ES o integrované prevenci v podmínkách chovů hospodářských zvířat

Praktický návod plnění požadavků směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2008/1/ES o integrované prevenci v podmínkách chovů hospodářských zvířat

Ing. Eva Krčálová, Ph.D., prof. Ing. Jan Mareček, DrSc., Dr. Ing. Zdeněk Havlíček, Dr. Ing. Petr Marada, Ing. Jaromír Musil, Ph.D.

Brno 2008

Kolektiv autorů: Ing. Eva Krčálová, Ph.D. prof. Ing. Jan Mareček, DrSc. Dr. Ing. Zdeněk Havlíček Dr. Ing. Petr Marada Ing. Jaromír Musil, Ph.D.

V publikaci bylo využito výsledků Výzkumného záměru MSM 6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

Publikace byla vypracována na základě výsledků projektu č. 2E06036 Poradenského centra na MZLU v Brně – MŠMT NPV II. Oponovali: Ing. Martin Dědina, Ph.D. Ing. Josef Dvořák

Doporučená citace: KRČÁLOVÁ, E., MAREČEK, J., HAVLÍČEK, Z., MARADA, P., MUSIL, J.: Praktický návod plnění požadavků směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2008/1/ES o integrované prevenci v podmínkách chovů hospodářských zvířat, 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2008, 81 s. ISBN 978-80-7375-233-0

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zemědělská 1, 613 00 Brno 2008 ISBN: 978-80-7375-233-0

1

Obsah OBSAH..............................................................................................................................................2 1 ÚVOD .............................................................................................................................................3 2 CÍL METODIKY ..........................................................................................................................3 3 POPIS UPLATNĚNÍ METODIKY .............................................................................................4 4 SROVNÁNÍ NOVOSTI POSTUPŮ.............................................................................................4 5 VLASTNÍ POPIS METODIKY...................................................................................................4 5.1 INTEGROVANÁ PREVENCE V CHOVU HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT ................................................4 5.1.1 Integrovaná prevence a omezování znečištění obecně.....................................................4 5.1.2 Žádost o vydání integrovaného povolení .........................................................................7 5.1.3 Integrované povolení .....................................................................................................14 5.1.4 Účastníci povolovacího řízení o vydání integrovaného povolení ..................................14 5.1.5 Nejlepší dostupné techniky (Best Available Techniques - BAT).....................................15 5.1.6 Návaznost zákona o integrované prevenci na systémy environmentálního managementu ................................................................................................................................................18 5.1.7 Legislativní předpisy ochrany životního prostředí a jejich požadavky vztahující se na chov hospodářských zvířat......................................................................................................18 5.2 POŽADAVKY ZÁKONA Č. 100/2001 SB., O POSUZOVÁNÍ VLIVŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A O ZMĚNĚ NĚKTERÝCH SOUVISEJÍCÍCH ZÁKONŮ VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ .............................28 5.2.1 Chovy zvířat podléhající posuzování vlivů na životní prostředí ....................................28 5.2.2 Jak splnit povinnosti zákona o posuzování vlivů na životní prostředí ...........................28 5.2.3 Povinnost podat oznámení .............................................................................................29 5.2.4 Proces zjišťovacího řízení..............................................................................................29 5.2.5 Dokumentace posuzování vlivů na životní prostředí......................................................29 5.2.6 Posudek..........................................................................................................................30 5.2.7 Stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí ............................30 5.2.8 Veřejné projednání ........................................................................................................31 5.2.9 Náklady spojené s posuzováním vlivů na životní prostředí............................................31 5.3 POŽADAVKY NA OCHRANU OVZDUŠÍ V CHOVECH HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT ..........................31 5.3.1 Povinnosti provozovatelů velkých a středních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší podle zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší ve znění pozdějších předpisů .......................33 5.4 SPRÁVNÁ ZEMĚDĚLSKÁ PRAXE V CHOVECH HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT ..................................34 5.5 PRÁVNÍ POŽADAVKY NA OCHRANU VOD V CHOVECH HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT ....................41 5.5.1 Osnova plánu opatření (havarijního plánu) ..................................................................44 5.6 CHOVY HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT A PRÁVNÍ POŽADAVKY PŘI NAKLÁDÁNÍ S CHEMICKÝMI LÁTKAMI ......................................................................................................................................49 5.7 PRÁVNÍ POŽADAVKY NA NAKLÁDÁNÍ S ODPADY V CHOVECH HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT ........55 5.8 CHOVY HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT A INTEGROVANÝ REGISTR ZNEČIŠŤOVÁNÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ....................................................................................................................................60 5.9 CHOVY ZVÍŘAT A SPOTŘEBA ENERGIÍ .....................................................................................65 5.10 BIOPLYNOVÉ STANICE V AREÁLECH ZAŘÍZENÍ CHOVU HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT ................66 5.11 WELFARE ZVÍŘAT .................................................................................................................69 5.11.1 Správná chovatelská praxe při krmení hospodářských zvířat......................................70 6. SEZNAM POUŽITÉ SOUVISEJÍCÍ LITERATURY ............................................................76 7. SEZNAM PUBLIKACÍ, KTERÉ PŘEDCHÁZELY METODICE......................................80 8. SEZNAM ZKRATEK................................................................................................................80

2

1 Úvod Na chovy hospodářských zvířat jsou v současnosti kladeny stejné právní požadavky jako na jiná výrobní odvětví. Managementy zařízení chovů hospodářských zvířat o definované výrobní kapacitě, tak jako další zařízení uvedená v příloze č. 1 zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění , o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, procházely od počátku roku 2003 informační kampaní o důležitosti ochrany životního prostředí prostřednictvím respektování nových principů, které přinesla integrovaná prevence a omezování znečištění – IPPC (Integrated Pollution Prevention and Control). Proces IPPC vyvrcholil datem 30. 10. 2007, což byl stěžejní termín do kterého musela všechna provozovaná zařízení spadající pod proceduru IPPC získat platné integrované povolení. IPPC je ovšem kontinuální procedura a stále se vyvíjí. Směrnice o integrované prevenci byla novelizována a dále se předpokládají úpravy, které mohou zasáhnout další zařízení, kterých se zákon o integrované prvenci v současnosti netýká. U zařízení, která již vlastní integrované povolení se předpokládá, že budou svůj environmentální profil neustále zlepšovat aplikací BAT a budou naplňovat požadavky platného integrovaného povolení. Bez plnění požadavků platné environmentální legislativy či podmínek integrovaného povolení může být chov hospodářských zvířat pozastaven nebo zcela ukončen. Z tohoto důvodu a stále se zvyšujících nároků na ochranu životního prostředí, z důvodu vysoké náročnosti platné environmentální legislativy a s tím spojené provozní agendy, má předkládaný text provozovateli chovu hospodářských zvířat poskytnout základní přehled právních požadavků a povinností, které jsou v chovech hospodářských zvířat ze strany správních orgánů vyžadovány a jsou minimem, o kterém by provozovatel chovu měl mít povědomí a nadále sledovat jejich legislativní vývoj. Je nutné si uvědomit, že každé zařízení je svými činnostmi, polohou, uspořádáním a dalšími parametry specifické a proto je nezbytné vždy na základě analýzy environmentálních aspektů (prvků činností) v zařízení realizovaných, si vytvořit vlastní registr právních požadavků, jenž bude pravidelně aktualizován, udržován podle platné legislativy a následně také naplňován.

2 Cíl metodiky Navrhovaná metodika „Praktický návod plnění požadavků směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2008/1/ES o integrované prevenci v podmínkách chovu hospodářských zvířat“ má za cíl na základě identifikace environmentálních aspektů chovu hospodářských zvířat a jejich dopadů k nim přiřadit platné právní požadavky environmentální legislativy s následným uvedením praktických doporučení jak tyto požadavky v chovech hospodářských zvířat plnit a tím zvyšovat úroveň environmentálního profilu zařízení 3

s přednostním využíváním BAT, jako základním předpokladem předcházení havarijním stavům v zařízeních či udílení sankcí na základě neplnění právních požadavků.

3 Popis uplatnění metodiky Metodická příručka je určena provozovatelům zařízení chovů hospodářských zvířat spadajících pod působnost směrnice o integrované prevenci č. 2008/1/ES, ale také dalším podobným zařízením s menší projektovanou kapacitou, která jsou povinna plnit požadavky platné environemntální legislativy parciálně. Dále je určena poradenským organizacím, vzdělávacím institucím, pracovníkům státních institucí a občanům obcí na jejichž území se nachází zařízení chovu hospodářských zvířat. Metodika je uplatnitelná při kompletaci žádosti o vydání integrovaného povolení, posuzování environmentálního profilu zařízení a zavádění systému environmentálního managementu dle požadavků ISO 14001 a EMAS. Je možno ji použít při vzdělávání pracovníků zainteresovaných zařízení či zaměstnanců z příslušných správních orgánů a v neposlední řadě napomáhá plnit požadavky cross compliance.

4 Srovnání novosti postupů Metodika řeší komplexně environmentální legislativu v chovech hospodářských zvířat, rozšiřuje a doplňuje dosavadní publikace týkající se plnění požadavků procesu integrované prevence a omezování znečišťování. Metodika na rozdíl od doposud publikovaných zdrojů o IPPC v chovech hospodářských zvířat identifikuje environmentální aspekty chovů hospodářských zvířat a nově zmiňuje podmínky realizace bioplynových stanic s vymezením právních požadavků, jenž musí provozovatel splnit. Metodika také zohledňuje požadavky správné chovatelské praxe ve vztahu ke kvalitě krmiv a welfare hospodářských zvířat.

5 Vlastní popis metodiky 5.1 Integrovaná prevence v chovu hospodářských zvířat 5.1.1 Integrovaná prevence a omezování znečištění obecně Integrovaná prevence a omezování znečištění (IPPC) je v České republice uplatňována prostřednictvím zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (zákon o integrované prevenci), který vychází z principů a cílů směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 96/61/ES

4

o integrované prevenci a omezování znečištění, která byla nahrazena směrnicí Evropského Parlamentu a Rady č. 2008/1/ES. Pod integrovanou prevencí a omezováním znečištění byla definována zcela nová pravidla pro povolování výrobních činností velkých průmyslových a zemědělských provozů a vymezení požadavků na úroveň jejich řízení. V přílohách zákona jsou uvedeny kategorie zařízení, která mají povinnost získat integrované povolení, seznam hlavních znečišťujících látek, pro které se stanovují emisní limity a nejdůležitější zásady, které je třeba brát v úvahu při definování nejlepší dostupné techniky (BAT). Zákon neintegruje pouze ochranu životního prostředí jako celek založenou na principu zamezení přenášení znečištění z jedné jeho složky do druhé, ale integruje také požadavky složkové environmentální legislativy do jednoho povolení – tzv. integrovaného povolení (IP). Proces integrované prevence a omezování znečištění lze brát jako právní nástroj, který má provozovatele vést k vytvoření si systému plnění požadavků environmentální legislativy a to nejen při kompletaci vlastní žádosti o vydání integrovaného povolení, ale dále tento systém udržovat tak, aby bylo v zařízení hospodařeno v souladu s podmínkami, které jsou v integrovaném povolení stanoveny. Směrnice i zákon o IPPC stanovuje následující základní požadavky na provoz zařízení: - musí být provedena vhodná preventivní opatření proti znečišťování životního prostředí, především na základě použití nejlepší dostupné techniky, - nesmí docházet k významnému znečišťování, - musí se předcházet vzniku odpadu (resp. škodlivin), a pokud odpad vznikne, má být především zhodnocován. Není-li zhodnocení možné z technického a ekonomického hlediska, musí se odpad odstranit tak, aby byl vyloučen nebo omezen jeho negativní dopad na životní prostředí, - musí být efektivně využívána energie a další surovinové zdroje (např. voda), - musí být přijata opatření k zabránění vzniku havárií a k omezení jejich následků a opatření k vyloučení rizika znečištění po definitivním ukončení provozu zařízení a dále k revitalizaci lokality. Podle zákona č. 76/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů konkrétně podle přílohy č. 1 mají povinnost mít integrované povolení zařízení intenzivního chovu drůbeže nebo prasat mající prostor pro více než: - 40 000 kusů drůbeže, - 2 000 kusů prasat na porážku (nad 30 kg), nebo - 750 kusů prasnic. V případě těchto definovaných počtů kusů zvířat je nutné upozornit, že se jedná o projektovanou kapacitu. To znamená, že rozhodující pro posouzení 5

uplatnění zákona o IPPC je kolaudační rozhodnutí. Nejde o procentické využití stájí, tedy skutečný stav zvířat v průběhu roku. Procentické roční využití projektované kapacity se zohledňuje ve vybrané kapitole vlastní žádosti o vydání integrovaného povolení jejíž vzor stanoví vyhláška č. 554/2002 Sb., kterou se stanoví vzor žádosti o vydání integrovaného povolení, rozsah a způsob jejího vyplnění ve znění pozdějších předpisů. Chov skotu pod „kuratelu“ zákona o IPPC nebyl zahrnut, ovšem provozovatelé mají stejnou povinnost plnit jednotlivé požadavky environmentální legislativy, avšak ne na úrovni jednoho platného povolení. V souvislosti s touto skutečností je nutno upozornit, že subjekty se mohou k integrované prevenci a omezování znečištění přihlásit dobrovolně. Proces vydání integrovaného povolení je pro tato zařízení totožný jako v případě zařízení, jenž mají zákonnou povinnost získat integrované povolení. V rámci plnění požadavků integrované prevence je nezbytné se zaměřit na následující činnosti: • pravidelné hodnocení souladu skutečného stavu s právními požadavky, • uplatňování a zlepšování systému komunikace s veřejností a správními orgány v oblasti ochrany životního prostředí. Problematika a nutnost řešení environmentálních konfliktů v chovech hospodářských zvířat získává na stále větším významu a to především z důvodu rozšiřujících se práv občanů, občanských sdružení a nevládních organizací při řízeních o vydání povolení ke změnám stávajících zařízení nebo k budování nových zařízení majících vliv na životní prostředí (územní a stavební řízení, hodnocení vlivů na životní prostředí, integrované povolení, apod.) a s narůstajícím množstvím snadno dostupných informací o připravovaných záměrech investorů a stavu životního prostředí. U chovů hospodářských zvířat je nejdiskutovanějším problémem zápach, který doprovází provoz zařízení a dále oblast welfare zvířat. Provozovatelé a investoři zařízení, stejně jako příslušné správní úřady i občanská sdružení nemají dosud v České republice dostatek zkušeností a informací pro řešení konfliktů, které vznikají zejména vlivem nedostatečné informovanosti o připravovaných záměrech, resp. stavu provozovaných zařízeních a v konečném důsledku vedou k patovým situacím, které záměr, případně povolení změn na stávajících zařízeních, odsouvají o mnoho měsíců a mnohdy let později, způsobují navýšení investic, které však nevedou k minimalizaci vlivu na životní prostředí, ale jsou rozpuštěny v platbách za právní zastoupení, odborné posudky, smluvní pokuty aj. Dialog a řízená informační otevřenost mezi provozovateli zařízení, respektive investory a jejich sousedy by měly být hlavními cíli firemní komunikace a mohou předejít komplikacím při zajišťování podnikatelských aktivit. Stále více společností i úřadů si tuto skutečnost uvědomuje a o navázání dialogu se nejistě pokouší.

6

5.1.2 Žádost o vydání integrovaného povolení Vzor žádosti o vydání integrovaného povolení je obsažen ve vyhlášce č. 554/2002 Sb., kterou se stanoví vzor žádosti o vydání integrovaného povolení, rozsah a způsob jejího vyplnění ve znění pozdějších předpisů. Za vlastní žádostí, tabulkovou částí A, je ve vyhlášce uveden seznam příloh, které by měla žádost o vydání integrovaného povolení obsahovat. Dle typu zařízení může být tento seznam v rámci jednotlivých bodů značně variabilní. Dále následuje část B vyhlášky, kde je stručně a obecně uveden návod jak jednotlivé části vzoru žádosti vyplňovat. Vzor žádosti je jednotný pro všechny typy zařízení, ale je ho možno dle typu zařízení modifikovat a doplňovat konkrétním upřesňujícím slovním doprovodem. Žádost o vydání integrovaného povolení podává u nových zařízení investor a nebo provozovatelé u stávajících zařízení. Žádost je povinen podat i provozovatel zamýšlející uskutečnit významnou změnu provozu. O tom zda je nutné podat novou žádost o vydání integrovaného povolení při změně zařízení, jehož provozovatel již vlastní integrované povolení, rozhoduje krajský úřad. Na základě komunikace lze s krajským úřadem vyjednat vhodný způsob změny výrokové části již vydaného integrovaného povolení za podmínky, že provedená změna nebude mít výrazný dopad na životní prostředí. U změny zařízení, která bude posuzována dle zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí ve znění pozdějších předpisů (EIA) je automaticky vyžadována nová žádost o vydání integrovaného povolení. Žádost je odevzdávána v listinné podobě a v elektronické podobě včetně všech příloh na příslušný krajský úřad na oddělení IPPC a posuzování vlivů na životní prostředí. Za podání žádosti respektive dle správního řádu za vydání integrovaného povolení je provozovatel povinen zaplatit 30 000,- v případě povinné žádosti a 5 000,- v případě dobrovolně podané žádosti. K získání integrovaného povolení musí provozovatel v žádosti uvést nejen, jak zařízení naplňuje požadavky jednotlivých environmentálních předpisů, ale také musí porovnat své zařízení s nejlepšími dostupnými technikami v zájmu maximalizace využití surovin a minimalizace energetické náročnosti provozů a minimalizace produkce znečištění životního prostředí v podobě emisí a odpadů. Žádost obsahuje popis: - zařízení a jeho činností, - surovin a pomocných materiálů, dalších látek a energií, která jsou v zařízení používána nebo jím produkována, - zdrojů emisí ze zařízení, - podmínek staveniště zařízení, - charakteru a množství předpokládaných emisí ze zařízení do jednotlivých složek prostředí, jakož i významných účinků těchto emisí na životní prostředí, - navrhované technologie a další metody určené pro předcházení vzniku a nebo, pokud to není možné, k omezení emisí ze zařízení, 7

- opatření k předcházení vzniku odpadů, popřípadě ke zhodnocování odpadů, které v zařízení vznikají, - plánovaná opatření k dodržení obecných povinností provozovatele (např. havarijní připravenost nebo způsob navrácení místa provozu do uspokojivého stavu po ukončení činnosti), - plánovaná opatření k monitorování emisí do životního prostředí. Následující seznam dokumentů je charakteristický pro provoz chovu prasat a drůbeže, ovšem dle typu zařízení může být rozšířen. Krajským úřadem nebo jednotlivými dílčími správními orgány mohou být pro objasnění specifické situace v zařízení vyžadovány další dokumenty a podklady. Tyto dokumenty jsou přílohami nebo jsou nutné pro kompletaci vlastního formuláře žádosti o vydání integrovaného povolení dle požadavků vyhlášky č. 554/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů. 1) výpis z obchodního rejstříku - příloha žádosti, která zároveň slouží ke kompletaci identifikačních údajů o provozovateli zařízení. Jedná se o zcela běžný dokument, který je provozovateli snadno dostupný. K žádosti se přikládá jeho aktuální podoba. Je důležité, aby statutární zástupce zařízení, pro které žádá o vydání integrovaného povolení tuto žádost podepsal v souladu s výpisem z obchodního rejstříku. Některé krajské úřady vyžadují notářsky ověřenou kopii výpisu z obchodního rejstříku. 2) územní rozhodnutí, stavební povolení a kolaudační rozhodnutí - v kolaudačním rozhodnutí je uvedena projektovaná kapacita jednotlivých stájových prostor, což je rozhodující pro určení zda zařízení pod zákon o integrované prevenci povinně spadá nebo ne. Po privatizační „vlně“ a často i několikanásobné změně vlastníka příslušných nemovitostí a transformacích jednotlivých zemědělských družstev jsou tyto dokumenty u několik let provozovaných zařízení mnohdy k nedohledání. 3) výpis z katastru nemovitostí a katastrální mapa - přílohy žádosti, které jsou k žádosti dokládány z důvodu potvrzení vlastnických práv provozovatele zařízení k pozemkům na kterých se předmětné zařízení nachází. Důležité je, aby byly majetkoprávní vztahy před podáním žádosti o vydání integrovaného povolení s případnými jinými vlastníky parcel vyrovnány a reálný stav odpovídal výpisu z katastru a snímku z katastrální mapy. Oba dokumenty musí být aktuální. Pokud situace s pozemky není zcela vyjasněna může způsobit problémy při vydávání integrovaného povolení. 4) údaje o počtu chovaných zvířat a projektovaná kapacita zařízení - údaje sloužící ke kompletaci vlastního formuláře žádosti o vydání integrovaného povolení a dále ke kompletaci plánu zavedení správné zemědělské praxe a provozního řádu dle požadavků zákona o ochraně ovzduší. Projektovaná kapacita je většinou uvedena v kolaudačním rozhodnutí, nejsou-li tyto údaje k dispozici, 8

pak se vypočítá na základě skutečné plochy, normované plochy a počtu ustájených zvířat. Při výpočtu a ustájení zvířat musí být splněny podmínky na welfare zvířat. Tento údaj potvrzuje zařazení posuzovaného zařízení pod působnost zákona o integrované prevenci. Počet kusů produkovaných zvířat nebo živá hmotnost zvířat za poslední tři roky jsou v chovech zvířat běžně sledované veličiny a následně při kompletaci žádosti slouží k procentickému vyjádření využití projektované kapacity zařízení. 5) technická zpráva k použité technologii, projektová dokumentace - příloha žádosti a zároveň podklad sloužící k technickému a technologickému popisu předmětného zařízení. Např. návody k obsluze nebo jiné dokumenty umožňující podrobně popsat použitou technologii ustájení hospodářských zvířat, systém napájení, krmení, ventilace, vytápění, osvětlení stájových prostor, systém odklizu a nakládání s exkrementy atd. Tato dokumentace slouží zejména k vyjádření např. výkonnosti nebo jiných technických parametrů zařízení. U nově realizovaných objektů chovu hospodářských zvířat se tato projektová dokumentace přikládá jako příloha žádosti o vydání integrovaného povolení celá. Je také nedílnou součástí dokumentace o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). 6) bloková schémata a grafické přílohy - přílohy žádosti, jejichž výčet je obtížné přesně specifikovat a to konkrétně skutečnost jaké grafické přílohy by měla žádost obsahovat a v jakém měřítku. Většinou se pracuje pouze s těmi přílohami, které má provozovatel k dispozici a často je potřeba tyto přílohy použít pouze jako podklad, který je nutno doplnit tak, aby vyjadřoval stav na který se zpracovatel odvolává. Např. nezbytné je přiložit situační schéma zařízení. Dobrou vypovídací schopnost mají např. letecké snímky, vodohospodářské a katastrální mapy. Na základě těchto grafických podkladů lze dotvořit různá schémata, např. zásobování vodou, vedení dešťové či provozní kanalizace, schéma dopravy související s provozem zařízení, rozmístění skladů a míst pro shromažďování odpadů apod. 7) údaje o počtu vozidel souvisejících s provozem zařízení - údaje, které jsou nezbytné k vyplnění vlastního formuláře žádosti. Tyto údaje musí provozovatel dopočítat na základě množství dováženého krmiva, přivážených zvířat, odvozu vykrmených zvířat, odvozu kadaverů, odpadů, exkrementů apod. Údaje se udávají v počtech dopravních prostředků za rok a slouží jako podklad pro posouzení dopravní situace, zda-li dané oblasti nejsou příliš zatíženy automobilovou dopravou a jejími dopady na životní prostředí a zdraví obyvatel. Součástí je odkaz na grafickou přílohu, kde je vyznačena dopravní trasa přes dotčené obytné zóny. Pokud má provozovatel zařízení žádající i o vydání integrovaného povolení dokumentaci EIA, je možné tyto údaje převzít z této dokumentace.

9

8) údaje o množství spotřebovaných surovin - údaje nutné pro kompletaci vlastního formuláře žádosti. Jedná se o údaje za poslední tři roky. Konkrétně je nutné doložit informace o množství spotřebovaného krmiva dle jednotlivých druhů včetně jejich deklaračních listů, jenž musí být přílohou žádosti. Dále se do žádosti uvádí údaje o množství spotřebované vody, slámy na podestýlání, při produkci vajec i množství obalových prostředků, množství spotřebovaných dezinfekčních, dezinsekčních, deratizačních a deodorizačních prostředků (DDDD) včetně bezpečnostních listů, které jsou součástí přílohy č. 6 žádosti. Pokud není DDDD prováděna přímo zaměstnanci chovu zvířat je nutné do přílohy doložit smlouvu o provádění DDDD. Součástí příloh žádosti musí být také dle požadavků zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů pravidla k nakládání s chemickými látkami, nejlépe už schválená či konzultovaná s příslušnou hygienickou stanicí. V rámci nakládání s chemickými látkami nesmí být opomenut ani protokol o nezařazení či zařazení do skupiny A nebo B dle požadavků zákona č. 59/2006 Sb. o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky ve znění pozdějších předpisů. Pokud jsou v zařízení používány biotechnologické přípravky na snížení emisí amoniaku tak musí být také dokladována jejich spotřeba. Spotřeby za poslední tři roky je nezbytné uvést i u všech dalších surovin a pomocných látek přímo souvisejících s chovem hospodářských zvířat. U vody z vlastního zdroje je nutné do příloh žádosti doložit protokol o rozboru vody vydaný akreditovanou laboratoří. 9) nakládání s vodami - do příloh žádosti je nutné doložit povolení k nakládání s vodami, které vydává vodoprávní úřad ať už se jedná o souhlas k odběru povrchových či podzemních vod nebo souhlas k vypouštění odpadních vod v případě provozování vlastní ČOV. Nedílnou součástí příloh žádosti jsou také protokoly o rozboru odpadní vody. Do formuláře žádosti je nutné vyplnit množství vyprodukované odpadní vody za poslední tři roky. Uvádí se informace o množství odpadní vody shromážděné v jímkách odpadních vod např. ze sociálních zařízení, nebo oplachové vody jímané v jímkách např. z kafilerního boxu apod., pokud zařízení nemá vlastní ČOV. Oplachové vody z mytí stájí, které odcházejí kejdovými kanály do kejdových jímek nejsou považovány za odpadní vody. Do příloh žádosti musí provozovatel doložit také aktuální provozní řád vlastní studně a vodovodu pokud odebírá vodu z vlastní studny. 10) údaje o množství spotřebovávaných energií - údaje nezbytné pro vyplnění vlastního formuláře žádosti. Vyplňují se údaje za poslední tři roky. Jedná se o spotřebu elektrické energie, plynu, uhlí, lehkých topných olejů, PHM apod. Tato data jsou většinou k dispozici u podnikového energetika. U olejů a PHM je nutné do příloh doložit jejich bezpečnostní listy. 10

Do příloh žádosti se dokládají také smlouvy o dodávce elektrické energie a dodávce zemního plynu. 11) souhrnná provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a oznámení o výpočtu poplatků - tyto údaje slouží jako podklad pro vyplnění údajů o emisích amoniaku a ostatních znečišťujících látek z nezemědělských zdrojů za poslední tři roky, např. kotelen a také jsou součástí příloh žádosti. 12) protokoly o autorizovaných měření emisí - protokoly o autorizovaných měření emisí jsou přílohou žádosti. Měření emisí amoniaku je v současnosti nahrazeno povinností provozovatele zařízení chovu zvířat zkompletovat plán zavedení zásad správné zemědělské praxe z hlediska ochrany ovzduší, který je nutné také přiložit do příloh žádosti. U stacionárních spalovacích zdrojů znečišťování ovzduší - kotelen nebo dieselagregátů, kategorizovaných jako velký nebo střední zdroj znečišťování ovzduší, musí být autorizované měření prováděno v pravidelných intervalech podle platné legislativy. U malých spalovacích zdrojů znečišťování ovzduší musí být do příloh žádosti doloženy protokoly o kontrole účinnosti spalování a kontrole spalinových cest. 13) provozní řád podle požadavků zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů - příloha žádosti zpracována dle přílohy č. 10 vyhlášky č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování, ve znění pozdějších předpisů. Je také přílohou plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe. 14) protokoly o nepropustnosti jímek - příloha žádosti sloužící k doložení skutečnosti, že nedochází ke kontaminaci podzemních a povrchových vod únikem obsahu z kejdových, močůvkových, hnojůvkových nebo odpadních jímek. Kontrola nepropustnosti se provádí v pravidelných intervalech dle zákona o vodách oprávněnou osobou. Jako jeden z monitorovacích systémů nepropustnosti kejdových, močůvkových a hnojůvkových jímek mohou být provozovány kontrolní vrty v okolí areálu zařízení chovu zvířat. Protokoly o rozboru vody z těchto kontrolních vrtů musí být také doloženy jako příloha žádosti. 15) hluková studie - příloha žádosti, která většinou v zařízeních chovů hospodářských zvířat není přiložena, jelikož vlastní hluková studie nebyla provedena. Hluk by měl být měřen 11

na hranici pozemku a hluková studie by měla charakterizovat vliv zařízení na zdraví obyvatel. Je-li zařízení umístěno v dostatečné vzdálenosti od obydlených sídel, je její provádění zbytečné. Nelze ovšem opomenout hluk způsobený dopravou do zařízení a v případě stížností by mohla být hluková studie vyžadována před vlastním vydáním integrovaného povolení. Hluková studie je součástí dokumentace EIA. 16) dokumentace o hodnocení vlivů stavby na životní prostředí (EIA) a posudek na dokumentaci o hodnocení vlivů stavby na životní prostředí - ob tyto dokumenty jsou velice důležitým zdrojem informací pro zpracování celé kapitoly č. 9 žádosti, která je s těmito informacemi kompatibilní. V případě, že pro příslušné zařízení EIA nebyla zpracována, lze pro popis dotčeného okolí použít dokumentaci zpracovanou pro jiný subjekt, umístěný v blízkém okolí posuzovaného zařízení. Pokud ani toto není možné, musí se zpracovatel žádosti ve věci získání informací o stavu životního prostředí území na němž se zařízení nachází obrátit buď na osobu zpracovávající hodnocení EIA nebo na místně příslušné správní orgány (obec, městský úřad, krajský úřad apod.). Posudek na dokumentaci EIA je rovněž důležitý dokument, který může dokumentaci EIA doplňovat, případně opravovat. Oba tyto dokumenty jsou důležitými přílohami žádosti o vydání integrovaného povolení pokud dokumentace musela být zpracována. 17) hlášení o produkci a nakládání s odpady - toto hlášení slouží jako podklad pro zpracování kapitoly týkající se produkovaných odpadů. Opět se dokládá za období posledních tří let. Jako součást příloh žádosti musí být doloženy identifikační listy nebezpečných odpadů a souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem popřípadě povolení k netřídění odpadů. Dále se do příloh přikládají smlouvy o odběru odpadů ze zařízení oprávněnými osobami pokud jsou tyto smlouvy uzavřeny. Také je nutno doložit smlouvu o odběru kadáverů a ostatních vedlejších živočišných produktů pokud v zařízení vznikají, smlouvy o odběru statkových hnojiv nemá-li provozovatele zařízení chovu hospodářských zvířat vlastní pozemky umožňující jejich využití. 18) plán hnojení - i když provozovatel nevlastní pozemky na které jsou statková hnojiva aplikována, je vyžadováno, aby přiložil plán pozemků smluvně zajištěných odběratelů, kde je udána jejich výměra, resp. specifikace. Toto opatření má preventivní charakter, aby nedocházelo k přehnojování pozemků v okolí zařízení a zvláštního významu pak nabývá v nitráty zranitelných oblastech. Součástí plánu by mělo být i vyznačení přepravních cest k jednotlivým pozemkům tak, aby nedocházelo k obtěžování obyvatel zápachem. Dále by měl být udán druh nebo typ aplikační techniky, případně technologické podmínky aplikace. Plán hnojení je součástí příloh žádosti. 12

19) havarijní a nákazový plán - havarijní plány jsou nezbytnými přílohami žádosti. V zařízeních jsou zpracovány většinou nedostatečným způsobem, jsou často nefunkční a zpracovány pouze pro formální splnění požadavků legislativy. Nejčastěji chybí aktualizace telefonních spojení na dotčené organizace. Nejsou zpracovány havarijní plány a postupy pro případ výpadku dodávky pitné vody, elektrické energie a plynu. Dále zcela chybí plány a postupy pro případ úniku kejdy, ropných látek nebo odpadních vod. Tyto plány je potřebné doplnit případně aktualizovat dle platné legislativy – vyhlášky č. 450/2005 Sb. o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků ve znění pozdějších předpisů. Nákazový plán musí být schválen veterinární správou. 20) plán údržby zařízení - jedná se o přílohu žádosti, která se kompletuje, aby technologické celky správně plnily svou funkci a byl naplněn princip prevence. Technologické celky je potřeba pravidelně udržovat, čistit a obnovovat. Neudržované zařízení má negativní vliv na životní prostředí a chovaná zvířata. Zvyšuje se hlučnost, spotřeba energií, poruchovost a riziko vzniku havárií. Ke každému technologickému celku by proto měla být zpracována odpovídající technicko-provozní dokumentace. Plány údržby rovněž velice často chybí a proto musejí být dopracovány. Využít lze např. návody k obsluze a k údržbě zařízení, typové listy, technické podmínky provozování zařízení. 21) seznam všech pravomocných rozhodnutí - zpracovatel zařízení chovu hospodářských zvířat musí do příloh žádosti přiložit již pravomocně vydaná rozhodnutí správních orgánů týkající se provozu zařízení. Jedná se o rozhodnutí, která jsou následně Krajským úřadem nahrazena integrovaným povolením. Např. souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem, povolení k netřídění odpadů, povolení k odběru podzemní či povrchové vody, povolení k vypouštění odpadní vody atd. 22) dokumentace dle ČSN EN ISO 14 001 nebo EMAS - byl-li v zařízení certifikován environmentální systém řízení, je vypracovaná dokumentace cenným zdrojem informací při vyplňování žádosti o integrované povolení provozu, neboť obsahuje i často chybějící havarijní plány a plány údržby zařízení. Dále je v dokumentaci jasně popsán systém nakládání s odpady apod. Podstatnou předností ovšem je, že takto certifikované zařízení má propracován systém řízení dokumentů, takže potřebné aktualizované podklady jsou snadno dohledatelné. Navíc dobrovolným zavedením environmentálních systémů managementu podniku provozovatel deklaruje svoji ochotu a vůli minimalizovat negativní vlivy provozu zařízení na životní prostřední.

13

5.1.3 Integrované povolení Na základě splnění požadavků plynoucích ze zákona o IPPC je vydáno integrované povolení, které je výsledkem povolovacího řízení na základě předložení žádosti o vydání integrovaného povolení. Integrované povolení lze chápat jako rozhodnutí, kterým se stanoví podmínky provozu jistých přesně specifikovaných průmyslových a zemědělských zařízení a které se vydává namísto rozhodnutí, stanovisek, vyjádření a souhlasů vydávaných podle právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí, ochrany veřejného zdraví a v oblasti zemědělství, pokud to tyto předpisy umožňují. Povinnost zemědělského podniku žádat o vyjádření, resp. stanovisko několika různých orgánů je tak nahrazeno povinností získat jedno jediné povolení v rámci jediného administrativního řízení. Integrované povolení je vydáváno na dobu neomezenou, ale jeho životnost je limitována změnami v zařízení, které mohou významně ovlivnit životní prostředí nebo vyvíjející se legislativa. Integrované povolení přihlíží k místním podmínkám kde se předmětné zařízení nachází a dále obsahuje individuálně stanovované emisní limity nebo ekvivalentní technické parametry a provozní podmínky vycházející z nejlepších dostupných technik, které nepřekračují únosné náklady pro provozovatele a které jsou definovány v referenčních dokumentech nejlepších dostupných technik (BREF). 5.1.4 Účastníci povolovacího řízení o vydání integrovaného povolení Podle zákona o integrované prevenci jsou účastníkem řízení: - provozovatel zařízení, - obec na jejímž území se nachází zařízení či se má nacházet, - kraj na jehož území se zařízení nachází či se má nacházet. Občanská sdružení, obecně prospěšné organizace, zaměstnavatelské svazy a hospodářské komory, k jejichž činnostem patří prosazování a ochrana profesních a veřejných zájmů jsou účastníky řízení pokud se do procesu přihlásili. Jelikož zákon o integrované prevenci respektuje Aarhuskou úmluvu, je jednání o vydání integrovaného povolení veřejná záležitost a může se ho účastnit každý, pokud se jako účastník do 8 dnů od zveřejnění stručného shrnutí žádosti přihlásí Krajskému úřadu. Většinou se jedná o zástupce obce či krajů, jejichž území je zařízením ovlivněno. Za účastníky řízení se považují také správní úřady dle jednotlivých právních předpisů ochrany životního prostředí a dalších předpisů, které zákon o integrované prevenci integruje. Jako odborně způsobilá osoba byla ze zákona o integrované prevenci zřízena Cenia, která je organizační složkou působící pod MŽP. Seznam další odborně způsobilých osob (OZO) zveřejňuje MŽP ve Věstníku MŽP. Odborně způsobilá osoba může na základě žádosti Krajského úřadu zaujímat stanovisko k obsahu žádosti, hodnotit vyjádření příslušných správních úřadů a účastníků řízení a předkládat povolujícímu úřadu souhrnné vyjádření. Přitom by 14

měla vzít v úvahu i vyjádření veřejnosti a dotčeného státu. O zpracovaném návrhu vyjádření musí odborně způsobilá osoba neprodleně informovat provozovatele zařízení. 5.1.5 Nejlepší dostupné techniky (Best Available Techniques - BAT) Nejlepší dostupná technika podle zákona o integrované prevenci představuje nejúčinnější a nejpokročilejší stádium vývoje činnosti a jejich provozních metod, dokládající vhodnost určité techniky jako základu pro stanovení emisních limitů k zabránění, nebo není-li to možné, ke snížení emisí a vlivů na životní prostředí jako celku, při dodržení technické a ekonomické dostupnosti. Podrobnější definice jednotlivých částí tohoto pojmu jsou následující: • technika – zahrnuje jak používanou technologii, tak i způsob, jakým je zařízení navrhováno, budováno, udržováno, provozováno a po dožití vyřazováno z provozu, • dostupná – znamená, že technika je již vyvinuta v měřítku, které umožňuje její zavedení v příslušném výrobním odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s přihlédnutím k nákladům a výhodám, bez ohledu na to, zda je v dotyčném členském státě EU vyráběna či používána, pokud je provozovateli dostupná za rozumných podmínek, • nejlepší – znamená nejúčinnější pro dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku. Nejlepší dostupné techniky jsou uváděny v Referenčních dokumentech nejlepších dostupných technik (BREF). Tyto dokumenty vznikají jako výsledek výměny informací o nejlepších dostupných technikách na národní a mezinárodní úrovni. Jedná se o soupis technik a technologií, které jsou v daném výrobním odvětví v rámci EU běžně používány. Jedna z kapitol v těchto dokumentech obsahuje popis technik a technologií, které odpovídají parametrům BAT v daném výrobním odvětví. BAT pro chovy prasat a drůbeže jsou vyjádřeny v Referenčních dokumentech BAT pro intenzivní chov drůbeže a prasat, které byly vydány v roce 2003. Vývoj nejlepších dostupných technik je kontinuální proces a z tohoto důvodu existuje proces revize a aktualizace stávajících BREF. Veškeré referenční dokumenty nejlepších dostupných technik v originále tak i přeložené jsou dostupné na internetových stránkách věnovaných problematice IPPC (www.ippc.cz). Na ověřování, stanovování BAT a kompletaci BREF se podílí i tzv. technická pracovní skupina (TPS), jejíž členové jsou také odborníci z oblasti chovu hospodářských zvířat. Tato technická pracovní skupina pracující při MZe se 15

nepodílí pouze na identifikaci a ověřování BAT, ale má v procesu IPPC také funkci osvětovou a vzdělávací. Podílí se na komunikaci s ostatními členskými státy EU mezi nimiž probíhá aktivní výměna informací o průběhu procesu IPPC a také výměna zkušeností o aplikaci BAT. Členové TPS se podílejí na výzkumných projektech, sestavování publikací a příruček a dále poskytují odborné poradenství provozovatelům chovů hospodářských zvířat v oblasti naplňování požadavků zákona č. 76/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

16

Obr. č. 1: Schéma procesu vydávání integrovaného povolení dle zákona č. 76/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zdroj: MARŠÁK, J., SLAVÍK, J. a kol., 2007)

17

5.1.6 Návaznost zákona o integrované prevenci na systémy environmentálního managementu Významnou pomocí pro získání integrovaného povolení může být zavedený systém environmentálního managementu (EMS), neboť integrované povolování je proces, který v sobě zahrnuje podobné požadavky na vyhodnocování vlivu činnosti zařízení na životní prostředí a na návrhy opatření ke zlepšení jeho vlivu na životní prostředí. Systém environmentálního managementu může být zaveden buď dle požadavků ČSN EN ISO 14001:2005 Systémy environmentálního managementu Požadavky s návodem pro použití nebo dle Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 ze dne 19. března 2001 o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS). Jak IPPC tak i systém environmentálního managementu vychází ze strategie prevence, proto je možné identifikovat u obou nástrojů environmentálního managementu shodné principy. Jedná se zejména o: - princip prevence znečišťování (včetně neustálého zlepšování), - princip vysoké úrovně ochrany životního prostředí, - princip integrace a komplexního přístupu k řešení otázek ochrany životního prostředí, - týmový přístup v podniku, - princip otevřenosti a přístupu veřejnosti k informacím. Zavedený EMS může výrazně usnadnit argumentaci provozovatele při vyjednávání s orgány státní správy o podmínkách integrovaného povolení díky tomu, že systém environmentálního managementu má v sobě zabudovaný mechanismus zlepšování environmentální situace provozovatele. 5.1.7 Legislativní předpisy ochrany životního prostředí a jejich požadavky vztahující se na chov hospodářských zvířat Zákon o integrované prevenci je tzv. horizontálním zákonem, je to předpis speciální, jehož aplikace má přednost před použitím složkových zákonů. Znamená to, že povolovatel provozu zařízení (Krajský úřad) bude postupovat podle zákona o IPPC při posuzování žádosti o povolení činnosti. Cílem zákona je zpřehlednit, provázat a zjednodušit pracovní postupy v rozhodování podle právních předpisů v oblasti životního prostředí prostřednictvím integrovaného povolování. S tímto tématem souvisí i rozsah novelizovaných předpisů. Ze strany EU je požadováno jako minimum integrace v oblasti ovzduší, vody, znečišťování půdy a odpadů. Tento minimální požadavek je v ČR rozšířen o oblast ochrany přírody a krajiny, lázeňství, veterinární péče a částečně i o oblast veřejného zdraví. Pro získání integrovaného povolení pro chovy hospodářských zvířat je nutné splnit požadavky minimálně následujících platných právních předpisů ve znění pozdějších předpisů:

18

-

-

-

-

-

-

-

-

zákon č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (zákon o integrované prevenci), vyhláška č. 554/2002 Sb., kterou se stanoví vzor žádosti o vydání integrovaného povolení, rozsah a způsob jejího vyplnění ve znění pozdějších předpisů, Nařízení vlády č. 145/2008 Sb., kterým se stanoví seznam znečišťujících látek a prahových hodnot a údaje požadované pro ohlašování do IRZ, zákon č. 25/2008 Sb. o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, Nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 166/2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady č. 91/689/EHS a č. 96/61/ES, zákon č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, Nařízení vlády č. 146/2007 Sb. o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, Nařízení vlády č. 615/2006 Sb. o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, vyhláška č. 362/2006 Sb. o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování, vyhláška č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 450/2005 Sb. vyhláška o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků, vyhláška č. 20/2002 Sb. o způsobu a četnosti měření množství a jakosti vody stanoví četnost měření jakosti a způsob měření množství ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 195/2002 Sb., o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 432/2001 Sb. o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu ve znění pozdějších předpisů, 19

-

-

-

-

-

-

-

-

vyhláška č. 125/2004 Sb. kterou se stanoví vzor poplatkového hlášení a vzor poplatkového přiznání pro účely výpočtu poplatku za odebrané množství podzemní vody ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 293/2002 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových ve znění pozdějších předpisů, Nařízení vlády č. 103/2003 Sb. o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 356/2003 Sb. o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice č. 1999/45/ES a o zrušení Nařízení Rady (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES - REACH, vyhláška č. 231/2004 Sb. kterou se stanoví podrobný obsah bezpečnostního listu k nebezpečné chemické látce a chemickému přípravku ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 59/2006 Sb. o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2001 Sb., zákon o odpadech a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 477/2001 Sb. o obalech a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví katalog odpadů, seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 156/1998 Sb. o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd ve znění pozdějších předpisů (zákon o hnojivech), Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 208/ 2004 Sb. o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství ve znění pozdějších předpisů, 20

-

Nařízení vlády č. 148/2006 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody ve znění pozdějších předpisů,

Tento přehled právních předpisů není zcela úplný. Seznam právních předpisů, které zařízení musí respektovat se mění podle typu zařízení a s ním souvisejících činností. Tento seznam slouží pouze jako základní přehled pro provozovatele zařízení chovu hospodářských zvířat, aby získal představu jaké právní předpisy se mohou k předmětnému zařízení vztahovat.

Obr. č. 2: Přehled vývoje a aktuálního stavu podaných a rozhodnutých žádostí o vydání integrovaného povolení v ČR za kategorii č. 6.6 přílohy č. 1 zákona č. 76/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů – chovy hospodářských zvířat sumárně

421 410 407 399

450 400 350

Rozhodnuté

300 250

213

200

158

150 100 50

Podané

61 28

0 2005

2006

2007

21

2008

Tab. č. 1: Přehled činností realizovaných v chovech hospodářských zvířat, jejich vlivu na životní prostředí a relevantní legislativy Činnost

Intenzivní chov prasat, skotu a drůbeže

Prvek činnosti

Vliv na životní prostředí a zdraví lidí

Manipulace s kejdou, trusem, chlévskou mrvou a hnojem

Rozvozný program statkových Produkce emisí NH3 hnojiv, havarijní plán pro a pachových látek do případ kontaminace ovzduší, povrchových a podzemních možnost kontaminace vod, provozní řád skladů povrchových a kejdy, plán zavedení správné podzemních vod, zemědělské praxe, hlášení emisí NH3 do IRZ Veřejný vodovod

Napájení zvířat

Spotřeba vody Vlastní studně

Ventilace

Spotřeba elektrické energie, emise hluku

Osvětlení

Spotřeba elektrické energie

Povinnosti dle platné legislativy

Měření spotřeby pitné vody Měření spotřeby vody a provádění rozborů surové a pitné vody Dodržování přípustné hladiny akustického tlaku Dodržování požadované intenzity a doby osvětlení pro zvířata

Legislativní předpis řídící prvek činnosti Nařízení vlády č. 615/2006 Sb., zákon č. 86/2002 Sb., zákon č. 254/2001 Sb., vyhláška č. 450/2005 Sb., zákon č. 156/1998 Sb., Nařízení vlády č. 103/2003 Sb., zákon č. 25/2008 Sb., Nařízení vlády č. 145/2008 Sb., Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 Zákon č. 254/2001 Sb., zákon č. 274/2001 Sb. Zákon č. 254/2001 Sb., vyhláška č. 20/2002 Sb., zákon č. 258/2001 Sb., vyhláška č. 252/2004 Sb., vyhláška č. 195/2002 Sb. Zákon č. 258/2000 Sb., Nařízení vlády č. 148/2006 Sb. Zákon č. 166/1999 Sb., vyhláška č. 208/2004 Sb.

Vytápění

Podle druhu topného média – spotřeba elektrické energie, zemního plynu, LTO nebo nafty

Provozní řád kotelny, průběžná a souhrnná evidence zdroje znečišťování ovzduší (kotlů), měření emisí do ovzduší, u LTO a nafty havarijní plán opatření pro případ kontaminace povrchových a podzemních vod

Zákon č. 86/2002 Sb., Nařízení vlády č. 146/2007 Sb., zákon č. 254/2001 Sb., vyhláška č. 450/2005 Sb.

Krmení

Spotřeba elektrické energie na provoz krmné linky

Evidence spotřeby krmiva a jeho složení

Zákon č. 214/2007 Sb.

Mytí hal

Spotřeba vody a dezinfekčních přípravků, produkce odpadní vody

Měření spotřeby vody, spotřeby dezinfekčních přípravků, bezpečnostní listy dezinfekčních přípravků, sestavení pravidel k nakládání s chemickými látkami a přípravky,

Zákon č. 254/2001 Sb., zákon č. 274/2001 Sb., zákon č. 356/2003 Sb., (Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 - REACH), zákon č. 258/2000 Sb.

Provoz dieselagregátu

Produkce emisí do ovzduší, možnost kontaminace půdy a vody pohonnou hmotou (nafta)

Provozní řád dieselagregátu, měření emisí do ovzduší, havarijní plán opatření pro případ kontaminace povrchových a podzemních vod

Nařízení vlády č. 146/2007 Sb., zákon č. 86/2002 Sb., zákon č. 254/2001 Sb., vyhláška č. 450/2005 Sb.

Ostatní činnosti

23

Skladování olejů a provozních materiálů

Možnost kontaminace půdy a vody skladovanými oleji a provozními materiály, nakládání s chemickými látkami, možnost poškození zdraví lidí

Provoz kotelny

Produkce emisí do ovzduší

Provoz kafilerního boxu, nakládání s kadávery

Kontaminace vody, půdy, ovzduší

Provoz dílen údržby a garáží

Produkce ostatních a nebezpečných odpadů, nakládání s chemickými látkami, možnost poškození lidského zdraví

Provozní řád, bezpečnostní listy olejů a provozních materiálů, pravidla k nakládání s chemickými látkami a přípravky

Zákon č. 254/2001 Sb., vyhláška č. 450/2005 Sb., zákon č. 356/2003 Sb., (Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 - REACH) zákon č. 258/2000 Sb., vyhláška č. 231/2004 Sb.

Provozní řád kotelny, průběžná Nařízení vlády č. 146/2007 Sb., a souhrnná evidence zdrojů zákon č. 86/2002 Sb. znečišťování ovzduší (kotlů) Zákon č. 166/1999 Sb., Odstraňování kadáverů Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES)č. 1774/2002 Nakládání s nebezpečnými Zákon č. 185/2001 Sb., a ostatními odpady, souhlas zákon č. 356/2003 Sb., (Nařízení k nakládání s nebezpečným Evropského Parlamentu a Rady odpadem, bezpečnostní listy (ES) č. 1907/2006 - REACH) chemických látek, pravidla zákon č. 258/2000 Sb., k nakládání s chemickými vyhláška č. 381/2001 Sb., látkami a přípravky vyhláška č. 383/2001 Sb.

24

Provoz čerpací stanice pohonných hmot

Nakládání s chemickými látkami, možnost kontaminace půdy a vody pohonnými hmotami, možnost poškození lidského zdraví

Bezpečnostní listy pohonných hmot, pravidla k nakládání s chemickými přípravky, havarijní plán pro případ kontaminace povrchových a podzemních vod, kontroly těsnosti nádrže na PHM, provozní řád čerpací stanice PHM

Provoz trafostanice

Může obsahovat PCB

Nakládání se zařízením obsahující PCB

Provoz skladů chemických látek

Nakládání s chemickými látkami, možnost kontaminace půdy a vody, možnost poškození lidského zdraví

Bezpečnostní listy chemických látek, pravidla k nakládání s chemickými přípravky, havarijní plán pro případ kontaminace povrchových a podzemních vod

Provoz skladů kejdy

Nakládání s kejdou, možnost kontaminace vody, produkce emisí NH3 a pachových látek

Provozní řád skladů kejdy, havarijní plán opatření pro případ kontaminace povrchové a podzemní vody, požadavky na sklady kejdy (těsnost, kontrolní systémy atd.) 25

Zákon č. 254/2001 Sb., vyhláška č. 450/2005 Sb., zákon č. 356/2003 Sb., (Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 - REACH), zákon č. 258/2000 Sb. Zákon č. 356/2003 Sb., (Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 - REACH), zákon č. 185/2001 Sb., vyhláška č. 384/2001 Sb. Zákon č. 356/2003 Sb., (Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 - REACH), zákon č. 254/2001 Sb., vyhláška č. 450/2005 Sb., zákon č. 258/2000 Sb. Zákon č. 254/2001 Sb., vyhláška č. 450/2005 Sb., Nařízení vlády č. 103/2003 Sb., vyhláška č. 191/2002 Sb.

Ukládání hnoje na polní hnojiště

Provoz kanalizace

Provoz mycí rampy

Nakládání se hnojivem, možnost kontaminace vody, produkce emisí NH3 a pachových látek Možnost úniku závadných látek kanalizací do volného prostředí Produkce odpadní vody

Produkce Provoz odlučovače nebezpečného ropných látek odpadu

Provoz jatek

Produkce VŽP, produkce odpadních vod, spotřeba elektrické energie, spotřeba pitné vody, spotřeba čistících a dezinfekčních přípravků

Požadavky na polní hnojiště z technického hlediska, ochrana povrchové a podzemní vody, aplikace statkových hnojiv

Zákon č. 254/2001 Sb., Nařízení vlády č. 103/2003 Sb., vyhláška č. 191/2002 Sb., zákon č. 156/1998 Sb.

Provozní řád kanalizace

Zákon č. 254/2001 Sb., zákon č. 274/2001 Sb.

Měření množství a kvality vypouštěné odpadní vody, povolení k vypouštění odpadních vod,

Zákon č. 254/2001 Sb., zákon č. 274/2001 Sb.

Provozní řád odlučovače, nakládání s nebezpečnými odpady, souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem

Nakládání s VŽP, nakládání s odpadní vodou, pravidla k nakládání s chemickými přípravky, HACCP

26

Zákon č. 254/2001 Sb., zákon č. 274/2001 Sb., zákon č. 185/2001 Sb., vyhláška č. 381/2001 Sb., vyhláška č. 383/2001 Sb. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, vyhláška č. 137/2004 Sb., zákon č. 258/2000 Sb., zákon č. 356/2003 Sb., (Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 - REACH), zákon č. 406/2000 Sb.

Provoz ČOV

Vypouštění odpadní vody

Provozní řád ČOV, měření množství a kvality vypouštěné odpadní vody, povolení k vypouštění odpadní vody, zpoplatnění vypouštěné odpadní vody

Provoz sociálního zařízení pracovníků

Produkce odpadní vody, spotřeba vody

Kontrola těsnosti jímek na odpadní vodu, nakládání s odpadní vodou

27

Zákon č. 254/2001 Sb., zákon č. 274/2001 Sb., vyhláška č. 195/2002 Sb., vyhláška č. 293/2002 Sb. Zákon č. 254/2001 Sb., zákon č. 274/2001 Sb., zákon č. 258/2000 Sb., vyhláška č. 252/2004 Sb.

5.2 Požadavky zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů 5.2.1 Chovy zvířat podléhající posuzování vlivů na životní prostředí Posuzování vlivů na životní prostředí podléhají vymezené záměry, jichž provedení by mohlo závažně negativně ovlivnit životní prostředí. Záměrem se rozumí stavby, činnosti a technologie uvedené v příloze č. 1 zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů. Zjednodušeně lze napsat, že proces posuzování vlivů na životní prostředí se skládá ze dvou fází. První fáze zahrnuje zjišťovací řízení a druhou fází je pak vlastní posuzování vlivů na životní prostředí, kdy druhá fáze u specifikovaných záměrů na základě výsledků zjišťovacího řízení nemusí proběhnout. V příloze č. 1 zákona č. 100/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů jsou uvedeny I a II kategorie záměrů v živočišné výrobě, u nichž investoři či majitelé (provozovatelé) mají plnit povinnosti dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Konkrétně se jedná o chov zvířat pod bodem 1.7 kategorie I přílohy č. 1 zákona č. 100/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů, které vždy podléhají proceduře posuzování vlivů na životní prostředí. Jedná se o záměry chovu hospodářských zvířat s kapacitou nad 180 kusů dobytčích jednotek. Dobytčí jednotkou se rozumí 500 kg živé hmotnosti. Další kategorie záměrů uvedená pod bodem 1.5 kategorie II přílohy č. 1 zákona č. 100/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů jsou chovy hospodářských zvířat s kapacitou od 50 do 180 dobytčích jednotek. Tyto záměry vyžadují zjišťovací řízení a na základě výsledků zjišťovacího řízení je nebo není dále vyžadováno vlastní posuzování vlivů na životní prostředí. Posuzování vlivů na životní prostředí podléhají i chovy zvířat obou uvedených kategorií pokud má být významně zvýšena jejich kapacita nebo pokud se významně mění jejich technologie, řízení provozu nebo způsob užívání. Tyto změny také podléhají posuzování na životní prostředí pokud se tak stanoví ve zjišťovacím řízení. Kompetence posuzování vlivů na životní prostředí záměrů chovu hospodářských zvířat náleží krajským úřadům. 5.2.2 Jak splnit povinnosti zákona o posuzování vlivů na životní prostředí Za vhodné se považuje ještě před předložením oznámení o záměru na krajský úřad projednání záměru včetně jeho případných variant řešení s krajským úřadem a s dotčenými správními orgány – např. s orgánem ochrany ovzduší, s vodoprávním úřadem, s oddělením pro odpadové hospodářství apod. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí ukládá krajským úřadům

i dotčeným správním úřadům povinnost předběžného projednání záměru pokud o něj oznamovatel požádá. Posuzování vlivů na životní prostředí zahrnuje zjištění, popis, posouzení a vyhodnocení předpokládaných přímých a nepřímých vlivů provedení i neprovedení záměru na životní prostředí. 5.2.3 Povinnost podat oznámení Jestliže je připravován záměr chovu zvířat, který svými kritérii odpovídá výše specifikovaným parametrům rozsahu realizovaného záměru nebo by mohl mít významný vliv na životní prostředí a nemusí dosahovat uvedených parametrů (tzv. podlimitní záměr) je povinen jeho realizátor – oznamovatel podat na příslušný odbor krajského úřadu (oddělení pro posuzování vlivů na životní prostředí a pro integrovanou prevenci) oznámení. Náležitosti oznámení jsou dány přílohou č. 3 zákona č. 100/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o charakteristiku záměru, která je strukturována do požadovaných částí včetně identifikace oznamovatele. V případě podlimitního záměru je oznamovateli z krajského úřadu do 15 dnů oznámeno zda bude tento podlimitní záměr podléhat zjišťovacímu řízení. Pokud si je oznamovatel vědom, že jeho záměr bude podléhat celému procesu posuzování vlivů na životní prostředí může oznámení podat v rozsahu dokumentace o posuzování vlivů na životní prostředí. 5.2.4 Proces zjišťovacího řízení Pokud oznamovatel od krajského úřadu v případě podlimitního záměru neobdržel sdělení, že zjišťovací řízení nebude probíhat, je jeho oznámení podstoupeno zjišťovacímu řízení podle předem stanovených kritérií. Cílem zjišťovacího řízení je zjištění, zda vůbec bude záměr posuzován podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a pokud ano, tak je také cílem upřesnění informací, které je vhodné uvést do dokumentace o posuzování vlivů na životní prostředí. Pokud oznamovatel podal oznámení v rozsahu náležitostí dokumentace o posuzování vlivů na životní prostředí a v průběhu zjišťovacího řízení nebylo na krajský úřad doručeno žádné nesouhlasné vyjádření, krajský úřad do závěru zjišťovacího řízení stanoví, že oznámení se považuje za dokumentaci v rozsahu přílohy č. 4 zákona č. 100/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Pokud tomu je naopak, krajský úřad vznese požadavek dopracovat toto oznámení tak, aby odpovídalo požadavkům dokumentace. 5.2.5 Dokumentace posuzování vlivů na životní prostředí V této fázi oznamovatel obdržel výsledek zjišťovacího řízení, které probíhalo na základě odevzdání oznámení. Při nejjednodušší variantě oznamovatel obdržel písemný závěr zjišťovacího řízení, že záměr nebude dále podléhat

29

posuzování vlivů na životní prostředí a proto oznamovatel nebude muset dále zpracovávat dokumentaci o posuzování vlivů. Pokud bylo oznamovateli doručeno, že jeho záměr bude podléhat posuzovaní vlivů na životní prostředí je povinen zpracovat dokumentaci o posuzování vlivů na životní prostředí, jestliže tak neučinil prostřednictvím oznámení, které bylo odevzdáno v rozsahu dokumentace. Náležitosti a rozsah dokumentace určuje příloha č. 4 zákona č. 100/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Dokumentace se na krajský úřad odevzdává v tištěné a elektronické podobě v předem dohodnutém počtu. Krajský úřad může dokumentaci do 10 dní vrátit k dopracování. Pokud není dokumentace vrácena k dopracování je zveřejněna na internetu a rozeslána dotčeným správním úřadům a samosprávným územním celkům k vyjádření. Dále je dokumentace prostřednictvím krajského úřadu doručena zpracovateli posudku o vlivech záměru na životní prostředí (dále jen posudek). Tomuto zpracovateli posudku krajský úřad doručí i vyjádření došlá od dotčených správních úřadů, kterým byla dokumentace zaslána. Dokumentaci dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí může zpracovávat pouze osoba autorizovaná dle tohoto zákona 5.2.6 Posudek Posudek o vlivech záměru na životní prostředí stejně jako dokumentaci může zpracovávat pouze autorizovaná osoba. V tomto případě zpracovatel posudku. Zpracovatel posudku ho zpracovává v souladu s požadavky přílohy č. 5 zákona č. 100/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů a to do 60 dnů od obdržení dokumentace včetně příslušných vyjádření. 5.2.7 Stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí Krajský úřad na základě dokumentace, posudku a veřejného projednání vydá stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí. Toto stanovisko je odborným podkladem pro vydání rozhodnutí podle zákona č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů. Ve většině případů se jedná především o stavební povolení. Platnost stanoviska je 2 roky ode dne vydání. Oznamovatel si může zažádat o prodloužení platnosti o další dva roky a to i opakovaně pokud nedošlo k podstatným změnám realizace záměru. Bez stanoviska nelze získat rozhodnutí k provedení v žádném správním ani jiném řízení nebo v jiném postupu podle zákona č. 50/1976 Sb. ve znění pozdějších předpisů Pokud je na základě závěru ze zjišťovacího řízení stanoveno, že záměr nebude dále posuzován dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, platí že písemný závěr ze zjišťovacího řízení má v případě vydání rozhodnutí dle zákona č. 50/1976 Sb. stejnou hodnotu jako stanovisko.

30

5.2.8 Veřejné projednání Krajský úřad může od veřejného projednání dokumentace a posudku upustit neobdrží-li žádné odůvodněné nesouhlasné vyjádření k dokumentaci. Pokud se veřejné projednání dokumentace a posudku koná, slouží k projednání sporných skutečností s realizací posuzovaného záměru. Účastní se ho prostřednictvím svých zástupců krajský úřad, oznamovatel, dotčené správní úřady, dotčené samosprávní celky atd. 5.2.9 Náklady spojené s posuzováním vlivů na životní prostředí Náklady spojené s posuzováním vlivů na životní prostředí kromě nákladů spojených s veřejným projednáním hradí oznamovatel. Krajský úřad oznamovateli vyúčtuje k úhradě částku, která náleží dle obchodního zákoníku zpracovateli posudku.

5.3 Požadavky na ochranu ovzduší v chovech hospodářských zvířat Z procesů v chovech hospodářských zvířat se uvolňují emise do ovzduší a to především emise amoniaku z vlastních objektů chovu hospodářských zvířat. Nezanedbatelné jsou také emise pachových látek, které jsou v současnosti největším problémem provozovatelů chovu hospodářských zvířat a to především chovů prasat. Chovy hospodářských zvířat jsou kategorizovány jako ostatní stacionární zdroje znečišťování ovzduší a to konkrétně přílohou č. 2 Nařízení vlády č. 615/2006 Sb. o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Důležitá je skutečnost, že pokud není zdroj uveden v příloze č. 2 považuje se za velký zdroj znečišťování ovzduší a to v případě, že roční emise amoniaku ročně překračuje při projektovaném výkonu zdroje a při hmotnostní koncentraci na úrovni obecného emisního limitu 10 t amoniaku. Za střední zdroj znečišťování je považován zdroj znečišťování ovzduší, který není uveden v příloze č. 2 uvedeného Nařízení vlády a jeho roční emise amoniaku je 5 – 10 t amoniaku. Chovy hospodářských zvířat s nižší produkcí emisí amoniaku jak 5 t při projektované kapacitě a ty co nejsou uvedeny v příloze č. 2 Nařízení vlády č. 615/2006 Sb. jsou považovány za malé zdroje znečišťování ovzduší. Do celkové roční emise amoniaku ze zařízení náleží i emise z ploch rostlinné produkce a z činností, pokud jsou tyto činnosti spojeny s nakládáním s látkami, které uvolňují emise amoniaku pocházejícími z provozu dotčeného chovu hospodářských zvířat. Na provozovatele zdrojů znečišťování ovzduší se samozřejmě vztahují povinnosti, které definuje zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší ve znění pozdějších předpisů. Povinnosti jsou stanoveny dle kategorizace pro velké, střední a malé zdroje znečišťování ovzduší. 31

V zařízeních chovů hospodářských zvířat jsou často provozovány i jiné zdroje znečišťování ovzduší. Konkrétně se jedná o kotle a topné agregáty, které jsou spalovacími zdroji znečišťování ovzduší. Tyto zdroje se kategorizují dle tepelného příkonu a výkonu na zvláště velké, velké, střední a malé zdroje. V zařízení chovu hospodářských zvířat se nejčastěji jedná o zdroje střední a malé v podobně plynových kotlů či kotlů spalující LTO nebo tuhá paliva. Malými spalovacími zdroji bývají v chovech hospodářských zvířat také topné agregáty nebo náhradní zdroj elektrické energie. Dalším často provozovaným ostatním stacionárním zdrojem znečišťování ovzduší v chovech hospodářských zvířat jsou čerpací stanice pohonných hmot. Jedná se o střední zdroj znečišťování ovzduší. U samotných chovů hospodářských zvířat není stanoven emisní limit pro amoniak či emise pachových látek. Provozovatelé chovů hospodářských zvířat mají povinnost dle přílohy č. 2 Nařízení vlády č. 615/2006 Sb. zkompletovat tzv. plán zásad zavedení správné zemědělské praxe, který je založen na aplikaci snižujících technik a technologií ve stáji chovaných zvířat, ve fázi skladování statkových hnojiv a dále při jejich aplikaci hnojiv na hnojené plochy. Tento plán schvaluje příslušný orgán ochrany ovzduší krajského úřadu a provozovatel má povinnost podle něj po schválení postupovat, vést záznamy o aplikaci snižujících technik a technologií a provádět aktualizace podle reálného stavu v zařízení. Záznamy o aplikaci snižujících technologií a technik jsou nedílnou součástí kontroly dodržování plánu zavedení správné zemědělské praxe. Je vyžadováno vedení záznamů o dávkách a frekvencích aplikace biotechnologických preparátů do krmiva, do kejdy nebo na podlahy či podroštových prostor stájí. Nejedná se pouze o aplikaci biotechnologických preparátů, ale také dalších technických opatření, jenž jsou uvedena v příloze č. 2 Nařízení vlády č. 615/2006 Sb. Uvedené techniky a technologie mají deklarované snížení emisí amoniaku v procentech oproti referenčním technikám a technologiím. Těmito procentními korekcemi upravené emisní faktory se dále pak používají k výpočtu ročních emisí amoniaku z chovu hospodářských zvířat, které jsou hlášeny v případě přesáhnutí roční produkce 10 t amoniaku do IRZ nebo E-PRTR (viz. kapitola 5.8). Pomocí korigovaných emisních faktorů vypočítaná roční suma emisí amoniaku z chovu zvířat musí být také uvedena do souhrnné provozní evidence zdroje znečišťování ovzduší a ohlášena na základě požadavků zákona o ochraně ovzduší do tzv. registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší vedeným Českým hydrometeorologickým ústavem ČR (ČHMÚ ČR) jako součást informačního systému o kvalitě ovzduší (ISKO). Podmínky zjišťování emisí pachových látek a zdroje u kterých se koncentrace pachových látek stanovují obsahuje vyhláška č. 362/2006 Sb. o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování. Pro provozovatele chovů hospodářských zvířat je důležitá vzhledem k častým stížnostem obyvatel obcí existence § 1 vyhlášky č. 362/2006 Sb. kde se uvádí, že překročení přípustné míry obtěžování zápachem se posuzuje na základě písemné stížnosti osob bydlících nebo 32

pracujících v oblasti, ve které k obtěžování zápachem dochází. Přípustná míra obtěžování zápachem je překročena vždy, pokud si na obtěžování zápachem stěžuje více než 20 osob. Přípustná míra obtěžování zápachem je také překročena pokud alespoň u jednoho z provozovatelů stacionárních zdrojů bylo prokázáno porušení povinnosti podle zákona č. 86/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů, které překročení přípustné míry obtěžování zápachem způsobilo. Pro stacionární spalovací zdroje znečišťování ovzduší jsou dle spalovaného média a velikosti zdroje uvedeny emisní limity v Nařízení vlády č. 146/2007 Sb. o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Ostatní střední stacionární zdroje znečišťování ovzduší jsou také ČOV, které mají projektovanou kapacitu pro 2000 a více ekvivalentních obyvatel nebo pokud projektovaná kapacita nelze vyjádřit v počtu ekvivalentních obyvatel, tak je rozhodující projektovaná kapacita. Jestliže je projektovaná kapacita větší jak 50 m3 odpadní vody za den, je také ČOV středním ostatním stacionárním zdrojem znečišťování ovzduší. Na tyto ČOV se vztahují nejen povinnosti dle zákona o vodách (viz. kapitola 5.5), ale také povinnosti dle zákona o ochraně ovzduší. U těchto ČOV je povinnost dle vyhlášky č. 362/2006 Sb. do 1. 8. 2009 provést stanovení koncentrace pachových látek v souladu s požadavky této vyhlášky. 5.3.1 Povinnosti provozovatelů velkých a středních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší podle zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší ve znění pozdějších předpisů Provozovatelé chovů hospodářských zvířat a kotelen kategorizovaných jako velký a střední stacionární zdroj znečistění ovzduší a čerpacích stanic PHM případně ČOV kategorizovaných jako střední stacionární zdroj znečišťování ovzduší jsou povinni: a) uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje v souladu s podmínkami ochrany ovzduší, které jsou uvedeny ve stanoviscích a povoleních vydanými orgánem ochrany ovzduší a v souladu s technickými podmínkami provozu zařízení zdroje stanovenými jeho výrobcem a s provozním řádem, b) dodržovat emisní limity včetně stanovených lhůt k jejich plnění, limitní obsah látek ve výrobcích, emisní stropy, přípustnou tmavost kouře, pachové číslo a neobtěžovat zápachem nad přípustnou míru v obydlené oblasti, c) zjišťovat množství vypouštěných znečišťujících látek postupem a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem. V chovech hospodářských zvířat není dle současně platné legislativy nutno provádět měření emisí. Jedná se o měření emisí ze spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.. d) plnit pokyny orgánů ochrany ovzduší ke zjednání nápravy podle požadavků zákona o ochraně ovzduší e) vést provozní evidenci o stacionárních zdrojích v rozsahu stanoveném vyhláškou č. 356/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů přílohou č. 9 33

a zpracovat souhrnnou evidenci z údajů provozní evidence a předávat ji příslušným orgánům ochrany ovzduší, f) poskytovat příslušným orgánům ochrany ovzduší údaje podle písmene e) a další jimi vyžádané údaje potřebné zejména ke zjištění podílu zdroje na znečišťování ovzduší, g) bezodkladně odstraňovat v provozu stacionárních zdrojů nebezpečné stavy ohrožující kvalitu ovzduší a činit opatření k předcházení havárií. V případě výskytu takového stavu podat o něm zprávu orgánu ochrany ovzduší nejpozději do 24 hodin. h) umožnit osobám pověřeným orgány ochrany ovzduší a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem zjištění množství znečišťujících látek, kontroly provozu a technického stavu tohoto zdroje, i) zpřístupnit veřejnosti informaci o znečišťování ovzduší ze stacionárního zdroje a o opatřeních omezení tohoto znečišťování, j) na základě požadavku ministerstva nebo inspekce poskytnout informace nutné ke stanovení kategorie stacionárního zdroje a ke stanovení rozsahu sledovaných znečišťujících látek, k) plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje, l) předkládat inspekci protokoly o výsledcích měření znečišťujících látek, m) zpracovávat a realizovat plány snížení emisí pachových látek. Provozovatelé velkých stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší (vlastní chov zvířat nebo kotle) jsou dále povinni vypracovat ve lhůtě stanovené příslušným orgánem ochrany ovzduší soubor technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu těchto stacionárních zdrojů, včetně opatření ke zmírňování průběhu a odstraňování důsledků havarijních stavů v souladu s podmínkami ochrany ovzduší (provozní řád) a předložit jejich návrhy i návrhy jejich změn ke schválení příslušnému orgánu ochrany ovzduší. Provozní řád jsou provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší povinni dodržovat a operace popsané v něm musí odpovídat reálnému stavu, tak aby se provozovatel nevystavoval možnosti sankce ze strany kontrolních orgánů.

5.4 Správná zemědělská praxe v chovech hospodářských zvířat V České republice je v současné době používáno a schváleno několik postupů správné zemědělské praxe pokrývající oblast ochrany ovzduší, vod, ale i požadavky cross compliance v rámci plnění cílů společné zemědělské polity EU. Jedním z vyžadovaných postupů je správná zemědělská praxe podle referenčních dokumentů BAT. Zavádění postupů této správné zemědělské praxe vyplývá z požadavků směrnice č. 2008/1/ES, principu trvale udržitelného rozvoje a prevence.

34

Smyslem uplatňování správné zemědělské praxe je, kromě výše uvedeného, pevně zakotvit environmentální myšlení do rozhodovacích procesů ovlivňující výrobní činnosti příslušného zařízení. Provozovatel zařízení chovu hospodářských zvířat se při provozování svého zařízení v období posledních několika let mohl setkat s následujícími postupy, které jsou souhrnně nazývány správná zemědělská praxe. V první řadě se jedná o správnou zemědělskou praxi pro ochranu vody před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů. Po implementaci nitrátové směrnice v souladu s Nařízením vlády č. 103/2003 Sb. ve znění pozdějších předpisů jsou všichni zemědělci hospodařící ve zranitelných oblastech povinni dodržovat opatření akčního programu nitrátové směrnice. Tato správná zemědělská praxe plně respektuje celý dusíkový cyklus a obsahuje veškeré postupy vedoucí k hospodárnému využívání dusíku při hnojení rostlin. Jejím hlavním cílem je omezit plošné či bodové znečišťování povrchových a podzemních vod. Je definována v následujících opatřeních: - vymezení období nevhodných ke hnojení, - specifikace podmínek používání hnojiv a statkových hnojiv na svažitých pozemcích, - specifikace podmínek používání hnojiv a statkových hnojiv na podmáčených, zaplavených, zmrzlých nebo sněhem pokrytých pozemcích, - specifikace podmínek pro používání hnojiv a statkových hnojiv v blízkosti povrchových vod, - vymezení parametrů pro skladování statkových hnojiv, - určení aplikačních dávek a používání hnojiv a statkových hnojiv (plány hnojení a evidence o používání hnojiv a statkových hnojiv), - vymezení podmínek hospodaření s půdou a omezování doby bez rostlinného pokryvu, - vymezení postupů při zavlažování. Zásady správné zemědělské praxe podle nitrátové směrnice jsou zaměřeny především na subjekty rostlinné prvovýroby hospodařících v zranitelných oblastech. Pro ostatní oblasti je tato záležitost dobrovolným nástrojem ochrany podzemních a povrchových vod. Chovy hospodářských zvířat nejsou výrazně činnostmi této praxe dotčeny, jelikož ve většině případů se aplikací statkových hnojiv nezabývají. V chovech zvířat jsou kladeny požadavky především na činnosti spojené se skladováním statkových hnojiv. Tyto požadavky jsou definovány nejen v praxi podle nitrátové směrnice, kde je kladen důraz zejména na zajištění skladovací kapacity, ale dále také v zemědělské praxi podle integrované prevence a Nařízení vlády č. 615/2006 Sb., kde jsou více respektovány požadavky na ochranu ovzduší plynoucí z Göteborgského protokolu. Správná zemědělská praxe dle přílohy č. 2 Nařízení vlády č. 615/2006 Sb. je v současnosti již povinný postup na rozdíl od dříve platného Nařízení vlády č. 353/2002 Sb. V současnosti plán zavedení zásad správné zemědělské praxe 35

do jisté míry v chovech hospodářských zvířat nahrazuje povinnost pravidelného autorizovaného měření emisí amoniaku. Tento typ správné zemědělské praxe plně respektuje cíle Göteborgského protokolu na všech úrovních prostřednictvím doporučených ověřených technologií snižující emise amoniaku do ovzduší uvedených v příloze č. 2 Nařízení vlády č. 615/2006 Sb. Doporučení jsou členěna dle velikosti zdroje znečišťování ovzduší a dále také dle úrovní činností kde je amoniak uvolňován do ovzduší. Plán zavedení zásad správné zemědělské praxe dle přílohy č. 2 Nařízení vlády č. 615/2006 Sb. musí být provozovatelem charakterizován v následujících bodech: a) kategorie, skupina, název, umístění a popis zdroje podle údajů provozní evidence zdroje znečišťování ovzduší: l) Zdroj znečišťování: Zařízení pro chov zvířat /amoniak/ - specifikovat druh zařízení (chov prasat,výkrm prasat atd.) Kategorie: /velký nebo střední zdroj znečišťování ovzduší/ uvést projektovanou kapacitu Název: Umístění: Popis zdroje podle údajů provozní evidence: viz. provozní řád, popis v provozním řádě dle zákona č. 86/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů musí být totožný 2) Zdroj znečišťování: Spalovací zdroj znečišťování ovzduší /SO2, CO, NO~/ Specifikovat zda se jedná o tepelný zdroj nebo jiný spalovací zdroj (kotle, přímotopy nebo dieselagregát). Kategorie : /velký, střední nebo malý/ uvést výkon tepelného zdroje Název: Umístění: Popis zdroje podle údajů provozní evidence: viz. provozní řád b) Podrobný technický popis zdroje a používaných technologických postupů: Systém ustájení, systém krmení a napájení, systém větrání (podtlaková ventilace, přetlaková ventilace, kombinovaná ventilace, klimatizace), systém vytápění, systém odklizu exkrementů, systém skladování statkových hnojiv, systém veterinární asanace (průběžná desinfekce s uvedením prostředku 36

a koncentrace; desinfekce 1x za rok při vyskladnění stájí apod.). Pozor v případě aplikace formaldehydu v podobě aerosolu zapisovat spotřebu a v případě překročení roční spotřeby 50 kg hlásit do IRZ jako emise do ovzduší. Charakterizovat reprodukční a produkční cyklus chovu zvířat. c) Způsob ustájení a projektovaná kapacita ustájení hospodářských zvířat: Uvedení počtu a členění jednotlivých objektů chovu hospodářských zvířat včetně jejich projektované kapacity. d) Způsob odvádění znečišťujících látek do vnějšího ovzduší: Popis větrání v jednotlivých objektech chovu hospodářských zvířat. e) Provozní řád, který je součástí plánu, jedná-li se o velký zdroj: Provozní řád musí být sestaven v souladu s požadavky zákona č. 86/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů a podle přílohy č. 10 vyhlášky č. 356/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů. f) Údaje v souhrnné provozní evidenci zdroje znečišťování ovzduší, zejména celková množství vypouštěných emisí amoniaku vykazovaná za uplynulé 2 roky: Rok 2007 2008

Množství amoniaku (t.rok-1) Xx Xx

Způsob zjištění uvedeného množství Výpočtem‘~ Výpočtem‘~

Zdroj údajů: ‘~Souhrnná provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší za rok 2007 a 2008.

g) Referenční nebo snižující technologie podle tabulky č. 3. 3. přílohy č. 2 Nařízení vlády č. 615/2006 Sb. pro chovy hospodářských zvířat, skládky chlévského hnoje a kejdy a způsoby zapravení na pole, u kterých je deklarován emisní hmotnostní tok amoniaku do vnějšího ovzduší a které budou v rámci plánu u zdroje instalovány; nebo jiné technologie snižující emise amoniaku Stájové prostředí: /použitá snižující technika a její deklarované procento snížení emisí amoniaku dle tab. 3.3, přílohy č. 2 Nařízení vlády č. 615/2002 Sb. nebo BREF pro intenzivní chov drůbeže a prasat/ Skladování kejdy: /použitá snižující technika a její deklarované procento snížení emisí amoniaku dle tab. 3.3, přílohy č. 2 Nařízení vlády č. 615/2002 Sb. nebo BREF pro intenzivní chov drůbeže a prasat/ Aplikace kejdy: /použitá snižující technika a její deklarované procento snížení emisí amoniaku dle tab. 3.3, přílohy č. 2 Nařízení vlády č. 615/2002 Sb. nebo BREF pro intenzivní chov drůbeže a prasat/ 37

h) Porovnání stávající technologie chovu s navrženou snižující technologií: Uvést porovnání produkce emisí bez aplikace snižující techniky na základě výpočtu roční emise amoniaku prostřednictvím emisních faktorů (příloha č. 2 Nařízení vlády č. 615/2002 Sb.).

Tab. č. 2: Referenční technologie velkého stacionárního zdroje znečišťování ovzduší. Emisní faktory jsou bez procentuální korekce, která náleží k použité snižující technice Kategorie zvířat

Počet kusů – projektovaná kapacita

Emisní faktor amoniaku (kg/ks/rok) zapravení stáj kejda do půdy

Prasata výkrm a odchov

10 496

Selata

5 040

2,0

2,0

2,5

Prasnice

396

4,3

2,8

4,8

Prasnice březí

206

7,6

4,1

8,0

Kanci

7

4,3

2,8

4,8

3,2

2,0

3,1

Emise amoniaku celkem (t/rok)

87, 12 (8,3 x 10 496 ks) (8,3 = 3,2 + 2,0 + 3,1)

38

32,76 (6,5 x 5 040 ks) 47,12 (11,9 x 396 ks) 4,06 (19,7 x 206 ks) 0,083 (11,9 x 7 ks)

Tab. č. 3: Snižující technologie velkého stacionárního zdroje znečišťování ovzduší – částečně roštová podlaha u prasat - deklarované snížení o 20 %. O 20 % snížený emisní faktor pro stáj

Kategorie zvířat

Počet kusů – procentické využití projektované kapacity

Emisní faktor amoniaku (kg/ks/rok)

Prasata výkrm a odchov

10 496

Selata

5 040

1,60

2,0

2,5

Prasnice

396

3,44

2,8

4,8

Prasnice březí

206

6,08

4,1

8,0

Kanci

7

3,44

2,8

4,8

Stáj

kejda

zapravení do půdy

2,56

2,0

3,1

Emise amoniaku celkem po aplikaci snižující techniky (t/rok)

82,60 (7,87 x 10 496 ks) (7,87 = 2,56 + 2,0 + 3,1)

30,74 (6,1 x 5 040 ks) 43,72 (11,04 x 396 ks) 3,52 (17,09 x 206 ks) 0,077 (11,04 x 7 ks)

i) další související technicko-organizační opatření: Popsat do provozního řádu zařízení dle přílohy č. 10 vyhlášky č. 356/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů. j) vyhodnocení snížení emisí amoniaku jako výsledku plnění plánu Tab. č. 4: Porovnání roční produkce amoniaku před a po aplikaci snižující techniky Kategorie zvířat

Prasata výkrm a odchov Selata Prasnice Prasnice březí Kanci

Emise amoniaku celkem před aplikací snižující techniky (t/rok)

Emise amoniaku celkem po aplikaci snižující techniky (t/rok)

87, 12

82,60

32,76 47,12 4,06 0,08

30,74 43,72 3,52 0,077

k) termín zahájení plnění plánu: Plán je třeba doplnit a aktualizovat po každém zásahu do technologie nebo změně technologie - vždy nejpozději do 3 měsíců.

39

l) jméno, adresu a podpis provozovatele: Majitel a provozovatel: V příloze musí být přiložen výpis z obchodního rejstříku. Provozovatel: Kontaktní osoba: Telefon/Fax: E-mail: Provozovna: Schválil a podepsal: Seznam příloh k plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe: 1. Mapa příslušného regionu (zaznamenáno umístění farmy) 2. Výpis z obchodního rejstříku 3. Provozní řád (dle přílohy č. 10 vyhlášky č. 356/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů) 4. Přílohy provozního řádu Jednou ze schválených snižujících technologií, která je využívána v chovech drůbeže a prasat je aplikace ověřených biotechnologických preparátů do krmiva, vody či na podestýlku nebo rošty a podlahy ustájení. Zde je ovšem potřeba zvolit vhodný systém dokladování aplikace i prostředku pro následné kontroly plnění plánu zavedení správné zemědělské praxe, tak aby bylo při kontrole plnění plánu zavedení správné zemědělské praxe prokazatelné, že technika je dle schváleného plánu skutečně aplikovaná. Správná zemědělská praxe dle požadavků IPPC zahrnuje preventivní přístup k ochraně životního prostředí. Obsahuje prvky environmentálního managementu a je považována za BAT. Z hlediska chovu hospodářských zvířat tato praxe pokrývá činnosti jako jsou: - sestavení a implementace vzdělávacích programů pro pracovníky, - vedení podnikové evidence o spotřebě jednotlivých vstupů a výstupů do zařízení, - sestavení havarijních plánů a provozních řádů, - sestavení plánů údržby jednotlivých technologických částí zařízení, - sestavení časových harmonogramů dodávkových cyklů materiálů a odvozu výstupů ze zařízení (program hnojení). Uvedené činnosti jsou mezi sebou úzce propojeny a jejich účinnost je založena na vytvoření a následné aktualizaci řídicí dokumentace a určení kompetencí vybraných pracovníkům zařízení, jenž budou za tuto dokumentaci a činnosti s ní spojené zodpovídat. Všechny vyjmenované postupy odpovídají parametrům BAT, jsou uvedeny v referenčních dokumentech pro BAT 40

v intenzivních chovech drůbeže a prasat a mají přispět ke zvýšení environmentální výkonnosti zařízení. Všechny vyjmenované oblasti správné zemědělské praxe mají dle IPPC charakter preventivních opatření, mají tedy přispět k předcházení řešení krizových stavů v zařízení, navíc monitoringu výstupů a výstupů lze využít k hodnocení environmentálního profilu zařízení. Požadavky na havarijní plány, provozní řády či plány školení a údržby jsou usměrňovány požadavky správních orgánů při vydávání integrovaného povolení, jelikož tato dokumentace ve většině zařízení chybí nebo není aktuální.

5.5 Právní požadavky na ochranu vod v chovech hospodářských zvířat V chovech zvířat je nakládáno s látkami a materiály, které mohou ovlivnit kvalitu povrchových a podzemních vod. Tyto materiály nebo látky mohou být biologického či chemického původu. Mezi látky biologického původu lze zahrnout: - kejdu, - chlévskou mrvu, - mléko. Mezi látky chemického původu je možno zařadit: - DDDD prostředky, - ropné látky - paliva do stacionárních či mobilních zdrojů znečišťování ovzduší (dopravní prostředky, topné agregáty, kotle, náhradní zdroj elektrické energie atd.) - okyselovadla krmných dávek, - látky používané k provozu a údržbě přídavných zařízení v chovech zvířat (oleje, chladiva, provozní kapaliny atd.) Podle zákona č. 254/2001 Sb. o vodách ve znění pozdějších předpisů jsou tyto látky nazývány závadnými a blíže jsou kategorizovány v příloze č. 1 tohoto zákona. Tato příloha je kategorizuje na nebezpečné závadné látky a zvlášť nebezpečné závadné látky. Sumárně jsou závadné látky charakterizovány jako látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami, a které mohou ohrozit jakost povrchových a podzemních vod. Každý kdo s nimi zachází je povinen učinit přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a neohrozili jejich prostředí. Pokud s nimi provozovatel zachází v rozsahu, který stanoví vyhláška č. 450/2005 Sb., má povinnost vypracovat plán opatření pro případ havárie (havarijní plán). Je také povinen umístit zařízení v němž se závadné látky nacházejí, používají, skladují nebo dopravují, tak aby bylo zabráněno úniku těchto látek do půdy nebo do vod. Dále je povinen nejméně jednou za 6 měsíců vizuálně kontrolovat sklady a nejméně jednou za 5 let, pokud není technickou normou nebo výrobcem stanovena lhůta kratší, zkoušet těsnosti potrubí nebo nádrží určených pro skladování a prostředků pro dopravu zvlášť nebezpečných 41

látek a nebezpečných látek a v případě zjištění nedostatků bezodkladně provádět jejich včasné opravy. Sklady musí být zabezpečeny nepropustnou úpravou proti úniku závadných látek do podzemních vod. V chovech zvířat se ve vztahu k závadným látkám jedná konkrétně o realizaci těchto postupů: - sestavení havarijního plánu dle požadavků vyhlášky č. 450/2005 Sb., vyhláška o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků, - provádění záznamů o provedených opatření proti škodlivým následků a tyto záznamy o provedených opatřeních uchovávat po dobu 5 let, - zavedení provozního deníku, kde budou zaznamenávány vizuální kontroly skladů závadných látek (nádrže na kejdu, nádrže na naftu, nádrže na syrovátku atd.) realizované v intervalech jednou za 6 měsíců. Záznam by měl obsahovat identifikaci skladu, výsledek kontroly, popis nápravného opatření v případě zjištění nedostatku a jméno osoby provádějící kontrolu a následně odkaz na záznam provedení nápravného opatření. - jednou za 5 let provádět kontrolu těsnosti zemních nádrží a jednou za 10 let kontrolu těsnosti nadzemních nádrží na kejdu prostřednictvím oprávněné osoby v souladu s požadavky normy ČSN 75 0905 a vyhláškou č. 191/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů - jednou za 5 let provádět kontrolu těsnosti jímky na splaškové vody ze sociálního zařízení pracovníků dle požadavků normy ČSN 75 0905, - jednou za 5 let provádět kontrolu nádrží na ropné látky dle požadavků normy ČSN 65 0201 a ČSN 75 3415 - nádrže nebo nádoby se závadnými látkami by měly být umístěny v záchytných vanách popřípadě ve skladech, kde jsou stavebně provedena opatření proti úniku závadných látek do volného prostředí (zvýšený práh, nepropustná podlaha atd.) - trvalé hnojiště musí být opatřeno kontrolním systémem a jímkou na hnojůvku u které taktéž musí být realizované pravidelné kontroly těsnosti. Kontrolní systém pro zjišťování úniku závadných látek ze zařízení lze zbudovat a provozovat následujícími způsoby: a) technickým zjištěním těsnosti zařízení, v němž je obsažena závadná látka, b) zjišťováním přítomnosti závadné látky v okolí zařízení, včetně horninového prostředí a povrchových a podzemních vod, c) měřením množství závadné látky v zařízení se zjištěním dosažení nejvyšší hladiny závadné látky v zařízení, nebo d) senzorickou kontrolou těsnosti zařízení. 42

Podle typu závadné látky a zařízení se zvolí jeden ze způsobů nebo jejich kombinace. Kontrolní systém u zařízení, v nichž se nezachází se závadnými látkami ve větším rozsahu, může být založen jen na senzorickém pozorování odpovědnou osobou. Uživatelé závadných látek, kteří budují a provozují kontrolní systém pro zjišťování úniku závadných látek, ale kteří nemají povinnost vypracovat havarijní plán dle vodního zákona, vedou o zacházení s těmito látkami provozní dokumentaci, do které zahrnou i popis tohoto kontrolního systému, jeho funkce a provozu a způsob vyhodnocování a evidence výsledků kontrol. Požadavky na stavby pro skladování chlévské mrvy, hnoje, kejdy, močůvky a hnojůvky ve vztahu k závadným látkám stanoví podrobně vyhláška č. 191/2002 Sb. o technických požadavcích na stavby pro zemědělství ve znění pozdějších předpisů. Stavby pro skladování chlévské mrvy, hnoje, močůvky, hnojůvky a stavby pro skladování kejdy a ostatních tekutých odpadů musí splňovat podmínky základního a doplňkového zabezpečení staveb se zřetelem na produkci závadných látek. To znamená, že musí být zamezeno samovolnému proniknutí látek ohrožujících jakost vod ze staveb do okolního terénu a podloží a následně do povrchových a podzemních vod. Stavby pro skladování chlévské mrvy, hnoje, močůvky, hnojůvky a stavby pro skladování kejdy a ostatních tekutých odpadů musí odpovídat požadavkům na nejlepší dostupnou techniku a technologii podle zásad správné zemědělské praxe. Náležitosti nakládání se závadnými látkami, náležitosti plánu opatření pro případ havárie a způsob a rozsah hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků stanoví vyhláška č. 450/2005 Sb. o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků. Dle této vyhlášky se nakládáním se závadnými látkami rozumí jejich těžba, výroba, zpracování, skladování, zachycování, doprava, použití, zneškodňování, distribuce, prodej nebo jiné zacházení s nimi. Za zacházení se závadnými látkami ve větším rozsahu podle § 39 odst. 2 vodního zákona je považováno zacházení se závadnými látkami právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou. O zacházení se závadnými látkami ve větším rozsahu se nejedná, je-li s nimi nakládáno v kapalném skupenství v zařízení s celkovým množstvím v něm obsažených závadných látek do 500 l včetně nebo v přenosných, k tomu určených, obalech s celkovým množstvím v nich obsažených závadných látek do 1000 l včetně. O zacházení s pevnými závadnými látkami ve větším rozsahu se nejedná, je-li s nimi nakládáno v celkovém množství závadných látek do 1000 kg včetně. Dále se o zacházení se závadnými látkami ve větším rozsahu nejedná, je-li nakládáno s uhlovodíky ropného původu jako pohonnými hmotami při provozu jednotlivých dopravních prostředků silniční, kolejové, vodní a letecké dopravy a mobilních mechanizačních prostředků a při přímé aplikaci hnojiv a přípravků na ochranu rostlin. Zacházení se závadnými látkami, které je spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody podle § 39 odst. 2 vodního zákona je zacházení s nebezpečnou závadnou látkou nebo zvlášť 43

nebezpečnou závadnou látkou, které je součástí podnikatelské činnosti právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, a to v ochranných pásmech vodních zdrojů I. a II. stupně, v ochranných pásmech přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod, v záplavových územích, na vodních tocích či vodních nádržích nebo v jejich blízkosti nebo v bezprostřední blízkosti kanalizačních vpustí a šachet svedených do kanalizace pro veřejnou potřebu nebo do povrchových vod. O zacházení se závadnými látkami, které je spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody, se nejedná, je-li v uvedených oblastech nakládáno 1. se zvlášť nebezpečnými závadnými látkami v kapalném skupenství v zařízení s celkovým množstvím v něm obsažených zvlášť nebezpečných závadných látek do 10 l včetně nebo v pevném skupenství do 15 kg včetně nebo v přenosných, k tomu určených, obalech s celkovým množstvím v nich obsažených zvlášť nebezpečných závadných látek do 15 l včetně, 2. s nebezpečnými závadnými látkami v kapalném skupenství v zařízení s celkovým množstvím v něm obsažených závadných látek do 100 l včetně nebo v pevném skupenství do 150 kg včetně nebo v přenosných, k tomu určených, obalech s celkovým množstvím v nich obsažených nebezpečných závadných látek do 150 l včetně, 5.5.1 Osnova plánu opatření (havarijního plánu) a) jméno, popřípadě jména, příjmení, adresu místa trvalého pobytu, dosažené odborné vzdělání a telefonické spojení na autora havarijního plánu, jméno, popřípadě jména a příjmení statutárního zástupce uživatele závadných látek a kontaktní spojení na něj, jde-li o právnickou osobu, jména, popřípadě druhá jména, příjmení a funkční zařazení osob, určených uživatelem závadných látek k zajištění plnění úkolů podle havarijního plánu a telefonické spojení na ně, b) seznam závadných látek, se kterými uživatel zachází, identifikační údaje a vlastnosti těchto látek uvedené v příloze vyhlášky, popřípadě v bezpečnostním listu, a průměrné a nejvyšší množství závadných látek, se kterými se nakládá, c) seznam zařízení, ve kterých se zachází se závadnými látkami, včetně technických parametrů jednotlivých zařízení a popisu kanalizace zařízení a jejich technické výkresové dokumentace; dokumentace odvodnění zahrnuje celou cestu odtoku odpadní vody od jejího vzniku v zařízení až po výpust odpadní vody do povrchových vod, popřípadě do kanalizace pro veřejnou potřebu, a dále celou cestu odtoku srážkových vod dešťovou kanalizací, d) výčet a popis možných cest havarijního odtoku závadných látek a odtoku vod použitých k hašení a z toho vyplývajících ohrožených objektů, včetně horninového prostředí, podzemních zařízení (zejména kolektorů, technologických kanálů a kanalizací) a povrchových a podzemních vod jako pravděpodobných koncových recipientů uniklých závadných látek, 44

e) výčet a popis stavebních, technologických a konstrukčních preventivních opatření, včetně jejich parametrů, f) výčet a popis organizačních preventivních opatření a technických prostředků (druh, množství, účel) využitelných při bezprostředním odstraňování příčin a následků havárie, včetně situace s vyznačením místa uložení těchto technických prostředků, popřípadě spojení na smluvního dodavatele těchto služeb, včetně způsobu jejich dodání, g) popis postupu po vzniku havárie v členění na: 1. bezprostřední odstraňování příčin havárie, 2. hlášení havárie, 3. zneškodňování havárie, 4. odstraňování následků havárie, 5. vedení dokumentace o postupech použitých při zneškodňování a odstraňování následků havárie. h) zásady ochrany a bezpečnosti práce při havárii a její likvidaci, i) personální zajištění činností podle havarijního plánu včetně telefonického spojení na tyto osoby, schéma řízení při bezprostředním odstraňování příčin havárie, a to i pro dobu omezené činnosti uživatele závadných látek, zejména mimo pracovní dobu nebo v období dovolených, j) adresy a telefonická spojení na správní úřady, subjekty účastnící se zneškodňování havárie a případně i jiné odborné subjekty a další zainteresované právnické i fyzické osoby, především na: 1. Hasičský záchranný sbor České republiky, 2. jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany, 3. Policii České republiky, 4. správce povodí, v jehož územní působnosti se ucelené provozní území nachází, 5. místně příslušný vodoprávní úřad, 6. místně příslušný inspektorát České inspekce životního prostředí, oddělení ochrany vod, 7. zdravotnickou záchrannou službu, 8. místně příslušný obecní, popřípadě městský úřad, 9. místně příslušný krajský úřad, 10. příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, 11. Český inspektorát lázní a zřídel v případě dotčení ochranných pásem přírodních léčivých zdrojů nebo zdrojů přírodních minerálních vod, 12. správce vodního toku, v jehož povodí se ucelené provozní území nachází, 45

13. vlastníka, popřípadě provozovatele kanalizace, pokud je zařízení či ucelené provozní území odkanalizováno, 14. odběratele vody (§ 8 vodního zákona) bezprostředně ohrožené následky havárie. k) postup předávání hlášení o vzniku havárie, obsah hlášení a způsob vedení záznamů o hlášeních, l) kvalifikace a postupy (plány účelových školení a výcviku) zabezpečující rozvoj a udržování potřebných odborných způsobilostí ostatních osob podílejících se na plnění úkolů stanovených havarijním plánem, m) údaje o umístění kopií havarijního plánu, případně výpisů z něho tak, aby byly zajištěny trvalé a bezprostřední informace u jednotlivých zařízení, v nichž se nakládá se závadnými látkami. Součástí havarijního plánu je též popis způsobu vedení záznamů a fotodokumentace o opatřeních prováděných podle havarijního plánu, popis kontrolního systému jeho funkce a provozu a způsob vyhodnocování a evidence výsledků kontrol, podrobnosti o hlášení havárií a další podrobnosti související s plněním povinností uživatele závadných látek, zejména zásady odstraňování odpadů, které mohou při zneškodňování havárie vzniknout. Údaje uvedené ve schváleném havarijním plánu se aktualizují do jednoho měsíce po každé změně, která může ovlivnit účinnost a použitelnost havarijního plánu. Aktualizovaný havarijní plán se zašle vodoprávnímu úřadu. Schválený havarijní plán se uloží tak, aby byl dostupný v případě havárie. Uloží se také prohlášení jednotlivých pracovníků, kteří se závadnými látkami zachází nebo by měli v případě havárie zasahovat, že byli s obsahem schváleného havarijního plánu seznámeni. Z hlediska reálného provozu a řešení havárie vzniklé únikem závadné látky je nezbytné, aby v zařízeních na definovaných místech uvedených v plánu opatření byly dostupné prostředky pro řešení předmětné havárie. To znamená, aby stav v dokumentaci odpovídal realitě. Jedná se o ochranné pracovní prostředky, lopaty, igelity, nádoby na jímání závadné látky, písek, vapex, perlit atd. Se závadnými látkami chemického původu musí být dále nakládáno v souladu s legislativou chemických látek (viz. kapitola 5.6). V chovech zvířat se také velmi často nachází studně nebo vrty, které slouží k jímání pitné nebo užitkové vody, dále čistírny odpadních vod, dešťová kanalizace a jiná tzv. vodní díla. Majitel studně či vrtu k jímání surové vody k mytí hal či napájení zvířat musí plnit povinnosti dle zákona o vodách č. 254/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů a dle vyhlášky č. 20/2002 Sb. o způsobu a četnosti měření množství a jakosti vody ve znění pozdějších předpisů. 46

Pokud je ze studně či vrtu jímána voda za účelem distribuce vodním řádem ke spotřebě zaměstnancům jako pitná nebo teplá užitková voda, tak je majitel povinen se dále řídit i zákonem č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou č. 252/2004 Sb. kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody ve znění pozdějších předpisů. V případě jímání surové vody zákon o vodách stanoví povinnost měření množství a jakosti odebírané vody a na základě odebraného množství dále pak vyhláška č. 20/2002 o způsobu a četnosti měření množství a jakosti vody stanoví četnost měření jakosti a způsob měření množství odebrané vody. Provozní a manipulační řád této studně musí být sestaven v souladu s požadavky vyhlášky č. 195/2002 Sb. o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl ve znění pozdějších předpisů. Majitel studně, z které bude voda používána jako pitná pro zaměstnance nebo teplá užitková pro zaměstnance musí splnit taktéž požadavky výše uvedené, ale navíc musí zajistit minimální četnost kontroly jakosti pitné vody v rozsahu přílohy č. 4 vyhlášky č. 252/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Často nastává situace kdy frekvence kontroly jakosti surové vody je dle vyhlášky č. 20/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů častější než dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů ovšem oba monitoringy musí být plněny. Provozní řád studny nebo vrtu z kterého je odebírána pitná voda nebo voda za účelem teplé užitkové pro zaměstnance musí mít také kromě manipulačního a provozního řádu podle vyhlášky č. 195/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů také provozní řád v souladu s požadavky zákona č. 258/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Provozní řády se ve vybraných bodech shodují. Rozdíl mezi nimi je ve schvalovacím orgánu. Manipulační a provozní řád podle vyhlášky č. 195/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů schvaluje vodoprávní úřad a v případě provozního řádu dle požadavků zákona č. 258/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů se k němu vyjadřuje a schvaluje ho orgán ochrany veřejného zdraví – hygienická stanice. Provozní řád dle zákona č. 258/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů obsahuje identifikaci místa odběru surové, pitné vody, základní údaje o technologii úpravy vody, používaných chemických přípravcích, podmínky údržby, plán kontrol provozu a technického stavu vodovodu nebo jiného zařízení pro dodávku pitné vody, způsob stanovení míst odběru vzorků pitné vody, rozsah a četnost kontrol a počet zásobovaných osob. Provozní řád a jeho změny předloží před jejich přijetím ke schválení příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví. Čistírny odpadní vod (ČOV) se řadí také do skupiny vodních děl. Je předpoklad, že ČOV provozované v zařízeních chovu zvířat budou menší projektované kapacity. Provozovatel zařízení je povinen vlastnit souhlas k nakládání s vodami konkrétně rozhodnutí k povolení vypouštění odpadních vod. Toto povolení se vydává pro konkrétní ČOV a má omezenou dobu platnosti. 47

Obsahuje identifikaci provozovatele ČOV, identifikaci místa kde je ČOV provozována, identifikaci místa kde bude odpadní voda vypouštěna včetně charakteristiky ročních, měsíčních a denních průměrů a maxim množství vypouštěné odpadní vody. Dále uvádí hodnoty „p“ a hodnoty „m“ jednotlivých monitorovaných ukazatelů kvality vypouštěné odpadní vody, které musí být dodrženy, popis místa kde budou vzorky odpadní vody odebírány a frekvenci monitoringu kvality vypouštěné odpadní vody. Provozovatel je povinen sám včas podat žádost o vydání nového povolení k vypouštění odpadních vod před skončením platnosti původního povolení, tak aby nové kontinuálně přešlo v platnost namísto původního. Bez tohoto povolení nesmí být odpadní voda vypouštěna. O vydání souhlasu k vypouštění odpadní vody si provozovatele žádá na základě požadavků vyhlášky č. 432/2001 Sb. o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu ve znění pozdějších předpisů. V případě, že je odpadní voda vypouštěna do městské či obecní kanalizace je nutné uzavřít smlouvu s provozovatelem kanalizace, který v ní stanoví přípustné hodnoty znečištění, tak aby nebyla narušena technologie čištění jeho ČOV. Na provozovateli ČOV v zařízení chovu hospodářských zvířat je pak povinnost respektovat provozní řád kanalizace a ČOV do které je vypouštěna jeho odpadní voda. Manipulační a provozní řád ČOV je sestavován na základě vyhlášky č. 195/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů a je schvalován příslušným vodoprávním úřadem. V případě, že jsou odebírány povrchové vody je také potřeba povolení k nakládání s vodami – povolení k jejich odběru. Opět je jako ostatní povolení vydáváno na dobu omezenou na základě žádosti dle vyhlášky č. 432/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Za odebírání podzemní vody jsou stanoveny poplatky, stejně tak za vypouštění odpadní vody. Poplatek za odebírání podzemní vody se neplatí dle skutečného odběru z jednoho vrtu, který je menší než 6 000 m3 za rok nebo 500 m3 za měsíc. Poplatky za vypouštění odpadních vod jsou stanoveny dle jejich vypuštěného množství a jejich znečištění. Poplatkové přiznání je podáváno do 15.2. za uplynulý kalendářní rok. Vzor poplatkového přiznání za množství odebrané podzemní vody je stanoven vyhláškou č. 125/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů a vzor poplatkového přiznání za vypouštění odpadních vod do vod povrchových stanoví příloha č. 4 vyhlášky č. 293/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Pokud zařízení nevlastní čistírnu odpadních vod a produkuje odpadní vodu buď z mycí rampy nebo ze sociálního zařízení, není možno tuto odpadní vodu samovolně nechat zasakovat do horninového podloží (vypouštění do příkopu) či ji vypouštět do recipientu (vodní tok) bez povolení. Voda ze sociálního zařízení, která neodchází kanalizací buď na vlastní čistírnu odpadních vod nebo obecní čistírnu odpadních vod musí být svedena do uzavřených izolovaných jímek 48

a odtud musí být vyvážena na čistírny odpadních vod na základě objednávky či smluvního vztahu. Tyto uzavřené izolované jímky také podléhají kontrolám těsnosti dle požadavků zákona o vodách a to jednou za pět let. Odpadní voda ze sociálního zařízení nesmí být svedena do jímek na kejdu. Z hlediska hygienických požadavků stanovených legislativou není přípustné používat lidské exkrementy k aplikaci jako statková hnojiva. Další legislativní požadavky pro ochranu vod stanovuje Nařízení vlády č. 103/2003 Sb. o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech ve znění pozdějších předpisů. Zranitelné oblasti jsou zákonem o vodách definovány jako oblasti kde se vyskytují povrchové nebo podzemní vody zejména využívané nebo určené jako zdroje pitné vody v nichž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l nebo mohou této hodnoty dosáhnout a dále jsou to povrchové vody u nichž v důsledku vysoké koncentrace dusičnanů ze zemědělských zdrojů může dojít k nežádoucímu zhoršení jakosti vody. Seznam katastrálních území jenž jsou definovány jako zranitelné oblasti je uveden v příloze č. 1 Nařízení vlády č. 103/2003 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Pro tyto zranitelné oblasti jsou jmenovaným Nařízení vlády č. 103/2003 Sb. ve znění pozdějších předpisů stanoveny požadavky pro používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření.

5.6 Chovy hospodářských zvířat a právní požadavky při nakládání s chemickými látkami Chemické látky a přípravky jsou v chovech hospodářských zvířat používány především k dezinfekci, deratizaci a dezinsekci. Dezinfekce zahrnuje nejen dezinfekci stájových prostor, ale také dezinfekci vody z vlastních studní či vrtů, která je využívána jako pitná či napájecí. Dále mohou být chemické látky používány jako součást krmné dávky nebo se jedná o látky používané k udržení bezproblémového technického chodu zařízení (oleje, barvy, chladicí náplně atd.) a nebo PHM. V současnosti se česká republika stále řídí dle požadavků zákona č. 356/2003 Sb. o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, ale od nabytí účinnosti (1. 6. 2007) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 REACH je povinna respektovat i požadavky tohoto předpisu. Do budoucna je připravován nový chemický zákon, který bude obsahovat požadavky nařízení REACH. Podle zákona o chemických látkách a chemických přípravcích č. 356/2003 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tak i nařízení REACH má mít každá chemická látka nebo přípravek bezpečnostní list. Bezpečnostní list je souhrnem identifikačních údajů o výrobci nebo dovozci a dále údajů o nebezpečné látce nebo přípravku a údajů potřebných pro ochranu zdraví a životního prostředí. Osoba, která uvádí nebezpečné chemické látky nebo nebezpečné chemické přípravky 49

na trh nebo do oběhu, je povinna bezplatně poskytnout nejpozději při prvém předání této látky nebo přípravku jiné osobě bezpečnostní list pro tuto nebezpečnou chemickou látku nebo přípravek. Bezpečnostní list může být poskytnut v písemné či elektronické podobě. Pro provozovatele chovů hospodářských zvířat je prioritou vlastnit aktuální bezpečnostní listy dle platné legislativy a mít je přístupné všem zaměstnancům, kteří s chemickou látkou nakládají. Ministerstvo životního prostředí konstatuje, že bezpečnostní listy pro chemické látky a chemické přípravky, které jsou vypracovány v souladu se zákonem č. 356/2003 Sb. ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou č. 231/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, budou akceptovány jako vypracované v souladu s nařízením REACH do nabytí účinnosti zákona, který bude adaptovat toto nařízení. Ovšem již v současnosti pro předcházení komplikací z důvodu opomenutí aktualizace bezpečnostních listů je vhodnější vyžadovat po dodavateli chemické látky a přípravku bezpečnostní list v souladu s nařízením REACH. Pokud provozovatel chovu hospodářských zvířat nevlastní bezpečnostní list dle požadavků platné legislativy, vystavuje se možným postihům ze strany kontrolních orgánů. Je v jeho zájmu mít aktuální bezpečnostní listy a pokud tomu tak není, tak upozornit dodavatele chemické látky či přípravku o dodání aktuálního bezpečnostního listu v souladu s platnou legislativou. Další podstatnou záležitostí je pro provozovatele chovu hospodářských zvířat vlastní nakládání s chemickými látkami a přípravky. Nakládáním s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky je jejich výroba, dovoz, vývoz, prodej, používání, skladování, balení, označování a vnitropodniková doprava. Při nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky je každý povinen chránit zdraví lidí a životní prostředí a řídit se výstražnými symboly nebezpečnosti, standardními větami označujícími specifickou rizikovost a standardními pokyny pro bezpečné zacházení. Pro provozovatele chovů hospodářských zvířat budou aktuální činnosti jako je používání chemických látek a přípravků a jejich skladování. Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a změně některých zákonů stanoví ve znění pozdějších předpisů, že právnické či fyzické osoby oprávněné k podnikání (provozovatelé zařízení chovů hospodářských zvířat) smějí nakládat s nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické jen tehdy, jestliže nakládání s těmito chemickými látkami a chemickými přípravky mají zabezpečeno fyzickou osobou odborně způsobilou. Jednotlivé činnosti v rámci nakládání s těmito chemickými látkami a chemickými přípravky může vykonávat i zaměstnanec, kterého fyzická osoba odborně způsobilá prokazatelně zaškolila. Opakované proškolení se provádí nejméně jedenkrát za rok. O školení a proškolení musí být pořízen písemný záznam, který je právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání povinna uchovávat po dobu tří let. 50

Za fyzické osoby odborně způsobilé pro nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické, nejde-li o výrobu, dovoz nebo prodej nebezpečných chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako vysoce toxické a o výkon speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace, se považují: a) absolventi vysokých škol, kteří: 1. získali vysokoškolské vzdělání v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství nebo farmacie, nebo v akreditovaných magisterských studijních programech v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, 2. získali vysokoškolské vzdělání v oblasti oborů chemie, 3. získali vysokoškolské vzdělání v oblasti skupiny učitelských oborů se zaměřením na chemii nebo 4. získali vysokoškolské vzdělání a mají doklad o absolvování speciální průpravy pro výkon práce ve zdravotnictví nebo doklad o absolvování celoživotního vzdělávání v oboru toxikologie, 5. získali vysokoškolské vzdělání v akreditovaném magisterském studijním programu rostlinolékařství nebo ochrana rostlin, popřípadě v rámci programu celoživotního vzdělávání v tomto oboru, b) fyzické osoby, které mají jiné vzdělání, než je uvedeno v písmenu a) a které se podrobily úspěšné zkoušce odborné způsobilosti a mají osvědčení podle bodu a) 5 o odborné způsobilosti k nakládání s chemickými látkami a chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické. Provozovatel chovu zvířat je také povinen vydat pro pracoviště na němž zaměstnanci nakládají s nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické, toxické, žíravé nebo karcinogenní označené R-větou 45 nebo 49, mutagenní označené R-větou 46 a toxické pro reprodukci označené R-větou 60 nebo 61, písemná pravidla o bezpečnosti, ochraně zdraví a ochraně životního prostředí při práci s těmito chemickými látkami a chemickými přípravky. Pravidla musí být volně dostupná zaměstnancům na pracovišti a musí obsahovat zejména informace o nebezpečných vlastnostech chemických látek a chemických přípravků, se kterými zaměstnanci nakládají, pokyny pro bezpečnost, ochranu zdraví a ochranu životního prostředí, pokyn pro první předlékařskou pomoc a postup při nehodě. Text pravidel je provozovatel chovu zvířat povinen projednat s orgánem ochrany veřejného zdraví příslušným podle místa činnosti. Pokud je nakládání s chemickými látkami a chemickými přípravky realizováno smluvní firmou, především dezinfekce, deratizace a dezinsekce a zaměstnanci s těmito chemickými látkami a přípravky do kontaktu nepřichází 51

a tyto látky nejsou v zařízení ani skladovány, tato pravidla na pracovišti nemusí být. Pravidla k nakládání s chemickými látkami a přípravky mají být stručná, jasná a zcela konkrétní. Měla by obsahovat alespoň: 1. Identifikaci pracoviště, pro které jsou pravidla vydávána, jeho stručný popis, účel a způsob použití chemických látek a přípravků. o zcela krátce napsat, že se jedná o chov hospodářských zvířat, kde se chemické látky a přípravky používají k DDDD. 2. Výčet nebezpečných vlastností u všech používaných chemických látek a přípravků. Výčet nebezpečných vlastností musí obsahovat alespoň: o klasifikaci chemické látky o výstražný symbol nebezpečnosti (písemné označení) o R věty (včetně slovního vyjádření) o S věty (včetně slovního vyjádření) 3. Základní zásady bezpečné manipulace a skladování, zaměřené na ochranu zdraví a životního prostředí o popsat, jakým způsobem zaměstnanci manipulují s chemickými látkami a přípravky, jak mohou být chemickým látkám a přípravkům exponováni (včetně odpovídajícího vybavení zaměstnanců předepsanými osobními ochrannými pracovními prostředky (OOPP) s ohledem na technické vybavení pracoviště a úroveň větrání). OOPP musí být zcela konkrétní, nestačí napsat např. vhodné ochranné rukavice, ale nutno uvést i materiál rukavic, odolný vůči chemikálií, se kterou se manipuluje, o popsat hlavní zásady ochrany zdraví při manipulaci s chemickými látkami a přípravky, např. popsat ochranu zdraví při provádění dezinfekce zplynováním, o popsat, jakým způsobem jsou zajištěna opatření při skladování chemických látek a přípravků, uvedená v bezpečnostním listu, tj. pokud bezpečnostní list uvádí, že přípravek není možno vystavit ultrafialovému záření - slunečním paprskům, uvést, jakým způsobem je toto při skladování přípravku v daném sklade dodrženo (nikoliv pouze uvádět zákazy a příkazy, ale dodržení těchto příkazů a zákazů ve skladu, kde je přípravek skladován). 4. Příznaky akutní a chronické otravy o uvést ty nejdůležitější příznaky, které jsou pro otravu více či méně typické, u žíravin lze příznaky uvést pro celou skupinu, o nestačí pouze citovat slovní znění R vět. 52

5. Předlékařská první pomoc o musí být zaměřena alespoň na tzv. přerušení expozice, může obsahovat i obecné zásady poskytování první pomoci, včetně vybavení a uložení lékárničky s prostředky pro poskytování první předlékařské pomoci,

V zásadě platí : Požití T a T+ (karcinogenní, mutagenní a vysoce toxické): vyvolat zvracení (pokud není kontraindikace, např. bezvědomí, poruchy vědomí, žíraviny, látky s R 65 apod.) a podat aktivní uhlí – desetinásobek hmotnosti požité látky. Tam, kde je to nutné, podat antidota. Požití žíravin C: vypláchnout ústa vodou, nedát nic pít, jenom pokud to přinese postiženému úlevu tak co nejméně, do nejvyššího množství 1 až 2 dcl vody, navštívit lékaře. Nepodávat aktivní uhlí, jediná výjimka je, pokud je látka C a zároveň T (fenol). Požití ostatních, málo škodlivých chemických látek a přípravků např. Xn (zdraví škodlivé): podat aktivní uhlí v množství desetinásobku hmotnosti požité látky, navštívit lékaře. Potřísnění kůže: pouze omývat vodou, pokud možno 30 - 35°C teplou, a to až 15 minut, u silných alkálií i 1 hodinu. Nepoužívat neutralizační roztoky. Potřísnění očí: vypláchnout oko pitnou vodou cca 15 minut, vždy k lékaři. Nadýchání: vyvést do nezamořeného prostředí (čerstvý vzduch), pokud se jedná o látky vysoce dráždivé, provést inhalace kyslíku. V případě ropných látek nutný lékařský dohled dle výše expozice 24 až 48 hodin. 6. Postup při nehodě, včetně vybavení zaměstnanců OOPP pro případ nehody, vybavení pracoviště asanačními prostředky i jejich uložení. o nezaměňovat nehodu s havárií (pro havárií jsou zpracovány havarijní řády), nehodou je např. vylití litru chemické látky ve skladu nebo rozsypání malého množství chemické látky. Pokud jsou chemické látky a chemické přípravky v zařízení skladovány, tak je provozovatel chovu hospodářských zvířat povinen skladovat nebezpečné chemické látky a chemické přípravky klasifikované jako vysoce toxické v prostorách, které jsou uzamykatelné, zabezpečené proti vloupání a vstupu nepovolaných osob. Při skladování musí být vyloučena záměna a vzájemné 53

škodlivé působení uskladněných chemických látek a chemických přípravků a zabráněno jejich pronikání do životního prostředí a ohrožení zdraví lidu. Pro nebezpečné chemické látky nebo chemické přípravky klasifikované jako vysoce toxické, jsou provozovatelé povinni vést evidenci těchto chemických látek a chemických přípravků. Evidence se vede pro každou nebezpečnou chemickou látku a chemický přípravek odděleně a evidenční záznamy musí obsahovat údaje o přijatém a vydaném množství, stavu zásob a jméno osoby (název nebo firmu), které byly chemická látka nebo chemický přípravek vydány. Evidenční záznamy se uchovávají nejméně po dobu 5 let po dosažení nulového stavu zásob nebezpečné chemické látky nebo chemického přípravku. Je důležité, aby si provozovatel uvědomil, že chemická látky či chemický přípravek je závadnou látkou dle definice zákona č. 254/2001 Sb. o vodách ve znění pozdějších předpisů a je nutno při nakládání s nimi respektovat i požadavky tohoto zákona (viz. kapitola 5.5). S nakláním s chemickými látkami také úzce souvisí požadavky zákona č. 59/2006 Sb. o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky ve znění pozdějších předpisů. Provozovatel zařízení chovu hospodářských zvířat je podle tohoto zákona povinen zpracovat seznam, ve kterém je uveden druh, množství, klasifikace a fyzikální forma všech nebezpečných látek umístěných v zařízení chovu hospodářských zvířat. Na základě tohoto seznamu navrhnout zařazení objektu nebo zařízení do příslušné skupiny v případě, kdy množství nebezpečné látky umístěné v objektu nebo zařízení je stejné nebo větší, než je množství uvedené v příloze č. 1 zákonu č. 59/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů v části 1 sloupci 1 tabulky I nebo tabulky II. Pokud je v objektu nebo zařízení umístěno více nebezpečných látek v množství menším, než je uvedeno v příloze č. 1 k tomuto zákonu v části 1 sloupci 1 tabulky I nebo tabulky II, provést součet poměrných množství umístěných nebezpečných látek podle vzorce, uvedeného v příloze č. 1 k tomuto zákonu v části 2. Provozovatel chovu na základě vypočteného množství nebezpečných látek pak navrhne zařazení objektu nebo zařízení do skupiny A nebo B. Při výpočtu množství nebezpečných látek je třeba postupovat v souladu s požadavky přílohy č. 1 zákona č. 59/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Pro naplňování podmínek zákona o prevenci závažných havárií nebezpečnými látkami Ministerstvo životního prostředí vydalo metodický pokyn v periodiku Věstník Ministerstva životního prostředí č. 10/2006. Metodický pokyn je zaměřen zejména na: • vymezení osob, objektů nebo zařízení, na které se zákon vztahuje, • vytvoření vstupních podkladů pro zařazení objektů nebo zařízení do skupiny A nebo B, • principy zařazení objektu nebo zařízení provozovatelem do skupiny A nebo B, 54

Jestliže provozovatel chovu hospodářských zvířat zjistí, což bývá ve většině případů, že se na něj nevztahují povinnosti navrhnout zařazení objektu nebo zařízení do skupiny A nebo skupiny B, ale množství nebezpečné látky umístěné v objektu nebo zařízení je větší než 2 % množství nebezpečné látky uvedené v příloze č. 1 k zákonu č. 59/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů v části 1 sloupci 1 tabulky I nebo tabulky II, je povinen tuto skutečnost protokolárně zaznamenat, protokol včetně seznamu uložit pro účely předložení kontrolním orgánům a stejnopis protokolu včetně seznamu zaslat krajskému úřadu na odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví. Pokud je zjištěné množství nebezpečné látky uvedené v příloze č. 1 k zákonu č. 59/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů v části 1 sloupci 1 tabulky I nebo tabulky II menší nebo rovno 2 % provozovatel tento protokol včetně záznamu uloží pouze pro účely předložení kontrolním orgánům. V protokolu o nezařazení objektu provozovatel uvede následující informace: - identifikační údaje objektu nebo zařízení, - prohlášení o nezařazení, - seznam nebezpečných látek, - místo, datum a podpis fyzické osoby oprávněné jednat jménem právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby. Pokud provozovatel na základě seznamu a výpočtu množství nebezpečných látek zjistí povinnost zařadit objekt nebo zařízení do skupiny A a nebo B, je povinen dále realizovat opatření dle zákona č. 59/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

5.7 Právní požadavky hospodářských zvířat

na

nakládání

s odpady

v chovech

Produkce odpadů v zařízeních chovu hospodářských zvířat je do jisté míry závislá na objektech a v nich realizovaných činnostech mimo vlastních objektů chovů zvířat. Běžně v areálu zařízení chovu hospodářských zvířat vzniká odpad spojený s kancelářskou činností, s provozem opravárenských dílen a s činnostmi, které slouží k údržbě zařízení. Nakládání s odpady upravuje zákon č. 185/2001 Sb., zákon o odpadech a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, který stanoví práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství a způsob předcházení a nakládání s odpady. Dalším legislativním předpisem, který upravuje oblast nakládání s odpady je vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví katalog odpadů, seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady ve znění pozdějších předpisů. 55

Pro provozovatele chovu hospodářských zvířat jsou důležité základní povinnosti původce odpadu a ty jsou následující: a) odpady zařazovat podle druhů odpadů (dle Katalogu odpadů) a kategorie odpadů (ostatní – O a nebezpečný - N). Správné zařazení odpadů podle druhů a kategorie je základem pro vedení průběžné a souhrnné evidence. Je nutné si uvědomit, že odpady často bez nebezpečných vlastností tedy ostatní odpady mohou být znečištěny nebezpečnými složkami například to může být zůstatek původního obsahu v obalu. Tento odpad má katalogové číslo příslušného odpadu, který je v Katalogu odpadů zařazen jako ostatní odpad, ale protože je znečištěn nebezpečnou látkou, odpad tedy vykazuje jednu nebo více nebezpečných vlastností, je označován jako O/N a je s ním nakládáno jako s nebezpečným odpadem. Příkladem jsou například obaly od chemikálií, barev atd. b) zajistit přednostní využití odpadů, c) odpady, které sám nemůže využít nebo odstranit v souladu s tímto zákonem a prováděcími právními předpisy, převést do vlastnictví pouze osobě oprávněné k jejich převzetí – tato osoba musí mít oprávnění od Krajského úřadu. Původce v tomto případě může využít několik způsobu jak tento požadavek naplnit. Je možné uzavřít smlouvu s oprávněnou osobou, která bude obsahovat soupis odpadů na které se zajišťování odběru od původce vztahuje. Tato smluvní oprávněná osoba bude v pravidelných intervalech nebo na základě objednávky od původce přebírat odpad, na který se smlouva vztahuje. Další způsobem je zapojení se do sběru komunálního odpadu obce s tím, že provozovatel zaplatí poplatek obci za pravidelný svoz. V tomto případě platí stále požadavek odděleného shromaždování jednotlivých druhů odpadů a jejich využitelných složek, které by měly být předávány oprávněné osobě odděleně buď donáškovým způsobem nebo odvozem opět na základě smluvního vztahu. d) ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů a nakládat s nimi podle jejich skutečných vlastností – ověřování prostřednictvím pověřené osoby od MŽP ČR nebo MZ ČR, e) shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií v nádobách k tomu uzpůsobených a řádně označených. Nádoby na nebezpečný odpad musí být označeny názvem odpadu, katalogovým číslem odpadu, symbolem nebezpečnosti, musí být uvedeno, že se jedná o nebezpečný odpad a na nádobě musí být uvedeno jméno osoby, která zodpovídá za nakládání s tímto odpadem. V případě ostatního odpadu je nutné uvést název odpadu, katalogové číslo odpadu, že se jedná o ostatní odpad a opět je vhodné uvést kdo zodpovídá za nakládání s daným druhem odpadu. f) zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem, g) vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi, ohlašovat odpady a zasílat příslušnému správnímu úřadu další údaje 56

v rozsahu stanoveném tímto zákonem a prováděcím právním předpisem. Průběžnou evidenci lze v zařízení vést buď na základě určitých časových intervalů, vyprázdnění sběrné nádoby nebo po předání odpadu oprávněné osobě k dalšímu nakládání. Průběžnou evidenci jednotlivých druhů odpadů lze vést i na základě obdržených faktur za převzetí odpadu. Průběžná evidence slouží jako podklad pro hlášení souhrnné evidence o produkci a nakládání s odpadem. Náležitosti souhrnné evidence stanoví vyhláška č. 383/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů přílohou č. 20. Průběžná a souhrnná evidence se vede za každou provozovnu zvlášť. Souhrnná evidence o produkci a nakládání s odpady se nemusí zasílat v případě nižší roční produkce jak 50 kg nebezpečných odpadů a 50 t ostatních odpadů. h) Pokud je v zařízení například transformátor jehož olej obsahuje PCB, tak je povinen provozovatel zasílat hlášení včetně evidencí a ohlašování PCB a zařízení obsahujících PCB, i) umožnit kontrolním orgánům přístup do objektů, prostorů a zařízení a na vyžádání předložit dokumentaci a poskytnout pravdivé a úplné informace související s nakládáním s odpady, j) zpracovat plán odpadového hospodářství v souladu s tímto zákonem a zajišťovat jeho plnění. Pouze v případě, že by v chovu hospodářských zvířat bylo ročně vyprodukováno více než 10 t nebezpečného odpadu nebo více než 1000 t ostatního odpadu. k) ustanovit odpadového hospodáře – pouze v případě, že by v zařízení chovu hospodářských zvířat bylo nakládáno v posledních 2 letech s nebezpečnými odpady v množství větším než 100 t nebezpečného odpadu za rok, l) platit poplatky za ukládání odpadů na skládky způsobem a v rozsahu stanoveném v tomto zákoně, Pokud vzhledem k následnému způsobu využití nebo odstranění odpadů není třídění nebo oddělené shromažďování nutné, může od něj původce upustit se souhlasem místně příslušného orgánu státní správy s navazujícími změnami v kompetencích. Provozovatel chovu hospodářských zvířat musí zažádat o tzv. souhlas k netřídění odpadů a v žádosti musí uvést důvod na jehož základě není možno odpad v zařízení třídit. S nebezpečnými odpady může původce odpadu – provozovatel zařízení chovu hospodářských zvířat nakládat pouze na základě souhlasu věcně a místně příslušného orgánu státní správy. Jedná se o tzv. souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady. Souhlas je provozovateli zařízení vydán na základě žádosti jejíž náležitosti stanoví vyhláška č. 383/2001 Sb. ve znění pozdějších předpis. Souhlas k nakládání s odpady má omezenou dobu platnosti a vždy je nutno zažádat o změnu pokud dojde k rozšíření sortimentu druhů produkovaných nebezpečných odpadů či pokud uplyne doba platnosti tohoto rozhodnutí. V tomto případě je nutné si zažádat s určitým časovým předstihem tak, aby nový souhlas nahradil původní neplatný. 57

Žádost o souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady obsahuje: - obchodní firmu nebo název, právní formu a sídlo, je-li žadatel právnickou osobou; jméno a příjmení, obchodní firmu, bydliště a místo podnikání, liší-li se od bydliště, je-li žadatel fyzickou osobou, - identifikační číslo žadatele, bylo-li přiděleno, - jméno, příjmení a místo trvalého pobytu nebo pobytu fyzické osoby nebo fyzických osob oprávněných jednat jménem žadatele, - kopii podnikatelského oprávnění (např. živnostenský list) nebo kopii výpisu z obchodního rejstříku nebo kopii zřizovací listiny žadatele, - jméno a příjmení odpadového hospodáře a doklady o jeho odborné způsobilosti podle § 15 odst. 6 zákona o odpadech, pokud žadatel má podle § 15 zákona o odpadech povinnost určit odpadového hospodáře, - seznam nebezpečných odpadů podle Katalogu odpadů, se kterými bude v zařízení nakládáno, odhad jejich množství za rok a místa a způsoby nakládání s nimi. Je vhodné si uvědomit jaké nebezpečné odpady mohou v zařízení do budoucna vzniknout třeba jen v omezeném množství či jednorázově. Provozovatel je bude muset odstranit v souladu se zákonem a nahlásit v souhrnné evidenci produkce a nakládání s odpadem a pokud by takový odpad nebyl uveden v souhlasu k nakládání s nebezpečným odpadem a byl uveden v souhrnné evidenci, tak by se provozovatel vystavil sankci ze strany kontrolních orgánů. Neopominutelným požadavkem zákona o odpadech je vlastnictví aktuálních identifikačních listů nebezpečných odpadů. Náležitosti identifikačního listu stanoví vyhláška č. 383/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o dokument, který charakterizuje daný nebezpečný odpad a uvádí dále informace jak postupovat v případě úniku nebezpečného odpadu do životního prostředí nebo v případě poškození lidského zdraví. Tento dokument musí vlastnit každý kdo nakládá s nebezpečným odpadem. Identifikační list nebezpečného odpadu musí být umístěn v blízkosti shromažďovacího prostředku daného odpadu. Náležitosti identifikačního listu nebezpečného odpadu stanoví vyhláška č. 383/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů konkrétně příloha č. 3. Je povinností provozovatele, aby tyto listy byly aktuální a měly vypsány všechny náležitosti, jenž jsou vyhláškou vyžadovány. Pokud jsou v zařízení chovu zvířat odpady skladovány je nutno, aby tomu tak bylo na místě, které odpovídá požadavkům vyhlášky č. 383/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů, která stanoví také obsah provozního řádu tohoto skladu v příloze č. 1. Z důvodu lepší administrativy je pro provozovatele zařízení chovu hospodářských zvířat výhodnější odpady pouze dočasně shromažďovat do nádob k tomu určených. Dodavatel vybraných výrobků má provozovateli povinnost nabídnout zpětný odběr těchto použitých výrobků. Povinnost zpětného odběru se vztahuje na: 58

a) oleje jiné než surové minerální oleje a surové oleje z živičných nerostů, přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté obsahující nejméně 70 % hmotnostních olejů, jsou-li tyto oleje podstatnou složkou těchto přípravků, b) elektrické akumulátory, c) galvanické články a baterie, d) výbojky a zářivky, e) pneumatiky, f) elektrozařízení pocházející z domácností. Pro provozovatele zařízení chovu hospodářských zvířat se jedná především o získání informací o provedení zpětného odběru použitých výbojek a zářivek, elektrických akumulátorů, pneumatik a vyjmenovaných olejů, pokud nejsou pneumatiky a oleje vyměňovány externí servisní firmou. Častým problémem je dočasné shromažďování použitých zářivek. Je nutné, protože se jedná o nebezpečný odpad, aby byly shromažďovány na označeném místě způsobem, tak, aby nedošlo k úniku rtuti do volného prostředí a poblíž tohoto místa byl identifikační list nebezpečného odpadu tedy zářivek. Často bývají použité zářivky volně ložené na různých místech bez označení, což není v souladu s požadavky zákona o odpadech. Pokud je v zařízení chovu hospodářských zvířat provozována ČOV, tak z jejího provozu vznikají čistírenské kaly. V tomto případě je nutné, aby se provozovatel řídil požadavky, které také stanoví zákon o odpadech a vyhláška č. 382/2001 Sb. o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě ve znění pozdějších předpisů. Pokud chce provozovatel kaly aplikovat na své vlastní pozemky je povinen používat pouze upravené kaly s ohledem na nutriční potřeby rostlin v souladu s programem použití kalů tak, aby použitím kalů nebyla zhoršena kvalita půdy a kvalita povrchových a podzemních vod. Kejda ani jiné statkové hnojivo není odpadem pokud naplňuje definici statkového hnojiva dle zákona o hnojivech č. 156/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Provozovatel zařízení chovu hospodářských zvířat je povinen vést evidenci a nakládat s ní v souladu se zákonem o hnojivech. Samostatnou problematikou je naplňování požadavků Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 v němž je kejda uváděna jako vedlejší živočišný produkt druhé kategorie. Tuto skutečnost je potřeba zohlednit při využívání kejdy v bioplynových stanicích. V tomto případě kejda postrádá definici hnojiva. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 spolu s veterinárním zákonem č. 166/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů definují 59

pravidla pro nakládání s kadávery hospodářských zvířat a sumárně s vedlejšími živočišnými produkty. V zařízeních chovu hospodářských zvířat, např. chovu nosnic, kde může být jako vedlejší činnost provozována třídírna vajec a melanžárna, vznikají mimo kadávery vedlejší živočišné produkty v podobě skořápek či melanže nevhodné k lidské spotřebě. V třídírně vajec je také nakládáno s obaly, ať to jsou papírové prolisky či průtažné fólie. Z těchto obalů u konečného spotřebitele vzniká odpad. Nakládání s obaly a obalovým odpadem řeší samostatný zákon č. 477/2001 Sb. o obalech ve znění pozdějších předpisů. Po ukončení svého životního cyklu se obal stává odpadem a nakládání s tímto obalovým odpadem spadá do režimu zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 477/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů stanoví osobě, která uvádí na trh nebo do oběhu obaly povinnost vést evidenci jednotlivých druhů obalů a jejich množství a provádět tzv. zpětný odběr obalového odpadu za účelem odstranění nebo využití. Zákon o obalech uvádí tři možnosti jak tuto povinnost realizovat, z čehož v chovech hospodářských zvířat bývá nejčastěji využívána možnost zapojení se systému EKO-KOM. Na základě uzavření smlouvy s autorizovanou obalovou společností EKO-KOM a.s., provozovatel chovu hospodářských zvířat, který uvádí na trh nebo do oběhu obaly včetně výrobků, čtvrtletně odvádí EKO-KOMu poplatky za jednotlivé druhy obalů a jejich množství, které uvedl na trh nebo do oběhu. Společnost EKO-KOM pak následně za provozovatele z takto uhrazených poplatků zajišťuje povinnost zpětného odběru, odstranění nebo využití obalového odpadu prostřednictvím integrovaného systému vytřídění komunálního odpadu v obcích. Provozovatel chovu hospodářských zvířat může uvádět na trh nebo do oběhu výrobek balený v obalu, který již byl zpoplatněn od výrobce obalu, takže mu zpoplatnění u tohoto obalu odpadá, nicméně musí tento obal vést ve své evidenci obalů. Další možností méně preferovanou, jak mohou být povinnosti stanovené zákonem o obalech plněny, je zapsání provozovatele chovu hospodářských zvířat do tzv. Seznamu vedeného Ministerstvem životního prostředí. V tomto případě si provozovatel povinnosti zpětného odběru obalového odpadu ze svých obalů, které uvedl na trh nebo oběhu plní sám na své finanční náklady prostřednictví svých technických prostředků. Poslední třetí možností je přenesení práva vlastnictví k obalu na jinou osobu, která povinnosti zpětného odběru obalového odpadu, jeho odstranění či využití bude za provozovatele plnit sama.

5.8 Chovy hospodářských zvířat znečišťování životního prostředí

a

integrovaný

registr

Integrovaný registr znečišťování (IRZ) byl v České Republice původně zřízen zákonem o integrované prevenci č. 76/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů na základě směrnice č. 96/61/ES o integrované prevenci. K záležitostem týkajících se IRZ bylo vydáno také Nařízení vlády č. 368/2003 Sb. a vyhláška 60

č. 572/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tyto dva předpisy zákon o integrované prevenci v ustanoveních o IRZ doplňovaly. IRZ představuje veřejný informační systém kam v pravidelných ročních intervalech provozovatelé zařízeních zasílají elektronické hlášení o únicích látek a jejich množství, které jsou stanoveny nařízením vlády. První hlášení do integrovaného registru probíhalo v roce 2004 za rok 2003 a týkalo se všech chovů hospodářských zvířat, které produkovaly do ovzduší více jak 10 000 kg amoniaku nebo více jak 50 kg formaldehydu. V Evropské unii paralelně platil tzv. EPER dle rozhodnutí 2000/479/ES, do kterého na podobném principu v podobě vydefinovaných látek a jejich ročních limitních hodnot musely ohlašovat jejich množství pouze chovy hospodářských zvířat spadající po působnost směrnice č. 96/61/ES (nyní směrnice 2008/1/ES). V roce 2008 došlo v české legislativě ve vztahu k IRZ k zásadním změnám. Nabyl účinnosti zákon č. 25/2008 Sb. o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů a Nařízení vlády č. 145/2008 Sb., kterým se stanoví seznam znečišťujících látek a prahových hodnot a údaje požadované pro ohlašování do IRZ. Zákonem č. 25/2008 Sb. byl změněn i zákon o integrované prevenci. Veškerá ustanovení týkající se IRZ v něm pozbyla platnosti. Stejně tak byla zákonem č. 25/2008 Sb. zrušena vyhláška č. 572/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů a Nařízení vlády č. 368/2003 Sb., které bylo nahrazeno Nařízením vády č. 145/2008 Sb. Tato legislativní změna byla vyvolána nabytím účinnosti Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a který se mění směrnice Rady č. 91/689/EHS a 96/61/EC (Nařízení o E- PRTR). Toto nařízení nabylo právní moci dne 24. 2. 2006 a je závazné v celém jeho rozsahu a přímo aplikovatelné ve všech členských státech EU. Problematika registrů znečišťování byla oddělena od IPPC také na evropské úrovni. V současnosti mají provozovatelé chovů hospodářských zvířat dle Nařízení Evropského Parlamentu č. 166/2006/EC povinnost hlásit informace do E-PRTR dle následujících kritérií: - provozují jednu nebo více činností (příloha č. 1): • zařízení pro intenzivní chov drůbeže nebo prasat s prostorem pro více než: o 40 000 ks drůbeže o 2 000 ks prasat na porážku (více jak 30 kg) o 750 ks prasnic • byla překročena prahová hodnota ohlašované látky (příloha č. 2) • byla překročena prahová hodnota produkce 2 t nebezpečného odpadu a 2000 t ostatního odpadu za rok - ohlašování každoročně do 30. 3. kalendářního roku prostřednictvím specifického datového standardu distribuovaného Ministerstvem životního prostředí. První hlášení bylo nutné odeslat za rok 2007. 61

Podle zákona č. 25/2008 Sb. mají provozovatelé chovů hospodářských zvířat povinnosti rozděleny do dvou částí. Zákon o integrovaném registru totiž kromě integrovaného registru znečištění (IRZ) zřizuje i integrovaný systém plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí (ISPOP). Do IRZ dle zákona č. 25/2008 Sb. mají provozovatelé chovů hospodářských zvířat povinnost hlásit dle následujících kritérií: - hlášení za rok 2008 – do 30. 3. 2009 hlásí provozovatel chovu hospodářských zvířat pokud je: o uživatel registrované znečišťující látky a dosáhl nebo přesahuje stanovenou prahovou hodnotu registrované látky a není přitom provozovatel zařízení dle přílohy č. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006. Tento provozovatel do IRZ hlásí za rok 2008 stále v souladu s původním Nařízením vlády č. 368/2003 Sb. a zákonem č. 76/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V příloze č. 2 Nařízení č. 368/2003 Sb. jsou definovány ohlašované látky a jejich prahové hodnoty. Hlášení je realizováno totožným způsobem jako za rok 2004 – 2007. o hlášení je prováděno prostřednictvím datového formátu distribuovaného Ministerstvem životního prostředí, o jestliže provozovatel provozuje zařízení intenzivního chovu hospodářských zvířat s kapacitou v rozsahu dle přílohy č. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 166/2006/EC a dosahuje nebo přesahuje prahovou hodnotu registrované látky hlásí do IRZ údaje dle Nařízení Evropského Parlamentu a rady (ES) č. 166/2006 a Nařízení vlády č. 368/2003 Sb. o údaje pro ohlašování do IRZ obsahuje příloha č. 4 Nařízení vlády č. 368/2003 Sb. - hlášení za rok 2009 – do 30. 3. 2010 dle požadavků Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006, Nařízení vlády č. 145/2008 Sb. a zákona č. 25/2008 Sb.: o hlášení zasílá provozovatel chovu zvířat, který provozuje chov zvířat s kapacitami uvedenými v příloze č. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006, který dosáhl nebo překročil prahovou hodnotu registrované látky uvedené v příloze č. 1 Nařízení vlády č. 145/2008 Sb. o hlášení zasílá provozovatel chovu zvířat, který má nižší kapacitu než je uvedena v příloze č. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006, který dosáhl nebo překročil prahovou hodnotu registrované látky uvedené v příloze č. 1 Nařízení vlády č. 145/2008 Sb. 62

o hlášení je prováděno prostřednictvím datového formátu distribuovaného Ministerstvem životního prostředí o údaje pro ohlašování do IRZ obsahuje příloha č. 3 Nařízení vlády č. 145/2008 Sb. Provozovatel chovu hospodářských zvířat je povinen vést a uchovávat evidenci ohlašovaných údajů, ze kterých byly ohlášené informace získány a to po dobu 5 let od konce příslušného ohlašovaného roku. Tato evidence zároveň musí obsahovat popis způsobu shromáždění údajů. Dříve byla evidence vedena formou dle vyhlášky č. 572/2004 Sb. Pokud si nebude provozovatel chovu hospodářských zvířat jistý podle jakých předpisů a jakým způsobem má provést ohlášení do IRZ a zda se něj ohlašovací povinnosti vztahují, má možnost se obrátit na Centrální ohlašovnu, která je zřízena MŽP a provozována Českou informační agenturou životního prostředí. Centrální ohlašovnu mohou o spolupráci požádat všichni provozovatelé při řešení problémů spojených s podáním hlášení. Operátoři pomohou vysvětlit případné problémy s automaticky zpracovávanými formuláři, chybně přidělenými formuláři, sdělit informace k autorizaci hlášení, k opravám nebo organizačním změnám v organizaci. Pomoci mohou také uživatelům účtů zasláním přístupového odkazu nebo radou jak se v účtu orientovat a jak s ním pracovat. Informace o centrální ohlašovně a jejich činnostech a nabízených službách jsou dostupné na www.centralniohlasovna.cz. Do ISPOP dle zákona č. 25/2008 Sb. budou provozovatelé chovů hospodářských zvířat hlásit za účelem zjednodušení a zefektivnění zpracování dat z oblasti ochrany životního prostředí. První hlášení do tohoto systému musí provést provozovatelé, kteří hlásí do IRZ za rok 2009, to znamená do 30. 3. 2010. Tito provozovatelé budou do ISPOP hlásit údaje vyžadované na základě následujících právních předpisů: - zákon o integrovaném registru znečišťování, - zákon o ochraně ovzduší, - zákon o vodách, - zákon o odpadech, - zákon o obalech. Pro ohlašování do ISPOP platí přechodné období. To znamená, že v případě ohlašovaných údajů dle zákona o vodách č. 254/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů provozovatel chovu hospodářských zvířat do ISPOP hlásí poprvé za rok 2010 pokud provozuje zařízení s prostorem pro zvířata v rozsahu uvedeném v příloze č. 1 Nařízení Evropského Parlamentu (ES) č. 166/2006, ale nepřesahuje prahové hodnoty ohlašovaných látek. Pokud zařízení chovu hospodářských zvířat nespadá ani pod přílohu č. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 hlásí provozovatele údaje dle požadavků zákona o vodách do ISPOP poprvé za rok 2011. V případě ohlašovaných údajů dle zákona o ochraně ovzduší č. 86/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů budou provozovatelé do ISPOP poprvé ohlašovat údaje za rok 2009 pokud jsou provozovateli zařízení chovu 63

hospodářských zvířat dle přílohy č. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 a mají ohlašovací povinnost dle zákona o integrovaném registru č. 25/2008 Sb. Pokud provozovatelé chovu hospodářských zvířat tyto dvě podmínky nesplňují ohlašují poprvé údaje dle zákona o ochraně ovzduší do ISPOP za rok 2010. Ohlašovací povinnosti dle zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů do ISPOP budou provozovatelé chovu hospodářských zvířat s prostorem dle přílohy č. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 a mající zároveň ohlašovací povinnost do IRZ dle zákona o integrovaném registru č. 25/2008 Sb. poprvé hlásit za rok 2009. Pokud provozovatelé provozují chov zvířat pouze s prostorem pro zvířata dle příloh č. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 a nemají povinnost hlásit do IRZ dle zákona č. 25/2008 Sb., tak poprvé do ISPOP hlásí za rok 2010. Pokud provozovatel provozuje chov zvířat, který nespadá ani pod působnost Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 a ani nemusí hlásit do IRZ dle zákona č. 25/2008 Sb. poprvé ohlašované údaje dle zákona o odpadech do ISPOP hlásí za rok 2011. Dle zákona o obalech č. 477/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů jsou ohlašované údaje, které se podle požadavků tohoto zákona budou ohlašovat do ISPOP vázány na povinnost provozovatele být zapsaný v seznamu osob a plnit povinnost zpětného odběru a využití odpadů z obalů. Pokud provozovatel chovu zvířat je zapsaný v seznamu osob dle zákona o obalech č. 477/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů podle § 14 bude údaje o množství uvedených obalů na trh nebo do oběhu a odebraném a využitém obalovém odpadu do ISPOP poprvé hlásit za rok 2011.

64

Tab. č. 6: Přehled ohlašovacích povinností za rok 2008 a 2009 podle Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 a zákona č. 25/2008 Sb. Ohlašovací povinnost za rok 2008 Provozovatel chovu zvířat o velikosti dle přílohy č. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 (zařízení pro intenzivní chov drůbeže nebo prasat s prostorem pro více než: 40 000 ks drůbeže, 2 000 ks prasat na porážku nebo 750 ks prasnic) Uživatel registrované látky – produkce emisí amoniaku a formaldehydu z dezinfekce. Produkce dusíku a fosforu ve vypouštěných odpadních vodách. (Provozovatel zařízení chovu hospodářských zvířat nemá prostor pro zvířata v rozsahu přílohy č. 1. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006) Ohlašovací povinnost za rok 2009 Provozovatel chovu zvířat o velikosti dle přílohy č. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 Provozovatel chovu zvířat s nižší kapacitou než je uvedena v příloze č. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006.

Termín hlášení Do 31. 3. 2009

Ohlašované údaje Při dosažení nebo překročení limitního prahu registrované látky je ohlašování podle požadavků Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 a navíc dle požadavků Nařízení vlády č. 368/2003 Sb.

Do 31. 3. 2009

Při dosažení nebo překročení limitního prahu registrované látky je ohlašování dle Nařízení vlády č. 368/2003 Sb. a zákona č. 76/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů

Termín hlášení Do 31. 3. 2010

Ohlašované údaje

Do 31. 3. 2010

Při dosažení nebo překročení prahové hodnoty registrované látky je ohlašování v souladu s požadavky Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 a Nařízení vlády č. 145/2008 Sb.

5.9 Chovy zvířat a spotřeba energií V chovech hospodářských zvířat je jako primární zdroj energie spotřebovávána elektrická energie, případně zemní plyn, LTO a jiné. Elektrická energie je do zařízení dodávána z veřejné distribuční sítě, stejně tak zemní plyn. Pro případ výpadku elektrické energie jsou v zřízeních chovu hospodářských zvířat instalovány náhradní zdroje elektrické energie tzv. dieselagregáty. 65

Hospodaření s energií se v současnosti řídí zákonem č. 406/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon stanoví povinnosti právnickým a podnikajícím fyzickým osobám provést energetický audit pokud jejich roční spotřeba energie přesáhla hodnotu 35 000 GJ. Energie je tímto myšlena nejen elektrická energie, ale také množství spotřebovaného zemního plynu. Energetický audit je soubor činností, jejichž výsledkem jsou informace o způsobech a úrovni využívání energie v budovách a v energetickém hospodářství prověřovaných fyzických a právnických osob a návrh na opatření, která je třeba realizovat pro dosažení energetických úspor. Energetický audit je zakončen písemnou zprávou, která musí obsahovat: a) hodnocení současné úrovně posuzovaného energetického hospodářství a budov, b) celkovou výši technicky dosažitelných energetických úspor, c) návrh vybrané varianty doporučené k realizaci energetických úspor včetně ekonomického zdůvodnění, d) závěrečný posudek energetického auditora. Pokud zařízení chovu hospodářských zvířat má povinnost vypracovat energetický audit, tak se tento dokument stává součástí příloh žádosti o vydání integrovaného povolení. Na základě energetického auditu je možno při vyplňování formuláře žádosti o vydání integrovaného povolení přijmout některá navržená opatření k úspoře energie u kterých provozovatel předpokládá, že budou v zařízení realizovány. Podrobnosti ohledně provádění energetického auditu stanoví vyhláška č. 213/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kterou se vydávají podrobnosti náležitostí energetického auditu. Provozovatel zařízení chovu hospodářských zvířat identifikuje povinnost mít dokumentaci energetického auditu na základě ročního výkazu spotřeby všech druhů energie přepočtených na GJ. V případě spotřeby elektrické energie odpovídá 1 MWh hodnotě 3,6 GJ a v případě spotřeby zemního plynu 1 tisíc m3 odpovídá 33,4 GJ.

5.10 Bioplynové stanice v areálech zařízení chovu hospodářských zvířat V současné době jsou ve větších aglomeracích chovu hospodářských zvířat, především prasat, budovány bioplynové stanice (BPS), které jsou v chovech hospodářských zvířat do jisté míry jako koncovou technologií pro využití produkované kejdy a zároveň obnovitelným zdrojem energie pro provoz zařízení. V BREF pro intenzivní chov drůbeže a prasat jsou BPS charakterizovány jako BAT pro zpracování faremních exkrementů. Realizaci BPS může uskutečnit buď provozovatel chovu hospodářských zvířat sám či na základě dohody. Pak je tento záměr v areálu zařízení chovu 66

hospodářských zvířat realizován jiným investorem. Většinou se jedná o uzavření dohody o dlouhodobém odebírání kejdy jako vstupního materiálu do BPS s následnou dodávku energie zařízení chovu zvířat. Realizaci vlastní BPS předchází řada právních úkonů, které jsou podmínkou pro získání stavebního povolení. Jako zásadní krok je nutné vyřešit zda BPS bude muset plnit požadavky zákona o posuzování vlivů na životní prostředí č. 100/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. To znamená zda bude muset investor na svůj záměr nechat vypracovat dokumentaci o vlivech záměru na životní prostředí a následně bude čekat na vydání stanoviska k realizaci BPS nebo zda postačí pouze zjišťovací řízení v rámci zmíněného zákona. Dále je nutné identifikovat jestli se na daný záměr budou vztahovat také požadavky zákona o integrované prevenci a to jestli bude muset její investor k realizaci BPS získat integrované povolení, jelikož bez něho by nezískal stavební povolení. Zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí č. 100/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů podléhají i ty nejmenší bioplynové stanice, neboť je lze zařadit jako podlimitní záměry uvedené v bodu č. 3.1 kategorie II „zařízení ke spalování paliv o jmenovitém výkonu od 50 do 200 MW, to znamená, že vždy u těchto BPS před vlastní realizací musí Krajský úřad posoudit zda bude probíhat zjišťovací řízení a zda dále budou podléhat posouzení nebo ne. Nejzásadnější problémem je při zařazování BPS pod působnost zákona o integrované prevenci vymezení pojmu kejda či hnůj. Podle zákona č. 156/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů, o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech) v platném znění je hnůj považován za statkové hnojivo. Podle § 2 písm. b) se statkovým hnojivem rozumí hnůj, hnojůvka, močůvka, kejda, sláma, jakož i jiné zbytky rostlinného původu a další vedlejší produkty vzniklé chovem hospodářských zvířat, vznikající zejména v zemědělské prvovýrobě, nejsou-li dále upravovány. Podle § 1 odst. 1 se tento zákon vztahuje i na hnojiva, pomocné půdní látky, pomocné rostlinné přípravky a substráty, určené k použití jako suroviny k dalšímu zpracování. Odpadem se látky stávají, pokud je naplněna dikce § 3 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech a změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, ze které vyplývá, že odpadem se rozumí předměty a látky, kterých se jejich držitel zbavuje, zamýšlí zbavit nebo musí zbavit. Podle Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 se hnojem rozumí veškerý trus a/nebo moč hospodářských zvířat s podestýlkou nebo bez podestýlky zpracovaný nebo nezpracovaný v souladu s kapitolou III přílohy VIII nebo jinak zpracovaný v zařízení na výrobu bioplynu nebo v kompostárně. Na základě těchto definicí hnoje nebo kejdy je obtížné BPS jednoznačně zařadit pod působnost zákona o integrované prevenci, jelikož zákon stanoví kategorii 6.5 přílohy č. 1, která je vymezena jako „zařízení na odstraňování nebo využití konfiskátů živočišného původu a živočišného odpadu o kapacitě 67

zpracování větší než 10 tun denně.“ Při zařazování je nutné primárně vycházet ze zákona o integrované prevenci a zároveň je nutné zohlednit i jiné právní předpisy. Jako stěžejní parametr byla stanovena kapacita nakládání s vedlejšími živočišnými produkty dle Nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 1774/2002, to znamená 10 t denně. Kejda a hnůj z chovů hospodářských zvířat (mimo hnůj z provozu předporážkového ustájení na jatkách a vlastní obsah trávícího traktu porážených zvířat) nejsou do vedlejších živočišných produktů dle toho nařízení zařazovány, to znamená, že do této kapacity nejsou započítávány. Z tohoto důvodu zemědělské BPS nemusí mít integrované povolení dle zákona o integrované prevenci, ovšem pro předcházení možných komplikací je vhodné každé zařízení BPS individuálně konzultovat s příslušným Krajským úřadem. Bioplynové stanice se podle v nich zpracovávaného materiálu dělí na zemědělské, čistírenské a ostatní. Do zemědělských bioplynových stanic lze zařadit každou BPS, která zpracovává materiály rostlinného původu a statková hnojiva. Na těchto BPS není možné zpracovávat odpady dle zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů ani jiné materiály spadající pod Nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 1774/2002. např. masokostní moučku, odpady z jatek apod. Na zemědělských BPS je možno zpracovávat např. následující materiály: Živočišné suroviny - kejda prasat, - hnůj prasat se stelivem, - kejda skotu, - hnůj skotu se stelivem, - hnůj a stelivo z chovu koní, koz, králíků, - drůbeží exkrementy, vč. steliva atd. Rostlinné suroviny - sláma všech typů obilovin i olejnin, - plevy a odpad z čištění obilovin, - bramborová nať i slupky z brambor, - řepná nať z krmné i cukrové řepy, - kukuřičná sláma i jádro kukuřice, - travní biomasa nebo seno (senáže), - nezkrmitelné rostlinné materiály (siláže, obiloviny, kukuřice) atd. Pěstovaná biomasa - obiloviny v mléčné zralosti (celé rostliny) čerstvé i silážované, - kukuřice ve voskové zralosti (celé rostliny) čerstvá i silážovaná, - kukuřice vyzrálá (celé rostliny) čerstvá i silážovaná, - krmná kapusta (celé rostliny) čerstvá i silážovaná, -„prutová“ biomasa (štěpky anebo řezanka z listnatých dřevin z rychloobrátkových kultur a/nebo z průklestů) atd. 68

Další zákon, který podmiňuje získání stavebního povolení pro BPS je zákon o ochraně ovzduší č. 86/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů. BPS se řadí mezi vyjmenované stacionární zdroje znečišťování ovzduší a jako takové podléhají povolovacímu režimu. Před vydáním územního rozhodnutí podle stavebního zákona je nutný souhlas Krajského úřadu k umístění stavby, které se vydává formou závazného stanoviska. Konkrétně lze BPS zařadit dle zákona o ochraně ovzduší do kategorie 1.3 Nařízení vlády č. 615/2006 Sb. „Výroba bioplynu“ (velký zdroj) a zároveň jako spalovací zdroj zařazený mezi zdroje „Stacionární pístové spalovací motory“ (kogenerační jednotka) v Nařízení vlády č. 146/2007 Sb. v příloze č. 4. Pro získání stanoviska dle zákona o ochraně ovzduší je investor povinen předložit odborný posudek a rozptylovou studii podle požadavků zákona o ochraně ovzduší. Pokud bude ze zařízení vypouštěna odpadní voda je nutné získat povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových (viz. kapitola 5.5). V rámci přípravy realizace BPS jsou správními úřady kladeny i požadavky na následný provoz nové BPS. BPS jsou z hlediska vývinu metanu oblastí s možným nebezpečím výbuchu a platí pro ně ČSN 75 6415 – Plynové hospodářství čistíren odpadních vod. Správní orgány budou také klást požadavky na zabezpečení proti obtěžování zápachem ve smyslu § 10 zákona o ochraně ovzduší, bude vyžadován i plán opatření pro případ havárie ve smyslu § 39 zákona č. 254/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů jelikož je v BPS nakládáno se závadnými látkami – kejda, digestát atd. Provozovatel BPS bude muset realizovat kontroly těsnosti skladů závadných látek a také provozovat kontrolní systém těchto skladů proti úniku závadných látek do volného prostředí (viz. kapitola 5.5). Pro BPS bude muset být sestaven také provozní řád zdroje znečišťování ovzduší v souladu s přílohou č. 10 vyhlášky č. 356/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Uvedené právní předpisy a jejich požadavky jsou zúženy pouze na zemědělské BPS. U BPS čistírenských a ostatních jsou vyžadovány požadavky dalších relevantních právních předpisů. Pokud by bylo v BPS nakládáno s odpady ve smyslu definice zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech ve znění pozdějších předpisů, bylo by nutné také povolení dle tohoto zákona. Pokud by vsázka do BPS obsahovala vedlejší živočišné produkty ve znění definice z Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 vyjadřovala by se k povolení realizace a následnému provozovaní takovéto BPS i veterinární správa.

5.11 Welfare zvířat Welfare zvířat je při vydávání integrovaného povolení ze strany státní veterinární správy základním požadavkem na zařízení chovu hospodářských zvířat. Základní požadavky jsou kladeny na budovy kde jsou zvířata chována, plochu a jiné parametry ustájení (délka krmného žlabu, napájení zvířat, délka a intenzita osvětlení atd.). Při vydávání integrovaného povolení jsou zohledněny také parametry veterinární péče a přepravy zvířat. 69

Následující předpisy, v souladu s ”Evropskou dohodou na ochranu hospodářských zvířat” stanoví podmínky šlechtění a plemenitby, ustájení včetně technologických systémů, podmínek prostředí, správné výživy a veterinární péče. Tyto základní právní předpisy provozovatel zařízení chovu hospodářských zvířat musí pro získání integrovaného povolení respektovat. - zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, - zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů, - vyhláška č. 208/2004 Sb. o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat ve znění pozdějších předpisů, - vyhláška č. 191/2002 Sb. o technických požadavcích na stavby v zemědělství ve znění pozdějších předpisů, - vyhláška č. 193/2004 Sb. o ochraně zvířat při přepravě ve znění pozdějších předpisů, - zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství s prováděcími vyhláškami č. 53/2001 Sb., č. 263/2003 Sb. a č. 174/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů, Problematické bývá vydávání integrovaného povolení pro chovy hospodářských zvířat u nichž se jako účastníci řízení o vydání itegrovaného povolení stávají ekologická občanská sdružení zabývající se ochranou životního prostředí a zvířat. 5.11.1 Správná chovatelská praxe při krmení hospodářských zvířat Jednou z hlavních priorit společné zemědělské politiky EU je dosažení a garance zdravotní nezávadnosti a bezpečnosti potravin. Požadavky týkající se krmiv mají zajistit, že se k jejich výrobě budou používat pouze vhodné krmné komponenty a další suroviny. Hlavní odpovědnost za zdravotní nezávadnost potravin, jako zboží denní potřeby, spočívá na producentech krmiv na všech úsecích jejich výroby. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 zastřešuje oblast krmiv a potravin v základních požadavcích na jejich bezpečnost a vytváří současně systém dohledatelnosti původu krmiv. Dalším důležitým předpisem je Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005 o požadavcích na hygienu krmiv. Zásadním principem tohoto nařízení je registrace všech subjektů, kteří se podílejí na výrobě krmiv. Třetí významný předpis tvoří Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 o úředních kontrolách dodržování právních předpisů o krmivech a potravinách a dále ustanovení o zdraví zvířat a zabezpečení dobrých životních podmínek (animal welfare). Požadavky na zemědělské podniky na úrovni prvovýroby krmiv Prvovýrobou krmiv se rozumí výroba zemědělských produktů, přičemž se v prvé řadě jedná o pěstování plodin a jejich sklizeň, kdy výsledkem jsou výhradně produkty, které po sklizni nebo sběru neprocházejí žádnou další operací kromě 70

jednoduchého fyzického zpracování jako je čištění, balení, skladování, sušení nebo silážování. Zásady hygienických ustanovení 1. Provozovatelé krmivářských podniků odpovědní za prvovýrobu krmiv zajistí, aby veškeré operace byly řízeny a vykonávány tak, aby se předcházelo rizikům, která by mohla ohrozit bezpečnost krmiv a aby se tato rizika vyloučila či minimalizovala. 2. Provozovatelé krmivářských podniků v možné míře zajistí, aby primární produkty vyráběné, připravované, čištěné, balené, skladované a přepravované v rámci jejich odpovědnosti byly chráněny před kontaminací a znehodnocením. 3. Provozovatelé krmivářských podniků plní povinnosti podle bodů 1 a 2 tak, že dodržují příslušné právní předpisy Společenství a vnitrostátní právní předpisy týkající se kontroly rizik, včetně: a) opatření pro kontrolu nebezpečí kontaminace, způsobené například vzduchem, půdou, vodou, hnojivy, přípravky na ochranu rostlin, biocidními produkty, veterinárními léčivými přípravky a manipulací s odpady a jejich likvidací, b) opatření týkající se zdraví rostlin, zvířat a životního prostředí, která mají důsledky pro bezpečnost krmiv, včetně programů pro sledování a tlumení původců chorob přenosných na lidskou populaci. Požadavky na vybavení pro ustájení a krmení 1. Jednotka živočišné výroby a krmné vybavení musí být pravidelně čištěny. 2. Chemické prostředky používané k čištění a desinfekci musí být používány v souladu s návodem a odděleně skladovány od krmiv a prostorů pro krmení. 3. Musí být zaveden systém pro pravidelné odstraňování výkalů, hnoje a kejdy, odpadového materiálu i ostatních zdrojů kontaminace. 4. Krmivo a podestýlka musí být vyměňovány a nesmí zplesnivět. Krmení a skladování a) Skladování krmiv (obiloviny, luštěniny, olejniny, krmné směsi, mlýnské produkty): - odděleně od chemických látek a jiných produktů zakázaných používat jako krmivo, - skladovací prostory musí být suché, čisté a prosté škůdců, - medikovaná krmiva musí být skladována odděleně. b) Přeprava: - adresné krmivo odeslat na správné místo, - v průběhu přepravy nesmí dojít ke kontaminaci, - přeprava medikovaných krmiv odděleně od ostatních krmiv, - dopravní prostředky a krmné technologie musí být pravidelně čištěny. 71

c) Chov na pastvinách: - spásání porostů organizovat tak, aby byla minimalizována možná kontaminace v důsledku biologických, fyzikálních a chemických rizik, - dodržovat přiměřený čas od doby hnojení a použití chemických přípravků pro další fázi pasení v rámci minimalizace biologické křížové kontaminace. d) Napájení: - voda pro zvířata musí mít odpovídající kvalitu (zdravotně nezávadná), - napájecí systémy musí být konstruovány tak, aby byla minimalizována možná kontaminace, - napájecí systémy je nutné pravidelně čistit a udržovat. e) Zaměstnanci: - osoby odpovídající za krmení a manipulaci se zvířaty musí mít požadované znalosti, dovednosti a kvalifikaci. Obecné zásady krmení zvířat Za prioritní je třeba považovat, že denní krmná dávka má zaručovat pokrytí fyziologické potřeby zvířat včetně požadované produkce. Svým složením nesmí ohrožovat zdraví zvířat a kvalitu živočišných produktů.

Krmení v chovu skotu Zahrnuje krmení telat, mladého skotu, dojnic a skotu ve výkrmu. Zvláštní režim krmení je uplatňován u plemenných býků. Podávaná krmiva musí být čerstvá, nezávadná, nesmí být zapařená, nahnilá, naplesnivělá nebo znečištěná zeminou. Kompletní krmná dávka musí být sestavena tak, aby nebyl překročen nejvýše přípustný obsah doplňkových a nežádoucích látek. Přežvýkavcům nesmí být zkrmovány živočišné moučky. Přípustné je zkrmování živočišných tuků za před-pokladu, že obsah celkových nečistot není vyšší než 0,15 %. Pokud jsou používány ke krmení dojnic rostlinné oleje nebo expelenty, je nutné omezit jejich dávkování tak, aby nedocházelo k ovlivnění jakosti mléčného tuku. Při zkrmování doplňkových látek obsahujících nebílkovinný dusík (močovina, amonné sole), musí být tyto látky podávány v krmné směsi s jinými krmivy s tím, že v této směsi jsou rovnoměrně rozptýleny. Krmné směsi obsahující látky s nebílkovinným dusíkem musí být podávány v suchém stavu a nesmí být při zkrmování ředěny vodou nebo jinými kapalnými krmivy. Pokud je ke krmení telat používáno syrové mléko nebo jiné tekuté mléčné produkty, je možné je stabilizovat doplňkovými látkami ze skupiny konzervantů např. kyselinou mravenčí (dávka 0,3 ml/l) nebo jejími solemi. Krmné zařízení nesmí negativně ovlivňovat jakost podávaných krmiv a musí být čistitelné. Krmení v chovu prasat 72

Krmení v chovu prasat zahrnuje krmení selat, chovných prasniček, kanců a prasat ve výkrmu. Pokud jsou k výživě prasat používány výhradně krmné směsi, musí být jejich složení dieteticky vhodné a obsahem živin musí pokrývat jejich fyziologickou potřebu. K výrobě krmných směsí nesmí být použity živočišné moučky, s výjimkou rybí moučky, živočišný tuk možno zkrmovat, pokud obsah nečistot není vyšší než 0,15 %. Kompletní krmná směs nesmí v 1 kg překročit přípustný obsah doplňkových a nežádoucích látek. Ve výživě prasat nesmí být používány odpady z domácnosti nebo z restauračních provozů mimo potravin rostlinného původu, které již nejsou vhodné pro lidskou výživu (tvrdý chléb, rohlíky apod.). V případě použití tekutých krmiv (pivovarské kvasnice, syrovátka atd.), nesmí být dlouhodobě skladované, neboť tato krmiva rychle podléhají zkáze a jsou tak zdrojem biologické a chemické kontaminace. Při zkrmování okopanin musí být brambory vyprány a pařeny, řepa a mrkev upraveny krouháním. Pokud je zkrmována zelená píce, musí být vždy čerstvá a nezapařená, sklizená nejlépe v ranném vegetačním stádiu. Krmné zařízení nesmí negativně ovlivňovat kvalitu a fyzikální úpravu krmiv. Pokud jsou součástí krmného zařízení i silové zásobníky, musí být pravidelně čištěny. Pokud se jedná o krmné zařízení pro mokré krmení, musí zabezpečit dopravu stanoveného množství mokrého krmiva do každého kotce o takové sušině, která nesníží její požadovaný denní příjem prasetem (obsah sušiny v mokrém krmivu nejméně 20 %). Krmné zařízení pro mokré a vlhčené krmivo musí být čistitelné a umožňuje přístup prasatům k příjmu krmiva, přičemž na jedno krmné místo může být nejvýše 5 prasat. U chovných prasnic a kanců musí být na každý kus zaručeno samostatné krmné místo. Při krmení krmnou směsí s použitím krmných dávkovačů (bez samokrmítek) mají být selata včetně odstávčat krmena nejméně 3krát denně, u prasat v předvýkrmu, výkrmu. chovných prasniček a kanců nejméně 2krát denně. V případě mokrého krmení, jeho frekvence je nejméně 3krát denně. Obsahuje-li krmná dávka statková krmiva a doplňkové směsi, musí být před krmením promíchána. Přechod mezi jedním druhem krmné směsi na jiný druh se uskutečňuje postupně po dobu 3 – 5 dnů. U selat a kojících prasnic musí být koryto před krmením vyčištěno. V každém kotci musí být dostatek napáječek, a to i v případě, že je použito krmných automatů, kde je umístěna napáječka. Krmení v chovu drůbeže V chovu drůbeže se převážně používají ke krmení kompletní krmné směsi, které svým složením a obsahem živin musí odpovídat fyziologickým potřebám drůbeže a požadované produkci při garanci zdravotní nezávadnosti. Kompletní ani doplňkové směsi nesmí obsahovat živočišné moučky s výjimkou rybí moučky a živočišného tuku, kde obsah nečistot nesmí překročit 0,15 %. Chovným a užitkovým nosnicím, chovným kachnám a krůtám nesmí být zkrmovány krmné směsi s obsahem antikokcidik. 73

Pravidla správné praxe při skladování krmiv Provozovatel ve své správné praxi pro skladování uvede: - název skladu a provozu, ve kterém je sklad umístěn, - druh krmiv (krmných surovin), které budou umístěny v jednotlivých skladech, - způsob skladování v jednotlivých skladech, - způsob kontroly jakosti při příjmu (uskladnění, v průběhu skladování a při expedici), - vedení evidence o příjmu, skladování (např. údaje o provádění kontroly jakosti, výdeji, kontrolách jakosti). Požadavky na sklady krmiv (krmných surovin) Pro skladování jsou používány sklady typu silového, halového, podlahového (vícepodlažní sklady), kombinované skladovací tanky nebo nádrže, silážní žlaby nebo věže, seníky, haly a zpevněné skládky. Dále lze sklady členit podle technologické vybavenosti, která je zpravidla spojena se způsobem skladování sklady pro skladování suchých krmiv (vlhkost méně než 14 %), sklady vybavené aktivním ventilací, dále vybavené technologií strojního chlazení, sklady upravené pro skladování chemicky konzervovaných krmiv, sklady vybavené manipulační technikou (jeřábové dráhy, frézy).

Skladovací prostory musí: - umožnit skladování různých druhů krmiv (krmných surovin) včetně možnosti jejich identifikace v průběhu skladování, - zabezpečit u suchých krmiv skladování v suchu a jejich uchování v požadované jakosti, - být řešeny tak, aby se zamezilo smísení jednotlivých druhů krmiv, kontaminaci nebo znehodnocení, - být konstrukčně řešeny tak, aby skladovací prostor byl čistitelný, omezoval přístup ptáků a hlodavců, umožňoval kontrolu a dezinfekci a deratizaci skladů. Související české právní předpisy limitující správnou chovatelskou praxi a nakládání s krmivy - zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších předpisů, - vyhláška ministerstva zemědělství č. 329/1997 Sb., která provádí zákon o potravinách ve znění pozdějších předpisů, - vyhláška ministerstva zemědělství č. 132/2004 Sb. o mikrobiologických požadavcích na potraviny, způsobu jejich kontroly a hodnocení ve znění pozdějších předpisů, 74

- vyhláška ministerstva zemědělství č. 158/2004 Sb., kterou se stanoví maximálně přípustné množství reziduí jednotlivých druhů pesticidů v potravinách a potravinových surovinách ve znění pozdějších předpisů, - vyhláška ministerstva zemědělství č. 305/2004 Sb., která stanovuje druhy kontaminujících a toxikologicky významných látek a jejich přípustné množství v potravinách ve znění pozdějších předpisů, - vyhláška ministerstva zemědělství č. 211/2004 Sb. která stanovuje metody zkoušení a způsob odběru a přípravy kontrolních vzorků, ve znění pozdějších předpisů, - vyhláška ministerstva zemědělství č. 328/2004 Sb. o evidenci výskytu a hubení škodlivých organismů ve skladech rostlinných produktů a o způsobech zjišťování a regulace jejich výskytu v zemědělských veřejných skladech a skladech Státního zemědělského intervenčního fondu ve znění pozdějších předpisů, - zákon č. 91/1996 Sb. o krmivech ve znění pozdějších předpisů, - vyhláška ministerstva zemědělství č. 451/2000 Sb. která provádí zákon o krmivech ve znění pozdějších předpisů, - vyhláška ministerstva zemědělství č. 124/2001 Sb., kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků a principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků ve znění pozdějších předpisů, - vyhláška ministerstva zemědělství č. 212/2004 Sb., o stanovení zásob a způsobu jejich ohlašování SZPI ve znění pozdějších předpisů, - zákon č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních listech a zemědělských veřejných skladech ve znění pozdějších předpisů.

75

6. Seznam použité související literatury 1. HAVLÍČEK, Z., MARADA, P., MAREČEK, J., KRČÁLOVÁ, E.: Nové trendy v ochraně životního prostředí v podmínkách chovů hospodářských zvířat, 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2007, 74 s. ISBN 978-80-7375-120-3 2. JELÍNEK, A., DĚDINA, M.: Příručka pro poradce sítě zemědělského poradenství MZe ČR při vyplňování „žádosti o integrované povolení provozu“ zemědělských zařízení intenzivního chovu drůbeže a prasat uvedených v příloze č. 1 k zákonu č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci, VÚZT Praha - Ruzyně, 2004 3. JELÍNEK, A., DĚDINA, M.: Příručka pro zpracování „Plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe“ dle Nařízení vlády č. 353/2002 Sb. k zákonu č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší, VUZT Praha – Ruzyně, 2004 4. KOUCKÝ, M., KUDRNA, V.:: Správná chovatelská praxe při krmení hospodářských zvířat, Výzkumný ústav živočišné výroby, Praha – Uhříněves, 2007 5. KUBÍKOVÁ, J.: Uplatňování právních předpisů v podmínkách provozů nakládajících s vedlejšími živočišnými produkty z pohledu krajského úřadu – Jihočeský kraj, Právní požadavky využívání vedlejších živočišných produktů v podmínkách bioplynových stanic, kompostáren a asanačních podniků – sborník z konference a odborného semináře, MZLU v Brně, 2007, 1. vydání ISBN 978-80-7375-072-5 6. MARŠÁK, J.: Vedlejší živočišné produktu v kontextu zákona o integrované prevenci, Právní požadavky využívání vedlejších živočišných produktů v podmínkách bioplynových stanic, kompostáren a asanačních podniků – sborník z konference a odborného semináře, MZLU v Brně, 2007, 1. vydání ISBN 978-80-7375-072-5 7. MARŠÁK, J., SLAVÍK, J. a kol.: Integrovaná prevence a omezování znečištění - stručný průvodce provozovatele zařízení s praktickými výklady zákona o integrované prevenci, Ministerstvo životního prostředí, 2007, ISBN 80-7212-463-3 8. http://www.irz.cz/dokumenty/irz/prezentace/irz_pravni_uprava_2008.ppt, ze dne 20.8.2008 9. Metodický pokyn odboru ochrany ovzduší, Ministerstvo životního prostředí k podmínkám schvalování bioplynových stanic do provozu, Ministerstvo životního prostředí, Praha, 2008 10. VALTA, J.: Řešení environmentálních sousedských konfliktů dialogem, Zpravodaj EIA, ročník XII, č. 2, Ministerstvo životního prostředí, Praha, 2007, ISSN 1801-6901 11. zákon č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci) ve znění pozdějších předpisů,

76

12. zákon č. 25/2008 Sb. o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů 13. zákon č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, 14. zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, 15. zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, 16. zákon č. 356/2003 Sb. o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, 17. zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, 18. zákon č. 59/2006 Sb. o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky ve znění pozdějších předpisů, 19. zákon č. 156/1998 Sb. o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech) ve znění pozdějších předpisů, 20. zákon č. 185/2001 Sb., zákon o odpadech a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, 21. zákon č. 477/2001 Sb. o obalech a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, 22. zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, 23. zákon č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů, 24. zákon č. 214/2007 Sb. o krmivech, 25. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady č. 91/689/EHS a č. 96/61/ES, 26. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice č. 1999/45/ES a o zrušení Nařízení Rady (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES - REACH, 27. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, 28. Nařízení vlády č. 145/2008 Sb., kterým se stanoví seznam znečišťujících látek a prahových hodnot a údaje požadované pro ohlašování do IRZ 29. Nařízení vlády č. 146/2007 Sb. o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, 77

30. Nařízení vlády č. 615/2006 Sb. o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. 31. Nařízení vlády č. 103/2003 Sb. o stanovení zranitelných oblastí a o používání. a skladování hnojiv a statkových hnojiv ve znění pozdějších předpisů, 32. Nařízení vlády č. 148/2006 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací ve znění pozdějších předpisů, 33. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 ze dne 19. března 2001 o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS), 34. vyhláška č. 554/2002 Sb., kterou se stanoví vzor žádosti o vydání integrovaného povolení, rozsah a způsob jejího vyplnění ve znění pozdějších předpisů, 35. vyhláška č. 362/2006 Sb. o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování, 36. vyhláška č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování ve znění pozdějších předpisů, 37. vyhláška č. 450/2005 Sb. vyhláška o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků ve znění pozdějších předpisů, 38. vyhláška č. 20/2002 Sb. o způsobu a četnosti měření množství a jakosti vody stanoví četnost měření jakosti a způsob měření množství ve znění pozdějších předpisů, 39. vyhláška č. 195/2002 Sb., o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl ve znění pozdějších předpisů, 40. vyhláška č. 432/2001 Sb. o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu ve znění pozdějších předpisů, 41. vyhláška č. 125/2004 Sb. kterou se stanoví vzor poplatkového hlášení a vzor poplatkového přiznání pro účely výpočtu poplatku za odebrané množství podzemní vody ve znění pozdějších předpisů, 42. vyhláška č. 293/2002 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových ve znění pozdějších předpisů, 43. vyhláška č. 231/2004 Sb. kterou se stanoví podrobný obsah bezpečnostního listu k nebezpečné chemické látce a chemickému přípravku ve znění pozdějších předpisů, 44. vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví katalog odpadů, seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu 78

a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) ve znění pozdějších předpisů, 45. vyhláška č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady ve znění pozdějších předpisů, 46. vyhláška č. 208/2004 Sb. o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat ve znění pozdějších předpisů, 47. vyhláška č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství ve znění pozdějších předpisů, 48. vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody ve znění pozdějších předpisů, 49. vyhláška ministerstva zemědělství č. 158/2004 Sb., kterou se stanoví maximálně přípustné množství reziduí jednotlivých druhů pesticidů v potravinách a potravinových surovinách ve znění pozdějších předpisů 50. ČSN EN ISO 14001:2005 Systémy environmentálního managementu Požadavky s návodem pro použití.

79

7. Seznam publikací, které předcházely metodice KRČÁLOVÁ, E., MAREČEK, J.: Integrovaná prevence a omezování znečišťování v intenzivních chovech drůbeže a prasat, Veterinářství, 2004. č. 10, ISSN 0506-8231. KRČÁLOVÁ, E., ZEMEK, M., MAREČEK, J.: Praktické ověření vybraných BAT indikátorů pro chovy prasat, Aktuální problémy šlechtění, chovu, zdraví a produkce prasat, České Budějovice 2005: Scientific Pedagogical Publishing, České Budějovice, 2005, s. 305-309. ISBN 80-85645-50-5. KRČÁLOVÁ, E.: Standardy správných zemědělských praxí, zásadní a v české republice nejvíce používané nejlepší dostupné techniky (BAT), Sborník z konference a odborného semináře "Nové trendy v ochraně životního prostředí v podmínkách chovů prasat", Brno: MZLU v Brně, 2006, s. 14-17. ISBN 80-7157990-4. HAVLÍČEK, Z., MARADA, P., MAREČEK, J., KRČÁLOVÁ, E., MUSIL, J.: Nové trendy v ochraně životního prostředí v podmínkách chovu hospodářských zvířat, 1. vyd. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007, 72 s. ISBN 978-80-7375-120-3. MAREČEK, J., KRČÁLOVÁ, E., KREJZEK, P.: Některé poznatky a praktické zkušenosti s dosavadním naplňováním zákona o integrované prevenci, Planeta, 2004, č. 2, s. 38-41, ISSN 1213-3396.

8. Seznam zkratek BAT - (Best Available Techniques) – nejlepší dostupné techniky BPS – bioplynová stanice BREF - (Best Available Techniques Reference Documents) – Referenční dokumenty nejlepších dostupných technik ČOV – čistírna odpadních vod DDDD – dezinfekce, dezinsekce, deratizace, deodorizace EMS - (Environmental management system) – Systém environmentálního managementu IP – integrované povolení IPPC - (Integrated Pollution and Prevention Control) – Integrovaná prevence a omezování znečištění ISPOP - systém plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí OOPP - osobní ochranné pracovní pomůcky OZO – odborně způsobilá osoba 80

Název titulu: Praktický návod plnění požadavků směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2008/1/ES o integrované prevenci v podmínkách chovů hospodářských zvířat

Autoři:

Krčálová, E., Mareček, J., Havlíček, Z., Marada, P., Musil, J.

Vydavatel:

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Sazba a tisk: Ing. Libor Klapil Vydání:

první, 2008

Počet stran: 81 Náklad:

600 ks

ISBN:

978-80-7375-233-0

81