Česká scéna Ekonomika Zahraniční scéna Kalendárium Komentáře Kultura

3/ 2014

Diplomatické fórum

Česká scéna Ekonomika Zahraniční scéna Kalendárium Komentáře Kultura

POSLEDNÍ KROKY RUSNOKOVY VLÁDY „Snad nikdo neočekával, že vláda v demisi bude natolik akční a v listopadu 2013 schválila jedno z dalších opatře ní, které stanovilo, že: Od března roku 2014 děti do 18 let nebudou za pobyt v nemocnicích a lázních platit ani korunu. Dospělí za den pobytu v nemocnici zaplatí 60 korun - do té doby denní pobyt stál100 korun.“ Zuzana Švicová, str. 2

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, vstupujeme do druhého pololetí. Každý nějakým způsobem dokončil první půlrok, s různými výsledky, s různými pocity. Někdo je spokojený se svými výsledky, někdo ne. Nyní se ale každý připravuje čelit druhému půlroku, každý si stanovuje své cíle – předsevzetí. Naše Diplomatické listy si stanovily také jedno předsevzetí, a to poskytnout Vám studentům více informací ze světa, z politiky, ekonomiky a kultury. DL jsou otevřené listy, do kterých může psát kdokoli. Zapojte se i Vy do tvorby školních novin a pomozte šířit informace z domova i ze světa mezi studenty naší školy. Přeji Vám inspirativní čtení Šéfredaktor Anton Pavlenko

NOVÝ PŘEDSEDA VLÁDY „Za jeho působení ve funkci ministra financí vznikly rozpočtové schodky v celkové výši 406,6 miliard Kč, v důsledku čehož se státní dluh více než zdvojnásobil. Od roku 2006 až do roku 2011 fungoval jako opoziční poslanec a často se nebál kritizovat vládní kroky. V rámci stranické hierarchie se stal 18. března 2011 na sjezdu v Brně předsedou sociální demokracie.“ Tomáš Lacina, str.3

Přečtěte si také aktualitu k nové vládě na str.6

2

Česká scéna

Diplomatické listy 3/2013 Poslední kroky Rusnokovy vlády

od března roku 2014 děti do 18 let nebudou za pobyt v nemocnicích a lázních platit ani korunu. Dospělí za den pobytu v nemocnici zaplatí 60 korun - do té doby denní pobyt stál100 korun. Tento poplatek je však od 1. ledna 2014 díky rozhodnutí Ústavního soudu zrušen. Celá novela zákona o veřejném zdravotním pojištění však musí ještě projít legislativním 10. červenec roku 2013 je datem začátku mandátu Rusnokovy vlády. Od té doby jakoby se "roztrhl pytel" s kroky, nad kterými se vláda v demisi shodla. Zde je krátké shrnutí některých z nich. Už v srpnu se vláda rozhodla přidělit zakázky v hodnotě 1,1 miliardy korun a vypsala veřejné zakázky na dalších 910 milionů. Např. ministerstvo spravedlnosti přidělilo zakázky v celkovém objemu 220 milionů korun. Dále vypsalo mimo jiné i veřejné výběrové řízení na informační technologie ve svém resortu za 154 milionů; ministerstvo obrany připravilo na nearmádní veřejné zakázky 66 milionů korun; ministerstvo kultury s cílem zajistit ostrahu svých objektů vypsalo výběrové řízení v celkové hodnotě 292 milionů a ministerstvo financí vypsalo zakázky na "pouhých" 64 milionů. V tomto výčtu bychom mohli pokračovat i v dalších resortech. Jednotlivá ministerstva ani nestihla spočítat všechny své peníze a už se objevily první negativní ohlasy ze strany místopředsedy Senátu Přemysla Sobotky. Ten je toho názoru, že ne všechna zákonná opatření jsou v souladu s ústavou a zdůrazňuje, že nutnost opatření by měli posoudit znalci a ústavní právníci, protože opatření, která navrhuje vláda v demisi, by měla sloužit pouze k neodkladným věcem a neměla by se týkat daní, státního rozpočtu apod. Vláda se k tomuto výroku postavila, řekněme překvapivým způsobem a přiznala, že některé případy nejsou opravdu úplně akutní. Ale na druhé straně zastánce kabinetu premiéra v demisi našel v předsedovi Senátu Milanu Štěchovi, který je přesvědčen, že pokud si je vláda jista neodkladností některých opatření a celá věc projde řádným legislativním procesem, nevidí důvod, proč by měl Ústavní soud zasahovat. Snad nikdo neočekával, že vláda v demisi bude natolik akční a v listopadu 2013 schválila jedno z dalších opatření, které stanovilo, že: od března roku 2014 děti do 18 let nebudou za pobyt v nemocnicích a lázních platit ani korunu. Dospělí za den pobytu v nemocnici zaplatí 60 korun - do té doby denní pobyt stál100 korun. Tento poplatek je však od 1. ledna 2014 díky rozhodnutí Ústavního soudu zrušen. Celá novela zákona o veřejném zdravotním pojištění však musí ještě projít legislativním procesem. Je jasné, že ne všechny politické strany s tím souhlasí, ale největší problém s tímto krokem mají samozřejmě nemocnice, které požadují plnou kompenzaci. Ty totiž ročně vyberou na poplatcích 2.1 miliardy korun. Po snížení poplatků by přišly nemocnice o polovinu této částky, vybraly by tedy "jen" 1.1 miliardy. Není tedy vyloučeno, že pojišťovny platby navýší. To je ale jen jeden z problémů. Než vstoupí novela v platnost, to je období od ledna do února 2014, pacienti nebudou platit vůbec nic. Tím nemocnice přijdou o 175 milionů korun měsíčně. Kdyby však celý proces trval déle než zmíněné 2 měsíce, v krajních případech by hrozilo omezení zdravotní péče v nemocnicích, tvrdí předseda Asociace českých a moravských nemocnic Eduard Sohlich. Otázkou zůstává, jestli tyto kroky nezpůsobí více škody než užitku. Zuzana Švicová Zdroj: m.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/249229-den-v-nemocnici-za-60-korun-schvalila-vlada/ m.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/246293-vlada-ma-za-sebou-100-dni-jsem-rad-za-souzneni-s-hradem-rika-rusnok/, m.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/244017-premysl-sobotka-pochybuje-o-ustavnosti-zakonnych-opatreni/, m.ceskatele vize.cz/ct24/ekonomika/237807-euro-rusnokova-vlada-pridelila-zakazky-za-vice-nez-miliardu/, Obrázek: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Rusnokova-vlada-schvali-program-CSSD-a-KSCM-jednaj i-o-podpore-280849; http://blog.idnes.cz/blog/7088/354583/Zeman.a.Rusnok.jpg

3

Česká scéna

Diplomatické listy 3/2013

Nový předseda vlády Po strastiplné cestě se konečně dvaačtyřicetiletý Bohuslav Sobotka stal 17. ledna 2014 novým premiérem České republiky. Jeho cesta na tuto pozici nebyla vůbec jednoduchá. Již v minulosti zastával funkci ministra financí a zároveň byl 1. místopředsedou, a to za vlády Vladimíra Špidly. Funkci ministra financí zastával i ve vládách Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka. Za jeho působení ve funkci ministra financí vznikly rozpočtové schodky v celkové výši 406,6 miliard Kč, v důsledku čehož se státní dluh více než zdvojnásobil. Od roku 2006 až do roku 2011 fungoval jako opoziční poslanec a často se nebál kritizovat vládní kroky. V rámci stranické hierarchie se stal 18. března 2011 na sjezdu v Brně předsedou sociální demokracie. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 kandidoval jako lídr ČSSD a stranu přivedl k zisku 20,45 % hlasů, což bylo naprosto dostačující. Po tomto vítězství začal kolotoč, který nakonec Sobotkovu pozici výrazněji posílil. Známá lánská schůzka, kdy se Miloš Zeman setkal dne 26. října 2013 na zámku v Lánech s částí vedení ČSSD (Haškem, Tejcem, Škromachem, Chovancem a Zimolou), přičemž řádně zvolený předseda strany Bohuslav Sobotka přizván nebyl, odstartovala pokus o puč ve vedení ČSSD. Výkonný výbor ČSSD pak jednal v Lidovém domě o výzvě k odstoupení Sobotky z čela ČSSD. Hašek i další účastníci několikrát v médiích popřeli, že by se schůzka konala, i když její účastník Chovanec médiím svou účast potvrdil. Pod mediálním tlakem schůzku nakonec potvrdili a posléze někteří rezignovali na stranické funkce. Zeman poté prohlásil, že považuje za komické utajovat jakoukoliv schůzku a současně odmítl názor, že by šlo o pokus o převrat ve vedení ČSSD. V následujících dnech pověřil Zeman Bohuslava Sobotku sestavením nové české vlády. Dne 10. ledna 2014 oznámil, že Bohuslava Sobotku jmenuje 17. ledna 2014 předsedou vlády České republiky. Tomáš Lacina

Zdroje: oficiální stránky B. Sobotky , obrázky: tamtéž, http://img.blesk.cz/img/1/full/1825102-img-michal-hasekcssd-socialni-demokracie-hejtman-jihomoravsky-kraj-sobotka.jpg

Česká scéna

4


Svěží vítr mezi zkušenými ANO Díky volebnímu výsledku jsme se v Poslanecké sněmovně dočkali dvou nových politických hnutí. První z těchto dvou hnutí je Okamurův Úsvit s 6,88 %, který svou identitu a kampaň postavil na síle přímé demokracie. Druhým nováčkem, ale s výrazně lepším výsledkem je hnutí ANO s 18,65%, které se stane i s největší pravděpodobností druhou nejsilnější koaliční stranou. Na podzim roku 2011 založil Andrej Babiš hnutí, které původně mělo sloužit jako iniciativa pro nespokojené občany. Zásadní prioritou hnutí je podle stanov potírání korupce. Své místo v politickém spektru vidí ANO spíše od středu napravo. V současné době hnutí ANO nelení, ale vehementně se zapojilo do různých vyjednávání. Podílí se na návrhu variant změn církevních restitucí, schválilo koaliční smlouvu, navrhlo několik kandidátů na ministerstva, např. ministerstvo financí by měl obsadit sám předseda hnutí Andrej Babiš. Zatím pracují na zákonných předlohách o státní službě, chtěl by vyřešit nejasnosti kolem požadavku na lustrační osvědčení pro členy příštího kabinetu. Hnutí ANO se v mnoha bodech shodlo i s druhým nováčkem hnutí Úsvitem přímé demokracie Tomio Okamury. Byl to právě Tomio Okamura, který podpořil Abdreje Babiševe snaze stát se ministrem financí. Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury Okamurovo hnutí se stalo v předčasných volbách v roce 2013 šestou nejsilnější parlamentní stranou. Okamura nepovažuje svoji stranu za standardní, bude se pouze snažit spojovat a podporovat všechny silné osobnosti společenského a politického života a prosazovat změny ústavy ve smyslu přímé demokracie. Za zásadní problém současné podoby české demokracie považuje Okamura chronickou nestabilitu koaličních vlád a korupční prostředí. Považuje za nutné vytvořit nová pracovní místa a podporovat malé a střední podnikatele. Zajímavostí u tohoto batolete je, že má více poslanců než samotných členů. Od tohoto roku by však měl být zahájen přijímací proces pro zájemce tohoto politického subjektu, kteří se chtějí vyvarovat přeběhlíků a členů s jinou politickou minulostí. Tomáš Lacina Zdroje: Lidové noviny, iDnes, htcp/www.hnutí ANO-hnutí Úsvit Obrázky: http://media.novinky.cz/897/398970-top_foto1-mx8ou.jpg?1384273805, http://img.reflex.cz/img/3/article/1835208_babis.jpg

5

Česká scéna


ŽE BY RESTART? Ve dnech 18. – 19. 1. 2014 se v olomouckém hotelu Sigma konal 24. volební kongres Občanské demokratické strany. A byl to právě tento hotel, v kterém česká pravicová strana vznikla. Mnozí proto celý sjezd vnímali jako nový začátek. ODS, která si prošla nejtěžším obdobím své historie, přes velké korupční kauzy, na které logicky navázala drtivá porážka v podzimních předčasných parlamentních volbách, přijela ve výře velkých změn a naordinovala si novou krevní transfúzi. Sobotní den zahájil svým projevem končící 1. místopředseda a šéf budějovické ODS Martin Kuba, který vedl stranu od jara loňského roku po odstoupení Petra Nečase z čela strany. Svými projevy navázali kandidáti na předsedu strany. Jako první zaujal delegáty pozdější vítěz Petr Fiala. Jeho projev byl optimisticky laděný a zdravě sebevědomý. Že oslovil většinu občanských demokratů, dokazoval i bouřlivý potlesk, který často přerušoval jeho projev a zakončen byl ovacemi ve stoje. Už i tato chvíle naznačovala, že jde o žhavého kandidáta na hlavní funkci ve straně. Jako druhý vystoupil se svým projevem europoslanec Eduard Kožušník. Kožušník zmiňoval nutnost reorganizace strany a zvolení krizového manažera a opětné konání kongresu v květnu letošního roku. Jeho projev se ovšem setkal s chladnou a rozporuplnou odezvou. Jako poslední se o post předsedkyně strany ucházela Miroslava Němcová, která během svého projevu zopakovala především svou kandidaturu a z jejích úst se dala vyčíst beznaděj a snaha o záchranu značky. Zvítězil nový impuls, který proslov profesora Petra Fialy vyvolal, a on se tak stal 18. 1. 2014 historicky čtvrtým předsedou ODS. Po jeho prvním projevu ve zvolené funkci poděkoval minulému předsedovi Petru Nečasovi, Martinu Kubovi a v neposlední řadě vyzdvihl práci a obětavost ve prospěch Občanské demokratické strany Miroslavě Němcové, která se dočkala děkovného potlesku, při kterém povstal celý sál. Následovala volba 1. místopředsedy, kterou získal v souboji proti Petru Pospíšilovi, pro někoho možná překvapivě, Jan Zahradil, který vstupuje do této funkce již podruhé během své politické kariéry. Až do ranních nedělních hodin probíhaly volby dalších čtyř místopředsedů. To, že obměnu mysleli delegáti kongresu vážně, se projevilo mimo jiné tím, že ve vedení se již neobjevila žádná jména spjatá s minulými kormidelníky. Druhý den se nesl již jen v organizačním duchu, kdy delegáti měnili část stanov. Jednou ze změn bylo např. snížení členů výkonné rady. Zaznělo v tento den i několik inspirativních projevů, jak ODS znovu nastartovat. ODS věří, že tímto restartem se opět dostane do kondice a poslední slova nového předsedy to jen umocnila: „ODS žije, ODS je zpět“. Tomáš Lacina

Zdroje: http://www.ods.cz/kongres2014/aktualne, idnes.cz, oficiální stránky ODS (logo tamtéž) Obrázek:http://www.ods.cz/profil/8730-petr-fiala

6

Česká scéna


Nová vláda – Aktuální sestava Předseda vlády "Jsem rád, že se povedlo udržet lidovce na palubě, máme společně s nimi a ANO připravený dobrý vládní program, který může nejlépe a nejrychleji prosadit vláda s výraznou a stabilní parlamentní většinou."

Vicepremiér a ministr financí "Raději budu v exekutivě, tam můžu předvést, že se stát dá řídit jinak než doteď. Někteří lidé z našeho hnutí fungují ve sněmovně skvěle. Ale já na to žvanění nejsem."

Vicepremiér a ministr bez portfeje Dosáhl svého - má tři křesla ve vládě včetně ministerstva zemědělství. Čelní představitelé ANO říkají, že to je skutečný vítěz koaličních vyjednávání.

Lubomír Zaorálek

Martin Stropnický

ministr zahraničních věcí

ministr obrany

Milan Chovanec

Jan Mládek

ministr vnitra

ministr průmyslu a obchodu

7

Česká scéna


Antonín Prachař

Marian Jurečka

ministr dopravy

ministr zemědělství

Svatopluk Němeček ministr zdravotnictví tělovýchovy

Marcel Chládek ministr školství, mládeže a

Věra Jourová Richard

Brabec

ministryně pro místní

rozvoj ministr životního prostředí

Daniel Herman

Jiří Dienstbier

ministr kultury

ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu

Helena Válková Tominová ministryně spravedlnosti

Michaela Marksováministryně práce a sociálních věcí

Anton Pavlenko

Zdroje: http://aktualne.centrum.cz/domaci/grafika/2014/01/29/vlada-ministri/#1, http://www.vlada.cz/cz/vlada/

Ukrajina Na konci roku 2013 se ve Vilniusu konal summit, kde měla být podepsána asociační dohoda EU s Ukrajinou, klíčový dokument, který by váhající Ukrajinu těsněji přitáhl na evropskou oběžnou dráhu. Summit se však vydal jinou cestou, než si přáli evropští diplomaté a polovina ukrajinské populace. Na to, že Viktor Janukovyč nepodepsal dohodu, reagovala německá kancléřka Angela Merkelová slovy, že dveře jsou stále otevřené. Evropští diplomaté tvrdí, že za odmítnutím asociační dohody stojí nátlak a tvrdost Ruska proti ukrajinské cestě do Evropy. Putin se snaží všemi možnými způsoby odklonit Ukrajinu od Evropy. Jeden ze způsobů, jak toho dosáhnout, byla finanční pomoc Ukrajině. Vladimir Putin a Viktor Janukovyč se v prosinci roku 2013 dohodli na finanční injekci v hodnotě 15 miliard dolarů (302 miliard Kč), kterou Rusko Ukrajině poskytlo formou nákupu státních dluhopisů počátkem ledna 2014. Ruské úlevy jsou pro Kyjev vítaným lékem na kritický stav ekonomiky, která je na pokraji krachu a bez vnějších injekcí by se podle expertů příští rok neobešla. Součástí pomoci je i slib snížit Ukrajině od 1. ledna cenu ruského zemního plynu zhruba o třetinu - Dosavadní cena 400 dolarů za tisíc krychlových metrů plynu vyváženého na Ukrajinu se snížila na 268,5 dolaru. Není známo, za jakých podmínek poskytlo Rusko Ukrajině pomoc. Dá se ale rozumně předpokládat, že ekonomické podmínky nebyly žádné, pouze ty politické. Dohoda mezi Ukrajinou a Ruskem tak v první řadě podkopává sblížení Ukrajiny s Evropou a také pozici MMF (Mezinárodní měnový fond). Ukrajina delší dobu od MMF dostávala pomoc. Program pomoci byl však opakovaně aktivován a zase deaktivován tak, jak země plnila nebo neplnila s ním spojené podmínky. Vyjednávání o posledním úvěru dokončena nebyla, protože Ukrajina odmítla dodatečné podmínky. Ruský úvěr poskytnutý této zemi znamená, že Ukrajina již s podmínkami MMF souhlasit nemusí. Tedy alespoň prozatím. MMF následně uznal, že jeho tehdejší požadavky byly příliš přísné. Tento odklon od EU a naopak příklon směrem k Rusku vyvolal masové protesty v Kyjevě a dalších ukrajinských městech. Jejich účastníci žádali demisi vlády a obnovení asociačních jednání s EU. Opozice tvrdila, že Janukovyč v Moskvě "prodal" ukrajinskou ekonomiku. Kromě nové plynové dohody a příslibu finanční pomoci si Janukovyč z Moskvy odvezl 14 dalších hospodářských smluv, které výrazně změní dosavadní stav rusko-ukrajinské spolupráce. Ruské a ukrajinské podniky podle Putina napříště vytvoří "semknutý hospodářský komplex" a budou aktivně spolupracovat na ukrajinských a ruských trzích. Vývoz ukrajinské produkce do Ruska se prý může zvýšit až několikanásobně, ukrajinské podniky získají nové zakázky a vzniknou nová pracovní místa. Jaký trh je pro ukrajinské byznysmeny výhodnější, pořád zůstává otázkou. Novinář Andrew Rettman říká: "V tuto chvíli ukrajinští podnikatelé vybírají, do kterého světa chtějí patřit. Ohromné, většinou nezákonně získané bohatství, už mají z devadesátých let. Teď už je láká bezpečný prostor, ve kterém zákony a dohody platí. A to je Evropská unie, ne Rusko." Podle Janukovyče bylo jednání v Kremlu "absolutně konstruktivní a věcné". O případném vstupu Ukrajiny do euroasijské celní unie budované Moskvou se prý nehovořilo. Celní unie je trnem v oku ukrajinské opozice, která ji považuje za politickou past hrozící definitivním uvržením Ukrajiny do ruského područí. Předmětem jednání byly i mezinárodní otázky. Obě strany se podle Putina dohodly na tom, že budou těsněji koordinovat svou diplomacii, zejména s ohledem na "otázky strategické stability a bezpečnosti v Evropě". Anton Pavlenko Zdroje: http://byznys.ihned.cz/analyzy-a-komentare/c1-61488560-dohoda-mezi-ukrajinou-a-ruskem-posila-obezeme-do-problemu, http://zpravy.ihned.cz/c1-61459190-sblizovani-putina-a-janukovyce-rusko-da-ukrajine-15miliard-dolaru-a-snizi-cenu-za-plyn, http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/ukrajina-nasaje-12miliard-dolaru-od-rusu-zkraje-roku_292950.html; Vlajky: statnivlajky.c

9

Ekonomika


WTO a první globální dohoda Jen málokdo doufal ve zdárný konec po tolika lete ch. Více než 13 let trvalo WTO (World Trade Organization - Organizace pro mezinárodní obcho d založená v roce 1995), než se domluvilo všech 1 59 členských zemí v tzv. vyjednávacích kolech o d alším pokračování celkové liberalizace obchodu. 7 . prosinec 2013 se tak zapíše do historie WTO jak o den, kdy bylo dosaženo první globální dohody svého druhu, kterou schválily na ostrově Bali všechny členské státy. "Poprvé v historii naší organizace WTO skutečně splnila, co slíbila," těmito slovy komentova l výsledek jednání generální ředitel WTO Roberto Azeveda. Podle vyjednavače za Českou republiku (náměstka ministra obchodu a průmyslu Milana Hov orky) tímto výsledkem WTO potvrdila svou roli tvůrce pravidel obchodu i v době, kdy většina zemí, včetně EU, sjednává dohody, které jsou "důležitější" pro ně samotné. Za hlavní úspěch existence této dohody je považován fakt, že:  až jeden bilion dolarů je částka, která se díky dohodě dostane do světového obchodu;  většina příslušných ministrů považuje za nejdůležitější body o usnadnění obchodu díky sjednocení a elektronizaci společných byrokratických bariér, čímž by mělo dojít k násled nému zlepšení podmínek pro obchod a to zejména pro nejchudší země;  dále mají všechny signatářské státy povinnost konzultovat a zveřejňovat předpisy, které se týkají obchodu. Tento bod je jakýmsi podbodem dohody GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu, která byla předchůdcem samotné WTO), který zmiňoval v tzv. doložce nejvyšších výhod to, že všechny členské státy mají stejné podmínky pro obchod. Jinými slovy, poskytne-li země A zemi B sníženou sazbu na clu, musí tuto stejnou sazbu aplikovat pro všechny ostatní státy, s nimiž obchoduje. Jak je ale skoro u všech dohod zvykem, i zde se objevil odpůrce. Tím byla Indie. Všemi silam i se snažila prosadit výjimky v předpisech pro zemědělství pro méně rozvinuté a rozvojové stá ty, a to z jednoho prostého důvodu. Příští rok totiž plánuje spustit tzv. potravinový program pr o 800 milionu lidí, který by byl v rozporu s původním návrhem výše zmiňované dohody. Nicméně se svým odporem Indie neuspěla. Pro Českou republiku tato dohoda přinese pozitivum v otázce celních kvót (celní kvóta je mn ožství zboží, které je posláno do volného oběhu za snížené clo, když se tato kvóta vyčerpá, apl ikuje se domluvená smluvní sazba cla). Jak prohlásil vyjednavač Hovorka, dojde k jejich plnému využití a zamezí se tak různým machinacím. Zuzana Švicová Zdroje: http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi/c1-61413360-historicky-milnik-wto-poprve-schvali la-globalni-dohodu-ma-vyrazne-pomoci-ceskym-exporterum?fb_action_ids=1020157934378 0001&fb_action_types=og.recommends&fb_source=other_multiline&action_object_map=% 5B627313344000786%5D&action_type_map=%5B%22og.recommends%22%5D&action_re f_map=%5B%5D http://www.clo.mestozlin.cz/deska/kvoty.html Obrázek:http://www.google.cz/search?q=wto&client=tablet-android-samsung&hl=cs&source=androidbrowsertype&v=141338691&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=pYvIUu7tIomGswbB64CYAw&ved=0CAkQ_AUoAA &biw=1280&bih=800

10

Zahraniční scéna


Írán: Období velkých změn Po mnoho let byl Írán spolu s Irákem a Severní Koreou vnímán jako stát podporující terorismus a usilující o získání zbraní hromadného ničení. Íránský raketový a jaderný program (o němž Teherán vytrvale tvrdí, že se jedná o program mírový) se stal předmětem nekončících diskusí, podezření a obvinění ze strany mezinárodního společenství. V poslední době ale Írán mezinárodní scénu celkem překvapuje svými krůčky ke změnám.

V listopadu 2013 došlo k předběžné dohodě mezi 6 mocnostmi a Íránem ohledně omezení íránského jaderného programu. Írán si ale neustále stojí za uznáním svého práva obohacovat uran. Írán dosud obohacoval uran na 20%, což však převyšuje množství pro energetické využití. Proto se v dohodě řeší zabavení íránský uranových zásob pod 5%. Aby zabránil pochybnostem Západu, slíbil íránský ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf intenzivnější spolupráci s MAAE (mezinárodní agenturou pro atomovou energii) a souhlasil s rozsáhlými inspekcemi v íránských jaderných zařízeních. Mimo jiné Teherán slíbil, že nebude zvyšovat své zásoby obohaceného uranu na 3,5% a nebude budovat další zařízení na obohacování uranu. Taková dohoda totiž pomůže Íránu zmírnit sankce a možná časem i dosáhnout odvolání ropného embarga uděleného Íránu Evropou i USA. O této dohodě mluví USA i Írán jako o velkém úspěchu. A opravdu to velkým úspěchem je, když žije naděje, že Írán a USA po 33 letech obnoví diplomatické vztahy.

11

Zahraniční scéna


Dalším krokem Íránu je spolupráce s USA v boji proti teroristům v Iráku. Obě strany jsou připraveny poskytnout irácké vládě vojenské vybavení a konzultace, avšak armádní jednotky z jejich pohledu nebudou nutné. Takový zvrat okolností je velmi zvláštní, ještě v prosinci 2012 jsme mohli sledovat zprávy o agresivitě Íránu, který hrozí útokem na jakýkoliv stát Perského zálivu, který poskytne území či vzdušný prostor USA. Vyhrožoval útokem i na Izrael a celá situace byla natolik vypjatá, že ji celý svět sledoval se zatajeným dechem a obával se jakéhokoli pohybu v dané oblasti. Není potom divu, že Izrael má obavy a pochybnosti o listopadové dohodě mezi mocnostmi a Íránem.

Velkým příkladem arabskému světu jde íránský prezident Hasad Rúhání nejen ve snaze o spolupráci se Západem, ale i ve svém kroku ohledně zavedení politických stran v Íránu. Slovy Hasada Rúháního: "Občané musejí vědět, k jaké politické straně se hlásit." Je velmi složité předpovídat vývoj zavedení politických stran v Íránu, všechny dřívější pokusy o jejich zavedení naprosto selhaly. Pokud se takový krok Rúhánímu opravdu vydaří, můžeme Írán považovat za stát, který se nebojí udělat velký krok vpřed. Jak se situace Íránu bude dále vyvíjet a jak na něj bude mezinárodní společenství hledět, můžeme prozatím jen sledovat. Karina Leonova Zdroje: http://www.lidovky.cz/iran-se-s-mocnostmi-dohodl-na-omezeni-sveho-jaderneho-programu-p7g/zpravy, svet.aspx?c=A131124_073327_ln_zahranici_hm#utm_source=clanek.lidovky&utm_medium=text&utm_campai gn=a-souvisejici.clanky.clicks, http://www.blisty.cz/art/71639.html, http://aktualne.centrum.cz/zahranici/blizkyvychod/clanek.phtml?id=731886, http://www.lidovky.cz/iran-potrebuje-politicke-strany-vola-ruhani-popluralitnim-systemu-1ie-/zpravy-svet.aspx?c=A140107_134816_ln_zahranici_msl, http://tema.novinky.cz/hasan-ruhani, http://www.cdi-iran.org/Article/12902Zarif_to_brief_Majles_on_meeting_with_Kerry Obrázky: http://www.historieweb.cz/persie-v-moderni-dobe, http://www.cdi-iran.org/Article/12902Zarif_to_brief_Majles_on_meeting_with_Kerry

12

Zahraniční scéna


Prezidentské volby v Chile Michelle Bacheletová. Narozena 29. září 1951 v Sa ntiagu, doktorka medicíny, konzultantka ministerstv a zdravotnictví, první žena v čele ministerstva obra ny v Latinské Americe, bojovnice za práva žen, ale především od prosince prezidentka Chile. Tak zní, v elice stručně řečeno, životopis nově zvolené prezide ntky Chile. Svými 62 procenty hlasů porazila proti kandidátku Evelyn Mattheiovou. Nestalo se však poprvé, co Bacheletová získala prezidentský mandát. U ž v letech 2006 - 2010 zastávala prezidentský post, avšak kvůli ústavě nemohla být zvolena d vakrát po sobě. Musela si tedy pár let počkat. A čekání se vyplatilo. I když zákonodárná moc patří parlamentu, Bacheletová se bude jistě snažit prosadit levicové r eformy jako např.: reformu vzdělávacího systému, která vyvolala v posledních letech nejednu vlnu protestů; zvýšení daní o pět procent; změnu volebního systému na tzv. binominalismus, k terý naprosto vylučuje ze hry malé politické strany a v neposlední řadě i některé články ústavy . A právě tuto snahu považuje Mattheiová za zcela neadekvátní. Komentovala ho slovy, že tout o reformou by se z "prosperující a stabilní země mohl stát další ničivý levicový experiment typ u Venezuely." V této chvíli však není jasné, jestli se vůbec nějaké z těchto plánovaných reforem stanou skute čností. Zuzana Švicová

Zdroj:http://zpravy.idnes.cz/druhe-kolo-prezidentskych-voleb-v-chile-f0o-/zahranicni.aspx?c =A131216_074959_zahranicni_ert Obrázek tamtéž

13

Zahraniční scéna


Časovaná bomba s názvem uprchlický tábor Začátkem nového roku začal pro Sýrii pozitivně. Syrská vláda pod patronací Ruské federace začala s odevzdáváním chemických zbraní, které byly již několikrát použity v syrských bojích, pod mezinárodní kontrolou. Přestože se proces začal dostávat do zpoždění, dá se očekávat, že Sýrie bude velmi brzy těchto ničivých zbraní zbavena. To však nic nemění na tom, že boje budou dále probíhat, počet obětí narůstat (zemřelo již 130 tisíc osob) a exodus pokračovat. Když v březnu 2011 zasáhla Sýrii vlna revolucí známá jako arabské jaro, která další měsíc přešla do regulérní občanské války, varovalo množství odborníků před případným syrským exodem a vznikem uprchlických táborů v sousedních zemích. Z historie víme, že takové tábory se často stávají epicentrem dalších nepokojů. Například v palestinských táborech v Jordánsku byly organizovány teroristické akce proti Izraeli a později dokonce i proti jordánskému králi Husajnovi (Černé září v Jordánsku). Dalším příkladem jsou Hutuové, kteří uprchli před Rwandskou genocidou do uprchlických táborů v Zairu (dnešní Kongo), kde následně vyvolali občanskou válku. Podobný scénář se však bohužel začíná naplňovat i v Libanonu a Iráku. Rozmanitý Libanon Ačkoliv ve většině blízkovýchodních zemí jsou obyvatelé rozděleni na většinové sunnity a menšinové šíity (Sýrie) či naopak (Írán), v případě Libanonu neplatí ani jedno. Země má necelé čtyři milióny obyvatel, kteří se řadí do třech stejně početných náboženských skupin, a to na sunnity, šíity a křesťany. Státní moc je tak ústavně vybalancovaná mezi ně. Tento systém je však dlouhodobě narušován palestinskými (sunnitskými) uprchlíky, kterých je v Libanonu přes 400 tisíc, a v posledních dvou letech i uprchlíky ze Sýrie. Podle nedávných odhadů jich do Libanonu uprchlo již přes půl miliónu! To je pro zemi jako Libanon ohromné množství a není tedy žádným překvapením, že vyrovnané soužití bylo narušeno. Jelikož se šíitská dnes už menšina cítí ohrožena, začíná kolem sebe racionálně kopat. Naposledy během vánočních svátků, kdy byl v Bejrútu spáchán atentát na bývalého ministra financí Mohammeda Šattaha, jenž je sunnitského vyznání. Při atentátu zemřelo dalších pět lidí a přes čtyřicet jich bylo zraněno. I když se k činu nikdo nepřihlásil, dá se předpokládat, že souvisí s občanskou válkou v Sýrii a uprchlickými tábory.

14

Zahraniční scéna


Rozpůlený Irák Irácká situace je velmi podobná té libanonské. Země je z velké části rozdělena mezi šíity (jihovýchod) a sunnity (severozápad). Aby komplikací nebylo málo, žije na severu i početné etnikum Kurdů, kteří si na svém území založili vlastní stát, jehož území není pod sebemenší správou irácké vlády. Nedávno se k územím neovládaném vládou připojila i provincie Anbár. Tuto provincii totiž ovládla sunnitská islámská organizace Islámský stát v Iráku a Levantě. Jak souvisí provincie Anbár se Sýrií, válkou a uprchlickými tábory? Anbár totiž leží na západě Iráku, kde Irák sousedí právě s válečnou Sýrií a odkud pocházejí uprchlíci, kteří se usadili v této oblasti. Sunnitští povstalci v Sýrii bojují proti „šíitské“ vládě BašáraAsáda a v Iráku vládnou šíité též. Konflikt mezi sunnity a šíity se proto přesouvá i do Iráku a bude velmi důležité, jestli se irácké vládě podaří danou oblast znovu dostat pod svou kontrolu. Syrská občanská válka má na svědomí už mnoho životů, ale donedávna „jen“ syrských. Boje se však začínají přesouvat mimo hranice, proto je důležité razantní zákrok k ukončení války a návratu uprchlíků zpět do svých domovů. Dušan Ondráček

Zdroje: K. Černý, Svět politického islámu; Obrázek:http://i.idnes.cz/13/072/cl6/ERT4c736f_syrie_187.jpg, http://img.aktualne.centrum.cz/587/98/5879882syrie-uprchlici-irak.jpg, http://cz.wallpapersus.com/wp-content/uploads/2013/01/Ir%C3%A1k-vlajka.jpg, http://www.vlajky-statu.cz/data/vlajky/vlajka-libanon-800.gif

15

Zahraniční scéna


Turecko a střet dvou stran Turecko většinou svého území spadá do blízkovýchodního regionu, kde je otázka náboženství natolik důležitá, že i v 21. století hýbe místním politickým systémem a společností. Tradiční spor mezi sekulárním a náboženským (islamistickým) obyvatelstvem probíhá i v Turecku, a proto si pojďme tento spor v Turecku představit. Není žádným překvapením, že sekulární část reprezentuje především armáda, která v minulosti provedla již několik vojenských převratů, po kterých k moci vždy dosadila sekularisty. Dalším představitelem sekulární části je Republikánská lidová strana (CHP), což je v současné době největší opoziční síla. Do sekulární části ještě patří i istanbulští podnikatelé, kteří masivně sponzorují právě Republikánskou stranu. Na straně druhé stojí konzervativní a islamistická (umírněná) Strana spravedlnosti a pokroku (AKP) vedená RecepemErdoĝanem. Hluboký konflikt mezi těmito dvěma stranami je dlouhodobě hlavním „hybatelem“ zdejšího politického vývoje a budoucího směřování Turecka. Politický islám do politického systému vstoupil v 50. letech 20. století, kdy byl zaveden pluralitní systém s volnou soutěží více stran, ale až v 70. letech se stal nejsilnějším protestním hnutím, což vedlo k častým střetům s tehdejší vládní (sekulární) garniturou. I když byly islamistické strany hojně zakazovány, tak jejich vliv i nadále rostl a nezdá se, že by tato vitalita měla být v nejbližší době vyčerpána. Po vítězství islamistické strany AKP v roce 2002 se navzdory obavám z Turecka nestal „druhý Írán“ a ani nebyla ohrožena demokracie. Vláda AKP ve svých počátcích ustála pokus o další vojenský převrat, ačkoliv takové štěstí neměla historicky první islamistická vláda RefahaPartise, která byla svržena v roce 1997. AKP záhy poté začala prosazovat hluboké demokratické a ekonomické reformy. Mezi klíčové změny patří např. účast kurdské strany ve volbách, prolomení tabu v otázce arménské genocidy či nové směřování zahraniční politiky k EU. I když později začala ukazovat svou konzervativnější tvář ve vnitřní a zahraniční politice, stále lze AKP přirovnat ke konzervativním stranám evropského typu, např. kCDU, kterou se ostatně islamisté skrz vlivnou tureckou diasporu v Německu inspirují. K celkovému obrazu o turecké společnosti je nutné přidat i pár čísel. Podle nedávných průzkumů věří drtivá většina Turků v Boha (97%) a velmi vysoká část z nich se řadí k praktikujícím muslimům (např. půst o ramadán dodržuje 92%, na páteční modlitbu dochází 62%), avšak celých 67% je proti zasahování náboženství do státních záležitostí a jen 21% populace podporuje zavedení islámského státu podle patřičného práva. O dalším směřování Turecka rozhodne jeho lid, jestli jejich rozhodnutí bude dobré či špatné ukáže až budoucnost. Pro nás Evropany je však klíčové, aby Turecko zůstalo nadále sekulární a demokratickou zemí, která je otevřená pro obchod a investice. A jestliže tak zůstane je na místě zvážit jejich účast v evropských integračních uskupeních. Dušan Ondráček Zdroje: K. Černý, Svět politického islámu Obrázky: http://us.123rf.com/400wm/400/400/fintastique/fintastique0903/fintastique090300061/4441350-mapof-turkey-and-turkish-flag-illustration.jpg, http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b8/Tayyip_Erdo%C4%9Fan.JPG

16

Kalendárium


Nástup Romanovců 21. února 1613 nastoupil na carský trůn Michail Fjodorovič Romanov, jako car Michail I. Zvolen byl v Moskvě zemským sněmem a to všemi hlasy. Jeho nároky na ruský trůn byly odvozeny také od toho, že byl prasynovcem posledního Rurikovského cara Fjodora I. Touto volbou byla zvolena na carský trůn dynastie Romanovců, která vládla v Rusku až do konce monarchie v roce 1917. Touto volbou bylo ukončeno takzvané Období zmatků, které trvalo od roku 1587, kdy zemřel právě mladý prastrýc Michaila I. car Fjodor I., syn Ivana IV. Hrozného. Období po smrti Fjodora I. je charakteristické jako doba samozvanců, kdy se na ruském trůnu střídali samozvanci, aniž by byli oprávněnými následníky. Dvakrát se také stalo to, že na trůn nastoupil falešný dědic, který se tedy jen vydával za právoplatného dědice. V tomto období byli Romanovci v nemilosti, především za vlády Borise Godunova, který nařídil obsadit v roce 1600 romanovský palác a v následujícím roce poslal Romanovce na Sibiř. Za vlády Lžidimitrije byli v roce 1605 povoláni přeživší Romanovci zpět. Přesto trvalo ještě 8 dlouhých let nejistoty, zmatků a bojů o vládu. Až v roce 1613 bojaři svolali volební sněm, který měl dát Rusku nového a stabilního cara. Michail Romanov měl za sebou silnou podporu církevních představitelů, kteří měli v ruské společnosti klíčové postavení a jejichž podpora byla klíčová. Michail Romanov zprvu odmítal přijmout titul cara, ale jelikož byl zvolen jednohlasně, tak byl nakonec přesvědčen o tom, že by měl korunu přijmout. Tím založil vládnoucí dynastii jedné z nejmocnějších zemí na světě, které vláda v Rusku přes 300 let. Jakub Janik

Zdroje: ŠVANKMAJER , M ILAN A KOL.: DĚJINY RUSKA, DĚJINY STÁTŮ , LIDOVÉ NOVINY , PRAHA, 1995

Obrázky: http://i28.tinypic.com/llevp.jpg, http://commons.wikimedia.org/wiki/File:RomanovsCoatRF.png

17

Kalendárium


Smutný konec velkého státníka Dne 5. ledna 1923 ráno byl spáchán atentát na ministra financí JUDr. Aloise Rašína, před jeho domem v Žitné ulici č. 6, když nasedal do přistaveného automobilu. Atentátníkem byl Josef Šoupal, devatenáctiletý úředník pojišťovny v Německém Brodu (dnes Havlíčků Brod), který byl smýšlením anarchokomunista. Do hlavního města přijel právě za účelem zavraždit Dr. Rašína, aby tím pomohl pracující třídě a zastrašil tak třídu vládnoucí. Měl sen o zcela spravedlivé společnosti a jeho cestou k tomuto cíli byla naprosto jednoduchá věc, stačí přeci odstranit několik nepohodlných jedinců. Jako první byl na řadě právě ministr financí, ale po něm měli následovat další. Je pravdou, že toto byl první povedený atentát v moderních českých dějinách spáchaný na člena kabinetu. O pár let dříve byl sice pokus o to zavraždit tehdejšího ministerského předsedu JUDr. Karla Kramáře, ovšem tento atentát úspěšný nebyl, mimochodem oba dva politici byli Národní demokraté. Přesto, i když doma mezi kamarády a známými mluvil o tom, jak by chtěl zabít Rašína, tak ho nikdo nebral vážně. Do Prahy odcestoval již na začátku prosince předchozího roku. 12. prosince šel do ClamGallasova paláce, kde sídlilo ministerstvo zahraničí s cílem ministra zabít. Dožadoval se audience u ministra, vydával se za představitele Mladé generace národní demokracie v Plzni, ovšem slyšení mu bylo odmítnuto. Rozhodl se tedy ještě počkat v budově ministerstva na Dr. Rašína. Když ministr odcházel, tak k němu ale přistoupila žena a proto se Šoupal rozhodl nestřílet. Místo toho si zjistil u sluhy adresu ministra a zapsal si poznávací značku jeho automobilu. Jeho následný plán byl počkat na ministra u něho v domě. Ovšem ani zde nebyl ministr sám a tak se opět k akci neodhodlal. Následně, ještě téhož dne, se pokusil uskutečnit svůj čin, když šel až do ministrova bytu, ovšem panská i ministrův syn mu sdělili, že Rašín doma návštěvy nepřijímá. Po tomto dni, pro něj plném nezdarů se rozhodl vrátit do Německého brodu. Do Prahy se Šoupal vrátil 4. ledna, tedy den před atentátem a ubytoval se nedaleko bytu Rašínova, na Václavském náměstí v hotelu Zlatá husa. Podle údajů z vyšetřování měl v úmyslu zdržet se zhruba 6 dní. Nevěděl totiž, zda je ministr doma či mimo Prahu. Následujícího dne čekal atentátník před ministrovým domem. Když viděl vycházet Rašína z domu, přistoupil k němu a dvakrát vystřelil. Zasáhl ho ovšem jen jednou, zato velmi účelně, náboj se zastavil u jedenáctého obratle. Šoupal se dal na útěk, ale vydal se za ním číšník, který vycházel z ministrova domu a následně také strážníci, kteří byli nedaleko. Atentátníka zadrželi ve vedlejší ulici.

18

Kalendárium


Mezi tím se šofér snažil postarat o raněného ministra, o kterém se domníval, že je jen v šoku. K ministrovi také přispěchal z domu jeho syn a lékař, MUDr. Weisseberg, který poskytl ministru první lékařské ošetření. Ministr byl následně převezen do sanatoria v Podolí, kde podstoupil operaci. Přední profesoři zjistili, že kromě zranění ránou pronikla do ministrova těla také infekce. Navíc že na základě zranění je trvale ochrnutý od břicha dolů. Po vyšetření lékaři informovali hradního kancléře JUDr. Přemysla Šámala o stavu ministra Rašína a sdělili mu, že situace je beznadějná a s největší pravděpodobností ministr brzy zemře. Oficiální zprávy ale jinak byly v celku optimistické. Po tom, co Rašín přišel k vědomí, tázal se, zda byl útočník napojen na legionáře, se kterými měl ministr již delší dobu značné problémy. Ještě téhož dne byla na Václavském náměstí uspořádána manifestace na podporu Rašína, kde byli odsuzováni jeho protivníci, kteří proti němu veřejně vystupovali, za to, že mohou za atentát. Kromě toho se začala velmi rychle řešit situace ve vládě, kdo povede prozatímně ministerstvo financí, což však až do smrti ministra nebylo vyřešeno s poukazem na to, aby se to smrtelně zraněného ministra nedotklo. Vláda se ještě téhož dne sešla k projednání situace. Paradoxně díky atentátu velmi hladce prošly vládou i parlamentem dva kontroverzní zákony – zákon na ochranu republiky a tiskový zákon. Jestliže v minulém roce byl Rašín politikem, proti kterému šla největší kritika kvůli jeho politice, a to jak ze strany společnosti, opozice a mnohdy i vlády, byl nyní politikem, za kterým se značná část společnosti i politiků stavěla a jeho odpůrci se neodvážili pokračovat v kritice. Mezi tím se kolem 8. ledna zdálo, že ministr se začíná ve zranění vzpamatovávat, ale lékaři to považovali jen za přechodný stav, což byla pravda. 11. ledna začal ministr vykašlávat krev a dostavila se horečka. Prezident Masaryk se 16. toho měsíce vrátil z Tater a několikrát navštívil jak postřeleného Rašína, tak nemocného Švehlu. Ovšem podle svědectví se k Rašínovi choval dost chladně. Několik dnů na to navrhl, aby ministra navštívil také zahraniční specialista, ten však už nedorazil. Neustále ho navštěvovali kolegové, nejčastěji ze strany a z Pětky. Přesto v půlce února se stav začal kriticky zhoršovat a bylo jasné, že není sebemenší šance na přežití. 17. února večer se rozloučil s rodinou. 18. února 1923 ve čtvrt na jednu JUDr. Alois Rašín, ministr financí Republiky československé podlehl následkům atentátu. Rašínův pohřeb byl státním pohřbem, ale jelikož si přál zpopelnění, tak byl pohřeb bez účasti církve. Pohřeb se konal 21. února a byl do té doby něčím nevídaným v mladé republice. Rakev byla vystavena v Panteonu Národního muzea, kolem ní čestnou stráž drželi Sokolové, projevy přednesli Kramář a dva muži října – Stříbrný a Soukup. Krom Rašínovy rodiny byl přítomen prezident, vláda, členové parlamentu i akademické obce a diplomatický sbor. Poté se vydal průvod za účasti tisíců lidí. Průvod šel Václavským náměstím, Jungmanovou ulicí, Žitnou ulicí kolem Rašínova až do Strašnického krematoria. Jakub Janik Zdroje: ŠETŘILOVÁ, JANA: ALOIS RAŠÍN. D RAMATICKÝ ŽIVOT ČESKÉHO POLITIKA, ARGO, P RAHA, 1997 OBRÁZKY :http://img.ct24.cz/cache/616x411/article/43/4265/426410.jpg, http://coinz.eu/csk/1_csk/g/z_11_korun_10_1992_alois_rasin_czechoslovak_coins.jpg

19

Komentáře


Novoroční projev již o Vánocích Na prezidentův projev jsem vlastně narazila náhodou při jednom rodinném obědě. Popravdě toto přesunutí mi vůbec nevyhovuje a to hned z několika důvodů. To, že se pan prezident vrátí k tradici první republiky, na kterou Češi tak rádi vzpomínají, z něj nedělá „tatíčka Zemana“. První novoroční projev sice přednesl Klement Gotwald, ovšem od roku 1993 se smysl projevu poněkud změnil. A já si nejsem jistá, že si to náš pan prezident při přesouvání projevu uvědomil. K samotnému obsahu projevu – raději jsem si ho hned několikrát přečetla, jelikož jsem nemohla uvěřit svým uším. Opravdu, pan Zeman nás asi nepřestane překvapovat. Vánoční projev má obvykle formu svátečního přání, poselství lidem, projevení nadějí do dalšího roku. To jsem také od projevu čekala. A jistě nejsem sama. Proto mě o to víc rozesmutnilo, když tam vlastně nic takového nezaznělo. Ano, na konci nám pan prezident popřál pěkně, to se musí uznat. Ovšem ztracených jedenáct minut mi to nevrátí. Pan Zeman mluvil stále jen o sobě a svých úspěších. Jako by se obhajoval před celou zemí. Vše, o čem se zmínil, dokázal bravurně vztáhnout k své osobě. Je sice hezké, že se nám náš „lidový prezident“ přiznal, že stále kouří, ale co s tím? Mám ten názor, že pokud v letošním roce absolvoval 620 setkání, umí jistě říci daleko lepší vánoční řeč. Proto panu prezidentovi Zemanovi držím palce do příštího roku a doufám, že mile překvapí nejen mne, ale celý národ. Tereza Vodáková

Zdroj obrázku: http://www.tyden.cz/obrazek/201401/52e2625e2cbf8/crop-555850-p201312260231501.jpg

20

Komentáře


Komentáře ke krokům ČNB – zásah do kurzu KČ Pro: Cíl použití měnového kurzu jako dalšího z nástrojů měnové politiky je udržet cenovou stabilitu v souladu s inflačním cílem ČNB. ČNB se však stále snaží urychlit návrat k svému standardnímu nástroji a to úrokové sazbě. V nedávné době ČNB oznámila, že koruna oslabuje. Oslabení kurzu koruny vede pochopitelně k zvýšení dovozních cen vlivem, kterých lze jistě předpokládat nižší koupěschopnost domácností. Poptávka však může být jednoduše přesměrována na domácí zboží a služby a podpořena nižšími reálnými úrokovými sazbami v důsledku zvýšených inflačních očekávání. Velkým plusem oslabení koruny je podpora českého vývozu, která vede ke zvýšení konkurenceschopnosti ve světě a tím i k zisku podniků. Tato skutečnost zaručuje pokles nezaměstnanosti a nárůstu mezd což je neopomenutelným positivem. Nikola Baumrukrová

Proti: V době všeobecného zdražování, kdy většina Čechů neví, kam se jeho plat rozutekl, se Česká národní banka rozhodla po 11letech zasáhnout do kurzu Kč. Ihned po oznámení intervencí koruna oslabila z 25,80 Kč/EUR na 26,63 Kč/EUR. V ten moment si Kč šáhla na svou nejslabší úroveň od poloviny roku 2009. "Pokud koruna zůstane takto slabá, můžeme velmi brzy čekat zdražování pohonných hmot, dovážených výrobků i služeb (včetně dovolených), jejichž ceny se odvozují od zahraničních cen," upozornil analytik ČSOB Petr Dufek. Výsledkem rozhodnutí ČNB bylo zdražení nejen pohonných hmot o 50haléřů na litru, ale i během dvou adventních týdnů zdražila i veškerá elektronika, potraviny a zahraniční pobyty, a to až o 4%. Centrální banka byla tímto takřka donucena zdražit veškeré dovážené zboží a zvednout celkovou cenovou hladinu v ČR. Proto byla intervence ČNB v loňském roce pro většinu obyvatel ČR nepříjemná, na druhou stranu, takto oslabená KČ pomohla českým firmám se zahraničním exportem, jelikož jejich zboží v podstatě zlevnilo. Můj názor se tím, ale nemění – ČNB by měla s každým takovým nápadem pracovat co nejopatrněji, aby důsledky nebyly tak šokující jako v loňském roce. Aneta Soldánová

Zdroje: : http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/249457-cnb-zasahuje-chce-oslabit-korunu-a-dari-se-ji-to/, http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/

21

Kultura


Kulturní prostředí Státu Izrael

Izraelská kultura patří mezi nejstarší na světě, a proto i orientace v ní je poměrně složitá, tudíž je důležité na začátek říci, že není Žid jako Žid. Židovské obyvatelstvo můžeme dělit podle mnoha parametrů, ale v našem případě jsou důležitá dvě kritéria, a to vztah k víře (judaismu) a původ jejich předků. V 21. století můžeme ve společnosti nalézt osoby, které v otázce náboženství zůstávají bez vyznání. Tento aspekt se týká nejen evropských národů, ale i mimoevropských. Židé však pohlížejí na judaismus nejen jako na své náboženství (víru), ale i jako národnostně-kulturní celek, proto v dnešní židovské populaci nenalezneme Žida, který by nevyznával judaismus. Je zde však rozdíl v tom, jak důležitou roli pro něj jeho náboženství má. V současnosti můžeme nalézt tři základní směry judaismu: progresivní (reformní), konzervativní a ortodoxní. Životní styl Židů jednotlivých směrů je v mnoha věcech značně odlišný. Navíc je tento styl mírně ovlivněn i původem židovské rodiny. Původní vlast židovského lidu je samozřejmě Svatá země, ale v průběhu několika staletí, byli Židé donuceni odejít a usadit se snad ve všech koutech světa, kde se pak vyvíjeli odlišně. Proto se židovské obyvatelstvo dělí do několika etnických skupin: Aškenázové (pocházejí ze střední a východní Evropy), Séfardové (oblast Středomoří) a Mizrachim (severní Afrika a Orient). Dá se tedy říci, že tradice a kultura jsou v každé židovské rodině značně odlišné. V řadě věcí se však shodují všechny židovské komunity. Zde je výčet několika takových tradic. Základní etapy v životě Žida Brit mila První krok do náboženského života židovského chlapce začíná již osmým dnem po narození, kdy je uskutečněna tzv. obřízka. Židé chápou obřízku jako smluvní akt s Bohem, stejně tak, jak to udělal Abrahám, praotec židovského národa. V rámci obřízky dostává chlapec i hebrejské jméno. Bar micva V židovské kultuře je chlapec považován za dítě do třinácti let (dívka do dvanácti) s tímto životním přechodem souvisí obřad Bar Micva. Při něm je chlapec poprvé vyvolán k Tóře a dostává svůj talit (obřadní plášť) a tfilin (modlitební řemínky). Po ukončení obřadu se chlapec stává nábožensky způsobilý, a tudíž musí dodržovat všechna přikázaní Tóry. Svatba Svatbu obvykle provádí rabín za asistence dvou svědků. Celý svatební obřad se odehrává pod chupou (baldachýn), který nad novomanžely drží čtyři nezadaní mládenci. Před začátkem nevěsta sedmkrát obejde ženicha pod chupou a až poté rabín zahájí obřad. Nejdříve ženich navlékne nevěstě prsten a poté jí dá napít červeného košer vína. Nevěsta pak přečte manželskou smlouvu známou jako ketuba. Na konci obřadu ženich rozdupne sklenici, což znázorňuje zničení Chrámu.

22

Kultura


Pohřeb Zesnulý je nejčastěji pohřbíván v rakvi zahalený pouze v bílém pohřebním rubáši s názvem kitl. Zpopelnění je pro většinu Židů zakázáno. Při pohřbu pozůstalí (avelim) zpívají zádušní modlitby a po skončení pohřbu drží sedm dní smutku (šiva). Jako ozdoba pro židovské hroby slouží kamínky a přání na malé papírky. Židovská domácnost Židovské učení nabádá všechny Židy žijící mimo Izrael k přizpůsobení v prostředí, ve kterém žijí a naopak vyzývá k postavení svého domova jako „malého Izraele“. Mezuza Prvním znamením, že se daná domácnost řídí židovskými zvyky, je mezuza, která je pověšená u vstupních dveří. Jedná se o malou schránku, v níž je svitek Tóry. Připomínka Chrámu V židovských domovech je zvykem mít jednu stěnu (nejčastěji k východu) neomítnutou, což má symbolizovat zničení Chrámu. Kuchyně a kašrut Asi nejznámější prvek židovské domácnosti je kuchyně. Judaismus velmi přesně na základě biblických veršů určuje, které pokrmy jsou vhodné a které nikoliv. Souhrn všech vhodných zásad se nazývá kašrut či košer. První důležitou zásadou židovské kuchyně je nemíchání masitých a mléčných výrobků. Ze zvířat mohou Židé jíst savce, kteří mají rozpolcená kopyta a přežvykují (osel, skot, jelen apod.), ryby s šupinami a ploutvemi a z ptactva lze jíst vše kromě dravců a mrchožroutů. Avšak povolené maso musí splňovat ještě další kritérium, a to šchitu. Šchita je speciální způsob poražení (zabití) povoleného zvířete, které provádí vyučený šochet (řezník), který souvislým tahem přetne hrtan a jícen zvířete. Krev musí být důkladně odkapána a poté je maso ještě nasoleno, aby se zbavilo zbytku krve. Židovské předměty Talit a tfilin Tyto předměty se většinou nosí pouze při modlitbě, ale lze jena Židech spatřit i během dne. Talit je modlitební plášť a tfilin jsou modlitební řemínky s dvěma krabičkami (na paži a hlavu), které obsahují svitky Tóry. Kipa Židovská pokrývka hlavy, kterou musí mít Žid při návštěvě synagogy či hřbitova, při modlení a stravování. Někteří ji však nosí celý den nebo ji nahrazují kloboukem. Menora Je sedmiramenný svícen, který je symbolem judaismus již od starověku a v současné době je i součástí státního symbolu státu Izrael.

23

Kultura


Davidova hvězda Židovská hvězda byla již ve starověku využívána jako součást výzdoby, avšak jako symbol ji Židé přijali až v 19. století, kdy se stala emblémem jejich náboženství. Nejdůležitější židovské svátky Šabat – den odpočinku, svatý den, sedmý den týdne, nejdůležitější židovský svátek, daný Desaterem. Pesach – svátek 22.(23.) nisanu.

nekvašených

chlebů, velikonoce.

14.

až

Roš ha-šana – židovský Nový rok. 1. a 2. tišri. Jomkipur – Den Smíření, nejsvětější den v roce, desátý den měsíce tišri. Chanuka – svátek světel, svátek znovuzasvěcení Chrámu. Probíhá po osm dní od 25.kislevuaž do 2. nebo 3.tevetu. Židovské měsíce nisan –březen až duben ijar – duben až květen sivan – květen až červen tamuz – červen až červenec av – červenec až srpen elul – srpen až září tišri – září až říjen chešvan – říjen až listopad kislev – listopad až prosinec tevet – prosinec až leden švat – leden až únor adar – únor až březen. Dušan Ondráček Zdroje: M. Čejka, Judaismus a politika v Izraeli Obrázky: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Beit_Alpha.jpg, http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/lib/exe/fetch.php%3Fmedia%3D43053-davidova-hvezda.jpg, http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c0/Chupah_closeup.JPG, http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1b/Liten_askenasisk_sjofar_5380.jpg/220pxLiten_askenasisk_sjofar_5380.jpg, http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/19/IDF_soldier_put_on_tefillin.jpg, http://img3.rajce.idnes.cz/d0303/3/3971/3971932_1fe4faeaaae977c8aa212c1fcd08530d/images/P9160157zed_narku.JPG

24

Kultura


Kulturní Suma sumárum: Co ještě stihnout v lednu a co nepromeškat v únoru I v dalším roce je na programu nepřeberné množství zajímavých kulturních akcí. V roce 2014 je jich skutečně mnoho a proto zde nemohu jmenovat všechny, pokusím se ale jmenovat ty nejoriginálnější, konající se v následujících dvou měsících.

Únor Festival španělských filmů La Película 2014 Patříte k milovníkům Španělska? Tak to je pro vás tento festival mluvených filmů stvořený. Přijďte si poslechnout španělštinu a přiblížit si tamější kulturu prostřednictvím filmů. Festival La Película se uskuteční ve dnech 18. – 23. 2. 2014 v kině Světozor. ELLIOTT ERWITT: Personal Best for Leova Prodloužená výstava známého amerického fotografa ElliottaErwitte. Výstava představuje výběr z několika stěžejních

snímků

fotografa.

Převládají

černobílé

fotografie situací každodenního života i jemného humoru. Výstava byla prodloužena až do 9. 2. 2014 a můžete ji navštívit vLeicaGallery Pratur. Pravda a lež. Filmování v ghettu Terezín 1942-1945 Tato výstava fotografií zachycuje okamžiky z natáčení filmu „Ghetto Theresienstadt“. Zajímá-li vás druhá světová válka a strasti koncentračních táborů je pro vás tato výstava skutečně zajímavým i poučným zpestřením za symbolických 20,-Kč. Výstavu připravilo Židovské muzeum v Praze a potrvá až do 23. 2. 2014. BŘEZEN Vinohradské masopustní trhy Vinohradské masopustní trhy se konají na Tylově náměstí, které má většina z nás při cestě do školy. Můžete zde nakoupit nejrůznější gastronomické speciality, ale také drobné umělecké výrobky a dárky. Nebudou zde chybět tradiční české speciality ani přírodní kosmetika či výrobky z kůže. Trhy končí 14. 3. 2014. Věže z Merkuru Zajímavá výstava, která bude umístěna v suterénu Petřínské rozhledny nabízí návrat do dětských let, kdy jsme ze stavebnice stavěli díla, která nám i svou malou velikostí přišla jako veledíla. Součástí výstavy je totiž i herna kde můžete realizovat vlastní představy o konstrukcích. Nikola Baumrukrová Zdroje článek: http://www.citybee.cz, http://www.informuji.cz ; Zdroje obrázky: http://www.kunsthauswien.com/ images/stories/ usstellungen/2012/Elliott_Erwitt/Erwitt_France_Paris_1989_.jpg

Česká scéna Ekonomika Zahraniční scéna Kalendárium Komentáře Kultura

Recommend Documents