž Nekšovi mnohonásobně sp ízněni. Splněním této podmínky by ovšem Albrecht nezískal sňatkem dědictví celé. Lukrécie s Albrechtem proto vůbec nerespektovali dotyčný testament a využili všeho, aby vykonání poslední vůle znemožnili. P edně p emluvili p íbuzného Jana Adama z Víckova, aby se všech nároků na dědictví za směšnou odměnu vzdal, což on z p íbuzenské velkorysosti a své dobrosrdečnosti udělal. Pak Lukrécie prohlásila manžela Albrechta za společníka a dědice celého svého jmění. S tím se však nesmí ila již zmíněná Bohunka z Víckova, manželka Václava Bítovského, a pustila se odhodlaně do oprávněného boje o své dědictví. Vyhraněný spor zůstal několik let nerozhodnut. Po smrti Lukrécie p edal Albrecht dlouhotrvající p i k rozhodnutí císa i. Císa Matyáš nevzal ohled na poslední vůli otcovu a rozhodl ve prospěch Albrechta. (Závěť Václava Nekše je údajně dosud vedena jako právoplatná v zemských deskách). Ostudné rozhodnutí císa e, které znevážilo dědická práva, bylo hlavní p íčinou, která p ivedla Václava k radikalismu, když dospěl k p esvědčení, že se jako nekatolík nemůže v tehdejších poměrech domoci spravedlnosti.
14
Zámek Bystřice pod Hostýnem, kde se nad vstupní bránou zachovaly erby Václava Bítovského z Bítova a jeho manželky Bohunky z Víckova. Albrecht z Valdštejna tak získal nesmírný majetek, na jehož základě mohl začít budovat své vévodství v Čechách. P es své problematické vítězství u soudu nelibost k svým odpůrcům neztlumil, naopak k Václavu Bítovskému a jeho manželce pojal nesmi itelnou nenávist, která později způsobila tragédii. Václav od té doby stál nekompromisně na radikální straně s Ladislavem Velenem ze Žerotína. Na zasedání moravských zemských stavů (r. 161ř) bylo rozhodnuto o p ipojení Moravy k českému povstání. Členem nově ustavené direktorské vlády se stal i Václav Bítovský. Brzy potom byl jmenován členem zemského soudu i členem komise, která měla prošet it činnost kněze Jana Sarkandra, podezíraného tehdy z velezrady. Dlouhé výslechy souzeného p i mučení, když vyslýchaný nespolupracoval s vyšet ovateli a nic neprozradil, Sarkander nevydržel a zem el. Za jeho smrt obviňovali nep átelé Bítovského, ačkoliv on sám se na vyšet ování podílel jen z části. Účasti v komisi se později vzdal, aby nebyl obviňován ze zaujatosti. Brzy po porážce na Bílé ho e moravský zemský sněm změnil své původní rozhodnutí dál vzdorovat císa i. Hrabě Buquoy s císa ským vojskem už stál na hranicích Moravy a většina sněmu opustila radikální stanoviska a rozhodla se císa i poddat. Žádali o milost a spoléhali na jeho velkorysost. To Václav Bítovský nemohl a nechtěl udělat, opustil vlast a vydal se za králem Fridrichem Falckým do Vratislavi, aby se s dalšími emigranty p ipravili na nevyhnutelný pokračující boj. Císa ovšem neztrácel čas a jmenoval kardinála Ditrichštejna místodržícím Moravy. Ten potom vydal jménem císa e patent, v němž odsoudil šestnáct hlavních viníků povstání na Moravě ke ztrátě hrdla, cti a statků. Mezi nimi byli jak Ladislav Velen ze Žerotína, tak Jan Adam z Víckova a Václav Bítovský.
15
Rozsudek ale nemohl být vykonán, protože nikdo z odsouzených v zemi nezůstal a nemohl být zajat. Václav se pak spolu s dalšími pobělohorskými vystěhovalci zúčastnil dalších válečných tažení protihabsburské koalice. Ta několikrát svou promyšlenou p ípravou vzbudila oprávněná očekávání na změnu poměrů ve vlasti a opětné získání náboženské svobody. P es velké úsilí i těžce obětované finance emigrantů zásadního úspěchu však v boji nedosáhla. P i neúspěšném dánském tažení (1627) se chtěl Václav s oddílem Čechů probít Slezskem ke Švédům, nové vzrůstající naději vyhnanců. P i náhodném st etnutí s vojskem Albrechta z Valdštejna byli však ve Slezsku zajati. V takovém p ípadě bývalo tehdy zvykem zajaté důstojníky po boji většinou propustit na svobodu. Pro Albrechta byl však Václav Bítovský p ípad, na kterém mohl ukojit svou dlouhodobou nenávist. Poslal zajatce k místodržícímu a pak k císa i s dopisem, v němž zdůraznil, že Bítovský dosud nebyl podroben důkladnému výslechu, p i kterém by za mučení mohl prozradit nové informace o povstání na Moravě. Kardinál, který byl rovněž p esvědčen, že s Bítovským má nevyrovnané účty, se k žádosti ochotně p ipojil. Po císa ově souhlasu došlo k výslechu, který byl proveden jako pomsta za Sarkandra. Zajatec musel podstoupit, jako Sarkander, t i výslechy s mučením. Kdyby p istoupil na kardinálovo p emlouvání a nabídky, dostal by úlevu p i výslechu a duchovní útěchu. O udělení milosti vůbec nebyla eč. Václav neustoupil a byl odsouzen k smrti. Ačkoliv si císa p ál, aby poprava byla provedena v Brně ve ejně jako p ed sedmi lety v Praze na Staroměstském náměstí, kardinál, který se obával nepokojů, dal rozsudek vykonat tajně. Odsouzený byl sťat v Brně, na úzkém prostoru p ed Starou radnicí, brzy ráno 27. b ezna 162Ř. Jediný popravený za české povstání na Moravě zem el statečně a nesmírně krutě. Nebylo totiž vyhověno žádnému z jeho posledních p ání, nedovolili mu rozloučit se s několika p áteli ani rodinou. Jeho hlava byla potom vystavena v Židovské bráně, která stávala v místě k ižovatky dnešních ulic Masarykova a Bašty. Ladislav Hájek Použitá literatura: P. Balcárek, Ve víru t icetileté války
16
OTAZNÍKY NAD BIBLÍ Otazníky nad Biblí „Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. Hospodin však řekl: ´Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let.´ Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.“ Genesis 6, 1-4 P edně se můžeme ptát: proč se tu mluví pouze o dcerách? Rodily se snad jen dcery? Nebo tu synové nestáli biblickému vypravěči za zmínku (a všimne si jich až p i vyprávění o budování města a věže)? Nebyli dost půvabní? Či jen nebyli významní pro další průběh vyprávění? A kdo jsou uvedení synové božští? Má se zde jednat o anděly? Nebo je tu eč o pozemských panovnících, kte í byli lidmi zbožňováni? Nebo mají pravdu církevní a reformační otcové, kte í božskými syny (Luther na tomto místě p ekládá Boží děti) rozumějí lidi vě ící a zbožné, kte í si ale ženy vybírají pouze podle jejich půvabu? Neméně p ekvapivý je Hospodinův výrok. Znamená změnu v jeho pohledu na člověka? Měl snad s člověkem původně jiný záměr? Měl Hospodin od člověka jiná očekávání? Bylo v lidském potenciálu žít déle než oněch sto dvacet let? Je tedy takové omezení délky života trestem? Není vlastně spíše požehnáním? Celé líčení zde p ipomíná ohlas nějaké pohanské mythologie: proč ji ale biblický vypravěč použil? K čemu mu měla sloužit legenda, jakou kdysi lidé zdůvodňovali výjimečnost a božský původ svého vlada e, panovnického rodu, anebo rovnou celého národa - svých prap edků, a tedy také sebe samých? Ne íká vyprávění nakonec p edevším to, že úsilí člověka p esahovat své určení a postavení, bez ohledu na Boží záměr, vede k obludnostem? Že snaha lidí p isvojovat si božské atributy plodí zrůdnosti? Že pokusy dokládat a dokazovat svou výjimečnost jsou směšné? - Biblický vypravěč sáhne po oněch důstojných vyprávěních a legendách okolních národů a odpovídá na ně s ironií: synové božští že shlíželi na zem na fešné lidské dcerky? - ano, samoz ejmě - a že si je brali za hospodyně? - jistě, jak jinak - a že s nimi plodili velikány, pověstné, dávnověké bohatýry? - ovšem, a prosím vás, to myslíte ty zrůdy? Martin Horák
17
KNIHA Křesťan v opozici Vlastně celý název této knihy je rozší ený o jméno Dietrich Bonhoeffer. Teoložka Renate Windová napsala Bonhoefferův životopis. Z německého originálu Dem Rad in die Speichen fallen. Die Lebensgeschichte des Dietrich Bonhoeffer p eložila Hana Krijtová. Knihu vydalo nakladatelství Kalich v prvním vydání roku 2014. Ještě je důležité poznamenat, že doslov napsal Pavel Filipi. Dietrich Bonhoeffer pocházel z dobré rodiny. Narodil se 6. února 1ř06 ve Vratislavi jako šestý z osmi dětí, jako dvojče se sestrou Sabinou. Jeho otec, Karl Bonhoeffer, působil jako profesor psychiatrie a p ednosta kliniky ve Vratislavi. Matka Paula byla rozená von Hase, její otec byl profesorem teologie a p echodně kazatelem na dvo e císa e Viléma Druhého. Rodina, v níž Dietrich vyrůstal, pat ila ke vzdělanecké elitě Německé íše. Bonhoefferovi obývali prostorný dům se zahradou a na stěně nad schodištěm viselo plátno s namalovaným rodokmenem rodiny, který sahal až do 16. století. Otcovi p edkové byli vážení měšťané a rodina Karla Bonhoeffera byla na svůj měšťanský původ náležitě hrdá. Pro urozené p íbuzenstvo matky Pauly měla málo uznání. Sama Paula absolvovala učitelské zkoušky. Místo toho, aby se p ipravovala na sňatek odpovídající jejímu původu, provdala se za měšťana, p estože jí rodiče vyhlédli už jiného. Dietrich byl nejmladší ze čty synů. Jeho brat i Karl-Friedrich, Walter a Klaus byli o hodně starší a podobali se svému otci. Byli štíhlí, chlapeckého vzhledu. Dietrich vypadal jinak než typičtí muži jeho rodiny. Podobal se nejvíc matce, byl muzikální, citový a ve svém vzhledu i v povaze měl nejvíc ženských rysů. Učil se rychle a dob e, měl bohatou fantazii. Dietrich měl také sestry Sabine, Uršulu a Christinu a pat il ke t em menším dětem, mezi nimiž dominoval. Když bylo Dietrichovi šest let, stěhovala se rodina do Berlína, kde se otec ujal vedení p ední katedry psychiatrie a neurologie a současně vedení renomované univerzitní kliniky. Karl Bonhoeffer měl nyní p ístup k nejvyšším vládnoucím kruhům, byl reprezentantem německé psychiatrie a mezinárodně uznávanou kapacitou. Děti svého otce popisovaly jako chápajícího, ale odtažitého muže. Dietrich v sedmi a půl letech p estoupil na gymnázium a rok nato vypukla první světová válka. V roce 1ř23 začal studovat teologii. Rodiče mu navzdory
18
inflaci zaplatili dva semestry v Tuebingenu, tam studoval i jeho otec, proto tam měli zahájit studium i všichni synové. Dietrich šel svědomitě v otcových stopách, ale tím, že si vybral teologii, otce p íliš nenadchl, ani brat i nešet ili kritickými komentá i. Církev měli za zpátečnický spolek zabedněnců. Dietrich prý tehdy prohlásil, že právě on církev zreformuje. Dietrich během t í studentských let napsal osm seminárních prací a jednu práci disertační a doktorskou zkoušku složil ve věku, kdy jiní teprve se studiem začínají. Téma disertační práce bylo Sanctorum communio neboli Společenství svatých a tohle téma ho celý život zajímalo. Dietrich byl dobrý tanečník a skvělý společník, íkali jednohlasně p átelé a p íbuzní, ale p ece se prý stávalo, že se ze společenského víru náhle vytratil a už se neobjevil. Absolvoval vikariát ve Španělsku a v roce 1ř2ř byl už zase v Berlíně, aby se habilitoval na Berlínské univerzitě. Byl nejmladším soukromým docentem teologie, v čty iadvaceti letech, ale pro ordinaci za fará e byl moc mladý. P edepsaný věk byl pětadvacet let a církevní ú ady žádné výjimky nep ipouštěly. Tak získal stipendium v nezávislém Union Theological Seminary v New Yorku. Bylo to pro Dietricha Bonhoeffra pravé požehnání, dostal p i setkání s jiným světem a jinou církví rozhodující podněty do p íštích let. V Americe byl dva roky a jeho bratr Klaus mu tam napsal: „Koketujeme tady s fašismem. Děsím se toho, až se tato radikální vlna zmocní vzdělaných lidí, bude po našem národu básníků a myslitelů veta.“ Po íšských volbách v zá í 1ř30 si NSDAP polepšila z původních 12 na 107 k esel. Dietrich se v červnu 1ř31 vrátil do Berlína a tam ho čekalo místo asistenta v oboru systematické teologie a studentský fará ský ú ad na Technické univerzitě. Po nástupu Hitlera se však všechno zhoršilo. 1. února 1ř33 četl Dietrich v rozhlase svou p ednášku s názvem „Vůdce a jedinec v mladé generaci“. Nevědomky podával popis právě nastupující masové hysterie, kolektivního útěku od odpovědnosti ke kultu vůdce. Neboť v nadcházejících týdnech a měsících se bude plazit p ed vůdcem velká část národa, ale témě celá evangelická církev. Vysílání p ednášky bylo p edčasně ukončeno. Sedmadvacátého února 1ř33 vyho el íšský sněm. Na místě požáru byl mladý zmatený Holanďan, který byl členem komunistické strany, což se p edkládalo jako verze komunistického spiknutí. Tato verze se však brzy ukázala jako zcela nevěrohodná. Požár íšského sněmu se až p íliš dob e hodil nacistům do hry. Čty i tisíce komunistických funkcioná ů byli zatčeni, mnozí z nich byli ubiti ve sklepích SA nebo zast eleni „na útěku“. Pro evangelickou církev to není žádný teror, nýbrž znovunastolení po ádku. Pod heslem „raději hnědý než rudý“ vítá likvidaci dělnického hnutí. Od Martina Luthera jsme se naučili, že církev nesmí p ekážet zákonné moci. Zákon o obnově ú ednického stavu znamenal okamžitý zákaz výkonu povolání pro židovské a komunistické ú edníky. Situace nebyla bezvýchodná jenom pro církev. Bonhoeffrovi nejsou
19
levičáci ani Židé, a p esto je situace složitá, jak zjistí rodina v podzimních dnech 1ř33. Karl Bonhoeffer má vypracovat psychiatrický posudek na Marinuse van der Lubbeho, muže, jenž údajně zapálil íšský sněm. Dietrichův otec, jenž vě il, že každý problém se dá vy ešit s využitím postupů empirické vědy, odevzdá čistě odborný, vědecky nenapadnutelný posudek, který potvrzuje duševní p íčetnost van der Lubbeho. Zda nemohl psychopatický mladík posloužit jako nevinný nástroj nacistů, jej v této souvislosti nezajímá. To je politika a nespadá do oblasti působnosti léka e. Van der Lubbe byl 10. ledna 1ř34 popraven. Mnozí od Karla Bonhoeffera očekávali jiný postoj a on sám o svém názoru poprvé v životě pochybuje. A teolog Dietrich je svým otcem a svými bratry čím dál častěji považován p i rozhovoru za rovnocenného partnera. Rozhodně v Německu nacisti ovládli všechny složky života a pro normálního člověka se tam nedalo žít. Vyznávající církev, založená roku 1ř35, byla v opozici proti etablovanému vedení íšské církve. Chce-li někdo Vyznávající církev podporovat, dostane členský průkaz, takzvanou červenou kartu. První kurz Vyznávající církve je ve Finkenwaldu a tak postupem času se Finkenwaldští stále více stávají avantgardou Vyznávající církve. V těchto měsících také vzniká Dietrichova nejproslulejší kniha „Následování“. Začíná odmítnutím luterské pozice, která církvi p edepisuje hlásání „čistého evangelia“ o Boží milosti a svět p enechává jeho vlastním zákonitostem. „Následování“ znamenalo současně církevní i politický program. O pogromu, který nacisti nazvali K išťálovou nocí, Vyznávající církev mlčí. Od íšské církve lze stejně očekávat jedině potlesk. Dietrich si ve své bibli podtrhne dvě věty ze 74. žalmu: “Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi, „proroka už není“. Vedle toho poznamenal datum ř.11.1ř3Ř. Dietrich jde tak daleko, že sám sebe prohlásí za p ipraveného spáchat na Hitlera atentát. P ed tím by ovšem vystoupil z církve. Žít za hranicí bezpečí neznamená současně izolovat se od života a od lásky. Dietrich se setkává se ženou, která má dost energie, aby vyvedla starého nep ístupného mládence z rovnováhy. Marii von Wedemeyer je osmnáct a Dietrichovi je šestat icet. Znají se už docela dlouho, od Dietrichových časů ve Finkenwalde. Nicméně tehdy byl Dietrich pan pastor a Maria malá sest ička jednoho z jeho konfirmandů. Mariina babička Ruth von Kleist-Retzow podporovala Finkenwaldské ze všech sil. Na jejím statku v Klein-Kroessinu ubytovával Dietrich své p átele, p ednášel, trávil prázdniny. Stará paní Dietricha obdivuje, podporuje ho v jeho nekompromisnosti. Mariina matka není nijak nadšena, jak se v létě 1ř42 vyvíjí vztah mezi její dcerou a mužem dvakrát tak starým, který v té době p edstavuje vše jiné než „dobrou partii“. Naléhá na roční odloučení, ale ti dva to nevydrží a dopisy putují sem a tam, až se ti dva písemně zasnoubí. Maria nechce už na shledání čekat, ale p ichází špatná zpráva, že Dietrich byl zatčen. Vězeň v cele ř2 vojenské věznice Berlin-Tegel je zvláštní p ípad. Dietrich Bonhoffer, sedmat iceletý fará a docent teologie bez povolení vyučovat,
20
v poslední době činný jako kurýr abwehru a zatčený pro podez ení ze spiknutí proti vůdci a íši. V červnu 1ř43 se Maria a Dietrich opět setkávají za p ítomnosti vyšet ovatele Roedera. Maria nyní alespoň dostává povolení pravidelně Dietrichovi psát a navštěvovat jej. Maria mu íká, že vůči ní se nemusí držet zpátky. Dietrichovy city ve vztahu k Marii se čím dál víc odkrývají. Pro oba je nyní napětí nesnesitelné, zvlášť když vyjde najevo, že konec věznění je v nedohlednu. Osmého dubna 1ř45 p ijede transport s Dietrichem Bonhoefferem do Flossenbürgu. Soudce SS Thorbeck odsoudí p íslušníky odporu z abwehru, mezi nimiž je Canaris, Oster a Bonhoeffer, za velezradu a vlastizradu k smrti. Z těchto posledních hodin neexistuje o Bonhoefferovi žádné p ímé svědectví. Poslední jeho slova, jež se nám zachovala:“Toto je konec, pro mě ale začátek života. Vě ím na univerzální k esťanské bratrství, které je nade všemi národními zájmy. A vě ím, že zvítězíme.“ Spolu s pěti dalšími p íslušníky odbojové skupiny abwehru byl Dietrich Bonhoeffer ráno ř. dubna 1ř45 oběšen v koncentračním tábo e Flossenbürg. Tou dobou Maria bloudila s kufrem plným teplého prádla krajinou Německa, hledala Dietricha a všude ji odbyli, i ve Flossenbürgu. Měsíce nikdo netušil, co se s Dietrichem stalo. Jeho tělo spálili s tisíci bezejmennými. Ještě několik slov k autorce. Renate Windová vystudovala teologii a pedagogiku v Bethelu a Heidelbergu. Po promoci absolvovala vikariát v Mannheimu. Narodila se v roce 1ř50 ve Vestfálsku. Do roku 2013 byla profesorkou biblické teologie a církevních dějin na Evangelické vysoké škole v Norimberku. Žije v Heidelbergu. P ednáší a publikuje pojednání o sociálněhistorickém výkladu bible. V roce 2004 napsala knihu o ženách v bibli, kromě životopisu Dietricha Bonheffera a knihy o jeho vztahu se snoubenkou Marií von Wedemeyer publikovala biografii teoložky Dorothee Soelleové v roce 200Ř. Kniha „K esťan v opozici“ byla nominována na Německou cenu za literaturu pro mládež a získala Evangelickou knižní cenu. Je to první biografie Dietricha Bonhoeffera v češtině. Eva Šimková
BUDE Kavárnička 7.1. 14.1.
Těšíme se na pěkné snímky, které nám promítne bratr Jan Franců Skaut v našem sboru - vypráví bratr Jaroslav Černý
21.1.
Konzervato
28.1.
Chystáme se do ciziny? O své zkušenosti se s námi podělí sestra Marie Melicharová
21
Alianční týden modliteb Ne 4.1.
ECM Archa, Lýskova
Pavel Harabus AC
Bůh spravedlnosti
Po 5.1.
SŽ, Nové Sady 37
Martin Horák ČCE
Nesoudíte pro člověka
Út 6.1.
ČCE, Lidická 7ř
Ji í Krejčí KS
Oběti a pachatelé
St 7.1
CB Kounicova 15
Ji í Němec SŽ
My a nevy ešená vražda
Čt Ř.1.
BJB Smetanova 20
Petr Dvo áček CB
Neznesvětíš svou dceru
Pá ř.1.
KS Šámalova 15a
Jan Asszonyi CB
Neber úplatky
So 10.1.
AS Životského 10
Pavel Coufal BJB
Činit spravedlnost
Ne 11.1.
CČSH Botanická 1
Igor Mamojka AS
Zjevení spravedlnosti
Začátky všech setkání jsou v 1Ř:00. Sbírka je věnována na podporu tisku Nových zákonů v jazyce Konso, bližší informace na www.wycliffe.cz.
Ekumenická bohoslužba u Jakuba Ekumenická bohoslužba v rámci Týdne modliteb za jednotu k esťanů se bude konat v kostele sv. Jakuba v úterý 20.1.2014 v 19:00 (v p ípadě zahájení stavebních prací bude bohoslužba p esunuta do kostela sv. Tomáše na Moravském náměstí.
DÍKY A PROSBY Bože života a naděje, jsi větší než naše srdce a naše chápání. Nacházíš lidi v hlubinách jejich úzkosti a na pokraji možností, a dáváš jim naději a sílu, stavíš a buduješ z nich svoji církev. Chválíme tě, že k ní patříme i my, že i nám jsi blízko svým Duchem, že můžeme žít ve světle tvé stálé a laskavé Přítomnosti. Děkujeme ti, že k nám neustále přicházíš a dáváš nám možnost znovu začít. Děkujeme za poznání, že pro tebe není nic příliš malé nebo příliš špatné, aby to nemohlo být osloveno a proměněno. Prosíme, dej nám pro toto jednání konventu, abychom dokázali rozeznat podstatné od vedlejšího, krásné od líbivého a pravdivé od působivého. Dej nám jasnou mysl, odvážné srdce a respekt ke druhým. Požehnej našemu společnému úsilí, ať ve všem dorůstáme v Krista. Amen Vstupní modlitba, která zazněla na konventu 22. 11. 2014 v Brně
22
LIDÉ VE SBORU Brno II
Brno I 1.1. 4.1. 4.1. 7.1. 8.1. 8.1. 9.1. 10.1. 11.1. 13.1. 14.1. 16.1. 20.1. 21.1. 22.1. 23.1. 23.1. 23.1. 27.1. 28.1. 29.1. 30.1.
Tomáš Bělehrad FrantišekHavránek Miluše Šubartová Hana Marie Široká Antonín Komosný Miroslav Petrů Božena Koloušková Naděžda Makovská Ludmila Fajbusová Milada Kunderová Zdeněk Mráz Růžena Kotasová Olga Nekudová Zdenka Suchomelová František Bárta Petr Herzog Lubomír Kolman Miloslava Smetanová Zdenka Kršková Vladimíra Měšťanová Ivan Daniel Miriam Smutná
30 86 88 73 82 50 84 86 74 87 86 88 91 82 71 81 71 92 79 87 70 73
1.1. 1.1. 2.1. 3.1. 8.1. 9.1. 10.1. 12.1. 12.1. 13.1. 13.1. 14.1. 15.1. 17.1. 18.1. 19.1. 21.1. 21.1. 22.1. 23.1. 24.1. 25.1. 26.1. 26.1. 27.1. 28.1. 29.1. 30.1. 31.1. 31.1. 31.1.
let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let
Pokřtěni byli: 23.11.2014 Adam Dobrovodský, nar. 2014 Lubomír Jan Šindelá , nar. 2014 Martin Janoušek, nar. 2014 14.12.2014 Lada Kate ina Goliášová, nar. 2014 Anežka Čermáková, nar. 2014 Požehnání: 14.12. Elena Saleh, nar. 2014
23
Vlasta Svobodová 85 Ji í Válek 76 Ji ina Štědroňová 71 Hana Jurdová 74 Vlasta Horáková 89 Milan Kos 73 Alexandra Hauserová 30 Růžena Albrechtová 91 Dagmar Hádková 86 Františka Kolínská 94 Miloslava Štěrbová 78 Augusta Rakovská 90 Naděžda Šebestová 84 Alena Haví ová 89 Jaroslava Hájková 93 Pavel Vojtíšek 79 Anežka Fidrmucová 92 Karel Sklená 73 Martin Horák 50 Květoslava Hanáková 90 Jaroslava Rozlilková 74 Miroslav Václavek 71 Jana Budínová 72 Marcela Rausová 71 Růžena Novotná 78 Vladimír Vláčil 85 Marie Sýkorová 92 Vítězslav Urban 20 Hana Pavlovská 86 Josef Janča 85 Jan Bed ich 72
let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let
ZE STARŠOVSTVA Brno I Prosincová schůze se nejprve věnovala průběhu nešpor a tradičnímu odpoledni k esťanské služby. Obě akce proběhly k naší spokojenosti. Zabývali jsme se plánem sborových akcí v prvním pololetí nového roku. Sborová neděle s obědem a hostem bude 15. února, výroční sborové shromáždění 15. b ezna a mládež s konfirmandy vyjede do Daňkovic o víkendu 20.-22. b ezna. Jarní ekumenická neděle bude 12. dubna a hosté z Basileje p ijedou o víkendu 1. - 3. května. Poda ilo se opět instalovat adventní věnec ve vchodu Červeného kostela. Hledáme hlavního organizátora nešpor v Červeném kostele a varhaníka do Betlémského kostela (není nutné hrát pedál). Stále jednáme se stavebním ú adem o tom, za jakých podmínek povolí stavbu nové fary na Pellicově, a rádi bychom v p íštím roce pokračovali v opravě st echy kostela v Rychmanově. Ji í Gruber
Brno II Oba fará i sboru poděkovali presbyterům za jejich p ispění a pomoc p i zajištění listopadového seniorátního konventu a akce Šachy pro Diakonii. Staršovstvo pově ilo zastupováním sboru v blažkovském kuratoriu bratra Michala Marka, schválilo záměr publikovat zápis z jednání staršovstva pro členy sboru, a p ivítalo také nově zavedené zasílání nedělních ohlášek zájemcům na jejich mailové adresy. Starší sboru jednali dále mimo jiné o posledních záležitostech týkajících se letošních úprav interiéru Blahoslavova domu. Projevili zájem po určité době opět uspo ádat potravinovou sbírku pro azylový dům pro matky s dětmi a blíže se o této problematice informovat. Fará sboru poděkoval presbyterům za jejich práci v minulém roce a pop ál jim pěkné prožití Adventu a vánočních svátků. Martin Horák
Brno - Židenice Na schůzi židenického staršovstva 10.12. jsme hodnotili proběhlé a probíhající akce: mládež online z našeho sboru, pečení perníčků, Dárkování, soust edění ChraPoTu, chystanou vánoční hru dětí. Jednáme se dvěma kandidáty na místo fará e, které se uvolní po P. Kašparovi od r. 2016. Rozhodli jsme o obnově sociálního fondu na podporu pot ebných členů sboru. Marie Fikejsová
24
konfirmandé 18:00 mládež
TÝDEN VE SBORU Čtvrtek: I Brno
otevř. klub St 15-17 - Pá 9-12, Po 10:00
dveří Pondělí: biblická 17:00 12.1. staršovstvo 18:30
Úterý: 15:00 DD Věstonická 16:30 dětský klub Ovečky biblická hodina pro 16:30 Pátek: děti pěvecký 18:30 19:00 přípravka NŠ 19:00 modlitební setkání Středa: 15:00 kavárnička Neděle: 16:00 konfirmandi II. 10:00 mládež nedělní 18:00 18:00 kurz Beta škola Čtvrtek: 11:00 setkání na 9:30 klub otevřených faře dveří 15. a 29.1. 17:00 biblická hodina Pátek: 18:30 pěvecký sbor Neděle: 10:00 nedělní škola 11:00 setkání na faře 17:00 třicátníci 18.1.
Brno II Po - Pá 8.30-11.30 Pondělí: 18:30 staršovstvo 12.1. Úterý: 19:30 střední generace 17:00 biblická h. Tišnov 13. a 27.1. Středa: 13:00 Diakonie 7.1.,21.1. 14:00 biblické čtení DD Kociánka 14. a 28.1. 18:00 biblická hodina 19:30 mládež Čtvrtek: 9:30 Mateřský klub 8. a 22.1. 16:00 vyučování dětí 16:00 konfirmandi 17:15 dorost Sobota: 9:30 DD Kociánka 10. a 24.1. Neděle: 9:00 nedělní škola 10:00 setkání v Blahoslavově domě 18:00 nešpor 18.1.
Brno - Husovice Středa: 18:30 mládež Čtvrtek: 19:00 biblická hodina 20:00 staršovstvo 8.1. Pátek: 15:30 Husovičtí vřešťani Neděle: 9:00 nedělní škola 10:00 setkání na faře 18:00 Desert 11.1.
Brno - Židenice
Pondělí 16:30 BH pro děti v Blansku Úterý: 15:30 BH pro děti 19:19 DŽES - Židenické setkání mladých lidí Středa: 17:00 konfirmandi 19:00 biblická hodina v Blansku 19:30 staršovstvo 14.1. 19:00 Zpěvy a modlitby z Taizé 21.1. Čtvrtek: 18:00 mládež 19:00 biblická hodina Sobota 17.1. Setkání sboru s far. Radkou Včelnou Neděle: 9:10 nedělní škola 10:00 setkání u kávy a čaje 18:30 pěvecký sbor Chrapot
Brno I 1.1.
Nový rok ČK 10:00 Jiří Gruber, VP
4.1.
2. neděle po narození Páně BK Olga Tydlitátová ČK Olga Tydlitátová Rch Olga Tydlitátová
11.1.
1. neděle po Zjevení Páně BK Jiří Gruber ČK Jiří Gruber
18.1.
2. neděle po Zjevení Páně BK Olga Tydlitátová ČK Olga Tydlitátová Rch Olga Tydlitátová
21.1.
3. neděle po Zjevení Páně BK Jiří Gruber ČK Jiří Gruber
1.2.
Brno II
Brno - Husovice
BD Saša Hauserová, VP Tiš Martin Horák, VP
Brno - Židenice
Žd Ondřej Macek, VP
BD Martin Horák Tiš Saša Hauserová
Hu Štěpán Hájek Rodinné bohoslužby
Žd Pavel Kašpar, VP Bl Pavel Kašpar, VP
BD Saša Hauserová Tiš Martin Horák
Hu Štěpán Hájek
Žd Pavel Kašpar Bl Pavel Kašpar
BD Saša Hauserová Tiš Saša Hauserová
Hu Štěpán Hájek Ma Štěpán Hájek
Žd Radka Včelná Bl Radka Včelná
BD Martin Horák Tiš Martin Horák
Hu Štěpán Hájek
Žd Jaroslav Vítek Bl Jan Asszonyi
Neděle Septuagesimae BK Olga Tydlitátová ČK Olga Tydlitátová Rch Olga Tydlitátová
BD Saša Hauserová Tiš Martin Horák
Hu Štěpán Hájek
Žd Pavel Kašpar, VP Bl Pavel Kašpar, VP
BK: Betlémský kostel v 8:30 ČK: Červený kostel v 10:00 Rch: Rychmanov v 14:15
BD: Blahoslavův dům v 9:00 Kuř: Kuřim v 10:00 Tiš: Tišnov
Hu: Netušilova 26 v 9:00 Ma: Maloměřice, Borky 7 DDS v 10:30
Žd: Židenice v 9:00 Bl: Blansko v 14:00