m
m
m
^
i
llSfe^ V«
r
Ročnik 10.
Číslo 1.
Unor 1988
Časopis pro Čechy a Slováky Západ, b i - m o n t h l y for C z e c h s a n d Slovaks, p u b l i s h e d by t h e Collegium Bohemlcum in C a n a d a S e c o n d Class Mail R e g i s t r a t i o n N u m b e r 4890 ISSN 0226-3068 Vydává: C o l l e g i u m B o h e m i c u m j a k o d v o u m ě s í č n í k Redakční rada: Eva Límanová, Stanislav Reiniš, Josef S k v o r e c k ý , M i l o š Š u c h m a , J a n Uhde, O t a Ulč Redaktor: M i l o š Š u c h m a Administrátorka: M i l a d a Reinišová Grafická úprava: Věra Držmíšková, C t i r a d Smolík Sazba: Prague T y p e s e t t i n g , Inc. Tiskne: Prague T y p e s e t t i n g , Inc. Adresa redakce: Západ, Box 9021, T e r m i n a l P.O., Ottawa, O n t „ Canada, K1G 3T8 Č l á n k y nemusí v y j a d ř o v a t názory redakce. N e v y ž á d a n é r u k o p i s y se nevracejí. Redakce si v y h r a ž u j e právo na zkrácení a ú p r a v u příspěvků. R e d a k č n í uzávěrka vždy 1. února, d u b n a , června, srpna, října a prosince. Adresa administrace: Západ, Box 322, W a t e r l o o , Ont., Canada, N2J 4A4 Předplatné, příspěvky n á t i s k o v ý f o n d , inzerci a z m ě n y adres zasílejte na adresu a d m i n i s t r a c e . Předplatné 1 rok: Can: $20.00 US: $20.00 US: $23.00
Kanada USA ostatní země (letecky) nebo ekvivalent v cizí měně
2 roky: Can: $36.00 US: $36.00 US: $43.00
Československo vzhledem k devizovým a poštovním předpisům zdarma. Cena jednotlivého čísla $3.75.
Obsah Nejen k d e s á t é m u v ý r o č í (M. Š u c h m a )
Západu
Československo Prohlášení C h a r t y 77 k 21. s r p n u 1987 " M a t k a p o k r o k u " a č e s k o s l o v e n s k á realita (J. M l y n á ř í k ) Emigrace P r ů z k u m n o v ý c h u p r c h l í k ů — II. (O. Ulč)
1
3
4
6
Interview Interview s Evženem K o r n e l e m B a l o n e m (O. Ulč)
11
Ideologie A n t i u l č 2 a n e b Ž i v o t je hra bojová (K. K a u f m a n )
13
Film České f i l m y ve V a n c o u v e r u (J. Drábek)
16
Hudba Ráda zpívám z not, neboli O s u d jazzu v protektorátě Böhmen und Mähren (J. Š k v o r e c k ý )
17
Dokumenty Pronásledovaní vlastenci
23
Literatura Odběratelé v USA a v Kanadě mohou platit osobním šekem. V ostatních zemích bankovním příkazem nebo mezinárodní poštovní poukázkou (patrně nejvýhodnější pro evropské předplatitele).
Horo, h o r o , v y s o k á jsi . . . (P. H r u b ý )
25
Los na losa (A. W a g n e r )
29
Dopisy Předplatné v Evropě lze poukázat na poštovní účet číslo 98601-202 u poštovního šekového úřadu 2000 Hamburg, BRD. Bankovní směrové číslo 200 100 20. Předplatné lze rovněž poukázat přímo na bankovní konto Západu do Bank of Montreal, 239 Weber St. N., Waterloo, Ont., Canada, N2J 4H5 (TSA No. 5037-246).
31
A u t o r e m f o t o g r a f i e na o b á l c e Cirkus ¡e cirkus je Vlastimil Třešňák.
Do každého čísla vkládáme propagační kartu ZÁPADU. Prosíme, předejte ji dál svým známým, o nichž si myslíte, že by o ZÁPAD měli zájem.
ZÁPAD DO VŠECH SVĚTADÍLŮ!!!
TpftiHn,,
.
:
-
_
_
a'
^é.
Miloš š u c h m a
Nejen k
i výročí Západu
S k o r o se n e c h c e věřit, že t í m t o číslem v s t u p u j e Západ d o desátého ročníku. Nemnoha exilovým časopis ů m vydrží a u t o r s k é nadšení a podp o r a č t e n á ř ů tak d l o u h o . V y d a l i j s m e c e l k e m třiapadesát pravidelných čísel a j e d n o číslo zvláštní: v ý b o r z nejlepších č l á n k ů přeložen ý c h d o a n g l i č t i n y . Když se my, kdož j s m e byli u z r o d u časopisu, díváme zpátky, padá na nás nostalgie.
však v ý h r a d n ě pro intelektuály, výtvarně d o b ř e dělaný, j e h o ž ideologií — máme-li vůbec použít t o h o t o otřep a n é h o t e r m í n u — by b y l o prostě přesvědčení, že přes v š e c h n y její ned o s t a t k y lidé zatím nevymysleli lepší o r g a n i z a c i společnosti, než je d e m o kracie. Č a s o p i s jsme se r o z h o d l i zaměřit převážně na exulanty. Domnívali jsme se — a d o m n í v á m e — že i naše čtenáře v Č e s k o s l o v e n s k u víc zajímá, co dělají krajané v exilu, než stále se opakující důkazy, že Rudé právo lže. T o vědí i bez nás.
Jak jsme začínali a proč? První číslo vyšlo v č e r v n u 1979, ale s přípravami jsme začali m n o h e m dřív. Většina č l e n ů redakční rady přišla d o e x i l u k o l e m r o k u 1968 a za deset let p o b y t u v Kanadě se usadila, v z m o h l a a začala r o z u m ě t životu v nové vlasti. Ale zároveň v nás klíčily obavy, a b y c h o m se v afluentní s p o l e č n o s t i Záp a d u nestali p o u h ý m i majiteli r o d i n n ý c h d o m ů , chat, j a c h t a a u t o m o b i l ů ne starších než tři roky. Proto j s m e přece d o exilu nešli. A právě v té d o b ě vznikla v Praze C h a r t a 77, j a k o o d p o v ě ď na n o r m a l i zaci, na b e z ú t ě š n o u p o l i t i c k o u situaci v Č e s k o s l o v e n s k u , na policejní útlak disidentů, mezi nimiž byli i naši dávní přátelé a kamarádi. A h o u f n ě v y c h á zely samizdaty. Vtírala se otázka: c o pro věc d e m o kracie děláme my, v bezpečném exilu? T a k ž e represivní režim ve staré vlasti nám vlastně p o m o h l se zaktivovat. Rozhodli jsme se vydávat časopis. V té d o b ě už ovšem leta v y c h á z e l o v ý b o r n é Svědectví, jež udělalo m n o h o např. pro přípravu Pražského iara a pro udržení d e m o k r a t i c k é h o z p ů s o b ů intelektuální diskuse, jaká d o m a před Jarem nebyla a dnes zase není možná. Jenže to byl čtvrtletník a z n a č n á část j e h o o b s a h u měla pro . p r ů m ě r n é h o čtenáře přece jen příliš a k a d e m i c k o u úroveň. Vycházely Listy, čtivé a i n f o r m a t i v ní, ale z a m ě ř e n é především na čtenáře d o m a . A pak: vydávali je p o d ne zrovna p ř í j e m n o u n á l e p k o u "socialist i c k á o p o z i c e " , za níž je de facto exkluzívni' skupina bývalých p r o m i n e n t ů strany a vlády. Přejeme j i m s v o b o d u , jíž se nyní na Západě těší, třebaže ji kdysi d o m a nepopřávali ostatním. Jenže nemluví v ž d y c k y — připadá mi, že stále míň a míň — za nás. Dále vycházela řada t ý d e n í k ů vydáv a n ý c h p o l i t i c k ý m i stranami, různé zpravodaje, úrovně sice často dobré, ale příliš l o k á l n í h o zaměření, n á b o ženské časopisy, Proměny vydávané SVU s velmi m a l o u č t e n á ř s k o u obcí. Měli j s m e pocit, že je tu místo pro kulturně-politický dvou měsíčník pestrého o b s a h u , u r č e n ý p r o inteligentní čtenáře všude na světě, ne
Jak jsme to dali dohromady U k o l é b k y Západu stálo nakladatelství S i x t y - E i g h t Publishers, C o r p . manželů Š k v o r e c k ý c h . P ů v o d n í nápad byl, přiřadit časopis k nakladatelství, a uvažovali jsme i o p o d o b n é m názvu: 68 Magazín. N e b y l o by jisté p o v o l a n ě j š í h o redaktora, než je Josef Š k v o r e c k ý . Ukázalo se však, že není v silách d v o u lidí, byť sebeobětavějších, dělat obojí: č a s o p i s i n a k l a d a telství, když se navíc musí živit výděl e č n o u činností, což ani n a k l a d a t e l ství, ani časopis nejsou. A proč to neříct? Josef Š k v o r e c k ý se obával, že časopis r y c h l e zahyne na a u t o r s k é úbytě. N i c m é n ě nás p o v z b u d i l : " K d y ž d o t o h o máte chuť," řekl, "tak to založte a já j d u s várna." Také si vymyslel název, který se nám všem líbil: Západ. M y š l e n k a m i na vydávání č a s o p i s u se t e h d y zabývalo v Kanadě několik lidí, takže nebyl p r o b l é m dát d o h r o mady redakční radu a a d m i n i s t r a c i . Později se k redakční radě p ř i p o j i l Ota Ulč, protože když vznikala, dlel na cestách p o jižních m o ř í c h , a teprve když dosáhl stovky v í z o v ý c h razítek v pase, vrátil se d o m ů d o A m e r i k y a stal se e x p e r t e m Západu na vzdálené země. Drží také rekord v p o č t u uveřejn ě n ý c h č l á n k ů : v ž á d n é m čísle nec h y b í j e h o příspěvek. Horší p r o b l é m , než sestavit ediční radu, b y l o najít hlavního redaktora. Z k o u š e l i jsme to s p r a ž s k ý m i p r o f e sionály, nyní v exilu. Jenže poznatek, že fakulta novinářství v Praze p r o d u kuje absolventy, kteří mají potíže s v ě t o u rozvitou a s příčestími, zapůsobil j a k o ledová sprcha. Takže nakonec redakční rada zvolila š é f r e d a k t o rem mě, třebaže jsem se bránil a poukazoval na s k u t e č n o s t , že m o u jed i n o u kvalifikací je záliba ve čtení d o b r ý c h periodik a snad ucházející organizátorské schopnosti. Členové redakční rady si zřejmě o d d e c h l i , když volba padla na mě a já t u f u n k c i n a k o n e c přijal. Po c e l ý c h devět let existence se také n e p o k u s i l i z m ě n i t
status quo, tím spíš, že se č í m dál víc ukazuje, že r e d i g o v a t celosvětový d v o u m ě s í č n í k není k o n í č e k , ale p r a k t i c k y plné zaměstnání. Dalším ú k o l e m b y l o sehnat s p o l u p r a c o v n í k y . V archívu Západu d o s u d c h o v á m e 213 d o p i s ů těch, k d o ž n á m slíbili, že n á m b u d o u pravidelně psát, n e b o alespoň, že nám " n ě k d y " n ě č í m přispějí. " N ě k d y " není časově o m e z e no, takže mají p o ř á d m o ž n o s t , a j e j i c h slib stále platí. Někteří však s k u t e č n ě píší; někteří nás d o k o n c e z a h r n u j í l a v i n o u příspěvků. D o d n e s jsme nebyli s t o vyřešit p r o b l é m , jak říct kamarádovi, že j e h o poslední o p u s je blábol, ale p r o tože občas se m u n ě c o povede, aby na nás nezanevrel. L e c k d o zanevře, byť se m u o d m í t n u t í s d ě l i l o f o r m o u víc než šetrnou. Takže ztrácíme a u t o r y z n e j r ů z n ě j ších d ů v o d ů . Ztratili j s m e muže, jenž nám poslal předtím desetkrát j i n d e o t i š t ě n o u k l a d n o u k r i t i k u své k n i h y , a my ji po j e d e n á c t é o t i s k n o u t odmítli. Ztratili jsme humoristu, jenž si u s m y s lel, že d ů v o d k neotištění j e h o h u m o resky je, že mu r e d a k t o ř i závidějí vtipnost. Jiní se zas domnívali, že členové redakční rady se ještě p o devíti letech t ř e s o u na to, aby viděli své j m é n o v tiráži a p o d č l á n k y , a nik o h o nového proto mezi sebe nepustí. J e d n i o d ř e k l i předplatné, protože j s m e napsali n ě c o příznivého o Jižní Africe, jiní proto, že jsme otiskli n ě c o proti Jižní Africe. O b č a s n a j d e m e článek, který j s m e zamítli, v našem bratrském časopise Reportér, o b č a s najde šéfredaktor Reportéra v Západě něco, co o d m í t l on. Jenže to je j e d n a z v ý h o d s v o b o d né s p o l e č n o s t i : n i k d o nemá m o n o p o l na r o z u m a d o b r á věc se v ž d y c k y někde uplatní, i když se ne všem líbí. Co je a co není možné První číslo jsme rozeslali p o d l e adresáře Sixty-Eight Publishers, Corp., takže jsme r y c h l e vešli ve známost p o m ě r n ě široké čtenářské obce. Nejdřív jsme se skládali po dvacetidolarovce na registraci s p o l k u C o l l e g i u m B o h e m i c u m , který je f o r m á l n ě majitelem Západu, ale po prvním čísle se sešlo dost p ř e d p l a t n ý c h na v ý r o b u čísla d r u h é h o , a tak jsme m o h l i p o kračovat. První šek na p ř e d p l a t n é poslal dr. Otakar K o l d o v s k ý z USA. Budiž m u za to dík: dal nám první injekci o p t i m i s m u . Časopis si na sebe v ž d y c k y vydělával a vydělává, není tedy s u b v e n c o ván ani vládou, ani p o l i t i c k ý m i stranami, n á b o ž e n s k ý m i s p o l e č n o s t m i nebo s o u k r o m ý m i milionáři. T o je věc, které samozřejmě m n o h o lidí nevěří. Stalo se, že jeden k o u m á k , když uviděl první číslo, p o r u č i l ženě, aby o k a m ž i t ě začala psát p r o Západ.
1
t o m z a p l ň o v á n í je však v ž d y c k y víc než vítána. Přesto, že někteří č l e n o v é redakční rady, n i k o l i z g r a f o m á n i e , ale z n u t nosti, o d p o v í d a j í za n e p ř i m ě ř e n ě velký p o č e t d o s u d v y š l ý c h stránek, p ř e d s t a v u j e padesát tři čísel Západu, d o m n í v á m se, dost p e s t r o u s b í r k u diskusí, názorů, svědectví, povídek, interviewů, f o t o g r a f i í a i n f o r m a c í . A b y sbírka byla ještě bohatší, nezáleží j e n na nás.
PAVEL K A N T O R E K
"PANE R E D A K T O R E , V T O M M É M Ž I V O T O P I S E JAK JE T A M TA VĚTA: ... A TAK J S E M SEL D O ŠKOLY, ŠKEBLE NA N O H O U ...', TAK T O S L O V O ŠKEBLE' LASKAVĚ Z M Ě Ň T E NA S K O R N É V
Č a s o p i s y v A m e r i c e jsou, jak z n á m o , zlatý důl, redakční rada j s o u zřejmě mazaní o b c h o d n í c i , brzo z n i c h b u d o u m a g n á t i tahající p r a c h y z Čec h á č k ů ; tak ať se o n a na t o m rovněž přiživí. M a n ž e l k a poslechla: naneštěstí b y l y její v ý r o b k y nečitelné, t a k že se na Č e c h á č c í c h nepřiživuje. Jiní t v r d o h l a v í nedůvěřivci, kteří si Západ čtou v knihovnách nebo vypůjčují od přátel, zase tvrdí, že bez dotací b y c h o m č a s o p i s stejně neudrželi, proč by t e d y o n měl za Západ utrácet své těžce v y d ě l a n é peníze. A ť platí stát, který h o tak j a k o tak obírá o daně. Přesně řečeno: j e d n u d o t a c i jsme o d k a n a d s k é h o státu dostali — p o l o v i n u v ý d a j ů na první číslo; d r u h o u p o l o v i n u j s m e museli u h r a d i t ze svého a b e z p l a t n o u prací. O d čísla dvě f i n a n cujeme časopis výhradně z předplatných. Mzdy a honoráře samozřejmě neplatíme, na to p ř e d p l a t n é nestačí. Tisk a p o š t o v n é j s o u naše hlavní výdaje. A d m i n i s t r a c e je už dnes c e l o denní zaměstnání, r e d a k c e m á l e m také, a každý č l e n redakční rady ukraj u j e z v o l n é h o času p ě k n ý krajíc, aby č a s o p i s m o h l vycházet. Ale tak t o v e x i l u chodí. N e p o d a ř i l o se nám zjistit, kam se c h o d í p r o " ž o l d C I A " , o němž se tak často v souvislosti s e x i l o v o u č i n n o s t í z m i ň u j e Rudé právo. J e h o redaktoři zřejmě o žold e c h vědí víc než my. Často čtenáři v y j a d ř u j í přání, aby Západ vycházel měsíčně, aby měl víc stránek, a b y tiskl víc fotografií, aby měl efektnější g r a f i c k é vybavení, aby získal víc s p o l u p r a c o v n í k ů . A b y byl lacinější. A taky, aby uveřejňoval ty a neuveřejňoval o n y názory. J e n o m to p o s l e d n í je v našich silách, j e n o m ž e naší z á s a d o u je dát místo k a ž d é m u p o c t i v ě m í n ě n é m u a s o l i d n ě f o r m u l o v a n é m u názoru, neboť, jak jistě víte, kdosi — a jistě víte k d o — řekl, že d e m o k r a c i e je diskuse. Neuveřejňujeme ovsem nadávky, osočování, demagogické výpady, p o m l u v y atd. T o p ř e n e c h á v á m e j i n ý m
a z e j m é n a o f i c i á l n í m u t i s k u ve staré vlasti. Měsíčník, k t o m u lacinější, o více s t r á n k á c h , s b o h a t o u paletou v ý b o r n ý c h přispěvatelů . . . N e m i l o s r d n ý m f a k t e m je, že p o č e t o d b ě r a t e l ů je u r č e n p o č t e m lidí č t o u c í c h v e x i l u česky a slovensky a o c h o t n ý c h za četb u zaplatit. K d y b y c h o m m o h l i Západ exportovat do Československa a kdyby lidé ve staré vlasti m o h l i platit ve v a l u t á c h , měli b y c h o m m o ž n á desetit i s í c o v o u č t e n á ř s k o u obec, vycházeli b y c h o m měsíčně, měli b y c h o m m n o hem víc d o b r ý c h a u t o r ů , p r o t o ž e b y c h o m je m o h l i h o n o r o v a t atd. Ale úvahy začínající s l o v e m " k d y b y " j s o u v n a p r o s t é většině p ř í p a d ů jalové. Faktem dále je, že lidí o c h o t n ý c h psát z a d a r m o a s c h o p n ý c h psát d o b ř e je p o m á l u . Zalistujete-li e x i l o v ý m i č a s o p i s y , najdete v n i c h často stejná j m é n a , a to ještě nemáte tušení, kolik nositelů t ě c h t o j m e n p u b l i k u j e také p o d p s e u d o n y m e m . Přitom, bohužel, i t ě c h t o lidí ubývá. Někteří dají p ř e d nost rezignaci na f u n k c i v redakční radě před diskusí, p o d r o b í - l i j e j i c h č l á n k y n ě k d o kritice. Mezi čtenáři j s o u zas takoví, kteří než by napsali d o p i s r e d a k t o r o v i — a d o p i s y týkající se d ů l e ž i t ý c h záležitostí v ž d y c k y o t i s k u j e m e — raději zruší předplatné. A u t o ř i j s o u vlastně největší bolest. M á m e např. m n o h o p ř e d p l a t i t e l ů mezi univerzitními p r o f e s o r y h u m a nitních i p ř í r o d o v ě d e c k ý c h směrů. D o n u t i t je však, aby napsali něco p o p u l á r n í h o p r o Západ, je sysifovské úsilí. N e p o š l o u nám ani separáty s v ý c h a n g l i c k y j i n d e o t i š t ě n ý c h prací, z nichž by několik málo p i l n ý c h a rovněž v ě d e c k y f u n d o v a n ý c h s p o l u p r a c o v n í k ů snad něco stvořilo. Proto j s m e n u c e n i často slyšet, že ten Ulč m o c píše, n e b o že t e n Š k v o r e c k ý by měl nechat víc místa d r u h ý m , a n e b o že Reiniš není j e d i n ý , k d o rozumí politice. J e n o m ž e redakční rada je jako příroda: má h r ů z u z p r á z d n o t y a zaplňuje p r o t o v a k u u m . P o m o c při
A co budoucnost? B u d e m e p o k r a č o v a t . Naše s t r á n k y b u d o u i nadále o t e v ř e n y všem, kdož věří v d e m o k r a c i i : k ř e s ť a n ů m , liberálům, k o n z e r v a t i v c ů m , d e m o k r a t i c kým socialistům, poúnorovým i pos r p n o v ý m a t ě m mezi tím, Č e c h ů m a S l o v á k ů m , ale i P o l á k ů m , L i t e v c ů m a jiným příslušníkům národů poroben ý c h k o m u n i s m e m . Všem, k d o se nebojí hájit svoje názory. C h c e m e přispívat k lepšímu p o r o z u m ě n í všech lidí v exilu, aby tak vznikla, alespoň v z á k l a d n í c h věcech, j e d n o t a , která se n e m ů ž e zrodit na schůzích, kde se zvolí x-tý " p r e z i d e n t " v e x i l u a n - t á exilová "vláda". C h c e m e být s a m o z ř e j m ě č a s o p i sem č t i v ý m , zajímavým, pestrým. Ale o d m í t á m e d o s á h n o u t čtivosti, zajímavosti a pestrosti tím, že se b u d e m e podbízet p o c h y b n é m u vkusu, že b u d e m e mlčet o názorech, které p o k l á d á m e za p o l i t i c k y n e b o m r a v n ě p o c h y b n é , že se b u d e m e v y h ý b a t p o l i t i ce, o níž někteří tvrdí, že už jí mají " p l n é z u b y " . O d p o l i t i z o v á n í , jak u k a zuje historie, vede b o h u ž e l d o pasti r ů z n ý c h t o t a l i t n í c h režimů, a intelig e n t n í lidi zajímají snad m y š l e n k y víc než senzace a^pikantěrie. Uděláme, c e b u d e v našich silách, a b y Západ, s v ý m n e p a t r n ý m p o d í l e m , přispěl k udržení m y š l e n k y d e m o k r a cie v e x i l u s nadějí, že se d e m o k r a c i e j e d n o u vrátí i d o naší staré vlasti. P o m o z t e nám.
•
NABÍZÍ ČESKÉ FILMY NA VIDEOKAZETÁCH VHS NEBO BETA CENA FILMU VČ. KAZETY $ 27.95 156 McKenzie St. Winnipeg, Manitoba Canada R2W 5A2 Phone (204) 582-3336
Československo Prohlášeni Charty 77 k 21. srpnu 1987 Časopis Zépad pravidelné neotlskuje dokumenty Charty 77, tak ]ak člnl některé Jiné časopisy. Považujeme však za důležité otisknout Prohlášeni Charty 77 k 21. srpnu 1987 (Dokument č. 47/87), protože se nejen týká exilu, ale vyjadřuje I naše názory na odchod sovětských vojsk z Československa a nenormální následky 21. srpna 1968. V n o c i před devatenácti lety b y l o pokojné Československo probuzeno rachotem t a n k ů a h u k o t e m helikoptér. Do z e m ě v s t o u p i l y a r m á d y Sovětskéh o svazu a n ě k t e r ý c h dalších č l e n ů Varšavské s m l o u v y . Stalo se tak bez v ě d o m í a proti vůli ústavních o r g á n ů a v r o z p o r u s m e z i n á r o d n í m právem. První tajemník ÚV K S Č A l e x a n d e r D u b č e k , předseda vlády O l d ř i c h Černík, předseda ÚV NF František Kriegel, p ř e d s e d a N á r o d n í h o s h r o m á ž d ě ní Josef S m r k o v s k ý a další j e j i c h d r u hové byli zatčeni a n e d ů s t o j n ý m z p ů s o b e m uneseni. Vojska prý přišla zabránit krveprolití. S k u t e č n o s t í však zůstává, že o d 5. ledna d o 21. s r p n a 1968 nepadl v Č e s k o s l o v e n s k u ani j e d i n ý výstřel. Poprvé se na ulicích č e s k ý c h a s l o v e n s k ý c h měst začalo střílet d o b e z b r a n n ý c h lidí 2 1 . 8 . 1 9 6 8 . J m é n a obětí a j e j i c h přesný počet veřejnost d o d n e s nezná. Vojska přišla splnit d o č a s n ý úkol: p o t l a č i t p o d ě š e n ý m i b y r o k r a t y vymyšlenou kontrarevoluci. Kontrarevoluci sice neobjevila, zato u nás setrvala až po dnešní den. J e j i c h p o sádky a p ř i d r u ž e n á sídliště tvoří na našem území j a k ý s i stát ve státě vymykající se čs. k o n t r o l e a p r a v o m o c i . T r v á m e na o b e c n é m požadavku, aby sovětská vojska o p u s t i l a naši zem. Dnes se o p r á v n ě n ě mluví o p o t ř e b ě n o v é h o myšlení v m e z i n á r o d n í c h vztazích. Srpnová intervence byla p ř í m o k l a s i c k ý m výrazem starého, v a t o m o v é m věku katastrofálního myšlení. Je to myšlení, které říká: o pravdu se nestarejte, pravda nevítézí, pravdu má vítěz. Proto se 21. srpen 1968 d o s u d nestal p r o m l č e n o u historií, ale zůstal naší i m e z i n á r o d n í veřejností ostře s l e d o v a n ý m datem. Následky s r p n o v é intervence d o dnes trvají a p r o t o je nejdůležitější neztrácet čas a vlastní p r o m y š l e n o u o b č a n s k o u a k t i v i t o u je překonávat. Jak si to představujeme, j s m e se pokusili n a č r t n o u t ve Slovu ke s p o l u o b č a n ů m z ledna letošního roku. Zde se mj. praví: " P o všech t r a g i c k ý c h událostech a otřesech posledních desetiletí s p a t ř u j e m e j e d i n o u perspektivu ve s k u t e č n é m n á r o d n í m smíření na d e m o k r a t i c k é m základě.
A.
N e c h á p e m e je j a k o o p a t r n é mlčení o čemkoliv a k čemukoliv. Chápeme je j a k o v ě c n é a tvůrčí hledání v ý c h o disek p r o c e l o u s p o l e č n o s t . D o m n í váme se, že nenásilný o d p o r proti v š e m u zlému, t o l e r a n c e , slušnost, otevřenost pravdě i j i n é m u n á z o r u a trpělivá vytrvalost j s o u těmi nejlepšími nástroji, k t e r ý c h m ů ž e naše s p o lečnost užít v nádcházejících b o j í c h za svou e m a n c i p a c i , za s p o l e č e n s k o u o b n o v u a za d e m o k r a t i c k ý p o ř á d e k . " Právě ve v ý r o č n í den události, která osudově předznamenala poslední dvacetiletí, b y c h o m rádi vysvětlili, c o r o z u m í m e " n á r o d n í m s m í ř e n í m na d e m o k r a t i c k é m základě". Z n a m e n á to snad smířit se s v o j e n s k o u intervencí? S o k l e š t e n í m n a š e h o práva " s v o b o d n ě určovat svůj p o l i t i c k ý statut a s v o b o d n ě u s k u t e č ň o v a t svůj h o s p o d á ř s k ý , sociální a k u l t u r n í vývoj", jak to stanoví 1. č l á n e k m e z i n á rodního paktu o občanských a polit i c k ý c h právech? To jistě ne. Z n a m e ná to smířit se s d a n ý m , stále neutěš e n ý m , stavem věcí, s o b r o v s k ý m valem p r o b l é m ů , jež se n a h r o m a d i l y tolik, že z n e m o ž ň u j í další vývoj země? T o také ne. Národní smíření p r o nás z n a m e n á p o k u s o nový začátek, p o kus, který by byl přijatelný p r o všechny o b č a n y d o b r é vůle, j i m ž leží na srdci p r o s p ě c h r e p u b l i k y . Z á k l a d n í a nejdůležitější z m ě n o u by měla být p r o m ě n a p o l i t i c k é h o ovzduší. T o t o ovzduší je stále ještě z a m o ř e n o n e d ů v ě r o u a strachem. Proto žádáme: 1. C o nejdříve vyhlásit a m n e s t i i a p r o p u š t ě n í všech p o l i t i c k ý c h vězňů p r o n á s l e d o v a n ý c h a o d s o u z e n ý c h za p o k o j n ý projev přesvědčení n e b o víry, za nezávislou o b č a n s k o u , k u l t u r n í n e b o n á b o ž e n s k o u č i n n o s t . V ý b o r na obranu nespravedlivě stíhaných může i h n e d p o s k y t n o u t vládě CSSR j m e n n ý seznam těch, k t e r ý c h se to týká. T e n t o seznam však b u d e neúplný, p r o t o ž e všichni t a k t o postižení nejsou V ý b o r u na o b r a n u nespravedlivě s t í h a n ý c h známi. K r o m ě t o h o se množství p o l i t i c k ý c h represí s k r y l o za j i n é " n e p o l i t i c k é " p a r a g r a f y trestního zákoníku. Proto n a v r h u j e m e ustavit k o m i s i , ve které by byli zas t o u p e n i také nezávislí právníci a k n i m ž by se m o h l i postižení o b č a n é a n e b o j e j i c h zástupci o b r á t i t se žádostí o zařazení mezi amnestované: k o m i s e by o své č i n n o s t i byla povinna p r ů b ě ž n é i n f o r m o v a t Federální s h r o máždění a veřejnost. 2. V o l n ý přístup ke všem p r a c o v n í m příležitostem podle skutečných s c h o p n o s t í a o s o b n í c h vlastností odstraněním všech nesmyslných k á d r o v ý c h s t r o p ů a n o m e n k l a t u r . Je už na čase, aby se na o d p o v ě d n á a n e j o d p o v ě d n ě j š í místa dostali lidé nadaní, vzdělaní, p o d n ě t n í a c h a r a k terní. Právě v této tzv. k á d r o v é oblasti
byla u nás p o roce 1968 o b n o v e n a rozsáhlá pracovní a vzdělanostní diskriminace. Vynucovaný souhlas se v s t u p e m vojsk, v ě t š i n o u předstíraný, rozdělil nově čsl. s p o l e č n o s t . Preferováni j s o u ti o b č a n é , kteří j s o u ochotni přijmout a opakovat jakýkoliv oficiální názor a n a p r o t i t o m u j s o u d i s k r i m i n o v á n i ti o b č a n é a č l e n o v é j e j i c h rodin, kteří otevřeně v y j a d ř u j í vlastní názory a n e p o d ř i z u j í se p o v i n n ý m p o l i t i c k ý m rituálům. Z t ě c h t o a p o d o b n ý c h hledisek j s o u o b č a n é zařazováni d o r ů z n ý c h kategorií a p o d l e t o h o j s o u j i m a j e j i c h blízkým p ř i z n á vána a n e b o upírána práva dostat v h o d n o u práci, zastávat kvalifikovaná a o d p o v ě d n á místa, studovat, c e s t o vat d o zahraničí, p u b l i k o v a t , k u l t u r n ě a vědecky tvořit, veřejně v y s t u p o v a t apod. 3. Vyřešení tíživého p r o b l é m u exilu. Dělení Č e c h ů a Slováků na ty " v ě r n é " d o m a a na ty " z r á d n é " v e x i l u p o z n a menává n e p ř i r o z e n ý m a m r z a č í c í m z p ů s o b e m náš d u c h o v n í i h o s p o d á ř ský život. O d ú n o r a 1948 až d o dneška o p u s t i l y statisíce Č e c h ů a S l o v á k ů svůj d o m o v . Přesné údaje j s o u utajovány. Jak ukazují úspěchy našich krajanů v e n k u docílené ve vědě, v k u l tuře, v t e c h n i c e a v p o d n i k á n í , byla to pro r e p u b l i k u o b r o v s k á a z b y t e č n á ztráta. N e b o se snad m ů ž e m e i nadále tvářit, že tito lidé k nám nepatří, že s námi nemají nic s p o l e č n é h o , že nej s o u i oni živou součástí naší p o s p o l i tosti? Charta 77 takové mrzačící dělení na d o m o v a exil r o z h o d n ě o d m í t á a sama ruší t u t o u m ě l o u dělící čáru. V zájmu nového počátku proto pož a d u j e m e , aby se všichni, k d o ž p o p o l i t i c k ý c h o t ř e s e c h v letech 1948 a 1968 o p u s t i l i r e p u b l i k u n e b o z ní byli p r o n á s l e d o v á n í m a d i s k r i m i n a c í vyhnáni, i všichni ti, kteří odešli za lepším uplatněním, se m o h l i bez j a k ý c h koli p o n i ž u j í c í c h p o d m í n e k vrátit a aby ti, kteří už zakotvili v n o v é m prostředí a nechtějí je opět měnit, m o h l i udržovat styk s d o m o v e m bez omezení a k d y k o l i v navštívit starou vlast. S h r n u j e m e : amnestie p o l i t i c k ý c h vězňů, m o ž n o s t i p r a c o v n í h o uplatnění a s t u d i a pro všechny p o d l e s c h o p ností, vyřešení p r o b l é m u exilu, to j s o u — s o d s u n e m vojsk — základní p o d m í n k y pro ozdravění p o l i t i c k é h o ovzduší v naší zemi, pro národní smíření. J s o u to současně i nutné k r o k y , j i miž b y c h o m měli v y k r o č i t d o p o s l e d ního roku, který nás dělí o d dvacátého výročí o n o h o katastrofálního činu, j e h o ž d ů s l e d k y je n u t n o definitivně odstranit. J a n L i t o m i s k v . Libuše Silhánová, Josef Vohryzek mluvčí C h a r t y 77 V Praze 1. srpna 1987 D
Ján Mlynářík
"Matka pokroku" a československá realita N i k d y vari v d e j i n á c h ľudstva n e b o la práca oslávená a o s p i e v a n á a k o v š t á t o c h s tzv. v e d e c k ý m s o c i a l i z m o m . S k l o ň o v a l a sa vo v š e t k ý c h s ú v i s l o s t i a c h , p r i p o m í n a l a sa na výveskách, nástenkách, pútačoch, vynímala sa na t r a n s p a r e n t o c h manifestácií a p r v o m á j o v ý c h p o c h o d o v , b o l o jej plné rádio, televízia, písali o nej s ú stavne n o v i n y , skrátka bola všade, kam sa človek podíval. A naviac sa dostala d o h y m n i c k é h o rituálu: každá partajná s c h ô d z a , ale aj iné z h r o m a ž d e n i a o b č a n o v sa k o n č i l i pravidelne " P i e s ň o u práce", v ktorej sa práca oslavuje a k o " m a t k a p o k r o k u " . B u d o vateľské nadšenie z k o n c a 40. a zač i a t k u 50. r o k o v na s t a v b á c h mládeže p r i a m h ý r i l o m n o ž s t v o m piesní, p o c h o d o v , no aj t á b o r á k o v a k u l t ú r n y c h p r o g r a m o v a l e g ó r i o u a oslavou práce, jej n e u s t á l y m s l o v n ý m s p r í t o m ň o v a -
ním. V e d o m i e m l a d ý c h ľudí, č o uverili na ideál s o c i a l i z m u b o l o p r e n i k n u t é t o u t o o s l a v o u p r á c e — celá s p o l o č n o s ť žila v jej z b o ž n ě n í a a k o m s i zabsolutnení. Základný zmysel tejto oslavy tkvel v p r e d p o k l a d e , že ľ u d s t v o si k o n e č n e b u d u j e s p r a v o d l i v ú s p o l o č n o s ť r o v n ý c h , s p o l o č n o s ť bez vykorisťovania a biedy, h l a d u a utrpenia, ktoré prinášali p r e d c h á d z a j ú c e e k o n o m i c k é krízy a s n i m i s p o j e n á nezamestnanosť, či s p o l o č e n s k ý poriadok. A l e ľudská s p o l o č n o s ť má vo svoj o m p o v e d o m í aj iný obraz práce. Bola to práca z d o n ú t e n i a , p o v i n n á robota na p a n s k o m , d r i n a vo f a b r i k á c h a z á v o d o c h , na p o l i a c h a v lesoch. Slov e n s k ý človek si jej tieseň u v e d o m o val aj v piesni: "Sadaj s l n k o , sadaj, za v y s o k ú horu, ak n e b u d e š sadať, s t i a h n e m ťa za n o h u ! " P o d d a n ý si t u isto p r á v o m sťažuje: " K e b y s l n k o znalo, jak je ťažko robiť, p o n á h ľ a l o by sa, za h o r u z a c h o d i ť . " T a k ž e práca má vo s v o j i c h d e j i n á c h r o z p o r n ý charakter, d o k o n c a p r o t i k l a d n ý . N e m o ž n o j u j e d n o z n a č n e prij í m a ť ani a k o zlo, no ani a k o n e k o n e č né d o b r o bez k o n k r é t n e h o o b s a h u . Takisto nemožno stotožňovaťtvorivú
p r á c u , k t o r á sa často pre t v o r c u stáva vášňou, či " k o n í č k o m " , v y p l n e n í m života a j e h o u d r ž o v a t e ľ k o u , s p r á c o u z donútenia, s prácou ako trestom! V čase b u d o v a t e ľ s k ý c h z a č i a t k o v soc i a l i z m u zväzáci síce oslavovali p r á c u p i e s ň o u a ú d e r n i c k ý m súťažením, n o sotva si u v e d o m o v a l i , že kdesi v urán o v ý c h či u h o ľ n ý c h b a n i a c h a na mnohých pracoviskách koncentrákov a väzení sa odvíja k o l o t o č n ú t e nej, ťažkej práce v ä z ň o m , k t o r ý c h t a m v s t á t i s í c o c h u v r h o l režim k o m u nistickej d i k t a t ú r y . Ak režim c h c e n i e k o h o potrestať, poslal h o d o baní, k ťažkej práci, "na p r e v ý c h o v u " — práca sa tu stala n á s t r o j o m p o m s t y . H o c i sa h o v o r i l o "ja s o m baník, k t o je viac?", ale ak n e p o s l u š n ý intelektuál si nedal povedať, stal sa b a n í k o m z d o n ú t e n i a . Práca sa tak představila v m n o h o s t r a n n o m spektre, bola utešiteľkou, no bola aj b i č o m , využívala a zneužívala sa p o d ľ a p o t r e b y . Dnes, t a k m e r po 40 r o k o c h o d budovateľskej g i g a n t o m á n i e v r e á l n o m s o c i a l i z m e aj p o j e m práce zreálnel, dostal civilnejší, s k r o m n e j š í výraz. V e r b á l n a o r n a m e n t i k a práce síce zaostáva v piesni alebo na t r a n s p a rente, ale vlastná náplň p o j m u práce je iná. Vytratil sa z nej b u d o v a t e ľ s k ý pátos, z c i v i l n e l o jej chápanie. A t o ú m e r n e podľa t o h o , a k o na svojej h o d n o t e v o č i a c h ľudí stratil aj p o j e m s o c i a l i z m u s , ideál s p o l o č n o s t i rovn ý c h , predstava o s l o b o d n e j , nevykorisťovanej ľudskej bytosti. Práca, ktorá sa s a m o z r e j m e s p o j o v a l a s p o j m o m s o c i a l i z m u s , stratila v r e á l n o m s o c i a l i z m e na svojej sláve práve tak, a k o sám socializmus. T i e t o dve s p o jené n á d o b y n e m o ž n o izolovať. Za k o m u n i s t i c k e j d i k t a t ú r y napriek svojej oslave práca totiž dostala m n o ho úderov p o d pás. S p o m í n a l i sme jej zneužitie ako trestu v prípade p o l i t i c k ý c h väzňov. (Inak stačí p r i p o m e n ú ť , že v p r e d c h á d z a j ú c i c h režimoch, d o k o n c a ani za k o n š t i t u č n e j m o n a r c h i e p o l i t i c k í väzni neboli d o n u c o v a ní k práci; písali vo väzení pamäti alebo r o m á n y . ) No stala sa t r v a l ý m d o nucovacím prostriedkom, a to dokonca z a k ó d o v a n ý m v č e s k o s l o v e n s k o m z á k o n o d a r s t v e vo f o r m e p a r a g r a f u 203 o tzv. príživníctve. Podľa t o h t o o d s t a v c a t r e s t n é h o z á k o n a : " K t o sa sústavne v y h ý b a poctivej práci a dáva sa n i e k ý m vydržiavať alebo si p r o s t r i e d k y na o b ž i v u zadovažuje i n ý m n e k a l ý m s p ô s o b o m , p o t r e s c e sa o d ň a t í m s l o b o d y až na tri r o k y . " V terminológii zákonodárstva to znie síce l o g i c k y , d o k o n c a aj spravodlivo, no v policajnej praxi p o l i c a j n é h o štátu to vyzerá c e l k o m inak. Stačí, ak n i e k t o nemá dva-tri t ý ž d n e v o b č i a n s k o m preukaze razítko zamestnávateľa, p u t u j e d o väzenia. Viem o č o m hovorím. Stretol s o m ich t a m n i e k o ľ k o , zväčša r o b o t n í k o v , ktorí pre zdravie či iné závady nem o h l i h n e ď nájsť zamestnanie: inva-
4
l i d n ý d ô c h o d o k nedostali, p r á c u t a k isto nedostali; pri v s t u p n e j lekárskej p r e h l i d a k e neuspeli. Č o teda mali robiť? Vyriešili to trestné o r g á n y : títo ľudia p o t o m museli p r a c o v a ť vo v ä z e ň s k ý c h zariadeniach. V súčasnosti sa síce a p l i k o v a n i e t o h t o paragrafu trestného zákona zmiernilo voči t ý m , čo m ô ž u dokázať, že vlastne m a j ú z č o h o žiť, ale prevážna väčšina tieto m o ž n o s t i nemá a je vystavená trestnému postihu. A tu sa d o s t á v a m e k c e l k o v é m u h o d n o t e n i u práce za s o c i a l i z m u . A k o všetko iné, aj práca sa dostala d o k a t e g ó r i e znivelizovania. V z á p a d n ý c h k r a j i n á c h práca z n a m e n á pred o v š e t k ý m o d s t u p ň o v a n ú kategóriu: uznáva sa práca m a n u á l n a a s t ú p a až po k a t e g ó r i u práce v y s o k o kvalifikovanej. Povedzme od nádenníka, či p o m o c n é h o r o b o t n í k a až po univerz i t n é h o profesora. A tieto kategórie sú s m ě r o d a t n é : kto si nenájde p r á c u podľa svojej kvalifikácie a vzdelania, má nárok na p o d p o r u v nezamestnanosti. Nejevstvuje totiž, aby sa kvalif i k o v a n ý inžinier, či t e c h n i k pre ned o s t a t o k práce odkázal na nadenícke miesto, aby musel pracovať k d e k o ľ vek. Pokiaľ p r á c u nemá, má nárok na s o c i á l n e p o d p o r y , až získa zamestnanie vo svojej kvalifikácii. Pracovné úrady v z á p a d n ý c h š t á t o c h d o k o n c a platia n e z a m e s t n a n ý m školy, aby si zlepšili či z m e n i l i kvalifikáciu a tak ľahšie našli zamestnanie. S o c i a l i z m u s p r o b l é m kvalifikácie vyriešil j e d n o z n a č n e . Práca ako práca. Ak niekto nenájde p r á c u vo svojej profesii, kvalifikácii, podľa s v o j h o vzdelania, musí n a s t ú p i ť na nižšie kvalifikované miesto, aby v ô b e c prácu mal. Priznáva sa, že v Č e s k o s l o vensku na 400.000 ľudí p r a c u j e na nižšie k v a l i f i k o v a n ý c h miestach, než m a j ú vzdelanie; inak povedané, prac u j ú tam, kde sa ich vzdelanie zneh o d n o c u j e , nevyužíva. A na d r u h e j strane čítame v ý t k y v y s o k ý m š k o l á m , že p r o d u k u j ú n a d b y t o k v y s o k o š k o lákov, d o k o n c a v m i n u l o m r o k u ich vraj vypustili t a k m e r o 9000 viacej, než požadoval plán. A p r i t o m sa oficiálne tvrdí, že československá e k o n o m i k a n i e j e nasýtená k v a l i f i k o v a n ý mi p r a c o v n í k m i , ktorí by dokázali realizovať požiadavky v e d e c k o - t e c h n i c kej revolúcie. Je to k o l o t o č , v k t o r o m sa premieta socialistické c h á p a n i e kvalifikácie, vzdelania a z o d p o v e d n e využívanej p r a c o v n e j sily. Totiž hlavnú č a s ť t ý c h 400.000 ľ u d í , ktorí musia pracovať na miestach p o d ú r o v ň o u svojho vzdelania tvoria ľ u dia, č o o d m i e t l i o k u p á c i u roku 1968 a nasledujúcu konsolidáciu a normalizáciu. A k o vieme, nasledovali previerky nielen príslušníkov KSČ, ale, aj všetkých zamestnancov — pochopiteľne s výnimkou manuálne pracujúcich. Kto mal čo len t r o c h u závislé miesto na štátnej inštitúcii, o d ú r a d níka, u č i t e ľ a , m a j s t r a , z r i a d e n c a v štátnej službe, musel o d p r i s a h a ť
pravovernosť "Internaconálnej pom o c i " , inak sa vždy našlo miesto, kam m o h o l klesnúť, až k tej "lopate". Vtedy previerkam padlo za o b e ť 600 tisíc k v a l i f i k o v a n ý c h ľ u d í s v y s o k o š k o l s k ý m a s t r e d o š k o l s k ý m vzdelaním. Na p o d r a d n ý c h m i e s t a c h p r a c u jú d o d n e s . Ak sa ich p o č e t znížil, je to z á s l u h o u ich vyššieho veku; b u ď v y m r e l i alebo odišli d o d ô c h o d k u . Ale aj napriek t o m u sa Č e s k o s l o v e n sko vykazuje v ý n i m o č n ý m s t u p ň o m nevyuživania vzdelania a o d b o r n o s t i . Ak si režim môže d o v o l i ť poslať u n i verzitného profesora, aby vyberal svetlíky, č o sa rovná č i š t e n i u kanalizácie, — a p o z n á m také prípady — tak p o t o m s a m o z r e j m e m ô ž e všetko. Malý štát si d o v o l i l v y r a d i ť t a k m e r celú j e d n u g e n e r á c i u v z d e l a n ý c h ľudí, ktorí dnes p o c h o p i t e ľ n e c h ý b a j ú na v š e t k ý c h miestach. Ú r a d n e sa p r i znalo, že na 40% p r a c o v n í k o v v t e c h n i c k ý c h o d b o r o c h , ktorí z a u j í m a j ú z o d p o v e d n é miesta, nemá p o ž a d o vanú kvalifikáciu; v s p r á v n o m odbore, teda na ú r a d o c h a a d m i n i s t r a t í v e až polovica v e d ú c i c h pracovníkov nemá p o ž a d o v a n ú kvalifikáciu. Sú to tí, č o nastúpili na začiatku 70. r o k o v p o v y r a d e n ý c h o d b o r n í k o c h , p r i č o m im s t a č i l a p a r t a j n á l e g i t i m á c i a , tzv. kádrové p r e d p o k l a d y , či inak povedané p o l i t i c k á uvedomelosť. Dosiaľ sedia na miestach, ktoré získali v d ô s l e d k u o k u p á c i e krajiny a d o s i a ľ b l o k u j ú miesta mladej generácii, vysok o š k o l á k o m s p o ž a d o v a n ý m vzdelaním. Preto ten paradox: n á r o d n é h o s p o d á r s t v o nie je nasýtené kvalif i k o v a n ý m i pracovníkmi, n o v y s o k é školy m a j ú n a d p r o d u k c i u a b s o l v e n tov, ktorí n e m ô ž u nájsť p r á c u podľa s v o j h o vzdelania. A k o to d o p a d l o vieme z priznania s a m é h o m i n i s t e r ského predsedu Československa Štrougala: t e m p o prírastku č i s t é h o národného dôchodku od začiatku 70. rokov sústavne klesalo — z 80. miliard na 30. Či sa tento sústavne klesajúci t r e n d zastaví alebo sa b u d e prehlbovať, p o l i t i c i si hlavu nelámu: už d á v n o sa riadia podľa N e r o n o v h o " p o nás p o t o p a " . Hlavné je, aby si sami udržiali svoje d o b r é posty. Za t a k ý c h t o p o d m i e n o k sa vytratil zmysel práce, jej motivácia, jej mravný, h o d n o t o t v o r n ý činiteľ. Vytratila sa iniciatíva pracovníka, ktorý bol o d d e lený o d pôdy, o d remesla; s o c i a l i s t i c ký družstevník ide na pole, a k o kedysi c h o d i l p o d d a n ý na panské, nie je t o jeho, nezaujíma h o práca na s p o l o č n o m , v čase zberu ú r o d y k e ď individ u á l n e h o s p o d á r i a c i roľník najintenzívnejšie pracoval, d r u ž s t e v n i c i nezriedka sedia v k r č m e a d e b a t u j ú o fotbale. Niekdajší remeselník, dnes pracovník k o m u n á l u , stratil p r i r o d zený z á u j e m na zisku, k e ď pracuje za h o d i n o v ý plat a nemá p r i a m u závislosť na t o m , čo robí alebo nerobí. S o c i a l i z m u s sa p r e d o v š e t k ý m vyznač u j e ubitím tvorivej iniciatívy pracovníkov, ktorí nevedia p r e č o a za č o
p r a c u j ú . Ak sa kdosi snaží r o b i ť viacej, na j e h o o d m e n e sa to sotva o d r a zí. Nivelizácia, r o v n o s t á r s t v o sa stalo h l a v n ý m z n a k o m o d m e ň o v a n i a — tak či onak usilovný človek aj lajdák si v y j d ú na rovnako, tak n a č o sa p o t o m p l a h o č i ť ? Príkazy, p o s t i h y , p o l i c a j n é p r e p a d a n i e k r č i e m v p r a c o v n o m čase či k o n t r o l y na v ý p a d o v ý c h c e s t á c h v e l k ý c h miest v piatok o d p o l u d n i a nič n e z m ô ž u . I d e o l ó g o v i a r e ž i m u si t o u v e d o m u j ú , d o k o n c a o t o m aj verejne hovoria. J e d e n z nich, v e d ú c i katedry f i l o z o f i e na Vysokej straníckej škole n e d á v n o povedal: " V y d á v a n i e m n o ž stva opatrení, zákazov a l e b o príkazov naráža . . . aj na p r o b l é m n e d o s t a t o č ne rozpracovanej p r o b l e m a t i k y ideálov, h o d n o t o v ý c h n o r i e m a p r e d o v š e t k ý m na n e m o ž n o s ť ich v n ú t o r n é h o osvojenia . . . Disciplína musí byť m o t i v a č n ý , nielen d o n u c u j ú c i činiteľ. Nejde nám len o b e z u z d n é p l n e n i e úloh. P o k i a ľ ide o človeka, máme na mysli rozvoj j e h o b y t o s t n ý c h ľ u d s k ý c h síl." Č o stranícky i d e o l ó g v závere vypovedá, je iba t ú ž b a režimistov, n o nie skutočnosť. Ideál tvorivej, z m y s l u plnej práce sa za s o c i a l i z m u zväčša vytratil: b o l o vynaložené m n o h o na to, a b y sa z práce stal d o n ú c o v a c í činiteľ. A tam, kde sa p o j e m a z m y s e l práce dostal na t a k ú úroveň d e h o n e s tácie a nivelizácie, n e m ô ž e p r o s p i e vať ani n á r o d n é h o s p o d á r s t v o . Z a ostávanie Č e s k o s l o v e n s k a za zrovn a t e ľ n ý m i z á p a d n ý m i štátmi je čoraz očividnejšie. Premieta sa to aj d o p r i e m e r n e j d ľ ž k y ľ u d s k é h o života — z á p a d n ý o b č a n sa dožíva v priemere o 6-7 r o k o v viacej, než o b č a n d o m á c i , československý. H r o m a d e n i e vkladov peňazí v bankách, peňazí, za k t o ré niet si č o kúpiť, m ô ž e síce n a v o n o k v y p o v e d a ť o bohatstve s p o l o č n o s t i , no nie o jej v n ú t o r n o m ustrojení, o jej spokojnosti. Práca sa v k o m u n i s t i c k e j d i k t a t ú r e nestala " m a t k o u p o k r o k u " , a k o sa spieva. D o n u c o v a c i e , d o k o n c a represívne zložky z nej u r o b i l i pre m n o h ý c h o b č a n o v n e v y h n u t n é zlo, prostriedok p ú h e j obživy. Z m y s l u p l n á , tvorivá práca sa môže n a p l n o u p l a t n i ť iba tam, kde h a r m o n i z u j e so s l o b o d n ý m č l o v e k o m , tam, kde sa ľudská o s o b n o s ť môže p l n o h o d n o t n e prejaviť. n
PLÁNUJETE DOVOLENOU NA FLORIDĚ? Navštivte krajanský motel J A S M I N VILLA 801 S. Ocean Blvd. Pompano Beach, Florida 33062 Tel: (305) 941-7930 Těšíme se na Vás, Lajoš a Janet Naňákovi
5
Emigrace Ota Ulč •
Průzkum nových uprchlíků — II. Připsané p o z n á m k y a zaměření individuálních pohovorů odhalily další n e d o s t a t e k d o t a z n í k u , totiž o p o m i n u t í raket, m i l i t a r i s m u , válečné psychózy jako významného motivu, p r o č e m i g r o v a t . N e j d e tady o štandartní, s t a r o d á v n é utíkání p ř e d v o j e n s k o u s l u ž b o u pryč zas oceán, za velk o u louži ( " v o j n a — teprve o n a dá k l u k ů m p u n c chlapství, t e p r v e ona prověří, c o j s o u zač", dle Vlasty, 10. října 1983, str. 12), ale o ú n i k z m i l i t a rismu všeobecného. Však " B r a n n é vzdelávanie sa už stalo s ú č a s ť o u v š e o b e c n é h o vzdelávania o b č a n o v " ( O b r a n a lidu, 14. ledna 1984, str. 4). Na školení a cvičení civilní o b r a n y se r o č n ě účastní přes 40% všeho obyvatelstva (Práce, 25. ledna 1984, str. 3). Děti c h o d í v p l y n o v ý c h m a s k á c h již o d první třídy a časopis Socialistická škola d o p o r u č u j e (v květnu 1977) s p r á v n o u t é m a t i k u : veršíky o a r m á d ě a p o h r a n i č n í c í c h v h o d i n á c h češtiny, o r e v o l u č n í c h b o j í c h v zeměpisu, o t ř a s k a v i n á c h v h o d i n ě c h e m i e , o raketách ve fyzice. " N a Petřínské stráni, p ř í m o proti M o s t u legií, visí o h r o m n á rudá hvězda a vedle ní dva nápisy: na j e d n é straně výzva k b o j i za mír a k životu v míru, na d r u h é straně oslava sovětské arm á d y — už j i m to ani n e p ř i j d e pitomé. N e s m í r n á p s y c h ó z a z blížící se v á l k y " (z d o p i s u návštěvnice J. Z.). Ž e n y ve f r o n t ě na c i b u l i d i s k u t u j í o řízených střelách s p l o c h o u d r á h o u doletu. Č T K o z n á m i l a (28. října 1983), že statisíce č e s k o s l o v e n s k ý c h o b č a n ů dem o n s t r o v a l y na p o d p o r u r o z h o d n u t í vlády SSSR umístit na území jejioh vlastní ČSSR t y t o nukleární, středně dolétávající rakety — a s o u č a s n ě d ů razně protestovaly proti d o s u d neuskutečněnému kroku Američanů u č i n i t totéž v západní části Evropy. "Raketa j a k o raketa, nemám je rád!" p r o h l á s i l m l a d ý muž, vzápětí však zdemolován uvědomělou autorkou, vysvětlující, že " P a c i f i s m u s — tato b u r ž o á z n i filozofie, o d s u z u j e každou v á l k u bez rozdílu . . . Pacifismus je západní e x p o r t n í zboží z a m ě ř e n é zej m é n a na m l a d é lidi" (Mladý svět, 10. l e d n a 1984, str. 8-9). Výrazně bude p o t í r á n o netřídní, pacifistické c h á p á ní otázek války a míru, zaručil se gen e r á l p o r u č í k Václav H o r á č e k , předseda ÚV S v a z a r m u (v Rudém právu, 1. března 1984, str. 3). T y t o p r a k t i k y m í r o v é h o soužití tedy též přispívají k o d c h o d u ze země d o zámoří, kde lze o u n i f o r m u zavadit jen zřídkakdy.
6
Důvody osobní je k a t e g o r i e o nejmenší váze mezi m o t i v a č n í m i f a k t o r y , tak jak je uvedli tázaní a k o d p o v ě d í m o c h o t n í r e s p o n d e n t i : muší váha p o u h ý c h 1,72 na s t u p n i c i v rozpětí o d 0 d o 10. Bližší p o h l e d ale ukazuje určité, byť ne příliš p o d s t a t n é rozdíly: ženy — 2,2 (15,4% j i c h d a l o m a x i m á l n í c h 10), k d e ž t o muži jen 1,5 (6,2% u v e d l o t o též m a x i m u m ) . Že by ženy za m i l ý m d o c i z i n y jely, že by b y l y citlivější — či jen upřímnější? Věkový f a k t o r n e v ý z n a m n ý : n a r o zení v letech 4 0 t ý c h — 1,3; 5 0 t ý c h — 1,9; 6 0 t ý c h — 1,7. T ř í d n í p ů v o d d ě l n i c k ý — 2,0; z řad i n t e l i g e n c e — 1,4. Nejnižší p r o c e n t o (45,5%) totální absence osobních motivů — t e d y O n a s t u p n i c i — uvedli m a n u á l n í dělníci, a nejvyšší p r o c e n t o (89,5%) uvedli technici. Nejzřetelnější k o n t r a s t y p o s k y t l o k r i t e r i o n vzdělání: 1. základní škola 1,8 2. s t ř e d n í škola 0,9 3. v y s o k á škola d o k o n č . 3,4 4. v y s o k á škola n e d o k o n č . 1,4. N e d o v ŕ š e n ý studijní projekt a b y se t e d y i p r o m í t a l d o o s o b n í h o života. T é m ě ř třetina (29,4%) r e s p o n d e n t ů t é t o k a t e g o r i e uvedla personální m o tiv m a x i m á l n í m í r o u 10 — na rozdíl o d u n i v e r z i t n í c h g r a d u a n t ů (jen 5,3% se tak v y j á d ř i l o ) . S h r n u t í : téměř tři č t v r t i n y (73,3%) všech r e s p o n d e n t ů o z n á m k o v a l y n u l o u o s o b n í motiv o d c h o d u ze země, v níž "je p o m a l u v k r i t i c k é situaci každé d r u h é manželství" (dle Mladé fronty, 29. října 1982, str. 7). Režimní m r a v o k á r c i ovšem vysvětlují útěk o d s o c i a l i s m u j a k o především útěk o d manželských a rodičovských povinností. T y t o v ý s l e d k y verdikt tak p o h o d l n ý a předvídatelný nepotvrzují. Pravidla ovšem mají své v ý j i m k y . Na příklad o n e n d e s e t i k i l o m e t r o v ý plavec přes d e s e t i m e t r o v ý Vardar prchal — plaval z výlučně politických důvodů, nicméně při té příležitosti nechal d o m a na S l o v e n s k u m a n ž e l k u a dvě taktéž vlastní děti, a n á h r a ž k o u si na cestu vzal j i n o u ženu a její dítě. (Jeho však mezi r e s p o n d e n t y nemáme.) Rovněž n e m á m e hlídače vězňů Dušánka, zde j m e n o v a n é h o , a n o n y mity p o z b y t é h o a d o Č e s k o s l o v e n s k a zpět k b u d o v á n í se již navrátivšího. J e h o odysea s v ý l u č n ě perfektně m a t e r i a l i s t i c k o u motivací si věru zaslouží n ě j a k o u p u b l i c i t u a s p o ň v této zprávě: Ve Vídni se objevil p o l i t i c k ý uprchlík, o d bachařství s p ě c h a -
jící d o A m e r i k y k p ř e b o h a t é tetičce. Psala m u , pozvala ho, b u d e po ní dědit. Jenže realita se n a p r o s t o n e p o d o bala očekávání: p o l i t i c k ý u p r c h l í k dojel ke s t a ř e n c e s b í d n o u penzí, c h u dince, p o k o u š e j í c í se zbavit krušné s a m o t y . Dušánek se tedy o t o č i l , odjel zpět za d r á t y d o p ů v o d n í h o prostředí, aniž by však b y l o z n á m o , na které straně v ě z e ň s k ý c h mříží právě vysedává. Byt, střecha nad hlavou: " V y s o k ý standart z a u j í m á m e ve srovnání s průmyslově vyspělými kapitalistickými státy ve výstavbě bytů. Jestliže připadá k o l e m 9 n o v ý c h b y t ů v p r ů m ě r u na tisíc obyvatel, stavíme, r e k o n s t r u u j e me více b y t ů než ve Švédsku, Rakousku, H o l a n d s k u , Velké Británii n e b o U S A , " i n f o r m u j e příloha " S t r a n i c k é vzdělávání" (Tvorba, č. 49/1985). Jenže Svět hospodářství (6. března 1984, str. 2) i n f o r m u j e o neplnění p l á n ů výstavby a že nejhorší situace je v Praze. "V roce 1981 nebyl d o k o n čen v t a k z v a n é velké m o d e r n i z a c i ž á d n ý byt, v roce 1982 c e l k e m 102 b y t y " (Praha '83, č. 8/1983, str. 5). Z o u f a l í ž a d o n i t e l é platí za bídné p o d n á j e m n i c k é k u t l o c h y v y d ř i d u š s k é náj e m n é , j s o u ždímáni s p r v o t n ě kapital i s t i c k o u v e h e m e n c í (Mladý svět, 5. září 1983, str. 9-11). T ř i roky prší d o b y t u , touž d o b u se příval nevítaných d e š ť o v ý c h srážek reklamuje, státní p o j i š ť o v n a platí š k o d y , státní služby neopraví (Vlasta, 6. ledna 1984, str. 26-27). Ale o b č a n é zpravidla o d t a k t o se starajícího státu z t o h o t o d ů v o d u neutíkají, b y t o v á n o u z e je d o exilu nežene. Pro n a p r o s t o u většinu (71%) tato otázka nehrála v ů b e c roli: p o u z e 9% r e s p o n d e n t ů ji považovalo za akutní m o t i v a č n í faktor. Na o n é škále 0-10 se k d o l n í p o l o v i n ě přihlásilo 104, k horní p o l o v i n ě 16% r e s p o n d e n t ů . Věkový faktor: starší o s o b y j s o u už vesměs z a b y d l e n é pro r o č n í k y let 40tých p r ů m ě r n á c i f r a t o h o t o z e z e m ě v y h á n ě j í c í h o m o t i v u je p o u h ý c h 0,7, k d e ž t o u r o č n í k ů let 5 0 t ý c h v y s k a k u j e m e na 2,3. M ě ř e n o dle vzdělání, k a t e g o r i e se téměř neliší (základní — 1,5; v y s o k o š k o l s k é n e d o k o n č e n é — 1,4; v y s o k o š k o l s k é d o k o n č e n é — 1,3) až na tu j e d n u : s t ř e d o š k o l á c i — 2,2. Vysvětlení n e m á m . Rovněž n e d o s t a t e č n ě p ř e h l e d n ý obrázek p o s k y t u j e měřítko b y d l i š t ě t ě c h t o ke zpovědi o c h o t n ý c h e x u l a n tů: Praha — 2,7 (% o s o b s motivací 0 — 53,0%) nad 100,000 obyv. — 1 , 0 (% osob s m o tivací 0 — 82,5%) 10-100,000 o b y v. — 1,9 (% o s o b s m o tivací 0 — 79,3%).
Nemožnost studovat a uplatnit svůj talent: N a p r o s t o netřeba snášet d ů kazy o d l o u h o l e t é h a n e b n é praxi trestání dětí za rodiče, o p o h r d á n í talentem, n a p r o s t é m n e z á j m u o f u n d a mentální spravedlnost, též n e z á j m u o t o t a l i t u š k o d , množství slz — to vše by b y l o p o u h ý m belaboring of the obvious. Činy — zločiny třídních diskriminátorů jsou permanentně p ř i p s á n y na k o n t o , vtetovány j s o u na kůži v l á d n o u c í c h n o s o r o ž c ů , reáln ý c h socialistů. Asi 40% m a t u r a n t o v r o č n e nepřijali na v y s o k é školy, o z n á m i l a Práca (7. l i s t o p a d u 1983, str. 2) s tím, že ú p l a t kářství se n e p o v e d l o v n ě k o l i k a případ e c h — na m e d i c í n u Kčs 70.000 za kus. Naši i n f o r m á t o ř i p o s k y t l i t e n t o obrázek: Pro 58,3% je zájem o s t u d i u m záležitost n a p r o s t o nulová, p r o 8,3% velmi aktuální. K d o l n í polovině škály 0-10 se p ř i h l á s i l o 101 r e s p o n d e n t ů , k horní p o l o v i n ě jen 19. Spíš m u ž i (motivace 2,6) než ženy ( m o t i v a c ^ 2,0) míní zpět s p ě c h a t d o školy. Věk je ovšem ten nej podstatnější rozlišující faktor: 1. narození za 1. rep. — m o t i v a c e 0,0 2. nar. ve 4 0 t ý c h letech 1,6 3. nar. v 5 0 t ý c h letech 2,5 4. nar. v 6 0 t ý c h letech 3,1. (Ale i mezi m l a d š í m i r o č n í k y nacházíme v y s o k é p r o c e n t o těch, c o se o s t u d i u m nezajímají: 52,8% v třetí, a 47% ve čtvrté věkové kategorii.)
Zaměstnáni: " S o c i a l i s t i c k á k á d r o vá politika musí být i nadále výrazně třídní," zdůraznil Život strany (č. 15, 1983) v č l á n k u , nazvaném " K r i t i c k y , důsledně, n o v á t o r s k y " . Takže n á s l e d k e m k r i t i c k é h o d ů s l e d n é h o novátorství, p ř i z n a l o Rudé právo (29. ú n o r a 1984, str. 3), "z celk o v é h o p o č t u 5 8 8 5 0 6 f u n k č n í c h míst, u r č e n ý c h p r o v y s o k o š k o l á k y , j i c h více než 220 000 zastávali lidé bez vysok o š k o l s k é h o vzdělání a d o k o n c e na 17 000 řídících místech byli p r a c o v níci p o u z e se z á k l a d n í m vzděláním." Z pruzkumu, uskutečněného v Teplicích, se dozvídáme, že p o ž a d a v k y kvalifikace se d o d r ž u j í jen ve školství a zdravotnictví, kdežto v n ě k t e r ý c h o b l a s t e c h správy b y l o d o s a ž e n o jen 20% a v t e c h n i c k ý c h o b o r e c h d o k o n ce jen 13% ( H o s p o d á ř s k é noviny, 3. ú n o r a 1984, str. 14). N u t n o se tedy nad stavem věcí p o zastavovat, n i c m é n ě ho ale i dialekticky chápat, n e b o ť v p ř e m n o h á případech jde o " d ě l n i c k é kádry, které pře-
šly d o řídících f u n k c í v k o n z o l i d a č n í m o b d o b í " (Mladá fronta, 11. l i s t o p a d u 1983, str. 7). Natolik j s m e tedy k o n z o l i d o v á n i , že pouze dvě t ř e t i n y m l a d ý c h lidí v y k o návají práci, na kterou se připravovali ve škole ( R u d é právo, 18. října 1983, str. 2). Že by i přízrak n e z a m ě s t n a n o s t i , na niž má nelítostný v y k o ř i s ť o v a t e l ský řád m o n o p o l ? T a b u p o o d h a l e n o , d o t r p k é h o jablka se zakusují t i t u l k y " K a m s d i p l o m e m ? " ( R o ľ n í c k e noviny, 8. l i s t o p a d u 1983, str. 2), " V y s t u d o v a n ý c h víc, než je z a p o t ř e b í ? " ( R u dé právo, 20. října 1983, str. 3). A J o sef Havlín, tajemník ÚV K S C a bývalý ministr školství, se na c e l o s t á t n í m aktivu f u n k c i o n á ř ů v y s o k ý c h š k o l z m i ň u j e o "tzv. n a d b y t k u a b s o l v e n t ů v y s o k ý c h š k o l " (Rudé právo, 29. září 1983, str. 1-2): o n o u takzvanosti lze ovšem r o z m ě l n i t a z p o c h y b n i t ledacos, např. tzv. stalinismus. T e d y tzv. n a d p r o d u k c e univerzitních g r a d u a n t ů , leč n i c m é n ě " N e j d ů ležitější z m ě n o u je výrazné snížení p ř í r ů s t k u obyvatelstva v p r o d u k t i v ním věku," (Hospodářské noviny, 20. ledna 1984, str. 4-5), takže m á m e i n e m á m e , t o ť realita v ě d e c k é h o socialismu. Někteří z n o v ý c h e m i g r u j í c í c h lékařů vyslovili d o m n ě n k u , že státu, v z d o r o f i c i á l n í m u r o z h o ř č e n í , se ulevuje o d c h o d e m p ř e b y t e č n é inteligence; stát že d o k o n c e z a m h o u ř í oči, dívá se stranou, aby n e m u s e l p o s t i h n o u t vaky balícího n e s p o k o j e n c e . Z ů s t á v á m nepřesvědčen, stačí si p ř i p o m e n o u t trvající nedostatek zdrav o t n i c k ý c h kádrů ve z d r a v o t n ě z a b i j á c k ý c h severních Č e c h á c h . Naměřili jsme 4,1 p r ů m ě r n é n e s p o k o j e n o s t i se zaměstnáním j a k o j e d n o h o z motivů, p o n o u k n u v š í c h nes p o k o j e n c e o d e b r a t se d o světa. Míra se n á m dost liší podle pohlaví: Muži — 4,7 (nulová m o t i v a c e p r o 30,6%, m a x i m á l n í pro 27,2%); ženy — 2,9 (nulová m o t i v a c e p r o 56,4%, m a x i m á l n í pro 12,8%). A též se značně lišíme p o d l e r o d i n n é h o stavu: svobodní — 4,6; s r o d i n a mi — 2,4. M ě ř e n o p o d l e n á r o d n o s t i , věku, vzdělání a povolání, v ý s l e d k y se drží p r ů m ě r u , s několika však v ý j i m k a m i : U osob se středním vzděláním d i satisfakce nejvyšší (4,5), u o s o b se z á k l a d n í m vzděláním nejnižší (3,0). Studenti zaznamenali p r ů m ě r 5,1, kdežto o s o b y s v y s o k o š k o l s k o u kvalifikací p o u h ý c h 3,5. M ě ř e n o dle třídního p ů v o d u , d o padli j s m e takto: d ě l n i c k ý — 3,7, z řad i n t e l i g e n c e — 4,4.
Strach, nebezpečí postihu: p r ů m ě r 5,0; téměř t ř e t i n a (30%) se necítila ani v nejmenším ohrožena. Tedy značný rozdíl o d d o b y p o s r p n o v é h o o d j e z d u před t a n k y a z e j m é n a o d p o ú n o r o v é ho ú p r k u š u m a v s k ý m i h v o z d y p ř e d t v r d o u pěstí t ř í d n í c h mstitelů, n o v ý c h vládců. Však noví e m i g r a n t i e m i g r o v a l i z á s l u h o u v ý j e z d n í c h d o l o ž e k — díikazu důvěry režimu. Důvěra získána za s l u ž b y s k u t e č n é či jen předstírané, za prošení, pitvoření, podlézání, p o d plácení — tedy vesměs za p o č í n á n í ani příliš d ů s t o j n é či legální. Frustrace, strach, aby t o na poslední chvíli neprasklo, v m a x i m á l n í míře p o c i ť o valo 20% r e s p o n d e n t ů , každý pátý. Víc se trápili muži než ženy (5,5 versus 3,7), Češi více než Slováci (5,2 v. 3,7), o s o b y d ě l n i c k é h o p ů v o d u třídy vládnoucí, než tříd n e v l á d n o u c í c h (5,6 v. 4,3). V ý s l e d k y p o d l e vzdělání: 1. základní 3,4 2. střední 5,7 3. v y s o k o š k . n e d o k o n č . 5,1 4. v y s o k o š k . d o k o n č . 4,4. Výsledek tedy velmi p o d o b n ý j a k o v případě p ř e d c h o z í h o m o t i v a č n í h o faktoru. Jak ale interpretovat výsledek, m ě řený p o d l e r o d i n n é h o stavu? P r ů m ě r u o s o b s a m o t n ý c h — 5,3, k d e ž t o u těch, c o přišly d o exilu s m a n ž e l s k ý m i protějšky a p o t o m s t v e m — p o u h ý c h 3,7. Rodičové aby přece měli víc starostí, víc hlav se snadněji vidí, víc n e o p a t r n ý c h hlasů víc slyší. Ale třeba je to tím, že ženáči j s o u zpravidla starší, realističtější, n e p r a v d ě p o d o b n ý c h nebezpečenství méně se strachující.
Lidské vztahy: 6,5 — značně vyšší p r ů m ě r , než co v y p r o d u k o v a l y v š e c h ny p ř e d c h o z í kategorie, včetně strac h u z režimu. Intenzivnější tedy strach ze vztahů mezi lidmi, kde v rámci a věru z á s l u h o u s o c i a l i s m u se člověk stal č l o v ě k u vlkem. Šidíme, krademe, j s m e na sebe nenávistní a zlí. Státní inspekce zjišťuje p o d v o d n é účtování v m a l o o b c h o d n í síti: každý třetí případ, každý třetí zákazník (Lidová demokracie, 25. července 1983, str. 1). Okrádá se všude, i cestou na h ř b i t o v (bratislavská Pravda, 14. června 1984, str. 4, o p r o cesu se sedmdesáti supy a h y e n a m i P o h ř e b n í c h služeb). Surovost lids k ý c h vztahů, nad níž se už téměř nikdo nepozastavuje. Když pozastavuje, my na o p a č n é straně o p o n y stále železné už j e n o m k r o u t í m e hlavou
O D MÁJA 1987 V Y C H Á D Z A V KANADE NEZÁVISLÝ SLOVENSKÝ Š T V R T R O Č N Í K POHĽADY, KTORÝ VYDÁVA Slovenská spoločnosť pre vedu a kultúru. P O H Ľ A D Y o b s a h u j ú 178-196 strán článkov, poviedok, úvah, poézie a prekladov. Predplatné aj s p o š t o v n ý m na 4 čísla: V Kanade: $37.- C A N . M i m o Kanady: $37.- US , _ . . Objednávky a predplatné posielajte na adresu: SSVK-POHĽADY, S T A T I O N 'N'. P.O. Box 62, Montreal, Quebec*, Canada, H2X 3M2. Ukážkové číslo k dispozícii za $ 1 0 -j
H. A H. KUČERA
nad d ů m y s l y nové d o b y : jak např. reagovat, když na a u t o k e m p i n g p ř i jede soused? Inu přece, z a p n o u t m o tor, své v o z i d l o p o o t o č i t v ý f u k e m k vetřelci a zplynovat ho dřív, než se m u podaří postavit stan (Svět motorů, 16. září 1984, str. 24). V Praze je víc než 10.000 v e ř e j n ý c h t e l e f o n n í c h a u t o m a t ů ú m y s l n ě p o š k o z e n o (Rudé právo, 10. března 1984, str. 3), vandalové činí z železniční d o p r a v y "vlaky h r ů z y " . A reakce veřejnosti? C y n i s mus, p o s t o j z nejlacinějších. Mravenčí bažení p o s p o t ř e b n í c h statcích, vulgárně materialistická závist, věru " P o m s t a b u r ž o a z i e " dle Dalimila v ř í m s k ý c h Listech (č. 2, 1984, str. 4-5). " A u g i á š o v chliev reáln e h o s o c i a l i z m u , " tak c h a r a k t e r i z u j e v t é m ž e zdroji (č. 1, 1984, str. 28-34) k o r u p č n í stav věcí Miroslav Kusý, velký s t r a n i c k ý f u n k c i o n á ř v o b r o d ném roce. " S o c i a l i z m u c u d z i e javy," praví. Cudzie? V ž d y ť j s o u p r o d u k t e m právě t o h o t o j e d i n é h o , n á r o d u p o s k y t n u t é h o s o c i a l i s m u ! Systém, režim, t e n t o d r u h vládnutí t o h o t o d r u h u lidí se dostal k m o c i ne proti vůli, ale na zádech, na b e d r e c h dobrovolně, vstřícně se shrbivšího lidu. Sílu m u dodával f u n d a m e n t á l n í p u d závisti a nenávisti n e s c h o p n ý c h vůči s c h o p n ý m , h l o u p ý c h vůči c h y t r ý m , šeredn ý c h vůči v z h l e d n ý m , h r b a t ý c h vůči n a p ř í m e n ý m . Síla n o v ý c h v l á d c ů tedy z a l o ž e n a na slabosti j i m i ovládaných. Systém závislý na t a k t o p r o b l e m a t i c k ý c h vztazích aby je v z á j m u vlastního přežití nadále ztužoval. A než se den sejde se d n e m , budovatelé z á ř n ý c h zítřků, o d Baltu až k Č e r n é m u moři, aby si n e m é n ě černě přiznali, že tolik p o d v o d n i c t v í , úplatkářství, n e s l u š n o s t i a c y n i s m u v zemích dříve d o s u d n i k d y nebývalo, to teprve teď, vše n á m nadělil s o c i a l i s m u s a to p o řádně. Mezi našimi r e s p o n d e n t y tento stav věcí víc p e s i m i s t i c k y p o s u z u j i muži než ženy (6,6 versus 6,2), víc ženáči než s v o b o d n í (6,5 v. 5,7), Češi než
8
Slováci (6,5 v. 6,0), lidé narození v pad e s á t ý c h než š e d e s á t ý c h letech (7,1 v. 6,2), o s o b y s v y s o k o š k o l s k ý m než jen se základním vzděláním (6,6v6,0). Praha však nevede v t o m t o d r u h u ú p a d k u , či spíš přesněji, v reakcích, frustracích a soudech o předmětném stavu věcí: Praha — 6,0; města s obyvatelstvem nád 100.000 — 6,9; města s obyvatelstvem o d 10.000 d o 100.000 — 6,3. H ů ř e aby se tedy d ý c h a l o v Ostravě j a k o ž i v mé r o d n é Plzni. ( N e m ů ž e m e ale p o r o v n a t s kvalitou l i d s k ý c h vztahů v m ě s t y s e c h a na vesnicích, brání nám v t o m příliš malý statistický vzorek.) *
*
*
Kvalita životního prostředí: 6,7, výsledek, málo se lišící o d h o d n o c e n í p ř e d c h o z í kategorie, jak s o u h r n n é , tak v j e d n o t l i v o s t e c h . E k o l o g i c k o u k a t a s t r o f o u je postižen nejen severočeský kraj. D ů k l a d n ý d o k u m e n t Charty 77, zabývající se touto tématikou, poskytuje pochmurné čtení, indeed. Však i ze zpráv ofic i á l n í h o tisku o b č a s zamrazí: že např. Dispečerská pracoviště Českého hydrometeorologického ústavu ( Č H M U ) od 30. září 1981 vydávají s i g n á l y k regulačním opatřením; každé d o p o l e d n e v 10 h o d i n u p o z o r ň u j í na "nepříznivé r o z p t y l o v é p o d m í n k y " a vyhlásí se výstraha (Rudě právo, 1. ú n o r a 1984, str. 4). Naši i n f o r m á t o ř i p o s k y t l i tento obrázek: pro 9,2% je e k o l o g i e záležitost nulová, pro 35% záležitost maximálně akutní. Muži j s o u pesimističtější než ženy (7,0 v 6,2), ženáči víc než s v o b o d n í (6,9 v. 5,2), Češi víc než Slováci (6,7 v. 6,4), o s o b y z rodin inteligence víc než z d ě l n i c k é h o prostředí (7,1 v 6,5), v y s o k o š k o l á c i značně víc, než absolventi p o u z e základní školy (7,0 v. 4,9). Cíle bydliště d o p a d á m e : Pražáci — 6,4; Ostraváci, Plzeňáci — 6,9; Třeboňští a Poděbradští — 6,3.
Ekonomie jede z kopce: 6,9. " O b u d o u c n o s t i uvažujeme s o p t i m i s m e m , ale s t ř í z l i v ě . . . V roce 1982 se p o d a ř i l o zachovat d o s a ž e n o u životní ú r o v e ň " (Rudé právo, 29. ledna 1984, str. 1, věta první). N e p o d a ř i l o se ji tedy zvýšit. Však "Bezpochyby jdeme do nelehkého r o k u , " i n f o r m o v a l o Rudé právo (3. ledna 1984, str. 1) v úvodníku, nazvaném "S d ů v ě r o u a o p t i m i s m e m " . P o d statně obtížnější j s o u t e ď p o d m í n k y v o s m d e s á t ý c h letech, než t o m u b y l o v m i n u l é dekádě, přiznal Svatopluk Potáč (Nová mysl, č. 1/1983, str. 23). Před deseti lety j s m e se na s v ě t o v é m o b c h o d n í m o b r a t u podíleli z h r u b a dvěma p r o c e n t y , t e ď j s m e klesli h l u b o k o p o d j e d n o p r o c e n t o , připustila Tribuna (15. ú n o r a 1984, str. 16), navíc s v e l e t r a p n ý m přiznáním, že d o k o n c e i B u l h a r s k o d o s a h u j e ve strojírenství vyšších vývozních cen. ČSSR je ale d r u h ý m největším svět o v ý m v ý r o b c e m o c e l i na hlavu každ é h o svého občana. ČSSR též p o d l e kritérií Světové z d r a v o t n i c k é organizace, h o d n o t í c í p r ů m ě r n o u zdravotní k u l t u r u , je zařazeno mezi p r ů m ě r n é rozvojové země (přiznal slovenský básník, ministr, národní umělec Válek na spisovatelském sjezdu, p o z n a m e n a l a Tvorba, 22. č e r v e n c e 1987, str. 1). V ú s u d k u o našich výsledcích se obrázek dost opakuje: na desetistupňové škále jen 9,2% d o t á z a n ý c h uvedlo nulu, z a t í m c o 34,2% se vyslovilo pro m a x i m á l n í desítku. Muži zas pesimističtější než ženy (7,1 v. 6,3), Češi víc než Slováci (7,1 v. 6,6), mladíci, ročník léta šedesátá, víc než ti, narození v předcházející d e k á dě (7,3 v. 6,6), s t u d e n t i d a l e k o více než úředníci (7,4 v. 6,2).
Ujel poslední vlak, spadla klec, jsme vasalové, sovětská kolonie: 6,9 (takto ale m ě ř e n o těsně před n á s t u p e m G o r b a č o v a k m o c i ) . Kategorie se p o n ě k u d překrývá s p ř e d c h o z í m b o d e m , o d p o v ě d i se rovněž radikálně neliší. " O p t i m i s m u s je — m ó d n ě řečeno — z a b u d o v á n v g e n e t i c k é m k ó d u naší s p o l e č n o s t i , " tvrdí Tvorba (7. d u b n a 1982, str. 5) a šeredně se při té příležitosti mýlí. Právě t o t o p r o b l e m a t i c k é srdce Evropy p ř e o p l ý v á p e s i m i s m e m , chmurami, pocity bezvýchodnosti. Zvláštní oddělení štvavé vysílačky S v o b o d n á Evropa (East E u r o p e a n Area A u d i e n c e and O p i n i o n Research) u s p o ř á d a l o v ý z k u m mínění polské, č e s k o s l o v e n s k é a m a ď a r s k é veřejnosti. Projekt komplikovaný, i n t e l i g e n t n ě z p r a c o v a n ý a výsledek zveřejněný v říjnu 1985, značně p o tvrzuje naše poznatky. " C z e c h o s l o v a k e x p e c t a t i o n s were by far the most g l o o m y , " čili že jsme zdaleka n e j c h m u r n ě j š í . Jen 4% připouští m o ž n o s t z m ě n y p o l i t i c k ý c h
p o m ě r ů z á s l u h o u tlaku veřejnosti (tak smýšlí 9% M a ď a r ů a 15% Poláků). Na s k ř i p c i o p t i m i s m u / p e s i m i s m u , očekávaní b u d o u c n o s t i , d o p a d á m e v p r o c e n t e c h takto: Optimisté Pesimisté Čili převaha pesimistů
ČSSR 16 78
Maď. 37 59
Pol. 30 67
62
22
37
Že ten náš n á r o d se vzdal, smířil se se svým životem, aniž by ale režim akceptoval: " Z v y k l i jsme si" nikoliv ve s m y s l u přiznání a u t e n t i c k é legitimity v l á d n o u c í partajní bandě, ale ve s m y s l u " n i c j i n é h o mi nezbývá", proti m o c n é m u v i c h r u že m o č i t i nelze. A p ř e d p o k l a d y , očekávání od b u d o u c n o s t i j s o u spíš horší než lepší, jak stvrzuje c h r o n o l o g i c k y sledovaná o d p o v ě ď na premisu: Režim poskytne vic svobod: 23% (1972/73) — 16% (1979/80) — 12% (1983/84). V ý z k u m n á zpráva štvavé vysílačky uvádí další p o d r o b n á neveselá data, d o p a d á m e hůř, dochází, d o š l o u nás k větším c h m u r á m a p o c i t u b e z n a d ě je, než u Poláků, jež zrovna p ř e p a d l o stanné právo. Naše malé u p r c h l i c k é výsledky: p r o 9,2% je to nula, pro 36,7% ú p l n é maxim u m . Muži pesimističtější než ženy (7,1 v. 6,4), Češi víc než Slováci (7,0 v. 6,6), o s o b y z r o d i n inteligence víc než z d ě l n i c k ý c h (7,4 v. 6.5). P o m ě r n ě z n a č n ý rozdíl zaznamenán při a p l i k a c i míry d o s a ž e n é h o vzdělání: 1. základní 6,2 2. střední 7,2 3. v y s o k o š k . n e d o k o n č . 7,8 4. v y s o k o š k . d o k o n č . 6,4. Při užití kritéria " p o v o l á n í " se výsledky v j e d n o t l i v ý c h k a t e g o r i í c h p o hybují v rozmezí 6,4 a 6,9. S j e d n o u ale v ý j i m k o u : podstatně se liší studenti, zaznamenávající velmi značn ý c h 8,6. K t ě m t o otázkám se ale ještě vrátíme v souvislosti s f u n d a m e n t á l n í m i dotazy o p r a p ů v o d n í podstatě, m o t i vu utíkání t o h o kterého běžence. Primitivní propaganda, oblbování, nuda: 7,8, další tedy d i a l e k t i c k ý skok s m ě r e m k m o t i v a č n í m u m a x i m u . A je věru proč skákat, d o ú p r k u se dávat před žvanivostí, bezobsažností, nekonkrétností, zavilou intolerancí. Též před t o t á l n í m p o h r d á n í m veřejností, doslova se lže j a k o když tiskne — tzv. "zušlechťování i n f o r m a c í " — glasnost, neglasnost. Zušlechtění invaze, příjezdu t a n k ů : "Sovětský svaz čestně splnil svůj závazek obsažený v bratislavském prohlášení ze srpna 1968" (Rudé právo, 21. srpna 1970, str. 2). Sovětská invaze A f g h á n i s t á n u : " J s o u to bandité — z n i c h j s o u rekrutováni a cvičeni a m e r i c k ý m i , pákistánskými, japonskými instruktory hrdlořezové, kteří j s o u pak vysíláni na
území A D R , aby zde narušovali m í r o vý život a f g h á n s k é h o l i d u " (Rudé právo, 18. září 1982, str. 7). Teroristé P.L.O., vraždící na letištích: " K d o je s k u t e č n ý m a u t o r e m zloč i n n ý c h útoků, na to o d p o v í d á j e d n o d u c h á logika z n á m é o t á z k y — k o m u to slouží"— ergo, USA a Izrael j s o u o d p o v ě d n y (Rudé právo, 30. p r o s i n c e 1985, str. 7). "Zintenzívnění podvratné činnosti proti zemím s o c i a l i s t i c k é h o s p o l e čenství a proti ČSSR z v l á š t ě . . . z o u f a lá a zavilá nenávist i m p e r i a l i s m u k socialismu . . ideodiverzní č i n n o s t " (dle Jana Obziny, ministra vnitra v Životě strany, č. 19,1982, str. 32-37). " N e b ý v a l é zostřování t ř í d n í h o a i d e o l o g i c k é h o zápasu v g l o b á l n í m , celosvětovém měřítku" (Rudé právo, 21. srpna 1982), " d e n n e sme svedkami t o h o , že USA neustále z o s t r u j ú bezuzdnú psychologickú vojnu . . . z a n t i k o m u n i s t i c k e j p r o p a g a n d y sa vytratili p o s l e d n é zvyšky k u l t ú r n o s t i . Je to súčasť prípravy j a d r o v e j v o j n y " (Práca, 9. března 1984, str. 4). A o b č a n se unaví, unaví. N e c l o u mají-li s ním takto militantní v ý k ř i k y , c h o p í se ho a škrtit ho b u d e t o t á l n i m e n t á l n i prázdnota, zabijácká nuda. Však "Nedostatek s m y s l u pro teorii a i d e o l o g i i vede k t o m u , že se živelně prosazuje empirismus, což je p o z n á ní, které se opírá pouze o zkušenost; je tedy n u t n ě o m e z e n o na p o s t i h o v á ní p o u h é h o p o v r c h u s k u t e č n o s t i , neo d h a l u j e p o d s t a t u jevů. Z d a l e k a n á m nejde jen o znalosti, ale především o f o r m o v á n í v ě d e c k é h o světového názoru, který je ideovým z á k l a d e m celé k o m u n i s t i c k é v ý c h o v y , " sdělil B o h u m i l Němec, pražský stranický tajemník ( T v o r b a , 13. ledna 1982, str. 3). Pádná d i k c e partajního o u ř a d y stvrzena Karlem Rychtaříkem, ó b r vědcem s tituly před i za j m é n e m : " D n e s intenzívně rozvíjíme z e j m é n a s o c i o l o g i c k á poznání, která usilují 0 vyčlenění t y p i c k ý c h , t r v a l ý c h vlastností a z n a k u člověka, j i m i ž se stává u r č i t ý m , sociálně h i s t o r i c k ý m s u b jektem, příslušníkem třídy, s o c i o profesních, d e m o g r a f i c k ý c h , e t n i c kých, věkových, v z d ě l a n o s t n í c h a j i n ý c h sociálních s k u p i n " (z d l o u h é h o č l á n k u " Č l o v ě k poznávaný v ě d o u a uměním", Rudé právo, 2. června 1984, str. 5). N a p r o s t o tedy právem o c e n ě n prof. RSDr. Jan Beránek, CSc., č e s t n ý m uznáním nakladatelství Avicenum za v ě d e c k o u práci " M a r x i s t i c k á filozofie a s o u d o b é lékařské m y š l e n í " (v zemi se zdravotní k u l t u r o u na úrovni p r ů m ě r n é rozvojové země, jak již dřív p o z n a m e n á n o ) . Slovní úplavice všude kolem, o b č a na zasahuje alergie, má nutkání mýtit 1 ve vlastní mateřštině, zbavovat se výrazů, rozžvýkaných žvanily v n i c o tu: " s o u s t a v n o u — navždy — slavnou — zachránila — dovršila — nezištně — svízelná — reakční — obětavý —
v e l k o m y s l n ě — rozdrtit", ano, uhádli jste, to vše z pár řádek k u l t u r n ě p o l i t i c k é h o č a s o p i s u (Tvorba, 7. p r o s i n c e 1983, str. 3). A ani básníci neušetří c h u d á k a občana. Což si lze p o práci hodit osvěžujícího šlofíka p o p ř e l o u s k n u t í p o é m y zvané " E m b a r g o " z pera M i r o slava Floriana? Z a s l o u ž i l ý č i d o k o n c e již i národní umělec dílo totiž uzavírá takto: A brambory, ty zradily svou vlast. Rýže ¡e tvrdá. (Pozor, pozor na ni.) V prašivé době žijem, kongresmani! (Tvorba, 14. března 1984, str. 1.) Propagandistické žvanění jako motiv o d c h o d u ze z e m ě o h o d n o t i l o m a x i m á l n í d e s í t k o u c e l k e m 69,2% respondentů. N u l o v ý v ý z n a m j i c h p ř i s o u d i l o jen 6,7%. Muži j s o u alergičtější než ženy (8,2 v. 7,2), s v o b o d n í víc než ženáči (7,8 v. 7,2), Češi víc než Slováci (8,0 v. 7,6). Věk tu roli nehraje, stejně reagují všechny generace. Překvapivý poznatek: p o d s t a t n ě alergičtější j s o u o s o b y jen se z á k l a d ním vzděláním — 8,7 (střední vzdělání — 7,8; vysokošk. n e d o k o n č . — 7,5; vysokošk. d o k o n č . — 7,7). Manuální dělníci se v t o m t o s m y s l u přibližují ke s t u d e n t ů m ( t o t o ž n ý c h 8,5), z n a č n ě vzdáleni o d ú ř e d n í k ů (7,0). Ještě j e d n o kriterion p o u ž i t o — straníci v r o d i n ě či mezi blízkým příbuzenstvem (otázka č. 11): e m i g r a n t i z r o d i n bezpartijních se v y h o d n o t i l i p r ů m ě r e m 7,0, kdežto ti se s o u d r u h y p o d touž s t ř e c h o u zaznamenali a k u t ních 8,5.
Klanět se mocným, ba i zlým hlupákům: 8,2. Kategorie se s předchozí zčásti p ř e k r ý v á a výsledný obrazec se pouze liší p o n ě k u d z v ý š e n o u Intenzit o u nelibosti d o t a z o v a n ý c h . Není rozdílu mezi generacemi, podle p o hlaví či r o d i n n é h o stavu, n á r o d n o s t n í rozdíl ale zachován, d o k o n c e se zvětšil: Češi — 8,4; Slováci — 7,3. O s o b y s pouze základním vzděláním reagovaly n a p r o s t o t o t o ž n ě j a k o na p ř e d c h o z í o t á z k u (tedy 8,7). O s o b y z rodin bezpartijních — 7,9; z rodin s t r a n i c k ý c h — 8,4. J a k o n a p r o s t o nejalergičtější na klanění před t u p o u vrchností se p r o jevili studenti — p r ů m ě r e m 9,1.
Děti, představa, že by v tom režimu měly celý život žit: 8,3 — reakce to nejvíce negativní a jeden z nejpřekvapivějších p o z n a t k ů p r ů z k u m u . Ne méně než 70% r e s p o n d e n t ů o h o d n o tilo tento motiv m a x i m á l n í desítkou. Mnozí k ní připsali extra nulu, dvě nuly, v y k ř i č n í k y , několikrát p o d t r h l i . Jan Hus byl hrdina, obětoval život za pravdu, ale o n mohl, o n neměl děti,
nout a d o roka se za ním d o z á m o ř í p ř e s t ě h u j e celá j e h o sicilská vesnice. V p ř í p a d ě našich r e s p o n d e n t ů se výsledky o d nízkého p r ů m ě r u nelišily při použití k t e r é h o k o l i v z ukazatelů, s j e d n o u však v ý j i m k o u : o s o b y starší, narozené za 1. r e p u b l i k y , vesměs se stěhující za již z a b y d l e n ý m p o t o m stvem (motivace 5,5). Motivace hospodářská: 4,1. Muži — 4,2; ž e n y — 3,7, každý desátý muž o h o d n o t i l m a x i m á l n í m "10", z žen ani jedna. G e n e r a c e , narozená v letech 50t ý c h , t e d y ta v n e j p r o d u k t i v n ě j š í m věku a nejvíce se podílející na současné e m i g r a c i , uvedla nejvyšší e k o n o m i c k o u motivaci: 4,8. Ti mladší, n a r o zení v š e d e s á t ý c h letech, ji o d b y l i p o u h ý m i 3,2. P o d o b n ě (3,4) reagovaly o s o b y s p o u z e z á k l a d n í m vzděláním. Každý čtvrtý z r e s p o n d e n t ů (25,8%) o c e n i l h o s p o d á ř s k o u m o t i v a c i totální nulou. " T o jsi narazil na t a k o v é idealisty n e b o na takové lháře?" reagovali známí, j i m ž j s e m se z m i ň o v a l o výsledcích. Jiní k o m e n t á t o ř i soudili, že i když je dotazník a n o n y m n í , pisatel si řekne " c o k d y b y ? " a rozepíše se světu tak, jak by chtěl, aby h o svět viděl. Jak d o t y č n ý by případně chtěl vidět sám sebe. A že, prosím vás, prozatím se vždy m u s e l o lhát, předstírat, přikrášlovat — a to t e ď při k á d r o v é m , j a k koliv a n o n y m n í m s e b e h o d n o c e n í by se n a j e d n o u dal o d h o d i t t e n t o c e l o životní zvyk — zlozvyk, tato železná košile? K věci se vrátíme u důležitějšího b o d u č. 52 — e l e m é n t á r n í s o u h r n n é otázky, proč že k d o se d o exilu odebral. Možnost studovat, vykonávat své povoláni: O d p o v ě d i se značně liší p o d l e třídního p ů v o d u ( d ě l n i c k ý — 4,1; z řad i n t e l i g e n c e — 6,0), podle věku (nar. za 1. rep. — 0,3; ve 4 0 t ý c h letech — 3,1; v 5 0 t ý c h letech — 5,2; v 6 0 t ý c h letech — 5,6), p o d l e vzdělání (základní — 2,2; v y s o k o š k . n e d o MOTIVY, PŘITAHUJÍCÍ NÁS JINAM k o n č . — 7,5). Nejvyšší p r ů m ě r ovšem (hodnoťte na téže škále 10 bodů): d o s á h l i studenti: 7,9. č. 28 — Příbuzní, k a m a r á d i na Západě Svoboda: bažení se neliší ani podle a j e j i c h příklad, případně i vápohlaví, ani r o d i n n é h o stavu. Strabení 2,7 nické i d e o l o g y pak třeba z m á t n e inč. 32 — H o s p o d á ř s k y si polepšit 4,1 f o r m a c e , že víc baží o s o b y d ě l n i c k é č. 30 — M o ž n o s t vystudovat, v y k o n á ho než n e d ě l n i c k é h o t ř í d n í h o p ů v o d u vat své povolání 4,8 (7,9 v. 7,4). Též aby je k o r m o u t i l a č. 29 — Představa s v o b o d n é h o světa dialektická souvislost mezi věkem c o d o místa a v o l b y p o b y t u , respondentů a jejich snahou emigropovolání, r o z h o d o v á n í , i navat: totiž že čím mladší a na nic než dávání na p o m ě r y 7,6 reálný s o c i a l i s m u s přivyklí, tím víc č. 31 — M o ž n o s t cestovat 8,0 nutkání odejít pryč za s v o b o d o u . O d p o v ě d i j s o u tu uvedeny v pořadí Výsledky: nar. za 1. rep. — 6.0; ve r o s t o u c í i n t e n z i t y m o t i v a č n í h o fakto4 0 t ý c h letech — 6,8; v 5 0 t ý c h letech ru. N e p ř e k v a p u j e malá váha o s o b n í c h — 7,6; v 6 0 t ý c h letech — 8,5. vztahů, k d y n ě k d o jede za n ě k ý m — Měřeno dosaženým vzděláním, t o l i k běžná a c h a r a k t e r i s t i c k á v přípanejvyšší ukazatel (8,3) z a z n a m e n á n dě e m i g r a n t ů v ý l u č n ě e k o n o m i c k ý c h . u osob s n e d o k o n e č n o u v y s o k o u S t u d i e z A u s t r á l i e potvrzují běžný š k o l o u , výsledek nikoliv překvapující. úkaz řetězovitého stěhování: např. jede jeden bratranec situaci o m r k -
t r p c e se říká a za v ý m l u v u slouží mezi lidem. Děti j a k o r u k o j m í , j a k o záruka dobrého chování a pořádně ohnutého hřbetu. Potupa vychovávat p o t o m k y ve lži, aby přežili. Přihlížet se zaťatými pěstmi, jak je d ě t e m přik a z o v á n o psát d ě k o v n é d o p i s y zas l o u ž i l ý m č l e n ů m strany, jak p o d o b ně p o k r o k o v ě se zasluhovat: " N a první o t á z k u — k d o z vašich učitelů je č l e n e m K S Č — děti o d p o v ě d ě l y celk e m s p r á v n ě " (Život strany, 21. května 1984, str. 31). Děti též p o d r o b o v á n y r ů z n ý m p r ů z k u m ů m . C e l k e m 2.454 žáků základních škol o d p o v í d a l o na otázku: " C o by se m ě l o ve T v é m životě z m ě n i t , aby ses cítil(a) spokojenější, šťastnější?" O d p o v ě d i vzorně u v ě d o m ě l é , například: " C h t ě l b y c h r o v n o p r á v n o s t č e r n o c h ů m " (Tvorba, 26. května 1982, str. 3). T o pak rodič slyší a uteče s dítětem do Ameriky. Muži a ženy reagovali stejně intenzívně, téměř na fous: 8,4 a 8,3. Emig r a n t i s r o d i n a m i ovšem p ř e d č i l i (8,7) o s o b y s v o b o d n é (6,3) a pesimističtí Češi (8,5) m é n ě nakvašené Slováky (7,2). S přibývajícím v ě k e m ubývá starostí s n e d o s p ě l ý m p o t o m s t v e m , tedy: r e s p o n d e n t i narození ve 4 0 t ý c h let e c h — 8,0; v 5 0 t ý c h letech — 8,4; v 6 0 t ý c h letech — 8,6. Faktor vzdělání p o s k y t u j e příkladný obrázek, Ilustrativní rovnici: základní 8,8 střední 8,7 vysokošk. nedokonč. 8,4 vysokošk. dokonč. 7,7 čili d o s l o v a t ř í d n ě d o s l o v a v y j á d ř e n o : čím míň j s e m já m o h l — b y l o mi d o v o leno — tím víc s p ě c h á m pryč. N e j m é n ě negativní o d p o v ě d i na tuto o t á z k u o p o t o m s t v u poskytli ú ř e d níci (6,8), n e j r e z o l u t n ě j i se vyslovili t e c h n i c i (9,5). S t u d e n t i , d o s u d vesměs bezdětní, zaznamenali a k u t n í c h 8,3.
10
Cestování: 7,96. M o ž n o s t p o h y b u bez s o u h l a s u v r c h n o s t i , bez škemrání o výjezdní d o l o ž k y , se tu prokázal j a k o nsjsilnější m a g n e t . Dělníci j d o u za s v o b o d o u (5,7), ale d a l e k o větším t e m p e m za m o ž n o s t í cestování (8,3), s k o r o tolik, j a k o s t u d e n t i (8,4). O s o b y jen se z á k l a d n í m vzděláním uvedly z n a č n ě vyšší ukazatel (8,8), než absolventi v y s o k ý c h škol (7,4). Jaké se nabízí vysvětlení? Že by vzdělanci už vesměs se byli dostali za h u m n a , p u d v a n d r o v á n í si již jakž takž ukonejšili, n e b o že by p o k l á d a l i za intelektuálně ponižující se k p u d u přiznat? Použitá kritéria (pohlaví, r o d i n n ý stav, n á r o d n o s t atd.) n e v y p r o d u k o v a la o d l i š n é o b r á z k y — s v ý j i m k o u j e d né kategorie, totiž věku: Nar. za 1. rep. — 6,2 (16,7% uvedlo m a x i m u m "10"); ve 4 0 t ý c h letech — 7,1 (43,5% uvedlo max. 10); v 5 0 t ý c h letech — 8,2 (47,2% uvedlo max. 10); v 6 0 t ý c h letech — 8,3 (55,9% uvedlo max. 10). Z d e tedy je účet r e ž i m u za s p o t ř e b u p o h r a n i č n í h o drátu, za v y s o k é nájemné v kleci. (Pokračováni příště)
Služba čtenářům A U T O N Á L E P K Y (na zadní nárazník či blatník) s nápisem VÁLKA JE VŮL objednávejte na adrese STAREJ KOL, C.P. 4751, Ottawa, Canada K1S 5H9. Cena $1|ks, do Československa zdarma. "PRŮMYSLOVÁK 23 let" t.č. v NSR hledá touto cestou sponzora v Kanadě s možností práce. 26-letý Moravák, tmavovlasý, modrooký, 187/82, hledá divku nebo ženu se zájmem o cestování a vše co je krásné, kdekoliv v USA, Kanadě nebo v Austrálii. Jsem zatím v Záp. Německu. Zn.: Žij a prožij
35 letý tiskař, žijící 10 let v Západním Německu hledá přítelkyni pro společný život. Protože bych rád žil v USA nebo v Kanadě, bylo by jen výhodné, kdyby ta dívka, mající odvahu pověsit si jednoho tuláka na krk, byla rovnou ze severoamerického kontinentu. Zn.: Tulák Muž 3 0 / 1 8 5 / 7 7 hledá hodnou kamarádku 25-35 let. Nejraději Toronto nebo Ontario. Zn.: Help 26-letý Moravák, všestranný, pracovitý a spolehlivý, vyučený číšník, hledá práci a sponzoraci kdekoliv v USA, Kanadě nebo Austrálii. Prosím, pomozte, nebudete litovat. Zn.: Mohu dělat cokoliv
Interview Ota Ulč
Interview s Evženem Kornelem Balonem Asi sto kilometrů od Toronta, na venkově v totální rovině, kde okresky jsou rovné a stejné, kde se lze tudíž velesnadno ztratit, stoji dům k nepřehlédnuti, kamenný s věži. Zájemci o vstup nechť rozezvučí zvon. Kdysi nikoliv kostel, ale starodávná škola. Uvnitř nyní moderna v tmavohnědém, kůže šelem na zdích, a rybičky ovšem. Plus moderní útulný přístavek, tam se v bublajícím sudu louhuje a medituje slovutný vědec ichtyolog, zoolog, profesor, autor, šéfredaktor, cestovatel, badatel. Za Západ ho přepadl a vyptával se Ota Ulč. Západ: Jak se to vůbec stalo, že jsou po tobě pojmenované ryby? Po mně nikdo nepojmenoval ani veš. Balon: T o je j a k o bys řekl p r o č j s o u ulice pojmenovány po Biľakovi. O t o m b y c h se nechtěl rozšiřovat. Z: Logiku sdělení sice moc nechápu, nicméně připouštím, že skromnost šlechti člověka. Začneme teda jinak: kdy a proč ses začal zajímat o rybičky? B: Zvířata j s e m měl raději než lidi už j a k o malý kluk. Chtěl j s e m se specializovat na ptáky, ale když mi b y l o řečeno, že na to se specializuje m n o h o . . . tak j s e m se dal na ryby. V Praze j s e m to s t u d o v a l — p ř í r o d n í vědy. A po p r o m o c i j a k o RNDr. j s e m šel na Slovensko. Z: Aha, jako kdysi chodili čeští policajti na bratrskou výpomoc. Tam ses stal čím? B: Dostal jsem se na r y b á ř s k o u stanici Slovenské akademie věd, d o ichtyol o g i c k é laboratoře. P o t o m různé ty reorganizace — pracoviště ministerstva zemědělství . . . Z: Takže tys neučil, tys jen bádal. B: Tak jsem se dostal k Dunaji a t a m jsem se i poprvé dostal na scestí. Z; Scestí mravní, na břehu za vrbičkami? B: Scestí politické. Ryby už t e h d y signalizovaly ničivý úpadek životního prostředí. A t o zrovna z a p o č a l o plánování na největší s o c i a l i s t i c k o u stavbu — Dunajské vodní dílo. Dílo pak p o invazi oživili, aby to udělali spolu s Maďary. Ti jsou t e ď p r o t i tomu, jako jsme před léty byli my. Tehdy jsem napsal velmi k r i t i c k ý článek d o Kulturného života — to když šéfredaktorem byl M ň a č k o —, ale c e n z u r a v p o slední chvíli celý náklad zabavila. Jeden e x e m p l á ř m á m ještě s c h o v a n ý . Z: Kdo u Dunaje nikdy nebyl: o co konkrétně šlo? B: Že p r o h l o u b í koryto, aby velké lodi z Černého moře mohly pohodlně plout proti p r o u d u až d o Regensb u r g u , a pak kanálem k R ý n u a až d o Severního moře. T e h d y ve své mlad i c k é naivitě jsem se domníval, že Rusům šlo o záměr vojenský. Z: A nešlo jim? B: Ovšem že ne. Lodi, c o se po řece p o m a l u plouží, j s o u přece s n a d n o zlikvidovatelné. Slo ale o d o p a d p o l i -
tický, p s y c h o l o g i c k ý — však si p ř e d stav, až by na h o r n í m Dunaji, M o h a n u a na Rýně na každé d r u h é lodi vlála rudá vlajka se srpem a kladivem. Však už dneska j i c h t a m je víc než dost. Z; Takže váš e n v i r o n m e n t a l c o n c e r n se dostal do konfliktu s politickými zájmy nejen ČSSR, ale i SSSR. B: Přesně tak. Marně jsme a r g u m e n tovali, že p r o h l o u b e n í m k o r y t a řeky poklesne s p o d n í voda v d a l e k é m o k o lí a p r o m ě n í ú r o d n o u oblast na poušť, o k o l n í s t u d n y na ž u m p y a z ú r o d ň o vací záplavy n e b u d o u . Stal j s e m se n e p o h o d l n ý . A pak jsem se n a j e d n o u dostal ven na ten O S N p r o j e k t d o Zambie. Z: Zajímavá paralela — Dunajské dílo a pak to svinstvo na jezeře Kariba. B: Však ano. Všude p l n o u h u b u , že j d e o p ř e h r a d u s převážným z á j m e m o blaho d o m o r o d c ů , a nešlo o nic jiného, než o profit v m ě d ě n ý c h d o lech a rafinériích — dostat t a m elektriku. A p ř i t o m se zaplavily velké oblasti, statisíce d o m o r o d c ů přestěhovali d o oblastí, n e m o ž n ý c h na přežití. — Tak jsem se u svého zaměstnavatele
— m e z i n á r o d n í o r g a n i z a c e — stal zase d i s i d e n t e m . Po letech j s e m byl jakž takž rehabilitován, když si ve Š v é d s k u t r o u f l i vydat m o j i syntezi o té celé věci. Z: Ovšem to už škoda byla pořádně nadělána, že ano. A jak jinak sis tam lebedil? B: Velmi. T o víš, příroda! V Č e s k o slovensku j s m e si j e n m o h l i listovat v B r e h m o v i , tady j s m e to měli za o k nem. Pořádali j s m e různé e x p e d i c e — Kalahari, T a n g a n i k a a tak dále. Z: Mě by tedy spíš zajímali lidi než zvířata. B: Však já je nepřehlížel. Například: V rámci r e p u b l i k y Z a m b i e d o s u d setrvávají t r a d i č n í k r á l o v s t v í . T o j e d n o z nich je na horní Z a m b e z i , kde v naší d o b ě vládla královna. Před začátkem sezónních záplav se za velkého c e r e m o n i á l u odebírala ze svého letního sídla na ostrově d o vyšších p o l o h — t a k y j a k o n á z o r n ý příklad, aby ji p o d d a n í následovali a n e u t o pili se. Tak k r á l o v n u za velké parády posadili, pevně z a p a s o v a n o u v malé budce, na bárku, ía se pak za z v u k u b u b n ů a j i n ý c h nástrojů rozjela. J e n že — když královna vládla špatně, tak do dna byla vyříznuta díra. D o t y č n á tedy nevěděla, zda vůbec d o j e d e . . . Z: To by měli zavést v Českosloven sku, že by po Botiči plul Husák, polit byro by se usneslo, ... ale to by tam museli utopit všechny. B: Ovšem o to právo a m o ž n o s t udělat tu díru přece jde. Z: Teď sice kantoříš v Kanadě, ale pořád někam jezdíš. Před šesti lety jsme lovili mrňavé ryby v poušti, jak jsme taky v Západu uveřejnili, pak jsi byl na
EVŽEN BALON
11
I
Borneu mezi lovci lebek — doufám, že ses držel ryb — a teď ses právě vrátil z dlouhého pobytu v Jižní Africe. Jak ses tam vůbec dostal? B: Č í m je člověk starší, tím víc se zajímá o širší, spíš f i l o z o f i c k é otázky, než o s p e c i a l i z o v a n ý v ý z k u m . Do jisté míry z n e c h u c e n prací a d o p o r u č e n í mi, která se pak ignorují, j a k o právě ta Kariba, j s e m se p o s t u p n ě k o n c e n t r o val na t e o r e t i c k á studia, e m b r y o l o g i i j a k o t v ů r c e "života". Z t o h o vzešly různé teorie, p o d l e j e d n é z nich, uveřejněné v poslední mé knize, každý r o d i č o v s k ý pár má s c h o p n o s t v y p r o d u k o v a t p o t o m s t v o b i o l o g i c k y víc specializované n e b o g e n e r a l i z o v a n é — a tím se zajišťují, že přežijí v nez n á m é m prostředí, d o něhož rostou. Ale dál t o raději n e b u d u rozvádět. Z: To jsi hodný. Stejně bych to nepochopil. B: A n y w a y , t y t o teorie nějak zaujaly ředitele slavného i n s t i t u t u J. L. B. S m i t h a při Rhodes University v Grah a m s t o w n u , přijel sem z A f r i k y za m n o u , a to pak b y l o dost přirozené, že na svůj příští sabbatical já p o j e d u t a m ě j š í m s m ě r e m . Když j s m e seděli tady v s u d u a spekulovali, o n přišel s nápadem o těch mých teoriích zorganizovat m e z i n á r o d n í k o n f e r e n c i . Z mé iniciativy to ovšem n e m o h l o vzejít, to by přece byl příliš veliký e g o - t r i p , ale když to z o r g a n i z u j í jiní, tak prosím. A odjel jsem t a m pak na o s m měsíců. Z: Grahamstown, pěkné univerzitní město, počasí tedy extrémní, trošku to tam znám — to jste tam seděli na místě nebo jste se pohybovali? B: Stále j s m e jezdili na expedice. O d s t u d e n t s k ý c h let j s e m sníval se na ten institut dostat, n e b o ť jsem čítal, j a k o ostatně každý b i o l o g na světě, p ř í h o d y o objevení živého fosila COELACANTHA, p o pravdě o b j e v u století. Z: Moment, většina čtenářů tohle třeba neví. Když se řekne "živý fosil", to se mi zdá být stejně málo logické a představitelné jako třeba "suchá
voda". Třeba nám nějakého pedagogického, pokud možno lapidárního vysvětleni. B: Je to až dva m e t r y d l o u h é zvíře, p o d o b n é rybě, žilo p ř e d tři sta m i l i ó n y roků. Před sedmdesáti m i l i ó n y r o k u v š e c h n y v y h y n u l y — se myslelo. Starší než dinosauři. Z: Takže dinosauři ve srovnání s těmito polorybičkami jsou vlastně mláďata. B: A n a t o m i c k á s t r u k t u r a c o e l a c a n t h ů je taková, že se právem pokládají za p ř e d k y všech s u c h o z e m s k ý c h o b r a t lovců. Z : No to jsem ale taky já — suchozemský obratlovec! Takže tyhle šeredy, co tu máš na obrázcích, jsou mé tety, teda pratety? B: Však ano. A t e ď si představ, že v roce 1938 J. L. B. S m i t h objeví v živém stavu něco, co už mělo vymřít před sedmdesáti m i l i ó n y roků! Z: To jako bych šel do lesa na houby a na paloučku se tam potkal s dinosaurem. B: C o e l a c a n t h je něco víc — předek těch dinosaurů! Z: No dobře, já bych se ale s dinosaurem spokojil, jsem skromný člověk. Ale abychom se nezakecávali. B: A n o . Tak tedy objevitel J. L. B. S m i t h se stal s l a v n ý m a p o svém č t r n á c t i l e t é m úsilí najít d r u h é h o živého exempláře a domov těchto potvor napsal fascinující k n i h u " T h e O l d Fourleg". Tato kniha se čte j a k o detektivka, byla přeložena d o většiny j a z y k ů světa a, představ si, v roce 1970 vyšla d o k o n c e ve slovenštině j a k o "Cesta za š t v o r n o ž c o m " . S m i t h již nežije, ale d o i n s t i t u t u p o něm p o j m e n o v a n é m , j e h o ž p r v n í m ředitelem byla neméně slavná j e h o žena M a r garet, jsem se odjakživa toužil dostat. A d r u h ý ředitel t o h o t o ústavu je právě ten, c o sem za m n o u začal jezdit. Z: A sedět v sudu a vymýšlet mezinárodní biologicko-filozofické konference. Kde ty potvory ještě jsou? B: Myslíš p ř e d k y c o e l a c a n t h y ? Po hrozně d l o u h é m bádání se zjistilo,
T a t o Latlmerla chalumnae, Jediný žljlci c o e l a c a n t h se dnes v y s k y t u | e fen na čerstvé s o p e č n é lávě u dvou ostrovů Kom o r s k é h o a r c h l p e l a g u . T a t o potvora Jediná přežila těch 70 m i l i ó n ů let, k d y v š e c h n o JeJI příbuzenstvo v y h y n u l o . J e d e n z těch v y h y n u l ý c h p ř e d k ů vylezl na p e v n i n u a založil r o d s u c h o z e m s k ý c h o b r a t l o v c ů , kteří to přivedli až k nám, lidem.
12
že žijí jen u d v o u o s t r o v ů v s o u o s t r o v í C o m o r o , mezi M a d a g a s k a r e m a Z a n zibarem. Dalším m ý m v e l k ý m s n e m b y l o se t a m j e d n o u dostat, a ten m ů j přítel ředitel prohlásil, že sen b u d e realizovat. Z; A tak jste teda k prapředkům letěli. Taky tam mají komunisty? B: Je t o t a m t e ď federální islámská republika, o b y v a t e l s t v o černé, p o hledné, se směsí arabské a f r a n c o u z ské krve. O p o l i t i c k ý c h p o m ě r e c h se raději n e b u d u z m i ň o v a t . T o h l e ale řeknu: když j s m e t a m byli, tak zrovna; dorazila sovětská t u r i s t i c k á loď, 700 pasažérů, vesměs H o l a n ď a n ů a záp a d n í c h N ě m c ů , a 2,500 příslušníků p o s á d k y . L o ď vyloženě špiónská. Však t o h l e je trasa z Perského zálivu. Z: Tak teď k těm našim prapředkům: to jste je chytali? B: Detektivně sledovali. Mají speciální h e m o g l o b i n , který j i m zabraňuje žít v t e p l o t ě nad o s m n á c t s t u p ň ů Celsia. Ovšem C o m o r o j s o u v t r o p i c ké oblasti, c o e l a c a n t h i p r o t o musí setrvávat v h l o u b k á c h k o l e m 300 metrů. T a m ale není c o žrát, takže za p o t r a v o u musí výš, d o 200 metrů, v noci, kde teda něco c h y t i t m o h o u , ale mají p o ř á d n é p r o b l é m y s d ý c h á ním. T o už vlastně v y k l á d á m dříve nez n á m é v ý s l e d k y expedice. A to je pak h l o u b k a , v níž j s o u chytitelní. D o m o r o d c i j i c h za rok d o s t a n o u pár e x e m plářů a za každý e x e m p l á ř pak o d vlády o b d r ž í o d m ě n u ve výši t ř í r o č n í ho platu. Sešli jsme se t a m se z á p a d o n ě m e c k o u expedicí, c o si lodí přivezla m a l o u p o n o r k u , t a k o v o u b u b l i n u , velmi o d o l n o u právě pro takové hloubky. Mimochodem — vyrobená ve Š v ý c a r s k u a z k o n s t r u o v a n á d v ě m a č e s k ý m i inženýry. Z: Zlaté české ruce. Jak se ta naše prateta pohybuje? B: O n a vlastně jde, kráčí ve vodě, také t o u v o d o u letí j a k o pták. Z n a č n ě nezvyklé zvíře, co p o t ř e b u j e nezvyklé p o d m í n k y — n e j e n o m ta h l o u b k a , ale též jen ty části ostrova, kde se ze svahů d o h l u b i n valí čerstvá láva. S o p k y tam pravidelně v y b u c h u j í k a ž d ý c h deset let. Z: Není ale nebezpečí, že prateta teď přece jen vyhyne, když vláda dává tak velkou odměnu za kus? B: T o víš, každé m u z e u m na světě by c h t ě l o e x e m p l á ř . A navíc J a p o n c i začali t o m u přisuzovat m a g i c k o u omlazující sílu, asi j a k o ty nesmysly s rohy n o s o r o ž c ů . M y jsme dali d o hromady komisi — Coelacanth Conservation C o u n c i l — která dělá o p a t ření, aby se t ě m t o n i č i v ý m k r o k ů m zabránilo. Z: A co jinak hodně zajímavého jsi tentokrát v Africe zažil? B: O k a v a n g o — jeden ze sedmi či k o l i k a divů světa. Velká řeka, valí se z A n g o l y , tvoří o b r o v s k o u deltu, j e n že nevlévá se do moře, ale d o Kalahari. Písek pouště řeku absorbuje. To je tedy v severní Botswaně, stovky kilometrů zaplaveno, a p o k l á d á se to za poslední ráj na světě.
Z: Po Kalahari silnice zrovna moc nevedou, pokud si vzpomínám. Jeli jste jeepem, na mezku, jak jste se pohybovali? B: Byli j s m e tam dvakrát, a dá se to p o d n i k n o u t j e d i n ě letadlem. Či ještě přesněji — letadélkem p r o čtyři, nejvýše šest osob, aby se dalo přistát na velmi m a l é m p r o s t o r u . T e ď a l e dvacet p r o c e n t veškeré v o d y se b u d e o d č e r pávat d o d i a m a n t o v é h o p r ů m y s l u . T o postačí k d e s t r u k c i t o h o t o n á d h e r n é ho přírodního unikátu. Z: Tak po Dunaji a Karibě ses přimotal k dalšímu maléru. Zvířátek je tam zřejmě požehnaně — a co lidi? B: Pobývali j s m e tam v p ř e k r á s n ý c h c a m p e c h , zřídil je jeden nadšenec, c o v t o m p o s l e d n í m ráji míní umřít. Ned á v n o t a m zas objevili skalní kresby B u š m a n ů , teda Křováků. Ti vlastně též p o d p o r u j í m o j i teorii, co jsem se o ní už p o n ě k u d zmínil. J s o u g e n e r a listé, n a p r o s t o ne specialisté. Vůbec nejsou s c h o p n i k o n k u r e n c e — jen specialista může k o n k u r o v a t . Proto, když se B u š m a n dostal d o s t y k u s j i n ý m i lidmi, musel před t o u t o k o n k u rencí ustupovat — až tedy d o pouště, kam ti ostatní n e m o h l i , t a m by nepřežili. My ovšem p o d v ě d o m ě m i l u j e m e generalisty, ne specialisty. A t e ď j s e m se objevil u p r o s t ř e d t ě c h t o m a l ý c h lidiček, m o h l je zblízka pozorovat, doslova o h m a t á v a t . . . Z: Kdokoliv se v dnešní době vrátí z Jižní Afriky, nevyhnutelně je tázán na politickou situaci. Já se tedy taky tážu. B: Naše univerzita se dívala skrz prsty na ten m ů j plán t a m jet a strávit o s m měsíců, a já j i m říkal — koukejte, přece nevěříte všem t ě m p o k r o u c e n i nám v médiích. Vše je otázka správn ý c h proporcí. Jižní A f r i k a není o d r á tovaná, nejsou tam na hranicích miny, lidé m o h o u d o b r o v o l n ě odejít. A místo, aby z pekla odcházeli, spíš se t a m derou. Z: Jako kdybychom se my drali na Sibiř, či Židé by kdysi bušili na vrata v Osvěčimi, domáhajíce se vstupu. B: Když j s m e pak byli v K r u g e r Parku, dozvěděli j s m e se, že každý rok stotisíce M o z a m b i č a n ů utíkají ze socialistického ráje d o rasistického pekla. A p a r t h e i d de facto neexistuje. Za celou d o b u j s m e viděli jen jeden nápis, a to jen proto, že byl ledabyle zabílen. Co ale existuje, j s o u p o d s t a t n é s o ciální kontrasty. Z : Ty ovšem existuji téměř všude. Je tam neláska černých vůči bílým — ale kolik vzájemné lásky mezi černými jsi zaznamenal? B: Averze č e r n ý c h vůči bílým není věc rasy, ale p o l i t i c k é a e k o n o m i c k é moci. Závist. Neláska je ovšem rozd m ý c h á v á n a agitátory, c o p ř i j d o u ze zahraničí a často po školení poblíž Moskvy . . . Ve vztahu mezi č e r n o c h y d o m i n u j e k m e n o v á zášť, s k l o n y k naprosto bestiálnímu počínání. Kolegové, co sloužili v security forces v Rhodesii, se mi svěřovali, že nejsou
Ideologie Karel Kaufman
Antiulč 2 aneb Život je hra bojová V j e d n o m z m i n u l ý c h čísel Z á p a d u jsem napadl O t u Ulče, že p o p s a l své zkušenosti s p o l o i n t e l e k t u á l n í A m e r i kou, ale že nám nepopsal z p ů s o b y , jak se bránit proti p ř e d č a s n é senilitě, k t e r o u by nám mohli z p ů s o b i t ned o s t a t e č n ě vzdělaní p o d p o r o v a t e l é " p o k r o k u " r e p r e z e n t o v a n é h o Sověts k ý m svazem a j e h o i m p é r i e m . Snad mé poznatky bude moci n ě k d o použít. Život však není peříčko, a bojovat proti " n i m " není nikde na světě lehké. Jen ti, k d o n i k d y v p o d o b n ý c h akcích nebyli, m o h o u tvrdit, že si tady v d e m o k r a t i c k ý c h zemích někdo může vylepšit posudek tím, že mluví veřejně o ú m y s l e c h d r u h é strany a o nebezpečí sovětské agrese. A b s u r dity o s o v ě t s k ý c h m í r o v ý c h ú m y s l e c h j s o u p ř i j í m á n y s m n o h e m větší přízní sdělovacích p r o s t ř e d k ů . Čtěte noviny, uvidíte. V m i n u l é m č l á n k u j s e m také psal o n ě k o l i k a manifestacích, o r g a n i z o v a n ý c h zdejším tzv. " m í r o v ý m " h n u tím, a c o se kolem n i c h sběhlo, když jsme t a m šli m y ostatní. Loni na Den s c h o p n i respektovat č e r n o c h y , poté c o byli svědky n a p r o s t o perverzních hrůz, j i c h ž oni se d o p o u š t í na vlastních lidech. A kde se o t o m d o č t e š v našich médiích? Jen rozpačité mlčení a absurdní racionalizace. Z ; Mám doma takových pár dokumentů, tiskem a obrazem. Například vyříznout spoluobčanu část obličeje a v přítomnosti krvácejícího chudáka jeho ženu donutit, aby tvář uvařila a snědla. B: T o by si b ě l o c h přece nevymyslel, tvrdili tihle svědkové. Málo t o h o vědí. Z: Každopádně není žádný med být černochem v Jižní Africe — nad sebou bílého pána a vedle sebe nevraživého černého souseda, co hrozí s necklaces — umučením v zapálené pneumatice, výchovné to metodě, co si tolik pochvaluje Winnie Mandelová, již si zas nedovedou vynachválit naše pokrokové liberální kruhy. B: T o j s o u velmi ošklivá dilemata, která my naprosto n e d o c e ň u j e m e . Například si mi stěžovala jedna černá p r a c o v n i c e v institutu: když pošle své děti d o školy, hrozí jí u m u č e n í , když nepošle, v y r o s t o u jí zcela neužiteční analfabeti. Z: Škoda, žes tak hrozně moc do vědy zabořený badatel, který nemá čas napsat pro nás něco víc. Ale aspoň ses uvolil k tomuto inteview v sudu. Díky za to.
matek se nás asi padesát sešlo na manifestaci pro mír a štěstí našich dětí, a školili j s m e d e m o n s t r a n t y , že děti v A f g h á n i s t á n u , jaksi, také trpí, když j i m sovětští h u m a n i s t é dávají v ý b u š n é hračky. D r u h ý d e n po této d e m o n s t r a c i o t o m n o v i n y přinesly p o d r o b n o u zprávu. Ta se však nelíbila m í s t n í m u veliteli m í r o t v ů r c ů , kterého zde b u d e m e nazývat C h r i s t o p h e r e m . T e n se zle osopil na n o v i n y i na nás, a v d o pise, který m u n o v i n y otiskly, r o z h o ř čeně tvrdil, že tam n e b y l y ž á d n é diskuse, že t a m byla p r o t i m í r o v á p r o t i d e m o n s t r a c e , ale že byla zcela i g n o rována m í r o v ý m p o c h o d e m , že účastníci ani nevěděli, že tam nějaká " p r o t i d e m o n s t r a c e " je, a na fleku si v y m y s lel, že oni vlastně byli v ž d y c k y proti Sovětskému svazu, protože o b ě velm o c i porušují o b č a n s k á práva s v ý c h o b č a n ů s t e j n ý m z p ů s o b e m , a že obě v e l m o c i j s o u stejně m i l i t a r i s t i c k é a že musí bojovat proti oběma. A že " p r o t i d e m o n s t r a c e " byla z o r g a n i z o v á n a nepřáteli míru. C h r i s t o p h e r se prostě v y k r u c o v a l , jak m o h l , p o vzoru sovětské p r o p a g a n d y . B y l o na něm přece j e n o m vidět j e h o školení. T o se nedalo tak nechat. I napsal jsem o b d i v n ý d o p i s d o novin, jak v ý b o r n ě popsaly, c o se o p r a v d u stalo, i jak C h r i s t o p h e r , když už bylo p o všem, b l e s k u r y c h l e z m ě n i l svůj názor. Že zorganizoval p r o t i a m e r i c k o u d e m o n s t r a c i a t e ď tvrdí, že vlastně byla protisovětská, a že j s m e m u sice vadili my, s vlajkami K a n a d y a Solidarity, ale nevadila m u s k u p i n a č l e n ů jakési H u m a n i s t i c k é strany, kteří v y p o c h o d o v a l i d o p r ů v o d u s r u d ý m i v l a j k a m i jak na prvního máje v Moskvě, jakož i jiní lidé, kteří t a m přišli ověšeni o d z n a k y se srpy a kladivy, a kteří si v diskusi libovali, jak na K u b ě žije lid šťastně. Pak j s e m napsal, že m a r x i s m u s - l e n i n i s m u s přece p r o p a g u j e o b č a n s k é války, revoluce a vzbouření, a p r o t o d o mírového p r ů v o d u takoví lidé v ů b e c nepatří. H u m a n i s t i c k á strana se ozvala, že j e j i c h p r a p o r y nejsou rudé, ale o r a n žové, a že j s o u revoluční stranou, která c h c e znovurozdělení bohatství, ale m a r x i s t y - l e n i n i s t y že nejsou, p r o tože j s o u m n o h e m revolučnější, a C h r i s t o p h e r se ozval, že jestliže si myslím, že se obě v e l m o c i o d sebe liší, tak že jsem ignorant. Ještě j s e m se nedal, a o d p o v ě d ě l jsem c i t á t e m z k n i h y Jana Sejny " M y vás p o h ř b í m e " ("We will b u r y y o u " ) ,
•
13
KAREL T R I N K E W I T Z
k t e r o u jsem p ř e d t í m právě četl. Již v š e d e s á t ý c h letech se d o h o d l i stratégové vítězství k o m u n i s t ů ve Varšavském paktu, že po roce 1980 z p ů s o b í masové d e m o n s t r a c e , že Kanada vystoupí z N A T O a tím oslabí o b r a n u USA. P o l i t i c k ý s y s t é m USA se pak sesuje sám o d sebe. Že tedy j e j i c h d e m o n s t r a c e byla plánována již p ř e d r o k e m 1968, k d y Sejna utekl na Západ, a p r o č tedy n e d e m o n s t r o v a l i pro v y s t o u p e n í Kanady z N A T O již před deseti lety n e b o i dříve, proč d e m o n s t r u j í až teď, když j i m to g e n e rálové Varšavské s m l o u v y předepsali. Pak nastalo nebývalé t i c h o , až j e d n o h o d n e přišel dopis, že mě C h r i s t o p h e r h o d l á žalovat, že jsem jej urazil, a ať se o m l u v í m . Pomyslel jsem si něco o a b s u r d i t á c h , a d o p i s j s e m ignoroval. Ale naozaj, brzo poté přišla ž a l o b a o osmi stranách, na k t e r o u jsem měl d o dvaceti d n ů o d p o v ě d ě t , j i n a k že prý s o u d r o z h o d n e proti mně. M a l i č k ý detail byl, že C h r i s t o p h e r mě p r o urážku svého c h a r a k t e r u žaloval u s o u d u p r o malé p o h l e d á v k y (Small C l a i m s C o u r t ) , kde se n o r m á l n ě s o u dí instalatéři a malíři p o k o j ů se zákazníky o nezaplacené účty do tisíce d o laru. Na m o c si t e d y svůj uražený charakter necenil. Nejsem znalý z á k o n ů , a p r o t o j s e m se p o r a d i l s a d v o k á t k o u , která mi řekla, že když si na t u t o při v e z m u právníka, ať p o č í t á m s deseti tisíci d o l a r y n e b o víc, které b y c h m u zaplatil. Z t o h o mi v y p l y n u l o , že se nedá nic
14
dělat, že holt jak ten Jiří D i m i t r o v d o t o h o vyrazím sám. Měl jsem odevzdat p í s e m n o u s e b e o b r a n u , ale tu jsem napsal, jak jsem d a l e k o později zjistil, n a p r o s t o špatně. J e d n o d u š e j s e m se v y j á d ř i l , že jsem nic neudělal, a že je to v š e c h n o z b y t e č n é obtěžování. Mělo to být napsané ú p l n ě jinak, a měl j s e m n a k o n e c štěstí, že j s m e byli u o n o h o s o u d u pro malé p o h l e d á v k y , kde soudí merit věci, a ne t e c h n i k a l i ty. P r o t o na f o r m a l i t y m o c nedali a m o u o b r a n u přijali. T e p r v e když j s e m dostal o b s í l k u k s o u d u , začal j s e m číst zákony, regule a precedenty. Dozvěděl jsem se, že člověk smí d r u h é h o nazvat i d i o t e m , když dokáže, že tato urážka nebyla ve spojení s j e h o z a m ě s t n á n í m . Jestliže však n ě k d o nazve členy K u - K l u x - K l a n u šílenci, je to žalovatelné. A že p o d l e ústavy, b o d u 2b. m á m právo na s v o b o d u projevu, a p r o t o s o u d musí p o s o u d i t n ě j a k nepřijatelný je m ů j názor, ale zda t e n t o názor zastávám čestně a u p ř í m n ě . V o k a mžiku, kdy j s e m t e n t o paragraf Gatleyho a u t o r i t a t i v n í h o v ý k l a d u zákona o u r á ž k á c h na cti četl, jsem začal ctít kanadské soudnictví. O n i tu b e r o u s v o b o d u projevu vážně! T a k é jsem zjistil, že d o k n i h o v n y právnické fakulty chodí velice p o h l e d né dívky. Při studiu j e d n a c í h o řádu jsem se dočetl, jaké n e s m y s l y j s e m d o p o s u d udělal, a že některé j s o u nenapravitelné, a že b u d u rád, když mě s o u d c e po pěti m i n u t á c h nevyhodí i s m o u
o b h a j o b o u . Dozvěděl j s e m se také, že j s e m m o h l požádat o p o r o t u a mít t o s v e l k o u slávou. A že j s e m m o h l , a měl, p o d a t p r o t i ž a l o b u . No, ale dožil jsem se dne, a s h r o m a d o u přátel a v š e o b e c n o u představou, c o s m í m a co nesmím při výslec h u svědků, j s e m vyrazil d o akce. S o u d c e byl starší pán, a jak se ukázalo, m o u d r ý starší pán. C h r i s t o p h e r vysypal, c o měl na srdci, že j s e m h o urazil, p r o t o ž e j s e m d o novin napsal, že je o r g a n i z á t o r e m mírové d e m o n strace, zatímco o n byl jen j e d n í m z o r g a n i z á t o r ů , a tím že j s e m m u zničil m o ž n o s t získat zaměstnání. A když j s e m napsal d o novin, že někteří účastníci p r ů v o d u byli političtí analfabeti, že jsem tím myslel j e h o . C h r i s t o p h e r , jak se ukázalo, je v civilu student práv, a když jsem podal zcela n e m o ž n o u p í s e m n o u o b r a n u , zřejmě došel k názoru, že b u d u s n a d n o u kořistí. Znervózněl, když j s e m zacitoval G a t l e y h o , včetně paragrafu, že mě n e m ů ž e s o u d i t za nějaké h y p o tetické b u d o u c í zaměstnání, ale jen za to zaměstnání, které v d o b ě m é h o z l o č i n u zastával. G a t l e y h o jsem pak citoval ještě m n o h o k r á t , i když jsem požádal s o u d c e o trpělivost, p r o t o ž e j s e m p r o krátkost času sehnal jen šesté v y d á ní, a ne s o u č a s n é osmé. C h r i s t o p h e r měl o s m é vydání před s e b o u na stole. Pak ještě C h r i s t o p h e r tvrdil, že je ve spojení se S o l i d a r i t o u a s C h a r t o u 77, a že je v e l k ý m b o j o v n í k e m p r o t i t o t a l i t a r i s m u a ne m a r x i s t o u , a že ty vlajky v p r ů v o d u n e b y l y rudé, ale oranžové, a že heslo "Reagan, Reagan is n o g o o d , send h i m back to H o l l y w o o d " není p r o t i a m e r i c k é , ale jen tak, a že se zná s místním p o s l a n c e m , a j i n é věci. Pak přišli j e h o svědci, intelektuální výkvět m í r o v é h o hnutí. První h o l č i č k a pronesla pečlivě n a u č e n é věty, že C h r i s t o p h e r není marxista, a že je proti t o t a l i t a r i s m u . S o u d c e se už začínal v ý b o r n ě bavit, a řekl: " T a k mi, slečno, řekněte, co je t o t a l i t a r i s m u s . " A slečna, že tedy, ehm, si právě nevzpomíná. Přiskočil jsem s h r o m a d o u dotazů, co je to d i k t a t u r a proletariátu, a když t o tedy slečna neví, tak p o d l e č e h o poznala, že C h r i s t o p h e r není marxista. Marxista se přece pozná p o d l e t o h o , že b o j u j e za d i k t a t u r u proletariátu. Připadal jsem si v t o m o k a m ž i k u j a k o prznitel nezletilých dětí. Protože jsem její počínání kvitoval hlasitými p o z n á m k a m i , s o u d c e mě n a p o m e n u l , a b y c h při v ý s l e c h u svědků nepronášel p o l i t i c k é projevy. B o hužel, musel jsem si pak dávat t r o c h u pozor. Další svědci byli přibližné stejní borci d u c h a . Až t o h l e b u d o u číst na ministerstvu vnitra, tak d o u f á m , že si udělají p o z n á m k u , aby napříště své lidi lépe školili. C o to na nás, s o u d r u zi, posíláte? Víte, c o vám tito lidé tady pak provádějí?
Protože d e m o n s t r a c i velice pečlivé f o t o g r a f o v a l přítel Lojza, vybalil j s e m na každého j e h o vlastní f o t k u , a pane, ten p r a p o r za vámi je r u d ý n e b o o r a n žový. Oranžový, tvrdili barvoslepci, d o oranžova, tak nějak. Svědci ze Strany h u m a n i s t ů se nedostavili. Byli zřejmě z a n e p r á z d n ě n i revolucí. Pak j s e m nastoupil já se svou replikou, a C h r i s t o p h e r mě začal vyslýchat křížovým z p ů s o b e m . T a k é jsem j e d n o u o d m í t l vypovídat, ne že by o n ě c o šlo, ale protože Gatley v parag r a f u t o m a t o m napsal, že urážka na cti je z l o č i n , a p r o t o o b ž a l o v a n ý může o d m í t n o u t vypovídat, když má pocit, že by si m o h l uškodit. O n se v křížovém v ý s l e c h u ptal, kolik b y l o vlajek v p r ů v o d u , a p o d o b n é věci, které j s e m n e m o h l vědět, a jestli jsem p r o t i č e s k o s l o v e n s k ý , když o n ě m tvrdím, že je p r o t i a m e r i c k ý . S o u d c e mě n a p o m e n u l , když viděl, že se jen tak v y t a h u j u v ě d o m o s t m i , a já opět začal vypovídat. Podle sofistik o v a n ý c h z á k o n ů , které mě kdysi učili na v o j e n s k ý c h p ř e d n á š k á c h vždy v úterý v P u r k y ň á k u v Praze, j s e m o d p o v í d a l , že to, jestli j s e m protič e s k o s l o v e n s k ý n e b o ne, záleží na okolnostech. Ještě se mě C h r i s t o p h e r zeptal na j e d n o h o upravence, který sedí v jakémsi ústředním v ý b o r u jejich mírového s p o l k u , ale když viděl, ž e s e n a d e c h u j i , a b y c h to světu vysvětlil, zarazil mě a už nechtěl nic slyšet. Svědci, kteří na t e n t o s o u d se m n o u přišli, byli výteční. M l a d ý Honzík B., který je asi tak ve věku o n ě c h m í r o tvůrců, a je naší d r u h o u generací, ukázal, j a k ý je rozdíl mezi našimi a j e j i c h dětmi. J e h o otec Vladimír, rut i n o v a n ý borec místních p o l i t i c k ý c h bojů, i další svědek Jaroslav, který se nedá h n e d tak d o něčeho v m a n i p u l o vat, tvořili jasný p r o t i k l a d k p r i m i t i v ů m , kteří j s o u nadějí tzv. mírového hnutí. I Lojza, nový e m i g r a n t , který udělal jen to, že d e m o n s t r a c i f o t o g r a foval a museli j s m e pro něj n a r y c h l o na místě sehnat překladatele, podal výkon. V r c h o l e m byl ovšem další svědek, J o h n H., také d r u h á e m i g r a n t s k á generace. O něm pak s o u d c e v rozs u d k u napsal: "Svědek o b ž a l o b y , J o h n H., udělal nejlepší d o j e m . . . Rekl, že žalobci to snad myslí dobře, ale že j e j i c h p r o p a g a n d a je z a m ě ř e n a na to, aby Kanada vystoupila z NATO a z NORADu. Popsal K a n a d u j a k o ú h e l n ý kámen, spojující USA a Evropské členy NATO. Řekl, že č i n n o s t s k u p i n j a k o je tato je nebezpečná pro Kanadu, a k r o m ě t o h o t y t o s k u p i n y útočí na uprchlíky pro názory, které zastávají." No, a pak následovalo k o n e č n é slovo, ve k t e r é m C h r i s t o p h e r tvrdil, že j s e m nic nedokázal, a uvedl na to řadu p r e c e d e n t ů , a já jsem tvrdil, že j s e m dokázal vše, a že ty p r e c e d e n t y vlastně mluví p r o mne. J e d n u chvíli j s e m si smlsnul, když jsem rozebíral, že
C h r i s t o p h e r se d o p u s t i l lži a klamání publika. Christopher vyskočil a zvolal, že když jej nazývám lhářem, že by z t o h o m o h l být nový s o u d n í proces, a já j s e m m u opáčil, že s o u d n í j e d n á n í je situací, k d y platí tzv. a b s o l u t n í privilegium, že za t e n t o v ý r o k tedy n e m o h u být trestán, a že m u to j a k o s t u d e n t u práv měli na p ř e d n á š k á c h j e h o p r o f e s o ř i vysvětlit. Pak už mlčel, a já jsem m o h l odevzdat s o u d c i precedent, ve kterém se pravilo, že když n ě k d o lže a zjistí se to, tak tím pře končí. Po šesti h o d i n á c h vzrušení nastal k o n e c s o u d n í h o líčení. S o u d c e p o vstal a řekl, že rozsudek vyhlásí, až vše řádně prostuduje. S t u d o v a l p r o b lém c e l k e m tři měsíce. Já jsem se m e zitím soužil tím, co jsem ještě m o h l říci, a kde j s e m m o h l C h r i s t o p h e r a lépe napálit, a c o jsem ještě měl udělat. D o k o n c e jsem ve s t a r ý c h n o v i nách našel f o t o g r a f i i hlavního svědka s nápisem na t r i k u " U S A ven ze severní A m e r i k y " . O n e n svědek totiž tvrdil, že o n nic, že není p r o t i a m e r i c ký, a dušoval se, jak A m e r i k u miluje, a kam by vlastně USA měly jít, když by v y p a d l y ze severní A m e r i k y . Na f o t o grafii m u za ramenem v y k u k o v a l a d r u h á hlavní svědkyně, která se také dušovala, že není, n i k d y nebyla, a ani n e m ů ž e být p r o t i a m e r i c k á . Po třech měsících čekání na rozsudek mě s o u d c e prohlásil za nevinného, a zřetelně naznačil, že šlo o nesmysl. S přídechem t y p i c k é h o britského p o d h o d n o c o v á n í napsal, že to byla " b o u ř e ve sklenici v o d y " . Přestal j s e m tedy být z l o č i n c e m . T e p r v e z r o z s u d k u jsem se dověděl, že nás j e d n a svědkyně nazvala fašisty. U s o u d u jsem to, bohužel, přeslechl, byl b y c h býval jinak t o t o t é m a rozvinul. K d y b y c h y b y . Jste-li svým advokátem, dávejte pozor, c o se při j e d n á n í probírá. O příslušnících mírového hnutí se s o u d c e vyjádřil, opět s a n g l o s a s k o u rezervovaností, že "jejich p o l i t i c k é znalosti j s o u s m u t n ě n e d o s t a t e č n é " . Snad jsem to přeložil přesné ( " T h e witnesses were politically sadly lacking in k n o w l e d g e " ) . Z této příhody nám vyplývají dvě ponaučení. J e d n o z n i c h je to, že naši nepřátelé m o h o u proti nám využívat i p r o s t ř e d k ů j a k o jsou s o u d n í procesy. V y k o n s t r u o v a n ý s o u d n í proces není jen n a c i s t i c k o - s o c i a l i s t i c k o u v y m o žeností. Je sice absurdní, když proletářský revolucionář žádá o třídní spravedlnost u b u r ž o a z n í h o s o u d u , ale o d něj se to dá očekávat. Kdysi v Č e s k o s l o v e n s k u jsem si myslel, že předváleční soudruzi byli něco j i n é h o než ti, které jsem o s o b n ě znal. Není to pravda. O n i jsou všichni u k o v á n i ze stejné látky. Za d r u h é to tak n e m ů ž e m e nechat. Ten Ulč snad přece jen měl pravdu, když o t o m všem napsal. Jenže, napsání je jen první krok. Po něm musí následovat další. A ty musí stát za to.
T y m u s í m e udělat m y ostatní. A ještě p o z n á m k a na konec. Letos nad námi mírové hnutí zvítězilo. Byli j s m e připraveni vyrazit na další m í r o vý p o c h o d na Den matek, a b y c h o m ukázali, že g e n o c i d a v Etiopii a A f g h á nistánu d o s u d trvá, že děti v Nicaragui trpí válkou, v y v o l a n o u marxisty, a že SSSR je d ů s t o j n ý m d ě d i c e m n a c i s t i c k é h o Německa, ale oni nás převezli. Na letošek už ž á d n o u dem o n s t r a c i nesvolali. Takže to vše s n a d mělo cenu.
•
Věrné milování. . . aneb matení nepřítele Chlumecký zpravodaj, č. 4/87 Z n á m o u árii Jeníka a Mařenky ze slavné a světoznámé opery Bedřicha Smetany "Prodaná nevěsta" je možno také občas uslyšet z našeho městského rozhlasu. "Pravda, melodie je krásná, ba přímo kouzelná, ale kdo to má poslouchat z a m p l i ó n ů ve večerních hodinách?" — ozve se někdy a n o n y m n í telefonát na městském národním v ý b o r u Městský národní výbor v C h l u m c i nad Cidlinou rozhodl, že uvedené melodie se bude p o užívat v souvislosti se cvičením civilní obrany. Městský národní výbor totiž vedle svých běžných úkolů souvisejících především s plněním VP NF plní také povinnosti pro o b r a n u našeho státu. Pro všechny zainteresované spolupracovníky je "Věrné milování" signálem pro okamžitý příchod do budovy MěstNV. Praxe nám totiž ukázala, že tento způsob svolání je rychlejší, než po telefonu či p o m o c i spojek. A při p o d o b n ý c h cvičeních jde především o čas. Pokud vás tedy opět někdy vyruší z podvečerního či nočního klidu naše znělka, přijměte předem, prosím, naši omluvu. Jistě si take uvědomíte, že právě v tom okamžiku, kdy vy slyšíte melodii, řadě d o b r o v o l n ý c h spolupracovníků MěstNV nastává odpovědná činnost ve prospěch našeho státu. Za tuto p o m o c vám upřimné a co nejsrdečněji děkujeme. Bez nich by se totiž MěstNV daný úkol nepodařilo nikdy splnit. Snažíme se, abyste naši d o m l u v e n o u znělku slýchali co možná nejméně, za což b u d o u jisté nejvděčnéjší naši spolupracovnici.
Hrabal v hausarestu? Ze spolehlivého pramene ve Strassb u r g u se dozvídáme, že t a m přijel B o h u m i l Hrabal, kterého pozvali na spisovatelský kongres k o n a n ý v t o m to městě. Přijel ovšem s hlídacím psem zvaným s o u d r u h Rzounek, který h o sledoval na každém k r o k u , i tam, kam i císař pán c h o d í v a l pěšky. S o u d r u h Rzounek je z n á m ý neznalec, české literatury, přes k t e r o u je na Ústředním v ý b o r u strany. J e d i n é chvilky s v o b o d y zažil náš nejvétší s o u č a s n ý spisovatel, když s o u d r u h Rzounek musel sám p o s l e c h n o u t volání přírody, a Hrabal h o odmítl d o p r o v o d i t . Po k o n g r e s u o d j e l i d o Paříže, ale aby snad Hrabal nemohl v noci, kdy si soud r u h Rzounek přece jen musei na chvilku zdřímnout, vyklouznout z hotelu, u b y t o v a l i oba n u c e n é na čs. konzulátu, který i v n o c i hlídají jiní hlídací psi. Ejhle svoboda! Ejhle glasnost! (vb)
15
Film Jan Drábek
České filmy ve Vancouveru Mezi o s m d e s á t i f i l m y p ř e d v á d ě n ý mi na v a n c o u v e r s k é m festivalu v říjnu 1987 b y l o také pět č e s k o s l o v e n s k ý c h . Na festival d o k o n c e přiletěla z Prahy Věra C h y t i l o v á , která s v ý m f i l m e m Panelstory d o k á z a l a něco, c o j s e m ještě n i k d y na plátně neviděl: spletí většinou h u m o r n ý c h epizodek, odehrávajících se vevnitř a v o k o l í n e d o s t a v ě n é h o paneláku, dala d o h r o m a d y obraz ú p a d u s p o l e č n o s t i , který by se m o h l svou h l o u b k o u p ř i r o v n a t k řeck ý m a n t i c k ý m tragédiím. C h y t i l o v á ukázala " o d c i z e n í " v rozsahu, o kterém se nám na Z á p a d ě nemůže ani zdát. Na staveništi se p o t ý k á s ž i v o t e m v s o c i a l i s m u s k u p i n a lidí o d n e m l u v ň a t až k b e z z u b ý m s t a r c ů m a o d j e š i t n ý c h televizních hvězd až p o neotesané závozníky. Žijí v n e n o r m á l ních p o d m í n k á c h , potácejí se uvnitř své n o v o d o b é d ž u n g l e , štěkají na sebe a o b č a s se také p o k o u š o u . B r o d í se bahny k o l e m novostavby, vzájemně se okrádají a j e j i c h a b s o l u t n í nezáj e m o osud d r u h é h o se n a k o n e c u k á že být j e j i c h n e j v ý z n a m n ě j š í m o s o b ním rysem. Není t e d y divu, že f i l m se d o m a po léta nepromítal, přestože byl n a t o č e n již v roce 1979. Byl však p r o d á n televizi v Z á p a d n í m N ě m e c k u a z p ů s o b i l t a k o v ý r o z r u c h podél n ě m e c k ý c h hranic, kde ho Č e c h o s l o v á c i mohli' s h l é d n o u t na s v ý c h o b r a z o v k á c h , že se n a k o n e c dostal d o n ě k o l i k a d o m á cích kin. Ve V a n c o u v e r u se také p r o m í t a l C h y t i l o v é f i l m Vlčí bouda, ve kterém
MAREK V A š U T JAKO V I L É M J A K U B VE F I L M U "PĚSTI VE T M Ě "
16
se jakási zlověstná d v o j i c e z vesmíru snaží ovlivnit s k u p i n u m l a d ý c h lidí. Přirozeně se j i m to nepodaří — t e n t o výsledek j s m e my, co j s m e rodiči, m o h l i k l i d n ě p ř e d p o v ě d ě t . Vlčí bouda je j a k ý m s i p o k u s e m o thriller západního ž á n r u s m í r n ý m n á d e c h e m s c i e n c e f i c t i o n . I když některé záběry a kinematografické postřehy Chytilové j s o u v n ě m j e d i n e č n é , c e l k o v ě f i l m zvlášť nezaujal. Z a j í m a v ý m a také d r a m a t i c k ý m byl film m l a d é h o režiséra Z d e ň k a Zaorala, Pavučina. Sleduje o s u d mladé dívky, d c e r y slavného dirigenta, která se snaží v y p o ř á d a t s n a r k o m á n i í . Film sice chvílemi p r o p a d á p ř í l i š n é m u l é k a ř s k é m u p o u č o v á n í místo z n á z o r nění r ů z n ý c h cest v e d o u c í c h k n a r k o mánii, ale je n e s p o r n ě ú s p ě c h e m . N e m a l o u zásluhu o to mají Eva Kulic h o v á a Miroslav M a c h á č e k j a k o hlav-. ní představitelé. O v š e m největším zážitkem p r o mě o s o b n ě byl film Jaroslava S o u k u p a , Pěsti ve tmě. Dá se říci, že zde S o u k u p "s láskou znovuvytváří" Prahu t ř i c á t ý c h let. Ne proto, aby snad n ě c o u m ě l e c k y či i d e o l o g i c k y dokazoval, ale a b y prostě diváka pobavil. A b y jej zcela zahalil závojem historie a p o d ním pak barvou, řečí, h u d b o u , a r c h i t e k t u r o u — a vlastně vším ostatním, c o měl p o ruce — se p o k u s i l v y č a r o vat j i n o u d o b u . Píše se rok 1936 a pražský boxer Vilém J a k u b se p ř i p r a v u j e na zápas s n ě m e c k ý m b o r c e m , k t e r é h o se nac i s t i c k ý režim snaží prosadit j a k o budoucího světového šampióna. V Praze plné nervózy nabývá zápas č í m dál tím více p o l i t i c k é h o nádechu. M l a d i č k ý a nezkušený b o x e r v t o m všem lítá, snaží se urvat kus l i d s k é h o štěstí, ale při t o m ve všem t o m c y n i s m u se také p o k o u š í udržet alespoň kus své lidské d ů s t o j n o s t i . V ý z n a m n é na t o m je, že f i l m nemá s k o r o ž á d n o u i d e o l o g i c k o u náplň. N e j d e zde totiž o další dnes již tak p r ů h l e d n ý p o k u s ukázat, jací byli ti k o m u n i s t é pašáci, jak j e d i n ě oni věděli, jak vést ten správný boj proti n a c i s m u . N a k o n e c i postava banální f i l m o v é herečky (která se chvílemi p o d o b á neslavně p r o s l u l é Lídě Baarové) zaplatí za svůj p o k u s o v z p o u r u proti gestapu s v ý m životem. Smrtelné nebezpečí nacismu (v prvních s c é n á c h f i l m u se m i h n e d o b ř e udělaný G o e b b e l s ) se stává jakýmsi temným terorem, pohybujícím se zatím v ě t š i n o u v zákulisí. A to je vlastně p o d s t a t o u ú s p ě c h u f i l m u Pěsti ve tmě. I když k o n č í vlastně h a p p y e n d e m , divák si u v ě d o m u j e , jak je to vše dočasné. Za r o h e m je M n i c h o v a s ním k o n e c t o h o t o j e d i nečného středoevropského pokusu o d e m o k r a c i i a slušnost. Ted'už přijde jen nacistické a k o m u n i s t i c k é vraž-
dění, v o s m a š e d e s á t é m jiskra naděje a pak už jen n i c o t n o s t p o s l e d n í c h d v o u desetiletí. M l a d i č k ý Marek Vašut a j e h o personalita v roli b o x e r a je příslibem d r á h y f i l m o v é hvězdy. S n a d o d d o b J a m e s e Deana a Z b y g n i e w a C y b u l s k é h o se na plátně neobjevil tak přitažlivý m u ž s k ý typ. V a š u t o v o v y s t u p o v á n í je j a k o u s i směsí s t y l ů G a r r y C o o p e r a a Elvise Presleyho. České f i l m y na festivalu ve V a n c o u veru se lišily o d j i n ý c h f i l m ů z v ý c h o d ní Evropy hlavně tím, že ani jeden z n i c h se n e p o k o u š e l v y p o ř á d a t se s t a l i n s k o u m i n u l o s t í (a už vůbec ne s n e o s t a l i n s k o u p ř í t o m n o s t í ) . Polský f i l m Wielki Bieg (Velký běh), který se také pět let nesměl předvádět, se zabývá n e u t ě š e n o u situací v a m a t é r s k é m s p o r t u v roce 1952. M a ď a r s k ý f i l m Naplo Szerelmeimnek (Deník m ý c h lásek) je o d u š e v n í m a zároveň i d e o l o g i c k é m r o z p o l c e n í m l a d é f i l m o v é režisérky v p o v á l e č n é B u d a pešti a Moskvě. J u g o s l á v s k ý film Screna nova '49 (Šťastný a veselý'49) je k r o n i k o u z á n i k u m a k e d o n s k é r o d i ny v d o b ě největšího napětí k o l e m r o z k o l u mezi M o s k v o u a T i t e m . Do j e d n o h o v š e c h n y t y t o f i l m y otevřeně p r a n ý ř u j í lidské strádání z p ů s o b e n é běsněním tehdejších k o m u n i s t i c k ý c h režimů. V Č e s k o s l o v e n s k u však z ř e j m ě d o b a na takové náměty ještě stále nenastala. Přestože f i l m Pěsti ve tmě n a k o n e c přinese zprávu o smrti rotm i s t r a - b o x e r a J a k u b a nad Biskajs k ý m zálivem v roce 1943, f i l m se ani s l o v e m n e p o k o u š í vysvětlit, c o t a m vlastně t e n t o Pražák dělal. V té chvíli by se totiž divák dozvěděl, že s y m p a t i c k ý h r d i n a sloužil za války v b r i t s k é m k r á l o v s k é m letectvu. A tak daleko ještě otevřenost jak s o u č a s n é h o č e s k o s l o v e n s k é h o režimu tak f i l m u nesahá. ,-,
VIDEO EL CANADA, LTD. nabízí ve " v ý r o č n í m r o c e " 1988 největší výběr č e s k ý c h f i l m ů na v i d e o k a z e t á c h za nejnižší c e n y o d $25.00 k r o m ě dalších č l e n s k ý c h bezkonkurenčních výhod! Přesvědčte se sami na adrese: V I D E O EL C A N A D A L T D . 602—587 Talbot Street London, Ont. N6A 2T2 Tel. (519) 434-9939
Hudba Josef Škvorecký
Ráda zpívám z not, neboli Osud jazzu v protektorátě Böhmen und Mähren Československo, a zejména Čechy a Morava, patří k prvním e v r o p s k ý m zemím, kde získal jazz o b l i b u a které se seznámily i s h u d e b n í m i f o r m a m i , jež jazzu předcházely. Existuje např. nahrávka s k l a d b y Rhapsody Rag, interpretované česko-vídeňským o r c h e s t r e m Salonkapelle Hladisch, vydaná v Praze r o k u 1913, která je napsána na m o t i v y 3. Uherské rapsodie Franze Liszta a užívá r a g t i m o v é ho s y n k o p o v á n í . Proto když N ě m c i 15. března 1939 v p o c h o d o v a l i d o Prahy, b y l o už m ě s t o j e d n o u z e v r o p s k ý c h j a z z o v ý c h m e t r o p o l í ; jazz, který se t a m hrál, ztratil d á v n o přídech e x o t i c k é e x c e n t r i č n o s t i , a nejen ž e j e j pěstovali sofistikovaní muzikanti, ale d i s k u t o v a l i o n ě m i teoretikové. Ti už t e h d y tvrdili, že je to h u d b a , jež vlastně nepatří d o tančíren.' J a k o v š u d e j i n d e v Evropě, i v Česk o s l o v e n s k u vtrhl jazz na s c é n u j a k o c i z o k r a j n á senzace. J e h o dva základní nástroje — s a x o f o n a bicí souprava — byly v zemi před r o k e m 1918 neznámé. První s a x o f o n y dovezli d o Prahy h u d e b n í c i l e g i o n á ř s k é v o j e n ské kapely ve Francii, jejíž nástrojové složení ovlivnily z e j m é n a f r a n c o u z ské v o j e n s k é d e c h o v k y , kde se e p o chální k o n s t r u k c e A d o l p h a Saxe používala už celá desetiletí. 2 Z p o č á t k u se nástroj a j e h o nezvyklý t ó n — který se s a x o f o n u stal později, v éře d v o u d i k t a t u r , téměř o s u d n ý m — jevily j a k o šokující Ding-an-sich. Kdykoliv některý barový houslista odložil s k ř i p k y , aby zavyl sólo na s a x o f o n — a tihle saxofonoví pionýři obvykle nesvedli víc než p r a c n ě se p r o k u l h a t několika z n á m ý m i m e l o d i e m i — přivítal jej, n e b o spíše j e h o nástroj, b o u ř l i vý aplaus. A protože raná léta dvacátá byla také j e d n í m z p e r i o d i c k y se opakujících údobí, k d y se jazykoví puristi snažili .češtinu očistit o d nánosu germ a n i s m ů , jakýsi j a z y k o z p y t e c zcela vážně navrhoval, aby se termín "esalt" s a x o f o n změnil na "es starý". O jazykové kvalifikaci o n o h o linguisty je třeba p o c h y b o v a t . 3
ne jazz, alespoň j e h o nejcharakteris.tičtější nástroj zazněl z p r a ž s k é h o koncertního podia j e n o m dva roky poté, co měla v Carnegie Hall p r e m i é r u G e r s h w i n o v a Rhapsody in Blue. V prvních d n e c h z n a m e n a l o p r o většinu lidí slovo "jazz" spíš bicí s o u pravu než h u d b u samu. Je o t o m zajímavé svědectví v č l á n k u Gustava J a n o u c h a , mladistvého přítele Franze Kafky a a u t o r a p r o s l u l ý c h Rozhovorů s Kafkou (Gespräche mit Kafka), který se později jazzem živil. V z p o m í n á na h l u b o k ý d o j e m , j a k ý m na n ě h o zap ů s o b i l první "jazz", který viděl a slyšel v baru v K o n v i k t s k é ulici v Praze r o k u 1921: Byla to veliká, červeně natřená obluda, obklopená šestnácti zvonkovými tyčemi, čtyřmi šňůrami zvonků a rolniček, šesti kravskými (alpskými) zvonci, třemi činely, tam-tamem, gongem a čtyřmi malými bubínky. Kromě obvyklé sady píšťal a klapaček byl tento "jazz" vybaven ještě zvláštním přístrojem, sestávajícím v principu ze šesti "špuntovkových" hlavni, opatřených šesti pedály na místě kohoutků, takže se dalo mezi hrou šestkrát vystřelit — nohou. To ovšem byla ohromující senzace, a proto byla nejoblíbenější skladbou té doby "Indi anol a", při které se bubeník proměnil v zarputilého pistolníka
T a k t o e x o t i c k ý nástroj p ů s o b i l ovšem ještě efektněji, o b s l u h o v a l - l i jej hráč e x o t i c k é barvy, a tak jazz přivedl d o Č e c h první č e r n o c h y . Mít č e r n é h o d r u m m e r a stalo se téměř nezbytností; prohlížíte-li staré f o t o grafie jinak ryze b ě l o š s k ý c h kapel té d o b y , muž za b u b n y je s k o r o v ž d y c k y černoch. Nejpopulárnější z těchto r a n ý c h v y s l a n c ů H a r l e m u byl ten v ů b e c první: d o Prahy přijel v roce 1920, j m e n o v a l se W i l l i a m T a t u n , v Praze mu říkali " L i t t l e B i l l y " a získal i č e s k o u přezdívku Klacprda; s o u d ě dle zachovalé f o t o g r a f i e j e d n é z prvních s k u p i n , The Metody Makers, byl to s k u t e č n ě m r ň o u s , n ě c o m á l o přes metr a půl. Dle svědectví p a m ě t n í k ů uměl také p ř í j e m n ý m hlasem krásně zpívat, a n a k o n e c se zapletl s n ě j a k o u Č e š k o u , kterou si vzal; snad nikoli, že musel. 5 Co se s ním a s j e h o manželstvím stalo později, n e p o d a ř i l o se b a d a t e l ů m zjistit. Patrně nejbizarnějším d o k l a d e m "vlivu" r a n ý c h a m e r i c k ý c h č e r n o š s k ý c h j a z z m e n ů na české h u d e b n í k y byl případ p o l s k é h o hráče s č e s k ý m j m é n e m Jaroslav Javorský, jenž, nap o d o b u j e zřejmě ; " v y n á l e z c e " jazzu J e l l y h o Roli M o r t o n a , dal si d o zlaté k o r u n k y na p ř e d n í m zubě zasadit velký d i a m a n t . 6 Kapely b y l y tedy — až na b u b e n í k y
mm •
Doba takových a p o d o b n ý c h raných naivností ovšem rychle přešla, a tak už v roce 1924 používal taneční o r chestr Edvarda K o l i a n d r a běžně pěti s a x o f o n ů , a v roce 1926 sestavili nadšenci z řad vážných h u d e b n í k ů dvacetičtyřčlennou saxofonovou skupinu, která na k o n c e r t ě 12. listopadu předvedla skladby Bedřicha Smetany, A n t o n í n a Dvořáka, Edvarda Griega a Richarda Wagnera, zaranžované pro t o h l e zvláštní těleso. Takže když už KLACPRDA A T H E MELODY M A K E R S
17
— s t o p r o c e n t n ě bělošské, ale nikoli s t o p r o c e n t n ě české. Čte-li člověk seznamy členů různých orchestrů, neliší se příliš od p o d o b n ý c h seznamů a m e r i c k ý c h kapel. J m é n a b a n d l e a d e rů o b v y k l e zněla a n g l i c k y , jenže t o p r o t o , že se to považovalo za o b c h o d ně prospěšné. Ve s k u t e č n o s t i byli tito hudbíři značně kosmopolitní. Harry Harden, kapelník jednoho z nejúspěšnějších orchestru dvacát ý c h a raně t ř i c á t ý c h let, byl ruský 2 i d j m é n e m N u n i a Stoljarovič; 7 j e h o hlavní k o n k u r e n t H a r r y Osten je uváděn j a k o N ě m e c , jenže j e h o s k u t e č n é j m é n o prozrazuje p ů v o d m n o h e m složitější: S i e g f r i e d Grzyb. B B u ď jak buď, na příjezd svých ú d a j n ý c h s o u k m e n o v c ů v Praze n e p o č k a l a před r o k e m 1939 e m i g r o v a l d o Egypta. M u z i k a n t i H a r r y h o H a r d e n a byli téměř v ý h r a d n ě ruští exulanti. V j i n ý c h kapelách hráli Francouzi — např. v h o t e l u S p l e n d i d v y s t u p o v a l virtuóz na b u b n y j m é n e m M o n s i e u r D o b o i s , spolu s jazzovým pianistou Kutinoffem — a všude byla p o c h o p i t e l n ě s p o u s t a N ě m c ů . T u a t a m narazíme na h u d e b níky, kteří — v k o n t e x t u střední Evropy — byli s k u t e č n ě exotičtí: k o n c e m t ř i c á t ý c h let nahradil např. " L i t t l e B i l l y h o " ve s k u p i n ě The Melody Makers Ž i d z T u r e c k a j m é n e m Fred Hartford, a pomocný dirigent prvního s k u t e č n ě v ý z n a m n é h o č e s k é h o jazzb a n d u , o r c h e s t r u Jaroslava Ježka, byl E g y p ť a n j m é n e m M a r c o Baben. 9 A n i t e n h l e semita nečekal na příjezd arijců z Německa, vrátil se d o m ů a t a m znovunavázal přátelství s údajn ý m T e u t o n e m j m é n e m Grzyb-Osten. D o d á t e - l i k t o m u všemu, že první v ý z n a m n á s t u d e n t s k á jazzová kapela, Swing Rhytm Milana Hally byla převážně židovská (Halla včas z Prahy odjel a bojoval pak j a k o důstojník v řadách a m e r i c k é a r m á d y ) , s n a d n o si domyslíte, že když se d o Prahy dostavili nacisti, měli k č e s k é m u jazzu s y m p a t i e m i n i m á l n í . N e c h c i ovšem vzbudit d o j e m , že jazz byl zcela v r u k o u c i z i n c ů nebo že všechno, c o čeští jazzmeni přijali o d a m e r i c k ý c h , byl d i a m a n t y posázený c h r u p n e b o revolvery užívané k h u d e b n í m ú č e l ů m . Většina m u z i k a n t ů byli p ř i r o z e n ě Češi, a v předvečer o k u p a c e se Praha a B r n o h o n o s i l y z n a č n ý m p o č t e m o r c h e s t r ů , jež p o m ě ř e n y tehdejší e v r o p s k o u úrovní jazzu, v y r o v n a l y se nejlepším k a p e lám k d e k o l i na kontinentě. C h r o n o l o g i c k y první byl R. A. Dvorský, jenž v r a n ý c h letech d v a c á t ý c h začínal j a k o bandleader z m í n ě n é s k u p i n y The Melody Makers a v roce 1929 založil big b a n d R. A. Dvorský and His Melody Boys. V h l o u b i duše n e b y l o v š e m Dvorský jazzman, ale barový entertainer; j e h o kapela hrála č i s t o u , elegantní taneční m u z i k u , o v l i v n ě n o u Paulem W h i t e m a n e m a J a c k e m H y l t o n e m . Těšila se e v r o p ské pověsti a přes letní sezónu pravidelně vystupovala v Karlových Varech
18
a často i v j i n ý c h lá'zních za h r a n i c e mi. D v o r s k ý , jenž byl také úspěšný h u d e b n í nakladatel, sledoval sice velmi p o z o r n ě s o u d o b ý jazz, a d o k o n c e i slyšel n ě k o l i k a m e r i c k ý c h b a n d ů při k o n c e r t n í c h představeních — např. na K o n g r e s u b a n d l e a d e r ů v L o n d ý n ě v roce 1935 C a b a C a l l o waye — hot jazz m u však zůstal cizí. J e h o hlavní v ý z n a m spočívá v t o m , že m n o h ý m h r á č ů m , kteří hot hráli, dal příležitost: p ů s o b i l i j a k o sólisté j e h o big b a n d u . Byli mezi nimi např. Kamil B ě h o u n e k , j e d e n ze d v o u nejlepších j a z z o v ý c h s k l a d a t e l ů s w i n g o v é éry, jenž byl d o b r ý t e n o r s a x o f o n i s t a , ale v y n i k a l j a k o virtuóz na k n o f l í k o v o u h a r m o n i k u , která v j e h o r u k á c h s k u t e č n ě swingovala. Jiní takoví Dvorského sólisti byly p o z o r u h o d n é Sestry A l l a n o v y , o b č a s trio, o b č a s kvartet, o v l i v n ě n ý stylem A n d r e w s Sisters, a last but not least, přední intelektuál č e s k é h o jazzu J a n Rychlík, který v D v o r s k é h o kapele hrál na t y m p á n y a především zpíval. Skládal n e j e n o m s w i n g o v é písničky, ale také p o z o r u hodnou "vážnou" moderní hudbu (např. Africký cyklus), a na s k l o n k u života napsal první s k u t e č n ě i n f o r m o v a n o u č e s k o u k n i h u o jazzu.
JOE TURNER
Časově d r u h ý byl Jaroslav Ježek, rovněž vzdělaný h u d e b n í k , jenž absolvoval p r a ž s k o u konzervatoř t r o j v ě t ý m klavírním k o n c e r t e m , j e h o ž tři části byly založeny na f o x t r o t u , t a n g u a c h a r l e s t o n u . Než se seznámil s Ellingtonem, Fletcherem Hendersonem a s o r c h e s t r e m Casa L o m a — což byly j e h o nejvýraznější z d r o j e inspirace — fascinoval jej Boston Paul Hindemitha z Klavírní suity z r o k u 1922, který hrál při přijímací z k o u š c e na konzervatoř, a dále Milhaud, Satie a především G e r s h w i n o v a Rhapsody in Blue. Jinými slovy, J e ž k o v a cesta k jazzu nevedla přes bary, ale přes rané p o k u s y o spojení jazzu se s y m f o n i c k o u h u d bou. J e h o kapela také nebyla n i k d y
t a n e č n í o r c h e s t r , p r o t o ž e byla ner o z l u č n o u součástí O s v o b o z e n é h o divadla V o s k o v c e a Wericha. P o k u d j d e o j a z z o v o u kvalitu J e ž k o v y h u d b y , měla divadelní f u n k c e o r c h e s t r u vliv d o b r ý i špatný. Byl to první o r c h e s t r , který nehrál k tanci, ale pro poslech; na d r u h é straně, p o ž a d a v k y divadla z p ů s o b i l y , že repertoár k a p e l y byl značně e k l e k t i c k ý : hráli kdeco, o d hot f o x t r o t ů až po p a r o d i e na k ý č o v i t é waltzy a tanga. J e ž k o v y vlastní s o n g y , s k l á d a n é na texty V+W, nesmírně z p o p u l á r n ě l y a jeví trvanlivost, j a k o u lze srovnat, řekněme, se stálou o b l í beností t a k o v é h o Alexander's Ragtime Band v A m e r i c e . A n t i n a c i s t i c k ý d u c h m u z i k á l ů se znelíbil n á r o d n ě s o c i a l i s t i c k é straně v s o u s e d n í m N ě m e c k u natolik, že n ě m e c k ý velvyslanec v Praze se obrátil na č e s k o s l o v e n s k o u vládu s p o ž a d a v k e m , aby d i v a d l o zavřela. Prezident T. G. M a saryk p ř i r o z e n ě neposlechl, ale když nacisti vtáhli d o Prahy, museli v š i c h n i tři přátelé zachránit holé životy útěkem. Odjeli d o S p o j e n ý c h státu, kde Ježek v roce 1942 zemřel; Voskovec s W e r i c h e m hráli na B r o a d w a y i v Shakespearově Bouři, a z e j m é n a měli p o p u l á r n í p o ř a d y vysílané d o Č e s k o slovenska Hlasem A m e r i k y . Po válce se Voskovec vrátil d o Prahy, ale p o k o m u n i s t i c k é m puči ji zase v roce 1948 opustil. Až d o k o n c e života žil p o t o m v A m e r i c e , kde se stal vážen ý m , i když málo z n á m ý m h e r c e m na B r o a d w a y i a v H o l l y w o o d u . W e r i c h se po válce rovněž vrátil d o m ů , t a m až d o smrti vedl válku s k o m u n i s t i c k ý m r e ž i m e m a p r o m ě n i l se v živoucí s y m bol t o h o , co je v české povaze nejlepší: v t i p u a sarkasmu. Mezi m n o h a j i n ý m i v ě c m i složil také, na p r a h u stáří, slova k písni, která je m o ž n á nejzdařilejším p r o t i t o t a l i t n í m songem, j a k ý kdy k d o napsal, a j m e n u j e se Hodné štěně. V šedesátých letech ji nazpíval s o r c h e s t r e m Karla Vlacha. J i n ý orchestr, který snad n i k d y nehrál k tanci, byl krátce existující, ale v ý z n a m n ý Orchestr Gramoklubu, založený v roce 1935 J a n e m Šímou. Šímovy vzory byly t o t o ž n é z J e ž k o v ý mi — Ellington, A r m s t r o n g , H e n d e r son, Casa L o m a — ale protože j e h o band nebyl součástí divadla a pouze k o n c e r t o v a l a nahrával desky, byl jej i c h repertoár m n o h e m h o m o g e n ě j š í . S w i n g o v a l i sice p o n ě k u d váhavě a t e c h n i c k á kvalita h r á č ů nebyla příliš veliká, jenže j e j i c h p r ů m ě r n ý věk byl dvaadvacet let a v ě t š i n o u to byli a m a téři. Šíma sám byl věci znalý člověk — v Paříži se např. přátelil se Stephanem G r a p p e l l y m a miloval j e h o Quintetof the Hot Club de France — a k r o m ě n ě h o pracoval s kapelou také teoret i c k ý m e n t o r Emanuel Uggé, sečtělý a f i c i o n a d o t y p u H u g u e s e Panassié. S ó l i s t o u j e d n é z mála nahrávek b a n du, Joe Turner Blues o d W. C. H a n d y h o , byl první č e r n o š s k ý zpěvák, který kdy v Praze nahrával, Joe Turner z B a l t i m o r u (Šíma vybral s k l a d b u
k nahrávání pro n á h o d n o u s h o d u j m e n ) . T u r n e r byl d o b r ý jazzový pianista, ale před v y s t o u p e n í m v Praze n i k d y s ž á d n o u k a p e l o u nezpíval. Byl to zřejmě velmi s p o l e č e n s k ý člověk, uzavřel v Praze č e t n á přátelství, zmizel krátce p ř e d p ř í c h o d e m arijců, a po letech nevděčně v z p o m í nal na Orchestr Gramoklubu j a k o na " n e j h o r š í kapelu, s j a k o u jsem v ži0 votě h r á l . " ' M n o h e m sofistikovanější a t e c h n i c ky lepší byl o r c h e s t r Blue Music: p r o měnil se vlastně ve š k o l u b u d o u c í c h č e s k ý c h s w i n g o v ý c h hvězd. J e h o spiritus agens byl s k u t e č n ě geniální pianista Jiří Verberger, o němž J o h n H a m m o n d , při první p o v á l e č n é návštěvě Prahy v roce 1947, prohlásil, že to b y l o "největší jazzové překvapení", jaké v Praze zažil, a hodlal ho pozvat k ú č i n k o v á n í v A m e r i c e , n e b o ť ho p o važoval za s c h o p n é h o k o n k u r o v a t nejlepším a m e r i c k ý m j a z z o v ý m klavír i s t ů m . " Verbergerův hlavní vzor byl Fats Waller a mezi obdivovateli byl z n á m j a k o "bílý č e r n o c h z Prahy". Z ostatních vynikajících č l e n ů Blue Music j e třeba j m e n o v a t nejlepšího skladatele a aranžéra s w i n g o v é éry Jiřího Traxlera, kapelníka Karla Slavíka, jenž hrál na bicí, a A l e x e Vizváryho, o b r o v s k é h o t l u s t é h o h o u s l i s t u c i k á n s k é h o p ů v o d u , jenž současníkům připomínal Stephana Grappellyho. S kapelou vystupovali také dva vynikající vokalisté: už z m í n ě n ý Jan Rychlík a Duca Fischerová, jež se m o h l a v y v i n o u t v hvězdu e v r o p s k é úrovně, k d y b y j e j í m u ž i v o t u neudělali konec nacisti: byla to Ž i d o v k a . S o r c h e s t r e m Blue Music také vstup u j e m e d o ú d o b í nacistické o k u p a c e : jak Orchestr Gramoklubu, tak J e ž k o va kapela s k o n č i l y č i n n o s t před vpád e m arijců. J e d e n člen Blue Music založil vlastní big b a n d krátce před r o k e m 1939, a t o m u t o o r c h e s t r u b y l o u r č e n o stát se nejtrvalejším č e s k ý m b a n d e m , který existuje d o d n e s , a č k o liv j e h o zakladatel a bandleader před několika lety zemřel. Byl to t e n o r s a x o f o n i s t a j m é n e m Karel Vlach a na začátku r o k u 1939, těsně před něm e c k o u invazí, natočil s k a p e l o u píseň Kamila B ě h o u n k a s t e x t e m Karla
DUCA FISCHEROVA
Kozla Ráda zpívám hof, nazpívala ji, t e h d y mladičká, Inka Z e m á n k o v á . O s u d t e x t u t o h o t o s o n g u stal se p ř e d z n a m e n á n í m trampot, které p o d p a n stvím nacistů na jazzovou h u d b u č e kaly. A b y c h užil starého ž i d o v s k é h o rčení: Ráda zpívám hot popisovala New York wie sich es derkleine Moritz vorstellt. Na procházce po B r o a d w a y i slyší zpěvačka z dálky s y n k o p o v a t harlemské bary, a tak spustí svou " h o t " píseň. Nacisti byli pevně r o z h o d n u t i p r o čistit á r i j s k o u rasu — a p o d l e p r ů z k u m u nařízeného R e i n h a r d e m H e y d r i c h e m byli Češi lepší arijci než sudetští Němci. 1 2 (Třebaže kritéria užitá p r a ž s k ý m Institut fůr Rassenforschung neznám, řekl b y c h , že česká rasa byla prostě lépe živena než s u d e t o n ě m e č t í horalové z K r k o n o š a z K r u š n ý c h hor.) K r o m ě pročišťování rasy, nacisti však rovněž zbavovali árijské j a z y k y všech cizích zmetků. Němci v říši museli přestat p o s l o u c h a t rádio a oddávali se poslechu d l o u h ý c h V ů d c o v ý c h řečí z Rundfunku] rovněž v y m ě n i l i a u t o m o b i l y za Kraftwagen. Proto i slovo " h o t " muselo na rozkaz c e n z o r a zmizet z Inčina s o n g u . Naneštěstí n e n a p a d l o textaře žádné české j e d n o s l a b i č n é slovo, jež by z n a m e n a l o přibližně totéž c o " h o t " , a tak je nahradil slovy "z not". O d té d o b y p r o t o oznamovala Inka n ě m e c k é m u světu, že ráda zpívá p o d l e partesů. Z m í n k a o o r c h e s t r u Karla Vlacha se ovšem nemůže omezit j e n o m na t e n h l e a n e k d o t i c k ý příběh. Kdežto vzory kapel, o nichž jsem se zmínil dříve — i m n o h a j i n ý c h , na něž prostě v t o m h l e krátkém referátu není místo — byly rané nahrávky t a k o v ý c h pionýrů swingu, j a k o byli C h i c k Webb, B o b C r o s b y , A n d y Kirk, C o u n t Basie nebo J i m m i e L u n c e f o r d , Vlach zahájil kariéru zcela pod p r a p o r e m Benn y h o G o o d m a n a a později přizpůsobil zvuk orchestr kapele Glena Millera. J e h o kapela byla první vpravdě a plně profesionální swing band, p r o d c h n u tý d u c h e m s w i n g o v é muziky, hrající precizně, přesně a n a k o n e c v s k u t k u
virtuózně: p o d o b n ě j a k o h u d e b n í c i Duka Ellincjtona, i V l a c h o v i m u z i k a n t i většinou zůstali v kapele celý život. J e d n a věc však odlišovala Vlacha o d Ježka nebo O r c h e s t r u G r a m o k l u b u : hrál zase k tanci, a dělal to rád. Konec k o n c ů , b y l o t o nefalšované dítě s w i n gové éry. Poslední d ů l e ž i t ý — a v s k u t k u velice důležitý — o r c h e s t r z d o b y o k u p a ce byla kapela Emila Ludvíka, která se na jazzové scéně objevila v l e d n u 1940. Třebaže Ludvíkovi h u d e b n í c i zůstali p o h r o m a d ě j e n o m dva roky, j e j i c h účinek na mladé p o s l u c h a č e — orchestr převážně k o n c e r t o v a l , nahrával desky a p ů s o b i l v rozhlase — lze srovnat s ú č i n k e m B e n n y h o G o o d mana v A m e r i c e . Ludvík se stal n e k o runovaným králem českého hot jazzu, j e h o k o n c e r t y vyvolaly nový zájem
JAN RYCHLÍK
h u d e b n í k r i t i k y o jazz, a v řadách j e h o kapely působili nejlepší jazzmeni té d o b y , např. Jiří Verberger, basista a vibrafonista J a n H a m m e r , syn e x u lantů, zpěvák Václav Irmanov, německý t r o m b o n i s t a Walter Paul a k o n e č n ě B e d ř i c h Weiss, z j e h o ž pera vyšla většina aranžmá, jež o r c h e s t r hrál. Musel je dělat tajně, protože byl Žid. Byl to také vynikající inštrumentalista: zprvu hrál na t r u b k u , pak na klarinet á nakonec, v Terezíně, v Terezínské s y m f o n i i p o d t a k t o v k o u Karla A n č e r la, i na hoboj. Weissova aranžmá předběhla v Č e c h á c h svou d o b u , a když je člověk p o s l o u c h á dnes, zdá se téměř n e p o c h o p i t e l n é , že dvaadvacetiletý mladík, o d ř í z n u t ý o d Z á p a d u , m o h l dát d o h r o m a d y zvuk, který je tak překvapivě moderní. Ale Weiss byl zřejmě m i m o ř á d n ý muzikant. Pro zlo té d o b y je příznačné, že dva hudebníci Ludvíkova orchestru, kteří válku nepřežili, byli Weiss, jenž s k o n čil život v Osvětimi, a Paul, jenž j a k o Němec musel narukovat a z a h y n u l na v ý c h o d n í frontě. J m é n o Bedřicha — nebo Fricka, jak ho znali přátelé, nebo Fritze, jak m u říkali němečtí kolegové — Weisse mě přivádí k nejtemnější kapitole historie jazzu p o d nacisty. J e d n o u z m n o h a d o b r ý c h a m a t é r s k ý c h s k u p i n v Brně,
19
UMSCHULUNGSKURS
v d o b ě , k d y v Praze dával d o h r o m a d y svůj o r c h e s t r Emil Ludvík, b y l o c o m bo sestávající z bratří Paškusových, kytaristy a d r u m m e r a , z klarinetisty Kolka a z t r u m p e t i s t y a aranžéra Ericha Vogela. Kytarista Pavel Paškus z a h y n u l o pár let později za p o vstání ve varšavském g h e t t u ; Erich Vogel válku přežil a stal se k r o n i k á ř e m n e j l e g e n d á r n ě j š í h o j a z z b a n d u nacist i c k é éry, The Ghetto Swingers z T e rezína. O t o m , proč o b ě velké totalitní ideologie našeho století nemají rády jazz, bylo napsáno hodně mystických úvah. O b v y k l e se uvádí, že d u c h svob o d y , který z h u d b y d ý c h á , je anatem a t e m všeho, c o reprezentují obě i d e o l o g i e . Já d á v á m p ř e d n o s t p r o zaičtějšímu vysvětlení. K o m u n i s t i jazz nenáviděli, protože je to a m e r i c ká h u d b a , a A m e r i k a se lidem s p o j u j e s k a p i t a l i s m e m a d e m o k r a c i í . Nacisti jazz nenáviděli z J Ä é h o d ů v o d u : p r o tože je to a m e r i c k a r h u z i k a a lidem se Í ' j j e s kapitál ismem a d e m o k r a c i i , ideoiogiei-mělý-jsště d o d a t e č n é idy: m n o h # í | B ľ k ý c h j a z z m a n ů g o v é h o o b d g t í byli Židi, kteří nacisty byn parazitická rasa, a 3ro nacisty, tak p r o k o m u n i s t y í o p o l i t n í účastníci celosvětovéi o n i s t i c k é h o spiknutí. Navíc jazz , 'ili černoši, které nacisti n e p r o následovali j e n o m p r o t o , že — až na j e d i n c e , j a k o např. j a z z m a n G é o r g e S c o t t ve Varšavě, syn č e r n o š s k é h o otce a p o l s k é m a t k y 1 3 — ve sféře jej i c h m o c i žádní nežili. S o v ě t s k ý m m u z i k o l o g ů m z p ů s o b i l i však nejedn o bolení hlavy, jak to vylíčil Fred Starr v knize Red and Hot: The Fate >'• ol Jazz in the Soviet Union. Jak z n á m o i velcí židovští skladatelé j a k o Felix M e n d e l s s o h n - B a r t h o l d y - byli za arijců zakázáni a židovský jtí míšenec J o h a n n Strauss u n i k l zákazu í « 1 jen p r o t o , že se dr. G o e b b e l s obával, a b y snad potlačení v í d e ň s k é h o krále valčíků n e p ř i p r a v i l o nacisty o loajalitu r a k o u s k ý c h vojáků; p r o t o dal k ledu
20
křestní listy Straussovy rodiny. 1 " Jazz j a k o takový zakázat nešlo, p r o t o ž e se nedá přesně d e f i n o v a t — je to, jak p r o h l á s i l Louis A r m s t r o n g , spíš jistý z p ů s o b , jak hrát, než jasně d e f i n o v a telný hudební žánr. Nacisti tedy aspoň zakázali hrát jazz Ž i d ů m . B r z o poté, co j i m k o n c e m r o k u 1939 nařídili o d e vzdat ú ř a d ů m rádiové přijímače, následoval další rozkaz, m o ž n á ještě bolestnější než ztráta j e d i n é h o s p o j e ní se světem za h r a n i c e m i rajchu: Ž i d i museli ú ř a d ů m o d e v z d a t i všechny h u d e b n í nástroje. Než Erich Vogel odevzdal svou t r u b k u gestapu, n a m o čil písty d o kyseliny sírové, aby " z n e možnil k a ž d é m u hrát v o j e n s k é marše na t r u b k u , na niž se hrával jazz". 1 5 J e n o m ž e rozkaz nacisti brzo změnili a v š i c h n i Ž i d i se museli d á t z a p s a t d o s e z n a m u osob, které " b u d o u z Něm e c k a e m i g r o v a t " — což byl s a m o zřejmě trik: seznam ve s k u t e č n o s t i sloužil " k o n e č n é m u řešení" ve " s p r c h á c h " v Osvětimi. O v y h n á n í Ž i d ů z N ě m e c k a nacisti už v ů b e c neuvažovali, jak to o b č a s plánovali před válkou. A b y rozkaz v y p a d a l v ě r o h o d n ě j i , nařídili Ž i d ů m rovněž, že musí z o r g a nizovat Umschulungskurse — přeškolovací kursy —, a aby věc byla zcela přesvědčivá, j m e n o v a l i Ericha Vogela v e d o u c í m k u r s u jazzu. Výs l e d k e m t o h o rozkazu byl big b a n d Kiile Dillers. E t y m o l o g i e názvu je zajímavá: ve starém a m e r i c k é m jazz o v é m časopise našel V o g e l výraz "kiiler dilier" (frajer, báječný fešák apod.) a p r o t o ž e se m u slova líbila, aniž rozuměl j e j i c h smyslu, p o n ě k u d p o z m ě n i l první t e r m í n na "kille", výraz pro ž i d o v s k o u k o m u n i t u (z hebrejs k é h o kehilah) a d r u h é slovo ponechal beze z m ě n y . Jazz, j a k ý ta s k u p i na hrála, byl p o d l e Vogela p o z o r u h o d n ý — v e z m o u - l i se v ú v a h u o k o l nosti. Většina h u d e b n í k ů se k b a n d u přidala j e n o m ze z o u f a l é naděje, že nové " p o v o l á n í " j i m p o m ů ž e zůstat naživu. Byli to v ě t š i n o u hráči na s t r u n n é nástroje, prošlí k l a s i c k o u
š k o l o u , a museli se o b r a t e m r u k y přeš k o l i t na t r u m p e t i s t y , t r o m b o n i s t y a s a x o f o n i s t y , aby si udrželi "místa". Kille Dillers zanikli v b ř e z n u 1942, k d y většina obdržela o b á v a n é p ř e d volání k t r a n s p o r t u . Erich V o g e l se dostal d o Terezína, " m o d e l o v é h o " e v r o p s k é h o ghetta. T a m se seznámil s F r i c k e m Weissem, jenž patřil k t ě m n ě k o l i k a málo v ě z ň ů m , jimž se — s pomocí českých četníků — podařilo d o ghetta propašovat hudební nástroje. Ze z a č á t k u hráli tajně — opět p o d ochranným křídlem českých četníků — ale asi p o roce d o š l o k změně. Esesáci očekávali návštěvu k o m i s e Č e r v e n é h o kříže, a tak vydali rozkaz o Stadtverschônerung (zkrášlení města). Byla otevřena kavárna, vystavěn h u d e b n í pavilón, zřízeny s k u p i n y p r o pěstování klasické h u d b y , "v nichž se s o u s t ř e d i l a s m e t á n k a ž i d o v s k ý c h m u z i k a n t ů z celé Evropy". 1 6 O b y v a t e l ů m ghetta přidělovali v s t u p e n k y , opravňující k dvouhodinovému pobytu v kavárně a k j e d n o m u šálku náhražkové kávy. Vznikly k l u b y k o p a n é a lidé museli p o v i n n ě c h o d i t na korzo, k č e m u ž vyfasovali slušné šaty. V kavárně vyhrával jazz. První s k u p i n a byl kvintet Fricka Weisse; Fricek jej řídil a hrál na klarinet. Za nějaký čas kapelu z r e o r g a n i zovali na d i x i e l a n d , opět s Frickem j a k o s b a n d l e a d e r e m , a nazvali jej The Ghetto Swingers. V roce 1944 přišel d o Terezína Martin Roman, jenž hrával na klavír s p r o s l u l ý m n ě m e c k ý m o r c h e s t r e m Mareka Webera a který, p r o t o ž e ho o d t r a n s p o r tovali d o ghetta pozdě, měl příležitost sledovat nejnovější vývojové p r o u d y jazzu. Pod j e h o vedením se The Ghetto Swingers rozšířili na velký b a n d o patnácti lidech a obsazení se z m ě n i l o z čistě č e s k é h o na m e z i n á r o d n í : byli v n ě m Ž i d é z Dánska, z H o l a n d s k a a z Německa, j a k o R o m a n sám, n e b o d r u m m e r K o k o S c h u m a n n . P o k u d se mi p o d a ř i l o zjistit, jediní členové b a n d u , kteří válku přežili, byli S c h u m a n n (nyní žije v Berlíně), kytarista Franz G o l d s c h m i t t , který si p o válce z m ě n i l j m é n o na František H o r s k ý a dnes žije v Kanadě, a Erich Vogel, jenž se p o válce usadil ve S p o j e n ý c h státech. Podle V o g e l a kapela s w i n g o v a l a " v ě t š i n o u ve stylu B e n n y h o G o o d mana", 1 7 což byl taky styl, jímž Fricek Weiss hrál na klarinet. Když se kapelníkem stal Roman, Weiss se p o d j e h o v e d e n í m v y p r a c o v a l ve s k u t e č n é h o virtuóza a " z m o d e r n i z o v a l své p o d á ní". 1 8 B a n d byl přirozeně p o u z e součástí P o t ě m k i n o v y vesnice, kterou 23. června 1944 navštívila k o m i s e Č e r v e n é h o kříže, sestávající ze d v o u Dánů a j e d n o h o Švýcara. C h a r a k t e r té p o t ě m k i n i á d y vystihuje nejlépe epizoda, k t e r o u Vogel uvádí: u příležitosti i n s p e k c e vyfasovaly p o d v y ž i v e né terezínské děti c h l e b í č k y se sard i n k a m i , které rozdával sám Lager-
kommandant Rahm, a děti se musely nahlas ohražovat: "Onkel Rahm, schon wieder Sardinen?" ("Strýčku Rahme, už zase s a r d i n k y ? " ) Příběh Ghetto Swingers skončil 28. září 1944, k d y většinu m u z i k a n t ů zařadili d o t r a n s p o r t u d o Osvětimi. Poslední svědectví o B e d ř i c h u Weissovi se objevuje ve v z p o m í n c e j i n é h o terezínského vězně F. R. Krause: Fricek, náš jazzový dirigent, stoji na plaťáku, na káře uprostřed obrovského větrného dvora Sudetských kasáren v Terezině. Stoji uprostřed svých "Ghetto Swingers" — krásný, štíhlý chlapec s kostěnými brýlemi — a hraje na klarinet, Řadí se tmavý, hustý zástup transportantů "na východ". Šikuji se chvějící se zástupy smutných a Fricek jim hraje na rozloučenou "Rhapsody in Blue".^s Hrál na r o z l o u č e n o u také se životem. O několik dní později dorazili The Ghetto Swingers d o Osvětimi a stanuli p ř e d dr. M e n g e l e m . T e n se na každého nově příchozího podíval a ukázal b u ď napravo — to z n a m e n a l o život, a s p o ň na několik t ý d n ů — nebo nalevo, což značilo p l y n o v o u komoru. Nově příchozí to však nevěděli, a tak když M e n g e l e poslal Fricka Weisse napravo a j e h o starého a n e m o c n é h o otce nalevo, Fricek p ř e d s t o u p i l před M e n g e l e h o a z d v o ř i l e ho požádal 0 svolení, aby m o h l jít s o t c e m . M e n gele se ušklíbl a řekl: "Wie sie wünschen." ("Jak si přejete.") Půl h o d i n y nato byl největší český klarinetista a aranžér s w i n g o v é éry mrtev. 2 0 Ericha Vogela a ostatní členy The Ghetto Swingers čekal p o n ě k u d lepší osud. Poslali je napravo a za nějakou d o b u j i m rozkázali dát znova d o h r o m a d y band, který pak vyhrával esesák ů m . T o u d o b o u se už f r o n t y rozpadaly a naděje na vítězství zmizely: SS t e d y o p u s t i l y starou i d e o l o g i c k o u o r t o d o x i i — stejně j a k o zle p o š r a m o cené Waffen-SS o p u s t i l y rasovou č i s t o t u a přijaly d o svých řad d o k o n c e 1 semitské Araby SS divize Handschar — a používaly Židi" j i m * bylo ještě ned á v n o zakázano oddávat se hudbě, aby j i m p o m o h l i z a p o m e n o u t na blížící se b u d o u c n o s t . Bestialita však t y h l e rytíře " N o v é E v r o p y " neopustila ani při Götterdämmerung. " P ř e d vámi jsme tu měli b á j e č n o u c i k á n s k o u kapelu," řekli The Ghetto Swingers po prvním k o n c e r t ě pro Schutz Staffel. "Ta vydržela šest neděl — pak p r o lítli k o m í n e m . Vy jím prolítnete za čtyři neděle." 2 1 S k u t e č n ě ukázkový příklad nacistické hudební kritiky. Kritikové p ř i t o m neměli tušení, že skladba, která se j i m líbila nejvíc, byl Tiger Rag. The Ghetto Swingers však k o m í nem neproletěli, nýbrž — jak se blížila f r o n t a a nacisti zoufale potřebovali dělníky — převezli je d o Sachsenhausenu, kde se velitel tábora pamatoval na R o m a n a z d o b y , k d y hrál s kapelou Mareka Webera, a přidělil tedy j e h o h u d e b n í k y na lehčí práci.
Nakonec však je rozehnali po všech k o u t e c h t o h o , c o z b ý v a l o z Ríše. Vogela zachránili, po m n o h a d o b r o družstvích, A m e r i č a n i , když se s c h o vával ve vesnici Petzenhausen. T e n krát se to v a m e r i c k é a r m á d ě h e m ž i l o s w i n g o v ý m i f a n o u š k y a Vogel se stal senzací j e d n o t k y , jež h o o s v o b o d i l a . P o d r o b i l i ho testu se z a v á z a n ý m a o č i m a a o n dokázal správné u h o d n o u t většinu kapel a zpěváků, které mu přehrávali z desek. V roce 1948 pak e m i g r o v a l d o USA. Terezín a Osvětim zřejmě n e b y l y j e d i n é k o n c e n t r á k y , kde existovaly swingbandy. Jeden působil v Mauthausenu a byl to značně m e z i n á r o d n í s o u b o r : většina m u z i k a n t ů byli Češi a Francouzi, ale hrálo v n ě m také několik H o l a n ď a n ů , B e l g i č a n ů a j e d e n Dán, jeden Němec a j e d e n Rus — m e z i n á r o d n í bratrstvo z t r a c e n ý c h . Proč jej táboroví velitelé povolili, vysvětluje č l e n t o h o o r c h e s t r u , Jiří Žák, c h a r a k t e r i s t i c k o u vlastností esesáckých strážných. Byli totiž perverzním z p ů s o b e m na " s v ů j " lágr hrdí a k o l e g ů m z j i n ý c h p o d o b n ý c h institucí se c h l u b i l i jeho " s p e c i a l i t a m i " . M a u t h a u s e n s k ý band, píše 2 á k , byl patrně j e d n í m z prvních e v r o p s k ý c h jazzorchestrů, který hrál In the Mood Glena Millera. 2 2 Na u b i k a c í c h byla schována rádia, takže vězni m o h l i p o s l o u c h a t American Broadcasting Station in Europe, p r o s l u l o u ABSE, z a l o ž e n o u po invazi d o Francie, p r o niž jsme i m y v p r o t e k t o r á t ě horovali. K r o m t o h o neustálý přísun vězňů z o k u p o v a n é západní Evropy d o p r a voval d o lágru noty. Vraťme se d o méně h r ů z o s t r a š n ý c h ú z e m í s c v r k á v a j í c í h o se Reichsgebietu, do protektorátu Čechy a Morava. Často se mě lidé ptají, zda se jazz hrál na protest proti N ě m c ů m , protože lidé věděli, že N ě m c i jazz nenávidí. Předně: jazz nenáviděli j e n o m nacisti — přesně řečeno, j e n o m ta nejhorší sorta i d e o l o g i c k y k o v a n ý c h č l e n ů strany. N ě m e c k ý Volk se b u ď o jazz nezajímal, nebo jej měl d o c e l a rád a mnozí Němci, z e j m é n a z mladší generace, jazz milovali stejně j a k o my. D o d n e s v z p o m í n á m na n ě m e c k é v o j á k y ve Feldgrau, d y c h t i v ě n a s l o u chající zkoušejícímu n á c h o d s k é m u big b a n d u Miloslava Z a c h o v a l a v restauraci Port A r t h u r . Z a d r u h é : j a k o všude na světě, i v Č e c h á c h a na M o ravě se jazz hrál proto, že je to prostě krásná muzika. Nabyl c h a r a k t e r u vášnivé víry, protestu n e b o spíš p r o v o kace teprve tehdy, když nacistické o u ř a d y daly najevo, že se j i m nezamlouvá. Jak jsem řekl, nebyli n i k d y s to jazz zakázat, protože se j i m n e p o d a ř i l o vypracovat kritéria, jež by p r o takový zákaz posloužila j a k o s r o z u m i t e l n é vodítko. Sem tam se nějaký Gauleiter pokusil jazz regulovat. J e d e n takový p o k u s jsem parafrázoval v Desateru v povídce Eine kleine Jazzmusík23 a citoval jsem je v eseji Red Music v kni-
ze Dvě legendy2". K n ě j a k é m u všeo b j í m a j í c í m u zákazu tedy n i k d y nedošlo, ale s a m o z ř e j m ě , d o c h á z e l o k č e t n ý m intervencím, hlavně místních n a c i s t i c k ý c h fanatiků. Nejznámější taková intervence je zatčení a uvěznění v y n i k a j í c í h o kytaristy G u s tava Vicherka v k o n c e n t r a č n í m t á b o ře u Wiener Neustadt. Popravdě .řečeno, Vicherek byl p ě k n ý enfant terrible: specializoval se na scatové zpívání ve s t y l u L o u i s e A r m s t r o n g a a Fatse Wallera, a k d y k o l i o d l o ž i l kytaru a povstal, a b y zazpíval scat, p o d t r h l t u t o h u d e b n í e x c e n t r i č n o s t tím, že si d o o k a zasadil echt p r u š á c k ý m o n o k l a počal se k r o u t i t asi j a k o o m n o h o let později Elvis, zvaný " p e l vis". T o už b y l o t r o c h u m o c pro jakéhosi p r a v o v ě r n é h o nacistu ve Zlíně, takže Vicherka, s m o n o k l e m p o ř á d pevně vězícím v o k u , o d v e d l i z p ó d i a r o v n o u do basy a pak jej obžalovali z "prznění h u d e b n í k u l t u r y " . 2 5 Naštěstí válku přežil. J i n é p o d o b n é jazzové kvítko, vynikající z p ě v a č k a Blue Music Milada Pilátová, byla v y p o v ě zena ze Zlína pro " p r o s t i t u c i " . Muzika j a k o taková však n i k d y zakázána nebyla. Platil zákaz — p r o t o ž e to se definovat dalo — hrát a m e r i c k é skladby. Ale ani tenhle zákaz nebyl příliš účinný. Místní nacističtí d o h l i ž i telé na k u l t u r u n i k d y n e p r o s l u l i přílišnými hudebními vědomostmi, takže stačilo z m ě n i t a n g l i c k ý titul v něco nevinně č e s k é h o n e b o n ě m e c kého — např. zase Tiger Rag na Splašil se nám býk — a přeložit t o p r o cenzory, poněkud prkenně jako Unser Stier wurde aufgeschuft — a připsat autorství f i k t i v n í m u n e b o — s jeho souhlasem — i skutečnému č e s k é m u skladateli. V Č e c h á c h byl nejslavnějším fiktivním skladatelem Jiří Patočka, a m n o h ý a m e r i c k ý hit se na k o n c e r t e c h ohlašoval j a k o dílo Jiřího Traxlera, Kamila B ě h o u n k a n e b o Emila Ludvíka. Některé nacistické zákazy m ě l y na m u z i k u vliv d o k o n c e b l a h o d á r n ý . Když po s t a l i n g r a d s k é m d e b a k l u zakázali tancovat, jazz se m o h l p ř e d vádět pouze na k o n c e r t n í m p ó d i u . Mnozí a f i c i o n a d o s , kteří až d o t u d naslouchali h u d b ě p o u z e j e d n í m u c h e m a soustřeďovali se spíš na hmatání p o dívkách na t a n e č n í m parketu, najednou byli p ř i n u c e n i z a p ř á h n o u t obě uši. T o zase nutilo kapely dávat větší pozor na to, co hrají a jak to hrají. N e c h u ť nacistů — a n e j e n o m nacistů — k novým a provokativním zvukům vedla n a k o n e c k s p o n t á n n í m u vytvoření zvláštního t y p u jazzu, který — když se později k o m u n i s t i p o k u s i l i nacpat jazz d o stejného k a d l u b u — vymřel. K p o c h o p e n í t o h o t o jevu je nutné znát č e s k o u l i d o v o u píseň. Proti jazzu totiž nebyli j e n o m nacisti: t r a d i č n í česká p o p m u z i k a — lidová h u d b a — byly valčíky a polky. Lidem, v y r o s t l ý m na t ě c h t o m e l o d i c k ý c h , ale p r o s t i n k ý c h písničkách trvalo d l o u h o , než si zvykli na jazz, n e b o jej d o k o n c e
21
a k c e p t o v a l i . P r o t o i m n o z í Češi jazz zatracovali, a t o z d ů v o d ů n ě k d y estet i c k ý c h (nesnesitelně hlučná, bláznivá m u z i k a ) , n ě k d y i d e o l o g i c k ý c h (cizácká muzika, příčící se n a š e m u h u d e b n í m u vkusu). Pozici t ě c h t o , řekněme, p o p f o l k l o r i s t ů posílil šovinist i c k ý p a t r i o t i s m u s , jenž byl p ř i r o zeným následkem traumat Mnichova a nacistické okupace. Jazykoví puristé se znova objevili na scéně a p o koušeli se n a h r a d i t cizí slova č e s k ý m i n e o l o g i s m y ; měli p ř i t o m m n o h e m menší ú s p ě c h než j e j i c h němečtí kolegové. Kdežto z m í n ě n ý Kraftwagen n e b o později Fernsehen přešly přirozeně d o n ě m e c k é h o slovníku, " j e ž d í k " p r o " a u t o m o b i l " n e b o (snad n i k o l i vážně míněno) " p o p r d á č " pro " m o t o c y k l " se staly součástí t o l i k o v t i p ů . E t y m o l o g i c k y byl " j e ž d í k " m o ž ná O.K. — o d v o d i l i jej o d slova "jezd i t " — jenže o n o to p ř i p o m í n a l o taky slovo "ježek". A když j s m e u t o h o : p o d o b n á vlna o d c i z á č t ě n í v šedesát ý c h letech z t r o s k o t a l a z e j m é n a na slově "jazz". Nový pravopis — džez — se n i k d y n e u c h y t i l , p r o t o ž e o r t o g r a f i c k y p ř i p o m í n á " d ř e z " a s ním s p o j e né asociace: a a b y c h byl přesný, taky proto, že t o nenavrhli zcela b e z m o c n í jazykoví puristi, c o k d y s i chtěli zavést "ježdík", ale jelikož to b y l o nařízeno m o c n ý m k o m u n i s t i c k ý m establišmentem. P o p f o l k l o r i s t i se p o k o u š e l i vnutit s w i n g o v é g e n e r a c i p o l k u a vůbec — t e h d y už p r a k t i c k y v y m ř e l o u — českou l i d o v o u m u z i k u . J a z z m e n i reagovali tím, že r y c h l e stvořili ř a d u s w i n g o v ý c h skladeb, které p o p f o l k l o r i s t ů m musely znít ještě strašlivěji než Tiger Rag n e b o St. Louis Blues. J e d nou z prvních b y l o orchestrální aranžmá písně Krásný vzhled je na ten boží svět, která se dala z e s w i n g o v a t stejně s n a d n o j a k o některé f u g y J o h a n n a Sebastiana Bacha. Jiná písnička, i n t e r p r e t o v a n á M i l a d o u Pilátovou a později, p o d e b a k l u ve Zlíně, Z d e n o u V i n c í k o v o u , byla skladba Kamila Běh o u n k a s t e x t e m Karla Kozla Hrály dudy: Hrály dudy u pobudy a všem to bylo vhod. V celém světě tancovali podle našich not. Polku tančil král i chudý, my dnes máme jiný vkus. Dneska dudy hraji všudy nový swing i blues. T a k o v ý c h písní, z a l o ž e n ý c h na variacích s t a r ý c h l i d o v ý c h písniček, byla celá řada, a o b v y k l e je vybavili novými, převážně provokativními texty. T o byla, myslím, s p e c i f i c k y česká p r o v o k a c e . J i n á provokace, ve stylu vyznání víry, jaké se n a j d o u i mezi a m e r i c k ý m i s o n g y té d o b y , ale jaká p o d nacisty přirozeně n a b y l a c h a r a k teru dráždění býka, b y l y různé ó d y na jazz a na j e h o d i v o k ý rytmus. Třeba: Jazz je dnes život muj, touha má, můj sen.
22
Chci jej slyšet stůj co stůj třeba celý den . . . Nebo: Srdce v synkopách buši, tančit musim však dál, moje tělo i duši rytmus swingu jak ďábel si vzal. .. Anebo: Kdybych žila sto let, slovo nevezmu zpět. Já bloudím v rytmu melodie, se mnou zpívá celý svět. . . A konečně: Jsem dívka v rytmu zrozená, i v noci se mi o něm zdá. ve spánku často zamumlám: (a tady zpěvačka přešla na scat). Někteří polkaři se drželi svých p o lek, jiní však přijali jazz, ale odmítli s w i n g . Zatvrzele n a p o d o b o v a l i rané české nahrávky z d o b před p ř í c h o d e m s w i n g u , k d y se s y n k o p y hrály t r a d i č ním " k l a s i c k ý m " z p ů s o b e m , bez napětí v y t v o ř e n é h o překrývajícími se č a s o v ý m i rovinami. J i n ý m i slovy: p r o ně nebyl jazz " z p ů s o b e m , jak hrát m u z i k u " , ale h r a n í m s y n k o p i c k ý c h s k l a d e b tak " t r h a n ě " , jak jen to šlo, p ř i č e m ž pouze v y m ě n i l i p o l k o v ý klarinet za altku. S w i n g a ř i j i m brzo začli p o s m ě š n ě říkat " s o k o l o v é " , n e b o ť j e j i c h s t a r o m ó d n i pojetí p ř i p o m í n a l o t r a d i č n í s o k o l s k o u kutálku. " S o k o l o vé" na p o s m ě c h o d p o v í d a l i stylově. V ě t š i n o u to byli hoši z Balíkova, a tak se stávalo, že se p r o t r p ě l i k o n c e r t e m nějakého amatérského swingbandu, a b y n a k o n e c napadli s w i n g a ř e o h r y z ky a s h n i l ý m i vejci. O b č a s se vyžívali i prokopnutím velkého bubnu. Což mě přivádí k a m a t é r s k ý m kapelám válečného období. Bylo jich m n o h o — země se j i m i doslova h ý b a la, j a k o se později, p o d j i n o u d i k t a t u r o u , hýbala r o c k o v ý m i s k u p i n a m i . Některé měly téměř profesionální úroveň, ale zatím b o h u ž e l n i k d o nenapsal j e j i c h historii. I tak vynikající k n i h a j a k o Československý jazz o d Ivana P o l e d ň á k a a L u b o m í r a D o r ů ž ky, skvěle detailní historie jazzové m u z i k y v naší vlasti, z m i ň u j e se pouze o n ě k o l i k a málo a m a t é r s k ý c h bandech, a to pouze okrajově. J e j i c h aurea aetas v y v r c h o l i l a Prvním festivalem amatérských swingových orchestrů v pražské Lucerně ve d n e c h 17. a 24. d u b n a 1944. T y dva večery v y s t o u p i l o dvacet kapel, šest z Prahy, zbytek z větších měst j a k o Prostějov, Plzeň, H r a d e c K r á l o v é , N á c h o d , N y m b u r k atd., ale i z vesnic j a k o M o chov, D u b e č n e b o Čakovice. O r g a n i zátoři se obávali, že úroveň b u d e příšerná. K j e j i c h překvapení, vesničtí m l á d e n c i s w i n g o v a l i j a k o čerti a větš i n o u hráli stejně d o b ř e , v několika p ř í p a d e c h i lip, než bandy z hlavního města. S p ý c h o u m u s í m poznamenat, že kapela z m é h o r o d n é h o města N á c h o d a , Orchestr Miloslava Zachovala, se stala j e d n í m ze tří vítězů. B o hužel m u s í m také uvést, že kapela, s k t e r o u j s e m o b č a s hrával i já, Red Music, se d o Prahy v ů b e c nekvalifi-
kovala. A l e já tam byl, i když j e n v o b e censtvu. A p r o t o ž e j s e m se zmínil o L u b o m í ru D o r ů ž k o v i , c h c i s k o n č i t k r á t k o u p o z n á m k o u o j e d n o m a s p e k t u jazzového života v p r o t e k t o r á t ě B ó h m e n u n d M ä h r e n , který patří k nejdůležitějším: o ilegálním jazzovém časopise O.K., což není zkratka slov "ól korekt", ale názvu Okružní korespondence. D o r ů ž k a jej začal vydávat v roce 1943, k d y si v y m ě ň o v a l d l o u h é d o p i s y s horníkem Miloušem Vejvodou, v nichž si sdělovali n o v i n k y o č e s k ý c h jazzových nahrávkách a o a m e r i c k ý c h kapelách a j e j i c h muzice. Někteří a f i c i o n a d o v é si ty d o p i s y přečetli a navrhli, že začínající znalci by se o své v ě d o m o s t i měli p o d ě l i t s více lidmi. A tak d o p i s y opisovali na stroji, s c o největším p o č t e m p r ů k l e p ů , které se pak posílaly k u r ý r y — často to byly k r l s t ý n k y na k o l e c h — d o hlavních s w i n g o v ý c h center v p r o t e k torátě. Byl to vlastně jeden z p r v n í c h č e s k ý c h samizdatů. Za čas se k pův o d n í m d v ě m a " r e d a k t o r ů m " přidali další: L u b o š Vorel a kytarista slavného p o v á l e č n é h o o r c h e s t r u Pražský dixieland Ludvík " L o u i s " Šváb (vnuk prvního č e s k é h o f i l m o v é h o herce Švába-Malostranského). Účastníci z m í n ě n é h o Prvního festivalu amatérských swingových orchestrů dodali r e d a k t o r ů m obsáhlý adresář, r e d a k t o ř i si opatřili c y k l o s t y l — t e h d y z a k á zané zařízení — a začali svůj malý časopis rozmnožovat. Když se o jejich činnosti dozvědělogestapo, odstěhovali c y k l o s t y l d o v e s n i č k y S o l n i c e v O r l i c k ý c h horách, j e n o m pár k i l o metrů o d mé r o d n é jazzové m e t r o p o l e Náchoda, a č a s o p i s pak e x p e d o v a l i o d t a m t u d . Čísla o b v y k l e naplnila 14 stránek hustě p s a n ý c h na stroji, č l á n k y p o s t u p n ě p o k r ý v a l y širší a širší t é m a t i c k á pole, a n a k o n e c časopis tiskl i n á v o d y jak aranžovat p r o big b a n d z pera n e z a p o m e n u t e l n é h o Jana Rychlíka. Okružní korespondence vycházela i p o válce, až d o 20. ú n o r a 1946, k d y byla nahrazena t i š t ě n ý m č a s o p i s e m : nejdřív bulletinem G r a m o k l u b u a p o t o m , v roce 1947, prvním č e s k ý m t i š t ě n ý m jazzov ý m ž u r n á l e m Jazz, jehož redaktory byli L u b o m í r D o r ů ž k a a jazzový misionář Emanuel U g g é (šéfredaktor). Půl d r u h é h o r o k u n a t o , v p r o s i n ci 1948, noví totalitní vládci české země Jazz zakázali. Začala nová kapitola útlaku, šikan, zákazů naší m i l o v a n é h u d b y . Ale to by byl námět na j i n o u přednášku. Autorův překlad anglického originálu přednášky, proslovené v rámci panelu Jazz in Society and Politics: Europe 1918-1945, konaného jako součást Stého výročního zasedáni American Historical Association ve Washingtonu, D.C. ve dnech 27.-30. prosince 1987.
Pronásledovaní vlastenci Jožka Pejskař: Pronásledovaní vlastenci (Persekuce čs. národních socialistu; vydalo Ústředi čs. strany národně sociálni v exilu, 1987).
Poznámky: 1. Lubomír Dorůžka — Ivan Poledňák, Československý ¡azz (Editio Supraphon, Praha, Bratislava, 1967), str. 52. 2. Lubomír Dorůžka, Karel Vacek (Editio Supraphon, Praha, 1979), str. 76. 3. Ibid., str. 76. 4. Gustav Janouch, "Magie jazzu", citováno v díle Josef Kotek, Kronika české synkopy (Editio Supraphon, Praha, 1975), str. 55. 5. Ibid., str. 68. 6. Dorůžka, Karel Vacek, str. 75. 7. Dorůžka-Poledňák, Československý jazz, str. 56. 8. Dorůžka, Karel Vacek, str. 75. 9. Dorůžka-Poledňák, Československý jazz, str. 53. 10. J o h n n y Simmen, "Joe T u r n e r " (Storyvllle 123, February-March 1986, str. 100-110. 11. Josef Kotek, text na obálce LP desky Jazzové klávesy Jiřího Verbergera (Supraphon, Praha, 1982). 12. Gůnther Deschner, Reinhard Heydrlch (Stein and Day, New York, 1981), str. 233. 13. Mike Zwerín, Le Trlstesse de Salnt Louis: Swing Under The Nazis (Quartet Books, London, M e l b o u r n e , N e w Y o r k , 1985), s t r . 63. 14. Adolf F. V. K a r l o v s k ý , " T h e Aryanized King of Waltzes" (The Augustan, Book 6, Torrance, CA. 1985), str. 63. 15. Eríc Vogel, "Jazz in a Nazí Concentration C a m p " (Down Beat, Vol. 28,21 December 1961), str. 22. 16. Ibid., str. 16. 17. Ibid., str. 17. 18. Eric Vogel — B. Marek, "Za Bedřichem Weissem", (Jazz. ročník 1, č. 1), str. 3. 19. Ludmila Vrkočová, Hudba terezínského ghetta (Jazzová sekce. Praha. 1981), str. 29. 20. Vogel-Marek, "Za Bedřichem Weissem", str. 15. 21. Eric Vogel, "Jazz in a Nazi Concentration C a m p " (Down Beat, Vol. 29,4 January 1962), str. 41. 22. Jiří 2ák, "Jazz za ostnatým drátem" (Jazz a taneční hudba, Státní hudební vydavatelství, Praha, 1963J. str. 33. 23. Josef Skvorecký, "Eine kleine Jazzmusik", v antologii White Stones and Fir Trees (Farleigh Dickinson University Press, 1977). 24. Josef Škvorecký, "Red Music", v Dvé lelendy (Sixty-Eight Publishers, Corp., Toronto, 1985). 25. Lubomír Dorůžka, Karel Vacek, str. 107. 26. Lubomír Dorůžka — Zbyněk Mácha. Od folkloru k Semaforu (Státní hudební vydavatelství, Praha, 1964), str. 70-71. 27. Spolu s šéfredaktorem Titzlem a ostatními členy redakční rady časopisu Melodie byl Dorůžka, v rámci h o n u na rockové čarodějnice v letech 1982-83, z Melodie vyhozen.
•
Po ú n o r u 1948 byli v Č e s k o s l o v e n sku zavíráni a souzeni lidé, kteří neměli často ani p o t u c h y , proč j s o u zavíráni. S h o r a přišel prostě příkaz z a t k n o u t a vyslýchat. O b v i n ě n í byla vymyšlena. Jak se v y s l ý c h a l o ? V o j e d i n ě l ý c h případech bez p ř í m é h o f y z i c k é h o násilí. Nějaká facka se ani za f y z i c k é násilí nepovažovala. Jak takový výslech probíhal? Vyšetřovaný byl zavřen v absolutní temnotě, v b e t o n o vém sklepě. Tam měl být f y z i c k y zlomen. Ve sklepě se konal i výslech. Trval o d p o n d ě l í d o soboty, nepřetržitě, bez jídla, bez piti, bez spaní. Vyslýchající se střídali. Nejdřív v y s l ý c h a n ý stál, pak seděl, když už stát n e m o h l a nakonec, když už ani sedět n e m o h l , ležel na zemi. Většinou se ale při výsleších p o u ž í valo f y z i c k é h o násilí. Příklad výslec h o v ý c h m e t o d 3. stupně z r u z y ň s k é věznice: Z a č í n a l o se m u č e n í m elektr i c k ý m p r o u d e m , lisem na prsty, zuby, nohy, hlavu. Většinou byl o b ž a l o v a n ý tlučen d o ž a l u d k u , o b u š k e m d o hlavy, k o p á n d o c i t l i v ý c h částí těla a p ř í m o sadisticky týrán bitím d o přirození. Pálení c i g a r e t o u či r o z p á l e n ý m i j e h lami a t y č e m i . Trhání nehtů, bití m o k rými h a d r y přes ledviny, výprask ve tmě, g u m o v é obušky, d r á t y na čelo, k r o u c e n í prstů, spoutání přes den okovy a řetězy k nohám. C e l k e m byly čtyři s t u p n ě v ý s l e c h o v ý c h metod. Vyšetřovaný nevydržel o b y č e j n ě výslech déle než 5 dní. Pak doznal a podepsal vše, co po něm vyšetřovatelé požadovali. T o je jen malá ukázka v ý s l e c h ů z třetí, nejobsáhlejší části k n i h y , která j e d n á o k o m u n i s t i c k é perzekuci v letech 1948-1967. V ní se čtenář dozví také o t á b o r e c h n u c e n ý c h prací (TNP), které byly zřizovány o d r. 1948 a které ve skutečnosti byly k o n c e n t račními t á b o r y . Do těch byli odvlékáni k o m u n i s t i c k é m u režimu n e p o h o d l ní lidé bez s o u d n í c h rozsudků, třeba jen na p o u h é udání k o m u n i s t i c k ý c h d o n a š e č ů . Na p o d z i m 1948 b y l o d o nich zavlečeno na 40.000živnostníků. V polovině roku 1951 b y l o v n i c h a v i n t e r n a č n í c h klášterech a ve věznicích na 220.000 p o l i t i c k ý c h vězňů! Příklad TNP: T á b o r V y k m a n o v na J á c h y m o v s k u : kol d o k o l a dvě stěny o s t n a t ý c h drátů, čtyři tatarské věže, na bráně d o tábora b y l o napsáno "Čest p r á c i " místo nápisu " A r b e i t macht frei" (Práce osvobozuje), který
býval v n a c i s t i c k ý c h k o n c e n t r a č n í c h t á b o r e c h . Uvnitř tábora baráky a Apelplatz. Kniha s e z n a m u j e s případy, které starší čtenáři ještě pamatují: Proces s Miloslavem C h o c e m , k t e r é h o Státní bezpečnost podezřívala z vraždy majora G. S c h r a m m a . Ta vražda měla být p o m s t o u za zavraždění ministra zahraničí Jana Masaryka. Z dalších z n á m ý c h p ř í p a d ů je tam p o p r a v a generála H e l i o d o r a Píky, vylíčení o s u d u dr. P r o k o p a D r t i n y , p r o c e s s dr. M i l a d o u H o r á k o v o u aj. Čtenář se d o č t e též o o s u d u hlasatele č e s k é h o rozhlasu z d o b y p r a ž s k é h o povstání v květnu 1945, Z d e ň k a Mančala. A u t o r k n i h y d o k u m e n t u j e ale stovky dalších p ř í p a d ů perzekuce, o kterých se psalo po roce 1948, n e b o které vyšly najevo až v roce 1968 v o b d o b í Pražského jara, při r e h a b i l i t a č n í c h procesech. Z líčení všech t ě c h případů pozná čtenář d o k o n a l e p r a k t i k y používané Státní bezpečností a s o u d nictvím v o n é d o b ě o d r. 1948 d o r. 1967 a o h r o m n ý rozsah č i n n o s t i těch o r g á n ů . Na 126 lidí b y l o k o m u nistickým režimem o d s o u z e n o k smrti a popraveno. Statisíce lidí b y l o o d souzeno do vězení nebo k práci v T N P. Procesy se odehrávaly podle přesně v y p r a c o v a n ý c h scénářů. Obžalovaní byli d o n u c e n i naučit se v ý p o v ě d i na p ř e d e m připravené otázky s o u d c ů a p r o k u r á t o r u tak, jak si to přáli hlavní režiséři a j e j i c h asistenti. Vše šlo p o dle stalinské a beriovské školy. V první části knihy se popisuje perzekuce za R a k o u s k a - U h e r s k a v letech 1897-1918. Tam se uvádí, jak r a k o u s k é úřady reagovaly na protesty proti s o c i á l n í m u útlaku dělníků a d r o b n ý c h lidí, na požadavky o p o vznesení č e s k é h o národa a na úsilí hledat zajištění lepší existence českého n á r o d a m i m o rámec r a k o u s k o uherské říše. Uvádí se případ redaktora Karla Půlpána, redaktora Josefa Kotka a m n o h ý c h dalších, kteří p o l o žili svůj život v boji proti r a k o u s k é m u útlaku. A n t i m i l i t a r i s t i c k o u p r o p a g a n du a požadavky za lepší o s u d českého národa kvalifikovaly r a k o u s k é úřady za velezradu a trestaly d l o u h o l e t ý m žalářem anebo smrtí na popravišti. Druhá část k n i h y j e d n á o perzekuci za 2. světové války. Líčí začátky čs. domácího odboje, jeho úkoly a činnost. Zvláštní kapitola je věnována senátorce Františce Plamínkové popravené nacisty za h e y d r i c h i á d y v r. 1942, bankéři Františku Haškovi, rovněž p o p r a v e n é m u za h e y d r i c h i á dy, a zejména pak č i n n o s t i prof. dr. Vladimíra Krajiny, j e h o zatčení gestapem a věznění. Krajinova odbojová, zpravodajská organizace odeslala d o L o n d ý n a v prvních letech války přes dvacet tisíc telegramů. V n i c h byly
23
I
např. zprávy o n ě m e c k é m p l á n u invaze d o A n g l i e , o p l á n u o b s a d i t Balkán a později o p l á n u n a p a d n o u t Sovětský svaz. Další k a p i t o l y j s o u věn o v á n y dr. Petru Z e n k l o v i , s k u p i n ě čs. parašutistů vedené A n t o n í n e m B a r t o š e m aj. Poslední, čtvrtá část k n i h y j e d n á o historii t i s k á r n y a nakladatelství M e l a n t r i c h , o j e h o založení, rozkvětu a pádu. O M e l a n t r i c h u j a k o o h n i s k u o d b o j e za 2. světové války a pak o jeho o s u d u po roce 1948. Sepsáním k n i h y " P r o n á s l e d o v a n í v l a s t e n c i " v y k o n a l Jožka Pejskař ú ž a s n o u d o k u m e n t a č n í práci. J e h o z á s l u h o u n e b u d e z a p o m e n u t o obětí, které přinesly tisíce ba statisíce našich lidí v b o j i za lepší b u d o u c n o s t našich n á r o d u , a n e b u d e z a p o m e n u to t ě c h h r ů z n ý c h činů, k t e r ý c h se d o p u s t i l i nepřátelé našich n á r o d ů a komunisté. M. Vlasák K n i h u lze o b j e d n a t na adrese: J. Pejskař, 330 North Stage Coach Lane, Fallsbrook, CA 92028, USA Kniha stojí $ U S 12.50
Satelitní televize do Československa Po č t y ř l e t ý c h n e ú s p ě š n ý c h start e c h byl k o n e č n ě v y p u š t ě n e v r o p s k ý satelit Ariane Evropské satelitní a g e n t u r y . T í m byl také u m o ž n ě n začátek p r o v o z u e v r o p s k ý c h satelitních televizních stanic. Mezi nimi i T E L STAR, která b u d e vysílat z Basileje ve Š v ý c a r s k u a která b u d e z a c h y t i telná na celém území Č e s k o s l o v e n ska. Je naděje, že by T E L S T A R m o h l myslet i na čs. televizní diváky, p r o t o že d o p r o g r a m o v é h o ústředí byl p ř i zván z n á m ý televizní autor Vladimír Škutina. T E L S T A R začne vysílat o d č e r v e n c e 1989. (Podle a g e n t u r n í zprávy DPA)
A. J. BARTŮNĚK • JVC
/
Aj
\
• PIONEER • HITACHI
[XqXfo
• SANSUI
V
^
Colour TV — HI-FI Sales and service
o
/
y
\
V
J
144 Kennedy Rd. S., Brampton, Ont. L6W 3G4 (416) 453-8832 Dobré zboží, dobrá cena volej Tondu, říká žena JVC HITACHI PIONEER má radou a opravou pomáhá!
24
Tisková informace K-231 Rok 1988 je d v a c á t ý m v ý r o č í m o k u pace naší vlasti a r m á d a m i varšavského paktu, d v a c á t ý m v ý r o č í m v z n i k u K-231 v Praze na Žofíně, p r o m n o h é z nás také d v a c á t ý m v ý r o č í m n u c e n é ho o p u š t ě n í našeho d o m o v a . Je také č t y ř i c á t ý m v ý r o č í m uchvácení m o c i rudým terorem, čtyřicátým výročím nastolení d i k t a t u r y násilí, lži a p o d vodu. My, bývalí političtí vězni, c h c e m e v t o m t o roce 1988 vztyčit první památník o b ě t e m k o m u n i s t i c k é h r ů z o vlády a t e r o r u v č e s k o s l o v e n s k u , něm é h o svědka s m r t i všech, kteří o b ě t o vali své životy za s v o b o d u a d e m o k r a cii. Nejen my, bývalí političtí vězni, ale celá č e s k o s l o v e n s k á veřejnost, ať již v e x i l u či d o m a , n e s m í m e z a p o m í n a t na stovky p o p r a v e n ý c h , u b i t ý c h při v ý s l e c h u či b r u t á l n ě z a v r a ž d ě n ý c h bez s o u d ů . Neměli b y c h o m z a p o m í nat t ě c h t o h r d i n ů našeho věku a pamatovat, že obětovali své životy za nás všechny. K l u b K-231 si vzal za úkol t u t o m y š l e n k u uskutečnit. P o k u d snad nejste i n f o r m o v á n i o t o m , co K-231 z n a m e n á , tedy jen s t r u č n é vysvětlení. V roce 1948 byl v y d á n z á k o n na o c h r a n u lidově demokratické republiky známý pod číslem paragrafu 231/48 Sb., podle něhož v následujících letech z l o č i n n á j u s t i c e vraždila ve j m é n u třídní sprav e d l n o s t i své o d p ů r c e . V d o b ě Pražs k é h o jara pak vznikla v Praze na Ž o fíně organizace K-231, která s l u č o v a la většinu b ý v a l ý c h p o l i t i c k ý c h vězňů. Jejím heslem b y l o " A b y se to již n i k d y neopakovalo". Zde v T o r o n t ě vznikl K l u b K-231 v létě r o k u 1985 a za k r á t k o u d o b u se vyvinul ve velmi s i l n o u organizaci, která z a s t u p u j e m n o h é bývalé p o l i t i c ké vězně nejen v Kanadě, ale i USA a Evropě. V práci K l u b u je zapojen " K r u h přátel K-231", ve kterém j s o u naši přátelé, kteří měli to štěstí, že se nestali v k r i m i n á l e c h našimi bratry a sestrami. Náplní K l u b u je p ř i p o m í n a t veřejnosti, že bezpráví z let padesátých trvá. Peněžně p o d p o r u j e m e naše staré a n e m o c n é bývalé spoluvězně d o m a , se světem j s m e s p o j e n i vlastním č a s o p i s e m K-231, v y d á v a n ý m každý d r u h ý měsíc. Peníze na p o d p o ry a vydávání č a s o p i s u získáváme j e d n a k z d a r ů našich přátel, j e d n a k p o ř á d á n í m r ů z n ý c h akcí s p o l e č n ě s K r u h e m přátel K-231. Prozatímní plán p a m á t n í k u je velmi prostý, n e p r a v i d e l n ý přírodní m r a m o rový či žulový k á m e n se dvěma o p r a c o v a n ý m i p l o c h a m i p r o krátký český a a n g l i c k ý text. Památník b u d e se svolením Masaryk M e m o r i á l Institutu umístěn v p r o s t o r á c h M a s a r y k t o w n u ( T o r o n t o , Kanada), n á r o d n í m středisku Čechů, Slováků a P o d k a r p a t s k ý c h Rusínů. T a t o m y š l e n k a se ovšem nedá u s k u t e č n i t bez s p o l u p r á c e a účasti široké exilové veřejnosti.
P o t ř e b u j e m e vaši p o m o c nejen finanční. Rádi b y c h o m slyšeli vaše názory, rádi b y c h o m přijali vaše náv r h y (např. na znění k r á t k é h o n á p i s u na p a m á t n í k u ) . Č a s u je o p r a v d u m á lo, p r o t o prosíme o váš příspěvek v c o nejkratší době. J m é n a všech d á r c ů a výše příspěvků b u d o u pravidelně u v e ř e j ň o v á n y v časopise K-231 a jin é m e x i l o v é m a k r a j a n s k é m tisku. Dary těch, kteří si nepřejí být j m e n o váni, b u d o u o z n a č o v á n y pouze iniciálami. K o r e s p o n d e n c i adresujte a vaše šeky laskavě v y p l ň t e na: Monument P.O. Box 2323, Postal Station B S c a r b o r o u g h , Ont. M 1 N 2E9, Canada Výbor pro vybudování památníku •
Č e s k o s l o v e n s k é sdružení v Kanadě vyhlašuje
VÝTVARNOU SOUTĚŽ na námět "Pohlednice k 20. výročí okupace Československa v roce 1968" Kdo se může soutěže zúčastnit: každý výtvarník čs. p ů v o d u žijící v e x i l u či výtvarník žijící v Č e s k o s l o v e n s k u , který n e m ů ž e své práce vystavovat či publikovat. Technika: jakákoli, v h o d n á k r e p r o d u k c i na p o h l e d n i c i (kresba, l i t o g r a fie, koláž, lept, perokresba atd.), černobílé či barevné. Velikost výtvarného návrhu: š t a n d a r t ní US f o r m á t , tj. 24x30 inchů, což z h r u b a o d p o v í d á r o z m ě r u 60x75 cm. P o h l e d n i c e b u d e vytištěna ve velikosti 8x5 i n c h ů . Z p ů s o b dodání výtvarné porotě: o s o b n ě n e b o p o š t o u na adresu: Československé sdružení v Kanadě (Czechoslovak A s s o c i a t i o n of C a n a da), 740 Spadina Ave., T o r o n t o , Ont., Canada M5S 2J2. Úprava návrhu: návrhy musí být zapaspartované. Termin dodání návrhů: 31. březen 1988. Termín zasedání poroty: d u b e n 1988. Výběr: o vítězném návrhu r o z h o d n e porota, jejíž složení určí Č e s k o s l o venské sdružení v Kanadě. Při v ý b ě r u porotou budou jména autorů překryta, aby byla zachována a n o n y m i t a a u t o r ů při výběru. Vítězný návrh b u d e vytištěn a a u t o r dostane h o n o r á ř Can.$ 500. J e h o j m é n o b u d e v y t i š t ě n o na zadní straně pohlednice. Zaslané návrhy, které schválí výtvarná porota, b u d o u vystaveny u příležitosti k o n g r e s u ČSK v O t t a w ě v k v ě t n u 1988. Zaslané návrhy b u d o u vráceny a u t o r ů m na j i m i uvedené adresy na j e j i c h náklady (collect).
Literatura Petr H r u b ý
Horo, horo, vysoká jsi . . . Poetický a politický portrét Josefa Básníci a spisovatelé, jak o t o m ví každý školáček, v našich d ě j i n á c h sehráli větší úlohu, než je j i n d e obvyklé. Ale ta role nebyla vždy blahodárná. Mezi s v ě t o v ý m i válkami i p o té d r u h é často nesou svůj podíl v i n y na tragédii č e s k é h o národa. O b č a s převzali roli svůdce, třeba když se zamilovali d o p o l i t i c k é strany, která n a k o n e c zemi zotročila. Ve svých básních, článcích, románech a rezolucích p r o p a g o v a l i hnutí, o němž si dělali iluze a tak přispěli k p o b l o u z n ě n í a o h l u p o v á n í vlastního lidu. Je třeba z n o v u uvážit téma literatura a politika v našich d ě j i n á c h . N e m á m na mysli jen b á s n í k y - l a u reáty po d r u h é světové válce. Ten z p o č á t k u n e ú m y s l n ý , protože naivní, p o d v o d na duši národa začal m n o h e m dříve. Ve d v a c á t ý c h letech značná část naší k u l t u r y sloužila p o l i t i c k ý m cílům. Podívejme se t e n t o k r á t na s m u t n ý o s u d Josefa Hory, který patřil k básníkům, kteří se n a d c h l i vid i n o u bolševické revoluce, pracovali pro její n á p o d o b u v Č e s k o s l o v e n s k u a n e j e d n o u na svůj b l u d doplatili pozdějším vystřízlivěním a z k l a m á ním. Není p o c h y b o t o m , ze Hora byl velký básník. Byl také čestný člověk a ryzí charakter. J a k o citlivý člověk Hora byl ve svém svědomí h l u b o c e zasažen první světovou válkou. Nesnášel lidské utrpení. Uvěřil, že s o cialismus a k o m u n i s m u s vyřeší sociální a p o l i t i c k é p r o b l é m y země a tak v s t o u p i l d o sociálně d e m o k r a t i c k é strany a p o jejím založení v roce 1921 d o k o m u n i s t i c k é strany. Z a a n g a ž o val se v jejích službách jak p o e t i c k y tak p o l i t i c k y . J a k o kulturní redaktor Rudého práva měl velký vliv. Protože m n o h o j i n ý c h t v ů r č í c h lidi uvěřilo j a k o on, k u l t u r n í rubrika a často příloha t o h o t o deníku patřila k nejlepším a nejčtenějším — a ovšem také nejvlivnějším. Jak je možné, že tento plachý, v zásadě introvertní mladý muž, jehož mravní přesvědčení a očekávání m u selo být z k l a m á n o v p o l i t i c k é m zápolení, vstoupil d o politické arény? Hora byl nábožensky založený, ale četba k n i h ho zbavila víry. Četl hodně: o s o c i a l i s m u , národohospodářství, politice. Zaujal ho Karel Marx a Nietzscheho Also sprach Zarathustra. Na Karlové univerzitě bez velkého z á j m u studoval práva. Od r o k u 1908 se j e h o b á s n i č k y začaly objevovat v literárních časopisech. J e h o první bás-
Hory
nická sbírka vyšla v Praze roku 1915. Je to poezie reflektivní a houslový t ó n j e h o veršů je už znatelný. T é m a t a jsou u m l a d ý c h m u ž ů obvyklá: ženy, d o mov, příroda, země, den a noc, pole a ženci. Dělníci ho zajímali stejně j a k o j e j i c h ženy: A muži kosili vlny obilí dělnici krásni. . . Ženy jejich zamlklé, s ňadry vzdutými. Rudá barva se objevuje jen j a k o na o b r a z e c h impresionistů: Nedělní odpůldne. Kravat a blůz barva krvavá šlehá žádostně v oči. Když tato sbírka byla v y d á n a po d r u h é v roce 1924, Hora už byl znám j a k o " p r o l e t á ř s k ý básník". V n o v ý c h verších rudá barva má d o c e l a jiný význam: Požár, jenž Evropu vzňal, svět nový snad stvoří, jenž dříme v srdcích tvých bratři. Pak uvidíme, zač krev svou jsi dal. Tak j a k o mnozí básníci, Hora d o u fal, že z v á l e č n é h o utrpení se zrodí nový a lepší svět. V b á s n i c k é sbírce, která j a k o první ohlásila n á s t u p " p r o letářské poezie" v Č e s k o s l o v e n s k u , Pracující den, Hora oslavoval "divý rychlík revoluce" a pod t i t u l e m " D e m o n s t r a c e " vyzýval své čtenáře: Pojďme spolu s nimi, s těmi hladovějícími, je v nich víc světla než v těch sytých. Osamělý básník se opájel v i d i n o u m o h u t n é h o davu, jehož chtěl být členem: Je nás sto tisíc, je nás milión, máme jediné srdce, zni jak zvon. Červená barva d o m i n u j e H o r o v u škálu barev a je s y m b o l e m n a d c h á z e jící k o m u n i s t i c k é revoluce: To jsem já, svoboda mladá, rozkvetlá v červený květ. Hora nenáviděl třídní rozdíly b o h a tých a c h u d ý c h , ale l y r i c k ý i m p r e s i o nismus m u nabídl jiné řešení než třídní boj, j a k o v básni " K o u p e l " . V roce 1922 Hora vydal s b í r k u veršů Srdce a vřava světa. Už tu není ani s t o p y po l y r i c k é m vyřešení třídních konfliktů. Ráj a peklo j s o u p o l i t i c k y daleko od sebe a j e d n o z n a č n ě , č e r n o bíle rozděleny j a k o v m n o h o m l u v n é básni"Západ a Východ" Svět Západu, zlata, obchodu svět, se na nekonečnou rovinu dívá. Na Východ, na Rusko, Sovdepiji. Rudý zrod, rudý kvas, rudý květ píseň Revoluce tam zpívá, svět starý to s novým se bijí —
a ty, stará Evropo, víš: Ty, nebo Sovdepije — a pro není na světě místa již . . .
dva
Jak snadné b y l o v p o v á l e č n é m myšlenkovém chaosu nepochopit Leninovu revoluci a j e h o t e r o r i s t i c k o u vládu! Jak svůdné b y l o p r o m í t n o u t vlastní v i d i n y lepšího světa d o bolševické hrůzovlády, o níž se dost nevědělo. Z d á l o se to tak j e d n o d u c h é uvěřit p r o p a g a n d ě , nenávidět z á p a d ní kapitalismus a o b d i v o v a t vlastní představu o b r o d y člověka i světa, představu, která neměla v ů b e c nic s p o l e č n é h o s realitou sovětské p o l i cejní diktatury. Hora uvěřil v m a r x i s m u s a obdivoval Lenina, j e h o ž m o t i v y a praxi neznal. Vstoupil d o sociálně d e m o k r a t i c k é strany, pro její tisk pracoval o d r o k u 1910. Podporoval její levé k ř í d l o a když se ustavila k o m u n i s t i c k á strana, vstoupil d o ní. Léta pak jí sloužil o c h o t n ě j a k o redaktor Rudého práva (všimli jste si rudé barvy třikrát v c i t o vané básni?). J a k o žurnalista Hora pracoval p r o u s k u t e č n ě n i své revoluční v i d i n y a j e h o č l á n k y často byly plny partajních b o m b a s t i c k ý c h frází: " . . . kroky zástupů duní ulicí. Poctivý jedinec stojí na chodníku a v duši jeho roste obdiv k zástupu, jenž se dal na pochod. . . . Duše davu tě strhuje." Do sebe zahleděný, citlivý básník se snažil zbavit svého nezúčastněného pozorovatelství, chtěl se a n g a ž o vat, chtěl v s t o u p i t do boje a překonat svou izolaci. Častý obraz okna v j e h o básních značí pozici p o z o r u j í c í h o . Ale té se chtěl zbavit, jak je zřejmé z t o h o t o zápisu z j e h o p o z n á m e k : "Sbohem, sbohem, okno! Jdu k lidem, jdu trpět, jdu se zašpinit, ztratit sám sobě, jdu žit." Hora obdivoval ruský f a n a t i s m u s a káral svůj n á r o d pro j e h o nedostatek. V bezpečí nové republiky, na dálku, byl pln nadšení pro leninské fanatické násilí: "Rys fanatismu je cosi, bez čeho si nedovedu představit ruskou revoluci. Obětovat všechny a všechno. Býti jako projektil, jenž neslyší: prosím tě, uhni. Vsaditi se všecek na jednu kartu. Je-li kde víra, je dnes tam na východě. Proč právě tam? Proč nejméně zkušení a nejchudší byli . vrženi do plamene? Proč právě oni vyřkli strašlivé, západnímu duchu relativních činů a smluv tak se příčící: Buď— anebo? Proč právě oni vyzývají absolutno, věčnost a boha — mámeli ml uviti jazykem náboženským? A jsme my dost silni a čisti, abychom porozuměli pravému s m y s l u jejich krvavé modlitby činu? Zabil každý z nás v sobě starého ducha, zpřetrhal opravdu neviditelná pouta, vižici ho k němu, změřil cestu, jíž projiti do budoucnosti? Jenom veliká víra může
25
nás spojití v nové společenské mládí, jenom ona může učiniti boj o chléb bojem o nové lidství." Kolik p o m ý l e n ý c h , n e b e z p e č n ý c h představ je v t o m t o vyznání z á p a d n í h o člověka, který sní o bratrství, spravedlnosti, j e d n o t ě v lidskosti, a p r o mítá své t u ž b y d o b o l š e v i c k ý c h masakrů, lží a p o d v o d ů ! Jak by se Lenin c y n i c k y c h e c h t a l , k d y b y byl četl t o t o naivní n e p o c h o p e n í s v ý c h akcí: a b s o l u t n o , věčnost, bůh, čistota, krvavá m o d l i t b a č i n u ! Nesmysl nad nesmysl: ani j e d n o z t ě c h hesel m u nepřišlo na mysl; leda je vítal j a k o s e b e o b l o u z n ě ní o b ě t n í c h beránků, j a k ý m j e h o Čeka s o u č a s n ě podřezávala statisíce krků! Bohužel, i dnes p o d o b n ě p o m ý l e n í m í r o t v ů r c i , náboženští snílci a d o b r o myslní naivkové promítají své krásné s n y d o sovětské ošklivé reality. Český básník ze své p l a c h o s t i a ze svého l y r i c i s m u p r o p a d a l v i d i n á m krvavé revoluce a stejně p a t o l o g i c k y d o u f a l , že krajní zaostalost a fanat i c k ý p r i m i t i v i s m u s může z r o d i t lepšíh o č l o v ě k a a lepší s p o l e č n o s t . Hora také p o d l e h l n e b e z p e č n é m u přeludu, že vulgární násilí představuje nadějné mládí: "Proto milujeme socialismus, protože je mladý. Protože organisuje k boji a tvorbě připravuje sotva zrozenou třídu společenskou, nezkušenou ještě a nesvobodnou, ale tím schopnější k tvorbě nového světa." Kolik lidí p o d o b n é o b d i v o v a l o faš i s m u s a n a c i s m u s pro j e j i c h údajně mladistvý zápal a s c h o p n o s t r o z h o d ně jednat! Z k l a m a n í individualisté h o u f n ě vítali k o l e k t i v i s m u s j a k o p o selství spásy z o s a m ě l o s t i jednotlivce. V t o m někteří čeští básníci podléhali d u c h u doby. Je to pochopitelné zvlášť po k r v e p r o l i t í c h první světové války. S o u č a s n é se však v n i c h často o b j e vují krvavé o b r a z y j a k o naděje lepší b u d o u c n o s t i . J a k o by byli u h r a n u t i v á l k o u , násilím a krví. H o r a napsal pár let p o válce: "Majitelé zlata kašlou na lidi. . . Nevidí krev, jež poteče jednou ulicemi místo něho." V letech 1922 až 1923 však m ů ž e m e p o z o r o v a t u H o r y začátky p o c h y b ností. J a k o redaktor k u l t u r n í přílohy Rudého práva reprezentoval oficiální s t r a n i c k o u l i n k u a ta v té d o b ě nebyla krajně levicová. P o m á h a l svým s o u d r u h ů m tím, že uveřejňoval j e j i c h příspěvky; u p o z o r ň o v a l na j e j i c h knihy, ale zastupoval umírněnější p o l i t i k u než t ř e b a j e h o starší druh, S. K. N e u m a n n . H o r o v i b y l y cizí s k a n d o vané v ý k ř i k y ä la M a j a k o v s k ý a Proletkult h o n e n a d c h l . Na to byl příliš západní a kulturní. Tak Hora třeba varoval: " Z programů a hesel, opsaných do literatury, socialistického umění nestvoříme. Revoluční bombast není o nic lepší nacionálního. I umění sociální hledá a nalézá složité bohatství lidského nitra... Máme jen poetizovat revoluční hesla?" Hora rovněž nesnášel p o l i t i c k o u demagogii některých svých soudru-
hů, j e j i c h m ó d n í přelétavost o d j e d n o h o m o d e r n í h o hesla k d r u h é m u . Jak je vidět, u m a r x i s m u - l e n i n i s m u šlo vždy o totéž: zvítězí sovětské vulgární zúžení č l o v ě k a n e b o n e d o g m a t i c k é a kulturnější, lidštější pojetí s p o l e č e n s k é h o zápasu o p o k r o k ? Víme, c o se stalo. Ještě h l o u b ě j i d o p r o b l é m u o r i e n t a c e s o c i a l i s m u , jak se už t e h d y u nás řešil, se H o r a podíval ve své první novele, k t e r o u nazval Socialistická naděje. Byl s c h o p e n vidět klady i z á p o r y o b o u stran, s o ciálně d e m o k r a t i c k é i k o m u n i s t i c k é , a o s t ř e načrtl k r i t i c k ý portrét s v ý c h buržoazních stoupenců proletářského m ý t u . P o d o b n ě j a k o T. G. Masaryk, Hora byl na straně dělníků, ale c h á p a l roztodivné důvody svých intelektuálních s o u d r u h ů , kteří se chtěli přidat k údajn é m u zápasu o p r o l e t á r s k o u revoluci. Horovo pochopení motivů soudruhů, hledajících o s o b n í spásu v t o m , že v y j d o u ze své bolestné s a m o t y a p r á z d n o t y tím, že se přidají k h o u f u , údajně bojujícímu za neosobní altruist i c k é cíle, má ovšem pozadí v j e h o vlastním ž i v o t n í m tápání a hledání. Svědčí o t o m d o k l a d y z H o r o v ý c h d o p i s ů příteli: "Bůhví, co to je, že takové blbosti člověk dělá. Opíjejte se, říkával Baudelaire. A bohužel, člověk to dělá, ač už to dávno není moderní. Jednou si člověk mysli: Láska tě naučí pořádně žit. Podruhé myslí, že studium. Potřetí, že poesie. Ale člověka nezmění nic než on sám. Toužil jsem po velikém citu, po veliké, trvalé vášni, po přilnuti a ztotožněni." Hora, j a k o tolik j i n ý c h , hledal spasení z p o c i t ů m a r n o s t i a něco absol u t n í h o , k č e m u by m o h l p ř i l n o u t a dát se celý. Potřeboval stranu! Ve své další básnické sbírce, Bouřlivé jaro, H o r a stále snil d o ruda a volal: Krásná, lokomotivo krásná, s rudým praporem, s rudým kvítím! Pospěš si, pospěš, přes vrchy a doly, já ji tam doma do náruči chytím, ejchuchu, budu ji milovat krvi, jež bouří mi rukama. Zabili jsme válku válkou. Svět náš je, ty budeš má. A o pár stránek dál: Pak budeš má, pak budeš má, spravedlnosti krvavá! V básni " M o d l i t b a d ě l n í k o v a " Hora p a t o l o g i c k y d o u f a l , že z krvavé lázně v y r o s t e čistý svět: Přijď, obnov svět, ó Revoluce. Svět obnov, zroď nám, Revoluce, spravedlivého člověka! Hora stále ještě dával p ř e d n o s t ruskému charakteru před českým: A Rus je oheň, Rus není Čech, a toužil p o spáse z V ý c h o d u : Věje, věje vítr rudý, rozsévač jde z východu. Hází zrno všem, ač chudý, vzpouru, boj a svobodu.
M y l n ě p o j m e n o v a n ý Lenin se m u stává v r c h n í m s o u d c e m : Mikuláš Lenin . . . I mrtev, bude je soudit. S o u č a s n ě však Hora varoval p ř e d p ř e d č a s n o u n e b o n e o z b r o j e n o u revolucí: Varujte se těch, kdo vás vedou na barikády bez boje. Jako mnoho jiných komunistických básníků Hora přišel d o Prahy z vesnice n e b o m a l o m ě s t a a j a k o oni nenáviděl " . . . města prokletá.. . " a kouřící t o v á r n y , ale zamiloval se d o d ě l n í k ů a doufal, že revolucí odstraní vše, i ty kouřící t o v á r n y ! Pro j e h o m o t i v a c i je p s y c h o l o g i c k y p ř í z n a č n ý c h několik veršů z básně " M ě s t o " : Z města ven! A možno-li to není, chci revoluci. Blázni, šílenci, staňte se dynamitem, vy v továrnách udušení, bůh nicoty nechať svět roznese a začnem znova, znova. Blahoslavené znova. P o d o b n é spojení nenávisti v e n k o vana k městu s revolucí se o b j e v u j e v básni "Vidění": Viděl jsem město v krvi plamenů. Jak blízko se básník může dostat k psychopatologii nihilismu a pyrománie! J a k o u roli v představivosti r e v o l u c i o n á ř ů hrají sadistické obrazy krve, ohně, d e s t r u k c e , r u d é revoluce! P s y c h o l o g i e lépe vysvětlí takové e m o c e než s p o l e č e n s k é (pa)vědy. V roce 1925 si Hora zajel d o Sověts k é h o svazu, p o b y l několik t ý d n ů a vrátil se se s m í š e n ý m i p o c i t y . Své z á p o r n é d o j m y veřejně neprojevil a po čtyři r o k y si je nechal p r o sebe. Zatím j a k o d i s c i p l i n o v a n ý straník proslovil m n o h o u p ř e d n á š k u o kult u r n í m vývoji v Rusku a o n a d š e n é m b u d o v á n í s o c i a l i s m u . A psal p o d o b n é č l á n k y . S p o l u s ostatními p r o m i n e n t ními s o u d r u h y c h o d i l na luxusní d ý c h á n k y d o vily Teréza, kde — p o d l e Jaroslava Seiferta — j i m sovětský velvyslanec s p r o p a g a n d o u servíroval ". . . misy vysoko nakupené bleděrůžovou šunkou, . . . růžové plástve uzeného lososa, přívětivé bečičky kaviáru . . . " a jiné d o b r o t y . Protože mezi hostiteli byl i R o m a n J a k o b s o n , b y l o m o ž n o uvěřit, že sovětští lidé, dobří lidé. Hora si také vyjel d o Itálie, kde kontrast s d e m o k r a t i c k o u vlastí bije d o očí a Hora projeví svou nostalgii v básni " U moře": . . . Doma jsem myslel jen na ulice, na rány nožem a na strážnice, krvavé stíny věci jsem viděl a nenáviděl! a nenáviděl! U moře moře jsem neviděl. Ve vlnách vlny jsem neslyšel. Kvetoucí jabloň tam daleko doma tisícerýma mě líbala rtoma. V roce 1926 Hora uveřejnil svůj d r u hý román, Hladový rok: Příběh města. Je to a u t o b i o g r a f i c k ý návrat d o první světové války, do končící rakouské m o n a r c h i e a začínající r e p u b l i k y . U p r o s t ř e d d v a c á t ý c h let už b y l o zřej-
26
J r
mé, že revoluce v Č e s k o s l o v e n s k u se pro nedostatek z á j m u o d k l á d á na neurčito: "V Rusku, tam se žilo, střílelo a tady — oh, šosácká země." Hora p o ř á d ještě dával přednost ruské rozvášněnosti a k r u t o s t i p ř e d č e s k o u střízlivostí a praktičností. A pak přišel o s u d n ý rok 1929, který měl k a ž d é h o naivku přesvědčit o pravé povaze komunistické strany a jejích z b o l š e v i z o v a n ý c h vůdců. Hora t o h o r o k u uveřejnil k n i h u poezie, Deset let, a p o l e m i c k o u studii Literatura a politika. B á s n i c k á sbírka účtovala s deseti lety vývoje a jasně s h r n u j e verše psané před r o z h o d n o u událostí v životě strany a po ní. Lenin a j e h o revoluce zůstali ideálem: Nemáme vlasti, — stojíme u tvého hrobu, Lenine, Lenine, Lenine, a v tichu mausolea, jež chvěje se otázkami, slyšíme ševel let, klečících nad tvou rakvi. Zajímavější než ta první, ta starší část sbírky Deset let bezzemka Hory, spatřujícího svou pravou vlast v Leninii, je část d r u h á , v níž se básník v roce 1929 obrací k d ě d i c ů m s o v ě t s k é h o d i k t á t o r a a p o d l e p o p u l á r n í h o , ale n e o b j e k t i v n í h o názoru, činí velký rozdíl mezi nimi a Jím, z b o ž n ě n ý m Leninem: Kdo jste, že zaklínáte
se
pokorně jeho slovy a bijete jimi druhy, kteří je jinak slyší? Kdo jste, vy apoštolově s pohledem obchodníků, přicházející kupčit s tragickou nadějí chudých? Co se to stalo, že Hora tak náhle vystřízlivěl a ostře napadl L e n i n o v y nástupce? Za Stalinovy přímé intervence K o m u n i s t i c k á strana Č e s k o slovenska byla zbolševizována a d o čela se dostali "karlínští k l u c i " , G o t t wald, Slánský, K o p e c k ý a další, kteří po zlikvidování relativní nezávislosti č e s k o s l o v e n s k ý c h k o m u n i s t ů na Moskvě později zlikvidují s a m o s t a t nost země. S e d m č e s k ý c h spisovatelů, mezi n i m i Hora, protestovali manifestem, proti němuž nové vedení strany o b r a t e m z o r g a n i z o v a l o p r o t i manifest dvanácti menších spisovatelů a u m ě l c ů , z nichž aspoň dva, Biebl a Závada, ani nevěděli o svém údajném podpisu. Hora pak p u b l i k o v a l d l o u h o u stať, v níž o d s o u d i l nejen nové vedení strany, ale I vedoucí Kremlu, K o m internu a j e j i c h politiku. V d ě j i n á c h evropského pochopení nezdravé podstaty k o m u n i s m u je to d o k u m e n t j e d i n e č n ý , uveřejněný m n o h e m dřív než třeba slavný a m n o h e m mírnější Gideův odsudek Stalinova režimu. Č t y ř i c e t i s t r á n k o v á brožura začíná vyznáním lásky ideálu k o m u n i s m u a bolševické revoluci, která — viděna b r ý l e m i mámení — "ztělesnila hrdinství nové, mladé třídy, jež... přistou-
pila k přehodnocování všech hodnot." A pak následují j e d n a výtka za d r u hou: "Nepochybuj, věř a budeš spasen. Věř přes všechny skutečnosti, přes neschopnost, frivolnost, škodlivost vůdců, kteří tě nevedou do země zaslíbené, ale do zkázy. Nejen do tvé zkázy vlastní, ale i do zkázy myšlenky, k její profanaci! . . . Komunisti u nás ... sami vymycuji ducha kritiky ze svých vlastních řad všemi jim dosažitelnými prostředky. .. . Tato svoboda dnes, sotva po deseti letech trvání našeho komunismu, neexistuje. Nikde se nestaneš tak lehko kacířem jako v komunistické straně. Na to stačí jen poněkud myslet. " A tak se stalo kacíři, " l i k v i d á t o r y , renegáty a z r á d c i " i sedm spisovatelů, kteří se v d o b ě kritické p r o č e s k o slovenskou komunistickou stranu ozvali, aby "varovali její členstvo před politikou falešných proroků, vedoucích proletariát od porážky k porážce Skutečný intelektuál, jenž myslí poctivě, nemůže mlčet, když vidí, jak se myšlenka, pro kterou pracoval, stává kořistí tupců, dětinských fanatiků a mazaných politiků ze řemesla. Bylo naší povinnosti říci dělníkům, že jejich vedeni nestojí za nic." Hora, O l b r a c h t , Vančura, N e u mann, Malířová, Majerová a Seifert měli štěstí. 2 i l i a snili o k o m u n i s m u a krvavé revoluci v Masarykově r e p u b lice a tak se j i m nestalo nic horšího, než že byli v y l o u č e n i z k o m u n i s t i c k é strany a v y h o z e n i z míst, na nichž p r o stranu pracovali. " B u r ž o á z n i " nakladatelé je dál vydávali a " b u r ž o á z n i " čtenáři je dál četli. Skoda, že se tak brzy z a p o m n ě l o na H o r o v u o p r á v n ě nou c h a r a k t e r i s t i k u G o t t w a l d a , Slánského a K o p e c k é h o j a k o b a n d y " t u p ců, d ě t i n s k ý c h fanatiků a m a z a n ý c h p o l i t i k á ř ů " . Jasnozřivý básník pak odsoudil pomlouvačnou kampaň, k t e r o u strana zahájila proti s e d m i spisovatelům, a ocitoval t y p i c k o u větu j e d n o h o z nových p ř e d á k ů strany: "Milejší nežli dělník, který čte a vzdělává se, je mi dělník, který v neděli propije svou mzdu, načež v něm po celý týden roste revoluční zášť proti kapitalistům." A jiný " m a z a n ý p o l i t i k á ř " Horovi řekl: "Cože? Abychom proti vám nepsali? Musíme vás přece zostudit stuj co stůj, aby vám dělníci přestali věřit a plivali po vás jako po zrádcích." "Takto se vytváří veřejné mínění," p o v z d e c h l si Hora a na adresu dvanácti t r u c m a n i f e s t a n t ů napsal: "Nevíte nic o tom, že kam šlápne revoluční noha Polbyra, neroste už nic, než fašistický plevel? — Jsou všelijací snobové, jsou i snobové komunističtí." Hora pak vytkl straně o p o r t u n i s mus s p o l i t i c k ý m i p r o g r a m y . V d a l š í m citátu z roku 1929 mluví to Hora n e b o L i e h m , K u n d e r a či Vaculík z r o k u 1967? "Diktatura proletariátu . . . nikdy
nesmi ani pomyslit na to, aby se stala diktaturou nad svobodou lidského myšlení a našeho přirozeného sebevědomí, naší cti a našeho charakteru. Znásilníte lidí tupé a zbabělé, ale lidi rozumné a hodnotné můžete jen přesvědčit. . . . Političtí řemeslníci, nezralí fanatici, naivní vyznavači a amo rálni snobové mohou pokrčit rameny nad těmito slovy Literatura a politika se rozcházejí. . .. Ve světě umění není žádné pravdy většiny. Je jen věrnost k sobě." Poprvé Hora veřejně p r o m l u v i l o svých d o j m e c h z cesty d o Ruska před č t y ř m i lety: "Přivezl jsem si ze Sovětského Ruska obraz velikého a vzněcujícího úsilí, obraz heroické země.... Ale docházeli jsme také k poznání, že vedle této nadlidské práce, sloužící ke štěstí mnohých, je ještě komunismus jiný, komunismus, jehož se zmocnili lidé malí a nepovolaní, komunismus, dusící a tříštící energii, kterou měl uvolnit a zjasnit, komunismus, jenž . . . sám se bláhově domnívá, že zvítězí, když zmechanisuje, zbyrokratisuje své hnutia vyrobí z lidi stroje na revoluci, tak jako kapitalisti z nich vyrábějí stroje na své obohacení. Živý člověk zmizel z úpadkového komunistického hnutí různých zemí a místo něho staví Internacionála do boje pouhé nositele thesi. Tento nevědecký, diplomatický komunismus není už tím, jenž nám dal tak mnoho, nač nelze nikdy zapomenout." Strana v y h o d i l a H o r u z r e d a k t o r s k é h o místa v Rudém právu a tak se Hora stal n e z a m ě s t n a n ý m a musel vyřešit p r o b l é m obživy sebe a rodiny. Na Šaldovu radu přijal místo k u l t u r n í ho redaktora v Českém slově. V t o m to d e n í k u č e s k ý c h socialistů Hora nadále m o h l psát, jak chtěl, posuzovat příznivě k n i h y svých bývalých s o u d r u h ů a svým členstvím v literárních p o r o t á c h p o m á h a t j i m k státním cenám. Nemstil se, ale byl to z l o m e n ý člověk. O d roku 1929 H o r o v y verše zkrásněly, o d p a d l a p o l i t i c k á agitka, ale často j s o u velmi smutné. Už ve sbírce Deset let vyznal ústy A m u n d s e n a letícího marně, bys nalezl zemi svou, zem nikdy neposkvrněnou; jsou pustá lidnatá města, a pusto je v hlomozu davu, samota touhy vane tam všude, kam jsme zabloudili. .. Ve sbírce Tvůj hlas z roku 1930 je několik j a s n ý c h náznaků j e h o duševního stavu: A vlaky jedou jinam než chceš. Ztratil přátele, s nimiž kdysi šel a připamatovává si střepy slov, jimž už neporozumí. Je po vší naději a víře: Po zemi váli se dohraná naše hra. Iluze kolektivu je ta tam a básník je opět sám: Komu ruku na rameno položit,
27
bych nebyl sám? Ve sbírce Jarní vítr, rozeslané přát e l ů m Listů pro umění j a k o s o u k r o m ý tisk v roce 1933, č t e m e verše, z nichž je vidět, že obrazy krve a t o u h y ztratily p o l i t i c k ý s m y s l a vrátily se k m i l o s t n ý m s o u v i s l o s t e m (báseň "Ve vlaku"): Jak zvolna dýchá tato šťastná spící. . . Zřel jsem ji na rtech vše, co zdálo se jí. Chuť objetí, zdráhavost těžkých pohledů, jež chtějí vše vidětí, vše viděti a zlámat všecky hráze, jež staví krev, na jarní vítr postavit se naze, jak květ a zpěv . . . T é h o ž r o k u Hora vydal s b í r k u se s y m b o l i c k ý m názvem Tonoucí stíny. Sovětské Rusko už n e b y l o zaslíbenou zemí Leninie, j a k o kdysi, ale stala se z ní " Z e m ě D o s t o j e v s k é h o " : . . . andělé s ďábly o člověka se přou a ze dna vědomí řve zvíře, bohočlověk kleká, rukama dívka zalomí, tvůj stín, jenž v děs zahalil tebe se směje, blouzní, proklíná, krev s vodkou vře v něm, s peklem nebe, jas rozumu tam zhasíná . . . Už ne Lenin, ale Dostojevský se svým obrazem nebezpečných "Běsů" je H o r o v i klíčem k p o c h o p e n í systému, jejž miloval, d o k u d jej nepoznal z vlastní t r p k é zkušenosti. Mezi verši k n i h y , nazvané Dvě minuty ticha, č t e m e ozvěny H o r o v a stesku: Verše, hasnoucí jak světla na hladině, jenom vy jste mi zbyly zas ze všeho, jenom vy, smutek samoty po přátelském víně, vy a na dně noci stesk snu zašlého. Ve sbírce s a t i r i c k ý c h veršů Popelec básník uvažoval o " z r a d ě intelektuálů": Zradím, když svou filosofii mlčením samoty své přikryji? Zradím, když místo filosofie dám světu tlach, jenž populární je? Zradím, když to, co moje pravda je, akkomoduju ve službách partaje? Josef Hora p o d n i k l p r á z d n i n o v o u cestu po Slovensku a ve svých o b r a zech ve sbírce Nebe nad Slovenskem se d o c e l a přirozeně vrátil k n á b o ž e n ským příměrům: Zem pod horami prostřená, sty kostelů svých rovin chválí Pána. Ve d v a c á t ý c h letech Hora překládal z r u š t i n y Jesenia a ve t ř i c á t ý c h letech se obrátil k Pasternakovi, jenž m u byl blízký nejen svou s y m b o l i c k o u c i t l i vostí, ale i tím, že byl v y h o š t ě n z oficiální přízně. S růstem nebezpečí f a š i s m u se Hora z ú č a s t n i l p o d p i s o v á ní manifestů. Stal se č l e n e m S p o l e č nosti přátel S o v ě t s k é h o svazu, psal do č a s o p i s u Praha-Moskva, dál c h o dil na d ý c h á n k y ve vile Teréza, ale n i k d y se nevrátil d o k o m u n i s t i c k é
28
strany, c o ž učinila většina v y h o š t ě n ý c h z r o k u 1929. V č e r v n u 1931 z k l a m a n ý básník p o prvé, ale ne n a p o s l e d y , hledal zotavení v s a n a t o r i u pro nervové c h o r o b y . Třicátá léta zraňovala citlivého člověka každý rok. Slabost d e m o k r a c i í v konfliktu s policejními diktaturami bila d o očí. Zprávy z Ruska potvrzovaly j e h o d o j m y ze zrazené revoluce. Procesy s L e n i n o v ý m i k o l e g y a j e j i c h p o p r a v y nedávaly ž á d n o u naději na zlepšení sovětského s y s t é m u , právě naopak. V t ř i c á t é m o s m é m roce Hora vydal další ve své sérii a u t o b i o g r a f i c k ý c h r o m á n ů o své době, Dech na skle: Příběh Jana Tráznika. Hora nejprve vylíčil o k o u z l e n í L e n i n e m a bolševick o u revolucí, které si idealizoval, a pak p o s t u p n é z k l a m á n í až zoufalství nad z b o r c e n ý m i sny. Jan Trázník po svém h o ř k é m poznání č a s t o myslí na sebevraždu — došel Hora tak d a l e k o ? P r a v d ě p o d o b n ě ano. Sen koiektivism u byl marný sen. K o m u n i s t ů m je a d r e s o v á n a tato výtka: "Takoví jste vy. Celý svět milujete, člověka nenávidíte." V j e d n é r o m á n o v é debatě Hora poukázal na příbuznost k o m u n i s m u s n a c i s m e m . Ke k o n c i r o m á n u H o r a uveřejnil ú d a j n ý d o p i s o d přít e l k y n ě T a m a r y ze S o v ě t s k é h o svazu: "Milý Jene, posilám dopis po kamarádce, jež jede do Prahy. Je to od ní pěkné a odvážné. Všichni se ode mne odvrátili. Staly se totiž věci závratně nepomyslitelné. Muž byl před týdnem náhle zatčen a odvezen, nikde mi neřeknou kam. Měl prý styky s oposicí, i ze škůdcovství ho viní. Nikdy jsem netušila a nemohu věřit.. .Za hranice nesmím. . , .Sbohem, Tamara." T í m t o z o u f a l ý m a k o r d e m z reálného Sovětského svazu k o n č í Horova k n i h a o naději k o m u n i s m u . V románu čteme dokonce toto: "Jenže tito spasitelé světa, ať jsou to komunisté nebo fašisté, mají v sobě více pýchy než lásky. Oni nejsou zamilováni ani do chudých ani do národa, nýbrž do své ješitné představy o tom, jak by si měli chudí a národ počínat." Josef Hora, jenž ve své revoluční etapě napsal "Nemáme vlasti!" a snil o p ř í c h o d u krvavé Leninie, se t e ď stal opěvovatelem vlasti a m i l o v a n ý m básníkem d o m o v a : . . . domove, můj domove! Vlast byla smrtelně o h r o ž e n a — t e h d y se m y l n ě zdálo, že jen fašismem — a spisovatelé hledali trvalé h o d n o ty. Jak se říkalo, šli ke k o ř e n ů m . A t a k s nimi Hora vyzpíval svou žalost nad odchodem dvou duchovních vůdců národa, F. X. Šaldy a T. G. Masaryka, j e m u ž věnoval dvě básně. Kdykoliv j e h o poezie z t ě c h t o t r a g i c k ý c h let byla z n o v u v y d á n a za k o m u n i s t i c k é ho režimu, j e n o m báseň o Šaldovi prošla. O t ě c h d r u h ý c h , n i k d y ani zmínky. K o m u n i s t é n i k d y nedovolili
p ř e t i s k n o u t H o r o v y verše z básně " T . G . M . , prvá": Ty zářijový dní, koho jsi nám to vzal? V šat smrti oblečen, odcházíš tebou v dál, jde, tvůrce svobody, bohatě dovršené, a nad svým národem se do neznáma klene. . . . A národ rodil se v tom rovném kolmém čele, jež neslo posláni a pokyn velitele. A ovšem ani z básně " T . G . M . , d r u há": Hle, země prázdná zůstává, kde Člověk šel. ... Ano, a ne.... Byl ne, anebo ano. Každý s o u č a s n í k ovšem věděl, že hlavní M a s a r y k o v o " n e " patřilo bolševismu. V d r u h é půli t ř i c á t ý c h let Hora uveřejnil c e l o u sérii sbírek veršů, jež o b o h a t i l y národní p o k l a d a četl je k d e k d o : Máchovské variace, Domov, Jan Houslista, Rekviem a Popelka přebírá hrách. Příměr o návratu ztrac e n é h o syna se opět naplňoval. V p r v ý c h letech r e p u b l i k y , k d y byla s v o b o d a a svět se otevíral d o široka, b y l o s n a d n é snít ještě o n ě č e m m n o hem lepším, o další revoluci, a idealizovat si bolševismus. Když s k u t e č n é h o d n o t y b y l y o h r o ž e n y , básník našel cestu d o m ů : A život, teprve když se tratí, nás učí nejhloub milovati. Za d r u h é světové války byl Hora těžce n e m o c e n . N e b y l o n u t n ý c h léků a tak vytrvalé bacily d o k o n č o v a l y zkázu n a l o m e n é h o ducha. Básník vypadal tak uboze, na umření, že když si pro něj přišlo Gestapo, nestál j i m za to, a b y ho zatkli. A l e Hora v á l k u přežil. Byl n e m o c e n , byl z l o m e n , ale psal. J e h o verše m o h l y vyjít teprve po válce. Stále se považoval, a právem, za přítele c h u d ý c h a za lepšího socialistu než byli němečtí národní socialisté a ruští n á r o d n í k o m u n i s t é . Na p o d zim r o k u 1941 napsal J o s e f u Palivcovi věnování d o výtisku své první k n i h y básní: První verše — jaká dálka! Byla válka, je zas válka . . . Pil jsem mlád, popiji stár, dychtiv na všechno, co bude. Naše vino je vždy rudé. Hora opět doufal, že z hrůz války vyroste lepší svět. N i k d e n e n a j d e m e b ý v a l o u naději, že by změna k lepším u m o h l a přijít ze Sovětského svazu nebo od československých komunistů. J a k m i l e j e d n o u Hora došel k p o znání j e j i c h z l o v o l n o s t i a z l o č i n n o s t i , zatratil je. Z j e h o veršů je patrné, že spojoval krutost své n e m o c i s k r u t o s t m i války a s v ý c h t r p k ý c h poznání: Kterak se mohu uzdraviti, když všude příkladem je moc? . . . Ta tam jsou pravá naše sídla, kouř rudých ohňů z minula. Josef Hora zemřel 21. června, několik t ý d n ů po skončení války. Vláda pro n ě h o uspořádala státní pohřeb. Podle s t a l i n s k é h o zlozvyku, j a k o
p r v n í m u u nás mu byl udělen titul n á r o d n í h o umělce. K j e h o smrti p r o mluvil také Václav K o p e c k ý , ministr i n f o r m a c í , j e d e n z nejzavilejších karlínských kluků, kterými Hora opovrhoval a p ř e d nimiž dělníky varoval už v roce 1929. Ivo Fleischman, jeden z pitomoučkých "ostrých hochů", kteří se za vedení K o p e c k é h o c h o p i l i " k u l t u r n í f r o n t y " , si i d i o t i c k y zaveršoval nad m r t v o l o u s k u t e č n é h o básníka a člověka: "Mrtvému" . . . Zde pěst, zde klid, zde nenávist. Zde báseň — na lafetě list. Zde — jasněl — provždy za lidi srdce, jež s puškou v ruce bdi. M n o h e m případnějším epitafem na h r o b Josefa Hory, oběti k o m u n i s t i c k ý c h iluzí, j s o u dva závěrečné verše z j e h o Zápisků z nemoci: Lito mi kostelů je, kde století spi zesnulá. Člověk je věky dostavuje jak vzácnou přítěž minula, pak vteřina je na prach změní, a v lítosti k nim pokleká. Nad jednu ztrátu ale není: utratit duši člověka.
•
PRAŽSKÉ UZENÁŘSTVÍ 638 Queen St. West, TORONTO, ONT. M6J 1E4 Tel.: 364-1787
Arnošt Wagner
Los na losa V L u b o r o v ě h o s p o d ě Slávii se p o slední t ý d n y v září n e m l u v i l o o n i č e m j i n é m než o lovu na m o o s y . K d o s k ý m a k a m letos pojede, k d o loni dostal losa a k d o přijel s p r á z d n o u . " B r a t ř e , " řekl L u b o r Havel, "letos t o n e v y p a d á s lovem m o c dobře, dali méně p o v o l e ní k odstřelu než m i n u l ý rok . . ." "Správně," p o v í d á m já, " a l e s p o ň j i c h v lese víc zůstáne," nevšímaje si nevraživých p o h l e d ů místních k r a j a n ů — lovců. J e d i n ě Láďa Votava se na m n e mile usmál a nabídl mi, a b y c h jel s ním. " Š ú r , " říkám, " k d y se j e d e ? " "V pátek." " T a k mě ráno v z b u ď , " povíd á m mu. D r u h ý den, když j s e m na celou d e b a t u již z a p o m n ě l , mi Láďa volal a nadiktoval d e s e t i m i n u t o v ý a n ě k o l i k a s e t d o l a r o v ý s e z n a m věcí, které si m u s í m s s e b o u vzít. " Š ú r , " p o v í d á m zase, " n e z a p o m e ň mě v pátek v z b u d i t . " Když volal ve středu, jestli m á m d o b r o u s e k y r k u a baterku, poznal j s e m poprvé, že t o myslí vážně. Bez n e j m e n š í h o p o c i t u s t u d u j s e m m u ještě večer zavolal, že m á m záchvat d n y , že n e b u d u m o c i jet. " Š ú r , " řekl pro z m ě n u Láďa, "tak si n e z a p o m e ň prášky a h o l í n k y ! " Sehnat n o v é h o partnera pro L á ď u — na to již nebyl čas, a na severu se d o lesa míň než ve d v o u neleze. Tak j s e m začal shánět d l o u h é s p o d k y a ty holínky. V pátek ve tři ráno j s e m s o r a n ž o v o u čepicí na hlavě a vestou stejné barvy čekal se s v ý m i devíti zavazadly před d o m e m na Láďův náklaďák. S m o t o r o v o u lodí, k l a d k o strojem, r y b á ř s k o u a l o v e c k o u výstrojí, n á h r a d n í m m o t o r e m a s p o u stou j i n ý c h věcí včetně jídla a b e d e n piva, b y l o a u t o narváno. N e m ě l j s e m o d v a h u zeptat se svého partnera, k a m t o h o losa, který prý mívá až přes pět metráků, dáme. Jedna z n e j p i t o m ě j ších otázek, které jsem Láďovi p o cestě na sever dal, byla, zda má s seb o u dostatek nábojů. Jeli jsme po dálnici číslo 11 s m ě r e m na N o r t h Bay a poblíž T e m a g a m i jsme se o d p o l e d n e u b y t o v a l i na b ř e h u jezera v A n g u s Lake Lodge. T e n t o motel s c h a t k a m i a vynikající restaurací patří Josefovi a Jirkovi, n o v ý m č e s k ý m majitelům. N e b y l o m o c zima, něco pod nulou, t r o š k u sněžilo, na poslední den v září to n e b y l o tak špatné. Josef pobíhal k o l e m nás v sandálech ještě naboso. U b y t o v a l nás překrásně, v chatce hned nad jezerem, z verandy jsme pak lovili štiky. Že myslivec pochází od slova m y s liti jsem zjistil, když si Láďa h n e d p o vybalení proviantu nacpal f a j f k u a neodpovídaje na mé dotazy stran umístění šesti g a l o n ů polívek, jal se obcházeti zamyšleně c h a t k o u s mapou v ruce. Že neměl v d r u h é láhev piva b y l o na pováženou, a tak jsem h o
nevyrušoval. Po n ě k o l i k a m i n u t á c h p o z n a l svůj o m y l , m a p u v y m ě n i l za láhev A m s t e l u a prohlásil, že se b u d e lovit na jezerech, kam z a j e d e m e lodí již večer a ve s t a n u přespíme. H o n i t b a začíná o f i c i á l n ě v s o b o t u ráno, první výstřel m ů ž e p a d n o u t až půl h o d i n y po v ý c h o d u slunce. N e d o d r ž e n í pravidel — p o k u t a pět tisíc d o l a r ů a zabavení lodě, auta a všeho k o l e m . Na rozdíl o d m n o h a j i n ý c h bral Láďa c e l o u záležitost s p o r t o v n ě . T e p l o m ě r p o m a l u klesal a když j s m e vyšli ven, byla zima j a k o v . . . J a k o v Moskvě. V e n k u jsme se seznámili s d r u h ý m majitelem A n g u s Lake L o d g e — J i r kou. T o jsem ještě nevěděl, že Jirka je blázen. P o m o h l i j s m e m u naložit m o t o r o v ý č l u n na náklaďáček, navrch si hodil teplé oblečení a spacák. Při povídání Láďa zjistil, že Jirka má namířeno asi třicet k i l o m e t r ů d o lesa a pak ještě kus lodí. Stejné místo, kam Ládík jezdí již tři roky, ale j a k o správný g e n t l e m a n neřekl ani slovo. J i r k a chtěl být na úsvitu na t o m pravém fleku. C e s t o u m u s a m o z ř e j m ě z lodi uletěl pytel s t e p l ý m o b l e č e n í m a až d r u h ý den j s m e se dozvěděli, že spal na otevřené vodě p o k r y t ý l e d e m s prstem p ř i m r z l ý m na s p o u š t i k u l o v nice. Každý j i n ý by se vrátil. My j s m e s a m o z ř e j m ě museli — díky b o h u — změnit plán a vyrazili j s m e ráno ve čtyři. Nejdříve j e d n o u m o t o rovou lodí přes první jezero. Pak pěšky s m o t o r e m p o d paží lesem a bažin o u na břeh d r u h é h o jezera. T a m již byla další loďka, k t e r o u jsme d o p l u l i zase k jiné bažině a pak ú m o r n ý m p o c h o d e m m o č á l y a houštím k t o m u d r u h é m u " s p r á v n é m u " místu. Místo to b y l o n á d h e r n é a i správné, n e b o ť tam loni zastřelil losa Z d e n ě k A n d e r la. Šli jsme p o březích, kam snad lidská noha nevkročila, kde b y c h o p r a v d u nechtěl zůstat viset bez benzínu nebo s p o l á m a n ý m l o d n í m m o t o r e m . Ten den j s m e štěstí neměli. Láďovi vylosovaly úřady povolení j e n o m na tele. T ě c h dávají nejvíce, n e b o ť m á m a je s ním většinu času zalezlá v k o p cích a p r o t o dostat tele je velice nesnadné. S b ý k e m je to lepší, n e b o ť naplněn láskou přijde z lesa na zavolání. Někdy. Láďa uměl volat, trénoval to hýkání denně. Večer šel Jirka z k o n t r o l o v a t místo, kde má políčeno na medvěda. S m e d vědem není tak velký p r o b l é m j a k o s losem. Již na jaře se musí naložit d o velké láhve o d okurek maso, a b y přes léto shnilo. Nejlépe se k t o m u hodí maso m a l ý c h zvířat, hlavně koček, které lovec sesbírá přejeté na d á l n i cích. Na p o d z i m se pak sklenice p o věsí v lese na s t r o m a z patřičné d á l k y rozbije střelou z b r o k o v n i c e — j i n a k by jeden ten p u c h nepřežil. A za h o d i n u - d v ě je t a m nedvěd a d o něj se strefit není velký problém. S rozkoší se hrabe v t o m sajrajtu j a k o v české kuchařce, nic kolem sebe necítí a nevnímá, j e n o m tu svoji lahůdku. Na
29
JP
T
rozdíl o d medvěda je los zvíře velice blbé. š p a t n ě vidí, ale má vynikající č i c h a sluch. Je rychlý a na m i m o ř á d ně d l o u h ý c h nohách, na k t e r ý c h by se dala postavit veranda, denně ujde m n o h o mil. Trvá týden, než se o k r u hem vrátí na místo, kde lovec našel první stopy. Má rád vodní rostliny a umí se pro ně potápět až do h l o u b k y pěti metrů. T y t o znalosit nám však byly první den h o u b y platné. Další poznatky jsem načerpal večer v h o s p o d ě u plzeňského, kde fantast i c k o u vůni guláše (Josef!) přebíjely různé pachy místních lovců. Každý smrděl jinak. Jeden byl nasprejovanej výtažkem z kobylí moči, druhej byl namazanej j a b l e č n ý m protlakem a všichni pivem. Myslivec se po d o b u lovu — někdy až tři t ý d n y — nemyje, nepoužívá mýdel ani j i n ý c h kosmet i c k ý c h prostředků. Myslivec je také m i m o ř á d n ě šťasten. Bez manželky, mezi kamarády, pije kdy chce a kolik chce. Pltí je nerozlučné spojené s lovem. Z j e d n o h o tábora d o d r u h é h o se rychlostí blesku roznese zpráva, kde se co trefilo a pak se oslavuje. Oslavuje se — s p r o m i n u t í m — i hovno v lese. O n o je prvním znamením, že zvíře je v blízkosti, a za h o d i n u jsem znal všechny odstíny losích výkalů. Druhý den ráno — zase ve čtyři — začala dřina. Šel s námi také Jirka a navíc jsme nesli kanoe. Mne nechali na lodi lovit ryby. Asi jsem smrděl mýdlem. Nenávidím je za to oba dodnes. Všechno mé teplé oblečení je mi o tři čísla menší a tak si dovedete představit tu zimu, tu slast lovit potmě
ryby na p ů l m e t r o v ý c h vlnách s přimrzlou návnadou k prstům. Vycházející slunce jsem doslova honil po jezeře, a b y c h zpoza k o p c ů užil jeho prvních paprsků, a tak jsem poprvé cítil s pračlověkem. Asi v polovině našeho p o b y t u se začala nálada lovců na severu p o stupně měnit. V celém okolí byly již tři o b c h o d y s pivem poloprázdné. Na dálnici číslo 11 se objevovala řada aut s losími těly a hlava s parohy byla vždy přivázaná na střeše. Těch aut byly denně stovky. Ale tisíce oranžových myslivců stále čekaly na svých stanovištích s nadějí. Projížděl jsem městečky v okolí a všude viděl nablýskané náklaďáčky plné beden s pivem, s losí hlavou na kapotě a s půl t u c t e m naleštěných pušek v kabině jak ve vitríně. Ti, kteří střelili, nejeli ještě d o m ů , ale navštěvovali se navzájem, slavili a velebili se. Myslivecká latina na rozdíl o d Evropanů je zde na severu jiná. Zde se lovec obyčejné snaží svůj v ý k o n a námahu zlehčit a svaluje úlovek na štěstí. Je však m n o ho " s p o r t o v c ů " -1- mamlasů, kteří loví tak, že najezdí po silnicích tisíce k i l o m e t r ů s puškou připravenou k výstřelu a jakmile uvidí v dálce s k u p i n k u losů — střílí přímo z auta. Také jsou zde pánové, kteří maji na svých náklaďácích navíc obojživelná vozidla a různé motorové t r o j k o l k y a motorové navijáky, kterými zvíře pak přitáhnou z lesa, nebo si je nechají jeřábem naložit. První dny jsem přemýšlel také nad tím, jak dostaneme pak t o h o losa z vody nebo m o č á l u dvacet kilometrů
k nejbližší cestě. Pět metráků tahat z bláta není maličkost, ale pro lovce je to ta poslední starost. Viděl jsem skupinu mužů po pás ve vodě " p o r c o v a t " býka a pak ho dva dny v batozích odnášeli již jako svíčkovou a steaky k autům. My jsme tento p r o b l é m neměli. Poslední den našeho p o b y t u byl stejný jako dni předešlé. Viděli jsme pár čerstvých stop, ale byl vítr a zvířata nás cítila. Večer před o d j e z d e m jsme se ještě jeli projet lesní cestou d l o u h o u asi 40 kilometrů. Po celé její délce každých několik set metrů stáli lovci jako uniformovaní vojáci v oranžové čepici a vestě a čekali na své štěstí. Nejhorší bylo to zdravení. Každ é m u se muselo aspoň p o k y n o u t . Cestou tam i zpět. Slyšeli jsme tucty příběhů, jak lovec stál tváří v tvář zvířeti, které nemohl zastřelit, n e b o ť to byla samice a on měl vylosovaného samce, nebo naopak. Kdo měl povolení na býka, ten ho napřesrok již nedostane — a tak je to snad správné. J e n o m na dalekém severu nejsou veliká omezení. Ale tam se musí letět letadlem a střílí se z helikoptér. To si každý dovolit nemůže a také to není žádný sport. Je to horší než stát t ý d n y u lesní cesty a čekat na t o h o svého. Lovec s trofejí na střeše a u t o m o b i l u se obyčejně vracel d o m ů ve dne. Měl to tak naplánováno, aby přijel d o místa svého bydliště v dopravní špičce. My jsme se vraceli d o Ottawy v noci. Láďa měl s sebou pořád všechny patrony, které si přivezl, a oba dva jsme měli skvělou náladu. Já proto, že jsem nemusel porcovat losa, a Ládík měl již v kapse povolení na jelena, kterého si půjde střelit v listopadu. Zatím měli u Votavů jelení guláš každý podzim.
Až přijedete do Kitcheneru, navštivte krajanskou
RESTAURACI METRO 164 Victoria Street N o r t h , Kitchencr, Ontario, Tel.: (519) 743-2720
Deset druhů řízků a další jídla. Otevřeno sedm dni v tvdnu.
30
Dopisy Nepochopeni ironie V č. 5/1987 píše Vaše čtenářka Lída Peícová o mém článku "Záznamy všedních dnů", že v něm "v podstatě obhajují či vysvětluji tézi skupiny britských bohemistů, že česká literatura vydávaná v Československu je lepší a zajímavější než emigrační..." Radím čtenářce, aby si znovu v klidu a pozorně přečetla úvodní část mého článku (v hodnoceni oficiální literatury se jinak se mnou shoduje). Přijde jistě na to, že slov "obhajuje" i "vysvětluje" nepoužila vhodně. Nechci ji navádět, jaký výraz by měla zvolit, poukazuji však na to, že existuje stylizační prostředek zvaný ironie. Igor Hájek, Anglie Výroky, které nebyly napsány Ještě bych se rád zmínil o "Nechuravé Americe Oty Uíče", kterýžto článek byl předmětem dalších diskusí. Uvažoval jsem, nemám-li Ulče následovat a Richardu Drtinoví už prostě neodpovídat, ale neodolal jsem, nedalo mi to. Pan Drtina mi totiž ve své podrážděné odpovědi připisuje výroky (můj dopis v č. 3, 1987), které jsem nikdy nenapsal, což je hodně mírně řečeno krajně nesolidní, řekl bych klukovina. Je totiž lež, že, cituji: ". . . Rohan hrubě nadává těm, kteří mají odlišný názor a více informací. . .". Nevím, z čeho čerpá Drtina mě "hrubé nadávání", nebo jak se dopracoval k tomu, že jiní maji méně informací než on. Rovněž mi pan Drtina hodil na krk, že souhlasím se zabitím i nevinných, tedy prý stejný přístup, jako mají teroristé. Nic podobného se v mém dopise nepraví. Naopak: řekl bych, že Richard Drtina má k celé věci přistup jako maji komunisté, kteří s neobyčejnou drzosti dokáži vylovit slova z kontextu, převrátit a dát jim záměrně jiný význam. Nemá smysl věci dále rozebírat, ale závěrem bych rád vyslovil podiv nad tím, kde se bere v československém uprchlíku před komunismem (alespoň si to o panu Drtinoví myslím) zjevná nenávist vůči prezidentovi (ač podle p. Drtiny jen "bývalého hollywoodského herce s nevelkými intelektuálními schopnostmi"), který velice efektivně bojuje proti tyranii, z které (jak předpokládám) i pan Drtina utekl. Karel Rohan, Kanada Schodek 500 000 mrtvých Následující text je mým příspěvkem k článku R. Drtiny (č. 5/87) "Ještě o nechuravé Americe. R. Drtina odpovídá O. Ulčovi a dalším". R. Drtina píše (strana 18): "Nixon však nebombardoval cizího vetřelce, ale masivně, po 164 dní, celou Kam-
bodžu, s výsledkem asi 500 000 zabitých obyvatel." Poněvadž jsem právě dočetl knížku R. Nixona "No More Vietnams", chtěl bych zde uvésti několik informaci z tohoto zdroje, a to ohledně bombardování Kambodži: — Americká armáda bombardovala vojenské základny kolem kambodžské hranice (ne "celou Kambodžu"); — severní Vietnamci vyhnali Kambodžany z území kolem hranic; — Sihanouk řekl: "Poněvadž při bombardování nepřišli žádní Kambodžané o život a ani žádni Kambodžané nebyli při těchto náletech svědky, jak si mohu stěžovat."; — severní Vietnam popřel přítomnost svých vojsk v Kambodži. Poněvadž nejsem specialistou na tyto otázky a mým jediným zdrojem informaci je kniha R. Nixona, chtěl bych vědět, kde se R. Drtina dostal k číslu 500 000 zabitých obyvatel Kambodži. Pochybuji, že by Američané bombardovali "celou Kambodžu". Proč by to dělali? Kare! Hajmrle, Kanada Národ má bojovat za svobodu Jsem Čech čekající v Rakousku na imigraci do Kanady. Pravidelně čtu Váš časopis a je mi jasné, že uveřejňujete názory různých lidí, což je v, demokratickém světě celkem normálni. Po přečtení otisknutého názoru pana Oty Filipa ve Vašem čísle 4/87 jsem se rozhodl, že Vám napíši. Nevím, proč si pan Ota Filip myslí, že rozhovor p. Rambouska a p. Mašina měl zůstat ve Vašem šuplíku. I to je kus historie boje proti komunismu. Že se nevedl v rukavičkách, je každému jasné. Vždyť teror zavedli oni! Ptá se, komu tím prospěli. Připomíná mi to, co tvrdili komunisté po válce 0 těch, co zabili Heydricha. Komu prospěli? Ještě prý zhoršili situaci u nás doma. Nej lepši je asi nic nedělat a mlčet. To nám jde dobře. Neublížíme sobě ani jiným a nedej bože 1 nepříteli. Ten pak oplácí. Stydím se za tyto rysy české povahy. Ale když na to nemám já, proč ještě veřejně odsuzovat jiné? Když v historii o něco šlo, dokázali jsme vždy omluvit to, že jsme nic neudělali. Každý má přece právo bojovat za sebe a o svoji svobodu tak jak u m i. Kdyby tenkrát bylo víc lidí raženi pana Mašina a miň ustrašených, neměli by to komunisté tak lehké. Alibismus se táhne celou naši historií. Snad naposled ve středověku jsme se jako národ uměli bránit, ale kdoví jak to bylo i tenkrát, ve falšováni historie jsme taky mistři. Myslím si, že článek v čísle 4/87 trochu upravený, alespoň jeho první části, by mohl být nabídnut i Rudému právu. Že se tenkrát vedl boj jinými prostředky? Pokud posloucháni rá-
dia a čtení zakázaných knížek je boj, tak prosím. Ale co se tím dosáhlo? Nechci tím říci, že to, co dělají dnes intelektuálové u nás doma, je k ničemu. Vše co je proti, je dobré. Nakonec si myslím, že národ, který se lidmi s názory podobnými názorům pana Oty Filipa jen hemží, dovede bojovat pouze v hospodě u piva, si svobodu ani nezaslouží. Měl by se tento odboj doporučit i do Afganistánu, měli by menši ztráty a Rusové miň starostí. A proto mě nadzvedl názor "komu tím prospěli". Národ má přece bojovat za svobodu všemi dostupnými prostředky, pokud jako národ chce vůbec existovat! Petr Radovský, Rakousko Líbezný sebeklam Nemohu se ubránit pocitu, že se pan Ota Filip (rubrika Dopisy, Západ č. 4/87) mýlí, a to v několika bodech. Už tvrzením, že "rozhovor stárnoucího českého Rambo I a Rambo II v čísle 2/87 měla redakce založit do šuplíku a netisknout ho". Proč? Jen proto, že se p. Filipovi ten rozhovor nelíbil? Jaký to demagogický pohled na svobodu exilového tisku. Já jsem naopak redakci Západu vděčen, že ten rozhovor otiskla, uvítal bych jich více. Lidé jako p. Mašin jsou hrdinové a zaslouží si úctu i obdiv. Rovněž mne zaujalo pomyšleni, jací jsou asi p. Filipovi "přátelé v opozici doma", jejichž reakce na rozhovor se obává. Pokud Západu vskutku vynadají, jsou to nejspíše hlupáci. Připadá mi, že je to p. Filip, kdo ještě ani dnes nepochopil mnohé z toho, co p. Mašinoví bylo jasné už dávno, že totiž o svobodu se musí bojovat opravdově a ne hubou, že násilí je nutno čelit násilím. Zmiňovat se o české intelektuální opozici je vysloveně trapné v této souvislosti. Stačí rozhlédnout se v politické topografii české kultury za první republiky a mnohé z našich moderních českých dějin se ozřejmi. Tenkráte pár komunistických šašků nemělo zdaleka takový vliv na společenské vědomi jako mnozí levicoví, ba přímo komunističtí spisovatelé. Stačí rovněž rozvzpomenout se na situaci po roce 1948, kolik se tenkráte českých spisovatelů prostituovaío? Jak směšný jest onen typicky česky líbezný sebeklam, že naši spisovatelé jsou svědomím národa. Nepřeceňuji naše národní kvality, ale tak zlé to s námi snad není. Ano, i mezi spisovateli se našla řada lidi slušných a statečných, ti většinou za svou čest draze zaplatili. My toho "svědomí" měli zatím plný jeden velký zámek. Musím se podivovat neomalenosti, s kterou p. Filip bagatelizuje hrdinu C. Mašina použitím přezdívky "český Rambo II", toť počínání vskut-
31
ku hnusné. Pan Mašin a jeho přátelé pro svobodu svého národa bojovali se zbrani v ruce, slušné národy takovým občanům staví pomníky, český spisovatel Filip se jim posmívá. Napadá mne — co vlastně dělal v té době p. Filip? Možná, že vskutku opisoval verše vězněného básníka Zahradníčka, zároveň ale redaktoroval v režimním deníku Mladá fronta, pokud nás Slovník čs. spisovatelů, 68 Publishers, správně informuje. Jeví se mi, že našim národním problémem i neštěstím je právě to, že máme příliš mnoho Filipů, ale málo Mašinu. Kdyby totiž většina občanů bojovala o svobodu státu s takovou odvahou a rozhodností jako p. Mašin, mohli by naši spisovatelé věnovat dnes své sily psaní literatury a nemuseli by se zabývat intelektuálni opozici. A my bychom mohli, ale nemuseli, být v emigraci. Závěrem chci tlumočit své pozdravy i díky pánům Mašínovi, Rambouskovi i všem ostatním statečným. Jaroslav Kováříček, Austrálie
Politické divadlo S potěšením jsem začal číst polemický článek Josefa Škvoreckého versus Václav Táborský, protože mám polemiky rád. Moje potěšení však s přibývajícími řádky ochablo, až docela zmizelo. Najednou se totiž v polemice o zájezdu Vinohradského divadla objevilo Nové divadlo takřka v roli obžalovaného. Nechápu proč — herci Nového divadla si jako každý jiný_ koupili lístky za plnou cenu, protože jako herci byli zvědaví na herecký projev a styl jednoho z předních pražských divadel. Tedy, kde se tam vzalo Nové divadlo a ta nesmyslná obviněni? Nestojíme o to být vyjmuti z řad ostatních členů souboru, s kterými násspojuje dlouholeté pevné přátelství. Úspěchy souboru jsou výsledkem nejen práci nás dvou, ale práci všech členů souboru a zakladatelem Nového divadla byl a jest Adolf Toman. Ve výpočtu politických her sehraných souborem bylo zapomenuto, že Nové divadlo uvedlo světovou premiéru komedie Josefa Škvoreckého "Bůh do domu". Herci, co hráli tenkrát, hrají i dnes, stejně ochotně, stejně nezištně. Co se týče programu Nového divadla: Jako čistě amatérské divadlo, které od nikoho nedostane ani penny (ale zato spoustu dobrých rad!) máme co dělat, abychom udrželi celoroční provoz. Hrajeme pro uspokojeni naší divácké obce, jejíž složeni a přání po osmnácti letech dokonale známe. Domníváme se, že úkolem divadla je hrát pro své obecenstvo a že Nové divadlo je politické už tím, že existuje. Ferdinand a Irma Čulikovi, Kanada
32
Zašantročená čest a sebeúcta Mám několik poznámek k článku Václava Táborského "Divadlo na Vinohradech v Torontě" (srpen 1987) a k reakci Josefa Škvoreckého "Timeo Danaos" (říjen 1987). Nejvíce ze všeho se smutně podivuji, jak Táborský mohl tenhle článek napsat. Kdybych článek měl možná neospravedlnitelně zjednodušeně shrnout do jedné věty, zněla by takto: Mám radost ze zájezdu Vinohradských a poněvadž kultura je nedělitelná a poněvadž jsem diplomat a realista, podporuji další rozvoj kulturních styků . . . Domyšleno do absurdnosti, největším diplomatem a realistou byl kněz Plojhar, který už v únoru 1948 pochopil, že kultura je nedělitelná a rozhodl se ji rozvíjet s komunisty v Gottwaldově vládě. Snad bych Táborského článek chápal, kdyby ho napsal emigrant, jehož politika nezajímá nebo cizinec, který nenese na duši jizvy posledních 40 let. Ale Táborský je politický uprchlík a kulturní pracovník. Musi tedy vědět, že Gorbačov ve své nedávné knize mluví o lidech, kteří si mysli, že mu jde o cokoliv jiného, než posíleni sovětského systému jako o lidech s falešnými iluzemi. Musi také vědět, že lidem doma se glasnost jeví jinak, než jak ji prezentují sympatizující novináři. Domnívá se Táborský, že za těchto okolností může politický uprchlík ve cti spolupracovat s Husákovým režimem? Ačkoliv Táborského článek i Škvoreckých reakce byly otištěny v diva-; dělní rubrice, jde samozřejmě o víc, než návštěvu Vinohradského divadla. Jde o celkový postoj uprchlíků k pražskému režimu. Jde o cestování do Československa a důvody k takovému cestování. Jde o úpravu vztahů. Vím, že život je příliš komplikovaný, než aby mohl být řešen jednoduchými formulkami. Je snadné nejezdit do Československa, když tam nikoho nemáme. Je bolestné tam nejet, když někdo blízký umírá nebo někdo živý nás zoufale potřebuje. Skoro každý z nás prošel tímto slzavým údolím a každý z nás reagoval trochu jinak. A i když souhlasím se Škvoreckým, že úprava vztahů prohlášením věrnosti Husákovu režimu je zradou demokracie, jsou případy, kdy nikdo nemá právo soudit. Jenomže se bojím, že v příliš mnoha případech jsme svoji čest a sebeúctu zašantročili za čočovici nehluboké sentimentality, laciných dovolených a triumfálních návratů. A to nám ke cti neslouží. Bude-ii glasnost pokračovat, bude přibývat návštěv do Československa a pravděpodobně dojde k všeobecnému rozšíření styků. Je možné, že nakonec zůstane jen nevelká skupina těch, kteří se nezpronevěří důvodům, pro které Československo opustili, a kteří odmítnou šaškovat vděčnost za drobty se stolu tokajské vrchnosti. Ale jestliže se člověk vyškrábal pár
příček po vývojovém žebříčku, pak je to výsledkem činů jedinců, kteří pro sebe vysoko zvedli nebe. A ještě nazpět k divadlu. Nové divadlo v Torontě je ne nevýznamnou skupinou politických uprchlíků. Souhlasím se Škvoreckým, že je neomluvitelné, že tento uprchlický soubor v posledních letech úplně ignoruje hry zakázaných a exilových autorů. Sám jsem souboru odevzdal Havlovu hru, kterou z Československa přivezl Havlův přítel a ačkoliv si mědím na herecké penzi, nabídl jsem, nebude-li dostatek ochotných herců, své herecké služby. Hra se nehrála a já si dělám výčitky, že to možná zapříčinila moje nabídka. Je-li tomu tak, rád svou nabídku (či hrozbu) pokorně odvolávám. Celkově však (a jistě také trochu proto, že mi občas dovolili, abych si s nimi zahrál) se na Nové divadlo dívám poněkud teplejším pohledem, než Škvorecký. Ne, že by Škvorecký upíral zásluhy jedincům nebo popularitu souboru (konec konců k té popularitě přispěl sám svojí hrou "Bůh do domu" — a když už jsem u jeho literární tvorby, stojí za zmínku, že Škvorecký je jedním z mála autorů, kteří mají na předvánočním trhu hned dvě nové knihy: první anglická vydání "Dvořák in Love" a "The mournful demeanor o f Lieutenant Borůvka"). Naopak. Nemyslím ale, že počet upravenců je tak vysoký, jak se domnívá. A nechce se mi věřit — ačkoliv někteří členové souboru si svými zkazkami o svých návštěvách v Československu o podobné podezření přímo koledují — že jsou mezi nimi "pozorovatelé" ministerstva vnitra. Nemyslím, že jsou mezi nimi lidé zločinné zlé vůle. Vím, kolik času divadlu věnují a co pro ně znamená. Ale největši službu by mu prokázali, kdyby ti, kteří se upravili, se odupravili a kdyby alespoň jednou do roka provedli hru autorů, kteří jsou strážci národní cti. Tím by dodali nového a trvalejšího lesku souboru, na jehož uměleckou reputaci může být krajanské Toronto právem hrdo. Josef
Čermák,
Kanada
Léta otupuji paměť Přiznám se, že jméno Škvorecký mi moc neříkalo. Něco jsem o něm slyšel, něco od něj četl, taky knihy z jejich nakladatelství. Je to snad také tím, že ještě v dobách, kdy on pobýval v ČSSR, já byl ještě mlád. Tak jako mnozí novi emigranti i já se vrhám po exilovém čtivu. Někdy si počtu, někdy je zážitek slabší. Včera jsem však vykřikl: "To je chlap, ten Škvorecký. Ten jeho článek 'Timeo Danaos' je výborný! Což vůbec neotupěl za ta léta na svobodě? A že nemá obavy, že si to u někoho rozháže?" To, že většina uprchlíků (nových) pomalu uniká do života "venku", přináší mnohdy údiv nad tím, jak mnoho
starších usedlíků rychle, snad až bleskově zapomíná. Taky údiv nad tím, jak stydlivě k ožehavým problémům "trojských koňů" a upravenců se staví část exilových časopisů a novin, Listů atd. Je to zapomnění s "plným břichem", nebo jsou v tom penízky? Občas, když čtu nějakou reklamu Tuzexu, seriálků TV z Československa, skla a jiných nesmyslů přinášejících režimu dolárky, po přejiti prvního návalu vzteku, zachvátí mne smutek nad nesmrtelnou blbostí některých . .. Ve svém článku p. Škvorecký přímým a i vtipným způsobem podrobně rozebírá článek V. Táborského a ukazuje detailně jeho zhoubnost a zcestnost podobných názorů. Změnili se naši lidé v cizině tak úplně, že jsou nyni tak shovívaví a zapomínají na situaci v zemi, ze které před léty utíkali? Zapomnělo mnoho z nich na podlé metody drábů a špehů, na to, jak se zalykali hněvem a hnusem nad špínou plynoucí z úst veřejných činitelů, ze sdělovacích prostředků a tisku v ČSSR? Na lháni jejích představitelů? Na to, jak mnozí plačtivým hlasem sdělovali azylovým úředníkům v uprchlických táborech, jak doma trpěli a na ambasádách načessaní a v kravatách přesvědčovali, že oni jsou ti nejlepší — výkvět národa? Ja jasné, že takoví ubožáci nejsou tím pravým nebezpečím pro svobodu té či oné země. Ale to není tak podstatné. Mnohem nebezpečnější jsou přístupy ke kompromisu, tak jak je vidí p. Táborský. Jistě zkušený a známý člověk, který počítáno léty strávenými v cizině zjemňuje své city a otupuje paměť. Škoda, hlavně pro ty, kteří jsou ještě tam za oponou a chtějí ven, pro ty, kteří dostali trest smrti za naivní teroristický pokus o únos autobusu, pro ty zastřelené a poraněné na útěku přes "dráty", pro ty s 3-7letými tresty, pro ty přímé, čestné i když snad někdy prosťáčky. Říkali mi: "Škvorecký více poslouchá než mluví." A já dodávám: "Když se ozve, tak to stojí za to. "A dodávám: "Odmítněte zapomenout!" Já odmítám taky a myslím, že úměrně s léty strávenými v cizině nemusím ztrácet paměť. Neoo se začneme ohánět demokracií?! Augustin Řehák, Kanada Perfektní článek Článek o "daru danajském" (č. 5/ 87) v Torontě byl prostě perfektní. Také bych "odmítal" a hlavně souhlasil s názory J. Škvoreckého. Jan Brix, Kostarika Slova nepotřebuji komentáře Slova pana Škvoreckého v "Timeo Danaos" nepotřebují komentáře; nemohl jsem však při čtení nevzpomenout na vystoupení Veroniky z Příběhu inženýra lidských duší. A že je to dnes sám pan Škvorecký v roli Veroniky s gumovým balónkem
a že ne již naivní západní publikum ale emigranti po dvaceti letech aplauduji "drobtům ze stolu papalášů" — není to absurdní? Dr. J. Kalenský, Švýcarsko Komunismus je šablona Musím Vám sdělit, že Váš časopis má takovou úroveň, že jsem se s podobným dosud nesetkal. Jsem v exilu s rodinou teprve od června a bydlíme v uprchlickém táboře v Treiskirchenu, kde čekáme na vystěhováni. Západ je zde volně v knihovně k dispozici. Dokonce se mi podařilo sehnat i několik starých čísel od lidi, kteří již odjížděli. Zdá se mi, že kvalita časopisu se dokonce číslo od čísla zlepšuje a já vždy netrpělivě očekávám nový výtisk, který přečtu na jeden zátah. Po přečteni čísla 5/87 jsem se rozhodl Vám napsat. Velice na mě zapůsobil článek pana Kaufmana "Antiulč aneb Jak se vyrovnat s lidskou blbostí". To co cítí pan Kaufman, cítím i já. Jsem přesvědčen, že o boji proti komunismu je třeba nejen hovořit, ale i něco dělat. Komunismus je šablona, podle které něco takového jako je ten náš rozmanitý svět a život nelze dělat. Je to proti všem zákonitostem, je to proti Bohu, je to proti člověku. A proto musíme vyvíjet činnost, která by komunismus oslabovala a nakonec dovedla ke zničení, dřív než komunismus zničí nás. Jsem velmi rád, že existují lidé, kteří si to nejen uvědomují, ale i něco dělají. Velmi se těším, až se mi podaří vystěhovat, že ses takovými lidmi setkám a moc rád bych přiložil ruku k dílu. Chtěl bych Vaším prostřednictvím pana Kaufmana a jeho přátele pozdravit a vyjádřit jim podporu v jejich činnosti. Tomáš Pudil, Rakousko Redaktoři se n e o h l í ž e j ! . . . Přikládám šek na dvouroční předplatné Západu. Čtu jej totiž už léta v městské knihovně a s obsahem jsem většinou spokojen, hlavně po té stránce, že redaktoři se ve svých článcích většinou neohlížejí na to "co by tomu řekli...", ale snaží se po pravdě popsat skutečnost, jak ji oni vidí a v mnohém se projevuji být bystrými pozorovateli. Po celý skoro čtyřicetiletý exil sleduji naši inteligenci a psavce — a je to většinou lezeni do zadku a strach nenarazit, a psát o tom, o čem vědí nejméně. Vaši psavcise aspoň snaží psát o čem vědí. Ale konečně i reagující čtenáři se svými obvykle dezinformovanými názory — i když tu a tam je potěšující výjimka — jsou zajímavé k přečtení, kam až lidská blbost sahá. František Hašek, Kanada Monika myslící mozkem Já jakož i mí rodiče odsuzujeme Západ stejně jako každý kapánek myslící mozkem a nikoliv genitály. Monika, legálně provdaná v NSR
Vulgární Západ Rušíme předplatné. Vulgárni články a příliš cest po Čině. Charles Sekanina, Kanada Livrejované tlumočníky? Opět se dočítám ty oblíbené nářky o prachšpatných organizacích a hrozných sponzorech. Tyto nářky slyším i zde v Austrálií a protože se mi to zdá jaksi proti, rád bych se zastavil nad otázkou: Co si vlastně člověk, odcházející do emigrace, bez znalosti jazyků, pod tímto krokem představuje? Zlaté podnosy či livrejované tlumočníky? A co se výuky angličtiny týče — strávil jsem v Rakousku osm a půl měsíce a zvládl jsem tam základy angličtiny vcelku úspěšně, jako ostatně i hrstka dalších. A co že to chce? Kromě kursů, které ostatně nejsou všude, stovky hodin dřiny. Snad mě nikdo nebude přesvědčovat, že v Rakousku není na učení čas. Ono se ostatně nedá nic dělat, protože v Americe, Kanadě či Austrálii se pravděpodobně česky či slovensky mluvit nezačne, a chce-li tam člověk žít..., ale to by si snad každý měl uvědomit sám. Myslím si, že kdyby každý v Rakousku, místo nekonečného diskutování o ničem sedl k učebnici, tyto nářky by značně opadly. J. H.,
Austrálie
Právo posledního slova Odoberám "Americké listy" a tak som sa dozvedel o Vašom vnútornom konflikte s p. Táborským. V otázke "Divadla na Vinohradech"stojím sice pri p. Škvoreckim, ale na slovách p. Táborského je tiež kus pravdy. Sice nedovolíte, aby si ľudia prostredníctvom Západu nadávali do idiotov, ale zasa im dovolíte debatovať medzi sobou. Ak sa rozhodne už nevrátiť, tak byste mu mali udeliť právo posledného slova na rozlúčku s čitateľmi. Pár slov k článku "S kým chci být bratrem". Neveril by som mu celkom, keby som nebol na návšteve v Torontě medzi Slovákmi. Koľko antičechizmu a nenávisti, to som nečakal. Lenže, keď už všetky nadávky na Čechov boli vyčerpané, začali torontskí Slováci nadávať na Kanaďanov a nakoniec sami sebe si nadávali do Východňárov, Bratislavčanov, Oravákov apod. Ktorý Slovák si neuvedomuje historický vplyv Čechov na skultúrneni Slovákov, ten je zaslepeným nacionalistom. Vec má však aj druhú stranu mince. Odpustím Vám, keď v slovenskom článku je more gramatických chýb (čechizmov), lebo chápem Vaše finančné možnosti. Ale neodpustím Vám, keď pustíte článok, v ktorom autor pod slovom "český" má na mysli celorepublikový, čiže ČSSR. Špecialista na to je p. Sviták. Karol Murta, USA
33
F
1
MULTIKULTURNOST JE BÝT KANAĎANEM Státní tajemník David Crombie, který je odpovědný za multikulturu, předložil nedávno Parlamentu významný kanadský Zákon o multikultuře. T e n t o zákon uzákoní ústavní svobody pro všechny Kanaďany jakéhokoliv původu, aby mohli uchovávat, rozvíjet a dělit se se všemi o své kulturní dědictví. Navrhovaný zákon posílí naši jednotu, zdůrazní kanadskou identitu, zlepší naše ekonomické možnosti a poskytne ocenění kanadskému mnohakul turnímu bohatství. Tento důležitý zákon bude: * základem kanadské multikulturní politiky; * uznávat všechny Kanaďany j a k o rovnoprávné partnery v kanadské společnosti; * zavazovat kanadskou federální vládu, aby dohlížela na to, aby její instituce odrážely kanadskou multikulturní různorodost; právní základnou pro multikulturní programy, které posílí vědomí kanadské přináležitosti, bude p o m á h a t v zachování kulturního b o h a t s t v í m bude zabraňovat diskriminaci. Kanadský multikulturní zákon není jen pro dnešek, ale i pro 21. století. Chcete-li se dozvědět vice, vyplňte a odešlete přiložený ústřižek. Department of the Secretary
Please send me m o r e information, in English or in French, on the proposed Canadian Multiculturalism Act. • •
English Literature French Literature
