Environmentální výchova v MŠ

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání

Závěrečná práce

Environmentální výchova v MŠ

Vypracovala: Mgr. Adéla Meškanová Vedoucí práce: Mgr. Zbyněk Vácha

České Budějovice 2016

Prohlášení Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

V Českých Budějovicích dne 22. listopadu 2015

Adéla Meškanová

Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Zbyňku Váchovi za odborné vedení mé závěrečné práce, za cenné rady a vstřícnost.

Anotace Závěrečná práce je nazvána Environmentální výchova v MŠ. Práce se zabývá problematikou environmentální výchovy jak v obecném slova smyslu, tak její aplikací v oblasti vzdělávání, práce je zaměřena především na možnosti a využití environmentální výchovy ve výchově a vzdělávání dětí předškolního věku. Cílem práce je poukázat na význam environmentální výchovy v předškolním vzdělávání a vytvoření výchovně – vzdělávacího projektu, který bude plně využitelný pro realizaci a aplikaci environmentální výchovy v mateřské škole.

Klíčová slova: Environmentální výchova, předškolní vzdělávání, mateřská škola, projektová výuka, příroda, životní prostředí, prosociální chování.

Abstract This thesis is called Environmental education in nursery school. It deals with the problem of environmental education in general terms as well as with its practical application. The thesis focuses mainly on different ways of implementation of environmental education in preschool education proces. The aim of the thesis is to highlight the importance of environmental education and design an educational project which could be used for implementation of environmental education in a nursery school.

Key words: Environmental education, preschool education, nursery school, project based learning, nature, environment, prosocial behaviour.

Obsah

1. Úvod ..................................................................................................................................... 6 Teoretická část ......................................................................................................................... 7 2. Environmentální výchova ..................................................................................................... 7 2.1. Vývoj a vymezení pojmu ............................................................................................... 7 2.2. Legislativní zakotvení .................................................................................................. 10 2.2.1. Environmentální výchova v pojetí RVP PV ........................................................... 11 2.3. Cíle a obsah environmentální výchovy........................................................................ 14 2.4. Prostředky a metody environmentální výchovy ......................................................... 16 2.4.1. Projektová metoda ............................................................................................... 17 2.5. Úkoly environmentální výchovy .................................................................................. 19 2.6. Význam environmentální výchovy v předškolním věku .............................................. 21 Praktická část ......................................................................................................................... 22 3. Úvod praktické části ........................................................................................................... 22 4. Projekt environmentální výchovy ...................................................................................... 24 5. Závěr ................................................................................................................................... 55 6. Seznam použitých zdrojů ................................................................................................... 57 Seznam příloh......................................................................................................................... 59 Příloha č. 1.......................................................................................................................... 60 Příloha č. 2.......................................................................................................................... 61 Příloha č. 3.......................................................................................................................... 62 Příloha č. 4.......................................................................................................................... 63 Příloha č. 5.......................................................................................................................... 64 Příloha č. 6.......................................................................................................................... 65 Příloha č. 7.......................................................................................................................... 66 Příloha č. 8.......................................................................................................................... 68

5

1. Úvod Práce, kterou předkládám, nese název Environmentální výchova v MŠ. Toto téma jsem zvolila za prvé proto, že sama jako učitelka v mateřské škole působím, za druhé z důvodu toho, že se naše MŠ nachází v prostředí ideálním pro realizaci environmentální výchovy – v prostředí venkova, tj. v prostředí obklopujícím naši MŠ loukami, lesy, … přírodou. Práce je rozdělena na dvě části – teoretickou a praktickou. V teoretické části jsem se zaměřila na samotný pojem environmentální výchova a jeho vývoj v českém prostředí, na jeho legislativní zakotvení, na způsob začlenění environmentální výchovy do českého systému předškolního vzdělávání, na obecné cíle environmentální výchovy, ale i cíle konkrétní vytyčené přímo pro předškolní vzdělávání,

dále

na

nejčastěji

používané

prostředky,

formy

a

metody

environmentální výchovy využívané v oblasti předškolního vzdělávání dětí a v neposlední řadě na samotný význam environmentální výchovy a její přínos pro děti předškolního věku. Praktická část práce je zaměřena na využití jedné z výchovně – vzdělávacích metod – metody projektové v rámci environmentální výchovy. Cílem práce je poukázat na význam environmentální výchovy v předškolním vzdělávání a navrhnout a vytvořit projekt environmentální výchovy využitelný ve vzdělávání dětí předškolního věku v mateřské škole. Předškolní věk je z hlediska formování dětské osobnosti ideálním obdobím pro získávání a osvojování kompetencí využitelných v dalším životě dítěte. V souvislosti s environmentální výchovou jsou to ty kompetence, které v sobě zahrnují kladný vztah a postoj dítěte vůči přírodě a životnímu prostředí vůbec. Získané kompetence a vzorce chování a jednání v tomto věku se poté promítnou do následného postoje dítěte, člověka k přírodě a světu.

6

Teoretická část

2. Environmentální výchova 2.1. Vývoj a vymezení pojmu V pojetí českého vzdělávání je pojem environmentální výchova relativně novým termínem. „Samotný pojem „environmentální výchova“ se objevil na konferenci Mezinárodní unie ochránců přírody (IUCN) v roce 1947.“ (Činčera, 2007, str. 12) „Obor environmentální výchova vznikl na přelomu 60. a 70. let 20. století v reakci na sílící problémy životního prostředí a v návaznosti na některé předchozí přístupy, jako bylo hnutí výchovy v přírodě, výchovy k ochraně přírody či výchovy o přírodě.“ (Činčera, 2013, str. 16) Zde je zřejmé, že výchova k přírodě a pro přírodu má v Čechách dlouholetou tradici. Její název a samotná terminologie se však v průběhu let měnily a vyvíjely. „V České republice k určitému zmatku přispěl posun v chápání pojmu i označení environmentální výchovy. Od původní „výchovy k péči o životní prostředí“, uplatňované v 80. letech, začal být používán pojem „ekologická výchova.“ (Činčera, 2007, str. 14) V současné době je pojem environmentální výchova již plně zakotven do českého vzdělávacího systému, jakožto součást platných vzdělávacích kurikulí, kterými jsou rámcové vzdělávací programy pro všechny stupně vzdělávání. Rozdílná terminologie a její vývoj v ČR vůbec, vedly k často nesprávnému chápání pojmu environmentální výchova. Činčera (2007, str. 14) zde vidí problém především ve směšování výchovy ekologické a výchovy environmentální, přičemž ekologickou výchovu chápe jako jeden ze směrů výchovy environmentální.

7

„Ekologická výchova představuje tradiční směr environmentální výchovy, kladoucí důraz na poznávání přírody a jejích základních procesů.“ (Činčera, 2007, str. 17) Máchal (2000, str. 14) naproti tomu uvádí, že pro účely ekopedagogické praxe je možné považovat pojmy ekologická i environmentální výchova za stejnocenné. Sám definuje ekologickou výchovu jako „ veškeré výchovné a vzdělávací úsilí, jehož cílem je především zvyšovat spoluodpovědnost lidí za současný i příští stav přírody i společnosti, za místo, ve kterém žijí, a rozvíjet citlivost, vstřícnost a tvořivost lidí k řešení problémů péče o přírodu i problémů lidské společnosti.“ (Máchal, 2000, str. 15) Při porovnání této definice a vymezení ekologické výchovy dle Horké (1996, str. 9), která říká, že: „Podstatou ekologické výchovy je utváření odpovědného vztahu k životnímu prostředí, ekologicky šetrného životního stylu a jednání.“ se současnými definicemi environmentální výchovy, nejsou zde patrné rozdíly. „Koncem 90. let se totiž Ministerstvo životního prostředí od termínu „ekologická výchova“ odklonilo ve prospěch nově zaváděného pojmu „environmentální výchova“, který je uplatněn ve Státním programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty přijatém vládou na podzim roku 2000.“ (Máchal, 2000, str. 13) „Český termín „environmentální vzdělávání, výchova a osvěta“ vychází z anglického environmental education, kde environment znamená životní prostředí a education se chápe jako vzdělávání, výchova a osvěta všech typů cílových skupin.“ (Jančaříková, 2010, str. 9) Termín environmentální vzdělávání, výchova a osvěta je v současné době zakotven v platných zákonech ČR, vztahujících se k problematice životního prostředí. „Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách.“ (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, § 16)

8

„Trvale udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachová možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost

přírody

a

zachovává

přirozené

funkce

ekosystémů.“

(Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, § 6) „ V oficiálních dokumentech vlád či mezinárodních organizací se pojem „výchova pro udržitelnost“ používá jako obecný pojem, synonymní k „environmentální výchově“.“ (Činčera, 2007, str. 44)

9

2.2. Legislativní zakotvení „V ČR je environmentální výchova zastřešena souhrnným označením „EVVO.“ EVVO je rámcově vymezena v zákonu o životním prostředí, podrobně pak v dokumentu Cíle a indikátory EVVO.“ (Broukalová a kol., 2012 in Činčera, 2013, str. 18) „EVVO prolíná svým obsahem i účelem úkoly všech ministerstev a jimi řízených resortů. Při Ministerstvu životního prostředí byla proto ustavena meziresortní pracovní skupina, která zpracovala Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice (SP EVVO), a to jako nadresortní dokument.“ (SP EVVO, 2000, str. 4) „SP EVVO v ČR vychází z platných právních norem, vládních usnesení, novelizované Státní politiky životního prostředí, mezinárodních závazků, kterými je ČR vázána a z předpisů EU.“ (SP EVVO, 2000, str. 6) Jsou to především:  zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí  zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny  Směrnice č. 90/313/EHS, o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí  Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva, červen 1998)  Politika, stav a vývoj životního prostředí v ČR (dokument OECD, duben 1999)  zákon č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí  usnesení vlády č. 232/1992 (SP EVVO, 2000, str. 4, 6) „Na základě tohoto usnesení plní Ministerstvo životního prostředí úlohu odborného garanta environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) a je odpovědné za koordinaci a kontrolu jeho plnění.“ (SP EVVO, 2000, str. 4) „Východiskem pro EVVO v ČR je zákon o životním prostředí č. 17/1992 Sb., § 16, podle kterého „Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení

10

a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách.“ Tuto definici cituje i Státní program EVVO, na který pak navázaly další národní i regionální dokumenty.“ (Činčera, 2013, str. 19) „Podle § 13 zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí je povinno Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a dalšími ústředními orgány podporovat osvětu, výchovu a vzdělávání široké veřejnosti v oblasti ochrany životního prostředí se zvláštním zaměřením na výchovu dětí a mládeže.“ (SP EVVO, 2000, str. 4) „V současné době jsou požadavky na environmentální vzdělávání zahrnuty v obecné rovině do většiny základních pedagogických dokumentů.“ (SP EVVO, 2000, str. 7) „Pro zařazení EVVO do formálního vzdělávání je pak klíčové vymezení environmentální výchovy v rámcových vzdělávacích programech pro jednotlivé typy škol.“ (Činčera, 2013, str. 19)

2.2.1. Environmentální výchova v pojetí RVP PV „Školský zákon přijatý v roce 2004 završil českou kurikulární reformu, která byla započata roku 2001 přijetím tzv. Bílé knihy. Pro každý obor vzdělávání byly vydány Rámcové vzdělávací programy.“ (Jančaříková, Kapuciánová, 2012) „Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání vymezuje hlavní požadavky, podmínky a pravidla pro institucionální vzdělávání dětí předškolního věku.“ (Smolíková, 2004, str. 6) „RVP PV pracuje se čtyřmi cílovými kategoriemi: rámcové cíle se promítají do vzdělávacích oblastí a získávají podobu cílů dílčích, jejich průběžné naplňování směřuje k dosahování dílčích kompetencí, které jsou základem pro postupné budování kompetencí klíčových.“ (Smolíková, 2004, str. 9, 10) V Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV) je zakotveno pět vzdělávacích oblastí, které jsou nazvány – Dítě a jeho tělo, Dítě a jeho psychika, Dítě a ten druhý, Dítě a společnost a Dítě a svět. 11

„Environmentální aktivity mohou být realizovány ve všech jmenovaných oblastech, nejvíce pozornosti je jim obvykle věnováno ve vzdělávací oblasti „Dítě a svět.“ (Jančaříková, Kapuciánová, 2012) I v ostatních vzdělávacích oblastech je však možné najít prostor a možnosti pro alespoň částečné využití environmentální výchovy. Např. ve vzdělávací oblasti Dítě a jeho tělo je mezi očekávané výstupy začleněno: „vnímat a rozlišovat pomocí všech smyslů (zvuky, vůně, chutě)“, což je velmi dobře začlenitelné do environmentální výchovy v rámci pozorování přírody, rozlišování zvuků zvířat, či ochutnávání ovoce a zeleniny, dalším výstupem této oblasti je „zvládat jednoduchou obsluhu a pracovní úkony (práce na zahradě).“ (Smolíková, 2004, str. 17) Ve vzdělávacích oblastech Dítě a jeho psychika a Dítě a společnost souvisí s environmentální výchovou jak dílčí vzdělávací cíle, vzdělávací nabídka, tak i očekávané výstupy. Dítě a jeho psychika – vyprávění zážitků, rozlišování zvuků, prohlížení knih, pozorování přírodních jevů, spontánní hra, experiment, smyslové hry, rozlišování časových pojmů (roční období), výlety do okolí, citlivost ve vztahu k živým bytostem – to vše je možné provázat s environmentální výchovou. (Smolíková, 2004, str. 18 24) Dítě a společnost – osvojení poznatků o prostředí, v němž dítě žije, o pravidlech chování ve společnosti, ohleduplné chování, kladné vzory chování a jednání, osvojení pozitivních morálních norem – vše hraje v rámci environmentální výchovy velmi důležitou roli pro budoucí vztah dítěte k životnímu prostředí. (Smolíková, 2004, str. 26 – 28) Jak již bylo řečeno, nejvíce pozornosti je environmentální výchově věnováno ve vzdělávací oblasti Dítě a svět. Mezi dílčí cíle zakotvené v této oblasti patří např. „vytváření pozitivních vztahů k místu, kde žiji, chápání kladů a záporů chování člověka k přírodě, rozvoj úcty k životu,“ mezi očekávané výstupy je zařazena „orientace v prostředí, povědomí o významu životního prostředí (přírody) pro člověka, péče o životní prostředí či ochrana přírody.“ (Smolíková, 2004, str. 29 – 30)

12

„Záměrem vzdělávacího úsilí pedagoga v environmentální oblasti je založit v dítěti elementární povědomí o okolním světě a jeho dění, o vlivu člověka na životní prostředí – počínaje nejbližším okolím a konče globálními problémy celosvětového dosahu – a vytvořit elementární základy pro otevřený a odpovědný postoj dítěte (člověka) k životnímu prostředí.“ (Smolíková, 2004, str. 29) RVP PV je koncipován jako závazný dokument pro institucionální předškolní vzdělávání, na jehož základě se poté pro potřeby školy tvoří školní vzdělávací program (ŠVP), a dále pro každou třídu mateřské školy také třídní vzdělávací program (TVP). Zde potom záleží na koncepci dané školy, jejím zaměření a realizačním týmu pedagogů, jaký prostor bude environmentální výchově v jejich ŠVP (TVP) věnován.

13

2.3. Cíle a obsah environmentální výchovy Cíle environmentální výchovy mohou být koncipovány v několika rovinách – mohou mít podobu cílů obecných nebo mohou být specifikovány a formulovány na základě souvztažnosti k cílovým skupinám posluchačů (adresátů), přičemž zde získávají podobu konkrétní. V obecné rovině byly základní cíle environmentální výchovy vytyčeny již roku 1977. „Na První mezivládní konferenci o environmentální výchově v roce 1977 v Tbilisi bylo formulováno, že: Cílem environmentální výchovy je za 1. posílit naše vědomí a porozumění ekonomické, sociální a ekologické provázanosti v městských i venkovských oblastech, za 2. poskytnout každému příležitost dosáhnout znalostí, hodnot, názorů, odpovědnosti a dovedností k ochraně a zlepšování životního prostředí, za 3. tvořit nové vzorce chování jednotlivců, skupin i společnosti jako celku vstřícné k životnímu prostředí.“ (Tbilisi Declaration, 1977 in Činčera, 2007, str. 12) „Podle CaI (Cíle a indikátory EVVO) je obecným cílem EVVO v ČR rozvoj kompetencí potřebných pro environmentálně odpovědné jednání, tj. jednání, které je v dané situaci a za daných možností co nejpříznivější pro současný i budoucí stav životního prostředí.“ (Činčera, 2013, str. 21) Podle Činčery (2013, str. 17) je „Cílem environmentální výchovy pozitivní ovlivňování stavu životního prostředí a pomáhat udržovat životní prostředí vhodné pro kvalitní život.“ Sám formuluje několik cílů environmentální výchovy:  „vzájemná provázanost – porozumění světu jako místu vzájemných vazeb  krása a radost ze světa – uvědomování si krásy přírody  aktivní soucit  úcta k životu  ekologická stopa – snižování dopadu jednání člověka na okolní svět  aktivní občanství  kritické myšlení“, (Činčera, 2007, str. 57)

14

přičemž dodává, že „Vzhledem k obecnosti takto formulovaných cílů je třeba jejich rozpracování do úrovně podcílů, ke kterým budou poté přiřazeny konkrétní aktivity.“ (Činčera, 2007, str. 58) Na budoucí stav a kvalitu životního prostředí, na činnost člověka a jeho vztah k životnímu prostředí se zaměřuje i Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (SP EVVO). „Základním cílem environmentálního vzdělávání a výchovy další generace je naučit ji žít podle principu trvale udržitelného rozvoje.“ (SP EVVO, 2000, str. 14) Vzhledem k zaměření této práce – Environmentální výchova v mateřské škole – jsou cíle environmentální výchovy konkrétní podoby zakotveny v RVP PV, a zde již vymezeny v oddílu Environmentální výchova v pojetí RVP PV. „Cílem environmentální výchovy je především formování znalostí, postojů a kompetencí k jednání.“ (Činčera, 2007, str. 13) Na základě stanovených cílů dochází k realizaci obsahu environmentální výchovy. Ten je tvořen určitým vědomostním základem. „Teoretické vzdělání je předpoklad pro rozvoj vztahového (ekologického) myšlení, které tvoří racionální základ odpovědného vztahu k životnímu prostředí.“ (Horká, 1996, str. 11) Neméně důležitou složkou je určitá hodnotová orientace a náš postoj k celkové problematice – životnímu prostředí, přírodě. „Naučit děti rozhodovat, jednat, vést je k odpovědnosti vůči přírodě a celému životnímu prostředí lze nejlépe formou praktické ekologické výchovy.“ (Horká, 1996, str. 16) Další důležitou složkou je praktická zkušenost. „Vlastní činnost - významným kriteriem takového působení je sladění vybraných témat a situací se zájmy, potřebami, zkušenostmi a zážitky dětí, vztahujícími se k životnímu prostředí.“ (Horká, 1996, str. 18)

15

2.4. Prostředky a metody environmentální výchovy Při realizaci environmentální výchovy je v prvé řadě důležité vytyčení konkrétních cílů. Stejně důležitá je potom volba prostředků a metod, jejichž prostřednictvím bude samotný obsah environmentální výchovy realizován a dané cíle naplněny. „Prostředky nejsou cílem samy o sobě, ale jsou cestami k dosažení cílů.“ (Činčera, 2007, str. 59) Při výběru metod, prostředků a forem práce je nutné zohlednit jejich vhodnost vzhledem k možnostem a podmínkám prostředí, v němž bude samotný proces výchovy a vzdělávání probíhat, a dále také jejich výběr přizpůsobit vzhledem k cílové skupině. V předškolním vzdělávání je nutné volit takové prostředky a metody, které budou dětem blízké, přiměřené jejich věku a možnostem, zaměřené na praktickou činnost dětí, názornost, při výběru zohlednit prostředí a možnosti školy, vybavenost pomůckami a mnoho dalších faktorů. „K důležitým prostředkům patří cílevědomá snaha učitelů o vytváření příjemného prostředí a vlídné tvořivé atmosféry, ve které se veškerá výuka uskutečňuje.“ (Máchal, 2000, str. 15) Činčera (2007, str. 61 – 90) vyzdvihuje především tyto prostředky:  projekty, tematické celky, pobytové akce  přednášky a osvětové publikace  filmy, příběhy  diskusní techniky a práce s textem  malé didaktické hry  simulační hry a hry s rolemi  exkurze do přírody  pojmové cesty  využití školních pozemků  práce, prostředí, soutěže,…

16

Jančaříková (2010, str. 31 - 47) uvádí např. tyto prostředky a metody, využitelné přímo pro předškolní vzdělávání:  pozorování  experiment  poznávání vybraných modelových organismů  výchova prací  projektová metoda  kontakt se zvířaty  tvorba z přírodních materiálů  vyprávění a čtení příběhů  hry v přírodě  slavnosti – Otvírání studánek, Den Země,…  přírodovědné vycházky

2.4.1. Projektová metoda Jedním z významných prostředků realizace výchovy a vzdělávání je projektová metoda. Tato metoda nemá v českém vzdělávání příliš dlouhou tradici. Je jednou z moderních metod vzdělávání, která klade důraz na samostatnou angažovanou činnost dětí a žáků. Projektová metoda tak nabízí nové možnosti ve výchově a vzdělávání dětí. „Projektové vyučování se orientuje především na zkušenosti žáka, jež jsou založeny na jeho aktivním vztahu k přírodnímu nebo společenskému prostředí.“ (Skalková, 1995, str. 40) „Projekty navrhujeme a realizujeme tak, aby vycházely ze zájmu dětí. Projekt chápeme jako výukový celek středně dlouhého trvání, ve kterém se snažíme o vhodné střídání krátkých aktivit, rozvoj více složek osobnosti a spolupráci dětí.“ (Jančaříková, Kapuciánová, 2013, str. 101) Z tohoto důvodu je projektová metoda vhodným prostředkem realizace environmentální výchovy v předškolním vzdělávání, neboť předškolní věk je

17

důležitým obdobím pro prvotní vytváření a následné formování vztahů dětí k okolnímu světu, a tedy i k přírodě. „V environmentální výchově se s pojmem „projekt“ pracuje volně, takže se jako projekty někdy označují i (integrované) tematické celky.“ (Činčera, 2007, str. 61) Tento pojem je obsažen i v RVP PV. RVP PV označení projekt nezná, ale zavádí tzv. integrované tematické bloky. (Jančaříková, Kapuciánová, 2013, str. 101) „Integrované

bloky

se

mohou vztahovat

k určitému tématu, vycházet

z praktických životních problémů a situací nebo být zaměřeny k určitým činnostem, k praktickým aktivitám apod. Mohou tak mít podobu tematických celků, projektů či programů. Zaměření těchto bloků by mělo vycházet z přirozených potřeb dítěte a ze skutečností dítěti a jeho životu blízkých. Jejich obsah by měl být předškolnímu dítěti srozumitelný, užitečný a pro ně prakticky využitelný. Měl by pomáhat dítěti chápat sebe sama i okolní svět, rozumět jeho dění a orientovat se v něm.“ (Smolíková, 2004, str. 31) Zde je nutné na závěr podotknout, že RVP PV vymezuje obsah a podmínky předškolního vzdělávání, volba prostředků, metod a forem výchovně – vzdělávací práce je však v kompetenci samotného pedagoga. Ten musí v rámci své přípravy zvážit, zda právě projektová metoda je tím nejvhodnějším prostředkem pro realizaci zvoleného tématu a také prostředkem, prostřednictvím něhož budou vytyčené cíle naplněny.

18

2.5. Úkoly environmentální výchovy Stejně jako cíle, prostředky a metody je vytyčení úkolů environmentální výchovy závislé jak na specifikaci cílové skupiny, na jejím věkovém složení, zkušenostech a možnostech, tak i na samotném záměru pedagoga. V obecné rovině lze pro environmentální výchovu vytyčit úkoly následujícím způsobem:  „rozvoj poznávacích schopností – pozorování, vnímání přírody, hledání vzájemných vztahů Významným

předpokladem

vztahového

myšlení

je

poznávání,

pochopení

a porozumění těmto okruhům problémů:  struktuře životního prostředí  životním podmínkám organismů a jejich adaptaci, vztahům mezi organismy a prostředím  závislosti všech forem života na vodě, vzduchu, živinách, slunečním světle a teple  pochopení procesů, jež tvoří základ života  vlivu prostředí na organismy, vlivu člověka na prostředí  hodnotě přírody, lidským potřebám, zásahům člověka do prostředí  vytváření hodnot a postojů  osvojování etických principů chování a jednání  pochopení estetické hodnoty přírody  vedení úctě k přírodě  prosazování šetrnosti, hospodárnosti, pokory  rozvoj praktických dovedností v každodenním životě  odpovědné a šetrné jednání, které nezatěžuje životní prostředí“ (Horká, 1996, str. 19, 20)

19

Pro předškolní vzdělávání však musí mít úkoly konkrétní podobu. „Úkolem environmentální výchovy v mateřské škole je především děti motivovat, rozvíjet jejich environmentální senzitivitu, seznámit je se základními ekologickými zákonitostmi.“ (Jančaříková, Kapuciánová, 2012) SP EVVO formuluje pro předškolní vzdělávání tento okruh úkolů environmentální výchovy:  „Začleňovat aspekty environmentálního vzdělávání a výchovy do všech výchovných metod a forem  využívat prostředí mateřské školy ke spolupráci s rodinami, vytvářet návyky zdravého životního stylu  využívat programy center a středisek ekologické výchovy  zdůraznit přímé pozorování okolního prostředí, kontakty dětí mezi sebou a živou přírodou a vytváření kladného vztahu k přírodnímu prostředí“ (SP EVVO, 2000, str. 15) Nejdůležitějším úkolem environmentální výchovy v předškolním vzdělávání je seznamování dětí s přírodou a jejími zákonitostmi a vytváření jejich vztahu k životnímu prostředí vůbec. Opomeneme-li rodinu a vnější okolní vlivy, je v tomto ohledu velký důraz kladen na pedagoga, jeho profesní a osobnostní kvality, vnitřní přesvědčení a motivaci, neboť on je v předškolním vzdělávání tím, kdo předává dětem určité vzorce jednání a chování, a v předškolním vzdělávání rozvíjí ty kompetence dětí nezbytné pro jejich budoucí život ve společnosti.

20

2.6. Význam environmentální výchovy v předškolním věku Předškolní věk je důležitým obdobím pro formování osobnosti dítěte. Nejdůležitější roli v předávání informací a budování vztahů dětí k okolnímu světu, tudíž i přírodě, sehrává rodina a prostředí, v němž dítě žije. Rodiče jsou tedy pro dítě prvotními vzory chování a jednání. I sám SP EVVO zdůrazňuje význam působení rodiny při předávání elementárních poznatků ze světa přírody. Na rodinnou výchovu by měla navazovat institucionální předškolní výchova, která dále rozvíjí osobnost dítěte a umožňuje osvojování širokého spektra poznatků, vědomostí a dovedností z nejrůznějších oblastí, tedy i oblasti environmentální. „Základním cílem environmentální výchovy v předškolním věku je podnítit v dětech touhu poznávat okolní svět a rozvíjet ji v hluboký a trvalý vztah k přírodě.“ (Jančaříková, 2010, str. 12) Neméně důležité v předškolním věku a vzdělávání je také: „Přispět k vytvoření pozitivních vztahů dětí k prostředí, zejména k přírodě, a zprostředkovat vytváření dovedností a návyků správného jednání v prostředí.“ (SP EVVO, 2000, str. 15) V dnešní době a dnešním světě plném techniky by měla hrát environmentální výchova důležitou roli. „Výzkumy poukazují na skutečnost, že dítě potřebuje ke svému zdravému rozvoji pobyt v přírodě. Příroda totiž může plnit významnou edukační roli, protože poskytuje dítěti dostatečné množství podnětů.“ (Jančaříková, 2010, str. 7) S přihlédnutím k aktuálnímu stavu světa a společnosti by výchova a vzdělávání měly klást velký důraz na výchovu dětí k přírodě a pro přírodu.

21

Praktická část

3. Úvod praktické části Praktickou část mé závěrečné práce tvoří projekt environmentální výchovy, jehož motivační název zní „Putování se skřítkem Dubínkem.“ Při tvorbě projektu jsem vycházela ze znalosti prostředí, v němž bude projekt realizován a znalosti dětské skupiny, jíž je projekt určen. Tento projekt reaguje na potřeby naší mateřské školy, při jeho tvorbě byly zohledněny materiální i organizační podmínky naší mateřské školy i zájem dětí o okolní přírodu. Projekt je navržen tak, aby byl blízký dětem, aby odpovídal jejich věku i jejich možnostem. Projekt v sobě integruje všechny vzdělávací oblasti a směřuje k naplňování dílčích cílů a osvojování kompetencí zakotvených v RVP PV. Projekt „Putování se skřítkem Dubínkem“ je celoroční, rozčleněný na jednotlivé kalendářní měsíce. Každý měsíční blok projektu začíná úvodním motivačním dopisem, který skřítek Dubínek nechává dětem za oknem. V každém motivačním dopisu se děti formou příběhu seznamují prostřednictvím průvodce, kouzelného skřítka Dubínka, s okolní přírodou. V rámci každého příběhu je nastíněn nějaký problém či úkol, který děti řeší. Mou snahou bylo vytvořit takové úkoly a problémy, které děti osloví, budou pro ně představovat reálný problém, a které v rámci svých možností budou schopny vyřešit. Kromě řešení úkolů a problémů přímo souvisejících s motivačním příběhem jsou pro každý měsíc navrhnuty ještě další aktivity a činnosti pro děti, které se měsíčního tématu také přímo dotýkají. Projekt tak dokreslují písně, básně, v příloze jsou zahrnuty také pracovní listy či plánky sloužící k realizaci činností. Cílem projektu je především vzbudit zájem dětí o okolní prostředí, v němž žijí, přírodu, která je obklopuje, rozvíjet jejich vnímání okolního světa, pomoci dětem

22

v osvojování elementárních poznatků o světě přírody, rozvíjet jejich prosociální chování a jednání, utvářet kladný vztah dětí k přírodě a životnímu prostředí vůbec.

23

4. Projekt environmentální výchovy Motivační název: Putování se skřítkem Dubínkem

Cíle projektu:         

seznámení s okolní přírodou, místem, ve kterém děti žijí osvojení elementárních poznatků o světě živé i neživé přírody uvědomění si důležitosti a významu přírody pro život osvojení poznatků o vlivu člověka na životní prostředí rozvoj prosociálního chování a jednání rozvoj smyslového vnímání rozvoj hrubé a jemné motoriky osvojení zásad zdravého životního stylu rozvoj tvořivost a fantazie při práci s přírodními materiály

Časový plán projektu:  projekt celoroční, realizovaný formou měsíčních témat Věková skupina:  3 – 4 leté děti Počet dětí:  23 Místo realizace:  třída MŠ, zahrada MŠ, nedaleký les a louka Vlastní realizace projektu:  V průběhu jednotlivých měsíců děti řeší problémy a úkoly dle vytvořené metodiky. Úvodní motivace dětí probíhá formou „dopisu“, který zanechá skřítek Dubínek za oknem.

24

Metodika projektu

ZÁŘÍ Motivační dopis Ahoj děti, jmenuji se skřítek Dubínek. Narodil jsem se, když bylo všechno krásně zelené, sluníčko začínalo hřát a vzduch voněl prvními kytičkami. Myslím, že vy tomu říkáte jaro. S maminkou jsme bydleli v malém mechovém domečku na úpatí velkého prastarého dubu. Jednoho dne však přišla veliká bouřka, do našeho dubu uhodil blesk, větve se zlámaly a spadly rovnou na náš domeček. Naštěstí jsme v tu chvíli nebyli doma, jinak nevím, jak by to s námi bylo dopadlo. Když jsme se vrátili a našli náš domeček úplně rozbořený, maminka se rozhodla, že se musíme přestěhovat. Nový domeček jsme hledali opravdu dlouho. Nakonec se na nás usmálo štěstí a objevili jsme opuštěný domeček nedaleko rybníka, tady ve vašem lese. Tam u starého vykotlaného dubu. Ale, vždyť vy ho znáte! Už několikrát jsem vás tam viděl, jak si ve stínu koruny stromu hrajete se svými kamarády. Víte, děti, a když jsem se tak na vás díval, začalo mi být moc smutno. Smutno z toho, že já tu ještě žádné kamarády nemám a nikoho tu neznám.  Rozhovory nad dopisem – otázky:  Jak pomoci skřítkovi?  Kdo je kamarád?  Jaké máte vy, děti, kamarády?  Jaké kamarády si může v lese najít skřítek?  Co by mohlo skřítkovi udělat radost?  Vycházka k vykotlanému dubu – zdobení domečku skřítka přírodninami, navlékání řetězů z listí

25

 Sběr přírodnin v lese – na tvorbu skřítka

(Meškanová, 2015)  Vyrábění kamaráda skřítka z přírodnin  pomůcky: přírodniny, lepidlo, provázek, nůžky, …

(Meškanová, 2015)  Vymýšlení jména pro námi vytvořeného skřítka

26

 Osvojení a zapamatování si básničky o skřítkovi  Zpěv písničky – O usmívání  Při poledním odpočinku četba knihy – Jan Lebeda – Pohádky skřítka Medovníčka a Barvínka

Básnička o skřítkovi V našem lese jsme moc rády, chodíme sem častokrát. Hrajeme si s kamarády, když sluníčko začne hřát. Bydlí tu i malý skřítek, Dubínek se jmenuje, k domečku mu dáme kvítek, prý mu velmi smutno je. Jen se usměj, skřítku milý, nikdo nemá smutný být, jen budem mít volnou chvíli, přijdem tě zas potěšit. (Meškanová, 2015)

27

Písnička o usmívání Ať ve škole, na ulici, na louce či v lese, písnička o usmívání, ať se světem nese. Kdo se vždycky hned po ránu dobře naladí a nabídne úsměv, toho štěstí nezradí. Nejkrásnější den je přece právě ten, když se všichni rádi máme, na sebe se usmíváme, nejkrásnější den, opět prožijem, když usmání oplatíme zas jen úsměvem. (Horáčková, 2006, str. 1)

28

ŘÍJEN Motivační dopis Milé děti, chci vám moc poděkovat za krásného kamaráda – skřítka, kterého jste u vás, ve školce, vyrobily, i za to, že jste nám, mě a mamince, tak pěkně ozdobily domeček. Mám z toho velikou radost. Také se chci s vámi podělit o novinu – mám novou kamarádku. Myšku. Víte, děti, jak myška vypadá? Já to nevěděl, dokud jsem ji v lese nepotkal. A víte, jak jsem se se svou novou kamarádkou seznámil? Bylo to jednoho krásného zářijového dne. Vydal jsem se lesem na procházku, že mamince nasbírám do vázičky kytičku spadaného listí. Děti, to je tak krásně barevné! Žluté, zelené,… a spousta dalších barev, na které si teď nemohu vzpomenout. Kytičku už jsem měl skoro nasbíranou, když jsem najednou uslyšel tenký plačtivý hlásek. Šel jsem za tím hláskem, a co nevidím. U borůvkového keříčku sedí takové malé chlupaté zvířátko se dvěma ještě menšími, stejně chlupatými zvířátky, a naříká. Povídám: „Ahoj, já jsem skřítek Dubínek. Pročpak tady pláčeš a kdopak jsi?“ A zvířátko povídá: „Ahoj Dubínku, já jsem pohádková myška Terezka a pláču proto, že nám někdo zbořil domeček.“ A myška Terezka se rozpovídala o tom, jak byla se svými dětmi, Mišpulkou a Mišpínkem, na návštěvě u příbuzných a když se vrátili, našli svůj domeček poničený, a teď nemají kam jít. Vyprávěl jsem Terezce, že i moje rodina přišla o svůj domov a pozval ji s dětmi k nám domů. Jenže, děti, náš domeček není tak velký, aby u nás mohla myší rodinka zůstat. Chtěl jsem jim postavit nový domeček, ale jsem jen malý skřítek a sám to nedokážu.

29

 Rozhovory nad dopisem – otázky:  Jak vypadá myška?  Kde bydlí ostatní myšky, ty, které nejsou pohádkové?  Jak bychom mohli myší rodince a Dubínkovi pomoci?  Stavba domečku pro myšku – z přírodnin v lese  Sběr lesních plodů (houby, borůvky, žaludy, šišky,…) – jídlo pro myší rodinu

(Meškanová, 2015)  Osvojení říkadla – Myší říkadlo  Rozhovory – otázky – Jakou barvu má listí stromů na podzim?  Tvorba kytičky z listí pro maminku (inspirace příběhem)

30

 Vyrábění myšek a ježků ze šišek  pomůcky: smrkové a borové šišky, vlašské ořechy, šípky, dýha, kuličky černého pepře, lepidlo

(Meškanová, 2015)  Vyrábění zvířátek z kaštanů  pomůcky: kaštany, špejle, nůžky

(Meškanová, 2015) 31

 Pracovní list – Kde bydlí myška (Pracovní list 1., příloha 1) Myší říkadlo Myši chodí tuze tiše, mají tlapky jako z plyše. Tiše, myši, ši, ši, ši, ať vás kočky neslyší. (Jiří Žáček)

32

LISTOPAD Motivační dopis Milé děti, tak už tu máme listopad. Je to krásný měsíc plný barev a les je nyní naplněn zvuky spadaného šustícího listí. Také ale začíná být opravdu chladno a všechno se začíná připravovat na zimu. Ani mně už se ráno nechce z teplé vyhřáté postýlky. Zrovna včera… Ležím si zachumlaný pod svou mechovou peřinkou a najednou jsem zaslechl podivné zvuky. Ťuk, ťuk, ťuk,…znělo to jako klepání. Rozhlížím se kolem sebe, podíval jsem se pod postýlku, z okna ven, ale nikde nic. Běžím dolů do kuchyně a cestou opět: Ťuk, ťuk, ťuk. V kuchyni to móc vonělo, maminka zrovna připravovala snídani. Povídám: „Maminko, slyšíš to?“ „A copak, Dubínku?“ A najednou zase: Ťuk, ťuk, ťuk. „No, tohle, přeci.“ Oba jsme se podívali na okénko, za ním sedělo zvířátko a ťukalo na něj. Maminka okénko otevřela a to malé zvířátko vlétlo do naší kuchyně. Celé se třáslo zimou. „Dobré ráno, ptáčku,“ povídá maminka, „copak tě k nám přivádí?“ Ale ptáček neodpověděl, jen se pořád třásl a choulil ke kamnům. „Vždyť ty jsi celý promrzlý a určitě máš i hlad. Dubínku, přilož rychle do kamen, ať je ptáčkovi teplo,“ řekla maminka, vzala mističku a nasypala do ní různá semínka, která v kuchyni našla. Také ptáčkovi uvařila šípkový čaj, aby se lépe zahřál. To jste měly vidět, děti, jak to ten ptáček rychle snědl a vypil. Musel mít opravdu velký hlad. Potom si lehl ke kamnům a usnul. Čekali jsme s maminkou, až se vzbudí, aby nám řekl, kdo je a co se mu stalo. Trvalo to opravdu dlouho, ale když se vzbudil, vyprávěl nám svůj příběh.

33

Byl to ptáček – sýkorka a jmenoval se Kubík. Létal prý celý den a sháněl si potravu, ale semínek je prý už málo, ani žádné mušky nelétají. Bříško měl prázdné, byl velmi unavený, když letěl okolo našeho stromu, ucítil prý nádhernou vůni – to maminka vařila snídani -, a tak z posledních sil zaťukal na naše okénko. „A co budeš dělat, až přijde zima?“ ptal jsem se. „Víš, Dubínku, schovám se v některé stodole u domu lidí a tam počkám, až zima přejde.“ „A co budeš jíst?“ „Někteří lidé jsou moc hodní. Dělají pro nás, ptáčky, krmítka a sypou nám do nich zrníčka.“ vysvětlil mi Kubík. Potom Kubík odletěl hledat si nový domeček na zimu a já věděl, že díky hodným lidem zimu určitě přečká. A také jsem věděl, že mám dalšího nového kamaráda. Také se, děti, kamarádíte s ptáčky? A sypete jim do krmítek?

 Rozhovory nad dopisem – otázky:  Máte doma, děti, krmítko pro ptáčky?  Pokud ano, jaká semínka jim tam dáváte?  Procházka vesnicí – hledání krmítek na zahradách

34

 Tvorba krmítek pro ptáčky  pomůcky: rolička od toaletního papíru, sádlo, směs semínek pro ptáčky, nůžky, provázek

(Meškanová, 2015)  Věšení krmítek na strom

(Meškanová, 2015)  Pozorování zavěšených krmítek a ptáčků, kteří je navštěvují 35

 Vaříme šípkový čaj  pomůcky: šípky, voda, med  postup: Šípky zalijeme dvěma litry vody a vaříme cca 30 minut. Během vaření šípky rozmačkáme. Po dovaření necháme chvíli louhovat, přecedíme přes cedník, hotový čaj osladíme medem a podáváme. (vlastní recept autorky)

 Pracovní list – Sypeme ptáčkům do krmítka (Pracovní list 2., příloha 2)

36

PROSINEC Motivační dopis Ahoj děti, také už se těšíte na Vánoce? Já moc. Budou to moje první Vánoce. Teď si určitě říkáte, že ještě musím být malinkaté skřítkové miminko, ale my skřítkové stárneme rychleji než vy, lidé, takže už jsem pěkně velký skřítek. Maminka mi říkala, že se na Vánoce peče cukroví, zdobí se stromeček, dávají se dárky těm, které máme rádi, a také, že na Vánoce by nikdo neměl být sám. Proto jsem zašel za svou kamarádkou myškou Terezkou, abych ji s jejími myšátky pozval na Vánoce k nám. Děti, to byste koukaly, jak její děti, Mišpulka s Mišpínkem, vyrostly. Terezka mi ale řekla, že tady v našem lese je zvykem, že všechna zvířátka slaví Vánoce společně. Že se sejdou v lese, každé zvířátko přinese nějakou dobrotu, povídají si, nakonec si zazpívají Lesní koledu, popřejí si krásné Vánoce a rozejdou se zase do svých domovů. A že se ostatních zvířátek zeptá, jestli by i on, Dubínek, mohl přijít. Asi za dva dny k nám domů přiletěl sýkorka Kubík, ať se rychle obléknu, že mě zvířátka zvou na jejich předvánoční lesní sněm. Když jsme přišli na místo, velkou paseku uprostřed lesa, zvířátka se už radila, jak budou letos Vánoce slavit. Vzájemně jsme se představili, a tak jsem poznal jelena Petra s rodinou, srnečka Parůžka, divoké prasátko Štětinku, veverku Barču a mnoho dalších nových kamarádů. Povídali mi o Vánocích v lese, každé zvířátko vymýšlelo, co přinese dobrého. Najednou se ale veverka Barča pustila do pláče. „Proč pláčeš, Barunko?“ ptala se zvířátka jedno přes druhé. „Když, když,…jak můžeme letos slavit Vánoce? Vždyť nemáme stromeček!“ Zvířátka se rozplakala také, jen jelen vážně pokyvoval hlavou. „Jelene Petře, jak to, že nemáte stromeček? Vždyť jsme přece v lese a tady jsou přece stromečky, kam jen se podíváš,“ ptal jsem se udiveně. A jelen povídá: „Víš, Dubínku, to je tak. My si nemůžeme vybrat jen tak nějaký stromeček. Na to platí náš lesní zákon. Každý rok se totiž v našem lese objeví jeden ozdobený stromeček a my tak víme, že je to on, náš kouzelný vánoční stromeček,

37

u kterého potom Vánoce slavíme. Ale letos už jsme proběhali celý les, ale žádný stromeček, který by byl ten pravý, vánoční, jsme neobjevili. Tak nevím, nevím, jak to letos dopadne. Bez stromečku Vánoce slavit nemůžeme. Bez stromečku to nejsou ty pravé Vánoce.“ A tak jsme tam tak smutně stáli se slzami v očích, když mě tak napadlo – Děti, vy byste určitě věděly, jak zvířátkům pomoci, aby mohla slavit Vánoce, viďte.  Rozhovory nad dopisem – otázky:  Jak můžeme zvířátkům pomoci?  Jaké ozdoby bychom mohli zvířátkům na stromeček dát?  Jak u vás doma slavíte Vánoce?  Ozdoby z přírodnin – navlékání kaštanů, žaludů, oříšků, řetěz ze šípků, ozdoby z jablíček, mrkviček,…  Vycházka do lesa – vybíráme vánoční stromeček pro zvířátka a zdobíme jej  Pracovní list – Stromek pro zvířátka (Pracovní list 3., příloha 3)

38

LEDEN Motivační dopis Děti, to byly tak krásné Vánoce. Moc vám děkuji, i za všechna zvířátka, za ten krásný stromeček. Zvířátka nemohla uvěřit vlastním očím, když ho uviděla, prý tak krásný vánoční stromeček ještě neměla. Jste opravdu velmi hodné a šikovné děti, když se o ně tak pěkně staráte. To víte, zvířátka to teď nemají vůbec jednoduché. Je zima, sluníčko moc nesvítí a nehřeje, všude leží sníh. Je sice krásný, bílý a třpytivý, ale tááák studený. A také přikryl jako peřinka všechnu travičku a semínka, kterými se zvířátka živí. Zrovna včera jsem se vypravil s maminkou na procházku lesem. Nešlo se nám zrovna nejlépe, nožičky se nám bořily do sněhu. A jak tak koukám, objevil jsem moc zajímavou věc. Děti, moje nožičky nechávaly ve sněhu otisky. Maminka mi říkala, že těm otiskům se říká stopy. Moc se mi to líbilo, dělaly takovou legrační cestičku. A tak jsem se rozběhl a běhal a běhal, a nožičkama jsem do sněhu namaloval spoustu krásných obrázků. Zkoušely jste to už také? Díval jsem se na ty svoje obrázky a najednou vidím i jiné obrázky od jiných nožiček – velkých, malých i úplně maličkatých. Nevím, čí nožičky je namalovaly, ani maminka nevěděla. Šly jsme s maminkou ještě dál, až jsme došli k velkému dřevěnému domečku. Maminka říkala, že ten domeček se jmenuje krmelec. Že do něj lidé nosí zvířátkům v zimě jídlo, aby neměla hlad. Šli jsme se podívat blíž, abychom zjistili, jaké dobroty lidé pro zvířátka přichystali. A děti – ony tam žádné nebyly. Krmelec byl úplně prázdný. Chvíli jsme tam s maminkou stáli, když přiběhl srneček Parůžek. Byl hrozně hubený a v bříšku mu kručelo hladem. Podíval se do krmelce a zase nešťastně odběhl do lesa. Bylo nám s maminkou moc smutno a přemýšleli jsme, jak bychom zvířátkům pomohli. Děti, nevěděly byste jak?  Rozhovory nad dopisem – otázky:  Jak pomoci zvířátkům?

39

 Čím se lesní zvířátka živí?  Víte, kde je v lese krmelec?  Chodíte s rodiči ke krmelci?  Co dávat zvířátkům do krmelce a co ne?  Neseme s dětmi zvířátkům do krmelce dobroty  Prohlížení stop na sněhu  Určování stop pomocí „klíče“ (Lauβer, 2014)  Vytváření vlastních stop, obrázků ve sněhu  Pracovní list – Komu patří (Pracovní list 4., příloha 4)  Osvojení básně – Dopis na sněhu

Dopis na sněhu Zvířátka v lese do sněhu, napsaly mnoho příběhů. O tom, jak v zimě najít chtějí, snítku či zrnko pod závějí. Tak podívej se na ten vzkaz a dokud bude sníh a mráz, choď, i přes všechny trampoty, dávat zvířátkům dobroty. (Meškanová, 2015)

40

ÚNOR Motivační dopis Ahoj děti, musím vám napsat, že několik posledních dnů se nemám vůbec dobře. Jsem totiž nemocný, víte. Ležím v postýlce, mám teplotu, rýmu a kašel. Maminka říká, že je to proto, že pořád běhám venku málo oblečený a nejím vitamíny. Nevím sice, co to ty vitamíny jsou, ale asi bych je jíst měl, abych byl zdravý. Děti, vy znáte vitamíny? Víte, jak vypadají? Já si myslím, že vitamíny asi budou něco móóóc nedobrého. To třeba čokoláda nebo bonbóny, to je něco jiného, ty mám moc rád. A taky si myslím, že když jsou tak dobré, určitě musí být i zdravé. Co myslíte? Ptal jsem se na to svých kamarádů – lesních zvířátek, která mě chodí každý den navštívit, ale také nevěděla, co je zdravé a co není. „Víš, Dubínku, my skoro celý rok jíme to, co nám dává náš les a v zimě to, co nám přinesou hodní lidé do krmelce. Nevíme, jestli je to zdravé, ale víme, že nikdy nejsme nemocní,“ povídá jelen Petr. „Víš ty co, my se mezi sebou poradíme a něco ti přineseme,“ vypískla myška Terezka. A tak za mnou druhý den přišla na návštěvu spousta kamarádů. Jelen Petr, myška Terezka, veverka Barča, prasátko Štětinka, dokonce i srneček Parůžek a všichni mi přinesli spoustu svých dobrot, aby mi bylo brzy lépe. Jelen Petr přinesl seno, veverka Barča smrkovou šišku, myška Terezka nějaká semínka, srneček Parůžek kaštánek, prasátko Štětinka bukvice a žaludy. Děti, to vůbec nebylo dobré. Ani jedna z těch věcí se nedala pořádně kousat a neklouzala mi do krčku. Zvířátka z toho byla moc smutná a přemýšlela, co jiného by mi mohla přinést. „Tohle asi nebude to pravé zdravé jídlo pro skřítky,“ kroutila hlavičkou veverka Barča.

41

„Já bych měl nápad,“ zapípal sýkorka Kubík, který přiletěl na okénko, „chvilku počkejte, hned budu zpátky,“ a frrr, odletěl pryč. Netrvalo dlouho a byl zase zpátky. V zobáčku držel moc krásnou kulatou barevnou věc, která i hezky voněla. „To je jablíčko, zkus ho ochutnat, Dubínku,“ povídá Kubík. A tak jsem se, děti, do jablíčka zakousl. To byla dobrota! „Tak si myslím, že tohle bude to pravé, viď, Dubínku,“ usmíval se jelen Petr. „Když ti tak chutná, přinesu ti ještě další jablíčka. Pomůžete mi, kamarádi?“ navrhl Kubík a spolu s ostatními zvířátky mi nanosili tolik jablíček, až maminka se smíchem lomila ručičkama, že nás ta jablíčka v domečku zavalí. Poděkoval jsem svým kamarádům a zakousl se do dalšího šťavnatého jablíčka. Opravdu jsem ještě nikdy nejedl nic tak dobrého. Také máte rády jablíčka, děti? A víte, jak hezky voní? A jak jsou krásně barevná? Musím vám říci, že díky tomu, že už po dva dny jablíčka papám, je mi lépe a lépe. Zvířátka mi říkala, že jablíčko je ovoce, a že tam dole, pod lesem, ve vaší vesnici, je lidé pěstují na stromech. A také, že kromě jablíček je i jiné ovoce. To by mě zajímalo, jak vypadá a hlavně, jak chutná. Vy to víte, děti? Jelen Petr mi také vyprávěl, že jednou našel v krmelci i mrkvičku a kukuřici, a prý to byla náramná dobrota. Mrkvičku? Kukuřici? No, slyšely jste to někdy? Až budu zdravý, musím se Petra zeptat, co to vlastně je.

 Rozhovory nad dopisem – otázky:  Víte, co jsou vitamíny a kde je najdeme?  Máte rády jablíčka, jakou barvu jablíčka mají?  Jíte ovoce a zeleninu?

42

 Jaké druhy znáte a máte nejraději?  Tematické karty – ovoce a zelenina  Praktické poznávání ovoce a zeleniny – chuť, vůně, tvar  Tiskání rozpůlených jablek a hrušek na látku  pomůcky: jablka, hrušky, nůž, čtvercová textilie, barvy na textil, štětce, nádobky na barvu, voda  Pracovní list – Zdravý košík (Pracovní list 5., příloha 5)  Připravujeme ovocný salát a mrkvovou pomazánku Ovocný salát Do misky nakrájíme jablka, hrušky, banán, mandarinky a přelijeme je buď jogurtem, nebo medem. (vlastní recept autorky) Mrkvová pomazánka Do misky nastrouháme 2 – 3 mrkve, 20 dkg tvrdého sýru, přidáme asi 4 lžíce měkkého tvarohu a 2 lžíce zakysané smetany, lehce osolíme a podáváme. (vlastní recept autorky)

43

BŘEZEN Motivační dopis Ahoj děti, tak už jsem zdravý! Mám z toho velikou radost. Už konečně nemusím ležet v postýlce a pít čajíček. Jen ta jablíčka jím pořád, každý den. Maminka říkala, že je to moc dobře, že když budu tyhle vitamíny jíst, tak už prý nebudu nemocný. Aha, došlo mi, tak tohle jsou ty vitamíny. A víte co, děti, jsou móóóc dobré. Jelikož už mi je lépe, tak jsem se jednoho dne pořádně oblékl a uprosil maminku, aby mě pustila ven. Jé, děti, tam venku se toho tolik změnilo. Na zemi už není žádný sníh, na stromech začínají pučet lístky a sluníčko už pěkně hřeje. Ale to vy už všechno víte, viďte. Sýkorka Kubík mi říkal, že jste prý minulý týden zimu odnesly a přinesly do vsi jaro. No, nevím, jak jste to udělaly, ale je to moc dobře. Jaro mám moc rád. Všechno je takové nové, veselé, barevné a voňavé. A taky mám jaro rád proto, že mám narozeniny. Maminka už mi chystá oslavu, ale prý je to překvapení. Překvapení mám také moc rád. A představte si, děti, jedno takové překvapení jsem před pár dny našel. Hrál jsem si pod naším velkým dubem, když tu najednou - šťouch -, něco mě tlačí do nožičky. Zvedl jsem ji, dívám se dolů, ale nic tam není. A za chvíli zase – šťouch, pích, ťuky, ťuk. Podíval jsem se pozorněji a vidím, že se na zemi zvedá takový malinkatý kopeček. Chvíli jsem ten kopeček pozoroval. Byl stále větší a větší. Najednou – ťuky, ťuk – a z kopečku lezl takový malý zelený provázek. Nejdřív byl velký nehet, pak se natáhl a vypadal jako zelená žížalka. „Kdo jsi?“, povídám té zvláštní žížalce, ale neodpověděla. Jen se pořád kroutila a natahovala. Nebyla s tou žížalkou vůbec žádná řeč a tak jsem šel domů za maminkou, abych jí o tom pověděl. Maminka se usmála a povídá mi: „Ty můj malý Dubínku, počkej pár dní a pak uvidíš, jaké zázraky příroda dokáže i s takhle malou, jak ty říkáš žížalkou.“ Nevěděl jsem, jak to těch pár dní vydržím, byl jsem tááák zvědavý. Naštěstí pro mou zvědavost se ale obloha zatáhla mraky, začalo pršet,

44

a tak jsem stejně ven nemohl. Když ale zase vysvitlo sluníčko, běžel jsem celý nedočkavý ven, abych se na tu „žížalku“ podíval. Jenže, děti, ona tam nebyla. Místo ní seděla na kopečku z hlíny překrásná žlutá kytička. Nerozuměl jsem tomu a běžel za maminkou. Maminka mi vysvětlila, že tam dole pod zemí bydlí semínka. V zimě prý spinkají, ale na jaře, když vysvitne sluníčko a vzduch začne být teplý, že se tahle semínka vzbudí a také se chtějí podívat ven. Hledají skrz hlínu cestičky, a proto to vypadá, jakoby ze země lezly malé zelené žížalky. Pak už jen prý stačí, aby přišel déšť, semínka zalil a z těch semínek pak vyrostou kytičky. „Maminko, já bych tu kytičku moc chtěl. Měl bych ji v pokojíčku a staral bych se o ni,“ žadonil jsem. „To nejde, Dubínku. Nemůžeme si z přírody brát všechno, co se nám líbí. Tahle kytička a i ty další, které teprve vyrostou, jsou tady venku proto, aby dělaly náš svět krásnější a veselejší, a také proto, že jsou důležité pro život některých zvířátek. Třeba včelky, ty by ti mohly vyprávět. Ale víš ty co? Ještě mi doma zbyla nějaká semínka, která přinesla myška Terezka. Zkusíme je spolu zasadit.“ A tak se teď, děti, těším, copak nám ze semínek asi vyroste. Také už jste někdy sázely semínka a pěstovaly nějakou kytičku?

 Rozhovory nad dopisem – otázky:  Zkoušely jste někdy zasadit nějaké semínko?  Pěstujete doma nějaké rostliny?  Jak se o ně staráte?  Klíčíme ve třídě hrách, fazole  Provádíme záznam růstu rostlinek  Sázíme semínka do květináče – petržel, pažitka

45

 Seznamujeme děti ze základy péče o rostliny – zalévání, kypření, světlo, teplo  Sázíme cibulku tulipánu – pěstování kytičky pro maminku  Pěstujeme léčivé bylinky – máta, bazalka  Píšeme dopis Dubínkovi – co jsme zasadili, léčivé rostliny důležité pro zdraví  Vycházka do lesa, na louku – pozorování změn v přírodě, zvuky přírody  Čtení knihy při poledním odpočinku – Linda Hroníková – Pohádky a hry s bylinkami

46

DUBEN Motivační dopis Ahoj děti, děkuji vám za krásný dopis, za to, že máte o mě takovou starost a mám velkou radost z toho, že jste si semínka také zasadily a pečujete o ně. Každý den teď chodím na procházky a pozoruji, co je venku nového. Každým dnem je toho víc a víc. Stromy a travička jsou zelenější, vyrostla a vykvetla spousta kytiček a v lese je teď pěkně živo. Takových zvuků, co je tady slyšet – pípání ptáčků, kvákání žabiček, pískání malých myšek – myšce Terezce se totiž narodila dvě miminka, všude je slyšet zpěv a smích. Přijďte se podívat, určitě to také uslyšíte. Zrovna včera jsem se byl podívat na Terezku a její děti a cestou zpátky domů jsem si sedl do mechu, opřel se zády o kmen stromu a poslouchal, jak si les prozpěvuje. Jak tak sedím, najednou se mi zdá, že slyším někoho plakat. Velmi tiše a tence. Vydal jsem se za tím zvukem. Cestou se ke mně připojila veverka Barča. „Kampak máš namířeno, Dubínku ?“ povídá. „Poslouchej, Barunko, slyšíš to? Jakoby někdo plakal… A tak se jdu podívat, kdopak je tak smutný. Na jaře by přece nikdo neměl být smutný a plakat.“ „To máš pravdu, půjdu s tebou,“ přikývla veverka Barča. A tak jsme šli a šli a pláč byl hlasitější a hlasitější. Přišli jsme ke skupince malých smrčků a za nimi, u takového malého pařízku, se něco choulilo a srdceryvně vzlykalo. Byl to červený puntíkatý hrneček. „Pročpak tady tak pláčeš?“ povídám mu. „Béééééé, když, když,… já jsem móóóc smutný. Bééééé, bůůůůů.“ „A pročpak? Co se ti stalo?“ chtěla vědět veverka Barča. „Já se tu bojím a jsem tu sám, bééééé, bůůůůů,“ vzlykal hrneček.

47

„Tak už neplakej, vždyť jsme tu přece my, takže už se nemusíš bát. Jen nám řekni, co se ti vlastně stalo. Vždyť hrnečky v lese přece nebydlí,“ vyzvídal jsem. A hrneček přestal plakat a začal vyprávět svůj příběh. „Bydlel jsem se svými bratříčky v jedné krásné kuchyni ve velikém domě. Každý den si mě Honzík – to je chlapeček, který v tom domečku bydlí -, vyndal z poličky a pil ze mě kakao. Měl mě moc rád, říkal mi „Můj krásný puntík“. Bral si mě s sebou na zahradu, na procházky, a dokonce i na výlety. Jednoho dne jsme šli také na výlet, sem, do vašeho lesa. Když mě Honzík vyndával z batůžku, upustil mě na zem. Ulomilo se mi při tom pádu ouško. Honzík se na mě chvíli díval a víte co? Zahodil mě! Prostě jen tak, bez rozloučení. Ležel jsem tady u pařízku a čekal, že se pro mě třeba vrátí. Nevrátil. A tak tu ležím už nějaký čas a pořád doufám, že někdo půjde okolo, zvedne mě a odnese odtud. Vždyť já sem nepatřím, bééé,“ začal vzlykat hrneček. Vzal jsem hrneček do ručiček a povídám: „Víš ty co? Já si tě vezmu domů. Nevadí, že nemáš ouško, mně se moc líbíš.“ Hrneček se na mě usmál, ale pak si povzdychl. „Jsi moc hodný a udělal jsi mi velikou radost. Jenže…, já nejsem jediný, koho sem do lesa někdo vyhodil. Jsou tu i jiné věci, které sem nepatří. Také jsou moc smutné, poslouchej.“ A tak jsme se s veverkou Barčou zaposlouchali do přicházejících zvuků a najednou nám přišlo, že celý les pláče. „Co budeme dělat?“ řekl jsem nešťastně. „Půjdeme za jelenem Petrem, ten nám určitě poradí,“ usoudila Barča. Petra jsme našli spolu s ostatními zvířátky na velké pasece. Srneček Parůžek totiž našel malou zlomenou lžičku, která bez ustání vzlykala: „Já či ža švými kamalády. Já šem nepačím. Bééé.“ „A kde máš kamarády?“ ptali jsme se.

48

Nevěděla. A my také ne. Děti, nevíte náhodou, kam patří ztracené a rozbité věci? Kde mají kamarády? Pomohly byste těm smutným a ztraceným věcem z našeho lesa?

 Rozhovory nad dopisem – otázky:  Zachoval se Honzík správně?  Co měl udělat?  Kam patří věci, když se rozbijí?  Sběr odpadků v lese a jejich následné třídění do kontejnerů  pomůcky: pytle na odpad, gumové rukavice  Při poledním odpočinku čtení knihy – Pohádková knížka Třídilka

Motivační dopis Děti, moc vám se zvířátky děkujeme. Hned je náš les veselejší a krásnější. Děkuji vám i za všechny ztracené věci, kterým jste pomohly najít své kamarády. Mám pro vás překvapení. Víte, děti, duben je měsíc, ve kterém se dějí kouzla. Už jste slyšely o tom, že v tomto měsíci se otvírá země a ukazuje ukryté poklady? Jste moc hodné a starostlivé děti a já, jelikož jsem skřítek tak trochu kouzelný a chci vám za všechno moc poděkovat, k jednomu takovému pokladu vás zavedu. Moc kreslit neumím, ale připravil jsem vám takovou malou mapičku, a když půjdete podle ní, poklad určitě najdete. Přeji vám hodně štěstí při hledání. Váš Dubínek  Cesta za pokladem  pomůcky: plánek pokladu (Příloha 6)

49

KVĚTEN Motivační dopis Ahoj děti, našly jste poklad? Věřím, že ano. Jste velmi bystré a šikovné děti, a umíte se dobře dívat kolem sebe. Já si také rád prohlížím vše, co je okolo mne. Hlavně teď. Když venku všechno kvete. Nedávno jsme šli s maminkou na procházku, abychom našli nový zvonek ke dveřím. Ten loňský už nezvoní a my potom neslyšíme, když k nám jde někdo na návštěvu. Došli jsme až na velkou louku za naším lesem. Že vy ji, děti, znáte? Určitě ano, je to ta krásná louka nad vaší školkou, která teď vypadá jako jeden velký barevný a voňavý koberec. Běhal jsem mezi těmi všemi kytičkami a hledal zvoneček, který by nejlépe zvonil. Všechny krásně bimbaly hlavičkami ze strany na stranu, ale pořád to nebylo ono. Až najednou – cinky, cinky, cinkylinky, uslyšel jsem snad to nejhezčí cinkání široko daleko. Běžel jsem za tím zvukem a tam, uprostřed malých bílých kytiček, pokyvoval ve větru hlavičkou krásný fialový zvoneček. Opatrně jsem jej utrhl a schoval do kapsičky. Chtěl jsem maminku překvapit a dát ho nad naše dveře sám. To bude maminka koukat, říkal jsem si, a dál jsem zvesela běhal mezi kytičkami. Jak tak běžím, napadlo mě, že bych mohl natrhat ještě nějaké z těch krásných a voňavých kytiček pro maminku domů, do vázičky. Chtěl jsem jí udělat radost. Když jsem s natrhanou kytičkou doběhl k mamince a natáhl k ní ruku, že ji překvapím, stala se hrozná věc. Kytičky v mé ručičce už vůbec nebyly tak veselé a neusmívaly se jako předtím. Smutně vzdychaly, jedna za druhou zavíraly očička a lehaly si do mé ručičky. „Maminko, co se to děje?“ volal jsem vyděšeně. „To máš, Dubínku, tak. Kytičky jsou nejkrásnější tak, jak je venku vidíme, na svém stonku. Když je utrhneš a nedáš do vody, tak uvadnou.“ „Maminko, to já nechtěl. Nechtěl jsem, aby zvadly. Chtěl jsem ti jen udělat radost,“ plakal jsem. 50

„Já vím, Dubínku, neplač,“ řekla maminka, „vezmeme si je domů a zkusíme je dát do vázičky s vodou. Třeba se ještě probudí. Jestli ne, můžeme je také dát do kytičkové knížky. Tak pro nás budou krásné navždy.“ „Maminko, a co je to ta kytičková knížka?“ „To je taková knížka, do které se dávají utržené kytičky. Ty, které už nemůžeme dát do vázičky. Nalepí se na list papíru a napíše se k nim, jak se jmenují. To abychom na ně nikdy nezapomněli,“ vysvětlila mi maminka. „Já nezapomenu,“ řekl jsem a přemýšlel, jestli i vy, děti, máte takovou kytičkovou knížku. Máte? Potom jsme s maminkou chodili od kytičky ke kytičce a maminka mi vyprávěla, jak se která z nich jmenuje. Bylo to velmi zajímavé. Žádná z nich se totiž nejmenuje třeba Anička, Maruška nebo Bertík. Děti, ony ty kytičky mají opravdu zvláštní jména. Třeba Sedmikráska, Pampeliška, Kopretina a já nevím, jak ještě. Ale všechny jsou moc hezké, hlavně tady na louce, kde nám všem mohou svou barevnou krásou dělat radost.

 Rozhovory nad dopisem – otázky:  Jaké znáte kytičky?  Víte, co je to kytičková knížka?  Vycházka na louku  poznávání základních druhů květin  hra – Uvijeme věneček (Viskupová, 1973, str. 33)  sběr rostlin  pletení věnečků z pampelišek  sběr pampeliškových květů

51

 tvorba herbáře  vyrábíme pampeliškový med (Hroníková, 2008, str. 43)  zdobíme skleničky na med – dárek pro maminku  pomůcky: skleničky od přesnídávek, barvy na sklo, vzorovaná textilie, nůžky, gumička

52

ČERVEN Motivační dopis Víte, děti, že už nám prázdniny ťukají na vrátka? Těšíte se? Já moc. Maminka říkala, že o prázdninách pojedeme na Maliník. Nevím, kde ten Maliník je, ani jak je to daleko. Podle maminky je to prý kouzelné místo, daleko od lidí, kde tráví všichni skřítci léto. Moc se tam těším, ale jsem i smutný, protože o vás dlouho neuslyším. Také jsem přemýšlel, jak bych se s vámi rozloučil. A jak bych vám za všechno vlastně poděkoval. Dostal jsem takový nápad. Děti, máte rády pohádky? A jaké? Já mám nejradši tu, kterou mi často vypráví moje maminka. Tu O pohádkovém lese. Znáte ji? Neznáte? To bylo tak. V jednom lese žil malý skřítek a jeho kamarádi zvířátka. Měli se moc rádi a vždy si pomáhali. Měli i další kamarády. Hodné a šikovné děti z mateřské školky. Nepřipomíná vám to někoho? A jelikož tyhle hodné děti skřítkovi, zvířátkům, lesu i okolní přírodě tolik pomáhaly, rozhodli se všichni obyvatelé lesa, že pro ně připraví překvapení – les plný pohádek. Tak se, děti, nechte překvapit a hezké léto vám všem. Váš kamarád Dubínek

 Rozhovory nad dopisem – otázky:  Těšíte se na prázdniny?  Kam pojedete vy, děti?  Jaké máte rády pohádky?  Znáte pohádku O pohádkovém lese?  Pohádkový les – akce pro rodiče s dětmi (plánek - Pohádkový les, příloha 7)

53

 Osvojení písničky Domov (loučíme se se skřítkem, doufáme, že se k nám vrátí)  Zhodnocení projektu  Co se nám nejvíce líbilo?  Jaké kamarády jsme poznali?  S čím jsme skřítkovi pomáhali?  Co jsme se naučili?  Kresba zážitků z realizace projektu Písnička - Domov Lemovaná vodou, lesy, docela maličká, leží tam ukrytá kdesi překrásná vesnička. Její název snad od stromu prý z dávna pochází a lidi od domu k domu tu štěstí provází. Ta víska název Dubné má a je mým domovem, každý, kdo tohle místo zná se vždy rád vrací sem. (Meškanová, 2015, na nápěv lidové písně Teče potůček bublavý, Já, písnička, 1993, str. 26)

54

5. Závěr Cílem této práce bylo především vytvoření projektu environmentální výchovy vhodného pro předškolní vzdělávání a realizaci v mateřské škole a dále poukázání na význam a důležitost environmentální výchovy ve vzdělávání dětí předškolního věku. Na základě těchto stanovených cílů byl navržen a vytvořen projekt environmentální výchovy s motivačním názvem „Putování se skřítkem Dubínkem.“ Projekt je celoroční, prostřednictvím příběhů rozdělený na jednotlivé kalendářní měsíce, zasazený do prostředí mateřské školy, ve které pracuji a plně vyhovující jejím podmínkám. Tento projekt by však bylo možné s drobnými úpravami využít i pro ostatní mateřské školy či vzdělávací instituce a organizace. Vzhledem k časovému rozvržení projektu byla zatím zrealizována pouze jeho část, a to měsíce září, říjen a listopad. Z tohoto důvodu není tudíž možné plně hodnotit celkovou funkčnost projektu. Na základě těchto třech zrealizovaných částí lze však alespoň částečně zhodnotit probíhající práci na projektu a dílčí výsledky. Je zřejmé, že děti projekt zaujal, příběhy jsou jim blízké, aktivně se zapojují do řešení úkolů a problémů. O kladném přijetí a zapojení se do projektu hovoří i zpětná vazba jak od samotných dětí, tak i od rodičů, kterým děti o zážitcích z realizace projektu vypráví, a mnohdy s nimi i v činnostech, se kterými se v rámci projektu setkaly a seznámily, doma pokračují (vycházky s rodiči k vykotlanému dubu, tvorba krmítek pro ptáčky,…). Další práce na projektu budou probíhat dle jeho časového rozvržení, jeho celkové zhodnocení bude možné provést až po jeho dokončení, tj. v červnu 2016. Z výše uvedeného vyplývá, že stanovené cíle této závěrečné práce byly naplněny. Environmentální výchova sehrává v předškolním věku důležitou úlohu. V tomto věku se utváří počátky budoucího jednání a chování dětí, formuje se jejich osobnost. Prostřednictvím environmentální výchovy je možné již v tomto útlém věku utvářet a budovat kladný vztah dětí k okolnímu světu a pomoci jim osvojit si kompetence potřebné pro jejich prosociální jednání a chování vůči přírodě a životnímu prostředí. 55

Toto je možná jedna z cest, jak chránit a zachovat přírodu a všechny její součásti i pro generace příští.

56

6. Seznam použitých zdrojů ČINČERA, Jan. Environmentální výchova: Efektivní strategie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. ISBN 978-80-210-6644-7. ČINČERA, Jan. Environmentální výchova: od cílů k prostředkům. Brno: Paido, 2007, 116 s. ISBN 978-80-7315-147-8. HORÁČKOVÁ, Jaroslava. Zpívejme si, zpívejme: písničky pro děti. 1. vyd., dotisk. Kroměříž: Přikrylová Milada Plus, 2008, 1 zpěvník (28 s.). ISBN 978-80-87165-16-4. HORKÁ, Hana. Teorie a metodika ekologické výchovy. Brno: Paido, 1996, 75 s. Edice pedagogické literatury. ISBN 80-85931-33-8. HRONÍKOVÁ, Linda. Pohádky a hry s bylinkami: pohádky, recepty, návody, náměty, úkoly, básničky, hádanky. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2008, 94 s. ISBN 978-80-7346-085-3. Já, písnička: Zpěvník pro žáky základních škol. Cheb: Music Cheb, 1993, 176 s. JANČAŘÍKOVÁ,

Kateřina,

KAPUCIÁNOVÁ,

Magdaléna.

Environmentální

výchova

v předškolním vzdělávání – hledání optimální podoby. In Envigogika 2012 [online časopis] ISSN 1802-3061. Dostupnéz http://www.czp.cuni.cz/envigogika/index.php/cz/recenzovaneclanky/2012/envigogika-2012-vii-1/663-environmentalni-vychova-v-predskolnimvzdelavani-hledani-optimalni-podoby [cit. dne 23.11.2015]. JANČAŘÍKOVÁ, Kateřina, KAPUCIÁNOVÁ, Magdaléna. Činnosti venku a v přírodě v předškolním vzdělávání. 1. vyd. Praha: Raabe, c2013, 141 s. Komplexní metodiky jednotlivých oblastí předškolního vzdělávání. ISBN 978-80-7496-071-0. JANČAŘÍKOVÁ, Kateřina. Environmentální činnosti v předškolním vzdělávání. Praha: Raabe, 2010, 148 s. Nahlížet - nacházet. ISBN 978-80-86307-95-4. LAUßER, Martin. Stopy zvířat. 1. české vyd. Praha: Svojtka & Co., 2014, 256 s. Průvodce přírodou (Svojtka & Co.). ISBN 978-80-256-1343-6. MÁCHAL, Aleš. Průvodce praktickou ekologickou výchovou: [metodická příručka pro začínající učitele a pedagogické pracovníky středisek ekologické výchovy]. Brno: Rezekvítek, 2000, 205 s. ISBN 80-902954-0-1.

57

SKALKOVÁ, Jarmila. Za novou kvalitu vyučování: (inovace v soudobé pedagogické teorii i praxi). Brno: Paido, 1995, 89 s. Edice pedagogické literatury. ISBN 80-85931-11-7. SMOLÍKOVÁ, Kateřina. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004, 48 s. ISBN 80-87000-00-5. Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice. Součást implementace směrnice č. 90/313/EHS, o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí [online] dostupné z www.mzp.cz/cz/strategicke_dokumenty_evvo_cr [cit. dne 23.11.2015]. VISKUPOVÁ, Božena, JISTEL, Petr. Skřivánek: sborník písní pro mateřské školy s doprovodem klavíru, event. dalších (dětských) hudebních nástrojů. 1. vyd. Praha: Panton, 1973, 93 s. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí.

58

Seznam příloh

Příloha č. 1 – Pracovní list 1. – Kde bydlí myška? (Meškanová, 2015) Příloha č. 2 – Pracovní list 2. – Sypeme ptáčkům do krmítka (Meškanová, 2015) Příloha č. 3 – Pracovní list 3. – Stromek pro zvířátka (Meškanová, 2015) Příloha č. 4 – Pracovní list 4. – Komu patří? (Meškanová, 2015) Příloha č. 5 – Pracovní list 5. – Zdravý košík (Meškanová, 2015) Příloha č. 6 – Plánek pokladu (Meškanová, 2015) Příloha č. 7 – Plánek pohádkového lesa (Meškanová, 2015) Příloha č. 8 – Fotodokumentace projektu (Meškanová, 2015)

59

Příloha č. 1

60

Příloha č. 2

61

Příloha č. 3

62

Příloha č. 4

63

Příloha č. 5

64

Příloha č. 6

65

Příloha č. 7, str. 1

66

Příloha č. 7, str. 2

67

Příloha č. 8

Obr. 1 – sběr přírodnin

Obr. 2 – stavíme domeček pro myšku

68

Obr. 3 – vyrábíme kamaráda skřítka

Obr. 4 – vyrábíme kamaráda skřítka

69

Obr. 5 – vyrábíme myšky ze šišek

Obr. 6 – vyrábíme myšky ze šišek

70

Obr. 7 – vyrábíme ježky ze šišek

Obr. 8 – vyrábíme zvířátka z kaštanů

71



72

Obr. 11 – vyrábíme krmítka pro ptáčky


73


Obr. 14 – věšíme krmítka pro ptáčky

74



75



76

Obr. 19 – tvoříme projektový koutek


77


Obr. 22 – projektový koutek

78



79

Environmentální výchova v MŠ

Recommend Documents