Česká scéna Ekonomika Zahraniční scéna Speciál Komentáře Kultura

6/ 2014

Česká scéna Ekonomika Zahraniční scéna Speciál Komentáře Kultura Zdravím všechny čtenáře, Diplomatické fórum Vám připravilo poslední vydání DL toho roku. V tomto čísle se dočtete o událostech nejen těch aktuálních, ale i z celého letošního roku. Také Vám nabízíme v tomto vydání novinku „Aréna názorů“, idea loňského maturanta Dušana Ondráčka. Jménem celého DF chci popřát naším prvákům hodně úspěchu na blížícím se Projektovém dni. Přeji inspirativní čtení. Kdybyste chtěli přispívat i VY, neváhejte nás kontaktovat! šéfredaktor Anton Pavlenko

Diplomatické fórum SPOJENECKÉ BOMBARDOVÁNÍ IS „Finanční náročnost leteckých útoků se každým dnem razantně zvyšuje. Dle údajů amerického ministerstva obrany vyjdou denní náklady přibližně na 8,3 milionů USD (v přepočtu asi 182 milionů korun). A to jsou pouze výdaje na letecké nálety.“ Viz. strana 5, Dušan Ondráček

Česko-čínské vztahy „Letos tomu bylo již 65 let od navázání diplomatických vztahů mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou. Při této příležitosti se konaly současně rovnou dvě akce přímo na Pražském hradě.“ Viz strana 3, Sabina Dobruská

2

Česká scéna

Diplomatické listy 6/2014

Rok vlády Bohuslava Sobotky Po náročné cestě, se dvaatřicetiletý rodák z Brna, stal 17. ledna 2014 jedenáctým předsedou vlády České republiky. Na své jmenování však čekal 83 dnů, což je nejdelší doba ve srovnání se svými předchůdci. Jedním z příčin tak pozdního jmenování byly vnitrostranické konflikty v sociální demokracii, které vyvrcholily v odvolání Bohuslava Sobotky z vyjednávacího týmu. Ten měl za úkol jednat se svými potencionálními koaličními partnery, kterými už v té době bylo hnutí ANO a KDÚ-ČSL. Přestože nebyl přímo u kulatého stolu účasten při vyjednávání koaliční spolupráce, předstoupil dne 18. února před poslaneckou sněmovnu s žádostí o důvěru svého kabinetu. Bez problému se nové vládě podařilo důvěru získat. Po krátké době působení jako předseda vlády, možná do určité míry znejistil voliče sociální demokracie, když řekl, že není přesvědčen, zda na všechny programové sliby jeho strany jsou finanční prostředky. Již na začátku koaliční spolupráce to mírně zaskřípalo v otázce církevních restitucí, kde sociální demokracie vytvořila pracovní skupinu, která měla vyjednat s církvemi snížení miliardových paušálních náhrad. To se pochopitelně nelíbilo lidovcům a postavili se proti případným změnám v zákoně. Bohuslav Sobotka byl velmi aktivní při volbách do Evropského parlamentu, kde argumentoval tím, že zahraniční politika České republiky musí být více kompatibilní než doposud k zahraniční politice Evropské unie. Mezi zásadní kroky jeho vlády patří novelizace služebního zákona. Nad touto novelou musel čelit velké kritice opozičních stran. Po čtyřech týdnech tvrdého vyjednávání s opozicí se nakonec podařilo ve sněmovně novelizaci služebního zákona odhlasovat. Mezi programové pilíře Sobotkovi sociální demokracie patří prorodinná sociální politika a v souvislosti s tím, se jí podařilo prosadit i snížení daní pro pracující matky. Od 1. ledna 2015 se bude navyšovat minimální mzda, což patří také mezi základní kameny volebního programu ČSSD a přes velký odpor dvou opozičních stran se i toto podařilo prohlasovat. Mezi kontroverzní kroky Sobotkova kabinetu patří zrušení lustračního zákona. Vládě se ovšem také nevyhnuly personální změny, kdy na místo Věry Jourové, která zaujmula v Bruselu místo eurokomisařky za Českou republiku, byla jmenována Karla Šlechtová, bývalá náměstkyně právě zmiňované Věry Jourové. Na co se chce Bohuslav Sobotka soustředit v nejbližší době je účinný boj proti kriminalitě, tvrdé tažení proti výrobcům a dealerům drog, zahájit intenzivní boj proti daňovým únikům. Chce nadále pracovat na tom, aby rostla silná ekonomika a vytvářela se nová pracovní místa. „Na dalších věcech pracujeme a doufám, že je v příštím roce dotáhneme do konce“, řekl. Je to zrušení druhého důchodového pilíře, prosazení zákona o obecném referendu a zákon o neziskových organizacích ve zdravotnictví. Doba, kdy vládne Bohuslav Sobotka utekla velmi rychle a má již za sebou konkrétní výsledky, většina práce však stojí ještě před ním. Tomáš Lacina

Nový ministr Česká vláda má za sebou druhou výměnu. Antonína Prachaře, jenž rezignoval, nahradí ředitel stavební společnosti Skanska Daniel Ťok. Prezident Miloš Zeman jej jmenoval 4. prosince. Služební zákon Prezident Miloš Zeman podal oficiální stížnost na návrh zákona o státní službě k Ústavnímu soudu. Prezident požaduje jeho celé zrušení, nebo alespoň vyškrtání dvaceti částí, které považuje za chybné. Mimo to tvrdí, že zákon prošel nesprávnou schvalovací procedurou. Důvěra Důvěra v prezidenta Miloše Zemana se podle šetření Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) dramaticky snížila z říjnových 58 procent na aktuálních 37 procent. Mírně si pohoršila i vláda, parlament nikoliv.

3

Česká scéna


Česko-čínské vztahy Letos tomu bylo již 65 let od navázání diplomatických vztahů mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou. Při této příležitosti se konaly současně rovnou dvě akce přímo na Pražském hradě. Čínské investiční fórum, které mělo tradici již z minulých let, letos získalo na prestiži a zprostředkovalo nejvýznamnější čínskou státní návštěvu v ČR za posledních několik let. Na akci, totiž dorazil vicepremiér ČLR pan Zhang Gaoli, který jednal především s naším premiérem, Bohuslavem Sobotkou, zaštiťujícím celé fórum. Ve více praktickém, nikoli jen diplomatickém, duchu se nesla druhá akce, taktéž konaná 28. - 29. 08. 2014, tzv. LLM ( Local Leadres Meeting) alias Setkání zástupců regionů Střední a východní Evropy. Setkání se účastnilo, jak už sám název vypovídá, i mnoho zástupců z jiných zemí, nejen z české kotliny a pevninské Číny. Proto byla právě tato jednání nejúčinnější a neproduktivnější. Jednalo se o konkrétních možnostech, o spolupráci a propojení regionů. Hlavními tématy byly vzájemné investice, cestovní ruch, vízová politika, letecká spojení, finanční sektor, průmysl a strojírenství a samozřejmě i výměna poznatků, spolupráce ve vědě, výzkumu a zdravotnictví. Bohužel přímé výsledky v podobě nově uzavřených smluv ještě nemůžeme očekávat, obvykle to trvá několik měsíců či dokonce roků a o mnoho více bilaterálních jednání, než je smlouva uzavřena. Jedním z dalších kroků pro úspěšnou regionální kooperaci proto byla pozvánka z čínské strany na druhé regionální sekání pořádané v provincii Hebei, v roce 2016. Pro zachování kontinuity navázaných vztahů a prohloubení dialogů o nepostradatelné detaily, se ze strany České republiky postaral Miloš Zeman s doprovodem při státní návštěvě Čínské lidové republiky. Jednalo se mimo jiné o zřízení přímé letecké linky z Prahy do Pekingu a taktéž o vízové politice, která k turistickému a obchodnímu motivu návštěvy jistě neodmyslitelně patří. Možná jste zaznamenali v médiích negativní vlnu ohlasů, které svými veřejnými projevy náš prezident při návštěvě vyvolal, je však důležité si uvědomit, že tam nebyl jediným představitelem České republiky a případné uzavírání konkrétních a hlavně prospěšných smluv není v jeho popisu práce, to mají na starosti právě ti přidružení obchodní zástupci. Nehodnoťme tedy výsledky říjnové návštěvy českého prezidenta v Číně pouze diplomatickým a kritickým okem, podívejme se i na konkrétní výstupy, za kterými prezidenti de facto nikdy nestojí. Další rozvoj bude zaměřen na vznik nových asociací, obchodních a cestovatelských komor či přímo organizací pro vzájemnou podporu sino-českých vztahů. Již teď máme pár sdružení, které operují na našem území, některá dokonce co mají sídla v obou zemích, ale stále jich je málo. Nejaktivnější z nich je Smíšená česko-čínská komora vzájemné spolupráce, jenž značně pomáhala při realizaci již zmíněného dvoudenního summitu na Pražském hradě. Dále zde působí například Česko-čínská společnost zastřešující většinu kulturních akcí od výstav přes hudební vystoupení až po čínské bály a recitály konané v Čechách a na Moravě. Řečeno souhrnem, česko-čínské vztahy se začínají probouzet a dostávají dynamický a progresivní náboj. Zdali je to pro naši zem a lepší postavení ve světě ta ideální cesta, to už posuďte sami. Sabina Dobruská

4

Ekonomika


Nejotevřenější ekonomiky světa Každoročně Kanadská agentura Fraser Institute vydává přehled o nejotevřenějších ekonomikách světa. Agentura posuzuje otevřenost ekonomik jednotlivých zemí podle několika faktorů – velikost státního sektoru v zemi, podíl dotací na celkovém HDP, vývoj inflace, daně, nezávislost justice, právní struktura a míra ochrany vlastnictví, ochrana osob a jejich majetku před agresí jiných, náklady na vývoz a dovoz, možnost vstoupit a konkurovat na trzích, celková úroveň regulace. Dlouhodobě v tomto žebříčku nejotevřenějších ekonomik vedou tzv. „asijští tygři“ Hong Kong a Singapur. Česká republika se meziročně polepšila o 10 pozic (v roce 2014 je na 42. příčce). Slovensko je těsně za ČR na 45. místě. Deset prvních pozic mají: Hong Kong, Singapur, Nový Zéland, Švýcarsko, Mauritius, Spojené arabské emiráty, Kanada, Austrálie, Jordánsko a Chile. Deset posledních míst zaujímají: Myanmar/Barma, Demokratická republika Kongo, Burundi, Čad, Irán, Alžírsko, Argentina, Zimbabwe, Republika Kongo a poslední Venezuela. Anton Pavlenko

Ruská federace Ruský prezident Vladimir Putin v obsáhlém rozhovoru se státní agenturou TASS řekl, že kandidaturu v roce 2018 zváží podle okolností. Nechce být doživotním prezidentem, podle něj éra monarchie dávno v Rusku skončila. KLDR Výbor v OSN schválil rezoluci, která doporučuje trestní postih severokorejského režimu. KLDR by měla být podle dokumentu pohnána k mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu za zločiny proti lidskosti. Izrael Po incidentu při kterém arabský řidič najel do skupinky lidí na zastávce, vyeskalovala napjatá situace v Jeruzalémě. V celém městě nyní dochází k násilným demonstracím proti izraelské vládě.

5

Zahraniční scéna


Válka proti IS: vysoké výdaje proti bohatému nepříteli V polovině září tohoto roku rozhodl americký prezident Barack Obama, že nejvhodnějším způsobem k zastavení a poražení Islámského státu (IS) jsou masivní letecká bombardování jejich pozic. V souvislosti s tímto rozhodnutím vznikla i Mezinárodní koalice proti Islámskému státu a některé ze zúčastněných států zvolily obdobný způsob boje proti IS. Nad efektivností tohoto způsobu probíhá mnoho debat a polemik, jedna věc je však zcela jasná. Finanční náročnost leteckých útoků se každým dnem razantně zvyšuje. Dle údajů amerického ministerstva obrany vyjdou denní náklady přibližně na 8,3 milionů USD (v přepočtu asi 182 milionů korun). Pokud si tedy vezmeme, že americké nálety probíhají již přes dva měsíce, tak výsledná suma činí skoro 50 milionů USD, tedy přes 1,1 miliardy korun, což je asi třetina rozpočtu českého ministerstva obrany za rok 2013. A to jsou pouze výdaje na letecké nálety. Když k nim připočteme ještě nasazení vojenských pozorovatelů, výcvik spřátelených jednotek a dodávky zbraní, tak bude konečná částka mnohem vyšší. Ve výsledné zprávě Pentagon uvedl, že do 16. října vyšly všechny americké akce namířené proti IS na 580 milionů USD (12,7 miliard korun). Výdaje Spojených států můžou někomu přijít zbytečně vysoké, ale musíme si uvědomit, že světové společenství stojí nejen před agresivním a nemorálním nepřítelem, ale i před „velkým boháčem“. IS a jeho bojovníci totiž dokážou plně využít dobytá území, z kterých jim putují nemalé peníze, jež následně použijí ke všem formám boje proti „nevěřícím“. Hlavní část příjmů tvoří zajisté příjmy z ropy. IS denně vytěží přes 100 tisíc barelů ropy, kterou následně prodá buď v Turecku, kde jsou ceny pohonných hmot neobvykle vysoké, či Sýrii, respektive vládě Bašára al-Asada, která má v důsledku občanské války ropy nedostatek. Denně si tak IS může přijít až na 1,8 milionů USD (40 milionů korun). Další peníze proudí od místních obchodníků, kteří musí platit výpalné činící v průměru 100 dolarů (přes dva tisíce korun) měsíčně. Radikálům se však dostává i jednorázových příjmů: prodej syrských kulturních památek (36 milionů USD), výkupné za čtyři Francouze (18 milionů USD) či vyloupení banky v Mosulu (423 milionů USD). Dle odhadů Severoatlantické aliance (NATO) má letošní „čistý zisk“ IS činit okolo 150 milionů USD, avšak celkový zisk za poslední dva roky činí až 2 miliardy USD! Všechny tyto prostředky IS velmi efektivně využívá. Nejen na výzbroj a výcvik svých jednotek, ale i k zajištění propagačních materiálů (tvorbu videí či vydávaní časopisu). Světové společenství musí v rámci své strategie bojovat nejen přímo proti jednotkám IS, ale omezit i přísun peněz do jejich kapes. To se týká především příjmů z ropy, proti kterým může nejlépe zasáhnout turecká vláda. Ta však zatím neprojevila sebemenší kroky, kterými by znepříjemnila IS život. Pokud má být boj proti IS alespoň trochu úspěšný, musí do bojů vstoupit i Turecko a tentokrát nikoliv jen symbolicky. Dušan Ondráček

6

Zahraniční scéna


Milánská jednání o Ukrajině Při příležitosti dvoudenního summitu ASEM (Asia–European Meeting), který se konal v Milánu, ve dnech 16. a 17. října 2014, se sešly špičky euroasijské politiky, aby diskutovaly nejen o obchodních záležitostech. Mezi body jednání totiž patřila i krize na Ukrajině, kvůli které ke společnému stolu usedli ruský prezident Vladimir Putin a jeho ukrajinský protějšek Petro Porošenko. K dalším významným politikům, kteří se summitu zúčastnili, patřili např. německá kancléřka Angela Merkelová, italský premiér Matteo Renzi, britský premiér David Cameron, předseda Evropské rady Herman Van Rompuy spolu s předsedou Evropské komise Josém Barrosou, či francouzský prezident Francois Hollande. Dorazil i český prezident Miloš Zeman nebo ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. O jednáních ohledně Ukrajiny řekl Barroso, že byla sice bez pokroku, ale vidí je jako pozitivní. Přes obrovské rozdíly se totiž strany shodly na potřebě zastavit palbu na východní Ukrajině. Ačkoli se na tomto povstalci s Kyjevem dohodli již počátkem září, klíčovým námětem jednání byla realizace. Dalšími body jednání bylo monitorování situace na rusko-ukrajinských hranicích a průběh mimořádných parlamentních voleb, které proběhly 26. října. Putin na tomto jednání ujistil ostatní, že se nechystá vytvořit „nové Podněstří“ na východě Ukrajiny. Měl tím na mysli ruskojazyčnou separatistickou enklávu, která s podporou Moskvy zůstává na moldavském území u hranic s Ukrajinou. Další rozhovory proběhly v podobě pracovní snídaně, kde spolu jednali prezidenti Ruska a Ukrajiny, a uzavřeného nočního jednání Vladimira Putina s Angelou Merkelovou. Tam se také nejvíce projevily rozpory, které mezi sebou oba státníci mají ohledně vzniku ukrajinské krize a odpovědnosti za následné krveprolití. Německá kancléřka byla v hodnocení rozhovorů poměrně příkrá: „Dosud vůbec žádný průlom nevidím,“ konstatovala, „pokračujeme v jednání. V některých drobnostech bylo pokroku dosaženo, ale hlavním problémem zůstává pokračující porušování ukrajinské územní celistvosti,“ dodala Merkelová. Jedním z neformálních jednání bylo také posezení Miloše Zemana a Sergeje Lavrova nad krabičkou cigaret. Debata se nesla údajně v duchu ostatních jednání. „Pana prezidenta nejenom zajímal ruský pohled na věc, ale také nakolik se ruský oficiální názor stoprocentně shoduje, nebo neshoduje s tím, co ruská strana říká při přímých jednáních,“ řekl Hynek Kmoníček na otázku ČTK. Tereza Vodáková

7

Zahraniční scéna


Porošenko „Čokoládový král“ Ptáte se, proč Čokoládový král? Petro Porošenko je podle údajů časopisu Forbes z března 2014 sedmým nejbohatším Ukrajincem a jeho jmění se odhaduje na 1,2 miliardy dolarů. Bohatství mu přináší mj. firma Rošen, která je největším ukrajinským výrobcem čokolády. Petro Porošenko zatáhl Ukrajinu do ekonomické krize, kdy není schopna platit platy, důchody ani zemní plyn. K tomu všemu vyhlásil válku Doněcké a Luhanské oblasti, takže jdou nyní všechny výdaje do armády, která je i tak ve špatném stavu. V říjnu prezident Pororšenko podepsal lustrační zákon. Znamená to, že nynější ukrajinské vedení chce provést čistky ve státním aparátu – prověřit státní úředníky a ty, kteří nesplní požadavky zákona, odvolat z funkce. Nový právní předpis se má vztahovat na zhruba milion lidí. Koho se zákon vlastně týká? Významných funkcionářů komunistické strany do rozpadu SSSR (1991) a zaměstnanců státních orgánů, kteří byli do svých funkcí dosazeni v období, kdy byl prezidentem Janukovyč (2010-2014). Petra Porošenka a zastupitelů ve volených funkcích se zákon netýká. Přitom Porošenko v období vlády Janukovyče zastával v roce 2012 post ministra obchodu a hospodářského rozvoje. V listopadu měl prezident Porošenko proslov, v němž vysvětloval, jak hodlá vyhrát válku proti jihovýchodu Ukrajiny. „My práci budeme mít, oni ji nemají. My důchody budeme mít, oni je nemají,“ říkal prezident Ukrajiny. Dále prohlásil, že lidé z Doněcka a Luhanska nebudou dostávat důchod. Zřejmě zapomněl, že největší podíl na příjmu do státního rozpočtu měly právě tyto dvě průmyslové zóny. Porošenko mluvil i o mladé ukrajinské generaci dětí: „U nás děti půjdou do školy, do mateřských školek. A u nich děti budou sedět ve sklepích.“ Mávaje rukama a agresivní rétorikou svojí myšlenku dovršil větou: „Protože nic neumějí dělat. I tak, přesně tak, my vyhrajeme tuto válku.“ Neměla ukrajinská revoluce odstranit oligarchy z vlády? Nastavit nové spravedlivé mechanismy? A povznést ukrajinskou ekonomiku? Anton Pavlenko

8

Zahraniční scéna


Prezident USA a jeho bezpečnost Prezident Spojených států amerických. Již po léta je nejen nejvlivnějším politikem světa, ale i tím nejstřeženějším. Aby ne, když být americkým prezidentem znamená, že na Vás pravděpodobně bude spáchán atentát. Z celkem 44 mužů v této funkci bylo takto napadeno 12, z toho devětkrát ve 20. století a šestkrát s následkem smrti. K těm nejznámějším napadením patří například útok na Abrahama Lincolna, Johna Fitzgeralda Kennedyho či Ronalda Reagana. Přelom v bezpečnostní situaci prezidentů nastal zejména po atentátu na J. F. Kennedyho v listopadu roku 1963 a na Ronalda Reagana ve Washingtonu 1981. Tehdy prezidentova ochranka čítala 1550 agentů. Dnes se toto číslo pohybuje již kolem 4 tisíc a všichni muži jsou cvičeni vždy dva týdny po každém šestém týdnu ve službě. Heslem jejich výcviku je „Nemysli a jednej“. To by mělo zaručit neprostupnou ochranu. Ovšem i přes všechno, co tajná služba dělá, se ji od roku 1980 podařilo již více než ve sto případech přelstít. Nejslavnějším narušitelem je jistý Richard C. Weaver z Kalifornie, který přelstil prezidentskou ochranku hned čtyřikrát a setkal se hned se třemi prezidenty. Nejprve se v roce 1991 dostal na snídani, kde byl také tehdejší prezident George Bush starší, o šest let později se zúčastnil inauguračního oběda Billa Clintona. V roce 2001 ztrapnil tajnou službu potřetí, když si na prezidentské inauguraci potřásl rukou s Georgem Bushem mladším. Ochranka ho zadržela až o dva roky později během další snídaně, jíž se účastnil stejný prezident. K prezidentu B. Obamovi se krátce po jeho prvním zvolení nepozorovaně vetřel manželský pár, aby povečeřel na oficiální večeři pořádané pro indického premiéra. Následně na něj byl skupinou amerických vojáků plánován atentát, který byl však včas odhalen. Jak funguje prezidentská část agentury U. S. Secret Service, jež je mnohými považována za nejpropracovanější tajnou službu na světě? Pro úplnost, tato služba se nestará pouze o prezidenta. Hlídá i prezidenty bývalé, kandidáty na tento post, viceprezidenta, prezidentovu rodinu, a dokonce i jeho domácí mazlíčky. Postup USSS je přísně tajný, ovšem základní informace veřejně přístupné jsou. Například příjezdy a odjezdy prezidentů již dlouho nejsou přístupné veřejnosti ani médiím. Hosté navíc do budov prochází neprůhlednými stany a každý musí projít detektorem kovu. Na každé akci i v soukromí má ochranka za úkol vytvořit tzv. bezpečnostní bublinu. To znamená ochranu ve všech 360 stupních - i ve vzduchu, v přilehlých budovách, na příjezdových cestách či v okolí kanalizace.

9

Zahraniční scéna


Prezidentská kolona Celá kolona se skládá z 30 – 40 vozů. Všechny jsou označené tajnými kódy a v jejich okolí je rušen veškerý signál. Úplně první před kolonou jedou 2 motorky 5 minut před ostatními. Další dvě, tzv. Pilo, jedou minutu zbytkem. Samotnou kolonu vedou dvě policejní auta spolu s terénními vozidly tajné služby. Následuje nejdůležitější část – prezidentské limuzíny Cadillac One. Ty jsou totiž dvě, úplně totožné. V jedné sedí agenti CIA a v druhé prezident USA se svou nejbližší ochrankou. Pouze několik nejzasvěcenějších osob ví, která limuzína je která. Tento postup se používá pro zmatení potenciálního nepřítele. Za nimi jede mnoho terénních vozů tajné služby. Jeden z nich komunikuje zakódovanými zprávami s centrálou USSS. Následují dodávky s nainstalovanými rušiči signálu, ve kterých jedou odborníci na chemikálie a výbušniny, prezidentův osobní lékař, další klíčové osoby a komando rychlého nasazení. Na konci kolony jede tým, který koordinuje celou akci, za ním mikrobusy s novináři, ambulance a opět policejní vozy. Ulice, kterými vozy projíždí, včetně bočních ulic, jsou uzavřené alespoň půl hodiny před akcí. V otevřených vozech přestali američtí prezidenti jezdit po atentátu na J. F. K., kterého zastřelil J. H. Oswald s blízkého skladiště.

Veřejná akce Místo, na kterém se bude konat veřejný proslov prezidenta Spojených států, je tajnými agenty prozkoumáváno již několik měsíců předem. Ti musí znát každý centimetr prostranství, vědět o všech rizicích a únikových cestách. Při příjezdu nejvýše postaveného muže USA se agenti USSS rozmístí v okruhu 360° kolem prezidenta. V okolí prostranství jsou postaveny zábrany a dovnitř se lze dostat pouze přes kontrolní rám, u kterého stojí několik hlídačů. Z oken, střech či balkonů domů za zábranami hlídají místo konání akce ostřelovači a kolem ohraničeného území stojí po 5 metrech vždy jeden člověk. V davu pod pódiem, které je oddělené opět zábranami, chodí kromě policistů i mnoho agentů. Ne všichni jsou ale na první pohled poznat. Část z nich je totiž převlečená za obyčejné občany. Dalších několik členů ochranky stojí kolem pódia a také v bezprostřední blízkosti prezidenta. Všichni prezidentovi lidé jsou plně ozbrojeni a vybaveni neprůstřelnými materiály. Chrání prezidenta svým vlastním tělem, i když se nakonec může obava ukázat jako nedůvodná. Agenti prochází velmi těžkými fyzickými i psychickými testy, několikaletým výcvikem a prověrkou. Tereza Vodáková

10

Speciál


Rok od počátku krize ve východní Evropě Dnes již krize na Ukrajině trvá rok. Během této doby se na Ukrajině událo velké množství události s velkými následky. Paralelně jsme však mohli sledovat taktéž změny ve světovém politickém systému. Ruský prezident Vladimír Putin obsadil v ratingu nejvlivnějších osobností světa již podruhé první místo. Ruský medvěd se nebál postavit rozpínavé politice USA, které to zřejmě nečekaly. Spojené státy byly donuceny tahat za všechny páky, aby jim jejich plány na Ukrajině vyšly, z části se jim to povedlo. Čas od času jsme mohli pozorovat jakési až naivní kroky amerických činitelů. Uvedeme pár příkladů.  Jen Psaki, mluvčí ministerstva zahraničí USA, v létě na tiskové konferenci sdělila novinářům, že v Rusku neexistují žádní uprchlíci. Jsou to turisté, kteří do Ruska jedou za svými prarodiči nebo vyhledávají léčebný horský vzduch. Taktéž dodala, že na Ukrajině je klid a USA tam mají vše pod kontrolou. Podobných rozhovorů s novináři měla několik. Jednou si při odpovědi americkému novináři Psaki nedostatečně hlídala pusu a podřekla se, že revoluce na Ukrajině byla státním převratem. Psaki na nepohodlné otázky neodpovídá a tazatele označuje za agenty Lavrova. V listopadu přiznala, že USA nemají žádné důkazy k oznámení NATO, že ruská vojenská technika překračuje hranici s Ukrajinou. Za perličku mnozí lidé považují i výrok, že plynovod vede plyn ze západní Evropy do Ukrajiny a poté do Ruska. Jen Psaki byla opakovaně nachytaná otázkami novinářů. Jednou přiznala, že mnohé informace ze strany Spojených států nejsou ničím doloženy, že je to prý pouze domněnka, jak to podle nich na Ukrajině vypadá.  V únoru byly zveřejněny uniklé záznamy telefonního hovoru údajně mezi americkou náměstkyní ministra zahraničí Victorií Nuland a americkým velvyslancem na Ukrajině Geoffrey Pyattem. Diskutovali o tom, kdo by měl být v příští ukrajinské vládě. V telefonátu Nuland posílá EU „někam daleko“.  Joe Biden, americký viceprezident, před studenty Harvardské univerzity přiznal, že Evropská unie nebyla připravena a ani nechtěla uvalit sankce na Rusko, ovšem podlehla nátlaku Spojených států a zavedla sankce vůči Rusku. Je nyní pouze na vás, jak si tyto výroky interpretujete. Je zahraniční politika národních států spravedlivá, nebo chladně jde za svými národními zájmy? Anton Pavlenko

11

Komentáře


Aréna názorů Vojenská intervence do Iráku: úvod „Válka je jen pokračováním politiky jinými prostředky.“ Tak zní známý výrok pruského generála Carla von Clausewitze, který vedl pruskou armádu proti samotnému Napoleonovi. Pokud se zblízka podíváme na dobu, ve které tento generál žil, zjistíme, že řešení tehdejších sporů probíhalo způsobem „přímá linka válečný stav“. Takový způsob jednání se soupeřem byl poměrně brzy změněn, a to na Vídeňském kongresu, kde došlo k vybudování hlavních principů nové mezinárodní politiky v Evropě a okolí. V průběhu 19. a částečně i 20. století byly tyto základy často narušeny, ale přetrvaly až do konce roku 1918, kdy byly nahrazeny základy versaillesko - washingtonskými. Zde vyvstává otázka, zda byly tyto základy správné a do jaké míry přispěly k vypuknutí další války a jejích následných dozvuků, ale to je pro jiné zamyšlení. Abychom se vrátili k našemu tématu, přesuneme se na začátek 21. století, respektive do roku 2001. Nemusím jistě podrobně popisovat, co se tehdy stalo v New Yorku. Daleko důležitější je pohlédnout na důsledky tohoto teroristického činu. Nová administrativa prezidenta Bushe, která se primárně chtěla zaměřit na vnitropolitické otázky, musela rapidně změnit své priority a zaměřit se na vytvoření nové bezpečností politiky Spojených států amerických. Za necelých devět dní od této tragédie poprvé prezident Bush použil pojem „válka s terorismem“, poté následovalo vytvoření vojenské mise NATO pod názvem Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly (ISAF), která byla následně zmocněna RB OSN k vojenské intervenci do Afghánistánu. Nová bezpečnostní politika však byla zaměřena i na další stát a tím byla Irácká republika. Situace Iráku během let 2001 až 2003 byla na pokraji zhroucení. V důsledku Husajnovy agresivní politiky vůči okolí i vlastním obyvatelům dospěl Irák k ekonomickému kolapsu a stát již nebyl schopen zajišťovat základní a životně důležité potřeby pro své obyvatele. V průběhu roku 2002 začal prezident Bush požadovat ukončení irácké „výroby“ zbraní hromadného ničení (ZHN) a poskytnutí neomezeného přístupu do iráckých vojenských prostorů pro přítomné experty z MAAE. Spor vyeskaloval do takových výšin, že 11. 10. 2002 schválil americký Kongres vyslání amerických vojsk do Iráku. V březnu následujícího roku skončila diplomatická vyjednávání a Husajn dostal 48hodinové (poslední) ultimátum na splnění podmínek rezoluce RB OSN č. 1441. 20. 3. 2003 začala pod krycím jménem „Operace Irácká svoboda“ vojenská mise (invaze) v Iráku. Během následujících osmi let Američané razantně změnili podobu Iráku. Svržení Saddáma Husajna, rozpuštění irácké armády, „zvolení“ nové vlády, vypuknutí sektářské války mezi sunnity a šíity a neustálé útoky ze strany radikálních islamistů, to vše proběhlo či stále probíhá v důsledku jejich příchodu.

12

Komentáře


Nástup nového prezidenta Obamy znamenal konec americké mise v Iráku. Irácká vláda v čele s Núrím Málikím byla demokraticky zvolena, ale její moc byla územně velmi omezená (vliv na jihovýchod Iráku a metropoli Bagdád). Po vypuknutí občanské války v sousední Sýrii začala centrální vláda pomalu, ale jistě tušit, že je jen otázkou času, kdy Irák postihne něco podobného. Představa, že menšina sunnitů povstane proti šíitské vládě, se ale nenaplnila, protože ono přišlo něco daleko horšího. Skupina radikálním islamistů bojujících v Sýrii vytvořila novou organizaci pod názvem Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIS). Již koncem roku 2013 získala kontrolu nad několika syrskými provinciemi a v prvních dnech nového roku se objevili i v Iráku. Zde k zděšení celého světa během několika týdnů ovládli ohromné území Iráku. Místní sunnitské obyvatelstvo, kritizující šíitskou vládu v Bagdádu, přivítalo ISIS jako osvoboditele. Do dnešních dnů se ISIS, respektive již Islámský stát, rozrostl do ohromných rozměrů, a to nejen územních. Obsazením ropných nalezišť získali ohromných zdroj peněz, které následně efektivně využili v boji. Pro světové společenství vyvstala životně důležitá otázka: „Jak porazit Islámský stát a zamezit jeho dalšímu rozšíření?“ Odpovědi se různí, ale v posledních dnech se čím dál častěji objevují návrhy na řešení ve formě přímé vojenské intervence. Pojďme si představit jeden z názorů na následující straně. Dušan Ondráček

…pro matematické zamyšlení

4

1

3

9

3

4

6 7

2

8

7

3

6

5

4

8

1

5

5

8

3

8

3 8

5 4

1 2

8

7 9

5

5 4

3

Začátečník

13

Komentáře


Aréna názorů Vojenská intervence do Iráku: názor Poučme se ze svých chyb! Pokud hovoříme o přímé vojenské intervenci do Iráku, máme jedinečnou možnost porovnat tento případný krok s americkou invazí v roce 2003. Oproti tehdejší vládní administrativě prezidenta Bushe již víme, co takovýto čin může způsobit a jaké ohromné následky může do budoucích dnů přinést nejen Spojeným státům, ale především blízkovýchodnímu obyvatelstvu. Vnitropolitická situace Irácké republiky je sice značně odlišná od diktatury Saddáma Husajna, to však nemá na konkrétní věc žádný podstatný vliv. Svůj komentář bych rád rozdělil na dvě obecné části. V prvním se budu zabývat vojenskou a politickou proveditelností takovéhoto kroku, načež v druhé uvedu několik případných následků, jaké by intervence přinesla. V závěru svého textu připojím i menší alternativu vyřešení dané situace. Předně je nutné si odpovědět na zásadní otázku: koho postavit do čela vojenského kontingentu? Spojené státy americké po dobu druhého funkčního období Baracka Obamy zajisté ne. Žádná jiná země s potřebnou vojenskou a politickou kapacitou však v dnešním mezinárodním systému není, a proto bych již zde mohl svůj komentář ukončit. Ale diplomacie je někdy nevyzpytatelná, a proto i případné postavení Spojených států do čela přímého boje proti Islámskému státu (IS) narazí na řadu překážek. První a zásadní bude získání souhlasu od Rady bezpečnosti OSN, jelikož použití vojenské síly je možné jen po „posvěcení“ Radou. V rámci současných americko-ruských vztahů poznamenaných děním na Ukrajině, v Sýrii a jinde ve světě, nelze očekávat, že Rusko bude s americkou intervencí souhlasit. Vedle dlouhotrvajícího charakteru ruské diplomacie vůči USA, zde máme i ruské zájmy v Sýrii, které by mohly být intervencí značně narušeny (přístup Ruska k teplým mořím). V bojích proti IS je navíc bezpodmínečně nutné zapojit do bojů i regionální muslimské státy, a to nejen spojenecké státy Arabského poloostrova, ale i „spojenecké“ Turecko a především Írán, jelikož ten, coby bývalá Perská říše, má ohromný vliv na irácké (většinové) šíitské obyvatelstvo. Vliv na tuto část Iráčanů je nutný z jednoho prostého důvodu. Když roku 2003 dorazily americké jednotky do Iráku a vítězoslavně svrhly Saddáma Husajna, rozpoutaly tím i sektářský boj mezi menšinovými, doposud vládnoucími sunnity a utlačovanými šíity. Podobný příběh by se odehrál po porážce či oslabení IS v důsledku vojenské intervence a pochybuji o tom, že by západní jednotky dokázaly následné vyvražďování zastavit. Některé následky intervence do Iráku byly již zmíněny (vypuknutí sektářského boje a ohrožení existence vlády Bašára al-Asada), ale výčet dalších je mnohonásobně delší. Vznik vojensky a finančně náročného (a dlouhodobého) závazku pro USA a další zúčastněné země a destabilizace či její prohloubení v okolních státech, které se jistě stanou „novým“ domovem pro irácké radikální islamisty, to jsou některé následky spojené s případným příchodem zahraničních vojsk. Samozřejmě vyvstane i množství otázek, na které bude nutné odpovědět.

14

Komentáře


Kdo bude spravovat Iráckou republiku v případě příchodu jednotek? Jaký bude společný postoj kontingentu k iráckým Kurdům a jejich autonomii? Bude tento státní útvar uznán i přesto, že by tím byla zásadně narušena irácká územní celistvost? A v neposlední řadě: budou vojenské operace probíhat i mimo irácké území? To je několik málo otázek, na které si musí každý případný podporovatel vojenské intervence odpovědět sám. Z minulosti však víme, že podobné otázky zůstanou téměř vždy bez odpovědi a následky těchto zásadních opomenutí odnesou vždy obyvatelé Blízkého východu. Jak se tedy postavit k danému problému, aniž by bylo nutné použití přímé vojenské intervence? Zásadní úkolem pro světové společenství je zastavení dalšího rozšíření Islámského státu. Pokud se podíváme na současnou mapu území ovládaných tímto „státem“, můžeme vydedukovat, že další postup může pokračovat směrem na Jordánské a Saudskoarabské království. Těmto dvěma státům, především však Jordánsku, musí být ze strany OSN pomoženo před agresí IS. Avšak ještě zásadnější je stabilizace Sýrie. Bezpečnostní analytici či komentátoři světových tiskovin delší dobu poukazují na to, že syrská občanská válka není rozhodně u konce a žádná z dvou stran, jež stály na počátku, tedy vládní a opoziční, nemá dostatek sil k výhře. Tento zamrzlý bod musí být vyřešen jinou cestou. Nabízí se využití vlivu dvou hlavních mimo-syrských aktérů, tedy USA a Ruské federace. Každý z nich má zásadní vliv na jednu ze stran, a tudíž i možnost „dohnat“ je ke společnému jednacímu stolu a nalezení potřebného kompromisu. Můžeme jistě chápat morální zábrany opozičních stran jednat s „vrahem“ Asadem, ale ve chvíli, kdy jim na záda dýchají radikálové z IS s připravenými zbraněmi, musí jít vše stranou. Jak by takový kompromisní návrh měl vypadat? To je téma na další komentář, na který mi bohužel nezbývá místo. Jisté je však jedno, okamžité odstavení Asada od moci není realizovatelné, ale vyhlášení nových voleb do syrského parlamentu pod mezinárodní kontrolou již proveditelné je. Potřeba je pouze jediné: zastavit boje mezi „sekulární“ opozicí a vládou a pak „spojit síly“ k vyhnání IS ze syrského území. Následky pro IS by byly katastrofální. Nejen po finanční stránce (ztráta zisku z ropných polí), ale i propagandistické (opadnutí euforie z jejich vítězství). Na bagdádské vládě s pomocí zahraničních leteckých útoků poté zůstane úkol dobýt nazpět své území. Jakým způsobem by toho měla dosáhnout? Primárně musí začít u sebe, a to novým přístupem k menšinovým sunnitům. Sunnité žijící převážně v západním Iráku, kde je hlavní území IS v Iráku, musí vidět a cítit, že Bagdád se o jejich situaci aktivně zajímá, že jen pasivně nepřihlíží. Zázemí IS opírající se právě o tuto část obyvatelstva bude značně narušeno a jejich porážka spíše viditelná. Toť jedna z mnoha možných alternativ vojenské intervence. Netroufám si tvrdit, že se jedná o nejlepší možné řešení, ale jedno vím zcela jistě, horší než znovu nasazení vojáků do Iráku to být nemůže. Ať to nakonec bude tak či onak, světové společenství si musí uvědomit, že řešení problému (konfliktu) na Blízkém východě je běh na dlouhou trať, a pokud hodlají daný problém úspěšně vyřešit, musí počítat s tím, že jejich účast a pomoc bude dlouhodobá. V opačném případě může dojít k ještě hlubšímu prohloubení nestability, která ještě více ohrozí životy obyčejných lidí nejen v tomto regionu, ale na celém širokém světě. Dušan Ondráček

15

Komentáře


Vojenská intervence proti Islámskému státu, ano či ne? Proč by měla být podniknuta vojenská intervence proti Islámskému státu? Je zde mnoho aspektů, které se musí brát v potaz. V první řadě se nejedná o stát, tudíž zde neplatí stejné podmínky v oblasti mezinárodního práva jako při vojenské intervenci vůči jinému státu. Islámský stát (dále jen IS) je teroristická organizace, která na území Iráku a Sýrie páchá zločiny. Nejzávažnějšími z nich jsou zločiny proti lidskosti, popravy, mučení atd. Aby mohla proběhnout vojenská intervence proti IS, je třeba zmocnění Rady bezpečnosti OSN. K tomu by mohl výrazně dopomoci fakt, že Irák požádal jiné státy o pomoc v boji s IS, Sýrie tak ovšem neučinila (zde je situace podstatně složitější vzhledem k probíhající občanské válce). Dnes se jeví přímá vojenská intervence jako jediná možná cesta k zastavení rozšiřování vlivu, páchání krutostí a vraždění ze strany IS na Blízkém východě. IS je nezpochybnitelná hrozba, a to nejen pro státy Blízkého východu, ale v budoucnu i pro Evropu, pokud nebude zastaven. Dalším problémem je, že se potýkáme s teroristickou organizací, která již není pouze jakousi partyzánskou skupinou či nepravidelnou vojenskou jednotkou. IS je skvěle organizovaná skupina s profesionálním velením, vycvičenými vojáky a hlavně se spoustou finančních prostředků, které získává z obchodu s ropou, která se nachází na územích okupovaných IS. Není zde možnost diplomatického urovnání sporů, protože se nejedná o stát, ale o teroristickou organizaci, která hlásá radikální islám a jeho právo šaría. Toto právo ovšem není za žádnou cenu slučitelné s demokratickými hodnotami a svobodou. Dalším aspektem, který podporuje vojenskou intervenci, je fakt, že IS vraždí cizí státní příslušníky, kteří ovšem nejsou vojáci, ale civilisté (reportéři atd.), a toto je nepřijatelné. Není možné, aby ve 21. století lidé popravovali a masakrovali jiné lidi pouze proto, že nevěří ve stejného boha, nebo proto, že mají jiné názory než oni. IS rozumí jedinému, a to je síla, vojenská síla, pomocí níž vyvolávají strach a zajišťují si poslušnost, území a spolu s tím i peníze. A proto jedinou možností, která zbyla ostatním zemím (nemám momentálně na mysli pouze západní mocnosti, jako je USA, ale myslím tím také země, které jsou či mohou být touto hrozbou přímo ohroženy, tedy státy na Blízkém východě, jako jsou Turecko, Spojené arabské emiráty atd.), je odpovědět Islámskému státu v jazyce, kterému rozumí a tím je vojenská síla. Nesmíme dopustit, aby pokračovalo vraždění a mučení nevinných lidí Islámským státem, aby se IS nadále rozšiřoval a tím trpěli zase jen nevinní. IS je první teroristická organizace svého druhu, která se díky svým zdrojům a prostředkům stává skutečně reálnou a velice vážnou hrozbou nejen pro Blízký východ, ale již také pro Evropu, a proto je třeba jej zastavit. Letecké údery napáchají hodně škody, ale není jimi možné IS skutečně zničit, proto jedinou možností je přímá vojenská intervence, jež by podpořila místní jednotky, které někde zatím IS vzdorují, avšak tento stav nemusí mít dlouhého trvání. Samozřejmě je zde riziko ztrát na životech vojáků, ale musíme se zamyslet nad tím, zda kvůli tomuto riziku budeme přihlížet dalšímu masakrování, které se bude stupňovat a rozšiřovat do té doby, kdy už může být pozdě tomu zabránit. Musíme si uvědomit, že tato intervence nezajistí mír a pořádek pouze na Blízkém východě, ale do budoucna i v dalších státech světa. Nemůžeme nadále pouze přihlížet a tvářit se, jako že se nás to netýká, protože to je chyba. Musíme pomoct těm, kteří to potřebují a kteří o pomoc žádají, a tím pomoct do budoucna i sobě. Richard Kutěj

16

Kultura


Kultura arabského světa Islámsko-arabská kultura se vyznačuje řadou náboženských a kulturních prvků, které jsou velmi odlišné od těch evropských a častou jsou i v přímém rozporu s nejzákladnějšími a nejpřísněji dodržovanými zásadami právního státu a liberální demokracie tak, jak ji chápe západní svět. Obyvatelé Blízkého východu se neodlišují od muslimů jen jménem Boha, kterého uctívají, nebo jídly, které konzumují, ale i samotným stylem myšlení, hodnotami a prioritami. Arabský svět je ta část Afriky a Asie, kde žije převážně arabské obyvatelstvo. Jejich sjednocujícím prvkem je islám, jelikož drtivá většina obyvatel jsou muslimové. Arabský svět lze rozdělit na bohatý východ, který má příjmy z ropy (Arabský poloostrov), a chudý západ, představující sever Afriky (oblasti Maghreb a Sahel). Mezi oběma územími se nachází Levanta, tedy arabské země východního Středomoří kromě Izraele. Ve všech zemích arabského světa žije okolo 300 miliónů lidí, mluvících jedním jazykem – arabštinou. Všechny země tohoto regionu mají zájem se spojit. Velké názorové a kulturní rozdíly to však nejspíš nikdy neumožní. Arabská společnost je obecně velmi „skupinově“ orientovaná. To znamená, že se lidé lépe cítí ve společnosti, ať už je to rodina, přátelé či pracovní kolektiv. Těžko najdete někoho, kdo bydlí úplně sám. S tím souvisí i blízký osobní kontakt, na Evropany možná až příliš brzký po seznámení. Často se ostatních ptají na rodinu, která je pro ně středem vesmíru. Bývají přímí, v konverzaci hodně křičí a gestikulují. Jak jsem již zmínila, je pro Araby hodně důležitá rodina. Ta se úplně obyčejně skládá z manžela či manželky, deseti sourozenců obou manželů, deseti sourozenců jejich rodičů a všech bratranců, prarodičů, případně dětí. Obecně jsou zde lidé zvyklí brát se už po několika měsících vztahu, svobodná dívka kolem osmnácti je tedy velký unikát a bude zřejmě velkým středem pozornosti svobodných mužů.

Šátky, které nosí arabské ženy, na sebe často strhávají pozornost Evropanů. Mnoho z nich je ale neumí správně pojmenovat. Zde je rychlý přehled, který šátek (neboli hidžáb – obecně závoj, jež zahaluje vlasy, ramena a někdy poprsí) jak vypadá. Korán přikazuje ženám nosit závoj těmito verši:

17

Kultura


„A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje (chimár) své na ňadra svá. A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům nebo otcům nebo tchánům nebo synům nebo synům svých manželů nebo bratřím nebo synům svých bratří či sester anebo jejich ženám anebo těm, jimž vládne jejich pravice, nebo služebníkům, kteří nemají chtíče, anebo chlapcům, kteří nemají pojem o nahotě žen. Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje (džilbáb)! A toto bude nejvhodnější k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy. A Bůh je odpouštějící, slitovný.“ Ne v každé arabské zemi je však nošení šátku povinnost. Na rozdíl od Saúdské Arábie, kde žena, ačkoli je třeba Evropanka, musí černou burku obléci ještě v letadle, v Libanonu nosí většina žen své šátky spíše jako doplněk. Nenosí ho denně, ale například na společenské akce, do mešity či ve svátek. V zemích, kde mají šátky právně zakořeněné, nesmí žena vyjít nezahalená ani na vlastní dvůr. Pod burkou, nikabem či čadorem nosí ženy často oblečení a šperky za desetitisíce. To ale smí ukázat jen v soukromí svému muži či přítelkyním. Islám ve zkratce Islámské hnutí vzniklo v Arábii v sedmém století a hlásalo obnovení původního monoteismu semitského patriarchy Abrahama, podle Koránu spravedlivého muže a proroka, jenž položil základ řádnému uctívání Boha ve svatyni Ka´ba v Mekce. Podle Koránu se židům a křesťanům dostalo vedení od Boha a oni jej někdy následovali opravdovým odevzdáním se, tj. islámem, častěji se však štěpili do sekt a překrucovali poselství svých proroků. Proto Bůh obnovil své původní poselství v Koránu, který zjevil v prosté arabštině Mohamedovi. Bůh je v arabštině nazýván Alláh (z al-iláh) a byl znám v Arábii i předtím. Muhammad z něj ovšem učinil jediného boha, jejž ztotožnil s bohem Abraháma, Mojžíše, Davida a Ježíše. Svůj náboženský sytém chápal jako završení pravých náboženských dějin a uvedení judaismu a křesťanství na správnou míru. Nazval jej islám (“odevzdání se” Bohu). Slovo muslim pak znamená “ten, který se oddává bohu”. Krátce po Mohamedově smrti se islám rozdělil na několik sekt, ačkoli Alláh praví, aby muslimové žili jako bratři. Nejznámějšími z nich jsou sunnité a šíité, k jejichž rozdělení vedl především spor ohledně Mohamedova nástupce. Šíité chtěli jako nástupce příbuzného Alího (šíat Alí = Alího strana) nebo někoho, koho Alláh ustanovil svým následovníkem, čili imáma (muslimský duchovní). Sunnité naproti tomu volili z prorokových společníků. Rozdíl je tedy především v chápání Koránu, jeho výkladu a uznávání proroků a vůdců. Sunnitská větev, ačkoli vysocí duchovní vedou muslimy k toleranci a bratrství, je tou radikálnější a nejvíce rozšířenou (cca 85% všech muslimů). Výjimkou jsou pouze Írán, Libanon, Ázerbajdžán, Irák, Jemen a Bahrajn. Zde jsou převažující umírnění šíité a sunnité zde žijí v ohrazených ghettech.

18

Kultura


Každý muslim je povinen dodržovat tzv. pět pilířů islámu. Prvním z nich je šaháda, kde je zakotven monoteismus islámu a formule nezbytná pro vstup do víry. Dalším pilířem je salát. Tato část pojednává o pěti denních motlitbách a nutnostmi s nimi spojenými. Třetí část, zakát, říká, že každý muslim musí dávat jakýsi desátek ze svého příjmu či majetku na dobročinné účely. To znamená i například pohostit chudé. saum poté nakazuje, aby v době ramadánu držel každý muslim půst od jídla, pití a pohlavního styku od svítání do soumraku. Poslední, nejznámější část se nazývá hadždž. Podle ní, má každý, komu to dovolí zdraví a finance, jít alespoň jednou za život do Mekky. Při této cestě nesmí nikdo jíst ani pít (cesta vede přes poušť) a mnoho lidí kvůli této cestě každý rok umírá. Arabská kuchyně je známá svou pestrou nabídkou jídel podávaných na stůl. Jídla jsou hodně kořeněná a pálivá, ale vesměs spíše zeleninová. Nevyskytuje se zde vepřové a ostatní maso musí být halal, tedy zabité tradičním způsobem. Kromě misek s nejrůznější zeleninou a ovocem se na jejich stole často vyskytuje falafel, což je v podstatě luštěninový karbanátek, humus nebo baklažánová pomazánka baba ganoush s olivovým olejem nabírané arabským chlebem, či ořechový dezert baklava. Hodně oblíbené jsou plněné vinné listy (mehši), saláty zalité citronem (např. tabbouleh), sezamová pasta a bylinné ovčí mléko (ayran). Na arabském stole vždy najdete čerstvý sýr, meloun a ubrousky, když jim z pálivého spustí rýma.  Tereza Vodáková

Trocha luštění k odpočinku od čtení…

6

7

8 7

9

Pokročilý

9

3

8

4

1

5 9 5

8 5 5

2 5

9

4

3

8

4

1

2 8

2

9

19

Zdroje a odkazy


Domácí scéna:  Sobotka rok předsedou vlády http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-62700820-poslanci-vratili-sluzebnizakon-do-druheho-cteni  Česko-čínské vztahy http://www.czechchina.com/cif/?p=5744, http://www.mzv.cz/beijing/cz/vzajemne_vztahy/index.html Zahraniční rubrika:  Spojenecké bombardování IS – Na titulní stranu http://zpravy.idnes.cz/nalety-na-islamsky-stat-0sr/zahranicni.aspx?c=A141007_070541_zahranicni_skr  Italská jednání o Ukrajině rozhlas.cz, lidovky.cz, denik.cz, ČTK  Porošenko „Čokoládový král“

Diplomatické listy 6/2014 Šéfredaktor: Anton Pavlenko Grafická úprava: Sabina Dobruská Domácí scéna: Tomáš Lacina Zahraniční scéna: Tereza Vodáková

http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/350765-na-ukrajine-zacalplatit-lustracni-zakon-porosenka-se-netyka.html http://www.anna-news.info/node/25678  Bezpečnost prezident Spojených států amerických

Ekonomika: Anton Pavlenko

http://www.securitymagazin.cz/zpravy/ochranka-americkehoprezidenta--opakovana-selhani--rezignace-sefky-1404043198.html http://m.rozhlas.cz/zpravy/amerika/_zprava/reditelka-obamovyochranky-po-serii-bezpecnostnich-incidentu-rezignovala--1403331

Kultura: Nikola Baumrukrová Speciál: Anton Pavlenko Komentáře: Dušan Ondráček Korektury: Mgr. Vladimír Voznička

20

Zdroje a odkazy


Ekonomika:  Nejotevřenější ekonomiky světa Fraser Institute. http://www.kurzy.cz/zpravy/372044-nejotevrenejsiekonomiku-ma-opet-hong-kong-cr-si-polepsila-na-42-misto/. http://www.kurzy.cz/zpravy/obrazky/44/372044-nejotevrenejsiekonomiku-ma-opet-hong-kong-cr-si-polepsila-na-42misto/graf_0710_3.jpg Kultura:  Arabský svět http://pavelkolar.blog.idnes.cz/c/127870/Mala-exkurze-do-arabskehosveta.html http://www.czech-arab.org/bulletin.php http://www.evropskehodnoty.cz/proc-mluvit-o-muslimech-v-cesku-anebyt-pri-tom-extremistou/ Komentáře:  Aréna názorů – Vojenská intervence  Komentář (Vlastní názory) Speciál:  Rok po Majdanu zdroje: http://www.youtube.com/watch?v=NIC7ncTF1k4 http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/12669-americkyviceprezident-joe-biden-se-priznal-barack-obama-doslova-donutilevropu-uvalit-sankce-vuci-rusku-i-kdyz-nechtela.aspx obrázek: http://i.ytimg.com/vi/PyY5swkskxk/maxresdefault.jpg

Diplomatické listy 6/2014 Šéfredaktor: Anton Pavlenko Grafická úprava: Sabina Dobruská Domácí scéna: Tomáš Lacina Zahraniční scéna: Tereza Vodáková Ekonomika: Anton Pavlenko Kultura: Nikola Baumrukrová Speciál: Anton Pavlenko Komentáře: Dušan Ondráček Korektury: Mgr. Vladimír Voznička

Česká scéna Ekonomika Zahraniční scéna Speciál Komentáře Kultura

Recommend Documents