Etické problémy příjezdového cestovního ruchu v oblasti gastronomie s přihlédnutím ke kulturním odlišnostem klientů

Etické problémy příjezdového cestovního ruchu v oblasti gastronomie s přihlédnutím ke kulturním odlišnostem klientů

Bakalářská práce

Aneţka Pivoňková

Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. katedra cestovního ruchu

Studijní obor: Management destinace cestovního ruchu Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Monika Klímová Datum odevzdání bakalářské práce: 2016-04-21 E-mail: [email protected]

Praha 2016

Barchelor's Dissertation

Ethical problems of incoming tourism in the field of gastronomy, taking into account cultural differences of the clients

Aneţka Pivoňková

The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Departmen of Travel and Tourism Studies

Major: Destination Management in the Travel and Tourism Industry Thesis Advisor: Mgr. Monika Klímová Date of Submission: 2016-04-21 E-mail: [email protected]

Prague 2016

Čestné prohlášení

P r o h l a š u j i,

ţe jsem bakalářskou práci na téma Etické problémy příjezdového cestovního ruchu v oblasti gastronomie s přihlédnutím ke kulturním odlišnostem klientů zpracovala samostatně a veškerou pouţitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem pouţila, uvádím v seznamu pouţitých zdrojů a ţe svázaná a elektronická podoba práce je shodná.

V souladu s §47b zákona č. 11/1998 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o.

………………………………….. Aneţka Pivoňková

V Praze dne …………………

Tímto bych chtěla poděkovat Mgr. Monice Klímové za odborné rady a připomínky, které mi předala, a byly pro mne velkým přínosem.

Abstrakt PIVOŇKOVÁ, Aneţka. Etické problémy příjezdového cestovního ruchu v oblasti gastronomie s přihlédnutím ke kulturním odlišnostem klientů. [Bakalářská práce] Vysoká škola hotelová. Praha : 2016. 43 stran Bakalářská práce je zaměřena na etické problémy v příjezdovém cestovním ruchu související s kulturní odlišností ţidovské kultury v gastronomii. Hlavním cílem je analyzovat rozdíly ve znalostech judaismu u pracovníků v hotelnictví, gastronomii, cestovním ruchu a u studentů vysokých škol v oboru cestovní ruch. Bakalářská práce je rozdělena do tří částí. V první teoreticko-metodologické části vysvětluji pojmy kultura, etika, etiketa a multikulturalismus. V analytické části se zabývám ţidovskou kulturou, kde popisuji jejich zvyky a tradice. Následně analyzuji nabídku vybraných cestovních kanceláří v České republice, USA a Izraeli pro ţidovskou klientelu. Vyhodnocuji také vlastní výzkum, který je proveden pomocí dotazníkového šetření. Cílovou skupinou byli pracovníci v cestovním ruchu, hotelnictví a gastronomii, ale také studenti vysokých škol v oboru cestovní ruch, tedy budoucí pracovníci v cestovním ruchu. Výzkumem jsem zjišťovala informace o znalostech ţidovství a zkušenosti s nimi spojené. V poslední návrhové části navrhuji vlastní řešení problematiky kulturních odlišností pro oblast cestovního ruchu v České republice. Klíčová slova: cestovní ruch, etika, etiketa, judaismus, kultura, kulturní odlišnosti, multikulturalismus, tradice

Abstract PIVOŇKOVÁ, Aneţka. Ethical problems of incoming tourism in the field of gastronomy, taking into account cultural differences of the clients. [A Barchelor Dissertation]. The Institute of Hospitality Management in Prague 2016. 43 pages My bachelor thesis is focused on ethical problems in incoming tourism regarding the culture differences of the Jewish culture in gastronomy. The main goal is to analyze the differences in Jewish culture knowledge of workers in hospitality and tourism and students of tourism colleges. This thesis is divided into three parts. The first, theoretical part explains the terms such as culture, ethic, etiquette and multiculturalism. In the analytic part I concentrate on describing the Jewish culture, habits and traditions. Afterwards I analyze the offer for Jewish clientele of travel agencies in the Czech Republic, USA and Israel. I also evaluate my own research, which were implemented by questionnaire survey. The targeted groups were hospitality and gastronomy employees and the students of tourism universities, therefore the future tourism workers. Using my research I found information about Jewish culture knowledge and related experiences. In the last, project part, I propose my own solution to the culture differences issues in the tourism area of the Czech Republic. Key

words:

tourism,

multiculturalism, traditions.

ethic,

etiquette,

Judaism,

culture,

culture

differences,

Obsah Seznam tabulek, schémat, grafů Seznam zkratek Úvod .................................................................................................................................... 12 1.

2.

Teoreticko - metodologická část ................................................................................ 14 1.1.

Kultura ............................................................................................................... 14

1.1.1.

Vývoj kultury..................................................................................................... 15

1.1.2.

Typologie kultury .............................................................................................. 17

1.2.

Světové kultury podle Huntingtona ................................................................... 18

1.3.

Multikulturalismus a interkulturalismus............................................................ 19

1.4.

Kultura a cestovní ruch ...................................................................................... 20

1.5.

Etika ................................................................................................................... 21

1.5.1.

Rozdělení etiky .................................................................................................. 22

1.5.2.

Etický kodex ...................................................................................................... 23

1.6.

Etiketa ................................................................................................................ 24

Analytická část ............................................................................................................ 25 2.1.1.

Historie judaismu............................................................................................... 25

2.2.

Základní principy............................................................................................... 27

2.3.

Ţidovská identita ............................................................................................... 28

2.4.

Zastoupení judaismu ve světě ............................................................................ 29

2.5.

Tradice a zvyky ................................................................................................. 30

2.5.1

Stravovací návyky ............................................................................................. 33

2.6.

Ţidovské svátky Šabat a Pesach ........................................................................ 37

2.7.

Příjezdový cestovní ruch s tématikou ţidovství ................................................ 39

2.8.

Analýza nabídky vybraných cestovních kanceláří v České republice, USA a

Izraeli……………………………………………………………………………………40

2.9.

Návyky směrů judaismu .................................................................................... 42

2.10.

Etické problémy v cestovním ruchu s kulturní odlišností ţidovské kultury ..... 43

2.10.1 Metodologie výzkumu .......................................................................................... 43 2.11.

Vyhodnocení dotazníkového šetření ................................................................. 44

3.

Návrhová část................................................................................................... 51

Závěr………………………………………...………………………………………….53 Literatura .......................................................................................................................... 55 Příloha 1

Seznam tabulek Tabulka 1: Číselné a procentuální vyjádření prvních deseti zemí světa s největším zastoupením ţidovské populace k roku 2015 Tabulka 2: Příjezdový cestovní ruch s tématikou ţidovství Tabulka 3: Vybrané cestovní kanceláře v České republice, USA, Izraeli, zaměřující se na ţidovskou klientelu Tabulka 4: Místa v České republice, která jsou nabízena cestovními kancelářemi v České republice, USA a Izraeli Tabulka 5: Zvyky náboţenských směrů judaismu

Seznam schémat Schéma 1: Projekt kurzu ,,Poznej světové kultury‘‘

Seznam grafů Graf 1: Jakého jste pohlaví? Graf 2: Rozlišujete ţidovskou klientelu od jiných? Graf 3: Jste si vědom/a skutečnosti, ţe ţidé mají určité zakázání? (pokud ano, které) Graf 4: Co znamená princip košer? Graf 5: Kašrut znamená: Graf 6: Co zakazuje Tóra? Graf 7: Šabat pro ţidy znamená: Graf 8: Dodrţují konzervativní ţidé košer stravu? Graf 9: Co je zakázáno při šabatu? Graf 10: Znáte nějaké zařízení v ČR specializované na ţidovskou klientelu? (pokud ano, které) Graf 11: Máte nějakou zkušenost s neetickým a opovrhovaným chováním vůči ţidovské komunitě v hotelu/restauraci aj. ze strany personálu? Graf 12: Máte nějakou zkušenost s neetickým chováním vůči personálu v hotelu/restauraci aj. ze strany ţidů? Graf 13: Co rozumíte pod pojmem ,,neetické chování‘‘?

Seznam zkratek ČR – Česká republika CR – cestovní ruch UNWTO – Světová organizace cestovního ruchu

Úvod

Tématem mé bakalářské práce jsou etické problémy příjezdového cestovního ruchu v oblasti gastronomie s přihlédnutím ke kulturním odlišnostem klientů. Přesněji se budu věnovat ţidovské kultuře. K tématu bylo pohlíţeno z hlediska základních principů a pilířů ţidovské kultury, kterými jsou náboţenství, svátky, tradice a zvyklosti. Nejzávaznější problémy etiky v cestovním ruchu vychází z nedostatečné znalosti světových kultur. Dnešní moderní svět se stává multikulturním stále více a porozumění jednotlivých kultur je důleţité. Především pracovníci v oboru hotelnictví, gastronomie a cestovním ruchu by měli rozlišovat různá kulturní paradigmata. I přes neustálé modernizování světa si všechny světové kultury hájí svou ojedinělost a brání své kulturní hodnoty. Jedinečnost kultur spočívá v dodrţování tradic, zvyklostí a náboţenství, a právě tyto hodnoty ţidé vyznávají a jsou jejich smyslem ţivota. Následně bude analyzována nabídka vybraných cestovních kanceláří na území České republiky i mimo ni, zaměřenou na ţidovskou klientelu. Dále budou vysvětleny pojmy jako kultura, rozdělím světové kultury, vymezím etiku a etiketu v souvislosti s cestovním ruchem i kulturou. Taktéţ se budu zabývat vývojem kultur, principy a identitou ţidů. Budu se nadále věnovat stravovacím návykům vázaným na ţidovské svátky, i zastoupením ţidů v dnešním světě. Cíl práce je zaměřen na analýzu a zjištění rozdílů u pracovníků cestovního ruchu. Rozdíly budou zjišťovány u současných pracovníků v cestovním ruchu, hotelnictví a také u studentů vysokých škol zaměřených na cestovní ruch, hotelnictví a gastronomii, tedy na budoucí pracovníky těchto oborů. Na základě analýzy bude navrţeno řešení problematiky za účelem zvýšení kvality pracovníků a destinace České republiky.

12

Pro dosaţení cíle práce jsem si stanovila hypotézy: 1. Současní i budoucí pracovníci v cestovním ruchu, hotelnictví a gastronomii mají průměrné znalosti v oblasti judaismu. 2. Současní i budoucí pracovníci v cestovním ruchu, hotelnictví a gastronomii mají zkušenost s neetickým a opovrhovaných chováním vůči ţidovské klientele ze strany personálu. 3. Pracovníci v hotelnictví a cestovním ruchu neznají zařízení v ČR specializované na ţidovskou kulturu. Česká republika tedy nedisponuje zařízením, které by bylo v povědomí pracovníků CR. Bakalářská práce je rozdělena do tří částí. První teoreticko-metodologické část je zaměřena na kulturu, vývoj kultury, světové kultury, etické kodexy v cestovním ruchu, multikulturalismus a typologii kultur. V druhé, analytické část pojednává o statistických údajích, které se týkají daného tématu. Dále bude pouţita metodologie dotazníkového šetření. V návrhové části, tedy třetí, se bude navrhnuto vlastní řešení problematiky a nedostatků. V práci bude pouţit sekundární zdroj komparace.

13

1. Teoreticko - metodologická část 1.1.

Kultura

Kultura, pojem, který kaţdý člověk na Zemi chápe jiným způsobem a stylem. Pro většinu lidí znamená kultura soubor tradic a zvyklostí i určitý styl ţivota. Avšak jako kulturního člověka si můţeme představit jako někoho, kdo rád a často navštěvuje divadla, chodí na opery či koncerty váţné hudby, je to člověk vyspělý, vzdělaný a má společensky vytříbené chování. V cestovním ruchu nelze vnímat kulturu jednotvárně a její vnímání je nezbytné a důleţité. Jan Sokol ve svém slovníku filozofických pojmů představuje kulturu jako ,,(z lat. colere, pěstovat) 1. pův. to, co je třeba pěstovat (odtud např. k. vína nebo určité bakterie); 2. souhrn dovedností, zvyků, ţivotních norem, myšlenek a děl, který se v rámci určité společnosti pěstuje a předává učením (hmotná a nehmotná k.); 3. lidská skupina, charakterizovaná společnou k. (např. k. únětická).‘‘ (2007, s. 331) Kaţdá kultura má své hodnotové paradigma. Jedná se o jedinečnost kultur a základní hodnotové struktury neboli hodnotové paradigma. ,,Tato hodnotová struktura (hodnotové paradigma) je tvořena základními ideovými principy, podle nichţ příslušné společenství ţije a které si vytvořilo jako odpovědi na základní otázky své existence, v boji za své biologické i kulturní přeţití.‘‘ (Lehmanová a kol., 2005, s. 6) Jedná se o chápání vesmíru, času, vztahu k přírodě, podstaty člověka, dobra a zla i smyslu ţivota ve společnosti nebo jednotlivce, ale především základní sociální a mravní podstaty. Hodnotové paradigma je jedinečným a identifikačním vzorcem kultury. Je to tedy vzorec, který je neopakovatelný, zcela výjimečný, vytváří se po tisíciletí a ţádná kultura nemůţe být pochopena jinou kulturou. Je to důvodem, proč je znalost kulturních odlišností velmi důleţitá. Miloslav Petrusek, který se zabývá sociologií, dělí kulturu na 3 skupiny. Materiální kultura, duchovní a normativní kultura. Materiální kultura je soubor jevů, procesů, vztahů, které působí na uspokojení materiálních potřeb jedince. Nejdůleţitějšími prvky jsou prostředky vyuţívané k materiální výrobě (např. stroje), způsoby pouţívání těchto prostředků (práce se stroji, technologie) a následné produkty určené k uspokojení výrobních potřeb (polotovary). Lze tedy jednodušeji materiální kulturu označit jako vše, co potřebujeme k ţivotu. Duchovní kultura se označuje také jako duchovní bohatství. 14

Zahrnuje ideje, zvyky, symboly, názory, věda, etika či umění. Duchovní kultura teda patří mezi nejdůleţitější prvky kultur. Normativní kultura pojednává o tom, jak se má jedinec chovat, jednat aby odpovídal hodnotám dané kultury. A jaké odměny ho čekají či jaké tresty mu hrozí za porušení pravidel kultury. Společenské normy jsou neměnné a trvalé, avšak záleţí na kultuře či společnosti, jak se budou lišit. (1992) Geert Hofstede, holandský vědec, popisuje kulturu jako ,,kolektivní programování mysli, které odlišuje příslušníky jedné skupiny nebo kategorie lidí od druhých‘‘. (Hofstede, 1997, s.6) Kulturu lze tedy shrnout jako skupinu lidí, ţijící na stejném území, kteří mají jednotný jazyk, zvyklosti, svoji historii a náboţenství. 1.1.1. Vývoj kultury

Václav Soukup se věnuje ve své knize Antropologie zcela podrobně vývoji kultury. Kultura má etymologický původ jiţ v antickém starověku. Vznik slova pochází z latinského ,,colo‘‘ , ,,colere‘‘ či ,,agri cultura‘‘ a bylo spojováno s obděláváním zemědělské půdy. Nový rozměr pojmu kultura zasadil římský filozof Marcus Tullius Cicero, který nazval filozofii kulturou ducha. Tímto rozdělil společnost na ty, kteří rozvíjeli svůj intelekt a schopnosti pomocí filozofie a na ty, kteří byli filozofií nepolíbeni. Uţ v době Cicera (106 – 43 př. n. l.), znamenala kultura hodnotící pojem, který se vázal na osobnost a povznášel člověka k vyšší formě individuální i sociální identity. Za aktivní lidskou činnost se označovala kultivace člověka (,,kultura animi‘‘) a kultura přírody (,,agri cultura‘‘). V dobách středověku se pojem kultura neuţíval, pokud ale se s ním setkáme, má silný náboţenský obsah. Autoři pouţívali ke slovu kultura synonymum uctívání (,,cultus deorum‘‘) (2011, s. 17) S renesancí a humanismem se znovuzrodil i nový rozměr kultury. Pojednává o tom, ţe člověk je tvůrce kultury, zdokonaluje své schopnosti a neustále překračuje svou hranici existenčních moţností. Velkým přelomem se stal spis Samuela von Pufendorfa o přirozených právech a právech národů, kde vymezil kulturu v kontrapozici k přírodě a ovlivnil tím osvícenské pojetí kultury. Pufendorf klade důraz na sociální aspekt kultury. Člověk přetváří přírodní i sociální prostředí, povyšuje se nad změny, které udělal dříve. Pufendorf zahrnul do nové kultury všechny lidské výtvory – jazyk, vědu, zvyky, morálku,

15

bydlení či odívání. Centrem vědeckého bádání není jiţ jen a pouze problematika socializace člověka, ale i rozsáhlá oblast produktů lidské činnosti. Představitelé osvícenství vnímají kulturu jako sféru lidské existence, která však stojí v protikladu s přírodou. Tímto pojetím se zabývali badatelé jako Karl Franz von Irwing nebo Johann Christoph Adelung, který definoval kulturu jako třídu pozitivních hodnot. Své předpoklady k překonání osvícenskému pojetí kultury poloţil Johann Gottffried von Herder ve svém díle Ideen zur Philosophie der Geschichte der Menschheit (Ideje k filozofii dějin lidstva), ve kterém se zabývá vývojem kultury, kde klade důraz na rozdíly v kulturách, které jsou nástrojem adaptace k prostředí. Herder představuje svou koncepci pomocí rozumu a humanity, kde právě tyto dva subjekty v zemském měřítku narůstají a kultury dosahují pokroků. Připouštěl, ţe se vyskytují kulturní společenství, ale odmítal teorii o nekulturních národech. Herderova koncepce, kde povaţuje kulturu za univerzální lidský fenomén, se stala vrcholem teorií o kultuře, které slučují filozofickou a speciálně vědní charakteristiku pojmu. Docházelo ale k neustálé divergenci mezi těmito dvěma obory a bylo tak nutné kulturu vnímat ve dvou paralelních liniích. (Malina, 2009, s. 2068) První linie (filozofická) hodnotí kulturu samotnou. V dílech představitelů jako byli Immanuel Kant, Georh Wilhelm Friedrich Hegel nebo Wilhelm Dilthey. Kultura v 18. století byla charakterizována jako soubor pozitivních hodnot, které přispívají k humanizaci a zdokonalování člověka. Immanuel Kant viděl ve vytvoření zcela mravně dokonalé bytosti. Georg Wilhelm Friedrich Hegel vdechl pojmu kultura ontologický význam. Povaţoval kulturu za stupeň absolutního ducha, sebepoznání, sebeuskutečnění, které probíhá lidským poznáváním. Německý filozof Wilhelm Dilthey vyčlenil systém kultury, který tvoří jazyk, morálka, umění, náboţenství a věda. Ustálení pojmu kultura bylo dovršeno v poslední třetině 19. a na počátku 20. Století Wilhelmem Windelbandem a Hienrichem Rickertem. Od 20. století se kultura a její hodnoty řeší na většině filozofických akademiích a setkáváme se směry jako je existencialismus, realismus, filozofická antropologie či personalismus. (Malina, 2009, s. 2069) Druhá linie se vyvíjela pomocí rozvíjející se antropologie, etnografie, psychologie, sociologie a dalších oborů. Antropologický pojem kultury anticipoval německý historik, etnolog a archeolog Gustav Friedrich Klemm. Pojem kultura pouţíval ke studiu obyčejů, zvyků, znalostí a dovedností různých společností. Britský antropolog Edward Burnett Tylor definoval kulturu jako ,,(…) komplexní celek, který zahrnuje poznání, víru, umění, 16

právo, morálku, zvyky a všechny ostatní schopnosti a obyčeje, jeţ si člověk osvojil jako člen společnosti.‘‘ (Malina, 2009, s. 2069) Díky této jeho definici byl povaţován za stvořitele moderní globální definice kultury. O sjednocení nejrůznějších vymezení kultury se pokusili američtí antropologové Alfred Louis Kroeber a Clyde Kay Maben Kluckhohn. Prováděli rozbor více neţ 150 definic, čímţ dospěli k názoru, ţe ,,(…) kultura je produkt, je historická, zahrnuje ideje, vzory a hodnoty, je selektivní,lze se jí učit, je zaloţena na symbolech a abstrahována z chování a produktů chování.‘‘ (Malina, 2009, s. 2070) V roce 2000 analyzoval kulturu německý badatel Klaus P. Hansen, který rozdělil kulturu v běţné komunikaci na čtyři základní významy. První význam se zaměřuje na kreativitu a umění (hudba, film, divadlo, literatura, výtvarné umění). Druhý pohled charakterizuje na civilizovanost a určitý způsob ţivota. Jedinci, kteří se označují jako nekulturní lidé, jsou lidé bez vzdělání, vkusu, správného chování nebo duchovních zájmů. Třetí význam pojímá kulturu pro vymezení skupiny lidí s určitými vlastnostmi a zvláštnostmi. Jako odlišnou kulturu označujeme jiné národy, jinou etniku. Čtvrtým a posledním významem kultura je kultura, kde je výsledkem pěstitelská činnost. S tímto se můţeme setkat v zemědělství, biologii, medicíně a dalších vědních oborech. (Malina, 2009, s. 2071) 1.1.2. Typologie kultury

Kulturu je moţné zkoumat z několika úhlů a na několika úrovních. První rovina stanovuje hranice mezi specifickou lidskou činností a biologickými formami ţivota. Hlavním předmětem výzkumu je generická kultura neboli kultura obecně, kterou se Homo sapiens liší od ostatních subhumánních bytostí. Ve druhé rovině předmětem výzkumu není kultura obecně ale zaměření se na sociokulturní systémy identifikovatelné v čase i prostoru, jako je úroveň kultur a subkultur. Hlavním bodem jsou unikátní a specifické ideje, normy, modely, kulturní vzory pro určitou kulturu. Předmětem výzkumu je tedy kulturní dynamika, kulturní morfologie nebo kulturní konfigurace. Ve třetí rovině se analyzuje vztah mezi osobností, kulturou, jazykem a myšlením. Předmětem je tedy jedinec, který vystupuje jako tvůrce i produkt své kultury. Největší pozornost je věnována socializaci a enkulturaci, kdy dochází k utváření bazální osobnosti člověka a interiorizaci kulturních vzorců. (Malina, 2009, s. 2072)

17

Můţeme konstatovat, ţe v současné odborné literatuře existují tři základní pojetí kultury. Axiologické pojetí je povaţováno za tradiční a vychází z humanistické a osvícenské tradice. Axiologická koncepce je především hodnotící a přispívá ke kultivaci, humanizaci člověka a rozvoji lidské společnosti. Druhé, globální antropologické pojetí nemá hodnotící funkci a lze provádět komparativní výzkum kultur, subkultur a kontrakultur. Zahrnuje pozitivní, neutrální i negativní hodnoty. Oproti axiologickému pojetí, které přispívá ke kultivaci člověka a je tedy pro něj zbytným, globální pojetí je pro člověka nezbytným. Redukcionistické pojetí zahrnuje několik přístupů. Vyčleňuje kulturu na systém znaků, symbolů a významů společnosti. (Malina, 2009, s. 2073) 1.2.

Světové kultury podle Huntingtona

Samuel Huntington rozděluje kultury na osm skupin. západní kultura ortodoxní pravoslavná kultura arabsko – islámská kultura buddhistická kultura konfuciánská kultura japonská kultura africká kultura latinskoamerická kultura K nejrozšířenější kultuře patří západní, která je zastoupena především evropskou kulturou. Ortodoxní pravoslavná kultura je nejvíce rozšířena v Řecku, Ruské federaci. Makedonii a Bulharsku. Arabsko-islámskou kulturu zastupují státy jako Saúdská Arábie, Írán, Írák, Spojené arabské emiráty a země severní Afriky – Tunisko, Maroko, Alţírsko nebo Egypt. Pro buddhistickou a konfuciánskou kulturu je většinou stejné zastoupení zemí, například Čína. Tyto kultury najdeme i v Thajsku, Indonésii a části jihovýchodní Asie. Africká kultura je označována také jako subsaharská. Africká kultura je velmi rozmanitá, ovlivněno je tu přes 3500 etnik křesťanstvím, islámem a hinduismem. Latinskoamerická kultura je typická svým mísením původních kultur (mayské, aztécké a kultury Inků) s kulturou dobyvatelů a s africkými kulturami spojenými s otrokářstvím. (Huntington, 2001)

18

1.3.

Multikulturalismus a interkulturalismus

K řešení problémů kulturních diferencí je nutné rozlišovat také pojmy multikulturalismus a interkulturalismus. Multikulturalismus je chápán jako souţití několika odlišných kultur spolu, na stejném území, ale obě kultury si zachovávají svoji jedinečnost. ,,Multikulturalismus lze definovat jako doktrínu, která tvrdí, ţe samostatné etnické skupiny mají právo se kulturně odlišit od většinové společnosti, stejně jako má většina právo na svou kulturu.‘‘ (Eriksen, 2008, s. 337) Je tedy definován jako: ,,1. spjatost, prolínání kultur různých etnik na určitém území, 2. Úsilí o rovnoprávné postavení národů, etnik, sociálních skupin apod. na společném území, v společné komunitě.‘‘ (Velký slovník naučný, str. 954) Miloslav Petrusek rozděluje multikulturalismus do tří odlišných podob. Historicky sedimentovaná multikulturalita je tou, do které se lidé narodí a vnímají jako ,,normální fakt‘‘ Dobrovolná multikulturalita je vnímána jako volba národa ţít s ,,jinými‘‘ dobrovolně, protoţe chceme. Primárně se jedná o úroveň interpersonálních kontaktů, které tvoří základ přirozeného multikulturalismu na úrovni stýkání se kulturních a vědeckých elit. Sekundárně se pak hovoří o promyšlené migrační politice, která vědomě preferuje migrující populaci, která je rpo daný národ nepřijatelnější, nejbliţší a je s ní nejkompatibilnější. Vynucená miltikulturalita můţe být důsledkem přirozených sociodemografických procesů. V důsledku ale vede k tomu, ţe určitá populace je nucena přijímat příslušníky jiných etnik, národností a náboţenského vyznání jako určitou kompenzaci úbytku vlastní populace i pracovní síly bez moţnosti ovlivnit strukturu přicházejících migrantů. Smíšená společnost tedy vzniká jako socioekonomická nutnost, které se nelze vyhnout, nikoli jako přirozený vývoj nebo promyšlená a perspektivní migrační politika. (Petrusek, 2012) ,,Všichni, kdo se dnes seriózně problémem zabývají, vědí, ţe jsme (…) v situaci, kdy budeme muset řešit problémy spíše s vynucenou (neţ jinou) formou multikulturality. (…) Zdá se, ţe tentokrát jsme v pasti, která nemá dějinnou analogii, za to má souvisloti a důsledky, jichţ jsme si donedávna nebyli vědomi.‘‘ (Petrusek, 2012, s. 89)

19

Interkulturalismus je pravým opakem multikulturalismu, zabývá se vztahy lidí z různých kulturních zázemí. Hlavní snahou je začlenit menšiny do společnosti, potlačovat rasismus, vzájemný respekt a především porozumění a snaha o vzájemné souţití a fungování na stejném geografickém území. 1.4.

Kultura a cestovní ruch

Téma kulturních odlišností je pro oblasti cestovního ruchu a hotelnictví velmi důleţité. Pracovníci v cestovním ruchu musí mít znalosti ohledně kulturních odlišností, přicházejí kaţdý den do styku s turisty z kulturně odlišných zemí a následné nepochopení či neznalost kultury můţe vést k poškození image destinace České republiky. Turisté z jiných zemí očekávají respekt k jejich kultuře a následné respektování jejich tradic. Je proto velmi důleţité vyhovět veškerým přáním, která mají. Mezi nejnáročnější turisty se řadí ortodoxně pravoslavní. Vyţadují perfektní péči, komfort a respekt k jejich kultuře. Mají vysoké nároky na gastronomii, stolování a především na vybavenost hotelu a pokoje. U muslimské kultury se můţeme setkat s poţadavkem, aby byly oddělené pokoje. V této kultuře je postavení ţen ve společnosti odlišné neţ v západních kulturách a tak vyţadují oddělené bazény či lázně, které velmi rádi navštěvují. Jiné kultury vyznávají barevné kombinace, číselné symboly či posvátnost zvířat a úpravu pokrmů. Mnozí vyţadují osobní kontakt, uznávání autority i drobné dárky, mohou být nedochvilní, nebo udrţovat kamennou tvář. Kaţdá kultura je specifická a má své kulturní paradigma, které dané společenství lidí uctívá a spíše nerespektují ostatní kultury. Ovšem, kaţdá kultura je velmi náročná, její klienti mají specifické poţadavky během svého pobytu. Vznikají proto specializované hotely v České republice i za hranicemi pro danou kulturu, které jsou speciálně vybavené a přizpůsobené poţadavkům kultury. V těchto ubytovacích zařízeních jsou pracovníci z určité kultury, aby bylo dosaţeno nejlepšího servisu. (Klímová, 2013)

20

1.5.

Etika

Etiku lze povaţovat za soubor norem a pravidel, které reflektují chování a jednání společnosti či jedince. Jan Sokol definuje etiku jako: ,,(z řec. ethos, obyčej, zvyk, péče), filosofická nauka o dobrém jednání. Na rozdíl od morálky, která je blíţe konkrétním pravidlům, snaţí se e. najít společné a obecné základy, na nichţ morálka stojí, případně ji zdůvodnit.‘‘ (Sokol, 2007, s. 299) Etika vstoupila na pozadí tradičního kmenového mravu. Vyznačuje se samozřejmým, nepodmíněným i vynucovaným rámcem chování, který společnosti dovoluje či zakazuje a jednotlivec jiţ od dětství tyto zvyky přejímá a napodobuje. ,,Tento základní mrav, to, co ,,se‘‘ u nás dělá a nedělá, tvoří spolu s jazykem a náboţenstvím vlastní charakteristiky určitého společenství – dovnitř i navenek. Tyto bytostně kulturní (jakkoli biologicky podmíněné) rysy zajišťují nezbytnou soudrţnost, společenství, umoţňují běţnou komunikaci a spolupráci uvnitř, a zároveň tvoří hranice, odlišující dané společenství od jeho sousedů.‘‘ (Sokol, 2003, s. 19) Zdeněk Pinc rozlišuje etické maximy a minimy. Etické maximy se týkají těch, kterým se staly potřebou a zvykem. Nelze je aplikovat na druhé. Etické minimy mají naopak charakter předpisu, receptu, zákona či vyhlášky a lze se je naučit pouţívat nebo se dle nich orientovat v různých situacích. ,,Etické minimy ve vztahu k lidskému jednání budou zpravidla selhávat, ale pokud jde o lidské chování, mohou se osvědčovat velmi dobře.‘‘ (Pinc, 2003, s. 37) Velký sociologický slovník definuje etiku takto: ,,z řec. éthos = mrav, zvyklost) – fil. Disciplína nebo učení o odpovědném jednání uvnitř lidského spolubytí. Za synonymum e. lze povaţovat v Čechách méně pouţívaný název morální filozofie, který zavedl M. T. Cicero (philosophis moralis – z lat. mos, mores = mrav, mravy) a který nahrazoval v lat. antice a s ve scholastické filozofii nahrazoval označení e.‘‘ (1996, s. 269) Rovinu etickému systému poloţil Aristoteles ve 4. stol. př. n. l., kdy povaţoval etiku za jistý imperativ kaţdého jedince a štěstí bylo povaţováno za konečný cíl. Tradiční čínské pojetí etiky, tzv. Mohist consequentialism, je zaloţené na ,,dobru pro všechny‘‘. Pojetí etiky dle Immanuela Kanta je asi nejznámějším a říká, ţe: ,,Pokud chtějí lidé jednat morálně správným způsobem, musí se chovat oddaně, vědomi si důsledku akcí, které dělají správně nebo špatně. Něco je,dobré samo o sobě‘, kdyţ je to skutečně dobré, a dobré bez výhrad, pokud důsledek této věci nedělá situace eticky horší. Ty věci, které jsou obvykle 21

myšlenkově dobré, jako je inteligence, vytrvalost a potěšení, nedokáţí být buď skutečně dobré, nebo dobré bez výhrad. Potěšení, například, se zdá být dobré bez výhrad, protoţe kdyţ lidé mají radost ze sledování utrpení někoho jiného, je to eticky horší.‘‘ (Merhaut, 2013, s. 34-35) Pragmatická etika z první poloviny 20. století je spojována se jmény Charles Sanders Pierce. William James a John Dewey. Pragmatismus je ve filosofickém slovníku definován: ,,(z řec. pragma, čin, skutek, jednání, věc), (…) jediným kritériem správnosti a pravdivosti je jednání praxe. Pravdivé je to, co vede k cíli, co je uţitečné, co se osvědčilo.‘‘ (Sokol, 2007, s. 362) Pragmatická etika souvisí s vědeckými poznatky z ekonomie a sociologie. V současném světě je obtíţné sdělit, zda se novodobá filozofie přiklání k pojetí Immanuela Kanta či Aristotelesa. Etika bude ale vţdy spojována s lidským jednáním a rozhodováním. Je oborem filozofie, jejímţ objektem je mravověda, hodnotící činnosti člověka z hlediska dobra a zla. 1.5.1. Rozdělení etiky

Etika můţe být rozdělena podle různých zdrojů. První zdroj dělí etiku na heteronomní a autonomní. V heteronomní etice jsou zásady etiky stanoveny zvnějšku. Příkladem můţe být například etika náboţenská, jejíţ podstata spočívá ve vděčnosti člověka k Bohu a odvíjí se tím jednání člověka. Oproti tomu autonomní etika říká, ţe etické zásady si vymezuje jedinec nebo společnost sama. (Merhaut, 2013) Další rozdělení etiky mohou být teologická, naturalistická, apriorní a autoritativní. Autoritativní etika se dále člení na teoretickou, normativní, individuální, sociální a profesní etiku. Teoretická (deskriptivní) popisuje etické jednání v závislosti na určitých sociálních podmínkách. Normativní se soustředí na principy a normy, ze kterých by člověk měl vycházet. Individuální etika řeší morálku jednotlivce, zatímco sociální etika zkoumá zásady etiky sociálních skupin. Posledním autoritativním dělením je profesní etika, která se zaměřuje na konkrétní profesionální činnosti v lékařství, vědě apod. (Merhaut, 2013) Etika a cestovní ruch Etika je důleţitým nástrojem k dobrému prosperování firmy. Etika v hotelnictví, gastronomii i cestovním ruchu je důleţitým pravidlem, které je třeba dodrţovat a umět s ním zacházet. Hotely musí kromě etikety dodrţovat i podmínky o bezpečnosti pro své klienty. Host musí být nadmíru spokojen s kvalitou sluţeb i s jejich cenou, hotel by měl splnit všechna přání svých hostů a svou nabídkou zaujmout co největší segment klientů, ale 22

přitom neporušit legislativní podmínky, coţ můţe pro nějaká zařízení být obtíţné. Hotel, restaurace i jiné zařízení dbá na spokojenost svého hosta. Pokud je host spokojený, je pravděpodobnost, ţe při další návštěvě např. ČR se vrátí. Zákazník se především zaměřuje na poměr kvality a ceny, nabízené sluţby, přístup zaměstnanců, lokaci zařízení, ochotu personálu a také na reálný obraz oproti očekávání. Hotely si zakládají na zpětné vazbě na dotaznících v hotelu či na různých rezervačních webech. Za nejdůleţitější hodnocení je povaţováno to, které je negativní, neboť zařízení můţe zapracovat na nápravě a vyřešit daný problém pro spokojenost dalších hostů. Samozřejmě, ţe je důleţité i pozitivní hodnocení, hotel či restaurace ví, ţe v této oblasti dělá vše správně a můţe ponechat na stejné úrovni nebo stále vylepšovat a reagovat tím na konkurenci. Globální etický kodex cestovního ruchu je důleţitým souborem pro pracovníky v cestovním ruchu i pro turisty. Aby byly negativní dopady minimalizovány, je nasnadě respektovat zásady etiky a pravidel. Etika a kultura Tyto dvě oblasti jsou spolu tak úzce spjaty, ţe mnohdy vyvolají etické problémy na základě kulturních odlišností. I přes existenci morálních pravidel, která jsou si velmi podobná napříč kulturami, je nutné respektovat ostatní kultury a předcházet tím problémům, které mohou etické problémy vyvolat. ,,Morální pravidla různých tradičních kultur jsou si v mnohém blízká. Většinou vyţadují od kaţdého člověka jistá omezení (nezabiješ, nepokradeš, zákaz incestu, lţi, různá omezení sexuální, stravy apod.) odůvodněná náboţensky. V současné civilizaci, kde spolu ţijí lidé různých kultur, resp. Lidé, kteří se k ţádné kultuře nehlásí, je společné zaloţení mravních pravidel velmi aktuálním problémem také proto, ţe omezující pravidla tradiční morálky zpravidla platila pouze vůči příslušníkům vlastní skupiny, kmene atd.‘‘ (Sokol, 2007, s. 299-300)

1.5.2. Etický kodex

Cílem etického kodexu je moţné předvídání etických problémů, ke kterým můţe docházet a tím jim předcházet nebo zmírnit jejich dopady. ,,Etický kodex je souborem psaných nebo morálních norem, které jsou symbolické a projevují se teprve v kontextu sociálního chování.‘‘ ,,Jakékoliv opatření nebo rozhodnutí, kolektivní či osobní, se nemůţe obejít bez 23

etického chování, protoţe kodexy chování by měly být nástrojem, jak vytvořit a formulovat firemní hodnoty, sociální odpovědnost a povinnosti organizace.‘‘ (Merhaut, 2013, s. 38)

Etický kodex v cestovním ruchu Etický kodex cestovního ruchu je dokument, který zahrnuje pravidla chování pro pracovníky cestovního ruchu, ale i pro turisty. Tento celosvětový kodex byl schválen v říjnu 1999 Světovou organizací cestovního ruchu. Dále pak 21.12.2001 byl přijat Valným shromáţděním UNWTO. Světový výbor pro etiku v cestovním ruchu UNWTO, který funguje od roku 2004, Má za úkol tento kodex propagovat. (Etický kodex cestovního ruchu. [online]. [cit. 2016-02-10]) Kodex cestovního ruchu obsahuje deset článků (principů). Devět těchto principů se zabývá pravidly pro účastníky cestovního ruchu, desátý se zabývá aplikací pravidel do praxe. Tyto zásady informují o právech účastníků cestovního ruchu nebo o právech pracovníků v cestovním ruchu a zahrnují principy udrţitelného rozvoje cestovního ruchu. (Globální etický kodex cestovního ruchu. [online]. [cit. 2016-02-10]) V České republice existuje několik organizací cestovního ruchu, které začlenily Kodex do svých dokumentů a tím podpořily principy, které Kodex obsahuje. (Etický kodex cestovního ruchu. [online]. [cit. 2016-02-10]) 1.6.

Etiketa

Etiketu lze shrnout jako určitý soubor respektovaných zvyklostí v mezilidských vztazích, soubor správných norem a zvyklostí spolu s chováním ve společnosti. Etika je součástí mravu společnosti, nikoli etiky a morálky. Dříve etiketa znamenala lístek/štítek na produktu, který určoval jeho obsah. Slovem etiketa se u královského francouzského dvora určoval zasedací pořádek při hostině. Etiketa se následně stala pravidly správného společenského chování a zdvořilosti. Porušení etikety není trestáno, odmítáno, ale spíše odsuzováno společností. Člověk, který poruší etiketu, můţe být nezdvořilý nebo nevychovaný, nemusí však být nemravný. Tyto pravidla zpříjemňují vzájemné styky, vyjadřují úctu ke starším a respekt k ţenám. Dodrţením etikety člověk vyjadřuje, ţe ví, jak se chovat v určitém prostředí. Přesto, ţe kaţdá společnost a událost je odlišná, etiketa má několik hlavních okruhů ,,správnosti‘‘ jako například drţení těla, verbální a nonverbální 24

komunikace, pozdravy, oblečení a účes, chování při jídle nebo chování vůči druhým. (Merhaut, 2013) V dnešní moderní době je nutné rozpoznávat, v jaké společnosti se člověk právě nachází. Bankovní úředník nebo manaţer hotelového úseku musí dodrţovat pravidla, která se mohou výrazně lišit od chování doma nebo s přáteli. Změny společnosti ovlivnily i etiketu a proto ji lze rozdělit na etiketu všeobecnou a zvláštní, která se zaměřuje právě na profesní etiketu, diplomatickou či sportovní. Ladislav Špaček, bývalý mluvčí prezidenta Václava Havla, říká, ţe: ,,Etiketa není svěrací kazajka, do níţ bychom někoho nuceně uzavírali. Je to soubor historicky vytvářených a tradicí ustálených pravidel chování.‘‘ (Špaček, 2005, s. 6)

2. Analytická část Judaismus Judaismus patří k nejstarším monoteistickým (jednoboţským) náboţenstvím spolu s křesťanstvím a islámem. Ţidovství, neboli judaismus, vytváří historické základy k mnoha dalším náboţenstvím, jako právě křesťanství nebo islám. Judaismus je chápán a vnímán jako souhrn kultury, náboţenství, filozofie a především jako určitý styl ţivota.

2.1.1. Historie judaismu

Biblické období První zmínky o judaismu jako kmenové náboţenství pochází z 2. tisíciletí před naším letopočtem. Dle Tóry jsou předci tři praotcové izraelského vyznání - Abrahám, Izák a Jákob, který měl téţ přízvisko Izrael (hebr. Bůh vládne) a podle něj začali být nazýváni jeho potomci i země – Izrael. Dle biblické tradice se Bůh zjevil nejdříve praotcům, pak Mojţíšovi a nakonec na hoře Sinaj, kde předal Mojţíšovi své učení – Tóru. Tóra znamená zákon nebo ţidovské učení a náboţenské předpisy (hebr. micvot) a je jedna ze tří části Tanachu. V křesťanském pojetí je Bible rozdělena na Nový a Starý zákon, kdy Starý zákon je pro ţidy závazný. Tanach, nebo-li hebrejská bible či Starý zákon je rozdělen na 3 části: 25

1. Tora – Pět knih Mojţíšových 2. Neviim – knihy prorocké 3. Ketubim – spisy Část ţidů se usídlila v Egyptě, kde se ocitli v otroctví a ke svobodě je přivedl Bůh prostřednictvím Mojţíše, který byl zakladatelem ţidovského náboţenství, byl to tedy jeden prvků judaismu. Termín judaismus vychází z hebrejského slova jehudi, kterým se označovali členové kmene Judah. Z Jehudi přešel tento výraz přes latinu ,,Judaeus‘‘, řečtinu ,,loudaios‘‘ a angličtinu ,,Jew‘‘ do českého jazyka jako ,,Ţid‘‘. (Počátky ţidovského náboţenství. [online]. [cit. 2016-02-02]) Pobiblický vývoj Judaismus od svého počátku aţ do babylonského zajetí proţil dramatický vývoj. Během babylonského zajetí začaly práce na kanonizaci textu Tóry a Starého zákona. Tento proces skončil po zničení starověkého judského státu. Judaismus byl téţ ovlivněn řeckou filosofií. Přítomnost ţidů v helénském období způsobila vznik helénsko-ţidovské literatury, mezi nejvýznamnější zástupce patří překlad Bible do řečtiny, biblické apokryfy nebo pseudoepigrafy. Vznikala taktéţ apokalyptická literatura. Rozvoj helénsko-ţidovské literatury spolu s růstem popularity judaismu v Řecku vedl ke vzniku křesťanství. (Vznik a vývoj judaismu. [online]. [cit. 2016-02-02]) Nástup ústní Tóry Jiţ za Ezdrášova (ţidovský kněz a písař) období bylo čtení z Tóry povýšeno na liturgický a posvátný akt. Bylo přidáno taktéţ vykládání a studium textu a právě zde jsou počátky ústního učení, jehoţ nositeli byli farizeové, kteří určili směr, jakým se bude judaismus dalších dva tisíce let ubírat. (Úvod do judaismu. [online]. [cit. 2016-02-02]) Rabínské období Rabínské období nebo také rabínský judaismus začíná po zničení Chrámu v r. 70 a trvá dodnes. Po ztrátě suverenity národní, státní i náboţenské převzali vládu rabíni. Seskupili tradice, které byly prezentovány zatím ústně a stvořili díla Mišnu a Talmud, které jsou pramenem původně ústních tradic judaismu. Naplňování Tóry se stalo hlavní částí kaţdého dne ţida. Právní ustanovení týkající se náboţenského práva nebo civilního práva, byla svázána s Tórou společně s činnostmi jednotlivce i společnosti. V této době se pevně 26

ustanovil kalendář, svátky a rituály byly přizpůsobeny situaci, aby mohly být vykonány bez Chrámu a vlastního státu, tedy na jakémkoli místě a kdykoliv. Tyto principy si judaismus v největším zastoupení ortodoxních a konzervativních ţidů, udrţel dodnes. (Úvod do judaismu. [online]. [cit. 2016-02-02]) Ţidovská diaspora Ţidovská diaspora je vnímána jako rozptýlení ţidů po světě. V 7. století byly uplatňovány ve Španělsku diskriminační zákony proti ţidům. Španělskou vládu poté vystřídala arabskoberberská dynastie, kdy byli španělští a portugalští ţidé vyhoštěni z Pyrenejského poloostrova. Ti se poté začali nazývat sefardisté či sefardští ţidé. Sefardští ţidé odešli do oblasti Středozemního moře a pouţívali jazyk, který se pouţívá i dnes, jazyk spojující španělštinu s hebrejštinou – ladino. Oproti tomu ţidé, kteří vytvořili své duchovní centrum v 11. století v severovýchodní Francii a Porýní, se nazývali aškenázští. Ţili pod vládou křesťanských panovníků v několika evropských zemích a následně odcházeli směrem na východ do českých zemí, Polska, rakouských zemí nebo Uher z důvodu konání kříţových výprav či pronásledování proti ţidům. Tito ţidé pocházející převáţně z Německa mluvili jazykem jidiš, který je kombinací němčiny s hebrejštinou. (Pojar, 2005) 2.2.

Základní principy

Tradice a zvyky judaismu vyjadřují zásady náboţenského vyznání. Tyto tradice se nezměnily a jsou zachovány po celou dobu existence. Judaismus znamená pravidelné modlitby, dodrţování pravidel stolování a další, ale především znamená monoteismus, tedy víru v jednoho Boha. Monoteismus je vyjádřen Biblí, která znázorňuje činy Boha, předání Tóry Izraeli prostřednictvím Mojţíše a zavázal si toto společenství smlouvou. Dle této smlouvy mají ţidé naplňovat Boţí vůli a hlásat boţí poselství. Součástí je téţ dodrţování náboţenských předpisů, zvaných ,,micvot‘‘. ,,Podle tradice Tóra obsahuje 613 příkazů (248 kladných, 356 záporných), které do podrobných ustanovení rozvedl Talmud a další náboţensko-právní literatura.‘‘ (Pavlát, 1997, s. 105) ,,Tradiční judaismus přesto dodnes povaţuje 270 micvot (48 kladných, 222 záporných) za plně uskutečnitelné.‘‘ (Pavlát, 1997, s. 105) Některé příkazy se staly součástí morálky a etiky, a to především tzv. Desatero, jenţ smysl tohoto přikázání je člověku zřejmý. Jiná přikázaní naplňují věřící, ţe jde pouze o spojení mezi jím a Bohem. (Pavlát, 1997) ,,Poselství je nasnadě – Boţí cesta vyţaduje nasazení celé lidské osobnosti neustále v kaţdém okamţiku. V ţivotě ţidovského člověka 27

jsou tím určeny nejen jednotlivosti, ale stejně tak i důleţité etapy ţivotní dráhy.‘‘ (Spiegel, 2007, s. 28) Judaismus je zaloţen na Tóře. Základem je pět knih hebrejské Bible, která zahrnuje pravidla náboţenství, etické a sociální obavy. Nejznámější částí této Bible jsou pravidla Deseti přikázání. Aplikace Tóry do nových situací přešla do encyklopedie pravidel a tradic – Talmudu. Obsahuje Mishna (soubor ústních tradic, víra v Mojţíše dána Bohem). Spojením Tóry a Mishny vzniká Gemara. Ţidé jsou odkázáni k následování správné cesty (halakah). V rámci judaismu se lze setkat s rozdílnými skupinami v rámci dodrţování víry. Některé jsou detailní s přísným dodrţováním, jiné dodrţují spíše základní principy a některé adaptují tyto pravidla do moderního ţivota. Tóra je vnímána jako Boţské poselství. Dodrţováním pravidel náboţenství a následování víry není jen naslouchání nebo dobrovolné začlenění se do určitého stylu ţivota, ale je to vstup do komunity a tradic s velmi dlouhou historií. (Thompson, 2003) 2.3.

Ţidovská identita

Tradiční odpovědí na otázku ,,Kdo je Ţid?‘‘ je odpověď, ţe ten, kdo se narodil v ţidovské matce nebo konvertoval podle ţidovského náboţenského zákona. Dříve, bez existence moderní medicíny, se dala s určitostí zjistit jen matka. Jiţ v antice a biblických časech bylo běţné, ţe váleční vítězové znásilňovali ţeny. Křiţáčtí bojovníci vypalovali vesnice, ničili ţidovské obce, znásilňovali ţeny a právě proto se mohli narodit ţidé s modrými oči. Zákon halachy i přesto zaručuje, ţe tyto děti budou přijaty do ţidovského společenství. S druhou definicí identity nastává potíţ, protoţe můţe být přijat pouze kandidát, který chce přestoupit z nejhlubšího přesvědčení. Tento proces je velmi zdlouhavý. Kandidát vyhledá rabína a přednese mu svou ţádost, ten ji ale musí zamítnout. Tento proces se několikrát opakuje, aţ po několika odmítnutí můţe rabín uznat, ţe uchazeči na konverzi velmi záleţí a přijmout ho. Tím začíná druhá fáze konverze a cesta je velmi obtíţná. (Spiegel, 2007) Jak ale vypadá ţid? Obvyklý popis je ten, ţe ţid má temné a tmavé oči, velký, zahnutý nos, odstávající uši. Tělo je menší a otylé. Takto vyobrazují Ţidy i štvavé karikatury, které vytvářeli nacisté, komunisté nebo arabský tisk. Jak ale ţid skutečně vypadá? Kdo navštívil Izrael a setkal se s ţidy z několika různých zemí, souhlasí, ţe typický ţidovský obličej, typicky ţidovská postava nebo barva vlasů neexistuje. Ţidé mohou mít světlé vlasy a modré oči, jiní mohou být štíhlí a velcí, někteří mají černé oči. Vyskytuje se i varianta 28

gingi, která představuje izraelské zrzky. ,,Je to zkrátka jinak, neţ se nám snaţí uţ více jak sto padesát let namluvit novodobý antisemitismus – my Ţidé nejsme rasa, ale národ, jehoţ jednotliví členové vypadají různě.‘‘ (Spiegel, 2007, s. 105) 2.4.

Zastoupení judaismu ve světě

Největší zastoupení ţidovské populace bylo v roce 1939, kdy na světě ţilo přes 16 milionu ţidů a více neţ polovina bydlela v Evropě. Výrazné sníţení přišlo na konci druhé světové války po holocaustu, kdy z 11 milionů ţidů přeţily jen necelé 4 miliony, kolem 6 milionů ţidů bylo tehdy povraţděno. K roku 2015 činila celosvětová ţidovská populace asi 14 milionů, ale nikdy předtím nedosáhla takového počtu, jako před 2. světovou válkou. Od té doby počty neustále klesají. Avšak skoro stejný počet ţije dnes v západní Evropě. Ve Francii ţije dnes asi 320 tisíc ţidů, stejně tomu tak bylo těsně před válkou. Velká Británie dnes sčítá kolem 280 tisíc oproti necelým 350 tisícům. Největší úbytek od roku 1939 zaznamenaly země východní Evropy. V zemích bývalého Sovětského svazu ţilo před válkou 3,4 milionů ţidů, dnes je to asi 300 tisíc. (Federace ţidovských obcí [online]. [cit. 2016-02-17]) V České republice v současné době působí Federace ţidovských obcí v ČR, která působí v 7 českých městech (Praha, Karlovy Vary, Liberec, Děčín, Plzeň, Teplice, Ústí nad Labem) a ve 3 moravských městech (Brno, Olomouc, Ostrava). Federace ţidovských obcí sdruţuje také několik organizací, např. Hakoach, která je největším sportovním klubem pro sportovně zaloţené ţidovské ţeny i muţe. Podmínkou vzniku i činnosti je pravidelné konání bohosluţeb. Federace ţidovských obcí působí na mezinárodní i světové úrovni, jelikoţ je kolektivním členem Světového ţidovského kongresu a Evropské Rady ţidovských obcí. (Federace ţidovských obcí [online]. [cit. 2016-02-17]) Podle posledního sčítání obyvatel, které proběhlo v roce 2011, je v ţidovských obcích asi 3 000 členů, zatímco celkový odhad ţidů v ČR se odhaduje zhruba mezi 15 000 a 20 000. (Federace ţidovských obcí v České republice – Český rozhlas [online]. [cit. 2016-02-17])

29

Tabulka 1: Číselné a procentuální vyjádření prvních deseti zemí světa s nejvyšším zastoupením ţidovské populace k roku 2015 Země

Ţidovská populace

Celková

% ţidovské populace

populace Izrael

6 251 573

7 786 500

80,28

USA

5 700 724

316 200 000

1,80

Francie

475 986

63 940 000

0,74

Kanada

385 253

35 300 000

1,09

Velká Británie

290 624

64 300 000

0,45

Rusko

186 026

143 500 000

0,12

Argentina

181 481

41 300 000

0,43

Německo

118 292

80 600 000

0,14

Austrálie

112 734

23 100 000

0,48

Brazílie

95 526

195 500 000

0,04

Zdroj: Top Ten Countries with Largest Jewish Population, Jewish Population of the World. vlastní zpracování tabulky 2.5.

Tradice a zvyky

Všechny kultury mají své tradice a zvyky, které uctívají. V judaismu patří do těchto vzácných událostí rituály, vyznačující nový začátek či přechod z jedné fáze ţivota do druhé. Tyto rituály stanovují ideální posloupnost osobního vývoje a rozvoje, který má jedinec před sebou. Kaţdý, kdo dospěl do určité fáze, můţe posoudit svou osobní zralost. Zrození Narození je první významný okamţik v ţivotě člověka, ale i v ţivotě ţidů. Pokud se narodí chlapec, po osmi dnech nastane obřad brit (brit mila – smlouva obřezání). Tímto úkonem se stvrzuje, ţe chlapec není dítě Adamovým, ale stává se členem ţidovského národa. Dítě tím uzavírá ,,Abrahamovu smlouvu‘‘. Brit vykonává rituálně vyškolený mohel, kterému svěřuje chlapce jeho otec. Mohel přijímá chlapce, kterého si členové rodiny podávali mezi sebou, ale matka není přítomna obřadu. Mohel posadí hocha na ,,křeslo Elijášovo‘‘, které symbolizuje naději vykoupení. Následně si posadí na svá kolena dítě kmotr (sandak) a provede se obřízka. Po obřízce si dítě převezme otec, mohel přednese chválu Bohu a 30

poţehná dítěti, pak dítě dostane jméno hebrejského původu. Aţ jednou přijde čas, bude chlapec pod tímto jménem vyvolán ke čtení Tóry. Toto jméno bude i vyryto na jeho náhrobním kameni. Při obřadu obřízky provolají všichni shromáţdění: ,,Kéţ se doţijete toho, abyste ho vychovali k Tóře, svatbě a dobrým skutkům.‘‘ (Fishbane, 1997, s. 127) Děvčátkům se uděluje jméno při nejbliţším obřadu v synagoze při šabatové bohosluţbě, kde je otec vyvolán, aby četl z Tóry. V novém liberálnějším prostředí se obřadu účastní i matka. (Fishbane, 1997) Dospívání Studium Tóry začíná u chlapců jiţ v útlém věku, kolem tří nebo čtyř let. Je veden i k učení se hebrejštiny a je seznamován s tradicemi judaismu. Do svých třinácti let je členem halachické komunity. Ve třinácti letech se z něho stává bar micva – syn přikázání. Od této události je zavázán zachovávat všechny micvot (náboţenské předpisy či přikázání – (Newman, 1992) a být zodpovědný za své náboţenské chování. Ve chvíli, kdy je chlapec vyzván ve své plnoletosti ke čtení z Tóry, pronese jeho otec poţehnání na oslavu jeho dospělosti. (Fishbane, 1997) Dívka se stává dospělou, aţ dosáhne věku dvanácti let a jednoho dne, obvykle v době její první menstruace. V této chvíli je zasvěcena do rituálu, jak udrţovat bezchybný domov, seznamuje se s posvátnými texty a také, jak se starat o svou čistotu. Dívky jsou zasvěceny i do tradiční literatury, je jim poskytnuto akademické vzdělání. V liberálnějším prostředí se provádí obřad, podobný u chlapců, bat micva – dcera přikázání. Záleţí ovšem na kaţdé skupině, jak k tomuto obřadu přistoupí. Některé komunity, které odmítají tradicionalismus, dovolují stejný nebo podobný obřad pro dívky i chlapce. Tradicionalisté dbají na oddělení pohlaví a neuznávají stejný rituál u obou pohlaví. (Fishbane, 1997) Sňatek Sňatek je velmi významným momentem pro ţidy a ještě významnějším pro ty tradiční, kdy muţ a ţena přechází do plnění micvy Tóry: ,,Ploďte se a mnoţte se.‘‘ Uzavření manţelství patří k základní instituci domova. V ultrakonzervativních kruzích jsou sňatky předem smlouvané a ţenich vidí nevěstu těsně před svatbou nebo ve svatební den. Svatba začíná zasnoubením (krušin či erusin) a pokračuje sňatkem (nisu’in). V tomto talmudském období byla asi roční pomlka. V potalmudském období se obojí spojilo a v současném období se tyto dvě události slaví dohromady. V obdobích, která souvisejí se smrtí nebo smutkem jsou 31

svatby zakázány. Svatba začíná odpoledne, kdy se ţenich a nevěsta vrátí z rituální lázeňské koupele. Vykonavatel obřadu mesader krušin přečte svatební smluvu (ktuba) a svědkové ji podepíší. Ktuba je znovu zopakována při obřadu spolu se sedmi poţehnáními, které oslavují krásu stvoření a radost ţivota v páru. Muţ si obléká bílý kitl a pronáší tradiční větu: ,,Tímto prstenem jsi mi zasvěcena podle zákona Mojţíše a Izraele‘‘. Dle aškenázské tradice se ţenich a nevěsta napijí vína a ţenich pak rozbije číši vína. Jedna tradice říká, ţe tento zvyk má ochránit novomanţele před zlými duchy. Jiná, ţe se tak ve chvíli radosti připomíná smutek nad zničením Chrámu. Jiným gestem pro štěstí se pojí i vykonávat svatební obřad za soumraku, kdy jsou vidět hvězdy, které symbolizují Boţí zaslíbení Abrahamovi, ţe jeho potomci budou nespočetní jako hvězdy, nebo v úterý, přičemţ se dvakrát opakuje: ,,Bůh viděl, ţe je to dobré‘‘. Při oslavách, které trvají ještě dlouho po svatebním dni, se tančí nespočet tanců a zpívá mnoţství radostných písní. (Fishbane, 1997) Smrt Tak jako manţelství symbolizuje nový společenský ţivot, smrt představuje konečnou vazbu ţivota. Zesnulí muţi by měli být zahaleni v bílém kitulu, který měli poprvé ve svatební den, spolu s modlitebním pláštěm (talitem), který dostali o svatbě. Děti, které byly zplozeny jako projev nového ţivota, jsou po smrti jednoho z rodičů novými nositeli sociální kontinuity. Tradicí je, stejně jako po obřadu obřízky a svatby, pohostit pozůstalé ,,jídlem útěchy‘‘. Po smrti následují období, která mají pomoci odchodu duše zesnulého. Prvním stadiem je období mezi smrtí a pohřbem, které trvá obvykle tři dny. Pokud někdo dostane zprávu o smrti někoho blízkého, roztrhne si oděv a vyzná Boha pravým Soudcem. V tomto stadiu jsou omezení jako například zákaz holení se, nošení koţené obuvi nebo jsou zakázány některé formy umývání se. Povinností truchlícího je postarat se o rituální očistu zesnulého, recitovat ţalmy u těla zesnulého, kde bdí jako stráţ. Po pohřbu a pronesením modlitby kadiš, která oslavuje Boţí moc, začíná druhé období smutku. Druhé období se nazývá šiva (sedm), trvá tedy sedm dní. Od této chvíle je truchlící avel. Během těchto sedmi dní zůstávají příbuzní v domě jednoho z avelim a sedávají na nízkých stoličkách. Při modlitbách, které vykonávají kaţdý den, vypouštějí určité pasáţe a nahrazují se ţalmy. Příbuzní nebo návštěvníci nekomunikují s avelem, pokud ale uţ hovor započne, omezuje se pouze na téma zásluh zemřelého. Při loučení se s avelem se říká: ,,Kéţ tě Všemohoucí potěší a spolu s tebou i všechny truchlící Siónu a Jeruzaléma.‘‘ Po šivě se pozůstalý vrátí do normálního ţivota, ale s několika omezeními. Nesmí se třicet dní 32

účastnit oslav, stříhat si vlasy a nosit čerstvě vyprané šaty. Během třetího a čtvrtého období se recituje opět kadiš. Do té doby, neţ se neodkryje náhrobní kámen, nesmí pozůstalý sedávat na svém obvyklém místě v synagoze. V den výročí smrti dle ţidovského kalendáře a jiných vzpomínkových dnech se pronáší opět kadiš. Tyto modlitby za duše zesnulých, aby ,,nalezly spočinutí v přítomnosti Všemohoucího‘‘, mají velký emocionální a rituální význam. (Fishbane, 1997) 2.5.1

Stravovací návyky

Ţidé se schází u stolu kaţdý den, jednou týdně na šabes a jednou ročně slaví sederovou hostinu při svátku pesach. Při šábesu i pesachu je kladen velký důraz na povolená i zakázaná jídla. V pátek, po večerní bohosluţbě se rodina sejde u jednoho stolu, kde jsou nachystány sváteční pokrmy, zvou se hosté i náhodní pocestní. Před západem slunce zapálí hospodyně svíce a pronese poţehnání. Otec či jiný dospělý muţ pronese díkuvzdání nad vínem. Rodina si rituálně omyje ruce, poděkuje za chléb a začne večeře, kterou provází tradiční písně. Na stole jsou svíce, chleby k pátečnímu večeru i pro následující den a víno k poţehnání šabatu. Staří rabíni pravili, ţe ,,stůl je jako oltář‘‘ a právě uspořádání stolu vtiskuje povahu výjimečného obřadu. Poţehnání za pokrm birkat ha-mazon dr pronáší i po hostině. (Holub, 2004) Pravidla košer stravovacích zvyků Kašrut je soubor stravovacích zvyků ţidovské kuchyně. Význam košer (rituálně čistý) se pouţívá spíše ve vztahu ke gastronomii. Vhodnost pokrmů a nápojů určuje Tóra. Tóra určuje druhy zvířat, která jsou povolena a zakázána. (Co je to KOŠER? [online]. [cit. 201602-26]) Zařízení, která nabízejí stravovací sluţby, musí s těmito zásadami počítat a přizpůsobit se jim. Mléčné výrobky nesmí být servírovány na jednom talíři s masovými výrobky. Pokud bylo konzumováno jako první maso, měla by být dodrţena prodleva šesti hodin, neţ ţid zkonzumuje další skupinu. Pokud ale konzumoval jako první mléčné výrobky, maso se můţe podávat za hodinu. Mléčná a masová skupina můţe být doplněna neutrální skupinou parve, která zahrnuje ryby, zeleninu, ovoce a vejce. Zacházet s pokrmy smí jen osoby ţidovského původu, jinak ztrácejí status košer pokrmu. (Klímová, 2013)

33

Maso Tóra zakazuje krev a výrobky, které krev obsahují, neboť ji připodobňují k ţivotu a duši. Při poráţce musí být tedy krev odstraněna, následně se maso ukládá do vodní lázně, kde se důkladně prosolí, aby se odstranily všechny zbytky krve. Poráţku smí provést jen proškolený řezník – šochet, který pouţije speciální nůţ. Povolená zvířata jsou přeţvýkaví sudokopytníci (hovězí, skopové, kozí maso). K povoleným patří dále domácí zvířata (slepice, kachna, krocan, husa, holub, křepelka), ale i zvěř z druhu jelenovitých a zubři. Košer ryby jsou ty, které mají šupiny a ploutve. Patří sem tedy kapři, lososi, pstruzi, sledi. ţidé nesmí konzumovat hmyz, výjimku tvoří ale čtyři druhy povolené Tórou. Mezi zakázaná zvířata tedy patří vepřové, pštros, králík, z ptactva sem patří dravci, masoţrouti a masoţravci i plody moře. (Co je to KOŠER? [online]. [cit. 2016-02-26]) Šchita Šchita je rituální poráţka zvířat dle ţidovských náboţenských předpisů (halachy). Zásadou kašrutu je zákaz poţívání krve, která značí duši a ţivot. Maso musí být usmrceno a zbaveno krve, která se následně odstraňuje ve vodní lázni se solí. Zvíře, které zemřelo jiným způsobem neţ šchitou, je povaţováno za zdechlinu (nevela). Šochetem se můţe stát věřící dospělý ţid, který sloţil zkoušku prověřující pravidla šchity, dovednost a je dostatečně fyzicky odolný. Nůţ je vyroben z nerezové oceli, má obdélníkový tvar s rukojetí. Jeho délka by měla být dvojnásobkem šířky krku zvířete. Pro šchitu se uplatňují tři noţe: krátký pro ptactvo a drůbeţ, středně velký pro ovce a kozy a velký pro hovězí dobytek. Ostří noţe musí být dokonale hladké a ostré. Jakákoliv menší vada způsobí neplatnost šchity. Šochet musí přeříznout měkké partie na krku zvířete, kdy řez by měl dojít k páteři, ale neměl by ji zasáhnout. U správného řezu musí šochet přetnout hrtan i jícen zvířete (u ptactva stačí jedno z uvedených). Hrtan a jícen jsou označovány za znaky (simanim). ,,Pět pravidel šchity: 1. Přerušení (šehija): Poráţka musí být provedena jedním nepřerušovaným řezem. Je moţné pohybovat noţem tam a zpět, ale pohyb nesmí být přerušen. 2. Přitlačení (drasa): Šochet musí řezat pohybem tam a zpět, nikoli pouze tlačit na nůţ shora dolů.

34

3. Překrytí noţe (chalada): Nůţ musí být po celou dobu poráţky odkrytý. Není moţné např. Zabodnout nůţ do krku a přetnout simanim pohybem zevnitř ven. Je třeba dávat pozor také na to, aby při řezu nedošlo k překrytí noţe např. srstí nebo peřím zvířete. 4. Řez mimo určené místo (hagrama): Řez musí být přetnout hrtan a jícen v určeném místě (pásmu). Je-li řez veden příliš blízko hlavě či tělu, je poráţka neplatná. V případě pochybnosti o tomto aspektu šchity je třeba po poráţce vyjmout a zkontrolovat příslušný siman. 5. Vytrţení (ikur): Simanim nesmí být před poráţkou ani během poráţky vytrţeny z místa, kde jsou přirozeně přirostlé ani odtrţeny jeden od druhého.‘‘ (Co je to KOŠER? [online]. [cit. 2016-02-26]) Šochet ověřuje, zda vše proběhlo podle pravidel, pokud ne, nejedná se o košer maso. I kdyţ je zvíře zabito dle rituálu, musí být odstraněny, kromě krve i části tuku (chalev) a nerv gid ha-naše. Pro odstranění tuku a nervu musí být přítomna vyškolená osoba, zvaná nikur. Aškenázové konzumují pouze přední část zvířete, která tuky ani nervy neobsahuje, nemusí být tedy prováděn nikur. Způsoby, které se pouţívají při odstranění krve ze zvířat, vyjímaje ryby, jsou namočení, nasolení, opláchnutí a opečení. Při namočení se maso důkladně očistí, ponoří do čisté vody a nechá se stát. Při nasolení je maso opět důkladně očištěno, ze všech stran se pokryje vrstvou soli a nechá se stát tak, aby šťáva měla kam odtékat. Při způsobu oplachování jsou třeba tři nádoby s vodou, kde se maso namáčí. U posledního způsobu opékání se maso peče tak, aby šťáva mohla kam odkapávat. Další speciální způsob je ,,přikrytí krve‘‘. Znamená to, ţe se krev nechá vytéct na sypkou půdu nebo prach a po poráţce se toto místo zasype dalším prachem. Opakem pro košer je trejfe. Trejfe jsou zvířata, která jsou Tórou zapovězená. Zvířata, která jsou košer ale nebyla zabita dle rituálu jsou klasifikována jako zdechlina (nevela). Tyto zvířata je moţné prodat někomu, kdo není ţidem. (Co je to KOŠER? [online]. [cit. 2016-02-26]) Mléko a maso Další hlavní charakteristikou kašrutu je přísný zákaz mísení mléčných a masitých potravin. Toto nařízení vychází z Tóry, kde stojí: ,,Nebudeš vařit mládě (kůzle) v mléce jeho matky‘‘. Tóra toto nařízení třikrát opakuje a není moţné tedy prodat produkt ze smíšeného mléčného a masitého výrobku ani tomu, kdo není ţidem, jako tomu bylo u nevely. Dnes se tedy můţeme setkat v izraelských domácnostech i hotelech s rozdělenými ledničkami, ale i s dvojí kuchyní. Důvodem tohoto rozdělení je, ţe maso nebo mléko zanechává na 35

nádobí ta’am a nelze jej smýt, ale nádobí musí být ,,vykošerováno‘‘. Je zakázáno i konzumovat ihned mléčné pokrmy po masitých. V Nizozemsku musí uplynout jedna hodina, v Německu tři hodiny a v Polsku aţ šest hodin od doby, kdy ţid smí konzumovat maso po mléce. (Co je to KOŠER? [online]. [cit. 2016-02-26]) Parve Parve jsou speciální potraviny, které se mohou konzumovat s mlékem i masem. Pokud je parve potravina uvařená v masitém hrnci společně s pikantními a pálivými potravinami, jako je cibule, česnek i některé druhy koření (hebr. charif), stává se z ní masitý pokrm. Je tomu tak i v případě vaření v nádobách na mléko, proto mají ţidé speciální nádoby i na parve. Za parve se povaţují potraviny rostlinného původu (zelenina, ovoce, houby), musí ale být zkontrolovány, zda neobsahují červy, hmyz a jiné. Mezi parve patří taktéţ ryby, vejce, med, povolení ptáci, sojové mléko i některé druhy kobylek. (Co je to KOŠER? [online]. [cit. 2016-02-26]) Glatt košer a Košer le-mehadrin Glatt košer je vyšším standard košer stravy. Glatt v německém jazyce znamená hladký a odkazuje na plíce zabitého zvířete, které by měly být bez výrůstků. Tyto výrůstky se dají odstranit, maso uţ ale není Glatt košer, nýbrţ pouze košer. Košer le-mehadrin se označuje výrobek, který byl zhotoven se zvláštní péčí, je rituálně vhodný a zároveň krásný. Pokud se jedná o velmi kvalitní a drahý výrobek, pouţívá se označení jako značka nejvyšší kvality termín Mehadrin min ha-mehadrin, doslova přeloţeno jako nejkrásnější z krásných. (Co je to KOŠER? [online]. [cit. 2016-02-27]) Košer le-Pesach Jedná se o zvláštní skupinu potravin a nápojů. Během Pesachu platí pravidla, která kromě běţných omezení zahrnují i zákaz konzumace kvásku a obilovin. Je tedy doporučeno konzumovat pouze potraviny označené jako Košer le-Pesach. Rozdíly v konzumaci mají aškezánţštní a sefardší ţidé. Sefardští ţidé konzumují o Pesachu rýţi a různé druhy semen a zrní (hebr. kitnijot), zatímco aškezánţštní ţidé mají kitnijot zakázaný. (Co je to KOŠER? [online]. [cit. 2016-02-27])

36

Košerování nádob Nádoby a příbory se košerují ve dvou případech. V prvním případě, pokud se nádoba stala trejfe, tedy došlo ke smíšení masa a mléka. Za druhé, kdyţ nastává Pesach a je potřeba nádobí vykošerovat od chamecu – kvašeného. Vykošerovat lze pouze nádoby vyrobené z kamene, kovu a hliníku. Není moţné vykošerovat teplovzdorné sklo, teflon, hliník, smalt a porcelán. Je důleţité, aby nádobí nebylo 24 hodin pouţíváno a před samotným procesem se předměty určené ke košerování řádně vyčistit. Platí, ţe nádobí můţe být vykošerováno tím způsobem, jakým bylo znečištěno. Pokud bylo nádobí znečištěno vařením nebo podáváním horkých jídel, musí se nádoby ponořit do vody na několik sekund, pokud by nádoba zůstala ve vodě příliš dlouho, mohlo by dojít k znovu znečištění. Tímto způsobem lze vykošerovat i kuchyňkou linku nebo mikrovlnnou troubu. Dalším způsobem je libun (vybělení), který se pouţívá, pokud bylo znečištění přes plamen. Libunem se košeruje tak, ţe se nechá nádoba rozpálit na otevřeném ohni na 100-200°C nebo se předmět rozpálí do ruda, aţ při doteku s jiným předmětem budou odlétávat jiskry. (Co je to KOŠER? [online]. [cit. 2016-02-27]) 2.6.

Ţidovské svátky Šabat a Pesach

Ţidé i křesťané mají společný týden, kdy ţidé slaví sedmý den šabat a křesťané první den (neděli – památka Jeţíšova zmrtvýchvstání). Ţidovské svátky navazují na svátky ze starozákonní doby, stejně křesťanské svátky. Ţidovský rok začíná na podzim, kdy se ukončí rolnické práce a sklidí úroda. Ţidovský rok se od kalendářního liší proto, ţe je rozdělen střídavě po 29 nebo 30 dnech, má tedy pouze 354 dní. (Prudký, 2000) Ţidovský sváteční kalendář s hlavními svátky: Tišri (září) – 30 dní 1. – 2. Nový rok 10. Den smíření 15. – 22. Slavnost stánků i 23. Radost z tóry Chešvan (říjen) – 29 dnů 37

Kislev (listopad) – 30 dnů 25. – 30. Chanuka Tevet (prosinec) – 29 dnů 1.- 2. Chanuka Švat (leden) – 30 dnů Adar (únor) – 29 dnů 14. Purim Nisan (březen) – 30 dnů 15. – 22. Pesach Ijar (duben) – 29 dnů Sivan (květen) – 30 dnů 6. – 7. Svátek týdnů Tamuz (červen) – 29 dnů 9. Den smutku a půstu Av (červenec) – 30 dnů Elul (srpen) – 29 dnů (Lange, 1996, s. 88) Šabat Svátek Šabat se koná kaţdý týden. Celý týden ţije zboţný ţid s výhledem k šabatu. Začíná v pátek večer a pokračuje do sobotního večera. Na tento významný den, který oslavuje Hospodina, jenţ stvořil v šesti dnech nebe a zemi, ţidé kupují dobrá jídla, peče se pletený chléb, zdobí se byt a následně jsou všichni oděni ve svátečním obleku. V sobotu pokračuje šabat bohosluţbou v synagoze, poledním jídlem. Večeře se odkládá na co nejpozději, aby radost ze šabatu mohla být co nejdelší. (Prudký, 2000) V době šabatu je přísně zakázáno manipulovat s technikou a elektronikou. Pokud má hotel čipové karty jako klíč k pokojům, musí klientům nabídnout pracovníka, který pomůţe s odemčením dveří nebo nahradit karty klasickými klíči. (Klímová, 2013) V tento sváteční den je zakázáno pracovat a pouţívat elektrické spotřebiče jako pouţívání čipových karet, jak jsem uvedla výše, ale i pouţívání výtahu, řízení auta, někteří tento zákaz vztahují i na splachování toalety. (Pavlincová, 1994) 38

Pesach Během tohoto svátku slaví ţidé vysvobození z egyptské nadvlády. Svátek se taktéţ označuje jako svátek nekvašených chlebů a to zejména proto, ţe opouštěli Egypt ve spěchu a neměli čas na to, aby jim vykvasilo těsto na pečení chlebů, proto si s sebou vzali jen praţené moučné placky. Během tohoto svátku se musí z kuchyně odstranit vše kvašené a je přísný zákaz konzumace kvašených výrobků. Pesach trvá osm dní a na tři dny z tohoto svátku platí pravidlo zákazu práce, a to první dva dny a poslední den. (Klímová, 2013) 2.7.

Příjezdový cestovní ruch s tématikou ţidovství

Z tabulky z roku 2012 je známo, ţe z pohledu průměrných a celkových výdajů během své cesty, průměrných výdajů za den a průměrnou délkou přenocování jsou nejbonitnější návštěvníci z Ruska, Izraele, Velké Británie a USA. Tabulka 2: Příjezdový cestovní ruch s tématikou ţidovství Země

Počet

Průměrná

Průměrná

Průměrná

Průměrná

návštěvníků

délka

útrata

útrata

útrata v Kč

v ČR

pobytu ve

během cesty

během cesty

dnech

/ den v Kč

/ osoba

(2012)

celkem v Kč

Rusko

698 040

6,0

1 903

11 418

7 970 220 720

USA

367 312

3,5

1 678

5 873

2 157 223 376

Velká

346 973

4,8

1 492

7 162

2 484 881 837

Francie

275 759

3,8

1 340

5 092

1 404 164 828

Kanada

62 603

3,7

1 338

4 951

309 922 412

Izrael

90 541

4,7

1 745

8 202

742 572 012

Británie

Zdroj: vlastní zpracování dle Czech Tourism

39

2.8.

Analýza nabídky vybraných cestovních kanceláří v České republice, USA a Izraeli

Česká republika je jednou z nejvyhledávanějších destinací v cestovním ruchu a je vyhledávanou destinací i u ţidovské klientely. Památky, které ţidé nejvíce navštěvují, jsou ty, které se určitý způsobem spojují s jejich náboţenstvím. Mezi takové památky patři Lidice, Terezín, Kutná Hora, Kolín ale především Praha. Ţidovské muzeum, které patří k největšímu ţidovskému muzeu v Evropě, se v roce 2012 stalo 4. nejnavštěvovanější památkou v České republice, v roce 2013 se muzeum propadlo a zůstalo na 6. místě. Bohuţel v roce 2014 se propadlo aţ na 8. místo. (Návštěvnost turistických cílů. [online]. [cit. 2016-02-29]) Analýza ,,Zahraniční hosté v hromadných ubytovacích zařízeních podle zemí‘‘, která byla provedena v roce 2012 agenturou Czech tourism reflektuje, ţe počet turistů, kteří v České republice strávili alespoň jednu noc v hromadném ubytovacím zařízení bylo 7 170 358. Z tohoto počtu bylo turistů z Izraele 90 541, coţ činí 1,3% na celkovém podílu příjezdů. Průměrná délka pobytu je 4,7 dní a turisté z Izraele strávili v roce 2012 v České republice 337 421 dní, coţ je 1,6% na celkovém počtu přenocování. (Příjezd turistů do České republiky v roce 2012. [online]. [cit. 2016-02-29] V následující tabulce jsou uvedeny vybrané cestovní kanceláře v České republice, USA a Izraeli, které se zaměřují na ţidovskou klientelu a především nabízí ve svých itinerářích Českou republiku. Tabulka 3: Vybrané cestovní kanceláře v České republice, USA a Izraeli, zaměřující se na ţidovskou klientelu. Název cestovní kanceláře

Místo působnosti

Internetový odkaz

Precious Legacy Tours

ČR

www.legacytours.net

Wittmann Tours

ČR

www.wittmann-tours.com

Private Tours

ČR

www.jewish.toursprague.com

Jewish Prague Travel

ČR

www.kosherprague.com

Avantgarde Prague

ČR

www.avantgarde-prague.cz

Momentum Tours & Travel

USA

www.momentumtours.com

Ayelet Tours

USA

www.ayelet.com

40

Kesher Tours

USA

www.keshertours.com

Jewish International Vacations

USA

www.tourgroups.com

Aviatours

USA

www.aviatours.net

Arza World

USA

www.arzaworld.com

Isral World

USA

www.isramworld.com

Gil Travel

Izrael

www.giltravel.com

Discovery

Izrael

www.discoveryt.co.il

Kosher holidays

Izrael

www.kosherholidays.net

Zdroj: vlastní zpracování dle Czech Tourism

V následující tabulce jsou vymezena, která místa v České republice tyto cestovní kanceláře nabízí. České cestovní kanceláře nabízejí především místa v ČR, nabídka zahrnuje i místa v zahraničí (Osvětim, Krakov, Budapešť, Vídeň a jiné). Oproti zahraničním cestovním kancelářím, které se specializují na několikadenní zájezdy, Česká republika nabízí především jednodenní výlety. Tabulka 4: Místa v České republice, která jsou nabízena cestovními kancelářemi v České republice, USA a Izraeli. Název cestovní

Praha

Terezín

Kutná Hora

X

X

Wittmann Tours

X

X

X

Private Tours

X

X

X

Jewish Prague

X

X

Karlovy Vary

kanceláře Precious Legacy Tours

X

Travel Avantgarde

X

Prague Momentum Tours

X

X

& Travel Ayelet Tours

X

41

Kesher Tours

X

Jewish

X

International Vacations Arza World

X

X

Isram World

X

X

Gil Travel

X

Discovery

X

X

Kosher Holidays

X

X

Zdroj: vlastní zpracování dle Czech Tourism 2.9.

Návyky směrů judaismu

V dnešní době se judaismus dělí na čtyři směry, a to na ultraortodoxní, ortodoxní, konzervativní a reformní judaismus. Kaţdý směr má jiné hodnoty, preference a spotřebitelské chování. Tabulka 5: Zvyky náboţenských směrů judaismu

Integrace do okolní společnosti Hodnoty Přístup k modernímu světu

Stravování

Ortodoxní Separace

Konzervativní Střední integrace

Tradicionalismus

Tradicionalismus Revivalismus Dodrţování všech Konzervativnímu příkazů a zákazů směru jde o to Tóry a Talmudu dodrţet vše, co je např. ohledně v daném prostředí čistých a nečistých únosné. Snaţí se pokrmů, způsob zbytečně slavení soboty a neoddělovat a ostatních svátků. neodlišovat. Klade Tvoří spíše uzavřené důraz hlavně na komunity. hebrejský jazyk a původní společnou kulturu ţidů v diaspoře. Košer je Košer není vyţadováno. vyţadováno. Běţné ubytování – střední – vyšší standart.

42

Reformní Vysoká integrace Individualismus Universalismus Větší integrace s neţidovským okolím. Důleţitá je podstata Tóry. K ní patří především morální pravidla. Rituální předpisy jsou méně důleţité. Nemají zatěţovat, nýbrţ pomáhat.

Košer nevyţadováno. Běţné ubytování – střední – vyšší standart.

Trávení času

Rodina, náboţenský ţivot, studium.

Slavení svátků

Přísné dodrţování tradic a svátků.

Rodina, náboţenský ţivot, cestování, přátelé. Tradice a svátky jsou převáţně dodrţovány.

Cestování, přátelé, zábava. Tradice a svátky jsou dodrţovány, ale ne striktně.

Zdroj: vlastní zpracování dle Czech Tourism

2.10.

Etické problémy v cestovním ruchu s kulturní odlišností ţidovské kultury

Česká republika je lákadlem pro turisty z celého světa i pro obyvatele Izraele. Česká republika jako destinace je nabízena i v zahraničních cestovních kancelářích. Je tedy třeba, aby pracovníci v cestovním ruchu měli dostatečné znalosti o kultuře, moţných problémech a správném chování. Právě chování ke kultuře a zvykům je to, co klienti hodnotí a jejich hodnocení vytváří image destinace. Prolínání kultur stále narůstá, některé jsou přizpůsobivé, jiné nepřizpůsobivé a tím vznikají etické problémy. Jsou s tím tedy spojeny znalosti o judaismu všeobecně, ale i z hlediska gastronomie. 2.10.1 Metodologie výzkumu

Jako metodologii výzkumu jsem zvolila dotazníkové šetření. K zjištění znalostí ţidovské kultury jsem se zaměřila především na pracovníky v cestovním ruchu i na studenty vysokých škol hotelových. Dotazník obsahoval 13 otázek, byl zcela anonymní a především se jednalo o uzavřené otázky. K vyplnění dotazníku jsem vyzvala 228 osob a z toho jich dotazník vyplnilo 104. Návratnost činí 45,61%.

43

2.11.

Vyhodnocení dotazníkového šetření

Otázka č. 1 – Jakého jste pohlaví? Odpovídajícími osobami byly převáţně ţeny. Odpovědělo 67 ţen a 37 muţů. Graf 1: Jakého jste pohlaví?

36% Muţi

64%

Ţeny

Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 2 – Rozlišujete ţidovskou klientelu od jiných? Ţidovskou klientelu rozlišovalo 13 ţen z celkových 21 odpovědí. Odpověď ,,ne‘‘ zanechalo 83 respondentů, z toho 54 ţen a 29 muţů. Graf 2: Rozlišujete ţidovskou klientelu od jiných?

20% Ano Ne

80%

Zdroj: vlastní zpracování

44

Otázka č. 3 – Jste si vědom/a skutečnosti, ţe ţidé mají určité zakázání? (pokud ano, které) U této polouzavřené otázky jsem zkoumala, zda respondenti vnímají skutečnost, ţe ţidé smí konzumovat pouze košer potraviny. Ze 104 respondentů tuto skutečnost nevnímalo 45 odpovídajících. Zbylé kladné odpovědi byly ve většině stejné a shodovaly se v tom, ţe ţidé konzumují pouze košer stravu. Dalších 8 respondentů odpovědělo, ţe nesmí pracovat, ale konkrétně nejmenovali den. Graf 3: Jste si vědom/a skutečnosti, ţe ţidé mají určité zakázání? (pokud ano, které)

43% 57%

Ne Ano

Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 4 – Co znamená princip košer? Tato otázka byla otevřená, ale 25 respondentů odpovědělo, ţe neví, někteří ani tento pojem nikdy neslyšeli. Ostatní odpovídali stejně a to tak, ţe se shodovali na termínu ,,rituálně čistý‘‘, ţe musí být zvíře zabito s určitým rituálem nebo ţe nesmí mísit mléčné a masné výrobky. Graf 4: Co znamená princip košer? Nevím 26% 74%

Rituálně čistý, zákaz mísení mléčných a masných výrobků….

Zdroj: vlastní zpracování 45

Otázka č. 5 – Kašrut znamená: V této otázce byly na výběr 3 moţnosti a to A) soubor stravovacích návyků ţidovské kuchyně / B) pokrm ţidů / C) sváteční den. Správně je tedy za A – soubor stravovacích návyků. Správnou odpověď zvolilo 63 dotazovaných (37 ţen a 26 muţů). Moţnost B zvolilo 22 osob (16 ţen a 6 muţů) a moţnost C zvolilo 19 respondentů (14 ţen, 5 muţů). Graf 5: Kašrut znamená: soubor stravovacích návyků ţidovské kuchyně pokrm ţidů

18% 21%

61%

sváteční den

Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 6 – Co zakazuje Tóra? Otázka 6 byla taktéţ uzavřená a na výběr byly moţnosti za A) konzumaci krve a výrobků z nich / B) konzumaci alkoholu / C) pouţívání elektroniky. Správně bylo za A – konzumaci krve a výrobků z nich. Tuto moţnost zvolilo 61 respondentů (39 ţen, 22 muţů. Moţnost B vnímalo správně 36 respondentů (25 ţen, 11 muţů) a poslední moţnost zvolilo pouze 7 osob a to 3 ţeny a 4 muţi. Graf 6: Co zakazuje Tóra?

7% 34%

konzumaci krve a výrobků z nich 59%

konzumaci alkoholu pouţívání elektroniky

Zdroj: vlastní zpracování 46

Otázka č. 7 – Šabat pro ţidy znamená: U otázky 7 byly na výběr tyto moţnosti A) den klidu určený na sobotu / B) svátek trvající týden / C) Nový rok. Správná odpověď byla opět za A – den klidu určený na sobotu. Ze 104 respondentů moţnost A zvolilo 41 ţen a 26 muţů, celkem tedy 67. Moţnost B povaţovalo za správnou 28 dotazovaných (20 ţen, 8 muţů) a Nový rok zvolilo 9 osob (6 ţen a 3 muţi). Graf 7: Šabat pro ţidy znamená: 9% 27% 64%

den klidu určený na sobotu svátek trvající týden Nový rok

Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 8 – Dodrţují konzervativní ţidé košer stravu? Tato otázka měla prověřit, zda společnost rozlišuje ţidy na konzervativní, ortodoxní či reformní. Výsledkem tedy je, ţe 71 (40 ţen, 31 muţů) respondentů odpovědělo špatně za A) přísně ji dodrţují a vyţadují ji v hotelu. Správná odpověď za B) spíše ji dodrţují, ale není přímo vyţadována, byla zvolena 29 respondenty (24 ţen, 5 muţů). Moţnost C) Vůbec ji nedodrţují, není vyţadována, byla uvedena ve 4 případech a to jedním muţem a třemi ţenami. Graf 8: Dodrţují konzervativní ţidé košer stravu?

4% 28% 68%

přísně ji dodrţují a vyţadují ji v hotelu spíše ji dodrţují, ale není přímo vyţadována

Zdroj: vlastní zpracování 47

Otázka č. 9 – Co je zakázáno při Šabatu? U této otázky si mohli respondenti zvolit ze tří moţností a to: A) zákaz konzumace kvašených výrobků / B) zákaz pouţívání elektroniky / C) zákaz konzumace ryb. Správná moţnost se ukrývala pod písmenem A, to zvolilo 50 dotazovaných (28 ţen, 22 muţů). Písmeno B označilo 37 respondentů (27 ţen, 10 muţů) a C zvolilo 17 osob (12 ţen, 5 muţů). Graf 9: Co je zakázáno při Šabatu?

16% 48% 36%

zákaz konzumace kvašených výrobků zákaz pouţívání elektroniky zákaz konzumace ryb

Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 10 – Znáte nějaké zařízení v ČR specializované na ţidovskou klientelu? (pokud ano, které) Otázka 10 byla další otevřenou, kde mohli respondenti napsat, které znají či neznají. U 83 respondentů byla odpověď, ţe neznají. Zbylé odpovědi se shodovaly. Respondenti odpovídali, ţe znají hotel v centru Prahy, ale dále nekonkretizovali, pouze jeden zmínil hotel King David v Praze. Další odpovědi byly například ţidovská obec či ţidovská synagoga. Jeden respondent zmínil restauraci v Praze 1 King Solomon. Graf 10: Znáte nějaké zařízení v ČR specializované na ţidovskou klientelu? (pokud ano, které)

48

Ne

10% 10%

Hotel v centru Prahy

80%

ţidovská synagoga, obec…

Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 11 – Máte nějakou zkušenost s neetickým a opovrhovaným chováním vůči ţidovské komunitě v hotelu/restauraci aj. ze strany personálu? Ze 104 respondentů se 4 ţeny a 5 muţů setkalo s neetickým chováním vůči ţidovské komunitě. Z výsledku lze tedy vyčíst, ţe stravovací a ubytovací zařízení jsou tolerantní k náboţenské víře judaismu. Graf 11: Máte nějakou zkušenost s neetickým a opovrhovaným chováním vůči ţidovské komunitě v hotelu/restauraci aj. ze strany personálu? 9% Ano Ne

91%

Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 12 – Máte nějakou zkušenost s neetickým chováním vůči personálu v hotelu/restauraci aj. ze strany ţidů? V druhém případě se 6 ţen a 3 muţi setkali s nevhodným chováním ţidovské klientely vůči personálu. I zde lze říci, ţe ţidovská komunita je vstřícná. Graf

12:

Máte

nějakou

zkušenost

s neetickým

v hotelu/restauraci aj. ze strany ţidů? 49

chováním

vůči

personálu

9%

Ano Ne

91%

Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 13 – Co rozumíte pod pojmem ,,neetické chování‘‘? Poslední povinná otázka byla otevřená a respondenti se měli zamyslet nad tím, co povaţují za ,,neetické chování‘‘. Ze 104 respondentů pouze 6 odpovědělo, ţe neví. Ostatní se shodovali, ţe jde o diskriminaci, neslušné a nevhodné chování, opovrhování jinou kulturou, špatné chování vůči druhým osobám, ale také uráţky a vybočení z norem slušnosti a lidskosti. Graf 13: Co rozumíte pod pojmem ,,neetické chování‘‘? diskriminace, opovrhování

16%

chování mimo normy, rámec základní slušnosti, v rozporu s etikou, neslušné, nedůstojné… nerespektování pravidel, kulturních odlišností, víry…

10% 15%

19%

10%

neslušné/nevhodné chování

24% nevím

6%

špatné chování, proti pravidlům, dobrým mravům… uráţky, ţádná snaha o porozumění

Zdroj: vlastní zpracování

50

3. Návrhová část Diferenciace světových kultur je silně spjata s etickými problémy, které mohou vznikat za různých situací. Je tedy důleţité těmto problémům předcházet a zachovávat tak tu správnou image destinace, například České republiky. Ze statistik je zřejmé, ţe příjezdový cestovní ruch spojený s ţidovskou kulturou přesáhl v roce 2012 hranici 90 000 příjezdů a to pouze přijíţdějící z Izraele, nejsou zde započítáni ţidovští turisté i z jiných zemí a právě proto je nutné do této statistiky zahrnou i jiné země. Česká republika je vyhledávanou destinací z pohledu Izraele a je tedy nutné, aby zůstala jako atraktivní destinace a stále motivovala k příjezdu. Z toho vyplývá, ţe je vyţadováno zdokonalování a tlumení nedostatků v cestovním ruchu. Mezi nedostatky řadím neúplné znalosti pracovníků v cestovním ruchu o ţidovské, ale i jiné kulturní identitě. Proto jsem se rozhodla navrhnout řešení pro pracovníky cestovního ruchu, které by předcházelo nesrovnalostem a etickým problémům. Jak vyplynulo z dotazníkového šetření, většina respondentů nerozlišuje ţidovskou kulturu od jiné. I přes znalosti významu košer a kašrutu, pracovníci nerozlišují různé typy ţidů nebo neznají přesné ,,zákazy‘‘. Tyto nedostatky bych řešila následujícím způsobem: zhotovení projektu ,,Poznej světové kultury‘‘, který by měl za úkol dostatečně vyškolit personál v oblasti cestovního ruchu, gastronomie i hotelnictví. Projekt ,,Poznej světové kultury‘‘ by probíhal formou kurzu, který by byl sestaven ze 7 školení. Po absolvování těchto školení a závěrečném testu by účastníci získali certifikát, který by vypovídal o jejich kvalitě. Toto ocenění by se mělo vepsat do povědomí hotelů, restaurací ale i jiných zařízení cestovního ruchu v České republice a stát se tak kvalifikací zaručující kvalitní sluţby a přístup personálu. Kaţdá lekce by měla trvat 120 minut. Během lekce by byli účastníci seznámeni s odlišnostmi, zvyky, tamní gastronomií, tradicemi, i jak přistupovat k jednotlivé kultuře. Bude se také specializovat na moţné problémy a jejich předcházení, ale především by měla analyzovat situace, do kterých se účastník můţe dostat. Celý kurz bude veden specialisty a lektory, kteří mají zkušenosti s danou kulturou, specializují se na ni a zaměřují se na interkulturní problematiku. Kurzu by se mohl zúčastnit kaţdý, kdo by si chtěl vylepšit svou kvalifikaci. Kurz by byl vhodný i pro pracovníky v hotelu či restauraci nebo i pro studenty vysoké školy. 51

Odhadovaná cena za 7 lekcí, závěrečnou zkoušku a vyhotovení certifikátu by byla 7000kč. V případě studentů nebo většího mnoţství uchazečů by byla poskytnuta mnoţstevní sleva. Na webových stránkách projektu by bylo moţné rezervovat kurzy online, dozvědět se novinky z oblasti kultury, zeptat se na nějaký problém některého z odborníků nebo zhlédnout krátké video k přiblíţení situace, jak kurz probíhá. Kurz by byl vhodný pro pracovníky cestovního ruchu, jednotlivce zajímající se o kulturu a rádi by si vylepšili kvalifikaci nebo vysoké školy. Schéma 1: Projekt kurzu ,,Poznej světové kultury‘‘

Lekce 1:

Lekce 2:

Evropská kultura

Americká kultura

Lekce 4:

Lekce 3:

Arabskoislámská kultura

Ruská kultura

Lekce 5:

Lekce 6:

Ţidovská kultura

Čínská kultura

Lekce 7:

Závěrečný test

Japonská kultura

Získání certifikátu

Zdroj: vlastní zpracování

52

Závěr Téma bakalářské práce byly etické problémy příjezdového cestovního ruchu v oblasti gastronomie s přihlédnutím ke kulturním odlišnostem klientů, se zaměřením na ţidovskou kulturu. Vymezila jsem pojmy, které souvisejí s tématem, pečlivě jsem popsala ţidovskou kulturu včetně všech zvyků a tradic. Dále jsem analyzovala kulturní odlišnosti různých směrů judaismu a vymezila moţné problémy, které mohou vzniknout. Pro dosaţení cíle jsem si stanovila hypotézy, které se mi během mé práce potvrdily nebo vyvrátily. Hypotéza 1: Současní i budoucí pracovníci v cestovním ruchu, hotelnictví a gastronomii mají průměrné znalosti v oblasti judaismu. Tuto hypotézu se mi podařilo potvrdit pomocí dotazníkového šetření. Z celkového výsledku dotazníku lze konstatovat, ţe pracovníci v CR rozumí pojmům ţidovské kultury a jsou schopni se dle nich řídit, lze tedy potvrdit, ţe mají nadprůměrné znalosti. Otázky byly ale zaměřeny na všeobecné znalosti a informace, z mého úhlu pohledu mají spíše průměrné znalosti. Hypotéza 2: Současní i budoucí pracovníci v cestovním ruchu, hotelnictví a gastronomii mají zkušenost s neetickým a opovrhovaných chováním vůči ţidovské klientele ze strany personálu. Tato hypotéza byla vyvrácena. Z dotazníkového šetření vyplývá, ţe 91,35% dotazovaných se nikdy nesetkalo s neetickým či jiným nevhodným chováním vůči ţidům. Hypotéza 3: Pracovníci v hotelnictví a cestovním ruchu neznají zařízení v ČR specializované na ţidovskou kulturu. Česká republika tedy nedisponuje zařízením, které by bylo v povědomí pracovníků CR. Tuto hypotézu se mi podařilo potvrdit, protoţe 79,81% respondentů potvrdilo, ţe ţádné takové zařízení neznají. Pouze 10% uvedlo, ţe znají hotel v centru Prahy, dále ho ale nespecifikovali a 10% uvedlo ţidovskou synagogu. Na základě analýzy se podařilo splnit cíl práce. V poslední návrhové části byl zpracován vlastní návrh, kterým by bylo moţné předcházet etickým problémům. Závěrem lze konstatovat, ţe orientace a přehled v kulturních odlišnostech, znalost etiky i etikety a elementární přehled kultur je velmi zásadním faktorem nejen v cestovním ruchu.

53

Nedostatečný přehled a neznalost mohou vést k negativnímu ovlivnění nabídky sluţeb cestovního ruchu, ale i k poškození image destinace. Tyto nedostatky je třeba nejen odstranit, ale také zlepšit přístup pracovníků a vybudovat tím lepší vnímání České republiky ze strany zahraničních turistů.

54

Literatura [1] ATTL, P.; STUDNIČKA, P. Zásady zpracování závěrečných kvalifikačních prací. 1. vydání. Praha : Vysoká škola hotelová v Praze 8, 2014. 85 s. ISBN 978-80-87411-63-6. [2] Cesty za poznáním: Ţidovské cesty. In: Czech Tourism [online]. [cit. 2016-02-29] Dostupné

z:


645a12fa970f/15_04_14_analyza_zidovske_cesty.pdf.aspx> [3] Co je to KOŠER?. In: The ortodox council of kashrut MaHaRa’L, [online]. [cit. 201602-26]. Dostupné z: [4] ERIKSEN, T. H. Sociální a kulturní antropologie. Praha : Prostor, 2008. 559 s. ISBN 978-80-7367-465-6. [5] Etický kodex cestovního ruchu. In: Svaz měst a obcí České republiky, [online]. [cit. 2016-02-10] Dostupné z: [6] FISHBANE, M. Judaismus: zjevení a tradice. Praha : Prostor, 1996. 191 s. ISBN 8085190-47-8. [7] Globální etický kodex. In: SOČR ČR [online]. [cit. 2016-02-10] Dostupné z: [8] HOFSTEDE, G. Cultures and organizations: Software of the mind. 1997 ISBN 0-07029307-4. [9] HOLUB, K. Vybrané kapitoly z dějin gastronomie a hotelnictví. 1. vydání. Praha : Vysoká škola hotelová v Praze 8, 2004. 228 s. ISBN 80-86578-16-X. [10] HUNTINGTON, S. Střet civilizací: boj kultur a proměna světového řádu. 1. vydání. Praha : Rybka Publishers, 2001. 448 s. ISBN 80-86182-49-5. [11] Jews population of the World. In: Jewish Virtual Library [online]. [cit.2016-02-17] Dostupné z: [12] LANGE, N. Svět Ţidů. 1. vydání. Praha : Kniţní klub, 1996. 240 s. ISBN 80-7176325-X

55

[13] LEHMANOVÁ, Z. Kulturní pluralita v současném světě. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, nakladatelství Oeconomica, 2005. 142 s. ISBN 80-245-0073-6. [14] MALINA, J. a kol. Antropologický slovník. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2009. 303 s. ISBN 98-80-7204-560-0. [15] MERHAUT, M. Etika jakou součást společenské odpovědnosti firem hotelového průmyslu. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2013. 133 s. ISBN 978-80-7478-032-5. [16] Návštěvnost turistických cílů v roce 2012. In: Czech Tourism [online]. [cit. 2016-0229] Dostupné z: < http://vyzkumy.czechtourism.cz/653/navstevnost-turistickych-cilu> [17] Návštěvnost turistických cílů v roce 2013. In: Czech Tourism [online]. [cit. 2016-0229] Dostupné z: < http://vyzkumy.czechtourism.cz/660/navstevnost-turistickych-cilu> [18] Návštěvnost turistických cílů v roce 2014. In: Czech Tourism [online]. [cit. 2016-0229]

Dostupné

z:

<

http://www.czechtourism.cz/pro-media/tiskove-

zpravy/nejnavstevovanejsi-turisticke-cile-roku-2014/> [19] NEWMAN, J.; SIVAN, G. Judaismus od A do Z. 1. vydání. Praha : Federace ţidovských obcí v České republice, 1992. 285 s. ISBN 80-900-895-3-4. [20] Organizace. In: Federace ţidovských obcí [online]. [cit. 2016-02-17] Dostupné z: [21] PAVLINCOVÁ, H. Slovník:Judaismus, Křesťanství, Islám. 1. vydání. Praha : Mladá fronta, 1994. 469 s. ISBN 80-204-0440-6. [22] PETRUSEK, M. a kol. Sociologie. 1. vydání. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 118 s. ISBN 80-04-25981-2. [23] PETRUSEK, M. Společnost a kultura. 1. vydání. Praha : Malovaný kraj, 2012. 189 s. ISBN 978-8090-49-56-5-4. [24] Počátky ţidovského náboţenství. In: Pedagogická fakulta, JU v Českých Budějovicích [online].

[cit.

2016-02-02]

Dostupné

[25] POJAR, M. Izrael. Praha : Libri, 2004. 182 s. ISBN 80-7277-268-6.

56

z:

[26] PRUDKÝ, M. Co by měl kaţdý vědět o ţidovství. 1. vydání. Brno : Kalich, 2000. 201 s. ISBN 80-7017-205-3. [27] SADEK, V.; PAVLÁTOVÁ, H. Ţidé – dějiny a kultura. Praha : Ţidovské muzeum v Praze, 1997. 144 s. ISBN 80-85608-17-0. [28] SOKOL, J. Malá filosofie člověka, Slovník filosofických pojmů. 5. rozšířené vydání. Praha : Vyšehrad, 2007. 411 s. ISBN 978-80-7021-884-6. [29] SOKOL, J.; PINC, Z. Antropologie a etika. 1. vydání. Praha : TRITON, 2003. 167 s. ISBN 80-7254-372-5. [30] SPIEGEL, P. Kdo jsou Ţidé. Brno : Barrister & Principal, 2007. 228 s. ISBN 978-8087-029-07-7. [31] Statistika. In: Federace ţidovských obcí [online]. [cit. 2016-02-17] Dostupné z: < https://www.fzo.cz/o-nas/statistika/> [32] ŠPAČEK, L. Velká kniha etikety. 1. vydání. Praha : Mladá fronta, 2005. 256 s. ISBN80-204-1333-2. [33] THOMPSON, M. An introduction to philosophy and ethics. Londýn : Hodder Education, 2003. 235 s. ISBN 0-340-87642-5. [34] Top Ten Countries With Largest Jewish Population. In: Perfect Insider [online]. [cit. 2016-02-17] Dostupné z: [35] Velký slovník naučný m/ţ. 1. vydání. Praha : DIDEROT, 1999. 842 s. ISBN 80-9027231-2. [36] SADEK, V. In: : Úvod do judaismu [online]. [cit. 2016-02-02] Dostupné z: [37] Federace ţidovských obcí v České republice. In: Český rozhlas – Náboţenství [online].

[cit.

2016-02-17]

57

Dostupné

z:

[38] ŢUFAN, J.; HÁN, J.; KLÍMOVÁ, M. Kapitoly z personálního a interkulturního managementu. 1. vydání. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2013. 140 s. ISBN 978-807478-328-9.

58

Příloha 1 Dotazník 1. Jakého jste pohlaví? A) Ţena B) Muţ 2. Rozlišujete ţidovskou klientelu od jiných? A) Ano B) Ne 3. Jste si vědom/a skutečnosti, ţe ţidé mají určité zakázání? (pokud ano, které) A) Ne B) Ano 4. Co znamená princip košer? 5. Kašrut znamená: A) Soubor stravovacích návyků ţidovské kuchyně B) Pokrm ţidů C) Sváteční den 6. Co zakazuje Tóra? A) konzumaci krve a výrobků z nich B) konzumaci alkoholu C) pouţívání elektroniky 7. Šabat pro ţidy znamená: A) den klidu určený na sobotu B) svátek trvající týden 59

C) Nový rok. 8. Dodrţují konzervativní ţidé košer stravu? A) přísně ji dodrţují a vyţadují ji v hotelu B) spíše ji dodrţují, ale není přímo vyţadována C) Vůbec ji nedodrţují, není vyţadována 9. Co je zakázáno při Šabatu? A) zákaz konzumace kvašených výrobků B) zákaz pouţívání elektroniky C) zákaz konzumace ryb 10. Znáte nějaké zařízení v ČR specializované na ţidovskou klientelu? (pokud ano, které) A) Ne B) Ano 11. Máte nějakou zkušenost s neetickým a opovrhovaným chováním vůči ţidovské komunitě v hotelu/restauraci aj. ze strany personálu? A) Ano B) Ne 12. Máte nějakou zkušenost s neetickým chováním vůči personálu v hotelu/restauraci aj. ze strany ţidů? A) Ano B) Ne 13. Co rozumíte pod pojmem ,,neetické chování‘‘?

60